SEPARATISMUS NA MORAVĚ MEZI LETY 1938 1945
Bakalářská práce
Studijní program: Studijní obory:
B7507 – Specializace v pedagogice 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Vedoucí práce:
Kamil Polehla prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc.
Liberec 2014
Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat panu Prof. PhDr. Janu Rychlíkovi, DrSc. za ochotu při vedení mé bakalářské práce a cenné rady, připomínky a doporučení, které mi během vypracovávání práce poskytl.
Anotace Bakalářská práce se zabývá tématem separatistických tendencí, které se objevily na území Moravy v době trvání druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava. V první části práce je nastíněn novodobý vývoj problematiky postavení Moravy před rokem 1938 a východiska, se kterými separatisté později pracovali. Druhá část se věnuje pokusům separatistů z Moravského Slovácka o připojení části Moravy ke Slovensku a jejich působením v době druhé republiky. Ve třetí části jsou pak popsány organizace, jež nějakým významnějším způsobem usilovaly o změny v územním či politickém postavení Moravy v rámci tehdejšího státního útvaru, případně mimo něj. Pozornost je věnována především spolku „Národopisná Morava“, dále pak autonomistickým snahám v rámci Národního tábora fašistického a nakonec menšímu spolku s názvem „Moravská nacionálně sociální strana“. Práce popisuje dějiny a nejvýznamnější aktivity zmíněných organizací, přibližuje jejich program a hodnotí i jejich ohlas v rámci českých zemí a na Slovensku.
Annotation The final thesis is focused on the topic of separatist tendencies that appeared on the territory of Morava in the age of the Second Republic and Protectorate of Bohemia and Moravia. In the first part of the thesis the modern development of position of Moravia before the year of 1838 is foreshadowed. There are also some solutions that the separationists later on worked with. The second part is concentrated not only on the attempts of separatists from Moravian Slovakia to connect a part of Moravia to Slovakia but also on their influence at the age of Second Republic. In the third part, the organizations that were more or less seeking some changes in territorial or political position in terms of the political system at that time are described. The attention is the most importantly paid not only to the group “Národopisná Morava” (Ethnographic Moravia), but also to the separatist trials in terms of „Národní tábor fašistický“ (National fascist camp) and a smaller organization called „Moravská nacionálně sociální strana“ (Moravian national socialist party). The thesis describes the history and the most significant activities of the organizations mentioned. It also gives one an idea of the organizations’ program and it evaluates their response in terms of Czech countries and Slovakia.
Klíčová slova Český fašismus, kolaborace, Morava, Moravské Slovácko, Protektorát Čechy a Morava, první Slovenská republika, separatismus.
Key words Czech fascism, collaboration, Moravia, Moravian Slovakia, Protectorate of Bohemia and Moravia, first Slovak Republic, separatism.
Obsah Seznam použitých zkratek ..................................................................................................... 9 Úvod..................................................................................................................................... 10 1.
O separatismu na Moravě ............................................................................................ 15 1.1
Definování separatismu ......................................................................................... 15
1.2
Nejčastější argumenty separatistů ......................................................................... 16
1.3
Moravské „národní vědomí“ a jeho novodobá historie......................................... 19
1.3.1 1.4 2
Moravská specifika fašistických stran (s ohledem na separatismus) .................... 22
Neinstitucionalizovaný separatismus ........................................................................... 25 2.1
Historie .................................................................................................................. 25
2.1.1
Předehra ......................................................................................................... 25
2.1.2
První pokusy o separaci ................................................................................. 27
2.1.3
Reakce na oznámenou manifestaci ................................................................ 28
2.1.4
Manifestace, která se nekonala ...................................................................... 30
2.1.5
Další postup ................................................................................................... 31
2.1.6
Protektorát ...................................................................................................... 34
2.2
3
Doba první republiky ..................................................................................... 19
Zainteresované organizace .................................................................................... 36
2.2.1
Moravsko-slovenská společnost .................................................................... 36
2.2.2
Národní výbor Moravských Slováků ............................................................. 39
2.2.3
Slovácký krúžok ............................................................................................ 39
Strany se separatistickým programem ......................................................................... 41 3.1
Moravská rodobrana.............................................................................................. 42
3.2
Národopisná Morava ............................................................................................. 42
3.2.1
Historie........................................................................................................... 43
3.2.1.1
Rok 1939 ................................................................................................ 43
3.2.1.2
Rok 1940 ................................................................................................ 45
3.2.1.3
Rok 1941 ................................................................................................ 45
3.2.1.4
Rok 1942 ................................................................................................ 46
3.2.1.5
Roky 1943 - 1945 ................................................................................... 47
3.2.2
Činnost Národopisné Moravy ........................................................................ 48
3.2.3
Organizace a fungování ................................................................................. 50
3.3
Národní tábor fašistický ........................................................................................ 51
3.3.1
Historie........................................................................................................... 51
3.3.2
Činnost a program .......................................................................................... 53
3.3.3
NTF a moravská autonomie ........................................................................... 54
3.4
Moravská nacionálně sociální strana .................................................................... 58 7
3.4.1
Historie........................................................................................................... 58
3.4.2
Činnost a program .......................................................................................... 60
Závěr .................................................................................................................................... 63 Použité prameny a literatura ................................................................................................ 68 Prameny ........................................................................................................................... 68 Archivní prameny ........................................................................................................ 68 Periodika ...................................................................................................................... 68 Literatura .......................................................................................................................... 68 Internetové zdroje ........................................................................................................ 71 Seznam příloh ...................................................................................................................... 72 Přílohy:................................................................................................................................. 73
8
Seznam použitých zkratek
Seznam použitých zkratek
ČNST
Český nacionálně – socialistický tábor
HSĽS
Hlinkova slovenská ľudová strana
MNSS
Moravská nacionálně sociální strana
NM
Národopisná Morava
NOF
Národní obec fašistická
NS
Národní souručenství
NSDAP
National-sozialistische Deutsche Arbeiterpartei (Nacionálně-socialistická německá dělnická strana)
NTF
Národní tábor fašistický
SA
Sturmabteilungen (Úderné oddíly NSDAP)
SS
Schutzstaffeln (Ochranné oddíly NSDAP)
9
Úvod
Úvod Tématem předložené bakalářské práce je separatismus na Moravě v době druhé republiky a protektorátu. Pro svoji bakalářskou práci jsem toto téma vybral z důvodu dlouhodobého zájmu o danou problematiku a o problematiku fašismu celkově. Zvolil jsem si ji však ještě z několika dalších důvodů. Předně, otázka postavení Moravy je problematikou, která se vynořila krátce po vzniku republiky, a můžeme říct, že dodnes zůstává tématem, jež není plně uzavřeno. Záležitost postavení Moravy ve společném státě provází ve větší či menší intenzitě celé moderní dějiny státnosti českých zemí. V některých dobách jde o téma zapomenuté, připomínané jen občas regionálními patrioty, historizujícími nadšenci či při kulturních slavnostech vyzdvihujících tradice a lidovou kulturu. Jindy ale toto téma nečekaně vyvstane s novou intenzitou a stane se tématem, které se probírá ve veřejném prostoru a někdy se snaží proniknout i do politického života. To, že právě v dnešní době se nacházíme v situaci, kdy téma postavení Moravy opět nabralo na intenzitě a ukazuje se ve veřejném životě, pro mě také bylo motivem k sepsání této práce. Zvýšená aktivita moravistických nadšenců je při bližším zkoumání jasně patrná. Po převratu v roce 1989 se moravské téma nečekaně pozdvihlo. Do České národní rady a Federálního shromáždění se dostalo moravistické Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko a ve sčítání lidu se k moravské národnosti přihlásilo 1 362 313 občanů. Poté přišel postupně útlum. Žádná ze stran, které se zabývaly otázkou postavení Moravy, už politický úspěch nezaznamenala a při sčítání lidu v roce 2001 poklesl počet lidí uvádějících moravskou národnost na 380 474.1 Před sčítáním v roce 2011 se moravistické spolky silně ozvaly, problematika byla probírána i v celostátních médiích a počet „Moravanů“ se zvýšil na 630 897.2 V posledních letech má velký úspěch i iniciativa za vyvěšování moravských vlajek na radnicích obcí ve svátek Cyrila a Metoděje, v roce 2013 vyvěsilo moravskou 1
Národnosti v ČR od r. 1921. In: Český statistický úřad [online]. [vid. 24.1.2014]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/narodnosti_v_cr_od_r_1921 2 PASTOR, Jan. K moravské národnosti se při sčítání přihlásilo přes půl milionu lidí. In: zprávy.tiscali.cz [online]. 20.01.2012 [vid. 24.1.2014]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/k-moravske-narodnosti-sepri-scitani-prihlasilo-pres-pul-milionu-lidi-117288
10
Úvod vlajku už 750 obcí.3 Určité zaštiťování se Moravou lze pozorovat například i u různých zájmových skupin, například u fanoušků některých moravských sportovních klubů. Je tedy patrné, že téma Moravy je stále živé. Dalším motivem při výběru tématu této práce pro mě byly problémy, na něž jsem narazil, když jsem se sám danou látkou zabýval. Pokoušel jsem se o moravském separatismu v daném časovém rozmezí zjistit více, ovšem nepodařilo se mi objevit dílo, které by v jednom svazku shrnovalo celou tuto problematiku. Narazil jsem sice na řadu děl, která se daným námětem více či méně zabývala, ale většinou šlo o práce, jež se primárně zaobíraly obecnějšími otázkami, téma moravského separatismu v nich bylo jen součástí širšího výkladu. Jindy šlo o studie, které kvalitně a obšírně zpracovávaly některé z dílčích okruhů, ale zaměřovaly se jen na jednu ze skupin či kapitol daného jevu. Předkládanou bakalářskou prací bych proto rád zaplnil tuto mezeru. Mým záměrem je sepsat práci, která dá potencionálnímu čtenáři jasný a souhrnný přehled o této problematice, zájemci poskytne informace nezbytné k uvedení do tématu a předpoklady k hlubšímu zkoumání. Měl by se v ní seznámit se základy problematiky moravského separatismu, se spolky, které s tímto tématem pracovaly, a s jejich myšlenkami. V závěru práce se chci pokusit také o zhodnocení a posouzení ohlasu těchto skupin v českých zemích a na Slovensku. Práce bude vycházet především z literatury, jež se tématu separatismu na Moravě dotýká či s ním nějak pracuje. Tuto literaturu, jak už bylo naznačeno, můžeme rozdělit do několika skupin. První skupinou je literatura zabývající se tématy širšími, která ve větší či menší míře problematiku separatismu na Moravě reflektují v rámci obsáhlejší studie. V praxi se jedná o většinu děl zabývajících se českým fašismem. Nejrozsáhlejším z nich je jednoznačně dílo Tomáše Pasáka, jehož celoživotní bádání o době protektorátu a o českém fašismu bylo posmrtně shrnuto do knihy „Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945“4. Námět je rovněž obsažen i v dalších jeho pracích, jako je kniha „Pod ochranou říše“5, která se šířeji zabývá poměry v protektorátu v prvních letech jeho existence. Nicméně
3
Morava vyvěsila národní vlajky: Lidé jsou nadšeni, odborníci skřípou zuby. In: eurozpravy.cz [online]. 05.07.2013 [vid. 24.1.2014]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/73132-morava-vyvesilanarodni-vlajky-lide-jsou-nadseni-odbornici-skripou-zuby/ 4 PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945. 1. vyd. Praha: Práh, 1999. ISBN 80-7252017-2. 5 PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. 1. vyd. Praha: Práh, 1998. ISBN 80-85809-88-5.
11
Úvod toto dílo je zaměřeno především na dějiny českého fašismu obecně a separatisté z Moravy jsou v něm zmíněni jen okrajově a jejich činnost není zvlášť rozpracována. Dalším dílem, z něhož lze načerpat velmi mnoho informací o českém fašismu, je kniha Ivo Pejčocha z roku 2011 „Fašismus v českých zemích: fašistické a nacionálně socialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922 – 1945“6. Toto dílo je sestaveno především jako komplexní přehled všech fašistických stran, hnutí a skupin, přičemž referuje i o marginálních spolcích, co nepřekročily hranici klubového rázu. Zaobírá se také jednotlivými moravskými skupinami, které nějak se separatismem pracovaly. Práce se ale snaží podat přehled především v celorepublikovém měřítku a skupinám, kde byl separatismus jen částí či epizodou jejich širšího příběhu, nevěnuje zásadnější pozornost. Informace z tohoto díla lze doplnit knihou „Armády českých politiků“ 7 od stejného autora, která se věnuje především polovojenským jednotkám politických stran nalevo i napravo, včetně českých fašistů. Další informace, využívající často při zkoumání materiály samotných fašistů, obsahuje dílo Milana Nakonečného z roku 2006 „Český fašismus“8, moravský separatismus ovšem opět zmiňuje jen v širším kontextu. Od stejného autora pochází i starší kniha „Vlajka“ 9 věnovaná stejnojmenné fašistické organizaci. Otázkou dějin moravistických hnutí se zabývá dílo Jiřího Pernese „Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství“10. Problematiku moravských separatistů mezi lety 1938 – 1945 ale bohužel zmiňuje jen velmi zběžně. Dějiny Moravy v době první republiky a protektorátu jsou pak přehledně zpracovány Josefem Bartošem a Milošem Traplem v edici Vlastivěda moravská, konkrétně ve čtvrtém díle nazvaném „Svobodný stát a okupace“11. Další kategorii děl tvoří ta, která se zaměřují výběrově na fašismus na Moravě. Patří sem poměrně útlá studie Pavla Kotlána „Gajdova (Ne)věrná Morava“ 12 , která se zaobírá jednotami Národní obce fašistické na Moravě a vztahem moravských fašistů 6
PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích, Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922 – 1945. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1919-6. 7 PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. 1. vyd. Cheb: Svět křídel 2009. ISBN 978-80-86808-60-4. 8 NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. 1. vyd. Praha: Vodnář, 2006. ISBN 80-86226-73-5. 9 NAKONEČNÝ, Milan. Vlajka - k historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001. ISBN 80-86183-24-6. 10 PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. 1. vyd. Brno: Barrister a Principal, 1996. ISBN 80-85947-12-9. 11 BARTOŠ, Josef, TRAPL, Miloš. Dějiny Moravy, Díl 4, Svobodný stát a okupace. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. ISBN 80-7275-044-5. 12 KOTLÁN, Pavel. Gajdova (Ne)věrná Morava. 1. vyd. Brno: Institut vzdělání SOKRATES, 2009. ISBN 978-80-86572-60-4.
12
Úvod k jejímu vůdci Radolu Gajdovi. Její časový rozsah končí likvidací strany na počátku protektorátu, a o separatismu samotném nehovoří. Podobně je na tom práce Libora Vykoupila „Český fašismus na Moravě“13, vydaná v roce 2012. Kniha se věnuje především Národní obci fašistické a ostatními skupinami se příliš nezaobírá. Době protektorátu se věnuje jen krátce ve svém závěru a o separatistech hovoří pouze v rámci jednotlivých zmínek. Naopak jako velmi dobrý zdroj posloužila disertační práce Marka Suchánka z Masarykovy univerzity v Brně nazvaná „Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě v letech 1922 až 1945“14. Jsou v ní pečlivě popsány fašistické organizace působící na Moravě, přičemž věnuje pozornost i moravskému separatismu. Poslední kategorii tvoří úzce zaměřené studie týkající se jednotlivých skupin či jevů. Nejrozsáhlejší z nich je práce Františka Mezihoráka „Hry o Moravu“15, která vyčerpávajícím způsobem popisuje akce slováckých separatistů za druhé republiky a poté činnost organizace Národopisná Morava, až do jejího zániku spolu s koncem protektorátu. Slováckému separatismu se věnuje i práce Jana Rychlíka „Hnutí za připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941“16, uveřejněná v časopise „Slovácko“ v roce 1992. Ve stejném roce ji zveřejnil na Slovensku i „Historický časopis SAV“ pod názvem „Pokusy o připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941“17. Tato díla byla pro mě primárním zdrojem pro příslušné kapitoly. Důležité byly rovněž odborné stati ve sborníku „Mikulovské symposium XXII“, jmenovitě příspěvek Františka Mezihoráka o Národopisné Moravě 18 , Petra Němce o moravských fašistech v době protektorátu 19 a Lubomíra Slezáka o německém pohledu na slovácké separatisty20. Další informace lze nalézt i v odborných časopisech a sbornících, zmínky o tématu nacházíme i v jiných 13
VYKOUPIL, Libor. Český fašismus na Moravě. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2012. ISBN 978-8086488-90-5. 14 SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě v letech 1922 až 1945. Brno: 2010. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Vladimír Goňec. 15 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1997. ISBN 80-204-0675-1. 16 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941, in: Slovácko XXXIII – XXIV 1991-1992. Uherské Hradiště: Slovácké Muzeum v Uherském Hradišti, 1992. s. 75 – 94. 17 RYCHLÍK, Jan. Pokusy o připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941. in: Historický časopis, roč. 40, 1992, č. 1. Bratislava: Historický ústav SAV, 1992. ISSN 0018-2575. s. 69-88. 18 MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 149-152. 19 NĚMEC, Petr. Hnutí českých fašistů na Moravě v letech 1939 – 1945. in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 143-148. 20 SLEZÁK, Lubomír. Separatistické hnutí na jihovýchodní Moravě v letech 1938 – 1945 z pohledu Německých okupantů, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 153-156.
13
Úvod dílech zabývajících se fašismem či dějinami druhé republiky, protektorátu a přilehlých zemí. Všechna díla, která jsem výše zmínil, a také většina dalších studií o tomto tématu vycházejí ve svých poznatcích většinou z totožných zdrojů v Moravském zemském archivu, případně s nimi souvisejících materiálů nalézajících se v dalších archivech. Archivní materiály lze označit z velké části za prozkoumané, jelikož jejich počet není nijak závratný. Práce, které z těchto materiálů čerpají, velmi komplexně popisují danou otázku a stěží lze předpokládat, že by z daných fondů šlo získat některé další převratné informace. Proto si ani tato práce neklade za cíl přinést do problematiky nová zásadní fakta, ale naopak potencionálnímu čtenáři chce tento námět shrnout a zpřístupnit v jednom svazku, bez toho, aby ji musel vyhledávat v několika, byť kvalitních dílech. K nevelkému rozsahu archivních fondů k danému tématu se váže i další informace. Z výše uvedeného vyplývá důležitá věc, na kterou narazí každý, kdo se pustí do studia fenoménu separatismu na Moravě. Český fašismus byl mezi lety 1938 – 1945 poměrně marginální záležitostí, která nikdy nedosáhla větší popularity mezi lidmi, a až na několik výjimek spolky hlásící se k fašismu a nacionálnímu socialismu nepřesáhly regionální ráz. Tato marginalita zpravidla kontrastuje s velikášskými plány svých ambiciózních zakladatelů, jež se nezřídka hned po založení dotyčné organizace viděli ve vedení státu. A pokud je tedy český fašismus jevem okrajovým, je možné si odvodit, o kolik marginálnějším jevem jsou spolky, které se hlásily k fašismu a navíc usilovaly o další štěpení národa, v našem případě Moravy. Jinými slovy, mezi občany tehdejšího státu existovalo minimum příznivců fašismu a mezi příznivci fašismu existovalo minimum přívrženců moravského separatismu. Přesto se jedná o jev, který nebyl zapomenut.
14
O separatismu na Moravě
1. O separatismu na Moravě Pokud se chceme zabývat separatismem na Moravě, nemůžeme začínat až v době, kterou jsme si na začátku práce vytyčili, tedy druhou republikou a érou protektorátu, ale musíme nejprve nahlédnout mnohem dál do minulosti, abychom byli schopni plně pochopit to, co vyhřezlo na povrch právě v inkriminované době. Nejednalo se o náhodný jev, ale o celou sérii mnoha zkombinovaných faktorů, které vycházejí stejně tak z historických a místních faktorů, jakož i z faktorů psychologických, zasutých hluboko v lidské mysli a čekajících na probuzení ve správnou chvíli. Pro začátek je nejprve si třeba ujasnit několik důležitých faktů. Především v době, které se věnujeme, nenacházíme žádné demokratické hnutí, jež by se zabývalo ideou odtržení Moravy či její části. Tyto myšlenky tedy musíme hledat u organizací nedemokratických – fašistických či nacionálně socialistických. Je ovšem velkou otázkou, zda vůbec máme tato hnutí označovat podle ideologií, ke kterým se hlásily, nebo je jednoduše můžeme označit za kolaborantské, jelikož, jak si později ukážeme, mnoho jejich představitelů lze důvodně podezřívat z toho, že jim nešlo o hlásané ideje, jako spíše o touhu uzmout si pro sebe část moci, kterou by jim mohli okupanti svěřit.
1.1 Definování separatismu Dříve než přejdeme ke konkrétním jevům, je třeba se zmínit, jak budeme separatismus pro účely této práce definovat. Separatismem v územně - politickém smyslu slova míníme většinou situaci, kdy se nějaká část státu či územního celku snaží odtrhnout z původního politického tělesa, a usiluje tak o vlastní samostatnost či, v širším měřítku myšleno, o změnu svého politického postavení. Separatismus může mít několik typů. Pokud se jedná o situaci, při níž část obyvatelstva politického útvaru usiluje o odtržení a připojení k jinému politickému celku, hovoříme o iredentismu. V praxi jde většinou o stav, kdy se etnická či národnostní skupina nachází mimo svůj domovský stát a usiluje o navrácení do něj. Příkladem mohou být maďarské či německé národnostní skupiny v první československé republice. Kromě
etnických
a národnostních
skupin
se toto
vydělování
může
odehrávat
i na náboženském, někdy i politickém základě. Často jde o kombinaci těchto faktorů. 15
O separatismu na Moravě Dále může jít o separatismus za předpokladu, že skupina nemá vlastní stát a usiluje o jeho vytvoření na území, které obývá, a tím o vytržení ze státu původního. Příkladem mohou být Baskové či Katalánci ve Španělsku. Oba zmíněné typy separatismu se ve světě velmi často vyskytují a v minulosti byly příčinou již mnoha konfliktů. V širším pojetí bývá jako separatismus označována i politika, kdy se určitá část státu nesnaží plně osamostatnit, ale usiluje o změnu svého postavení v rámci státu směrem k větší samostatnosti a samosprávě, tedy určité formě autonomie. Tyto snahy bývají někdy označovány jako autonomismus. V předkládané práci tedy budeme hovořit o těchto skupinách, které se určitým způsobem snažily o změnu postavení Moravy. Půjde jak o skupiny separatistické, usilující o nějakou formu samostatnosti, o skupiny iredentistické, plánující připojení k jinému státnímu útvaru, tak o skupiny žádající jen určitou formu politické autonomie. Často se v jejich plánech tyto koncepty mísí, či není vůbec jasné, jak přesně by měl jejich cíl vypadat. Pokud hovoříme o separatismu či autonomismu na konkrétním případě Moravy, vžil se pro tento typ politiky termín „moravismus“. Když bude v práci řeč o „moravském národě“, „moravském obyvatelstvu“ či „Moravanech“, je jimi míněno obyvatelstvo na území historických hranic Moravy, respektive zemských hranic z doby první republiky. Přesné etnické či kulturní odlišení od zbytku obyvatelstva českých zemí je v praxi nemožné a ani není předmětem této práce se jím hlouběji zabývat. Proto se budeme v práci držet územního principu.
1.2 Nejčastější argumenty separatistů Původ myšlenek směřujících k moravskému separatismu můžeme hledat mezi více druhy faktorů. Jakkoliv je zřejmé, že představitelé separatistických skupin usilovali často především o své osobní cíle spjaté s mocí či hmotnými zisky, je jasné, že pro to, aby jejich myšlenka měla nějaký ohlas, potřebovali mít alespoň minimální ideové zázemí. Toto zázemí si nyní rozebereme podrobněji. Pokud budeme vycházet z tezí, které užívali sami separatisté, zjistíme, že jejich argumentace se pohybovala v několika prolínajících se rovinách.
16
O separatismu na Moravě Jako první můžeme zmínit argumenty kulturní. Představitelé separatistů upozorňovali na kulturní odlišnost obyvatelstva Moravy či území, které se nacházelo v centru jejich pozornosti. Mezi nejčastější argumenty patřila rozdílnost ve víře, respektive v jejím pojetí. Vidíme zde částečné paralely s totalitní Slovenskou republikou, kde propaganda Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSĽS) na zbožnosti obyvatelstva přímo stavěla. Podobná propaganda byla uplatňována i na Moravě, zvlášť v oblastech, které byly, a dodnes jsou, považovány za nejvíce zbožné z celého státu, a to jsou především oblasti jihovýchodní Moravy. Zbožnost zde byla na hodnotovém žebříčku obyvatelstva postavená výše, než tomu bylo ve zbytku republiky, především v Čechách. Lze říci, že čím více na západ, tím intenzita zbožnosti obyvatelstva klesala. I tento důvod přispíval k tomu, že se obyvatelstvo směrem na východ republiky ztotožňovalo méně než zbytek státu s vlažným, někdy až záporným vystupováním politické reprezentace první republiky vůči katolické církvi.21 Na Moravském Slovácku byl zároveň vždy silný regionalismus. Jistý nesporný kulturní svéráz oblasti byl separatisty vyzdvižen na nejvyšší příčky. Neustálé zdůrazňování tohoto svérázu, který se od silného konzervativního postoje přesouval místy až k staromilství, zde byl ostře v kontrastu s druhým faktorem, s nímž se de facto vylučoval a jenž byl z úst separatistů také často slyšet. Šlo o neustálé vymezování se vůči českým oblastem, reprezentovaných v propagandě separatistů především Prahou, která údajně Moravské Slovácko zanedbává a odmítá se podílet na jeho rozvoji. Nelze popřít, že Slovácko opravdu patřilo k oblastem, kam pokrok přicházel poněkud pomaleji. Separatistům ovšem nedocházelo, že pokud by Praha do kraje skutečně vydatně investovala a dbala více o jeho rozvoj, s nejvyšší pravděpodobností by byly ony „nešvary moderní doby“, proti kterým tak často brojili, zavlečeny i do oblasti Slovácka, a tím pádem by přišlo o onen svéráz, kterým se právě proti Praze vymezovali.22 Dalším faktorem kulturní odlišnosti jsou i vnější znaky, jež obzvlášť Národopisná Morava později hojně využívala. Jako jeden z nejviditelnějších faktorů můžeme jmenovat využívání tradičních lidových krojů, které provázely veškeré akce pořádané
21
KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIII 1918 – 1929. 1. vyd. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-328-3. s. 150–161. VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 97880-247-2468-3. 22 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 43.
17
O separatismu na Moravě zmíněnou organizací. Kroje Národopisná Morava užívala až do konce druhé světové války a byly k vidění na mnoha akcích pořádaných nacisty či jejich přisluhovači, patřily k jevu, který nechyběl na žádné klíčové manifestaci. Vhledem k tomu, že po opuštění iredentistických pozic měla organizace poměrně značnou přízeň okupantů, účast krojovaných aktivistů na akcích německých protektorátních činitelů byla oplácena i jejich častými návštěvami na Slovácku, na akcích pořádaných Národopisnou Moravou i u jejích vedoucích představitelů. Nicméně je na místě otázka, zda nacističtí předáci jezdili za lidmi z Národopisné Moravy, nebo spíše za slivovicí a bohatým pohoštěním, kterého se jim zde zpravidla dostávalo. S kulturní vizáží organizace souvisí i užívání tradičního místního nářečí při projevech a na manifestacích. Prvek kulturní činnosti byl právě u Národopisné Moravy velmi důležitý a bude mu věnována pozornost v příslušné kapitole. Mnohem těžší to měly ty skupiny, které se pokoušely rozšířit svoje separatistické působení na celou Moravu. Pokud hodlaly jednat a šířit své myšlenky v zemských hranicích, bylo využití kulturních faktorů mnohem těžší, neboť směrem k Čechám se prostředí Moravy příliš neodlišovalo od zbytku státu a bez blíže znatelné hranice plynule přecházelo do českých oblastí. Jestliže nebyly argumenty pro kulturní odlišnost, používaly se argumenty historické. Těmi šlo obsáhnout celé moravské území v zemských hranicích. Historie byla často překrucována. Jedním ze stěžejních pilířů z historické oblasti bylo argumentování Velkou Moravou jakožto státním útvarem, jehož pokračovatelem má současná Morava být. Podobný důvod byl užíván ještě mnohem více na slovenské straně. Slovenští nacionalisté první slovenskou republiku vykládali jako pokračovatele a dědice říše starých Moravanů, byla prezentována jako první slovenský stát. Tato argumentace se na Slovensku velmi rozšířila a dodnes je tam mezi určitými skupinami populární. Stejnými důvody byly samozřejmě zaštiťovány i snahy o připojení části Moravy ke Slovensku. Další rovinu, která s předchozími souvisí, tvoří argument, jež užívali iredentisté usilující o připojení ke Slovensku, a to je argument etnické či kulturní příbuznosti se slovenským národem, jehož odštěpkem byli podle nich především moravští Slováci, případně okolní skupiny.
18
O separatismu na Moravě Mezi argumenty separatistů patřily i obvyklé, tentokrát spíše vymezující se důvody, a to protičeské, respektive protipražské názory. Ty se odvíjely z několika hledisek. Často se zmiňovalo hledisko ekonomické, tvrzení o údajném vysávání Moravy (či jejích částí) pražskou vládou, vymezování se vůči Čechům jako nepřátelům Moravy a podobně. Veskrze šlo o klasické argumenty, které se objevují fakticky všude tam, kde existují dva nestejně silné celky a ten méně prosperující může své problémy tímto „svést“ na ten více prosperující. Některé argumenty měly reálný základ, neboť je faktem, že Slovácko patřilo v době trvání první republiky k oblastem poměrně zaostalým23, ale důvody by bylo třeba hledat v širších souvislostech přesahujících rámec této práce. Poslední skupinou argumentů, kterou zde uvedu, jsou údaje ekonomické. Tady šlo opět především o tvrzení iredentistů, v nichž se počítalo s tím, že napojením na Slovensko by kraj získal silnější ekonomické postavení. Nezanedbatelné jsou zde údaje vycházející z prostředí Baťových závodů, které by v případě teoretického připojení jihovýchodní Moravy ke Slovensku opět sjednotily celý závod do jednoho státu.24 Je jasné, že v menším množství se objevovala i řada dalších zdůvodnění, proč by bylo třeba, aby šla Morava vlastní cestou, některé budou uvedeny v dalším textu. Poměrně krátká a marginální existence separatistických snah ale způsobila, že se nezrodilo žádné výraznější dílo či ideová struktura, která by separatismus na Moravě nějak komplexněji odůvodňovala.
1.3 Moravské „národní vědomí“ a jeho novodobá historie 1.3.1 Doba první republiky Co se týče „národního vědomí“, navazovala doba, o které mluvíme, přímo na první republiku, zásadní změny v cítění moravského obyvatelstva neproběhly. Ačkoliv naprostá většina obyvatel českých zemí se hlásila k myšlence čechoslovakismu, kterou přijali za svou, i tak přetrvávalo rozlišení vyplývající ze zemského zřízení, jež bylo mezi lidmi stále silně zakořeněné. To se dá ilustrovat i na událostech z dvacátých let, kdy proběhl návrh na ustavení župního uspořádání namísto dosavadního zemského zřízení.
23
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 43. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 49.
24
19
O separatismu na Moravě Když byl oznámen záměr nahradit zemské zřízení krajským či župním uspořádáním, okamžitě se postavily proti téměř všechny politické strany působící na Moravě, zvlášť výrazně Československá strana lidová a národní demokraté.25 Důvodů bylo několik, mimo jiné i obava z velkého vlivu Němců v pohraničních krajích a z podřízenosti Praze. Svoji roli hrála i důvěra v tradiční zemské zřízení. Moravský tisk se jednoznačně postavil za zemské zřízení, s poukazem na tisíciletou tradici, tvrdě je bránil v řadě komentářů.26 Ve Slezsku nebyl postoj jednoznačný, jelikož bylo třeba vypořádat se s faktem, že na území českého Slezska tvořili většinu obyvatelstva Němci. Odtud tedy přišla i obhajoba župního zřízení. Zvlášť zajímavá je argumentace hrozbou separatismu, jež s naším tématem souvisí, která se objevila 29. listopadu v agrárnických novinách „Venkov“. Hovoří takto: „(…) příšera separatismu je tak blízká, že ji lze vidět z denního tisku. Žije na Slovensku a ohlásila se v Brně, uzákoněna jest na Podkarpatské Rusi. Bylo by liknavostí nečelit těmto snahám rázně institucí župního zřízení.“27 Další návrhy hovořily o sjednocení Slezské země se zemí Moravskou, tyto byly později realizovány. I když byl v únoru roku 1920 zákon o župním zřízení přijat a měl být během tří let zaveden, strany, které se vůči němu nejvíce vymezovaly, pokračovaly ve snaze zdržet a pokud možno zastavit proces jeho uvedení do praxe. Zvlášť Československá strana lidová, rekrutující svoji voličskou základnu především na Moravě, za uchování zemského zřízení tvrdě bojovala, spolu s národními demokraty nešetřila historizujícími argumenty.28 Jejich odpor byl nakonec úspěšný, byť rozhodně nešlo jen o jejich zásluhu, ale o souhru řady okolností. Župní zákon byl roku 1923 uveden do praxe jen na Slovensku, a vyvolal tím větší komplikovanost státní správy, původním cílem tvůrců zákona však bylo její zjednodušení. Navíc vyvolal odpor i v Hlinkově slovenské ľudové straně, která si ve své snaze o autonomii přála vytvořit ze Slovenska jednolitý politický útvar v rámci státu, s kterým by poté mohla pracovat dál.
25
PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. s. 143. PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 142. 27 Citováno dle: SCHELLE, Karel. K názorům politických stran na Moravě a ve Slezsku na zákon o župních a okresních úřadech z roku 1920, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 106. 28 SCHELLE, Karel. K názorům politických stran na Moravě... s. 107. 26
20
O separatismu na Moravě Když HSĽS v roce 1927 vstoupila do Švehlovy Panské koalice, bylo znovuustavení zemského zřízení jejím výdobytkem. Na základě „trnavského manifestu“, vydaného po volbách 1925, teď chtěli ľudáci začít postupnými kroky naplňovat svůj autonomistický program.29 Jednotlivé země dostaly své zemské úřady a zemské zastupitelstvo. Morava a Slezsko byly sloučeny do jednotné země Moravskoslezské. Na Moravě to bylo přijato s uspokojením. Jako prohru braly návrat zemského zřízení především ty strany, které se striktně držely ideje československého národa a pro něž obnova zemí byla krokem zpět. Především můžeme zmínit Československou stranu národně socialistickou, která už roku 1921 přizpůsobila župnímu zřízení i svoji organizační strukturu.30 Reálně ovšem nebyly pravomoci nových zemských úřadů nijak významné, aby směřovaly k separatismu, jehož se odpůrci zemského zřízení obávali. Zemské orgány se staly jen správními jednotkami, které neměly příliš reálných politických pravomocí. Navíc byly z části jmenovány pražskou vládou. To se týkalo i klíčové postavy zemského prezidenta. Zastupitelstvo, respektive zemský výbor, mělo mít sice i normotvorné pravomoci, ale reálně se jich nikdy nevzdala pražská vláda.31 Pravděpodobně byl lid uznáním zemského zřízení uspokojen a podrobnosti již dál neřešil. Podrobné informace vypovídající o povaze zemského vlastenectví a statistiky hovořící v přesných číslech o počtech lidí hlásících se za první republiky k moravské národnosti bohužel nemáme. Sčítání lidu v tehdejší době nerozlišovalo ani český a slovenský národ, tím méně Čechy a Moravany. Na základě mnoha podkladů lze však tvrdit, že lidé si byli vědomi svého „moravanství“. Můžeme zmínit lidovou či uměleckou tvorbu hovořící o Moravanech, moravské zemi či moravském národě. Příkladem budiž například básník Petr Bezruč, jehož v tomto směru vyzdvihuje Jiří Pernes ve své knize o dějinách moravanství.32 Jiný příklad pochází z doby, kterou se tato práce zabývá. V době druhé republiky, kdy vrcholila krize kolem slovenské autonomie a slováčtí separatisté hlásali svoji iniciativu o připojení části Moravy ke Slovensku, se objevila zpráva, že zbytek českých zemí má být sjednocený do jednoho celku. To vyvolalo velmi silné reakce veřejnosti, proti tomuto plánu se ohrazovala zastupitelstva obcí, spolky, noviny i jednotliví občané. Od-
29
RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. s. 117 – 119. 30 PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 144. 31 PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 147 - 148. 32 PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí... s. 149 - 150.
21
O separatismu na Moravě mítali jak územní změny a rozbíjení Česko-Slovenské republiky, tak i narušování zemského zřízení.33 Je tedy jasně patrné, že obyvatelstvo se plně ztotožňovalo se státem, ale zároveň, na nižší úrovni, si bylo vědomo své zemské příslušnosti. Viditelně se tyto dva faktory nijak nevylučovaly. Výše uvedené samo o sobě nepředznamenává nějaké separatistické snahy, byť se tomu tak na první pohled může zdát. Drtivá většina lidí v českých zemích byla ztotožněná s Československou republikou a vnější ohrožení jejich věrnost spíše utvrzovalo, než by ji narušovalo. Bez zajímavosti není fakt, že ideu čechoslovakismu zásadně nezpochybňovala ani větší část představitelů fašistických stran první republiky, jakkoliv celé státní zřízení podrobovali ostré kritice. Výjimky potvrzující pravidlo se ale také objevily. V roce 1926 působila v okolí Brna organizace Rodobrana, odštěpená původně ze spolku „Českoslovenští fašisté“. Tato organizace, či spíše klub, jelikož členstvo čítalo jen kolem 20 osob, si programově dala za cíl obnovení Velkomoravské říše. Počítali s tím, že její jádro by tvořily sjednocená Morava a Slovensko, zatímco Čechám by bylo umožněno zachovat si v rámci obnovené říše autonomní postavení. Tato skupina však záhy zanikla.34
1.4 Moravská specifika fašistických stran (s ohledem na separatismus) Fašismus za první republiky nebyl rozšířen všude stejně. Existovaly regionální rozdíly v četnosti členstva a aktivit fašistických skupin. Za první republiky byli fašisté integrováni do několika málo spolků, reprezentovaných nejvýrazněji Národní obcí fašistickou (NOF) bývalého legionáře a generála Radoly Gajdy, a později odštěpenou organizací „Vlajka“ Jana Vrzalíka. Za druhé republiky a ještě později za protektorátu se fašistická a nacionálně socialistická scéna stále více drolila. Začínala pak dospívat do stavu, kdy si téměř každý ambiciózní jedinec zakládal svoji stranu či hnutí. Velká část těchto spolků ale nepřekročila regionální hranice své působnosti, ne zcela výjimečně šlo o několik málo jedinců. Málokterá skupina pak dosáhla na vytvoření celorepublikové struktury.
33
RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 81 - 82. SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 17 – 18.
34
22
O separatismu na Moravě Obecně lze říct, že fašismus měl na Moravě výživnější půdu než v Čechách, a situace tomu také odpovídala. Názory fašistů přicházejících z Moravy byly často radikálnější, vystupovali mnohem neústupněji, často se stavěli proti českým centrálám svých stran, za druhé republiky a protektorátu odmítali kompromisy či začleňování do celonárodních organizací.35 I jediný vážnější pokus o fašistický převrat se odehrál na Moravě. Šlo o známý, mnohokrát popsaný případ přepadení brněnských židenických kasáren skupinou fašistů pod vedením Ladislava Kobsinka, jehož pokus později vešel ve známost jako tzv. „Židenický puč“.36 Nejsilnější fašistické regiony se nacházely především na jihovýchodní Moravě, na Slovácku, na Hané a na Valašsku, poměrně silnou pozici měli fašisté i na Moravě severní. Síla se ovšem během let průběžně proměňovala. V době hospodářské krize na Moravě získali místy velmi silné pozice a v roce 1935 dostali v některých okresech jižní Moravy i téměř 15 % hlasů. Jako příklad jmenujme okres Břeclav, kde NOF získala 14,85 % hlasů či Ždánice, kde dosáhli 14,70 % hlasů.37 Vůdce českých fašistů, generál Radola Gajda sám vyrůstal na Moravě, konkrétně v Kyjově, a při svých cestách do tohoto regionu to velmi rád zdůrazňoval.38 Co se týče vztahu k vůdci českých fašistů, dají se vysledovat na Moravě i určité odlišnosti oproti zbytku republiky. Hnutí českých fašistů bylo z mnoha důvodů často rozhádané, což vedlo k frakcionářství provázejícímu celou historii českého fašismu. Jako důvody jmenujme například neustálé finanční obtíže, dlouhodobou neschopnost dosáhnout větších úspěchů, absenci silného jednotícího prvku, přehnané ambice některých funkcionářů a mnoho dalších. Na Moravě se lze setkat s odlišnými postoji vedoucími k frakcionářství a sporům v rámci hnutí. Zatímco v Čechách byly odstředivé tendence způsobeny většinou kritikou Radoly Gajdy, na Moravě byl vůdce vnímán mnohem více jako jednotící prvek. Pokud některá z frakcí proti vedení vystoupila, Gajdu ze sporu zpravidla vynechávala a slibovala mu věrnost. Gajda jako by byl na Moravě mnohem více idealizován. Věrnost opadla až s příchodem druhé republiky, kdy se proti
35
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 12. PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. 74 – 106. VYKOUPIL, Libor. Český fašismus na Moravě. 213 – 248. MOULIS, Miloslav. Vzestup a pád generála Gajdy. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2000. ISBN 80-7268-0625. s. 67 – 108. 37 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 14. 38 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 13. 36
23
O separatismu na Moravě svému vůdci začaly některé organizace vzešlé z Národní obce fašistické ostře vymezovat.39 V moravských strukturách fašistických stran byl, a platí to dvojnásob pro strany s převážně, či čistě moravskou působností, přítomný jistý moravistický akcent. Občas se objevovaly teze volající po určité autonomii či jinak oslovující moravisticky smýšlející obyvatelstvo. Jedná se hlavně o klasické vymezování vůči domnělému či skutečnému pragocentrismu. Toto můžeme ostatně pozorovat u různých nacionalistických uskupení i dnes. Na daném faktu je překvapující i to, že je částečně v rozporu s tvrzením v předchozím odstavci, tedy s věrností moravských fašistů Radolu Gajdovi, zastupujícímu právě ono pražské centrum. Pokud odmítneme tezi, že Gajda byl díky svému původu vnímán jako Moravan, pak se jedná o zajímavý fenomén, který by si zasloužil širší zkoumání, jež už je mimo téma této práce.
39
KOTLÁN, Pavel. Gajdova (Ne)věrná Morava. s.114.
24
Neinstitucionalizovaný separatismus
2 Neinstitucionalizovaný separatismus 2.1 Historie 2.1.1 Předehra Pokud chceme udržovat časový sled událostí, jeví se jako nutnost začít krizí a kolapsem první republiky. Než se totiž vytvořily strany, které separatismus, autonomismus či některou z jeho forem výrazněji prosazovaly, objevila se snaha o odtržení Moravsko-slovenského pohraničí od Moravy, která prozatím nebyla na české straně jednoznačně zakotvena v žádné instituci. To, že se separatistické skupiny objevily až za druhé republiky, mělo několik logických a z nové situace republiky vyplývajících důvodů. Jak už bylo zmíněno výše, první republika se těšila poměrně vysoké důvěře občanů, zemské zřízení nakonec přetrvalo a naprostá většina občanů v Čechách a na Moravě byla ztotožněná s ideou čechoslovakismu. Co se týče iredentistických skupin, které se za druhé republiky objevily na Moravském Slovácku, ty by postrádaly za první republiky jakýkoliv smysl, neboť stát byl jednotný. Pokud by se potencionální moravští separatisté pokoušeli o odtržení moravského území a připojení k slovenské části státu, jediné čeho by dosáhli, by bylo to, že by Praze podléhali skrze zemský úřad v Bratislavě, a nikoli v Brně.40 Jak už bylo řečeno, fašistické skupiny na jihovýchodní Moravě měly relativně početné členstvo, které se ale většinou drželo oficiální celostátní linie. Postupem času se však stále více drolilo. Různí regionální vůdcové nově vzniklých frakcí si připravovali velké plány a zde už se otvíral prostor i pro separatisty. Zároveň nějakou dobu již probíhal na Slovensku přesun HSĽS na fašistické pozice a spolu s uznáním autonomie Slovenska 6. října 1938 začali ľudáci řadu svých plánů uvádět do praxe. To přitahovalo i množství fašistů českých, kteří mohli na Slovensko pohlížet s obdivem, jelikož to, co se jim v Čechách a na Moravě zoufale nedařilo, docházelo na Slovensku uplatnění a realizace.
40
RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 78.
25
Neinstitucionalizovaný separatismus V tu chvíli pro české fašisty vlastně reálně vyvstávala dvě řešení - pokračovat ve své ideové linii a snažit se politickou prací či jinými politickými metodami dosáhnout toho samého stavu svými vlastními silami. Poté by mohli pořádky zaváděné na Slovensku realizovat i v českých zemích. Nutno říct, že to se rozhodně nejevilo jako jednoduchý úkol, jelikož český fašismus šel zatím spíše od porážky k porážce. Pro některé zde mohlo existovat jiné řešení, které se za jistých okolností zdálo jednodušší a lépe dosažitelné. V oblastech Moravského Slovácka se v této době začali objevovat jednotlivci i skupiny, jež usilovali o připojení daných oblastí k autonomnímu Slovensku. Ne náhodou se jednalo většinou o ty samé lidi, kteří byli již dříve spjatí s fašistickými skupinami, především Gajdovou Národní obcí fašistickou. Demokraticky uvažující obyvatelé Moravského Slovácka bez ohledu na to, zda se cítili Slováky či Čechy (resp. Moravany), by pravděpodobně netoužili po začlenění do slovenského území, které nabíralo směr k silně autoritářskému režimu. Na slovenské politické scéně se tato myšlenka u některých představitelů ľudáckého režimu setkala s živým souhlasem, především u radikálního křídla reprezentovaného Vojtechem Tukou a Alexandrem Machem.41 Byť šlo zatím jen o autonomní oblast a ne o zcela suverénní stát, územní zisk by byl pro Slovensko vítaný nejen z hospodářských, ale především z propagandistických důvodů, kdy bylo třeba zdůraznit úspěchy nového režimu. Navíc krátce po svém částečném osamostatnění, 2. listopadu 1938, přišlo Slovensko při první Vídeňské arbitráži o velkou část jižních území při hranicích s Maďarskem. Část Moravy by tyto územní ztráty alespoň částečně nahradila a zvýšila prestiž ľudácké reprezentace v očích veřejnosti. Když se vrátíme na Slovácko, je nutné říci, že obyvatelstvo tyto pokusy nebralo příliš vážně, konec konců mělo tehdy řadu jiných důležitějších starostí, vzpamatovávalo se z výsledku Mnichovské konference a další rozkládání zmrzačeného státu nepatřilo mezi témata, která by byla na pořadu dne. Přicházeli uprchlíci z obsazeného pohraničí, stát se musel znovu zkonsolidovat, převládala skleslá nálada. Ze všeobecného pesimismu vystupovalo pouze málo lidí, mezi nimi i různí přehnaně optimističtí lokální patrioti, co se snažili najít na vzniklé situaci něco dobrého a upozorňovali, jak obsazení pohraničí pomůže regionu ekonomicky, například tím, že půjdou víc na odbyt bzenecké okurky, když je teď Znojmo za hranicemi, že nastane
41
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 52.
26
Neinstitucionalizovaný separatismus větší odbyt zdejších vinařství a podobně.42 Tyto a jiné diskutabilní přínosy, i kdyby reálně něco znamenaly, by však nemohly nahradit zmrzačenou infrastrukturu, narušené průmyslové i lidské vazby, příliv uprchlíků a celkový rozvrat, se kterým se musela republika vyrovnávat.
2.1.2 První pokusy o separaci Kde se nápad objevil poprvé, není jisté. Je možné, že nezávisle na sobě na obou stranách. Nevíme ani, zda byla idea separatistů již dříve diskutována, zda si nějakým způsobem zjišťovali své šance, ani kdo s nápadem přišel. Objevují se jen zprávy, že snad měl hrát určitou roli i zájem Baťova koncernu, kde se mělo o problematice případného oddělení Moravy či Moravského Slovácka od Čech již dříve diskutovat.43 První známý kontakt mezi moravskou a slovenskou stranou v této věci proběhl 19. října v Bratislavě, kdy otázku připojení Slovácka otevřeli sami separatisté. Jednalo se o lidi spjaté s předmnichovskou fašistickou scénou. O dva dny později proběhlo další jednání v podobném složení osob. Jednalo se o Vavřince Mitáčka, vedoucího Moravskoslovenské společnosti v Hluku, Jana Neheru, významného prostějovského podnikatele v oblasti textilu, Ludvíka Hamšíka, obchodníka z Uherského Hradiště, a další. Ti se setkali přímo se samotným Alexandrem Machem, který jim jako podmínku podpory z Bratislavy udal viditelnou manifestaci vůle Moravských Slováků k odtržení. 44 Mezi separatisty byl i Jan Ryba z Horního Němčí, jedna z nejvýraznějších postav iredenty, nechyběl u žádné akce slováckých separatistů. Tento fašista a bývalý člen „Vlajky“ hojně využíval svých kontaktů na slovenské politické scéně, působil jako člen Hlinkových gard a i skrze ně zajišťoval provázání moravské a slovenské strany. Následující události proběhly v rychlém sledu. Zprávu o setkání přetiskly noviny „Slovenská pravda“ a zároveň bylo svoláno na 30. října shromáždění v Uherském Hradišti, kde měli Moravští Slováci manifestovat za připojení ke Slovensku. Ve stejný den se mělo konat i shromáždění na slovenské straně, ve Skalici, k příležitosti přísahy Hlinkovy gardy, toho se měl Mach zúčastnit. Akce na sebe tedy mohly navázat či se jinak účelně skloubit dohromady.45 Slovenská strana ale zatím svoji vůli nahlas nedávala vě42
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 34. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 49 – 51. 44 Moravský zemský archiv (dále MZA), fond Zemského Úřadu - B 40 (dále B40), karton 315, sig. 42938/39, č. 104. 45 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 78, 80. 43
27
Neinstitucionalizovaný separatismus dět. Pouze okrajově v tisku a na manifestacích byla zmiňována otázka Moravských Slováků a mluvilo se o jejich údajné vůli připojit se ke Slovensku.46 Vzhledem k tomu, jak bylo Česko-Slovensko tehdy rozkolísané, měli separatisté a jejich podporovatelé plán jednoduchý. Moravští Slováci měli na demonstraci masově vyjádřit svoji vůli k odtržení, Slováci na manifestaci ve Skalici by to přijali a Praha by byla postavena před hotovou věc.47 Zdánlivě jednoduchý plán ale rychle začal narážet na obtíže. Tou v podstatě zásadní byl už samotný kontakt s realitou. I když na slovenské straně se vykřikovalo o spontánní vůli Moravských Slováků za odtržení, skutečnost byla úplně jiná. Jakmile se informace o chystané akci rozšířily na veřejnosti, začaly na úřady docházet spontánní odmítavé reakce.48 Situace začala nabírat úplně jiný směr.
2.1.3 Reakce na oznámenou manifestaci Docházely dopisy od občanů i od úřadů odmítající odtržení. Sešlo se množství listů a petic různých spolků, organizací a institucí, které separatismus odmítaly a stavěly se za jednotu Moravy. Některé se pouštěly i do polemik, kde vyvracely argumenty separatistů a upozorňovaly na jejich nevědeckost a mnohdy až absurdnost. Mimo jiné vydává odmítavé stanovisko i Moravsko-slovenská společnost, tehdy ještě vedená generálem Josefem
Šnejdárem.
Tato
organizace
se později
stane
základnou
separatistů
a předchůdcem kolaborantské Národopisné Moravy. Do situace se vložil i bývalý vůdce Národní obce fašistické Radola Gajda, jenž vyzval fašisty v Hluku, kteří byli nejvíce angažovaní, aby zanechali separatistických akcí.49 Téma, které separatisté otevřeli, mělo určité nečekané důsledky. Spolu s odmítavými stanovisky místních zástupců začaly na vyšší úřady docházet i dodatky, kdy slováčtí představitelé sice odmítali separaci, zároveň ale žádali o vyšší samostatnost Moravy, přehodnocení dosavadní centralistické politiky a někteří žádali i o vytvoření čtyřfederace Čech, Moravskoslezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi jako autonomních zemí.50
46
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 56. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 57. 48 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, Petice a memoranda obcí proti připojení, celkem 37 listů. 49 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 148, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 3.11.1938. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 62 – 63. 50 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 281, Samostatnost a neporušitelnost Moravy. č. 311, Protokol o schůzi obecní rady městečka Žeravic. etc. 47
28
Neinstitucionalizovaný separatismus Tyto úvahy byly důsledkem fám, které se vynořily v souvislosti se slovenským jednáním o autonomii. Mezi lidmi se začalo šířit, že v rámci uznání autonomie Slovenska uvažují pražské orgány o sjednocení Čech a Moravy do jednoho zemského celku. To se setkalo s důrazným odmítnutím valné většiny moravských představitelů i obyvatelstva na všech úrovních. Samotné otevření tématu postavení Moravy vyvolalo další diskuzi o těchto otázkách. Pražská vláda z polemik nebyla příliš nadšená a začala mít strach o to, aby nedošlo k rozmachu moravského nacionalismu, a tím k další destabilizaci okleštěné republiky. Rozhodla se tedy situaci usměrnit, a to tak, že rozesílala místním samosprávám předtištěné formuláře, kde mohli představitelé vyjádřit své odmítnutí separatistických snah, ale nebylo možné k nim přidávat další požadavky. To se i přesto dělo a na centrální úřady docházely i žádosti plně s případem nesouvisející, ale k memorandům přiložené, jako například návrhy na vystěhování cizinců a zřízení koncentračních táborů nebo i petice za navrácení některých Němci okupovaných měst (např. Břeclavi).51 Celkově vyjádřily odpor k odmítnutí všechny místní úřady. Jediné místo, kde se hlasovalo nejednoznačně, byla bašta separatistů v Hluku, šest zastupitelů hlasovalo pro odtržení, čtyři proti, dvanáct se zdrželo a osm hlasovacích lístků bylo prázdných.52 Separatisté samozřejmě začali rozhlašovat, že pražská vláda hlasování zmanipulovala, což se ale nezakládalo na faktech, byť vedení republiky se snažilo hlasy proti odtržení podporovat. Prezidium ministerstva vnitra nechalo provést na Slovácku průzkum, z kterého jasně vyplynulo, že obyvatelstvo připojení ke Slovensku nepodporuje, staví se proti němu a nebere ho vážně.53 Iredentisté měli na své straně část slovenské reprezentace, která zatím oficiálně mlčela. Na několika slovenských manifestacích konaných mezi 21. a 30. říjnem hovořili řečníci na podporu údajné vůle Moravských Slováků, separatistické nálady šířilo i slovenské vysílání vídeňského rozh1asu, jenž sloužil už od léta k rozkládání Československa, přičemž skrze něj mohly zaznívat názory, které si zatím slovenská reprezentace nemohla dovolit otevřeně šířit. 54 V Bratislavě byly vytištěny letáky, byly převezeny na Moravu a začalo jejich rozhazování a agitace pro odtržení.55
51
RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení..., s. 82. MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 148, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 3.11.1938. 53 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 102, 103, 104. 54 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 80. 55 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 7, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 8. 1. 1939. 52
29
Neinstitucionalizovaný separatismus Pražská vláda rychle zareagovala. Na základě argumentu, že ještě nebyl odvolán zákaz shromažďování, platný od zářijové mobilizace, shromáždění v Uherském Hradišti zakázala. Jediné, co by jí mohlo zákaz zmařit, by byl příjezd některého z oficiálních slovenských představitelů. Živě se totiž spekulovalo i o tom, že na manifestaci má dorazit samotný slovenský premiér Jozef Tiso či jiný vysoký slovenský představitel.56 Co se týče činnosti separatistů na moravské straně, ti se před manifestací několikrát sešli, přičemž vznikl „Národní výbor Moravského Slovácka“, který měl po zamýšlené úspěšné manifestaci převzít moc skrze Národní výbory. V této oblasti se separatisté inspirovali na Slovensku, kde v době přebírání moci HSĽS byly zakládány Národní výbory, aby vykonávaly vůli strany bez ohledu na místní samosprávy. 57 Na schůzi před shromážděním bylo údajně zdůrazňováno, že Slovensko brzy získá samostatnost a Čechy a Morava připadnou Říši, jedinou možností jak se zachránit, je pro Moravské Slováky právě připojení ke Slovensku, u kterého se dá očekávat lepší budoucnost.58 Dne 25. října zde poprvé figuruje jméno Jan Uprka, později poměrně důležitá postava separatistů a Národopisné Moravy. Je zaznamenán jako řidič jednoho z aut, které rozhazovalo letáky k manifestaci. Jeho předchozí kontakty se separatisty nejsou známé, jelikož byl až do 22. října mobilizován. 59 Jeho jméno, jakožto syna známého malíře Joži Uprky, bylo pak separatisty a později kolaboranty často využíváno, neboť mělo v oblasti určitý zvuk. Formálně byl vůdcem separatistů a později NM, reálně měli většinou moc jiní, obratnější kolegové. V poválečném procesu byl pro údajný mdlý rozum osvobozen.
2.1.4 Manifestace, která se nekonala Akce zanikla dříve, než začala. Úřady si v době před manifestací ověřily, že u obyvatelstva má velmi mizivou podporu a zakázaly ji. Separatisté se přesto rozhodli, že ji uskuteční, dá se předpokládat, že zákaz očekávali. Úřady však demonstraci nakonec přece jen znemožnily, jelikož většinu separatistů už předem zatkly. Jan Ryba, který působil jako prostředník mezi slovenskou a moravskou stranou, utekl 56
MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 53. MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 104. 57 RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století... s. 159. RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 79. 58 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 57. 59 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 58.
30
Neinstitucionalizovaný separatismus na Slovensko. Pár ojedinělých manifestantů, jež se rozhodli do Uherského Hradiště dorazit, četníci obrátili nazpátek.60 Představitelé iredenty měli už dopředu připravený záložní plán, který byl také ihned realizován. Na Slovensku vyšlo prohlášení, že jelikož se české úřady pokoušejí „terorem“ znemožnit akci za připojení ke Slovensku, Moravští Slováci se rozhodli dorazit na demonstraci do Skalice, kde se očekává příjezd velkého množství krojovaných manifestantů. Časopis „Slovák“ poté uvádí, že na manifestaci chtělo dorazit kolem 2000 Moravských Slováků, ale velká část jich byla na hranicích poslána zpět, takže jich dorazilo jen několik set. To si zásadně odporuje s údaji z agrárnického časopisu „Svoboda“, který uvádí, že na manifestaci z moravské strany dorazilo jen několik osob. Vzhledem k tomu, že průchod skrze otevřenou hranici by Moravským Slovákům četnictvo uzavřelo jen těžko, je pravděpodobnější druhý údaj, nehledě na to, že o tak velkém počtu, jaký udává „Slovák“, by jistě referovali i vládní zpravodajové.61 Na akci vystoupil kromě Alexandra Macha i Jan Ryba. Jako samozvaný zástupce Moravských Slováků vylíčil, jak spontánní jsou prý nálady pro připojení ke Slovensku a jak moc je režim zuřivě potírá. Vrcholem manifestace byla přísaha Hlinkovy gardy, kdy se pod „Šaňo“ Machem propadla tribuna.62 Tím skončila asi ta nejhlasitější veřejná akce za připojení Moravského Slovácka ke Slovensku.
2.1.5 Další postup Po poměrně bouřlivém běhu událostí v druhé polovině října se situace zklidnila. Svoji roli jistě hrálo i fiasko s manifestacemi 30. října, kterého si museli být separatisté, i přes nabubřelá prohlášení, dobře vědomi. Ve svojí snaze ale pokračovali, tentokrát už za větší angažovanosti slovenské vlády. Pořádali několik zájezdů krojovaných separatistů na akce na Slovensku, hojně využívali známého jména Uprka, snažili se, aby se o problému hovořilo v tisku a v rozhlase, což se jim také částečně povedlo. Na oslavách slovenské autonomie pak byl účasten i celý autobus separatistů, kteří
60
RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 83. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 59. 61 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 35 – 43. RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 83 – 84. 62 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 40. MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 128, Zpráva OÚ v Hodoníně pro ZÚ.
31
Neinstitucionalizovaný separatismus na oslavách vystoupili s proslovy, skandovala se i hesla za připojení Moravských Slováků.63 Kolem Vánoc se začíná po určitém útlumu o problému opět hovořit a vychází také článek v časopise „Slovák“, který popisuje přesně územní požadavky Slovenska na Moravě. Na začátku roku se v Bratislavě odehrála schůze týkající se připojení Moravy za účasti příznivců této myšlenky i ze vzdálenějších částí Moravy. Až na pár bývalých fašistů a funkcionářů NOF byla podpora zcela marginální.64 V reakci na pokračující slovenskou kampaň se začala ozývat i česká strana, jež slovenské argumenty většinou úspěšně vyvracela. Objevily se dokonce i protiútoky hovořící o tom, že pokud se má něco měnit ohledně hranic, pak by bylo spíše záhodno připojit slovenské pohraničí k Moravě, než naopak. Měsíčník „Moravsko-slovenská vzájemnost“ proto v únoru 1939 argumentuje jazykovou odlišností slovenského pohraničí od zbytku Slovenska, které je bližší moravskému nářečí, a také hospodářskou a kulturní
blízkostí.
„Jihomoravský
obzor“
upozorňuje
na jazykovou
blízkost
a na geografickou spádovost slovenského pohraničí k Moravě. Bourá i oblíbený argument ľudáků o Velkomoravské říši, když upozorňuje, že „... sahala od Vltavy až po Váh, a nikdy od Zlína po Prešov.“65 Stojí za to dodat, že protiútok podobného střihu vzešel později, během března, i ze slovenské strany, kde bylo v jednom anonymním dopise ze slovenského pohraničí navrhováno to samé.66 Hledat v tom lze i obavy některých skupin slovenských evangelíků z moci katolické církve v ľudáky řízeném státu.67 Je jasně patrné, že ani na Slovensku neexistovalo pro otázku připojení části Moravy žádné velké nadšení, a to ani v politické reprezentaci, kde to bylo otázkou jen jedné části oficiálních představitelů, mezi nimiž figuroval především Vojtech Tuka, Alexandr Mach, méně pak Karol Sidor a Ferdinand Ďurčanký, později ještě ministr obrany generál Ferdinand Čatloš.68 Po novém roce o sobě začínali separatisté opět dávat více vědět. Na konci roku 1938 odeslal Jan Ryba několika představitelům slovenské vlády blahopřání, v němž je 63
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 66. RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 85. 65 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 67 - 69. 66 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 72, Zpráva OU v Uh. Hrad. pro ZÚ Brno. 8.3.1939. Dopis starostovi Uh. Hrad. z Nov. Mesta nad Váhom. 67 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 72. 68 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 52. 64
32
Neinstitucionalizovaný separatismus nabádal, aby na Moravské Slovácko nezapomněli ani v dalším roce. Mnohem větší publicity se pak dostalo dalšímu telegramu, který Jan Ryba odeslal přímo vůdci nacistického Německa Adolfu Hitlerovi.69 Telegram byl sice zadržen, ale vídeňský rozhlas, napojený na separatisty, o něm odvysílal zprávu, která vyvolala i mezinárodní zájem. Další akcí s manifestační účastí Moravských Slováků mělo být zahájení jednání Slovenského sněmu 18. ledna 1939, měla tam přijet jejich delegace a kapela z Hluku. Akce však skončila fiaskem, neboť delegace i s kapelou přijela pozdě a vystoupila tak jen večer v „Krúžku Moravských Slovákov“, o kterém bude ještě řeč později.70 Podobnou příležitostí, na níž byla delegace pozvaná, byl ples slovenské kolonie ve Vídni, spojený se zahájením činnosti spolku Andreje Hlinky a manifestací NěmeckoSlovenského přátelství dne 19. února 1939. Nakonec se konal pouze ples. Na něj dorazilo 65 slováckých účastníků ve dvou autobusech. Vídeňský rozhlas o jejich účasti záhy informoval, stejně jako o tom, jak se Moravští Slováci zúčastnili manifestace za Německo-Slovenské přátelství.71 Česká vláda po těchto událostech začala se separatisty ztrácet trpělivost, neboť jejich činnost jen dále komplikovala už tak vyhrocenou situaci kolem stále nevyřešené slovenské autonomie, která směřovala pořád dál k úplné samostatnosti. Četnictvo tedy účastníky zájezdu vyslechlo, přičemž většina se vymlouvala, že nemají se separatismem nic společného a pouze chtějí využít zájezdu zdarma. Vzhledem k jejich činnosti šlo o poměrně chabou výmluvu. Na další manifestaci 26. února už nebyla slovácká delegace připuštěna. Úřady pohrozily dopravci ztrátou koncese a ten zájezd zrušil. Tím pádem se ani separatisté neměli do Vídně jak dostat a hromadné zájezdy jim pro tuto chvíli skončily.72 Poslední vzepětí separatistů proběhlo na samém konci druhé republiky. V souvislosti s tzv. Homolovým pučem na Slovensku, kdy se Praha pokusila vyřadit slovenské radikály, se sice původně uvažovalo o zatčení iredentistů, ale nakonec nebyli uznáni jako hrozba a od zatčení se upustilo. 73 Aktivita separatistů se od doby zrušení zájezdu do Vídně omezila většinou jen na různá prohlášení o masové vůli Moravských
69
MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 7, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 8. 1. 1939. MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 19, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 22. 1. 1939. 71 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 25, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 14. 2. 1939. 72 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 30, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 20. 2. 1939. RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 85 - 87. 73 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 87. 70
33
Neinstitucionalizovaný separatismus Slováků k separaci ve slovenském tisku, což ale už začínalo zapadat, jelikož se pořád vyjadřovali jen ti stejní, už dávno zprofanovaní extremisté. Četnické stanice udávaly, že aktivních separatistů je zhruba jen kolem 40.74 Aktivitu začali vyvíjet 14. března s vyhlášením samostatného slovenského státu. Souběžně s tím vydali prohlášení, kde jménem celé oblasti vítají jeho vznik a podřizují jeho suverenitě i Moravské Slovácko. Zároveň ustavují Národní výbor pod vedením akademického malíře „J. Uprky“. V tom, že bylo využito pouze iniciály křestního jména, lze hledat záměr pro vyvolání dojmu, že za akcí stojí slavný slovácký malíř Joža Uprka a ne jeho o mnoho méně respektovaný syn Jan. Sám Joža Uprka se od separatistů později distancoval. Národní výbor byl podle prohlášení tvořen původně nezainteresovanou Moravsko-slovenskou společností, teď už pod vedením Josefa Vávry, a tím vlastně separatismus získává první plně zastřešující organizaci, která se za pár měsíců přerodí v organizaci s názvem Národopisná Morava. Prohlášení vyzývá k vytvoření místních národních výborů a k okamžitému převzetí výkonné moci. V tuto chvíli si separatisté dávali velké šance na úspěch, jelikož pravděpodobně z událostí vyvozovali, že nyní vzniknou dva státy, Česká a Slovenská republika. V tom případě, v době takového rozkolísání státu, se nejevila myšlenka na územní změny jako nereálná, zvlášť když za Slovenskem stála Německá říše.75 S vyhlášením protektorátu ale tyto naděje rychle berou za své a nastává další nová kapitola dění.
2.1.6 Protektorát Ještě 16. března, hned po vzniku protektorátu, učinili separatisté poslední pokus, přestože zatím žádná jejich akce neměla úspěch. Rozhodli se, že se se svým „problémem“ obrátí přímo na místa nejvyšší, a umínili si napsat rovnou říšskému kancléři. Ten na dopis nezareagoval, přičemž při střízlivém uvažování se těžko dal předpokládat jiný výsledek. Jen několik málo separatistů pak pokračovalo v původní činnosti, ale v době, kdy se navíc ocitli pod dozorem režimu, který by s nimi v případě prokázání nějaké „protistátní“ činnosti rozhodně nejednal v rukavičkách, se už původního plánu drželo jen pár osob. Jiná byla situace na Slovensku, kde po určitou dobu tyto vize v několika
74
MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 78 - 98, zpráva velitelství 3. sboru, štáb 2. oddělení pro ZÚ Brno, 13. 3. 1939. 75 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 88.
34
Neinstitucionalizovaný separatismus hlavách žily. Ještě jednou se někteří aktivní separatisté chtěli obrátit na Hitlera, tentokrát rovnou vysláním delegace, ale nakonec byl plán zamítnut. 76 Jejich další činnost pak byla spjata se subjektem Národopisná Morava, kterým se budeme zabývat v pozdější kapitole. Na druhé straně hranic samotní slovenští představitelé zdaleka nebyli jednotní v názoru, zda intervenovat ve věci Moravského Slovácka, či nikoliv. I samotný Jozef Tiso se vyjádřil zásadně proti připojování Moravských Slováků a prohlásil o nich, že „Moravskí Slováci sú t. č. českejší od Čechov a nepriniesli by nič dobrého do nášho politického života.“77 Z pověření generála Čatloše, slovenského ministra obrany, ovšem dlouho existovala komise pro problematiku Moravských Slováků. Hledala argumenty pro připojení, sbírala materiály a podílela se na vypracování dvou memorand vytvořených pro potřeby případného předložení Němcům. Označována jsou jako „Memorandum“ a „Memorandum o Moravských Slovákoch“. Tyto dokumenty obsahují argumentaci pro připojení a popisují Moravské Slovácko ve světle představ separatistů. V přiložené mapě byla vyznačena požadovaná území, přičemž zasahovala i do území spadající v té době do říšské župy Sudety. Veřejně ale slovenští představitelé v prvních měsících protektorátu o Moravských Slovácích mlčeli. Přestože i Tiso byl proti, Vojtech Tuka v říjnu 1940 „Memorandum“ říšským úřadům skutečně předložil. Odezva není známá. Další pokus proběhl v dubnu 1941 prostřednictvím slovenského velvyslance. To už byla věc předložena K. H. Frankovi v protektorátu. Ten, pravděpodobně pod vlivem dalších informací o opatrném znovuotevírání této problematiky na Moravě, v červnu 1941 tvrdě odmítl a navždy zapověděl jakékoliv další vměšování Slovenské republiky do této oblasti. Slováci, kteří na jaře 1941 skutečně obnovili své pokusy o znovuotevření tématu a opatrně zkoušeli navázat i ztracené kontakty na Moravském Slovácku, museli svoji činnost ukončit. Dál už k žádné vážnější aktivitě ze strany Slovenska v této věci nedošlo. Němci si zároveň i svými průzkumy ověřili, že na Slovácku skutečně touha po separatismu nemá žádnou pozici.78 Tato poměrně marginální epizoda v dějinách válečného slovenského státu byla po válce využívána jako argument proti tvrzení, že první Slovenská republika byla jen
76
RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 89. Cit. dle: MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 108. 78 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 107 – 115. 77
35
Neinstitucionalizovaný separatismus nesamostatným Hitlerovým satelitem. Někteří autoři poukazovali na to, že Slovensko ve svém úsilí o přičlenění Moravského Slovácka požadovalo po Říši část jejího území, což byl mezi ostatními státy přičleněnými k Ose unikátní požadavek.79 Tento argument se ovšem ve světle událostí jeví jako slabý, jelikož šlo jen okrajový osamocený pokus s pochybnou legitimitou, nikoli o významnější dlouhodobější snahu s jasným oficiálním politickým posvěcením. Jakékoliv plány na významnější úpravy hranic působí ještě o to absurdněji, když připomeneme situaci, ke které došlo po vzniku Slovenské republiky při vytyčování hranic s protektorátem. Tehdy se železniční stanice slovenské obce Vrbovce ocitla na druhé straně hranic. Slovenské ministerstvo zahraničí poslalo žádost na svůj generální konzulát v Praze, aby projednal možnost korekce hranic s protektorátní vládou. Konzulát ale přípis vrátil s tím, že takové jednání by bylo třeba vést v Berlíně, a připsal, že „O výsledku však nemôže byť žiadnej pochybnosti, keď sa uváži, že sa jedná o územie nemeckej ríše.“80 Pokud tedy byla problémem i čistě praktická úprava hranic, lze těžko očekávat, že by bylo myslitelné oficiálně požadovat ve prospěch Slovenska podstatnou část Moravy.
2.2 Zainteresované organizace V předchozím
textu
bylo
zmíněno
několik
organizací,
které
byly
v separatistických snahách nějakým způsobem zainteresovány. Ty významné si nyní přiblížíme podrobněji.
2.2.1 Moravsko-slovenská společnost Tento spolek vznikl v roce 1935 a je pokračovatelem starších skupin pokoušejících se rozvíjet vztahy mezi Moravou a Slovenskem. Společnost nejvíce navázala na „Spolek pro udržení kroje a svérázu Slováků“, který od konce dvacátých let pomáhal sdružovat představitele kulturního života na Slovácku. Moravsko-slovenská společnost, 79
DURICA, Milan St. Slovakia During World War II. The Slovak Republic. In: KIRSCHBAUM Joseph. M. (ed.). Slovakia in the 19th and 20th Centuries. Slovak World Congress. 2 nd ed. Toronto: 1973. s. 176-177. 80 Cit. dle: RYCHLÍK, Jan. Hraniční režim mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem a poměry v moravsko-slovenském pohraničí v letech 1939-1945. s. 2. V tisku. (Citováno s povolením autora.) RYCHLÍK, Jan. Rozdělení Česko-Slovenska 1989 – 1992. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 97880-7429-296-5. s. 338.
36
Neinstitucionalizovaný separatismus sídlící v Hodoníně, rozvíjela činnost čistě pozitivní, zaměřovala se především na národopisné oslavy, výstavy, rozvíjení Česko-slovenských vztahů a vystupovala cele v duchu čechoslovakismu. Stala se respektovanou organizací, která byla hlavním hráčem rozvoje slováckého kulturního života. Apel na zvýšení politické stránky činnosti se objevuje během roku 1938, kdy se společnost více zaměřuje na akce spojené s upevňováním Československa. Například 6. března 1938 organizuje manifestaci za česko-slovenskou vzájemnost v Uherském Hradišti. Na tuto akci zorganizovala i zájezd 300 Slováků z okolí Skalice.81 Paradoxní je, že jen o půl roku později se právě ve Skalici a v Uherském Hradišti měla konat ona již zmíněná manifestace, která měla právě jednotu Československa narušit a přičlenit Slovácko ke Slovensku. Členy organizace byla řada významných osobností tehdejšího Slovácka a jeho okolí. V čele společnosti stál armádní generál Josef Šnejdárek, rodák ze slováckých Napajedel, který se roku 1937 stal i čestným předsedou Slovácké brigády, dobrovolnického útvaru bránícího v prvních letech republiky slovenské hranice s Maďarskem. 82 Jako další významné členy vedení lze uvést papežského preláta ze Skalice dr. Tomáše Cabana, zemského poslance Josefa Milu z Bratislavy, hodonínského starostu Jaroslava Dobrovolského a další. Mimo další osobnosti byl jedním ze tří jednatelů společnosti učitel Josef Vávra z Dubňan, který v pozdějších událostech hrál důležitou roli. Poté, co na podzim 1938 došlo k separatistickým pokusům na Slovácku, byla Moravsko-slovenská společnost jedna z mnoha dalších organizací, která snahy iredentistů odsoudila. Předsednictvo se na schůzi 22. října jasně vyjádřilo pro zachování celistvosti Moravskoslezské země v rámci Československa.83 Svoji československou orientaci si společnost plně udržela až do konce první republiky, když ještě 13. a 14. srpna organizovala v Břeclavi Československé dny. Mezi hosty bylo i 17 městských rad z Moravsko-slovenského pomezí, které se vyslovily pro zintenzivnění Česko-Slovenské spolupráce.84 Po Mnichovu začíná zmatečná doba i v rámci společnosti. Objevuje se kritika vůči Slovákům kvůli tomu, že se obrátili proti jednotě Československa. Na Slovensku vychází ve „Slovenské pravdě“ zpráva obviňující některé čechoslovakistické představi81
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 44 - 45. MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava. s. 149. 83 BARTOŠ, Josef, TRAPL, Miloš. Dějiny Moravy, Díl 4, Svobodný stát a okupace. s. 178. 84 MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, s.150. 82
37
Neinstitucionalizovaný separatismus tele z toho, že zamezili změně stanov Moravsko-slovenské společnosti směrem k proslovenské orientaci a zabránili schválení, v té době již mrtvého, Andreje Hlinky za čestného předsedy. O tomto údajném dění se ovšem další zprávy nezmiňují. Ani veřejná vyhlášení společnosti žádným takovým změnám neodpovídají.85 Moravsko-slovenská společnost měla mezi obyvateli velmi dobré renomé a disponovala i rozsáhlou organizační strukturou, která by iredentistům, jež se v té době objevovali, mohla velmi dobře posloužit, jelikož jim samotným nějaká zastřešující organizace chyběla. Samotná členská základna společnosti byla velmi různorodá a ne příliš politicky vyhraněná, takže ačkoli hlavní proud směřoval k udržení Československa, existovaly i organizace napojené na prvorepublikové fašistické strany, sympatizující s fašizujícími ľudáky na Slovensku a podporující jejich myšlenky, včetně iredenty. Mezi v tomto
směru
nejaktivnější
patřila
pobočka
společnosti
v Hluku,
městě
na Uherskohradišťsku, kde již dříve existovala aktivní organizace Národní obce fašistické, která zde byla s Moravsko-slovenskou společností i personálně provázaná.86 Později byl Hluk jediné město, kde se obecní zastupitelstvo vyjádřilo nejednoznačně k otázce připojení Slovácka ke Slovensku.87 Tento fašizující proud se nakonec v Moravsko-slovenské společnosti prosadil, to už ale došlo k transformaci společnosti do organizace „Národopisná Morava“. Jako překročení hranice od pročeskoslovenského spolku k organizaci protičeskoslovenské lze zmínit krok jejího jednatele Josefa Vávry, který 15. března 1939 podepsal spolu s Janem Uprkou prohlášení, v němž se podřizuje Slovácko Slovenské republice. K tomuto kroku s největší pravděpodobností neměl od společnosti oprávnění. 88 Moravsko-slovenskou společnost už tady ale ztotožňuje s Národním výborem Moravských Slováků, který podle textu prohlášení vede J. Uprka. Prohlášení ale nemělo reálný politický vliv.89 Následovalo zřízení protektorátu, a tím pádem pro Moravsko-slovenskou společnost i znemožnění její dosavadní činnosti. V červnu potom revue „Moravskoslovenské pomezí“ pozvalo členstvo, respektive podle svých slov „Moravany“, do nově vznikajícího spolku „Národopisná Morava“. Dne 29. června 1939 pak měly být v Uherském Hradišti změněny stanovy společnosti a ustaven nový přípravný výbor,
85
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 46. RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 78. 87 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 148, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 3.11.1938. 88 MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, s.150. 89 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 88. 86
38
Neinstitucionalizovaný separatismus který by měl zajistit transformaci do nové organizace.90
2.2.2 Národní výbor Moravských Slováků Účelový, krátce existující Národní výbor Moravských Slováků, později nazývaný „Výbor pro sjednocení Slováků“, byl jedním z pokusů separatistů o zastřešení celé akce. Vzniká 23. října 1938 v Uherském Hradišti.91 Záměrem bylo vytvoření alternativní mocenské struktury, která by poté měla převzít kontrolu nad Slováckem, respektive dalším územím, jež se mělo připojit ke Slovensku. Ačkoli byla vydána výzva k ustavení národních výborů v každé obci, k jejich vzniku nikdy nedošlo. Vznikl tedy pouze zastřešující „Národní výbor Moravských Slováků“. Bylo ustaveno vedení výboru, lze ovšem pochybovat o jeho funkčnosti. Zpočátku byl předsedou Ludvík Hamšík, v prosinci ho vystřídal Jan Uprka. Ti pak vystupovali jménem výboru, o jehož vnitřní činnosti, byla-li vůbec nějaká, nejsou zprávy. 92 Ke konci listopadu je výbor přejmenován na „Výbor pro sjednocení Slováků“. Aktivita výboru dále spočívala jen v tom, že se jím zaštiťovali hlavní představitelé separatistů. Poslední významnou aktivitou provedenou jménem výboru bylo již zmíněné prohlášení 15. března 1939, kdy Národní výbor, jehož funkci vykonávala Moravsko-slovenská společnost, uznal suverenitu fašistického slovenského státu nad Slováckem a opět neúspěšně vyzval k vytvoření místních národních výborů. Celá věc kolem Národního výboru skončila 16. března, kdy separatisté z Hroznové Lhoty odeslali německému vůdci žádost o připojení ke Slovensku. Hitler na to, nijak neočekávaně, nereagoval. Národní výbor poté přestává existovat.93
2.2.3 Slovácký krúžok Jednalo se o organizaci řídící separatistické snahy na slovenské straně hranic. Krúžok existoval už dříve, byla to nepolitická organizace sdružující zájemce o slovácký folklór na Slovensku, včetně vystěhovalých Moravských Slováků, kteří na Slovensko odešli za prací či jinými povinnostmi. Po přechodu na politické cíle bylo jeho desetičlenné vedení napojené na Hlinkovu gardu. Nespolehliví členové byli po vyhlášení slovenské autonomie odstraněni. Ke změnám došlo i ve vedení a Slovácký krúžok se stal 90
MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, s. 150. BARTOŠ, Josef, TRAPL, Miloš. Dějiny Moravy, Díl 4. s. 178. 92 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 79. 93 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 88 - 89. 91
39
Neinstitucionalizovaný separatismus organizací zcela podléhající slovenským státním orgánům a záměrům slovenského politického vedení. Vedoucím kroužku byl v této době Jan Ryba, který se také o zpolitizování nejvíce zasloužil a zároveň hrál v separatistických snahách klíčovou roli. V době Rybova působení pak bylo častou činností spolku zastávání se Moravských Slováků, kterým na Slovensku hrozila ztráta práce, Ryba se za ně přimlouval.94 Krúžok byl podporován přímo ze slovenského zemského rozpočtu a měl skrze Hlinkovu gardu i kontakty na vídeňský rozhlas, který rovněž hrál roli ve snahách separatistů.95 Na konci listopadu 1938 byl název změněn na „Krúžok Moravských Slovákov“.96 Pod jeho hlavičkou pak byly pořádány některé akce na Slovensku, na něž byli separatisté zváni. Hlášení četnické stanice v Hluku z počátku února 1939 pak píše, že Ryba je s fungováním kroužku nespokojen, jelikož se do něj hlásí jen ti, co potřebují zastání u úřadů.97 Údajně měly z kroužku vzniknout „Moravské gardy“, které by Moravské Slovácko osvobodily od Čechů. 98 O tom, že by k nějaké formě realizace záměru na vytvoření gard došlo, žádné zdroje nehovoří. Je ale krajně nepravděpodobné, že by oficiální slovenská místa přistoupila na takový divoký plán.
94
MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 8, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 8. 12. 1938. RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 80. 96 RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení... s. 85. 97 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 22, zpráva četnické stanice Hluk pro ZÚ Brno, 9. 2. 1939. 98 MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 79, zpráva velitelství 3. sboru, štáb 2. oddělení pro ZÚ Brno, 13. 3. 1939. 95
40
Strany se separatistickým programem
3 Strany se separatistickým programem Po vyhlášení samostatného slovenského státu 14. března se mohli separatisté domnívat, že jejich věc teď bude mít lepší pozici, jestliže budou vyjednávat se suverénním státem, který měl navíc přízeň Říše. Tato iluze jim ale nemohla vydržet déle než jeden den. Když začaly německé jednotky obsazovat zbytek českých zemí a když Hitler vyhlásil 16. března Protektorát Čechy a Morava, muselo být jasné, že teď se nachází na území státu, který se těžko nechá připravit o část svého území. Přesto, jak už bylo naznačeno výše a bude popsáno dále, se naděje nevzdali. Doba protektorátu bývá často nazývána i jako určitá zkouška charakterů, a to platí nejen pro celý národ, ale speciálně i pro onu skupinu, která usilovala o odtržení Slovácka. Ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že žádné územní změny na úkor protektorátu, respektive Velkoněmecké říše, nepřipadají v úvahu, mohli členové další činností ukázat, zda jim šlo skutečně o zájmy Slovácka, jak rádi prohlašovali, anebo zda šlo pouze o exces, kde hlavní roli hrála touha po moci, či snad příchylnost k totalitním ideologiím, které už předtím bujely na Slovensku a teď byly německými vojsky přivezeny i na území českých zemí. Je smutným faktem, že většina těchto slováckých aktivistů potvrdila, že důvodem jejich předchozí činnosti byla spíše druhá možnost. Po krachu svých ambicí na Slovácku se s větším či menším nadšením pustili do kolaborace s okupanty. Když pohasly poslední pokusy slováckých iredentistů, neznamenalo to ještě konec veškerých separatistických snah. Objevily se další skupiny, které usilovaly o cíle podobné. Mimo Národopisnou Moravu už nešlo o lidi provázané se slováckou iredentou. Ta slovácká ovšem byla ze všech nejhlasitější a je také v literatuře asi zatím nejlépe popsána. V následující kapitole bude věnována pozornost stranám, spolkům a hnutím, které nějakým způsobem pracovaly s myšlenkou změny právního či politického postavení Moravy v rámci státu, respektive Protektorátu Čechy a Morava. Ne vždy se jedná o separatismus v pravém slova smyslu, kdy by bylo usilováno o úplné odtržení. V některých případech šlo spíše o snahy, jež by se daly nazvat autonomistickými. Jedná se o skupiny, o nichž je známo, že se touto myšlenkou alespoň nějaký čas veřejně zabývaly, přestože ne vždy byla hlavním faktorem jejich činnosti. 41
Strany se separatistickým programem
3.1 Moravská rodobrana Jen pro kompletnost a dodržení chronologie je třeba zmínit i tuto organizaci. Není o ní prakticky nic známo, pravděpodobně zanikla někdy ve fázi vzniku. Informace o ní pocházejí ze spisu předloženého 5. července 1939 brněnským oberlandrátem říšskému ministrovi Seyss Inquartovi. Ve spisu z 20. dubna 1939 zdůrazňoval odlišnost Moravy od Čech, stěžuje si na zanedbávání z pražského centra a žádá samosprávu Moravy v rámci Východní marky. Poté se dovolává nacistických principů politiky, spolupráce s NSDAP a slibuje věrnost Vůdci, přičemž autoři žádají povolení organizace nazvané „Moravská rodobrana“, soustřeďující se na tradice, lidový svéráz a domácí průmysl. Oberlandrát pak doporučil schválení této organizace. Stopy po memorandu vedli do Prostějova, kde bylo datováno, ale jelikož spis nebyl opatřen podpisy či jmény, není o této organizaci a jejích osudech víc známo.99
3.2 Národopisná Morava Rozborem této organizace bude plynule navázáno na předchozí text, neboť Národopisná Morava je organizací provázanou s předchozími snahami slováckých separatistů. Nejprve je třeba zmínit fakt, který bývá často chybně interpretován. Národopisná Morava (NM) nebyla platformou iredentistů, jež by primárně prosazovala program slováckého separatismu. Národopisná Morava byla organizací, která, jak už bylo řečeno, vzniká až v létě 1939, tedy v době protektorátu. 100 Hlavní aktivity separatistů přitom datujeme do doby druhé republiky, přičemž krátce po jejím zániku separatisté svoje snahy ukončují. Časté ztotožňování NM s iredentisty je způsobeno především návazností na již zmiňovanou Moravsko-slovenskou společnost a zároveň personálním provázáním nejznámějších postav iredenty s NM, což zosobňuje především nejvýraznější postava, která se později stala i symbolem slováckého separatismu - Jan Uprka. Národopisná Morava byla mezi řadou dalších fašistických či kolaborantských spolků za protektorátu v lecčems výjimečná. Jedním z takových faktů je, že ačkoli obecně činnost této organizace směřovala ke spolupráci s okupanty, nalézáme zde i některé prvky, které můžeme označit za prospěšné, či alespoň neutrální. Jedná se přede99
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 47 – 78. MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava. s.150.
100
42
Strany se separatistickým programem vším o její kulturní a národopisné aktivity. NM, především na svém počátku, sdružovala řadu osobností, které měly upřímný zájem o rozvoj folkloru a udržování svérázu Moravského Slovácka. Tato činnost ale nemůže vyvážit jiné, temnější stránky její práce.
3.2.1 Historie Ačkoliv myšlenky na odtržení Moravského Slovácka ještě v některých hlavách, a to především na Slovensku, stále existovaly, jejich moravští propagátoři se většinou rychle dovtípili toho, že s podobnými úvahami je nyní konec. Přiblížíme si tedy další osudy bývalých iredentistů v letech 1939 – 1945. 3.2.1.1 Rok 1939 Dne 29. června 1939 se sešla ustavující valná hromada, která měla zajistit vznik Národopisné Moravy.101 Organizace už svým novým názvem dala najevo celomoravské ambice. Na ustavujícím sjezdu zvolila výbor předsednictva a ustavila řadu sekcí své činnosti. Její záběr měl být podle schváleného plánu poměrně široký. Vznikly sekce pro lidovou píseň, pro srovnávací zvykosloví, pro tisk, pro propagaci, pro lidový průmysl a pro cizinecký ruch. V předsednictvu zasedli Jan Uprka, Josef Vávra a dalších 10 členů různých profesí.102 Cíle, které si NM vložila do programu, a především osobnosti, jež byly zvoleny do vedení, dávaly vyšším místům v české správě tušit, o jaký typ organizace půjde. Protektorátní vláda, především skrze Národní souručenství, se od počátku zaměřovala na podporu kultury, lidových slavností, podporovala různé manifestace s vlasteneckým obsahem, oslavy umělců a výročí, zkoumání historie a pěstování českého jazyka. Tato činnost byla zpočátku německými místy tolerována a vláda to vnímala jako nástroj k udržení národního ducha. Vzrůstající žádanost kulturních akcí měla za následek i rozvoj regionálních a etnografických aktivit, což bylo z německé strany někdy částečně podporováno, neboť to pomáhalo v rozmělňování českého národa na více celků.103 A přesně k tomuto se okupantům Národopisná Morava hodila. Organizace si nárokovala monopol na národopisnou práci v regionu a rádoby i na celé Moravě. Zákonitě se tedy začala střetávat s Národním souručenstvím (NS), 101
PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 254. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 76 - 77. 103 GEBHART, Jan, KUKLÍK, Jan. Velké dějiny zemí Koruny české XV.a 1938 – 1945. Praha: Paseka, 2006. ISBN 80-7185-582-0. s. 478 – 482. 102
43
Strany se separatistickým programem které se o podporu regionalismu snažilo všude, samozřejmě v rámci svých záměrů. Prvním protitahem Národního souručenství proti Národopisné Moravě, v srpnu 1939, bylo zřízení národopisných odborů, což doporučilo prezidium zemského úřadu v Brně. Nad NM měl být vykonáván zvýšený dohled skrze funkcionáře NS. 104 Už v této době ale rozehrává svoji hru i německá strana. V rámci monitorování dění v protektorátu brněnský oberlandrát ve zprávě z 2. září 1939 označuje NM za skupinu, která již neprosazuje spojení s Bratislavou, ale jejímž cílem je prosazení vlastní, proněmecké, koncepce.105 Ve stejné době podpořil Jana Uprku a jeho kolegy i K. H. Frank, když je české vládě doporučoval za ty, kteří jsou povolaní vést slovácký politický život.106 Dopad věci se dál rozšiřoval. Když 12. srpna dorazil do Hodonína prvorepublikový guru českých fašistů, generál Radola Gajda, vyzýval zde k jednotě v NS a hrozil těm, kteří by ji narušovali. Ani další pokusy, jak Národopisnou Moravu usměrnit a ideálně ji vtělit do NS, nezafungovaly. Na Slovácko jezdili jednat představitelé NS i dalších skupin a nakonec přijížděli i nejvyšší reprezentanti organizací, ale marně. Úspěchy jednání byly buď marginální, pomíjivé, nebo vůbec žádné. Nakonec vyjel jednat za potížisty ze Slovácka rovnou předseda vlády, generál Alois Eliáš osobně. Ten s Janem Uprkou chvíli debatoval a nabádal ho, aby zachoval dobré jméno svého otce, což předseda NM příliš do budoucna nerespektoval.107 Na setkání s generálem Eliášem si vzpomněl opět až po svém zatčení krátce po válce, kdy se pokoušel jejich rozmluvu využít pro obhajobu své činnosti. Národopisné Moravě se zatím dařilo. Její členové se začali domáhat různých placených míst ve státní správě, a když byli se svými žádostmi neúspěšní na nižších pozicích, tak se domáhali funkcí přímo u ministra školství a národní osvěty Jana Kaprase. Ten, ve snaze uspokojit jejich ambice, 24. listopadu jmenoval Jana Uprku krajským instruktorem pro národopis a Josefa Vávru osvětovým referentem. Funkcionářům to přineslo další příležitosti, jak naplňovat své ambice. NM získala zase na větší vážnosti u úřadů. Skutečné úmysly a nadšení vedení NM krásně ilustruje návštěva jejich delegace u Národní rady české, oficiální kulturně politické instituce v protektorátu. Jednání se měla týkat tématu specifických hospodářských a kulturních potřeb Slovácka. Debata 104
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 81. PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945. s. 288. 106 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 86. 107 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 82. 105
44
Strany se separatistickým programem však rychle nabrala zcela jiný směr, a to k personálním požadavkům NM, která žádala dosazení svých lidí na pozice národopisných instruktorů.108 3.2.1.2 Rok 1940 Snahy oficiálních úřadů sebrat Národopisné Moravě vítr z plachet byly velmi málo úspěšné, a to i kvůli tomu, že Němci našli v této konfliktní organizaci zalíbení. Již na počátku roku 1940 plánovali podporu činnosti NM v soupeření s Národním souručenstvím a snažili se jí vycházet vstříc i dalšími způsoby. Nejprve podporou loajálních lidí z NM na úkor českých vlastenců a postupně začala z německé strany přicházet i vydatná finanční podpora. Uprkovi lidé tvořili vítaný zdroj neustálých stížností a podkopávání NS, což mohli Němci využívat, a zároveň měli určité alibi, že pouze plní vůli českých lidí a nejednají jen z vlastní vůle. Podpora říšských orgánů utvrzovala Uprkovy lidi v jejich činnosti. Zároveň jim zajišťovala určitou vážnost, nebo možná lépe řečeno respekt, u českých úřadů. Ten ale vyplýval především ze styků s Němci a brzy se rozkřiklo, že pouštět se do sporů s činiteli Národopisné Moravy znamená mít problémy s okupanty.109 Představitelé organizace si toho byli dobře vědomi a neváhali své pověsti využívat. Sami se chlubili, jak pevná je jejich pozice na Slovácku i na Moravě.110 3.2.1.3 Rok 1941 V dalším roce se začaly ještě víc realizovat vztahy mezi Němci a NM. Finanční podpora, kterou zaslal úřad protektora, činila 400 000 korun. Svůj vliv měla organizace i v personálních otázkách, když na základě jejich posvěcení či žádosti byli přijímáni či odvoláváni někteří kulturní či pedagogičtí pracovníci. Němci ve svých zprávách o organizaci doporučují i další postup, přičemž hovořili mimo jiné o upevnění organizační struktury, která, jak si ještě ukážeme, byla velmi špatná. Samotní představitelé NM se nyní cítili na vrcholu a svými úspěchy se také náležitě chlubili. Zdůrazňovali podporu státního prezidenta Emila Háchy a říšského protektora von Neuratha.111 Prostor pro NM se dál rozšiřoval po pádu předsedy vlády Aloise Eliáše. Velmi zajímavé svědectví o činnosti Národopisné Moravy pochází přímo od německých okupantů, konkrétně ze zprávy pro říšského protektora nazvané „Zpráva 108
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 83. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 86. 110 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 76. 111 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 85 - 86. 109
45
Strany se separatistickým programem o problémech Moravských Slováků“. 112 Text líčí, kterak moravští Slováci odporovali snahám Čechů o jejich počeštění a jak po pokusu o připojení ke Slovensku nyní obrátili svoji pozornost k Říši. Zpráva dále doporučuje podpořit regionalistické působení NM, jelikož to může pomoci vyčlenit Slováky jako první etnikum z jednotné protiněmecké fronty v protektorátu. Dále hovoří o sporech mezi českou vládou, Národním souručenstvím a Národopisnou Moravou. Autoři doporučují, aby v oblasti nebyla tolerována žádná jiná proněmecká organizace. 113 Organizace, ve které se navíc změnilo vedení na spolehlivější, se měla stát plně loajálním nástrojem okupantů při prosazování jejich záměru na převýchovu obyvatelstva. Kontroverzní postavu Josefa Vávry v čele NM střídá Vítězslav Rohan, který se stává prvním jednatelem a dokonává pád organizace do nacistického područí.114 Josef Vávra je odstaven, chvíli působí v jiné části Moravy, pak mizí a za čas se objevuje na Slovensku, kde působí jako člen partyzánského oddílu pod přezdívkou Vávra – Stařík. Po únoru 1948 z republiky utekl, později byl StB unesen zpět do ČSR, obviněn ze špionáže a roku 1953 popraven. Přesná povaha jeho činnosti je dodnes nejasná.115 3.2.1.4 Rok 1942 V roce 1942 se situace mění. Plně se projevují Heydrichem provedené reformy státní správy, jakož i změny postupu v okupační politice.116 Ve vládě se silně prosazuje ministr školství a osvěty Emanuel Moravec, vytváří novou koncepci převýchovy českého národa. Tento bývalý legionář, plukovník československé armády a v době kolem Mnichovské krize jeden z nejhlasitějších zastánců obrany Československa se po vzniku protektorátu plně vrhl do služeb nacionálního socialismu. Stal se z něj neznámější symbol spolupráce s okupanty. Němci v něm konečně nacházejí osobu, která plně vyhovuje jejich plánům, a odpoutávají se od podpory různých menších fašistických či kolaborantských skupinek. Ty skupiny, co se proti Moravcovi stavěly, byly přímo zakázány, včetně do té doby okupanty využívané Vlajky. Její vůdce, Jan Rys – Rozsévač, dokonce po útocích na Emanuela Moravce skončil v koncentračním táboře.117 Tyto a další zásahy poznamenávají protektorátní nacionálně socialistickou scénu jako celek, proto v tomto 112
MZA, B 252, k. 4, sig. PA 3060, Bericht zu dem Problem der mährischen Slowaken. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 87 – 88. 114 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 80. 115 MOLLATA, Petr. Josef Vávra – Stařík (1902 – 1953). In: Ústav pro studium totalitních režimů [online]. [vid. 1. 02. 2014]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/josef-vavra-starik 116 BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. 2. vyd. Praha: Prostor, 2000. ISBN 80-7260028-1. s. 263 – 268. 117 PERNES, Jiří. Až na dno zrady. 1. vyd. Praha: Themis, 1997. ISBN 80-85821-51-6. s. 188 – 190. 113
46
Strany se separatistickým programem roce zaznamenáváme úpadek většiny fašistických straniček a spolků, které už teď Němci nepotřebovali a pokládali je spíše za skupiny zneklidňující prostředí protektorátu, kde potřebovali mít klid. Národopisnou Moravu před stejným osudem zachránilo to, že svojí širokou činností nebyla pro Němce jen skupinkou dožadující se moci, ale představovala ve své oblasti užitečného pomocníka okupantů. Ministr Moravec NM často využíval ve svých záměrech, později podporoval její spolupráci s Kuratoriem pro výchovu mládeže, politicko – tělovýchovnou organizací sloužící k masové převýchově nové generace.118 To na Slovácku ostatně vedl jeden z dřívějších nejhlasitějších iniciátorů slovenské iredenty Jan Ryba,119 který se dříve angažoval v Hlinkově gardě a jemuž se nyní konečně dostalo příležitosti, aby mohl podobnou organizaci řídit i na domácím českém území. Funkcionáři NM byli teď jmenováni i do nově vznikající osvětové služby, která nahrazovala dosavadní osvětové sbory a byla více politicky zaměřená.120 Národopisné Moravě nyní oficiálně připadl úkol převýchovy českého národa v oblasti její působnosti. Ani v tomto roce nechyběli krojovaní kolaboranti na důležitých manifestacích, mimo jiné na Heydrichově pohřebním ceremoniálu. V souvislosti s atentátem můžeme zmínit i manifestaci Moravských Slováků během pouti u slavné kaple Svatého Antoníčka. Sešlo se kolem 40 000 lidí a Jan Uprka zde pronesl úvodní projev, pravděpodobně před nejpočetnějším živým publikem v jeho životě, odsuzující atentát a odboj. Emanuel Moravec se účastnil též a navštívil přitom i Uprkovu Hroznovou Lhotu.121 3.2.1.5 Roky 1943 - 1945 Porážka u Stalingradu a první velké nezdary německé branné moci působily i na vnější scénu v okupovaných zemích. Většina fašistických spolků bez státní podpory definitivně utlumila svoji činnost, či úplně zanikla. Jednak to bylo způsobeno přetrvávající nepřízní německých i českých úřadů, jednak odklonem i toho minimálního zájmu lidu. Tomu opět svitla naděje, že válka skončí v německý neprospěch, a navíc lze předpokládat, že svoji roli sehrály i krvavé represe v období druhého stanného práva.
118
PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 403 – 431. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 91. 120 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 84. 121 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 92. 119
47
Strany se separatistickým programem Toto se týká i Národopisné Moravy. Její samostatná činnost, útoky proti pražské vládě a rovněž proti upadajícímu Národnímu souručenství se postupně utlumují. NM dál plní funkci vyplývající z Moravcovy koncepce převýchovy, její funkcionáři fungují v osvětové službě a samozřejmě pokračuje i „národopisná“ činnost, což znamená pořádání oslav, výstav a folklorních aktivit. Ostatní aktivity a samostatné iniciativy NM již téměř nejsou patrné. V dalším roce pak už o mimořádných aktivitách NM zprávy nejsou. Hned zpočátku dalšího roku, 6. ledna 1944, proběhla údajně valná hromada. Ta měla zvolit za předsedu opět Jana Uprku a prvním místopředsedou byl jmenován Vítězslav Rohan. O svérázném pojetí jmenování funkcionářů bude referováno dále. 122 Až do konce války se pak už zdroje nevyjadřují o zásadnějších změnách v činnosti spolku.
3.2.2 Činnost Národopisné Moravy Jak již bylo zmíněno, Národopisnou Moravu jako celek nelze plně odsoudit. Týká se to jak její činnosti, tak i lidí v ní zainteresovaných. V čele však brzy převládla skupina, která více než na proklamovaný národopis dbala na své osobní cíle a ambice. V rámci organizace, i když později už ne ve vedení, stále fungovala řada lidí, kteří projevovali upřímný zájem o národopis a jejichž prvořadým cílem nebylo získat placená místa ve státní správě, ale pokračovat právě v národopisné činnosti. Tu často vykonávali už před okupací a chtěli ji s upřímností vykonávat i teď, aniž by měli zájem nějak pracovat pro záměry okupantů. Je ale pravdou, že kvůli činnosti vedení NM a jejich kooperaci s Němci to tak nakonec často vyznělo. Národopisná Morava, pokud je známo, oficiálně nikdy přímo nevyzývala k odtržení Moravy od Čech v územním kontextu. Především zpočátku své činnosti se vymezovala vůči pražské vládě a Národnímu souručenství. Jak NS ztrácelo na významu, omezovala své útoky i NM. Proti pražské vládě se vymezovala dál a postupně přešla k plné spolupráci s Němci. Její autonomismus, lze-li ho tak nazvat, spočíval především v tom, že se snažila získat na svoji činnost na Moravě monopol, což se jí na Slovácku v podstatě povedlo, ale nikdy ne na celé Moravě, i když to svým názvem proklamovala. Měla sice kontakty do některých měst mimo hlavní areál své pů-
122
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 77.
48
Strany se separatistickým programem sobnosti, ale ve větším měřítku nikdy nepřekročila území Slovácka a částečně Valašska. Po roce 1942 pak upadá do formy spolku, který už jen plní rozkazy shora. Na Moravě samozřejmě existovaly další skupiny, které nějak s moravským tématem kalkulovaly, o nich budou podány informace dále. Žádná z nich nezískala výraznou podporu Němců a nedokázala se prosadit tak jako Národopisná Morava ve svém domovském regionu. Její úspěch ale nelze hledat ve výjimečnosti a schopnostech jejího vedení, spíše v její mimopolitické činnosti, kvůli které byla schopná se udržet a dlouhodobě fungovat. Díky ní získala i důvěru okupantů, a tím vlastně i nezbytný předpoklad k fungování v protektorátě, neboť skupiny, které přízeň okupantů neměly, a ještě se vymezovaly vůči centrální pražské vládě, brzy zanikly i právě kvůli tlaku autonomních protektorátních úřadů, jež neměly zájem na drolení českého prostředí. Pozitivní činnost Národopisné Moravy spočívala, jak už bylo řečeno, v podpoře kulturních a národopisných akcí. To, že pro tento typ činnosti získala podporu okupantů, spočívá v promyšlené koncepci německého postupu proti českému obyvatelstvu. Když došlo k okupaci českých zemí, bylo jasné, že celé obyvatelstvo je vůči Němcům velmi nepřátelsky naladěno. Hitler ale potřeboval v protektorátu klid a bylo třeba najít způsoby, jak český národ alespoň částečně uklidnit, když ne přímo převést na svoji stranu. Podle klasického machiavelistického pravidla „divide et impera“ tak Němci plánovali podporovat vymezování jednotlivých skupin českého národa proti sobě, postupné rozbíjení jeho jednoty, a tím jednodušší ovládnutí. Práce s jednolitým českým národem byla mnohem těžší, než by byla práce s menšími celky, které by si navíc šly navzájem „po krku“. A přesně pro tento záměr se hodila Národopisná Morava. Podporou národopisné činnosti a slováckého svérázu mohla okupační moc ukazovat obyvatelům vlídnou tvář a nalomit jejich odpor k Německu. Tímto chtěla odlomit hrot odporu. To by ale samo o sobě nestačilo a lidé kolem Jana Uprky posloužili i v druhé části. Ruku v ruce s jejich národopisnou činností dávali najevo své protipražské názory, kritizovali „Čechy“, snažili se od nich odlišit a vyzdvihnout svoji odlišnost. Tím, což Němci poznamenávají i ve své, již zmiňované zprávě „O problémech Moravských Slováků“ z roku 1941, chtěli vyčlenit početnou část protektorátního obyvatelstva z všeobecné protiněmecké fronty.123
123
MZA, B 252, k. 4, sig. PA 3060, Bericht zu dem Problem der mährischen Slowaken. SLEZÁK, Lubomír. Separatistické hnutí na jihovýchodní Moravě v letech 1938 – 1945. s. 154.
49
Strany se separatistickým programem Národopisná Morava po celou dobu činnosti vydává svoji tiskovinu. Do roku 1942 to byla nedělní příloha s názvem „Národopisná Morava“ v periodiku „Moravská orlice“. Vycházela až do dubna 1943. Už v září 1942 začínají vydávat další periodikum, a to list „Uprkův Kraj“, který vznikl přejmenováním a ovládnutím staršího listu „Lidová tvorba“. Ten vycházel až do roku 1945. Vzhledem k tomu, že v té době byla řada tiskovin kvůli omezeným přídělům papíru zastavována, ukazuje to, jakou přízeň měla NM u protektorátních úřadů. Periodika obsahovala nezbytné úvodníky s politickým přesahem, ale většina článků a příspěvků byla neutrálního rázu a zabývala se etnografickými a odbornými tématy, okrajově i regionálními událostmi, zcela bez politického přesahu.124 Za dobu své činnosti uspořádala zároveň nespočet národopisných akcí, výstav, poutí a slavností. Některé z nich vyzněly kolaborantsky, jiné nikoliv, záleželo vždy na příležitosti a konkrétním pořadateli. Skrze NM bylo realizováno i několik již delší dobu plánovaných úkolů. Bylo dostavěno Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, činnost zahájilo ve stejném městě Slovácké divadlo, byl rekonstruován Dům umění v Hodoníně, v Hroznové Lhotě byla postavena Škola lidového umění. Na tyto a další projekty pomohla NM získat finance. Řada projektů realizována nebyla, šlo v těchto případech hlavně o představy přehnaně ambiciózních vůdců organizace, kteří plánovali nákladné projekty jako zřízení vzorových slováckých vesnic či výstavbu nové vzorové Slovácké obce. Plánovali mimo jiné intenzivní výuku folkloru na školách. Funkcionáři Národopisné Moravy kromě toho působili i ve vedení družstev a spolků a snažili se svými lidmi ovládnout i místní samosprávu.125
3.2.3 Organizace a fungování Národopisná Morava byla, co se organizace týče, velmi zanedbaná. Soupis členů neexistoval, mohl za něj být považovaný každý účastník některé národopisné akce. I tak probíhaly náborové akce, pravděpodobně pro zvýšení kapacit společnosti a mimo jiné i pro získání členských příspěvků. Valná hromada jako nejvyšší orgán se nejspíš reálně sešla jen jednou, při ustavení společnosti, později se konalo několik schůzí vedení, ale jejich počet nepřesáhl číslo 10. Poté byla moc v rukou úzkého předsednictva, které jmenoval předseda, tedy Jan Uprka. Členové předsednictva jmenovali funkcionáře 124
Uprkův kraj, List pro lidovou kulturu a hospodářství Moravských Slováků.1942 – 1945. roč. I – IV. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 98. 125 MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 93 - 95.
50
Strany se separatistickým programem do nižších úrovní a národopisných spolků. Členů v pravém slova smyslu pravděpodobně nebylo víc než 300. Bohužel se nevedly ani zápisy ze schůzí, a tak není možné vnitřní fungování a poměry přesně rekonstruovat.126 Kombinace podpory německých úřadů, autoritativních poměrů v protektorátu a tradičně silného slováckého kulturního života, který fungoval z větší části automaticky, udržovala organizaci v chodu i přes její organizační nedostatky.
3.3 Národní tábor fašistický Moravistické myšlenky v rámci této organizace nejsou příliš známy a většina zdrojů o nich ani nehovoří. Vysvětlení je prosté. Přestože Národní tábor fašistický patří k těm známějším organizacím protektorátního fašistického spektra, jeho krátkodobé pohrávání si s myšlenkou požadavku moravské autonomie patří jen k malé epizodě v dějinách této organizace. Přesto je třeba ho v rámci této práce zmínit.
3.3.1 Historie Národní tábor fašistický (NTF) byl reakcí na rozpuštění Národní obce fašistické jejím vůdcem Radolou Gajdou a na její sloučením s Národním souručenstvím, jedinou oficiální stranou v protektorátu. Část převážně moravských členů NOF se odmítla rozpustit a nespokojení funkcionáři moravské NOF se sdružili do opozice označované jako „Moravský národní tábor“.127 V květnu 1939 pak založili novou organizaci. Jádro členstva se nacházelo na Moravě, měli ale i některé kontakty do Čech. V organizaci se sešli veteráni NOF, z nichž některé šlo označit za poměrně schopné, a tak hnutí zpočátku jevilo známky životaschopnosti. Mělo své úderné oddíly, tzv. Fašistické gardy, které vedl Jakub Niemczyk, známý ostravský fašista, jenž o sobě dával ještě nějakou dobu vědět i po zániku NTF. Organizace měla své tiskové orgány, „Národní tábor“ a „Arijský útok“, s tím, že druhý jmenovaný smutně proslul jako ne nepodobný německému bojovně antisemitskému plátku „Der Stürmer“. Na Moravě se jim dařilo budovat pozitivní vztahy i s NSDAP. Hned od počátku činnosti se vůdce spolku, vznosně nazývaný „říšský náčelník“, Jaromír Valla, nebránil diskuzím s Národním souručenstvím, které usilovalo o to, aby 126
MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. s. 76 – 79. NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. s. 170.
127
51
Strany se separatistickým programem Valla svoji skupinu začlenil do této celonárodní organizace. Říšský náčelník ale úplné začlenění odmítl, ač se nevyhýbal spolupráci. Ambice jednotlivých představitelů hnutí a absence nezpochybnitelného vůdce brzy vedly k tomu, že v rámci hnutí začaly probíhat ostré vnitřní spory. Nejprve se týkaly sporu brněnského sídla strany v čele s říšským náčelníkem Vallou a ostravským velitelem Fašistických gard Niemczykem. Po tom, co obvinil brněnské vedení z kolaborace s NS, byl Niemczyk v srpnu vyloučen a obě strany se ještě nějakou dobu častovaly slovními útoky. V říjnu se ale zdvihla kritika ve vlastním táboře proti Vallovi a ten byl nucen odstoupit. Po něm působil v čele NTF pražský fašista Karel Babka – Kasanda, který se ale kvůli své územní dislokaci mimo Brno dlouho ve vedení neudržel. V únoru 1940 se do čela organizace dostal Karel Mario, vlastním jménem František Vocílka, muž, jehož minulost zůstala dodnes nevyjasněná. Ten opět začal vyjednávat s Národním souručenstvím. NTF ale dál lomcovaly vnitřní spory a záhy se odtrhla i silná skupina okolo Českých Budějovic. Po několika pokusech o vzepětí, o kterých bude mimo jiné referováno dál, byl z vedení v srpnu 1940 odstraněn i Mario, strana se utápěla nadále ve sporech a počátkem roku 1941 vyhlásilo vedení NTF její likvidaci.128 V říjnu 1939 NTF také na nějakou dobu vyjednával o sjednocení s Vlajkou, která představovala největší fašistickou organizaci v protektorátu,129 a mnohem menší Národní árijskou kulturní jednotou. 130 Tyto skupiny se měly sjednotit do organizace s názvem Český nacionálně - socialistický tábor (zkráceně ČNST, Vlajkaři užívali zkratku ČNST – Vlajka).131 Vlajka si od toho slibovala zásadní rozšíření své moci, ale i když na chvíli k zesílení organizace došlo, žádného zásadního obratu ve svém vlivu nedosáhli. Sjednocení rozdrolených skupin mělo původně přinést posílení fašismu po celém protektorátu, jelikož Vlajka byla tradičně silná především v Čechách, kdežto NTF
měl
jádro
působnosti
na Moravě.
Ke sjednocení
nakonec
došlo
jen
z části, do ČNST se přidaly Niemczykovy Fašistické Svatoplukovy gardy, odtržené před tím z NTF. Vydržely v organizaci do února, než se po poměrně dramatickém rozchodu
128
SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 68. NAKONEČNÝ, Milan. Vlajka - k historii a ideologii českého nacionalismu. 130 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 359 – 367. 131 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 149 – 150. 129
52
Strany se separatistickým programem opět osamostatnily. To, že brněnské centrum NTF při snahách o sjednocení s Vlajkou projevilo neústupnost a neochotu, ovlivnilo dál vztahy obou organizací. Všichni hlavní aktéři i po ukončení činnosti NTF pokračovali dál ve snaze dosáhnout svých cílů. Jaromír Valla dlouho neváhal a založil skupinu s názvem „Nacionální hnutí“132, v které vydržel až do své smrti v roce 1943. Jakub Niemczyk se také angažoval a na Ostravsku organizoval své „Fašistické Svatoplukovy gardy“.133 Ani redaktor „Árijského boje“ František Aujezdský na fašismus nezanevřel. Spoluzaložil organizaci „České árijské hnutí“
134
, získal německé občanství a 1944 narukoval
do Wehrmachtu.
3.3.2 Činnost a program Program Národního tábora fašistického byl postaven na plném ztotožnění se s německým nacismem. Obsahoval požadavky na zavedení Norimberských zákonů, proklamoval věrnost Adolfu Hitlerovi, podřizoval se plně NSDAP. Jako cíl bylo stanoveno převychovat české veřejné mínění směrem k nacionálnímu socialismu. Kromě toho plánovala organizace své polovojenské složky a špionážní službu. Počet registrovaných členů NTF byl kolem 1800, přičemž členy mohli být jen ti, co doložili árijský původ čtyři generace nazpátek.135 Co se týče vnější činnosti NTF, lze říci, že šlo většinou jen o násilné excesy a „kravály“ ve městech, kde organizace působila. Kromě zmíněného vydávání antisemitských periodik a slovních útoků se v tomto směru členové a sympatizanti NTF realizovali i fyzicky. Mezi události, jimiž NTF proslul nejvíce, patřily fašistické nepokoje a manifestace proti Židům, ke kterým došlo především v Brně během léta 1939. Skupiny fašistů procházely kavárny a vyhazovaly židovské občany, přičemž se neštítily fyzických útoků, při kterých docházelo i k vážným zraněním. Několikrát se také popraly s českou policií, i když na těchto akcích fašistům často sekundovali jejich němečtí kolegové. Na pochody pořádané NTF často dorazilo i přes 1000 lidí.136
132
PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 224 – 227. PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 215 – 223. PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. s. 121 – 128. 134 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 228 – 231. 135 SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 69 - 71. 136 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 207 – 214. 133
53
Strany se separatistickým programem O další významnější veřejné činnosti zdroje nehovoří. Pokud ale uvážíme tuto krátkou ukázku chování a činnosti NTF a porovnáme ji s činností Národopisné Moravy, o které byla řeč v předchozí kapitole, naskýtá se nám zajímavý obraz toho, jaké rozdíly lze najít v kolaborantské činnosti a kolik mohla mít tváří. Činnost Národopisné Moravy v tomto světle působí velmi mírně, když vidíme, jakými jinými způsoby se někteří příznivci fašistických myšlenek pokoušeli získat moc a přízeň obyvatelstva.
3.3.3 NTF a moravská autonomie Jak bylo řečeno, Národní tábor fašistický byl složen především z moravského obyvatelstva. Pokud připočteme okolnosti jeho vzniku, tedy odpor vůči Gajdovu rozhodnutí začlenit Národní obec fašistickou do Národního souručenství a rozkol s Vlajkou působící především v Čechách, máme směs, která nemá k propuknutí myšlenek opírajících se o teze o moravském národě a jeho autonomii daleko. Částečně jistě díky územnímu určení NTF hovořil o Moravě často. Ne vždy šlo hned o vyvolávání separatistických nálad, ale z výše zmíněné kombinace k nim nebylo daleko. I Jaromír Valla chtěl údajně jednat se slovenskými radikály, Tukou, Machem, a Ďurčanským, o možné podpoře myšlenky moravské autonomie.
137
Nejsilněji
se moravistické tendence projevují v závěrečné etapě existence NTF, v době, kdy se říšským náčelníkem organizace stává Karel Mario. Do funkce byl jmenován 11. února 1940. Na zasedání I. Velké fašistické rady (což byl nejvyšší orgán NTF) konané 24. března 1940 v Brně měl být ve své funkci potvrzen. Zde vystoupil s projevem, ve kterém silně zahrál na moravskou strunu. Mimo jiné v něm prohlásil: „Morava má dosti ignorance a politické potupy. Uvědoměle se zvedá a žádá svých práv. Duben stane se rozhodujícím mezníkem v jednání s kompetentními činiteli. Nedostane-li NTF odpovědi, přijme mlčení za odpověď. Moravští fašisté jsou pak odhodláni v zájmu záchovy moravského lidu přemýšleti o tom, zda by nebylo prospěšnější požádati nejkompetentnější činitele v Berlíně o udělení hospodářské a kulturní autonomie pro zemi Moravskou.“138 Ohlasy Rady na projev byly příznivé a schválila i 25 požadavků vůči Eliášově vládě. Kromě tezí vymezujících se proti Národnímu souručenství a žádajících legalizaci fašistických excesů se objevilo i několik požadavků národu čistě prospěšných, mimo 137
BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. s. 131. MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Informační zprávy moravských fašistů.
138
54
Strany se separatistickým programem jiné i prosazení znovuotevření vysokých škol, postavení nové nemocnice na Moravě a také nového Národního divadla v Brně. 139 Národní souručenství ale na požadavky nijak kladně nereagovalo, a Mario tedy začal s požadavky autonomie pro Moravu skutečně na schůzích vystupovat. Státní prezident Emil Hácha na zvýšenou činnost moravských separatistů reagoval jmenováním většího počtu Moravanů do výboru NS.140 Podobný styl moravistické argumentace byl k nalezení i v letácích, z nichž jeden například hovoří následovně: „Není-li patřičné pochopení u pražských pánů, pak se nebudeme ohlížet na to, co dělá Praha a Čechy a na Moravě si pořádek uděláme sami. Máme až po krk všech slibů a lží, které nám Praha dala a nesplnila. Morava žádá svoje práva a tyto práva budou jí dány co nejdřív ve formě hospodářské a kulturní autonomie moravské. … Kdy bude Morava postavena na úroveň země české? Pražským pánům byla Moravěnka dobrá jen na přesné placení krvavých daní a umisťování protekčních vysokých úředníků z Čech.“ 141 Také letáky a stranické noviny „Národní tábor“ obsahovaly řadu odvolávání se na moravanství a Moravu.142 I na II. zasedání Velké fašistické rady 7. července byla opět přítomná moravistická rétorika. Na zahájení sjezdu byly zahrány tři písně - německá hymna, italská hymna a píseň „Moravo, Moravo“ považovaná za moravskou hymnu. Česká nikoliv. Mario poté v projevu reagoval na ignoraci ze strany Národního souručenství tak, že vyhlásil boj NS na Moravě.143 Důkaz, že myslí své vize vážně, chtěl Karel Mario podat v létě. Začal plánovat, že provede na Moravě převrat a vyhlásí její autonomii. To se mělo uskutečnit pod krycím názvem „fašistický červen“ nejprve 23. června, nakonec byla akce odložena na 11. či 17. srpen.144 Pro převrat měl Mario připravené komplexní podklady, které měly obsahovat vše potřebné. Byly v nich instrukce pro počínání v době převratu. Plány počítaly s obsazením krajských a obecních sekretariátů NS a rozhlasu. V praxi to mělo vypadat tak, že po velkém fašistickém shromáždění měl následovat pochod Brnem, přepadení sekretariátů NS a převzetí moci. Represivní složky měly být vyzvány k pasivitě, nepo139
MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Požadavky N.T.F., 24. 3. 1940. BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. s. 127. 141 Cit. dle: SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 72. 142 MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Národní tábor, ročník II, číslo 7 – 8, 23. 3.1940. MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Informační zprávy moravských fašistů. MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Leták „Moravané, bratři, kamarádi z bývalé „Vlajky“, celá česká nacionálně cítící veřejnosti!“ 143 SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 67. 144 Němec uvádí datum 17. srpna, Nakonečný 11. srpna. 140
55
Strany se separatistickým programem hodlné osoby dopředu zajištěny. Připraveno mělo být provolání k lidu, letáky i oznámení pro tisk. Prezidentu Háchovi a německým orgánům měla být přislíbena loajalita. Fašisté se měli prohlásit za jediné mluvčí moravského národa. Loajální lidé, kteří by byli již dopředu vytipováni, by pak obsadili místa v samosprávě a autonomních moravských orgánech.145 Plány unikly nejprve k německým bezpečnostním úřadům a ty později sdělily českým fašistům, že autonomii Moravy nepodporují. Dále se o záměrech Karla Maria dozvěděl generál Eliáš a přesvědčil některé funkcionáře NTF, že plán na puč by skončil jen krveprolitím či blamáží. Pod vlivem těchto intervencí a díky silné opozici vůči Mariovi v rámci NTF, se od Maria ústřední vedení NTF nejprve distancovalo, 5. srpna ho odvolalo z funkce a 12. srpna vyloučilo z NTF. Funkcionáři se také pravděpodobně obávali důsledků, které by pro ně mohly vzejít z dalšího amatérsky provedeného pokusu o puč. V živé paměti jim jistě zůstávala aféra z 22. ledna 1933, kdy přibližně 70 členů NOF, pod vedením nadporučíka ve výslužbě Ladislava Kobsinka, přepadlo kasárny v Brně – Židenicích s cílem vyvolat státní převrat a nechat generála Gajdu převzít moc. Gajda sám ale o jejich akci nejspíš ani neměl tušení. Pokus o puč byl během chvíle potlačen, především kvůli svému amatérskému provedení. Účastníci akce byli odsouzeni, NTF částečně zdiskreditována a šestiměsíční trest si odnesl od soudu i nezúčastněný generál Gajda.146 Mario ve své přípravě převratu pokračoval i po odvolání z funkce. Poměry v rozpadajícím se NTF byly tou dobou už chaotické, takže Mario prohlásil své odvolání za neplatné, a obratem vyloučil ty, kteří se proti němu postavili. Napsal dokonce dopis Adolfu Hitlerovi, kde mu sliboval věrnost a naznačoval i touhu po určité moravské autonomii formou vytvoření separátního sněmu. Nic mu to ale nepomohlo, plány puče byly zabaveny a odeslány jeho bývalými spolustraníky státním orgánům.147 Lze pochybovat, zda by měl Mario takové síly, aby dokázal celý puč zajistit a zorganizovat. Ani o tom, co by v případě úspěchu převratu dělat dál s vyhlášenou autonomií, zdroje nehovoří. Sám Mario ale možná usiloval spíše o dosáhnutí na místa v politické správě, neboť i sám v jednom rozhovoru uznal, že jde spíše o autonomii ve smyslu nezávislosti na Národním souručenství a převzetí jeho pozic než o autonomii 145
NĚMEC, Petr. Hnutí českých fašistů na Moravě v letech 1939 – 1945. s. 144 – 145. NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. s. 231. 146 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 74 – 106. 147 NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. s. 232 – 234.
56
Strany se separatistickým programem Moravy na bázi nezávislosti na zbytku území.148 Pro jakékoliv územní či administrativní změny by navíc fašisté potřebovali posvěcení od německých orgánů a ty si žádné rizikové experimenty na území protektorátu nepřály. V zázemí si přály mít především klid a fungující správu. A tomu by převrat fašistické skupinky s pochybnou legitimitou jistě nepřispěl. Sám Karel Mario ještě chvíli bojoval v NTF o moc, ale ve sporech se nakonec prosadilo křídlo Františka Löflera z Jihlavy a Karel Mario z NTF nadobro zmizel. Pak se chvíli angažoval v Nacionálním hnutí, vytvořeném jeho předchůdcem ve funkci náčelníka NTF Jaromírem Vallou. 149 Dne 19. února 1941 byl pak zatčen gestapem pro falešná obvinění. Byl držen v Kounicových kolejích, kde působil jako obávaný kápo. Po válce utekl z vazby a zprávy o něm se ztrácí. Pravděpodobně zmizel někde v západní Evropě.150 Pro kompletnost bychom zde mohli uvést ještě jeden drobný pokus o separatismus na moravském území. Týká se již zmíněného Jakuba Niemczyka, veterána českého fašismu, který dříve velel Gajdovým gardám v rámci NOF, v době okupace je převzal sám pod sebe a vytvořil z nich vlastní organizaci. Niemczyk se měl ihned o okupaci pokusit Němce ponouknout k odtržení Moravské Ostravy od vznikajícího protektorátu a k jejímu připojení k Německu. 151 Vzhledem k jeho profesi obchodníka s cizokrajným ovocem v tom ale můžeme hledat spíše ekonomické zájmy než nějaký ideologický podklad. Národní tábor fašistický je ukázkou organizace, která sice nebyla primárně stavěná na moravském nacionalismu, ale i tak se v ní prosadil. Moravismus zde byl spíše prostředkem vymezení se vůči pražskému centru a vzhledem k relativní síle NTF na Moravě si někteří představitelé mohli dělat naděje, že se jim podaří skrze apelování na moravský národ částečné odstřižení od Čech. V tom případě by oni sami mohli získat místa doteď dosazovaná z Prahy. Jinak ale byl NTF organizací, která programově stavěla na hitlerovském nacionálním socialismu a v případě svého úspěchu plánovala zavádět pořádky, jež by tomuto režimu odpovídaly. Jejich moravismus končí u dosažení pozic,
148
NĚMEC, Petr. Hnutí českých fašistů na Moravě v letech 1939 – 1945. s.145. SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 68. 150 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 213 – 214. 151 PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945. s. 283. NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. s. 187. 149
57
Strany se separatistickým programem v nichž by se dostali k politické moci. Co specifického by plánovali s Moravou dál, o tom prameny nehovoří a dá se pochybovat, zda to věděli i samotní představitelé NTF.
3.4 Moravská nacionálně sociální strana V minulé kapitole jsme se věnovali straně, která s požadavkem moravské autonomie pracovala, ale programově se o něj primárně neopírala. Zpočátku moravskou problematiku ani příliš nevyužívala a dostala se k ní jen v jednom období své existence. Nicméně v oblasti českých (resp. moravských) fašistických stran patřila k největším své doby. Nyní se dostáváme k poslední organizaci, kterou moravské téma silně rezonovalo, a to sice k subjektu, jenž většinu svého času působil pod názvem „Moravská nacionálně sociální strana“. Oproti NTF tato strana s moravskou autonomií pracovala i programově a toto téma bylo jedním ze základních pilířů jejího působení. Je stranou, která vznikla v časové posloupnosti nejpozději z výše jmenovaných a ze všech stran, jež jsou v této práci prezentovány, byla nejmenší.
3.4.1 Historie Snad ve všech fašistických či nacionálně socialistických skupinách, vznikajících za druhé republiky či protektorátu, si velká část členstva již předtím prošla dřívějšími fašistickými skupinami. Většinou to byli lidé, kteří působili v rámci Národní obce fašistické či později Vlajky. Není se čemu divit, neboť v roce 1927, tedy v době, kdy se fašisté z Československa zkonsolidovali a zvolili si do čela generála Gajdu, dosáhl podle odhadů policie (byť pravděpodobně nadnesených) počet členů NOF na hranici 200 000, což jistě není zanedbatelný počet. Struktura byla vybudována po celé republice na všech úrovních, od místních, přes zemské, k celorepublikové. 152 Lze říct, že NOF do sebe načerpala převážnou část obyvatelstva, která k fašismu nějak inklinovala, a sjednotila ji. Jelikož se ke konci 30 let strana drolila a posléze v době okupace ukončila svoji činnost, její veteráni si zakládali své skupiny (jako například NTF, o kterém byly informace výše) a ty se pak zase štěpily dál a stávaly se marginálními. Nutno říci, že čím více se fašistická scéna štěpila, tím méně způsobilé skupiny vznikaly. Z NOF vyšlo ně152
PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 55 - 56.
58
Strany se separatistickým programem kolik relativně schopných organizátorů, kteří s výší ambic sobě vlastních zakládali nové strany a organizace, v nichž se objevovali další malí vůdcové, kteří měli iluze o svých výjimečných schopnostech, a štěpení pokračovalo. V rámci výše načrtnutého schématu vznikla i Moravská nacionálně sociální strana (MNSS), jako produkt rozporu mezi tehdejším říšským náčelníkem NTF, Jaroslavem Vallou, a poručíkem jeho Fašistických gard, Josefem Miroslavem Tichým. Ten po sporu z NTF odešel a 4. ledna 1940 oficiálně založil novou stranu, která zprvu nesla ambiciózní název „Zemské vedení moravských fašistů v Brně – Autonomní složka strany českých fašistů.“153 Druhou částí názvu odkazovala na „Stranu českých fašistů“. Ta vznikla v Praze v srpnu 1939 po tom, co několik pražských fašistů a funkcionářů NTF došlo k závěru, že na Moravě se strana nevyvíjí podle jejich představ, prohlásili, že se jejich moravští kolegové zpronevěřují fašistickým zásadám a založili si vlastní skupinu nazvanou „Strana českých fašistů“. Z ní se nakonec vyvinul spolek, který byl odbojem považován za jeden z nejodpornějších vůbec.154 Ihned po založení strana dala najevo své směřování. Deklarovala zásady jako zúčtování s Židy a zednáři, prosazování vůdčí role říše a Adolfa Hitlera, boj proti politikaření a podobně. Už klasicky se zásadně vymezila proti Národnímu souručenství a poměrně velký důraz dávala na revizi majetku politiků a potírání korupce. Záhy navázala dobré vztahy s NSDAP, která jim dokonce zdarma poskytla prostor pro kanceláře. Strana se ale brzy, pro fašistické strany protektorátu opět tak příznačně, začala utápět ve vnitřních sporech. Zakladatel strany Josef M. Tichý byl už 7. března 1940 nahrazen svým dosavadním zástupcem Eduardem Pitlíkem. Jako důvod výměny na vedoucím postu byly uvedeny Tichého údajné panslavistické postoje. Tichý se na radu gestapa z veřejného života stáhl do tišnovské dětské ozdravovny, kde se pokoušel svěřence organizovat podle vzoru Hitlerjugend a vyzýval je i k udavačství. Nakonec mu byla tato činnost úřady zakázána. 155 Koncem války usiloval i o nasazení na frontu v rámci Svatováclavské roty, českého dobrovolnického útvaru, který měl být vyslán do boje po boku Němců.156 Po válce, když byl zadržen, vyšlo najevo nejen jeho známé konfidentství, ale navíc i zneužívání mladistvých a byl v roce 1947 popraven.
153
PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 264. PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 238 - 250. 155 SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 81. 156 PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích. s. 419 – 427. 154
59
Strany se separatistickým programem Moravská nacionálně sociální strana se pod Pitlíkovým vedením ještě více vyhranila směrem k nacionálnímu socialismu. Ostatně strana si zcela jasně vytkla být moravskou kopií Hitlerovy NSDAP. V rámci kopírování struktur tedy začala budovat i své paramilitantní složky, nazvané „Ochranný sbor“, po vzoru nacistických SA, a „Elitní sbor“, po vzoru jednotek SS. I černý stejnokroj, který strana nařizovala členům jednotek, nebyl nepodobný nacistickým uniformám. Pod Pitlíkovým předsednictvím, též po vzoru NSDAP, se strana nejprve přejmenovala na „Moravské nacionální socialisty“ a v červnu na definitivní „Moravskou nacionálně sociální stranu“. Ani přibližování se NSDAP prostřednictvím názvu, programu a polovojenské složky straně nepomohly napodobit ji v nejpodstatnějším faktoru, a to v počtu členstva. Odhady počtu většinou hovoří o 150 až 300 členech, někde se uvádí přesné číslo 240 členů. 157 Územně bylo členstvo omezené pouze na okolí Brna a Tišnova. Na příslušnících strany je zajímavá jejich nadprůměrná kriminální minulost, rekordman byl trestán dokonce už 24krát.158 Strana příliš nerostla. Její „Ochranné sbory“ a „Elitní sbory“ byly záhy zakázány, jelikož platil zákaz nošení nepovolených uniforem. Jejich struktura byla rozplánována až do výše praporů o 500 mužích, ale reálně nepřesáhla řád desítek. Rozšířit se dál a získávat nové členstvo se nedařilo. Strana tedy postupně skomírá, tak jako podobné skupiny, kvůli nezájmu z řad občanů. Po přeorientování politiky okupantů na jinou koncepci a spolupráci s ministrem Moravcem ztrácí MNSS i podporu nacistů. Tato situace většinou byla pro podobné skupiny likvidační a MNSS na tom nebyla jinak. Postupně utlumuje svoji činnost a po roce 1942 již strana nevyvíjí žádnou aktivitu.
3.4.2 Činnost a program Program, jak už bylo uvedeno, byl záměrně postaven na napodobování programu NSDAP. Když se v březnu 1940 dostal do vedení strany Eduard Pitlík, byl program shrnut do soustavy 21 bodů. V požadavcích strany bylo dbáno na revizi majetku politiků, znacionalizování podniků a závodů, několik sociální opatření a samozřejmě na vyhlášení boje všem Židům, zednářům a podobným skupinám, které stíhalo nacistické Německo. Vysoké školy chtěla strana zbavit autonomie a podřídit svému vedení v duchu naci157
MAREŠ, Miroslav. SUCHÁNEK, Marek. Moravská nacionální sociální strana. Středoevropské politické studie [online]. 2003, roč. 5, č. 2 – 3 [vid. 22.01.2014]. ISSN 1212-7817. Dostupné z: http//http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=171 158 PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. s. 141 – 143.
60
Strany se separatistickým programem onálního socialismu. Celkově mělo být školství podřízeno potřebám „praktického života“. Proti Národnímu souručenství chtěla strana ostře bojovat, mluvila o něm jako o „poslední baště Židů, bílých Židů, zpuchřelých starých partajníků, schlíplé buržoazie a židobolševiků“, kteří „pod rouškou vlastenectví a češství každého zostouzejí, kdo nekryje jejich metody“. 159 Kromě toho žádala jeho rozpuštění na území Moravy, čímž se dostáváme k moravistické fázi činnosti, reprezentované jejich heslem „Morava Moravanům“. Zde byla tato činnost mnohem patrnější než u NTF, neboť MNSS na moravské kartě přímo stavěla. Již Tichý v prvním prohlášení o programu 5. ledna 1940 vyzdvihuje, že Morava by se měla stát autonomní součástí Velkoněmecké říše. V tomto směru vystupovala strana i dál, chtěla přetvořit Moravu v nacionálně socialistickém duchu a plně ji začlenit do Říše jako integrální celek. O expanzi do Čech strana nijak neusilovala, na rozdíl od výše zmíněného Národního tábora fašistického, který se pokoušel o rozšíření na celé území protektorátu a k programu
moravské autonomie byl dohnán kromě jiného i neschopností
se v Čechách uchytit. Dokázat to můžeme i tak, že v plánované organizační struktuře MNSS byl nejvyšším článkem zemský náčelník, žádný vyšší celoprotektorátní orgán. Strana ve svých materiálech hovořila o moravském lidu, moravském národě, Moravanech, usilovala o zavedení moravské národnosti. Přitom ale moravskou národnost dál nedefinovala a členem strany se mohl stát každý, kdo byl árijského původu.160 K moravské národnosti se váže asi nejznámější a nejhojněji citovaná událost týkající se této strany. Jedná se o příhodu, kdy byl Eduard Pitlík v Brně zadržen pro nerespektování vyhlášky o zákazu nošení nedovolených uniforem, když se procházel ve stranické uniformě Ochranných sborů. Pitlík se poté u soudu bránil, že jeho se vyhláška netýká, jelikož on je národnosti moravské, kdežto vyhláška hovoří o tom, že zakazuje nošení uniforem členům českých spolků, a tedy nikoliv moravských. Soud ale tuto argumentaci na vědomí nevzal a pokuta 200 korun Eduardu Pitlíkovi zůstala. Po tom, co strana postupně zanikla, přijal Eduard Pitlík německé občanství, prodělal vojenský výcvik a 8. ledna 1945 padl na východní frontě.161
159
MAREŠ, Miroslav. SUCHÁNEK, Marek. Moravská nacionální sociální strana. SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě. s. 81 - 82. 161 PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. s. 143. 160
61
Strany se separatistickým programem Pokud chceme shrnout moravistické myšlenky u Moravské nacionálně sociální strany, jedná se o koncepci, v níž by, v případě realizace, měla být Morava autonomní součástí Říše a byla by zároveň řízena stejnými myšlenkami a principy, jakými byl v té době řízen život v Říši samotné. Osud této myšlenky byl ale stejný jako v předchozím případě, tedy nezájem lidí a postupný zánik.
62
Závěr
Závěr Politická situace na Moravě se od Čech v době první republiky zásadním způsobem nelišila. To samé lze říci i o době druhé republiky a protektorátu, a tak je k tématu třeba i přistupovat. Tradiční moravské zemské národní vědomí, které nedokázala umrtvit ani v českých zemích všeobecně přijímaná idea čechoslovakismu, přetrvávalo celou dobu první republiky. Nikdo se ho ale v klidných dobách nesnažil nijak výrazně politicky realizovat, stačilo zachování formálního zemského zřízení a Moravané rádi podřídili svoji zemskou příslušnost vyšší státní národnosti československé. Daná situace byla kombinací několika faktorů, které se v určité době projevily a vyvstaly na povrch. Reálně existovaly dva zásadní problémy - hospodářské zanedbávání určitých oblastí a určité vědomí kulturní odlišnosti. Oba tyto faktory lze vztáhnout především na oblast Moravského Slovácka. Samy tyto faktory v kombinaci s fašistickou ideologií, která staví na národnostní a kulturní identitě, mohou vyvolat u některých skupin politickou odezvu. V případech, o kterých pojednává tato práce, ale došlo k zásadním událostem, a to nejprve k okupaci pohraničí a poté rozbití a obsazení celého území Čech a Moravy. Zhroutila se celá dvacet let budovaná struktura státu, ukázaly se možné chyby myšlenek, jimž lidé celou první republiku věřili, nastala všeobecná deziluze, padly staré pořádky a jistoty během pár dní vzaly za své. V takové atmosféře, kdy byla celá struktura státu rozkolísaná, spatřovaly určité skupiny, především z prostředí českých fašistů, své šance. Jak už bylo popsáno, motivů mohli mít účastníci několik a můžeme se jen dohadovat, který z nich převládal. Oficiálně se aktivisté zaštiťovali důvody nacionálními a ideovými. Lze se domnívat, že jejich motivem byly leckdy i neukojené mocenské ambice. Motiv lze hledat i v možném předpokladu, že by snad cesta vytržení určitého území mohla být pro jejich cíle jednodušší než snaha prosadit se v rámci celého státu. Ilustrovat to můžeme na příkladu Moravského Slovácka, kdy se dřívější exponenti prvorepublikového fašismu snažili Slovácko připojit ke Slovensku, kde byly v té době zaváděny fašistické pořádky. Mohli se domnívat, že jejich vysněný režim by se dal na Slovácku zavést snadněji připojením ke Slovensku než tím, že by museli svojí vlastní činností ovládnout druhorepublikovou politickou scénu v Praze.
63
Závěr V předchozím textu jsme se setkali s několika skupinami, z nichž každá měla určitou svoji koncepci separace či autonomie Moravy, přičemž každá se nějak lišila a byla svým způsobem originální. Z jejich koncepce se částečně odvíjel i její ohlas u veřejnosti, přičemž zhodnotit jeho šíři byl také jeden z úkolů předkládané práce. Nejprve byly podány informace o slováckých separatistech za druhé republiky. Jejich koncepce spočívala v iredentismu, snaze o vytržení části území a připojení ke slovenskému autonomnímu území. O toto vytržení usilovali na základě ideového přesvědčení o blízkosti se Slováky, Moravské Slováky pokládali za součást slovenského národa, nikoliv českého. Pokud pomineme některé výjimečné proklamace, nikdy se zásadně nepokusili rozšířit svůj separatismus na celou Moravu. Silnějších ohlasů na moravské straně hranic nedosáhli. Jak jsme si ukázali, ohlas jejich snah se omezil v podstatě jen na skupinu, ze které vzešel, tedy na ty obyvatele Slovácka, jež už dříve sympatizovali s fašistickými myšlenkami. Mezi řadovým obyvatelstvem jejich snahy nevzbudily pozitivní reakci. Pokud už se projevovalo, tak záporně, což potvrzuje řada rezolucí a prohlášení reagujících na snahy separatistů jasným odmítnutím. Že tato odmítnutí přitom pocházela i od lidí, kteří měli zároveň silné moravské národní vědomí, bylo také ukázáno, nešlo tedy o iniciativu jen těch přísně čechoslovakisticky smýšlejících občanů. Návštěvnost na akcích separatistů byla mizivá, jednalo se o stále stejné účastníky. Málokterý z demokraticky orientovaných občanů, jichž byla v českých zemích stále většina, si přál připojení k fašizujícímu se Slovensku, a tím další rozbíjení už tak zmrzačeného státu. Na Slovensku ohlas též nebyl významný. Názor na slovácké separatisty ostatně rozděloval i samo slovenské politické vedení. Podporu našli především u radikálních ľudáků, později často zkompromitovaných intenzivní spoluprací s nacisty. Otázka Moravského Slovácka pro ně byla především otázkou propagace režimu a ukázky jeho životaschopnosti a síly. Byla by vítaným pozdvihnutím sebevědomí po ponižující ztrátě slovenského území ve Vídeňské arbitráži. Část slovenských politiků tedy se separatisty nějakou dobu spolupracovala, brzy ale sami zjistili, že podmínka, kterou separatistům dali, tedy projevení zájmu samotných Moravských Slováků, je těžko splnitelná. To, že by myšlenka připojení Slovácka vzbuzovala mezi slovenským obyvatelstvem nějakou intenzivní reakci, není ze zdrojů známo. Lze říci, že jak na moravské straně, tak na té slovenské měli lidé v dané době mnohem důležitější starosti než problematiku Moravských Slováků. Přesto je možné o slováckých separatistech konstatovat, 64
Závěr že ze všech zmíněných skupin dosáhli mezinárodně nejširšího ohlasu, neboť některé zprávy o nich přesáhly hranice státu a zmiňovaly se o nich i cizí zpravodajové. Nešlo ale o významnou aktivitu. Když plynule přejdeme k Národopisné Moravě, nacházíme jinou ideu, přestože organizace vychází vlastně ze stejných aktivistů. O její moravistické koncepci lze vést spory. Představitelé se po okupaci zbytku českých zemí většinou vzdali iredentistických myšlenek. Jejich nynější koncepcí byla zpočátku jakási autonomie mimo Národní souručenství. Proti němu se jasně vymezovali a chtěli ho na Moravě, či alespoň na Slovácku, nahradit. Vzhledem k tomu, že se Národopisná Morava ustavila spíše jako etnografická než politická instituce, vstoupilo do ní i řada lidí, jejichž úmyslem žádná kolaborace nebyla. Usilování o nějakou větší politickou moc NM postupně zanechala, spíše než převzetí moci chtěla převzít určité úřady pro své lidi a poté se soustředila na kulturní činnost, bohužel velmi často vedenou v kolaborantském duchu. Jako jedna z mála fašizujících organizací vydržela celou dobu existence protektorátu. Bylo to však za cenu toho, že projevovala stále méně vlastní iniciativy a po příchodu Heydricha a prosazení Moravcovy koncepce převýchovy národa se stává jen poslušným nástrojem ministrovy politiky. Určit ohlas Národopisné Moravy mezi lidem je velmi těžké. S údaji strany pracovat nelze, jelikož seznamy členů nevedla a její akce většinou měly kulturní ráz, lidé se jich zúčastnili primárně kvůli folklorní povaze a ne kvůli politice. Pod hlavičkou NM byly pořádány téměř všechny folklorní události tradičně kulturně bohatého Moravského Slovácka. Účast lidu na těchto akcích byla hojná, nicméně tak by to bylo, i kdyby byly organizovány někým jiným - státem, církví, samosprávou či naprosto spontánně, jelikož folklorní akce byly spjaty s běžným průběhem roku. NM jich využívala ke svým politickým cílům, ovšem valný politický vliv nebyl pozorován. Nedá se předpokládat, že by obyvatelstvo slyšelo na jejich kolaborantskou činnost. Určitý ohlas v negativním slova smyslu měla Národopisná Morava u politických špiček v Praze, když jim, hlavně zpočátku, přidělávala starosti a problémy. Neustálými útoky na Národní souručenství přidávala Němcům argumenty proti české vládě. Politické špičky se snažily, aby krojovaným kolaborantům vzaly vítr z plachet tím, že budou samy podporovat národopisnou činnost. To se jim ale často nedařilo, jelikož Němci NM různým způsobem pomáhali. Možná, že i je samotné zmátla vysoká účast na folklorních akcích a vykládali si to jako důsledek kreditu Národopisné Moravy mezi lidmi. 65
Závěr Národní tábor fašistický, jenž byl dále rozebírán, byl opět specifický. Tito moravští fašisté, rebelující vůči svému bývalému vedení, neměli zpočátku program, který by se dal označit za separatistický. Možná v důsledku jejich územního rozložení, možná z nedostatku jiných témat, jak se vymezit, došlo před jejich úpadkem do marginality pod vedením Karla Maria přece jenom k pokusu, který lze označit za separatistický. Pravděpodobným záměrem, jenž ale nikdy nebyl jasně šířeji specifikován, byla moravská autonomie na NS, i když formálně by Morava zůstala s Čechami spojená v rámci protektorátu. Přestože zdroje uvádějí, že projevy hovořící o moravském vymezení se vůči Praze sklízely na schůzích strany potlesk, k žádným širším projevům souhlasu veřejnosti s touto myšlenkou nedošlo. To, jak byla tato idea přijímána, nakonec dokládá i její konec, kdy za plánování moravského převratu proti NS sesadili svého vůdce vlastní straníci. K tomu by jistě nepřistoupili, pokud by byla patrná alespoň nějaká podpora veřejnosti. Poslední skupina, která byla zmíněna, Moravská nacionálně sociální strana na tom byla ještě hůře než předchozí. Její koncepce, spočívající v oddělení Moravy od Čech a její zařazení jako autonomní součásti do Říše, byla originální, ale za dané situace naprosto bez šancí na jakýkoli pozitivní ohlas. Strana sama, ač k ní zpočátku Němci přistupovali vstřícně, se nedokázala rozšířit z míst, kde začínala, a její členská základna se nikdy zásadně nerozrostla. Aniž by dosáhla nějakých ohlasů na veřejnosti, postupně zmizela. Celkově
tedy
lze
konstatovat,
že separatistické
myšlenky
na Moravě
ve zkoumané době nikdy nedosáhly širšího ohlasu. Jestliže slováčtí separatisté alespoň vzbudili nějaké reakce, další skupiny už separatistickými myšlenkami nedosáhly za hranici svého členstva. Poté, co došlo k okupaci, byly všechny skupiny hovořící o separatismu úzce propojeny s nacistickými orgány a pro většinu českého obyvatelstva se tím naprosto zdiskreditovaly, samozřejmě spolu se svými myšlenkami. Patrné byly pouze reakce pražské vlády, která na separatisty reagovala několikrát vlastní podporou moravského folkloru. Co se týká ohlasů na Slovensku, taktéž lze uvést, že krom spolupráce se slováckými separatisty, další separatistické myšlenky na Moravě šly úplně mimo jejich zájem. Slovenska se již prakticky netýkaly a Němci jakékoliv územní změny zásadně odmítli, což museli slovenští představitelé respektovat. Němci samozřejmě
66
Závěr o extrémním moravském regionalismu zprávy měli a ve svých plánech a materiálech s nimi občas kalkulovali, jejich rozbor však přesahuje vymezení této práce. Obyvatelstvo českých zemí se v těžké době, o níž tato práce pojednává, především semklo či se snažilo žít svým osobním životem, bez angažování se ve veřejném prostoru. Ti, co se v rámci zmíněných skupin politicky angažovali, spadali ve většině mezi kolaboranty s nacistickým Německem. Lidé je tak vnímali a podle toho k nim i přistupovali. Tedy spíše se snahou se jim vyhnout než riskovat problémy. Většina lidí zůstala věrná československému státu, českému národu, podržela si i své zemské vlastenectví a neměla zájem na rozkládání těchto pilířů, tím méně po boku kolaborantů. Svazek českých zemí zůstal pevný a jednotný.
67
Použité prameny a literatura
Použité prameny a literatura Prameny Archivní prameny MZA, fond B 40 (Zemský úřad Brno), k. 315, sig. 42938/39. MZA, fond B 252 (Zemský prezident Brno), k. 3, sig. PA 3000. MZA, fond B 252 (Zemský prezident Brno), k. 4, sig. PA 3060. SOkA Uherské Hradiště, fond OÚ Uherské Hradiště, k. 531, i. č. 3101, k. č. 1607/38.
Periodika Den 1938. Moravské noviny 1938. Moravské slovo 1938. Moravskoslovenské pomezí 1936. Národní tábor 1940. Slovák 1938. Svoboda 1938. Uprkův kraj 1942 – 1945.
Literatura BARTOŠ, Josef, TRAPL, Miloš. Dějiny Moravy, Díl 4, Svobodný stát a okupace. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. ISBN 80-7275-044-5. BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem. 2. vyd. Praha: Prostor, 2000. ISBN 80-7260-028-1. DURICA, Milan St. Slovakia During World War II. The Slovak Republic. In: KIRSCHBAUM Joseph. M. (ed.). Slovakia in the 19th and 20th Centuries. Slovak World Congress. 2nd ed. Toronto: 1973. s. 176-177. 68
Použité prameny a literatura GEBHART, Jan, KUKLÍK, Jan. Velké dějiny zemí Koruny české XV.a 1938 – 1945. 1. vyd. Praha: Paseka, 2006. ISBN 80-7185-582-0. KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIII 1918 – 1929. 1. vyd. Praha: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-328-3. KOTLÁN, Pavel. Gajdova (Ne)věrná Morava. 1. vyd. Brno: Institut vzdělání SOKRATES, 2009. ISBN 978-80-86572-60-4. MEZIHORÁK, František. Hry o Moravu. 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 1997. ISBN 80-204-0675-1. MEZIHORÁK, František. Moravskoslovenská Společnost a Národopisná Morava, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 149-152. MOULIS, Miloslav. Vzestup a pád generála Gajdy. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2000. ISBN 80-7268-062-5. NAKONEČNÝ, Milan. Český fašismus. 1. vyd. Praha: Vodnář, 2006. ISBN 8086226-73-5. NAKONEČNÝ, Milan. Vlajka - k historii a ideologii českého nacionalismu. 1. vyd. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 2001. ISBN 80-86183-24-6. NĚMEC, Petr. Hnutí českých fašistů na Moravě v letech 1939 – 1945. in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 143-148. PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace 1922 – 1945. 1. vyd. Praha: Práh, 1999. ISBN 80-7252-017-2. PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. 1. vyd. Praha: Práh, 1998. ISBN 80-8580988-5. PEJČOCH, Ivo. Armády českých politiků. 1. vyd. Cheb: Svět křídel 2009. ISBN 978-80-86808-60-4. PEJČOCH, Ivo. Fašismus v českých zemích, Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922 – 1945. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1919-6.
69
Použité prameny a literatura PERNES, Jiří. Až na dno zrady. 1. vyd. Praha: Themis, 1997. ISBN 80-8582151-6. PERNES, Jiří. Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství. 1. vyd. Brno: Barrister a Principal, 1996. ISBN 80-85947-12-9. RYCHLÍK, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. RYCHLÍK, Jan. Hnutí za připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941, in: Slovácko XXXIII – XXIV 1991-1992. Uherské Hradiště: Slovácké Muzeum v Uherském Hradišti, 1992. s. 75 – 94. RYCHLÍK, Jan. Hraniční režim mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem a poměry v moravsko-slovenském pohraničí v letech 1939-1945. V tisku. s. 2.(Citováno s povolením autora.) RYCHLÍK, Jan. Pokusy o připojení Slovácka ke Slovensku v letech 1938-1941. in: Historický časopis, roč. 40, 1992, č. 1. Bratislava: Historický ústav SAV, 1992. ISSN 0018-2575. s. 69-88. RYCHLÍK, Jan. Rozdělení Česko-Slovenska 1989 – 1992. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-296-5. s. 338. SCHELLE, Karel. K názorům politických stran na Moravě a ve Slezsku na zákon o župních a okresních úřadech z roku 1920, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 103 – 108. SLEZÁK, Lubomír. Separatistické hnutí na jihovýchodní Moravě v letech 1938 – 1945 z pohledu Německých okupantů, in: XXII Mikulovské sympozium, Politické strany a spolky na jižní Moravě. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1992. ISBN 80-85048-44-2. s. 153-156. SUCHÁNEK, Marek. Organizace a aktivity českých fašistů na Moravě v letech 1922 až 1945. Brno: 2010. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Vladimír Goňec. VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2468-3.
70
Použité prameny a literatura VYKOUPIL, Libor. Český fašismus na Moravě. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2012. ISBN 978-80-86488-90-5.
Internetové zdroje Morava vyvěsila národní vlajky: Lidé jsou nadšeni, odborníci skřípou zuby. In: eurozpravy.cz
[online].
05.07.2013
[vid.
24.1.2014].
Dostupné
z:
http://domaci.eurozpravy.cz/zivot/73132-morava-vyvesila-narodni-vlajky-lide-jsounadseni-odbornici-skripou-zuby/ MAREŠ, Miroslav. SUCHÁNEK, Marek. Moravská nacionální sociální strana. Středoevropské politické studie [online]. 2003, roč. 5, č. 2 – 3 [vid. 22.01.2014]. ISSN 1212-7817. Dostupné z: http//http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=171 MOLLATA, Petr. Josef Vávra – Stařík (1902 – 1953). In: Ústav pro studium totalitních režimů [online]. [vid. 1. 02. 2014]. Dostupné z: http://www.ustrcr.cz/cs/josefvavra-starik PASTOR, Jan. K moravské národnosti se při sčítání přihlásilo přes půl milionu lidí. In: zprávy.tiscali.cz [online]. 20.01.2012 [vid. 24.1.2014]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/k-moravske-narodnosti-se-pri-scitani-prihlasilo-pres-pul-milionulidi-117288 Národnosti v ČR od r. 1921. In: Český statistický úřad [online]. [vid. 24.1.2014]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/narodnosti_v_cr_od_r_1921
71
Seznam příloh
Seznam příloh Obrázek 1: Oznámení manifestace separatistů v Uherském Hradišti. Obrázek 2: Protižidovský leták šířený slováckými separatisty. Obrázek 3: Článek z časopisu "Svoboda", č. 255, ročník XX, 27. 10. 1938. Obrázek 4: Článek z časopisu "Den", č. 253, 26. 10. 1938. Obrázek 5: Článek z časopisu „Moravské slovo“, č. 252, 26. 10. 1938. Obrázek 6: Článek z časopisu „Moravské noviny“, č. 253, 28. 10. 1938. Obrázek 7: Reakce na separatisty: Dopis od Moravské Slovačky z Košic pro Radiojournal Brno, 25. 10. 1938. Obrázek 8: Reakce na separatismus: Dopis starostovi Uh. Hradiště z Nového města nad Váhom, 4. 3. 1939. Obrázek 9: Reakce na separatismus s požadavkem moravské autonomie 1/2. Obrázek 10: Reakce na separatismus s požadavkem moravské autonomie 2/2. Obrázek 11: Předtištěné memorandum proti separatismu, obec Prakšice. Obrázek 12: Manifestace ve Skalici, 30. 10. 1938. Obrázek 13: Jan Ryba řeční na demonstraci ve Skalici, 30. 10. 1938. Obrázek 14: Zpráva o manifestaci ve Skalici v ľudáckém časopise „Slovák“, 31. 10. 1938. Obrázek 15: Novinová zpráva o Moravskoslovenské společnosti. Obrázek 17: Zpráva o zasedání Velké fašistické rady. Obrázek 16: Periodikum NTF: Národní tábor. Obrázek 18: Leták NTF. Obrázek 19: Periodikum NM: Uprkův kraj. Obrázek 20: Periodikum NM: Uprkův kraj. 1/3. Obrázek 21: Periodikum NM: Uprkův kraj. 2/3. Obrázek 22: Periodikum NM: Uprkův kraj. 3/3. Obrázek 23: Přibližná mapa Slovenskem požadovaných území v roce 1941.
72
Přílohy:
73
Obrázek 1: Oznámení manifestace separatistů v Uherském Hradišti. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 134.
Obrázek 2: Protižidovský leták šířený slováckými separatisty. Zdroj: SOkA Uherské Hradiště, f. OÚ Uherské Hradiště, k. 531, i. č. 3101, k. č. 1607/38.
Obrázek 3: Článek z časopisu "Svoboda", č. 255, ročník XX, 27. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 51.
Obrázek 4: Článek z časopisu "Den", č. 253, 26. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 56.
Obrázek 5: Článek z časopisu „Moravské slovo“, č. 252, 26. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 55.
Obrázek 6: Článek z časopisu „Moravské noviny“, č. 253, 28. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 49.
Obrázek 7: Reakce na separatisty: Dopis od Moravské Slovačky z Košic pro Radiojournal Brno, 25. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 106.
Obrázek 8: Reakce na separatismus: Dopis starostovi Uh. Hradiště z Nového města nad Váhom, 4. 3. 1939. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 72.
Obrázek 9: Reakce na separatismus s požadavkem moravské autonomie 1/2. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 281.
Obrázek 10: Reakce na separatismus s požadavkem moravské autonomie 2/2. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 281.
Obrázek 11: Předtištěné memorandum proti separatismu, obec Prakšice. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 255.
Obrázek 13: Jan Ryba řeční na demonstraci ve Skalici, 30. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 62.
Obrázek 12: Manifestace ve Skalici, 30. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 60.
Obrázek 14: Zpráva o manifestaci ve Skalici v ľudáckém časopise „Slovák“, 31. 10. 1938. Zdroj: MZA, B 40, k. 315, sig. 42938/39, č. 127.
Obrázek 15: Novinová zpráva o Moravskoslovenské společnosti. Zdroj: SOkA Uherské Hradiště, Knihovna, C - 133, Moravskoslovenské pomezí, Bzenecké číslo, srpen 1936.
Obrázek 17: Periodikum NTF: Národní tábor. Zdroj: MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Národní tábor, ročník II, číslo 7 – 8, 23. 3.1940.
Obrázek 16: Zpráva o zasedání Velké fašistické rady. Zdroj: MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Informační zprávy moravských fašistů.
Obrázek 18: Leták NTF. Zdroj: MZA, B 252, k. 3, sig. PA 3000, Leták „Moravané, bratři, kamarádi z bývalé „Vlajky“, celá česká nacionálně cítící veřejnosti!“
Obrázek 19: Periodikum NM: Uprkův kraj. Zdroj: SOkA Uherské Hradiště, Knihovna, C - 133, Uprkův kraj, List pro lidovou kulturu a hospodářství Moravských Slováků, ročník II, leden - únor 1943, číslo 1 – 2.
Obrázek 20: Periodikum NM: Uprkův kraj. 1/3. Zdroj: SOkA Uherské Hradiště, Knihovna, C - 133, Uprkův kraj, List pro lidovou kulturu a hospodářství Moravských Slováků, ročník IV, únor 1945, číslo 2.
Obrázek 21: Periodikum NM: Uprkův kraj. 2/3. Zdroj: SOkA Uherské Hradiště, Knihovna, C - 133, Uprkův kraj, List pro lidovou kulturu a hospodářství Moravských Slováků, ročník IV, únor 1945, číslo 2.
Obrázek 22: Periodikum NM: Uprkův kraj. 3/3. Zdroj: SOkA Uherské Hradiště, Knihovna, C - 133, Uprkův kraj, List pro lidovou kulturu a hospodářství Moravských Slováků, ročník IV, únor 1945, číslo 2.
Obrázek 23: Přibližná mapa Slovenskem požadovaných území v roce 1941. Červená barva ukazuje území spadající do protektorátu, modrá barva znázorňuje části požadovaného území, které náleželi do Říšské župy Sudety.
