Herausgegeben von Zdeněk Nouza

SUK Klavírní kvartet a-moll Piano Quartet in A minor Klavierquartett a-Moll op. 1

K vydání připravil / Edited by / Herausgegeben von Zdeněk Nouza

Urtext

Partitura / Score / Partitur

Bärenreiter Kassel · Basel · London · New York · Praha BA 9546

OBSAH / CONTENTS / INHALT Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

III

Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

VI

Einleitung . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 

IX

Faksimile / Facsimile / Faksimile . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  XIII I Allegro appassionato . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 II Adagio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 III Allegro con fuoco . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Critical Report . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

© 2013 by Bärenreiter Praha Všechna práva vyhrazena / All rights reserved / Alle Rechte vorbehalten Printed in the Czech Republic Pořizování jakýchkoli kopií je podle zákona zakázáno. Any unauthorized reproduction is prohibited by law. Vervielfältigungen jeglicher Art sind gesetzlich verboten. ISMN 979-0-2601-0574-4

ÚVOD Josef Suk (4. ledna 1874 – 29. května 1935) složil přijímací zkoušku na pražskou konzervatoř do houslové třídy Antonína Bennewitze v  roce 1885, ve svých jedenácti letech. Jeho spolužáky v téže třídě byli i budoucí členové Českého kvarteta Karel Hoffmann a Oskar Nedbal. Studium na konzervatoři trvalo šest let; vynikající žáci měli možnost prodloužit si ho ještě o jeden rok, čehož Suk, a rovněž Hoffmann, Nedbal i první violoncellista Českého kvarteta Otto Berger, rádi využili. Nadaní žáci měli také možnost přibrat si od IV. ročníku ke studiu nástroje ještě studium na kompozičním oddělení (i tam s možností prodloužit si ho o další rok). Od ledna 1891 vyučoval kompozici na pražské konzervatoři Antonín Dvořák. To už byl sedmnáctiletý Suk ve III. ročníku kompozičního oddělení. Karel Stecker, u něhož Suk v předchozím školním roce studoval kontrapunkt a počátky kompozice, představil vybrané žáky, které měl dále vést Dvořák, na „Hudebním večeru chovanců skladatelů“1 v Rudolfinu v Praze 15. ledna 1891. Ze Sukových skladeb tam zaznělo Klavírní trio c-moll a dvě Balady, obě v tónině d-moll, jedna pro violoncello a klavír a jedna pro housle a klavír (tu hrál samozřejmě Suk). První, s čím Dvořák začal výuku, bylo vypracování variací na téma, které žákům napsal na tabuli. Sukovi se tato práce příliš nedařila, a tak mu Dvořák navrhl, aby dělal něco jiného: třeba klavírní kvartet; snad ho k tomu vedla skutečnost, že se mu Sukovo krátce předtím provedené Klavírní trio líbilo.2 Práce na Klavírním kvartetu a-moll3 Suka opravdu zaujala. Ve třídě komorní hry Hanuše Wihana si už také postupně prohluboval cit pro tento druh kompozice.4 Suk o této své práci po letech vyprávěl: „Byly Velikonoce [na konci března 1891] a  v  Křečovicích [Sukovo rodiště a po celý život jeho nejvlastnější domov] jsem udělal první větu. Dvořák ji prohlédl a řekl, že čeká, jak to bude dále. To byla pro mne trapná nejistota, ale do práce jsem se vášnivě vžil. V příští hodině praví Mistr: 1 Tehdy se žáci většinou nazývali „chovanci“ ústavu (Zöglinge). 2 Další komorní dílo, na němž Suk pracoval až po absolvování konzervatoře, byl Klavírní kvintet g-moll op. 8 (1893). 3 Zdeněk Nouza – Miroslav Nový, Josef Suk – Tematický katalog skladeb / Thematic Catalogue of the Works, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005 (paralelně česky a anglicky); Sukův Klavírní kvartet op. 1 má číslo katalogu JSkat 12. 4 Wihan vytvářel různé sestavy hráčů, s  nimiž studoval nejen kvartety Haydnovy a Beethovenovy (z op. 18), ale třeba i Schubertův kvintet se dvěma violoncelly (D 956), který potom i České kvarteto častěji hrávalo.

‚Tak co napsal Suk?‘ Sedl jsem ke klavíru a hrál a zpíval jsem větu druhou adagio. Dohrál jsem až do konce gradace středního dílu [asi k taktu 92] s poznámkou, že dál to ještě nemám, a mátlo mne podivuhodné ticho. Rozhlédám se vůkol a vidím, jak celá škola, shromážděná kol klavíru, se na mne vážně dívá, vidím, jak Mistr jde ke mně a pojednou cítím jeho polibek na tváři a slyším jedno slovo: ‚Jste chlapík!‘ A to rozhodlo pro celý můj život. Omámen potácel jsem se domů a neustále jsem si říkal, jak to udělám, abych byl hoden té důvěry velikého člověka, milovaného Mistra.“5 Na titulním listu Sukova původního rukopisu tohoto díla, jak ho postupně nosil do hodin k  Dvořákovi, je uvedeno op. 2 (viz faksimile) – dílo bylo komponováno až po Klavírním triu. Protože však byl Klavírní kvartet prvním Sukovým vydaným dílem, volil pro něj autor nakonec opusové číslo 1. Klavírní trio Suk v Dvořákově třídě (po Klavírním kvartetu) ještě trochu přepracoval, vlastně už potřetí, a při vydání mu dal opusové číslo 2. Zakrátko, ještě před prázdninami, představil Dvořák práce několika svých žáků na „Hudebním večeru chovanců skladatelů“ (13. května 1891 v  malém sále Rudolfina), na němž měl Sukův Klavírní kvartet premiéru; hráli Sukovi spolužáci Karel Hoffmann, Ferdinand Schleicher, Otto Berger a na klavír Marie Pilaty.6 Byly provedeny i  Nedbalovy klavírní Variace na Dvořákovo téma7 – což právě byla práce, kterou Dvořák zadal žákům hned na začátku své činnosti v kompoziční třídě.8 Suk musel dost spěchat, aby stihl kvartet před koncertem včas dokončit. Není divu, že si na konci třetí věty původního rukopisu povzdechl: „Konec / Finis / Ende / Zaplať Pán Bu, že to mám z krku.“ Na koncert přišel

5 Sukův projev o  vlastní tvorbě (1932), in: Živá slova Josefa Suka, uspořádal Jan Miroslav Květ, Topičova edice, Praha 1946, s. 114. 6 Program byl vytištěn na jedné straně listu česky, na druhé německy (což bylo obvyklé). Je uložen v Knihovně Pražské konzervatoře mezi programy žákovských koncertů (v krabici, seřazeno podle let). Program tohoto koncertu je otištěn také in: Výňatek z Protokolu valného shromáždění, odbývaného Jednotou pro povznesení hudby v Čechách, dne 13. března 1892 – Auszug aus dem Generalversammlungs-Protokolle des Vereins zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen vom 13. März 1892 (samostatné svazky český a německý; český svazek je značně poškozen); uloženo v Knihovně Pražské konzervatoře. 7 Vydány in: Oskar Nedbal, Klavírní skladby (op. 1, 7, 8), Fr[antišek] A[ugustin] Urbánek, Praha s. a. 8 Dále byly provedeny: Kavatina pro housle a klavír od Richarda Schidy, Moteto Karla Honsy, ale také instrumentace klavírních skladeb (Beethoven, Schubert, Robert Volkmann) aj.

III

i významný pražský hudební kritik Emanuel Chvála,9 který pak uveřejnil v pražském německém deníku Politik nadšenou kritiku především Sukova kvartetu: „Jeho Klavírní kvartet, který byl proveden, překvapí zvláštní silou invence a na začátečníka přímo zázračným produchovněním výrazu. […] Všechno, co Suk vyjadřuje, má muzikantské jádro, energický tah a vzepětí skutečného talentu. Tento mladý muž slibuje mnoho a je na nejlepší cestě stát se významným skladatelem.“10 Ale to není všechno. V  nedatovaném dopise nakladateli Mojmíru Urbánkovi asi z roku 1905 na toto provedení Suk vzpomíná: „Pamatuji se jako dnes, jak Dvořák po provedení přivedl ke mně Chválu, který se slzami v očích mne hladil se slovy: ‚Bohem požehnán.‘“11 Ještě po letech to Suk připomíná i Chválovi, když mu děkuje za gratulaci k padesátinám: „Vzpomínám, jak Jsi mi jako chlapci řekl po provedení mého kvarteta: ‚Bohem požehnaný.‘ Vzpomínám na radost, kterou Jsi mi tím výrokem učinil, ale i na to, že jsem si řekl: ‚Mnoho ode mne očekávají, tak do práce a myslet.‘“12 Asi Dvořák pak Suka upozornil, aby požádal Českou akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a  umění o  poskytnutí tvůrčí podpory. Dvořák (který byl roku 1890 jmenován řádným členem Akademie) ve svém posudku z  21. listopadu 1891 k  tomu píše: „Pan Josef Suk, absolvovaný žák pražské konservatoře hudby, zaslal dvě díla v oboru hudby komorní, a sice Trio pro piano, housle a cello a pak Kvartet pro piano, housle, violu a cello (obě skladby v rukopise). Po bedlivém a  zdravém uvážení jsem toho náhledu, že díla ta mohl napsati rozhodný a  skutečný talent hudební. Uváží-li se, že jest to mladík sotva osmnáctiletý, zajisté každého radostí naplniti musí, že v tak mladém věku díla takového rázu vytvořiti dovedl. Zejména Kvartet a moll je v jistém ohledu překvapující. Vyniká nejen velkou bohatostí myšlének, rázem dramatickým, ale i propracování hlavních témat prozrazuje všude hudebníka dosti vyspělého a bude-li mu popřáno, aby jeho talent se náležitě vyvinul, pak zajisté jeho další práce ku krásným nadějím opravňují. Na základě těchto jeho prvních pokusův v oboru hudebního skládání dovoluji si slavné IV. třídě [umění] České akademie navrhnouti, aby mu udělena byla podpora 250 zl[atých] a v pádu, že by jed9 Chvála měl i solidní kompoziční průpravu. V Simrockově berlínském nakladatelství vyšel jeho smyčcový kvartet, pražské Národní divadlo mělo v roce 1918 na repertoáru Chválovu operu Záboj. Některé jeho skladby hrálo i České kvarteto. 10 Politik, 28. 5. 1891, večerní vydání, s. 3, šifra –la = stálá šifra Chválova (orig. německy). 11 Josef Suk, Dopisy o životě hudebním i lidském, ed. Jana Vojtěšková, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005, s. 56. 12 Tamtéž, s. 253 (Sukův dopis z 8. ledna 1924).

IV

na z těchto dvou skladeb tiskem vyšla, p. Jos[ef] Suk se zavazuje, aby na titulním listě té skladby bylo vytištěno: ‚Přispěním České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění‘.“13 Tato podpora byla Sukovi vyplacena, když předložil potvrzení nakladatele Fr. A. Urbánka, že dílo vydá a že podpora Akademie bude použita k tomuto účelu.14 V  hudebním časopise Dalibor15 inzeruje nakladatel již v březnu 1892 vydání Sukova Klavírního kvartetu op. 1. Na veřejném koncertě byl kvartet proveden v  neděli 24. dubna 1892 ve velkém sále Rudolfina – byl to koncert pořádaný Vlašským sirotčincem, tentokrát hráli Hoffmann, Nedbal, Berger a na klavír Ludmila Urbanová.16 Sukův kvartet zazněl jako první číslo programu, který byl sestaven dosti pestře.17 Kvartet mohl být hrán již z tištěných partů. Chvála otiskl v pražském německém deníku Politik opět velmi pochvalnou kritiku jak díla, tak provedení.18 O několik dní později – 30. dubna 1892  – bylo poprvé na veřejném koncertě provedeno také Sukovo Klavírní trio c-moll. Ještě před koncertem Vlašského sirotčince byl Sukův Klavírní kvartet op.  1 proveden na schůzi hudebního odboru Umělecké besedy 30. března 1892.19 Jistě to nemohl být sám Suk (teprve žák konzervatoře!), kdo 13 Antonín Dvořák, Korespondence a dokumenty, ed. Milan Kuna et al., sv. 10, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2004, s. 154. 14 Archiv Akademie věd ČR: fond ČAVU, inv. č. 99, karton  45, čj. 897/1891 (Sukova žádost o podporu, psaná rukou otcovou, měl lepší rukopis; 12. 11. 1891 předáno IV. třídě Akademie k vyřízení); inv. č. 29, karton 18, protokoly o schůzích IV. třídy Akademie (16. 11. 1891 projednání Sukovy žádosti, 23. 11. 1891 referáty k  podaným žádostem a hlasování); Zápisy z valných schůzí 1890–1900, kniha 2 (1. 12. 1891: Sukovi udělena podpora 250 zl.); inv. č. 99, karton  45, čj.  1097/1891 (odpověď Sukovi z  5. 12. 1891); inv. č. 99, karton  45, čj.  1200/1891 (Urbánkovo sdělení z  22. 12. 1891, že Klavírní kvartet vydá během února 1892). 15 Dalibor XIV, č. 15–17 z 26. 3. 1892, s. 124. Na titulním listě kvartetu je uvedeno: „Přispěním České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění“ (pouze česky, ačkoliv titul díla i nástrojové obsazení jsou uvedeny česky a německy). 16 V pražské městské části Malá Strana se postupem staletí usadilo mnoho Italů – sochaři, stavitelé, řemeslníci; býval tam i  rozsáhlý Vlašský špitál. 17 Hoffmann zahrál II. a III. větu Mendelssohnova Houslového koncertu za klavírního doprovodu Oskara Nedbala, Nedbal s Ludmilou Urbanovou zahráli Sonátu pro violu a klavír Antona Rubinsteina, bylo provedeno i několik písní aj. Program koncertu byl oznámen podrobně v deníku Národní listy, 21. 4. 1892, s. 3, a v deníku Národní politika, 22. 4. 1892, s. 3. 18 Politik, 29. 4. 1892, s. 3. Obdobně vyznívaly kritiky i jinde, např. Dalibor XIV, č. 24 z 30. 4. 1892, s. 187. 19 Oznámeno v deníku Národní listy, 30. 3. 1892, odpolední vydání, s. 3: „Hudební odbor Umělecké besedy koná dnes o  8 hod. večer důležitou týdenní schůzi. […] Mimo jiné hráti se bude dnes Sukovo kvarteto, poctěné cenou České akademie [jednalo se o tvůrčí podporu], a Brahmsovo nejnovější klavírní trio [c-moll op. 101 z roku 1886]. Klavírní party hráti budou sl. Urbanová [Suk] a  prof. Jos. Jiránek [Brahms].“

by byl tak významnému spolku umělců nabídl svoji skladbu. Zato je velice pravděpodobné, že to udělal Dvořák – jako upozornění odborné hudební veřejnosti na Suka. Dílo hrávalo pak s různými klavíristy častěji i České kvarteto. Stojí za připomenutí, co o  mladém Sukovi píše ve svých vzpomínkách z posledních let života skladatel Vítězslav Novák (1870 –1949), někdejší Sukův spolužák v Dvořákově třídě na pražské konzervatoři: „V té šťastné době našich začátků okouzloval mě svým kamarádstvím, imponoval mi svým nadáním. Měl neobyčejně vyvinutý smysl pro formu, v níž nebylo nic nahodilého, ovládal již kompoziční techniku s překvapující jistotou, byl nadán neomylným instinktem pro zvukovou působnost díla. Věkem o  tři roky mladší, předstihoval mě o  několik let zkušenostmi, jichž jsem teprve po příchodu do Prahy pracně nabýval. Naslouchám nyní v teskně usměvavém zamyšlení jeho skladbám z raného období, jsou mi tak blízké a milé svým mladistvým elánem, vřelým citem a  jemným půvabem. Psává se stereotypně o Sukově podléhání vlivu Dvořákovu. Neshledávám valný, konstatuji jen příbuznost hudebního temperamentu a smyslu pro zvuk. Srovnávám-li však díla jejich mládí, shledávám u Suka již tehdy náznaky jeho osobnosti, kde u Dvořáka není po nich ještě ani potuchy.“20 Kromě tvůrčí podpory České akademie, která umožnila vydání Klavírního kvartetu, dostal Suk v roce 1892 také „státní umělecké stipendium“21 z Ministerstva kul­tu a vyučování ve Vídni. V komisi, která o tom rozhodovala, měl samozřejmě hlavní slovo Johannes Brahms. Suk ke své žádosti přiložil dvě díla, Klavírní kvartet a-moll

20 Vítězslav Novák, O sobě a o jiných, Editio Supraphon, Praha 1970, s. 307–308. 21 Vlasta Reittererová a Hubert Reitterer, „Österreichische staatliche Künstlerstipendien 1892–1898“, in: Hudební věda XLII (2005), č. 3–4, s. 332–333. – Podmínkou udělení stipendia bylo výrazné nadání a nemajetnost; podruhé dostal Suk toto stipendium v roce 1893 po předložení své Serenády pro smyčcový orchestr op. 6. Dalibor XV, č. 13–14 z 18. 2. 1893, s. 103.

op. 1 a Dramatickou ouverturu op. 4: to byla absolventská orchestrální práce, provedená orchestrem konzervatoře za skladatelova řízení 9. července 1892. Suk se o udělení stipendia dozvěděl, když bylo České kvarteto na svém prvním koncertním zájezdu ve Vídni spolu s klavíristou, profesorem pražské konzervatoře Josefem Jiránkem (první koncert ve Vídni se konal 19. ledna 1893).22 První rukopis Klavírního kvartetu věnoval Suk pražskému houslaři Karlu Boromeu Dvořákovi (viz faksimile). Věnování nasvědčuje, že tento houslař pečoval Sukovi o housle už během jeho studia. Jakmile se Českému kvartetu podařilo vydělat více peněz, obstaral K. B. Dvořák v  roce 1896 oběma houslistům nástroje Antonia Stradivariho.23 Když v  roce 1914 začátek války omezil možnosti zahraničních koncertních cest Českého kvarteta, využil Suk získaného času také k  revizi některých svých starších děl. Protože k většímu přepracování Klavírního kvartetu nebyl důvod, spokojil se Suk s  drobnými úpravami a  s opravami tiskových chyb v  prvním vydání; poněkud více změnil v I. větě 15 taktů po taktu 83. Tyto změny přenesl dvořákovský badatel a Sukův přítel Otakar Šourek do výtisku I. vydání jako předlohy pro druhé, autorem revidované vydání, které vyšlo až v roce 1924.24 Nakonec chci ještě poděkovat za přátelskou vstřícnost Českému muzeu hudby v Praze, hudebnímu oddělení Národní knihovny v Praze a Knihovně Pražské konzervatoře.

Zdeněk Nouza 22 Suk o tom píše z Vídně 20. 1. 1893 Marii Wachsmannové: „[…] vče­ rejší úspěch byl přímo senzační. […] Hanslík [Hanslick] se vyslovil dnes Jiránkovi velice krásně o všem a sdělil mu, – což jest pro mě velice příjemným překvapením, – že jsem obdržel s Weisem [skladatel Karel Weis] do polovičky státní cenu [umělecké stipendium] – on sám (totiž Hanslík) se vyjádřil, že se tak stalo jeho přičiněním. Toto vše přichází nám tak jako pěkná pohádka – sami tomu nechceme ani věřit.“ Josef Suk, Dopisy…, cit. v pozn. 11, s. 11–12. Wachsmannová vystupovala někdy s Českým kvartetem na mimopražských koncertech jako klavíristka, její rodina patřila k Sukovým přátelům. 23 Sukovi Stradivariho housle z roku 1683, Hoffmannovi z roku 1689 (Hoffmann si později opatřil housle Giuseppe Guarneriho del Gesù z roku 1734 – viz Josef Boleška, Deset let Českého kvarteta 1892– 1902, Mojmír Urbánek, Praha 1902, s. 69 –70; Boleška byl Sukův přítel, takže měl přesné informace). Dalibor XVII, č. 41 z 26. 10. 1895, s. 321. Neue freie Presse, 29. 11. 1895, ranní vydání, s. 6–7. V Českém muzeu hudby v Praze je uložena kupní smlouva K. B. Dvořáka se Sukem, sign. S 184/2. 24 Ludvík Boháček, „Skladby Josefa Suka vydané tiskem“, in: Josef Suk, ed. Jan Miroslav Květ, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1935, s. 463. – V Knihovně Pražské konzervatoře je v Přírustkové knize 1925 uvedeno pod č. 1231: Suk op. 1 [1924], získáno 23. IV. 1925, pozn.: „Osobně odevzdal pan rektor Suk.“

V

INTRODUCTION Josef Suk (4 January 1874 – 29 May 1935) passed the entrance exams to the violin class of Anton Bennewitz at the Prague Conservatory in 1885, at eleven years of age. His classmates of the same year included the future members of the Bohemian Quartet, Karel Hoffmann and Oskar Nedbal. The conservatory studies lasted six years; excellent pupils were offered the possibility to extend their stay by one more year – an opportunity which was gladly accepted not only by Suk, but also by Hoffmann, Nedbal and the first cellist of the Bohemian Quartet, Otto Berger. Talented students also had the option to take up the study of composition from the fourth year onward in addition to their instrumental studies (here, again, with the possibility of a  one-year extension). In January 1891, Antonín Dvořák began teaching composition at the Prague Conservatory. At the time, the seventeen-year-old Suk was in his third year of composition studies. Karel Stecker, Suk’s teacher of counterpoint and early composition in the previous year, introduced the pupils who were to be taught by Dvořák at a “Musical Soirée of the Charges of Composers”1 in the Rudolfinum in Prague on 15 January 1891. Three of Suk’s pieces were performed there: Piano Trio in C minor and two Ballads, both in D minor, one for cello and piano, the other for violin and piano (played by Suk of course). The first task Dvořák gave to his pupils was to create variations on a theme that he wrote for them on the blackboard. Suk was not very successful in this work, and so Dvořák suggested that he should try something else: a piano quartet for instance; maybe because Dvořák had enjoyed Suk’s Piano Trio when he had heard it not long before.2 Work on the Piano Quartet in A minor3 kept Suk fully preoccupied. His lessons in chamber music with Hans Wihan were also giving him a  deeper understanding of this type of composition.4 Many years later Suk de1 In those days the pupils were usually called the “charges” of the institution (Zöglinge). 2 Another chamber music work which Suk worked on after graduating from conservatory was the Piano Quintet in G minor Op. 8 (1893). 3 Zdeněk Nouza – Miroslav Nový, Josef Suk – Tematický katalog skladeb / Thematic Catalogue of the Works, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005 (in parallel Czech and English); Suk’s Piano Quartet Op. 1 is listed as item No. JSkat 12. 4 Wihan arranged players in various ensembles, with whom he studied not only the quartets of Haydn and Beethoven (from Op. 18), but also for instance Schubert’s quintet with two cellos (D 956), which the Bohemian Quartet later also played quite frequently.

VI

scribed his work on the piece thus: “It was Easter [in late March 1891] and I was in Křečovice [Suk’s birthplace and his dearest home throughout his whole life] when I wrote the first movement. Dvořák had a look at it and said he was waiting to see how it would continue. That was an embarrassing uncertainty for me, but I put myself to work with a passion. The following lesson the Master asked: ‘So what has Suk written?’ I sat myself before the piano and played and sang the second movement, Adagio. I reached the end of the gradation in the middle section [approx. bar 92], saying that I did not have any more prepared; I was mystified by the extraordinary silence. I looked round and saw the whole school gathered around the piano, watching me gravely, I saw the Master come up to me, suddenly felt his kiss on my cheek, heard his words: ‘You – are an ace!’ And that determined my whole life for me. I staggered home in a daze, thinking to myself only how to do it, to be worthy of the trust of that great person, the beloved Master.”5 The title page of Suk’s original manuscript of the work, which he took with him to his lessons to show Dvořák, is numbered Op. 2 (see the facsimile) – the piece was composed after the Piano Trio. But because the Piano Quartet was Suk’s first published work, the composer finally decided to designate it as his opus No. 1. Suk reworked the Piano Trio while in Dvořák’s class (after the Piano Quartet), and published this thrice-amended version as his opus No. 2. Soon after, before the summer holidays, Dvořák introduced the works of some of his pupils at a “Musical Soirée of the Charges of Composers” (13 May 1891 in the small hall of the Rudolfinum), where Suk’s Piano Quartet was premiered, performed by Suk’s classmates Karel Hoffmann, Ferdinand Schleicher, Otto Berger and Marie Pilaty on piano.6 Nedbal’s piano Variations on 5 Suk’s own description of his work (1932), in: Živá slova Josefa Suka (The Lively Words of Josef Suk), ed. Jan Miroslav Květ, Topičova edice, Praha 1946, p. 114. 6 The programme is printed in Czech on one side and in German on the reverse (as was usual). It is housed in the Prague Conservatory among the programmes of the students’ concerts (in a  box, sorted according to year). The programme of this concert was also published in: Výňatek z  Protokolu valného shromáždění, odbývaného Jednotou pro povznesení hudby v Čechách, dne 13. března 1892 – Auszug aus dem Generalversammlungs-Protokolle des Vereins zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen vom 13. März 1892 (separate volumes in Czech and German, the Czech volume is considerably damaged); housed in the Library of the Prague Conservatory.

a Theme by Dvořák7 were also heard that evening – these were one of the pieces that Dvořák had tasked his students with when he had started teaching the composition class.8 Suk had to hurry to finish the quartet in time for the concert. It is thus no surprise that at the end of the third movement he noted with relief: “Konec / Finis / Ende / Thank God it’s over and done with.” The eminent Prague music critic Emanuel Chvála9 was also present at the concert, his critique published in the Prague German daily Politik spared no words in enthusiastic praise especially of Suk’s quartet: “His Piano Quartet, performed there, astonishes with its peculiar strength of invention and – for a beginner dare I say miraculously – soulful expressiveness. […] Everything that Suk expresses is musical at its core, with the energetic pull and effusion of true talent. This young man promises much and is on the best way to become a distinguished composer.”10 But that is not all. In an undated letter to the publisher Mojmír Urbánek from ca. 1905, Suk reminisces: “I remember as if it was today: it was after the performance and Dvořák brought Chvála to me; he had tears in his eyes as he stroked me, saying: ‘Blessed by God.’”11 Even after many years Suk reminds Chvála of this moment, when he responds to Chvála well-wishes on his fiftieth birthday: “I remember how You said to me, a  mere boy after the performance of my quartet: ‘Blessed by God.’ I  remember the joy that You gave me with those words, but also how I  said to myself: ‘They expect much of me, so off to work, to think.’”12 It seems that Dvořák subsequently advised Suk to apply for a  creative grant from the Czech Academy of Emperor Franz Joseph for Sciences, Literature and Art. In his review of the application from 21 November 1891, Dvořák (who had been appointed a regular member of the Academy in 1890) writes: “Mr Josef Suk, a graduate from the Prague conservatory of music, has included two chamber music works, namely Trio for piano, violin and cello, and Quartet for piano, violin, 7 Published in: Oskar Nedbal, Klavírní skladby (Piano Works; Op. 1, 7, 8), Fr[antišek] A[ugustin] Urbánek, Praha s. a. 8 Included in the programme: Cavatina for violin and piano by Richard Schida, Motet by Karl Honsa, but also instrumental arrangements of piano compositions (Beethoven, Schubert, Robert Volkmann) etc. 9 Chvála had a solid compositional background. A string quartet of his was published by Simrock in Berlin, the National Theatre in Prague had Chvála’s opera Záboj on their repertoire in 1918. Some of his works were even played by the Bohemian Quartet. 10 Politik, 28 May 1891, evening edition, p. 3, initials –la = Chvála’s permanent signature (orig. in German). 11 Josef Suk, Dopisy o životě hudebním i lidském (Letters on the Life of a Musician and a Man), ed. Jana Vojtěšková, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005, p. 56. 12 Ibid., p. 253 (Suk’s letter from 8 January 1924).

viola and cello (both compositions in manuscript form). Following detailed scrutiny and deliberation, I  am of the opinion that the works might only have been written by a  person of clear and real musical talent. When it is considered that the person is a  youngster of hardly eighteen years, it must surely be the cause of joy to anyone that he was able to create works of such character at such a  young age. Especially Quartet in A  minor astonishes in certain aspects. It excels not only in its richness of ideas, its dramatic character, but its thematic sophistication also reveals a musician of considerable maturity; and if he is allowed to suitably develop his talent then surely his future works may rightly be awaited with great hope. On the basis of these first attempts of his in musical composition, I dare to suggest to the great Fourth Section [of Art] of the Czech Academy that he be awarded a  stipend of 250 gold ducats, and that in the case that either of the pieces are published, Mr Josef Suk will pledge to have printed on the title page: ‘With the contribution of the Czech Academy of Emperor Franz Joseph for Sciences, Literature and Art.’”13 The grant was paid out to Suk after he submitted a statement from the publisher Fr. A. Urbánek affirming that the piece would be published and that the grant from the Academy would be used for said purpose.14 The music magazine Dalibor15 ran advertisements for the publication of Suk’s Piano Quartet Op. 1 as early as March 1892. The quartet was performed at a public concert in the great hall of the Rudolfinum on Sunday, 24 April 1892 – it was a concert organised by the Italian Orphanage, this time performed by Hoffmann, Nedbal, Berger and Ludmila Urbanová on piano.16 Suk’s quar13 Antonín Dvořák, Korespondence a  dokumenty (Correspondence and Documents), ed. Milan Kuna et al., Vol. 10, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2004, p. 154. 14 Archive of the Czech Academy of Sciences: fund ČAVU, item No. 99, box 45, unit No. 897/1891 (Suk’s grant application, written in his father’s hand as he had the better handwriting; delivered to the 4th Section of the Academy for processing on 12 Nov. 1891); item No. 29, box 18, protocols from meetings of the 4th Section of the Academy (16 Nov. 1891 discussing Suk’s application, 23 Nov. 1891 reviews of received applications and voting); Minutes from the general assemblies of 1890–1900, Book 2 (1 Dec. 1891: Suk awarded a stipend of 250 gold to publish the piece); item No. 99, box 45, unit No. 1097/1891 (the reply to Suk from 5 Dec. 1891); item No. 99, box 45, unit No. 1200/1891 (Urbánek’s statement from 22 Dec. 1891 saying that he will publish the Piano Quartet in February 1892). 15 Dalibor XIV, No. 15–17 from 26 Mar. 1892, p. 124. The title page of the quartet states: “With the contribution of the Czech Academy of Emperor Franz Joseph for Sciences, Literature and Art” (only in Czech, although the title and instruments are printed both in Czech and German). 16 Throughout the ages many Italians settled in the Prague district of Malá Strana (Small Side) – sculptors, builders, craftsmen; there even used to be a spacious Italian Hospital there.

VII

tet was the first piece in a  considerably diverse programme.17 The quartet might already have been played from printed parts. Chvála published another very positive critique of both the work and its execution in the Prague German daily Politik.18 Several days later – on 30 April 1892 – Suk’s Piano Trio in C minor was also performed publicly for the first time. Suk’s Piano Quartet Op. 1 was already performed once before the concert of the Italian Orphanage, at a  meeting of the Music Department of the Society of Art (Umělecká beseda) on 30 March 1892.19 It can hardly have been Suk himself (a mere student of the conservatory!) who would have offered his work to such an important artistic society. However it is more than likely that it was Dvořák who did so – to draw the expert music community’s attention to Suk. The piece was later played quite often by the Bohemian Quartet in cooperation with various pianists. It is worth noting what the composer Vítězslav Novák (1870 –1949), a  former classmate of Suk in Dvořák’s class at the Prague Conservatory, writes about the young Suk in his memoirs (compiled in the last years of his life): “In those happy days of our beginnings he charmed me with his friendship, impressed me with his talent. He had an extraordinarily developed sense of form which left nothing to chance, he had mastered the compositional technique with an astonishing surety, he was gifted with an infallible feeling for the audial appeal of the work. I was three years his elder, but he surpassed me by several years in experience which I had only started to gain, laboriously, upon my arrival to Prague. I listen now in wistful reverie to the compositions of his early days – they are close to me and speak to me so with their youthful zest, fervent emotions and gentle charm. It is a cliché to write about Suk’s submission to the influence of Dvořák. I see hardly any such thing, I  declare only a  kinship of musical disposition 17 Hoffmann played the 2nd and 3rd movements of Mendelssohn’s Violin Concerto with the piano accompaniment of Oskar Nedbal, Nedbal and Ludmila Urbanová played the Sonata for Viola and ­Piano by Anton Rubinstein, several songs were also performed etc. The programme of the concert was announced in detail in the daily Národní listy, 21 Apr. 1892, p.  3, and in the daily Národní politika, 22 Apr. 1892, p. 3. 18 Politik, 29 Apr. 1892, p. 3. Other critiques were of a similar tone, e. g. Dalibor XIV, No. 24 from 30 Apr. 1892, p. 187. 19 Announced in the daily Národní listy 30 Mar. 1892, afternoon edition, p. 3: “The Music Department of the Society of Art is holding an important weekly meeting today at 8 p.  m. […] Among other things, Suk’s Czech Academy Award-winning quartet will be performed [meaning it received the creative grant], along with Brahms’ newest piano trio [in C minor Op. 101 from 1886]. The piano parts will be played by Ms Urbanová [Suk] and Prof. Jos. Jiránek [Brahms].”

VIII

and sense of sound. Yet if I compare the works of their youths, I see in Suk already glimpses of his personality where in Dvořák that cannot even be suggested.”20 Apart from the creative grant of the Czech Academy which enabled the publication of the Piano Quartet, Suk also received in 1892 a “state artist stipend”21 from the Ministry of Culture and Education in Vienna. The commission which decided this was, of course, headed by Johannes Brahms. Suk attached two pieces to his application, the Piano Quartet in A  minor Op. 1 and the Dramatic Overture Op. 4 – his graduating orchestral composition which was performed by the conservatory orchestra under the composer’s baton on 9 July 1892. Suk learned about the stipend being awarded when the Bohemian Quartet was in Vienna on its first concert tour with the pianist Josef Jiránek, a  professor of the Prague Conservatory (the first Viennese concert took place on 19 January 1893).22 Suk dedicated the first manuscript of the Piano Quartet to the Prague luthier Karel Boromeus Dvořák (see the facsimile). The dedication suggests that this luthier tended to Suk’s instrument already during his studies. As soon as the Bohemian Quartet earned enough money, K. B. Dvořák obtained both the violinists instruments by Antonio Stradivari.23 The beginning of the war in 1914 and the restrictions it brought to the Bohemian Quartet’s foreign concert programme gave Suk the time to revise some of his older works. Because there was no reason to make any 20 Vítězslav Novák, O sobě a o jiných (Of Myself and Others), Editio Supraphon, Praha 1970, pp. 307–8. 21 Vlasta Reittererová & Hubert Reitterer, “Österreichische staatliche Künstlerstipendien 1892–1898,” in: Hudební věda XLII (2005), Nos. 3–4, pp. 332–3. – The conditions for receiving a stipend were notable talent and a lack of means; Suk received the stipend a second time in 1893 after applying with his Serenade for string orchestra Op. 6. Dalibor XV, Nos. 13–14 from 18 Feb. 1893, p. 103. 22 Suk writes about it from Vienna on 20 Jan. 1893 to Marie Wachsmannová: “[…] yesterday’s success was phenomenal. […] Hanslick spoke to Jiránek about everything in a very complimentary way today and told him – in what is to me a very pleasant surprise – that Weis [the composer Karel Weis] and I have received up to half of the state award [creative stipend] – he himself (Hanslick that is) said that it happened through his endeavours. This all comes off as something of a pretty fairy tale – we can hardly believe it ourselves.” Josef Suk, Dopisy…, quoted in note No. 11, pp. 11–12. Wachsmannová sometimes performed as a pianist with the Bohemian Quartet on their concerts outside Prague, her family were friends of Suk. 23 Suk’s Stradivari violin from 1683, Hoffmann’s from 1689 (­Hoffmann later obtained himself a  violin by Giuseppe Guarneri del Gesù from 1734 – see Josef Boleška, Deset let Českého kvarteta 1892–1902 – Ten Years of the Bohemian Quartet 1892–1902, Mojmír Urbánek, Praha 1902, pp. 69–70; Boleška was Suk’s friend, so he had access to accurate information). Dalibor XVII, No. 41 from  26 Oct. 1895, p. 321. Neue freie Presse, 29 Nov. 1895, morning edition, pp. 6–7. The purchase contract between K. B. Dvořák and Suk is housed in the Czech Museum of Music in Prague, item No. S 184/2.

significant changes to the Piano Quartet, Suk amended only a few details and printing mistakes from the first printed edition; the one significant change occurred in the first movement in the 15 bars following bar 83. These changes were copied into a first print exemplar by the Dvořák researcher Otakar Šourek, a  friend of Suk’s, and this was used as the engraver’s copy for the second, authorised edition which was published in 1924.24

In closing, I would like to express my gratitude to the Czech Museum of Music in Prague, the Music Department of the National Library in Prague and the Library of the Prague Conservatory for their friendly, accommodating approach. Zdeněk Nouza (Translated by Adam Prentis)

24 Ludvík Boháček, “Skladby Josefa Suka vydané tiskem” (Works of Josef Suk Published in Print), in: Josef Suk, ed. Jan Miroslav Květ, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1935, p. 463. – The 1925 Accession Book of the Library of the Prague Conservatory lists under No. 1231: Suk Op. 1 [1924], received 23 Apr. 1925, note: “Handed in by Rector Suk personally.”

EINLEITUNG Josef Suk (4. Januar 1874 – 29. Mai 1935) bestand die Aufnahmeprüfung am Prager Konservatorium für ein Violinstudium in der Klasse von Anton Bennewitz im Jahr 1885, also im Alter von 11 Jahren. Die künftigen Mitglieder des Böhmischen Streichquartetts Karel Hoffmann und Oskar Nedbal waren seine Mitschüler. Das Studium am Prager Konservatorium dauerte sechs Jahre; hervorragende Schüler hatten die Möglichkeit, es noch um ein Jahr zu verlängern, wovon Suk und ebenso Hoffmann, Nedbal und der erste Violoncellist des Böhmischen Quartetts Otto Berger Gebrauch machten. Begabte Schüler hatten auch die Möglichkeit, vom vierten Studienjahr an zum Instrumentalunterricht Komposition hinzu zu wählen (wieder mit der Möglichkeit, um ein weiteres Jahr zu verlängern). Vom Januar 1891 an lehrte Antonín Dvořák Komposition am Prager Konservatorium – also zu einem Zeitpunkt, als der siebzehnjährige Suk bereits im dritten Studienjahr dieses Fach belegte. Karel Stecker, bei welchem Suk im vorangegangenen Studienjahr Kontrapunkt und Komposition studiert hatte, stellte ausgewählte Schüler, die Dvořák weiterführen sollte, bei

einem „Componistenschüler-Musikabend“1 am 15. Januar 1891 im Rudolfinum in Prag vor. Von Josef Suk erklangen dort das Klaviertrio c-Moll und zwei Balladen, beide in d-Moll, eine für Violoncello und eine für Violine, beide mit Klavier (die Violine spielte natürlich Suk). Dvořák begann den Unterricht mit Variationen über ein Thema, das er den Schülern an die Tafel schrieb. Diese Arbeit glückte Suk nicht besonders, und so schlug Dvořák ihm vor, dass er etwas Anderes machen solle: zum Beispiel ein Klavierquartett; möglicherweise hat ihn dazu der Umstand veranlasst, dass ihm das kurz zuvor aufgeführte Klaviertrio Suks gefallen hatte.2 Die Arbeit am Klavierquartett a-Moll3 war für Suk wahrhaft fesselnd. In der Kammermusik-Klasse von 1 Die damals gebräuchlichere Bezeichnung für Schüler des Konservatoriums war „Zögling“. 2 Ein weiteres Kammermusikwerk, an dem Suk allerdings erst nach Verlassen des Konservatoriums arbeitete, war das Klavierquintett g-Moll op. 8 (1893). 3 Zdeněk Nouza – Miroslav Nový, Josef Suk – Tematický katalog skladeb / Thematic Catalogue of the Works, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005 (parallel tschechisch und englisch); Suks Klavierquartett op. 1 hat die Nummer JSkat 12.

IX

Hans Wihan vertiefte er denn auch fortlaufend seinen Sinn für diese Kompositionsgattung.4 Suk berichtete Jahre später über seine Arbeit an diesem Quartett: „Es war Ostern [Ende März 1891] und in Křečovice [Suks Geburtsort und sein ganzes Leben über seine eigentliche Heimat] habe ich den ersten Satz komponiert. Dvořák sah ihn sich an und sagte, er warte, wie es weiterginge. Das war für mich eine quälende Unsicherheit, aber ich habe mich leidenschaftlich in die Arbeit gestürzt. In der nächsten Stunde sagte der Meister: ‚Was hat der Suk also geschrieben?‘ Ich setzte mich ans Klavier, spielte und sang den zweiten Satz Adagio. Ich habe ihn durchgespielt bis zum Ende der Steigerung des Mittelteils [etwa bis Takt 92] mit der Anmerkung, dass ich es noch nicht weiter habe, und eine wundersame Stille trat ein, die mich verwirrte. Ich schaute mich rings um und sah, wie die ganze Klasse versammelt um das Klavier stand und mich ernst anblickte. Ich sah, den Meister auf mich zukommen und spürte plötzlich seinen Kuss auf meiner Wange und hörte ihn sagen: ‚Sie Prachtkerl.‘ Und dies entschied über mein ganzes Leben. Betäubt wankte ich nach Hause und habe mich ununterbrochen gefragt, wie ich es anstellen könnte, dass ich es wert wäre, das Vertrauen dieses großen Menschen, des geliebten Meisters zu erlangen.“5 Auf dem Titelblatt der Handschrift Suks, wie er sie allmählich in den Unterricht zu Dvořák brachte, ist noch die Opusnummer 2 angeführt (siehe das Faksimile) – das Werk war ja nach dem Klaviertrio komponiert worden. Weil aber das Klavierquartett Suks erstes veröffentlichte Werk war, wählte er dafür schließlich die Opusnummer 1. In Dvořáks Klasse überarbeitete dann Suk das Klaviertrio noch ein wenig, eigentlich schon zum dritten Mal, und gab ihm bei seiner Publikation die Opusnummer 2. Kurz vor den Ferien noch, am 13. Mai 1891, stellte Dvořák die Arbeiten einiger seiner Schüler bei einem „Componistenschüler-Musikabend“ im kleinen Saal des Rudolfinums vor, bei dem auch das Klavierquartett Josef Suks uraufgeführt wurde; es spielten Suks Mitschüler Karel Hoffmann, Ferdinand Schleicher, Otto Berger und am Klavier Marie Pilaty.6 Zur Aufführung 4 Wihan stellte verschiedene Ensembles zusammen, mit denen er nicht nur die Streichquartette Joseph Haydns und Ludwig van Beethovens (op. 18), sondern beispielsweise auch das Streichquintett mit zwei Violoncelli (D 956) von Franz Schubert einstudierte, welches später das Böhmische Streichquartett des Öfteren spielte. 5 Äußerung Suks (von 1932) über das eigene Schaffen, in: Živá slova Josefa Suka (Das lebendige Wort Josef Suks), hrsg. von Jan Miroslav Květ, Topičova edice, Praha 1946, S. 114. 6 Der Programmzettel war – wie damals üblich – auf der einen Seite tschechisch, auf der anderen Seite deutsch bedruckt. Er wird

X

kamen ebenfalls die Variationen über ein Thema Dvořáks7 für Klavier von Oskar Nedbal, die ein Ergebnis der Aufgabe waren, die Dvořák seinen Schülern zu Beginn seiner Tätigkeit in der Kompositionsklasse gestellt hatte.8 Suk musste sich sehr beeilen, das Quartett rechtzeitig vor dem Konzert fertigzustellen. Es ist daher nicht überraschend, dass er am Ende des dritten Satzes in seiner ersten Niederschrift aufseufzt: „Konec / Finis / Ende / Gott sei Dank, dass ich das vom Halse habe.“ Zum Konzert kam auch der bedeutende Prager Musikkritiker Emanuel Chvála,9 der in der Prager deutschsprachigen Zeitung Politik eine enthusiastische Kritik vor allem des Suk-Quartetts veröffentlichte: „Sein Klavierquartett, das aufgeführt wurde, überrascht durch seltene Kraft der Erfindung und eine bei einem Anfänger geradezu wunderbare Durchgeistigung des Ausdrucks. […] Alles was Suk äußert, hat musikantischen Kern, einen energischen Zug und den Aufschwung echten Talentes. Dieser junge Mann verspricht viel und ist auf dem besten Wege ein bedeutender Komponist zu werden.“10 Aber das war nicht alles. In einem undatierten Brief an den Verleger Mojmír Urbánek – wahrscheinlich aus dem Jahr 1905 – schreibt Suk über dieses Konzert: „Ich erinnere mich wie heute, wie Dvořák nach der Aufführung Chvála zu mir brachte, der mich mit Tränen in den Augen streichelte und sagte: ‚Von Gott Gesegneter.‘“11 Noch Jahre später ruft Suk dies Chvála ins Gedächtnis, als er ihm für die Glückwünsche zum fünfzigsten Geburtstag dankt: „Ich erinnere mich, wie Du mir als jungem Mann nach der Aufführung meines Quartetts sagtest: ‚Von Gott Gesegneter.‘ Ich erinnere mich an die Freude, die Du mir damit gemacht hast, aber auch zusammen mit anderen Programmzetteln der „Schülermusikabende“ in der Bibliothek des Prager Konservatoriums (in einem Karton, nach Jahren geordnet) aufbewahrt. Das Programm dieses Musik­ abends ist auch in dem Band Auszug aus dem GeneralversammlungsProtokolle des Vereins zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen vom 13. März 1892, tschechischer und deutscher Band jeweils gesondert, enthalten, der ebenfalls in der Bibliothek des Prager Konservatoriums aufbewahrt wird (der tschechische Band ist sehr beschädigt). 7 Erschienen in: Oskar Nedbal, Klavírní skladby (op. 1, 7, 8), Fr[antišek] A[ugustin] Urbánek, Praha s. a. 8 Desweiteren wurden aufgeführt: Kavatine für Violine und Klavier von Richard Schida, Motette von Karl Honsa, aber auch Intrumentierungen von Klavierwerken Beethovens, Schuberts, Robert Volkmanns u. a. 9 Chvála besaß ebenfalls eine solide kompositorische Ausbildung. Im Berliner Simrock-Verlag erschien ein Streichquartett von ihm, und das Prager Nationaltheater hatte im Jahre 1918 seine Oper Záboj im Programm. Auch das Böhmische Streichquartett spielte einige seiner Werke. 10 Politik, 28. 5. 1891, Abendblatt, S. 3, Chiffre –la (ständige Chiffre von Chvála). 11 Josef Suk, Dopisy o životě hudebním i lidském (Briefe über das musikalische und menschliche Leben), hrsg. von Jana Vojtěšková, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2005, S. 56.

daran, dass ich mir sagte: ‚Vieles erwarten sie nun von mir, also an die Arbeit und sich besinnen.‘“12 Wahrscheinlich war es Dvořák, der Suk darauf hin­ wies, dass er die „Böhmische Kaiser Franz Joseph Aka­demie der Wissenschaften, Literatur und Kunst“ um die Unterstützung ersuchen solle. Dvořák, der im Jahr 1890 zum ordentlichen Mitglied der Akademie ernannt worden war, schreibt in seinem Gutachten vom 21.  November 1891 dazu: „Herr Josef Suk, Absolvent des Prager Konservatoriums, sandte zwei Kammermusikwerke ein, und zwar ein Trio für Klavier, Violine und Violoncello und außerdem ein Quartett für Klavier, Violine, Viola und Violoncello (beide Kompositionen in Handschrift). Nach sorgfältigem und gesundem Ermessen bin ich der Meinung, dass diese Werke ein deutliches und wahrhaftiges musikalisches Talent aufweisen. Wenn man berücksichtigt, dass er ein kaum achtzehnjähriger Bursche ist, muss es ganz sicher jeden mit Freude erfüllen, dass er in so jungen Jahren Werke eines solchen Ausdrucks zu schaffen imstande war. Namentlich das Quartett a-Moll ist in dieser Hinsicht überraschend. Es glänzt nicht nur durch Reichtum an dramatischen Gedanken, sondern auch die Durcharbeitung der wichtigsten Themen verrät überall einen ziemlich reifen Musiker, und falls es ihm vergönnt sein wird, dass sich sein Talent gebührend entwickelt, dann geben seine weiteren Arbeiten ganz sicher Anlass zu guter Hoffnung. Auf Grund dieser seiner ersten Versuche im Fach Komposition erlaube ich mir, der ehrenwerten IV.  Klasse [Kunst] der Böhmischen Akademie vorzuschlagen, ihm eine Unterstützung von 250 Gulden zu gewähren, und im Falle, dass eine der beiden Kompositionen im Druck erscheint, erklärt sich Hr. Josef Suk bereit, dass auf dem Titel des Werkes abgedruckt wird: ‚Mit Unterstützung der Böhmischen Kaiser Franz Joseph Akademie der Wissenschaften, Literatur und Kunst‘.“13 Dieser Betrag wurde Suk ausgezahlt, als er die Bestätigung des Verlegers Urbánek vorlegte, dass dieser das herausgeben werde und dass die Zuwendung der Akademie für diesen Zweck verwendet würde.14 In 12 Ebd., S. 253 (Brief Suks vom 8. Januar 1924). 13 Antonín Dvořák, Korespondence a  dokumenty (Korrespondenz und Dokumente), Hrsg. Milan Kuna et al., Bd. 10, Editio Bärenreiter Praha, Praha 2004, S. 154. 14 Archiv der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik, Fonds ČAVU, inv. Nr. 99, Karton 45, laufende Nr. 897/1891 (Suks Gesuch vom 11. 11. 1891 um Unterstützung, vom Vater geschrieben – er hatte eine bessere Handschrift); inv. Nr. 29, Karton 18, Protokolle der Versammlungen der IV. Klasse der Akademie (16. 11. 1891 Verhandlung über Suks Gesuch um Unterstützung; 23. 11. 1891 Referate über vorgelegte Kompositionen und Abstimmung); Protokolle der Vollversammlungen der Akademie 1890–1900 (vom 1. 12. 1891: Suk erhielt eine Unterstützung von 250 fl.); inv. Nr. 99, Kar-

der Musikzeitschrift Dalibor inseriert der Verleger bereits im März 1892 die Ausgabe des Klavierquartetts op.  1 von Suk.15 Bei einem öffentlichen Konzert des Italienischen Waisenhauses wurde das Quartett am Sonntag, dem 24. März 1892, im großen Saal des Rudolfinums aufgeführt; es spielten Hoffmann, Nedbal, Berger und am Klavier diesmal Ludmila Urbanová.16 Das Quartett Suks erklang am Anfang eines ziemlich bunt zusammengestellten Programms17 und konnte bereits aus dem gedruckten Material gespielt werden. Chvála schrieb in der Politik erneut eine Werk und Aufführung sehr lobende Kritik.18 Ein paar Tage später, am 30. April 1892, wurde Suks Klaviertrio c-Moll zum ersten Mal öffentlich aufgeführt. Bereits am 30. März 1892, noch vor dem Konzert des Italienischen Waisenhauses, war das Klavierquartett op.  1 bei einem Treffen des Fachbereichs Musik des Künstlervereins Umělecká beseda, einer wichtigen Institution zur Förderung tschechischer Kultur, erklungen.19 Sicher konnte nicht Suk selbst es gewesen sein, der – noch als Schüler des Konservatoriums – einem solch bedeutenden Verein seine Komposition antrug. Es ist daher sehr wahrscheinlich, dass Dvořák dies getan hatte, um die musikalische Fachwelt auf Suk aufmerksam zu machen. – Das Böhmische Streichquartett spielte dieses Werk dann später mit verschiedenen Pianisten. Interessant ist, was der Komponist Vítězslav Novák (1870–1949), einstiger Mitschüler Suks in Dvořáks ton 45, laufende Nr. 1097/1891 (Antwort an Suk vom 5. 12. 1891); inv. Nr. 99, Karton 45, laufende Nr. 1200/1891 (Bestätigung vom Verleger F. A. Urbánek, er werde Suks op. 1 im Februar 1892 herausgeben). 15 Dalibor XIV, Nr. 15–17 vom 26. 3. 1892, S. 124. Auf dem Titelblatt des Klavierquartetts findet sich die Angabe: „Mit Unterstützung der Böhmischen Kaiser Franz Joseph Akademie der Wissenschaften, Literatur und Kunst“ (im Original lediglich tschechisch, obwohl der Titel des Werkes und die Instrumentalbesetzung tschechisch und deutsch angegeben sind). 16 Auf der Prager Kleinseite siedelten im Verlauf der Jahrhunderte viele Italiener – Bildhauer, Baumeister und Handwerker; dort gab es auch ein großes italienisches Krankenhaus. 17 Hoffmann spielte den zweiten und dritten Satz des Violinkonzerts von Felix Mendelssohn-Bartholdy, am Klavier begleitet von Oskar Nedbal, Nedbal und Ludmila Urbanová spielten die Sonate für Viola und Klavier von Anton Rubinstein, desweiteren wurden noch ein paar Lieder aufgeführt. Das Programm des Konzertes wurde ausführlich angekündigt in der Zeitung Národní listy, 21. 4. 1892, S. 3, und in der Národní politika, 22. 4. 1892, S. 3. 18 Politik, 29. 4. 1892, S. 3. Ebenso lobend waren die Kritiken auch anderswo, z. B. Dalibor XIV, Nr. 24 vom 30. 4. 1892, S. 187. 19 Angekündigt in den Národní listy vom 30. 3. 1892, Nachmittagsausgabe, S. 3: „Die Musiksparte der Umělecká beseda beginnt heute um 8 Uhr abends mit einem wichtigen Wochentreffen. […] Unter anderem wird heute das Quartett von Suk gespielt werden, das mit dem Preis der Böhmischen Akademie ausgezeichnet wurde [tatsächlich handelte es sich um obengenannte Unterstützung], und das neueste Klaviertrio von Brahms [c-Moll op. 101 aus dem Jahr 1886]. Frl. Urbanová [Suk] und Prof. Jos. Jiránek [Brahms] werden am Klavier begleiten.“

XI

Klasse am Prager Konservatorium, in seinen Erinnerungen aus den letzten Lebensjahren über den jungen Suk schreibt: „In dieser unserer glücklichen Anfangszeit bezauberte er mich mit seiner Kameradschaft und imponierte mir mit seiner Begabung. Er hatte ein außergewöhnlich entwickeltes Formbewusstsein, in dem nichts zufällig war, er beherrschte die Kompositionstechnik mit überraschender Sicherheit und war mit einem unbeirrbaren Instinkt für die klangliche Wirkung eines Werkes begabt. Um drei Jahre jünger übertraf er mich an Erfahrung um einige Jahre, die ich erst nach der Ankunft in Prag mühsam aufholte. Jetzt höre ich seine Kompositionen aus der frühen Schaffenszeit mit wehmütig lächelnder Nachdenklichkeit, sie sind mir so nahe und lieb in ihrem jugendlichen Elan, innigen Gefühl und sanfter Anmut. Es wird stereotyp geschrieben, dass Suk dem Einfluss Dvořáks unterlag. Ich stelle nichts Bedeutendes dergleichen fest, ich konstatiere nur eine Verwandtschaft des musikalischen Temperaments und des Klangverständnisses. Wenn ich jedoch ihre Jugendwerke vergleiche, so finde ich bei Suk schon damals Anzeichen seiner Persönlichkeit, wo bei Dvořák noch nicht einmal Andeutungen vorhanden sind.“20 Neben der Unterstützung der Böhmischen Akade­ mie, welche den Druck des Klavierquartetts ermöglichte, erhielt Suk im Jahre 1892 auch ein „Staatliches Künst­ lerstipendium“21 vom Ministerium für Kultus und Unterricht aus Wien. In der Komission, die darüber entschied, führte selbstverständlich Johannes Brahms das Hauptwort. Suk fügte seinem Gesuch zwei Werke bei, das Klavierquartett a-Moll op. 1 und die Dramatische Ouvertüre op. 4 (die war für die „Austritts-Prüfung“ komponiert und unter Leitung des Komponisten am 9. Juli 1892 vom Orchester des Konservatoriums aufgeführt worden). Suk erfuhr von der Bewilligung des Stipendiums, als das Böhmische Streichquartett während seiner ersten Konzertreise zusammen mit dem Pianisten und Professor des Prager Konservatoriums Josef Jiránek in Wien gastierte (das erste Konzert des Quartetts in Wien fand am 19. Januar 1893 statt).22 20 Vítězslav Novák, O sobě a o jiných (Von mir selbst und von den anderen), Editio Supraphon, Praha 1970, S. 307–308. 21 Vlasta Reittererová und Hubert Reitterer, „Österreichische staatliche Künstlerstipendien 1892–1898“, in: Hudební věda XLII /2005, Nr. 3–4, S. 332–333. Bedingung zur Gewährung eines Stipendiums waren eine außergewöhnliche Begabung und die Mittellosigkeit des Künstlers; ein weiteres Mal erhielt Suk das Künstlerstipendium im Jahre 1893 nach Vorlage seiner Serenade für Streichorchester op. 6. Dalibor XV, Nr. 13–14 vom 18. 2. 1893, S. 103. 22 Suk schreibt darüber in einem Brief aus Wien vom 20. 1. 1893 an Marie Wachsmannová: „[…] der gestrige Erfolg war geradezu sensationell. […] Hanslick äußerte sich heute Jiránek gegenüber sehr positiv über alles und teilte ihm mit – was für mich eine sehr an-

XII

Die erste Niederschrift des Klavierquartetts widmete Suk dem Prager Geigenbauer Karel Boromeus Dvořák (siehe das Faksimile). Die Widmung deutet daraufhin, dass K. B. Dvořák bereits in der Studienzeit Suks dessen Geige betreute. Als das Böhmische Quartett mehr Geld verdiente, beschaffte Dvořák im Jahre 1896 für beide Geiger Instrumente Antonio Stradivaris.23 Als im Jahr 1914 der Ausbruch des Ersten Weltkriegs die internationalen Konzertreisen des Böhmischen Streichquartetts einschränkte, nutzte Suk die Zeit auch zur Revision einiger seiner früheren Werke. Da allerdings zur tieferen Überarbeitung des Klavierquartetts kein Grund bestand, begnügte sich Suk nur mit kleinen Änderungen und Berichtigungen der Druckfehler in der ersten Ausgabe; ein wenig mehr hat er im ersten Satz, 15 Takte nach Takt 83 verändert. Alle Änderungen übertrug der Dvořák-Forscher und Freund Suks Otakar Šourek in die Druckvorlage für die zweite, vom Autor revidierte Ausgabe, die erst 1924 erschien.24 Zum Schluss möchte ich noch dem Tschechischen Museum für Musik in Prag, der Musikabteilung der Nationalbibliothek in Prag und der Bibliothek des Prager Konservatoriums meinen Dank für ihr freundliches Entgegenkommen aussprechen. Zdeněk Nouza (übersetzt von Jonathan Böhm)

genehme Überraschung ist – dass ich zusammen mit [Karel] Weis jeweils zur Hälfte den staatlichen Preis [d. h. Künstlerstipendium] bekomme – er selbst (Hanslick) erklärte, dass es auf sein Bemühen hin erfolgt sei. Das alles kommt uns wie ein Märchen vor – nicht einmal wir selbst wollen es glauben.“ Josef Suk, Dopisy…, siehe Anm. 11, S. 11–12. Wachsmannová trat manchmal mit dem Böhmischen Streichquartett auf Konzerten außerhalb Prags als Pianistin auf, ihre Familie gehörte zum Freundeskreis Suks. 23 Für Suk eine Stradivari aus dem Jahr 1683, für Hoffmann eine aus dem Jahr 1689 (Hoffmann beschaffte sich später eine Geige von Giuseppe Guarneri del Gesù von 1734 – siehe auch Josef Boleška, Deset let Českého kvarteta 1892–1902 – Zehn Jahre des Böhmischen Streichquartetts 1892–1902, Mojmír Urbánek, Praha 1902, S. 69–70; Boleška war ein Freund Suks, daher besaß er die genauen Informationen). Dalibor XVII, Nr. 41 vom 26. 10. 1895, S. 321. Neue freie Presse, Wien am 29. 11. 1895, Morgenausgabe, S. 6–7. Im Tschechischen Museum für Musik in Prag wird der Kaufvertrag zwischen K. B. Dvořák und Suk aufbewahrt, Sign. S 184/2. 24 Ludvík Boháček, „Skladby Josefa Suka vydané tiskem“ (Die gedruckten Werke von Josef Suk), in: Josef Suk, hrsg. von Jan Miroslav Květ, Hudební matice Umělecké besedy, Praha 1935, S. 463.– In der Bibliothek des Prager Konservatoriums wird im Band Neuerwerbungen 1925 unter der laufenden Nummer 1231 vermerkt: Suk op.  1 [1924], erworben am 23. IV. 1925, „Vom Herrn Rektor Suk persönlich übergeben.“

První rukopis Klavírního kvartetu (pramen A) s věnováním houslaři K. B. Dvořákovi a dvěma variantami podpisu / First manuscript of the Piano Quartet (source A) with a dedication to the luthier K. B. Dvořák and with two forms of Suk’s signature / Die erste Niederschrift des Klavierquartetts (Quelle A) mit einer Widmung an den Geigenbauer K. B. Dvořák und mit zwei verschiedenen Unterschriften XIII