Dopad zavedení Eura na vývoj mezinárodního obchodu mezi státy eurozóny

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Provozně ekonomická fakulta

Dopad zavedení Eura na vývoj mezinárodního obchodu mezi státy eurozóny Diplomová práce

Vedoucí práce:

Ing. Petr König

Bc. Jana Staňová

Brno 2007

1

2

Poděkování

Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce Ing. Petru Königovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky a vždy ochotný přístup. Můj dík patří i Ing. Petru Rozmahelovi, PhD za jeho doporučení při zpracování statistických dat, zejména pak RNDr. Jitce Poměnkové, PhD a Ing. Svatopluku Kapounkovi, PhD., za odbornou pomoc při analýze statistických dat s použitím Chow testu.

3

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 26. 5. 2008.

4

Abstract This diploma thesis evaluates the impact of the implementation of the euro on international trade between the Netherlands and the rest of the EU15 and USA between the years 1961-2007. The analysis of bilateral trade before and after implementation of euro is based on empirical studies, existing literature and available statistical data. The Chow test is used to determinate the existence of a structural break under development international trading. At the end of the work, the result of investigation of the mutual business in Netherlands and choosen states is described.

Abstrakt

Tato diplomová práce je zaměřena na zhodnocení vlivu zavedení eura jako společné měny na vzájemný mezinárodní obchod mezi Nizozemskem a ostatními členy EU15 v letech 1961-2007. Na základě empirických studií, odborné literatury a statistických dat je analyzován bilaterální obchod mezi vybranými zeměmi v období před zavedením eura a po jeho zavedení. Pro správné určení existence strukturálního zlomu, ve vývoji mezinárodního obchodu, je použit Chowův test. V závěru práce jsou popsány výsledky zkoumání vzájemného obchodu Nizozemska a vybraných států.

5

OBSAH 1

ÚVOD A CÍL PRÁCE ................................................................................ 7

1.1

Úvod .............................................................................................................................................7

1.2

Cíl práce.......................................................................................................................................9

2

METODIKA PRÁCE ................................................................................ 10

3

TEORETICKÁ ČÁST............................................................................... 12

3.1

Koncepce měnové unie .............................................................................................................12

3.2 Hospodářská a měnová unie ....................................................................................................13 3.3.1 Podmínky členství v eurozóně................................................................................................17 3.3

Výhody a nevýhody členství v Eurozóně.................................................................................22

3.4

Jednotný vnitřní trh EU ...........................................................................................................24

3.5 Růst mezinárodního obchodu v měnové unii ........................................................................26 3.5.1 Shrnutí výsledků uskutečněných studií ......................................................................................27

4

PRAKTICKÁ ČÁST................................................................................. 34

4.1 EU15 a Nizozemsko .................................................................................................................35 4.1.1 Vývoj HDP EU15 na obyvatele v paritě kupní síly................................................................38 4.1.2 Vývoj vzájemného obchodu mezi státy eurozóny ..................................................................40 4.2 Zhodnocení vývoje vzájemného zahraničního obchodu před a po zavedení Eura mezi vybranými státy .....................................................................................................................................43 4.2.1 Index spotřebitelských cen .....................................................................................................46 4.2.2 Chow test – strukturální zlom ................................................................................................50

5

DISKUSE A ZÁVĚR ................................................................................ 67

6

POUŽITÁ LITERATURA ......................................................................... 72

7

SEZNAM BOXŮ, GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ .............................. 74

PŘÍLOHY

6

1

Úvod a cíl práce

1.1

Úvod

Evropská společenství vznikala již od 50. let 20. století a od té doby se zasloužila o vytvoření nové politické a ekonomické situace. Dnešní podoba Evropské unie je výsledkem dlouhého a složitého vývoje trvajícího několik desítek let. Během těchto let docházelo k mnoha proměnám představ o tom, jak má samotná evropská integrace vypadat a na základě toho byla vytvořena řada pravidel a podmínek procesu rozšiřování a fungování Evropské unie. Hlavním důvodem vzniku Evropských společenství byla snaha o zajištění svobody a míru, politické a ekonomické stability, mezinárodní spolupráce a hospodářských prosperit členských států. Prvním krokem k hlubší evropské integraci, po obchodní stránce, bylo vybudování celní unie mezi členskými státy, datující se k 1. červenci 1968. Byla zrušena cla na dovoz průmyslových a po 18ti měsících i cla zemědělských výrobků. Pro obchodování mimo Společenství byl přijat jednotný celní sazebník. Vytvoření Evropského hospodářského prostoru v roce 1991, jako zóny volného obchodu se zeměmi ESVO (Evropské sdružení volného obchodu), pak předznamenalo završení snah o vytvoření Jednotného vnitřního trhu a umožnilo od roku 1993 volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu neboli čtyři základní ekonomické svobody mezi členskými zeměmi. Na půdě unie byl tak připraven dostatečný prostor pro další stupeň integrace, vznik projektu Hospodářské a měnové unie, který byl ujednán v Maastrichtské smlouvě o EU, a začaly jednotlivé fáze zavádění společné měny. Dalo by se říci, že Hospodářská a měnová unie je vrcholným stádiem evropské integrace a také jednou z nejvýznamnějších měnových událostí tohoto století. Tento velkolepý projekt spočívá v jednotě hospodářských a měnových politik všech členských států s následným nahrazením národních měn měnou novou, jednotnou pro všechny členy eurozóny, kterou je právě euro. Jedná se o měnu, která v posledních letech zaznamenává

7

obrovský boom a stává se jednou z vedoucích světových měn, čímž tak posiluje nejen obchodní postavení Evropské unie ve světě. Samotný přechod na společnou měnu ale vůbec není jednoduchým procesem, členské státy musí projít řadou procedur a musí splnit mnoho podmínek, aby se staly právoplatnými členy eurozóny. Aby země mohly vstoupit do eurozóny, je po nich vyžadováno striktní plnění souboru ekonomických podmínek, tzv. Maastrichtských kritérii1– míra inflace, dlouhodobá úroková míra, deficit státního rozpočtu, velikost veřejného dluhu a stabilita měny, které zajišťují vyvážený hospodářský rozvoj v rámci Hospodářské a měnové unie. Po vstupu do eurozóny se země i nadále zavazuje plnit dvě z těchto kritérií (kritérium veřejného dluhu a deficitu státního rozpočtu), což zaručuje i přijatý Pakt stability a růstu, který zavazuje každou členskou zemi nenarušovat stabilitu společné měny a dodržovat rozpočtovou kázeň. Existence

jednotné

měny

euro

představuje

zatím

nejvyšší

stupeň

hospodářského propojení zemí Evropské unie a vznik Hospodářské a měnové unie spočívá v postupném odstraňování celních, daňových, technických a dalších překážek pro pohyb zboží, služeb a pracovních sil a kapitálu uvnitř EU. Pro tento účel byl vytvořen Jednotný vnitřní trh, jehož součástí jsou všechny členské země Evropské unie. Zavedení eura, jako další logický krok integrace, by mělo usnadnit vzájemné obchodování a také přispět ke snižování nerovností mezi členskými státy. Vývoj ekonomik členských států ovšem není stejnorodý a některé státy se dostávají do problémů, jiné naopak prosperují. Diplomová práce přispívá k rozšíření informovanosti o vzájemném obchodu mezi vybranými zeměmi a zhodnocuje dopady zavádění společné měny na tento vzájemný obchod. Práce dále poskytuje ucelený přehled faktorů, které vzájemný obchod ovlivňují a zda má společná měna pozitivní vliv na bilaterální zahraniční obchod či nikoliv. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V první části se zabývám koncepcí měnové unie se zaměřením na Hospodářskou měnovou unii a Jednotný

1

Maastrichtská neboli konvergenční kritéria byla přijata na summitu v Madridu v roce 1989 (klíčová novela Římských smluv nabyla účinnosti 1. 11. 1993), jako soubor pravidel pro pozdější etapu integrace členského státu - zavedení Eura jako nové národní měny.

8

vnitřní trh EU. Popisuji výhody a nevýhody členství v eurozóně a jak a čím společná měna ovlivňuje mezinárodní obchod. Následuje kapitola zaměřená na uskutečněné studie světových ekonomů, zabývajících se vlivem jednotné měny na mezinárodní obchod dotčených zemí. Tyto studie se pro mne staly základní literaturou pro zkoumání vzájemného obchodu zemí EU15 v praktické části této diplomové práce, kde řeším, zda společná měna pozitivně ovlivňuje vzájemný obchod vybrané země s ostatními členy

EU15. Výběr země, v rámci které zkoumám vývoj zavedení

společné měny na zahraniční obchod, závisel na relativní podobnosti s Českou republikou, které vyhovuje země malá a otevřená – Nizozemsko. Zjištění této diplomové práce by pak díky této základní podobnosti, mohla být zajímavá v případné diskuzi o dopadech zavedení eura v České republice.

1.2

Cíl práce

Cílem této diplomové práce je zjištění efektu zavedení jednotné měny na obchod mezi státy EU15. Práce analyzuje obchod mezi vybranými zeměmi v období před zavedením eura a po jeho zavedení. Hlavními zdroji pro stanovení potřených údajů jsou uskutečněné studie, odborná literatura a statistická data. V rámci zkoumání prostředí jsem vybrala vzorek rozdílných zemí EU, jehož převážná část, již společnou měnu má a 3 země nikoliv. Tímto vzorkem se stala původní EU15 a základní zkoumanou zemí Nizozemsko, u které zkoumám vzájemný obchod s ostatními členy EU15. Výsledkem této práce bude tedy zjištění, zda společná měna vedla k nárůstu vzájemného obchodu mezi Nizozemskem a ostatními členy či nikoliv.

Na základě prostudovaných materiálů ve své práci vycházím z této pracovní hypotézy, kterou ověřuji v praktické části práce: 1. Jednotná měna výrazně pomohla ke zvyšování vzájemného zahraničního obchodu mezi Nizozemskem a ostatními zeměmi EU15.

9

Klíčová slova: Evropská unie, euro, eurozóna, Hospodářská a měnová unie, zahraniční obchod

2

Metodika práce

Předpokládanými hlavními metodami zkoumání vzájemného vývoje obchodu mezi zmíněnými zeměmi budou analýza, komparace, statistické metody, metody logické indukce a dedukce umožňující posoudit procesy růstu či poklesu mezinárodního obchodu. Jako veličinu, očišťující získaná data importu a exportu o inflaci, použiji index spotřebitelských cen CPI, pro správné určení uskutečněných obchodů mezi Nizozemskem a členy EU15 a USA. Jako relativně novou ekonometrickou metodu, která zkoumá přítomnost strukturálních zlomů, Chowův test. Tento test uplatním při stanovení možných výkyvů a určení těch mezníků, které vzájemné obchodní výměny nejvíce ovlivnily, tedy také to, zda společná měna měla na vývoj obchodu pozitivní vliv. Pro své zkoumání jsem vybrala rok zavedení bezhotovostního eura, 1999, jako předpoklad strukturálního zlomu ve vzájemné obchodní výměně mezi vybranými státy.

Metodický postup: Základním krokem při tvorbě práce je prostudování odborné literatury, týkající se Evropské unie, Hospodářské a měnové unie, Jednotného vnitřního trhu, zejména pak literatury, která se zabývá zaváděním eura a fungování eurozóny. Nedílnou součástí jsou také studie, které jsou zpracovány světovými odborníky, zabývající se problematikou eura a vzájemného obchodu uvnitř eurozóny, ale i v rámci EU a celého světa. Na základě prostudované literatury vysvětluji pojmy spojené se zaváděním Eura a Hospodářskou měnovou unií a základních principů fungování této politiky. Dále nabízím přehled výhod a nevýhod společné měny, jak funguje vnitřní trh Evropské unie a jaké faktory ovlivňují vzájemný obchod mezi členskými státy.

10

V teoretické části jsou uvedeny výsledky empirických studií, které se již vlivem dopadů zavedení eura na mezinárodní obchod zabývaly. Nezbytnou součástí praktické části je výběr zemí vhodných pro zkoumání vzájemného obchodu a určení základní země, u které zkoumám vývoj obchodu v určitém časovém rozmezí s ostatními vybranými zeměmi. Co se týče zkoumaného vzorku, pro věrohodné určení vývoje obchodních výměn bylo nutné vybrat hlavně vhodné časové období, po které budu obchod zkoumat. Je nutné vzít co nejdelší období, po které jsou dostupná data, pro přehled těch mezníků, které se na rozvoji obchodu mohly kromě společné měny podepsat. Databáze OECD nabízí data od roku 1961-2007. Jako nejvhodnější vzorek zemí se tedy nabízí ty země, které stály u zrodu Evropské unie a podílely se na jejím rozvoji a jsou dostatečně odlišné – EU15. Při určení základní země, pro kterou zkoumám vývoj vzájemného obchodu, jsem se řídila přibližnou podobností s Českou republikou vzhledem k otevřenosti ekonomiky, velikosti, počtu obyvatel, atd. Podle záznamů Eurostatu [21] vykazuje Nizozemsko a Česká republika podobné výsledky právě v otevřenosti své ekonomiky. Použití Nizozemska, pro zkoumání vlivu jednotné měny na vzájemný vývoj obchodu, a následné získané výsledky z diplomové práce, by se teoreticky daly využít jako jeden z pohledů na to, jak by se mohl vyvíjet obchod České repuliky po vstupu do eurozóny. Pro srovnání jsem zařadila do mého zkoumání neevropskou zemi, a to Spojené státy americké jako zkušební vzorek, na kterém budu ověřovat, zda za případným nárůstem mezinárodního obchodu lze spatřovat právě euro. V praktické části následuje představení vybraných zemí, stručný vývoj EU15 a ekonomiky Nizozemska. Dále se zaměřuji na zhodnocení vývoje HDP a jejich vzájemného obchodu v eurozóně. V rámci zkoumání vývoje zahraničního obchodu mezi vybranými státy, bude zhodnoceno, zda mělo zavedení jednotné měny vliv na intenzitu obchodu mezi Nizozemskem a ostatními členy EU15.

11

3

Teoretická část

V teoretické části své diplomové práce se zabývám koncepcí měnové unie se zaměřením na Hospodářskou a měnovou unii EU. Jsou zde vysvětleny její principy, výhody a nevýhody zavádění společné měny – Eura a jaký vliv má společná měna na mezinárodní obchod. V poslední kapitole teoretické části se zabývám poznatky z uskutečněných studií o vlivu zavádění eura na vzájemný obchod vybraných zemí, které faktory zahraniční obchod ovlivňují a fungování jednotného trhu EU.

3.1

Koncepce měnové unie

Měnová unie je taková spolupráce mezi státy (nebo jejich závislých území), kdy členské státy používají jednu společnou měnu jako zákonné platidlo. [24] Tato forma dohody upravuje používání měnových jednotek na území spolupracujících států (např. oběh platidel jednoho státu na území ostatních účastníků unie) nebo měnovou soustavu smluvních států. Toto spojení může vést až k zavedení společné měny jako zákonného platidla mezi členskými státy příslušné měnové unie. V následujícím krátkém přehledu uvádím přehled některých zaniklých měnových unií, ale i měnové unie, které stále trvají, de facto měnové unie a potenciální měnové unie.

Mezi zaniklé měnové unie řadíme například Německo-rakouskou měnovou unii, která fungovala v letech 1857–1867. V této měnové unii byly fixně stanoveny měnové kurzy a společná měnová jednotka existovala současně s národními měnami. [24] Kromě Hospodářské a měnové unie, kde jednotnou měnou je euro, patří mezi současné měnové unie Měnová unie v rámci středoafrických a západoafrických zemí (CFA frank). Měnová jednotka CFA frank byla vytvořena 26. prosince 1945. Důvodem k vytvoření této měny byl slabý francouzský frank po 2. světové válce. Po francouzské ratifikaci Brettonské dohody v prosinci 1945 byl francouzský frank devalvován, aby se opět nastavil pevný kurz vůči US dolaru. Na koloniálních

12

francouzských územích vznikly poté nové měny, které měly zabránit znehodnocení, které bylo způsobeno francouzským frankem. CFA frank byl tedy vytvořen s pevným kurzem vůči francouzskému franku. Směnný kurz vůči francouzskému franku byl za dobu existence CFA výrazně změněn pouze dvakrát, a to v roce 1948 a 1994. [24] Franková zóna skupiny afrických zemí - Benin, Burkina Faso, Guinea-Bissau, Pobřeží slonoviny, Mali, Niger, Senegal, Togo, Kamerun, Středoafrická republika, Republika Kongo, Rovníková Guinea, Gabon, Čad. De facto měnová unie – jedná se o takovou měnovou unii, která není oficiální měnovou unií, ale ve skutečnosti tak v podstatě funguje. Příkladem takové měnové unie je Americký dolar, který používá hned několik nezávislých států i závislých území: Palau, Mikronésie, Marshallovy ostrovy, Salvador, Východní Timor, Ekvádor, Panama, Britské Panenské ostrovy, Turks a Caicos, Americká Samoa, Portoriko, Americké Panenské ostrovy, Guam, Severní Mariany. [24] Možné měnové unie, které mohou v budoucnu vzniknout, či k této spolupráci postupně směřují, se nazývají potenciální měnové unie. K současným měnovým uniím by se tak mohla přidat Východoafrická měnová unie, která má v plánu v roce 2010 zavést společnou měnu východoafrický šilink ve státech Keňa, Tanzanie, Uganda, Rwanda a Burundi. [24]

Podrobnější výpis měnových unií se nachází v příloze č. 1 této diplomové práce.

3.2

Hospodářská a měnová unie

Při zakládání EHS (1958) bylo zřejmé, že se po vytvoření společného trhu prohloubí vzájemná závislost členských zemí a zintenzivní se jejich obchodní vztahy. Díky tomu si zakladatelé byli vědomi toho, že tento vývoj bude vyžadovat novou formu spolupráce v měnové oblasti, protože narušení stálých a předvídatelných vztahů mezi členskými zeměmi mohlo stabilitu společného trhu velmi lehce ohrozit. Rizikem bylo hlavně kolísání kurzů různých měn členských států, což představovalo pro obchodníky

13

a investory překážku, která jim mohla zabránit ve vzájemném obchodování či zahraničním investování. [8] Smlouva o EHS o samotné měnové politice nehovořila, pouze odrážela skutečnost, že mezi členskými zeměmi fungoval tzv. Brettonwoodské měnové uspořádání (1944 do 70. let). Myšlenku na evropskou měnovou unii možná potlačoval i fakt, že tehdy ještě americký dolar představoval hlavní světovou měnu. Brettonwoodský systém vázal všechny měny členských států na dolar a dolar na zlato, přičemž fluktuační pásmo jednotlivých měn vůči dolaru bylo velmi úzké. [22] Teprve k 1. červenci 1968 došlo k významnému evropskému integračnímu posunu vpřed, byla zrušena cla uvnitř Společenství a zavedeny společné vnější celní tarify. Vytvoření celní unie znamenalo, že žádný stát nemůže stanovit vlastní cla při dovozu zboží ze třetí země. V první etapě se společná cla vztahovala na průmyslové zboží, od 1. ledna 1970 pak také na zemědělské výrobky.[23] V roce 1979 poté začal fungovat Evropský měnový systém, za účelem podpory členských států v oblasti obchodních a integračních procesů. Tento systém byl založen na mechanismu směnných kurzů a vázal všechny měny členských zemí k ECU – European currency unit, k zúčtovací jednotce. [25] Dvoustranné směnné kurzy měn mohly kolísat v pásmu 2,25 % od dohodnutého kurzu. V rámci EMS dále fungoval mechanismus úvěrový, který spočíval v odvodu každé měny země ve výši 20 % jejich zlatých a 20% devizových rezerv do společného fondu. Ing. Wilhelmová a Ing. Klik, ekonomové z Parlamentního institutu, kteří se zabývají Hospodářskou a měnovou unii, ve své informační studii č. 2.047 tvrdí, že Evropský měnový systém v průběhu 80-tých let výrazně přispěl ke stabilitě měnových kurzů uvnitř Společenství. Což potvrzuje jeden z cílů EU, která chtěla zabránit kolísání směnných kurzů právě společnou měnou.

Vytvořením celní unie, která je zmíněna výše, se myšlení Společenství pozměnilo a začaly první snahy o zanesení nápadu společné měny i do evropské integrace. Proto byl přijat na zasedání Evropské rady v Madridu (1989) třífázový plán pro vytvoření hospodářské a měnové unie, který se stal důležitou součástí Maastrichtské smlouvy o Evropské unii (1992).

14

Po rozpadu Bretton-woodského měnového uspořádání už nástupu Hospodářské a měnové unii nic nebránilo a od Jednotného vnitřního trhu se prostřednictvím níže uvedených 3 etap (obrázek č. 1) Evropská unie přehoupla do nové etapy integrace, a tou je přechod na společnou měnu. Hospodářská a měnová unie (HMU) je stádium ekonomické integrace, kterým dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států Evropské Unie s cílem zavedení jednotné měny. Byla tématem jedné ze dvou mezivládních konferencí v prosinci 1990. Výsledná zpráva, tzv. Delorsova zpráva, navrhla, aby bylo Hospodářské a měnové unie dosaženo ve třech samostatných, avšak na sebe navazujících krocích [22]:

Obrázek č. 1: Etapy Hospodářské a měnové unie

Zdroj: http://www.ecb.eu/ecb/history/emu/html/index.cs.html

15

V 1. etapě hrálo klíčovou roli zrušení devizových kontrol, které pomohlo odstranit poslední překážku volného pohybu kapitálu ve Společenství. Snad nejdůležitějším aktem druhé etapy HMU bylo založení Evropského měnového institutu, který by se dal nazvat jako předchůdce Evropské centrální banky. Ta byla ve třetí fázi skutečně založena a měny tehdejších členských států, které splnily podmínky pro zavedení eura, byly neodvolatelně zafixovány k jedné společné měně. V rámci Evropských společenství to byl velký krok kupředu a vznikla měnová unie s jednotně prováděnou společnou měnovou politikou. Tuto politiku ovšem tehdy nepřijaly všechny státy EU15, neboť v roce 1999 zavedlo euro v bezhotovostním platebním styku pouze 11 z nich. Roku 2001 se k těmto zemím přidalo Řecko a od roku 2002 všech 12 států plně vyřadilo své tehdejší měny a nahradilo je měnou společnou. Velká Británie si spolu s Dánskem ve Smlouvě o EU vyjednaly trvalou výjimku na zavedení společné měny. Jedná se o protokoly, které v praxi znamenají, že závisí jen a pouze na suverénním rozhodnutí těchto zemí, zda své současné měny vymění v budoucnu za euro. Švédsko v tehdejší době neplnilo potřebná konvergenční kritéria, v současné době o euro nestojí občané, kteří jej už poněkolikáté odmítli v referendu.

Box 1 Používání Eura Členy Evropské měnové unie jsou všechny členské státy Evropské unie - 27 rovnoprávných členských států. Z těchto 27 států jich 15 používá euro a tvoří eurozónu: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko a Španělsko. 12 zbývajících členských států Evropské měnové unie nezavedlo euro jako svou měnu: Bulharsko, Česko, Dánsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovensko a Spojené království. Dánsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko a Slovensko jsou zároveň členy EMS II (jednou z podmínek přijetí eura je dvouleté setrvání v EMS II). Měnové kurzy v EMS II se smí pohybovat +/- 15 % od kurzu eura, Dánsko se dobrovolně zavázalo, že bude dodržovat fluktuační pásmo +/- 2,25 %. Zdroj: [24]

16

3.3.1 Podmínky členství v eurozóně Pro přijetí země do eurozóny stanovila Evropská unie řadu podmínek a dokumentů, které je nutno plnit, jak před, tak i po zavedení eura. Chrání se tak proti neočekávaným výkyvům, které by mohly způsobit nepřiměřené a nežádoucí následky, jak na ekonomiky států eurozóny, tak na stabilitu eura, pokud by se přijímaly všechny země, které by o to požádaly. V následujících odstavcích tyto podmínky představím, ve stručnosti se jedná o Maastrichtská kritéria, dále pak dokument Pakt stability a růstu a teorie OCA.

Maastrichtská kritéria Hlavní podmínkou vstupu země do eurozóny je plnění Maastrichtských neboli konvergenčních kritérií. Jedná se o soubor pěti podmínek, kterými se členská země zavazuje k užívání společné měny a respektování společné měnové politiky, která je uplatňována Evropskou centrální bankou. [14]

Kritérium inflace: stanovuje předepsanou úroveň inflace, kterou není dovoleno překročit o více než 1,5 %. Tato úroveň je stanovena z průměru tří zemí Evropské unie s nejnižší inflací.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb: se určuje obdobně jako u inflace, průměrnou hodnotou úrokových sazeb tří států EU s nejnižší hodnotou inflace, kterou nelze překročit o 2 %.

Kritérium schodku veřejných rozpočtů: schodek veřejných rozpočtů nesmí v běžném roce přesáhnout 3 % HDP.

Kritérium veřejného dluhu: veřejný dluh nesmí přesáhnout 60 % HDP

17

Požadavek kurzové stability: vyžaduje nejméně dvouleté bezproblémové setrvání ve stanoveném systému směnných kurzů (ERM II), se stanovenou centrální paritou měny na euro, uvnitř fluktuačního pásma +- 15 %. 2

Teorie optimální měnové oblasti OCA Kromě Maastrichtských kritérií zkoumá připravenost zemí na euro i tato teorie, jejíž základy položil jako první v roce 1961 Robert Mundell. Tento ekonom získal za svou práci v roce 1999 Nobelovu cenu za ekonomii. Vytvořil teorii, která se stala v pozdější době jedním z možných pohledů na vytvoření fungující měnové unie. [20] Jak tvrdí Mundell, Optimální měnová oblast je taková oblast, která umožňuje zemím vzdát se svých národních měn a nahradit je měnou společnou, za splnění následujících podmínek [17]: • Dostatečné obchodní propojení zainteresovaných zemí • Stejný, popřípadě velmi podobný vývoj hospodářského cyklu • Vysoká příhraniční mobilita kapitálu a práce, pružnost mezd a cen • Možnost velkých fiskálních transferů do postižených oblastí Pro každou zemi, je logické, že novou měnu přijme tehdy, jestliže přínosy z této změny budou převažovat nad náklady, mezi které patří hlavně ztráta monetární politiky (náklady spojené s přijetím společné měny budou vysvětleny později, v kapitole 4.4). Mundellovy myšlenkové postupy o optimální měnové oblasti, kde OCA line odděluje země, které tvoří OCA od těch, pro které je prospěšné zachování národních měn, jsou znázorněny v grafu č. 1. [17] V tomto grafu můžeme zachytit vztah mezi korelací hospodářských cyklů zemí měnové unie a rozsahem jejich mezinárodního obchodu. Klesající OCA Line, představuje rovnováhu nákladů a přínosů měnové unie.

2

Za dodatečné kritérium je považován striktní požadavek nezávislosti centrální banky a její

orientace na cenovou stabilitu. Vzhledem k politické citlivosti posledně jmenovaného požadavku a závazku přijmout později společnou měnu je od kandidátů požadováno jeho splnění už při vstupu.

18

Při poklesu hodnot na ose korelace hospodářských cyklů se zvyšují náklady měnové unie. Pro země, které se nachází pod touto linií je proto výhodnější do měnové unie nevstupovat. A naopak na ose mezinárodního obchodu je pro země rostoucí ekonomická integrace přínosem. Tyto země se tak posunují k OCA Line a po přijetí společné měny se vzájemný obchod i následná korelace cyklů zvyšuje.

Graf č. 1: OCA Line

Zdroj: Mundell, R. (1961)

Významný ekonom, Ronald McKinnon, který ve svém článku z roku 2000 hodnotí Mundellův přístup k tomu, jak díky své práci nadšeně obhajoval myšlenku měnové unie, tvrdí, že pro vstup do měnové unie je pro zemi důležité zkoumat hlavně otevřenost ekonomiky. Zastává tedy názor, že optimalita měnové unie se zvyšuje s otevřeností ekonomik členů unie. Ronald McKinnon byl tak dalším ekonomem, jenž se po Mundellovi zabýval OCA teorií. Tento svůj názor postavil na podílu obchodovatelného a neobchodovatelného zboží a vytvořil samotnou definici optimality měnové zóny, která vycházela z Mundella. [20] Tato definice tvrdí, že optimální měnová oblast by měla zajistit plnou zaměstnanost, vyrovnanou platební bilanci a stabilní vnitřní cenovou hladinu [16].

19

Dalším význačným vědcem, který se zabýval OCA teorií, byl Peter B. Kenen, který ji dále rozšířil o své nové poznatky. Na základě zkoumání Mundella i McKinnona a samozřejmě samotné OCA teorie, zdůraznil ve svém článku z roku 1969 to, že optimální měnová oblast by měla být tvořena zeměmi či oblastmi, které vykazují podobnost ve svém hospodářském cyklickém vývoji. Pro správné fungování měnové unie je tedy důležitá hlavně cyklická sladěnost členských zemí.

V dalších letech se výzkum OCA zaměřil na formální popis a podrobnější vymezení čtyř výše uvedených podmínek, jejich vzájemné vztahy a relativní důležitost. [9] Dnes se tak udávají čtyři základní vlastnosti optimální měnové oblasti, z nichž první dvě jsou rozhodující: rozsah zahraničního obchodu, sladěnost šoků a cyklů členských zemí, stupeň mobility faktoru práce a systém fiskálních transferů. [7]

V rámci OCA teorie se také uskutečnilo mnoho empirických studií, mezi kterými bych chtěla poukázat na práce, které se přímo nezabývají růstem či poklesem obchodu, ale spíše etapou vstupu země do měnové unie, konkrétně výhodami a nevýhodami společné měny. Autory této analýzy jsou T. Bayoumi a B. Eichengreen. Ve druhé polovině devadesátých let zaznamenala OCA teorie významný teoretický posun publikací článku The Endogeneity of the Optimum Currency Area Criteria. (dostupný na http://faculty.haas.berkeley.edu/arose/ocaej.pdf). Autory tohoto článku jsou Rose a Frankel, kteří si kladli za cíl poukázat na to, že díky odstranění mnoha překážek významně naroste objem zahraničního obchodu mezi jednotlivými členy. Zahraniční obchod je přitom považován za významný transmisní činitel hospodářských cyklů. Současně s růstem jeho intenzity by se tak hospodářské cykly měly přenášet mezi zeměmi, což by mělo vést k jejich vyšší vzájemné sladěnosti. Tento posun je znázorněný v grafu č. 2. Posun je zde zobrazen konkrétně pro případ EU, čili dvoufázově. Samotný vstup do EU už díky omezení překážek vede k růstu obchodu a cyklické synchronizace, nicméně ne dost na to, aby podle klasické teorie byla ekonomika připravena stát se součástí měnové unie. Toho dosáhne až v momentu, kdy do ní opravdu vstoupí. [20]

20

Graf č. 2:

Endogenita OCA

Zdroj: Mundell, R. (1961)

Pakt stability a růstu Nejedná se čistě o podmínku vstupu země do eurozóny, ale o dokument, který řídí rozpočtový vývoj země až po jejím začlenění mezi země používající společnou měnu. Byl přijat Evropskou radou roku 1997 na návrh Francie a Německa. Tento pakt kontroluje, zda země po zavedení nové měny nenarušují svým chováním stabilitu společné měny a nezvyšují inflaci v eurozóně. [22] V odborné literatuře (Working papers – Zdeněk Šrein, Jan Bureš) je tento pakt také nazván jako „Opatření proti rozpočtovým schodkům“. Jelikož právě rozpočtové politiky zůstávají v rukách členských zemí, měl by tento pakt kontrolovat, že i po vstupu země do měnové unie nebude překročen 3 % limit deficitu státního rozpočtu.

21

3.3 Výhody a nevýhody členství v Eurozóně Se vstupem do Evropské unie každý stát automaticky vstupuje i do Hospodářské a měnové unie a zavazuje se tak k přijetí Eura jako svého nového zákonného platidla. Ty země, které Euro z nějakého důvodu nepřijaly, mají udělenou dočasnou případně trvalou (UK, Dánsko) výjimku pro zavedení eura – takže nejsou členy eurozóny a až do přijetí eura budou nadále disponovat měnovými nástroji k ovlivňování národního hospodářství. Společná měna má své kladné i záporné stránky, které ovlivňují názory všech, kterých se jednotná měna dotýká. V následujícím přehledu se zaměřuji na výčet výhod a nevýhod přijetí nové měny – eura.

Výhody (výnosy) země vstupující do měnové unie Od jednotné měny se v prvé řadě očekává, že přispěje postupně k prohlubování ekonomické integrace a k větší podpoře spolupráce mezi členskými zeměmi. Samotné sjednocování Evropy pomáhá také k posilování konkurenceschopnosti ve světovém měřítku. Velkou výhodou zavedení společné měny je pokles transakčních a administrativních nákladů spojených s existencí více měn. Důsledkem snížení transakčních nákladů může být právě následná expanze zahraničního obchodu a zvýšení mobility kapitálu mezi členy měnové unie. [11] Jednotnou měnou se zvýší stabilita měnového kurzu společné měny oproti národním měnám, spojená s nižšími náklady při řízení kurzového rizika. To se projevuje jako důsledek nestability měnových kurzů při obchodování, cestování, atd. [11] Transparentnost cen nabízí občanům, obchodníkům i turistům možnost srovnání produktů v ostatních státech používajících stejnou měnu a vybrat si ten nejvýhodnější. Tato výhoda nabízí nový rozměr podnikání, ale také umožňuje vstup konkurentům z jiných zemí na národní trh. [11] S eurem odpadá i tlak na držbu devizových rezerv, protože devizové intervence bude provádět výhradně Evropská centrální banka. Veškerá měnová politika bude

22

v rukou Evropské centrální banky. V této souvislosti s jednotnou úrovní úrokové míry dojde k efektivnější alokaci finančních prostředků. [5] Obecně pak zavedení eura přispívá ke zvýšení důvěryhodnosti a stability ekonomik členských států a v důsledku tak k jejich vyššímu růstu a tedy rychlejšímu a trvalému zvyšování životní úrovně občanů všech států Evropské unie. [22]

Nevýhody (náklady) země vstupující do měnové unie Největší a nejvíce diskutovanou nevýhodou přijetí společné měny je ztráta samostatné měnové politiky členské země. Většinu pravomocí (např. stanovení krátkodobých úrokových sazeb) centrálních bank členů EU přebírá Evropská centrální banka, která ovládá Společnou měnovou politiku. V rámci svých aktivit se řídí v prvé řadě ekonomickou situací v hlavních zemích eurozóny, což může mít nepříznivý dopad na menší členské země.3 Ztráta kurzové politiky při zavedení eura se týká zrušení všech dosavadních národních měn a hlavně absence kurzového vyrovnávacího procesu platební bilance. Země do té doby mohly jakékoliv výkyvy hospodářského cyklu řešit zásahem do kurzu národní měny. Po vstupu do eurozóny nelze počítat s takovým opatřením a země budou vystaveny mnohem většímu tlaku než dříve. Nestejný průběh hospodářských cyklů v zemích EMU, může ohrozit dlouhodobý stabilní růst země. Významným nákladem zavedení společné měny je bezpochyby znatelný růst cen, kterého se obávají a jsou o něm přesvědčeni snad všichni občané. Dle výše zmíněné studie [11], stejně jako u ztráty autonomní měnové politiky, není jednoznačně řečeno, že vstupem do eurozóny se tento náklad plně projeví. Při samotné výměně národní měny za euro, je stanoven Evropskou komisí tzv. přepočítací koeficient, co nejvíce odpovídající aktuálnímu kurzu, který je stejný v celé zemi pro všechny subjekty a nelze si ho libovolně upravovat.

3

Ovšem podle ekonoma Königa, který ve studii o vlivu zavedení eura [11] uvádí, že vliv autonomní

měnové politiky centrálních bank na malé ekonomiky je mnohdy menší než vliv zahraničních investic, nemá tedy ztráta měnové politiky pro malé a otevřené ekonomiky zásadní význam.

23

Jako další možné náklady lze uvažovat i náklady v případě selhání celého projektu měnové unie v případě příliš odlišného růstu zemí v eurozóně, což by mohlo částečně ohrozit prosperitu členských zemí. Administrativní a technické náklady se týkají nutných opatření a norem, které se vztahují na změny zákonů, výrobu bankovek a mincí a s tím spojenou distribuci.[11]

3.4 Jednotný vnitřní trh EU

Po vstupu země do Evropské unie se stává její zahraniční obchod automaticky součástí vnitrounijního obchodu (tj. obchodu se členskými státy EU) a obchodu se třetími zeměmi.

Box 2 Statistika zahraničního obchodu Statistika vzájemného obchodu EU je založena na dvou systémech sběru dat: Intrastat sleduje pohyb zboží uvnitř Společenství (přijetí a odeslání zboží z/do států EU) a Extrastat sleduje obchod s nečlenskými státy EU (dovoz a vývoz zboží z/do třetích zemí). Vývoz vyjadřuje hodnotu zboží odeslaného do zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v zahraničí. Celkový vývoz se tak skládá z odeslání do států EU a vývozu do třetích zemí. Dovoz vyjadřuje hodnotu zboží přijatého ze zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v tuzemsku. Celkový dovoz se tak skládá z dovozu ze států EU a dovozu ze třetích zemí. Zdroj: [25]

Pro účely odstranění bariér ve vnitrounijním obchodu byla již v roce 1985 sepsána Bílá kniha [4], za předsednictví Jacquese Delorse v Evropské komisi, která dává

24

základy Jednotnému vnitřnímu trhu EU. O co tedy v této knize jde a co Jednotný vnitřní trh členským zemím nabízí? Hlavním cílem vytvoření Jednotného vnitřního trhu (JVT) bylo dosažení takového postavení Společenství, které by odstranilo bariéry vzájemného obchodu s následným vytvořením obchodní a hospodářské soudržnosti všech členských států. Důsledkem existence JVT mělo být také vytvoření sjednoceného hospodářství, které by mohlo v budoucnu konkurovat americkému trhu. Hlavním legislativním nástrojem, který měl jednotný trh umožnit, se stal Jednotný evropský akt (JEA), s účinností od 1. 7. 1987. JEA zavádí principy jednotného vnitřního trhu jako prostoru bez vnitřních hranic a jeho dokončení do roku 19924. [22] Jednotný vnitřní trh (JVT) oficiálně vznikl k 1. 1. 1993 a

upravuje ho již zmíněný Jednotný evropský akt.

JVT již tedy funguje celých 15 let, a to hlavně díky mnoha směrnicím a opatřením, které bylo potřeba sepsat a provést, aby byly odstraněny bariéry nejen volného obchodu. Toto odstranění bariér dalo základ čtyřem základním svobodám, které se staly hlavními body nejen evropské obchodní integrace – volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. V rámci volného pohybu osob se mohou lidé přemístit do jiného státu a tam vyvíjet ekonomickou aktivitu nebo jen v rámci cestování a turismu, což je základním předpokladem fungování vnitřního trhu. Úprava volného pohybu osob se tedy formálně rozděluje do dvou oblastí, první je poskytování služeb a druhou právo na podnikání. Volný pohyb kapitálu je definován jako přeshraniční převod peněz a jiných majetkových hodnot za účelem investic. [22] Volný pohyb služeb zajišťuje volné poskytování služeb mezi členskými státy. Mezinárodní obchod se službami v evropském i světovém měřítku narůstá a svým významem tak dohání obchodní výměnu zboží. Co se týče poslední skupiny, je volný pohyb zboží významnou oblastí, která je postavená zejména na nezbytné podmínce celní unie, která zajišťuje úplný zákaz cel a kvót ve vzájemném obchodě mezi členy EU. Vytvoření

4

JEA dostupný na internetové adrese: http://studena.valka.cz/jednotny_evropsky_akt.htm

25

celní unie si vyžádalo odstranění cel a poplatků, množstevních a obdobných překážek a harmonizaci administrativních postupů při vybírání daní a cel.

Zvyšování objemu obchodu vede celosvětově k většímu hospodářskému růstu, z něhož mají prospěch všichni. Zákazníci EU si mohou vybírat z větší palety výrobků. Konkurence mezi dováženými a místními výrobky snižuje ceny a zvyšuje kvalitu. Liberalizovaný

obchod

umožňuje

spravedlivou

hospodářskou

soutěž

mezi

nejefektivnějšími výrobci a jejich konkurenty z ostatních zemí, jejichž vlády musejí snížit cla z dovozu, která chrání domácí firmy. [23] Odstranění překážek volného obchodu uvnitř EU významně přispělo k její prosperitě a posílilo její úsilí o celosvětovou liberalizaci. Členské státy odstranily obchodní cla mezi sebou navzájem a zároveň sjednotily svá cla na zboží dovážené ze třetích zemí. Vytvoření harmonizovaných, takzvaných společných vnějších celních sazeb znamenalo, že členské státy EU se mezinárodních obchodních jednání musely účastnit jako skupina. Zahraniční obchod se tak stal jedním z prvních nástrojů evropské integrace, který po členských státech vyžadoval sdílení jejich svrchovanosti. [25] Díky vnitrounijnímu obchodu, který již odstranil řadu obchodních překážek, je vytvoření Hospodářské a měnové unie dalším stupněm směřujícím k odstraňování bariér a prohlubování evropské integrace. Společná měna hraje nemalou roli právě při obchodní výměně mezi státy eurozóny i ne-eurozóny. Spojitost mezi společnou měnou a růstem životní a ekonomické úrovně zemí nebyla přímo dokázána, ve své ale kladný vliv společné měny na vzájemnou obchodní výměnu se snažím potvrdit či vyvrátit ve své diplomové práci.

3.5

Růst mezinárodního obchodu v měnové unii

Ve své diplomové práci se zabývám tím, jaký má vliv zavedení společné měny na vzájemný obchod mezi Nizozemskem a státy EU15 a USA, z nichž je převážná část

26

v eurozóně a tři země euro prozatím nepoužívají. Snažím se zodpovědět otázku, zda společná měna prospívá vzájemnému obchodu či nikoliv. Základní faktory, které ovlivňují nárůst vzájemného obchodu mezi státy měnové unie, jsou eliminace kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. [10] V následujících odstavcích popisuji to, jak tyto dva faktory přímo mohou růst vzájemné obchodní výměny ovlivnit. Přijetí společné měny znamená zánik původní měny, což samo o sobě přispívá k finanční stabilitě a odstranění kurzových nerovností a rizik. Kurzové riziko je jedním z nevýznamnějších faktorů, kterému jsou obchodníci vystaveni, protože proměnlivost národních měn a nestabilita kurzů se díky různé délce obchodních kontraktů nedají jednoznačně ovlivnit. Riziko se tak stává významnou oblastí ovlivňující finanční situaci a stabilitu obchodníků v celé zemi. Při obchodování mezi zeměmi s různou měnou může dojít ke kurzovým ztrátám, při přepočítávání na národní měnu. Proto je při vzájemném obchodování výhodou, když toto riziko odlišného kurzu neexistuje. Druhým faktorem, který významně působí na vzájemný obchod, je eliminace transakčních nákladů. Dle definice ve studii Evropské komise „One money, one market“ [19], jsou transakční náklady takové náklady, které jsou spojené s výměnou domácí měny za měnu zahraniční. Jedná se o rozdíl mezi cenou, za kterou je měna prodávána a vykupována, ale taktéž poplatek, který si banky za tuto transakci účtují. Pro obchodování mají právě transakční náklady a jejich odstranění velký význam.

3.5.1 Shrnutí výsledků uskutečněných studií V rámci zkoumání vývoje a růstu vzájemného zahraničního obchodu bylo uskutečněno mnoho studií, které se zabývají přínosy zavedení jednotné měny na obchod členských států EU. Pro mou práci se tyto studie staly základní literaturou, ze které vycházím v praktické části, při určování dopadu zavedení jednotné měny na bilaterální obchod vybraných států.

27

Podle Paula De Grauwe existují dva druhy modelů, jimiž se růst obchodu měří. Prvním z nich je analýza časových řad, která zkoumá vzájemný obchod a variabilitu měnových kurzů. Druhá možnost je založena na křížové analýze dat a zabývá se i ostatními faktory, které mohou bilaterální obchod ovlivnit, jedná se zejména o výši HDP, velikost a vzdálenost zemí, úřední jazyk, apod. [10] Grauwe poukazoval i na to, že v případě měnové unie lze odvodit jistý vztah i mezi jejími výnosy a otevřeností země. Zdá se, že výhody jednotné měny, které jsou identifikovány výše, rostou přímo úměrně s otevřeností ekonomiky. Podle tohoto ekonoma má eliminace transakčních nákladů větší vliv v zemích, kde firmy a spotřebitelé nakupují a prodávají širokou škálu zboží a služeb v ostatních zemích. Na druhou stranu jsou spotřebitelé i firmy vystaveni mnoha tlakům od zahraničních velkých trhů s rozdílnými měnami. Eliminace těchto rizik povede k větším veřejným ziskům v případě malých otevřených ekonomik, než tomu bude v případě velkých a relativně uzavřených zemí. [2] Tato závislost mezi přínosy měnové unie a otevřeností ekonomiky je znázorněna v následujícím grafu. Graf č. 3: Přínosy měnové unie a otevřenost ekonomiky

Zdroj: de Grauwe (2003)

Na horizontální ose je znázorněna otevřenost ekonomiky ve srovnání k jejím potenciálním partnerům v měnové unii (měřeno podílem mezinárodního obchodu na HDP země). Na vertikální ose jsou znázorněny přínosy (jako procento GDP). Se

28

zvyšující se otevřeností ekonomiky vůči partnerům v měnové unii rostou přínosy (na jednotku výstupu) měnové unie. [10]

Andrew Rose patří mezi další významné ekonomy, kteří se zabývají vztahem mezi měnovou unii a vzájemným obchodem. Právě on v roce 2000 přišel se studií, která spatřovala přínos měnové unie v tzv. efektu obchodu (Roseův efekt). Tvrdil, že společná měna prohlubuje zahraniční směnné styky členských zemí a následný růst HDP. Růst obchodu v důsledku eliminace volatility směnných kurzu je však podle většiny starších studií oproti naznačeným předpokladům zanedbatelný nebo statisticky nevýznamný [20]. Proto byla velká pozornost věnována právě práci Andrewa Rose, ve které dospěl k závěru, že vytvoření měnové unie vede k růstu vzájemného obchodu na 1,6 až trojnásobek (tj. o 60 až 200 %). Tato studie se nezabývala konkrétně projektem eurozóny, ale obecnou analýzou dle různých faktorů na vzorku 168 různých zemí. Tento model tedy ani nejde nastavit přímo na model eurozóny a Roseův efekt je v tomto případě nerelevantní v rámci měnové unie zemí Evropské unie. Rose sám později svůj model přehodnotil tak, aby dospěl k realističtějším výsledkům, které by se daly aplikovat ne eurozónu. Nová studie vznikla v roce 2003 a potvrdila odhady o skutečném tempu růstu obchodu díky společné měně na úrovni 2,3-6,3%.

Ekonomové Frankel a Rose (2002) se ve svém dalším společném průzkumu zaměřují na to, jak měnová unie ovlivňuje obchod a jak obchod může ovlivňovat ekonomický růst. Hlavní přínosy společné měny spatřovali tito autoři v eliminaci kurzového rizika a transakčních nákladů a v následné synchronizaci hospodářských cyklů, což má za následek zjednodušení obchodní výměny. [13] Potvrdili tak Roseův efekt uvedený výše, který tvrdí, že přijetím společné měny se zvýší bilaterální obchody.

29

Graf č. 4: Roseův efekt - vztah mezi volatilitou měnového kurzu a objemem obchodu

Zdroj: DeGrauwe, Mongelli (2005)

V rámci svého zkoumání předpokládali Rose a Frankel, že kolísání měnových kurzů ovlivňuje hlavně menší podniky, protože převážná část z nich se díky proměnlivosti a nestálosti kurzů neodváží vstoupit na zahraniční trh nebo obchoduje se zahraničím jen velmi málo. Právě společná měna může těmto podnikům přispět a přimět je ke zvýšení svých obchodů a vytvářet tím „Roseův efekt“. [1] Martinásková (2006) tvrdí, že podle těchto autorů může ekonomický růst země ovlivňovat úroveň obchodních výměn, například tím, že vyspělejší země mají tendence snižovat cla. A naopak vzájemný obchod může vést k hospodářskému růstu. Díky tomuto poznatku se větší míra obchodování menších zemí projeví na ekonomickém růstu země. Jelikož měnová unie působí na obchod a naopak obchodmá vliv na ekonomický růst, je možno poukázat na celkový vliv měnové unie na ekonomický růst. [13] Frankel a Rose (2002) došli k závěru, že náklady společné měny jsou relativně malé. Odstranění obchodních bariér zvyšuje obchod a dovoluje poptávkovým šokům rozprostřít se mezi obchodní partnery, což vede k větší korelaci hospodářských cyklů. Vztah mezi obchodní intenzitou a korelací hospodářských cyklů měří tito autoři pomocí indikátorů ekonomické aktivity: reálného HDP, indexu průmyslové produkce,

30

celkové zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti. [1] Míra otevřenosti ekonomiky zemí je tedy důležitým znakem zvyšování přínosů spojených se zaváděním společné měny. Otevřeností ekonomiky a růstem vzájemného obchodu se zabýval i ekonom McKinnon, který tvrdil, že s vyšší ekonomickou otevřeností země roste váha obchodovatelného zboží na spotřebním koši a snižuje se účinnost změny nominálního měnového kurzu jako nástroje přizpůsobení v případě vnější nerovnováhy a ztráta nezávislé

měnové politiky nepředstavuje tudíž takový problém. [1]

Podle Analýzy sladěnosti ČR s eurozónou [3], kde autoři tvrdí, že „Vyšší ekonomická provázanost se zeměmi využívajícími jednotnou měnu měřená podílem zahraničního obchodu jak na straně vývozu, tak na straně dovozu vede také k nižšímu riziku asynchronního ekonomického vývoje sledované země s ostatními zeměmi jednotné měnové oblasti.“, je pro správné fungování měnové oblasti důležitá provázanost ekonomické aktivity zemí. Vychází tak se studie Frankela a Roseho (1997). Ekonom Krugman uvádí, že na druhé straně, vyšší intenzita obchodních vztahů může vést k růstu specializace a tím menší symetrii ekonomického vývoje. [32]

Studiem přínosů a nákladů měnové unie se dále zabývali ekonomové Alesina, Barro a Tenreyro (2002), kteří uvádí, že přijetí společné měny snižuje obchodní náklady zemí měnové unie, což zvyšuje obchodní výměnu členských zemí. Výhody zaznamenávají hlavně ty země, které spolu obchodují. Autoři se zaměřili na to, zda země, které spolu více obchodují, zaznamenávají podobnost cen (v závislosti na vnitroodvětvovém a meziodvětvovém obchodu). Vnitro-odvětvový obchod snižuje pravděpodobnost odlišného dopadu šoků na země měnové oblasti a tím zvyšuje vzájemnou korelaci pohybů cen. Mezi-odvětvový obchod může naopak stimulovat odvětvovou specializaci, která vychází z komparativních výhod. Zvýšená specializace pak snižuje korelaci pohybů cen i výstupu, protože jednotlivé země jsou vystaveny působení národně specifických šoků.[1] Na základě výsledků uskutečněné studie, která byla založena na testování obchodních modelů a na vzájemné korelaci cen a výstupu, dospěli autoři k závěru, že země západní Evropy jsou vhodnými pro vstup do měnové unie. [13]

31

Následující tabulka ukazuje některé další autory, kteří se studiemi o vlivu měnové unie a růstu obchodu zabývali a jejich názory o procentuálním navýšení obchodních výměn.

Tabulka č. 1: Odhadovaný vliv měnové unie na růst obchodu dle některých dalších autorů Autor Frankel a Rose (2002) Engel a Rose (2002) Rose (2000) Flandreau a Maurel (2001) Rose a van Wincoop (2001) Glick a Rose (2001) Lopez a Meissner (2001) Nitsch (2002) Tenreyro (2001) Klein (2002) Levy (2001) Persson (2001) Pakko a Wall (2001) Rose (2001)

Vliv měnové unie na růst obchodu 290% 240% 240% 220% 140% 100% 100% 85% 60% 50% 50% 40% -55% -68 % +708 %

Zdroj: [13]

Ženevský profesor Richard Baldwin se ve svém výzkumu také zaměřil na přínos jednotné měny na vzájemný obchod a obchodní bilanci. Velkým argumentem pro přijetí jednotné měny bývá totiž konstatování, že zavedení eura významným způsobem posílí export. Tento ekonom nebyl tak optimistický jako Rose, protože výsledky jeho výzkumu tak jednoznačné nejsou. Prokázaly, že tři členské státy, které dosud nejsou členy eurozóny (Velká Británie, Švédsko a Dánsko), neutrpěly nepřipojením se k eurozóně žádné ztráty v obchodní bilanci, naopak jejich export do eurozóny vzrostl. Pokud by se např. Velká Británie rozhodla zavést společnou měnu, její vývoz by vzrostl o cca 3 mld. liber, zatímco dovoz by vzrostl o více než 18 mld. liber. V případě Švédska i Dánska je nepoměr mezi očekávaným růstem dovozů a vývozů obdobný. Přijetí eura by tak v těchto zemích vyvolalo deficit obchodní bilance. Při prokazování vlivu eura na obchod není podstatný dopad na bilanci, ale na celkový

32

objem obchodu, který by se ve Velké Británii zvýšil (21 mil. liber). Dle mého názoru je toto zjištění velkým hnacím motorem pro země „bez eura“ v setrvání u své současné měny.

Zahraniční obchod je také ovlivňován geografickými a ekonomickými faktory jednotlivých zemí. Pro tyto účely nabízí odborná literatura model, který se těmito faktory zabývá, jedná se o gravitační model. Gravitační model mezinárodního obchodu je funkcí velikosti mezinárodního obchodu mezi sledovanými zeměmi. Ve standardních gravitačních rovnicích je obchod mezi dvojicí zemí negativní funkcí jejich geografické vzdálenosti a pozitivní funkcí velikosti jejich HDP. Gravitační model může být doplněn o dodatečné proměnné jako velikost HDP na hlavu, o to zda jsou země vnitrozemské, sdílí společný jazyk, hranice nebo kolonizátora, používají společnou měnu, jsou součástí dohody o volném obchodu, zda je mezi nimi zaveden fixní měnový kurz a tak dále. [6] Na základě gravitačního modelu lze usoudit, že vzdálenější země obchodují méně, stejně jako země s velkou rozlohou či země uzavřené. Bohatší země obchodují více, stejně tak země se společným jazykem, hranicí, obchodními dohodami a koloniální historií.

V teoretické části této diplomové práce jsem se zabývala systémem Hospodářské a měnové unie, náklady a přínosy přijetí společné měny a hlavně studiím, které se týkají různých pohledů světových ekonomů na vztah obchodu a jednotné měny. Následuje praktická část, ve které se zaměřím na konkrétní zkoumání toho, jak ovlivnila společná měna ovlivnit vzájemnou obchodní výměnu.

33

4

Praktická část

V praktické části v prvé řadě představím EU15, její stručnou historii, ekonomický vývoj a stručný popis nizozemské ekonomiky. Hlavní součást této kapitoly je analýza vývoje bilaterálních obchodů Nizozemska se zeměmi původní patnáctky. Výsledkem bude zhodnocení, zda zavedení eura mělo na tyto obchodní výměny pozitivní vliv. Jelikož na vzájemný obchod Nizozemska a vybraných států může mít vliv nejen zavedení eura, je důležité brát v úvahu důležité mezníky nejen obchodního vývoje Nizozemska i EU15, což se odrazí ve výsledném hodnocení vzájemných obchodních výměn. Pro správné zjištění výsledku budou analyzována data vývoje zahraničního obchodu (součet importu a exportu) mezi Nizozemím, ostatními státy EU15 a USA. Na základě hodnot vývoje bilaterálních obchodů, jejichž data budou následně očištěna indexem spotřebitelských cen (CPI), bude zhodnoceno, zda mělo zavedení jednotné měny vliv na intenzitu obchodu mezi státy EU15, které euro přijaly a které ne. Popřípadě, které další mezníky, během časového období 1961-2007, mohly teoreticky obchod zemí s Nizozemskem ovlivňovat. Pro svou práci jsem si vybrala záměrně EU15, protože se jedná o státy, které jsou v Evropské unii nejdéle, a šest z nich stálo u zrodu Evropské unie. Jsou to relativně hospodářsky bohaté země, které spolu navzájem obchodují již několik desítek let. Pro věrohodné zjištění, zda bilaterální obchod ovlivňuje zavedení společné měny, je podstatné zajistit dostatečné časové období s několika mezníky, které mohou na obchodování působit. EU15 je tedy podle mne nejlepší vzorek zemí pro zkoumání vlivu zavedení eura na obchod mezi státy EU15, z nichž převážná část euro používá. Spojené státy americké jsou v mé analýze zahrnuty jako zkušební vzorek, na kterém ověřím, zda v době zavedení eura nedošlo k e globálnímu nárůstu světového obchodu. Hlavní zkoumanou zemí v rámci obchodování s EU15 jsem vybírala podle dosahování obdobných hodnot při měření otevřenosti ekonomiky, jako má Česká republika. Další podmínkou bylo to, aby země byla v zakládající šestce EU, která se podílela na vzniku Evropských společenství. Moje volba padla na Nizozemí, které je

34

České republice podobné jak svou velikostí, tak zhruba i počtem obyvatel a hlavně vykazuje podobná čísla určující otevřenost ekonomiky (viz databáze Eurostat). Míra otevřenosti ekonomiky je měřena součtem dovozu a vývozu zboží a služeb z platební bilance vydělený HDP. V letech 2005 a 2006 podle záznamů Eurostatu byly míry otevřenosti české a nizozemské ekonomiky následující, ČR: 70,5 a 74,2 % HDP, Nizozemsko: 63 a 66,9 % HDP, což potvrzuje, že dané země jsou z pohledu integrace obchodu do mezinárodní ekonomiky velmi podobné. Na otázku, zda společná měna, popřípadě jaké další faktory, podporují mezinárodní obchod mezi vybranými státy, se snažím odpovědět v kapitole Zhodnocení vývoje vzájemného zahraničního obchodu před a po zavedení eura mezi Nizozemskem a ostatními členy EU15.

4.1

EU15 a Nizozemsko

Tato kapitola obsahuje základní charakteristiku Nizozemí, u kterého budu zkoumat obchodní růst se zeměmi EU15, a stručnou charakteristiku rozšiřování EU. Dále uvádím vývoj HDP na obyvatele v paritě kupní síly v rámci všech 15ti zemí Evropské unie a také podíl zahraničního obchodu na HDP jednotlivých států.

Stručná historie EU15 Počátky hospodářské a politické spolupráce mezi evropskými zeměmi se datují k roku 1951, kdy vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, jehož cílem bylo zajistit trvalý mír nejen mezi evropskými zeměmi. Zakládajícími členskými zeměmi byly Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. Další významnou událostí byl vznik Evropského hospodářského společenství v roce 1957 při podpisu Římské smlouvy, která chtěla vytvořit jednotný trh společenství. Tomuto aktu následovalo odstranění vnitřních cel a kvót (1968), což znamenalo pro členské státy realizaci volných přeshraničních obchodních výměn a cla se uplatňovala pouze při obchodu se třetími zeměmi.

35

První etapu rozšiřování společenství zahájilo roku 1973 Dánsko, Irsko a Velká Británie. Tyto tři země, které rozšířily společenství na 9 členů, byly následovány Řeckem (1981) a o pět let později Španělskem a Portugalskem (1986). Důležitým mezníkem v historii evropské unie je rok 1991, kdy byla vytvořena pro členské země Společenství a země ve sdružení ESVO (Evropské sdružení volného obchodu), zóna volného obchodu (Evropský hospodářský prostor - EHP). Tento mezník byl velkým krokem vpřed, k Jednotnému vnitřnímu trhu, kterému dává legislativní základ Jednotný evropský akt (1987). Existence JVT se datuje od roku 1993. (více viz kapitola 4.5 Jednotný vnitřní trh) V roce 1995 se staly členy Evropské unie Finsko, Rakousko a Švédsko. O členství v EU tehdy měla zájem i norská vláda, ale občané v referendu tento návrh nepodpořili. Významné časové období pro evropské společenství začalo v roce 1999, kdy byly zafixovány směnné kurzy jednotlivých zemí, které k tomuto datu vstoupily do eurozóny. V 11ti zemích, které se k eurozóně přidaly, fungovalo euro zatím jako bezhotovostní platidlo. Řecko, jako 12tá země, přijala bezhotovostní podobu eura v roce 2001. Teprve od roku 2002 byly dány do oběhu bankovky a mince a červenec téhož roku znamenal, pro tehdy 12 členských států, novou etapu v jejich hospodářském vývoji, a to plné nahrazení svých národních měn měnou společnou. Jednalo se o Belgii, Irsko, Itálii, Finsko, Francii, Německo, Nizozemsko, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko. Z tehdejších 15ti zemí si Dánsko a Velká Británie a vyjednali trvalou výjimku zavedení eura. Ve Švédsku si euro nepřejí občané, kteří již po několikráté společnou měnu odmítli v referendu.

Ekonomika Nizozemí Nizozemské království patří k zemím s nejvyšší životní úrovní na světě, kterému se daří dlouhodobě udržovat stálý růst a vyvářený rozpočet. Jedná se o zemi, která je silně orientována na mezinárodní obchod.[21]

36

Významným mezníkem v nizozemské ekonomice hraje rok 1944, kdy byla založena celní unie mezi třemi sousedními státy – Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem. Toto sjednocení zemí vešlo v platnost v roce 1948 a dostalo název Benelux. Zásadním úkolem bylo vytvořit takové prostředí, ve kterém neexistují obchodní bariéry, a které přispívá k prohlubování vzájemné integrace dotčených států. Tento akt znamenal pro Nizozemsko zásadní krok, který se odrazil v jeho dalším hospodářském vývoji. [30] Země Beneluxu, spolu s dalšími třemi státy (Itálie, Francie a Německo) stály u zrodu Evropských společenství, a jsou považovány za nejaktivnější země z pohledu integračního procesu. Další vývoj nizozemské ekonomiky byl ovlivněn socio-ekonomickou krizí, která byla způsobena celosvětovou recesí po ropných krizích v sedmdesátých letech (1973, 1979). Vrcholem krize byl rok 1982, kdy se nizozemské hospodářství nacházelo v ekonomickém a finančním chaosu, což ohrožovalo pochopitelně celou zemi. Nezaměstnanost tehdy stoupla na 15 %, veřejné výdaje překročily 60 % HDP, státní dluh a rozpočtový deficit dosahovaly každým rokem nového maxima. Východiskem z této situace byla okamžitá realizace řady reforem, které měly vylepšit ekonomickou situaci a její další vývoj. Nástrojem se stal Polder model5, který přinesl řadu reforem, jež zásadním způsobem pomohly zlepšit hospodářskou situaci v 80-tých letech a zajistil ekonomický úspěch v letech 90-tých. [27] Na základě tohoto zjištění lze předpokládat, že se všemi zkoumanými zeměmi bude kolem roku 1982 vykazována klesající popřípadě neměnící se obchodní výměna. Nizozemsko se od této význačné reformy řadí mezi technologicky vyspělé země s otevřenou ekonomikou, která se umisťuje na předních místech obchodního žebříčku. Hlavními obchodními partnery jsou Německo, Belgie, Francie, Velká Británie a Spojené státy americké.

5

Polder model (pojmenovaný dle polderů v Nizozemsku, polder je vysušená a odvodněná vodní plocha). Podstatou tohoto modelu je neustálá komunikace s vládou, odbory a asociacemi zaměstnavatelů, na jejímž základě byly stanoveny tři pilíře reforem: mzdová zdrženlivost, flexibilita trhu práce a reforma sociálního zabezpečení.[27]

37

4.1.1 Vývoj HDP EU15 na obyvatele v paritě kupní síly Hrubý domácí produkt (HDP) je měřítkem ekonomické výkonnosti a ve své práce jej uvádím jako jiný pohled, než obchodní, na jednotlivé vybrané země. Protože obchod země jako takový se v konečném důsledku také odráží na celkovém bohatství země. HDP představuje přidanou hodnotu veškerého vyrobeného zboží a služeb (nutno odečíst meziprodukty, které se na přidané hodnotě nepodílejí). Objemový index HDP na obyvatele (HDPpc) vyjádřený v paritě kupní síly je v relaci k průměru EU 27, který je roven 100. Pokud je index za určitou zemi vyšší než 100, znamená to, že HDP na obyvatele této země je vyšší, než je průměr EU 27 a naopak. Údaje se uvádějí nejčastěji ve standardu kupní síly (PPS) - společné umělé měně, která stírá rozdíly v cenových hladinách mezi zeměmi a umožňuje tak srovnání HDP spíše mezi jednotlivými zeměmi než v čase. [21] Parita kupní síly (anglicky Purchasing power parity, PPP) je měnový přepočítací koeficient, pomocí kterého převádíme hospodářské ukazatele v národních měnách na uměle vytvořenou společnou měnovou jednotku PPS. PPP vyjadřuje počet jednotek národní měny, za který lze koupit stejné množství výrobků a služeb na vnitrostátním trhu jako za jednotku měny XY na vnitrostátním trhu měny XY. [24] Parity kupní síly měn nejsou sice exaktně definovanou veličinou, avšak umožňují podstatně přesnější srovnání skutečné ekonomické úrovně, struktury a výkonnosti států. Základem výpočtu parit je porovnání cen v národních měnách u dostatečného počtu shodných výrobků a služeb na vnitrostátních trzích. [24]

Následující tabulka č. 1 uvádí vývoj hrubého domácího produktu přepočítaného na obyvatele v paritě kupní síly. Jedná se o HDP všech států EU15, u kterých v rámci této diplomové práce zkoumám jejich vzájemný obchod. HDP v přepočtu na jednoho obyvatele je přepočítáno podle parity kupní síly a vyjadřováno ve vztahu k průměru EU-27, průměr EU je stanoven na hodnotu 100 %.

38

Tabulka č. 2:Vývoj HDP na obyvatele v paritě kupní síly (PPS), (EU27 = 100) během let 1997-2008 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

průměr

EU 27 100,00 100 100 100 100 EU (25 zemí) 104,90 105 105 105 104,8 EU (15 zemí) 115,5 115,4 115,3 115,2 114,8 Euro area 115,9 116 115,8 115,3 113,8 Euro area 15 : : : : : Euro area 13 114,4 114,5 114,4 113,9 113,6 Euro area 12 114,7 114,7 114,6 114,2 113,8 Belgie 125,9 123,1 123,2 126,2 123,8 Dánsko 133,5 132,2 131,1 131,9 128,2 Německo 124,6 122,7 122,4 118,8 116,9 Irsko 115,1 121,6 126,6 131 132,9 Řecko 84,9 83,6 83,1 84,3 86,7 Španělsko 93,5 95,6 96,5 97,6 98,4 Francie 114,9 115,3 115 115,6 116 Itálie 119,3 120 117,8 117,2 118,1 Lucembursko 215,1 217,9 237,9 244,3 234,7 Nizozemsko 127,3 128,9 131,2 134,6 134,1 Rakousko 132,8 133 132,9 133,5 127,4 Portugalsko 76,3 76,8 78,5 78,2 77,5 Finsko 110,9 114,6 115,4 117,6 116 Švédsko 123,8 122,7 125,7 127,1 121,8 Spojené království 116,5 116,1 116 117,2 117,9 Spojené státy 160,7 160,2 161,6 159,3 154,4 Vysvětlivky: (:) údaj není k dispozici, data pro rok 2008 jsou předpovědi

100 104,6 114,2 112,9 : 112,7 112,9 125,4 128,7 115,5 138,3 91 100,7 116,3 112,2 240,9 133,7 127,7 77,2 115,5 121,4 118,7 152,1

100 104,4 113,7 112,1 : 111,9 112,1 123,3 124,5 116,9 140,8 92,2 101,2 112,1 111 247,3 129,7 128,8 76,9 113,3 123 119,8 153,9

100 104,2 113,1 110,9 110,6 110,7 110,9 121 125,9 116,6 141,8 93,9 101,2 110,3 106,9 253,2 129,5 128,8 74,7 116,5 125 122 155

100 104,1 112,7 110,9 110,7 110,8 110,9 121,1 126,6 115,1 143,7 96,1 102,9 111,9 105,1 264,2 131,1 128,7 75,4 115,1 123,7 119,2 158,3

100 103,9 112,1 110,4 110,2 110,2 110,4 119,8 125,7 114,1 145,4 97,3 104,9 110,9 103,3 279,1 130,5 127,5 74,5 116,9 124,6 117,9 157,5

100 103,8 111,4 109,5 107 109,5 109,6 119,3 124,6 114,5 146,6 98,5 104,6 109,7 101,8 283,9 131,8 128,3 73,9 118,8 124 118,4 155,8

100 103,7 110,8 109,2 104,3 109 109,1 116,6 120,9 112,4 142,4 97,8 101,6 106,8 98,4 280,9 130,1 125,9 72,2 117,3 121,9 115,5 150

100,00 104,45 113,68 112,73 108,56 112,13 112,33 122,39 127,82 117,54 135,52 90,78 99,89 112,90 110,93 249,95 131,04 129,61 76,01 115,66 123,73 117,93 156,57

Zdroj dat: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=detailref&language =en&product=EU_MASTER_main_economic_indicators&root=EU_MASTER_main_economic_indicators/main/overview/yearlies/B1/B11/eb011

39

První tabulka o vývoji Hrubého domácího produktu řadí EU15 nad průměr současné EU27 (113,68). Podle průměrných hodnot HDPpc, si můžeme povšimnout, že téměř všechny státy EU15 mají své HDPpc vysoce nad zmíněným průměrem. Tento průměr snižují státy Portugalsko, Řecko a Španělsko, jejichž produkt se nachází pod průměrnou hranicí EU27. Portugalsko a Řecko patří také mezi nejchudší země eurozóny. Lucembursko, Irsko a Nizozemsko patří mezi země s nejvyššími hodnotami HDP na obyvatele s obrovským náskokem nad průměrem EU27 i EU15.

Řecko a Portugalsko, které je momentálně v recesi, patří v eurozóně k zemím s nejnižší úrovní HDP na obyvatele. V posledních letech se Řecko potýkalo s mnoha problémy a bylo pod dozorem Evropské komise, z důvodu vysokého rozpočtového deficitu. V roce 2007 se však vymanilo z tohoto dozoru a tempo hospodářského růstu bylo opět nad průměrem eurozóny.

Vstupem do EU se všem tehdejším zemím EU15 otevřel nový trh a mnoho obchodních výhod, kterých plně využívají. Otázkou zde zůstává, zda jim společná měna tento vzájemný obchod ještě zvýšila, či se na daných ekonomikách tato změna podepsala tak, že přišly o hospodářský náskok, který dosahují ve vztahu k novým členům Evropské unie.6 Což se však podle pokračujícího růstu HDP ve všech státech EU15, snad jen kromě zmíněného Řecka a Portugalska, zatím nepotvrdilo.

4.1.2 Vývoj vzájemného obchodu mezi státy eurozóny Podporu obchodních výměn v Evropské unie zajišťuje Jednotný vnitřní trh, ve vztahu k třetím zemím existuje řada preferenčních dohod, ujednání, meziregionální iniciativ,

6

EU15 se účastnila roku 2004 největšího rozšíření o 10 nových členů - Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko V roce 2007 doplnily EU dva státy Rumunsko a Bulharsko.

40

bilaterálních dohod atd. Nejen díky jednotnému vnitřnímu trhu je Evropská unie jedním z největších obchodních partnerů, což potvrzují statistiky o hospodářském a obchodním vývoji. [21] V rámci Jednotného vnitřního trhu je pro členské státy účast v eurozóně dalším krokem k evropské integraci, kde se pro obchodní výměnu používá jedno platidlo. Dlouhodobý cíl Hospodářské a měnové unie je dosažení takového stupně integrace, který by zajistil členským zemím dlouhodobý, stabilní a udržitelný hospodářský růst, který může být založený právě na růstu vzájemných obchodních výměn. Tabulka č. 3 je zaměřena právě na vývoj vzájemného obchodu mezi státy eurozóny, uvedeného jako % HDP.

Tabulka č. 3: Vzájemný obchod mezi zeměmi eurozóny jako % HDP 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 eurozóna 24,68 26,38 25,89 33,25 34,47 38,09 41,13 41,32 40,29 Irsko 34,63 37,64 36,09 31,31 36,27 39,61 41,21 39,21 36,26 Německo 17,08 17,28 17,83 16,72 17,8 20,78 24,04 24,39 23,47 Portugalsko 32,02 34,59 34,31 33,48 34,49 38,53 38,21 37,82 35,91 Rakousko 30,9 33,59 33,68 34,38 36,22 40,82 43,93 45,53 44,88 Řecko 15,93 18,36 17,28 15,61 16,39 17,04 16,06 13,99 13,15 Španělsko 18,76 20,75 21,32 23,09 23,82 23,55 25,61 24,5 23,95 Belgie x x x 81,84 84,2 80,68 95,05 98,94 102,42 Dánsko 22,57 24,23 22,57 24,58 24,6 26,1 28,1 27,84 28,33 Francie 16,19 17,35 16,83 16,54 17,56 23,28 26 25,71 24,21 Itálie 17,57 20,37 18,29 17,17 17,69 19,67 20,85 20,56 19,65 Lucembursko x x x 74,34 75,71 74,96 77,25 84,17 81,6 Nizozemsko 45,97 46,24 46,34 37,74 35,26 57,22 62,46 60,47 58,53 Finsko 17,75 17,67 16,91 16,46 18,18 20,89 22,86 20,55 19,5 Švédsko 23,3 26 24,32 23,35 24,6 25,36 29,68 28,09 27,2 Velká Británie 20,03 21,61 21,68 18,19 17,28 20,97 21,29 19,59 19,3 Zdroj dat: LACINA, L. Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii

2003 40,04 32,63 23,55 37,02 45,38 14,89 25,7 97,99 26,97 23,88 18,9 81,31 58,63 20,66 27,11 19,01

2004 průměr 35,22 41,88 36,06 31,84 20,75 25,36 35,73 36,67 39,86 49,14 15,84 15,58 23,26 24,78 106,82 93,49 25,71 26,97 21,10 24,51 19,14 19,85 79,42 86,03 51,87 61,7 19,25 20,32 26,13 28,42 19,69 17,66

V rámci obchodování eurozóny (tabulka č. 3) dosahují nejvyšších hodnot země Beneluxu, mezi nimiž je Nizozemsko, u kterého zkoumám vývoj obchodu s ostatními zeměmi EU15 a s USA. Už samotná účast zemí v eurozóně dává základ mnoha domněnkám o vzájemných obchodních výměnách. Podle těchto předpokladů by tedy obchod Nizozemska měl být se státy eurozóny nejčastější. I proto jsou v mém výběru právě země EU15 a zároveň ne-eurozóny (Velká Británie, Švédsko, Dánsko) a USA,

41

abychom se přesvědčili, zda euro ovlivní rozhodování samotných členských států, s kým budou a s kým nebudou obchodovat. Je známo, že obchodování v rámci eurozóny přináší řadu výhod, ať už jde o odstranění kurzových ztrát, či transparentnost cen na trhu a proto je i logické, kdyby tyto státy obchodovaly nejvíce mezi sebou. Při zkoumání vzájemného obchodu mezi zeměmi nesmíme, zapomínat na faktory, které jsou rovněž důležité stejně jako významné mezníky vývoje EU. Ve své práci kromě porovnání HDP a otevřenosti ekonomik hodnotím i vzdálenost jednotlivých států od Nizozemí. Dalším faktorem rozdílnosti může být jazyk, který je důležitý nejen při obchodování, protože může zásadním způsobem obchodování ovlivnit. Ovšem v případě Nizozemska a jejich holandštiny, se jedná o řeč, kterou nepoužívá jakýkoli jiný stát. Samotná vzdálenost nemusí v Evropské unii hrát významnou roli, ale může obchod mezi státy ovlivnit. Představme si obchodníka v Řecku a na Slovensku, oba mají stejné zboží, relativně za stejné ceny a stejné kvality. Český obchodník si pochopitelně vybere slovenské zboží, protože je pro něj lépe dostupné a celkově za něj zaplatí méně, než kdyby se pro něj vydal do Řecka. Nepsaným pravidlem pro bilaterální obchody jsou také historické vazby mezi národy, které mohou samotnou obchodní výměnu výrazně ovlivňovat. Významným faktorem jsou také vstupy jednotlivých zemí do Evropské unie, které zahájily zcela nové etapy hospodářského vývoje jednotlivých zemí.

Při zkoumání vzájemného obchodu zemí, které používají společnou měnu, je potřeba také zhodnotit země, které stojí mimo eurozónu, v mém případě se jedná o tři země, které euro nepřijaly. Velká Británie, Švédsko, Dánsko a USA na veškeré obchodní transakce se zeměmi EU používají svou národní měnu. Podle Eurostatu (Eurostat yearbook 2006-07) i každoročních empirických zpráv Evropské komise tyto země nevykazují ztráty, ani výrazný pokles obchodování s ostatními zeměmi, když roku 1999 do eurozóny nevstoupily (netýká se Spojených států amerických). To by mohlo znamenat, že na vzájemné obchodní výměny nemusí mít společná měna zásadní vliv. Na otázku, zda jednotná měna ovlivňuje obchodování v eurozóně tak, že růst obchodu mezi Nizozemskem a dalšími jejími členy roste rychleji než se zeměmi stojící

42

mimo eurozónu, popřípadě, jaké další faktory se na růstu či poklesu obchodu Nizozemska mohou podílet, se snažím zodpovědět v následující kapitole.

4.2 Zhodnocení vývoje vzájemného zahraničního obchodu před a po zavedení Eura mezi vybranými státy Ve vývoji Evropské unie a Hospodářské a měnové unie leží hned několik důležitých mezníků, proto je pro lepší přehled a následné zhodnocení vývoje vzájemného obchodu vybraných zemí potřeba vyhodnotit delší časové období. Zvolila jsem tedy časové období 1961-2007. Jedná se o dostatečně dlouhou časovou řadu pro vysledování strukturálních změn, jakými jsou vstup do celní unie, vytvoření Jednotného vnitřního trhu, vstup země do Evropské unie nebo zavedení společné měny, které mohou mít významný vliv na obchodní výměnu zemí.

Obchod Nizozemí s ostatními státy EU15 Obchodní sílu ekonomiky, která se projevuje na světovém trhu, charakterizuje podíl jednotlivých zemí na zahraničním obchodu (součet exportu a importu) Evropské unie. Jako ukazatele vzájemné obchodní výměny jsem tedy zvolila součet Importu a Exportu Nizozemska „z“ a „do“ ostatních zemí EU15 a USA v běžných cenách.

Dalším ukazatelem, který by se pro zkoumání dal použít, je míra otevřenosti ekonomiky, měřená podílem exportu a importu na HDP. Popřípadě podíl exportu na HDP.

V následující tabulce (č. 3) je vývoj vzájemného obchodu mezi Nizozemím a ostatními státy v EU15 a USA v letech 1961-2007.

43

Tabulka č. 4: Vzájemný obchod Nizozemí se členy EU15 a USA (mil. US$) 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989

Rakousko 6,908 7,313 7,809 9,112 10,745 10,865 11,266 11,523 14,002 15,574 17,435 22,161 30,702 41,817 39,013 47,776 57,118 69,870 84,130 92,922 75,053 76,589 75,492 75,152 80,055 110,211 136,132 149,378 175,765

Belgie -

Dánsko 12,914 14,437 13,542 15,305 16,304 14,986 14,178 15,699 19,495 21,065 22,120 26,639 43,193 67,823 70,269 80,516 89,943 105,819 142,355 168,431 138,138 143,382 131,508 117,768 130,309 162,485 205,949 222,224 223,825

Finsko 8,816 9,230 9,688 11,224 11,851 11,615 11,112 10,413 12,582 15,347 15,392 17,485 23,715 34,468 29,051 33,239 40,056 44,565 64,475 83,302 70,830 63,078 70,332 68,234 70,274 86,060 107,801 126,145 143,428

Francie Německo Řecko 40,864 176,083 2,983 45,178 189,008 2,907 54,030 218,756 3,541 70,843 251,652 3,573 82,236 295,570 3,607 90,816 308,945 4,287 99,765 330,289 4,649 124,930 394,057 5,551 165,200 486,240 7,178 178,407 606,529 8,740 210,394 724,803 9,675 253,750 846,944 11,735 353,992 1226,232 18,670 452,510 1569,536 20,587 513,164 1623,323 28,506 563,185 1836,596 28,762 628,932 2095,188 29,686 773,116 2457,088 36,210 976,618 3054,590 46,882 1060,620 3314,243 58,354 954,604 2884,596 49,152 892,350 2820,616 59,670 884,375 2807,737 65,353 899,143 2791,332 62,678 939,220 2977,451 64,936 1105,209 3576,846 86,555 1346,773 4227,286 96,956 1544,693 4496,982 85,761 1643,950 4720,064 112,136

44

Irsko Itálie 2,107 20,972 2,338 26,779 2,837 34,015 3,699 42,449 3,977 52,233 3,408 58,406 3,909 63,824 3,824 72,589 4,293 84,637 5,467 105,253 5,982 117,721 8,794 145,523 15,219 194,269 19,903 259,853 26,124 272,483 27,278 296,629 34,728 306,292 40,262 389,033 57,338 547,601 64,825 586,320 64,054 506,353 65,597 499,446 69,820 508,089 86,306 517,468 90,253 590,300 99,654 757,173 138,955 881,415 160,950 989,984 181,757 1063,572

Lucem. Portug. Španěl. Švédsko UK USA 2,410 4,267 30,582 75,416 75,419 2,366 5,173 33,522 84,312 81,047 2,750 6,928 34,178 91,181 81,601 3,069 8,625 34,482 104,164 100,605 3,178 13,523 36,856 110,921 110,993 3,661 14,283 38,430 116,557 128,631 3,864 14,971 35,394 122,860 133,844 3,530 15,600 38,604 132,688 152,717 4,273 16,344 42,321 141,497 159,583 5,474 21,427 51,759 167,254 181,514 6,269 23,787 51,427 189,458 193,303 7,161 29,870 56,071 223,479 205,822 11,377 52,313 83,576 309,768 322,724 16,261 62,661 122,466 513,020 452,557 15,991 68,012 133,391 552,217 439,307 18,370 73,470 137,610 588,883 479,452 19,624 78,408 142,129 675,625 523,528 24,364 84,272 153,149 766,037 608,571 30,718 128,984 212,135 1152,701 731,176 40,876 127,891 225,758 1413,093 882,484 42,175 114,628 196,302 1331,175 913,722 52,688 132,178 214,415 1326,930 924,814 54,921 150,481 198,408 1331,960 894,746 50,541 151,617 203,945 1364,983 968,590 52,222 163,799 202,838 1489,427 945,848 70,801 215,948 259,636 1476,116 992,778 96,980 285,884 321,440 1779,830 1015,020 45,672 126,914 337,987 353,022 2056,120 1223,465 50,741 150,752 363,318 385,974 2194,373 1349,068

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 průměr

215,324 292,517 216,351 296,578 229,806 359,683 216,454 2911,873 286,197 250,906 3463,957 334,752 326,823 4291,238 436,969 304,891 4442,481 465,413 311,004 4199,226 466,861 321,233 4190,417 474,213 308,493 4195,192 492,777 296,811 4514,509 482,524 303,247 4481,101 449,951 343,931 4703,601 488,864 378,772 5657,323 577,033 436,786 6932,968 726,357 451,933 7956,338 771,267 514,638 9027,264 828,345 617,731 10627,41 980,683 158,742 5439,660 243,189 Vysvětlivky: (-) údaj není k dispozici

166,489 157,725 169,065 154,285 196,070 235,674 224,436 244,856 277,743 259,131 260,326 237,708 272,888 342,751 434,607 456,916 587,131 726,629 139,936

1981,366 5772,202 134,004 185,716 1890,713 5984,869 131,849 210,501 1960,469 6243,865 154,156 246,959 1719,673 4955,426 138,291 192,023 1908,079 5379,144 152,904 219,906 2399,975 6713,822 175,727 340,052 2325,243 6720,441 176,422 362,216 2275,450 6277,893 163,307 425,677 2411,356 6462,136 184,128 412,112 2426,182 6255,094 175,444 487,251 2347,679 6429,512 169,348 487,057 2182,157 6388,181 151,223 468,924 2246,964 6399,004 166,033 409,511 2599,698 8055,608 201,052 549,681 3034,485 9679,133 240,284 587,472 3197,274 10483,733 279,941 661,325 3515,304 12182,142 310,539 630,760 4002,156 14491,595 684,510 1279,334 3923,709 87,789 184,520

Zdroj dat: OECD Statistics

45

1312,347 1361,321 1394,111 1094,122 1274,230 1503,976 1632,746 1663,620 1671,395 1721,802 1689,336 1728,237 1721,694 1975,167 2360,807 2525,392 2839,683 3273,269 890,693

57,091 54,662 57,923 54,855 59,580 73,343 73,112 64,997 73,355 74,741 76,114 75,903 81,483 103,622 116,500 140,201 152,038 186,860 83,640

191,241 217,101 253,958 172,211 172,372 226,333 232,499 244,723 250,097 251,252 221,792 223,462 220,167 259,323 320,571 321,053 350,926 407,087 113,790

489,628 489,309 518,949 449,417 552,105 695,270 690,116 720,568 788,890 838,625 825,338 834,382 863,397 1140,229 1386,453 1470,148 1665,219 365,710

442,665 431,212 440,013 375,900 446,867 753,371 809,156 801,999 849,669 860,984 777,672 652,111 710,984 870,077 1028,059 1084,160 1227,278 1420,966 375,889

2659,048 2690,346 2683,861 2147,297 2535,911 2985,432 3352,287 3551,191 3676,766 3705,806 3783,032 3484,518 3539,779 3872,351 4524,119 4726,279 5562,455 6057,574 1822,757

1498,981 1526,817 1587,675 1523,475 1632,342 1913,542 1937,125 2259,983 2214,750 2325,950 2625,567 2418,747 2349,860 2639,565 3074,243 3446,417 4037,421 4290,139 1221,929

4.2.1 Index spotřebitelských cen Cenová hladina představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Ke správnému určení cenové hladiny, která je očištěná o vliv inflace, se používá: • index spotřebitelských cen (CPI), • index cen výrobců (PPI), • deflátor hrubého domácího produktu.[25] Pro zajištění správných očištěných dat v předcházející tabulce vzájemné obchodní výměny Nizozemska se členy EU15 použiji index spotřebitelských cen, který identifikuje a předpovídá dopady vlivu inflace na spotřebitele. Obsahuje koš statků, tzv. spotřební koš, obsahující několik stovek položek, mimo jiné i ceny statků importovaných. Pro mou analýzu by se dal použít i deflátor HDP, který je vhodnějším indexem, protože se jedná o veličinu, ve které je zahrnuta mnohem širší skupina statků než v indexu spotřebitelských cen a obsahuje veškeré ceny vyprodukovaného zboží danou ekonomikou. Ovšem potřebná data deflátoru HDP jsem v dostupných databázích nenašla a pro očištění dat vzájemného obchodu Nizozemska o inflaci používám index spotřebitelských cen (CPI), jako poměrně srovnatelnou veličinu s deflátorem HDP. Jelikož samotné očišťování o inflaci je proces v praxi mnohem složitější, nelze jednoznačně říci, že data, která upravím o index spotřebitelských cen, budou skutečně „čistá“. Cenová hladina ovlivňuje všechny ceny výrobků a služeb a mnou použitý index spotřebitelských cen nepočítá se všemi těmito výrobky. Nabízí se zde varianta v podobě dalšího navazujícího zkoumání s jinými indexy.

Následující tabulka vyjadřuje zmíněné indexy spotřebitelských cen Nizozemska, přičemž byl dán základní rok pro výpočet (2000=100).

46

Tabulka č. 5: Hodnoty indexu spotřebitelských cen 1961-2007 Nizozemska

1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984

1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

0,2078 0,2129 0,2198 0,2326 0,2416 0,2556 0,2644 0,2742 0,2946 0,3054 0,3282 0,3538 0,3822 0,4189 0,4617 0,5025 0,5346 0,5566 0,5800 0,6178 0,6594 0,6984 0,7175 0,7412

0,7579 0,7586 0,7533 0,7589 0,7671 0,7859 0,8107 0,8365 0,8582 0,8822 0,8992 0,9173 0,9371 0,9557 0,9768 1,0000 1,0416 1,0758 1,0986 1,1122 1,1308 1,1441 1,1626

Zdroj dat: OECD Statistics

Očištěná data tedy získáme kombinací dat ze vzájemného obchodu zemí a CPI pro Nizozemsko, vzorcem7:

(export+import v roce n (až n+46), země A

7

/ CPI

roku n (až n+46))

Výpočet je proveden v posloupnosti let, od roku 1961 (n) až po rok 2007 (n+46) u každé země, od země

A (Rakousko) až po zemi M (USA)

47

Tabulka č. 6 Vývoj vzájemného obchodu mezi Nizozemskem s ostatními státy EU15 a USA (v letech 1961-2007), data očištěná indexem CPI (mil. US$)

1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983

Rakousko Belgie 33,244 34,348 35,526 39,173 44,475 42,509 42,609 42,025 47,530 50,996 53,123 62,637 80,329 99,825 84,499 95,076 106,842 125,531 145,051 150,408 113,820 109,664 105,216

Dánsko 62,147 67,813 61,611 65,801 67,484 58,630 53,622 57,254 66,173 68,975 67,398 75,293 113,012 161,908 152,196 160,231 168,243 190,116 245,439 272,630 209,491 205,301 183,286

Finsko 42,427 43,351 44,076 48,256 49,050 45,443 42,028 37,977 42,709 50,252 46,898 49,422 62,047 82,281 62,921 66,147 74,926 80,067 111,164 134,836 107,416 90,318 98,023

Francie Německo Řecko Irsko Itálie Lucem. Portug. Španěl. Švédsko UK USA 196,652 847,366 14,353 10,140 100,922 11,596 20,534 147,172 362,926 362,942 212,205 887,776 13,652 10,984 125,780 11,114 24,297 157,455 396,015 380,683 245,815 995,251 16,110 12,907 154,756 12,512 31,518 155,494 414,834 371,252 304,570 1081,909 15,359 15,901 182,500 13,193 37,082 148,246 447,825 432,524 340,382 1223,384 14,928 16,461 216,197 13,154 55,974 152,551 459,112 459,406 355,305 1208,706 16,773 13,333 228,507 14,324 55,881 150,354 456,014 503,252 377,325 1249,203 17,584 14,785 241,393 14,615 56,623 133,865 464,676 506,219 455,617 1437,114 20,244 13,945 264,728 12,873 56,894 140,789 483,908 556,954 560,760 1650,510 24,364 14,571 287,295 14,503 55,477 143,654 480,302 541,695 584,175 1986,016 28,617 17,902 344,641 17,925 70,162 169,478 547,655 594,350 641,056 2208,420 29,480 18,226 358,686 19,101 72,476 156,693 577,265 588,978 717,212 2393,850 33,168 24,855 411,314 20,241 84,426 158,483 631,653 581,746 926,195 3208,352 48,850 39,819 508,290 29,767 136,874 218,670 810,486 844,384 1080,234 3746,803 49,145 47,513 620,322 38,817 149,585 292,351 1224,683 1080,346 1111,466 3515,970 61,742 56,581 590,173 34,635 147,308 288,913 1196,052 951,498 1120,766 3654,918 57,238 54,285 590,306 36,557 146,209 273,851 1171,907 954,134 1176,453 3919,169 55,529 64,961 572,937 36,709 146,667 265,860 1263,795 979,289 1388,998 4414,458 65,055 72,335 698,946 43,773 151,404 275,152 1376,278 1093,372 1683,825 5266,534 80,831 98,859 944,140 52,962 222,387 365,750 1987,415 1260,649 1716,769 5364,589 94,455 104,929 949,046 66,163 207,011 365,422 2287,298 1428,430 1447,686 4374,576 74,541 97,139 767,899 63,959 173,836 297,699 2018,768 1385,686 1277,706 4038,683 85,438 93,924 715,129 75,441 189,258 307,009 1899,957 1324,190 1232,578 3913,223 91,084 97,310 708,138 76,545 209,729 276,527 1856,390 1247,033

48

1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 průměr

101,393 105,628 145,282 180,715 196,835 229,130 273,983 266,869 274,723 252,218 284,409 363,459 332,379 331,880 336,123 315,820 296,811 291,136 319,698 344,777 392,722 399,658 449,819 531,336 186,410

3393,000 3926,499 4772,284 4842,997 4481,086 4384,658 4294,832 4514,509 4302,132 4372,189 5149,575 6233,563 7036,026 7890,275 9141,072 5248,980

158,888 171,934 214,190 273,396 292,824 291,780 372,206 365,829 429,986 333,485 379,452 485,953 507,373 498,198 496,194 504,481 482,524 431,981 454,419 525,244 653,081 682,054 724,015 843,526 285,257

92,058 92,721 113,446 143,105 166,221 186,975 211,845 194,554 202,109 179,777 222,251 262,093 244,670 261,291 290,618 265,286 260,326 228,215 253,661 311,989 390,763 404,065 513,182 625,003 162,303

1213,091 3765,963 84,563 1239,240 3928,554 85,678 1456,906 4715,062 114,098 1787,831 5611,690 128,708 2035,437 5925,658 113,007 2143,071 6153,128 146,182 2521,142 7344,703 170,510 2332,198 7382,347 162,636 2343,657 7464,274 184,287 2003,813 5774,208 161,141 2162,865 6097,420 173,321 2669,012 7466,439 195,426 2534,877 7326,329 192,327 2428,183 6699,278 174,269 2523,131 6761,679 192,663 2483,807 6403,659 179,611 2347,679 6429,512 169,348 2095,005 6133,046 145,183 2088,645 5948,135 154,334 2366,374 7332,613 183,007 2728,363 8702,691 216,044 2827,444 9271,076 247,560 3072,550 10647,795 271,427 3442,419 12464,816 1574,478 4858,231 103,274

49

116,441 119,083 131,366 184,462 212,084 236,940 236,310 259,654 295,229 223,751 249,270 378,171 394,872 454,249 431,215 498,824 487,057 450,196 380,657 500,347 528,207 584,829 551,315 588,775 202,233

698,148 778,863 998,118 1170,072 1304,499 1386,484 1669,866 1679,191 1666,600 1274,903 1444,377 1672,571 1779,948 1775,285 1748,870 1762,697 1689,336 1659,214 1600,385 1797,894 2122,646 2233,279 2482,023 2815,473 1059,421

60,182 66,147 72,645 67,425 69,244 63,919 67,536 81,564 79,703 69,360 76,755 76,517 76,114 72,871 75,741 94,322 104,747 123,984 132,889 160,726 84,620

68,187 68,904 93,331 128,740 167,234 196,522 243,340 267,794 303,596 200,665 195,389 251,704 253,460 261,149 261,690 257,219 221,792 214,538 204,654 236,049 288,231 283,916 306,727 350,153 128,840

204,556 275,155 216,122 267,632 284,667 342,256 379,508 426,709 445,365 465,176 473,625 503,159 623,016 563,259 603,564 531,901 620,381 526,017 523,674 438,009 625,827 506,537 773,209 837,823 752,334 882,107 768,934 855,831 825,458 889,054 858,543 881,433 825,338 777,672 801,058 626,067 802,562 660,889 1037,893 791,987 1246,586 924,347 1300,095 958,755 1455,483 1072,702 1222,231 411,944 452,514

1841,585 1965,202 1945,843 2362,711 2709,342 2860,609 3383,443 3318,547 3208,441 2502,093 2874,531 3320,097 3654,515 3789,554 3847,197 3793,822 3783,032 3345,351 3290,369 3524,805 4067,721 4179,588 4861,861 5210,368 2179,912

1306,786 1247,985 1308,697 1347,431 1612,156 1758,660 1907,343 1883,331 1897,998 1775,198 1850,308 2128,049 2111,768 2411,678 2317,411 2381,194 2625,567 2322,146 2184,291 2402,662 2764,110 3047,769 3528,906 3690,125 1494,480

4.2.2 Chow test – strukturální zlom Abych mohla jednoznačně určit výkyvy mezi jednotlivými lety ve vzájemném obchodování zemí EU 15 a Nizozemska, použiji na další zkoumání Chow test. Podle odborné definice [26] se jedná o statistický a ekonometrický test, který určuje, zda se rovnají součinitelé ve dvou lineárních regresích různých skupin dat. Autorem tohoto testu je ekonom Gregory Chow (1960). 8 Zjednodušeně řečeno, se tento test využívá v analýze časových řad k tomu, aby ověřil přítomnost určitého strukturálního přerušení, přičemž si předpokládaný bod strukturální změny určíme. Podstatou Chowa testu je rozdělení časové řady na část před změnou (n1) a část po předpokládaném strukturálním zlomu (n2) s následným zkoumáním vlivu možného strukturálního přelomu. Pro tyto jednotlivé soubory dat na základě regresního modelu vypočteme reziduální součet čtverců – RSS1, RSS2 a pro celou zkoumanou časovou řadu (n) – RSS. V případě, že součet jednotlivých souborů je roven celkovému RSS, strukturální zlom nenastal (RSS=RSS1+RSS2), v opačném případě – nerovnosti - strukturální zlom nastal. Další testování je založeno na vztahu:

, kde jsou pro následné ověření strukturálního zlomu použity tyto hypotézy: H0: „parametry jsou neměnné“, nezamítáme, jestliže F ≤ Fα (K,n-2K) … zlom nenastal H1: „hypotéza H0 neplatí“, jestliže F > Fα (K,n-2K) … zlom nastal F - Chow test α- hladina spolehlivosti K - počet parametrů modelu N - počet pozorování

8

Pro správné pochopení principu Chow testu je použit příspěvek se svolením RNDr. Jitky Poměnkové PhD. Vybrané metodologické aspekty strukturálních změn v procesu globalizace [18], a odborný příspěvek Ing. Svatopluka Kapounka PhD. v knize Evropská unie: trendy, příležitosti, rizika, týkající se Chow testu. [12]

50

Analýza dat na přítomnost strukturálního zlomu Pro svou práci jsem zvolila časovou řadu od roku 1961 až do roku 2007. Během těchto let ovlivnilo vývoj EU, mezinárodního obchodu a členské státy hned několik mezníků, které jsou popsány v teoretické části. Stručně se jedná o zavedení celní unie, Jednotného vnitřního trhu, přijetí eura a vstupy zemí do Evropské unie. Ve své práci se zabývám mezníkem zavedení eura jako společné měny. S eurem se pojí dva význačné roky, 1999, kdy bylo přijato euro jako bezhotovostní platidlo a rok 2002 – euro ve formě bankovek mincí. Pro své zkoumání týkající se přítomnosti strukturálního zlomu jsem zvolila rok 1999. Jedná se o datum, kdy bezhotovostní euro vstoupilo na trh, což je v rámci mezinárodního obchodování mnohem významnější akt, než hotovostní platby bankovkami a mincemi, které nejsou pro bilaterální obchod tak zásadní. Otázkou je, zda by se pro daný test dala využít obě data, 1999 i 2002. K dispozici mám roční statistické údaje, které bych teoreticky rozdělila na tři soubory: n1 (19611999), n2 (1999-2002) a n3 (2002-2007). Jak si můžeme povšimnout, v posledních dvou souborech se tedy nachází poměrně málo údajů, což by se i vylučovalo s tím, že pro své zkoumání si vyberu relativně dlouhou časovou řadu, na které se mohou možné zlomy dostatečně projevit. Vzhledem k tomu, že Chow test není primárně určen pro velmi krátké časové řady, použití tří výše uvedených souborů není pro mou analýzu vhodné a přítomnost strukturálních zlomů by se tak nemusela správně projevit. Tyto soubory by se daly použít v případě, že údaje by byly čtvrtletní, či měsíční. Zvolenou časovou řadu jsem tedy u každé země rozdělila na dva soubory9: n1 (1961-1999) a n2 (2000-2007), celkový soubor dat n (1961-2007), s předpokládaným strukturálním zlomem v roce 1999. Jak je uvedeno výše, na základě provedených regresních přímek (ve tvaru lineární regrese: y=ax+b) jsou vypočteny reziduální součty čtverců a provedeno další testování na základě výše uvedených vzorců a hypotéz10.

9

Veškeré výpočty Chow testu jsou provedeny pro každou zemi zvlášť.

51

Pro ilustraci jsem jako ukázku mnou provedeného testování, vybrala tři nejzajímavější země z pohledu výsledku zkoumání výskytu strukturálního zlomu, u kterých uvádím slovní hodnocení i grafy. Grafy ostatních zbývajících zemí se nachází v příloze č. 2 této diplomové práce a v praktické části se nachází pouze výsledky testu a slovní hodnocení.11

Graf č. 5: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Portugalska (mil. US$) Portugalsko

y = 7,8124x - 15367

y = 14,148x - 28076

400,000 350,000 300,000 250,000 200,000 150,000 100,000 50,000 0,000 -50,0001961

1966

1971

1976

1981

1986

1991

1996

2001

2006

-100,000

Chow test n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

47 39 8 76045,43 65466,59 2564,143 2

čitatel F jmenovatel F F

4007,347 1582,11 2,532912

K n-2K

2 43

10

Pro ověřování hypotéz si stanovím hladinu spolehlivosti α neboli pravděpodobnost toho, že hypotézu H0 neoprávněně zamítneme. Pravděpodobnost výskytu chyby budu testovat na α = 1%, 5% a 10 %.

11

V horní části grafů jsou uvedeny rovnice regresních přímek jednotlivých souborů n1 a n2.

52

alfa 1% alfa 5% alfa 10%

5,135553 3,21448 2,430407

> > <

F=2,5329 F=2,5329 F=2,5329

H0 nezmítáme H0 nezmítáme H0 zamítáme ve prospěch H1

V grafu si můžeme povšimnout, že už samotný vstup Portugalska do Evropské unie (v roce 1986) měl mnohem větší vliv na vzájemnou obchodní výměnu než zavedení bezhotovostního eura. Provedený Chow test potvrzuje to, že strukturální zlom v roce 1999 nenastal, v případě 1 % a 5 % výskytu chyby při stanovené hladině významnosti a poznamenal obchodní výměnu mírným poklesem. Podobně jako výše zmíněná nizozemská krize kolem roku 1982 znamenala stagnaci obchodu. Růst obchodu je zaznamenán opět v roce 2002, kdy bylo zavedeno hotovostní euro. Při stanovené hodnotě alfa=10 % potvrzujeme předpoklad strukturálního zlomu, ale s ohledem na výsledky testu při 1% a 5% hladině spolehlivosti nelze předpoklad zlomu vyvrátit ani potvrdit.

Graf č. 6: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Velké Británie (mil. US$) Velká Británie

y = 99,851x - 195905

y = 189,14x - 374844

6000,000 5000,000 4000,000 3000,000 2000,000 1000,000 0,000 1961 -1000,000

1966

1971

1976

1981

Chow test n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

47 39 8 5 182 474,984 3 327 945,095 869 612,304 2

53

1986

1991

1996

2001

2006

čitatel F jmenovatel F F

492 458,792 97 617,613 5,045

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 43 5,135 3,214 2,430

> < <

F=5,045 F=5,045 F=5,045

H0 nezamítáme H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

V případě obchodních výměn mezi Nizozemskem a Velkou Británií se také nedá hovořit o strukturálním zlomu v roce 1999 v případě pravděpodobnosti 1 % výskytu chyby v hodnocení hypotézy. Ke změně dochází při použití 5 % pravděpodobnosti, kdy je potvrzena přítomnost strukturálního zlomu. Za významné datum by se dal označit rok 1993, kdy vznikl Jednotný vnitřní trh mezi státy Evropské unie, který odstranil obchodní bariéry. Z tohoto pohledu má pro Velkou Británii mnohem větší význam vznik JVT než možný vliv zavedení eura. I když Velká Británie pro své obchodování euro nepoužívá, vzájemný obchod s Nizozemskem nezaznamenává žádný pokles. Což může být známkou toho, že euro nemusí mít na obchodní výměny zásadní vliv.

Graf č. 7: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a USA (mil. US$) USA

y = 54,063x - 105823

y = 166,28x - 330287

4000,000 3500,000 3000,000 2500,000 2000,000 1500,000 1000,000 500,000 0,000 1961

1966

1971

1976

1981

54

1986

1991

1996

2001

2006

Chow test n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K čitatel F jmenovatel F F K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

47 39 8 2 396 002 646 871,4 570 324 2 589 403,432 28 306,871 20,821 2 43 5,135 < 3,214 < 2,430 <

F=20,821 F=20,821 F=20,821

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Pro Spojené státy americké znamená euro v podstatě konkurenci své vlastní měně, která se vůči euru dlouhodobě znehodnocuje a euro se tak dostává do popředí. Podle grafu obchodní výměna od roku 1999 roste a během let 2000 a 2001 zaznamenala mírný pokles, od roku 2002 opět vzrůstá. Hypotéza potvrdila přítomnost strukturálního zlomu v roce 1999 i přesto, že Spojené státy americké euro nepoužívají. Nabízí se vysvětlení, že mezinárodní obchod mohl být ovlivněn i jinak než eurem, např. globálním růstem ekonomiky v těchto dotčených letech. Ekonomickou výkonnost země v letech 1998-2007 dokládá tabulka meziročních růstů HDP ve vybraných zemích níže pod provedenou analýzou.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Belgie Chow test n (1993-2007) n1 (1993-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

15 7 8 11 797 965,00 1 123 854,06 1 975 043,76 2

55

čitatel F jmenovatel F F

4 349 533,58 281 717,983 15,439

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 11 7,205 3,982 2,859

< < <

F=15,439 F=15,439 F=15,439

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Lucemburska Chow test n (1988-2007) n1 (1988-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

20 12 8 4 917,536 255,554 548,527 2

čitatel F jmenovatel F F

2 056,727 50,255 40,925

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 16 6,226 3,633 2,668

< < <

F=40,925 F=40,925 F=40,925

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Belgie a Nizozemsko, spolu s Lucemburskem tvoří trojici zemí, které založily v roce 1944 vlastní celní unii s vlastním celním sazebníkem – Benelux, která vstoupila v platnost v roce 1948. Pro všechny tři země je tedy zásadní právě tento okamžik v jejich hospodářském vývoji. Stejně jako u celní unie v rámci Evropských společenství i Benelux byl založen s cílem odstranit obchodní bariéry a podpořit větší integraci ekonomik členských států. Po vytvoření celní unie v rámci ES převzaly země Beneluxu tento nový celní sazebník. Všechny tři členské státy stály u zrodu Evropského

56

společenství uhlí a oceli, Evropského hospodářského společenství a Euratomu. Odjakživa patřily a stále patří k nejaktivnějším v oblasti evropské integrace. Jejich vzájemný obchod je tedy založen na silných historických vazbách a předpokládá se, že jakýkoliv zásah toto ještě více prohloubí. Pro Nizozemsko jsou Lucembursko s Belgií největšími obchodními partnery, (s Belgií má Nizozemsko navíc společné hranice) a provedený Chow test potvrdil hypotézu o přítomnosti strukturálního zlomu v roce 1999. Ovšem z grafů je evidentní, že opravdový zlom nastal až v roce 2002, z tohoto důvodu by se dalo nazvat období mezi roky 1999-2002 jistým „mrtvým mezidobím“, po kterém následoval prudký vzestup obchodu, který nemusel být způsoben přijetím eura. V mé analýze jsem bohužel používala velmi krátkou časovou řadu (Belgie od roku 1993, Lucembursko od roku 1988), protože data od roku 1961 nebyla v použité databázi k dispozici. To by mohlo celkový výsledek značně ovlivnit a je možné, že přítomnost strukturálního zlomu by nebyla potvrzena.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Dánska Chow test n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K čitatel F jmenovatel F F K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

47 39 8 223 526,1 100 194,8 16 022,7 2 53 654,257 2 702,735 19,851 2 43 5,135 3,214 2,430

< < <

F=19,851 F=19,851 F=19,851

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Hypotéza testující přítomnost strukturálního zlomu potvrzuje, že v roce 1999 zaznamenal obchod Nizozemska s Dánskem změnu. Pokud se ale podíváme na graf, jako u všech

57

ostatních zemí zjistíme, že růst obchodu je datován až od roku 2002, nelze tedy stoprocentně říci, že rok 1999 byl významný z pohledu možného strukturálního zlomu. Z grafu je naopak zřejmé, že obchod s Dánskem výrazně ovlivnila krize v Nizozemsku ve zmiňovaných letech. Kromě roku 1993, kdy byl zaveden JVT, který zásadně ovlivnil dánskou ekonomiku, zaznamenalo Nizozemsko výrazný nárůst obchodu také v roce 2002, kdy bylo zavedeno hotovostní euro.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Finska Chow test n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K čitatel F jmenovatel F F K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

47 39 8 174 693,52 31 925,12 15 117,15 2 63 825,62 1 094,01 58,34 2 43 5,135 3,214 2,430

< < <

F=58,341 F=58,341 F=58,341

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Stejně jako u Dánska i tato skandinávská země podle Chow testu označuje rok 1999 rokem

strukturální

změny.

Z celkového

pohledu

křivka

obchodních

výměn

nezaznamenává některé další významné mezníky, které by mohly obchod více ovlivnit, nizozemská krize znamenala stagnaci obchodu a od roku 2002 je na grafu zřejmý prudký vzestup vzájemného obchodování, s největší pravděpodobností způsoben zavedením eura jako oběžného platidla. Rok 1999 značí snížení vzájemných obchodních výměn, což je ale nepatrný pokles ve vztahu k rapidnímu růstu křivky od roku 2002.

58

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Francie n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

47 39 8 2 888 639 1 625 595 269 911 2

čitatel F jmenovatel F F

496 566,5 44 081,5 11,264

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 43 5,135 3,214 2,430

< < <

F=11,264 F=11,264 F=11,264

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Nizozemsko podle grafu vykazuje v letech 1981-1985 relativní propad ve vzájemném obchodování s Francií. Jak jsem již několikrát uvedla, jedná se o vliv celosvětové ropné krize v sedmdesátých letech, s následnou recesí světových ekonomik. Ve vzájemném obchodu s Francií byl zaznamenán opět mírný propad v roce 1999 s následným růstem od roku 2002. Provedený Chow test nám říká, že došlo ke strukturálnímu zlomu, ale při pohledu na graf je zřejmé, že zlom není směrem dolů, ale jde o kombinaci vlivu poklesu a růstu v posledních letech, což platí v podstatě pro všechny zkoumané státy. Jak si můžeme všimnout na grafu, průběh poklesu obchodování v letech 1981-1985 a 19992001, vykazuje velmi podobný trend, stejně jako následný vzrůst obchodních výměn od roku 1986 a 2002. Dalo by se tedy konstatovat, že pro uzavřenou ekonomiku Francie jsou tyto výkyvy krátkodobým mírným poklesem, který se následně zlomí v růst a křivka mezinárodního obchodu se dostává do stejného průběhu růstu jako před recesí.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Německa n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem

47 39 8 43 864 455 17 817 674

59

RSS po zlomu K

4 063 769 2

čitatel F jmenovatel F F

10 991 506 508 870,8 21,599

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 43 5,135 < 3,214 < 2,430 <

21,599 21,599 21,599

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Testovaný soubor dat sice vykazuje strukturální změnu ve stanoveném roce 1999, ale z grafu je patrné, že k poklesu vzájemného obchodu dochází postupně již od roku 1994 až do roku 2003. Od roku 2003 je zřejmý prudký nárůst obchodních výměn Nizozemska a jeho sousedního státu, Německa. Od počátku zvolené časové řady dochází k růstu obchodní výměny, která se opět díky ropné krizi v 70.tých letech propadá. Od roku 1985 zaznamenává obchod s Německem dlouhodobý růst až do roku 1992. Trend poklesu a růstu obchodu je zde obdobný jako u Francie, i v případě Německa s velmi uzavřenou ekonomikou, se bilaterální obchod po prodělaných recesích dostává opět do stejného vývoje.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Irska n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

47 39 8 185 390 126 495 14 211,2 2

čitatel F jmenovatel F F

22 341,5 3 272,25 6,82

K n-2K

2 43

60

alfa 1% alfa 5% alfa 10%

5,135 3,214 2,430

< < <

F=6,827 F=6,827 F=6,827

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Jako u většiny zemí i v obchodování s Irskem nastal pokles obchodních výměn v rose 1999. Potvrzený strukturální zlom je zde díky poklesu a následnému rapidnímu růstu mezinárodního obchodu od roku 2002. V grafu vidíme vzájemnou obchodní výměnu Nizozemska s Irskem poměrně malou, a to až do roku 1986, kdy v Irsku nastal revoluční zlom. Právě roku 1987 dochází k významné změně v myšlení vlády a jsou zahájeny přísné reformy, které pomohou Irsku dostat se mezi nejbohatší země Evropy, což má za následek i růst vzájemné obchodní výměny s Nizozemskem. Irsko se označuje velkou mírou otevřenosti své ekonomiky. I když hypotéza potvrdila strukturální zlom v roce 1999, kromě roku 1987, měl na vzájemný obchod také významný vliv vznik Jednotného vnitřního trhu, který spočíval v odstranění bariér obchodu. Od roku 1993 tedy výrazně roste vzájemná obchodní výměna mezi těmito dvěma zeměmi, která má od roku 1999 krátkodobě klesající tendenci a od roku 2002 opět rapidně roste.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Rakouska n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

47 39 8 81 292,443 51 632,018 3 862,532 2

čitatel F jmenovatel F F

12 898,946 1 290,570 9,995

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 43 5,135 3,214 2,430

< < <

F=9,995 F=9,995 F=9,995

61

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Bilaterální obchod Nizozemska a Rakouska vykazuje po rok 1981 mírně rostoucí tendenci, která se v tomto roce zlomí a 5 let je v útlumu. Jako u všech zemí, se jedná o ropnou krizi, která působí celosvětově. Na Rakousko má dále zásadní vliv vznik Jednotného vnitřního trhu a vstup do Evropské unie. Od roku 1999 (potvrzena přítomnost strukturálního zlomu) dochází k poklesu vzájemného obchodu a opět rok 2002 zaznamenává vzrůst v bilaterálních obchodních výměnách mezi Nizozemskou a Rakouskou uzavřenou ekonomikou. Výsledek strukturálního zlomu je zde opět kombinací poklesu a následného růstu mezinárodního obchodu.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Řecka n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K čitatel F jmenovatel F F K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

46 39 7 18 406,77 8 898,843 2 201,448 2 3 653,24 264,292 13,822 2 42 5,149 3,219 2,433

< < <

F=13,822 F=13,822 F=13,822

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Křivka obchodu mezi Nizozemskem a Řeckem je mnohem rozmanitější a dá se říci, že na tuto zemi působilo mnoho vlivů, od vstupu do Evropské unie (1981), přes krizi v Nizozemí (1982), krize EMS (1992-1993) i Jednotný vnitřní trh (1993). A to tak, že každý mezník nějakým způsobem poznamenal nizozemsko-řecké obchodování. Je potřeba brát v úvahu to, že v případě Nizozemské krize, si nejen Řecko svůj obchodní propad s Nizozemskem mohlo kompenzovat obchodem s jinými státy.

62

Hypotéza potvrzuje strukturální zlom v roce 1999, který ale není z grafu tak viditelný, možná i proto, že Řecko se v tomto roce k zemím, které přijaly euro, nepřidalo a vstup do bezhotovostní eurozóny si ponechalo až na rok 2001. Zlom je významný pro rok 2002, kde dochází k velkému přelomu regresní přímky oproti přímce před strukturálním zlomem s následným růstem bilaterálních obchodních výměn.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Španělska n (1961-2006) n1 (1961-1999) n2 (2000-2006) RSS RSS před zlomem RSS po zlomu K

46 39 7 923 959,7 372 461,3 40 768,82 2

čitatel F jmenovatel F F

255 364,8 9 838,812 25,954

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 42 5,149 3,219 2,433

< < <

F=25,954 F=25,954 F=25,954

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Španělská ekonomika je velmi otevřená a řadí se mezi největší v celé eurozóně. V jejím případě vidíme na grafu rapidní zlom právě v roce 1999, který sice znamenal mírný pokles obchodu, ale ne tak významný jako u ostatních států. Druhá spojnice trendu je u této země nejstrmější a vzájemná obchodní výměna zaznamenává obrovský růst, i když rok 1999 znamenal pro obchodování pokles. Do té doby působil na obchod i vstup Španělska do EU (1986) i vznik JVT (1993).

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Švédska n (1961-2007) n1 (1961-1999) n2 (2000-2007) RSS RSS před

47 39 8 635 306,2 424 340,7

63

zlomem RSS po zlomu K

51 522,2 2

čitatel F jmenovatel F F

79 721,66 11 066,58 7,20

K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

2 43 5,135 3,214 2,430

< < <

F=7,203 F=7,203 F=7,203

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Na vzájemný obchod Nizozemska a Švédska snad nejvíce zapůsobil vznik Jednotného vnitřního trhu v roce 1993 a strukturální zlom v roce 1999, který ale na rozdíl od předchozího roku znamenal pokles obchodních směnných obchodů. Období po tomto strukturálním zlomu opět zaznamenává nárůst bilaterálního obchodu, opět s pohledem na vývoj obchodu Nizozemska s USA nelze tvrdit, že tento růst je díky společné měně, protože tato skandinávská země jednotnou měnu jako ostatní státy nemá.

Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Itálie n (1961-2007) 47 n1 (1961-1999) 39 n2 (2000-2007) 8 RSS 1 687 171 RSS před zlomem 909 381 RSS po zlomu 156 269 K 2 čitatel F jmenovatel F F K n-2K alfa 1% alfa 5% alfa 10%

310 760,7 24 782,56 12,539 2 43 5,135 3,214 2,430

< < <

F=12,539 F=12,539 F=12,539

64

H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1 H0 zamítáme ve prospěch H1

Také na vzájemný obchod s Itálií podle grafu zapůsobila nizozemská krize – ropné šoky a vznik JVT. I když hypotéza potvrdila výskyt strukturálního zlomu v roce 1999, kdy došlo k poklesu mezinárodního obchodu, předcházející dva mezníky a následně rok 2002, kdy bylo zavedeno hotovostní euro, byly v tomto případě významnějším aktem.

Tabulka č. 7: Meziroční růst HDP EU15, USA Dle výše provedené analýzy dat je zřejmé, že růst obchodu mezi zkoumanými zeměmi mohl být způsoben jinými faktory, než je zavedení eura a globální růst ekonomiky může být jedním z nich. Hrubý domácí produkt je měřítkem ekonomické výkonnosti a pro srovnání hospodářského vývoje v čase využíváme roční míru růstu HDP, která je vypočítána podle údajů předchozího roku. Následující tabulka zohledňuje meziroční růst ekonomické síly zemí EU15 a USA.

1998 1999 EU15 2,90 3,00 eurorozóna 2,80 3,00 Belgie 1,70 3,40 Dánsko 2,20 2,60 Německo 2,00 2,00 Irsko 8,00 10,40 Řecko 3,40 3,40 Španělsko 4,50 4,70 Francie 3,50 3,30 Itálie 1,40 1,50 Lucembursko 6,50 8,00 Nizozemsko 3,90 0,70 Rakousko 3,60 3,30 Portugalsko 3,90 3,80 Finsko 5,20 3,90 Švédsko 3,80 4,60 Spojené království 3,40 3,00 Spojené státy 4,20 4,40 Zdroj: http://dw.czso.cz/ode/tab/eb012.htm

2000 3,80 3,80 3,70 3,50 3,20 9,40 4,50 5,00 3,90 3,70 8,40 3,90 3,00 3,90 5,00 4,40 3,80 3,70

2001 1,90 1,90 0,80 0,70 1,20 6,10 4,50 3,60 1,90 1,80 2,50 1,90 0,80 2,00 2,60 1,10 2,40 0,80

2002 1,10 0,90 1,50 0,50 0,00 6,60 3,90 2,70 1,00 0,50 0,10 0,10 0,90 0,80 1,60 2,40 2,10 1,60

2003 1,20 0,80 1,00 0,40 -0,20 4,50 5,00 3,10 1,10 0,00 2,10 0,30 1,20 -0,80 1,80 1,90 2,80 2,50

2004 2,30 2,10 3,00 2,30 1,10 4,40 4,60 3,30 2,50 1,50 4,90 2,20 2,30 1,50 3,70 4,10 3,30 3,60

2005 1,70 1,60 1,70 2,50 0,80 6,00 3,80 3,60 1,90 0,60 5,00 1,50 2,00 0,90 2,80 3,30 1,80 3,10

2006 2,80 2,70 2,80 3,90 2,90 5,30 4,20 3,90 2,20 1,80 6,10 3,00 3,30 1,30 4,90 0,10 2,90 2,90

2007 2,60 2,60 2,80 1,80 2,50 2,30 4,00 3,80 2,20 1,50 0,50 3,50 3,40 1,90 4,40 2,60 3,00 2,20

Z tabulky je zřejmé, že od roku 2001/2002 došlo k nižšímu růstu HDP než v letech 1998/1999/2000, které zaznamenaly řádově mnohem větší růst ekonomické aktivity, u některých zemí až o dvojnásobek více. U většiny zemí má klíčový vliv na růst HDP právě

65

zahraniční obchod. U zkoumaných zemí však v uvedených grafech vidíme od roku 1999 pokles obchodních výměn. Růst mezinárodního obchodu je vidět naopak od roku 2002, kdy ekonomická aktivita zemí již nedosahovala takového růstu jako v letech 1998-2000. Nabízí se i vysvětlení, že po přijetí společné měny ekonomická aktivita zemí roste pomaleji než před přijetím společné měny. Otázkou dále zůstává, proč by klesal HDP u zemí, které společnou měnu nemají – Velká Británie, Dánsko, Švédsko a USA. To jen potvrzuje domněnku, že zavedení eura nemusí mít zásadní vliv na vzájemný obchod států, ale může jít o řadu jiných vlivů, které dopad zavedení eura přebyly.

Shrnutí U všech zkoumaných zemí si můžeme povšimnout poklesu obchodních výměn v roce 1999. I když většina hypotéz potvrdila přítomnost strukturálního zlomu (nejasný výsledek je pouze u Portugalska Velké Británie), byl vývoj od roku 1999 spíše záporný ve vztahu k vzájemnému obchodu a od roku 2002 kladný. Důvodem zlomu je kombinace poklesu s následným růstem křivek vzájemných obchodních výměn. To může být způsobeno určitým zpožděním přechodu na bezhotovostní měnu s pozdější hotovostní podobou. Nebo se může jednat o další faktory, které zapříčinily tento pokles, který není nijak rapidní a z pohledu růstu vzájemných obchodních výměn od roku 2002 v podstatě zanedbatelný. Pro vymezení těch faktorů, které se podílely na poklesu mezinárodního obchodu od roku 1999-2001, ale i těch, co ovlivnily růst po roce 2002, by bylo vhodné v rámci dalších analýz a zkoumání použít čtvrtletní či měsíční data a podrobnější regresní analýzu zahrnující zkoumání vlivu více faktorů, které nám mohou tyto dopady více přiblížit a pojmenovat.

66

5

Diskuse a závěr Projekt Hospodářské a měnové unie – eurozóny se zatím jeví jako relativně dobře

fungující systém a od jeho vzniku si euro vytvořilo pozici respektované mezinárodní měny. Členové měnové unie by se podle předpokladů postupně měli přibližovat podobné hospodářské úrovni, ale zatím tomu tak jednoznačně není. V eurozóně se nachází různé státy, s rozdílnými zvyklostmi, jazyky, politickými i hospodářskými systémy, které zapříčiňují problémy vycházející z ekonomické nehomogennosti členských států. Dříve tyto nerovnosti a výkyvy hospodářského cyklu řešily země zásahem do kurzů národních měn. Zavedením eura je toto kurzové opaření eliminováno a státy jsou vystaveny mnohem většímu tlaku než dříve. Jejich stabilitu i stabilitu Hospodářské a měnové unie mohou ohrožovat právě nestejné průběhy hospodářských cyklů, protože pružné přizpůsobení národní měnové politiky těmto výkyvům, po přijetí společné měny, již není možné. V roce 2004 kolovaly dohady o rozpadu eurozóny, za kterými stál rapidní pokles eura. Celý finanční svět se obával o osud Evropské měnové unie a eurozóny jako takové. Problémem byla hlavně odlišná tempa růstu v jednotlivých zemích EMU. Eurozóna toto období nakonec překonala a stala se natolik významnou měnovou oblastí, že její měnová politika ovlivňuje celý svět, včetně Spojených států amerických. Od roku 2007 láme euro jeden rekord za druhým, což je také důsledek dobrého stavu zemí eurozóny, které se až na výjimky zatím úspěšné brání výraznějšímu ochlazení ekonomické aktivity. Přestože se zdá být eurozóna poměrně odolná vůči nepříznivým vlivům z venku, přetrvávající krize ekonomiky Spojených států amerických ji může zásadním způsobem ovlivnit. Bude-li se krize v USA i nadále prohlubovat, může se to projevit také na zemích eurozóny s následným zpomalováním hospodářského růstu. Jelikož je euro světovou měnou, působí na ni nejen hospodářský a politický vývoj v Evropské unii, ale také v posledních letech zvyšující se ceny ropy a recese ve Spojených státech amerických i světová situace z globálního pohledu, což následně působí i na bilaterální obchody evropských států. Jedná se o faktory, které v podstatě

67

ovlivňují jakoukoli měnu, ovšem v případě měny světové, takže i eura, mohou být dopady mnohem větší. Co se týče mezinárodního obchodu, řadíme eurozónu na post světové jedničky, která předstihla Ameriku kvůli jejímu slabému dolaru. Sílící euro je známkou příznivého vývoje ekonomik členských států. Tento růst může být zapříčiněn bilaterálními obchody uvnitř eurozóny, které podporují i samotný hospodářský růst. Na mezinárodní obchod uvnitř Hospodářské a měnové unie působí mnoho ukazatelů, ovšem za nejvýznamnější z nich, které zásadně mohou ovlivňovat jeho růst, pokládáme odstranění kurzového rizika a transakčních nákladů. Euro je tedy určitým nástrojem těchto hlavních faktorů, který významným způsobem zjednodušuje právě obchodní výměny členských států.

Ve své práci se zabývám tím, jaký vliv má zavedení eura na bilaterální obchody členských zemí eurozóny. Pro své zkoumání jsem zvolila vzorek zemí EU15, kde se nachází 12 zemí používající jednotnou měnu a tři země s měnou národní. Z tohoto vzorku jsem zvolila jednu zemi, Nizozemsko, v rámci které jsem sledovala změny v obchodních výměnách. Spojené státy americké jsem do analýzy vlivu eura na obchod zařadila z důvodu světového pohledu na možný globální růst obchodu v době zavádění eura. Zavedení eura probíhalo dvoufázově a z pohledu mého zkoumání je důležitější právě první fáze v roce 1999, kdy bylo přijato bezhotovostní euro. Tento mezník se stal výchozím bodem, pro který jsem zkoumala změnu ve vývoji obchodních výměn mezi Nizozemskem a ostatními státy EU15 a USA. Na základě získaných statistických dat vzájemných obchodních výměn Nizozemska s výše uvedenými státy, jsem pomocí Chow testu ověřovala to, zda ve zvoleném roce došlo ke zlomovému okamžiku a bilaterální obchody zaznamenaly růst či pokles. Následující tabulka závěrečného zhodnocení obsahuje faktory, které mohou vzájemný obchod ovlivnit, beru tedy v úvahu i to, že na růstu či poklesu obchodování se podílí kromě zavedení eura v roce 1999 i historické vazby, geografická blízkost, otevřenost ekonomiky a v neposlední řadě společná měna. Jelikož Nizozemsko má specifickou řeč, která se nikde jinde v Evropské unii nepoužívá, je faktor podobné řeči, která by také mohla usnadnit obchodování, irelevantní.

68

Tabulka č. 8: Závěrečné vyhodnocení přítomnost strukturálního zlomu

historické vazby mezi zeměmi

sousedící státy

Belgie Dánsko Irsko Itálie Finsko Francie Lucembursko Německo Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko

+ + + + + + + + ? + + +

+ + -

+ + -

85,2% 53,0% 75,0% 28,0% 41,8% 27,3% 139,2% 30.0% 73,5% 55,6% 51,0% 67,3%

+ + + + + + + + +

+ + + + + + + + + + +

Švédsko Velká Británie

+ ?

-

-

47,6% 30,2

+ -

-

USA

+

-

-

14,0%

-

-

Nizozemsko versus

(export+import) x 100 HDP

společná měna (euro)

Chow test prokázal přítomnost strukturálního zlomu v roce 1999, ale z grafů lze vyčíst, že se jedná spíše o kombinaci vlivu poklesu v roce 1999 a růstu obchodu od roku 2002. Lepší vysvětlení provedené analýzy je nasnadě: Ke zlomu došlo mezi obdobím 1961 – 1999 a 1999 – 2007, s tím, že v době zavádění bezhotovostního eura došlo k poklesu a v době hotovostního eura k růstu mezinárodního obchodu mezi Nizozemskem a s ostatními členy EU15 a USA. Pokles v roce 1999 může být způsoben mnoha faktory, jako jsou války, živelné katastrofy, politické i hospodářské krize uvnitř států apod., nejen společnou měnou eurozóny. Jelikož v mém výběru jsou Spojené státy americké, které potvrzují možnou přítomnost globálního růstu ekonomiky v tomto období, nelze jednoznačně tvrdit, že má na tom podíl jen právě společná měna, protože právě z nárůstu obchodních výměn mezi Nizozemskem a USA se dá očekávat, že za tím bude skutečně něco jiného. Pro podrobnější zkoumání by bylo zapotřebí, jak už bylo řečeno, měsíční či čtvrtletní data a zevrubnější regresní analýza, zaměřená na více zemí a některé další faktory, které mohou mezinárodní obchod v jednotlivých zemích ovlivnit. Pokud ale na chvíli zapomeneme na statistiku, už jen ze samotných grafů lze vyčíst zvraty, které vzájemný obchod ovlivnily více než samotné zavedení bezhotovostního eura. U většiny zemí na růst obchodu významně zapůsobil vznik

69

Jednotného vnitřního trhu v roce 1993, který odstranil obchodní bariéry, popřípadě samotný vstup zemí do Evropské unie. Negativní dopad na bilaterální obchody měla krize v Nizozemsku, která vyvrcholila roku 1982 a byla zapříčiněna ropnými krizemi v sedmdesátých letech. Jak je uvedeno v tabulce výše, Nizozemsko má velmi silné historické vazby s Belgií a Lucemburskem, se kterými založilo roku 1944 vlastní celní unii Benelux. Od té doby jsou tyto tři státy obchodně propojeny. Ovšem podle tabulky č. 4 (Vzájemný obchod Nizozemí se členy EU15 a USA), jsou nejvýznamnějšími obchodními partnery právě Belgie, Německo, Francie, Velká Británie a Spojené státy americké. I když existuje významná historická propojenost ekonomik států Beneluxu, pouze s Belgií toto přetrvalo do dnešní doby. Lucembursko dokonce obchoduje s Nizozemím nejméně ze všech zkoumaných států (opět tabulka č. 4), takže historické vazby v tomto případě nehrají ve vzájemném obchodování význam. Belgie a Německo patří zároveň mezi dva státy Nizozemska se společnými hranicemi a Velká Británie a Francie se řadí mezi velmi blízké státy, se kterými vzájemný obchod vykazuje nejvyšších hodnot. Geografická blízkost

je

v zahraničním

obchodu

pro

Nizozemsko

důležitým

faktorem.

U

nejvzdálenějších zemí, jako je Řecko a Portugalsko, zaznamenáváme nejnižších hodnot mezinárodního obchodu. U těchto zemí ale nesmíme zapomínat také na stav jejich hospodářství, což se mé práce přímo netýká. Z pohledu

otevřenosti

ekonomiky

(výpočet

dle

vzorce

[(export+import)/HDP*100]), by se dalo říci, že výhody ze zavedení jednotné měny se promítnou více u ekonomik malých a více otevřených, než u ekonomik velkých a méně otevřených. Dle výše uvedených obchodních partnerů Nizozemské velmi otevřené ekonomiky je proto zajímavé, že tito partneři mají své ekonomiky uzavřené. U všech ostatních zemí, které jsou více či méně otevřené, je prokázán přibližně stejný nárůst obchodu. Snad jen kromě Portugalska, Řecka a Lucemburska, se kterými je obchod na velmi nízké úrovni, ve srovnání se všemi ostatními zeměmi, i když patří mezi relativně otevřené ekonomiky. Otevřenost ekonomiky v případě Nizozemska nehraje opět velkou roli při mezinárodním obchodování. Pro Nizozemskou ekonomiku může mít také velký význam obchodování se zeměmi používající stejnou měnu. V rámci eurozóny se jedná o 11 států, které používají

70

ke svým obchodním transakcím euro. V případě Velké Británie, Dánska, Švédska a USA, země ne-eurozóny, není zaznamenán pokles ve vzájemném obchodování, ba naopak, je potvrzen růst oboustranného obchodu mezi těmito státy. To působí dojmem, že společná měna nemusí mít až tak zásadní vliv na růst obchodu. Výsledky mé práce potvrzují úvodní hypotézu, že obchodní výměna mezi Nizozemskem a ostatními státy EU15 a USA po zavedení eura vzrostla. I když rok 1999 zaznamenal propad obchodních výměn, následný vzrůst v roce 2002 tento efekt vyvážil. Jelikož od zavedení eura uplynulo ani ne 10 let, skutečný vliv jeho přijetí se potvrdí až za několik let. Nelze proto stoprocentně potvrdit, že právě euro prospělo vzájemnému obchodování, protože obchodní svět je ovlivňován mnoha dalšími mezníky (např. zavedení JVT, ropné krize, války atd.), jejichž rozbor by mohl být předmětem dalšího studia. Jak je již uvedeno v úvodu mé práce, provedená analýza o vlivu zavedení eura na vzájemný obchod eurozóny by se dala využít jako podpůrný materiál při zkoumání vlivu zavedení eura a vstupu České republiky do eurozóny. Naše země má, podobně jako Nizozemsko, malou otevřenou ekonomiku, přibližně stejný počet obyvatel i rozlohu. V Evropské unii má příležitost se nově a aktivně prosazovat prostřednictvím společné obchodní politiky EU a po vstupu do eurozóny plně využívat výhod společné měny. Primárně je vznik Hospodářské a měnové unie a rozhodnutí o přijetí eura důležitým mezníkem evropské integrace, který přispěl ke sjednocení a prohloubení vztahů evropských zemí. EU tak upevnila svou pozici na světovém trhu a z dlouhodobého pohledu se stává světovou velmocí, která svým členům nabízí stabilní a prosperující zázemí.

71

6

Použitá literatura

[1] BALDWIN, R. E. In or Out: Does It Matter? An Evidence-Based Analysis of the Euro´s Trade Effect, London: Centre for Economic Policy Research 2006. 110 s. ISBN 1898128-91-X. [2] BALDWIN, R. The Euro's Trade Effects, Centre for Economic Policy Research 2006 [3] BABETSKAIA, O. a kol. Analýza stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou, 2005 [4] Bílá kniha, Completing the Internal Market: White Paper from the Commission to the European Council (Milán, 28.-29. červen 1985), KOM(85) 310, červen 1985, dostupná na internetu [5] BRADA, J. and MENDEZ, J. Exchange Rate Risk, Exchange Rate Regime and the Volume of International Trade, Kyklos, 1998, str. 263-280. [6] DZURILLA, T. Gravity Models in Theory of International Trade and their Application for Estimating Effects of Regional Trade Agreements in Europe, bakalářská práce, 2003 [7] FRANKEL, J. A., ROSE, A. K. Endogeneity of the Optimum Currency Criteria, Economic Journal, 108, 1996, s. 1009-1025 [8] GRAUWE, P. D. Economics of monetary union. 6. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2005. 282 s. ISBN 0-19-927700-1. [9] GRAUWE, P. D. and MONGELLI, F. P. (2005): Endogeneities of Optimum Currency Areas: What Brings Countries Sharing a Single Currency Closer Together? ECB Working Paper No.468, April In BALDWIN, R. In or Out: Does It Matter? An EvidenceBased Analysis of the Euro´s Trade Effect, Centre for Economic Policy Research 2006 [10] LACINA, L. a kol. Měnová integrace : náklady a přínosy členství v měnové unii. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 538 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7179-560-5. [11] LACINA,L. a kol. Studie vlivu zavedení eura na ekonomiku ČR. 1. Vydání. Bučovice: Martin Stříž, 2008. [12] LACINA, L., RUSEK, A a kol. Evropská unie: trendy, příležitosti, rizika. Plzeň, 2007, str. 84. ISBN 978-80-7380-077-2 [13] MARTINÁSKOVÁ, E. Benefits and Risks of the European Monetary Union, diplomová práce, ESF MU Brno, 2006

72

[14] Maastrichtská smlouva [online] [cit. 2007-4-2]. Dostupná na internetu: [15] MCKINNON, R. The Theory of Optimum Currency Area. American Economic Review, Sept. 1963, vol. 4, p. 717–729 In BALDWIN, R. In or Out: Does It Matter? An Evidence-Based Analysis of the Euro´s Trade Effect, Centre for Economic Policy Research 2006 [16] MCKINNON, R. Mundell, the Euro, and Optimum Currency Areas, 2000 Dostupné na [17] MUNDELL, R. A theory of optimum currency areas. American Economic Review. 1961. sv. 51, č. September, s. 657--665. ISSN 0002-8282. s. 657-665 [18] POMĚNKOVÁ, J.: odborný příspěvek Vybrané metodologické aspekty strukturálních změn v procesu globalizace v Globalizacia a jej sociálno-ekonomicke dosledky 2007. Žilina: Žilinská univerzita v Žiline, 2007, s.457-462. ISBN 978-80969742-0-7. [19] ROSE, A. K. One Money, One Market: the Effect of Common Currencies on Trade”, Economic Policy. 2000 č. 30, s. 9--45. ISSN 0266-4658. [20] STRECKER, O. Sladěnost českého a evropského hospodářského cyklu, bakalářská práce, UK v Praze, FSV 2005

Internetové zdroje: [21] Eurostat [22] Portál Evropské unie < http://europa.eu/index_cs.htm> [23] Euractiv [24] Encyklopedie Wikipedia [25] Oficiální portál pro podnikání a export [26] Ekonomický slovník [27] Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

73

7

Seznam boxů, grafů, obrázků a tabulek

Box 1: Používání eura Box 2: Statistika zahraničního obchodu

Graf č. 1: OCA line Graf č. 2: Přínosy měnové unie a otevřenost ekonomiky Graf č. 3: Roseův efekt, vztah mezi volatilitou měnového kurzu a objemem obchodu Graf č. 4: Endogenita OCA Graf č. 5: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Portugalska Graf č. 6: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Velké Británie Graf č. 7: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a USA

Obrázek č. 1: Etapy Hospodářské a měnové unie

Tabulka č. 1: Odhadovaný vliv měnové unie na růst obchodu některých dalších autorů Tabulka č. 2: Vývoj HDP na obyvatele v paritě kupní síly Tabulka č. 3: Vzájemný obchod vybraných mezi zeměmi eurozóny jako % HDP Tabulka č. 4: Vzájemný obchod Nizozemí se členy EU15 Tabulka č. 5: Hodnoty indexu spotřebitelských cen 1961-2007 Nizozemska Tabulka č. 6: Vývoj vzájemného obchodu mezi Nizozemskem s ostatními státy EU15 (v letech 1961-2007), data očištěná indexem CPI Tabulka č. 7: Meziroční růst HDP Tabulka č. 8: Závěrečné vyhodnocení

74

PŘÍLOHY

75

PŘÍLOHA 1

VÝPIS MĚNOVÝCH UNIÍ

76

Zaniklé měnové unie •

Německo-rakouská měnová unie fungovala v letech 1857–1867. V této měnové unii byly fixně stanoveny měnové kurzy a společná měnová jednotka existovala současně s národními měnami.

•

Latinská měnová unie, která zahrnovala Belgii, Francii, Itálii, Švýcarsko a Řecko měla životnost od roku 1865 do roku 1926. Cílem bylo dosažení jednotné ražby mincí, ale zvláštností je, že tato unie neuvažovala bankovky.

•

Skandinávská měnová unie: 1872–1931, zahrnovala stejný druh mincí, měnový kurz 1:1:1 (Dánsko, Norsko, Švédsko).

•

Rakousko-maďarská měnová unie 1880 – 1920.

•

Belgicko-lucemburská měnová unie, v letech 1921–1998. Uplatňovala se zde směna belgického a lucemburského franku v poměru 1:1, belgický frank se stal legálním platidlem v Lucembursku (ne naopak). V čele unie stála belgická centrální banka.

Současné měnové unie •

CFP frank - Nová Kaledonie, Wallis a Futuna, Francouzská, Polynésie. Od 1. ledna 1999 je CFP frank pevně navázán na euro.

•

Franková zóna skupiny afrických zemí - Benin, Burkina Faso, Guinea-Bissau, Pobřeží slonoviny, Mali, Niger, Senegal, Togo, Kamerun, Středoafrická republika, Republika Kongo, Rovníková Guinea, Gabon, Čad (v současné době je tato unie vázána ve fixním poměru k euru.

•

Východokaribský dolar - Antigua a Barbuda, Dominika, Grenada, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Anguilla, Montserrat

•

Euro - Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Španělsko, Vatikán, Monako, San Marino, Kosovo, Černá Hora, Andorra.12

12

Vatikán, Monako a San Marino nejsou plnohodnotným členem eurozóny, přesto razí vlastní euromince.

Kosovo, Černá Hora a Andorra nejsou součástí EU, ale i tak používají euro.

77

De facto měnové unie •

Americký dolar používá hned několik nezávislých států i závislých území: Palau, Mikronésie, Marshallovy ostrovy, Salvador, Východní Timor, Ekvádor, Panama, Britské Panenské ostrovy, Turks a Caicos, Americká Samoa, Portoriko, Americké Panenské ostrovy, Guam, Severní Mariany.

•

Arménský dram je platidlem jak v Arménii, tak v nezávislém státu Náhorní Karabach na území Ázerbajdžánu.

•

Australský dolar kromě Austrálie a jejích závislých území používají i nezávislé státy Nauru, Tuvalu a Kiribati.

•

Brunejský dolar a Singapurský dolar lze používat v Bruneji a Singapuru.

•

Indická rupie je zákonným platidlem Indie, ale zároveň je jednou ze dvou oficiálních měn Bhútánu. Druhým platidlem je bhútánský ngultrum.

•

Novozélandský dolar používá Nový Zéland (a jeho závislá území Cookovy ostrovy, Niue a Tokelau) a Pitcairnovy ostrovy, což jsou zámořská území Spojeného království.

•

Ruský rubl využívají i dva nezávislé státy na území Gruzie - Jižní Osetie a Abcházie.

•

Jihoafrický rand je používán ve 4 afrických státech - Jihoafrické republice, Namibii, Lesothu a Svazijsku.

•

Švýcarský frank je zákonným platidlem Švýcarska a Lichtenštejnska.

•

Turecká lira je požívána Tureckem společně se Severním Kyprem.

•

Izraelský šekel a Jordánský dinár kromě toho, že jsou platidly ve svých zemích (Izrael a Jordánsko), jsou souběžně i platidly Palestiny.

•

Unie mezi malými a velkými zeměmi: Lichtejnštejnsko používá švýcarské franky, Monaco a Andora francouzské franky, Vatikán a San Marino italské liry, Libérie a Panama používají vedle svých mincí USD.

•

Měnová unie mezi Francií, Monakem a Andorrou používající francouzský frank

•

Měnová unie mezi Spojeným královstvím a Irskem používající britskou libru

78

Potenciální budoucí měnové unie (příklady možných měnových unií) •

Západoafrická měnová unie - v roce 2009 mají státy Nigérie, Ghana, Gambie, Guinea a Sierra Leone nahradit své národní měny měnou eco. Dalším možným členem je Libérie.

•

Východoafrická měnová unie - Keňa, Tanzanie a Uganda, Rwanda a Burundi mají v plánu v roce 2010 zavést společnou měnu východoafrický šilink.

•

Severoamerická měnová unie - USA, Kanada a Mexiko a jejich potenciální společná měna Amero.

79

PŘÍLOHA 2

GRAFY VÝVOJE VZÁJEMNÉHO OBCHODU ZEMÍ EU15

80

Graf č. 1: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Belgie Belgie

y = 118,95x - 233126

y = 614,02x - 1E+06

10000,000 9000,000 8000,000 7000,000 6000,000 5000,000 4000,000 3000,000 2000,000 1000,000 0,000 1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

2008

Graf č. 2: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Dánska Dánsko

y = 12,376x - 24284

y = 46,324x - 92199

900,000 800,000 700,000 600,000 500,000 400,000 300,000 200,000 100,000 0,000 -100,0001961

1966

1971

1976

1981

1986

1991

1996

2001

2006

Graf č. 3: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Finska Finsko

y = 44,771x - 89314

y = 6,3818x - 12517 700,000 600,000 500,000 400,000 300,000 200,000 100,000 0,000 -100,0001961

1966

1971

1976

1981

81

1986

1991

1996

2001

2006

Graf č. 4: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Francie Francie

y = 67,571x - 132432

y = 135,23x - 268255

4000,000 3500,000 3000,000 2500,000 2000,000 1500,000 1000,000 500,000

20 06

20 01

19 96

19 91

19 86

19 81

19 76

19 71

19 66

19 61

0,000

Graf č. 5: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Lucemburska Lucembursko

y = 1,2382x - 2397,5

y = 10,64x - 21210

180,000 160,000 140,000 120,000 100,000 80,000 60,000 40,000 20,000 0,000 1988

1990

1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Graf č. 6: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Německa Německo y = 765,50x - 1525151,47

y = 183,26x - 358711 14000,000 12000,000 10000,000 8000,000 6000,000 4000,000 2000,000

82

20 06

20 01

19 96

19 91

19 86

19 81

19 76

19 71

19 66

19 61

0,000

Graf č. 7: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Irska Irsko

y = 11,295x - 22225

y = 16,157x - 31854

700,000 600,000 500,000 400,000 300,000 200,000 100,000 0,000 -100,0001961

1966

1971

1976

1981

1986

1991

1996

2001

2006

-200,000

Graf č. 8: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Rakouska Rakousko

y = 8,6149x - 16910

y = 26,853x - 53414

600,000 500,000 400,000 300,000 200,000 100,000 0,000 1961 -100,000

1966

1971

1976

1981

1986

1991

1996

2001

2006

Graf č. 9: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Řecka Řecko

y = 183,26x - 358711

y = 631,07x - 1256116,41

12000,000 10000,000 8000,000 6000,000 4000,000 2000,000 0,000 1961

1966

1971

1976

1981

83

1986

1991

1996

2001

2006

Graf č. 10: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Španělska Španělsko

y = 21,711x - 42693

y = 96,718x - 192636

1600,000 1400,000 1200,000 1000,000 800,000 600,000 400,000 200,000 0,000 -200,0001961

1966

1971

1976

1981

1986

1991

1996

2001

2006

Graf č. 11: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Švédska Švédsko

y = 18,233x - 35737

y = 52,952x - 105183

1400,000 1200,000 1000,000 800,000 600,000 400,000 200,000

20 06

20 01

19 96

19 91

19 86

19 81

19 76

19 71

19 66

19 61

0,000

Graf č. 12: Vývoj vzájemného obchodu Nizozemí a Itálie Itálie

y = 47,878x - 93942

y = 137,66x - 273714

3000,000 2500,000 2000,000 1500,000 1000,000 500,000 0,000 1961 -500,000

1966

1971

1976

1981

84

1986

1991

1996

2001

2006