OSUDY KOSTELCE NAD ORLICÍ VE 14. STOLETÍ

ORLICKÉ HORY A PODORLICKO 14: 401−410 (2007)

©2007 MGOH RYCHNOV N. KN., ISSN 0475−0640

OSUDY KOSTELCE NAD ORLICÍ VE 14. STOLETÍ Aleš Flídr Koželužská 7, 602 00 Brno, e−mail: [email protected]

Před několika lety vyšla v kosteleckém Zpravodaji zmínka o nalezení tří nových dokumentů týkajících se dějin Kostelce nad Orlicí a o jejich probíhajícím výzkumu. Musím předeslat, že nejde o objev neznámých dokumentů, ale o znovuobjevení originálů listin, jejichž text byl badateli využit už v 19. století při sestavování dějin zmíněného města, popř. potštejnského panství, k němuž Kostelec od nejstarších dob až do roku 1746 patřil. Jedná se o tři listiny ze 14. století, ve kterých jsou zachyceny majetkové vztahy mezi českým panovníkem a šlechtou a které jsou dnes uloženy ve Státním ústředním archívu v Praze. Jejich nové připomenutí však nebylo vůbec na škodu, neb jejich podrobný výzkum ukázal, že staří badatelé některé údaje, jež pak byly nekriticky tradovány v literatuře, převzali nesprávně a dopustili se tak určitého zkreslení, jež se v násle− dujícím textu pokusím napravit. Publikováním českého překladu těchto listin zároveň doplňuji listář ke kosteleckým dějinám z roku 1992 (Tříška 1992, 55−63). S počátky Kostelce nad Orlicí se pojí řada dnes již překonaných představ. V regionální literatuře se občas vyskytuje názor, že počátky města souvisí s hradištěm na vyvýšenině mezi potokem Štědrou a Kněž− nou. Po zániku tohoto hradiště se osídlení mělo přesunout do prostoru dnešního města. Tato teorie je v podstatě správná až na fakt, že původní obyvatelé Kostelce nepřišli ze zmíněného hradiště, ale nejspíše ze zemědělské osady rozkládající se v prostoru dnešní těžební jámy cihelny (Vokolek 1992, 42). Hradiště nad Tutlekami existovalo, ale fungovalo v době kultury lidu popelnicových polí, přesnější zařazení není možné, neboť bylo určeno pouze na základě terénního průzkumu. Rozsáhlé a hustě zalidněné sídliště s početnými doklady řemeslné výroby bylo naopak archeologickým výzkumem odkryto M. Richtrem z Archeo− logického ústavu v Praze v letech 1956 − 1957 při záchranných pracích po skrývce zeminy ve zdejší cihelně (Richter 1958). Předlokační sídliště bylo datováno do mladší a pozdní doby hradištní, tedy do 12. a 13. století. Tato osada ležela sice na úrodné půdě vhodné k zemědělské činnosti, z hlediska obrany však nešlo o nikterak strategickou polohu. Proto lze v souvislosti s vyhasínáním osídlení v této lokalitě ve 2. polovině 13. století předpokládat přemístění obyvatel do lépe chráněné polohy 401


na hraně úrodné plošiny nad údolím Orlice v prostoru dnešního městského centra. Ve zmíněném prostoru vznikl na konci 13. či na počátku 14. století hrazený kostel. Tomu odpovídá jak etymologie názvu města (Lutterer 1969, 24−25), tak zmínka ve Zbraslavské kronice k 5. lednu 1316, která je prvním záznamem o Kostelci (FRB 4, 229). Tehdy byl při útoku „na jednu kostelní tvrz u Hradce, zvanou Kostel“ zraněn do hlavy Jan z Vartenberka, zastánce Jindřicha z Lipé v jeho sporu s Janem Lucem− burským. Existenci kostela máme potvrzenu téměř vzápětí, tentokrát z listiny Mikuláše z Potštejna, vydané 25. dubna 1323, v níž je patronátní právo ke zdejšímu kostelu darováno křížovníkům Božího hrobu, sídlícím v Praze na Zderaze (RBM III, 342−343, č. 863). V Regestech se zmíněná listina nesprávně objevuje již k roku 1303 (RBM II, 841−842, č. 1958), což je omyl, s nímž se též dodnes můžeme setkat v regionální literatuře (Fiedler − Juza 1994, 5). Kde tento kostel stával, je otázka. Naše představa je v tomto případě ztížena faktem, že ani jedna z listin 14. století, týkajících se kostela v Kostelci, neuvádí jeho zasvěcení. K domněnce, že stál v prostoru dnešního kostela sv. Jiří a nesl i toto staré patrocinium, nás vede nejen tradiční lpění katolické církve na místě již jednou posvěceném, ale i velice dobrá poloha tohoto místa nad údolím Orlice. Nedávný záchranný archeologický výzkum tuto představu přímo nepotvr− dil, ale přinesl nepřímé důkazy o existenci starší zděné stavby (Beková – Slavík 2006, 11). Týkal se pouze prostoru okolo kostela, základy starého gotického chrámu se však s největší pravděpodobností budou skrývat pod podlahou dnešní mohutné pozdně barokní stavby. Samotný Kostelec si lze na počátku 14. století představit jako země− dělskou osadu, která respektovala tvar ostrožny a v jejímž středu se nacházela plocha tržiště, přes něhož procházela zemská cesta kopírující tok řeky Orlice. Osada zřejmě neměla nikterak výrazné opevnění, snad jen nehluboký příkop a dřevěná palisáda poskytovaly obyvatelům jakousi ochranu. Někdy během 20. let 14. století však muselo dojít k lokaci městečka, a to z iniciativy pánů z Potštejna. Listina dokládající udělení městských práv, tak jako je tomu třeba v případě Častolovic, povýšených na městečko v roce 1342, se nám bohužel nezachovala, důležité ale je, že privilegium Mikuláše z Potštejna poskytnuté v roce 1330 kosteleckému lazebníkovi Světlíkovi, mluví již o městečku (privilegium je dnes ztra− ceno, jeho text se dochoval jako insert v obnovovací listině z roku 1413 – Tříška 1992, 60−61). O rozvinutosti městečka pak vypovídá fakt, že se v této listině píše o využívání lázní dvanácti městskými chudými, mezi svědky tohoto aktu zde vystupují rychtář Noslav, krejčí Tomáš, pekař Petr a Hanuš Boháč. O jeho dalším rozvoji svědčí listina z roku 1352 (Tříška 1992, 58), kde se dočteme, že pod kosteleckou rychtu tehdy 402

FLÍDR A.: OSUDY KOSTELCE NAD ORLICÍ VE 14. STOLETÍ

spadala řada okolních vesnic (Synkov, Malá Lhota, Doudleby, Rybná, Koryta, Kozodry, Dlouhá Lhota a Stradyně). V souvislosti s lokací městečka došlo v jeho urbanistické podobě ke dvěma zásadním proměnám. Za prvé bylo zřejmě celé nově vysazeno podle určité koncepce. Základem tohoto plánu se stalo nálevkovitě se rozšiřující centrální náměstí, jehož východní konec byl později posu− nutím štítových zdí domů proměněn v ulici (dnes Tyršova ulice). Oktogonální příčné ulice pak spojily toto náměstí s jižní přihradební ulicí (dnes ulice Na Lávkách) vedoucí od kostela (Kuča 1998, 98). Za druhé městečko získalo hradby, tedy bylo opevněno. Na jižní a západní straně byl využit přírodní terén, kde stačilo postavit hradbu a parkán a situace se dala snadno bránit. Na severní straně městečka, kde příroda už tolik ochrany neskýtala, vyhloubili zakladatelé Kostelce příkop, do něhož byl sveden tudy protékající potok (dnes ulice Příkopy). Nejvíce pozornosti při opevňovacích pracích bylo věnováno východní straně města, jež byla nejsnadněji přístupná (Sedláček 1994, 26). Zde vznikly dva příkopy za sebou, jež byly možná chráněny nějakým předsunutým opevněním, které se stalo předchůdcem tvrze postavené zde v 16. století, z níž se vyvinul dnešní starý zámek (Lašek 1884, 56). Město mělo dvě brány, západní a východní (podle Laška byla tato dvojitá), a jednu branku u kostela směrem k řece. Nějaký čas určitě trvalo, než se vnitřní poloha města zaplnila jednotlivými domy, jejichž konstrukce byla ve 14. století a ještě dlouho potom převážně dřevěná. V letech 1339 až 1341 se Kostelec dostává poprvé do rukou markra− bího Karla Lucemburského, tedy do rukou zeměpána, od roku 1356 pak nastává poměrně dlouhé období, kdy městečko podléhá královské komoře. S tímto stavem souvisejí majetkové změny zachycené ve zmíně− ných listinách. První listina zachycuje převod majetku mezi českým králem a římským císařem Karlem IV. a zemským soudcem a pražským purkrabím Ješkem z Vartenberka a z Veselí (viz přílohu č. 1). Listinu vydal 1. května 1358 Ješek z Vartenberka (jednalo se mimochodem o synovce výše zmiňo− vaného Jana z Vartenberka), a to, přestože to není přímo v listině samé uvedeno, s největší pravděpodobností v Praze. Ješek v ní směňuje panství potštejnské za panství velišské, jmenovitě městečko Kostelec, Stradyni, Synkov, Žabokrky, Doudleby, Malou Lhotu, Suchou Rybnou, Hlásné, hrad Potštejn, Bezděkov, Lhotu, Rybnou, Příkazy, Tutleky, Bezděkov, hrad Velešov, Záměl, Sopotnici, Brnou, Vlčinec, les Proruby, Bukoviny a Javornici za hrad Veliš, městečko Jičín, Starý Jičín, Holín, Veliš, Bukvice, Lhotu, Vokšice a Čejkovice. Dokument je psán latinsky a je dobře čitelný. Překlad textu byl však obtížný, což je způsobeno jeho vnitřním skladbou. Text této poměrně dlouhé listiny totiž tvoří celkem 403


šest vět, tři velmi dlouhé a tři krátké, navíc se zde střídá monolog Ješka z Vartenberka s pasážemi, kde promlouvá král Karel IV. Vzhledem k tomu, že se tak děje bez jakéhokoliv upozornění, text listiny se stává v některých místech obtížně srozumitelným. Majetkové směny mezi panovníkem a šlechticem se ve středověku uskutečňovaly z řady podnětů, k nejdůležitějším patřil důvod strate− gický, kdy panovník byl veden snahou zajistit bezpečnost království, nebo správní, to v případě, že feudálovi šlo o sjednocení jeho pozemkové državy. V našem případě došlo ke směně majetku z důvodu druhého, neboť Ješek z Vartenberka patřil do veselské větve Vartenberků, která sídlila na Veselí, dnes nazývaném Vysoké Veselí, což je městečko mezi Jičínem a Novým Bydžovem. Ve l4. století bylo Veselí centrem panství, které na severozápadě sousedilo s velišským panstvím. Navíc, kdyby Karel IV. chtěl v roce l358 získat potštejnské panství z důvodu strate− gického, proč by ho pak osobně o rok či o dva roky dříve prodával? Tato otázka však nebyla jediná, kterou jsem si položil při řešení problematiky datace Ješkova vlastnictví potštejnského panství. Od konce l3. století vlastnila potštejnské panství jedna z větví rodu Drslaviců, nazývaná po svém hlavním sídle pánové z Potštejna. V roce l339 tehdy ještě markrabí Karel připojil po potrestání odbojného Mikuláše z Potštejna toto panství ke královské komoře, o dva roky později vrátil část majetku, tj. bez hradu Potštejna, městečka Chocně a vsí litického hradu, potomkům výše zmíněného Mikuláše (Sedláček 1994, 11). Co se dálo následovně, na to existují různé názory. F. J. Zoubek uvádí, že bratři z Potštejna v roce 1356 postoupili panství Ješkovi z Vartenberka a Veselí (Zoubek 1870, 11), August Sedláček se domnívá, že poté, co Karel IV. v roce 1356 koupil zbytek panství potštejnského od pánů z Potštejna, byl nucen o dva roky později na základě nějakého nám neznámého práva k tomuto majetku Ješkovi za toto panství poskytnout náhradu (Sedláček 1994, 13). Podle mého názoru je nemyslitelné, aby panovník platil za majetek dvojí cenu. Král Karel s největší pravděpodobností ihned po vyplacení pánů z Potštejna prodal panství Ješkovi z Varntenberka, bohužel se však o tomto prodeji nezachoval příslušný dokument. Další badatel, zabývající se v minulém století výrazněji dějinami Kostelecka, G. J. Lašek se domnívá, že Ješek z Vartenberka získal potštejnské panství od krále jako zástavu (Lašek 1884, 32), převod z roku 1358 byl tedy výměnou zástavy za zástavu. Citace z listiny „daroval ve skutečné vlastnictví a věčné dědictví“ (tj. král Karel purkrabímu Ješkovi) tuto teorii vyvrací. Z hlediska místopisu nám listina z 1. května 1358 přináší důležité informace o podobě vlastního potštejnského panství v polovině 14. stol. Rozborem místních jmen lze zjistit, že se skládalo ze dvou částí. Jedna oblast zahrnovala údolí Orlice a přilehlé vršky mezi Kostelcem a Sopot− 404


nicí, druhá oblast, daleko menší, se nacházela v podhůří Orlických hor v okolí Javornice (Kalousek 1875, 362−363). V dokumentu se vyskytují i místní jména, označující vsi, jež už dnes neexistují. Hned za Kostelcem se jmenuje v seznamu měněných obcí Stradyně, vesnice rozkládající se původně v prostoru za kosteleckým zámeckým parkem směrem k Častolo− vicím, dodnes toto jméno žije v pomístním názvu Stradiny (Lašek 1882, 133). Další zaniklou vsí jsou Žabokrky, které se snad nacházely někde mezi Mnichovstvím a Potštejnem (Lutterer 1969, 83). Zajímavé v této souvislosti je i dvojí uvedení jména Bezděkov. Není vyloučené, že se mimo dodnes existující dvůr Bezděkov u Rychnova nad Kněžnou vyskytovala v údolí Orlice ještě jedna lokalita téhož jména. Nelze však vyloučit, že jde o omyl písaře, jež listinu vyhotovoval. Otázkou též zůstává, zda lze ztotožnit osadu Hlásný (v Hlásném) s Hláskou, jak kdysi učinil již Zoubek (Zoubek 1860, 11) a potvrdil Lutterer (Lutterer 1969, 130 a 249), nebo jde o další zaniklou vesnici, v případě lesa Proruby jde spíše o ves jižně od Potštejna, nikoliv o Proruby u Rokytnice, jak se domníval Kalousek. Určitou zvlášt− ností je též existence dvou hradů, stojících v těsné blízkosti, tj. Potštejna a Velešova, které oddělovala pouze řeka Orlice. Bylo to způsobeno rozdě− lením panství v letech 1341 až 1356 (Sedlák 1972). Na Velešově sídlili pánové z Potštejna, na potštejnském hradě, který, jak se dvakrát uvádí ve zmíněné listině, Karel IV. nechal rozbořit a pak znovu postavit, vládl královský purkrabí. Za zmínku určitě stojí i označení Záměle jako městečka, ve kterém se navíc vybíralo clo. Další dvě listiny se týkají zástavní smlouvy, uzavřené mezi českým králem Václavem IV. a mladším moravským markrabím Prokopem, právní akt proběhl 5. listopadu 1398 na Žebráku (viz přílohy č. 2 a 3). V jedné z těchto listin, psaných tentokrát německy, panovník za věrné služby zastavuje markrabímu hrad Bezděz s městečky Bělou pod Bezdězem, Doksy a Suchou, hrad Potštejn s městečkem Kostelcem a hrad Albrechtice, to vše s veškerými panstvími a příslušenstvími. Jedná se zřejmě o odměnu za Prokopovu pomoc ve Václavově sporu s odbojnou panskou jednotou, starším morav− ským markrabím Joštem a bratrem Zikmundem. Ve druhé listině se markrabí zavazuje všechny výše zmíněné majetky vydat králi, jakmile mu bude vyplacena částka deset tisíc kop grošů, za které byly zastaveny. Datace těchto listin, rok 1398, je v zásadním rozporu s daty, které v souvislosti s touto zástavou uvádějí všichni starší autoři (Zoubek 1870, 12; Sedláček 1994, 13). Ti tuto majetkovou transakci kladou do roku 1389 (popř. 1393), zástava pak měla skončit někdy před rokem 1395. Svá tvrzení odůvodňují tím, že v roce 1389 vyplatil Václav IV. potštejnské panství ze zástavy opolským knížatům, jež započala někdy mezi lety 1366 až 1371, a v roce 1395 uplatnil král Václav podací právo ke kostelu v Kostelci. Pozdější datum Prokopovy zástavy podle jejich názoru není 405


možné z důvodu, že v letech 1396 a 1406 se v souvislosti s Potštejnem a Kostelcem objevuje v listinném materiálu jméno Jindřicha z Chlumu, řečeného Lacenbok jako zástavního pána na potštejnském panství. Zní to logicky, ale listiny říkají něco úplně jiného. Jindřich z Chlumu měl zřejmě stejný majetek v zástavě dvakrát, při čemž první zástava trvala velmi krátce, rok, nejvýše dva. Poté si zřejmě král Václav IV. potřeboval zavázat svého věrného spojence v domácí válce s odbojnými pány, druhým moravským markrabím Joštem a litomyšlským biskupem Janem. K tomu použil dvě poměrně rozsáhlá panství, bezdězské a potštejnské. Zástava královského majetku Prokopovi začala roku 1398 a musela skončit někdy před rokem 1406, kdy se opět setkáváme s působením Jindřicha z Chlumu, někdy též psaného z Potštejna. Na jeho jméno v listinách narazíme ještě v letech 1407 a 1409, poté král Václav zástavu zrušil a majetek převedl na svou druhou ženu, královnu Žofii Bavorskou (Sedláček 194, 14). Podrobný rozbor listinného materiálu nám umožnil doplnit a upřesnit vlastnická práva ke Kostelci nad Orlicí v nejstarší době, na závěr tedy uvádím nově navržený seznam majitelů městečka ve 14. století. * 2. pol. 13. stol. − 1339 pánové z Potštejna (Procek †1311, Mikuláš †1339) * 1339 − 1341 markrabí Karel * 1341 − 1356 pánové z Potštejna (bratři Půta, Ješek, Čeněk, Jindřich a Vaněk) * 1356 král Karel IV. * 1356/57 − 1358 Ješek z Varntenberka a Veselí * 1358 − 1366/71 král Karel IV. * 1366/71− 1389 zastaveno knížatům opolským * 1389 − 1395/96 král Václav IV. * 1395/96 − 1398 zastaveno Jindřichovi z Chlumu, řečenému Lacenbok * 1398 − před r. 1406 zástava markrabímu Prokopovi * 1406−1409/11 opět zastaveno Jindřichovi z Chlumu, řečenému Lacenbok SUMMARY History of Kostelec nad Orlicí in the 14th century The oldest history of the town Kostelec nad Orlicí, documented through archaeological finds only, is connected with the settlement in the area of the brickyard dating back to the periode before the founfation of the town itself. In the end of the 13th century the settlement moved to the space of the today town centre, its wooden buildings respected already the area of the central market place at the edge of which a fortified church was 406


constructed. The chronicle of Zbraslav mentions its siege on January 5, 1316. In the 1320s the town itself was founded on the initiative of the lords of Potštejn, the first mention of this event dates back to 1330. The core of the article is a detailed analysis of three charters from the 2nd half of the 14th century describing property relations between Bohemian rulers and the nobility. Based on the results of this analysis, property rights connected with Kostelec nad Orlicí have been completed and defined more precisely. A new list of the town holder in the concerned period concludes the article. The publication of the Czech version of the examined charters completes the charter register on the history of Kostelec from 1992. EDICE PRAMENŮ Codex diplomaticus Moraviae, díl XII. Ed. V. Brandl. Brünn 1890. Fontes rerum bohemicarum, díl IV. Ed. Josef Emler. Praha 1884. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl II. Ed. Josef Emler. Praha, 1882. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl III. Ed. Josef Emler. Praha, 1890. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl VI,3. Ed. B. Mendl. Praha, 1954.

LITERATURA BEKOVÁ, M. – SLAVÍK, J. 2006: Nálezy u kostela sv. Jiří. Zpravodaj města Kostelce nad Orlicí, únor 2006, s. 11. FIDLER, V. − JUZA, J. 1994: Město Kostelec nad Orlicí v historických datech. Kostelec nad Orlicí. KALOUSEK, J. 1875: Potštejnské zboží v Hradecku r. 1358. Památky archeologické X., s. 362 − 363. KUČA, K. 1998: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 3. Praha. LAŠEK, G. J. 1884: Hejtmanství rychnovské. Díl 1. Okres kostelecký nad Orlicí. Velké Meziříčí. LAŠEK, G. J. 1882: O některých zaniklých osadách v okrese kosteleckém nad Orlicí. Památky archeologické XII, s. 131 − 136. LUTTERER, I. 1969: Vývoj místních jmen a osídlení v povodí Orlic. Choceň. RICHTER, M. 1958: Pravěk Kostelecka a nové archeologické nálezy. Hradecký kraj, II, s. 125 − 134. SEDLÁČEK, A. 1994: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 2. Hradecko. Praha. SEDLÁK, V. J. 1970: Čtení o hradě Velešově. In: Orlické hory a Podorlicko, III, s. 90− −104. TŘÍŠKA, J. 1992: Listiny a listy Kostelce nad Orlicí. In: Z kulturní a literární historie Kostelce nad Orlicí (ed. J. Tříška a kol.). Kostelec nad Orlicí, s. 55−63. VOKOLEK, V. 1992: Kostelec nad Orlicí v pravěku. In: Z kulturní a literární historie Kostelce nad Orlicí (ed. J. Tříška a kol.). Kostelec nad Orlicí, s. 37−42. ZOUBEK, F. J. 1860: Kostelec nad Orlicí. Česká Lípa. ZOUBEK, F. J. 1870: Vypsání hradu Potštejna v Hradecku. Kostelec nad Orlicí − Praha. 407


PŘÍLOHA Č. 1. Listina je latinsky publikována v edici Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl VI,3 na s. 490−491 pod č. 810. Jan z Vartenberka, řečený z Veselí, městečko Kostelec a jiné statky převádí Karlu, císaři a králi, a jeho dědicům, králům českým, výměnou za hrad Veliš, městečko Jičín a další statky. Já, Jan z Vartenberka, řečený z Veselí, purkrabí pražský, oznamuji všem znění této listiny, kterou nejjasnější kníže a můj laskavý pán Karel, císař římský a po všechny časy rozmnožitel říše a král český, se, po zdravé a zralé úvaze, ve shodě s knížaty, barony a předáky království českého, spravedlivou úvahou a rozhod− nutím, usnesl, že mé statky, totiž městečko Kostelec, Stradyni, Synkov, Žabokrky, Doudleby, Malou Lhotu, Suchou Rybnou, v Hlásném, Hradiště, kde se před časem zdvíhal hrad Potštejn, který tentýž můj pán císař opět postavil, Bezděkov, Lhotu, Rybnou, Příkazy, Tutleky, Bezděkov, cokoliv tam mám, hrad Velešov, městečko se clem Záměl, Sopotnici, cokoliv tam mám, Brnou, cokoliv tam vlastním, Vlčinec, les Proruby, Bukoviny, Javornici, cokoliv tam mám, jakož i příjmy ze soudnictví, užitky a výnosy ze všeho svrchu řečeného, sobě, dědicům a nasledovníkům svým, králům českým a koruně jejich království, přináleží a že jeho království české se zdarem a ctí přijme šťastné přírůstky z oněch (statků), tak, jak to svou rozumností jasně velela prozíravost a jak se usnesla porada, učiněná mezi jím samým a knížaty, barony a šlechtici. A proto, když je mnohým opakovaním opakována rada, když je očekáván řádný (průběh) oněch věcí, když jsou přivedeny ke zkoušce rozumnou rozpravou, pro dobro, pokoj, mír, klid a blahobyt království svého a kvůli prospěchu a zdraví jeho obyvatel a rovněž i pro patrné zlepšení stavu svrchuřečeného království českého, tyto statky, vcelku a jednotlivě, mnou z dobré vůle a ze svobodného souhlasu, oprávněně i plným právem a zákonnou směnou (získané), jsem přijal a přikázal jsem, aby ony statky, jednotlivě i dohromady, výše výslovně uvedené, od nynějška až na věčné časy byly královskými, a z kterýžto královské důchody ke komoře a ke statkům našim, dědiců a nástupců našich, králů českých a ke koruně jejich království nechť přináleží a jsou přiřčeny všechny přirozeně, svobodně a podle dobrého řádu království dědicům a následovníkům na věky a bez náhrady, já sám spravedlivě a rozumně chci ctít, maje z oné směny většího užitku, níže psaná královská zboží, o nichž se ví, že od dávných dob přináleží jasným českým králům, jejich předkům, jakož i ke koruně jejich království, a v jejich držení nerušeně právem setrvávaly: hrad Veliš, městečko Jičín s níže psanými vesnicemi Starý Jičín, Holín, Veliš, Bukvice, Lhota, Vokšice a Čejkovice a deset lánů lesních ostružin se všemi právy, užitky, výnosy, požitky a přináležitostmi, hrady, městečky a vesnicemi, které mohou být označeny jmény, dal, udělil a daroval ve skutečné vlastnictví a věčné dědictví, prohlašuje zřetelně za sebe, své dědice a nástupce, krále české, vším právem svrchovanosti panství, že vše, co patří k výnosu řečených statků, které mému pánu, císaři, jakož i králi českému, dědicům a nástupcům jeho, králům českým a koruně jejich království, podle práva a zvyku na těchto majetcích, tak jako pánům a šlechticům na jejich, přináleží, zřetelně vyjímaje to, co patří k mému panství, císaři, jako i českému králi, jeho dědicům a nástupcům, českým králům a k jejich království bez jakékoliv překážky a na věky přináleží. A proto já, výše řečený Jan, pražský purkrabí, nejsa prost pochybení nebo nepředvídatel− 408


ného, ale následuje rady přátel, bez donucení, ale o své a svobodné vůli, svrchu− pověděné statky, totiž městečko Kostelec, Stradyni, Synkov, Žabokrky, Doudleby, Malou Lhotu, Suchou Rybnou, Hlásku, Hradiště, kde se před časem zdvíhal hrad Potštejn, který můj pán císař opět znovu postavil, Bezděkov, Lhotu, Rybnou, Příkazy, Tutleky, Bezděkov, cokoliv tam mám, hrad Velešov, městečko se clem Záměl, Sopotnici, cokoliv tam vlastním, Brnou, cokoliv tam mám, Vlčinec, les Proruby, Bukoviny, Javornici, cokoliv tam vlastním, jakož i důchody z výkonu práva, užitky a důchody všechny mně běžící, jménem svým a svých dědiců a nástupců, plným právem a jak to vyžaduje právo, pánu svému císaři a českému králi, dědicům a nástupcům jeho, králům českým a koruně jejich království, daruji a oprávněně právoplatné změny stvrzuji a převádím do jejich svobodného užívání. Zřetelně oznamuje dědicům a nástupcům a přijímaje za sebe až na věky podle všeho práva a na základě oprávněných nároků a jednoduše ve všech ohledech, že když některý nebo některá ze svrchu řečených mých dědiců a následovníků skrze privilegium, že milost, na základě práva či zvyku nebo jakkoliv jinak, mohli, na věky mohou a budou moci požadovat jakkoliv v budoucnu. K osvědčení oněch věcí byla přitištěna má pečeť. Dáno roku tisícího třístého padesátého osmého v den svatých apoštolů Filipa a Jakuba.

PŘÍLOHA Č. 2. Listina je německy publikována v edici Codex diplomaticus Moraviae, díl XII na s. 439−440 pod č. 494. Král Václav IV. zastavuje markraběti Prokopovi hrady a města Bezděz, Bělá pod Bezdězem atd. s veškerým příslušenstvím za deset tisíc kop pražských grošů. Datováno na Žebráku 5.listopadu 1398. My Václav z boží milosti římský král, po všechny časy rozmnožitel říše a král český, tímto listem potvrzujeme a dáváme na vědomost všem těm, kteří ho uvidí nebo uslyší číst, že skrze obzvláštní přízeň a přátelskou vůli a také dobré služby a věrnost, kterých jsme si povšimli a uznali je na urozeném Prokopovi, markraběti moravském, našem milém bratranci a knížeti, a které nám i v budoucích časech mají být prokazovány, a proto jsme jemu a jeho potomkům po zralé úvaze, dobré radě a správném svědomí zastavili následující hrady a opevněná místa, jmenovitě hrad Bezděz s městem Bělá pod Bezdězem a městečky Doksy a Suchou, se všemi dalšími městečky, vesnicemi, loukami, s lesním právem a honidbami v lesích, a co potřebují dřeva pro svou potřebu na stavění a otop, ale aby z něj neprodávali, a s veškerým panstvím a příslušenstvím, s výjimkou všech rybníků, které k tomu patří, ve kterých kdyby chtěl na svůj stůl chytat ryby, aby to sám přítomen dělal. Rovněž hrad Potštejn s městečkem Kostelcem a všemi vesnicemi a panstvím, loukami, vodami, rybníky a příslušenstvím. Rovněž hrad Albrechtice s veškerým panstvím, vesnicemi, rybníky, vodami, loukami a lesním právem, než od nás měli jiní páni, a se vším jiným příslušenstvím, avšak, že nesmí prodat lesy, patřící k Albrechticím, avšak může těžit a odvézt pryč dřevo z těchto lesů pro své potřeby ke stavění a topení − předali a zastavili, předání a zastavení mocí tohoto listu a královské moci v Čechách, tedy, že je za deset tisíc kop pražských grošů v mincích mají, vlastní a mohou a mají je užívat, jako my sami, v takové míře, že tyto hrady, domy a města nám mají být otevřená ve všech našich válkách a všech 409


našich jiných potřebách na rozdíl od každého. Kdyby se ale stalo, že zmíněný náš bratranec markrabě Prokop by zemřel bez manželských potomků, dědiců, připadnou zmíněné hrady, města a panství toliko nám a koruně české. Kdyby se ale stalo, že my nebo naši dědici bychom chtěli tyto hrady znovu získat, tak máme tomuto markraběti Prokopovi a jeho dědicům, kdyby je měl, zaplatit deset tisíc kop, a když to uděláme, mají se nám zmíněné hrady a města s veškerým panstvím a příslušenstvím navrátit bez všech nebezpečenství a škod. A aby se toto vše dodrželo, mají přísahat hradní páni, dokud on a jeho dědicové, kteří budou sedět na zmíněných hradech a městech, že se tak bude dít, jak o tom mluví tento list. Tato listina je signována pečetí našeho královského majestátu. Dáno na Žebráku po Kristově narození třináct set let a pak ještě v osmém a devadesátém roce, v úterý po Všech Svatých, naší vlády české třicátého šestého a římské dvacátého třetího roku.

PŘÍLOHA Č. 3. Listina je německy publikována v edici Codex diplomaticus Moraviae, díl XII na s. 440−441 pod č. 495. Markrabě Prokop Moravský se zavazuje předat králi Václavovi a jeho potom− kům hrady a města Bezděz, Bělá pod Bezdězem atd., jakmile mu bude vyplacena částka deset tisíc kop grošů, za které mu byly zastaveny. Na Žebráku 5.listopadu 1398. My Prokop z boží (milosti) markrabě moravský. Potvrzujeme a dáváme tímto listem na vědomost všem těm, kteří ho uvidí nebo uslyší číst, že nejjasnější kníže a pán pan Václav, římský král, na věčné časy rozmnožitel říše a král český, náš milý milostivý pán, nám předal a zastavil hrady a městečka Bezděz, Bělou pod Bezdě− zem, Potštejn a Albrechtice se všemi městečky, vesnicemi a vším příslušenstvím nám a našim dědicům za deset tisíc kop pražských grošů, což dokládá list, který nám o tom dal. V tom tak věříme jmenovanému králi Václavovi, jeho dědicům a potomkům, králům českým, v dobré věrnosti bez úkladů, že my jeho v těchto jmenovaných hradech a městech máme a chceme očekávat a že mu budou otevřeny ve všech válkách a potřebách na rozdíl od každého. A kdyby se stalo, že bychom zemřeli bez manželských potomků, tak mají jmenované hrady, města a panství toliko opět připadnout jmenovanému našemu pánovi králi Václavovi, jeho dědicům a potomkům, králi a koruně české. Kdyby se ale stalo, že by jmenovaný král Václav nebo jeho dědicové tyto hrady chtěli zpět, tak mají nám nebo našim dědicům, pokud bychom je měli, deset tisíc kop grošů dát a zaplatit, a když to udělají, tak máme my jmenované hrady a města s veškerým panstvím a příslušenstvím toliko jemu navrátit bez jakýkoliv překážek a škod. A aby se toto všechno dodrželo, mají přísahat hradní páni, že dokud my a naši dědicové, kteří na jmenovaných hradech a městech budeme sedět, že ony budou jmenovanému králi Václavovi, jeho potomkům otevřeny, jak o tom říká tento list a jak stojí psáno bez překážek. Tento list je zapečetěn naší přivěšenou pečetí. Dáno na Žebráku po Kristově narození třináct set let a poté ještě v osmadevadesátém roce v úterý po Všech Svatých.

410

OSUDY KOSTELCE NAD ORLICÍ VE 14. STOLETÍ

Recommend Documents