Dovolená omezení obchodu mezi členskými státy EU

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva

Bakalářská práce

Dovolená omezení obchodu mezi členskými státy EU Barbora Páťalová

2011/2012

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Dovolená omezení obchodu mezi členskými státy EU zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ …………………….

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. JUDr. Vladimíru Týčovi CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Obsah Úvod..................................................................................................................................5 1 Volný pohyb zboží..........................................................................................................7 1. 1 Fáze ekonomické integrace....................................................................................7 1. 2 Vnitřní trh...............................................................................................................7 1. 2. 1 Celní unie......................................................................................................8 1. 2. 2 Zóna volného obchodu..................................................................................8 1. 3 Zboží.....................................................................................................................9 1. 4 Právní prameny a vyplývající práva a povinnosti pro členské státy......................9 2 Omezení volného obchodu...........................................................................................12 2. 1 Tarifní překážky...................................................................................................12 2. 1. 1 Exportní a importní cla................................................................................12 2. 1. 2 Poplatky s rovnocenným účinkem..............................................................12 2. 2 Množstevní omezení a opatření s rovnocenným účinkem...................................13 2. 2. 1 Opatření s rovnocenným účinkem..............................................................13 2. 3 Technické překážky.............................................................................................15 2. 4 Státní podpory......................................................................................................16 2. 5 Daňová diskriminace..........................................................................................16 2. 6 Státní monopol obchodní povahy.......................................................................17 3 Dovolená omezení obchodu podle článku 36 SFEU a podle judikatury ESD.............18 3. 1 Dovolená omezení obchodu podle článku 36 SFEU...........................................18 3. 1. 1 Veřejná mravnost.........................................................................................18 3. 1. 2 Veřejný pořádek...........................................................................................19 3. 1. 3 Veřejná bezpečnost......................................................................................19 3. 1. 4 Ochrana zdraví a života lidí a zvířat a ochrana rostlin................................19 3. 1. 5 Ochrana národního kulturního pokladu......................................................23 3. 1. 6 Ochrana obchodního a průmyslového vlastnictví.......................................23 3. 2 Omezení obchodu vyplývající z judikatury ESD.................................................24 3. 2. 1 Závazné požadavky.....................................................................................24 3. 3 Aplikace článku 36 SFEU a závazných požadavků.............................................25 3. 4 Srovnání článku 36 SFEU a závazných požadavků.............................................26 3. 5 Dovoz vajec z chovů nesplňujících standardy EU do České republiky...............27 4. Analýza vybraných rozsudků ESD v souvislosti s dovolenými omezeními obchodu.31 4. 1 Cassis de Dijon....................................................................................................31 4. 2 Dassonville...........................................................................................................33 4. 3 Keck a Mithouard................................................................................................35 4. 4 Schmidberger.......................................................................................................36 Závěr................................................................................................................................39 Resumé............................................................................................................................42 Seznam zdrojů.................................................................................................................44

Úvod S Evropskou unií je již od devadesátých let minulého století neodmyslitelně spjat pojem jednotný vnitřní trh. Jeho podstata spočívá ve čtyřech hlavních svobodách. Jednou z těchto svobod je volný pohyb zboží, který zaručuje, že obchod mezi členskými státy probíhá jako by probíhal na území jednoho státu. Jeho důležitost se promítá ve zvýšení konkurence a tím rozšíření výběru zboží a služeb a snížení cen pro spotřebitele. Omezení, která jsou způsobilá narušit obchod mezi členskými státy, jsou evropským právem zakázaná. Nicméně z tohoto zákazu existují výjimky. Některé z takových výjimek jsou taxativně stanoveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie a další vyplynuly v průběhu času z judikatury Evropského soudního dvora. Už od šedesátých let minulého století se v Evropě projevuje snaha o uvolnění obchodu a o odstranění překážek a omezení pohybu zboží. Již v roce 1968 byla odbourána cla a množstevní omezení dovozu a vývozu. Zanedlouho byl vytvořen společný trh, který se počátkem devadesátých let přeměnil právě na trh vnitřní. Nicméně zákaz množstevních omezení a opatření s rovnocenným účinkem připouští výjimky, které stanovil článek 36 Smlouvy o fungování Evropské Unie (bývalý článek 30 Smlouvy o ES). S postupem času bylo třeba zavádět stále nové důvody pro dovolená omezení, tzv. závazné požadavky. Od sedmdesátých let, kdy došlo k významnému rozhodnutí ve věci Cassis de Dijon, takové požadavky narůstají a dochází k jejich upřesňování. Fungování jednotného vnitřního trhu je tedy proces, který se s průběhu času vyvíjí a je třeba se zabývat stále novými případy, kdy dochází k omezování volného obchodu. S tím souvisí potřeba hodnotit jejich oprávněnost z hlediska článku 36 SFEU nebo judikatury ESD. A nejen to, stále dochází k situacím, které si vyžadují vznik nových závazných požadavků. Aktuálnost tématu spočívá v nepřetržitém vývoji jednotného vnitřního trhu. Cílem mé práce je tedy tuto problematiku analyzovat, zhodnotit, jakým způsobem se jednotný vnitřní trh vyvíjí, a zjistit, zda dochází k jeho postupnému uvolňování či je tomu naopak.

5

V první kapitole seznámím čtenáře s podstatnými pojmy, které je třeba zmínit v souvislosti s tématem práce, a s právními prameny, ve kterých je právě zásada volného pohybu zboží zakotvena. V této části vymezím pojem ekonomická integrace a její dělení. Dále je třeba specifikovat zboží, pro které platí zásada volného pohybu mezi členskými státy. V následující kapitole se pozastavím nad překážkami obchodu jako nad nedovolenými omezeními volného pohybu zboží. Třetí část práce je věnovaná právě dovoleným omezením obchodu mezi členskými státy a to jak podle článku 36 SFEU tak i podle judikatury ESD. Právě v této kapitole čtenáře seznámím s jednotlivými odůvodněními pro překážky obchodu a uvedu příklady rozsudků, ve kterých byla tyto odůvodnění uplatněna. Dále je mým úkolem srovnat oba druhy povolených výjimek a shrnout podmínky pro jejich aplikaci. Zde se také zamýšlím na současnou situací v České republice, kdy se jedná o uplatnění jedné z výjimek, a to nad dovozem polských kuřat. V závěru kapitoly se věnuji tématu dovozu vajec, které pocházejí z polských chovů, které odporují evropské směrnici. Čtvrtou část práce věnuji podrobné analýze a zhodnocení vybraných rozsudků ESD, která jsou významná právě tím, že přispěla ke vzniku či upřesnění závazných požadavků.

6

1 Volný pohyb zboží Volný pohyb zboží je základním charakteristickým rysem jednotlivých stádií ekonomické integrace. V této kapitole bych tedy ráda připomněla pojem ekonomické integrace, její fáze a souvislosti s volným pohybem zboží.

1. 1 Fáze ekonomické integrace Proces ekonomické integrace můžeme chápat jako „proces vyplývající z mezinárodních dohod, jehož cílem je vytvořit soubor právních úprav, institucí, popřípadě ekonomických mechanismů, definovaných na společném základě“. 1 Tento proces má několik stádií, které se liší z hlediska míry integrace. V případě zóny volného obchodu neexistují mezi státy obchodní omezení. Tato omezení však stále platí vůči třetím zemím. V celní unii se zboží mezi státy pohybuje bez omezení. Tyto státy mají jednotná celní pravidla vůči třetím zemím. Dalším stádiem je společný trh, kdy se mezi státy volně pohybuje nejen zboží ale i pracovníci, služby a kapitál. Na společný trh navazuje trh vnitřní, který představuje volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob včetně těch, které nejsou ekonomicky činné. K těmto svobodám je třeba přiřadit ještě společné politiky jako například společnou zemědělskou, obchodní, měnovou a dopravní politiku, dále pak politiku ochrany spotřebitele nebo životního prostředí. Následující fází je hospodářská a měnová unie, u které platí pravidla jako u vnitřního trhu a k tomu existuje společný měnový systém a centrální banka.

1. 2 Vnitřní trh Vnitřní trh vznikl v roce 1993 a podle SFEU lze vnitřní trh definovat jako prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smlouvy. Znamená to, že tyto faktory se mezi státy pohybují jako na trhu vnitrostátním. Vnitřní trh je tedy vyšším stupněm integrace oproti 1

Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1

7

společnému trhu. Mezi základní rozdíly těchto fází ekonomické integrace patří: •

odstranění překážek v pohybu zboží s účinkem obdobným clům či kvótám

•

zpřístupnění státních zakázek subjektům z dalších členských států

•

zavedení nových společných politik jako například politika ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí, hospodářské a sociální soudržnosti nebo rozvojové spolupráce

•

zrušení statistických a daňových kontrol na vnitřních hranicích

•

zavedení volného pohybu všech osob (nejen ekonomicky činných)2 V prostoru vnitřního trhu by navíc měly existovat srovnatelné podmínky

hospodářské soutěže. Aby mohl vnitřní trh správně fungovat, je členským státům zakázána diskriminace zboží a osob například podle původu nebo státní příslušnosti, jakékoli nerovné zacházení z důvodu preferování národního trhu a opatření, která jsou způsobilá omezit obchod mezi státy. 1. 2. 1 Celní unie Celní unie byla vytvořena už v roce 1968 .Volný pohyb zboží je zaručen na celém jejím území. Patří sem území členských států Evropské unie, země přidružené k některému členskému státu (např. Monako k Francii), Turecko, Andora a San Marino. Pro celní unii je typické zrušení všech celních poplatků a obchodních omezení mezi členskými státy a zároveň zavedení jednotného celního sazebníku na zboží dovážené z třetích zemí. EU stanovila pravidla pro celní právo, tzv. celní kodex. Členové celní unie si mezi sebe dělí příjmy z cel. 1. 2. 2 Zóna volného obchodu Volný pohyb zboží je realizován také na území zóny volného obchodu, která představuje nejnižší stupeň ekonomické integrace. Jedná se o území členských států a 2

Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 8

8

území třetích zemí na základě dohody o volném obchodu, tedy o snížení či odstranění cel na dohodnuté zboží. Příklady takových uskupení jsou například NAFTA, EFTA nebo ASEAN.

1. 3 Zboží Volný pohyb zboží mezi státy Evropské unie platí pro výrobky, které mají svůj původ v členských státech, a výrobky, které pocházejí ze třetích zemí a jsou ve volném oběhu v členských státech. Za zboží lze považovat hmotné předměty, které mohou být jako součást obchodu transportovány přes hranice (7/68 Komise v. Itálie).3 Příkladem zboží mimo jiné jsou: zemědělské výrobky, umělecké předměty, odpadky, předměty duševního vlastnictví, produkty, které se dodávají s poskytovanou službou atd. Zboží, které má svůj původ v členských státech Evropské unie, představuje výrobky, které byly získány na území členských států, tedy vyrobeny a uvedeny do oběhu v jakémkoli členském státě. Za zboží, které je ve volném oběhu, se považují výrobky, které pocházejí ze třetích států a u kterých byla v členském státě zaplacena cla a poplatky s rovnocenným účinkem a byly splněny všechny dovozní náležitosti. Zároveň však nesmí dojít k částečnému nebo úplnému navrácení těchto poplatků. Na zboží, které splňuje výše uvedené předpoklady, se uplatňuje zásada volného pohybu zboží. Důsledkem volného pohybu zboží je zákaz diskriminace takového zboží oproti jinému zboží na společném trhu.4

1. 4 Právní prameny a vyplývající práva a povinnosti pro členské státy Základním právním pramenem, který upravuje problematiku volného pohybu zboží mezi státy Evropské unie je Smlouva o fungování Evropské unie. Úprava v této smlouvě je rozptýlená. Většina jejích ustanovení byla doslovně převzata ze Smlouvy o Evropském společenství. Základem pro fungování volného pohybu zboží je existence celní unie a zároveň je třeba zakázat jakákoli množstevní omezení mezi členskými státy. 3 4

Rozsudek ESD ve věci 7/68 Komise v. Itálie ze dne 10. prosince 1968 Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 16

9

K dosažení volného pohybu zboží je také třeba upravit problematiku státních podpor a problematiku zdanění domácích výrobků a výrobků pocházejících z jiného členského státu. Hlavní úpravu volného pohybu zboží můžeme nalézt v následujících ustanoveních. •

SFEU článek 28 a 29 – volný pohyb zboží Ustanovení v článcích 28-29 (Hlava II) SFEU popisují volný pohyb zboží v

rámci celní unie, zakazují dovozní a vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem mezi státy a přikazuje přijetí společného celního sazebníku vůči třetím zemím. Dále určují zboží, na které se tyto podmínky vztahují, a blíže definují pojem výrobky ve volném oběhu. •

SFEU článek 30 - celní unie Základem dosažení volného pohybu zboží je existence celní unie. Ustanovení v

článku 30 (Hlava II) SFEU zakazuje dovozní a vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem. •

SFEU články 34-37 - zákaz množstevních omezení mezi členskými státy Druhou základní podmínkou pro dosažení volného pohybu zboží je zrušení

množstevních omezení mezi členskými státy. Články 34-35 SFEU zakazují jakákoli množstevní omezení dovozu a vývozu a stejně tak i opatření s rovnocenným účinkem. Článek 36 připouští některá omezení z taxativně vymezených důvodů. Článek 37 zavádí povinnost pro členské státy upravit státní monopoly obchodní povahy tak, aby byla vyloučena diskriminace mezi státními příslušníky členských státu ve věcech nákupu a odbytu zboží. •

SFEU článek 107 a 108 - státní podpory Články 107-108 SFEU se zaměřují na státní podpory, které také ovlivňují volný

pohyb zboží. Státní podpory, které ovlivňují obchod mezi členskými státy a mohou narušit hospodářskou soutěž zvýhodněním určitých podniků nebo odvětví výroby, jsou neslučitelné s vnitřním trhem. Zároveň však vyjmenovává případy, kdy jsou takové státní podpory s vnitřním trhem slučitelné. Článek 108 potom určuje práva a povinnosti

10

Rady a Komise ve věcech problematiky státních podpor. •

SFEU článek 110 a 111 - daňová ustanovení Články 110-111 SFEU napomáhají volnému pohybu zboží tím, že zakazují

daňovou diskriminaci. Členské státy nesmí podrobit výrobky jiných členských států vyššímu zdanění než výrobky domácí.

11

2 Omezení volného obchodu Existuje hned několik možností, jak může stát zasahovat do obchodování mezi členskými státy a tím omezovat volný obchod. V této kapitole popíšu způsoby omezování volného pohybu zboží mezi členskými státy, které Smlouva o fungování Evropské unie nedovoluje. Omezení ze strany členských států můžeme rozdělit na tarifní překážky, množstevní omezení, nedovolené státní podpory, daňovou diskriminaci a státní monopoly obchodní povahy. Zvláštní kapitolu tvoří tzv. technické překážky, které představují předpisy a zavedené praktiky členských států při obchodování s jiným státem a které mohou také omezovat intrakomunitární obchod.

2. 1 Tarifní překážky Tarifní překážky představují dovozní a vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem a patří mezi fiskální omezení volného obchodu. Problematiku tarifních překážek upravuje článek 30 SFEU. U tarifních omezení nelze připustit výjimky pro jejich dovolení. 2. 1. 1 Exportní a importní cla Clo lze charakterizovat jako dávku vybíranou státem při přechodu zboží přes celní hranice. Rozlišujeme dovozní clo placené při dovozu zboží na celní území a vývozní clo při vývozu zboží z celního území do ciziny. Clo omezuje volný pohyb zboží tím, že zvyšuje cenu výrobků ze zahraničí, znevýhodňuje tak zahraniční výrobce oproti domácím výrobcům. Výběr cla je mezi členskými státy zakázán. 2. 1. 2 Poplatky s rovnocenným účinkem Podobně jako samotná cla jsou zakázána i paplatky s rovnocenným účinkem, pro něž je typické, že jsou vyjádřené v penězích a jsou taktéž spojena s přechodem zboží přes hranice. Nerozhoduje, jak je dávka označena, v čí prospěch je vybírána ani způsob 12

jejího vybírání, a za poplatek se zde považuje i minimální dávka.5 Naopak za poplatek s rovnocenným účinkem nelze považovat odměnu za skutečně prokázanou službu dovozci nebo vývozci, pokud výše dávky je přiměřená této službě, poplatky, které plní jiný účel než omezování (např. administrativní poplatky) a vnitrostátní daně.6

2. 2 Množstevní omezení a opatření s rovnocenným účinkem Množstevní omezení neboli dovozní a vývozní kvóty a opatření s jim rovnocenným účinkem zakazují dovoz či vývoz zboží a to zcela nebo z části. Za kvantitativní omezení můžeme považovat i zákazy průvozu. Množstevní omezení zakazují články 34-35 SFEU. Tyto překážky se zakládají na právním aktu státu, mají formu právního dokumentu a tedy se snadno zjišťují.7 2. 2. 1 Opatření s rovnocenným účinkem Množstevní omezení jsou snadno rozeznatelná, avšak zákaz se vztahuje i na opatření s rovnocenným účinkem, která již tak snadno rozeznatelná nejsou. Opatření s rovnocenným účinkem jako omezení dovozu definuje tzv. klauzule Dassonville jako “každé obchodní pravidlo členských států, způsobilé bezprostředně nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně bránit obchodu uvnitř Společenství”.8 Je podmínkou, aby autorem takového opatření byl stát. Může mít formu zákona, podzákonného předpisu, rozhodnutí soudu, mezinárodní smlouvy, aktem orgánu místní správy apod. Opatření nemusí narušit volný obchod, stačí pouze, aby bylo způsobilé obchod narušit. Překážka obchodu u takových opatření spočívá ve ztížení obchodu nebo zvýšení nákladů. Stačí, aby taková překážka byla pouze dočasná nebo přinesla prospěch jen některým domácím

5 6 7 8

Tichý, Arnold, Zemánek, Král, Dumbrovský. Evropské právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 434 Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 23 Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 41 Rozsudek ESD ve věci 8/74 Procureur du Roi v. Dassonville ze dne 11. 7. 1974

13

výrobkům, a aby byl pohyb zboží omezen jen na části území členského státu. 9 Opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení nemusí mít diskriminační povahu. Zakázány jsou úpravy, které dovážené výrobky diskriminují, a stejně tak opatření, které jsou uplatňována bez rozdílu na domácí i zahraniční výrobky a ztěžují pohyb těchto produktů.10 Opatření s rovnocenným účinkem jako omezení vývozu, definoval Evropský soudní dvůr v rozsudku Groenveld jako “speciální omezení, která jsou schopna způsobit omezení vývozu a tím vytvořit rozdílné podmínky pro vnitřní obchod členského státu a jeho zahraniční obchod tak, že národním výrobkům nebo vnitřnímu trhu určeného státu poskytují ke škodě výroby nebo ochodu jiných členských států zvláštní výhodu”. 11 Opatření s rovnocenným účinkem jako omezení vývozu však nejsou příliš obvyklá. Opatření s rovnocenným účinkem můžeme dělit do několika skupin. Jsou to například: •

Formality

Předmětem takových opatření bývá zachování určitých předpisů o vlastnostech výrobků. Členský stát nesmí zakázat používání určitého názvu pro zboží, které nesplňuje jeho právem dané podmínky svého složení. Stát nesmí omezit obchodování výrobku pro jeho balení či design, pokud je v zemi původu takto legálně obchodován. Státy nemají právo požadovat nový punc pro výrobky z drahých kovů, které už legálně punc obdržely. Předmětem kontrol bývají dále certifikáty původu a pravosti. Dovozní licence jsou zakázány v případě, že Komise neudělila výjimku. •

Zákazy pohybu

Jedná se o opatření, která zakazují výrobu, dovoz a prodej určitého výrobku. Často se jedná o zboží, které obsahuje látku, která je v daném státě zakázaná. •

Řízení o povolení

Jedná se o předpisy, které vyžadují předchozí souhlas před obchodováním. 9

10 11

Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 45 Tichý, Arnold, Zemánek, Král, Dumbrovský. Evropské právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 437 Rozsudek ESD ve věci 15/79 Groenveld ze dne 8. listopadu 1979

14

•

Předpisy zakazující určité druhy propagace (např. zákaz reklamy na určité zahraniční výrobky)

•

Povzbuzování k upřednostňování domácího zboží (např. reklamní kampaně, které mají odradit od koupě dovezeného zboží)

•

Úprava cen (např. cena je určena, tak aby dovozci z obchodu nevzešel zisk)

2. 3 Technické překážky Technické

překážky

mohou

představovat

omezení

s

rovnocenným

účinkem

kvantitativnímu omezení, pokud se jedná o závazné předpisy dané členským státem. Jedná se především o předpisy týkající se rozměrů výrobku, jeho názvu, kvality a balení, funkčnosti a bezpečnosti, zkoušek a zkušebních metod, symbolů a označování a technických norem a předpisů.12 Podle článku 114 SFEU vytváří Společenství harmonizační předpisy s cílem odstraňovat technické překážky volného pohybu zboží. Tyto předpisy upravují především otázky veřejného zájmu jako například ochranu zdraví, bezpečnost, ochranu životního prostředí a ochranu spotřebitele. Označení zboží CE představuje soulad s podstatnými požadavky podle komunitárních směrnic. Byly vydány předpisy jak ohledně složení výrobků tak i balení. Harmonizační předpisy však nejsou jediným řešením. K odstraňování technických překážek přispívá i tzv. systém vzájemného uznávání. Jedná se o případy, kdy členský stát, do kterého je zboží dovezeno, uzná technické normy státu, ze kterého zboží pochází. Systém vzájemného uznávání technických norem se použije v případě, že daná situace není harmonizována na komunitární úrovni.13 Členské státy tedy mají povinnost informovat Komisi a ostatní členské státy o návrzích technických předpisů.

12 13

Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 66 Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 73

15

2. 4 Státní podpory Státní podpory mohou narušovat fungování hospodářské soutěže a bránit tak volnému pohybu zboží mezi členskými státy EU. Ke státní podpoře dochází, pokud stát poskytuje fondy podniku za podmínek, které by nebyly přijatelné pro investora operujícího za normálních podmínek tržního hospodářství. 14 Jedná se například o poskytování výhodných půjček nebo dotací. Problematiku státních podpor upravuje článek 107 SFEU, podle kterého jsou státní podpory, které jsou způsobilé narušit hospodářskou soutěž a ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem. Hodnotí se, zda poskytnutá podpora zvýhodňuje podnik oproti konkurentům. Smlouva zároveň určuje podpory, které slučitelné jsou nebo za ně mohou být považovány.

2. 5 Daňová diskriminace Problematika daňové diskriminace je upravena v článku 110 SFEU, podle kterého členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Článek 110 dále určuje, že členské státy nepodrobí výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům. Zdanění je tedy slučitelné s vnitřním trhem, pokud jsou naplněny tři podmínky. •

Dovezené zboží musí být zatíženo stejnou dávkou jako zboží domácí.

•

Dovezené a domácí zboží je zdaněno podle stejných kritérií.

•

Zdanění dovezeného a domácího zboží má stejný právní základ.

SFEU tedy zakazuje diskriminační zdanění a nepřímo ochranářské daně. Daňová diskriminace nemusí mít základ jen v různých daňových sazbách, respektive ve vyšších daňových sazbách pro dovezené výrobky. K daňové diskriminaci dochází i při 14

Svoboda, Pavel. Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 36

16

rozdílném způsobu vybírání daně u domácího a dovezeného zboží nebo při vyšších sankcích kvůli nezaplacení daně pro dovezené výrobky.

2. 6 Státní monopol obchodní povahy Otázkou státních monopolů se zabývá článek 37 SFEU. Podle Smlouvy se jedná o subjekty, prostřednictvím kterých členský stát přímo nebo nepřímo kontroluje, ovlivňuje nebo řídí dovoz nebo vývoz mezi členskými státy. Mezi typické oblasti patří například pošta, telekomunikace, železniční doprava, energetika atd. Státní monopoly obchodní povahy jako takové zakázané nejsou. Státy však musí zaručit, že nebudou narušovat volný pohyb zboží zaváděním diskriminačních opatření.

17

3 Dovolená omezení obchodu podle článku 36 SFEU a podle judikatury ESD Dovolená omezení volného pohybu zboží můžeme rozdělit do několika skupin. V první řadě jsou to výjimky podle článku 36 SFEU. K dovoleným omezením patří i výjimky podle tzv. pravidla rozumu judikatury Cassis de Dijon, omezení, která jsou povolitelná jen se souhlasem Komise, a omezení volného pohybu zbraní, střeliva a válečného materiálu.

3. 1 Dovolená omezení obchodu podle článku 36 SFEU Smlouva o fungování Evropské unie připouští řadu výjimek z článků 34 a 35 SFEU, tedy ze zákazu kvantitativních omezení. Článek 36 SFEU dovoluje zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu z taxativně vymezených důvodů. Tyto výjimky se vztahují na zákazy množstevního omezení a stejně tak na opatření s rovnocenným účinkem, netýkají se však tarifních omezení. Taxativně vymezené důvody je třeba dodržet a žádný jiný důvod nemůže být výjimkou pro omezení volného pohybu zboží. Podle článku 36 SFEU nesmí tyto zákazy nebo omezení sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a musí se týkat jiných než ekonomických zájmů. Tím je zaručeno, že státy nebudou zneužívat dovolená omezení k diskriminaci zboží pocházejícího z jiných členských států nebo k ochraně tuzemských výrobků. 3. 1. 1 Veřejná mravnost Jedním z případů, kdy stát může omezit vnitrounijní obchod, je z důvodu veřejné mravnosti. Většinou se jedná o zákazy dovozu nemravných, obscénních výrobků 15. Pojem veřejné mravnosti je vykládán různě a je záležitostí každého členského státu. Státy si požadavky veřejné mravnosti stanoví samy podle vlastních pravidel a zvyklostí. Podmínkou pro uplatnění veřejné mravnosti jako důvodu pro dovolené omezení 15

Rozsudek ESD ve věci 34//79 Regina v. Henn and Darby ze dne 14. prosince 1979

18

obchodu je existence takového omezení na vlastním území státu a tedy pro domácí výrobce. Stát tedy nemůže zakázat dovoz zboží, se kterým je dovoleno na jeho území obchodovat nebo které není zakázáno na jeho území vyrábět 16. Mezi případy omezení volného obchodu z důvodu veřejné mravnosti patří rozsudky Schindler17 a Dynamic Medien.18 3. 1. 2 Veřejný pořádek Pojem veřejného pořádku bývá podobně jako pojem veřejné mravnosti vykládán členskými státy různě. Jedná se o otázky, které jsou považovány za podstatný zájem členského státu. Důvod veřejného pořádku není příliš obvyklý. Jedním z případů bylo omezení dovozu a vývozu sběratelských mincí, kdy Soudní dvůr takové omezení povolil, protože se jednalo o podstatný zájem státu na ochraně práva ražby mincí.19 3. 1. 3 Veřejná bezpečnost

I důvod veřejné bezpečnosti se týká ochrany národních zájmů. Příkladem opatření z tohoto důvodu je případ Campus Oil. Jednalo se o situaci, kdy členský stát nařídil dovozcům ropy, aby se zásobovaly od státní rafinérské společnosti. Důvodem bylo udržení státní rafinerie v provozu a vyvarování se tak možnosti nedostatku dodávek ropy.20 Dalším příkladem je případ Richardt.21 3. 1. 4 Ochrana zdraví a života lidí a zvířat a ochrana rostlin Článek 36 SFEU uvádí jako další důvod pro omezení volného pohybu zboží mezi členskými státy ochranu zdraví a života lidí a zvířat. Neexistuje přesná definice tohoto pojmu, takže Smlouva dává státům právo, aby si míru takové ochrany vyložily po svém. Výjimka je přípustná, pokud by mělo dojít k ohrožení lidského života a zdraví, stejně 16 17 18 19 20 21

Rozsudek ESD ve věci 121/85 Conegate ze dne 11. března 1986 Rozsudek ESD ve věci C-275/92 Schindler ze dne 24. března 1994 Rozsudek ESD ve věci C-244/06 Dynamic Medien ze dne 14. února 2008 Rozsudek ESD ve věci 7/78 Regina v. Thompson ze dne 23.listopadu 1978 Rozsudek ESD ve věci 72/83 Campus Oil ze dne 10. července 1984 Rozsudek ESD ve věci C-367/89 Richardt ze dne 4. října 1991

19

tak života a zdraví zvířete. Tato Výjimka je nejoblíbenějším zdůvodněním pro ospravedlní překážek volného pohybu zboží. Nelze ji však uplatňovat v případě, že by skutečným cílem omezení byla ochrana výrobců na domácím trhu. Omezeno by mělo být jen to, co je opravdu nezbytné pro ochranu zdraví a života. Omezení by mělo být podloženo řádnými důkazy a nezbytnými informacemi.22 Platí zde zásada předběžné opatrnosti podle rozsudku Soudního dvora ve věci National Farmers’ Union.23 V tomto případě bylo uvedeno, že: „pokud panuje nejistota ohledně existence nebo rozsahu práv týkajících se lidského zdraví, může instituce přijmout preventivní opatření, aniž by musela čekat, až se skutečnost a závažnost dotyčných rizik plně projeví“. Tato zásada platí v rámci ochrany života a zdraví lidí, zvířat a rostlin nebo životního prostředí. Zákonodárný orgán může přijmout předběžné opatření k rychlému dosažení takových cílů na základě vědeckých údajů obsahujících vyhodnocení rizik. Využití této zásady umožňuje například zabránění distribuce zboží, které by mohlo představovat zdravotní riziko, nebo dokonce takové zboží stáhnout z trhu.24 Opatření se však nesmí zakládat na domněnkách ale na vědeckém posouzení možných ohrožení. Důkazní břemeno tedy leží na členských státech, které musí prokázat, že v tomto případě existuje vědecká nejistota. Příkladem omezení volného pohybu zboží z tohoto důvodu je věc C-141/07 Komise v. Spolková republika Německo. Jednalo se o to, že Německo stanovilo požadavky pro lékárny ohledně způsobu prodeje, pokud chtějí zásobovat německé nemocnice. Tyto požadavky se sice vztahovaly na zahraniční i tuzemské lékárny, nicméně ty zahraniční znevýhodňovaly, protože zaváděly splnění určitých kritérií, které vyžadovaly určitou geografickou blízkost mezi dodávající lékárnou a nemocnicí přijímající tyto léky. Takové požadavky by mohly znamenat narušení vnitřního trhu jako opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení dovozu. Nicméně opatření bylo dovoleno přijmout z důvodu ochrany veřejného zdraví, respektive z důvodu spolehlivého a kvalitního zásobování nemocnic vzhledem k tomu, že lékárník je 22

23 24

Rozsudek ESD ve věci C-270/02 Komise v. Itálie, C-319/05 Komise v. Německo ze dne 10. dubna 2008 Rozsudek ESD ve věci C-157/96 National Farmer's Union ze dne 5. května 1998 Europa, Přehledy právních předpisů EU [online] [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: .

20

odpovědný za zásobování a má být na místě plně a rychle k dispozici. 25 V souvislosti s ochranou zdraví a života lidí je vhodné se pozastavit nad případem dovozu polských kuřat do České republiky. Je nutné připomenout, že více než 40% drůbežího masa je do České republiky dováženo z Polska. 26 Polská kuřata jsou však velice nekvalitní, jelikož se při jejich zpracování používá starší technologie chlazení vodou. Česká republika přešla na modernější technologii chlazení vzduchem ještě před vstupem do EU. U první jmenované metody voda zamrzá v mase a spotřebitel potom platí v celkové ceně výrobku led. Nařízeni komise č. 589/2008 stanovuje limity pro obsah ledu v chlazeném mase ve výši přibližně 5%, nicméně tyto hodnoty byly u polské drůbeže překročeny. Počátkem roku 2011 bylo v drůbežím mase z Polska objeveno Českou veterinární inspekcí nadlimitní množství vody, proto byla zásilka vrácena zpět do Polska.27 Metoda chlazení vodou má ještě další nevýhodu, tu nejzávažnější. U takto chlazeného masa je daleko větší riziko nakažení mikroorganismy, například salmonelami. Podle výzkumu Vysoké školy chemicko-technologické obsahuje kuřecí maso z dovozu bakterie salmonely 3krát častěji než kuřata pocházející z ČR.28 Státní veterinární správa od května do srpna 2011 prováděla rozsáhlé kontroly drůbežího masa, pocházejícího právě z Polska. Byly zjištěny nedostatky u 46 tun masa, které bylo buďto zkažené, nemělo správnou teplotu nebo obsahovalo nadlimitní množství vody. 43 tun masa bylo vráceno zpět do Polska. 29 Na základě těchto skutečností platí od května 2011 vládní nařízení, které upravuje podmínky dovozu živočišných výrobků do České republiky. Na jeho základě musí dovozci živočišných produktů informovat o zásilce dozorové orgány a to nejpozději 24 hodin před příchodem zboží do ČR. O zboží musí podávat informace typu druh, množství a původ 25 26

27 28

29

Rozsudek ESD ve věci C-141/07 Komise v. Spolková republika Německo ze dne 10. dubna 2008 Tis ČR, Zpráva o trhu drůbežího masa srpen 2011 [online]. Státní zemědělský intervenční fond, vydáno 30. 9. 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . Kuřata plná vody putují zpět do Polska, Vitalia [online]. Vydáno 12. 1. 2011 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Salmonela je až třikrát častější u kuřat z dovozu, Česká televize [online]. Vydáno 14. 9. 2010 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Kontrola dovážených potravin, Česká televize [online]. Vydáno 28. 7. 2011 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: .

21

výrobku, místo určení, fyzikální stav i způsob úpravy produktů. Sankcí za nedodržení těchto podmínek jsou až milionové pokuty.30 Takové vládní nařízení by mohlo představovat opatření s rovnocenným účinkem množstevnímu omezení bránící volnému pohybu zboží na vnitřním trhu. Složité administrativní povinnosti pro zahraniční dodavatele by mohly být kvalifikovány jako diskriminační oproti výrobcům domácím. Nicméně právě zde bych vyzdvihla nezbytnost přípustných výjimek podle článku 36 SFEU. Vzhledem k tomu, že kuřata byla zkažená nebo obsahovala větší množství vody než je povoleno, nastalo riziko ohrožení lidského zdraví. Došlo zde k vědeckému vyhodnocení možností rizik a to prostřednictvím údajů Státní veterinární správy z května až srpna 2011 a tím byla splněna podmínka pro přijetí nezbytného opatření k zabránění distribuce takového zboží. Je teda patrné, že opatření se zakládalo na vědeckém posouzení. Další problém tvoří cena polských kuřat, která jsou levnější než ta česká a znevýhodňují tak české výrobce. Příčina je v tom, že Česká republika musela před vstupem do EU přejít na technologii chlazení živočišných potravin vzduchem, která ji stála nemalé investice. Zatím se však situace v EU změnila a problémová technologie chlazení vodou přestala být překážkou. A protože v EU funguje tzv. princip uznávání, tak dovoz masa zpracovávaného takovou technologií nesmí být zakázán ani omezen. Jeho omezení by představovalo omezení s rovnocenným účinkem kvantitativního omezení a to na základě technologie výroby. Česká republika je tedy povinna přijmout polské výrobky, které jsou legálně obchodovány v Polsku. Z toho vyplývá, že pokud by kuřata neobsahovala nebezpečné mikroorganismy a tím nepředstavovala riziko zdraví a života lidí, nebylo mi legálně možné jejich dovoz omezit. Z důvodu vyšší ceny tedy klesá českým výrobcům odbyt ve prospěch polských dodavatelů. Zákazníci si většinou v obchodech vybírají kuřata podle ceny a ne podle původu. Na výrobcích navíc chybí informace o způsobu výroby, takže spotřebitel ani nemá možnost vybírat podle kvality. Bohužel ani označení země původu na obalu produktu nemusí být plně efektivním řešením vzhledem k případům, kdy jsou původem 30

Tis ČR, Zpráva o trhu drůbežího masa srpen 2011 [online]. Státní zemědělský intervenční fond, vydáno 30. 9. 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: .

22

česká živá kuřata vyvezena do Polska, tam následně zpracována a dovezena zpět do České republiky. Jako částečné řešení se tedy může zdát povinnost informovat zákazníka o technologii výroby daného produktu a to nejlépe v podobě informace na obalu. Je však otázka jaké jsou znalosti a přehledy spotřebitelů o přednostech a naopak rizicích jednotlivých výrobních technologií. 3. 1. 5 Ochrana národního kulturního pokladu Opatření omezující volný pohyb zboží mohou být ospravedlnitelná zájmem členského státu na ochraně svého národního kulturního bohatství. Článek 36 SFEU určuje, že národní kulturní poklad musí mít uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu. Je tedy v pravomoci států určit, které předměty takové kritérium splňují podle směrnice 93/7 o vydávání kulturních statků, které byly neoprávněně vyvezeny z území členského státu. Směrnice uvádí příklady předmětů, které mohou být národním kulturním statkem. Patří sem předměty, které tvoří nedílnou součást veřejných sbírek zapsaných v inventářích muzeí, archive nebo fondů knihoven a archeologické předměty jako jsou obrazy, malby, sochy, vykopávky, rukopisy, knihy, mapy, dopravní prostředky a ostatní starožitnosti. Tato směrnice vlastně popisuje podmínky navrácení kulturních statků, které byly neoprávněně vyvezeny ze země. Státy tedy mohou omezit vývoz takových statků například stanovením povinnosti vyplňování vývozního prohlášení nebo dokládání příslušných dokumentů podle článku 36 SFEU. Nesmí však být na takové statky uvaleno clo nebo opatření s rovnocenným účinkem. 3. 1. 6 Ochrana obchodního a průmyslového vlastnictví Stanovit míru ochrany poskytovanou různým typům obchodního a průmyslového vlastnictví je v pravomoci členských států. Ať už se jedná o patenty, označení zboží, ochranné známky, autorská práva, práva na ochranu druhů nebo práva chráněných vzorů. Míra této ochrany však musí být nediskriminační povahy. Platí zde tzv. zásada vyčerpání práv – práva k průmyslovému vlastnictví jsou vyčerpána ve chvíli, kdy je výrobek legálně prodáván a tím oprávněně šířen vlastníkem těchto práv nebo s jeho

23

souhlasem.31 Zajímavostí je, že průmyslová a obchodní vlastnictví představují pro účely článku 36 SFEU i zeměpisná označení.

3. 2 Omezení obchodu vyplývající z judikatury ESD Judikatura ESD připouští kromě výjimek podle článku 36 SFEU i další výjimky ze zákazu omezení volného pohybu zboží. Jsou jimi omezení kvůli tzv. závazným požadavkům, které stanovil ESD v rozsudku ve věci Cassis de Dijon32 a průběhu doby přibývaly stále další kategorické požadavky. Platí zde tzv. pravidlo rozumu – nediskriminační opatření uvalená na zboží dovezené i tuzemské mohou představovat zakázaná opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením, pokud je dovezené zboží znevýhodněno a vytváří tak překážku volnému pohybu zboží. Taková omezení mohou být odůvodněna kategorickými požadavky při splnění aplikačních podmínek a jsou použitelná pro množstevní omezení dovozu a vývozu na opatření s rovnocenným účinkem stanovené v čl. 34 a 35 SFEU. Před tím, než začalo být aplikováno pravidlo rozumu, se vycházelo z toho, že taková nediskriminační opatření vytvářející překážku obchodu lze odstranit jen prostřednictvím harmonizace na komunitární úrovni.33 Na závazné požadavky se však nelze odvolávat v případě diskriminačních opatření, pro které lze použít jen takové důvody, které uvádí článek 36 SFEU. 3. 2. 1 Závazné požadavky Kategorické požadavky neboli závazné požadavky představují důvody pro dovolení omezení volného pohybu zboží. Jedná se o veřejný zájem jako v případě omezení podle článku 36 SFEU, který je nutným předpokladem pro uplatnění závazných požadavků. Podle rozsudku Cassis de Dijon byly uvedeny příklady takových důvodů k výjimce ze 31

Volný pohyb zboží, Příručka k uplatňování ustanovení Smlouvy upravující volný pohyb zboží [online] [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . 32 Rozsudek ESD ve věci 120/78 Cassis de Dijon ze dne 20. února 1979 33 Databáze Cesta do Evropské unie. Isap.vlada.cz [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: .

24

zákazu omezení a postupem doby byly soudem uznány další. Mezi takové příklady patří ochrana spotřebitele.34 Chránit zájmy spotřebitelů patří k významným činnostem EU. Soustředí se především na bezpečnost výrobků a potravin, ochranu soukromí, podmínky nákupu a autorská práva.35 S ochranou spotřebitele souvisí i důvod poctivost obchodního styku. Podmínkou pro uplatnění těchto důvodů je, že by těchto cílů nemohlo být dosaženo jiným způsobem, který vnitřní obchod omezuje méně. Dalším a jakýmsi nadřazeným závazným požadavkem je ochrana životního prostředí. Mezi typické opatření zdůvodněná tímto požadavkem patří zákazy dovozu odpadu z jiných členských států nebo zákazy dovozu některých nebezpečných chemikálií. Taková opatření by podle mého názoru mohla být zdůvodněna i ochranou lidského života a zdraví podle článku 36 SFEU, jelikož nebezpečný odpad a chemikálie jednoznačně představují riziko pro lidské zdraví. Ke kategorickým požadavkům řadíme ještě například cíle kulturní politiky, zlepšení pracovních podmínek, boj proti inflaci, svoboda vyjadřování, ochrana dobrých životních podmínek zvířat nebo bezpečnost silničního provozu.

3. 3 Aplikace článku 36 SFEU a závazných požadavků

V této kapitole bych ráda shrnula požadavky pro aplikaci omezení jak z důvodů stanovených článkem 36 SFEU tak i omezení kvůli závazným požadavkům. Podle článku 36 SFEU musí být taková omezení vždy odůvodněná a nesmí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. Aby mohlo být omezení použito, neměl by existovat další způsob jak dosáhnout onoho cíle, který by obchod omezoval méně. To znamená, že pokud stát volí, který prostředek je vhodný pro dosažení cíle, je třeba vybrat ten, který omezuje vnitrounijní obchod nejméně. Takové pravidlo je vlastně kritériem přiměřenosti, které je nezbytné pro oprávnění omezení obchodu podle čl. 36 SFEU a i podle závazných požadavků. Podle něho musí být omezení přiměřené ke sledovanému účelu a nesmí existovat další alternativy, které by obchodu bránily méně. 34 35

Rozsudek ESD ve věci 120/78 Cassis de Dijon ze dne 20. února 1979 Práva spotřebitelů v Evropě. Europa.eu [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: .

25

Mezi povinnosti členského státu patří prokázat, že omezení obchodu je oprávněné. To znamená, že musí opatřit důkazy, které potvrzují potřebu a nezbytnost takového omezení, veřejný zájem a splnění kritéria přiměřenosti. Výjimky podle článku 36 SFEU a stejně tak výjimky na základě kategorických požadavků nelze uplatnit v případě, že je daný problém plně harmonizován.

3. 4 Srovnání článku 36 SFEU a závazných požadavků Jak jsem uvedla výše, obě kategorie dovolených omezení volného pohybu zboží mají společné pravidlo pro svá uplatnění. Jedná se o kritérium přiměřenosti. Závazné požadavky a důvody dané článkem 36 SFEU mají společné prvky. Závazným požadavkem podle judikatury Cassis de Dijon je například ochrana zdraví.36 Článek 36 SFEU nicméně také stanoví ochranu zdraví jako důvod pro oprávněné omezení obchodu. Podobně na tom je ochrana kultury jako závazný požadavek stanovený judikaturou Cinéthèque37 a ochrana národního kulturního pokladu podle článku 36 SFEU. Bezpečnost silničního provozu jako závazný požadavek podle judikatury Snellers38 a ochrana životního prostředí podle judikatury Komise v. Dánsko39 má mnoho společného s ochranou života a zdraví. Za zmínku stojí i závazný požadavek ochrana sociálních a kulturních zvláštností národních či regionálních ve srovnání s ochranou národního kulturního pokladu podle článku 36 SFEU. Některé závazné požadavky tedy určitým způsobem blíže konkretizují důvody podle článku 36 SFEU. Jiné závazné požadavky jsou však nezbytné, např. ochrana spotřebitele podle judikatury Cassis de Dijon jako důvod, který je článkem 36 SFEU zcela opomenut. Mezi další nezbytné závazné požadavky, které nejsou ani obecně upraveny ve Smlouvě patří například poctivost obchodních transakcí podle judikatury Cassis de Dijon, ochrana pracovníků podle judikatury Riseria Modenese40 nebo boj proti inflaci podle judikatury Roussel.41 Důvody podle článku 36 SFEU mohou mít diskriminační povahu, nesmí však jít 36 37 38 39 40 41

Rozsudek ESD ve věci 120/78 Cassis de Dijon ze dne 20. února 1979 Rozsudek ESD ve věcech 60 a 61/84 Cinéthèque ze dne 11. června 1985 Rozsudek ESD ve věci C-314/98 Snellers ze dne 12. října 2000 Rozsudek ESD ve věci 302/86 Komise v. Dánsko ze dne 20. září 1988 Rozsudek ESD ve věci 267/80 Riseria Modenese ze dne 23. října 1985 Rozsudek ESD ve věci 181/82 Roussel ze dne 29. listopadu 1983

26

o svévolnou diskriminaci nebo zastřené omezování obchodu mezi členskými státy. To znamená, že takové opatření mohou vést k diskriminaci zboží, avšak důvodem není původ toho zboží. Jinak je tomu u výjimek podle závazných požadavků, které nesmí vést k diskriminaci a musí být aplikovány na všechno zboží bez ohledu na jeho původ. V případě omezení podle článku 36 SFEU se jedná o kvantitativní omezení zatímco v případě omezení podle judikatury se o takové omezení vůbec nejedná. Důležitým rozdílem mezi oběma kategoriemi dovolených omezení je také otevřenost seznamu závazných požadavků. Znamená to, že počet závazných požadavků neustále narůstá, zatímco důvody podle článku 36 SFEU jsou dány taxativně a nelze je rozšiřovat.

3. 5 Dovoz vajec z chovů nesplňujících standardy EU do České republiky V souvislosti s omezeními obchodu bych ráda zmínila problémový případ dovozu vajec z některých zemí Evropské unie v souvislosti s nevyhovujícími chovy nosnic. Kauza nosnic probíhá od ledna 2012, poté co uplynula lhůta státům evropské unie pro povinnost zavést komfortnější podmínky pro chov slepic. Státy tak měly učinit podle evropské směrnice č. 1999/74/ES, která podmínky chovu zásadně zpřísňuje. Je tedy patrné, že požadavky uvedené ve směrnici byly na státy kladeny už v roce 1999, proto činila lhůta k jejich splnění přibližně 12 let. Co se týče samotných požadavků pro komfortnější chov nosnic uvedených ve směrnici, měli chovatelé povinnost přejít z tzv. konvenčních chovů na chovy obohacené. Rozdíl spočívá jak ve vybavení (místo pro možnost zkracování drápů, snášková hnízda, místa na klování, napájecí a krmný systém) tak i ve velikosti klecí. Nové obohacené klece přináší nosnicím více prostoru a pohodlí. Jejich velikost je stanovena na 750 cm čtverečných oproti klecím konvenčním, pro které stačilo 550 cm čtverečných. Prvotním cílem směrnice tedy bylo zvýšení životní úrovně nosnic. Otázkou zůstává, zda její účinek nezapůsobí i na kvalitu vajec, která by mohla být právě kvalitou života slepic ovlivněna. Nicméně je to především složení krmivové směsi, které se projeví na vlastnostech vajec.42 Navzdory několikaleté lhůtě pro aplikaci této směrnice více než polovina 42

Česká drůbež. Ohrožený druh? Deník.cz [online]. Vydáno 13. 2. 2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: .

27

členských států její podmínky nedodržela. Mezi takové státy patří například Belgie, Francie, Portugalsko, Polsko nebo Maďarsko. Polsko zmiňuji především proto, že patří k významným dodavatelům vajec do České republiky. Tuzemští chovatelé podmínky chovu do konce roku 2011 ve většině splnili, popřípadě se v neuspokojivých podmínkách zvířata přestala chovat. Rekonstrukce chovů však představovala pro tuzemské podnikatele investici 2,8 miliardy korun, nicméně přibližně 40% dostali prostřednictvím dotačních programů. Takové investice logicky musely vést k nárůstu nákladů a tím zvýšení cen českých vajec. Cena vajec se na českém trhu od zavedení obohacených klecí zvýšila na dvojnásobek. Z prostorových důvodů, tedy zvětšením velikosti jednotlivých klecí, došlo i ke snížení počtu nosnic v chovu. V České republice tak klesl počet nosnic z pěti milionů na čtyři miliony, což ve svém důsledku také přispívá k nárůstu ceny. Vzhledem k tomu, že Polsko jako významný dodavatel vajec do České republiky nesplnil tuto směrnici, nejsou česká vejce oproti polským na tuzemském trhu konkurenceschopná. Ministerstvo zemědělství tedy chtělo dovoz takových vajec znemožnit. Lze to považovat za jakousi nespravedlnost, pokud by měli polští dodavatelé profitovat z nesplnění evropské směrnice a navíc tím znevýhodňovat domácí chovatele. Jako řešení se tedy nabízí zákaz dovozu polských vajec nebo alespoň jeho omezení pouze na vejce od chovatelů, kteří klece přizpůsobili směrnici. Takové omezení by ale mohlo být považováno za zakázané omezení dovozu z důvodu upřednostňování či ochrany tuzemského výrobce a diskriminace toho zahraničního. Takový důvod je z hlediska práva evropské unie nepřípustný. I v takovém případě, že jeho podstata spočívá v porušování práva samotným Polskem. Důvody podle článku 36 SFEU a stejně tak závazné požadavky nemohou být uplatněny k ochraně situací ekonomického charakteru. Nicméně zákaz dovozu polských vajec z konvenčních chovů by dle mého názoru mohl být výjimkou ze zákazu kvantitativních omezení pokud by byl odůvodněn ochranou života a zdraví zvířat. Česká republika by neměla podporovat konvenční chovy a tím nízkou úroveň života nosnic tím, že by nezabránila distribuci takových vajec minimálně zákazem dovozu do země. Tato problematika nicméně nespadá pod článek 36 SFEU jako ochrana života a zdraví. K omezení dovozu takových vajec je

28

potřeba spolupráce s Polskem, které by mělo poskytnout konkrétní informace o polských chovatelích a způsobu jejich práce. Je tedy rozhodující, zda by bylo omezení dovozu polských vajec odůvodněno ochranou domácích chovatelů nebo ochranou života a zdraví zvířat. Omezení dovozu polských vajec by se podle mého názoru dalo ještě lépe odůvodnit jedním z kategorických požadavků – ochrana dobrých životních podmínek zvířat. Podle Soudního dvora je ochrana dobrých životních podmínek zvířat veřejným zájmem. V tomto případě se však jedná o nekalou soutěž, která není výjimkou pro omezení obchodu. Nekalá soutěž není odůvodnitelná ani článkem 36 SFEU ani nepatří mezi kategorické požadavky. V současné době dochází ke kontrolám zásilek vajec ze zahraničí. Zpět do zahraničí bylo během ledna vráceno 2,7 milionu vajec. Vrácené zásilky pocházely nejenom z Polska ale i z Maďarska.43 Bylo u nich zjištěno, že vejce pochází právě z chovů, které nesplňují evropské standardy. Ministerstvo zahraniční nyní vyvíjí tlak na Komisi, aby státy, které směrnici nesplnily, nějakým způsobem sankcionovala. Těmto státům hrozí za nedodržení náležitostí chovů finanční sankce ze strany EU. Takové procedury ale nějakou dobu trvají. Evropská Komise koncem ledna varovala celkem 13 členských států kvůli nesplnění směrnice a vyzvala je, aby přijaly opatření k zavedení požadovaných chovů. Nyní napadeným státům běží dvouměsíční lhůta pro odpověď. Pokud státy neodpoví, pošle jim Komise odůvodněné stanovisko a znovu je vyzve ke splnění podmínek daných směrnicí. Až následně pokud stát nereaguje, může ho hnát před evropskou justici.44 Nyní už žádná vejce vracena být nemusí, zřejmě díky kontrolám, které probíhaly začátkem roku a díky vracení vajec z nežádoucích chovů zpět do zahraničí. Takové omezení dovozu není podle mého názoru nebezpečné pro vnitřní trh EU. Pokud členský stát porušil právo evropské unie tím, že nesplnil směrnici, mají ostatní členské státy právo na ochranu svých chovatelů tím, že zakážou dovoz produktů, jejichž výroba spočívá právě v porušení směrnice. Znevýhodnění domácích chovatelů, které by 43

44

Češi vrátili Polákům a Maďarům 2 700 000 vajec. Ihned.cz [online]. Vydáno 24. 2. 2012 [cit. 201203-06]. Dostupné z: . EK zahájila právní kroky vůči zemím porušujícím pravidla pro klece. Agris.cz [online]. Vydáno 26. 1. 2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: .

29

dovolení dovozu těchto produktů způsobilo, je naopak pro vnitřní trh nebezpečné. Situace by pravděpodobně vedla k likvidaci českých chovatelů. Tím by docházelo k jakémusi podrývání autority Evropské unie a včasné neplnění směrnic by se stávalo běžnějším.

30

4. Analýza vybraných rozsudků ESD v souvislosti s dovolenými omezeními obchodu 4. 1 Cassis de Dijon Jako první v souvislosti s dovolenými omezeními podle judikatury ESD bych chtěla zmínit rozsudek Cassis de Dijon, který patří mezi jeho nejvýznamnější rozsudky. Jak jsem už uvedla výše, tento rozsudek dal vzniknout tzv. pravidlu rozumu jako prvnímu principu Cassis, s ním souvisejícím kategorickým požadavkům a tzv. druhému principu Cassis. Jedná se o rozhodnutí REWE - Zentral AG v. Bundesmonopolverwaltung für Branntwein ze dne 20. února 1979 známé pod názvem Cassis de Dijon. Společnost REWE se sídlem v Německu chtěla dovážet z Francie likér s názvem Cassis de Dijon a obchodovat s ním na německém trhu. Německý zákon přikazoval, že ve státě mohou být prodávány pouze lihoviny s obsahem alkoholu 25%, kterého tento likér, který obsahoval pouze 15-20% alkoholu, nedosahoval a nemohl být tedy do Německa dovážen a prodáván. Vzhledem k tomu, že dovozce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u správního soudu, byly následně Soudnímu dvoru položeny předběžné otázky. Soudní Dvůr měl rozhodnout především o tom, zda jsou ustanovení určující minimální obsah alkoholu v likérech, které zabraňují dovozu likérů z jiných členských států, ve kterých je obchod s těmito likéry povolen, opatřením s rovnocenným účinkem. V té době neexistovala žádná harmonizace ve smyslu společných ustanoveních upravujících minimální obsah alkoholu v lihovinách. Soud rozhodl, že takové omezení by bylo oprávněné, pokud by se opíralo o nutnost ochrany veřejného zdraví, poctivých obchodních transakcí, ochrany spotřebitele a efektivního fiskálního dohledu podle Dassonvillské definice.45 Německá vláda se dovolávala na ochranu veřejného zdraví tak i na obranu proti nekalým obchodním praktikám. Veřejné zdraví podle německé vlády ohrožoval nízký obsah alkoholu v nápojích, které tak podle ní vyvolávají větší toleranci k alkoholu. Tento argument však Soud nepřijal, protože se velké množství alkoholu v Německu konzumuje ve zředěné podobě. Dalším odůvodněním ze strany Německa bylo, že připuštěním lihovin s obsahem alkoholu 45

Rozsudek ESD ve věci 8/74 Procureur du Roi v. Dassonville ze dne 11. 7. 1974

31

podle země původu by zanikl význam tuzemských zákonných požadavků na minimální obsah alkoholu. Německo se dovolávalo také na ochranu spotřebitele před nekalými obchodními praktikami ze strany výrobců a distributorů lihoviny, neboť by byli zvýhodněni oproti prodejcům lihovin s vyšším obsahem alkoholu. Důvodem by bylo její nižší daňové zatížení kvůli nižšímu obsahu alkoholu. Avšak podle Soudního dvora existoval jiný způsob, jak chránit spotřebitele. Tento argument tedy nebyl přijat vzhledem k tomu, že spotřebitel je ochráněn povinností uvést informaci o obsahu alkoholu na obalu výrobku. Pravidlo, že v Německu nesmí být prodávány lihoviny s nižším obsahem alkoholu, nebylo pro ochranu spotřebitele nezbytné. Soud tedy určil, že německou vládou stanovené důvody nesplňují kritérium veřejného zájmu, klasifikoval předpisy stanovující minimální obsah alkoholu jako opatření s rovnocenným účinkem a tedy jako nedovolenou překážku obchodu. Soud zde určil, že likér, který byl v souladu s právem vyroben a obchodován v jednom členském státě, nesmí být předmětem zákazu prodeje v jiném členském státě. Soud tedy stanovil několik výše zmíněných závazných požadavků pro dovolená omezení volného pohybu zboží mezi státy EU. Uplatnění těchto požadavků je podle Soudního dvora přípustné při splnění dalších podmínek. Technické a obchodní normy omezující obchod musí být dále nezbytné a přiměřené a nesmí být nadbytečné pro zajištění oprávněných požadavků a musí splňovat potřebu veřejného zájmu. Nezbytnost takových norem spočívá v tom, že jsou prostředkem, který obchodu brání nejméně. Znamená to, že Soudní dvůr rozsudkem Cassis de Dijon stanovil tzv. pravidlo rozumu neboli první princip Cassis, které bylo určitým rozšířením Dassonvillské definice, a zadal pravidlo, že jakýkoli produkt vyrobený a obchodovatelný v souladu s právem v jednom členském státě, musí být obecně připuštěn na trh jiného členského státu jako tzv. druhý princip Cassis. Z toho vyplývá, že stát si může určovat vnitrostátní pravidla například na minimální obsah alkoholu v likéru, ale tato pravidla budou platná jen pro domácí výrobky. Pokud by se měla vztahovat i na výrobky zahraniční, které byly v souladu s právem vyrobeny v zahraničí, představovala by zakázaná opatření s rovnocenným účinkem jako množstevní omezení. Dle mého názoru je potom takový vnitrostátní předpis opravdu zbytečný. Spotřebitel si může vybírat mezi výrobky

32

domácími i zahraničními, která tato vnitrostátní kritéria nesplňují. Domácí výrobce je proto znevýhodněn oproti tomu zahraničnímu. Omezení obchodu však nemůžeme ospravedlňovat ochranou domácího výrobce. Právě naopak, takové omezení je zakázané. Řešením se proto v této situaci nabízí úprava nebo zrušení takového vnitrostátního předpisu, který je v důsledku zdrojem diskriminace spíše domácích výrobců. Na základě tohoto rozsudku zkoumá Komise obchodní i technické normy, které stanoví, že výrobky vyráběné a obchodované v jednom členském státě musí splnit technické a kvalitativní podmínky, aby mohly být připuštěny na trh jiného členského státu. Jedná se především o normy, které se týkají složení zboží, jeho obalů a označování.

4. 2 Dassonville Rozsudek ESD ve věci Procureur du Roi v. Dassonville z roku 1974 vlastně předcházel zmíněnému rozsudku Cassis de Dijon, který z Dassonvillské definice vychází. Jednalo se o případ, kdy firma Gustave & Benoit Dassonville dovážela z Francie do Belgie “Scotch Whisky”. Belgické předpisy požadovaly, aby veškeré dovezené destiláty měly oficiální doklad ověřující označení jejich původu uznávané belgickou vládou. Dassonvillové v Belgii uplatnili britské celní osvědčení původu, které podle Francie musí mít zboží s označením původu. Francie nepožadovalo osvědčení o původu v případě „Scotch Whisky“. Dassonvillové tedy neprokázali příslušné osvědčení vystavené britskými úřady a britské celní osvědčení původu nesplňovaly požadavky belgického práva. Firma byla tedy žalována belgickým státním zástupcem, podle kterého porušovala belgické právo dovozem destilátů. Obranou Dassovillů bylo tvrzení, že ustanovení belgického práva ohledně dokladů ověřujících označení původu zboží je v rozporu se zákazem kvantitativních omezení a opatření s rovnocenným účinkem podle článku 30 SFEU. Faktem bylo, že jakýkoli obchodník, který dováží původem britský produkt do Belgie z Francie, kde je již tento produkt ve volném oběhu, získává britské osvědčení původu daleko komplikovaněji než dovozce dovážející přímo ze země původu. V tom 33

případě docházelo ke znevýhodňování francouzského dovozce oproti přímému dovozci z Velké Británie. Z rozsudku tedy vyplývá, že požadavky členského státu, týkající se označení původu, které může obtížněji splnit dovozce výrobku, který byl již uveden řádným způsobem na trh jiného členského státu, než je schopen je splnit přímý dovozce stejného výrobku ze státu původu, jsou požadavky, které mají rovnocenný účinek jako kvantitativní omezení zakázané Smlouvou. Soud tedy rozhodl, že belgické opatření je v nesouladu s článkem 34 SFEU. Soud rozhodl, že všechna obchodní pravidla upravená právem členských států, která přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně brání obchodu mezi členskými státy, je nutné považovat za opatření mající rovnocenný účinek jako kvantitativní omezení a tím vytvořil tzv. Dassonvillskou definici.46 Dokud neexistuje společná úprava Společenství, která zaručuje pravost označení původu produktu, může členský stát přijmout opatření, kterými by vyloučil nekalé způsoby jednání za podmínky, že tato opatření jsou rozumná a požadované důkazy nezpůsobí omezení obchodu mezi členskými státy a budou proto přístupné všem příslušníkům Společenství. Taková opatření nesmějí představovat svévolnou diskriminaci ani zastřené omezování obchodu mezi členskými státy.47 Pojem opatření mající rovnocenný účinek jako kvantitativní omezení byl tak konkretizován, o což se snažila už směrnice 70/50 EHS. Tato definice je však omezená jen na opatření, které představuje diskriminační zacházení se zbožím, které vstoupilo na trh uvnitř Společenství a které bylo rozšířeno až rozsudkem Cassis de Dijon i o nediskriminační opatření. Omezení obchodu, které opatření představuje, spočívá v jeho povaze a není třeba zjišťovat, zda má škodlivý účinek či jeho rozsah. Stačí tedy, aby omezení ještě ve skutečnosti ani nenastalo, ale pouze existuje hrozba, že by nastat mohlo. ESD zde zdůraznil tzv. kritérium přiměřenosti, podle kterého nesmí mít opatření, které má zabránit nekalým praktikám v daném obchodě, alternativy, které by obchodu mezi členskými státy bránily méně.

46 47

Rozsudek ESD ve věci 8/74 Procureur du Roi v. Dassonville ze dne 11. 7. 1974 tamtéž

34

4. 3 Keck a Mithouard Rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-267/91 a C-268/91, trestní řízení proti Bernardu Keckovi a Danielu Mithouardovi z roku 1993 patří mezi významné rozsudky ESD vzhledem k tomu, že nadále upravil podmínky uplatňování závazných požadavků a to především v případě opatření upravujících způsoby obchodování. Okolnosti případu byly takové, že francouzský zákon zakazoval přeprodej zboží se ztrátou. Důvodem byla ochrana malých obchodníků proti velkým supermarketům, které prodávaly vybrané zboží se ztrátou, aby do obchodů nalákaly zákazníky, kteří tak v obchodech nakoupí další zboží. Je důležité zmínit, že takové jednání supermarketů je protisoutěžním jednáním. Francouzští obchodníci Keck a Mithouard porušili tento zákon tím, že prodávali některé zboží se ztrátou, aby mohli konkurovat nedalekým německým supermarketům. Na základě toho bylo proti obchodníkům vedeno trestní stíhání. ESD měl tedy vyřešit otázku, zda je francouzský zákaz přeprodeje se ztrátou slučitelný se zásadou volného pohybu zboží, služeb a kapitálu, volné soutěže na společném trhu a nediskriminace podle státní příslušnosti. Soud připustil, že francouzský zákon může omezit rozsah prodejů výrobků z jiných členských států. Podle judikatury Cassis de Dijon jsou překážky obchodu, které jsou důsledkem aplikace na zboží pocházejícího z jiných členských států, kde bylo zboží legálně vyrobeno a obchodováno, opatřením s rovnocenným účinkem kvantitativnímu omezení. Tak je tomu i v případě, že jsou předpisy uplatňovány na zboží tuzemské i zahraniční. Výjimku může představovat jedině veřejný zájem. ESD však upravil toto pravidlo dané judikaturou Cassis de Dijon a Dassonville a určil, že aplikace na výrobky jiných členských států národních ustanovení omezujících nebo zakazujících některé způsoby obchodování nemůže omezit přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně obchod mezi členskými státy. Podmínkou však je, že se daná ustanovení aplikují na všechny dotčené obchodníky působící na národním území. 48 Dřívější charakteristika opatření s rovnocenným účinkem podle judikatury Dassonville zahrnovala i omezení týkající se způsobu obchodování se zbožím, nejen zboží samotné. 48

Rozsudek ESD ve spojených věcech C-267/91 a C-268/91, trestní řízení proti Bernardu Keckovi a Danielu Mithouardovi ze dne 24. 2. 1993

35

Taková opatření byla judikaturou Keck z Dassonvillské definice vyloučena. Soud tedy rozhodl tak, že francouzský zákon zakazující přeprodej zboží se ztrátou nepředstavuje opatření s rovnocenným účinkem kvantitativnímu omezení a není tak v rozporu s článkem 34 SFEU. Nové upřesnění definice opatření s rovnocenným účinkem kvantitativnímu omezení bylo nadále použito například ve spojených případech Tankstation 't Heukske vof a Boermans.49 Jednalo se o situaci, kdy holandský předpis určoval otvírací hodiny a povinnou zavírací dobu pro obchody, které byly součástí benzínových stanic. Omezení se však netýkalo určených benzínových stanic, které byly umístěny mimo město u dálnic a které mohly překročit povolenou otevírací dobu s tím, že mohly v této době prodávat jen určité druhy zboží a stanoveným způsobem. Dvě výše jmenované benzínové stanice holandský předpis porušily a bylo proti nim zahájeno trestní stíhání. Obchody se bránily tím, že holandský předpis upravující podmínky prodeje zboží mimo danou otevírací dobu je v rozporu s článkem 34 SFEU. Soud rozhodl, že holandský předpis nepředstavuje omezení s rovnocenným účinkem kvantitativnímu omezení a není tedy v rozporu s článkem 34 SFEU, vzhledem k tomu, že se jedná o úpravu způsobu obchodování podle judikatury Keck. Mezi způsoby obchodování podle judikatury Keck můžeme zařadit národní pravidla upravující například otevírací hodiny obchodů a pracovní dobu, počet obchodů, kterým může být prodej povolen na základě licence 50, způsob propagace zboží51 nebo zákazy reklamy52.

4. 4 Schmidberger Jedním z novějších případů je rozsudek Soudního dvora Schmidberger. 53 Jednalo se o situaci, kdy bylo v Rakousku povoleno ekologické shromáždění a blokáda dálnice na Brenneru. Hlavním důvodem shromáždění bylo poukázat na ohrožení životního 49 50 51 52 53

Rozsudek ESD ve spojených věcech C-401/92 a c-402/92 Tankstation 't Heukske vof a Boermans ze dne 2. června 1994 Rozsudek ESD ve věci C-387/93 Banchero ze dne 14. prosince 1995 Rozsudek ESD ve spojených věcech C-267/91 a C-268/91, trestní řízení proti Bernardu Keckovi a Danielu Mithouardovi ze dne 24. 2. 1993 Rozsudek ESD ve věci 292/92 Hünermund ze dne 15. prosince 1993 Rozsudek ESD ve věci C-112/00 Schmidberger ze dne 12. června 2003

36

prostředí kvůli vysokému provozu nákladních vozidel na Brenneru. Tím byl na tomto místě přerušen veškerý provoz na 30 hodin. Následkem toho, byly některé automobily na Brenneru zablokovány. K blokádě došlo v pátek, v sobotu tedy mohly být automobily uvolněny, avšak Rakousko nedovoluje jízdu kamionům v určitých hodinách v sobotu ani v neděli. Německá společnost Schmidberger zabývající se mezinárodní přepravou tedy podala žalobu proti Rakouské republice k náhradě škody, protože některé z jejich kamionů zůstaly na Brenneru zablokovány až čtyři dny. Společnost argumentovala také tím, že nezakázání shromáždění a chybějící zásah rakouských orgánů tvoří překážku volného pohybu zboží a představuje tedy porušení evropského práva. Naopak rakouská vláda tvrdila, že rozhodnutí nezakázat oznámené shromáždění bylo přijato po podrobném přezkoumání. Navíc o chystaném shromáždění byly poskytnuty informace předem jak v Rakousku, tak i v Německu a Itálii. Dále se nejednalo o překážku trvalého rázu ale o záležitost po dobu 30 hodin představující svobodu projevu a shromažďování, protože tato práva jsou v demokratické společnosti nedotknutelná. V první řadě bylo tedy třeba určit, zda musí stát podle zásady volného pohybu zboží zajistit přístup k důležitým obchodním trasám. Dále je třeba určit, zda má taková povinnost státu přednost právě před základními lidskými právy, jako je svoboda projevu a shromažďování. Povolení shromáždění by mohlo představovat neodůvodněnou překážku zásadě volného pohybu zboží a tím by mohlo být v rozporu s článkem 34 SFEU. V souvislosti s případem je nutné připomenout rozhodnutí ve věci Komise v. Francie. SFEU zakazuje opatření státního původu jako nedovolená omezení volného pohybu zboží, kdy stát sám vytvoří překážku. Soud však v tomto rozsudku připomenul, že k nedovolenému omezení dochází i tehdy, když stát nepřijal požadovaná opatření, aby odstranil překážky bránícímu volnému pohybu zboží, které nebyly státního původu.54 Z toho vyplývá, že státy nejen že nesmí přijímat opatření, které by představovalo překážku volnému pohybu zboží, ale zároveň musí přijmout všechna nezbytná opatření, aby zajistili dodržování zásady volného pohybu zboží. 54

Rozsudek ESD ve věci C-265/95 Komise v. Francie ze dne 9. prosince 1997

37

Povolení shromáždění na Brenneru, které způsobilo blokádu důležité obchodní cesty a tím narušilo obchod, by tedy představovalo opatření s rovnocenným účinkem a bylo by v rozporu s článkem 34 SFEU. Taková překážka však mohla být odůvodněna některým z veřejných zájmů upravených článkem 36 SFEU. Vzhledem k tomu, že se jednalo o ekologické shromáždění, jehož cílem bylo upozornit příslušné orgány na ohrožení životního prostředí, by povolení tohoto shromáždění mohlo být odůvodněno právě ochranou životního prostředí a ochranou veřejného zdraví podle článku 36 SFEU. V otázce zda mají přednost zmíněná základní lidská práva před zásadou volného pohybu zboží Soudní dvůr rozhodl, že opaření neslučitelná s ochranou základních lidských práv jsou nepřijatelná. Zakázáním oznámeného ekologického shromáždění by se rakouská vláda dopustila porušení základních práv svobody projevu a svobody shromažďování. Podle soudu představuje ochrana těchto práv oprávněný zájem, který je důvodem pro omezení zásady volného pohybu zboží. Soud tak zmínil další kategorický požadavek, kterým jsou lidská práva. Je tedy pravda že, povolení ekologického shromáždění znamenalo jisté omezení obchodu a zapříčinilo škodu německé společnosti Schmidberger. Ta však podle soudu nemá nárok na náhradu škody, vzhledem k tomu, že povolení blokády bylo v souladu s ochranou základních lidských práv. Navíc byla splněna podmínka, že cíle ekologického shromáždění nemohlo být dosaženo jiným způsobem, který by obchod omezoval méně. Soud tedy odpověděl, že nezakázání shromáždění není v rozporu s článkem 34 SFEU.

38

Závěr Evropská unie prošla stádiem celní unie a společného trhu, aby tak mohla v roce 1993 dosáhnout stádia vyšší ekonomické integrace – jednotného vnitřního trhu. Vnitřní trh je prostorem bez vnitřních hranic, ve kterém platí volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu a platí zde společní politiky. V první kapitole bylo mým úkolem seznámit čtenáře se základními pojmy souvisejícími se zásadou volného pohybu zboží. Právní úprava této zásady je ve Smlouvě o fungování Evropské unie rozptýlená. SFEU zakazuje dovozní a vývozní cla a všechny poplatky s rovnocenným účinkem mezi členskými státy a definuje zboží, na které se tyto podmínky vztahují. Dále, jako druhou podmínku fungování volného pohybu zboží, zakazuje množstevní omezení a opatření s rovnocenným účinkem. SFEU upravuje i problematiku státních podpor a řeší jejich případnou slučitelnost s vnitřním trhem. Zákaz daňové diskriminace stanovený Smlouvou je rovněž podstatný pro fungování jednotného vnitřního trhu. Podle SFEU zásada volného pohybu zboží platí pro výrobky, které byly vyrobeny v některém z členských států, a pro výrobky, které pochází ze třetích států a u kterých byly splněny všechny dovozní náležitosti. V druhé kapitole jsem vymezila možnosti omezení zásady volného pohybu zboží. Mezi taková omezení patří tarifní překážky, kam patří dovozní a vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem, množstevní omezení a opatření s rovnocenným účinkem, technické překážky, nedovolené státní podpory, daňová diskriminace a státní monopoly obchodní povahy. Zatímco tarifní omezení jsou Smlouvou bez výjimky zakázána, u množstevních omezení a opatření s rovnocenným účinkem existují výjimky, kdy mohou být zákazy nebo omezení dovozu či vývozu povoleny. Cílem třetí kapitoly bylo objasnit výjimky ze zákazu omezení obchodu mezi členskými státy. Lze je rozdělit do dvou skupin – taxativní výčet výjimek v článku 36 SFEU, které smí mít diskriminační povahu, ale nesmí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace a závazné požadavky podle ustálené judikatury ESD. Na závazné požadavky se nelze odvolávat v případě

39

diskriminačních opatření. Obě skupiny výjimek se musí týkat veřejného zájmu. Při jejich aplikaci platí pravidlo přiměřenosti, podle kterého musí být omezení přiměřené ke sledovanému účelu a nesmí existovat další alternativy, které by obchodu bránily méně. Ve čtvrté kapitole bylo mým cíle analyzovat vybrané rozsudky ESD v souvislosti s dovolenými omezeními obchodu. Prvním z významných kroků ESD byl v této problematice rozsudek Dassonville, kdy byla vytvořena tzv. Dassonvillská definice. Soud zde vytvořil definici pojmu omezení s rovnocenným účinkem jako všechna obchodní pravidla upravená právem členských států, která přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně brání obchodu mezi členskými státy. Rozsudek Cassis de Dijon dal vzniknout pravidlu rozumu (prvnímu principu Cassis), podle kterého nediskriminační opatření uvalená na zboží dovezené i tuzemské mohou představovat zakázaná opatření s rovnocenným účinkem kvantitativním omezením, pokud je dovezené zboží znevýhodněno a vytváří tak překážku volnému pohybu zboží. Došlo tak k rozšíření Dassonvillské definice i o nediskriminační opatření. Taková omezení mohou být odůvodněna závaznými požadavky, pokud jsou splněny aplikační podmínky. Druhý princip Cassis je vlastně zásadou vzájemného uznávání, podle které jakýkoli produkt vyrobený a obchodovatelný v souladu s právem v jednom členském státě, musí být obecně připuštěn na trh jiného členského státu. Tento princip řeší problematiku technických překážek obchodu. Definice opatření s rovnocenným účinkem byla však později zúžena podle rozsudku Keck a Mithouard. Soud z pojmu opatření s rovnocenným účinkem vyloučil aplikace ustanovení na zboží jiných členských států, které omezují nebo zakazují některé způsoby obchodování. Poslední vybraný případ Schmidberger je zajímavý především tím, že dal vzniknout dalšímu závaznému požadavku – ochrana svobody projevu a svobody shromažďování. Během vypracovávání této bakalářské práce jsem měla možnost seznámit se s problematikou omezení volného obchodu a s množstvím rozsudků ESD, které se týkají právě této oblasti. Na základě toho se dá říct, že od šedesátých let dochází k postupnému uvolňování a odstraňování překážek obchodu a mezi členskými státy. Celý proces začal odstraněním celních bariér a postupně vedl ke vzniku jednotného vnitřního trhu. V průběhu času se ukázalo, že je zapotřebí stále více výjimek ze zákazu omezení

40

obchodu. Zlomovým bodem byl rozsudek Cassis de Dijon, kde Soud stanovil několik závazných požadavků. Na vnitřním trhu se tak objevilo několik dalších důvodů pro povolení omezení obchodu. Smlouva o ES stanovovala pouze několik taxativně vymezených výjimek. V průběhu let však ani tyto důvody nestačily a bylo třeba uvádět stále nové závazné požadavky. Dá se tedy říci, že odstraněním cel a daňové diskriminace došlo k uvolnění obchodu. Státní podpory lze také korigovat takovým způsobem, aby nezvýhodňovaly určité podniky a nenarušovaly tak vnitřní obchod. Technické překážky jsou řešeny pomocí harmonizace technických norem a předpisů. Lze je však řešit i na základě principu vzájemného uznávání podle rozsudku Cassis de Dijon v případě, že není daná situace harmonizována na komunitární úrovni. Odstranění množstevních omezení však není tak jednoduché, v tomto případě je třeba chránit veřejné zájmy. V některých případech by nedovolení omezení obchodu znamenalo ohrožení zdraví a života a dalších chráněných zájmů. Dá se tedy říci, že dovolených výjimek ze zákazu omezení obchodu přibývá. Jedná se spíše o dovolená omezení dovozu, omezení vývozu jsou poměrně vzácná. Zájmy stanovené v článku 36 SFEU a stanovené závazné požadavky podle judikatury ESD je třeba chránit. Dovoluji si odhadnout, že závazných požadavků bude i nadále přibývat vzhledem k potřebě chránit i některé další veřejné zájmy. Jedním z takových zájmů by mohla být ochrana proti nekalé soutěži v souvislosti s případem polských vajec, které se prodávají za nízké ceny, protože pocházejí z neupravených chovů a které porušují právo evropské unie. Pokud by ESD tento případ řešil, možná by uznal ochranu proti nekalé soutěži nebo ochranu před protiprávní výrobou za nízkou cenu jako další závazný požadavek.

41

Resumé The principle of free movement of goods is one of the cornerstones of the European Union's internal market. Controls on the movement of goods within the internal market have been banned since 1993 and the European Union has become a single territory without internal frontiers. Articles 28 – 30 Treaty on the Functioning of the European Union (TFEU) prohibit customs duties on import and export between Member States and of all charges having equivalent effect. Articles 34 and 35 TFEU relate to intra-EU imports and exports and prohibit quantitative restrictions and all measures having equivalent effect between Member States. This bachelor thesis deals with the area of exceptions to the prohibitions of Articles 34 and 35 TFEU. These exceptions can be divided into two main groups – provisions justified on Article 36 TFEU and on mandatory requirements. Article 36 TFEU provides for derogations to the internal market freedoms of Articles 34 and 35 TFEU that are justified on certain specific grounds. The quantitative restrictions can be justified on public morality, public policy or public security, the protection of health and life of humans, animals or plants, the protection of national treasures possessing artistic, historic or archaeological value or the protection of industrial and commercial property. The prohibitions must not amount to arbitrary discrimination or a disguised restriction on trade between Member States. Other provisions do not preclude prohibitions justified on mandatory requirements recognized by the Court of Justice. The concept of mandatory requirements was laid down as a list of protected interests in the Cassis de Dijon judgment. These requirements relate in particular to the effectiveness of fiscal supervision, the protection of public health, the fairness of commercial transactions, the defense of the consumer etc. Derogatory measures must then be shown to be necessary and proportionate. Since the customs union formation the trade barriers between Member States have been eliminated but the number of mandatory requirements has increased. The quantitative restrictions removal in its entirety is an impossible goal as the public

42

interest needs to be protected. This bachelor thesis analyses the most significant judgments of the Court of Justice related to limitations of free trade and evaluates their contribution. It also analyses the internal market development process.

43

Seznam zdrojů Primární prameny: Smlouva o fungování Evropské unie Směrnice Rady 93/7 ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu Směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic Směrnice Komise ze dne 22. prosince 1969 založená na čl. 33 odst. 7 o zrušení opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu, na která se nevztahují jiné předpisy přijaté na základě Smlouvy o EHS (70/50/EHS)

Odborné publikace: STEHLÍK, V., HAMULÁK, O., PETR, M.: Praktikum práva Evropské unie. Vnitřní trh. 1. vydání, Praha: Leges, 2011, 288 s. SVOBODA, P.: Liberalizace obchodu zbožím v právu Evropské unie. 1.vydání, Praha: C.H.Beck, 2003, 257 s. TICHÝ, L. a kol.: Dokumenty ke studiu evropského práva. 1. vydání, Praha: Linde Praha a.s., 1999, 688 s. TICHÝ, L., ARNOLD, R., DUMBROVSKÝ, ZEMÁNEK, J., KRÁL, R.: Evropské právo. 4.vydání, Praha: C.H.Beck, 2011, 928 s. TILLOTSON, J.: European Union Law: Text, Cases and Materials. 3. vydání, Londýn: Cavendish Publishing Limited, 2000, 640 s. TÝČ, V.: Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. vydání, Praha: Legres, 2010, 304 s.

44

Judikatura: Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci: C-387/93 Banchero 72/83 Campus Oil 120/78 Cassis de Dijon 60 a 61/84 Cinéthèque 121/85 Conegate C-244/06 Dynamic Medien 15/79 Groenveld 292/92 Hünermund C-267/91 a C-268/91 Keck a Mithouard C-265/95 Komise v. Francie 302/86 Komise v. Dánsko 7/68 Komise v. Itálie C-270/02 Komise v. Itálie C-319/05 Komise v. Německo C-141/07 Komise v. Spolková republika Německo C-157/96 National Farmer's Union 8/74 Procureur du Roi v. Dassonville 34//79 Regina v. Henn and Darby C-401/92 a c-402/92 Tankstation 't Heukske vof a Boermans 7/78 Regina v. Thompson C-367/89 Richardt 267/80 Riseria Modenese 181/82 Roussel C-275/92 Schindler C-112/00 Schmidberger C-314/98 Snellers Internetové zdroje: Česká drůbež. Ohrožený druh? Deník.cz [online]. Vydáno 13. 2. 2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: . Češi vrátili Polákům a Maďarům 2 700 000 vajec. Ihned.cz [online]. Vydáno 24. 2. 2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: . Databáze Cesta do Evropské unie. Isap.vlada.cz [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: . 45

EK zahájila právní kroky vůči zemím porušujícím pravidla pro klece. Agris.cz [online]. Vydáno 26. 1. 2012 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: . Europa, Přehledy právních předpisů EU [online] [cit. 2012-02-15]. Dostupné . Kontrola dovážených potravin, Česká televize [online]. Vydáno 28. 7. 2011 [cit. 201202-14]. Dostupné z: . Kuřata plná vody putují zpět do Polska, Vitalia [online]. Vydáno 12. 1. 2011 [cit. 201202-14]. Dostupné z: . Práva spotřebitelů v Evropě. Europa.eu [online]. [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: . Salmonela je až třikrát častější u kuřat z dovozu, Česká televize [online]. Vydáno 14. 9. 2010 [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: . Tis ČR, Zpráva o trhu drůbežího masa srpen 2011 [online]. Státní zemědělský intervenční fond, vydáno 30. 9. 2011 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: . Volný pohyb zboží, Příručka k uplatňování ustanovení Smlouvy upravující volný pohyb zboží [online] [cit. 2012-02-15]. Dostupné z: .

46