Zajištění udržitelnosti projektu CZ.14.07/2.1.00/13.0007 Historická zeleň regionu střední Čechy Exkurze Průhonický park 17.5. 2014 zaměření dendrologie
Záznam exkurze: Ing. Jana Stejskalová
Zdroje výklad: Ing. Burda, Ing. Ezechel literatura: Vlasák, M. 2012. Okrasné dřeviny. VOŠZa a SZaŠ Mělník, Rebo Productions CZ, ISBN 978-80-904782-9-9 Hurych, V. 1996. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Květ, ISBN 80-853-62-19-8 Stejskalová J., Vlasák, M., Ezechel, M. 2012. Památky zahradního umění a historická krajina středních Čech. VOŠZa a SZaŠ Mělník, ISBN 978-80-87610-03-9
Průhonický park hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca začíná budovat spolu se zámkem v 90. letech 19. století. Autorsky ho ovlivňuje až do roku 1927, kdy je soukromé panství odkoupeno státem. Zámek přestavuje v duchu české novorenesance, park zakládá na místě mělkého údolí, rozprostírajícího se podél Botiče, Olešnického, Zdiměřického a Dobřejovického potoka. Za základ výsadeb hraběti slouží přirozené dubohabrové porosty, podmáčené lužní louky. a druhotně zalesněné pozemky v severní části parku. Hrabě odvodňuje podmáčené údolí, rozvolňuje porosty a vytváří průseky. Údolní polohy i náhorní plošiny a svahy s rozličnou expozicí osazuje stanovištně vhodnými dřevinami domácími i introdukovanými. Ověřuje si tak vhodnost sortimentu pro různá stanoviště a jejich odolnost zejména proti mrazu. Rozvolněné porosty slouží pro dosadby jehličin a stálezelených dřevin, pro své optimální mikroklima i světelné podmínky Na skalnatém podloží jsou ověřovány jehličnaté druhy odolné proti suchu. Skalnaté výchozy v partii pod zámkem jsou využity jako rozsáhlé alpinum s bylinným, keřovým i stromovým patrem. Výsadbový materiál získává dodavatelsky ze školek z Rakouska a Německa a ze Zahrady Společnosti pro šíření dendrologie a zahradního umění v Rakousku – Uhersku, později Zahrady Československé dendrologické společnosti, kterou jako její předseda zakládá při Průhonickém parku. Rostlinný materiál je získáván i z přímých sběrů z Číny, Koreje, Japonska, Sibiře, Kavkazu, Spojených států a Mexika. Park je proslulý sbírkou rododendronů jejichž sběrem i křížením se zabýval sám hrabě a inspektor dendrologické společnosti František Zeman.
Na rozvoji parku se podílely nástupnické odborné organizace Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích a později Botanický ústav Československé (České) akademie věd, v jejíž správě je park do současnosti. Park je národní kulturní památkou a památkou UNESCO jako součást světového kulturního dědictví.
Ing. Burda, dendrolog Průhonického parku zahajuje exkurzi u informačního panelu před hájovnou parku.
Rhodotypos scandens – růžovec zákulovitý čtyřčetné bílé květy V, VI, použití do skupin a kulisových porostů na slunce i do polostínu, lze kombinovat se zákulou japonskou a lískovníčkem klasnatým
Jeden z průseků v porostech Obory parku, Problémem začíná být zužování průsekůz důvodu změny parametrů okrajových exemplářů dřevin. Budoucí probírka je nezbytná.
Aesculus parviflora – jírovec malokvětý bílé laty květů se objevují v VI-VIII, uplatňuje se jako solitera nejen pro svá květenství, ale i pro zajímavé složené listy.
Ilex verticilata – cesmína přeslenitá kvete v VI-VII, nápadná je červenými plody, stanoviště vyžaduje slunečné. Lze ji použít doplňkově jako dendrologickou zajímavost
Syringa laciniata Vyžaduje živné půdy. Význam má jako dendrologická zajímavost.
Další z řady průseků ve východní části parku. Okrajové porosty jsou založeny z listnatých dřevin.
Učastníci exkurze sledují odborný výklad k sortimentu východní části parku.
Picea sitchensis – smrk sitka Jeden z nejmohutnějších smrků použitelný na vlhké stanoviště. Zajímavý je jeho habitus na kterém se podílejí převisající větévky v koruně.
Corylopsis spicata – lískovníček klasnatý Květy se objevují před olistěním v světle žlutých hroznech, dekorativní jsou listy, které se podobají lísce. V polostínu lze družit s lískami a vilíny.
Corylopsis spicata – lískovníček klasnatý V polostínu ho lze združovat do skupin s vilíny, lískami, růžovci a ostatnímni keři podobného vzhledu.
Quercus rubra „Aurea“ – dub červený, žlutolistý kultivar Nenáročný druh, cenný podzimním zbarvením původního druhu i barevnolistými kultivary. Používá se do solitérních skupin.
Quercus rubra „Aurea“– dub červený, žlutolistý kultivar Nepravidelně zubaté laloky listů jsou zajímavou alternativou k k oblým lalokům dubů domácích.
Quercus macranthera – dub velkokvětý Lze využít jako dendrologickou zajímavost, doplňující základní porosty dubů v krajinářských parcích
Quercus macranthera – dub velkokvětý Listy se vyznačují nestejnými zaoblenými laloky.
Quercus robur – dub letní Kosterní dřeviny parku z původního luhu, jsou cenným základem genofondu parku. Jejich stáří se odhaduje na 150 let.
Quercus robur – dub letní Kosterní dřeviny parku z původního luhu, jsou cenným základem genofondu parku. Jejich stáří se odhaduje na 150 let.
Sorbus torminalis – jeřáb břek Domácí jeřáb s tvarově zajímavými zašpičatělými oválnými listy na podzim barevnými je vhodný pro svoji nenáročnost pro širší úpravy krajiny v teplejších oblastech ČR.
Parrotia persica – parotie perská Dřevinu s výrazným žlutooranžovým zbarvením v podzimních měsících, lze v polostínu sdružovat s vilíny. Používá se do větších krajinářských úprav.
Hamamelis vernalis Rozložitější keř, méně častý druh je využitelný do solitérních skupin vysazovaných v polostínu. Známé jsou i stepní podtypy vilínu.
Hamamelis vernalis Rozložitější keř, se středně velikými nepravidelnými listy.
Cotoneaster bullatus – skalník puchýřnatý Květy v lichookolících kvetou V-VI, plody jsou světle červené, méně nápadné. Stanoviště vyžaduje slunné.
Cotoneaster bullatus – skalník puchýřnatý Listy jsou svrasklé tmavěji zelené. Pro svoje neobvyklé olistění se druží se s keři s podobnými středně velkými listy. Vysazuje se jako součást vegetačních lemů i skupin.
Symplocos paniculata – samoduť latnatá Dendrologická zajímavost, výrazné květy i plody.
Cephalotaxus fortunei – hlavotis Fortunův Dendrologická zajímavost. Ojediněle se sází do sbírek do polostínu na chráněné stanoviště.
Davidia involucrata – davidie listenová Zaujme exoticky působícími květy, které jsou tvořeny květní hlávkou podepřenou dvěmi asymetrickými krémově bílými listeny. Vyžaduje v teplejší chráněné polohy.
Ing. Miroslav Ezechel odborný pedagog, dendrolog ČZA Mělník při ukázce detailu probíraných dřevin.
Sorbus aria – jeřáb muk Květy sestavené do lichookolíků se objevují na stromě v V. Listy jsou tmavě zelené, kožovité, vespod stříbřitě chlupaté. Stanoviště vyžaduje sušší.
Studenti procházejí podél rybníku Bořín, jednoho ze tří rybníků potoka Botiče v Průhonickém parku
Amalanchier alnifolia – muchovník olšolistý Keř je nápadný výrazným podzimním zbarvením. Plody, malé malvičky, jsou jedlé. Tomuto druhu se daří v polostínu.
Viburnum prunifolia Květy v plochých vrcholících nakvétají v V. Keř vhodný do krajinářských kulisových porostů polostinného charakteru.
Viburnum prunifolia Druh můžeme sdružovat s dalšími kalinami.
Metasequoia glyptostroboides – metasekvoje tisovcovitá Opadavá jehličina s nápadně světlými jehlicemi, na podzim červenavými. Vlhčí teplejší stanoviště jí prospívá. Ojedinělý doprovod břehů rybníků v krajinářských parcích.
Staphylea pinnata – klokoč zpeřený Květy v převislých hroznech rozkvétají bohatě na keři v V-VI. Druh lze využít jako součást vegetačních lemů v polostínu. Zajímavé jsou plody s velkými semeny.
Betula maximowicziana – bříza Maximowičova Druh se vyznačuje výrazně velkými listy, které jsou na podzim zlatavé. Kmen šedavý, kůra se místně odlupuje. Lze použít jako soliteru do větších úprav.
Břehové porosty Bořína, kde se vedle opadavých dřevin uplatňují i jehličiny nejen pro barevný a habituelní kontrast, ale i z důvodu ověření stanovištních (mikroklimatických) podmínek introdukovaných dřevin.
Suchá zídka na vyhlídce nad rybníkem Bořín, která je porostlá planými i zahradními trvalkami.
Viburnum plicatum „Mariesii“ – kalina řasnatá Bohatě kvetoucí keř v V-VI. Květy uspořádané kulovitých květenstvích jsou na okrajích větší.
Viburnum plicatum „Mariesii“ – kalina řasnatá Požívá se jako solitera nebo do stejnorodých skupin na vlhčích ale osluněných stanovištích.
Partie u Podzámeckého rybníku, kde se uplatňují syté tóny jehličin v kontrastu s barevnými kultivary listnáčů. Podnož kompozice tvoří nakvétající porosty rododendronů.
Průhled přes podzámecký rybník na zahradní průčelí zámku.
Rozsáhlé alpinum při Podzámeckém rybníku s bylinnými, keřovými i stromovými porosty patřívalo v době založení k největším alpinům v Evropě.
Stráň u zámku je osázena řadou jehličnatýcha listnatých stromů a keřů. Ke kompozičně sporným výsadbám patří zatažení stráně plošnými výsadbami z jalovců vysázených do parku v 80. letech 20. století.
Pravidelný parter před vstupním průčelím zámku byl navržen Františkem Thomayerem na začátku 20. století. Původní kompozice je dnes překryta výsadbami dendrologických zajímavostí, jejichž probírka a částečné uvolnění plochy parteru je žádoucí.
