SMETANA Vltava / Die Moldau
Urtext
K vydání připravil / Edited by / Herausgegeben von Hugh Macdonald Předmluvu napsala / With a preface by / Mit einem Vorwort von Olga Mojžíšová
Bärenreiter Kassel · Basel · London · New York · Praha TP 558
OBSAH / CONTENTS / INHALT Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III K edici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VI Preface . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII Note on the edition . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XI Vorwort . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XII Zur Edition . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVI Vltava / Die Moldau . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
ORCHESTRA Flauto I, II (anche Flauto piccolo), Oboe I, II, Clarinetto I, II, Fagotto I, II; Corno I–IV, Tromba I, II, Trombone I–III, Tuba; Timpani, Triangolo, Piatti, Gran cassa; Arpa; Violino I, II, Viola, Violoncello I, II, Contrabbasso
Vedle předkládaného vydání je k dispozici také partitura, hlasy (obojí BA 9558) a úprava pro klavír na čtyři ruce (BA 9549). In addition to the present edition, the score, the parts (either BA 9558) and the arrangement for piano duet (BA 9549) are also available. Neben der vorliegenden Ausgabe sind die Partitur, die Stimmen (beides BA 9558) und die Bearbeitung für Klavier zu vier Händen (BA 9549) erhältlich.
© 2015 by Bärenreiter Praha Všechna práva vyhrazena / All rights reserved / Alle Rechte vorbehalten Printed in the Czech Republic Pořizování jakýchkoli kopií je podle zákona zakázáno. Any unauthorized reproduction is prohibited by law. Vervielfältigungen jeglicher Art sind gesetzlich verboten. ISMN 979-0-2601-0593-5
PŘEDM LU VA KE VZNIKU DÍLA Vltava, dnes jedna z nejpopulárnějších a nejhranějších skladeb Bedřicha Smetany, je součástí cyklu symfonických básní Má vlast a ve spojení s ním je tedy třeba pohlížet i na její vznik. Cyklus, koncipovaný v souladu s dobovými idejemi české národní emancipace jako oslava vlasti symfonickými obrazy čerpajícími z její historie a přírodních krás, zkomponoval Smetana v letech 1874–1879. Jeho myšlenkou se však zabýval již dříve, v letech 1872–1873. V tehdejší politicky rozjitřené době, související s úsilím o dosažení rovnoprávnějšího postavení českých zemí v rámci rakousko-uherské monarchie, jejíž události poměrně intenzivně prožíval, komponoval slavnostní operu Libuše, určenou původně k slibované, ale nerealizované korunovaci rakouského císaře za českého krále. A právě v době, kdy Libuši dokončoval, se objevila první zpráva o zamýšleném orchestrálním cyklu: „Skladatel Bedřich Smetana dokončiv úplně velkou vlasteneckou operu Libuša […] hodlá nyní přistoupiti k větším orchestrálním skladbám Vyšehrad a Vltava.“1 Další informace byla uveřejněna 27. června 1873: „Tak komponuje Smetana celý cyklus symfonických básní pod jménem všeobecným „Vlasť“ s pododdíly: „Říp“ – „Vyšehrad“ – „Vltava“ – „Lipany“ – „Bílá Hora“ atd., řídě se vůbec dle nejdůležitějších momentův naší slávy i neštěstí našeho.“2 Z těchto zpráv je zřejmé, že podoba cyklu tehdy ještě zdaleka neměla jasné obrysy a jeho rozsah i jednotlivé náměty krystalizovaly postupně, avšak první dvojice skladeb, Vyšehrad a Vltava, byla již od počátku pevnou součástí Smetanova tvůrčího záměru. Pracovní vytí1 Hudební listy 3, 1872, s. 370 (7. 11.). 2 Václav Juda Novotný, Sonata a symfonie – symfonická báseň (Dokončení). Dalibor 1, 1873, s. 212.
žení ve f unkci prvního kapelníka opery Prozatímního divadla a naléhavější kompoziční úkoly (opera Dvě vdovy) však realizaci projektu odsunuly. Smetana se k němu vrátil až ve 2. polovině roku 1874, kdy jej ztráta sluchu natrvalo vyřadila z veřejného působení. Jeho tvůrčí schopnosti však hluchota nepodlomila a na jeho další tvorbu měla paradoxně pozitivní dopad. Zatímco dříve mu většinu času a energie odčerpávaly veřejné aktivity, nyní se mohl plně soustředit na komponování a jeho tvůrčí produktivita se tak co do počtu děl i pracovního tempa výrazně zvýšila. Bezprostředně po ohluchnutí se Smetana vrátil právě k cyklu symfonických básní: od konce září do 18. listopadu 1874 komponoval Vyšehrad a již 20. listopadu začal pracovat na Vltavě, kterou dokončil za pouhých 19 dní, což výslovně uvedl ve svém zápisníku3 i na konci partitury.4 „Oznamuji Vám, že jsem včera dne 8. pros. dohotovil druhou sinf. svou skladbu Vltava, která mne stála víc mechanické práce než Vyšehrad a také o 16 stran delší než tato jest.“ píše den poté svému příteli Janu Ludevítu Procházkovi.5 V roce 1875 Smetana cyklus uzavřel symfonickými básněmi Šárka a Z českých luhů a hájů jako tetralogii pod názvem Vlasť. Ve 2. polovině téhož roku vypracoval poměrně rychle také všechny čtyři čtyřruční klavírní úpravy.6 K cyklu se pak vrátil až v letech 1878–1879, kdy jej symfonickými básněmi 3 Záznam z 8. 12. v Kalendáři Koruny české na rok 1874, Národní muzeum-Muzeum Bedřicha Smetany, fond Bedřich Smetana (dále jen NM-MBS) S 217/1114. 4 „Ukončeno dne 8 prosince 1874 za 19 dní jsa úplně hluchým.“ Partitura (NM-MBS S 217/1250). 5 Dopis z 9. 12. 1874 (NM-MBS S 217/287). 6 Podle dat na konci autografů dokončil úpravu Vyšehradu 18. 7. a pak až po klavírním cyklu Rêves (14. 9.) a partituře Z českých luhů a hájů (18. 10.) následovaly klavírní úpravy Šárky (17. 11.), Z českých luhů a hájů (1. 12.) a Vltavy (17. 12.).
III
titura, uložená v Muzeu Bedřicha Smetany v Praze, je mimořádně přehledná, psaná fialovým inkoustem s pečlivým přihlédnutím ke všem možným nuancím. Skladatel velmi přesně zapisoval různé akcentové značky – staccato, tenuto, marcato – místy je i kombinoval. Tištěná partitura z roku 1880 obsahovala několik chyb, které jsou v nové edici již opra-
vené; současné vydání tak skýtá dirigentům i orchestrům, chystajícím se Smetanovo dílo uvést, verzi správnou a spolehlivou.
Hugh Macdonald St. Louis, prosinec 2013 (Přeložil Adam Prentis)
PREFACE NOTE ON THE WORK Vltava (also known as Moldau), one of the most popular and most frequently performed compositions of Bedřich Smetana, is part of the cycle of symphonic poems Má vlast (My Country), and its genesis must be approached in view of this fact. The cycle was conceived in accor dance with the contemporary ideals of the Czech national emancipation as a celebration of the homeland through symphonic pictures that drew from its history and the natural beauty of its landscape; Smetana composed it in the years 1874–9, but he had conceived the idea earlier than that, already in 1872–3. The political atmosphere of the time was tense in connection with Czech efforts to gain a more equal position in the Austro-Hungarian Empire, and this had a very strong influence on Smetana. He composed the ceremonious opera Libuše with a specific event in mind – the Austrian emperor had promised to let himself be crowned King of Bohemia – but this was never fulfilled. It was while he was completing Libuše that the first report of a possible orchestral cycle appeared: “The composer Bedřich Smetana, having fully completed the great patriotic opera Libuše, […] now intends to begin the extensive orchestral works Vyšehrad and
Vltava.”1 Further information was published on 27 June 1873: “And so Smetana is composing a whole cycle of symphonic poems under the one title of Country, with the sub-sections Říp, Vyšehrad, Vltava, Lipany, Bílá Hora [White Mountain] etc., and in general following the most important moments of our glory and dismay.”2 These reports clearly show that the cycle was yet merely a hazy idea, and its extent and the separate themes gained distinctness only gradually, barring the first two pieces, Vyšehrad and Vltava, which where both firmly established components of Smetana’s creative design from the very beginning. However, the project was delayed as the composer was fully occupied by his duties as first conductor of the opera of the Provisional Theatre in Prague and by more urgent composition tasks (the opera Dvě vdovy [The Two Widows]). Smetana returned to the idea in the second half of 1874, when his deafness permanently excluded him from public life. His creative abilities withstood the loss of hearing, and his 1 Hudební listy 3, 1872, p. 370 (7 November). See the Czech preface for the original texts of all quotations. 2 Václav Juda Novotný, “Sonata a symfonie – symfonická báseň (Dokončení)” (Sonata and Symphony – Symphonic Poem; Finish). Dalibor 1, 1873, p. 212. For the original version see Czech preface, p. III.
VII
VORWORT ZUR ENTSTEHUNG Die Moldau (Vltava), heute eine der beliebtesten und meistgespielten Kompositionen Bedřich Smetanas, ist Teil des Zyklus sinfonischer Dichtungen Mein Vaterland (Má Vlast); in Verbindung mit diesem sollte man daher auch auf die Entstehung der anderen Teile e inen Blick werfen. Dieser Zyklus ist im Geist der damaligen Idee der t schechisch-nationalen Emanzipation konzipiert, als Verherrlichung des Vaterlands mit sinfonischen Bildern, die aus seiner Geschichte und seinen Natur schönheiten schöpfen. Smetana komponierte ihn in den Jahren 1874 –1879, er trug sich jedoch schon früher, 1872–1873 mit dem Gedanken. Es war eine politisch aufgewühlte Zeit, geprägt von den Kämpfen um die Durchsetzung einer gleichberechtigten Stellung der Böhmischen Länder innerhalb der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, deren Ereignisse Smetana ziemlich intensiv durchlebte. Damals komponierte er die feierliche Oper Libussa, die ursprünglich für die versprochene, aber nicht durchgeführte Krönung des österreichischen Kaisers zum Böhmischen König bestimmt war. Und genau zu der Zeit, als er Libussa beendete, tauchte die erste Nachricht über den beabsichtigten Orchesterzyklus auf: „Der Komponist Bedřich Smetana, der gerade die große patriotische Oper Libussa beendet […], beabsichtigt nun die größeren Orchester werke Vyšehrad und Moldau anzufangen.“1 Eine weitere Mitteilung wurde am 27. Juni 1873 veröffentlicht: „So komponiert Smetana einen ganzen Zyklus sinfonischer Dichtungen unter dem allgemeinen Titel „Vaterland“ mit den Teilen: Říp, Vyšehrad, Moldau, Lipany, Bílá Hora (Der Weiße Berg) usw., die sich nach 1 Hudební listy (Musikalische Blätter) 3, 1872, S. 370 (7. 11.).
XII
den wichtigsten Momenten unseres Ruhms und unseres Unglücks richten.“2 Aus diesen Nachrichten wird ersichtlich, dass die Gestalt des Zyklus damals noch keineswegs klare Konturen hatte und sich sein Umfang und die einzelnen Sujets schrittweise herauskristallisierten, die ersten beiden Kompositionen, Vyšehrad und Die Moldau, waren jedoch von Beginn an fester Bestandteil von Smetanas schöpferischem Vorhaben. Die Arbeitsbelastung in seiner Funktion als Erster Kapellmeister der Oper im Interimstheater und vordringlichere kompositorische Aufgaben (die Oper Dvě vdovy [Zwei Witwen]) führten jedoch dazu, dass sich die Verwirklichung des Projekts hinauszögerte. Erst in der zweiten Hälfte des Jahres 1874, als ihn der Verlust seines Gehörs auf Dauer von öffentlichen Aufgaben ausschloss, kehrte Smetana zu ihm zurück. Seine schöpferische Fähigkeit wurde jedoch durch die Taubheit nicht beeinträchtigt, und auf sein weiteres Schaffen hatte sie paradoxerweise eine positive Wirkung. Während seine öffentlichen Aktivitäten ihm früher Zeit und Energie raubten, konnte er sich jetzt ganz auf das Komponieren konzentrieren, und so erhöhte sich seine schöpferische Produktivität in der Anzahl der Werke und auch im Arbeitstempo erheblich. Unmittelbar nach der Ertaubung kehrte Smetana eben zu diesem Zyklus sinfonischer Dichtungen zurück: Von Ende September bis zum 18. November 1874 komponierte er Vyšehrad, und schon am 20. November begann er mit der Arbeit an der Moldau, die er nach nur 19 Tagen beendete, was er ausdrücklich in seinem No-
2 Václav Juda Novotný, Sonata a symfonie – symfonická báseň (Dokončení) (Sonate und Sinfonie – Sinfonische Dichtung [Schluss]). Dalibor 1, 1873, S. 212.
