Hřbitov na Moráni ve Velkém Meziříčí Katalog vybraných náhrobků
- s největším podílem kulturně historických hodnot - významných osobností města
1) hrob č. 13 František Rus (1770-1855), byl to mistr zednický (stavěl kaple aj.). Jeho hrob je nejstarší na Moráňském hřbitově. Nalezneme jej na čestném místě vedle Vladimíra Čecha v rohu hřbitova, kde se pojí východní a severní strana ohradní zdi. Jeho náhrobek je ceněným pro svoji jedinečnost. S typickými geometrickými tvary jej zařadíme do slohu klasicismu. Náhrobek, tedy mramorovou deska vloženou ve zdi, si můžeme pomyslně rozdělit do tří částí. Spodní část tvoří podstavec bez ozdob. Prostřední část nese nejdůležitější informace o pohřbeném a vrchní část ve tvaru trojúhelníku je po okrajích zdobená, a uprostřed je patrná plastika kříže. 2) hrob č. 15 Kallabova hrobka Rodina Kallabova byla stará soukenická a podnikatelská rodina, která žila ve Velkém Meziříčí po mnohá generace. Jejich předkové bývali cechmistři. V roce 1846 založil poslední cechmistr František Kallab se svými syny (Františkem ml., Viktorínem, Antonínem, Janem, Benediktem a později se spolumajitelem stal i Ferdinand) továrnu na sukno. Brzy se továrna rozrostla do obřích rozměrů se skoro pětistovkou zaměstnanců, a jejich sukno se pro svoji jemnost stalo velmi žádoucím, nejen na domácím, ale i zahraničím trhu. Sukno s takto vysokou kvalitou bylo vyváženo po celém Rakousku - Uhersku, nejvíce však do Vídně a k vojsku. V roce 1846 na průmyslové výstavě ve Vídni bylo jejich sukno oceněno bronzovou medailí. Účastnili se i dalších světových výstav, a to v Amsterdamu, opět ve Vídni a nakonec i v Sydney. Vždy sklidili velký úspěch. František Kallab se ve Velkém Meziříčí zasloužil o rozvoj vzdělanosti a její dostupnosti pro chudé žáky tím, že zakládal nadace pro jejich účely. Hrobka se nachází ve východní části hřbitova u obvodní zdi. Původně se kolem hrobky nacházela litinová ohrádka, po které zbyl dnes jen malý sokl ve zdi. Centrálním bodem hrobky je nepochybně velký podstavec, na kterém se nachází velká litinová socha znázorňující postavu svatého, jak se opírá o kříž. V pravé ruce drží knihu, ze které čte, a levou má vztyčenou a ,,hrozí“. Podstavec byl bezpochyby zdoben, dnes je na něm však patrná pouze ozdobná ornamentika (květy) v jeho horní části, a litinové zbytky po svítidlech. Tyto ozdoby jsou jediné, které se dochovaly, protože jinak je v oprýskaném a polorozbořeném stavu. Za impozantní sochou se nachází v oprýskané zdi povětšinou prázdné výklenky, ve kterých bývaly desky s nacionály zemřelých. Dodnes se dochovala pouze jedna deska, v němčině, na které je uveden František Kallab s manželkou. V popředí, před sochou, lze na starších fotografiích vidět šest náhrobků, pařících jednotlivým členům rodiny. Bohužel se dodnes dochovaly jen čtyři náhrobky, a z toho pouze tři zůstaly na původním místě.
3) hrob č. 16 Paletzova rodina Byla to německá obchodnická rodina. Ve Velkém Meziříčí žili nejméně přes sto let, a pyšnili se pěkným domem na náměstí v blízkosti kostela sv. Mikuláše (č. p. 82). Jejich hrob, který je datovatelný k roku 1857, patří mezi nejstarší na Moráňském hřbitově. Nalezli bychom jej u východní části ohradní zdi. Krásný pomník je obehnán litinovou ohrádkou, která je z větší části dochovaná. Pomník se nachází na podstavci, na kterém jsou patrné zbytky kovových úchytů pro lucerny. Hlavní část pomníku nese větší mramorovou desku se jménem rodiny (text psán německy) a nad ní je litinový věnec v podobě břečťanu. Prostor mezi hlavní a vrchní částí je vyplněn přírodní ornamentikou a výraznou hlavičkou andělíčka s křídly. Vrchní část má tvar trojúhelníku a v něm se nachází plastika kříže a listů. Střecha náhrobku je pokryta plechovým krytem. 4) hrob č. 18 Růžena Horáčková (28. 9. 1888 - 5. 3. 1919), zemřela po těžké nemoci, a zanechala po sobě milujícího manžela a tři děti. Její manžel byl lesmistr. Tato žena se sice do historie Velkomeziříčska nijak významně nezapsala, ale její náhrobek, zabudovaný ve zdi, je jedním z unikátů tohoto hřbitova. Nachází se v jeho východní části. Jedná se o secesní pískovcový náhrobek žluté barvy. Zajímavá je vytesaná plastika klečícího dítěte, jak hledí směrem nahoru. V levé ruce drží věneček a pravou se opírá o hrnec. Přes okraj náhrobku spadá plastika listů, až k hlavě dítěte. Bohužel tento materiál časem velmi strádá a vydroluje se. Např. obličej dítěte již ztratil své rysy. 5) hrob č. 12 Vladimír Čech (25. 10. 1848. – 5. 7. 1905), bratr známého básníka Svatopluka Čecha. Stejně jako bratr i Vladimír měl literární sklony, i když všechna jeho díla vycházela pod pseudonymem. Psal básně, beletrii i naučné články. Dva roky byl redaktorem a vydavatelem měsíčního časopisu Květy. Tato periodika se tiskla v Šaškově tiskárně ve Velkém Meziříčí. Zde také původně působil od roku 1875 jako profesor na Rolnické škole. Později toho zanechal a v roce 1888 se stal majitelem továrny na výrobu glazovaných kachlových kamen. O dva roky později budova vyhořela a rok nato byla prodána Aleši Linsbauerovi. Tím skončila Čechova výroba kachlů. Také byl významnou osobností města a organizátorem veřejného meziříčského života. V roce 1889 se zasloužil o obnovení Sokola a posléze byl zvolen jeho starostou. Za jeho starostování pořádali členové Sokola mnohá příležitostná veřejná vystoupení, pochody, taneční zábavy, večírky se vzdělávacími přednáškami, či divadelní představení. Ke konci století jeho obliba mezi občany města rostla, a v letech 19011905 byl zvolen starostou města. Jeho hrob se nachází na čestném místě hřbitova – na vyvýšené terase, kde se setkává východní a severní strana hřbitovní zdi. Dominantou hrobu je vysoký černý pomník, který stojí na podstavci. Před ním se dříve nacházela lucerna, dnes chybí. Pomník nese nacionály zemřelých. Na vrchu spočívá Čechova litinová busta. Za jeho zády se v oprýskané zdi nachází výklenek. Hrob působí kupodivu udržovaně.
6) hrob č. 14 Olga Šašková (1879 - 1919), vydavatelka. Byla dcerou významného starosty města Velkého Meziříčí, Vladimíra Čecha, a také první manželkou neméně známého velkomeziříčského majitele tiskárny a knihkupce Aloise Šaška. Zemřela však záhy a Alois se znovu oženil. Jeho druhou manželkou byla nám známější Pavla Šašková, která ho přežila. Olga Šašková má hrob na jiném místě než její manžel. Hrob se nachází ve východní části hřbitova. Krásný secesní náhrobek z pískovce. Je zabudován ve zdi, avšak rozměrově zeď převyšuje. Tvoří ho podstavec a náhrobek, který je obloukovitě zakončen. V dolní polovině náhrobku jsou údaje o zemřelé a v horní polovině je výklenek, ze kterého vystupuje plastika muže, jenž něco drží. Co, to již určit nelze, neboť pískovec se velmi drolí, a před náhrobkem roste strom, který nám brání ve výhledu. Na starých fotografiích lze před náhrobkem vidět lucernu, ta však dnes již chybí. 7) hrob č. 60 Hrob Tálských Se svojí manželkou Teklou zde odpočívá Josef Tálský, c. k. berní, čestný občan Čáslavský a zakladatel rodu. Dále jeho synové (Josef, Jindřich a Vilibald). Josef Tálský, profesor, žil na přelomu 19. a 20. století. Mezi jeho největší záslužné činnosti patří nadace Josefa Tálského z roku 1915. Hodně občanů města se snažilo pomoci chudším obyvatelům města tím, že vytvářeli nadace, do kterých odkazovali část svého majetku, a tím přispěli na vzdělání pro jejich děti. A to si přál i Josef Tálský, aby vzdělání bylo dostupné všem vrstvám obyvatel. Dcera Josefa Tálského, Amálie Skřivanová, a její manžel MUDr. František Skřivan (20. 3. 1807 – 6. 12. 1895), jehož ostatky byly sem po exhumaci r. 1935 přeneseny. František Skřivan vystudoval lékařství v zahraničí (Vídeň a Padova). Do Velkého Meziříčí přišel jako panský lékař v roce 1834, a o rok později už zde působil jako městský lékař. Do historie města se zapsal jako národní buditel, velký vlastenec a organizátor městského i politického života. Byl velmi dobrým přítelem novináře Karla Havlíčka Borovského. Od roku 1848 zastával funkci školdozorce, a také na jeho popud byla založena 3. třída ve škole na náměstí. Byl členem několika kulturních spolků a některé dokonce i spoluzakládal (např. Sokol či městská knihovna). Měl velký podíl na zvelebení města. Jeho zásluhou se město rozrostlo o několik sadů (př. sad Františkov), parků a v okolí města vyrostly nové lesy. Také přispěl ke zlepšení hospodářských podmínek ve městě. V éře velkého stěhování lidí do Ameriky se rozhodl, že dokáže lidem, pokud použije při obnově pole nové hospodářské postupy, že i oni mohou zde dosáhnout vyšší produktivity. To se mu povedlo. Dokonce začal pěstovat chmel, kterému se zde v dobrých klimatických podmínkách 19. století dařilo. Toto údolí od té doby nese pojmenování ,,Amerika“. Od roku 1850 zastával funkci radního města. Hrob se nachází v horní - severovýchodní části hřbitova. Na prostranství před hlavním vchodem do kostela. Kolem hrobu je stále dochovaná větší část krásné litinové ohrádky. Dominantou hrobu je bílo-šedý pomník stojící na podstavci. Pomník si můžeme pomyslně rozdělit na 3 části. Ve spodní části je plastika v podobě ozdobené desky. V prostřední části je plastika kartuše se jmény prvních pohřbených (Josef Tálský a jeho žena). Tato část je zakončena obloukem, na kterém je umístěna plastika malé kartuše s malým srdíčkem uprostřed. Obě plastiky jsou zdobeny drobnými ornamenty. Vrchní část pomníku je zdobená křížem.
8) hrob č. 23 Hrobka Dieneltova Jan Dienelt (1844/5? - 6. 2.1920), rodák a obchodník, a také majitel realit. Jeho synem byl známý Julius Dienelt. Julius Dienelt (1872- 12. 12. 1910), významná osobnost veřejného života ve Velkém Meziříčí. Nejen že byl obchodníkem, ale také od roku 1886 členem městské rady, předsedou obchodního grémia, komorním radou, místopředsedou Obchodní jednoty, místopředsedou Svazu Obchodních grémií, správní rady továrny na cukrovinky ,,Orientál“ a dozorčí rady kup. Sirkárny. Byl členem mnoha sportovních a jiných spolků. Zemřel velmi nečekaně ve věku 38 let. Rodinná hrobka se nachází ve východní části hřbitova. Na zemi je umístěn rozměrný poklop od hrobky se čtyřmi kovovými úchyty. Za ním se nachází náhrobek se jmény mrtvých, v jehož popředí je vysoký podstavec a na něm umístěna socha modlící se ženy. Na podstavci je uvedeno jméno rodiny. Nápis i celý podstavec je jemně a vkusně zdoben liniemi a vlnkami. Po obou stranách náhrobku, tam kde dříve bývaly pěkné lucerničky, dnes jsou k vidění pouze jen menší díry po úchytech. 9) hrob č. 26 Hrobka Čermákova Jan Čermák (1848 - 1899), známý meziříčský mlynář, kterému se podařilo udržet výrobu svojí firmy až do konce 19. století. V oblasti, kde bylo mlýnů nepočítaně, to nebyl zrovna lehký úkol. Spolumajitelem byl Janův mladší bratr Josef. Oba, jako jedni z mála, nespoléhali pouze na nestálý vodní pohon, a k vyrovnání výkyvů si pořídili parní stroj, čímž zvýšili svoji produktivitu. V roce 1869 se bratři osamostatnili. Jan provozoval mlýn Podhradský, do kterého se přiženil. Tento mlýn zanikl v roce 1943, ale to už jej vlastnili jiní majitelé. Jan se také zasloužil, spolu s ostatními organizátory, o založení tehdejšího spolku Sokol (roku 1869). Josef Čermák (1851 - 1922), mladší bratr Jana Čermáka. V roce 1869 se odtrhl od bratra a vedl vlastní mlýn na ulici Mlýnská, kde k pohonu používal parní stroj. Byl prvním majitelem parního stroje ve Velkém Meziříčí. V 80. a 90. letech přikoupil pár sousedních židovských domů a vytvořil rozsáhlý mlýnský komplex, kterému se ve Velkém Meziříčí málokdo vyrovnal. Jeho potomci areál rozprodali a mlýn zanikl. Také se podílel na veřejném životě Meziříčska. Od roku 1886 – 1896 patřil mezi členy městské rady a od roku 1905 – 1915 plnil funkci starosty města. Za jeho starostování se dostalo Velkému Meziříčí té cti, že se zde uskutečnily císařské manévry (1909), na kterých se setkali nejvyšší představitelé tehdejšího RakouskoUherska v čele s císařem Františkem Josefem I. Toho zde navštívil německý císař Vilém II. Josef Čermák císaře F. Josefa I. uvítal českým proslovem a ten mu opět česky poděkoval. Byl jmenován čestným občanem města. Dr. Josef Čermák (1888-1931), profesor na obchodní akademii v Brně. Hrobka se nachází ve východní části hřbitova. Kolem je dodnes zčásti dochovaná litinová ohrádka. Před náhrobkem, který je zabudovaný ve zdi, se nachází vysoký podstavec a na něm je umístěn květináč. Ten však není původní. Dříve zde byla umístěna socha, což dokazují i starší fotky. Stěnu náhrobku si rozdělme vertikálně na tři části a přes ně leží horizontálně čtvrtá část. V prostřední části jsou umístěny čtyři desky s nacionály zemřelých, a v levé i pravé části pak po třech deskách. V prostřední části se dále nachází plastika s přírodní ornamentikou, v barvě červeno-hnědé. Dříve zde byly umístěny i svítilny, po kterých dnes zbyly jen kovové
úchyty ve zdi. Přírodní ornamentika se nachází i na sloupcích mezi jednotlivými částmi náhrobku, a také na horní liště v podobě dvou malých kytek. 10) hrob č. 27 Hrobka Kučerova JUDr. Leopold Kučera (1826 - 11. 9. 1898), notář. Opět jeden z organizátorů veřejného a společenského života ve Velkém Meziříčí. Zasloužil se o zakládání spolků ve městě. Například spolek Měšťanské besedy, který organizoval společenské akce města, jehož se stal předsedou. Členové byli úředníci, kněží, učitelé a majitelé domů na náměstí. Tento spolek se stal propagátorem české kultury. Spolu s dalšími nadšenci zajistil kolem roku 1885 formou sbírky finance na provedení úpravy hřbitova. V roce 1891 se zasloužil o založení Okrašlovacího spolku, ve kterém byl také zvolen předsedou. Cílem spolku bylo zvelebovat město a jeho okolí. První park, který zřídili, byl pojmenován po svém předsedovi - Kučerův park. MUDr. Bruno Kučera (11. 9. 1863 – 26. 10. 1934), syn Leopolda Kučery. Jeho manželka Marie byla dcerou Tita Kršky. Byl členem meziříčského klubu velocipedistů a v 90. letech 19. století patřil k průkopníkům lyžování. Když dokončil medicínu, usadil se v Brně a začal se věnovat chirurgické praxi. Od roku 1910 – 1930 byl ředitelem Zemské nemocnice u sv. Anny v Brně, a také předsedou české sekce Moravské lékařské komory. Ve volném čase se věnoval mineralogii, která byla jeho velkým koníčkem. V tomto oboru hodně publikoval. Patřil k zakladatelům Přírodovědeckého klubu v Brně a stal se ředitelem mineralogické sekce při Komisi pro přírodovědecký výzkum Moravy a Slezska. Byl členem Muzejní společnosti v Brně, kde zastával funkci kurátora a konzervátora. Do rodinné hrobky byla uložena urna s jeho popelem. MUDr. Arnold Kučera (8. 3. 1865 – 1921), druhý syn Leopolda Kučery. Působil jako lázeňský lékař v Luhačovicích, a také chvíli v Teplicích. Byl jedním ze zakladatelů Muzejní společnosti (1918), kde byl zvolen náměstkem. Hodně publikoval a svojí literární činností přispíval do několika novin i odborných časopisů. Tato hrobka se nachází v rohové části hřbitova, kde se stýká východní a jižní část ohradní zdi. Kolem hrobky se nachází litinová ohrádka, má však zničená dvířka. Ve zdi je zabudován velký výklenek, na jehož stěně jsou napsána jména zemřelých. Dnes těžko čitelné. Ve spodní části výklenku byly umístěny urny s ostatky členů rodiny - dnes chybí. Po stranách výklenku bývaly lucerničky – bohužel ani ty se nedochovaly. Hrob je nejvíce ceněn pro dva krásné litinové anděly, kteří jsou umístěni po stranách hrobky na vrchu obvodové zdi. Oba mají sepnuté ruce a vzhlíží k nebi. Avšak ve výhledu na ně nám brání velký rozrostlý strom. 11) hrob č. 29 Hrob Linsbauerů Leopold Linsbauer (11. 11. 1850 – 3. 4. 1934), účetní cukrovaru, správce velkostatku a škrobárny Božena Linsbauerová (24. 5. 1852 – 11. 7. 1916), choť Leopolda Linsbauera Aleš Linsbauer z Hodíškova (10. 12. 1839 – 9. 11. 1895), architekt, majitel škrobárny a bratr Leopolda. Není pohřben ve stejném hrobě, ale určitě stojí za zmínku, neboť byl známým architektem a stavitelem. Architekturu vystudoval ve Vídni. Dlouho působil i v Praze, kde po sobě zanechal stopy, např. jeho návrhy na kandelábry plynového osvětlení byly zrealizovány a po dlouhá léta umístěny na Staroměstském
náměstí. Víme, že byl také členem Spolku architektů a inženýrů v Praze, jehož cílem bylo úplné odpoutání od vlivu Vídně. V Hodíškově (rodné vesnici), nechal postavit škrobárnu (první v tomto kraji) a na návsi kapli. Také se zasloužil o vznik školy jak v Hodíškově, tak i v Újezdě. Na vlastní náklady nechal vybudovat kolem školy v Hodíškově pěkný park. Hodně navrhoval hřbitovní náhrobky (např. i pro JUDr. Valeriána Kallaba). Jeho citlivé, ale i přesto svérázné úpravy bychom jistě nalezli i ve Velkém Meziříčí. Hrob Linsbauerů se nachází v jižní části hřbitova. Krásný secesní náhrobek ve žluté barvě. Tento hrob je velmi zvláštní v tom, že byl napojen na elektrickou síť města. Dodnes je na něm upevněná železná konzola. Elektrický proud vedl k níže umístěným lucernám, kde svítily žárovky místo svíček. Nápad to byl jedinečný a pro tento kraj jistě neobvyklý. Náhrobek jako takový je složen ze dvou částí, končí obloukovitě a je pokryt krytinovou střechou. Ve spodní části náhrobku jsou dvě velké trnože, ve kterých právě byly umístěny dvě litinové svítilny se žárovkami. Obě měly podobu mřížky, v jejichž středu byla vytvarovaná květina se srdíčkovitým středem. Pravděpodobně vše bylo prosklené. Dnes jsou patrné pouze kovové zbytky. Mezi trnožemi se nachází malý výklenek, který sloužil k pokládání květin. Horní část nese nacionály zemřelých a nad nimi je umístěna krásná bronzová plastika s poprsím Panny Marie v gestu motlitby. To vše uzavírají doprovodné jednoduché linie, které končí až pod střechou náhrobku. 12) hrob č. 28 Rodina Krškova Titus Krška (11. 12. 1841 – 24. 10. 1900), tajemník města. Díky jeho zásluze vznikl v roce 1871 první hasičský sbor dobrovolných hasičů ve městě. Titus Krška byl zvolen náčelníkem a jeho bratr Eduard se stal starostou sboru. V roce 1875 vznikla na sjezdu ve Velkém Meziříčí nadřízená organizace všem jednotlivým sborům na Moravě a jejím prvním starostou byl zvolen Titus Krška. Pod jeho vedením se hasičská deputace zúčastnila holdu a oslav 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. v roce 1898 ve Vídni. Je považován za vynálezce několika hasičských novinek: hadicová spojka, posunovací žebřík, kotvice na vytahování hadic. Dal hasičstvu pevný řád v podobě Služebního řádu a Cvičebního řádu, a vytvořil hasičské názvosloví a povely, které se používají dodnes. Od 90. let 19. století vydával první hasičský časopis Ochrana hasičská a také nechal vydat Hasičskou kroniku. Zasloužil se i o založení hasičské pojišťovny a o zřízení městské spořitelny. Mimo jiné od roku 1879 vedl malou obuvnickou živnost, která se v roce 1882 rozrostla do továrních rozměrů. Vyráběli podpatky z odpadů z kůže a po jeho smrti továrna zanikla. Mezi jeho největší koníčky, samozřejmě až po hasičstvu, patřilo i divadlo. V meziříčském ochotnickém divadle hrál i režíroval, a ve volném čase pomáhal vytvářet kulisy. Další jeho záslužnou činností bylo nakoupení hudebních nástrojů pro nově vzniklou městskou kapelu. Když v roce 1900 zasáhl požár náměstí a hořely tři domy, mezi nimi i Krškova hospoda u Zlatého Lva, nikdo netušil, že se mu to stane osudné. Titus Krška na následky hašení požáru zemřel. Hrob rodiny Krškovy se nachází v jižní části hřbitova a je obehnán litinovou ohrádkou (není celá). Dominantou je jednoduchý černý pomník tvaru obelisku, stojící na podstavci. V jeho spodní části je umístěna bílá plastika obličeje Tita Kršky. Horní část nese název ,,HASIČSTVO MORAVSKÉ SVÉMU STAROSTOVI“. Po bocích pomníku je doprovodná ornamentika. Na stěně za pomníkem je velká mramorová
deska, na které jsou vytesány nacionály zemřelých. Hrob celkově působí udržovaným dojmem. 13) hrob č. 69 Rodina Vorlova Antonín Vorel (10. 4. 1843 – 26. 3. 1925), profesor a později okresní školní inspektor, muzejník a autor místopisných prací. Měl veliký umělecký (výtvarný i hudební) talent. Sbíral lidové písně a všechny souhrnně vydal pod názvem ,,Naše písně“. Vyšly 3 svazky. Ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu - nejprve hrál, později i režíroval. Některé hry doplňoval o nové skladby, které sám skládal, nebo ty staré upravoval. Také patřil mezi zakládající členy Sokola a v letech 18681869 byl zvolen jeho náčelníkem. Na založení Tělocvičné a hasičské jednoty Sokol ve Velkém Meziříčí má největší podíl, neboť když studoval, přišel do kontaktu s Miroslavem Tyršem, zakladatelem sokolské myšlenky, který ji vnukl i Antonínu Vorlovi. Od roku 1862 byl učitelem na hlavní škole ve Velkém Meziříčí a dal impuls k tomu, aby to školních osnov byl zaveden tělocvik jako předmět, i když zatím jen nepovinný a pouze pro chlapce. Jeho dcerou byla Zdenka Vorlová – Vlčková, akademická malířka. Po otci zdědila velké umělecké nadání. Byla první profesorka kreslení na středních školách v Rakousku – Uhersku. Doplnila otcův třetí svazek ,,Naše Písně“ o vynikající ilustrace. Hrob se nachází v obvodové části kolem kostela v jeho jižní části. Jednoduchý náhrobek bílé barvy obloukovitě zakončen. Jména vyrytá na náhrobku jsou dnes hůře čitelná. Před náhrobkem je umístěn zdobený litinový kříž, posázený malými litinovými květy, časem sešlými. Kříž je zrezivělý. 14) hrob č. 42 Rodina Kupkova Kupka - po dlouhá léta byl hrobníkem na Moráňském hřbitově. Vždy se pečlivě staral o místa posledního odpočinku zesnulých a Moráňský hřbitov udržoval v dobrém stavu. Ve svém volném čase se nejraději věnoval malování. Litinový kříž nesoucí jméno rodiny Kupkovy se nachází ve spodní části hřbitova, v jeho severní části. Hrob není ničím ohraničen, a tak jeho polohu a velikost nedokážeme přesně určit. Litinový kříž stojí na kamenném podstavci, který nese pozůstatky po svítidlu, pravděpodobně lucerně. V jeho spodní části se nachází litinová deska s plastikou Panny Marie. V prostřední části se nachází oválná litinová deska se jménem rodiny (dnes je dosti vychýlená od původního místa) a nad ní je soška ukřižovaného Ježíše Krista. Celý kříž je značně zrezivělý. 15) hrob č. 72 Rodina Plachetských MUDr. Jan Plachetský (22. 6. 1864 – 1. 4. 1939), vrchní zdravotní rada. Pocházel z hostinské rodiny. Jeho rodiče, Florián a Kateřina Plachetští, byli majiteli hostinské živnosti u Černého Orla na náměstí (později známější jako Horácko). Jako lékař působil v Poděbradech a Nymburku. Jana Plachetského od mládí lákalo cestování, a tak se v pozdějších letech rozhodl tomuto koníčku více věnovat. Procestoval hodně zemí. V posledních letech svého života trpěl silnou cukrovkou a byla mu amputována noha, čímž skončil i jeho sen o cestování.
Florián Plachetský (4. 5. 1831 – 21. 10. 1916), měšťan Hrob se nachází v blízkosti kostela v jeho západní části. Pomník byl složen ze čtyř částí. Je však rozbořen a většina částí se nachází na vedlejším hrobě. Mimo to se na vedlejším hrobě nachází kusy náhrobků i z dalších hrobů. Čtvrtá část (kříž) chybí. Na původním místě zůstal pouze kamenný podstavec, ve kterém je okénko na svíčku. Jedna rozbořená část nese jméno zemřelého a krátkou motlitbu. Na druhé je umístěna černá deska s nacionály zemřelých. Deska je popraskaná a rozpadlá na několik části, žádná však nechybí. 16) hrob č. 22 Jan Florián Šašek (1836 – 11. 10. 1889), zakladatel Šaškovy tiskárny ve Velkém Meziříčí. Nakladatelství a vydavatelství začalo postupně vznikat v 70. letech 19. století. Nejdříve Jan Šašek založil knihkupectví, pak dostal licenci na tisk a nakonec i na vydavatelství. Tiskla se zde literatura pro širokou veřejnost, pro školy i jednotlivce. Jednalo se o literaturu původní i překlady. Na konci 70. let se v tiskárně začal tisknout první čtrnáctideník Národ a škola, vydávaný pro učitele. Mezi významné časopisy, které byly zde později tisknuty, a které přispěly k celkovému rozvoji domácí literatury, patří Literární listy (za přispívání Františka Xavera Šaldy, Viléma Mrštíka aj.), měsíčník Vesna (do kterého přispívali Karolina Světlá, Alois Jirásek, Tereza Nováková, Karel V. Rais aj.) a časopis Květy. Redaktorem časopisu Květy byl také dva roky Vladimír Čech, pozdější starosta města a bratr známého básníka Svatopluka Čecha. V roce 1882 byla z iniciativy Františka Dlouhého, redaktora Vesny i Literárních listů, založena Šaškova Moravská laciná bibliotéka, v níž vycházela většina prací moravských autorů. Po smrti Jana Šaška se o firmu starala jeho bývalá manželka Anežka Šašková. Ta na chvíli spojila firmu s bývalým zaměstnancem Františkem Frgalem, a firma se přejmenovala na Šašek a Frgal. František Frgal se pak osamostatnil a rodinnou firmu převzal Janův syn, Alois Šašek. Alois firmu rozšířil do továrních rozměrů, a tím se velkomeziříčská tiskárna stala významným moravským literárním centrem. Nejenže se zde tisklo, ale také zde fungovalo nakladatelství, knihkupectví, strojní knihařství, velkoobchod s papírem, školními a kancelářskými potřebami a výroba školních sešitů. Anežka Šašková (18. 1. 1846 – 14. 5. 1926) manželka a pokračovatelka v podniku Rodinný hrob se nachází ve východní části hřbitova u obvodové zdi. Černý pomník je umístěn na kamenném podstavci, na kterém bývala umístěna i lucerna. Dnes se lucerna nachází opřená o podstavec, ale zda je původní, nebo jen náhodně položená, nevíme. Spodní i horní část pomníku nese nacionály mrtvých. Nad tím vším je umístěn kříž, na kterém je připevněna soška ukřižovaného Ježíše Krista. Má však uraženou spodní část nohou. 17) hrob č. 24 Rodina Roučkova Václav Roučka (1. 1. 1843- 18. 8. 1913), byl velkým stavitelem Velkomeziříčska. Jeho největšími stavbami je bezesporu Nová synagoga (stavba byla zahájena 1868) a Bařtipánův most před Dolní branou, který dnes již neexistuje. Jeho syn Erich, se proslavil jako vynálezce a podnikatel. Zabýval se konstrukcí přístrojů pro vysokotlaké kotle, automatických regulátorů a podobně. Také byl autorem více
než 500 patentů z oblasti metalurgie a měřících přístrojů. Bohužel není pochován na hřbitově na Moráni. Václav Roučka (1793- 1875), byl to tesařský mistr a měšťan. Hrob se nachází ve východní části hřbitova při obvodu ohradní zdi. Na zdi se nachází dva bílé mramorové desky s informacemi o mrtvých. Pod nimi zůstaly zbytky po dvou pěkných lucerničkách. Před deskami byl uměle umístěn kamenný podstavec, ve kterém byl vytvořen mělký výklenek pro desku s krátkou motlitbou. Dnes je však deska z velké části zničená - kus jí chybí. Zbytek textu lze jen stěží přečíst. Na tomto podstavci dříve stával ještě kříž. Bohužel ani ten se zde nenachází. 18) hrob č. 33 P. František Procházka (30. 6. 1888 – 4. 4. 1940), vystudoval v Třebíči gymnázium, pak v Brně vstoupil do semináře a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. Do roku 1922 působil jako kaplan v Benešově u Boskovic, chvíli v Želetavě, a nakonec se usídlil ve Velkém Meziříčí. Zde působil jako katecheta na měšťanské škole. Začal se angažovat v politickém životě města jako příslušník lidové strany, a také v jiných katolických spolcích. Byl členem obecního zastupitelstva a později okresního zastupitelstva. Od roku 1938 byl členem místní organizace Strany Národní jednoty. Když se v roce 1938 volil starosta města, prosadili si lidovci svého kandidáta, P. Františka Procházku. Jako starosta zastával úřad až do své smrti v roce 1940. Patří mu jeden z nejnovějších hrobů na tomto hřbitově. Nachází se v jižní části hřbitova. Velká deska z černé kameniny je položená šikmo přes něj. Působí jako otevřená kniha. Jsou na ní uvedený údaje o zemřelém a také plastika dvou obličejů a spojených rukou. 19) hrob č. 41 ,,Obětem svého povolání“ – památník obětem, které zahynuly při firemním neštěstí v roce 1923. Neštěstí se stalo v rodinné slévárenské firmě bratří Breitenbachů na Františkově. Při lití rozměrných válců se roztrhla forma a žhavá tekutina smrtelně popálila několik lidí. Při tomto neštěstí přišlo o život šest zaměstnanců, kteří zde mají společný hrob. Mezi těžce zraněnými byl i majitel firmy. O tři roky později pak slévárna zanikla. Pochovanými zde jsou: Bohumír Kyselý (+ 3. 2. 1923), 18 let Bohumír Hedeja (+ 3. 2. 1923), 18 let Cyril Hedeja (+ 3. 2. 1923), 16 let Josef Horký (+ 2. 2. 1923), 32 let Václav Fila (+ 4. 2. 1923), 58 let František Janíček (+ 1. 2. 1923), 57 let Tento společný hrob se nachází v západní části hřbitova u obvodové zdi. Kolem hrobu je stále z větší části dochovaná litinová ohrádka. Pomník se skládá z několika částí, různě na sobě poskládaných. Nejdůležitější částí je spodní, která nese desku se jmény mrtvých. Prostřední část nese heslo ,,OBĚTEM SVÉHO POVOLÁNÍ“ a nad ní, v horní části, je umístěna litinová deska s obličejem Ježíše Krista s trnovou korunou, jak shlíží na své milované. 20) hrob č. 10 Rodina Škodova
Josef Škoda (4. 2.1820 - 15. 8. 1908) mlynář a majitel sirkárny, obecní tajemník a významný obyvatel města. V roce 1850 byl zvolen do obecního výboru. Psal kroniku (hlavně z let 1850-1880), v které nalezneme i podrobný záznam revoluce v roce 1848, a jejího dopadu na město. Vlastnil škrobárnu v Barochovském mlýně u Moráňského hřbitova. Josef Škoda převzal na krátký čas výrobu zápalek po Němcovi Michaelu Benderovi z Bockenheimu u Frankfurtu nad Mohanem u Dolní brány, avšak neprosperovala a brzy zanikla. Byl jedním ze zakládajících členů Sokola. František Škoda – mlynář a měšťan Hrob se nachází v severovýchodní části hřbitova před navršenou terasou. Jedná se o jednoduchý menší náhrobek obrostlý z velké části břečťanem. Náhrobek je slabě zelené barvy obloukovitě zakončen. Uprostřed náhrobku je bílá výduť, která obkresluje jeho tvar. Kdysi byla po okrajích umístěna přírodní ornamentika (hlavičky květin), která je dnes pravděpodobně zcizena. Ve výklenku jsou údaje o mrtvých, kteří jsou zde pochováni. 21) hrob č. 63 Rodina Rehbergerova Rehberger - zámecký zahradník, zveleboval nejen zámeckou zahradu a park, ale také všechny ostatní zeleně ve Velkém Meziříčí. Byl členem Okrašlovacího spolku ve městě. Jeho zásluhou a také zásluhou notáře Leopolda Kučery a dalších nadšenců, byly kolem roku 1883 zajištěny finance na provedení úprav a zvelebení hřbitova na Moráni, které se uskutečnily v následujících dvou letech. Rodinný hrob se nachází v severozápadní části hřbitova, v prostranství před hlavním vchodem do kostela. Náhrobek v podobě pergamenu je rozbitý. Horní část je spadena a opírá se o vlastní podstavec. Z náhrobku je dnes čitelné pouze jméno zemřelého.
Ad 1) František Rus – nejstarší hrob (foto z roku 2011)
Ad 2) Kallabova hrobka (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 3) Paletzova rodina (foto z roku 2011 a 1953)
Ad 4) Růžena Horáčková (foto z roku 2011 a 1953)
Ad 5) Vladimír Čech (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 6) Olga Šašková foto z roku 2011 a 1953)
Ad 7) Hrob Tálských (foto z roku 2011 a 1953)
Ad 8) Hrobka Dieneltova (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 9) Hrobka Čermákova (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 10) Hrobka Kučerova (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 11) Hrob Linsbauerů (fot z roku 2011 a 1953)
Ad 12) Rodina Krškova (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 13) Rodina Vorlova (foto z roku 2011 a 1953)
Ad 14) Rodina Kupkova (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 15) Rodina Plachetských (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 16) Jan Florián Šašek (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 17) Rodina Roučkova (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 18) František Procházka (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 19) ,,Obětem svého povolání“ (foto z roku 2011)
Ad 20) Rodina Škodova (foto z roku 2011 a 1985)
Ad 21) Rodina Rehbergerova (foto z roku 2011)
