Dýchací soustava • Bu ky pot ebují energii • Tu získávají spalováním živin za ítomnosti kyslíku • P i spalování vznikají krom energie ješt oxid uhli itý a voda • Kyslík p ijímáme p i nádechu • Oxid uhli itý a vodní páru vydechujeme • Složení vdechovaného a vydechovaného vzduchu
Fáze dýchání • • • •
Vým Vým Vým Bun živin
na plyn mezi okolím a plícemi na plyn mezi plícemi a krví na plyn mezi krví a bu kami ný metabolismus – spalování za p ítomnosti kyslíku
Vým na plyn mezi okolím a plícemi Horní cesty dýchací • Dutina nosní – Vystlána tenkou sliznicí • Produkuje hlen, na kterém se zachytávají ne istoty • Epitelové bu ky s asinkami – posunují hlen ven • M že vzniknout zán t – rýma
– Vzduch se zde zah ívá a istí od mechnických ne istot a mikroorganism
Horní cesty dýchací
Larynx
Hlasivky a
Trachea a bronchy
• Nosohltan – K ížení s trávicími cestami – Mízní uzliny – „mandle“ otékají p i boji s infekcí
Dolní cesty dýchací • Hrtan – Proti vstupu potravy chrán n hrtanovou íklopkou – Trubice vyztužená chrupavkami • Nap . chrupavka štítná
– Hlasová št rbina • Hlasivky
• Pr dušnice, pr dušky – Trubice vyztužené chrupavkami – Produkce hlenu • Zachytávají se na n m ne istoty
– Bu ky s asinkami • Posouvají hlen ven z dýchací soustavy
– Hladká svalovina • U astmatik p i p sobení alergenu m že dojít ke k ím spojeným se zvýšenou produkcí hlenu – astmatický záchvat
Plíce • Nádech a výdech – Plíce jsou kryty blánou = poplicnice – Hrudní koš je vystlán zevnit blánou = pohrudnice – Díky vrstvi ce tekutiny mezi poplicnicí a pohrudnicí vzniká podtlak. Tím jsou ob blány „p isáty“ k sob . – Nádech = plíce se rozpínají díky rozpínání hrudníku – Výdech = když povolí nap tí hrudních sval plíce se smrš ují a stahují zpátky i hrudní koš
Plíce - lungae
Plíce a dýchání Alveoly
• Vým na plyn – Pr dušky se v plicích v tví na pr dušinky, které ústí do plicních vá – Ve st vá nacházíme „jamky“ zvané plicní sklípky, které jsou op edeny cévami – Ve sklípcích dochází k p edání kyslíku do krve a odstran ní oxidu uhli itého z krve
Vým na plyn mezi plícemi a krví • Kyslík p echází do krve a oxid uhli itý z krve p es tenkou st nu plicních sklípk do vláse nic, jimiž jsou sklípky op edeny.
Vým na plyn mezi krví a bu kami • Kyslík je roznášen krví do tkání až k jednotlivým bu kám. • Z vláse nic prochází p es cytoplazmatickou membránu do bu ky.
Bun ný metabolismus – spalování živin za p ítomnosti kyslíku • Díky p ítomnosti kyslíku v bu ce že dojít k p em n kterých látek a k získání energie. • Produktem je oxid uhli itý, který echází zp t do krve.
Patofyziologie dýchací soustavy • prostá hypoventilace • obstruk ní ventila ní poruchy (zúžení dýchacích cest)
• restrik ní ventila ní poruchy
(redukce funk ního parenchymu plic nebo omezení dýchacích pohyb )
• smíšené ventila ní poruchy
Patofyziologie dýchací soustavy
Trávicí soustava Funkce:
1. p íjem potravy a odstra ování nestravitelných odpadních látek 2. mechanické a chemické zpracování potravy 3. vst ebávání živin
Trávicí trubice se skládá z:
- ústní dutina – hltan – jícen – žaludek – tenké st evo – tlusté st evo – trávicí žlázy – kone ník – itní otvor
Trávicí trakt
ehled • Dutina ústní – Rozm ln ní potravy
• Hltan – Úsek spole ný s dýchacími cestami
• Jícen – Doprava potravy do žaludku
• Žaludek – Shromážd ní potravy a její d kladné promíchání
• Dvanáctník
– Ústí sem vývod slinivky b išní a žlu ovod z jater – Probíhá zde trávení
• Tenké st evo
– Potrava se posouvá díky peristaltickým pohyb m – Trávení a vst ebávání živin
• Tlusté st evo
– Vst ebávání vody
• Kone ník
– Shromaž ování stolice
Dutina ústní - funkce • P íjem potravy • První mechanické zpracování potravy – Rozdrcení a rozm ln ní
• První chemické zpracování potravy – Natrávení pomocí slin
Dutina ústní
Dutina ústní - jazyk • • • •
Svalnatý orgán Chu ové bu ky Mluvení Mechanické zpracování potravy
Dutina ústní - zuby • Ukotveny v elisti a z ásti p ekryty dásní Ozna ení Dosp lý Dít ezáky Incisivi (1,2) 8 8 Špi áky Canini (3) 4 4 enové Premol. (4,5) 8 0 Stoli ky Molares (6,7,8) 12 8
Zuby
• Vn jší stavba zubu – Korunka • Vy nívá z dásn
– Kr ek • P ekryt dásní
– Ko eny • Vklín ny do elisti
• Vnit ní stavba zubu – Sklovina • Nejtvrdší hmota v t le
– Zubovina •M
í
– Zubní d • Protkaná cévami i nervy
Poškození zub • Kaz – Bakterie rozkládají organické látky na zubech – Vznikají kyseliny (mlé ná), poškozují sklovinu i zubovinu – Obnažení d eni – bolest a zán t
• Zubní kámen – Vzniká usazováním minerálních látek na zubech – Pod ním se snadno tvo í kaz
• Parodontóza – Krvácení z dásní – Dásn se odchlipují od zubních kr – Viklání a posléze vypadávání zub
• Prevence – Zuby jsou poškozovány • Kyselinami z nápoj • Pokud na zubech z stávají zbytky potravy
– Ochrana • Správné stravování • Pravidelné išt ní zub
Dutina ústní: Slinné žlázy • 3 páry • Funkce slin: – Dezinfekce potravy – Obalení sousta hlenem, aby snáze prošlo jícnem – Rozm ln ní potravy – První chemické zpracování
Sliné žlázy a tonsily
Hltan • K ížení trávicích a dýchacích cest • Vzduch p ichází z dutiny nosní (ústní) a je nasáván hrtanem do plic • Potrava pokra uje jícnem do žaludku • Vstupu potravy do dýchacích cest brání hrtanová záklopka, která se zav e p i polknutí
Pharynx a aesophagus
Jícen • Trubice mající ve st hladkou svaloviny • Potrava je posouvána do žaludku peristaltickými pohyby
Žaludek • Dutý svalnatý orgán - hladká svalovina • Ve st jsou žlázy vylu ující š ávy a kyselinu
– Kyselina napomáhá trávení bílkovin (rozkládá ijaté maso na jednotlivá vlákna), dezinfikuje potravu – Ostatní š ávy napomáhají rozm ln ní potravy – St na žaludku je chrán na proti kyselin vrstvou hlenu – p i narušení této vrstvy vznikají v edy
• Potrava se v žaludku d kladn rozm lní a promíchá a vzniká tak trávenina (chymus) • Po 4 – 6 hodinách propouští sv ra vrátník potravu postupn do dvanáctníku
Žaludek - gaster
Anatomie
Motorické funkce žaludku • Motorická funkce – rezervoár – rozm ování, drcení – rozd lování – vyprazd ování
Žalude ní sekrece • Sekrety – parietální bb. - HCl, intrinsic factor, gastroferrin – hlavní bb. – pepsinogen 1,2 – slizni ní bb. - hlen, NaHCO3 – ECL bu ky
Parietální bu ka
Hlavní bu ka
Hlenová bu ka kr
Mechanismy sekrece HCl
Dvanáctník • První oddíl tenkého st eva • Ústí sem vývod slinivky b išní a žlu ovod • Trávení potravy díky p ítomností trávicích enzym ze slinivky a žlu i
Slinivka b išní • Velká žláza • Vylu uje mnoho trávicích enzym • Vylu uje hormony
Duodenum a pankreas
Játra • Nejv tší žláza v t le • Funkce: – Tvorba žlu i • Odebírají z krve žlu ová barviva z rozpadlých ervených krvinek a z nich tvo í žlu • Žlu se shromaž uje ve žlu níku • Pomáhá p i trávení tuku tak že je rozpustí (emulgují), aby k nim mohly trávicí enzymy ze všech stran
– Detoxikace organismu • Odstra ují z krve toxické látky • Tyto látky mohou v játrech již z stat – poškození jater
Játra - hepar
Stavba a funkce jater
St eva
Tenké st evo • • • •
Trávení a vst ebávání živin do krve Délka 3 – 5 metr Pr r cca 3 cm Ve st hladká svalovina – Peristaltické pohyby – posouvání tráveniny
• Vnit ní povrch je zv tšen klky a mikroklky – To jsou výb žky zv tšující povrch pro vst ebávání živin do krve – Jsou op edeny hustou sítí krevních vláse nic
Tenké st evo - intestinum tenuum
Tlusté st evo • Délka asi 1,5 m • Nemá klky • Za íná slepým st evem, na kterém je ervovitý výb žek (apendix) • Kon í kone níkem, který ústí z t la ven itním otvorem – Žije zde mnoho bakterií • Dokon ují rozklad tráveniny • Vznik plyn • Produkují n které vitamíny
• Vst ebávání vody a n kterých minerálních látek • Stolice se v kone níku shromáždí 18 – 20 hodin po jídle
Tlusté st evo intestinum crassum
Výživa • Cukry – Zdroj energie – Játra, ovoce, zelenina
• Tuky – Zásobní látky, v p ípad pot eby se v nás m ní na cukry – Jsou v nich rozpušt ny n které vitamíny
• Bílkoviny – Stavební látky – Ne všechny umíme sami vyrobit, je tedy t eba jíst i maso – rostliny ho nenahradí – Maso, mléko, vejce, lušt niny
• Vitamíny – Organické látky nezbytné v malém množství – Mnoho i málo škodí
• Minerální látky – Anorganické látky nezbytné v malém množství – Vápník, fluor, železo, jód,…
• Voda • Nestravitelné zbytky – D ležité pro správnou innost st ev – Vláknina
Patofyziologie trávicí soustavy • Jícen • Žaludek • St eva
Ob hová soustava
Funkce krve • P enos – Živin – Hormon – Plyn – Metabolit
• • • •
Imunita Termoregulace Udržování homeostázy Schopnost srážení
Krev
– ervená vazká nepr hledná tekutina
ženy 4,5-5 l, muži 5-6 l krve
lov k p ežije bez problém ztrátu 0,5 l krve (doplní z tká ového moku), ztráta 1,5 l krve ohrožuje život (nebezpe í šoku)
• Krevní plazma 45% Tekutá složka bez krevních bun k, nažloutlá 91% voda 8% ogr.l. (bílkoviny,glukóza) 1% anorg.l. (soli, ionty, hormony) pH 7,35 – 7,45
• Krevní bu ky 55% Erytrocyty – ervené krvinky Leukocyty – bílé krvinky Trombocyty – krevní desti ky Všechny vznikají z krvetvorných kmenových bun k kostní d en
Krvetvorba
Kmenové bu ky • pluripotentní kmenová bu ka – diferencuje se ve všechny typy bun k
• multipotentní kmenová bu ka – lymfoidní bu ka – myeloidní bu ka
• progenitorové bu ky • prekurzorové bu ky (blasty)
Faktory nutné pro hemopoezu • pluripotentní bu ka – schopná zracího i meiotického d lení
• mikroprost edí - nap . kostní d – sou ástí jsou bu ky a extracelul. hmota
• r stové faktory – tzv. kolonie stimulující faktory = CSF – nap . erytropoetin – uvol ované podle pot eby
Erytrocyty • P enáší kyslík, bezjaderné bu ky, tvar dvojdutého kotou e, z 40% sušiny je 95% hemoglobinu (265*106 molekul hemoglobinu na krvinku) • U žen 4,5, u muž 5 miliard erytrocyt /litr • Tvo í 54% krve, bílé krvinky a krevní desti ky tvo í asi jen 1% krve • Vznikají v kostní d eni epifýz dlouhých kostí, plochých kostí a obratl . • Jejich životnost je zhruba 120 dn , pro kvalitní tvorbu ervených krvinek je d ležitý vit B 12 a železo (v mase, játrech, vejcích, špenátu).
Vyzrávání erytrocyt • erytropoetin, Fe, kys. listová, vit. B12 • proerytroblast – krajkový chromatin • bazofilní erytroblast - siln baz. ctpl. – bazofilní vzhledem k syntéze Hb
• polychromatofilní erytroblast • ortochromatofilní erytroblast - ned lí se • retikulocyt - vypudil jádro – zbytek polyribozom
Retikulocyt
Po et erytrocyt udáván v množství x 1012/ 1 litr nebo x 109/ 1 ml nebo 106 / 1 l Normální hodnoty ženy: 3,8 – 5,2 x 1012 / 1 litr muži: 4,2 – 5,8 x 1012 / 1 litr Snížení: anemie, expanze ECT Zvýšení: polycytémie, dehydratace
Hemoglobin
Hemoglobin
• je hemoprotein p ítomný v cytoplazm
erytrocyt
• transportuje O2 a CO2 mezi plícemi a r znými tkán mi
Struktura hemoglobinu • sférická molekula skládající se ze 4 peptidových podjednotek (globiny) = kvartérní struktura • Hb dosp lých jedinc (Hb A) je tetramer obsahující 2 α- a 2 -globiny každý globin obsahuje 1 hemovou skupinu s centrálním Fe2+ iontem
Obrázek byl p evzat z http://faculty.etsu.edu/currie/images/hemat3.jpg
Vazba kyslíku
Obrázek byl p evzat z http://www.chemistry.wustl.edu/~edudev/labTutorials/Hemoglobin/MetalComplexinBlood.html
Typy hemoglobinu Hb dosp lých jedinc (Hb A) = 2 - a 2 -podjednotky Hb A1 je hlavní forma Hb u dosp lých a d tí starších 7 síc . Hb A2 (2 , 2 ) je minoritní forma Hb u dosp lých. Tvo í pouze 2 – 3% celkového Hb A. Fetální Hb (Hb F) = 2 - a 2 -podjednotky - u fétu a novorozenc Hb F váže O2 i nižších parciálních tlacích než Hb A Hb F má vyšší afinitu ke O2 Po narození, Hb F je nahrazován Hb A b hem n kolika prvních m síc života. Hb S – v -globinu, Glu je nahrazen Val - srpkovitá anémie
Deriváty hemoglobinu Oxyhemoglobin (oxyHb) = Hb s navázaným O2 Deoxyhemoglobin (deoxyHb) = Hb bez navázaného O2 Methemoglobin (metHb) obsahuje Fe3+ místo Fe2+ v hemových skup. Karbonylhemoglobin (HbCO) – CO se váže na Fe2+ hemu v ípad otravy CO nebo p i kou ení. CO má 200x vyšší afinitu k Fe2+ než O2. Karbaminohemoglobin (HbCO2) - CO2 je nekovalentn vázán na globinový et zec Hb. HbCO2 transportuje CO2 v krvi (asi 23%). Glykovaný hemoglobin (HbA1c) je tvo en spontánn neenzymatickou reakcí s Glc
Funkce hemoglobinu • Hb je pufr (Hb/Hb-H+) v erytrocytech
• Hb je p enaše O2 a CO2 Vazba O2 je kooperativní. Hb váže O2 slab i nižších pO2 a siln ji p i vyšších pO2. Vazba první molekuly O2 na Hb zesiluje možnost vazby dalších molekul O2 allosterický efekt esovitá (sigmoidální) satura ní k ivka Hb
Degradace RBC
Erytrocyty
KREVNÍ DESTI KY -TROMBOCYTY • Trombocyty ucpávají poškozenou žilní st nu a podporují srážení krve, hrají tak hlavní roli v obran proti krvácení. • Vznikají v kostní d eni a v organismu kolují jen pár dní. Jsou to odšt pky megakaryocyt →jen ásti bun k. 250*109 v litru. • Trombocytopenie: Nízký po et krevních desti ek v krvi. Jejich výrazný nedostatek vede ke spontánnímu (samovolnému) krvácení z dásní, sliznic a do k že.
Zástava krvácení = hemostáza • 1. reakce cév - reflexní smršt ní cév (vazokonstrikce) • 2. desti ky - shlukují se a spojují - vytvá ejí prstovité výb žky, t mi se zaklesnou a vytvo í provizorní zátku = trombus trombus není schopen uzav ít cévu trvale, p i vzestupu tlaku je vytla ován z rány; postupn zpev ován vlákny fibrinu • 3. vlastní srážení krve = hemokoagulace reakce, kdy se krev m ní v netekutý gel
• bílkovina kr. plazmy – enzym protrombin se m ní rozpadem trombocyt na trombin, ten m ní rozpustný fibrinogen v nerozpustný fibrin, jehož vlákna tvo í kostru krevního kolá e → definitivního trombu. Jakmile je st na cévy opravena, trombus se rozpouští.
Vazokonstrikce, agregace trombocyt
Koagulace, fibrinolýza
Koagula ní faktory I
fibrinogen
VIII AHF A (antihemofilní faktor)
II
protrombin*
IX
Christmas (AHF B)*
III
tká ový tromboplastin
X
Stuart*
IV
vápník
XI
AHF C; PTA
V
proakcelerin
XII
Hageman
VII
prokonvertin *
XIII fibrin stabilizující
(plasma tromboplastin antecendent)
* vitamin K dependentní faktory
Fibrinogen a jeho p em na ve fibrin Krevní sraženina sestává ze shluk zesí ovaných fibrinových molekul, které tvo í nerozpustné vláknité útvary. em nu fibrinogenu na fibrin katalyzuje serinová proteinasa thrombin. ervená krvinka v síti fibrinových vláken
Model p em ny fibrinogenu ve fibrinovou sraženinu
Aktivace thrombinu Thrombin se syntetizuje jako zymogen prothrombin, který má 582 amk zbytk . Thrombin se z n j uvolní rozšt pením dvou peptidových vazeb, které katalyzuje Stuart v faktor, jenž je produktem p edchozího stupn kaskády krevního srážení
Prothrombin a jeho další homologní faktory vyžadují ke své syntéze p im ené množství vitamínu K Nedostatek vitaminu K p ípadn p sobení kompetitivních inhibitor jako jsou dikumarol a warfarin vede k tvorb abnormálního prothrombinu
• špatná funkce srážení: – hemofilie - d di ná choroba, nízká srážlivost – silné krvácení z malých poran ní. Není faktor na tvorbu fibrinu. – trombóza - chorobn velká srážlivost; putující utržený trombus (embolus) ucpe cévu, nezásobí se tká – embolie (plicní embolie, mozková mrtvice, srde ní infarkt) • Sedimentace – rychlost klesání krevních bun k za asovou jednotku → odb r krve, promíchání s protisrážlivými látkami → nechá se odstát → odd lí se plazma (naho e) → dol klesnou krevní bu ky Normální hodnoty pro muže 3-9 mm/h a pro ženy 7-12 mm/h. kolem 7 mm/hod, po nemoci víc (víc leukocyt )
BÍLÉ KRVINKY - LEUKOCYTY • zajiš ují látkovou a bun nou imunitu; vznikají v kostní d eni, pr svitné bu ky s jádry, po et kolísá mezi 4 a 10 miliardami na litr, stoupá p i infekcích. • je jich n kolik druh - každý má své specifické vlastnosti a funkce. Mají r zné hrudky v cytoplazm , jsou r zn barvitelné. Pohybují se amébovitým pohybem, procházejí mezi bu kami kapilár, v tšina fagocytuje, n které (lymfocyty) vytvá í protilátky
Dle obsahu barvitelných zrnek (granula) → granulocyty a agranulocyty • Granulocyty: Druh bílých krvinek, které mají schopnost ni it bakterie. Podle barvení se k nim adí neutrofily, eosinofily a basofily • Neutrofily: Druh bílých krvinek, které jsou nezbytné v boji s bakteriální infekcí. Nejpo etn jší 50-70% leukocyt , obranná linie, prochází skrz kapiláry. • Basofily: 0,5% leu., granule s histaminem. Bojují proti mnohobun ným parazit m. Po navázání antigenu → signál na vylití histaminu (zp sobují alergické reakce) • Eosinofily:1-9% leu., mají menší význam, jejich po et stoupá p i alergiích a p ítomnosti parazit
Na prvním obrázku je neutrofilní granulocyt Na druhém obrázku je basofilní granulocyt Na posledním obr je eosinofilní granulocyt
Agranulocyty • Monocyty: 2-8% leu., z ob hu p echází do tkání, tam dozrávají, zv tšují objem až 5x (nejv tší leukocyty) a m ní se na makrofágy →fagocytóza (nespecifický obranný mechanismus) V lymfatických tkáních – slezina, játra, všude v místech hrozící infekce (dýchací soustava, trávicí trubice) • Lymfocyty: 20-40%leu.,druhá nejpo etn jší skupina, v tší než erytrocyty a menší než monocyty. ležité pro imunitu (viz dál). • Patologické zmnožení leukocyt = leukémie, velké množství nefunk ních leukocyt v krvi (tvo í se na úkor erytrocyt )
Lymfocyty
KREVNÍ SKUPINY • Krevní skupiny d líme na ty i základní, a to: A, B, AB, 0 • Jedná se o nejd ležit jší krevn skupinový systém ervených krvinek, který musí být p i krevních transfuzích bezvýhradn respektován, v opa ném p ípad by byl pacient ohrožen na život (dojde ke shlukování erytrocyt a následné hemolýze). • Výjimku tvo í v podstat jen skupiny AB a O. Skupina AB je universálním p íjemcem, to znamená, že lov k s touto skupinou že p ijmout všechny další skupiny. Naopak skupina 0 je universálním dárcem, m že být p ijmuta kýmkoli. V praxi ale tzv. nulka slouží pouze jako sálová rezerva a preferuje se transfúze stejné krevní skupiny.
• Je to dáno tím, že v krvi nositel p íslušného znaku jsou obsaženy tzv. p irozené protilátky proti znaku opa nému. Tj. krev skupiny A obsahuje protilátky anti-B, skupina B protilátky anti-A, skupiny 0 protilátky anti-A i anti-B, skupina AB je bez protilátek.
• Zastoupení krevních skupin v populaci je r zné, ale nelze íci, že by jedna byla pot ebn jší než druhá. • V eských zemích ne ast jší výskyt skupiny A (42%), dále 0 (39%), B (15%) a AB (4%). • Dalším initelem je Rh faktor. U v tšiny populace je pozitivní. Lidé s pozitivním Rh faktorem mohou p ijmout krev i od Rh negativního dárce, opa to však nejde. (Rh faktor se stává rizikovým hlediskem v t hotenství Rh negativních matek, které ekají Rh pozitivní dít s Rh pozitivním manželem; tato rozdílnost vyvolává negativní imunitní reakci, ale p i v asném zjišt ní se dá tato reakce utlumit.) •
Krom t chto uvedených 2 krevních skupinových systém je popsáno ješt asi 50 dalších, z nichž jen n které mají v tší bezprost ední klinický význam.
Obranný imunitní systém Chrání t lo p ed cizorodými látkami (cizorodé l: makromolekuly t lu cizí, viry, bakterie, houby, parazité – prvoci, hlísti, plošt nci,…)
Imunita – schopnost organismu bránit se cizorodým látkám, odolnost organismu
• Nespecifická imunita – vrozená, p irozená odolnost proti infekcím a cizorodým látkám – P sobení k že – mírn kyselé prost edí (pH 5,5), vrstva odum elých bun k – Žaludek – obsahuje HCl (pH 1-2) – Slzy – lysozym → bakteriocidní látka (Fleming - pokusy) – Fagocytóza neutrofil a makrofág – Schopnost bun k, napadených viry, vytvá et bílkovinu zabra ující množení vir – Obranná schopnost bílkovin krevního séra (produkovány kterými fagocyty)
Specifická imunita • Hlavní úlohu mají lymfocyty – funk ní jednotka imunitního systému • Antigen – slou enina t lu cizí (bílkovina i polysacharid), po vpravení do organismu vyvolává imunitní reakci • Protilátka – bílkovina (imunoglobulin) reagující na antigen, je vytvá ena B-lymfocyty. Každá protilátka se m že vázat jen na ur itý antigen. Ú elem této vazby je antigen zni it. Protilátky mohou inkovat r znými zp soby, které závisí na druhu antigenu. N které protilátky oslabují antigeny p ímo, jiné iní antigeny více náchylné ke zni ení bílými krvinkami. • Antigen v t le →lymfocyty za nou tvo it protilátky „na míru“ protilátky se naváží na antigen → stávají se „chutn jší“ pro fagocyty →zfagocytovány
• Specifickou imunitní reakci zajiš ují dva druhy lymfocyt B-lymfocyty → látková (humorální) imunita, T-lymfocyty → bun ná imunita – zjednodušen eno, látková imunita znamená zjišt ní nežádoucí látky, bun imunita pak její následnou likvidaci
ná
• Z p íkladu mnohých nemocí víte, že které nemoci si organismus pamatuje a znovu je nedostanete (t eba plané neštovice).
B-lymfocyty • Vznikají v kostní d eni, kde i dozrávají, po setkání s antigenem se za nou množit a za nou m nit vlastnosti i tvar → co nejp esn jší protilátky na danou chorobu ím v tší afinita k antigenu, tím víc se smí množit → zm na na plazmatické bu ky (aktivní stádium) – velké ER, protože tvo í velké množství protilátek • B-lymfocyty rozpoznají antigeny na základ struktury makromolekuly antigenu → odlišnost mezi ne/specifickou imunitní reakcí. • Antigeny reagují s vazebnými místy receptor na membránách B-lymf. • Protilátky uvol ují i voln do krve → likvidace antigen a patogen → látková imunita
ást B-lymfocyt s nejv tší afinitou etrvávají v t le jako pam ové bu ky → i druhém setkání se stejným antigenem daleko rychlejší reakce (nemusíme zaznamenat) → sekundární imunitní odpov • B-lymf. mají na konci receptor tzv. hypervariabilní oblast, r znou kombinací vzniká 106 až 109.
T-lymfocyty • Netvo í protilátky, vznikají v kostní d eni • Nutný brzlík (Thymus) – lalo natý orgán v p ední ásti hrudníku za hrudní kostí (v d tství od srdce ke štítné žláze) – maximální velikost mezi 2-3 rokem. Od puberty nahrazován tukovým vazivem (funk ní zhruba do 40 let). • Tká je tvo ena sítí hv zdicovitých bun k, v okách sít sedí T-lymfocyty → dozrávají tam → „u í se“, které látky jsou t lu vlastní a které ne (jakmile mají afinitu k látkám vlastním, jsou zni eny → 95% T-lymfocyt nep ežije „školu brzlíku“)
• N kolik typ T-lymf. – n které p ímo ni í cizorodé b. (killer T-cells) →bun ná imunita – antigeny patogenu se váží na receptory T-lymf. a ten pak zni í patogenní bu ku (proti mikroorg. množícím se v bu ce – viry), omezuje nádorové bu ky, brání p ijetí transplantátu → imunosupresivní látky na potla ení reakcí T-lymf. • Pomocné T-lymf. → regulují imunitní odpov B-lymf. ( íkají, které B-lymfocyty se mají množit)
• Primární lymfoidní tká : brzlík a kostní d • Sekundární lymfoidní tkán : lymfatické uzliny, slezina, mandle a shluky lymfatické tkán (nap . v apendixu) → tam se setkávají lymfocyty s antigeny a množí se a pak s protilátkami „na míru“ vyrazí do krevního ob hu →skrz st ny kapilár do tkání, do lymfy a zp t do krve (Makrofágy p ijdou do lymfatických tkání a ukazují, co zfagocytovaly → í T-lymfocyty rozpoznat cizorodé látky a pozd ji vyvolávají imunitní reakci)
• N které orgány lymfocyty vynechávají – oko, gonády, embryo (má systém, jak se skrýt imunitnímu systému matky lov k si vybírá partnera s co nejodlišn jším imunitním systémem
Naho e: Brzlík a lymfatická uzlina Dole: slezina a železo ve slezin
• Vakcinace = o kování – založeno na schopnosti specificky odpovídat na ítomnost antigen (pam ové bu ky) – Aktivní imunizace – do t la se vpraví oslabené i usmrcené mikroorganismy; také vzniká p i prod lání n jaké choroby – Pasivní imunizace – podání p ímo protilátek od zví at →chrání organismus jen krátce, organismus sám protilátky nevytvá í a nevznikají ani pam ové bu ky (nap sérum po uštknutí)
• Alergie – p ecitliv lost na ur itou látku, ehnaná reakce organismu, m že vést až k poškození organismu. (Kožní a dýchací potíže, anafylaktický šok)
•
Anafylaktický šok - Prvními projevy bývají asto r zné subjektivní pocity, jako hu ení v uších, mžitky p ed o ima, neklid, nevolnost, horko, sv ní k že, objeví se pocení a bledost. Jinde vznikne na ži zarudnutí, vyrážka a otoky. Mohou p istoupit i otoky hrtanu. Následuje stah pr dušek, projevující se dušností a promodráváním. Klesá krevní tlak, zpomaluje se puls. Dostaví se bolestivé stahy icha, pr jem, zvracení. Pacient upadá do bezv domí, má k e, že zem ít na selhání dýchací i cévní soustavy)
•
Nebezpe í pro IS – radioaktivní ozá ení →snížení obranyschopnosti Úplné selhání IS – p i AIDS – za íná jako lehká a dlouhodobá ch ipka, p idruží se další choroby. HIV napadá T-lymf. – diagnostikuje se ítomnost protilátek (2-3 m síce po nakažení). Nelze o kovat, protože ni í IS (a viry obecn se špatn o kují).
•
• Zán t – do postiženého místa pronikají fagocyty likvidující bakterie → ervenání, zdu ení, zvýšení teploty místa • Hnisavý zán t – hnis = zaniklé leukocyty, tká ové bu ky a mrtvé bakterie
→ zapojení i specifické imunity →zasahuje celý organismus → víc leukocyt , vyšší sedimentace, tší výroba protilátek, zv tšení mízních uzlin, vyšší teplota t la až hore ka – vyvolaná pyrogeny (ty uvol ují leukocyty) → sobí na termoregula ní centrum v hypotalamu, zvyšuje ú innost IS (n které bakterie nerady vyšší teploty než 37,5°C) →nechat hore ku alespo jeden den bez lék (pokud není p es 40°C)
Srdce & Ob h
innost srdce • V innosti celý život, základem jeho innosti je st ídavé smrš ování (systola) a ochabování (diastola) srde ní svaloviny • Fáze systoly a diastoly plynule p echází jedna v druhou • Tyto fáze jsou základem jedné srde ní revoluce – 3 kroky
Srde ní innost • Systola síní, diastola komor krev vhán na ze S do K, otev ené cípaté chlopn , polom sí ité zav ené • Systola komor, za átek diastoly síní cípaté chlopn se na za átku zavírají, systola komor za íná zvyšováním nap tí svalstva st n vyšší tlak v komo e i vyšším tlaku v komo e než v aort dojde k otev ení polom sí itých chlopní vypuzení krve z PK do plicního kmene a z LK do aorty • Diastola komor, sín z stávají v diastole polom sí ité chlopn se zav ou zp tným nárazem krve zabrání návratu krve do K Celé srdce v diastole jen krátce, do sín p itéká krev z dolní a horní duté žíly (do PS) a z plicních žil (do LS) Cípaté chlopn jsou otev ené a krev áste protéká i do komor. Po napln ní síní další srde ní revoluce.Dosp lý 72 revol/minutu.
ízení innosti srdce •
ízeno automaticky a rytmicky impulsy vznikajícími ímo v srdci • P evodní systém srde ní – zvláštní svalová vlákna s vysokým obsahem sarkoplazmy a malým množstvím fibril vytvá í impulzy a rozvádí vzruchy svalovinou • Základem p evodního systému uzlí ek sí ový – leží v horní ásti pravé sin u ústí horní duté žíly – vznik vzruch pro smrš ování obou síní • Pak vzruch p eveden na uzlík sí okomorový v dolní ásti PS (pod ízen uzlí ku sí ovému) – z n j vychází His v m stek spojení svaloviny síní a komor. V mezikomorové p epážce se His v m stek rozd luje na 2 raménka kon í v myokardu sítí Purky ových vláken smršt ní K, zajiš ování smršt ní S a opožd né smršt ní K
• Inervováno vegetativními nervy – regulace rychlosti srde ní innosti (sympatikus zrychluje , parasympatikus zpomaluje) ídící centrum v prodloužené míše + interoreceptory v oblouku aorty, rozv tvení krkavic a ústí DDŽ a HDŽ registrují zm ny tlaku krve a ovliv ují innost centra v mozku. innost srdce ovliv ují i emoce a chemické látky (adrenalin, tyroxin, kofein)
Klidové membránové nap tí – pro jeden iont • Nernstova rovnice
– Pro více iont • Goldmannova rovnice
• Ur eno: – fixními anionty intracelulárn – permeabilitou membrány • tj. hustota a vrátkování kanál
– Na+/K+-ATP-ázou
Ší ení vzruch v srde ní svalovin
1. 2. 3. 4. 5.
Ve výchozím stavu jsou všechny bu ky v klidovém stavu Bu ky v SA (sinoatriálním) uzlu se samovoln depolarizují. Za íná se ší it vlna depolarizace od SA uzlu ve st nách svaloviny síní. Depolarizace se rozší ila po celé svalovin síní. V bu kách p evodního systému, ozna ovaném jako AV (atrioventrikulární) uzel se vlna depolarizace ší í pomaleji n ž svalovinou, což zajiš uje zpožd ní stahu komor oproti stahu síní. 6. Depolarizace se ší í skrz vazivovou p epážku. Rychlost ší ení depolariza ní vlny je zde nejnižší z celého p evodního systému. Dále se vlna depolarizace ší í p epážkou mezi ob ma komorami. 7. Depolarizace mezikomorové p epážky umož uje zkrácení srde ních komor. 8. Depolarizace se ší í po svalovin komor od hrotu k výtokové asti. Sín se za ínají repolarizovat. 9. Celé komora je depolarizovaná, sín se postupn repolarizují. 10. Komory se postupn depolarizují do výchozího stavu.
Srde ní automacie ak ní potenciál
0
-40
kanály pro Ca2+ kanály pro kationty (zejm. Na+)
prahový potenciál Na+/K+ ATP-áza
klidový potenciál
-80 as (s)
kontraktilní myocyt membránový potenciál (mV)
• Podstatou je fyziologická nestabilita membránového potenciálu P bun k SA uzlu
membránový potenciál (mV)
bu ka SA uzlu
0
absolutní refrakterní fáze kanály pro Ca2+
relativní refrakterní fáze
kanály pro K+
-50
kanály pro Na+
Na+/K+ ATP-áza
250ms
-90 as (s)
evodní systém srdce • SA uzel – internodální sí ové spoje • Bachmann, Thorel, Wenckebach
• Sí okomorová (AV) junkce – AV uzel – Hiss v svazek (jediná vodivá tká mezi sín mi a komorami)
• Tawarova raménka – pravé – levé • p ední a zadní fascikulus
• Pukry ova vlákna
Tepový a minutový objem • Tepový=systolický - množství krve vypuzené p i jednom stahu z každé komory. Závisí na fyzické aktivit – v klidu 60 až 80 ml krve (nevyprazd uje se dokonale), p i námaze 100 až 150 ml. • Minutový objem – množství krve vypuzené za 1 min. Závisí na velikosti tepového objemu a po tu revolucí/min. U dosp lého je to v klidu kolem 5 l/min, p i námaze až 40 l/min. (Zvýšené p i trávení, v t hotenství, p i zvýšených nárocích na termoregulaci, emocích)
Projevy srde ní innosti • •
Úder srde ního hrotu – u hrudní kosti – náraz hrotové ásti srdce na hrudník p i každé systole (hmatatelné dlaní) Ozvy – oblast pátého mezižeb í – neustálý rytmus dvou po sob jdoucích zvuk s kratší pauzou 1. uzav ení cípatých chlopní a za átek systoly K 2. uzav ení polom sí itých chlopní na za átku diastoly K
• •
Ak ní srde ní potenciály – snímání z povrchu elektrokardiogram (EKG)diagnostická pom cka Tep – periferní tepny roztahování a stahování tepen i pr toku krve (aorta – pulsová vlna) na v etení tepn 72 tep za minutu
EKG k ivka
Normální EKG
sinusový rytmus, osa +30°, tepová frekvence 70 tep/min, PQ interval 200 ms, trváni QRS komplexu 0,08 ms, inverze vln T je normální ve svodu aVR (u mladých lidí ješt ve svodech V1 a V2)
Krevní tlak • Tlak krve na st ny cév • Nejv tší v aort , klesá sm rem od srdce. Prudký pokles v tepénkách. • Pohonná síla krevního proudu. Rytmicky kolísá od max i systole do min p i diastole systolický a diastolický tlak • V léka ství se používá tlak na pažní tepn , m eno tlakom rem (tonometr). U dosp lého pr rn 120/80 • Ovliv uje ho t lesná práce (systolický až na 180) • Klidový závisí na v ku a pohlaví – novorozenec nejmí , se stárnutím stoupá. U žen o 5 Torr nižší než u muž . • Hypertenze – zvýšení zvlášt ve stá í vlivem ztráty pružnosti cévních st n. • Hypotenze
Velký (t lní) krevní ob h LK aorta ité tepny (koronární) oblouk aorty hlavopažní kmen – po 2-4cm se v tví pravá spole ná krkavice + pravá tepna podklí ková levá spole ná krkavice levá podklí ková tepna Spole ná krkavice zevní krkavice (štítná žláza, hrtan-sliznice a
svaly, jazyk, slinné žlázy, žvýkací svaly, mimické svaly, mozkové pleny, zuby, sliznice nosu, svaly p ední strany krku, ást šíje)
vnit ní krkavice (mozek, o nice, oko) Podklí ková horní kon etina, p i zevním okraji 1. žebra echází v tepnu podpažní, u kr ku ramene tepna pažní; u lokte se v tví etení+loketní tepna (p edloktí, prsty, dla )
• Hrudní aorta
mezižeberní tepny (st na hrudní)
tepny k orgán m (pr dušky, jícen, perikard)
• B išní aorta – párové v tve párové orgány (ledviny, nadledviny, pohlavní orgány), svalovina bránice, st ny dutiny b išní – nepárové v tve
slezina, slinivka, st evo
nepárové orgány –
játra, žaludek,
• Rozv tvení v úrovni pánve na pravou a levou spole nou ky elní tepnu vnit ní (orgány v malé pánvi) + zevní
tepna ky elní -dolní kon etina stehenní tepna zákolení holenní p ední + zadní další tvení na h betu nohy
• Podél páte e vpravo od aorty dolní dutá žíla – spojení 2 ky elních žil z DKon , pánve, dutina b išní a st na b išní. Ústí zespod do pravé sín . • Zevní žíla hrdelní podklí ková žíla (HKon ) + vnit ní hrdelní hlavopažní žíla horní dutá žíla shora do pravé sín
Vrátnicový ob h • Kapilární sí z žaludku, st ny st ev, slinivky a sleziny do vrátnicové žíly jaterní brankou do jater tvení na kapiláry do jaterních lal odevzdání vst ebaných živin jaterním bu kám potom se žilná krev (z vrátnicové žíly i jaterní tepny) vlévá t sn pod játry do dolní duté žíly
Nemoci ob hové soustavy • Koronární onemocn ní – zužování v itých tepen, ukládání cholesterolu ztluš ování st n, zpomalení toku, asem neprojde krev v bec – vnit ní povrch tepen se pokrývá pláty z cholesterolu, pojivové tkán a hladkých svalových bun k tvrdnutí tepen, kalcifikace ateroskleróza Rizikové faktory: kou ení, zvýšená hladina cholesterolu, hypertenze, obezita, stres, nadm rná konzumace cukru i alkoholu, nedostatek fyzické aktivity, v k, genetické dispozice, diabetes • Hypertenze – 3,5xvyšší riziko koronárního onemocn ní, mozkové mrtvice, postižení ledvin vzniká v d sledku usilovn jší srde ní práce, vyvolané pot ebou p ekonat zúžení cév (3,5xvyšší riziko koronárního onemocn ní, mozkové mrtvice, postižení ledvin), p et žování cév a srdce eh í a tužší cévy, srdce mohutní další p et žování až selhání srdce
• Angina pectoris – odumírání srde ního svalu i nedokrvení v d sledku áste ného ucpání koronární tepny • Šelesty chlopní – následkem infek ního onemocn ní se zanítí chlopenní cípy, ztratí ohebnost, nebo mohou áste sr stat omezení krevního pr toku nedomykavost chlopní ást krve protéká zp t • Varixy = m stky – k ové žíly – st na se vyklene ve vá ek, kde se sráží krev vzniká trombus že se odd lit a ucpat cévy=embolie plicní embolie, mozková mrtvice, infarkt myokardu
iny – genetické dispozice, opakovaná námaha,
hotenství, ortopedické vady, kou ení a alkohol
(nep íznivý vliv i na srdce)
Hormonální regulace
Rozd lení signál živo išných bun k podle dosahu • endokrinní (velká vzdálenost, krevní tok, difúze) • parakrinní (do mimobun ných tekutin, lokální ú inek) • synaptické (neurony) •
ímý kontakt signální molekula je ukotvena v membrán a zárove vystavena receptoru cílové bu ky)
• autokrinní (bu ka produk ní je zárove bu kou cílovou)
které bu ky využívají i p ímého propojení se sousedními bu kami
Typy signál • • • • • • •
proteiny peptidy aminokyseliny nukleotidy steroidy mastné kyseliny a jejich deriváty plyny
Význam rozpustnosti signální molekuly
1. Hydrofilní signály -
neprocházejí plazmatickou membránou
-
vážou se na povrchové receptory
-
z krve se odstra ují b hem n kolika minut
-
zprost edkovávají krátkodobé odpov di
Význam rozpustnosti signální molekuly 2. Lipofilní signály -
v krvi se pohybují prost ednictvím nosi
-
voln procházejí plazmatickou membránou
-
vážou se na cytoplazmatické nebo jaderné receptory
-
v krvi perzistují hodiny až dni
-
zprost edkovávají dlouhodobé odpov di (výjimka prostaglandiny)
Signalizace zprost edkované povrchovými receptory Signální dráhy: 1. Mimobun ný signál (ligand, „primary messenger“): stový faktor, cytokin, hormon, atd.) 2. Povrchový receptor: evod mimobun ného ligandu do podoby nitrobun ného signálu 3. Sekundární p enaše („secondary messenger“): - nízkomolekulární struktury (cAMP, Ca2+, diacylglycerol, zbytek kyseliny fosfore né, atd.) - produkt enzymov katalyzované reakce - p enos signálu od povrchových receptor k efektor m 4. Cílová molekula (efektor): - enzym - složka replika ního aparátu - složka aparátu pro genovou expresi
Amplifikace signálu - jedna signální molekula aktivuje jediný receptor - jediný aktivovaný receptor aktivuje tší po et molekul enzymu tvo ícího sekundární p enaše - každá molekula tohoto enzymu katalyzuje tvorbu mnoha molekul sekundárního p enaše e - každá molekula sekundárního enaše e aktivuje mnoho cílových molekul Výsledek: Nízká koncentrace ligandu – významná odpov uvnit bu ky – schopnost reakce na malé zm ny okolí.
Funkce nitrobun ných signálních kaskád • • • •
•
enos signálu z bodu p ijetí do bun ného aparátu, který zajistí odpov transformace signálu do molekulární podoby, která m že stimulovat odpov zesílení signálu rozd lení signálu tak, aby ovlivnil n kolik d - vliv na zné cílové molekuly - rozv tvení toku informacekomplexní odpov každý krok kaskády je otev en p sobení dalších faktor modulace odpov di podle podmínek
Nitrobun ná signální kaskáda
Receptory plazmatické membrány • dosud je popsáno asi 20 r zných proteinových rodin, které se uplat ují jako povrchové receptory lenové n kterých rodin používají stejné systémy pro vazbu ligand i p enos signál (receptory spojené s proteiny G, receptory pro cytokiny) • jiné rodiny sdílejí podobnou strukturu pro vazbu ligandu (receptor pro TNF ) nebo obdobný systém pro p enos signálu (receptorové tyrosin kinázy)
Hlavní typy povrchových receptor 1. Receptory typu iontových kanálk - vazbou ligandu na receptor se ovliv uje pr chodnost membránových kanálk - zm na permeability membrány - rychlá signalizace na synapsích 2. Katalytické receptory - vazbou ligandu získávají katalytickou schopnost - obvykle transmembránové proteiny s PTK aktivitou 3. Receptory napojené na protein G - nemají enzymovou aktivitu ídí aktivitu enzym nebo pr chodnost kanálk prost ednictvím proteinu G („GTP-binding regulatory protein“)
Hlavní t ídy povrchových receptor
Jak receptory p enášejí signál p es plazmatickou membránu? 1. Konforma ní zm na receptoru - vyvolaná vazbou ligandu se projeví na vnit ní stran mebrány - typická pro receptory se sedminásobným vinutím membránou a pro stabilní dimery receptor pro cytokiny 2. Dimerizace receptoru vyvolaná ligandem - ligand seskupí inaktivní podjednotky receptor , které jsou schopny pohybu v membrán - dimerizace receptorových tyrosin kináz p ivede cytoplazmatické domény do takové blízkosti, že se mohou vzájemn fosforylovat a tak aktivovat
HORMONY Žlázy s vnit ní vym šováním (sekrecí) se vedle nervové soustavy rovn ž podílejí na celkovém ízení organismu. ízení probíhá pomaleji než u nervové soustavy.Obojí ízení se navzájem ovliv uje.Žlázy s vnit ním vym šováním vytvá ejí biologické ú inné látky hormony,které odcházejí p ímo do krve.Jsou to žlázy uzav ené,bez vývodu.Spole s nervovou soustavou ídí innost jednotlivých orgán . K nejd ležit jším žlázám s vnit ním vym šováním pat í: Podv sek mozkový Štítná žláza íštítná t líska Nadledviny Slinivka b išní Pohlavní žlázy Hormony ovliv ují nebo ídí tyto funkce: Celkový metabolismus Hospoda ení s vodou a dalšími minerálními látkami st organismu Srde ní innost Rozmnožování
ehled žláz s vnit ním vym šováním: Podv sek mozkový (hypofýza) Je spojen s mezimozkem a zajiš uje propojení hormonálního ízení organismu s mozkem. ídí funkci jiných žláz s vnit ním vym šováním.Vylu uje n kolik hormon ,které ovliv ují r st lov ka, innost pohlavních orgán ízení innosti ledvin,štítné žlázy,urychlují porod. Neurohypofýza: Antidiuretický hormon, Oxytocin Adenohypofýza: Somatotropní hormon, Prolaktin, Adrenokortikotropní hormon, Tyreotropní hormon, Folikulostimula ní hormon, Luteiniza ní hormon Šišinka Je uložena na zadní stran mezimozku. M že zpomalovat vývin pohlavních žláz a má vliv na cyklus bd ní a spánku. Melatonin Štítná žláza Se nachází na obou stranách štítné chrupavky hrtanu.Vylu ované hormony ovliv ují lesný a duševní vývin a rychlost látkové vým ny.Pro innost této žlázy je d ležitý jód.P i nedostatku se štítná žláza zv tší a vytvá í se tzv.struma (vole). Thyroxin, Trijodthyronin, Kalcitonin íštítná t líska Jsou uložena na zadní stran štítné žlázy. Jejich hormon parathormon ídí množství vápníku v krevní plasm . Parathormon
Brzlík Je pln vyvinut v d tství. Je v hrudníku p ed pr dušnicí. Ovliv uje obranné schopnosti organismu – tvorba T-lymfocyt . Nadledviny Jsou uloženy p i horních okrajích ledvin,rozd leny na dv ásti: ru a d . Hormony en ovliv ují hladké svalstvo útrobních orgán a jsou nezbytné k p ekonávání zát ží. Nejznám jší hormon je adrenalin a noradrenalin. Zrychluje innost srdce,rozši uje cévy v kosterních svalech. Hormony k ry nadledvin ovliv ují látkovou p em nu. Glukokortikoidy, Mineralokortikoidy, Androgeny Slinivka b išní sobí pouze její ást tzv.Langerhansovy ostr vky. Ty vylu ují hormon inzulín,který reguluje množství cukru v krvi. Inzulín je vylu ován β-bu kami Langerhansových ostr vk . Antagonistou inzulínu je glukagon, který je vylu ován α-bu kami Langerhansových ostr vk .
Pohlavní žlázy Ženské pohlavní orgány produkují ženské pohlavní hormony. Pohlavní hormony ženy pat í podle chemického složení mezi steroidy. Nejvýznamn jší jsou gestageny (progestron) a estrogeny (estradiol). Jsou tu i další hormony v etn malého množství mužských pohlavních hormon .Ovliv ují r st a vývoj pohlavních orgán a celého t la. Mužské pohlavní orgány produkují mužské pohlavní hormony. Nejvýznamn jším je testosteron a dále i malé množství ženských pohlavních hormon . Ovliv uje r st a vývoj pohlavních orgán a celého t la,nár st svalové hmoty,vznik mužských pohlavních znak a navozuje chování typické pro dosp lého muže.
V této prezentaci jsou (mimo jiné) použity materiály: MUDr. Petra Šifty (s laskavým svolením) Doc. RNDr. Václava Van aty, CSc. (s laskavým svolením) Prof. RNDr. Jana Šmardy, CSc. (s laskavým svolením) LF MU v Brn (s laskavým svolením)
