Historie dragouna Dragoun je typickým představitelem bradavičnatého plemena, do své dnešní podoby byl vyšlechtěn již před nejméně 100, možná 200 lety. Za jeho kolébku je všeobecně pokládána Velká Británie, jeho předci měli pocházet z Orientu. Vůbec poprvé bylo plemeno popsáno Angličanem J. Moorem ve známém holubářském díle Columbárum (Londýn, 1735). Většina pozdějších autorů se při popisu dragouna na Moora odvolává. I když jeho teorie o vzniku plemene vždy neakceptuje, Moore píše, že „dragoon“ (v německém překladu der Drache, v českém drak) vznikl křížením dnes neznámého plemene v němčině nazývaného „Horsemantaube“ (pro tento název nemá čeština vhodný ekvivalent) a různých plemen rejdičů. Za blízkého příbuzného dragouna pokládal Moore též kariéra. Podle mého mínění by mohl být jedním z předků dragouna též indián. Dragoun je vlastně jakýmsi mezitypem indiána a kariéra. A dragoun sám je pak zcela určitě přímým příbuzným, resp. předkem dnešního holuba poštovního. Z bradavičnatých plemen holubů chovaných u nás je dragoun právě vedle poštovního holuba nejzdatnějším letcem. Tento článek je doslovnou citací V. Levory z IZ holubů zveřejněno 2/83.
Historie dragouna v Čechách O historii dragouna v Čechách se mi povedlo zjistit, že před 2. světovou válkou v Praze chovali dragouny p. Biermann, Titlbach a Hoření ve vysoké kvalitě, podle zdrojů ve staré literatuře, tato kvalita dosahovala tehdy špičkové evropské úrovně. Po válce, v roce 1951, začal chovat dragouny známý chovatel ze Starého Kolína Miroslav Blahoš, který měl mnoho let uznaný plemenný chov na modré pruhové dragouny. Své první holuby získal od chovatelů Houlíka, Šafaříka a ze Slovenska po přímých importech z USA od chovatele Římka. V osmdesátých letech měl na dragouny modré pruhové uznaný plemenný chov Jan Beneš z Mladé Boleslavi, který ve své době patřil mezi špičkové chovatele společně s Miroslavem Blahošem. V roce 1988 o dragounech v IZ přítel a posuzovatel Slavibor Petržílka napsal totéž. Dragoun nebyl v Čechách do té doby dosud rozšířen. Např. ve třicátých letech, jež byla údajně dobou rozkvětu českého holubářství, se počet chovatelů dragounů odhadoval na patnáct. Koncem 80. let byly tyto počty nepatrně vyšší, na speciálních výstavách vystavovalo okolo 23 chovatelů. Úroveň u nás chovaných dragounů v tomto desetiletí je s ohledem na předepsaný standard pouze průměrná. Jen malé procento těchto holubů je možné bez jakýchkoli připomínek zařadit do nejvyšší kvalifikační třídy. Mezinárodní úrovně mají jeden až dva naše chovy. Svoji kvalitou každoročně potvrzují na mezinárodních výstavách Intertau ziskem i nejvyšších titulů V devadesátých letech se mezi špičkové chovatele zařadil také př. František Novák ze Sedlčan, jenž měl na své dragouny, konkrétně modré pruhové, 10 let uznaný plemenný chov. Jako jediný importoval v hojném počtu dragouny z Německa a Rakouska. Mezi jeho největší 1
úspěchy patřil zisk mezinárodního šampiona z Intertau, která se uskutečnila v Sofii 1988 a na Evropské výstavě v Brně 1998, získal Evropského šampiona a čestnou cenu. Od roku 2000 měl nejlepší dragouny př. Josef Ježek z Mělníka, který na ně získal sedmkrát v řadě mistra klubu. Tento chovatel začal s chovem v roce 1992 a jeho první holubi pocházeli od F. Nováka, J. Beneše a M. Blahoše. V roce 2005 v Německu zakoupil dragouny od Jürgena Lange, jehož dragouni mají v Německu nejkvalitnější zobáky, což je ten nejdůležitější znak u dragounů. Zobák je tvořen kostí pokrytou keratinem. Spodní a vrchní část zobáku je stejně silná. Šlechtění holubů na sílu zobáku vyžaduje v tomto směru párovat dokonalá zvířata v síle zobu. Ostatní je nutno vyřazovat, tvrdí německý chovatel Jürgen Lange. Po úmrtí př. Ježka v únoru 2008 se na přední pozici v chovu dragounů dostal Josef Kunhart, který od roku 2007 do roku 2009 získal třikrát mistra klubu. V roce 2009 na Evropské výstavě v Nitře získal na plemeno červeně plavých dragounů mistra Evropy a Evropského šampiona. V naší historii byly uznané pouze tři plemenné chovy na dragouna modrého černopruhého. Toto uznání získali chovatelé F. Novák, J. Beneš a M. Blahoš. V současné době není bohužel žádný plemenný chov uznán. Závěrem bych chtěl připomenout historické mezinárodní úspěchy našich chovatelů: Z výstavy Intertau získal mezinárodního šampiona př. František Novák, dále získal na Evropské výstavě Brno 1998 Evropského šampiona a čestnou cenu. Čestnou cenu ještě v Brně získal př. Pitaš. Na Evropské výstavě v roce 2004 v Praze získal čestnou cenu př. Ježek. Evropská výstava Nitra přinesla ocenění Evropský mistr a Evropský šampion př. Kunhart.
2
Obr. 1 Hlava dragouna shora a obočnice: A – správná, B – zúžené čelo, C – nesymetrické ozobí, D – nesymetrická obočnice, E – obočnice srostlá s ozobím, F – vnitřní kosočtverec
Tato perokresba je 30 let stará, nicméně v té době byla nadčasová. Když vyšla, známý chovatel Miroslav Blahoš ze Starého Kolína tvrdil, že dragoun mít takto silný zobák nemůže. V té době se u nás chovali holubi se slabým a špičatým zobákem. Tyto perokresby splňují dnešní standard holubů s výjimkou obočnic, které jsou podstatně menší, než je znázorněno na těchto perokresbách, a podélného vrásnění zobáku, které je znázorněné pouze na následujícím obrázku.
3
Obr. 2 Perokresba ideálního páru dragouna
Tato perokresba v německém časopise, je to jediná perokresba, ze zde uvedených, na které je krásně vidět podélné vrásnění ozobí. Tato perokresba vznikla před více než deseti lety. Toto vrásnění je tak charakteristické, že je znázorněno i na znaku na pohárech. Bohužel i v dnešní době málo posuzovatelů klade důraz na ozobí. V dnešních chovech se objevuje jen zřídka.
4
Obr. 3 Hlava dragouna: A – správná, B – slabý spodní zobák, C – dlouhý a špičatý zobák, D – klopený hlava (klopený zobák)
Před dvaceti lety se u nás chovali holubi s dlouhým a špičatým zobákem, na obrázku pod písmenem C. Pod písmenem D je znázorněn nešvar dnešní doby – označovaný jako klopená hlava, nebo také klopený zobák.
5
Obr. 4 Postava a postoj dragouna: A – správná, B – vodorovný postoj, C – nesprávné držení hlavy, D – vysoká noha
6
Obr. 5 Ideální plemenné znaky
Obrázky č. 1, 3, 4 a 5 jsou kresby od ing. M. Vidnera z 80. let min. století, a obrázek č. 2 je od německého autora z konce 90. let.
Zpracoval: Josef Kunhart, Vítanov
7
