Trosečníci na planetě bouří.
Osudy třech trosečníků ve vesmíru a jejich život mezi domorodci planety.
Černou oblohu každou chvíly osvětlovaly blesky doprovázeny děsivým hřmotem. V dálce jim konkurovala sopka svými plameny a září tryskající lávy. Pochmurnou vizi podporovaly proudy deště, který vytvářel na zemi množství potoků, které se hnaly do ůdolí a braly sebou kameny i stromy,vyvrácené větrem i proudy vody. Tak tato planeta uvítala trojici trosečníků v přistávacím modulu, který stál na plošině úpatí hory. Oni však děkovali svému osudu, neboť několik dnů dozadu již byli smířeni se svým osudem, který jim nabizel jenom smrt v hlubinách vesmíru. Dva z jejich posádky již tento osud potkal. Zanedlouho bude jejich lod zachycena atmosférou planety a shoří v ní i s jejich mrtvými těly. Profesor Vasil Malenkov, pilot Harry Smith a asistentka Joana Rychterová našli svou záchranu v přistávacím modulu, který je donesl na tuto planetu. Považovali to za zázrak, že asteroid , který jim zkřížil cestu a vzal je do zajetí, podlehl přitažlivosti planety a propustil je ze své moci. Asteroid pokračoval ve své pouti po vesmíru, oni však byli přitahováni k planetě a stali se její dočasnou oběžnicí. Tomu musel nastat konec, přitažlivost planety byla neustále silnější, stále se k ní blížili. Přístroje ukazovaly na blízkost atmosféry planety. Jakmile do ní vstoupí, je jejich osud neodvratný. Věděli o riziku, který podstupují, ale jen v přistávacím modulu, který byl určen k přistání na Marsu, měli alespon naději na přežití. Když začla teplota na lodi stoupat a přístroje hlásily poplach, odstartovali od lodi. Riskovali své životy. Přistání na neznámé planetě nebyl modul připraven. Byl určen pro již vyzkoušené přistání na planetě Mars. Tam by je čekalo setkání s jinou posádkou a pohodlí stanice.
Přistávací modul se však ukázal jako výborný prostředek i na této planetě. Přistání bylo sice velmi tvrdé, modul utrpěl řadu požkození, ale obstál. Donesl posádku ve zdraví, na neznámou planetu, která je vítala bouří, ale jak ukazovali přístroje s atmosférou od zemské se nelišící. I rozloha planety byla obdobná zemi, jen nepatrně se lišící. Dokonce i jí obíhající měsíc byl od ní skoro stejně vzdálen a její slunce bylo také v přijatelné vzdálenosti, aby jeho paprsky jí udělaly s planety skvělé místo pro život. S vesmírné lodi mohli sledovat její oceán a tři kontinenty. Kontinent na němž přistáli byl největší , umístěn z větší části na severní polokouly. O tom však posádka neuvožovala, byli nadšeni,že se jim podařilo si zachovat životy. Již z pozorování s lodi věděli, že planeta je dobrá k jejich přežití. Takové počasí v den, ve kterém uskutečnili přistání, není každý den. Většinou je na planetě slunečné a teplé počasí. I toho dne se bouře ztišila a zanedlouho se obloha zbavila černých mraků ukázala se v modré kráse z jasným a zářivým sluncem.
Po tři dny zůstala posádka v modulu, v němž byla oblečena ve skafandrech. Vyslala ven robota, který prověřoval bezpečnost ovzduší pro život. Věděli, že na planetě je dýchatelné ovzduší , báli se však radiace či jiných faktorů nutných pro život nebo ho ohrožující. Výsledky byly skvělé, v mnohém překonávaly i podmínky na zemi. To bylo výborné, věděli totiž že ve skafandrech by nedokázali ani opustit plošinu na které přistáli. Byly přiliš těžké, špatně se v nich pohybovali. Plošina byla rozsáhlá, ale na vysoké hoře. Museli z ní sejít a to by asi ve skafandrech nešlo. Přišlo i špatné zjištění. Bylo přerušeno spojení s lodí, zřejmě již došlo k jejimu konci v atmosféře. Oni však postrádali nákladní modul, který měl odstartovat den po nich. Podle posledních zpráv s lodi skutečně odstartoval. Dosud však marně čekali až spustí signál, kterým jim oznámí polohu přistání. Posádka měla obavy, bez nákladního člunu neměli zásoby jídla ani jiné prostředky k přežití. Byli by odkázani jen na darech planety, o níž toho mnoho nevěděli. Modul přistál uprostřed plošiny, která byla dosti vysoko na hoře, takže viděli jen vzdálené kopce a hory, mezi nimi skrytá údolí. Co je pod plošinou však nevěděli, tam mohl být i nákladní modul, jehož přistání přehlédli. Čtvrtý den vystoupili Harry Smith a Joana Rychterová poprvé z modumu na plošinu.
Byli oblečení ve skafandrech,věřili sice přístrojům, ale pro jistotu je měli stále uzavřené. Šli tedy velmi pomalu a s obtížemi, se srdcem divoce bijícím. Když došli na okraj, viděli jenom příkrý sráz vedoucí dolů. Byl kamenitý a holý, teprve níže se na objevovaly křoviny , které ustupovaly vzrostlým stromům až přecházeli v hustý les v údolí. Procházeli po okraji plošiny až do mist kde končila a stoupala vzhůru vysokým skalní štítem. Tu se přikrý svah měnil skalní stěnu. V hlouce uviděly nákladní modul. Takřka ho přehlédli, byl zasypán sutí ze skály kterou strhl svým dopadem na ní. Padal nejméně 200 metrů,když se s ním utrhl okraj plošiny. Pádem se zřejmě poškodil,proto ho nezaznamenali. Harry s Joanou viděli, že se k modulu mohou dostat jen cestou z plošiny do údolí a potom vystoupat po srázu k němu zespoda. Jak si promýšleli cestu, uviděli z lesu vystupovat nějaké postavy. Byla to tlupa neznámých tvorů, jen vzdáleně připominající lidi. První živočich na planetě,kterého spatřili,byl ochlupen a kráčel z přima,ale pomáhal si občas i dlouhými pažemi. Takže byl podoben spíše šimpanzovi nebo gorile. Tvorové došli až k modulu a opatrně si ho prohliželi. Pojednou se dali na útěk s hrozným vřískánim. Harry viděl před čím utikali. V otvoru ve skále se objevil další tvor, byl vysoký,mohutný a hrůzu nahánějíci svou doširoka otevřenou tlamou ,zřejmě kočkovitá šelma,mnohem větší jako tygr. Harry s Joanou si uvědomili, že dostat se k modulu výstupem do skalního srázu není tim nejobtížnejším, ale přežít střet s timto dravcem bude problém mnohem větší. Po návratu k přistávajícimu modulu se rozhodli prvně zkusit ovzduší planety na vlatním těle. Vzájemně si pomohli odšroubovat helmu. Planeta na ně dýchla a oni byli omámeni vůní vzduchu na ní. Byl cítit svěžestí, pryskyřicí a ještě něčim ,co nedovedli popsat. Joana to později nazvala vánoční vůní, opravdu to bylo podobné. Obavy z dravce,který měl doupě nad nákladním modulem, vedly k úvahám o možnosti jeho vypuzení. Kamera nočního vidění pomohla k poznání jeho zvyků. Noc byla dobou, kdy vyrážel na lov. Přes den byl zalezlý ve skále, zřejmě jeskyně. Jen když byl vyrušen vyšel ven. Vasil Malenkov přišel s nápadem jak ho vypudit. Každý s posádky měl signální pistoly a tři náboje do ní. Harryho úkolem bylo vystřelit náboj z lesu do skalniho otvoru, Vasil bude krýt jeho ústup z plošiny, kdyby ho šelma vycítila.
Harry se vydal ze srázu k lesu a šel kolem ještě dost řidkého lesa ke skále. Cestou si všiml , že je sledován tvory opičí visáže v korunách stromů. Obával se ,že svým křikem upozorní šelmu a nebo že ho napadnout. Všiml si, že jsou velmi silní a je jich patrně mnoho. Opice se však rozhodli, že ho budou jen zkoumat v uctivé vzdálenosti. Výstřel způsobil velkou paniku. Vzlétlo mnoho ptactva a opice se daly na útěk. Harry však výstřelem se trefil do skalní dutiny, kde měla šelma doupě. Oblak dýmu se vyvalil z dutiny a za ním i šelma s hrozným řevem a zřejmě i spáleným kožichem. Harry ukryt za balvany vystřelil ještě jednou, kousek od šelmy se zableklo a začal se valit červený dým. Šelma se výbuchem svalila na bok, vyskočila a začla prchat přimo směrem k Harrymu. Tu zasáhl Vasil. Jeho výstřel před běžící šelmou způsobil, že dravec udělal přemet a začal prchat směrem k doupěti. Než stačil doběhnout, další výstřel změnil směr útěku dravce, ten velikými skoky zmizel v lese. Cesta k nákladnímu modulu byla bezpečná. Harry začal odvalovat s něho kameny, zatímco Joana spouštěla lana s brzdicich padáků,na nichž se spouštěl Vasil a ihned se také zapojil do odstranování navalených kamenů. Po usilovné práci se jim podařilo odstranit kamenou sut z mechanismu jeho otvíraní a potom ho i otevřít. Ve stěhování zásob se rozhodli střidat,jeden bude upoután na laně s brzdících padáků,vystupovat s nákladem k Joaně u navijáku,druhý bude chystat další náklad. Zatímco Harry připoután lanem stoupal po skále,Vasil si všiml doslova mračna netopýrů ,jak vylétají v dýmu ze skály. Když nahlédl do tvoru ve skále, spatřil že to není jen dutina sloužící za doupě šelmě. Byla to jeskyně veliká jak dvě mistnosti. Když se Harry spustil dolů, udělali nový plán. Jeden se postaví k jeskyni, a druhý bude brát s kontejneru věci ,které mohou zatím postrádat, uváže je na lano a věci, které uznají za nezbytné, odloží stranou a potom je dopraví až nahoru na plošinu a k přistávajícímu modulu. Poslední výstupy uskutečnili již za světla reflektorů. Tma a hlavně únava je donutili úkol odstěhovat věci až k modulu odložit na zítřejší den. Usnuli sotva došli k modulu a Joana jim ani večeři nestihla podat. Měli zásobu jídla na mnoho měsíců, různé přistroje a nástroje určené k průzkumu na Marsu, ale použitelné i na této neznámé planetě, kterou si prozatímně pojmenovali jako planetu bouří.
Dalších několik dnů byli zaměstnání sestavením slunečních kolektorů a jejich připojení na energetickou soustavu modulu. Plachty a lana brzdícich padáku použili ke stavbě přistavku, kterým udělali z modulu docela pěkně sídlo. Vychutnávali si klidu po jejich nervy drásajících minulých zážitků. Docela i zapominali nato, že jejich situace je velmi špatná. Další prudké bouře a slabé zemětřesení jim to připomněli. Dříve nebo později, ale jistě, blesky si najdou i jejich sídlo, což by byl jejich konec. Na plošině bylo zázrakem,že se dosud tak nestalo. Musejí se pokusit o nalezení místa, kde by byli chráněni před bouřemi a pokud možno si zachovali pohodlí, které jim zatím bylo umožněno zásluhou techniky, kterou byl vybaven modul. Věděli,že se budou pravděpodobně muset vzdát techniky a snažit se využívat možností, které jim nabídne tato planeta a její příroda. Odkládat průzkum planety a její přírody by mohlo být nebezpečné mnohem víc, jak nebezpečí kterému budou vystaveny při jeho průzkumu. Začly přípravy na průzkum planety. Nezačali od nuly, studovali pečlivě záznamy s lodi uložené v počítači modulu. Vyznačili si okruh, kam se mohli dostat při pěší pouti. Ten si určili na základě úvah o své schopnosti jít neprostupnými zalesněnými horami, kopci a údolími. Za timto kruhem byl oceán na východě ,vysoké velehory na západě a plochá rovina na jihu. Zaměřili se na sever, tím směrem se krajina skláněla v nížinu, kterou protékala mohutná řeka s řadou přitoků. Mezi nimi byla i řeka, která měla svůj počátek v jezeru , byla také dosti mohutná a po krátkém toku se spojovala s tou mohutnější ve veleřeku,jaké na zemi není. Jerero bylo vzdáleno od jejich pobytu nejméně pět dnů chůze krajinou kopců a údolí, většinou pokrytými lesy. Žádná sopka však nebyla v jeho blízkosti. Členové posádky si uvědomovali to nebezpečí, kterému se vystavují. Opuštění modulu, které bude velmi dlouhé, je připraví o vše spojené s civilizací. Návrat k modulu může trvat také měsice,a nebo se zpět vůbec nedostanou. I když to nikdo z nich nevyslovil, všichni měli stejnou myšlenku. Když žijí na těto planetě opicím podobní tvorové,šelmy a ptáci,je také skoro jisté, že se tu najde i člověku podobný tvor. Podle záznamů s lodi, však nic takového nešlo poznat. Musí ho nalézt sami.
Trojice se vydala na pochod s hory do lesů obtěžkána batohy za krásného dne. Za zády ponechala modul a civilizaci, kterou přinášel. Šli do neznáma, jen z myšlenkou nikým nevyřčenou. Najít tvory s inteligencí a podminky pro život a najit oblast vhodnou pro svůj život.
