Analýza dopadů sdělení EK k rámci klimaticko-energetické politiky mezi lety na zemědělství ČR

Analýza dopadů sdělení EK k rámci klimaticko-energetické politiky mezi lety 2020-2030 na zemědělství ČR TÚ 39 (4227)

Odpovědný řešitel:

Ing. Zdeněk Nesňal, ÚZEI, Praha

Spoluřešitelé:

Kolektiv pracovníků 1230, ÚZEI, Praha

Praha, červen 2014

1

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 2 Použité zkratky ................................................................................................................. 5 Úvod.................................................................................................................................. 6 1.

Provádění přijaté politiky, strategické dokumenty, politiky rezortů ...................... 14

1.1.

Administrativní postup EU................................................................................. 17

1.2.

Administrativní postup ČR................................................................................. 20

2.

„Klimaticko-energetický balíček 2020-30“ ........................................................... 21

2.1.

EU ETS .............................................................................................................. 21

2.2.

Non – ETS .......................................................................................................... 21

2.2.1.

Sektor zemědělství ...................................................................................... 25

2.2.1.1. Enterická fermentace................................................................................... 29 2.2.1.2. Nakládání s hnojem ..................................................................................... 31 2.2.1.3. Emise ze zemědělské půdy ......................................................................... 32 2.2.1.4. Výpočet nákladů na redukci 1t CO2............................................................ 33 2.2.2.

Sektor využívání půdy, změny využití půdy a lesnictví (LULUCF) .......... 53

2.2.2.1. Lesní půda ................................................................................................... 58 2.2.2.2. Zemědělská půda ........................................................................................ 59 2.2.2.3. Pastviny ....................................................................................................... 59 2.2.2.4. Mokřady ...................................................................................................... 60 2.2.2.5. Osídlená území............................................................................................ 60 2.2.2.6. Ostatní půda ................................................................................................ 60 2.2.2.7. Ostatní ......................................................................................................... 61 2.2.2.8. Výpočet nákladů na redukci 1t CO2............................................................ 61 2.3.

Energie z obnovitelných zdrojů.......................................................................... 66

2.3.1.

Možnosti energetického využití biomasy ................................................... 70

2.3.1.1. Formy konverze biomasy na energii ........................................................... 70 2.3.1.2. Zařízení pro výrobu tepla z biomasy........................................................... 73 2.3.1.3. Zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie z biomasy . 73 2.3.1.4. Zařízení pro výrobu kapalných paliv z biomasy ......................................... 75

2

2.3.2.

Zbývající potenciál biomasy ....................................................................... 76

2.3.2.1. Stanovení celkového dostupného potenciálu .............................................. 76 2.3.2.2. Stanovení využitého stávajícího potenciálu ................................................ 79 2.3.2.3. Stanovení volného dostupného (zbývajícího) potenciálu ........................... 82 2.3.3.

Výpočet nákladů na redukci 1t CO2............................................................ 83

2.3.3.1. Rozdělení zbývajícího potenciálu mezi zdroje/nové výrobny .................... 85 2.3.3.2. Náklady na zdroje/nové výrobny ................................................................ 85 2.3.3.3. Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska dodávek elektřiny a tepla 91 2.3.3.4. Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska úspor fosilních paliv 91 2.3.3.5. Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska úspor a nákladů na úsporu emisí CO2 ................................................................................................................. 92 2.3.3.6. Příspěvek energetického využití biomasy k cíli snížení emisí CO2 a celkové zhodnocení 93 2.3.4. 2.4. 3.

Příspěvek biomasy k výrobě energií z OZE ............................................... 94

CCS .................................................................................................................... 94 Shrnutí potenciálů opatření současného „Klimaticko-energetického balíčku“...... 95

3.1.

Příspěvek k emisnímu cíli 40% a náklady ...................................................... 95

3.2.

Příspěvek k cíli 27% výroby energie z OZE ................................................ 100

4.

Scénáře a výpočty dopadů.................................................................................... 102

4.1.

Scénář I. (nejkritičtější) - Aplikace technologií na maximum VDJ ................. 103

4.1.1.

Konkurenceschopnost ............................................................................... 105

4.1.2.

Zaměstnanost a sociální dopady ............................................................... 105

4.1.3.

Rozpočet resortu ....................................................................................... 105

4.1.4.

Ostatní dopady .......................................................................................... 105

4.2.

Scénář II. - 7% podíl zemědělství na redukci emisí ......................................... 105

4.2.1.


4.2.2.

Zaměstnanost a sociální dopady ............................................................... 105

4.2.3.


4.2.4.

Ostatní dopady .......................................................................................... 105

4.3.

Scénář III. – 15% podíl zemědělství na redukci emisí ..................................... 105

4.3.1.


4.3.2.

Zaměstnanost a sociální dopady ............................................................... 106 3

4.3.3.


4.3.4.

Ostatní dopady .......................................................................................... 106

5.

Závěry a doporučení............................................................................................. 107

6.

Literatura .............................................................................................................. 111

4

Použité zkratky APB

Akční plán pro biomasu

BTPM

Bez tržní produkce mléka

CCS

Carbon capture and storage

COŽP UK

Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy

ČHMÚ

Český hydrometeorologický ústav

ČS

Členské státy

ČÚZK

Český úřad zeměměřičský a katastrální

EP

Evropský parlament

EU ETS

European Union Emissions Trading System

GHG

Greenhouse Gas (skleníkový plyn)

HZ

Hospodářská zvířata

IFER

Institute of Forest Ecosystem Research

IPCC

Intergovernmental Panel on Climate Change

KVET

Kombinovaná výroba elektřiny a tepla

LULUCF

Land Use, Land-Use Change and Forestry

MACC

Marginal Abatement Costs Curves

NC5

National communication (5. v pořadí)

NIR

National Inventory Report

OZE

Obnovitelné zdroje energie

TTP

Trvalý travní porost

UNFCCC

United Nations Framework Convention on Climate Change

VN

Vysoké napětí

VÚZT

Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i.

ZP

Zemědělská půda

5

Úvod V současnosti dochází ke změně klimatu: rostou teploty, mění se charakter srážek, tají ledovce a sníh a stoupá celosvětová průměrná výška mořské hladiny. Očekává se, že tyto změny budou pokračovat a že extrémní výkyvy počasí, v jejichž důsledku dochází k rizikům typu povodní a sucha, budou stále častější a intenzivnější. Dopady na přírodu, ekonomiku i naše zdraví jsou v jednotlivých oblastech, územích a hospodářských odvětvích Evropy různé, stejně jako slabá místa. Je velmi pravděpodobné, že oteplování je od poloviny 20. století v nejvyšší míře důsledkem zjištěného nárůstu hladin skleníkových plynů (GHG) souvisejících s emisemi z lidské činnosti. Celosvětově se teplota za posledních 150 let zvýšila o zhruba 0,8 ºC a předpokládá se její další růst. Zvýšením teploty o více než 2 °C nad úroveň před průmyslovou revolucí se zvyšuje riziko nebezpečných změn v celosvětových lidských i přírodních systémech. V Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) je definován cíl omezit nárůst globální průměrné teploty od doby před průmyslovou revolucí na méně než 2 °C. Tímto se snaží zabránit negativním vlivům antropogenních činností na změnu klimatu. Cílem je, aby se celosvětové emise skleníkových plynů během tohoto desetiletí ustálily a do roku 2050 následně se snížily o 50 % ve srovnání s hladinou roku 1990. EU s ohledem na úsilí rozvojových zemí podporuje cíl snížit své emise skleníkových plynů do roku 2050 o 80 až 95 % (v porovnání s rokem 1990). Redukce se týkají emisí oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), hydrogenovaných fluorovodíku (HFCs), polyfluorovodíku (PFCs) a fluoridu sírového (SF6), vyjádřených ve formě ekvivalentu CO2 (tzv. uhlíkový ekvivalent) antropogenních emisí. Výsledná hodnota emisí agregovaných pomocí faktoru tzv. globálních radiačních účinností jednotlivých plynu zohledňuje jejich rozdílný vliv na celkovou změnu klimatického systému Země. Užívá se přepočet CO2 = 1, CH4 = 21 (tedy metan je 21x silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý), N2O = 310, SF6 = 23900; HFCs a PFCs obsahují různé substance, proto jejich globální radiační účinnost musí být vypočítávána individuálně v závislosti na obsažených látkách. V rámci druhého kontrolního období byla působnost Protokolu rozšířena o nový skleníkový plyn fluorid dusitý (NF3). I kdyby se však politické plány a úsilí o snížení emisí setkaly s úspěchem (mitigační opatření), jistá změna klimatu je nevyhnutelná. Proto jsou zapotřebí i strategie a opatření na přizpůsobení se jejím dopadům (adaptační opatření).

6

Lidská činnost a změna klimatu Skleníkové plyny se uvolňují prostřednictvím přírodních procesů, ale také vlivem lidské činnosti. V jejím důsledku se zvyšují jejich atmosférické koncentrace a tím roste skleníkový efekt a dochází k dalšímu oteplování klimatu. Hlavními zdroji skleníkových plynů z činnosti člověka jsou: • • •

spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu) při výrobě elektřiny, v dopravě, průmyslu a v domácnostech (CO2), zemědělství (CH4) a změny ve využívání půdy, např. odlesňování (CO2), skládkování odpadů (CH4),

•

používání průmyslových fluorovaných plynů.

O snížení emisí skleníkových plynů usiluje EU prostřednictvím několika iniciativ: •

ratifikace Kjótského protokolu: jedná se o požadavek na 15 členských států EU (EU-15) snížit jejich celkové emise v období 2008 až 2012 o 8 % pod úroveň roku 1990,

•

neustálého zlepšování energetické účinnosti širokého spektra zařízení a domácích spotřebičů, nařizování větší míry využívání obnovitelných zdrojů energie, například větrné, sluneční, vodní energie a energie z biomasy, a dále i obnovitelných paliv

•

•

•

v dopravě, např. biopaliv, podpory rozvoje technologií zachycování a ukládání uhlíku (CCS) určených k zachycování a ukládání CO2 vypouštěného z elektráren a dalších velkých zařízení, působení prostřednictvím systému obchodování s emisemi (EU ETS), který je klíčovým nástrojem EU pro snižování emisí skleníkových plynů z průmyslu.

Soubor opatření EU v oblasti klimatu a energetiky z roku 2009 představuje závazný právní předpis pro realizaci cíle 20–20–20 do roku 2020, to jest snížit emise skleníkových plynů v EU nejméně o 20 % pod úroveň roku 1990, vyrobit 20 % energie spotřebované v EU z obnovitelných zdrojů a snížit spotřebu primární energie o 20 % ve srovnání s předpokládanou úrovní. EU rovněž začleňuje adaptaci na změnu klimatu do svých politických směrů. V roce 2013 byla přijata komplexní strategie pro přizpůsobení, která posílí odolnost Evropy vůči změně klimatu.

7

Globální politika Podle mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) je k udržení globálního oteplování pod 2 °C zapotřebí, aby se snížily emise CO2 a ostatních skleníkových plynů (GHG) v roce 2050 na polovinu v porovnání s rokem 1990. Rozvinuté země budou muset snížit více – mezi 80 % a 95 % do roku 2050, zatímco vyspělejší rozvojové země s vysokými emisemi (např. Čína, Indie a Brazílie) budou muset další nárůst omezit. Kjótský protokol vycházející z UNFCCC odsouhlasený v roce 1997 je prvním krokem k podstatnějším redukcím celosvětových emisí. Stanovuje emisní limity pro rozvinuté země, které jej podepsaly (např. EU) a omezuje emise zbývajících zemí v kontrolních obdobích 2008-2012, 2013-2020 (konference v Doha1). 15 původních členských zemí (před rokem 2004) mělo společný cíl snížení emisí o 8% vůči roku 1990. Na základě „Dohody o sdílení úsilí“ členů uvnitř EU, tzv. "burden-sharing agreement2" mohou některé státy emise zvýšit, zatímco jiné je musí snižovat. Většina členských zemí, které přistoupily k EU po 1. květnu 2004, měly stanoveny pro rok 2012 cíle mezi -6 % do -8 % vůči roku 1990. Emise EU představují cca. 10 % celosvětových emisí. Některé klíčové země (USA, Čína) protokol nepodepsaly, nebo si nestanovily cíle za závazné. Od zemí UNFCCC se očekává splnění jejich cílů prostřednictvím vnitrostátních politik a opatření. Mohou také splnit cíle investicemi v rozvíjejících se zemích. (the Clean Development Mechanism (CDM)) nebo také v rozvinutých (Joint Implementation (JI)). Dohody přijaté v roce 2010 na klimatické konferenci v Cancúnu (Mexiko) zahrnují komplexní podpůrný balíček pro rozvíjející se země (finance, technologie, vytváření kapacit) na pomoc k adaptaci na změny klimatu a rozvoji nízko emisních ekonomik. Tzv. 'Durban Platform for Enhanced Action', přijatá na konferenci spojených národů v jižní Africe v roce 2011 odsouhlasila cestu k novému právnímu rámci od roku 2015 platnému pro všechny členy Úmluvy.

1

EU a jejích 27 členských států se zavázalo snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 %

v porovnání s rokem 1990. Toto snížení odpovídá cíli formulovanému v příslušných předpisech EU přijatých v rámci tzv.klimaticko-energetického balíčku z roku 2009. 2

Rozhodnutí č. 406/2009/ES (rozhodnutí o „sdílení úsilí“), kterým se jednotlivým členským státům

stanoví cíle snížení emisí skleníkových plynů z odvětví, která nejsou zahrnuta do EU ETS.

8

Politika EU

Zmírňování (mitigace) dopadů klimatických změn (snížení GHG) Spousta Evropských zemí přijala národní programy založených na snižování emisí. Podobné politiky a opatření na úrovni EU zahrnují: •

zvýšení využití obnovitelné energie (větrná, solární a biomasa) a zařízení KVET;

• • • •

zvýšení energetických úspor budov, průmyslu, domácích spotřebičů; snížení emisí CO2 pro nové osobní automobily; omezující opatření ve výrobním průmyslu; opatření na omezení emisí skládek

Klimaticko-energetický balíček EU byl přijat v roce 2009 (Doha). Ukládá implementovat cíle 20-20-20 doporučené v roce 2007 evropskými leadery. Jádro balíčku zahrnuje 4 části doplňujících předpisů: 1. Revize a posílení systému EU ETS: jednotný celoevropský strop pro emisní povolenky od 2013 a dále, s ročním lineárním snížením až do 2020 a déle; postupné nahrazování bezplatných povolenek dražbami; a rozšíření systému na další odvětví a plyny. 2. Rozhodnutí o „sdílení úsilí“ pro emise nezahrnuté do systému EU ETS, např. transport, bydlení, zemědělství a odpady3. Každý členský stát musí dosáhnout národního závazného cíle k roku 2020. Celkově, tyto národní cíle sníží emise EU z non-ETS sektorů o 10 % do 2020 v porovnání s úrovní z roku 2005. 3. Závazné národní cíle pro obnovitelnou energii: sníží se závislost EU na dovozu energie a zároveň sníží emise GHG. 4. Právní rámec pro nastartování rozvoje a bezpečného používání tzv. carbon capture and storage (CCS) technologií. Balíček vytváří tlak na zvyšování energetické účinnosti, ale přímo ji nenařizuje; Akční plán energetické účinnosti EU ano.

Přizpůsobování se (adaptace) klimatickým změnám Adaptace znamená předvídání účinků klimatických změn a přijímání odpovídajících opatření k prevenci nebo minimalizaci škod, které mohou způsobit nebo využít příležitostí.

3

Emise sektoru land use, land use change and forestry (LULUCF) nejsou zahrnuty

9

Včasné akce mohou zamezit pozdějším zvýšeným nákladům na likvidaci škod. Adaptační strategie jsou potřebné na všech úrovních správy, lokální i mezinárodní. Adaptace zahrnuje většinu ekonomických sektorů a více úrovní rozhodování. Měla by být stále více integrována do různých politik: snižování rizik katastrof, zemědělství a rozvoj venkova, atd. Adaptační opatření zahrnují efektivnější využívání omezených vodních zdrojů, přizpůsobení stavebních předpisů budoucím klimatickým podmínkám a extrémním přírodním událostem, protipovodňová opatření a zvyšování hrází, vývoj suchovzdorných plodin, výběr druhů stromů a lesnických postupů odolných silným bouřím a požárům, a vyčlenění územních koridorů k usnadnění migrace druhů.

Komise vyzvala Radu a Evropský parlament, aby do konce roku 2014 schválily, že by se EU počátkem roku 2015 měla zavázat ke snížení emisí skleníkových plynů ve výši 40 % jako součást jednání, která budou uzavřena v Paříži v prosinci 2015. Unie by měla být také připravena přispět kladně k vrcholné schůzce pořádané generálním tajemníkem OSN v září 2014. Komise také vyzvala Radu a Evropský parlament, aby potvrdily na úrovni EU cíl nejméně 27% podílu energie z obnovitelných zdrojů na energii, jež se spotřebuje v EU do roku 2030. Sdělení neposkytuje jasný rámec pro analýzu všech dopadů, jelikož jasně nestanovuje veškeré potenciální cíle, jejich výši, míru závaznosti a ani případný rozpad cílů na úroveň ČR. V současné době nemá ČR k dispozici dostatek informací pro kvalifikovaný odhad dopadů na snižování emisí GHG, vzhledem k tomu, že není stanovena výše závazného cíle redukce emisí GHG, jeho rozpad na národní cíle a tzv. Burden sharing v oblasti non-ETS a ani vlastní forma provedení strukturální reformy EU ETS, pro kterou byla zpracována samostatná rámcová pozice, kdy ČR bude od EK žádat dodatečné údaje pro možnost celkového posouzení. Zkušenosti z aplikace stávajícího rámce mají zásadní význam pro následující hlavní otázky, které je nutno vzít v úvahu4:

1. Obecně • Jaká jsou nejdůležitější poučení z rámce do roku 2020 a současného stavu energetického systému EU pro navrhování politik do roku 2030?

4

Tyto otázky viz. Zelená kniha: http://ec.europa.eu/energy/consultations/20130702_green_paper_2030_en.htm

nebyly jednoznačně zodpovězeny.

10

2. Cíle • Jaké cíle pro rok 2030 by byly nejlépe napomohly uskutečňování cílů politiky v oblasti klimatu a energetiky? Na jaké úrovni by se měly provádět (na úrovni EU, členských států nebo odvětví), a do jaké míry by měly být právně závazné? • Vyskytly se v současných cílech do roku 2020 nesrovnalosti, a pokud ano, jak by se mohla zajistit lepší soudržnost případných cílů do roku 2030? • Jsou vhodné cíle pro pododvětví, jako je doprava, zemědělství, průmysl, a pokud ano, které? Je například nutný cíl pro energii z obnovitelných zdrojů v dopravě, když už je stanoven cíl pro snížení emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel? • Jak by mohly cíle obsažené v rámci do roku 2030 lépe zohledňovat hospodářskou životaschopnost a měnící se stupeň vyspělosti technologií? • Jak by se měl posuzovat pokrok dalších aspektů energetické politiky EU, které by hlavní cíle nemusely zachytit, například zabezpečení dodávek? 3. Nástroje V oblasti energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a emisí skleníkových plynů mimo systém EU pro obchodování s emisemi, například v silniční dopravě, mají členské státy větší volnost při provádění právních předpisů EU. Následkem jsou různé vnitrostátní přístupy k podpoře energie z obnovitelných zdrojů, zdanění energie a CO2, normy energetické účinnosti budov a další opatření na zvýšení energetické účinnosti. • Jsou nezbytné změny dalších politických nástrojů a jejich vzájemných vztahů, včetně vztahu mezi úrovní EU a členských států? • Jak by se mělo nejlépe definovat konkrétní opatření na úrovni EU i členských států, aby se při plnění klimatických a energetických cílů dosáhlo optimální nákladové efektivity? • Jak je možné zabránit roztříštěnosti vnitřního trhu s energií, zejména vzhledem k nutnosti podporovat a mobilizovat investice? • Která opatření by mohla vést k dalším úsporám energie co nejhospodárnějším způsobem? • Jak mohou politiky výzkumu a inovací v EU nejlépe podpořit plnění rámce do roku 2030? 4. Hospodářská soutěž a zabezpečení dodávek Zajistit, aby energetický systém přispíval ke konkurenceschopnosti hospodářství EU zajištěním konkurenceschopnosti domácích a mezinárodních trhů s energií a cen, které jsou mezinárodně konkurenceschopné a představují cenově dostupnou energii pro konečné spotřebitele.

11

• Které prvky rámce politiky klimatu a energetiky by mohly být posíleny tak, aby lépe podporovaly vytváření pracovních míst, růst a konkurenceschopnost? • Čím se dá prokázat únik uhlíku v rámci stávajícího rámce a lze ho kvantifikovat? Jak by bylo možné tento problém řešit v rámci do roku 2030? • Jaké jsou konkrétní příčiny pozorovaného vývoje nákladů na energii a do jaké míry je může EU ovlivňovat? • Jakým způsobem by se měla zohlednit nejistota ohledně úsilí a úrovně závazků ostatních rozvinutých zemí a hospodářsky důležitých rozvojových zemí přijímaných v průběhu probíhajících mezinárodních jednání? • Jak lze zvýšit právní jistotu pro podniky a zároveň umožnit flexibilitu, aby bylo možné přizpůsobit se měnícím se okolnostem (např. pokroku v mezinárodních jednáních o klimatu a změnám na energetických trzích)? • Jak může EU zvýšit inovační kapacity zpracovatelského průmyslu? Lze k tomu využít příjmů z dražeb povolenek? • Jakým způsobem může EU nejlépe využít rozvoj domácích konvenčních a nekonvenčních zdrojů energie v rámci EU, aby se přispělo ke snížení cen energií a závislosti na dovozu? • Jakým způsobem může EU nejlépe zlepšit zabezpečení dodávek energie interně zajištěním úplného a účinného fungování vnitřního trhu s energií (např. rozvojem nutných spojení) a externě prostřednictvím diverzifikací tras dodávek energie? 5. Kapacita a rozložení úsilí Členské státy jsou velmi různorodé co se týče životní úrovně a průmyslové struktury, skladby energetických zdrojů, zástavby, uhlíkové a energetické náročnosti, využitelných obnovitelných zdrojů a sociální struktury. Jednotlivé spotřebitelské skupiny mají různou schopnost investovat a přizpůsobovat se. Tuto rozmanitost je třeba při vypracování politického rámce pro rok 2030 vzít v úvahu. • Jak by měl nový rámec spravedlivě rozdělovat úsilí mezi členské státy? Jaká konkrétní opatření mohou být přijata, aby se zohlednily jejich různé možnosti provádět opatření týkající se klimatu a energetiky? • Jaké mechanismy by mohly podpořit spolupráci a spravedlivé rozdělení úsilí mezi členské státy při snaze o co nejhospodárnější plnění nových klimatických a energetických cílů? • Jsou na podporu nového rámce do roku 2030 nutné nové finanční nástroje nebo ujednání?

Jelikož cíle v oblasti klimatu a energetiky dopadají různým způsobem na jednotlivé členské státy a jejich občany různým způsobem, bude třeba způsoby umožňující účinnou spolupráci a spravedlivé sdílení požadovaného úsilí posoudit jako součást nového rámce.

12

Politický rámec do roku 2030 by se měl zakládat na plném uskutečnění „cílů 20/20/20“ a na: • Ambicióznímu závazku snížit emise skleníkových plynů v souladu s plány do roku 2050. Plnění tohoto závazku by mělo probíhat nákladově efektivním způsobem odpovídajícím nárokům na cenovou dostupnost, konkurenceschopnost, bezpečnost dodávek a udržitelnost a zohledňujícím současnou hospodářskou a politickou situaci. • Zjednodušení evropského politického komplementarity a soudržnosti mezi cíli a nástroji.

rámce

při

současném

zlepšování

• Flexibilitě uvnitř tohoto rámce EU, jež by členským státům umožnila přijmout strategii pro přechod na nízkouhlíkové hospodářství odpovídající jejich zvláštním podmínkám, stanovit si přednostní skladbu zdrojů energie, určit potřeby, pokud jde o energetickou bezpečnost, a udržovat náklady na minimální výši. • Posilování regionální spolupráce mezi členskými státy, která by jim umožnila čelit společným problémům v oblasti energetiky a klimatu nákladově efektivnějším způsobem a přitom posílila integraci trhu a zabránila jeho narušování. • Využití příležitosti, kterou rozvoj obnovitelných zdrojů energie nabízí, a to prostřednictvím politiky založené na nákladově efektivnějším přístupu, která posiluje evropský rozměr řešení a jejímž jádrem je další integrace vnitřního trhu s energií a nenarušená hospodářská soutěž. • Jasnému porozumění faktorům určujícím ceny energie, tak aby politika byla založena na prokazatelných faktech a bylo zřejmé, co lze a co nelze ovlivnit na vnitrostátní či na unijní úrovni. Při stanovování cílů rámce a nástrojů jeho provádění musí být klíčovými prvky konkurenceschopnost podniků a cenová dostupnost energie pro spotřebitele. • Zvyšování energetické bezpečnosti při současném vytváření nízkouhlíkového a konkurenceschopného energetického systému za pomoci společného postupu, integrovaných trhů, diverzifikace dovozu, udržitelného rozvoje domácích zdrojů energie, investic do nezbytné infrastruktury, úspor energie u konečných uživatelů a podpory výzkumu a inovací. • Zvyšování jistoty investorů prostřednictvím jasných signálů, které by jim dnes ukázaly, jak bude vypadat politický rámec po roce 2020, a jejich ubezpečením, že před tímto datem u stávajících cílů a nástrojů nedojde k podstatným změnám.

13

• Spravedlivému sdílení závazků mezi členskými státy, které by odráželo jejich specifické podmínky a možnosti.5 V souladu s uvedenými kritérii se výstup zaměřuje na hledání cest v sektoru českého zemědělství k jejich naplnění. Tato studie také popisuje existující a chybějící zdroje dat a navrhuje potřebné kroky, aby bylo možné provádět vyhodnocování navrhovaných cílů.

1. Provádění přijaté politiky, strategické dokumenty, politiky rezortů Tato kapitola reprezentuje rozbor stavu legislativy, akčních a strategických dokumentů a dosavadní způsob koordinace politik jednotlivých rezortů.

Právní základ a cíle Článek 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) činí z boje proti změně klimatu jednoznačný cíl politiky EU v oblasti životního prostředí.

Dosažené výsledky – shrnutí A. Mezinárodní politika v oblasti klimatu – Kjótský protokol a další V Kjótském protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) z roku 1997 se smluvní strany zavázaly snižovat emise šesti skleníkových plynů: oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, částečně fluorovaných uhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového (SF6). Protokol vstoupil v platnost v roce 2005 poté, co jej ratifikovalo 55 stran. EU se zavázala snížit emise CO2 během období let 2008– 2012 o 8 % v porovnání s hodnotami v roce 1990 – tento cíl byl mezi členskými státy rozdělen pomocí „rozhodnutí o sdílení břemene“ a následně jej bylo dosaženo: v roce 2010 byly emise v rámci EU-15 již o 10,6 % nižší než hodnoty v roce 1990. V Durbanu (v roce 2011) se strany dohodly na prodloužení platnosti Kjótského protokolu a zahájily přípravu nové právně závazné mezinárodní dohody, která by udržela globální oteplování pod hranicí 2 °C nad úrovní průměrné teploty před industrializací. Tato

5

Zdroj: SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU

A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ; Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030.

14

dohoda by měla být přijata v roce 2015 a měla by vstoupit v platnost v roce 2020, kdy skončí druhé kontrolní období Kjótského protokolu. Hlavními body pro EU při mezinárodních jednáních týkajících se klimatu jsou: ambiciózní a právně závazné cíle, silné mechanismy souladu, multilateralismus a spoléhání se na vědecké poznatky. B. Snahy v rámci EU v oblasti boje proti změně klimatu Evropská unie si stanovila jednostranný cíl v oblasti klimatu, kterým je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % a do roku 2050 o 80–95 %. Prohlásila rovněž, že je ochotna usilovat o snížení o 30 % do roku 2030, pokud ostatní rozvinuté země přispějí k tomuto cíli úměrně svým povinnostem a možnostem. Aby razila cestu k budoucnosti, zahájila EU debatu o rámci politiky pro klima a energetiku do roku 2030. Rovněž byl vytvořen plán pro dosažení nízkouhlíkového hospodářství do roku 2050. Vedoucí představitelé EU stanovili pro rok 2020 tři ambiciózní cíle: snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v rámci konečné spotřeby o 20 % a snížení celkové spotřeby primární energie EU o 20 % (vše oproti hodnotám z roku 1990). Tato iniciativa je známá jako klimaticko-energetický balíček a byla převedena do čtyř závazných legislativních opatření, kterými jsou: revidovaný systém EU pro obchodování s emisemi, rozhodnutí o sdílení úsilí, směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o zachycování a ukládání uhlíku (CCS). 1. Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS6): Je prvním a v současnosti největším mezinárodním trhem s uhlíkem a je také hlavním politickým nástrojem EU pro boj proti změně klimatu. Byl zaveden v roce 2005 s cílem pomoci dosáhnout závazku EU v rámci Kjótského protokolu a od té doby byl zásadním způsobem reformován. Vychází ze zásady „cap and trade“ (omezit a obchodovat): je stanoven strop pro celkové množství emisí skleníkových plynů, které může vypustit více než 11 000 zařízení (továrny, elektrárny atd.), jež jsou součástí tohoto systému. Každé zařízení si koupí nebo obdrží „emisní povolenky“, které jsou draženy členskými státy. S těmito kredity, z nichž každý odpovídá jedné tuně CO2, mohou jednotlivá zařízení, pokud je nevyužijí, mezi sebou obchodovat. Postupem času se celkové množství povolenek postupně snižuje. Vzhledem k tomu, že cena uhlíku je v současnosti příliš nízká na to, aby podněcovala investice do nízkouhlíkových inovací, přijímá EU opatření k nápravě ETS. Po dočasném zastavení dražby určitého podílu povolenek emisí CO2 Komise navrhla rezervu tržní stability,

6

Směrnice 2009/29/ES, kterou se mění směrnice 2003/87/ES

15

aby automatickou úpravou nabídky dražených povolenek vyvážila jejich strukturální přebytek. Od roku 2012 se systém ETS vztahuje též na letectví. V důsledku hromadného mezinárodního odporu EU nejdříve „pozastavila čas“ a odložila použití systému na mezinárodní lety o jeden rok. Po obtížných jednáních se Parlament a Rada dohodly na kompromisu, kterým je prodloužit opatření spočívající v „pozastavení času“ do konce roku 2016. 2. Non – ETS: Emise z odvětví, na něž se systém ETS nevztahuje, jako je silniční doprava, odpad, zemědělství a lesnictví, jsou předmětem rozhodnutí o sdílení úsilí (406/2009/ES). Aby tato odvětví dosáhla průměrného snížení skleníkových plynů o 10 %, byl pro každý členský stát stanoven závazný cíl pro roční snižování emisí do roku 2020. 3. Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES) se snaží zajistit, aby do roku 2020 energie z obnovitelných zdrojů, jako je biomasa, větrná, vodní a solární energie, tvořila alespoň 20 % celkové energetické spotřeby EU, pokud jde o výrobu elektřiny, dopravu, vytápění a chlazení. V rámci celkového cíle byl stanoven závazný minimální cíl pro každý členský stát s cílem zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy na alespoň 10 % spotřebovávané energie. Závaznost tohoto cíle je však „podmíněna udržitelností výroby“ a „tím, že biopaliva druhé generace budou komerčně dostupná“. 4. Technologie CCS (směrnice 2009/31/ES) odděluje CO2 z emisí vypouštěných do ovzduší (vznikajících při průmyslových procesech), stlačuje jej a přepravuje na místa, kde jej lze uložit. Podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu by tato technologie mohla odstranit 80–90 % emisí CO2. EU ustavila regulační rámec pro uvedení této nové technologie na trh a pro její subvencování. Provádění plánovaných demonstračních projektů v Evropě se však ukázalo jako obtížnější, než se původně zdálo, přičemž jednou z hlavních překážek jsou vysoké náklady. 5. Nařízení (ES) č. 443/2009 stanoví normy pro emise CO 2 u nových osobních automobilů. Cílem pro rok 2015 je 130 g CO2/km, přičemž počínaje rokem 2020 by měl být tento cíl snížen na 95 g/km. Nařízení, kterým se mění nařízení a jež zatím nebylo zveřejněno, vymezuje způsoby, jak cíle pro rok 2020 dosáhnout. Aby došlo k vytvoření pobídek pro odvětví, pokud jde o investice do nových technologií, umožňuje také zavedení tzv. „superkreditů“, kdy se při výpočtu průměrných specifických emisí CO2 nejméně znečišťující automobily v nabídce každého výrobce započítávají jako více než jeden automobil. Podobné nařízení, které bylo nedávno přezkoumáno, je uplatňováno na lehká užitková vozidla. Kromě toho EU v současnosti pracuje na budoucí strategii boje s emisemi CO2 vypouštěnými těžkými

16

nákladními vozidly. S cílem podpořit politiku snižování emisí CO2 zajišťuje směrnice 1999/94/ES, aby byly spotřebitelům zpřístupněny informace týkající se spotřeby paliva, a tudíž informace o emisích CO2 z nových osobních automobilů nabízených k prodeji nebo pronájmu v EU, tak aby se při nákupu nového automobilu mohli spotřebitelé informovaně rozhodnout. 6. Poté co byly v 80. letech 20. století za účelem zastavení ztenčování ozonové vrstvy zakázány chlorfluoruhlovodíky (CFC), jsou dnes jako náhražka v řadě průmyslových oblastí, jako je klimatizace a chlazení, používány fluorované plyny, neboť nepoškozují ozonovou vrstvu. Jejich potenciál, pokud jde o globální oteplování, však může být až 23 000krát silnější než potenciál CO2. EU proto přijala opatření za účelem kontroly používání fluorovaných plynů a zákazu jejich používání v nových klimatizačních a chladicích zařízeních do roku 2022 až 2025, čímž stanovila tempo ukončení jejich používání v celosvětovém měřítku.

Úloha Evropského parlamentu Dne 5. února 2014 Parlament vyslal výrazný signál jako odpověď na návrh politického rámce v oblasti klimatu a energie pro rok 2030, který předložila Komise, a vyzval ke stanovení tří závazných cílů: snížit domácí emise skleníkových plynů oproti stavu v roce 1990 přinejmenším o 40 %, dosáhnout 30% celkového podílu obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie a zvýšit o 40 % energetickou účinnost.

1.1. Administrativní postup EU Legislativní nástroje, kterými se provádí hlavní cíle klimaticko-energetického balíčku a hlavní politiky na podporu jejich dosažení na úrovni EU uvádí příloha 1. Z těchto nástrojů a referenčních dokumentů vychází dokument COM(2013) 169 final - ZELENÁ KNIHA Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030. Na tento dokument navazuje dopadová analýza SWD(2014) 15 final - PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE POSOUZENÍ DOPADŮ; průvodní dokument k Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030. Souhrn k uvedené analýze představuje SWD(2014) 16 final - PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ; průvodní dokument k Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030.

17

Dále navazuje hlavní dokument, na základě kterého jednotlivé členské státy vypracují své Rámcové pozice, COM(2014) 15 final - SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ; Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030. Obsahem tohoto sdělení je: Cíl snížení emisí skleníkových plynů Komise navrhuje stanovit cíl snížení emisí skleníkových plynů v rámci EU na 40% v roce 2030 ve srovnání s jejich úrovní v roce 1990. Na plnění cíle EU se musí podílet jak systém obchodování s emisemi, tak i příspěvek členských států v odvětvích, která nejsou zahrnutá do tohoto systému. Mezi jednotlivé členské státy je nutné rovněž vhodně a včas rozdělit společné závazky v odvětvích, která nejsou zahrnuta do systému obchodování s emisemi. V současnosti se závazky přerozdělují na základě relativního bohatství podle HDP na obyvatele, což má za následek široké rozložení závazků v rozpětí od 20% snížení až po 20% zvýšení emisí. Cíl EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů OZE by měly mít při přechodu ke konkurenceschopnějšímu, bezpečnějšímu a udržitelnějšímu energetickému systému i nadále klíčovou úlohu. Proto je nutné podstatně zvýšit podíl výroby energie z těchto zdrojů. Jsou-li energie z obnovitelných zdrojů generovány v rámci EU, mohou také snížit obchodní deficit EU v energetických komoditách, její zranitelnost vůči narušení dodávek a kolísání cen fosilních paliv. Takto získaná energie má rovněž potenciál být motorem růstu inovativních technologií, vytvářet pracovní místa v nově vznikajících odvětvích a snižovat znečištění ovzduší. V budoucnosti je nutné přínos energie z obnovitelných zdrojů využívat pokud možno tržním způsobem. Fungování systému obchodování s emisemi a příspěvek energie z obnovitelných zdrojů ke snižování emisí skleníkových plynů jsou úzce propojeny a navzájem se doplňují. Cíl snížení emisí skleníkových plynů ve výši 40 % by měl sám vést ke zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v EU minimálně o 27 %. Komise proto navrhuje, aby se tato hodnota stala cílem EU, pokud jde o podíl energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v EU. Zatímco by tento cíl byl závazný pro EU, nezavazoval by jednotlivé členské státy, ale jeho plnění by se provádělo na základě závazků přijatých samými členskými státy, jež by se při jejich stanovování měly řídit dosažením společného cíle EU a vycházet z hodnot, kterých by měl každý členský stát dosáhnout při plnění svých současných cílů pro rok 2020. Tyto nové závazky pro rok 2030 budou přezkoumány v rámci

18

správního procesu7 a v případě potřeby doplněny o další opatření a nástroje EU za účelem splnění cíle EU. Jak přispějí jednotlivá odvětví? (doprava, elektřina, teplo) – dle sdělení EK se nechá státům flexibilita snížit emise GHG nákladově nejefektivnějším způsobem, který odpovídá jejich specifickým podmínkám, skladbě zdrojů energie a kapacitám výroby energie z obnovitelných zdrojů. Energetická účinnost Přispěje ke splnění všech hlavních cílů politiky EU v oblasti energetiky a klimatu: větší konkurenceschopnosti, zabezpečení dodávek energie, udržitelnosti a přechodu na nízkouhlíkové hospodářství. Cíl EU týkající se energetické účinnosti není závazný. Reforma systému obchodování s emisemi Vznikl přebytek emisních povolenek v důsledku poklesu hospodářské činnosti během krize, snadného přístupu k mezinárodním úvěrům a v menší míře také kvůli provázanosti s ostatní politickou agendou v oblasti energetiky a klimatu. Evropský parlament a Rada v prosinci 2013 souhlasily se zmocněním Komise k odložení dražeb 900 milionů emisních povolenek do roku 2019 resp. 2020. Zajištění hospodářské soutěže na integrovaných trzích Prioritou Komise zůstává dokončení vnitřního trhu s energií elektřiny a plynu. Státní podpory mají podporovat tržně orientované postupy. Subvence určené vyspělým energetickým technologiím, včetně těch používaných v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, by měly být v letech 2020 až 2030 zcela zrušeny. Subvence nových a ještě se vyvíjejících technologií budou i nadále možné. Konkurenceschopná a cenově přístupná energie pro všechny spotřebitele Energie je významná pro konkurenceschopnost ekonomik členských států, neboť jí jsou dotčeny produkční náklady průmyslových odvětví a služeb i kupní síla domácností. Podpora bezpečnosti dodávek energie Znamená zajištění soustavných a odpovídajících dodávek energie ze všech zdrojů všem uživatelům.

7

viz. Příloha č. 2

19

1.2. Administrativní postup ČR V návaznosti na legislativní postup EU jsou činěny také kroky na vnitrostátních úrovních. MPO ve spolupráci s dotčenými resorty (MŽP, MZe, MPSV, MF) vypracoval předběžnou analýzu potenciálních dopadů sdělení EK k rámci klimaticko-energetické politiky mezi lety 2020-2030 na Českou republiku. Dále byla zpracována MPO Rámcová pozice / Stanovisko pro Parlament ČR k Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030. Tato studie se zaměřuje na hledání způsobů hodnocení potenciálních dopadů přijetí navrhovaného rámce klimaticko-energetické politiky mezi lety 2020-2030 na zemědělství ČR. Protože mechanizmy rozložení jednotlivých cílů na nejnižší úroveň nejsou v tuto chvíli známy, cílem studie je stanovení „technického potenciálu“ zemědělství pro plnění těchto cílů.

20

2. „Klimaticko-energetický balíček 202030“ Nový cíl redukce emisí GHG v rámci EU, a to sice o 40 % ve srovnání s rokem 1990 s rozdělením na sektory zahrnuté v EU ETS a nezahrnuté do EU ETS. V sektoru EU ETS bude muset dojít k 43% redukci emisí GHG do roku 2030 a v sektorech mimo EU ETS o 30 % ve srovnání s referenčním rokem 2005. Aby bylo dosaženo požadované redukce emisí v EU ETS, roční redukční faktor, kterým je určeno maximální množství povolenek, bude navýšen ze stávajících 1,74 % na 2,2 % po roce 2020. Rovněž cíl snížení emisí v sektorech mimo EU ETS bude alokován mezi členské státy na základě zatím nenavrženého klíče. Především zemědělství, doprava, odpady, domácnosti, služby a nově i využívání půdy a lesnictví mají být do roku 2030 zahrnuty do redukčního cíle pro emise skleníkových plynů mimo EU ETS. Jak bylo uvedeno výše, není v současnosti znám mechanizmus rozdělení cílů mezi členské státy EU a jejich jednotlivá odvětví. Pro účely této studie se předpokládá stejná koncepce klimatického balíčku, jak je uplatněna pro kontrolní období 2013 – 2020, pouze cíle jsou 40% snížení emisí a 27% zvýšení podílu OZE na spotřebě energií (energetická účinnost není právně závazná a není zde řešena). Tato kapitola se zaměřuje jen na ty mechanizmy, do nichž je začleněno zemědělství. Viz. kapitoly 2.2. a 2.3. (nejsou podrobněji rozborovány EU ETS a CCS).

2.1. EU ETS Do současného systému není odvětví zemědělství začleněno. Zda bude pro cíle do roku 2030 zahrnuto, rozhodnou další návazná jednání.

2.2. Non – ETS Emisemi bez CO2 ze zemědělství se zabývá rozhodnutí o „sdílení úsilí“, emise CO2 a odstraňování CO2 v souvislosti s využíváním půdy a lesnictvím jsou vyloučeny z cíle EU pro domácí snížení emisí, avšak jsou zohledněny v rámci mezinárodních závazků. Proto jsou v této studii také zahrnuty. Aby se zajistilo, že se budou na zmírňování změny klimatu nákladově efektivním způsobem podílet všechna odvětví, zemědělství, využívání půdy, změny využívání půdy a lesnictví by se měly zahrnout do cíle pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030.

21

Rozložení cílů do roku 2020 uvádí Tab. č. 1. Tab. č. 1: Mezní hodnoty emisí skleníkových plynů jednotlivých ČS podle článku 3 Mezní hodnoty emisí skleníkových plynů členského státu v roce 2020 oproti úrovním Stát emisí skleníkových plynů v roce 2005 Belgie -15 % Bulharsko 20 % Česká Republika 9% Dánsko -20 % Německo -14 % Estonsko 11 % Irsko -20 % Řecko -4 % Španělsko -10 % Francie -14 % Itálie -13 % Kypr -5 % Lotyšsko 17 % Litva 15 % Lucembursko -20 % Maďarsko 10 % Malta 5% Nizozemsko -16 % Rakousko -16 % Polsko 14 % Portugalsko 1% Rumunsko 19 % Slovinsko 4% Slovensko 13 % Finsko -16 % Švédsko -17 % Spojené království -16 %

Zdroj: Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady č. 406/2009/ES

Rozložení cílů mezi jednotlivé státy a sektory do roku 2030 není v této chvíli známé. Studie se proto zaměřuje na výpočet technického potenciálu v zemědělství. Každá účastnická země rámcové úmluvy povinně předkládá sekretariátu UNFCCC dokumenty o stavu plnění závazků: 1. k UNFCCC ČR naposledy předložila: • Fifth National Communication Of The Czech Republice On The UN Framework Convention On Climate Change Including Supplementary Information Pursuant To Article 7.2 Of The Kyoto Protocol (předkládá se jednou za 4-5 let)

22

•

National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic (předkládá se každoročně) a

2. ke Kjótskému protokolu každá země: Obr. č. 1: Schéma hlášení pro účely Kjótského protokolu

Zdroj: https://unfccc.int/national_reports/reporting_and_review_for_annex_i_parties/items/5689.php

Každá země má svůj systém inventury GHG. Za ČR je za něj zodpovědné MŽP, které pověřilo ČHMÚ za koordinaci a přípravu inventur GHG. Na ČHMÚ je zodpovědná osoba Pavel Fott ([email protected]). Sektorové inventury připravují specializované instituce. The Institute of Forest Ecosystem Research (IFER) zpracovává inventury emisí a jejich ukládání v sektoru zemědělství a sektoru LULUCF. Zdrojem dat je především ČSÚ. Národní inventura je založena na metodice IPCC8. Příprava inventury zahrnuje sběr aktivních dat, výběr vhodných metod a emisních faktorů, určení nejistot a zajištění kontrolních mechanizmů QA/QC9. QA/QC systém určuje odpovědná instituce (IFER). Podle metodiky IPCC (Good

8

(Revised 1996 IPCC Guidelines, 1997, Good Practice Guidance, 2000 and Good Practice Guidance for

LULUCF, 2003). 9

(Quality assurance/ Quality control)

23

Practice Guidance, 2000 and Good Practice Guidance for LULUCF, 2003) stanovená produkce a ukládání emisí jsou přepočítávány, pokud jsou k dispozici nová a přesnější data, nebo zpřesní-li se metodika. ČHMÚ předkládá data sekretariátu UNFCCC ve formátu CRF (Common Reporting Format) a je odpovědný za NIR.

Některé obecné přístupy k redukci emisí v sektorech Zemědělství a LULUCF: •

Rašeliniště a mokřady jsou z hlediska uhlíku rizikové oblasti, které zadržují významné množství uhlíku pouze za vlhka. Naopak za sucha se z nich stávají zdroje skleníkových plynů.

• •

Opatření omezením orby popř. žádná orba, vedou synergicky i k úsporám energie. Udržování rostlinného půdního pokryvu v průběhu celého roku (meziplodiny), zapracování org. látek do půdy udržitelným způsobem (hnůj, sláma, kompost). Ochrana organické půdní hmoty před oxidací (rašeliniště, mokřady, louky).

• •

•

Pestré osevní postupy včetně velkého podílu vikvovitých rostlin. Odhaduje se, že v ČR by změny osevního postupu (zvýšení zastoupení leguminóz, organicky hnojených a hluboko kořenících plodin, pěstování meziplodin) s cílem vyprodukovat co nejvíce podzemní biomasy do půdy mohly přinést snížení emisí CO2 pro rok 2020 o 950 tis. tun. Udržování a ochrana trvalých pastvin a přeměna orných půd na TTP. Rozšiřování TTP by

•

prostřednictvím většího ukládání uhlíku v půdě, ale také snížením eroze mohlo k roku 2020 (při trendu zvyšování jejich výměra o 2-3000 ha ročně) znamenat snížení emisí GHG o 63 tis. t. CO2. Zalesňování zemědělské půdy nebo pěstování RRD (kořeny dřevin efektivněji ukládají

•

• • •

a zadržují a uhlík). Zalesňování a zakládání porostů RRD především na plochách méně vhodných k zemědělské činnosti s výhledem nárůstu cca 1000 ha ročně by přineslo snížení GHG do 2020 o 54 tis. tun CO2 a zároveň by přispělo k omezení eroze, lepšímu zadržení vody v krajině a zvýšení produkce dřevní štěpky/biomasy. Zavádění nových odrůd a plemen lépe využívajících okolní podmínky k produkci biomasy, nebo konverzi živin. Používání postupů přesného zemědělství (optimalizace používání minerálního a organického dusíku a dalších živin podle výnosu a obsahu živin v půdě). Celkové snížení vnějších vstupů (např. nepoužívání minerálních dusíkatých hnojiv v ekologickém zemědělství). Cílem je nezvyšovat množství aplikovaných průmyslových hnojiv na 1 ha, zvláště dusíkatých a dosáhnout optimálních termínů možné aplikace těchto hnojiv na pozemky. Výsledek pro rok 2020 bude ovlivněn snižováním výměry orné půdy, které by se mělo zastavit, nebo výrazně omezit. Přesto lze vyjádřit dosažitelné snížení emise oxidů dusíku pro rok 2020 jako pokles o 450 tis. tun ekvivalentního CO2.

24

2.2.1. Sektor zemědělství Zemědělství má v ČR typický středoevropský charakter s produkcí potravin mírného klimatického pásma a intenzívním obhospodařováním půdy. Stratifikace produkce je spíše závislá na nadmořské výšce než zeměpisné šířce. České zemědělství má potenciál plně uspokojit domácí potřebu v produkci základních komodit. Převažuje rostlinná výroba nad živočišnou. Podíl zemědělství na HDP je přibližně na úrovni průměru EU. Produkce tržních plodin, zejména dominantní pšenice, v posledních letech stoupala na úkor plodin pro výrobu krmiv. V posledních letech také stouply plochy oseté řepkou olejkou. Oproti rostlinné výrobě došlo ke značnému úbytku hospodářských zvířat. ČR je ve stavech HZ pod průměrem EU. Rostlinná výroba tvoří cca 58% z celkové zemědělské produkce naproti 42% v produkci živočišné výroby. Převaha rostlinné výroby je zaznamenána od roku 2001. V přepočtu na jednoho obyvatele odpovídá zhruba 0,4 ha zemědělské půdy. Graf č. 1 udává pro ilustraci výsledky šetření celkové zemědělské produkce mezi lety 1998 – 2006. V letech 1993 – 2007 bylo vyjmuto celkem 33 tis. ha zemědělské půdy. (tj. snížení o 0,8%). Zvýšení zemědělské produkce bylo doprovázeno zvýšenou spotřebou minerálních hnojiv, viz. Graf č. 2.

Graf č. 1: Produkce zemědělského sektoru v konstantních cenách 2000 v letech 1998 – 2006 (mil. Kč)

Zdroj: ČSÚ, CENIA

25

Graf č. 2: Trendy ve spotřebě minerálních hnojiv v období 1999 – 2007 (kg/ha)

Zdroj: ČSÚ

Od roku 2007, kdy bylo zavedeno povinné přimíchávání bio složek do paliv, stoupala produkce řepky. Zemědělský sektor přispíval v roce 2007 přibližně 70% z celkových emisí N2O v ČR. Po roce 1990 vlivem transformace a nedostatku finančních prostředků klesla spotřeba minerálních hnojiv, která opět v roce 1994 stoupla a od té doby mírně kolísá. V posledních letech spotřeba hnojiv odpovídá průměru EU. Emise GHG v podmínkách ČR se skládají zejména z emisí enterické fermentace (pouze CH4), nakládání s hnojem (CH4 a N2O) a zemědělské půdy (N2O). Ostatní subkategorie dle členění IPCC – pěstování rýže, pálení savan, pálení polních zbytků atd. se v ČR nevyskytují. Emise metanu jsou odvozeny od chovu HZ. Ty jsou primárně odvozeny od enterické fermentace (trávící proces, převážně skot). Další emise jsou odvozeny od nakládání s hnojivy, kde se tvoří metan za anaerobních podmínek (za současné tvorby amoniaku, který není monitorován). Emise oxidu dusného se tvoří zejména při nitrifikačních - denitrifikačních procesech v půdách. Příspěvek lidské činnosti stanovený v NIR je způsoben nitrogenními substancemi z anorganických N – hnojiv, z hnoje HZ a N obsažený v částech zemědělských plodin vrácených zpět do půdy (např. slamnatý hnůj zaoraný do půdy). Dále jsou zahrnuty emise ze stájí a nakládání s hnojivy a nepřímé emise uložené v atmosféře a nitrogenních substancí smytých do vodních toků a rezervoárů.

26

Projekce emisí ze zemědělské produkce zahrnují tyto GHG: •

•

emise CH4 (enterická fermentace; nakládání s hnojem) -

krávy

-

prasata

-

ovce

-

kozy

-

koně

-

drůbež

emise N2O (přímé emise ze zemědělské půdy; nepřímé emise ze zemědělských činností) -

aplikace dusíkatých hnojiv (t N)

-

produkce obilovin (t)

-

produkce luskovin (t)

Opatření k redukci GHG v zemědělství zahrnují zejména snížení aplikací N – hnojiv, pěstování meziplodin, rozvoj organického farmaření, zavádění moderních technologií, kontrolovanou fermentaci rostlinného odpadu, atd. Lze očekávat, že současný trend redukce GHG bude pokračovat v menším měřítku. Současný potenciál v zaváděných opatření se očekává pouze na úrovni 10% ve srovnání 2020 oproti 2006. Projekce celkových emisí do r. 2020 uvádí Tab. č. 2 a Graf č. 3.

Tab. č. 2: Projekce celkových emisí v zemědělství v závislosti na opatřeních (v Gg CO2eq) 1995 2006 2010 2015 2020 Bez opatření 9,580 11,087 11,482 12,115 12,593 S opatřeními 9,580 7,670 7,809 7,722 7,628 S dodatečnými opatřeními 9,580 7,670 7,477 7,149 6,821

Zdroj: Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) Z uvedených tabulek a grafů je patrný podstatný efekt přijatých dodatečných opatření v roce 2020.

27

Graf č. 3: Projekce celkových emisí v zemědělství podle tří scénářů

Zdroj: Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

Graf č. 4: Trendy emisí v zemědělství v období 1990 – 2012 (v Gg CO2 eq.)

Zdroj: National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic (Submission under the UNFCCC and under the Kyoto Protocol reported inventories 1990-2011). Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

28

Emise GHG relativně stabilně klesaly v období 1990 - 2003 a dále pak kolísaly. V roce 2010 dosáhly emise nejnižší hodnoty. V 2011 byly emise 50.32 % pod hodnotou základního roku. Kvantitativní přehled uvádí Graf č. 4. Zemědělství dosáhlo 8 064.84 Gg CO2 eq. v 2011 což odpovídá 6.04 % celkových národních emisí (bez LULUCF). Nejdůležitější podkategorie zemědělská půda (emise N2O) přispěla 62.24 % v sektoru v 2011, následována enterickou fermentací (emise CH4, 24.83 %) a nakládáním s hnojem (emise CH4 a N2O, 4.70 % a respektive 8.23 %). Zemědělství je největší zdroj emisí N2O a druhý největší zdroj emisí CH4: 73.02 % z veškerých emisí N2O a 23.15 % u emisí CH4 v 2011 byly původem z této kategorie. Tab. č. 3 ukazuje hlavní zdroje agregovaných emisí za rok 2012.

Tab. č. 3: Přehled signifikantních kategorií v tomto sektoru (2012) Kategorie Plyn % z celkových GHG* 4.D.1 Zemědělská půda, přímé emise N2O 2,775 4.D.3 Zemědělská půda, nepřímé emise N2O 1,786 4.A Enterická fermentace CH4 1,571 4.B Nakládání s hnojem N2O 0,554 4.B Nakládání s hnojem CH4 0,394 *bez zápočtu LULUCF

Zdroj: National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic (Submission under the UNFCCC and under the Kyoto Protocol reported inventories 1990-2011) Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) Vlivem ekonomické transformace, restitucí půdy, zařazení do jednotného vnitřního trhu EU a přijetí acquis communitaire včetně Společné zemědělské politiky poklesly roční emise skleníkových plynů přepočtené na ekvivalent CO2 vykazované v souladu s metodikou UNFCCC již v roce 2005 na přibližně 50% emisí ve srovnání s referenčním rokem 1990 a od té doby stagnují. Dle rozdělení cílů může ČR navýšit národní emise do roku 2020 o 9% vůči roku 2005. S ohledem na již dosažené redukce emisí a vzhledem k záměrům schváleným ve Strategii pro růst českého zemědělství podporovat chov hospodářských zvířat za účelem zvýšení potravinové soběstačnosti zejména v živočišných komoditách a k malému podílu zemědělství na národních emisích ČR (cca 7 %) lze očekávat spíše mírný nárůst podílu emisí ze zemědělského sektoru na národních emisích skleníkových plynů ČR.

2.2.1.1. Enterická fermentace Enterická fermentace je zdrojem emisí CH4. V roce 2011 tvořily tyto emise 84.1 % z celkových emisí CH4 v zemědělství. Tato kategorie zahrnuje emise skotu (dojnice a skot 29

BTPM), prasata, ovce, koně a kozy. Drůbež není započítána (metodika IPCC nestanovuje emisní faktor). Detailnější postup stanovení emisí uvádí National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic 1990-2011. Graf č. 5 uvádí hodnoty emisí CH4 z enterické fermentace. V porovnání příspěvku skotu je na celkových emisích enterické fermentace podíl emisí CH4 ostatních kategorií mnohem nižší a podílí se na nich 5,5 %. Důležitá je optimalizace složení směsné krmné dávky a aplikace krmných aditiv, protože výživa a množství přijímané potravy ovlivňují uvolňování metanu z těl zvířat a hnoje. Opatření týkající se správné výživy a krmení hospodářských zvířat a vedoucí ke snížení obsahu vyloučeného dusíku a fosforu jsou považovány za BAT techniku. Dále lze využít ověřené postupy krmení biotechnologickými přípravky, upevňující vazbu dusíkatých látek v exkrementech.

Graf č. 5: Emise metanu z enterické fermentace skotu v období 1990 – 2012


30

2.2.1.2. Nakládání s hnojem Emise pocházející z nakládání s hnojem se týkají zejména CH4 a N2O. V roce 2011 tvořily emise CH4 15.91 % z celkových emisí CH4 v zemědělství (18.04 Gg CH4). Emise N2O z této kategorie přispívaly 11.7 % z celkových emisí N2O v zemědělství (2.14 Gg N2O). Celkové emise z nakládání s hnojem byly 1 042.77 Gg CO2 eq. v 2011. V období 1990-2011 emise z nakládání s hnojem klesly o 60 %, jak ukazuje Graf č. 6. Emise skotu a prasat dominují.

Graf č. 6: Emise z nakládání s hnojem v letech 1990-2012


Redukce u počtu skotu je částečně kompenzována vyšší užitkovostí (větší příjem energie). Zahrnuty jsou emise CH4 a N2O HZ (skot, prasata. ovce, koně, kozy a drůbež) a domácích zvířat. Rozlišují se tzv. animal waste management systems (AWMS) u odhadů N2O: kejdový systém, denní vývoz, skladování pevného a suchého hnoje a další systémy nakládání s hnojem. Oxid dusný se tvoří kombinovanými nitrifikačními - denitrifikačními procesy. Metan vzniká během uložení organického materiálu pomocí anaerobních a fakultativních

31

bakterií za anaerobních podmínek. Množství emisí závisí na obsahu organického materiálu v hnoji a klimatických podmínkách. Detailnější postup stanovení emisí uvádí National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic 1990-2011. Vhodná opatření jsou lepší skladování statkových hnojiv a jejich aplikace do půdy (např. podpovrchová injektáž), nebo zpracování v BPS. Jedná se o jedno z nejslibnějších opatření, které je navíc v regionech s vysokou koncentrací chovaných zvířat a s velkými objemy kejdy a hnoje nákladově vysoce efektivní.

2.2.1.3. Emise ze zemědělské půdy Tato kategorie zahrnuje přímé a nepřímé emise oxidu dusného ze zemědělské půdy. Oba zdroje N2O (přímé i nepřímé) jsou klíčové. N2O vzniká v půdě jako výsledek mikrobiálních nitrifikačních - denitrifikačních procesů (závisí na obsahu dusíku a uhlíku, vlhkosti, teplotě a pH v půdě). Proto přídavek minerálního dusíku z umělých hnojiv, hnoje, zbytků rostlin, plodin vázajících dusík zvyšuje tvorbu emisí N2O. Emise N2O ze zemědělství zahrnují tyto kategorie: • • •

Přímé emise (emise z umělých hnojiv, hnoje, zbytků rostlin, plodin vázajících dusík), emise z pastevního hnoje, nepřímé emise (emise z atmosférické depozice a dusíkatých látek vyplavených do vodních toků a nádrží - úniky).

V roce 2011 tvořily 88.3 % z celkových emisí N2O v zemědělství emise zemědělských půd, zatímco zbytek tvořilo nakládání s hnojem (11.7 %). V této kategorii je pozorován snižující se trend: emise v 2011 (5 683.03 Gg CO2 eq.) byly o 46.5 % nižší než v základním roce. Viz. Graf č. 7.

32

Graf č. 7: Emise N2O v zemědělství dle subkategorií (Gg N2O)

Zdroj: National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Rep. 1990-2011 (2012 resubmisson) Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) Detailnější postup stanovení emisí uvádí NATIONAL GHG INVENTORY REPORT OF THE CZECH REPUBLIC 1990-2011.

2.2.1.4. Výpočet nákladů na redukci 1t CO2 Opatření, která již byla realizována, nebo se s jejich zaváděním již započalo, se odrážejí v každoročně kalkulovaných a reportovaných hodnotách emisí. Ty opatření, se kterými se započalo, ale stále jejich zavádění běží, se nám v nákladech promítají i po roce 2012. Opatření, která se teprve chystají, resp. opatření zaváděná po roce 2012, budou zapracovaná v rámci této studie do výhledu emisí včetně nákladů do roku 2030. Projekce emisí pro období do roku 2030 vycházejí z historického vývoje emisí a berou v úvahu současný stav a předpokládaný vývoj českého zemědělství do roku 2030. Výchozím materiálem pro analýzu stavu a vývoje zemědělského sektoru se staly zprávy: “Vize českého zemědělství po roce 2010” a „Strategie pro růst české zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky po roce 2013“, které formulují obecné

33

i specifické strategie vývoje na základě široké diskuze Skupiny pro strategické otázky v zemědělství. Zpracování prognózy vývoje emisí skleníkových plynů ze zemědělského sektoru zahrnuje tyto kroky: 1. Analýza nástrojů a opatření vedoucí k naplnění stanovených cílů v sektoru zemědělství zaváděných a uplatňovaných v souladu s legislativami EU a ČR. a. souhrn stávajících realizovaných opatření a programů (platná opatření) b. souhrn plánovaných politik, nástrojů a opatření (dodatečná opatření) 2. Kalkulace emisí pro roky 2012 a 2030. 3. Stanovení nákladů na redukci 1t CO2. Za výchozí rok pro projekce skleníkových plynů byl zvolen poslední rok emisní inventury, tj. rok 2012, pro který jsou k dispozici oficiální statistická data v oblasti zemědělství (ČSÚ, MZe) a současně emisní inventura ve formě National Inventory Report of the Czech Republic (NIR 2014). Jako koncový rok pro projekci emisí skleníkových plynů byl zvolen v souladu s požadavky emisního závazku rok 2030. Základními zdroji dat pro zpracování prognózy vývoje emisí skleníkových plynů jsou dostupné odhady vývoje aktivitních dat a analýza dopadů již realizovaných nebo plánovaných opatření, která směřují ke zmírnění produkce emisí v tomto sektoru.

1. Platná opatření jsou tyto: Scénář s opatřeními – zahrnuje politiky a opatření realizované a zavedené do roku 2012. Na úrovni EU: • •

Společná zemědělská politika EU (CAP EU) Strategie Evropa 2020 – 10-letá strategie EU, zahájená v roce 2010 a jejímž cílem je dosáhnout hospodářského růstu a větší zaměstnanosti. V rámci strategie bylo stanoveno pět hlavních cílů, které musí Unie do konce tohoto desetiletí dosáhnout. Provádění a monitorování strategie Evropa 2020 se děje v kontextu tzv. evropského semestru. Jedná se o roční cyklus koordinace hospodářských a rozpočtových politik na úrovni EU. Jedním z cílů EU pro rok 2020 je snížit emise skleníkových plynů o 20 % (nebo dokonce o 30 %, pokud k tomu budou vytvořeny podmínky) ve srovnání se stavem v roce 1990 a zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 %.

34

•

Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) je pověřen zabezpečováním SZP EU v ČR a zprostředkovává finanční podpory z Evropské unie a národních zdrojů. Dotace z EU jsou v rámci společné zemědělské politiky poskytovány z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF) a také z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) a z Evropského rybářského fondu (EFF).

•

Systém kontrol podmíněnosti (Cross Compliance) zaveden v ČR od roku 2009. Tento systém na jedné straně umožňuje čerpání evropských finančních podpor, na straně druhé toto čerpání "podmiňuje" dodržováním požadavků a standardů. Všechny tyto požadavky a standardy vychází z platných evropských a národních předpisů a jejich plnění bylo již před zavedením systému Kontrol podmíněnosti (CC) kontrolováno v rámci národních kontrol. Od roku 2010 jsou zemědělci povinni plnit 10 standardů GAEC (Dobrý zemědělský a environmentální stav), které jsou komplexnější a lépe odpovídají zemědělské

•

praxi. Programy podpory (PGRLF) - Investiční programy podpory podnikání jsou zaměřené zejména na realizaci dlouhodobých investičních záměrů s ohledem na

•

restrukturalizaci a zvýšení efektivnosti, modernizaci, snížení výrobních nákladů, zlepšení jakosti a další rozvoj zemědělských subjektů. Program LEADER ČR je určen na jedné straně místním partnerstvím venkovských území, která vytvářejí a realizují společné rozvojové strategie a záměry, a na druhé straně místním subjektům, které realizují konkrétní projekty.

35

•

Program SAPARD nebo-li Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova je prvním dotačním programem Evropské unie. Česká republika mohla SAPARD využívat v časovém rozmezí let 2000 – 2006, maximálně však do konkrétního data vstupu do Evropské unie.

Na národní úrovni ČR: •

Program rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 (PRV) předpokládal orientaci zemědělské politiky do čtyř základních směrů, z nichž osa II. byla zaměřena na zlepšení životního prostředí a krajiny. Celkový objem finančních prostředků určených pro dotace z PRV tvoří spolu s příspěvkem ze státního rozpočtu cca 90 mld. Kč (3,6 mld. EUR) na období 2007–2013 [9].

• •

Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007–2013 (NSP) Horizontální plán rozvoje venkova (HPRV), implementovaný roku 2004, má za cíl zejména ochranu a podporu vysoké hodnoty přírody a udržitelného zemědělství, které dodržuje environmentální požadavky, zachování a podporu zemědělských systémů s nízkými vstupními náklady, ochranu a zlepšování přirozeného prostředí, hygienických podmínek a podmínek spokojené existence zvířat, zachování a posílení životaschopné sociální struktury ve venkovských oblastech.

•

Nitrátová směrnice stanoví seznam zranitelných oblastí a pravidla pro používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Vládním nařízením č. 103/2003 Sb. byly v návaznosti na nitrátovou směrnici EU stanoveny zranitelné oblasti představující území odvodněná do povrchových a podzemních vod znečištěných nebo ohrožených dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zranitelné oblasti zahrnují více než 40 % výměry zemědělské půdy a pro hospodaření v nich byla stanovena účinná opatření obsažená v tzv. akčních programech. Hlavním

• • •

zdrojem plošného znečištění vod ze zemědělství je vyplavování dusičnanů z půdy v době, kdy je nízký odběr dusíku rostlinami. Na znečištění vod dusičnany se v našich podmínkách podílejí ve větší míře statková než minerální dusíkatá hnojiva. Nařízení vlády č. 79/2007 Sb. stanovuje podmínky provádění agroenvironmentálních opatření Nařízení vlády č. 80/2007 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování platby pro pěstování energetických plodin. Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011–2015 předkládá strategie rozvoje ekologického zemědělství v ČR do roku 2015.

36

V roce 2011 bylo v ČR obhospodařováno v systému ekologického zemědělství ca. 11 % z celkové výměry zemědělské půdy. •

Podpora místního rozvoje LEADER (CLLD - komunitně vedený místní rozvoj) - zkušenosti s implementací metody LEADER ukazují, že místní skupiny hrají v rozvoji venkova nezastupitelnou roli. Na základě místní strategie se realizují projekty, které pomáhají řešit specifické problémy dané lokality lépe než centrálně řízené programy. Podporou metody LEADER lze dosáhnout vyšší hospodárnosti s veřejnými zdroji resp. využití lepšího zacílení intervence, přesnějšího posouzení potřebnosti projektu pro danou lokalitu a v neposlední řadě synergických efektů jednotlivých programů ESIF.

2. Dodatečná opatření jsou tyto: Scénář s dodatečnými opatřeními - základním (referenčním) rokem je rok 2012 podle poslední aktuální emisní inventury. V tomto scénáři jsou zahrnuty kromě politik a opatření popsaných ve scénáři “s opatřeními” též plánované politiky a opatření, s jejichž realizací se počítá v období po roce 2012 (výhledově do roku 2030). Na úrovni EU: •

Reforma SZP a pravidla pro rok 2014 – na konci roku 2013 Rada ministrů zemědělství EU oficiálně přijala 4 základní právní předpisy o reformované společné zemědělské politice, jakož i přechodná ustanovení týkající se roku 2014. Drtivá většina právních předpisů o SZP bude definována v souladu s těmito 4 nařízeními, které se týkají především rozvoje venkova, "horizontálních" otázek, přímých plateb zemědělcům a problémů trhu. Nařízení a přechodná pravidla zveřejněná v Úředním věstníku EU L 347, České vydání, Právní předpisy - Svazek 56 ze dne 20. prosince 2013, ISSN 1977-0626: 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009

37

4. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1310/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví některá přechodná ustanovení o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1305/2013, pokud jde o zdroje a jejich rozdělení v roce 2014, a kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 73/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013, č. 1306/2013 a č. 1308/2013, pokud jde o jejich použití v roce 2014. •

Cross Compliance, vč. GAEC (dobrý zemědělský a environmentální stav) nové podmínky Cross Compliance, včetně GAEC, se promítnou i v rámci pokračujících závazků AEO z programového období 2007-2014. Příprava změn kontrol podmíněnosti je stále v jednání. Případné změny budou provedeny s ohledem na právní rámec daný evropskými předpisy č. 1306/2013, č. 809/2014 a č. 640/2014.

Na národní úrovni: •

Program rozvoje venkova 2014-2020 – v současné době schválen a předložen Evropské komisi k připomínkování. Předpokládáné schválení Programu rozvoje venkova na období 2014-2020 ze strany Evropské komise je v 1. čtvrtletí roku 2015. Projektová opatření PRV budou implementována stejně jako v současném období prostřednictvím nařízení vlády nebo tzv. Pravidel. Obecná část pravidel a specifická pravidla pro některá opatření PRV 2014-2020 budou zveřejněna nejdříve na jaře roku 2015. Termín zveřejnění nařízení vlády k jednotlivým opatřením závisí na termínu schválení PRV. Předběžný harmonogram je následující: 1) podzim 2014 - schválení PRV Evropskou komisí, 2) leden/únor 2015 - schválení podrobných podmínek pro jednotlivá opatření v rámci nařízení vlády, 3) únor 2015 - příprava metodických pokynů dle schválených nařízení vlády. 4) září 2015 - spuštění 1. kola příjmu žádostí (zřejmě investiční opatření do zemědělství).

•

Strategie pro růst české zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky po roce 2013 - koncepční materiál MZE, který bude 38

v průběhu doby konfrontován skutečně naplňovanými cíli a bude-li třeba i případně revidován. Otázky, které Strategie pro růst neřeší, zejména týkající se

•

vody, půdy a krajiny budou samostatnými tématy nadcházejících meziresortních odborných diskusí včetně relevantních výstupů a doporučení. Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012-2020 (dále APB), jehož cílem bylo především vymezit vhodná opatření a principy, která pomohou k efektivnímu a účelnému využití energetického potenciálu biomasy. K hlavním cílům APB patří stanovení kvantifikovaného energetického potenciálu zemědělské a lesní dendromasy a kvantifikace množství energie, která může být

•

•

reálně vyrobená v ČR z biomasy s výhledem do roku 2020. Zákon č. 179/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Účinnost od 1. 1. 2015. Tematické oblasti: Dotace a podpory, strukturální politika, rostlinná výroba, rozvoj venkova Nařízení vlády č. 117/2014 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost od 1. 7. 2014. Tematické oblasti: Zranitelné oblasti, akční program, použití dusíkatých hnojiv, období zákazu hnojení, omezení užití organického dusíku, skladování dusíkatých hnojivých látek ve zranitelných oblastech, střídání plodin ve zranitelných oblastech, hospodaření na svažitých zemědělských pozemcích, limity hnojení jednotlivých plodin.

Většina jmenovaných opatření má vliv na počty hospodářských zvířat (především skotu a prasat), množství aplikovaných hnojiv (průmyslová i statková hnojiva), rostlinnou produkci obilovin a pícnin ve sledovaném období a způsob obhospodařování zemědělské půdy. To jsou veličiny přímo ovlivňující predikce budoucího vývoje emisí. Hodnoty, ze kterých studie vychází, uvádí Tab. č. 4, Tab. č. 5 a Tab. č. 6. Konkrétní opatření obsažená v programech uvádí příloha 3.

39

Tab. č. 4: Předpoklad vývoje počtu chovaných hospodářských zvířat v ČR do roku 2030. Rok 1945 1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2020 2025 2030

Skot 3 024 663 3 076 476 2 782 476 2 986 385 3 065 245 2 939 828 3 187 822 3 428 954 3 502 741 3 506 222 3 359 976 2 949 574 2 511 737 2 161 438 2 029 827 1 988 810 1 865 902 1 700 789 1 657 337 1 573 530 1 582 027 1 520 136 1 473 828 1 428 329 1 397 308 1 373 645 1 391 393 1 401 607 1 363 213 1 349 286 1 343 686 1 353 685 1 352 822 1 450 000 1 500 000 1 600 000

z toho krávy 1 518 849 1 400 259 1 465 632 1 429 575 1 388 327 1 310 161 1 337 203 1 318 952 1 285 867 1 236 218 1 195 429 1 036 276 932 454 829 729 768 236 750 593 702 301 646 838 642 026 614 787 611 431 596 295 590 322 572 887 573 724 563 723 564 686 568 695 559 803 551 245 551 536 551 225 551 924 580 000 600 000 620 000

Ovce

Prasata 1 724 000 2 911 290 3 032 507 3 498 602 3 859 080 3 168 728 4 306 764 4 796 932 4 299 037 4 789 898 4 569 304 4 609 149 4 598 821 4 070 898 3 866 568 4 016 246 4 079 590 4 012 943 4 000 720 3 687 967 3 593 717 3 440 925 3 362 801 3 126 539 2 876 834 2 840 375 2 830 415 2 432 984 1 971 417 1 909 232 1 749 092 1 578 827 1 586 627 2 000 000 2 600 000 3 200 000

282 000 202 706 424 278 228 419 120 863 271 460 249 990 290 114 372 241 429 914 429 706 342 669 254 301 196 030 165 345 134 009 120 921 93 557 86 047 84 108 90 241 96 286 103 129 115 852 140 197 148 412 168 910 183 618 183 084 196 913 209 052 221 014 220 521 250 000 280 000 300 000

Koně 449 000 399 604 333 050 235 574 115 413 75 152 35 188 24 788 26 833 26 924 25 267 21 370 18 792 18 131 18 039 19 175 19 059 20 718 22 675 23 835 25 795 20 891 20 140 20 371 20 561 22 883 24 009 27 274 28 030 29 887 31 068 33 175 34 281 40 000 42 000 45 000

Drůbež 14 724 000 14 165 566 16 766 284 18 657 887 19 423 555 23 763 328 26 302 226 31 926 096 31 898 564 31 981 100 33 278 468 30 756 308 28 219 580 24 974 149 26 688 376 27 875 356 27 572 714 29 035 455 30 222 187 30 784 432 32 043 425 29 946 846 26 873 408 25 493 559 25 372 333 25 736 003 24 592 085 27 316 866 26 490 848 24 838 435 21 250 147 20 691 308 23 265 358 25 000 000 27 000 000 27 000 000

Zdroj: do roku 2013 – ČSÚ; prognóza 2020, 2025 a 2030 – MZe; * – u koní od roku 2003 z objektivních důvodů uvedena data z ústřední evidence zvířat (data z ČSÚ nezapočítávají tzv. hobby chovy koní).

40

Tab. č. 5: Roční produkce zemědělských plodin v období 1990-2012 a odhad do roku 2030. Rok

Obiloviny

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2020 2025 2030

8 947 7 845 6 565 6 468 6 777 6 602 6 644 6 983 6 669 6 928 6 454 7 338 6 771 5 762 8 784 7 660 6 386 7 153 8 370 7 832 6 878 8 285 6 595 7 513 6 500 6 000 6 000

Luskoviny 152 195 203 227 163 144 136 104 133 119 85 91 65 62 88 96 88 65 48 62 58 64 39 38 45 50 50

Sója 2.2 6.4 3.7 0.7 0.7 0.6 0.5 0.3 0.3 0.6 2.3 4.3 6.4 11.9 12.9 18.9 17.8 13.2 9.4 13.6 16.1 17.9 13.1 13.5 15 20 20

Brambory 1 755 2 043 1 969 2 396 1 231 1 330 1 800 1 402 1 520 1 407 1 476 1 130 901 683 862 1 013 692 821 770 753 665 805 662 536 650 700 700

Cukr. řepa

Vojtěška

4 026 4 009 3 871 4 308 3 240 3 712 4 316 3 722 3 479 2 691 2 809 3 529 3 832 3 495 3 579 3 496 3 138 2 890 2 885 3 038 3 065 3 899 3 869 3 744 3900 4000 4000

1 088 1 522 1 279 1 214 1 203 1 123 1 037 884 743 726 755 761 662 500 673 695 668 610 584 587 527 476 405 427 450 500 500

Jetel 1 344 1 648 1 311 1 256 1 069 1 071 982 947 709 676 698 669 504 375 486 459 434 432 386 377 338 338 320 320 350 400 400

Zdroj: do roku 2013 – ČSÚ; prognóza 2020, 2025 a 2030 – IFER Tab. č. 6: Předpokládaný vývoj spotřeby minerálních dusíkatých hnojiv do roku 2030. Aplikace dusík. hnojiv (t)

1990

2012

2020

2025

2030

418 144

248 024

210 000

200 000

200 000

Zdroj: do roku 2012 – ČSÚ; prognóza 2020, 2025 a 2030 – IFER

3. Odhady emisí v roce 2030 – s platnými a s dodatečnými opatřeními Potenciál již realizovaných opatření má předpoklad mírně navyšovat množství emisí ze zemědělství oproti stávající úrovni, zatímco potenciál plánovaných dodatečných opatření by měl vést k udržení emisí ze zemědělského sektoru zhruba na hladině roku 2012, resp. o cca 10 % snížit emise do roku 2030 oproti scénáři bez dodatečných opatření (Tab. č. 7, Graf č. 8).

41

Graf č. 8: Předpokládaný vývoj emisí ze zemědělského sektoru do roku 2030 podle dvou scénářů.

Zdroj: IFER s.r.o. Tab. č. 7: Prognóza vývoje celkových emisí ze zemědělství (v Gg CO2 eq.) Emise (Gg CO2 eq.)

1990

2012

2030

1990-2030 2012-2030

Scénář s opatřeními

16 307

8058

9000

- 48,8 %

+ 11,8 %

Scénář s dodatečnými opatřeními

16 307

8058

8100

- 50,3 %

+ 0,5 %

Zdroj: IFER s.r.o., Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) Tab. č. 8: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [tis. t CO2 eq]. Emise v roce 2030 [tis. t CO2 eq] Emisní kategorie

S platnými opatřeními

S dodatečnými opatřeními

Rozdíl (platná opatření – dodatečná) = současný potenciál

Enterická fermentace Nakládání s hnojem Emise ze zemědělské půdy Celkem

2500 1467 5033

2260 1188 4652

240 279 381

9000

8100

900

Zdroj: Prognóza vývoje emisí skleníkových plynů ze sektoru zemědělství a LULUCF pro období do roku 2030. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

42

4. Odhad nákladů na zavedení zohledňovaných opatření Odhady emisí v roce 2030 v souladu se jmenovanými platnými a dodatečnými opatřeními provedl IFER s.r.o. Náklady na zohledňovaná opatření se nedají považovat za přímé náklady směřované na redukci GHG. Tyto náklady by vznikly bez ohledu na emisní redukční snahy, proto jsou uvažovány ve výši 0,- Kč/tis.t.CO2.

5. Odhad nákladů na redukci 1 t CO 2 Tab. č. 9: Náklady na redukci 1t CO2 jednotlivých kategorií a celkem [Kč/t CO2] Náklady na redukci 1t CO2 [Kč/t CO2] Emisní kategorie Platná opatření Dodatečná opatření Enterická fermentace 0 0 Nakládání s hnojem 0 0 Emise ze zemědělské půdy 0 0 Celkem 0 0 Zdroj: ÚZEI+IFER Zpracoval: Z. Nesňal

6. Výpočet odhadované úspory emisí Tab. č. 10: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [%]. Příspěvek kategorie ke klimatickému cíli 40% v roce 2030 vůči roku 1990

[%] Emisní kategorie S platnými opatřeními Enterická fermentace Nakládání s hnojem Emise ze zemědělské půdy Celkem


1,30% 0,76% 2,61% 4,67%

1,17% 0,62% 2,41% 4,20%


0,12% 0,14% 0,20% 0,47%

Zdroj: ÚZEI+IFER Zpracoval: Z. Nesňal

Příspěvek dodatečných opatření (WAM) plánovaných v sektoru Zemědělství do roku 2030 je odhadnut na 0,5 % vůči celkovým národním emisím z roku 1990. Národní emise skleníkových plynů činily v roce 1990 celkem 192 708,23 Gg CO2 eq. a v roce 2012 celkem 124 2014,14 Gg CO2 eq. (včetně sektoru LULUCF). V roce 1990 činil podíl sektoru Zemědělství cca. 8,5 %, v roce 2012 cca. 6,5 %.

43

7. Technická opatření ke snížení emisí Pro splnění strategických cílů na snižovaní emisí skleníkových plynů z chovů hospodářských zvířat a nakládání s jejich exkrementy musí existovat technicky a prakticky implementovatelné snižující technologie, které lze za ekonomicky dostupných podmínek využít i v České republice. V prvé řadě je nutné si uvědomit, že celá řada technologií, které musely být zavedeny do českého zemědělství z důvodu implementace Goteborgského protokolu, případně směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (později směrnice o průmyslových emisích) jsou zaměřeny na snižování emisí amoniaku. Tyto technologie v mnoha případech mohou ve svém důsledku zvyšovat produkci emisí skleníkových plynů. Vztah mezi NH3 obsaženým ve statkových hnojivech a emisemi N2O je velice komplikovaný. Emise obou plynů lze snížit prostřednictvím krmných strategií nebo nakládáním se statkovými hnojivy, ovšem zadržením dusíku prostřednictvím technologií pro snižování emisí NH3 může vést ke zvyšování emisí N2O z půdy. Zde je třeba najít z hlediska ochrany životního prostředí určitý kompromis. Ztráty dusíku v podobě plynných emisí totiž sníží dostupnost dusíku pro následnou nitrifikaci a denitrifikaci vedoucí následně k produkci N2O. Je třeba proto najít taková technická opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, která budou v souladu s již zavedenými opatřeními na snižování emisí amoniaku.

Technická opatření ke snížení emisí skleníkových plynů z enterické fermentace v chovech skotu Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, enterická fermentace v chovech skotu je nejvýznamnějším zdrojem emisí metanu. Tyto emise lze u dojnic i ostatních kategorií skotu redukovat změnou skladby krmné dávky. Jedná se zejména o substituci krmných složek bohatých na vlákninu jinými koncentrovanými přídavky např. škrobovými koncentráty nebo přídavky obsahujícími olejnaté složky například ze sóji. Účinnost tohoto snižujícího opatření by se měla pohybovat na úrovni 5-10 % oproti standardním postupům krmení a její využití je omezeno pouze na stájový chov skotu, kde lze přesně kontrolovat složení krmné směsi. Pro pastevní způsob chovu je zmíněné opatření nevyužitelné. Pro zavedení opatření do praxe je nutné získat informace o přesném složení krmných dávek vedoucích k očekávaným snižujícím efektům a porovnat je se současnou chovatelskou praxí. Náklady spojené s využíváním snižujícího opatření jsou závislé na cenách olejnin, resp. sóji, která by měla nahradit v krmné dávce 6% denního příjmu sušiny. Změnou složení krmné dávky z původní receptury obsahující 50 % siláže, 33 % koncentrátu a 17 % obilnin na upravenou recepturu obsahující 16 % siláže, 67 % koncentrátu a 17 % obilnin lze docílit 7% redukci emisí. Využitím škrobových koncentrátů lze sice docílit určitého snížení emisí, ale za cenu neúměrně vysokých nákladů. Marginální náklady na toto opatření převyšují částku cca 27 tis. Kč/t CO2eq. 44

Dalším technickým opatřením pro snižování emisí skleníkových plynů z enterické fermentace je využití propionátu ke změně chemických dějů uvnitř bachoru přežvýkavců. Produkce metanu je přímo v bachoru skotu redukována přídavkem organických kyselin (např. malátu, fumarátu) v krmivu. Tyto organické kyseliny reagují s přítomným vodíkem za vzniku propionátu, čímž dochází ke snížení obsahu dostupného vodíku potřebného pro následnou produkci metanu. Podle dostupných zahraničních zdrojů využitím fumarátu nebo akrylátu v krmivu pro skot lze docílit snížení produkce emisí metanu v rozmezí 5-17 %. Stejně tak jako předcházející snižující opatření i toto je omezeno pouze na stájový chov skotu a pro pastevní způsob je nevyužitelné. Náklady na využívání snižujícího opatření založeného na využití propionátu se pohybují na úrovni cca 1400 Kč/t CO2eq u dojnic a na úrovni cca 700 Kč/t CO2eq u ostatního skotu. Pro zavedení technologie do praxe je nutné zjistit dostupnost těchto přípravků na českém trhu, jeho cenu, způsob aplikace do krmiva a vliv na ekonomiku produkce masa a mléka u chovatele. Jednou z možných technologií pro snižování emisí metanu by v budoucnu mohla být vakcinace zvířat proti metanogenním bakteriím. V současné době je tato technologie předmětem výzkumu. Na základě předběžných výsledků se očekává, že účinnost na snižování emisí metanu by mohla u skotu dosahovat cca 5 %. Náklady na využívání této technologie nejsou rovněž zcela zřejmé, budou závislé na dostupnosti vakcín, jejich povolení na českém trhu atd. Hrubé a předběžné odhady udávají cenu kolem 270 Kč/kus/rok.

Technická opatření hospodářských zvířat

ke

snížení

emisí

skleníkových

plynů

z ustájení

Systémy ustájení hospodářských zvířat procesy vedoucí k produkci emisí CH4 a N2O přímo neovlivňují. Nicméně stavební uspořádání a použitá technologie nakládání se statkovými hnojivy významně ovlivňuje způsob jejich uskladnění, čímž má nepřímý vliv na produkci uvedených emisí. Například v systému ustájení s podestlanou betonovou podlahou, kde je podestýlka tvořena slámou lépe akumulující výkaly a mající vyšší obsah sušiny je tato podestýlka následně dlouhodobě skladována na hromadách v podmínkách příznivých pro nitrifikační a denitrifikační procesy, vedoucí k produkci N2O. Naproti tomu, systémy ustájení na roštových podlahách, kde je kejda dlouhodobě skladována vedou ke zvýšení produkce CH4 a snížení produkce N2O. V chovech skotu v České republice je jako jedna ze snižujících technologií pro omezení produkce emisí amoniaku ve stájových prostorách doporučena technologie pravidelného odklizu kejdy prostřednictvím shrnovacích lopat, kde frekvence shrnování je alespoň dvakrát denně. Ze zahraničních pramenů bylo zjištěno, že systém pravidelného shrnování kejdy má na rozdíl od systému gravitačního odtoku kejdy do podroštových prostor nižší emise amoniaku, ale i nižší emise metanu. Emise N2O byly pro oba systémy zanedbatelné.

45

V intenzivních chovech prasat spadajících pod zákon o integrované prevenci hrají systémy ustájení prasat klíčovou roli, neboť provozovatelé těchto chovů musí využívat tzv. nejlepší dostupné techniky pro snižování emisí amoniaku. Byly doloženy přímé závislosti mezi plochou znečištěnou exkrementy a produkcí emisí amoniaku. Porovnáním produkcí emisí skleníkových plynů v systémech s roštovou podlahou a s plnou podestlanou podlahou v chovech výkrmových prasat byl zjištěn vyšší obsah emisí skleníkových plynů cca o 20 % v systému s podestýlkou než v systému s roštovou podlahou. V ČR bylo na základě evaluační studie využití nejlepších dostupných technik v chovech prasat a drůbeže doloženo cca 90% využití kejdových systémů s roštovými podlahami. Toto opatření lze považovat v ČR za zavedené. Biopračky vzduchu a biofiltry jsou využívány zejména pro redukci emisí amoniaku a pachových látek. Tyto technologie jsou již rozšířeny v Dánsku, Německu a Nizozemsku. Biopračky vzduchu vykazují až 90% účinnost na emise amoniaku. Bylo zjištěno, že biofiltry vzduchu mají vysokou účinnost na snižování emisí amoniaku (až cca 80 %), ale na druhou strany byly zdrojem emisí N2O jako výsledek nitrifikačních a denitrifikačních procesů na nosném médiu. Z hlediska redukce emisí CH4 byla doložena účinnost ve výši 40 – 60 %. Z ekonomického hlediska je nejvýhodnější jejich instalace do ventilačních systémů nově budovaných zařízení. Aplikace této techniky do stávajících stájí totiž vyžaduje vysoké náklady na rekonstrukci ventilačních systémů. Pračky vzduchu využívají v cirkulačním okruhu vody hlavně kyselinu sírovou, která se naváže na amoniak, čímž se vytvoří síran amonný. Účinnost při odstranění amoniaku se pohybuje v rozmezí 70 až 95%, v závislosti na pH vody. Dusík je ze systému odstraněn kontrolovaným vypouštěním cirkulační vody, obsahující právě roztok síranu amonného. V případě proplachovaných biofiltrů je amoniak přeměněn na dusičnan pomocí rostlinné hmoty, která je nanesena na umělém nosném materiálu, jež je ponořen v cirkulační vodě. Účinnost odstranění amoniaku je cca 70%. Provozní náklady obou systémů jsou odvozeny zejména od vyšší spotřeby energie nutné na provoz cirkulačního systému vody a překonání tlakových ztrát ve ventilačním systému. Ventilátorové pračky vzduchu jsou určeny pro instalaci jak do nových, tak i stávajících výkrmových hal chovů prasat a prasnic bez nutnosti výrazné změny uspořádání stávajícího ventilačního systému. Na jednu recyklační čisticí jednotku může být napojeno až 5 ventilátorových šachtových praček. Výhodou je, že se nepřemisťují značné objemy vzduchu, ale relativně nízké objemy vody. Snižující efekt na emise amoniaku je v průměru 86%, na emise prachových částic 89% a na emise pachových látek cca 47%. Za nevýhodu může být považovaná nutnost použití několika desítek těchto zařízení pro ošetření jedné stáje, což může být rovněž značně nákladné. Toto lze ovšem kompenzovat ošetřením stájového vzduchu pouze u vybraných chovných sekcí, např. ustájení prasnic na porodnách, kde jsou emise amoniaku oproti ostatním kategoriím prasat nejvyšší. Biopračky vzduchu a biofiltry nejsou doposud v ČR rozšířené z důvodu vysokých

46

investičních a provozních nákladů. Investiční náklady na jednu soupravu ventilátorové pračky vzduchu se pohybují na úrovni cca 3,1 mil. Kč. U velkochovu prasat a prasnic, kde je např. 14 výkrmových hal s celkovým počtem 122 výdechu by investice na výměnu ventilačního zařízení představovala hodnotu cca 75 mil. Kč.

Technická opatření ke snížení emisí skleníkových plynů při ošetřování a skladování statkových hnojiv Emise skleníkových plynů pocházejících ze skladování statkových hnojiv jsou tvořeny zejména emisemi metanu. Během skladování dochází rovněž k produkci emisí amoniaku. Jednoduchým způsobem jak omezit tyto emise je zkrácení doby jejich skladování. Jako technické opatření pro omezení emisí metanu je možné využít mechanické provzdušňování kejdy, nicméně od využívání této technologie se v chovech v ČR upustilo kvůli vysokým energetickým nárokům na provoz této technologie. Separace kejdy prasat na pevnou část a tekutou část a následné kompostování pevné části přináší potenciální snížení emisí CH4 až o 99 % a N2O až o 75 % ve srovnání s neošetřenou kejdou. Nevýhodou je nárůst emisí amoniaku během kompostování. V současné době musejí chovatele prasat a skotu využívat snižující technologie pro omezení emisí amoniaku pocházejících ze skladů statkových hnojiv. Pro zakrytí kejdových jímek se využívá celá řada způsobů. Od vytvoření přírodní krusty na povrchu jímky až po různá technická opatření spočívající v zakrytí jímek stanovou konstrukcí, plovoucí plachtou apod. Účinnost těchto opatření na snížení emisí amoniaku a metanu je závislá na celé řadě faktorů, kterými jsou nepropustnost, těsnost, degradabilita apod. Polopropustné krycí materiály, jako jsou přírodní krusta, sekaná sláma, hobliny nebo expandovaný jíl mají vliv na snižování emisí amoniaku, pachu a metanu, nicméně mají negativní vliv na produkci N2O. Vzhledem k tomu, že tyto materiály jsou polopropustné, poskytují optimální aerobní prostředí pro nitrifikaci na povrchu této pokrývky a zároveň umožňují vytvořit prostředí s nízkým obsahem kyslíku těsně pod jejím povrchem, což vede k denitrifikaci a produkci N2O. Nepropustné způsoby zakrytí jímek jsou velice efektivní na snížení emisí amoniaku až o 80 %. Pro snižování emisí metanu by byly rovněž efektivní, pokud by tento plyn byl energeticky využíván nebo spalován na fléře. Výše uvedené způsoby zakrytí kejdových jímek jsou již v ČR zavedeny. Důležitým faktorem pro tvorbu skleníkových plynů je rovněž pH skladovaných statkových hnojiv. Okyselování kejdy je velice efektivní způsob pro snižování emisí amoniaku, nicméně vliv na produkci N2O není doposud objasněn. V několika zahraničních studiích byl deklarován pozitivní vliv snížení pH na emise amoniaku, kde bylo dosaženo snižujícího efektu v rozmezí 14-100 %. Okyselení kejdy prasat a skotu bylo provedeno koncentrovanou kyselinou sírovou, kyselinou solnou, fosforečnou a jinými acidifikanty. Bylo zjištěno, že použití koncentrovaných kyselin je ekonomicky výhodnější, než využití slabších 47

kyselin, nicméně z pohledu bezpečnosti je pro faremní využití vhodnější použití okyselující soli nebo slabší kyseliny. Bylo doloženo, že okyselená kejda vykazuje nízké emise amoniaku jednak po jejím zapravení do půdy i po aplikaci na povrch půdy. Byl studován i vliv okyselení na produkci metanu z čerstvé kejdy a kejdy skladované po dobu třech měsíců. Emise metanu se snížily o 67 – 87 % a zcela byly potlačeny emise amoniaku. Toto opatření bylo vyhodnoceno jako velice efektivní snižující opatření pro eliminace skleníkových plynů za ekonomicky dostupných podmínek. V ČR se doposud systém okyselování kejdy nevyžívá.

Technická opatření ke snížení emisí skleníkových plynů pomocí anaerobní digesce Jak již bylo zmíněno, jedním z nejvhodnějších opatření pro redukci emisí metanu z produkce kejdy a statkových hnojiv je jejich zpracování v bioplynových stanicích. U velkých zemědělských bioplynových stanic, které zpracovávají statková hnojiva minimálně od 100 ks dojnic, 200 ks ostatního skotu nebo 1000 ks prasat, se účinnost na snižování emisí metanu pohybuje na úrovni cca 80 %. Anaerobní digesce je proces degradace organických materiálů bez přítomnosti kyslíku, během které se produkuje metan, oxid uhličitý a další plyny. Při správně nastaveném a provozovaném procesu je zařízení pro anaerobní digesci zdrojem obnovitelné energie ve formě bioplynu, obsahujícího 60-80 % metanu. Během anaerobní digesce jsou dusíkaté látky obsažené v zakládce, jako např. bílkoviny, aminokyseliny a močovina přeměněny na amoniak, jež je využitelný jako živina pro rostliny. Anaerobní digesce rovněž stabilizuje organický uhlík a snižuje množství energie pro růst mikroorganismů produkujících N2O. Mineralizace organického materiálu během anaerobní digesce zvyšuje pH a dostupnost dusíku, což může vést k nárůstu emisí amoniaku. Využitím anaerobní digesce lze sice snížit emise metanu z kejdy prasat až o 80 %, nicméně množství vyprodukovaného a shromážděného metanu neodpovídá množství snížených emisí metanu, neboť z kejdy nezpracovávané na bioplynové stanici by takovéto množství neuniklo. Anaerobní digesce má vliv na redukci emisí N2O. V několika studiích bylo doloženo, že zpracováním kejdy v bioplynové stanici může dojít ke snížení emisí N2O po její aplikaci na půdu až o 70 % v porovnání s kejdou nezpracovanou.

Technická opatření ke snížení emisí skleníkových plynů pomocí aplikace statkových hnojiv Aplikace statkových hnojiv může být v mnoha regionech velice omezená. Jedná se zejména o oblasti s vysokou intenzitou živočišné výroby, ve kterých nadbytek živin v půdě vede k celé řadě environmentálních problémů. V místech, kde není problém s nadbytkem živin v půdě jsou statková hnojiva velice cenným zdrojem živin, nahrazujících průmyslová hnojiva. Průmyslová hnojiva jsou významným zdrojem emisí skleníkových plynů.

48

Podpovrchová aplikace kejdy do půdy může způsobovat v místě zahrnutí kejdy anaerobní podmínky, které spolu se zvýšeným obsahem degradabilního uhlíku mohou vést ke zvýšení produkce metanu v porovnání s povrchovou aplikací kejdy. Ředěním kejdy nebo snížením obsahu degradabilního uhlíku pomocí její separace, případně zpracováním anaerobní digescí jsou slibná opatření ke snížení emisí metanu po injektáži kejdy do půdy. Pokud porovnáme s emisemi metanu, nízké. Z výsledků zemědělskou půdu

redukční potenciál podpovrchové aplikace kejdy na emise amoniaku které vzniknou z podpovrchové aplikace kejdy, pak tyto jsou poměrně jedné studie, porovnávající různé technologie pro aplikaci kejdy na byly zjištěny následující výsledky. Ztráty dusíku z povrchové aplikace

kejdy dosáhly hodnoty 27,1 %, z povrchové aplikace kejdy s jejím následným zapravením byly ztráty dusíku na úrovni cca 23,3 %, zatímco pro injektáži se pohybovaly na úrovni 9,1 %. Na rozdíl od metanu je po aplikaci statkových hnojiv nejvyšší produkce N2O. Omezením množství dostupného dusíku pro nitrifikaci a denitrifikaci, stejně tak omezením dostupnosti degradabilního dusíku jsou opatření pro snižování N2O. Během několika týdnů po podpovrchové aplikaci kejdy velice často dochází k nárůstu N2O, v porovnání s povrchovou aplikací. Mnozí autoři upozorňují na fakt, že vlhká půda poskytuje vhodné podmínky pro tvorbu N2O. Důležité by tedy mělo být správné načasovaní aplikace. Aplikace statkových hnojiv by se neměla provádět před deštěm. Jiní autoři ovšem tvrdí, že z důvodu snižování emisí amoniaku je rovněž důležité správné načasování aplikace, nicméně aplikace by se měla provádět právě před očekávaným slabým deštěm. Udržování půdy pH nad hodnotou 6,5 rovněž přispívá k redukci N2O. Emise N2O ve srovnání s emisemi amoniaku jsou nízké. Výhody podpovrchové aplikace a tím výrazného snížení emisí amoniaku tedy převažují nad výhodou povrchové aplikace kejdy a snižovaní N2O. V ČR se v posledních letech do aplikátorů na podpovrchovou aplikaci kejdy pro snižování emisí amoniaku investovalo v rámci podpory z OPŽP několik set milionů korun. Přestože podpovrchová aplikace může mít negativní dopad na produkci skleníkových plynů, je do zemědělské praxe již zavedena.

Technická opatření ke snížení emisí skleníkových plynů pomocí inhibitorů nitrifikace Mikrobiální procesy vedoucí k produkci N2O mohou být ovlivňovány prostřednictvím chemických aditiv. Nitrifikační inhibitory byly vytvořeny pro snižování emisí N2O a byly ověřeny jak v laboratorních tak i v polních podmínkách. Inhibitory ureázy jsou efektivní v případě jejich aplikace na moč ještě před smísením s půdou nebo výkaly, proto je jejich použitelnost v systémech chovů hospodářských zvířat nebo při nakládání se statkovými hnojivy omezená. Nicméně na základě některých experimentů bylo zjištěno, že ošetřením kotců pomocí inhibitorů ureázy došlo k omezení emisí amoniaku. Na rozdíl od inhibitorů 49

ureázy byly nitrifikační inhibitory shledány efektivní na snížení emisí N2O při pastevním způsobu chovu skotu, kde byly aplikovány přímo na výkaly, moč a půdu. Tímto způsobem lze snížit emise N2O až o 50 %. Účinnost těchto přípravků byla dokumentována i na redukci nitrátů o cca 60 %. Účinnost nitrifikačních inhibitorů závisí na teplotě, vlhkosti a typu půdy. Nitrifikační inhibitory ovšem mohou zvýšit obsah amonia v půdě, čímž narůstá riziko nárůstu emisí amoniaku.

Ekonomické aspekty skleníkových plynů

zavádění

technických

opatření

ke

snížení

emisí

Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, při zavádění strategií pro snižování emisí skleníkových plynů z chovů hospodářských zvířat se musí vzít do úvahy zejména již implementované opatření pro snižování emisí amoniaku. Do úvahy musí být brány zejména vzájemné interakce mezi produkcí emisí amoniaku a skleníkových plynů.

Krmná aditiva U snižujících opatření založených na úpravě složení krmiva a přídavku různých snižujících aditiv se do budoucna jeví nejschůdnějším řešením využití fumarátu nebo akrylátu v krmivu pro skot, kde lze docílit snížení produkce emisí metanu v rozmezí 5-17 %. Toto opatření využívající chemických reakcí za přítomnosti propionátu je zaměřeno výhradně na ovlivnění enterické produkce metanu. Informace o vlivu na ostatní plyny nejsou dostupné. Produkce emisí metanu z enterické fermentace dojnic by se na základě odborného odhadu MZe o vývoji počtu kusů hospodářských zvířat mohla pohybovat v roce 2020 na úrovni 68 440 t ročně, což představuje cca 1 437 240 t CO2eq. U ostatních kategorií skotu se jedná celkově o cca 40 890 t emisí metanu ročně, představující cca 858 690 t CO2eq. Náklady na využívání snižujícího opatření založeného na využití propionátu se pohybují na úrovni cca 1400 Kč/t CO2eq u dojnic a na úrovni cca 700 Kč/t CO2eq u ostatního skotu. Při uvažovaném 10% snížení emisí metanu z enterické fermentace v chovech skotu a při celoplošném zavedení do praxe, by roční náklady na využívání této technologie představovaly částku cca 201 mil. Kč v chovech dojnic a cca 60 mil. Kč v chovech ostatních kategorií skotu. Ze zkušeností z aplikací biotechnologických přípravků pro snižování emisí amoniaku do krmiv chovů drůbeže a prasat je nutné upozornit na fakt, že je velice obtížné prokázat jejich použití přímo ve stájích a tím i prokázat jejich snižující účinky. Pokud tyto přípravky nebudou mít i pozitivní vliv na produkci, pak bude velice obtížné motivovat chovatele k jejich využívání. Z pohledu národních emisních bilancí by tyto přípravky musely mít pozitivní vliv na zvýšení produkce mléka včetně zvýšení podílu tuku v mléce při zachování vstupu energie v krmivu. Zvýšením konverze krmiva lze snížit množství vstupní energie vyjádřené jako denní příjem krmiva, což vede ke snížení emisního faktoru a tím i ke snížení vypočtených emisí metanu.

50

Ustájení hospodářských zvířat Bylo uvedeno, že systémy ustájení hospodářských zvířat procesy vedoucí k produkci emisí CH4 a N2O přímo neovlivňují. Stavební uspořádání a použitá technologie nakládání se statkovými hnojivy ovšem významně ovlivňuje způsob jejich uskladnění, čímž má nepřímý vliv na produkci uvedených emisí. Z pohledu národní emisní inventury emisí skleníkových plynů se konkrétní použité systémy ustájení hospodářských zvířat ve výpočtech přímo neobjeví, nicméně do kalkulace se zahrnuje podíl zvířat ustájených v kejdových systémech a systémech na podestýlce. Je třeba znova poukázat na komplexnost řešení emisí z pohledu jak skleníkových plynů, tak i amoniaku. Z tohoto úhlu pohledu je nepravděpodobný odhadovaný nárůst počtu kusů prasat ze současného stavu cca 1 586 tis. kusů (rok 2013) na odhadovaný počet cca 2 000 tis. kusů v roce 2020 dle predikcí MZe o budoucím vývoji počtu kusů hospodářských zvířat. Nárůstem počtu výkrmových prasat by u enterické fermentace a skladování kejdy došlo k nárůstu emisí metanu o cca 4 447 tun ročně a k nárůstu emisí N2O o 75 t, což představuje celkem cca 116 507 t CO2ekv. K tomuto nárůstu emisí metanu zřejmě nedojde, neboť k realizaci očekávaného nárůstu počtu výkrmových prasat v příštích šesti letech by muselo být zprovozněno cca 150 nových chovů spadajících pod zákon o integrované prevenci o projektované kapacitě vyšší než 2000 ks výkrmových prasat nebo by musely být zrekonstruovány kapacity stávající. Chovy prasat jsou nejen zdrojem emisí zejména amoniaku, ale i zdrojem zápachu, který je příčinou obtěžování obyvatel a jejich následných stížností. Eliminace emisí zápachu lze účinně provést pouze technickými prostředky založenými na čištění vzduchu vystupujícího ze stáje. Z evaluační studie aplikace nejlepších dostupných technik u zařízení v kategorii průmyslových činností č. 6.6. dle zákona o integrované prevenci, zpracované VÚZT Praha na základě požadavku Odboru fondů Evropské unie Ministerstva životního prostředí České republiky vyplývá, že stávající technologické celky ve velkochovech prasat již neodpovídají současným evropským trendům. Vzhledem k tomu, že ventilátorové pračky vzduchu mohou využít všechna stávající zařízení chovu prasat a prasnic se systémem odvádění ventilačního vzduchu pomocí stropních ventilátorů, byla jako primární kritérium s ohledem na problematiku pachových látek zvolena vzdálenost provozovny od nejbližšího obydleného stavení. Bylo vytipováno cca 48 velkochovů prasat, které leží v těsné blízkosti (do 350 m) od obydlených oblastí, a které jsou zdrojem zápachu. Pouze na rekonstrukci ventilačních systémů a jejich vybavením ventilátorovými pračkami vzduchu pro zachycení 86 % emisí amoniaku a 47 % emisí pachových látek by bylo nutné vynaložit částku cca 1 180 mil. Kč.

51

Ošetřování a skladování statkových hnojiv Separace kejdy prasat na pevnou část a tekutou část a následné kompostování pevné části přináší potenciální snížení emisí CH4 až o 99 % a N2O až o 75 % ve srovnání s neošetřenou kejdou. Nevýhodou je nárůst emisí amoniaku během kompostování. Separaci kejdy lze provádět na sítových nebo šnekových separátorech. Pořizovací náklady na sítový separátor včetně čerpadel pro drcení stébelnatých příměsí se pohybuje na úrovni cca 750 tis. Kč. Další investiční náklady budou spojeny s pořízením vhodného překopávače kompostu pro zajištění správných kompostovacích podmínek. Tyto náklady se pohybují od 450 tis. Kč výše, dle jeho výkonnosti. Nedílnou součástí celé technologické linky musí být i vhodné rozmetadlo kompostu, které lze pořídit za cca 400 tis. Kč. Celkové investiční náklady na zavedení toho opatření pro snižování emisí NH4 a N2O se tedy mohou v zemědělském podniku pohybovat na úrovni cca 1,6 mil. Kč, za předpokladu, že v zemědělském podniku je již k dispozici vhodný energetický prostředek (traktor) pro agregaci překopávače a vhodná kompostovací plocha (např. nevyužívaný silážní žlab). Pro plošné zavedení alespoň na farmách s více jak 100 ks skotu, kterých je v ČR cca 3 262, nebo na farmách s více než 500 ks prasat a prasnic, kterých je v ČR cca 638, tzn. na celkem 3 900 chovech by se celkové investiční náklady pohybovaly na úrovni 6 240 mil. Kč. Z pohledu národních emisních bilancí by se ovšem zavedené opatření, které má sice vysoký potenciál na snížení metanu při nakládání s kejdou až o 99 % a N2O až o 75 vůbec neprojevilo, neboť mechanismus výpočtu emisních faktorů s alternativou kompostování statkových hnojiv vůbec nepočítá. Anaerobní digesce Využitím anaerobní digesce lze snížit emise metanu z kejdy prasat až o 80 %. V několika studiích bylo doloženo, že zpracováním kejdy v bioplynové stanici může dojít ke snížení emisí N2O po její aplikaci na půdu až o 70 % v porovnání s kejdou nezpracovanou. Anaerobní digesce je tedy považována za nejúčinnější opatření pro snižování emisí skleníkových plynů. Velkochov prasat s kapacitou 10 tis. ks výkrmových prasat na základě výpočtů dle doporučených emisních faktorů viz. Revised 1996 IPPC guidebook ročně vyprodukuje cca 103,5 tun emisí metanu a 0,314 tun emisí N20. Celkem tedy 2 270 tun CO2ekv. Pokud by se využitím anaerobní digesce snížily emise skleníkových plynů o 70 % došlo by k poklesu v produkci skleníkových plynů na uvedeném chovu prasat na hodnotu cca 680 tun CO2ekv, tzn. došlo by k redukci o cca 1 590 tun CO2ekv ročně, za dobu životnosti bioplynové stanice 20 let tedy o cca 31 787 tun CO2ekv. Investiční náklady na výstavbu bioplynové stanice pro uvedený chov prasat se pohybují na úrovni cca 65 mil. Kč. Investiční náklady na snížení 1 tuny CO2ekv. pomocí anaerobní digesce se pohybují ve výši cca 2 050 Kč. Z pohledu národní emisní bilance skleníkových plynů využití anaerobní digesce rovněž nemá vliv na celkový výpočet emisí. Doporučený emisní faktor pro anaerobní systémy má totiž stejnou hodnotu jako emisní faktor pro nakládání s kejdou.

52

Aplikace statkových hnojiv Ztráty dusíku z povrchové aplikace kejdy mohou dosáhnout hodnoty 27,1 %, z povrchové aplikace kejdy s jejím následným zapravením cca 23,3 % a podpovrchovou injektáží pouze 9,1 %. Podpovrchovou injektáž kejdy je z pohledu omezování ztrát dusíku důležité využívat, nicméně tento systém je spojen s nárůstem emisí skleníkových plynů. V Dánsku je alternativou k podpovrchové injektáži kejdy využívána technologie acidifikace kejdy pomocí kyseliny sírové přímo na kejdovém aplikátoru během aplikace kejdy na povrch půdy. U acidifikace kejdy na kejdovém aplikátoru dochází ke snižování emisí amoniaku o 50 %. Kejda zůstává na povrchu půdy, tzn. nemělo by docházet k nitrifikačním a denitrifikačním dějům vedoucím k produkci emisí N2O. Amoniak reaguje s kyselinou sírovou za vzniku síranu amonného. Snížení pH má pozitivní vliv i na emise metanu později odcházejícího z půdy. Systém okyselování kejdy má sice celou řadu omezujících parametrů pro jeho masivní rozšíření, mezi jedním z nich je bezpečnostní riziko při nakládání s kyselinou sírovou, ale na druhou stranu má celou řadu pozitivních efektů. Mezi tyto pozitivní efekty patří snižování spotřeby průmyslových hnojiv a nárůst výnosů pěstovaných plodin. Nasazení této techniky je ekonomicky rentabilní při aplikaci 15 tis. m3 kejdy ročně, tzn. např. v chovech skotu při provozované kapacitě cca 750 ks dojnic. Takových velkochovů je v ČR cca 200-250. Pořizovací náklady se pohybují v rozmezí 1,9 – 2,5 mil. korun dle technické vybavenosti farmáře. Snížení spotřeby průmyslových hnojiv je jedním z efektivních opatření pro redukci emisí amoniaku. Vzhledem k tomu, že se jedná o novou technologii, jsou i její přínosy na životní prostředí zatím předmětem výzkumu. V současnosti nejsou vyvinuty postupy, jak efektivně měřit účinnost technologických opatření v praxi. Neexistují také metodiky, jak tato zařízení zohledňovat v emisních inventurách, proto ani NIR s nimi nepočítá. Z toho plyne, že není možné stanovit náklady na redukci GHG v sektoru zemědělství zaváděním technologií, ani jejich aktuální potenciál.

2.2.2. Sektor využívání půdy, změny využití půdy a lesnictví (LULUCF) Česká republika má extensivní pokrytí lesy. Od poloviny 20. století se plocha pokrytí neustále zvětšuje a to zejména jako důsledek zalesňování neproduktivní zemědělské půdy (v posledních letech přibližně o 2000 ha ročně). V roce 2007 se rovnalo pokrytí lesy cca 2,651 tis. ha., což odpovídá zhruba 1/3 výměry ČR a řadí ji tak na 12. místo v Evropě v procentu zalesnění. Rostou plochy listnatých druhů na úkor jehličnatých. Celkové zásoby lesního dříví v lesích ČR konstantně rostly a v roce 2006 se rovnaly cca. 680 mil. m3.

53

Graf č. 9: Trendy ve vývoji lesních ploch v období 1920 – 2007 (v tisících ha)

Zdroj: MZe, ČÚZK

Z pohledu vlastnických vztahů 61.52% lesů patřila státu, 15.85% městům a obcím, 18.95% soukromým vlastníkům a 3.68% ostatním. Lesy ve vlastnictví státu řídí Lesy České republiky s.p. nebo Vojenské lesy s.p. a administrativy národních parků. Podle funkce lze rozlišit ekonomickou funkci lesů (76%), ochrannou (3%) a pro speciální účely (21%). Produkční druhy lesů a národní parky spadají pod kompetence MZe, zatímco v chráněných krajinných oblastech jsou v kompetenci MŽP. V posledních letech přispívaly lesy mezi 0.8 až 1.0% k tvorbě HPH. V několika posledních dekádách byly lesy značně poškozeny, speciálně průmyslovými emisemi. Snižující se využívání půdy vede k: •

• • •

zvýšení lesních ploch - konverzí luk na lesy - konverzí ostatních ploch na lesy zvýšení ploch luk konverzí obdělávané půdy na louky redukci obdělávané půdy navýšení ostatních kategorií půd (zástavba)

54

Graf č. 10: Trendy ve vývoji zásob dřeva v lesích v období 1930 – 2006 (v mil. m3).

Zdroj: MZe

Tab. č. 11 uvádí předpokládané trendy ve využívání půd.

Tab. č. 11: Projekce změn využívání půd (tisíc ha) Lesní půda zůstávající lesní půdou Půda převedená na lesní půdu Zemědělská půda zůstávající zemědělskou půdou Půda převedená na zemědělskou půdu Pastviny zůstávající pastvinami Půda převedená na pastviny Mokřady zůstávající mokřady Půda převedená na mokřady Osídlená území zůstávající osídlenými územími Půda převedená na osídlená území Ostatní půdy zůstávající ostatními půdami Půda převedená na ostatní půdy

2005 2,554 37 3,236

2006 2,555 38 3,230

2007 2,560 38 3,224

2010 2,565 37 3,204

2015 2,573 34 3,177

2020 2,581 31 3,150

50 851 225 148 13 585

49 856 222 149 13 589

47 857 219 150 13 594

36 857 239 153 11 608

27 863 242 158 9 642

20 869 237 163 7 678

81 107 0

79 107 0

77 107 0

70 107 0

56 107 0

44 107 0

Zdroj: MZe, CRF tabulky 2005 – 2007, ENVIROS, s. r. o Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

V kategorii LULUCF úroveň odstraňování GHG se měnila ve všech časových řadách s minimem 730 Gg CO2 eq. v 2007 a maximem 10 794 CO2 eq. v 1992. V 2011 dosáhlo odstraňování GHG 120 % hodnoty základního roku.

55

Emise a odstraňování GHG dosáhly hodnoty -7 959.22 Gg CO2 eq. v 2011, což odpovídá -6.34 % celkových národních emisí. LULUCF je nejdůležitější kategorie v ukládání CO2. Čisté snížení CO2 v této kategorii dosáhlo hodnoty 8 026.31 Gg CO2 v 2011. Emise CH4 dosáhly hodnoty 55.11 Gg CO2 eq., N2O 11.99 Gg CO2 eq. Emise a absorpce dosažené využíváním půdy, změnami ve využívání půdy a v lesnictví (LULUCF) jsou v současnosti ve stavu čistého propadu, který se však postupně snižuje. Celkově platí, že se zvýšená produkce a spotřeba energie z obnovitelných zdrojů (a tedy nárůst poptávky po bioenergii) promítne do tohoto propadu jen omezeně, bude-li zvýšená poptávka po bioenergii uspokojována převážně intenzivnějším využíváním trvalých energetických plodin, které by však znamenalo významné rozšíření orné plochy pro bioenergetické účely (oproti roku 2005 v objemu zhruba 10 %). Nová pravidla pro sektor využití půdy, změny využití půdy a lesnictví (LULUCF) pak mohou do budoucna přinést další omezení pro možnost změny zemědělských kultur a rozorání půdy a případně i pro lesní hospodářství. Sektor LULUCF v ČR především zásluhou lesnictví po celou dobu sledování vykazuje záporné obdoby emisí skleníkových plynů (tedy propady uhlíku neboli dlouhodobé ukládání uhlíku v organické hmotě) a příznivě tak ovlivňuje národní úroveň emisí skleníkových plynů. Nicméně při zapojení sektoru LULUCF je třeba vzít v úvahu to, že udržení současné úrovně pohlcování uhlíku (tedy záporných emisí GHG) je závislé nejen na metodice výpočtu, ale také na úrovni těžby dřeva, zalesňování zemědělské půdy a mnoha dalších faktorech, proto tato úroveň bude do budoucna pravděpodobně spíše klesat a příspěvek LULUCF ke snížení emisí bude pravděpodobně menší. Sektor LULUCF není v současné době součástí závazků přijatých v rámci klimatickoenergetického balíčku do roku 2020 (není v současnosti zahrnut do redukčních cílů non-EU ETS). V NATIONAL GHG INVENTORY REPORT OF THE CZECH REPUBLIC se ovšem sleduje. Evropská komise v rámci hodnocení dopadů pouze uvádí, že do cílů k roku 2030 může být zahrnut buď jako jeden ze sektorů spadajících pod rozhodnutí č. 406/2009/ES, prostřednictvím samostatného rámce nebo společně se sektorem zemědělství. Pokud by byl cíl vztažen k propadům určitého referenčního roku, lze na základě výše uvedené projekce snižování propadů počítat s tím, že zahrnutí sektoru by znamenalo potřebu vyvinutí dodatečného úsilí a nákladů. Pokud by byly pouze započítány čisté propady, mohlo by to znamenat snížení břemene pro ostatní sektory. V sektoru LULUCF lze v horizontu roku 2030 očekávat dočasně významné snížení propadů emisí a to především na základě změn v zásobách uhlíku v klíčové kategorii lesní půda. Scénář s dodatečnými opatřeními se liší zejména rychlejším přechodem k vyššímu podílu listnatých dřevin, který vede krátkodobě k dalšímu snížení propadů, ale v dlouhodobém horizontu by měl vést k vyšší stabilitě a odolnosti lesů a tedy i dlouhodobé 56

zásoby uhlíku. V tomto období by se měly rovněž začít započítávat kategorie obhospodařování orné půdy a obhospodařování pastvin. Příslušná metodika pro povinné započítávání po roce 2020 však bude teprve připravena. V těchto souvislostech bychom potřebovali více informací ohledně mechanismu zápočtu sektoru LULUCF, abychom mohli odhadnout vývoj emisí a propadů tohoto odvětví, které budou započítány do celkových redukčních cílů GHG. Uvítali bychom také podrobnější informace o mechanismu rozdělení uvažovaného redukčního cíle v sektorech mimo ETS na dílčí sektory (doprava, zemědělství,…), zda toto rozdělení bude v kompetenci ČS nebo bude např. určeným poměrem dáno ze strany EK? Inventura emisí sektoru LULUCF vychází z metodiky IPCC Good Practice Guidance for LULUCF 2003. Systém identifikace využívání a změn využívání půd vychází z katastrálních jednotek. Detailnější postup stanovení emisí uvádí NATIONAL GHG INVENTORY REPORT OF THE CZECH REPUBLIC 1990-2011. Současná inventura zahrnuje emise a ukládání CO2 a emise non-CO2 plynů (CH4, N2O, NOX and CO) z pálení biomasy v lesnictví a narušení spojených s konverzí využívání půd. Inventura pokrývá všech šest hlavních kategorií LULUCF, které odpovídají české katastrální klasifikaci půd. Jsou to zejména: • Lesní půda • Zemědělská půda • • • •

Pastviny Mokřady Osídlená území Ostatní půda Graf č. 11: Současné a původní posouzení emisí sektoru LULUCF

Zdroj: National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic 1990-2011 (2012 resubmisson) 57

Poslední inventura pokrývá období 1990 - 2012 (Graf č. 11) a představuje čisté propady skleníkových plynů. Graf č. 12 uvádí odhady celkových emisí GHG LULUCF v základním roce 1990 a posledním odhadovaném roce 2012. V 2012 se čistý tok emisí GHG v sektoru LULUCF, odhadovaný jako suma emisí uvolněných a uložených, rovnal -7.252 Mt CO2 eq. Vzhledem k odhadům emisí jiných sektorů snížil sektor LULUCF emise jiných sektorů o 5.6 %. Ve vztahu k základnímu roku 1990 se celková bilance GHG v sektoru LULUCF rovnala -3.437 Mt CO2 eq. Ve vztahu k emisím jiných sektorů zahrnutí odhadů LULUCF snížilo celkové emise o 1.75 % vůči základnímu roku 1990.

Graf č. 12: Odhady emisí v sektoru LULUCF a jeho kategoriích v základním roce 1990 a 2012

Zdroj: National Greenhouse Gas Inventory Report Of The Czech Republic 1990-2011 (2012 resubmisson) Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

2.2.2.1. Lesní půda V sektoru LULUCF má dominantní postavení. V roce 2011 zabíraly lesy 2 607 tis.ha, tj. 98 % katastrální lesní půdy. Ostatní lesní půda permanentně nevyužitá byla podle dat katastru 2 % (lesní cesty, školky, půda pod vedením VN). Lesy v současnosti zaujímají 33,8 % rozlohy státu. Druhová skladba je následující: smrk 51.7, borovice16.7, buk 7.5 a dub 7.0 %. Převažují jehličnany 73.6 %, zastoupení listnatých 58

však vzrostlo z 21 % v 1990 na více než 25 % v 2011. Celkový objem dřevní hmoty se zvýšil z 564 mil. m3 v 1990 na 683 mil. m3 v 2011. Hlavními zdroji dat jsou Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. a ČSÚ. Detailnější postup stanovení emisí uvádí NATIONAL GHG INVENTORY REPORT OF THE CZECH REPUBLIC 1990-2011. Sledování lesní půdy a změn využívání lesní půdy zahrnuje následující podkategorie: Lesní půda zůstávající lesní půdou Půda převedená na lesní půdu

2.2.2.2. Zemědělská půda V ČR představuje zemědělskou půdu zejména orná půda (93 % ZP), zatímco zbývající půdy tvoří chmelnice, vinohrady, zahrady a sady. Zemědělská půda je prostorově nejrozsáhlejší kategorie využívané půdy. Od roku 1970 její výměra neustále klesá. Od 1990 výrazněji. V roce 1990 plocha ZP zabírala přibližně 44 % ČR, v roce 2011 se snížila na 41 %. Očekává se pokračování tohoto trendu. Přeměna orné půdy na TTP je aktivně podporována dotační politikou. Dále je rostoucí potřeba půdy pro výstavbu obydlí a infrastruktury. Poslední odhad plochy půd se změnou využití v blízké budoucnosti se pohybuje na 600 000 ha. Převod půdy na TTP se týká zejména méně úrodných oblastí. Inventura emisí zahrnuje tyto podkategorie zemědělské půdy: Zemědělská půda zůstávající zemědělskou půdou Půda převedená na zemědělskou půdu

2.2.2.3. Pastviny V roce 2011 pastviny tvořily téměř 14 % z rozlohy kategorie využívání půd. To odpovídá třetí největší rozloze. Jejich plochy rostou od roku 1990. Definici pastvin odpovídá jejich užití zejména k pastvě skotu a loukám pro výrobu krmiv. Dále zahrnují části lesní půdy permanentně nezalesněné (např. půda pod elektrickým vedením). Podle národních zemědělských programů by se měly plochy pastvin ještě zvyšovat na cca. 18 % výměry ČR. Hlavní díl by měl být převeden ze zemědělské půdy. Po implementaci dotací v devadesátých letech se zvýšily plochy pastvin o zhruba 17 % (v roce 2011) od 1990.

59

Inventura emisí zahrnuje tyto podkategorie pastvin: Pastviny zůstávající pastvinami Půda převedená na pastviny

2.2.2.4. Mokřady Tato kategorie zahrnuje říční koryta, jezera, rybníky, mokřady a bažiny. Celkově pokrývá 2.1 % z celého teritoria. Neustále narůstá od roku 1990 a lze očekávat, že bude dále narůstat. To je dáno snahou programů zaměřených na zvýšení retenční kapacity krajiny. Inventura emisí zahrnuje tyto podkategorie mokřadů: Mokřady zůstávající mokřady Půda převedená na mokřady

2.2.2.5. Osídlená území Kategorie osídlená území zahrnuje půdu využitou pro infrastrukturu, průmyslové zóny, městské parky, atd. (viz. NIR). Není zde zahrnuta neproduktivní půda, které se řadí do následující kategorie ostatních půd. Tuto kategorii reprezentuje cca 8.6 % z celkové plochy ČR. Od roku 1990 se rozšiřuje a to zejména v posledních letech. Inventura emisí zahrnuje tyto podkategorie osídlených území: Osídlená území zůstávající osídlenými územími Půda převedená na osídlená území

2.2.2.6. Ostatní půda Tato kategorie představuje nevyužitou/nevyužitelnou půdu. Jedná se o tzv. neproduktivní půdy. Zahrnují 1.0 % území ČR a nepředpokládají se u nich žádné změny v jejich využívání. Inventura emisí zahrnuje jedinou podkategorii ostatních půd: Ostatní půdy zůstávající ostatními půdami

60

2.2.2.7. Ostatní Od roku 2012 se předkládá v NIR kategorie „ostatní“. Nepředstavují ji však žádné plochy, jako v ostatních kategoriích. Zavedena byla z důvodu sledování emisí z vápnění lesních půd.

2.2.2.8. Výpočet nákladů na redukci 1t CO2 Prognóza vývoje bilance emisí skleníkových plynů v sektoru LULUCF vychází z vývoje základních aktivitních dat používaných při kalkulaci emisní bilance. Těmito údaji jsou především údaje o vývoji rozloh území podle jejich využívání a změny ve využívání území. Na ty navazují specifická aktivitní data pro jednotlivé územní kategorie, přičemž klíčovou kategorií je lesní půda a lesnictví. Prognóza vývoje emisí pro období do roku 2030 vychází z historického trendu vývoje emisí v období 1990 do roku 2012, zohledňuje v úvahu současný stav a předpokládaný vývoj sektoru. V období let 1990-2012 byla emisní bilance sektoru LULUCF záporná a dosáhla v průměru -6.42 Mt CO2 eq. Jednotlivé roční údaje jsou značně rozkolísané a vývoj mezi lety 1990 a 2012 nelze jednoduše interpretovat jako trend. Pro kalkulaci projekcí v sektoru LULUCF v podmínkách ČR byl zvolen přístup na základě modelového nástroje EFISCEN (European Forest Information Scenario Model; Sallnas 1990, Schelhaas et al. 2007), který je uplatněn pro klíčovou kategorii Forest land. EFISCEN umožňuje kvantitativní posouzení vývoje lesa, bilance biomasy a uhlíku v lesních ekosystémech, a to ve vazbě na specifická doporučení vyplývající z lesnické legislativy pro obhospodařování lesů podle cílových hospodářských souborů. Metodické postupy aplikace modelu EFISCEN pro podmínky ČR a definice scénářů obhospodařování vycházejí z dřívější aplikace modelu EFISCEN v České Republice (Schelhaas et al. 2004, Cienciala et al. 2008, Cienciala 2012). Pro všechny ostatní územní kategorie sektoru LULUCF mimo Forest land je projekce založena na korelaci zjištěných emisí k údajům o rozloze jednotlivých územních kategorií. Prognóza vývoje aktivitních dat – rozlohy územních kategorií byla připravena na základě předpokládané pokračující stabilizace územních poměrů. Konkrétně se předpokládá, že dynamika nárůst rozloh kategorií Forest land, Grasslands, Wetlands a Settlements v do horizontu roku 2030 bude poloviční ve srovnání s obdobím let 1990 až 2010. Protože rozloha územní kategorie Other land je konstantní, vývoj rozlohy kategorie Cropland je následně adjustována vůči celkové rozloze České republiky.

61

1. Platná opatření Základní emisní scénář (WEM – With Existing Measures) sektoru LULUCF zahrnuje vývoj územních kategorií podle předpokladů a kvantifikace níže (Obr. č. 2Obr. č. 2). Tento vývoj ovlivňuje emise, které jsou adjustovány vzhledem k poslednímu vykazovanému roku emisní inventury, tj. 2012 (NIR 2014). Změna rozloh ovlivňuje předpokládané emise v jednotlivých kategoriích s výjimkou emisí CO2 z kategorie Forest land. Pro tuto kategorii jsou využity predikce modelem EFISCEN, které zahrnují současně implementované zásahy hospodaření platné lesnické legislativy (Lesní zákon z r. 1996 - Předpis č. 289/1995 Sb), současnou dřevinnou skladbu a těžební poptávku (včetně předpokládaných těžebních ztrát) na úrovni posledních pěti let, tj. 17.29 mil. m3 hroubí ročně pro celé projektované období.

Obr. č. 2: Vývoj rozloh územních kategorií (vše v tis. ha) pro období 1990-2030. Skutečné údaje do roku 2013 (vertikální linie), odhady do roku 2030. 2680

3600

1100

2650 2640 2630 2620

Grassland

3500

2660

Cropland

Forest land

2670

3400 3300

1000

900

3200

2610 2600 1970

1990

2010

2030

3100 1970

1990

Rok

140

2010

2030

2010

2030

2010

2030

300

200

Other land

Settlements

150

1990

1990

Rok

800

160

Wetlands

800 1970

2030

Rok

170

130 1970

2010

700

600

100

0

500 1970

Rok

1990

2010

2030

-100 1970

Rok

1990

Rok

Zdroj: Prognóza vývoje emisí skleníkových plynů ze sektoru zemědělství a LULUCF pro období do roku 2030.

2. Dodatečná opatření Scénář zohledňující dopad doporučených politik ve vztahu k sektoru LULUCF (WAM With Additional Measures) je obdobný jako v případě scénáře WEM ve svém začlenění vlivu územních změn na emise jednotlivých územních kategorií LULUCF. Scénář se ale liší v aplikovaném scénáři modelu EFISCEN pro kategorii Forest land. Kokrétně zahrnuje doporučenou změnu dřevinné skladby, a to především smrkových stejnověkých porostů na druhově pestřejší porosty s vyšším uplatněním listnatých dřevin, a to především buku a dubu. 62

Tato změna je určována současnou druhovou a věkovou skladbou porostů a specifickým hospodařením odpovídající konkrétním lokalitám podle příslušných hospodářských souborů a nadmořské výšce. To je vlastní esence doporučení Klíčové akce 6 rozpravovaného Národního lesnického programu II (Cienciala 2013).

3. Odhady emisí v roce 2030 – s platnými a s dodatečnými opatřeními Obr. č. 3: Vykazované emise sektoru LULUCF a jejich prognóza do roku 2030 pro scénáře současné praxe (WEM) a při aplikaci dodatečných opatřeních (WAM).

Emissions (Mt CO2/yr)

5

0 WEM WAM

-5

-10

-15 1990

2000

2010

2020

2030

Year Zdroj: IFER s.r.o.

Tab. č. 12: Emisní bilance pro sektor LULUCF souhrnně Plyn

1990

2012

2030

Uvedeno v Gg

1990-2030

2012-2030

Uvedeno v %

WEM – LULUCF celkem

CO2 eq.

-3437.5

-7252.0

-2964.2

14.4

59.4

WAM celkem

CO2 eq.

-3437.5

-7252.0

-3335.3

3.0

54.0

-

LULUCF

Zdroj: IFER s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

63

Tab. č. 13: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [tis. t CO2 eq]. Emise v roce 2030 [tis. t CO2 eq] Emisní kategorie Lesní půda Zemědělská půda Pastviny Mokřady Osídlená území Celkem

S platnými opatřeními


-2941,80 175,95 -323,29 24,84 100,14 -2964,2


-3313,00 175,95 -323,29 24,84 100,14 -3335,3

371,2 0 0 0 0 371,1

Zdroj: IFER s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal

4. Odhad nákladů na zavedení zohledňovaných opatření Vypočítané a odhadované hodnoty reprezentují opatření, která se primárně nezaměřují na emisní cíle. Redukční emisní efekt je u nich sekundární. Proto nelze náklady na tento efekt přiřadit redukčním snahám a je v takovémto případě roven 0,- Kč/tis.t.CO2.

5. Odhad nákladů na redukci 1 t CO 2 Tab. č. 14: Náklady na redukci 1t CO2 jednotlivých kategorií a celkem [Kč/t CO2] Náklady na redukci 1t CO2 [Kč/t CO2] Emisní kategorie Platná opatření Dodatečná opatření Lesní půda 0 0 Zemědělská půda 0 0 Pastviny 0 0 Mokřady 0 0 Osídlená území 0 0 Celkem 0 0 Zdroj: ÚZEI+IFER Zpracoval: Z. Nesňal

64

6. Výpočet odhadované úspory emisí Tab. č. 15: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [%]. Příspěvek kategorie ke klimatickému cíli 40% v roce 2030 vůči roku 1990

[%] Emisní kategorie S platnými opatřeními Lesní půda Zemědělská půda Pastviny Mokřady Osídlená území Celkem


1,53% -0,09% 0,17% -0,01% -0,05% 1,54%

1,72% -0,09% 0,17% -0,01% -0,05% 1,73%

Rozdíl (dodatečná opatření – platná) = současný potenciál

0,19% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,19%

Zdroj: ÚZEI+IFER Zpracoval: Z. Nesňal

Příspěvek dodatečných opatření (WAM) plánovaných v sektoru LULUCF do roku 2030 je odhadnut na 0,2 % vůči celkovým národním emisím z roku 1990.

7. Technická opatření ke snížení emisí Nejsou v současnosti známa.

65

2.3. Energie z obnovitelných zdrojů Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES) se snaží zajistit, aby do roku 2020 energie z obnovitelných zdrojů, jako je biomasa, větrná, vodní a solární energie, tvořila alespoň 20 % na hrubé konečné spotřebě energie10 EU, pokud jde o výrobu elektřiny, dopravu, vytápění a chlazení. Výchozí pozice, možnosti energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie každého členského státu se liší. Proto byl celkový cíl Společenství 20 % převeden na jednotlivé cíle se spravedlivým a náležitým rozdělením pro každý členský stát, které zohledňuje odlišné výchozí pozice jednotlivých členských států a jejich možnosti, včetně stávajícího podílu energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie. Princip spočívá na základě rovného zvýšení podílu každého státu váženého podle jeho HDP, jenž odráží jejich výchozí pozice, a vyjádření cílů pomocí hrubé konečné spotřeby energie, přičemž je zapotřebí zohlednit dosavadní úsilí členských států v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů. Přehled cílů pro jednotlivé ČS uvádí Graf č. 13 a Tab. č. 16. Naopak cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě byl stanoven pro každý členský stát na stejné úrovni. Jelikož se s pohonnými hmotami určenými pro dopravu snadno obchoduje, členské státy, které jsou slabě vybaveny příslušnými zdroji, snadno získají biopaliva11 odjinud.

10

„hrubou konečnou spotřebou energie“ se rozumí energetické komodity dodané k energetickým účelům

pro průmysl, dopravu, domácnosti, služby včetně veřejných služeb, zemědělství, lesnictví a rybolov, včetně elektřiny a tepla spotřebovaných odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a včetně ztrát elektřiny a tepla v distribuci a přenosu. 11

„biopalivem“ se rozumí kapalné nebo plynné palivo používané pro dopravu vyráběné z biomasy

66

Graf č. 13: Porovnání výchozích pozic (2005) a cílů (2020) mezi státy.

Zdroj: Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES) Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

67

Tab. č. 16: Rozdělení cílů mezi ČS Podíl energie z obnovitelných

Cílová hodnota podílu energie z

zdrojů na hrubé konečné spotřebě

obnovitelných zdrojů na hrubé konečné

energie v roce 2005 (S2005)

spotřebě energie v roce 2020 (S2020)

Belgie

2,2 %

13 %

Bulharsko

9,4 %

16 %

Česká republika

6,1 %

13 %

Dánsko

17,0 %

30 %

Německo

5,8 %

18 %

Estonsko

18,0 %

25 %

Irsko

3,1 %

16 %

Řecko

6,9 %

18 %

Španělsko

8,7 %

20 %

Francie

10,3 %

23 %

Itálie

5,2 %

17 %

Kypr

2,9 %

13 %

Lotyšsko

32,6 %

40 %

Litva

15,0 %

23 %

Lucembursko

0,9 %

11 %

Maďarsko

4,3 %

13 %

Malta

0,0 %

10 %

Nizozemsko

2,4 %

14 %

Rakousko

23,3 %

34 %

Polsko

7,2 %

15 %

Portugalsko

20,5 %

31 %

Rumunsko

17,8 %

24 %

Slovinsko

16,0 %

25 %

Slovenská republika

6,7 %

14 %

Finsko

28,5 %

38 %

Švédsko

39,8 %

49 %

Spojené království

1,3 %

15 %

Zdroj: Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES); Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

68

Výpočet podílu energie z obnovitelných zdrojů Hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů se v jednotlivých členských státech vypočte jako součet: a) hrubé konečné spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie; b) hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů pro vytápění a chlazení a c) konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů v dopravě.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů se vypočte tak, že se hrubá konečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů vydělí hrubou konečnou spotřebou energie ze všech zdrojů energie a vyjádří jako procentní podíl. Při výpočtu podílu energie z obnovitelných zdrojů se používá metodika a definice podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice.12 Podávání zpráv členskými státy Od prosince 2011 každé 2 roky předkládají ČS tzv. Zprávy o pokroku při podporování a využívání energie z obnovitelných zdrojů. 31. prosince 2021 bude předložena poslední – 6. zpráva. Aby se zajistilo dosažení celkových závazných národních cílů, vypracovaly členské státy orientační plány, jak hodlají dosáhnout konečných povinných cílů. Jedná se o tzv. národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů13, včetně informací o odvětvových cílech, respektující existenci různých možností užití biomasy a potřeby mobilizace jejích nových zdrojů. Obnovitelný zdroj, ze kterého je možné v zemědělství vyrábět energii, představuje biomasa14. Výchozím bodem je rok 2005, protože je posledním rokem, pro nějž jsou k dispozici spolehlivé údaje o národních podílech energie z obnovitelných zdrojů.

12

Úř. věst. L 304, 14.11.2008

13

Národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů - Každý členský stát přijal národní akční plán

pro energii z obnovitelných zdrojů, který stanoví podíly energie z obnovitelných zdrojů v dopravě a při výrobě elektřiny, vytápění a chlazení v roce 2020. Tyto akční plány zohledňují dopady jiných opatření souvisejících s energetickou účinností na konečnou spotřebu energie (čím významnější je snížení spotřeby energie, tím méně energie z obnovitelných zdrojů bude ke splnění cíle potřeba). Tyto plány také obsahují postupy pro reformu režimů plánování a tvorby cen a přístupu k distribučním soustavám ve prospěch energie z obnovitelných zdrojů. 14

„biomasou“ se rozumí biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze

zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslových a komunálních odpadů

69

Podle EK by již samotný cíl snížení emisí GHG o 40 % měl vést k nárůstu podílu OZE v EU nejméně na 27 %15. Proto se EK rozhodla tento podíl stanovit za závazný cíl pro úroveň celé EU, aniž by stanovovala individuální závazné cíle pro jednotlivé členské státy. Pro rok 2030 není známé rozložení cíle 27% z OZE na celkové spotřebě mezi jednotlivé ČS, proto se tato kapitola zaměřuje na výpočet zbývajícího potenciálu biomasy pro další navýšení výroby energií s cílem určit její maximální limity příspěvku na celkové výrobě energií z OZE. Z výsledků je potom stanoveno, jak může naplnění těchto limitů přispět k národnímu cíli snižování emisí skleníkových plynů. K tomu dojde zejména v jiných emisních sektorech (sektor energetiky) než je zemědělství nebo LULUCF a to vytěsněním fosilních paliv. Na základě úspor emisí jsou, tak jako v předchozích kapitolách, pro celkové porovnání možných kroků směřujících k naplnění klimaticko-energetické politiky odhadnuty náklady na redukci 1t CO2.

2.3.1.

Možnosti energetického využití biomasy

Aby bylo možné stanovit zbývající potenciál biomasy, je třeba ji rozdělit podle druhů energie, které z ní lze získat. Toto rozdělení odpovídá technickým a technologickým možnostem současného poznání a pokroku.

2.3.1.1. Formy konverze biomasy na energii Pro získávání energie z biomasy je možno aplikovat dva hlavní typy procesů lišící se nejen svou povahou, nýbrž i technologickým zařízením, cenou, provozními náklady a ekologickými vlivy: - procesy termické - procesy biotechnologické

Obr. č. 4 ilustruje hlavní formy konverze biomasy na energie.

15

V elektroenergetice by to mělo znamenat nárůst výroby elektřiny z OZE ze současných 21 % na cca 45

% v roce 2030.

70

Obr. č. 4: Rozdělení druhů konverze biomasy na energii

Zdroj: Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

Procesy termické Jsou realizovány třemi základními způsoby: - spalováním - zplyňováním - rychlou pyrolýzou 1. Spalování Spalování biomasy má nejnižší investiční i provozní náklady, výrazně zřetelné zvláště u kapacitně menších jednotek. Další výhodou těchto procesů je i jednoduchost a poměrně snadné udržení provozní bezpečnosti. Nevýhodou spalování je možnost výroby el. energie pouze pomocí tepelných cyklů s nižší úrovní konverze energie biomasy na energii elektrickou (Rankinův nebo Stirlingův cyklus). Důsledkem toho je nejvyšší měrná produkce CO2 (vztažená na množství vyrobené el. energie) ze všech metod výroby el. energie z biomasy. V případě využití Rankinova cyklu může být výroba elektřiny ekonomicky přijatelná pouze u dostatečně velkých zdrojů tepla s vysokými parametry páry pro pohon parní turbiny. 2. Zplyňování Jedná se o výrobu dřevoplynu z biomasy v generátoru při nižších teplotách (pevné lože) nebo při vyšších teplotách (fluidní lože), přičemž jako okysličovadlem je vzduch. Při použití ke zplyňování navíc vodní páry je dosaženo podstatného zvýšení výhřevnosti dřevoplynu.

71

Výhodou je přímá produkce elektřiny z dřevoplynu v motorgenerátorech (Ottův cyklus) za současné možnosti využívání odpadního tepla (kogenerace). Nevýhodou je i zde poměrně vysoká měrná produkce CO2, i když nižší úrovně než u spalovacích procesů. 3. Rychlá pyrolýza Na rozdíl od zplyňování s delší dobou prodlevy biomasy v reaktoru, je u rychlé pyrolýzy doba setrvání velmi krátká (vývoj par těkavých látek) následovaná rychlým ochlazením se vznikem tzv. biooleje o podstatně vyšší výhřevnosti než dřevoplyn.

Procesy biotechnologické Jsou realizovány třemi základními způsoby: - anaerobní digescí - ethanolovou fermentací - výroba bionafty 1. Anaerobní digesce Výroba metanem bohatého plynu (bioplyn) ve fermentačních reaktorech z biologicky rozložitelných druhů biomasy (rostliny, exkrementy zvířat, zbytky potravin apod.) probíhá v bioplynových stanicích, jejichž součástí je též kogenerační jednotka, která z vyrobeného bioplynu produkuje el. energii a teplo. Přebytek vyrobené el. energie a tepla je po krytí vlastní spotřeby bioplynové stanice dodáván do el. sítě a do externího odběru tepla (pokud v dané lokalitě existuje), jinak je přebytečné teplo mařeno bez využití do ovzduší. Odpad z fermentace (digestát) lze využít jako hnojivo, nebo po oddělení tekuté části (fugát) lze zbytek (separát) využít pro podestýlku hospodářských zvířat, nebo po vysušení pro výrobu pelet pro spalování. 2. Etanolová fermentace Etanol se vyrábí alkoholovým kvašením a následnou destilací a je možno jej získat z rostlinných i živočišných surovin s obsahem cukrů a škrobů - cukrové řepy, obilí, brambor ale např. i syrovátky. Etanol je možno využít přímo jako hodnotné palivo pro upravené spalovací motory nebo jako alternativní palivo pro stacionární zařízení, používaná k výrobě tepla. Po chemické úpravě etanolu na sloučeninu ETBE (etylterc.butylether) může být i aditivem do běžných motorových paliv – platné předpisy v ČR umožňují příměs 15 % ETBE do benzínových směsí. Výhřevnost etanolu je cca 29,4 MJ/kg, nebo 23,2 MJ/l. 3. Bionafta Tímto názvem se označuje buď metylester řepkového oleje (MEŘO), nebo směs nafty a max. 36 % MEŘO. Řepkový olej se připravuje lisováním řepkového semene nebo se používá kombinace tepelné a mechanické předúpravy semene před vlastním lisováním, po kterém se 72

zařazuje extrakce výlisků. Tím se získá výtěžek oleje kolem 40%, pokrutiny obsahují ještě asi 2% oleje. Podle druhého způsobu je výtěžnost oleje až 97-98% a na výrobu 1 t řepkového oleje se spotřebuje asi 2,3 t řepkového semene. Současně vznikne kolem 1,3 t šrotu (tzv. pokrutiny). Výhřevnost bionafty je cca 37,1 MJ/kg, nebo 32,7 MJ/l.

2.3.1.2. Zařízení pro výrobu tepla z biomasy Teplo lze z biomasy vyrábět v kotlích různé konstrukce a výkonu. Malé kotle o výkonu řádově jednotek až desítek kW jsou obvykle roštové, spalují kusové dřevo nebo v případě automatické dodávky paliva též pelety. Na kusové dřevo je též možno využít zplyňovací kotle. Pro zdroje tepla nižších výkonů (řádově jednotky MW) pro menší systémy centralizovaného zásobování teplem (CZT) nebo průmyslové aplikace, slouží též roštové kotle s automatickým přikládáním, palivem je obvykle dřevní štěpka nebo sláma. Kotle pro velké zdroje tepla pro velké systémy CZT (řádově desítky MW) jsou též roštové, nebo v některých případech fluidní. Palivem je téměř výhradně dřevní štěpka. Kromě již zmíněných malých, funkčně jednoduchých, zplyňovacích kotlů se v případě výroby tepla zplyňování biomasy neuplatňuje vzhledem k relativní složitosti, dřevoplyn ze zplyňovacích generátorů se přednostně využívá k výrobě el. energie pomocí Ottova tepelného cyklu, který má vyšší elektrickou účinnost než cyklus Rankinův používaný při spalování dřeva – viz další kapitola.

2.3.1.3. Zařízení pro kombinovanou a elektrické energie z biomasy

výrobu

tepla

Elektrickou energii lze z biomasy vyrábět buď v elektrárnách (jen výroba el. energie) nebo teplárnách (kombinovaná výroba el. energie a tepla). Z celospolečenského hlediska má kombinovaná výroba el. energie a tepla vždy přednost před monovýrobou el. energie a tepla vzhledem k cca až 40% snížení spotřeby paliva a tím i emisí. Zařízení vhodná pro výrobu elektrické energie (elektrárny) nebo pro kombinovanou výrobu elektrické energie a tepla (teplárny) z biomasy pracují na principu vhodného tepelného oběhu. Pro výběr vhodného zařízení pro výrobu el. energie je zcela zásadní zda bude biomasa spalována nebo zplyňována.

73

Výroba el. energie se spalováním biomasy V případě spalování biomasy je možno pro výrobu el. energie použít Rankinova cyklu (RC) resp. organického Rankinova cyklu (ORC) nebo Stirlingova cyklu (SC). Rankinův cyklus je nejběžnějším způsobem výroby el. energie spalováním jakéhokoliv paliva a je provozován celosvětově již přes sto let ve všech tepelných elektrárnách a teplárnách. Organický Rankinův cyklus místo vody používá jako pracovní medium vhodnou organickou substanci umožňující provoz již při nižších teplotách zdroje tepla s relativně příznivou elektrickou účinností – původně byl vyvinut pro využití průmyslového odpadního tepla pro výrobu el. energie. Stirlingův cyklus probíhá v teplovzdušném motoru, výhodou je možnost využití jakéhokoli druhu paliva. Aplikace Stirlingova cyklu je možná i v případě nižších až velmi nízkých výkonů což lze využít i v malých decentrálních autonomních zdrojích el. energie. Zařízení pracující na principu Stirlingova cyklu jsou již v současné době komerčně dostupná, avšak převážně pro spalování zemního plynu a navíc je jejich cena relativně vysoká.

Výroba el. energie s fermentací nebo zplyňováním biomasy Jak již bylo řečeno výše, fermentace biomasy a následná výroba el. energie a tepla probíhá v bioplynových stanicích. Tato zařízení s různými druhy technologií dodává řada společností, s bioplynovými stanicemi jsou již v současné době značné provozní zkušenosti. V případě zplyňování biomasy (výroba dřevoplynu) je též možno využít kombinované výroby el. energie a tepla v kogenerační jednotce. Dřevoplyn vyrobený zplyňováním v sesuvném nebo fluidním generátoru má, na rozdíl od bioplynu (výhřevnost cca 19 – 22 MJ/Nm3) velmi nízkou výhřevnost (cca 4 – 6 MJ/Nm3) a vysoký obsah dusíku a dehtu, při zplyňování pomocí vodní páry je však dosaženo výhřevnosti plynu až 15MJ/Nm3. Na rozdíl od bioplynových stanic je v ČR (ale i ve světě) provozováno jen málo tepláren se zplyňováním biomasy s různými provozními zkušenostmi. V následujících tabulkách jsou uvedeny základní parametry zařízení pro výrobu el. energie a tepla z biomasy, účinnosti jsou vztaženy na energii v biomase (tedy včetně účinnosti výroby páry nebo plynu).

74

Tab. č. 17: Výroba páry a parní soustrojí (Rankinův cyklus) druh zařízení pro výrobu el. energie

druh zdroje

el. výkon zdroje

parametry páry z kotle

parní motory

teplárna

30 – 200

nízké

točivé redukce

teplárna

150 – 400

nízké

elektrická účinnost

tepelná účinnost

(%)

(%)

5

75

5

75

(kW)

vícestupňové turbíny

teplárna

500 - 3000

střední

10

75

elektrárna

do 10000

vysoké

22

0

elektrárna

nad 10000

vysoké

30

0

Tab. č. 18: Účinnosti v předchozí tabulce platí pro následující parametry páry parametry páry

vstupní do turbíny z kotle

výstupní teplárna

výstupní elektrárna

protitlak

kondenzace

nízké

1,0 – 1,5 MPa, 200 - 240°C,

0,2 – 0,3 MPa

-

střední

2,5 – 3,0 MPa, 300 - 400°C

0,2 – 0,3 MPa

0,04 MPa

vysoké

4,5 – 5,0 MPa, 480 - 510°C

0,2 – 0,3 MPa

0,02 MPa

Tab. č. 19: Výroba plynu a kogenerační jednotka s plynovým motorem (Ottův cyklus) druh zařízení pro výrobu plynu

el. výkon zdroje

druh biomasy

elektrická účinnost

bioplynové stanice

(%)

(%)

200 - 2000

zemědělské produkty a odpady

35 - 42

38 - 55

zplyňovací stanice

50 – 2 000

dřevní štěpka

20 - 26

54 - 60

(kW)

tepelná účinnost

Zdroj Tab. č. 17, 18, 19: Enviros s.r.o.

2.3.1.4. Zařízení pro výrobu kapalných paliv z biomasy Kapalná biopaliva jsou získávána druhotně zpracováním pěstovaných energetických rostlin a používají se jako palivo pro spalovací motory dopravních prostředků (bionafta, etanol), kogeneračních jednotek s pístovými motory, aditivum do kapalných paliv (etanol) či pro výrobu biologicky odbouratelných mazadel. MEŘO (metylester rostlinných olejů vzniká chemickou úpravou metylesterifikací), při které vzniká hořlavé palivo o podobných vlastnostech a výhřevnosti jako má běžná motorová nafta. Základní surovinou pro výrobu bionafty je dnes v ČR řepka olejka, bionaftu lze vyrábět i ze lněného či slunečnicového oleje nebo i z použitých rostlinných olejů (např. z restaurací, zařízení hromadného stravování či potravinářského průmyslu). Kromě tradiční technologie výroby je možno využití i etylesterifikace. MEŘO se vyrábí reakcí řepkového oleje s metanolem za přítomnosti alkalických hydroxidů jako katalyzátorů, která probíhá buď za běžné, nebo i zvýšené teploty (v závislosti na zvolené technologii). Získaný MEŘO se izoluje od vedlejšího produktu – surového

75

glycerínu – a čistí. Vedlejším produktem výroby metylesteru je surová glycerínová fáze, kterou lze použít dále v chemickém průmyslu, nebo může být spalována jako alternativní

palivo. Všeobecně platí, že z jednoho hektaru lze získat 2 až 4 tuny řepkového semene. Z 1 tuny semene se vyrobí 0,25 t MEŘO a 0,6 t řepkového šrotu, který lze využít jako krmivo v zemědělské výrobě nebo i jako energetická biomasa. Z 1 ha je tedy možno získat cca 0,75 t MEŘO a cca 1,8 t šrotu. Cena řepkového semene je současně cca 12 000 Kč/t (bez DPH). Energie ze spalování biopaliva z řepky převyšuje zhruba 2,5x množství energie, která je na jeho výrobu spotřebována včetně pěstování. Při výrobě biopaliva z řepky je možno navíc zužitkovat odpad v podobě pokrutin jako vysoce hodnotné krmivo pro hospodářská zvířata i odpad v podobě směsi glycerínu a metylalkoholu. Při prodeji a nákupu biopaliv záleží ve značné míře na daňovém zatížení, rostlinné oleje jsou totiž ve světových cenách až 3x dražší než běžná motorová nafta, a tak nejsou bez daňového zvýhodnění konkurenceschopné. Bioetanol lze též vyrábět ze slámy, dřeva, různých energetických rostlin a lignocelulózových odpadů pomocí tlakové hydrolýzy. Získané cukry jsou konvertovány na bioetanol buď klasickým způsobem, nebo bakteriální přeměnou za termofilních teplotních podmínek. Při emisních zkouškách bylo zjištěno, že hodnoty měrných emisí NOx při provozu na motorovou naftu a na MEŘO jsou přibližně stejné, při provozu na bioetanol byly emise výrazně nižší. Měrné emise CO pro motorovou naftu a MEŘO také téměř stejné, bioetanol má přibližně poloviční emise CO. Měrné emise uhlovodíků jsou u MEŘO o něco vyšší než u nafty, u bioetanolu jsou však vyšší o 57 % v porovnání s naftou. Energetická spotřeba při výrobě etanolu je přibližně poloviční v porovnání s MEŘO.

2.3.2.

Zbývající potenciál biomasy

Další část studie analyzuje celkový potenciál biomasy k energetickému využití a porovnává ho s aktuální spotřebou podle dostupné statistiky.

2.3.2.1. Stanovení celkového dostupného potenciálu Stanovení celkového potenciálu energetického využití biomasy vychází z Akčního plánu pro biomasu v ČR na období 2012–2020. Pro potřeby této studie byla zvolena varianta

76

se zajištěním 100% potravinové samostatnosti. Následující tabulka uvádí souhrnný potenciál energetického využití biomasy. Tab. č. 20: Souhrnný potenciál energetického využití biomasy

Střední hodnota

Druh biomasy

Hodnota potenciálu [PJ]

Zemědělská biomasa

133,9 – 186,8

161,4

75,1

Lesní dendromasa

26,3 – 30,4

28,3

13,2

BRKO

25

25

11,7

Celkem

185,2 – 242,2

214,7

100

[PJ]

[%]

Zdroj: Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012–2020.

Následující dvě tabulky ještě uvádějí podrobnější strukturu biomasy ze zemědělské půdy a dendromasy. Tab. č. 21: Souhrn energetického potenciálu ze zemědělské půdy

Původ biomasy výměra

Výměra Hodnota energetického potenciálu Střední hodnota [tis. ha]

[PJ/rok]

[PJ/rok]

[%]

Orná půda pro energetické využití

680

53,1 – 76,2

64,6

40

Trvalé travní porosty

440

22,8 – 29,8

26,1

16

-

57,5 – 80,8

70,7

44

1 120

133,9 – 186,8

161,4

100

Vedlejší produkty

Celkem


77

Tab. č. 22: Potenciál energeticky využitelné lesní dendromasy.

Název

PJ

Střední hodnota

[%]

0,5 – 0,6

0,55

2

LTZ

4,8

4,8

17

Kůra

4–6

5

18

Odpad z dřevozpracující výroby

8 – 10

9

32

Palivové dříví (bez domácností)

Využití odpadů z dalšího zpracování dřeva

9

Celkem

26,3 - 30,4

Palivové dříví (domácnosti)

18

9

31

28,4

100

18

-


Dostupné množství biomasy a následně z ní vyrobené energie, které by bylo možno získat využitím volných ploch pro pěstování biomasy je možno stanovit s použitím měrné výtěžnosti pro jednotlivé druhy pěstované biomasy dle následujících dvou tabulek. Tab. č. 23: Výroba tepla nebo tepla a elektrické energie

Druh biomasy Rychle rostoucí dřeviny Stébelniny Sláma Zdroj: Enviros s.r.o., ÚZEI

Energie v biomase (GJ/ha/r) 120 – 180 100 – 250 50 – 60

Tab. č. 24: Výroba biopaliv

Druh biomasy Brambory Cukrovka Kukuřice Pšenice Ječmen

Rozsah energie ve vyrobeném etanolu (GJ/ha/r) 51,0 – 76,6 88,2 – 111,4 34,8 – 69,6 18,6 – 46,4 16,2 – 30,2

Zdroj: Enviros s.r.o., ÚZEI

78

Průměrná energie v etanolu (GJ/ha/r) 63,8 99,8 52,2 32,5 23,2

2.3.2.2. Stanovení využitého stávajícího potenciálu Stávající výroba elektrické energie a tepla je velmi dobře zpracovávána na Ministerstvu průmyslu v oddělení datové podpory koncepcí. Následující tabulky jsou převzaty z jejich publikace obnovitelných zdrojů v roce 2012. Tab. č. 25: Celková energie z obnovitelných zdrojů v roce 2012

Energie v palivu užitém na výrobu tepla (GJ)

Energie v palivu užitém na výrobu elektřiny (GJ)

Biomasa (mimo domácnosti)

21 858 708

16 503 574

38 362 282

Biomasa (domácnosti)

47 751 951

0

47 751 951

Bioplyn

4 756 601

10 941 555

15 698 156

Biologicky rozl. část TKO

2 710 731

793 197

3 503 928

982 823

0

982 823

Celkem 78 060 814 Zdroj: MPO; Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

28 238 326

106 299 140

Biologicky rozl. část PRO a ATP

Tab. č. 26: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2012

Hrubá výroba elektřiny (MWh) Biomasa celkem

1 817 337

z toho: Štěpka apod.

881 041

Celulózové výluhy

535 848

Neaglom. rostlinné materiály

102 761

Pelety a brikety

295 591

Kapalná biopaliva

2 097

Bioplyn celkem

1 467 684

z toho: Komunální ČOV

85 902

Průmyslové ČOV

8 517

Bioplynové stanice

1 264 273

Skládkový plyn

108 992

Biologicky rozložitelná část TKO

86 686

79

Celkem (GJ)


15

Celkem Zdroj: MPO; Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

3 371 722

Podíl výroby z biomasy na hrubé výrobě elektřiny v roce 2014 byl 3,85%. Tab. č. 27: Výroba tepla z obnovitelných zdrojů v roce 2012

Hrubá výroba tepla (GJ) Biomasa celkem

46 653 392

z toho: Biomasa mimo domácnosti

16 447 311

Palivové dřevo

425 224

Štěpka apod.

8 397 359


6 602 059

Neaglom. rostlinné materiály

513 393

Brikety a pelety

479 548

Ostatní biomasa

0

Kapalná biopaliva

29 728

Biomasa domácnosti

30 206 081

Bioplyn celkem

2 452 894

Komunální ČOV

681 942

Průmyslové ČOV

105 033

Bioplynové stanice

1 580 765

Skládkový plyn

85 154

Biologicky rozložitelná část TKO

2 136 901


975 435

Celkem Zdroj: MPO, Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

52 218 622

Podíl biomasy na výrobě tepla je přibližně 7,5%.

80

Tab. č. 28: Výroba elektřiny z biomasy mimo domácnosti podle jejich typů v roce 2012

Palivové dřevo

Výroba elektřiny (MWh) 0

Spotřeba paliva (t) 0

Dřevní štěpka, odpad

881 041

910 014


535 848

271 539

Rostlinné materiály

102 761

96 096

Brikety a pelety

295 591

180 707

Ostatní biomasa

0

0

2 097

476

1 817 337

1 458 831

Kapalná biopaliva


Tab. č. 29: Výroba tepla z biomasy mimo domácnosti podle jejich typů v roce 2012

Hrubá výroba tepla (GJ) Palivové dřevo

Spotřeba paliva (t)

425 224

41 007

Dřevní štěpka, odpad

8 397 359

1 077 439


6 602 059

849 765

Rostlinné materiály

513 393

42 642

Brikety a pelety

479 548

35 583

Ostatní biomasa

0

0

29 728

972

16 447 311

2 047 408

Kapalná biopaliva


Tab. č. 30: Hrubá výroba elektřiny z biomasy podle kategorií podpory

Parní elektrárny (GWh)

Paroplynové, plynové, spalovací elektrárny (GWh)

Celkem (GWh)

Spalováním cíleně pěstované biomasy

445

10

455

Spalováním hnědé (lesní) biomasy

728

9

736

Spalováním bílé a odpadní biomasy

621

1

622

1 794

19

1 813


81

Tab. č. 31: Odhad spotřeby biomasy v domácnostech v roce 2012

Spotřeba biomasy (tuny)

3 673 227

Energie v použitém palivu (GJ)

47 751 951

Teplo (GJ) 30 206 081 Zdroj: MPO; Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

2.3.2.3. Stanovení potenciálu

volného

dostupného

(zbývajícího)

Dostupný zbývající potenciál energetického využití biomasy je možno stanovit jako rozdíl celkového dostupného potenciálu využití biomasy v ČR (viz kapitola 2.3.2.1) a stávajícího již využitého potenciálu (dle kapitoly 2.3.2.2). Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012–2020 uvádí ještě návrh podrobnějšího členění celkového potenciálu energetického využití biomasy dle následující tabulky, z níž jsme pro další výpočty využili energetický obsah produktu označený jako „střed“. Tab. č. 32: Celkový energetický potenciál biomasy a potenciál jednotlivých zdrojů

Původ biomasy Zemědělská kultura Orná půda

Typ biomasy

Produkt

Orná půda Orná půda

řepka – hlavní produkt obiloviny – hlavní produkt řepa – hlavní produkt kukuřice, žito

Orná půda

kukuřice, žito

Orná půda

jednoleté energetické plodiny víceleté energetické plodiny vč. RRD

Orná půda

Orná půda (možno převést na jinou kulturu) Orná půda celkem Trvalé travní porosty

senáž


senáž

FAME etanol

0,8

1,2

1

etanol biometan (CNG) bioplyn (mimo dopravu) přímé spalování přímé spalování

15 0,8

17,8 1,2

16,2 1

18

24

21

3

6

4,86

8,5

16,5

11,6

53,1 0,4

76,2 0,6

64,6 0,5

15,4

19,6

17,5

biometan (CNG) bioplyn (mimo dopravu)

82

Energetický obsah produktu (PJ) min. max. střed 7 9,5 8


využití sena

Jiná kultura

rychle rostoucí dřeviny stébelná biomasa

Víceleté energetické plodiny TTP celkem Orná půda

přímé spalování přímé spalování přímé spalování přímé spalování přímé spalování přímé spalování přímé spalování bioplyn

sláma obilovin

Orná půda

sláma řepky

Výroba biopaliv

výpalky a šroty

Potravinářský průmysl

plevy apod.

Živočišná výroba

exkrementy hospodářských zvířat Vedlejší produkty rostlinné výroby (PJ) Celkový energetický potenciál biomasy zemědělské půdy [PJ]

1,5

2,5

1,95

2

2,6

2,3

3,5

4,5

4

22,8 40

29,8 50

26,1 45,3

0,5

6

4,4

12

16

14

2,5

3,8

3

3

5

4

57,5 133,9

80,8 186,8

70,7 161,4

Lesní dendromasa BRKO

28,3 25

Zdroj: Akční plán pro biomasu v ČR na období 2012–2020 Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

2.3.3.

Výpočet nákladů na redukci 1t CO2

Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (směrnice o OZE) uvádí, aby za účelem využití veškerého potenciálu biomasy Společenství a členské státy podporovaly vyšší využívání stávajících zásob dřeva a rozvoj nových systémů v oblasti lesního hospodářství. Zemědělství má potenciál produkovat značné množství biomasy k energetickým účelům. Tím může přispívat ke zvýšení podílu OZE na celkové spotřebě energií a zároveň v jiných sektorech než je zemědělství a LULUCF (zejména sektor energie16) snižovat emise. Tab. č. 33 a Graf č. 14 uvádí projekci domácí spotřeby primární energie z různých zdrojů do roku 2020. Podle ní se dá pozorovat zejména nahrazení uhlí obnovitelnými zdroji. Tudíž se dá předpokládat, že obnovitelná energie biomasy vytěsní při výrobě energií zejména emise uvolněné výrobou energií z uhlí. Výpočet nákladů na redukci 1t CO2 při výrobě obnovitelné

16

Inventuru emisí sektoru „Energy“ zajišťuje KONEKO marketing, spol. s r.o. (Zdroj NC5)

83

energie z biomasy by se tedy měl vztahovat k emisím GHG uvolněným při výrobě stejného množství energie z uhlí. Pro porovnání je ve výsledcích uveden i zemní plyn. Veškeré mechanizmy a metodiky výpočtů úspory emisí GHG a podílů různých druhů OZE na spotřebách energií uvádí směrnice o OZE (článek 5) a její přílohy (příloha III a příloha V).

Tab. č. 33: Projekce spotřeby primární energie – scénář s opatřeními (PJ) 2005 2010 2015 827 764 631 Uhlí 393 366 346 Ropa 324 351 386 Plyn -46 -26 -15 Elektřina 279 318 318 Jaderná energie 72 108 137 OZE 1,850 1,880 1,802 Celkem Zdroj: ČSÚ, Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

Graf č. 14: Projekce spotřeby primární energie – scénář s opatřeními

Zdroj: ČSÚ, Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

84

2020 570 349 406 4 318 173 1,820

V následující části studie je navrženo další rozdělení využití zbývajícího potenciálu biomasy a provedena analýza investičních a provozních nákladů na energetické zdroje nebo nová zařízení. Dále je zde stanovena výše dosud nerealizovaného potenciálu výroby energie z biomasy. V závislosti na druhu biomasy je navrženo několik nejvhodnějších způsobů výroby energie z biomasy. Pro všechny navržené možnosti je proveden výpočet uspořených fosilních paliv, snížení emisí CO2, cena uspořených emisí a prosté doby návratnosti.

2.3.3.1. Rozdělení zbývajícího potenciálu mezi zdroje/nové výrobny Pro digesci v BPS se hodí exkrementy hospodářských zvířat, senáž, kukuřice a žito. Dostupný energetický obsah těchto produktů celkem se odhaduje na 26,8 PJ. Všechny produkty vhodné pro přímé spalování dosahují energetického obsahu 101,9 PJ. V propočtu potenciálu energetického využití biomasy neřešíme kapalná biopaliva. Předpokládáme, že nadále bude platit povinný podíl 10 % biopaliv na energetickém obsahu prodaných motorových paliv. Při stanovení potenciálu biomasy ze zemědělské půdy byla rozloha půdy potřebná na zajištění produkce biopaliv odečtena. Tab. č. 34: Rozdělení zbývajícího potenciálu mezi zdroje/nové výrobny

zdroje/nové výrobny

PJ

Digesce v bioplynové stanici

26,8

Zplyňování a výroba el. energie a tepla v plynové kogenerační jednotce Výroba el. energie a tepla pomocí parního kotle a turbosoustrojí

101,9

Monovýroba tepla Zdroj: Enviros s.r.o.

Využití biomasy vhodné pro přímé spalování je řešeno ve třech variantách daných předchozí tabulkou s tím, že celkový potenciál 101,9 PJ bude vždy plně využit jednou z nich.

2.3.3.2. Náklady na zdroje/nové výrobny o Výroba elektrické energie a tepla

85

Bioplynová stanice Tab. č. 35: Vstupní parametry BPS Investiční výdaje

80 mil. Kč/MWe

Roční provozní náklady

4,1 mil. Kč/MWe

Roční náklady na substrát

12 mil. Kč/MWe

Čistá účinnost výroby elektřiny

36%

Čistá účinnost výroby tepla

32%

Cena prodané elektřiny

2 140 Kč/MWh 250 Kč/GJ

Cena prodaného tepla Zdroj: Enviros s.r.o., ÚZEI

Cena prodané elektřiny se skládá ze tří složek: základní sazby 140 Kč/MWh a doplňkové sazby 900 Kč/MWh dle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a dále silové elektřiny ve výši 1100 Kč/MWh, což je nutné považovat za optimistický předpoklad, jelikož v půli září 2014 se elektřina obchodovala na burze za cenu 940 Kč/MWh. Tab. č. 36: Ekonomické vyhodnocení BPS Množství substrátu

26,8 PJ

Roční provoz

8 500 h

Instalovaný výkon BPS

315 MWe

Dodávka elektřiny do sítě

2 680 000 MWh

Teplo k prodeji

8 576 000 GJ

Podíl tepla skutečně prodaného

80%

Teplo prodané

6 861 000 GJ

Celkové investiční náklady

25 225 mil. Kč

Celkové roční provozní náklady

1 293 mil. Kč

Celkové roční palivové náklady

3 784 mil. Kč

Výnosy z prodeje elektřiny

5 736 mil. Kč

Výnosy z prodeje tepla

1 715 mil. Kč

Roční cash flow

2 374 mil. Kč

Prostá doba návratnosti

10,6 let


86

V dodávce elektřiny do sítě i v prodaném teplu je započítána vlastní spotřeba. Podíl skutečně prodaného tepla ve výši 80% je velmi vysoké číslo, v praxi je možné využít asi 20% tepla. Při takto malém využití se výrazně zhoršuje ekonomika provozu (vyjádřená formou prosté doby návratnosti se jedná o 23 let), jelikož není možné uplatnit základní ani doplňkovou sazbu kvůli malému využití tepla, a proto je možné prodávat vyrobenou elektřinu pouze za cenu silové elektřiny (1100 Kč/MWh).

Zplyňování a výroba el. energie a tepla v plynové kogenerační jednotce Tab. č. 37: Vstupní parametry technologie zplyňování biomasy a využití vzniklého plynu v KVET Investiční výdaje

90 mil. Kč/MWe

Provozní náklady

500 Kč/MWhe

Palivové náklady (štěpka)

120 Kč/GJ


25%


35%


1 995 Kč/MWh 250 Kč/GJ


Cena prodané elektřiny se opět skládá ze tří složek: základní sazby 140 Kč/MWh a doplňkové sazby 755 Kč/MWh dle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a dále silové elektřiny ve výši 1100 Kč/MWh.

87

Tab. č. 38: Ekonomické vyhodnocení zplyňování a výroby el. energie a tepla v plynové kogenerační jednotce Množství substrátu

101,9 PJ

Roční provoz

8 500 h

Instalovaný výkon

832 MWe


7 073 678 MWh

Teplo k prodeji

35 651 000 GJ


100%

Teplo prodané

35 651 000 GJ


74 898 mil. Kč


3 537 mil. Kč


12 223 mil. Kč


14 112 mil. Kč


8 913 mil. Kč

Roční cash flow

7 265 mil. Kč


10,3 let


V dodávce elektřiny do sítě i v prodaném teplu je započítána vlastní spotřeba. Podíl skutečně prodaného tepla ve výši 100% je optimistická úvaha, reálně se využívá asi 75% tepla, přičemž prostá doba návratnosti dosahuje přibližně 15 let.

Výroba el. energie a tepla pomocí parního kotle a turbosoustrojí Tab. č. 39: Vstupní parametry parního kotle a turbosoustrojí Investiční výdaje

100 mil. Kč/MWe

Provozní náklady

350 Kč/MWhe


120 Kč/GJ


10%


80%


1 100 Kč/MWh+1 155 Kč/MWh na elektřinu vyrobenou v KVET 250 Kč/GJ

Cena prodaného tepla Zdroj: Enviros s.r.o., ÚZEI 88

Hrubá elektrická účinnost parních protitlakých turbín o malém výkonu (do 1 MWe) je maximálně 15%, mají však relativně vysokou tepelnou účinnost. Problémem je však využití tepla, které má zásadní vliv na ekonomiku. Jak je patrné v následující tabulce, je uvažováno s 50 % využitím tepla, kdy je dosahováno návratnosti 19 let. Při využití 60% tepla se návratnost zkrátí na 8 let. Při využití tepla ze 70 % se dosáhne návratnosti 5 let! Využití tepla je tak zásadním parametrem. Nutno podotknout, že není uvažováno s výstavbou tepelných sítí. Cena prodané elektřiny se opět skládá ze tří složek: základní sazby 455 Kč/MWh a doplňkové sazby 700 Kč/MWh dle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a dále silové elektřiny ve výši 1100 Kč/MWh. Tab. č. 40: Ekonomické vyhodnocení parního kotle a turbosoustrojí Množství paliva

101,9 PJ

Roční provoz

8 500 h

Instalovaný výkon

333 MWe


2 829 471 MWh

Teplo k prodeji

81 488 774 GJ


50%

Teplo prodané

40 744 387 GJ


33 288 mil. Kč


990 mil. Kč


12 223 mil. Kč


4 746 mil. Kč 10 186 mil. Kč

Výnosy z prodeje tepla Roční cash flow

1 719 mil. Kč


19,4 let


89

o Monovýroba tepla Výroba tepla v zařízeních pro výrobu tepla z biomasy Tab. č. 41: Vstupní parametry monovýroby tepla Investiční výdaje

8 mil. Kč/MWt

Provozní náklady

100 Kč/GJ


120 Kč/GJ


85% 350 Kč/GJ


Na rozdíl od předchozích technologií uvažujeme s vyšší cenou prodaného tepla. Pokud by byla cena stejná (250 Kč/GJ), prostá doba návratnosti by přesáhla 100 let. Případná výstavba tepelných sítí není zahrnuta v investičních výdajích. Tab. č. 42: Ekonomické vyhodnocení monovýroby tepla Množství paliva

101,9 PJ

Roční provoz

2 500 h

Instalovaný výkon

11 318 MWt

Teplo k prodeji

86 581 822 GJ


100%

Teplo prodané

86 581 822 GJ


90 543 mil. Kč


8 658 mil. Kč


12 223 mil. Kč


30 304 mil. Kč

Roční cash flow

9 422 mil. Kč


9,6 let


Roční doba provozu 2500 h je opět optimistické, pokud by byla doba provozu nižší (2000 h), doba návratnosti by se prodloužila na 12 let.

90

2.3.3.3. Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska dodávek elektřiny a tepla Tab. č. 43: Dodávky elektřiny a tepla

Spotřeba paliva

Dodávka elektřiny

Dodávka tepla

Využití paliva

Bioplynové stanice

26,8 PJ

2 680 184 MWh

6 861 000 GJ

62%

Zplyňování biomasy a využití v KVET

101,9 PJ

7 073 678 MWh

35 651 000 GJ

60%

Výroba el. energie a tepla pomocí parního kotle a turbosoustrojí

101,9 PJ

2 829 471 MWh

40 744 000 GJ

50%

Monovýroba tepla

101,9 PJ

0

86 582 000 GJ

85%


Využití paliva je definováno jako podíl spotřeby paliva a dodanou elektřinou a teplem.

2.3.3.4. Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska úspor fosilních paliv Tab. č. 44: Odhad úspor uhlí nebo zemního plynu

Roční úspora hnědého uhlí

Roční úspora zemního plynu

Bioplynové stanice

3 109 000 tun

819 000 tis. m3


9 926 000 tun

2 781 000 tis. m3


6 567 000 tun

2 045 000 tis. m3

Monovýroba tepla

8 488 000 tun

3 050 000 tis. m3


Úspora fosilních paliv (uhlí nebo zemního plynu) byla počítána následovně:

•

výroba elektřiny z biomasy vytěsňuje monovýrobu elektřiny v kondenzačním režimu s účinností

o

33 % pro uhlí

o 50 % pro zemní plyn

91

•

výroba tepla z biomasy vytěsňuje výrobu tepla ve výtopenském režimu s účinností 85 %. Výhřevnost byla uvažována 12 MJ/kg pro uhlí a 33,4 MJ/m3 pro zemní plyn.

2.3.3.5. Porovnání různých možností využití biomasy z hlediska úspor a nákladů na úsporu emisí CO2 Tab. č. 45: Úspora emisí CO2

Bioplynové stanice Zplyňování biomasy a využití v KVET Výroba el. energie a tepla pomocí parního kotle a turbosoustrojí Monovýroba tepla

Roční úspora CO2 v případě náhrady hnědého uhlí 3 731 tis. t CO2

Roční úspora CO2 v případě náhrady zemního plynu 1 505 tis. t CO2

11 911 tis. t CO2

5 108 tis. t CO2

7 888 tis. t CO2

3 757 tis. t CO2

10 186 tis. t CO2

5 602 tis. t CO2


Emisní koeficienty pro uhlí 100 kg CO2/GJ, pro zemní plyn 55 kg CO2/GJ.

Roční úspora emisí CO2 bioplynové stanice v teoretickém případě množství substrátu 101,9 PJ (tedy stejné množství paliva jako pro zbývající tři možnosti využití biomasy) by byla 14 180 tis. t CO2 v případě náhrady hnědého uhlí a 5 720 tis. t CO2 v případě náhrady zemního plynu. Bioplynová stanice je z hlediska úspory emisí CO2 nejefektivnější. Tab. č. 46: Měrné náklady na roční úsporu emisí CO2

V případě náhrady hnědouhelného zdroje

V případě náhrady zdroje na zemní plyn

Bioplynové stanice

6 761 Kč/t CO2

16 757 Kč/t CO2


6 288 Kč/t CO2

14 663 Kč/t CO2


4 224 Kč/t CO2

8 861 Kč/t CO2

Monovýroba tepla

8 889 Kč/t CO2

16 162 Kč/t CO2


92

Tab. č. 47: Celkové náklady na úsporu emisí CO2 za 20 let provozu

Bioplynové stanice

V případě náhrady hnědouhelného zdroje 1 699 Kč/t CO2

V případě náhrady zdroje na zemní plyn 4 210 Kč/t CO2

1 638 Kč/t CO2

3 819 Kč/t CO2

1 888 Kč/t CO2

3 960 Kč/t CO2

2 494 Kč/t CO2

4 535 Kč/t CO2

Zplyňování biomasy a využití v KVET Výroba el. energie a tepla pomocí parního kotle a turbosoustrojí Monovýroba tepla Zdroj: Enviros s.r.o., ÚZEI

Do celkových nákladů jsou zahrnuty investiční náklady, veškeré provozní náklady a palivové náklady. Uvažuje s provozem po dobu 20 let.

2.3.3.6. Příspěvek energetického využití biomasy k cíli snížení emisí CO2 a celkové zhodnocení Snížení emisí skleníkových plynů se vztahuje k celkovým emisím vyjádřeným v ekvivalentu CO2 v roce 1990 a bez započítání sektoru LULUCF. Podle údajů z Národního inventarizačního systému (submission 2014) činily emise skleníkových plynů v roce 1990 celkem 196 146 tis. t CO2eq. S využitím tohoto údaje docházíme k možnému snížení emisí skleníkových plynů využitím dosud nevyužitého potenciálu biomasy pro výrobu energie dle následujících dvou tabulek. Tab. č. 48:Snížení emisí CO2 v případě vytěsňování uhlí

Snížení emisí CO2 [tis. t] Náhrada uhlí

bioplynové snížení emisí CO2

Snížení emisí CO2 [%]

Zplyňování Parní Monovýroba Zplyňování Parní Monovýroba biomasy KVET tepla biomasy KVET tepla 3 731

3 731

3 731

1,90%

1,90%

1,90%

přímé spalování

11 911

7 888

10 186

6,07%

4,02%

5,19%

celkem

15 642

11 619

13 917

7,97%

5,92%

7,10%

stanice


93

Tab. č. 49: Snížení emisí CO2 v případě vytěsňování zemního plynu

Snížení emisí CO2 [tis. t] Snížení emisí CO2 [%] Náhrada zemního Zplyňování Parní Monovýroba Zplyňování Parní Monovýroba plynu biomasy KVET tepla biomasy KVET tepla bioplynové snížení emisí CO2

1 505

1 505

1 505

0,77%

0,77%

0,77%

přímé spalování

5 108

3 757

5 602

2,60%

1,92%

2,86%

celkem

6 613

5 262

7 107

3,37%

2,68%

3,62%

stanice


2.3.4.

Příspěvek biomasy k výrobě energií z OZE

Dle ASEK byla v roce 2012 vyčíslena hrubá konečná spotřeba energie v roce 2012 na 1 244 PJ. Hrubá konečná spotřeba energie v roce 2030 je v ASEK stanovena v optimalizovaném scénáři na 1267,8 PJ. Hrubá výroba elektřiny z biomasy dosáhla v roce 2012 3 371 722 MWh a hrubá výroba tepla včetně domácností 52 218 622 GJ. Podíl výroby energie z biomasy na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2012 tak činí 5,17%. Při využití dostupného potenciálu dodají bioplynové stanice navíc 2 680 184 MWh elektřiny a 6 861 000 GJ tepla a zařízení na zplyňování biomasy a využití v KVET 7 073 678 MWh elektřiny a 35 651 000 GJ tepla. Podíl výroby energie z biomasy na hrubé konečné spotřebě energie tak bude při předpokladu stejné spotřeby biomasy v domácnostech v roce

2030 činit 11,2%. Dostupný potenciál biomasy přispět k výrobě energií z OZE tak momentálně může činit 6,03%.

2.4. CCS Zemědělství se netýká.

94

3. Shrnutí potenciálů opatření současného „Klimaticko-energetického balíčku“ 3.1.

Příspěvek k emisnímu cíli 40% a náklady

Tab. č. 50 a Graf č. 15 a také Graf č. 16 znázorňují možnosti jednotlivých opatření zahrnutých v „Klimaticko-energetickém balíčku“ tak, jak je momentálně nastaven.

Tab. č. 50: Souhrn výsledků (technický potenciál všech opatření + náklady na opatření) Legislativní opatření

Sektor

Zemědělství NON ETS Rozhodnutí o sdílení úsilí (406/2009/ES)

LULUCF

CELKEM NON ETS Druh vytěsněného paliva

Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů (2009/28/ES)

a) uhlí

b) zemní plyn

Kategorie Enterická fermentace Nakládání s hnojem Emise ze zemědělské půdy Celkem Lesní půda Zemědělská půda Pastviny Mokřady Osídlená území Celkem

Zdroj bioplynové stanice přímé spalování (zplyňování biomasy) celkem bioplynové stanice přímé spalování (parní KVET) Celkem

CELKEM OZE

Zdroj: výpočty ÚZEI + Enviros s.r.o.

95

Potenciální podíl na klimatickém cíli 40% v roce 2030 [%]

Náklady na úsporu CO2eqv. [Kč/tCO2]

0,12%

0

0,14%

0

0,20% 0,47% 0,19%

0 0 0

0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,19% 0,66% Potenciální podíl na klimatickém cíli 40% v roce 2030 [%]

0 0 0 0 0 0 Náklady na úsporu CO2eqv. [Kč/tCO2]

1,90%

1 699 Kč/t CO2

6,07% 7,97%

1 638 Kč/t CO2 1 653 Kč/t CO2

0,77%

4 210 Kč/t CO2

1,92% 2,68% Až 7,97%

3 960 Kč/t CO2 4032 Kč/t CO2 1 653 Kč/t CO2

Z uvedených grafů vyplývá, že zemědělství jako průmyslový obor má 8% svého potenciálu skryto jako NON ETS a 92% ve formě energie z biomasy, tedy OZE a je tak schopno přispět k cíli 40% celkem až 8,63%, přičemž 7,97% připadá na OZE a 0,66% na NON ETS.

Graf č. 15: Přehled možností zemědělství - příspěvky ke snížení o 40%

Zdroj: výpočty ÚZEI + Enviros s.r.o. Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI)

Graf č. 16 porovnává náklady na jednotlivé aktivity vedoucí ke snížení emisí a dává je do kontextu s jejich celkovým potenciálem. Z něj je patrné, že náklady na BPS jsou téměř

96

shodné se spalováním biomasy, zatímco spalování má cca trojnásobný potenciál. Proto by měla být podporována výstavba BPS i biotepláren současně. Graf č. 16: Jednotlivá opatření podle nákladů a celkového potenciálu

Zdroj: výpočty ÚZEI

Podle Roční zprávy o trhu s elektřinou a plynem v ČR v roce 2013 vydanou OTE a.s., který zajišťuje vyplácení podpor jednotlivým zdrojům, se v případě biomasy jedná o nákladově jedno z nejefektivnějších řešení. Viz. Obr. č. 5 a Obr. č. 6.

97

Obr. č. 5: Vyrobené množství energií v roce 2013

Zdroj: Roční zpráva o trhu s elektřinou a plynem v ČR v roce 2013.

Obr. č. 6: Vyplacená podpora v roce 2013

Zdroj: Roční zpráva o trhu s elektřinou a plynem v ČR v roce 2013.

98

Křivky marginálních nákladů (MACC) Po přijetí nové klimatické politiky na podzim 2015 v Paříži, kdy budou stanoveny nové závazky EU do roku 2030 a jakmile budou jasné cíle EU a jejich rozdělení mezi členské státy a sektory, bude vhodné možnosti zemědělství znovu posoudit v rámci přehodnocování přístupů nově přijatých vnitro-unijních politik pomocí křivek marginálních nákladů. Je-li cílem ambiciózní snížení emisí k určitému termínu, může být v některých případech nutno zahájit realizaci dražších opatření s vysokým potenciálem ale velkou setrvačností dříve, než budou vyčerpány možnosti opatření levnějších. Nákladové křivky řadí možnosti snižování emisí od nejlevnějších po nejnákladnější, proto vypadají podobně jako nákladové (merit-order) křivky pro dodávky energií. Vede to k domněnce, že by měly být stejně tak i používány. Pokud by to tak bylo, byla by aktivita pro snižování emisí implementována, když cena CO2 (emisní povolenky nebo uhlíková daň) je vyšší nebo stejná jako náklady na redukci emisí. Jinými slovy strategie minimalizace nákladů vyčerpá, v závislosti na růstu cen CO2 a výši redukčních cílů, levnější možnosti dříve než možnosti nákladnější. Jenže křivky nákladů na snižování emisí se od křivek nákladů výroby elektřiny liší: popisují opatření, jejichž realizace může zabrat celá desetiletí, jedná se například o zateplování budov nebo o přechod z uhlí na plyn v energetice. Výběr redukčních opatření a implementačního harmonogramu na základě povrchní interpretace nákladové křivky může být vzhledem k uvedené setrvačnosti suboptimální17.

Hledání účinného a přijatelného mixu klimatických politik Mezinárodní projekt CECILIA 2050 (Choosing Efficient Combinations of Policy Instruments for Low-carbon development and Innovation to Achieve Europe´s 2050 climate target) se jako celek zaměřuje na hledání vhodných politických strategií umožňujících dosažení energeticko-klimatických cílů Evropské unie do roku 2050. Navrhované strategie přitom nemusí být pouze ekonomicky a environmentálně efektivní, ale rovněž přijatelné pro veřejnost. Právě přijatelnost politických opatření veřejností totiž významně ovlivňuje nejen pravděpodobnost, s jakou budou opatření nakonec zavedena, ale i jejich případný úspěch či neúspěch.18

17 18

Zdroj: https://hal.inria.fr/file/index/docid/626261/filename/macinert.pdf http://cecilia2050.eu/events/222

99

3.2.

Příspěvek k cíli 27% výroby energie z OZE

Potenciální příspěvek biomasy a tedy zemědělství k roku 2030 v porovnání s rokem 2012 ve výrobě elektrické energie ilustruje Graf č. 17. Z výpočtů vyplývá, že pokud zůstane zachována současná hrubá konečná spotřeba elektrické energie, pak využitím zbývajícího volného potenciálu biomasy ve výrobě elektrické energie může stoupnout výroba z 8 055 026 MWh v roce 2012 až na 17 808 888 MWh elektrické energie v roce 2030. V roce 2012 tak

činila výroba elektřiny z OZE na hrubé konečné spotřebě elektřiny 11,43%. V roce 2030 by Graf č. 17: Porovnání příspěvku volného potenciálu biomasy k výrobě elektřiny

100%

88,57%

11,43%

74,72%

25,28%

Zdroj: výpočty ÚZEI

potom mohla výroba energie z OZE pouze využitím veškeré disponibilní biomasy stoupnout z této hodnoty na 25,28% z hrubé konečné spotřeby elektřiny. Současný potenciál biomasy tak může ve výrobě elektřiny být až 13,85%. Celkovou bilanci potenciálu biomasy a OZE uvádí Tab. č. 51. Hrubá konečná spotřeba energie ze všech obnovitelných zdrojů v roce 2012 činila v ČR dle Eurostatu 11,2% na hrubé konečné spotřebě energie. Ta je v ASEK vyčíslena v roce 2012 na 1 244 PJ. Biomasa dosáhla podílu 5,2% na hrubé konečné spotřebě a v rámci OZE přispívala 46,2%. V roce 2030 odhaduje ASEK hrubou konečnou spotřebu energie na 1 267,8 PJ. Z toho EK navrhuje, aby 27% tvořily OZE. Realizací celého potenciálu biomasy by tak podíl biomasy na hrubé konečné spotřebě mohl tvořit 11,2%. Tím by biomasa měla podíl na OZE 41,5%.

100

Tab. č. 51: Bilance OZE a potenciál biomasy v letech 2012 a 2030

Zdroj: výpočty ÚZEI, Zpracoval: Z. Nesňal

Obr. č. 7: Podíly OZE a biomasy v letech 2012 a 2030 na hrubé konečné spotřebě

Zdroj: výpočty ÚZEI, Zpracoval: Z. Nesňal

101

Merit – order a efekt OZE Způsoby, jak určit pořadí od nejlevnějších zdrojů OZE k těm nejdražším se zabývá zkoumání tzv. Merit – order efektu. Pro budoucí posouzení pořadí vhodnosti zdrojů by tedy mohl posloužit tento přístup. Viz. Např. pro inspiraci studie: The merit-order effect: A

detailed analysis of the price effect of renewable electricity generation on spot market prices in Germany. Apod.

4. Scénáře a výpočty dopadů Standardní (platná a dodatečná) opatření (Viz. str. 34) zohledněná ve výpočtech emisí sektoru zemědělství by neměly mít žádný výrazný dopad na konkurenceschopnost a zaměstnanost v zemědělství. Následující odhady ukazují na změny, které mohou nastat, pokud by se k standardním opatřením přidala opatření technická. Viz. Technická opatření ke snížení emisí. Odhady vývoje emisí a nákladů na redukci byly v předchozích kapitolách stanoveny bez zohlednění instalace/využití nových technologií do chovů. Další odhady by mohly vycházet ze situace, kdy bude po všech dotčených zemědělských podnicích povinně požadována

instalace/využití technologií zmírňujících emise GHG. V následujících odhadech by tedy měla být modelována aplikace dostupných technologií na maximální možný počet VDJ a obhospodařovaných ploch k roku 2030. Odhady by měly vycházet ze stavů zvířat v roce 2030 dle Tab. č. 4. V současné době však neexistují metodiky ke stanovení účinků technologií na výslednou redukci emisí GHG. Také s ohledem na požadavky EK k hodnocení nového PRV 2014-2020 však bude zapotřebí vypracovat postupy, jak účinky podporovaných

technických opatření vyhodnocovat. Vzhledem k absenci zmiňovaných metodik však nelze v současnosti odhadnout konečný souhrnný efekt technologií na snížení emisí. Zároveň není jasné další rozdělení mezi sektory, proto není z čeho stanovit příspěvek zemědělství 7% a 15% jak bylo ze strany MZe původně požadováno. Proto se v současnosti jeví modelování nejkritičtějšího scénáře jako nejvhodnější přístup. Po zpracování příslušných

metodik a vyjasnění rozdělení úsilí dle nově přijatých závazků by mělo být možné odhadnout dopady dle požadovaných scénářů 7% a 15% příspěvku zemědělství (kapitoly 4.2 a 4.3). Další analyzovanou oblastí by měl být návrh nového cíle pro OZE - jeho dopad na zemědělský sektor (ekonomika), vliv na zaměstnanost s OZE a zemědělstvím spojenou. Specificky cílená podpora lokální energetiky přináší mnoho pozitivních efektů pro zaměstnanost ve venkovských oblastech, zlepšuje jejich energetickou soběstačnost

102

a prostřednictvím propojení se zemědělskou výrobou a podporou živočišné výroby přináší tvorbu dalších pracovních míst a zkvalitnění života na venkově. Předpokládá se, že investice do OZE budou dobrovolné, tudíž zodpovědný management nebude přijímat rozhodnutí o takových investicích, které by měly negativní dopad na konkurenceschopnost vlastní firmy. Intenzívnějším zapojením zemědělství do výroby obnovitelné energie, může být diverzifikací

činností konkurenceschopnost zemědělských podniků posílena. S ohledem na modelování nejkritičtějšího scénáře proto investice do OZE nebudou v následujících odhadech zohledněny. Nutno ovšem zmínit, že využití maximálního zbývajícího potenciálu biomasy a tedy půdy pro produkci energetické biomasy využitelné jako OZE může vyvolat určitý tlak na ceny tradičních komodit.

4.1. Scénář I. (nejkritičtější) - Aplikace technologií na maximum VDJ Z dostupných technologií (Viz. Technická opatření ke snížení emisí) zatím nejsou žádné nikde v ČR uplatňovány anebo jsou již zavedeny, ale nejsou vyhodnoceny. To ztěžuje hodnocení jejich vlivu na ekonomiku podniků. Modelování následujících odhadů by mělo vycházet ze jmenovaných technologií a jejich vlivu na ekonomiku podniků zahrnutých do nákladových šetření ÚZEI. Vzhledem k absenci ekonomických dat (Viz. Tab. č. 52) není v současné chvíli možné provést následující výpočty vycházející z nákladových šetření ÚZEI.

Proto by bylo potřeba zpracovat samostatnou studii k doplnění chybějících údajů. Na základě této studie by bylo možné vypočítat odhady ekonomických dopadů na zemědělské podniky zahrnuté v nákladových šetřeních ÚZEI a následně získané výsledky použít pro modelování na celý sektor (předpoklad povinného zavedení všech technologií všude kde je to možné).

103

Tab. č. 52: Analýza chybějících dat pro výpočty ekonomických dopadů na podniky

Zdroj: ÚZEI+VUZT, Zpracoval: Z. Nesňal (ÚZEI) 104

4.1.1.

Konkurenceschopnost

Nelze v současnosti vyhodnotit.

4.1.2.

Zaměstnanost a sociální dopady


4.1.3.

Rozpočet resortu


4.1.4.

Ostatní dopady


4.2. Scénář II. - 7% podíl zemědělství na redukci emisí V zadání je nutno ujasnit, zda se jedná o 7% vůči klimatickému cíli 40% v roce 2030 v porovnání s rokem 1990, nebo vůči NON ETS a jeho cíli do roku 2030 v porovnání s rokem 2005 (předpokládá se snížení v NON ETS o 30% do r. 2030 vůči 2005, je ale také třeba znát, jaké bude rozdělení mezi státy, popř. i sektory, zda a jak se započítá LULUCF, atd...)

4.2.1. 4.2.2. 4.2.3. 4.2.4.

Konkurenceschopnost Zaměstnanost a sociální dopady Rozpočet resortu Ostatní dopady

4.3. Scénář III. – 15% podíl zemědělství na redukci emisí Totéž Viz. 4.2.

105

4.3.1. 4.3.2. 4.3.3. 4.3.4.

Konkurenceschopnost Zaměstnanost a sociální dopady Rozpočet resortu Ostatní dopady

106

5. Závěry a doporučení Závěry k sektoru zemědělství: Opatření v zemědělství ke snižování množství skleníkových plynů spočívají zejména v šetrné aplikaci hnojiv, pěstování meziplodin, rozvoji ekologického zemědělství, zavádění moderních technologií a kontrolované fermentaci rostlinných odpadů. Snižování splachů z polí je jedním z deklarovaných cílů současných politik. Poutání oxidu uhličitého v zemědělském sektoru nepochybně posiluje současná pro-environmentální zemědělská politika. Výhledově do roku 2030 nelze již očekávat tak významný pokles jaký byl zaznamenán v období 1990-2012, kdy emise skleníkových plynů v sektoru zemědělství klesly zhruba na polovinu. Trend snižování produkce skleníkových plynů ze zemědělství se pravděpodobně zastaví, naopak se dá předpokládat mírný nárůst emisí vzhledem k plánovanému nárůstu počtu hospodářských zvířat. Za předpokladu naplňování aktuálních a především plánovaných koncepcí a strategií se emise ustálí zhruba na hladině emisí roku 2012. Jak bylo uvedeno v kapitole 2.2.1.4., marginální náklady na redukci GHG jsou uvažovány 0,- Kč/tis.t.CO2, protože tento sektor neslouží jako nástroj pro snižování emisí. Jedná se v kontextu platných a dodatečných opatření pouze o sekundární efekt. Nicméně vlivem plánovaných opatření má potenciál přispět k národní bilanci 0,5 % ve snaze snížit emise do roku 2030 o 40% v porovnání s rokem 1990. Ze sledovaných kategorií má největší potenciál přispět kategorie Emise ze zemědělské půdy a to 0,2%. Z výsledků vyplývá, že potenciál sektoru zemědělství přispět ke snížení emisí, byť za relativně nulových nákladů, je velmi nízký. Je otázkou, jaký potenciál by měla/mají technická opatření, jejichž efekt v současnosti nelze jednoznačně vyhodnotit. Zde je třeba provést další analýzy.

Závěry k sektoru LULUCF: Výše uvedená opatření a závěry jsou do značné míry relevantní také pro sektor LULUCF. V emisní bilanci bude stále významným činitelem lesnictví. Obecně se předpokládá snížení kapacity lesů vázat uhlík, což výsledky této zprávy potvrzují. Je nutné si uvědomit, že les a krajina musí plnit celé spektrum funkcí, což soudná environmentální politika musí akcentovat. Vlastní fixace uhlíku či emisní bilance je pouze doprovodnou službou lesa a krajiny, která jistě není a nebude pro strategické plánování s těmito přírodními zdroji určující. Významnější potenciál k redukci emisí je proto nutno hledat mimo sektor LULUCF.

107

Jak vyplývá z výše uvedeného a také z kapitoly 2.2.2.8., marginální náklady na

odhadnutý redukční efekt jsou 0,- Kč/tis.t.CO2. Celkový potenciál zavedením plánovaných opatření přispět k národní bilanci GHG ve snaze snížit emise do roku 2030 o 40% v porovnání s rokem 1990 je 0,2%. Tento příspěvek se vztahuje celý ke kategorii Lesní půda. Za relativně nulových nákladů je možné získat zcela nevýznamný úbytek emisí GHG. Technická opatření, jak zvýšit sekvestraci CO2 nejsou v současnosti známá. Ostatní opatření nejsou vzhledem k funkcím lesů možná. Proto není absolutně vhodné sektor LULUCF jakkoliv vázat na cíle snižování emisí GHG.

Závěry ke směrnici o OZE: Bilance emisí Nejvyšší úspory emisí skleníkových plynů lze dosáhnout v případě, kdy veškerá energeticky využitá biomasa bude vytěsňovat pouze uhlí a kdy veškerá biomasa vhodná k přímému spalování bude využita ke zplyňování s využitím dřevoplynu v KVET. V takovém případě může snížení emisí skleníkových plynů využitím dosud nevyužitého potenciálu biomasy k výrobě energie dosáhnout až 15 642 tis. t CO2 ročně, což je příspěvek 7,97

procentního bodu k unijnímu čtyřicetiprocentnímu cíli vztaženému k národním emisím ČR. V nejméně příznivém případě by příspěvek k národnímu cíli činil 2,68 procentního bodu. Cena uspořeného CO2 vychází ve všech variantách lépe pro vytěsňování uhlí, které je žádoucí nejenom z důvodu ochrany klimatu, ale i ochrany životního prostředí. Nejpříznivější cena uspořených emisí CO2 vychází v případě zplyňování biomasy a využití v KVET, a to 1 638 Kč/t CO2. Nejvyšší náklady na úsporu CO2 má naproti tomu monovýroba tepla z biomasy – 2 494 Kč/t CO2. Ceny uspořených emisí budou silně záviset na budoucí politice státu v oblasti podpory výroby energie z biomasy. Vyčíslené doby návratnosti uvedených variant se za současných podmínek pohybují v ideálním případě uplatnění veškerého tepla mezi cca 10 – 20 lety. V praxi mnohdy nelze veškeré teplo vyrobené v KVET uplatnit, takže lze spíše počítat s návratnostmi cca 15 – 25 let, což pro investory není atraktivní a nelze tedy počítat s tím, že bez nějaké formy podpory ze strany státu by se potenciál energetického využití biomasy ve větší míře realizoval.

Bilance obnovitelné energie V aktualizaci Státní energetické koncepce z října 2013 je vyčíslena hrubá konečná spotřeba energie v roce 2012 na 1 244 PJ. Hrubá konečná spotřeba energie v roce 2030 je ve zmíněném dokumentu v optimalizovaném scénáři stanovena na 1267,8 PJ. Z Tab. č. 26 a Tab. č. 27 je patrné, že hrubá výroba elektřiny z biomasy dosáhla v roce 2012 3 371 722 MWh a hrubá výroba tepla včetně domácností 52 218 622 GJ. Podíl výroby

energie z biomasy na hrubé konečné spotřebě energie tak činí v roce 2012 5,17%. =(3371722*3,6+52218622)/1000000/1243,85 = 5,17% 108

Při využití dostupného potenciálu dodají bioplynové stanice navíc 2 680 184 MWh elektřiny a 6 861 000 GJ tepla a zařízení na zplyňování biomasy a využití v KVET 7 073 678 MWh elektřiny a 35 651 000 GJ tepla. Podíl výroby energie z biomasy na hrubé konečné

spotřebě energie tak bude při předpokladu stejné spotřeby biomasy v domácnostech činit v roce 2030 11,2%. =((2680184+7073678)*3,6+6861000+35651000+3371722*3,6+52218622)/1000000/12 67,8 = 11,2% Samotný příspěvek v současnosti dostupného volného potenciálu biomasy tak může

být v roce 2030 až 6,03% (11,2 – 5,17 = 6,03) na hrubé konečné spotřebě energií. O tuto hodnotu by se teoreticky mohl zvýšit současný národní cíl 13% tj. na cca. 19% z hrubé konečné spotřeby energií.

Závěry ke scénářům V současné době není možné vyhodnotit ekonomické a hospodářské dopady na zemědělské podniky z důvodu absence potřebných dat. Je potřeba provést další analýzy:

• • •

Vypracovat metodiky, jak tato zařízení/opatření zohledňovat v emisních inventurách19, provést ekonomické analýzy nových technologií a vyhodnotit technologie zavedené, modelovat dopady v nákladových šetřeních ÚZEI s následnou extrapolací na celý sektor.

Vzhledem k záměru ČR podpořit chov hospodářských zvířat a zvýšit potravinovou soběstačnost zejména v živočišných komoditách a k malému podílu zemědělství na národních emisích ČR (cca 7 %) nelze uvažovat s výraznějším příspěvkem zemědělského sektoru ke snížení národních emisí skleníkových plynů v ČR. Celkové množství emisí skleníkových plynů se přepočítává na oxid uhličitý, ale pro sektor zemědělství jsou fakticky posuzovány zejména emise metanu (zejména ze skladování statkových hnojiv a chovu přežvýkavců) a emise oxidů dusíku z dusíkatého hnojení. Hlavními hnacími silami pro emise v sektoru zemědělství jsou tak především počet hospodářských zvířat a spotřeba dusíkatých hnojiv. Na zaměření jednotlivých výrobních odvětví zemědělství a zejména živočišné výroby má také velký vliv dotační politika. Cílem Strategie pro růst: České zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky EU po roce 20134 je renesance živočišné výroby v ČR a nárůst počtu

19

také potřeba pro účely hodnocení PRV 2014 - 2020

109

chovaných hospodářských zvířat, což by pravděpodobně přineslo i při aplikaci dodatečných opatření ke snížení emisí nárůst emisí GHG ze zemědělství na úroveň roku 2000, čili minimálně o 1 mil. tun ekv. CO2. Ve srovnání se sektory v rámci EU ETS jde tedy o emise v hodnotě 189 mil. Kč (podle ceny emisních povolenek), ale náklady na jejich úsporu by byly pravděpodobně vyšší.

Celkový závěr Z výsledků celé studie i přes absenci některých dat jednoznačně vyplývá, že

v podmínkách ČR v rámci NON ETS sektor zemědělství pro svůj nízký potenciál a nejednoznačné efekty technologických opatření (pravděpodobně také za velmi vysokých nákladů) není vhodné svazovat konkrétními emisními redukčními cíli. Naopak pro svůj poměrně značný potenciál českého zemědělství produkovat biomasu k energetickým účelům, by se pozornost měla zaměřit na plnění Směrnice o energii z obnovitelných

zdrojů (2009/28/ES) a aktivně ovlivňovat její další vývoj. Zapojení volných ploch zemědělské půdy do bioenergetiky (s ohledem na 100% potravinovou soběstačnost) představuje zajímavou příležitost pro zemědělský sektor.

110

6. Literatura 1. A matrix growth model of the Swedish forests. In:

http://pub.epsilon.slu.se/4514/1/SFS183.pdf. 1990. 2. Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015: Action plan for organic farming 2011-2015. Praha: Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Českou technologickou platformou pro ekologické zemědělství, 2013, 32 s. ISBN 978-80-7434007-9. 3. AKČNÍ PLÁN PRO BIOMASU. In: http://eagri.cz/public/web/mze/zivotniprostredi/obnovitelne-zdroje-energie/biomasa/akcni-plan-pro-biomasu/akcni-plan-probiomasu-v-cr-na-obdobi.html. 2012. 4. Aktualizace Státní energetické koncepce. In: http://www.mpo.cz/dokument5903.html. 2010. 5. Biennial Report of the Czech Republic (BR1, 2014). In:

http://unfccc.int/national_reports/biennial_reports_and_iar/submitted_biennial_reports/it ems/7550.php. 2014. 6. Cienciala E. 2012. Model prediction of the effects of key forest adaptation measures in the Czech forestry on growing stock development and carbon balance. Zpráva projektu pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (CzechForScen, OC10003), 26 stran. 7. Cienciala E. KA6 - Snížit dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů. In SLABÝ, R (ED): Závěry a doporučení Koordinační rady k realizaci Národního lesnického programu II: ÚHÚL Brandýs nad Labem, 2013. 8. COM(2013) 169 final - ZELENÁ KNIHA Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030. In: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2013:0169:FIN:CS:PDF. 2013. 9. COM(2014) 15 final - SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ; Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030. In:

http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/original?docid=71106&varid=59746&fileid=60 492. 2013. 10. Evaluation of climate change activities in the 2014-2020 RDPs. In: [online]. [cit. 2014-1106]. Dostupné z: http://enrd.ec.europa.eu/enrdstatic/app_templates/enrd_assets/pdf/evaluation/climate-change-mitigationadaptation/GPW9_Workshop_Outcomes.pdf 11. FIFTH NATIONAL COMMUNICATION OF THE CZECH REPUBLIC ON THE UN FRAMEWORK CONVENTION ON CLIMATE CHANGE INCLUDING SUPPLEMENTARY INFORMATION PURSUANT TO ARTICLE 7.2 OF THE KYOTO PROTOCOL. In: http://unfccc.int/resource/docs/natc/czenc5.pdf. 2009.

111

12. MOŽNOSTI ENERGETICKÉHO VYUŽITÍ BIOMASY Vydalo Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1, www.eagri.cz, [email protected], Praha 2013, ISBN 978-80-7434-122-9 13. Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. In:

http://www.mpo.cz/assets/cz/2012/11/NAP.pdf. 2012. 14. Národní lesnický program II pro období do roku 2013. In:

http://www.uhul.cz/images/NLP/NLP_II_final_CZ.pdf. 2013. 15. NATIONAL GHG INVENTORY REPORT OF THE CZECH REPUBLIC 1990-2011 (2012 resubmisson). In: http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/nis/NIR/CZE_NIR2013_UNFCCC_final.pdf. 2013. 16. Obnovitelné zdroje energie v roce 2012, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha, listopad 2013. Praha: MPO, 2013. 17. Roční zpráva o trhu s elektřinou a plynem v ČR v roce 2013. In: http://www.ote-cr.cz/ospolecnosti/soubory-vyrocni-zprava-ote/rocni-zprava-2012.pdf. 2013. 18. ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 406/2009/ES. In:

http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:140:0136:0148:CS:PDF. 2009. 19. Schelhaas M.-J., 2007. Model documentation for the European Forest Information Scenario model (EFISCEN 3.1.3). Alterra-rapport 1559, EFI Technical Report 26, pp. 118. In: http://www.efi.int/files/attachments/publications/alterrarapport1559.pdf. 1990. 20. Strategie pro růst - české zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky po roce 2013. In: http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-

zemedelstvi/koncepce-a-strategie/strategie-pro-rust.html. 1990. 21. Úřední věstník EU L 347, Právní předpisy - Svazek 56 ze dne 20. prosince 2013, ISSN 1977-0626. 2013. 22. Vize českého zemědělství po roce 2010. In: http://eagri.cz/public/web/file/54688/VIZE.pdf. 2010. 23. When Starting with the Most Expensive Option Makes Sense. In: [online]. [cit. 2014-1105]. Dostupné z: http://oze.tzb-

info.cz/download.py?file=docu/clanky/0088/008854_Vogt_WPS5803.pdf 24. Závěry a doporučení Koordinační rady k realizaci Národního lesnického programu II. In:Http://www.uhul.cz/images/NLP/5DoporuceniKA/Zavery_a_doporuceni_KR_k_realiza

ci_NLP_II.pdf [online]. [cit. 2014-11-06]. 25. ZEMĚDĚLSTVÍ A ZMĚNA KLIMATU Vydalo Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1, www.eagri.cz, [email protected], Praha 2011, ISBN 978-80-7084-932-3 26. ZPRÁVA O STAVU ZEMĚDĚLSTVÍ ČR ZA ROK 2012. In: http://eagri.cz/public/web/file/291876/Zprava_o_stavu_zemedelstvi_CR_za_rok_2012.pdf . 2010.

112

Ostatní zdroje:

Český statistický úřad, Praha (www.czso.cz). Http://www.eea.europa.eu/themes/climate [online]. http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1608 [online]. Ministerstvo zemědělství ČR (odborný odhad HZ, 2014).

113

Seznam obrázků Obr. č. 1: Schéma hlášení pro účely Kjótského protokolu ............................................. 23 Obr. č. 2: Vývoj rozloh územních kategorií (vše v tis. ha) pro období 1990-2030. Skutečné údaje do roku 2013 (vertikální linie), odhady do roku 2030. ................................... 62 Obr. č. 3: Vykazované emise sektoru LULUCF a jejich prognóza do roku 2030 pro scénáře současné praxe (WEM) a při aplikaci dodatečných opatřeních (WAM). ................... 63 Obr. č. 4: Rozdělení druhů konverze biomasy na energii ............................................... 71 Obr. č. 5: Vyrobené množství energií v roce 2013 ......................................................... 98 Obr. č. 6: Vyplacená podpora v roce 2013 ..................................................................... 98 Obr. č. 7: Podíly OZE a biomasy v letech 2012 a 2030 na hrubé konečné spotřebě .... 101

Seznam tabulek Tab. č. 1: Mezní hodnoty emisí skleníkových plynů jednotlivých ČS podle článku 3 .. 22 Tab. č. 2: Projekce celkových emisí v zemědělství v závislosti na opatřeních (v Gg CO2eq) ..................................................................................................................................... 27 Tab. č. 3: Přehled signifikantních kategorií v tomto sektoru (2012) .............................. 29 Tab. č. 4: Předpoklad vývoje počtu chovaných hospodářských zvířat v ČR do roku 2030. ......................................................................................................................................... 40 Tab. č. 5: Roční produkce zemědělských plodin v období 1990-2012 a odhad do roku 2030. ......................................................................................................................................... 41 Tab. č. 6: Předpokládaný vývoj spotřeby minerálních dusíkatých hnojiv do roku 2030. .................................................................................................................................................. 41 Tab. č. 7: Prognóza vývoje celkových emisí ze zemědělství (v Gg CO2 eq.) ............... 42 Tab. č. 8: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [tis. t CO2 eq]. ............................................................................................................................ 42 Tab. č. 9: Náklady na redukci 1t CO2 jednotlivých kategorií a celkem [Kč/t CO2] ....... 43 Tab. č. 10: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [%]. .................................................................................................................................. 43 Tab. č. 11: Projekce změn využívání půd ....................................................................... 55 Tab. č. 12: Emisní bilance pro sektor LULUCF souhrnně ............................................. 63 Tab. č. 13: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [tis. t CO2 eq]. ................................................................................................................. 64 Tab. č. 14: Náklady na redukci 1t CO2 jednotlivých kategorií a celkem [Kč/t CO2] .... 64

114

Tab. č. 15: Příspěvek jednotlivých kategorií a celkem vůči klimatickému cíli v roce 2030 [%]. .................................................................................................................................. 65 Tab. č. 16: Rozdělení cílů mezi ČS ................................................................................ 68 Tab. č. 17: Výroba páry a parní soustrojí (Rankinův cyklus) ......................................... 75 Tab. č. 18: Účinnosti v předchozí tabulce platí pro následující parametry páry ............ 75 Tab. č. 19: Výroba plynu a kogenerační jednotka s plynovým motorem (Ottův cyklus)75 Tab. č. 20: Souhrnný potenciál energetického využití biomasy ..................................... 77 Tab. č. 21: Souhrn energetického potenciálu ze zemědělské půdy ................................ 77 Tab. č. 22: Potenciál energeticky využitelné lesní dendromasy. .................................... 78 Tab. č. 23: Výroba tepla nebo tepla a elektrické energie ................................................ 78 Tab. č. 24: Výroba biopaliv ............................................................................................ 78 Tab. č. 25: Celková energie z obnovitelných zdrojů v roce 2012................................... 79 Tab. č. 26: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2012 ................................. 79 Tab. č. 27: Výroba tepla z obnovitelných zdrojů v roce 2012 ........................................ 80 Tab. č. 28: Výroba elektřiny z biomasy mimo domácnosti podle jejich typů v roce 2012 .................................................................................................................................................. 81 Tab. č. 29: Výroba tepla z biomasy mimo domácnosti podle jejich typů v roce 2012 ... 81 Tab. č. 30: Hrubá výroba elektřiny z biomasy podle kategorií podpory ........................ 81 Tab. č. 31: Odhad spotřeby biomasy v domácnostech v roce 2012 ................................ 82 Tab. č. 32: Celkový energetický potenciál biomasy a potenciál jednotlivých zdrojů .... 82 Tab. č. 33: Projekce spotřeby primární energie – scénář s opatřeními ........................... 84 Tab. č. 34: Rozdělení zbývajícího potenciálu mezi zdroje/nové výrobny ...................... 85 Tab. č. 35: Vstupní parametry BPS ................................................................................ 86 Tab. č. 36: Ekonomické vyhodnocení BPS .................................................................... 86 Tab. č. 37: Vstupní parametry technologie zplyňování biomasy a využití vzniklého plynu v KVET .......................................................................................................................... 87 Tab. č. 38: Ekonomické vyhodnocení zplyňování a výroby el. energie a tepla v plynové kogenerační jednotce ................................................................................................................ 88 Tab. č. 39: Vstupní parametry parního kotle a turbosoustrojí ........................................ 88 Tab. č. 40: Ekonomické vyhodnocení parního kotle a turbosoustrojí ............................ 89 Tab. č. 41: Vstupní parametry monovýroby tepla .......................................................... 90 Tab. č. 42: Ekonomické vyhodnocení monovýroby tepla .............................................. 90 Tab. č. 43: Dodávky elektřiny a tepla ............................................................................. 91 Tab. č. 44: Odhad úspor uhlí nebo zemního plynu ......................................................... 91 115

Tab. č. 45: Úspora emisí CO2 ......................................................................................... 92 Tab. č. 46: Měrné náklady na roční úsporu emisí CO2 ................................................... 92 Tab. č. 47: Celkové náklady na úsporu emisí CO2 za 20 let provozu............................. 93 Tab. č. 48:Snížení emisí CO2 v případě vytěsňování uhlí .............................................. 93 Tab. č. 49: Snížení emisí CO2 v případě vytěsňování zemního plynu ............................ 94 Tab. č. 50: Souhrn výsledků (technický potenciál všech opatření + náklady na opatření) .................................................................................................................................................. 95 Tab. č. 51: Bilance OZE a potenciál biomasy v letech 2012 a 2030 ............................ 101 Tab. č. 52: Analýza chybějících dat pro výpočty ekonomických dopadů na podniky . 104 Tab. č. 53: Konkrétní opatření obsažená v programech ............................................... 124

Seznam grafů Graf č. 1: Produkce zemědělského sektoru v konstantních cenách 2000 v letech 1998 – 2006 (mil. Kč) .......................................................................................................................... 25 Graf č. 2: Trendy ve spotřebě minerálních hnojiv v období 1999 – 2007 (kg/ha) ......... 26 Graf č. 3: Projekce celkových emisí v zemědělství podle tří scénářů ............................ 28 Graf č. 4: Trendy emisí v zemědělství v období 1990 – 2012 (v Gg CO2 eq.)............... 28 Graf č. 5: Emise metanu z enterické fermentace skotu v období 1990 – 2012 ............. 30 Graf č. 6: Emise z nakládání s hnojem v letech 1990-2012............................................ 31 Graf č. 7: Emise N2O v zemědělství dle subkategorií (Gg N2O) .................................... 33 Graf č. 8: Předpokládaný vývoj emisí ze zemědělského sektoru do roku 2030 podle dvou scénářů. ............................................................................................................................ 42 Graf č. 9: Trendy ve vývoji lesních ploch v období 1920 – 2007 (v tisících ha) ........... 54 Graf č. 10: Trendy ve vývoji zásob dřeva v lesích v období 1930 – 2006 (v mil. m3). .. 55 Graf č. 11: Současné a původní posouzení emisí sektoru LULUCF .............................. 57 Graf č. 12: Odhady emisí v sektoru LULUCF a jeho kategoriích v základním roce 1990 a 2012 ....................................................................................................................................... 58 Graf č. 13: Porovnání výchozích pozic (2005) a cílů (2020) mezi státy. ....................... 67 Graf č. 14: Projekce spotřeby primární energie – scénář s opatřeními ........................... 84

Graf č. 15: Přehled možností zemědělství - příspěvky ke snížení o 40% ................. 96 Graf č. 16: Jednotlivá opatření podle nákladů a celkového potenciálu .......................... 97 Graf č. 17: Porovnání příspěvku volného potenciálu biomasy k výrobě elektřiny....... 100

116

Seznam příloh Příloha č.: 1 ................................................................................................................... 118 Příloha č.: 2 ................................................................................................................... 121 Příloha č.: 3 ................................................................................................................... 124

117

Příloha č.: 1 (Zdroj: Zelená kniha - Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030 Podkladové informace k otázkám energetiky a klimatu)

1. LEGISLATIVNÍ NÁSTROJE, KTERÝMI SE PROVÁDÍ HLAVNÍ CÍLE KLIMATICKOENERGETICKÉHO BALÍČKU A HLAVNÍ POLITIKY NA PODPORU JEJICH DOSAŽENÍ 1) Směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o stanovení cíle 20% podílu obnovitelných energií pro každý členský stát. 2) Směrnice 2003/87/ES ve znění směrnice 2009/29/ES o přezkumu systému EU pro obchodování s emisemi, v němž se stanoví emisních limitů a harmonizuje se přidělování povolenek pro společnosti. 3) Rozhodnutí č. 406/2009/ES (rozhodnutí o „sdílení úsilí“), kterým se jednotlivým

členským státům stanoví cíle snížení emisí skleníkových plynů z odvětví, která nejsou zahrnuta do EU ETS. 4) Nařízení (ES) č. 443/2009 (CO2 & automobily) o normě pro emise CO2 z nových osobních vozidel 5) Nařízení (EU) č. 510/2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel 6) Směrnice 2009/30/ES (směrnice o jakosti paliv), jejímž cílem je snížit emise CO2 v životním cyklu paliv. 7) Směrnice 2009/31/ES, kterou se vytváří příznivý rámec pro zachycování a ukládání uhlíku. 8) Směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, která vymezuje potřebná opatření na úrovni členských států 9) Směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov 10) Směrnice 2009/125/ES o požadavcích na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, včetně norem 11) Nařízení č. 2006/842/ES o fluorovaných skleníkových plynech a směrnice 2006/40/ES o fluorovaných skleníkových plynech z klimatizačních systémů motorových voziel 12) Směrnice 99/31/ES o postupném ukončování zneškodňování odpadů skládkováním,

118

čímž se sníží emise CH4 13) Směrnice 1991/676/EHS o dusičnanech, přispívající k omezení emisí N2O 14) Směrnice 2009/33/ES o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel 15) Směrnice Rady 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny 16) Nařízení 1222/2009 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důležité parametry 17) Nařízení 228/2011, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 pokud jde o zkušební metodu pro zjištění přilnavosti za mokra u pneumatik třídy C1 CS 17 CS 18) Nařízení 1235/2011, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1222/2009 pokud jde o klasifikaci přilnavosti pneumatik za mokra, měření valivého odporu a postup ověřování 19) Nařízení (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 20) Nařízení (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005 21) Rozhodnutí o účetních pravidlech a akčních plánech týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím

2. HLAVNÍ REFERENČNÍ DOKUMENTY Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 http://ec.europa.eu/clima/policies/roadmap/index_en.htm Energetický plán do roku 2050 http://ec.europa.eu/energy/energy2020/roadmap/index_en.htm Bílá kniha: Plán jednotného evropského dopravního prostoru – vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje http://ec.europa.eu/transport/themes/strategies/2011_white_paper_en.htm Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje http://ec.europa.eu/environment/resource_efficiency/about/roadmap/index_en.htm Strukturální reformy evropského trhu s uhlíkem: první zpráva o stavu evropského trhu s uhlíkem v roce 2012

119

http://ec.europa.eu/clima/policies/ets/reform/index_en.htm Zajistit fungování vnitřního trhu s energií http://ec.europa.eu/energy/gas_electricity/internal_market_en.htm Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií http://ec.europa.eu/energy/renewables/communication_2012_en.htm Usnesení Evropského parlamentu o plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA-20120086&language=EN&ring=A7-2012-0033 Usnesení Evropského parlamentu o Bílé knize o jednotném evropském dopravním prostoru http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA-20110584&language=EN&ring=A7-2011-0425 Usnesení Evropského parlamentu o energetickém plánu do roku 2050 http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA-20130088&language=EN&ring=A7-2013-0035

120

Příloha č.: 2 EVROPSKÁ SPRÁVA PRO RÁMEC 2030

3.1 Národní plány pro konkurenceschopnou, bezpečnou a udržitelnou energetiku

I když členské státy potřebují pružnost k tomu, aby si zvolily politiky, jež se nejlépe hodí k jejich národní skladbě zdrojů energie a k jejich preferencím, tato pružnost musí být slučitelná s další integrací trhu, zvýšenou hospodářskou soutěží a dosažením cílů na úrovni Unie v oblasti klimatu a energetiky. Komise se domnívá, že je třeba za období po roce 2020 zjednodušit stávající samostatné procesy pro vykazování v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a snižování emisí skleníkových plynů a mít konsolidovaný proces správy s členskými státy. Splnění relevantních cílů by mělo být dosaženo kombinací opatření Unie a národních opatření popsaných v národních plánech členských států pro konkurenceschopnou, bezpečnou a udržitelnou energetiku, které by: – zajistily dosažení politických cílů EU v oblasti klimatu a energie, – zajistily větší soudržnost v přístupech členských států, – podporovaly další integraci trhu a hospodářskou soutěž, – poskytly investorům jistotu pro období po roce 2020. Tyto plány by měly stanovit jasnou metodu k dosažení domácích cílů ohledně emisí skleníkových plynů v odvětví mimo systém obchodování s emisemi, energie z obnovitelných zdrojů, úspor energie, energetické bezpečnosti, výzkumu a inovací a jiných významných rozhodnutí, např. jaderné energie, plynu z břidlic, zachycování a ukládání CO2. Výslovným cílem by mělo být vytvořit větší jistotu pro investory a větší transparentnost; zvýšit soudržnost, koordinaci a dohled na úrovni EU, včetně hodnocení těchto plánů na základě cílů Unie v oblasti klimatu a energie, a pokrok směrem k cílům v podobě vnitřního trhu s energií a pokynů pro státní podporu. K tomu by bylo třeba jasné struktury správy s opakujícím se (cyklickým) procesem (pod vedením Komise) k posuzování plánů členských států ohledně těchto společných otázek a k případnému podávání doporučení. K provádění tohoto procesu lze stanovit tři kroky.

Krok 1: Komise by vypracovala podrobné pokyny k fungování nového procesu správy, a zejména k obsahu národních plánů. Důležité bude vymezit oblast působnosti a cíle těchto plánů a rámcové podmínky, za nichž

by

měly

působit.

Obsah

by

měl

zahrnovat

veškeré

významné

aspekty

konkurenceschopného, bezpečného a udržitelného energetického systému a dokazovat, že tyto plány přispívají ke splnění cílů v oblasti klimatu a energie na úrovni EU. Tyto plány by 121

zejména měly popisovat, jak hodlá členský stát dosáhnout potřebných snížení emisí skleníkových plynů, a měly by rovněž uvádět, jakého objemu energie z obnovitelných zdrojů a úspor energie hodlá členský stát dosáhnout v roce 2030 při zohlednění stávajících právních předpisů a politik Unie. Plány by navíc měly popisovat politiky, jimiž je dotčena národní skladba zdrojů, např. novou jadernou kapacitu, realizaci zachycování a ukládání CO2, přechod na paliva s nižším obsahem uhlíku, rozvoj dodávek energie z domácích zdrojů, infrastrukturní plány, např. nová propojovací vedení, národní systémy zdanění a režimy podpor, jež mají přímý nebo nepřímý dopad na zavádění tzv. inteligentních sítí atd.

Krok 2: Vypracování plánů členských států v opakujícím se (cyklickém) procesu. Při vypracovávání těchto plánů by měla být klíčovým prvkem konzultace se sousedními zeměmi. Měly by být podporovány regionální přístupy (vycházející například z regionálních seskupení v odvětví elektřiny), neboť budou přispívat k další integraci trhu prostřednictvím společných rozhodnutí o zavádění obnovitelných zdrojů energie, o vyrovnávacích trzích, o přiměřenosti výrobních kapacit a o stavbě propojovacích vedení. Spoluprací mezi členskými státy se rovněž zlepší nákladová efektivnost investic a zvýší se stabilita sítě.

Krok 3: Posuzování plánů a závazků členských států. Jako třetí krok by Komise provedla revizi národních plánů, aby posoudila, zda opatření a závazky jednotlivého členského státu jsou dostatečné k dosažení úkolů a cílů Unie v oblasti klimatu a energie. Pokud se plán považuje za nedostatečný, podnikl by se hlubší opakující se (cyklický) proces s dotyčným členským státem s cílem posílit obsah jeho plánu. Komise se obecně domnívá, že národní plány by měly být funkční dostatečně dlouho před rokem 2020, aby mohly včas orientovat akce členského státu na období 2020–2030 a aby podněcovaly investice. Alespoň jednou za dobu do roku 2030 by mělo být také pamatováno na aktualizaci národních plánů, aby se zohlednily měnící se okolnosti, ale zároveň také oprávněná očekávání investorů. Ačkoli mezi tímto procesem správy a národními politikami vykazovanými v rámci evropského semestru budou jasné vazby a doplňkové rysy, Komise se domnívá, že oba procesy, byť se doplňují, by měly být řízeny samostatně vzhledem k odlišné a zvláštní povaze oblastí energetiky a klimatu a různé periodicitě obou procesů. Je možné, že strukturu správy bude třeba stanovit později v právním předpise, pokud stanovený kooperativní přístup nebude účinný. Komise vypracuje návrhy pro takovou strukturu správy a zohlední přitom názory Evropského parlamentu, členských států a zúčastněných stran.

3.2 Ukazatele a cíle pro konkurenceschopnou, bezpečnou a udržitelnou energetiku I když vyšší podíly obnovitelných zdrojů energie a účinnější energetický systém budou přispívat ke konkurenceschopnosti i k bezpečnosti dodávek energie (vedle pozitivního dopadu na emise skleníkových plynů a znečišťujících látek), samy o sobě nestačí k zajištění dostatečného pokroku směrem ke všem aspektům těchto cílů v perspektivě roku 2030. K

122

posuzování pokroku v čase a k poskytnutí informací pro případný budoucí politický zásah je třeba provádět systematické sledování pomocí klíčových ukazatelů. Tyto ukazatele by zahrnovaly: • rozdíly v cenách energie mezi EU a hlavními obchodními partnery na základě zprávy o cenách energie a nákladech na energii, • diverzifikaci dovozu energie a podíl domácích zdrojů energie využívaných ve spotřebě energie za období do roku 2030, tyto aspekty je rovněž třeba sledovat, • zavádění inteligentních sítí a propojení mezi členskými státy, přičemž obzvlášť naléhavé je to u propojení mezi členskými státy, které jsou více vzdáleny od splnění již dohodnutého cíle, aby členské státy zajistily propojení odpovídající nebo přesahující 10 % jejich instalované produkční kapacity, • propojení trhů s energií uvnitř EU na základě liberalizace trhů s plynem a elektřinou, které již bylo dosaženo právními předpisy EU, • hospodářskou soutěž a koncentraci na trzích s energií na národní úrovni i v regionech s funkčním spojováním na velkoobchodní úrovni, • technologické inovace (výdaje na výzkum a vývoj, patenty EU, situaci hospodářské soutěže v oblasti technologií v porovnání s třetími zeměmi).

Komise bude předkládat pravidelné zprávy a případně přijímat doprovodná opatření týkající se těchto ukazatelů.

123

Příloha č.: 3 Konkrétní opatření obsažená v programech Adaptační opatření mohou být integrována do všech relevantních investičních opatření napříč programy. Pro adaptaci na změnu klimatu jsou ve venkovských oblastech důležitá opatření v oblasti zemědělství. K posílení negativních dopadů změny klimatu přispívají vysoké zornění, odvodnění půd a utužení půd, a tím zvýšená spotřeba pohonných hmot při zemědělských operacích, tepelné ztráty u vytápěných budov, nízké využívání obnovitelných zdrojů energie. Mezi základní podmínky úspěšné adaptace patří flexibilní a šetrné využívání území, zavádění nových technologií aj. Přehled konkrétních opatření realizovaných nebo plánovaných v sektoru zemědělství uvádí následující tabulka. Tab. č. 53: Konkrétní opatření obsažená v programech Konkrétní opatření

Popis opatření a důsledek

Bezorební osevní postupy

předchází erozi a omezuje ztrátu půdní vláhy

Omezení aplikace

vývoj nových dusíkatých hnojiv, včetně hnojiv s biopreparáty

průmyslových hnojiv

zaorávání hnoje do půdy

Pěstování meziplodin

pozitivní účinky meziplodin (pohanka, hořčice, řepka, aj.) jako obohacování půdy humusem, zábrana vyplavování dusíku, boj proti plevelům a protierozní ochrana

Přechod k ekologickému

nárůst počtu ekologických farmářů a rozšiřující se nabídka

zemědělství

biopotravin od českých výrobců navýšení plateb pro ekologické zemědělce ošetřování travních porostů; zatravňování orné půdy, tvorba travnatých pásů na svažitých půdách, pěstování meziplodin, trvale podmáčené louky a rašelinné louky, ptačí lokality na travních porostech, tzv. „biopásy“; osevní postup v ochranných zónách jeskyní a další

Zavádění moderních

investice do zemědělských staveb a technologií pro

technologií

živočišnou a rostlinnou výrobu (skladování druhotných odpadů zemědělské výroby a stavby a rekonstrukce staveb v živočišné výrobě) zavádění systému cross-compliance při poskytování dotací management posklizňových zbytků (zaorávání) a podpora využívání zemědělského odpadu jako energetické suroviny

124

nové systémy výživy rostlin na základě mineralizačních a imobilizačních procesů v půdě nakládání s hnojem - postupy od jednoduché separace tuhé a kapalné složky po sušení, kompostování nebo spalování tuhé složky, membránovou filtraci nebo biologické zpracování umožňující vracet vyčištěnou kapalnou složku zpět do vodního prostředí nové způsoby krmení - speciální přísady do krmiv, používání výživy s nízkým obsahem dusíku a pokročilé způsoby hospodaření s krmivy, které zlepšují zužitkování krmiva a redukují vylučování nutrientů Energetické využití cíleně

investice do zpracování a využití záměrně pěstované –

pěstované biomasy

z hlediska pěstebního cyklu se jedná o plodiny jednoleté (kukuřice, řepka olejka, triticale aj.) nebo vytrvalé energetické byliny (ozdobnice čínská, lesknice rákosovitá, šťovík aj.) a dřeviny (zpravidla topoly a vrby) investice do zpracování a využití zbytkové a odpadní biomasy

125

Analýza dopadů sdělení EK k rámci klimaticko-energetické politiky mezi lety na zemědělství ČR

Recommend Documents