GYMNÁZIUM A SOŠ MORAVSKÉ BUDĚJOVICE
Kristýna Střítecká, Aneta Šplíchalová
JAROMĚŘICKO A BUDĚJOVICKO
Seminární práce
Vedoucí práce: Mgr. Jiří Vorlíček
Moravské Budějovice 2008
Prohlašuji, že jsem seminární práci vypracovala samostatně na základě informačních zdrojů, které jsou uvedeny v závěrečném seznamu literatury.
Moravské Budějovice, 22. května 2008-05-22
………………………………
………………………………
2
Děkuji Mgr. J. Vorlíčkovi, za odborné vedení, cenné rady a připomínky při vypracování této seminární práce. Moje poděkování patří rovněž Ing. J. Stříteckému, za poskytnuté informace týkající se využití krajiny a rady při zpracování tohoto tématu.
3
Obsah 1. 2. 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 2.6. 3. 4. 5. 6.
Metody zpracování .................................................................................................. 6 Charakteristika vybraného území............................................................................ 7 GEOLOGICKÁ STAVBA A VÝVOJ.................................................................... 8 HISTORICKÝ VÝVOJ......................................................................................... 10 GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY ..................................................................... 11 KLIMATICKÉ POMĚRY .................................................................................... 13 HYDROLOGICKÉ POMĚRY ............................................................................. 14 Využití krajiny....................................................................................................... 15 Závěr...................................................................................................................... 16 Anotace.................................................................................................................. 16 Seznam použité literatury...................................................................................... 16 Přílohy ................................................................................................................... 17
4
Úvod V této seminární práci jsme se zabývaly přesně vymezenou oblastí v okolí Jaroměřic nad Rokytnou a snažily se ji prozkoumat z geografického hlediska. Tato oblast se nachází v České republice (NUTS 1), v kraji Vysočina.(NUTS 3) a spadá pod okres Třebíč.(NUTS 4) Samotná obec Jaroměřice nad Rokytnou je statistickou jednotkou NUTS 5 s označením CZ0614 590754 a nachází se asi 13 km jižně od Třebíče. Námi vybraná oblast je ohraničena 654. až 650. km od západu k východu a 1164. až 1168. km od severu k jihu souřadnicového systému JTSK mapového listu. (23-444 Jaroměřice nad Rokytnou, 1:25000. Brno: ČUZK, 1993). Zeměpisné souřadnice území: 15°51'20.v.d. – 15°54'50.v.d. a 49°06'50.s.š. – 49°04'30. s.š. Město má bohatou historii, proto je podrobně popsáno v mnoha publikacích, většinou ale pouze z historického hlediska. Z geografického pohledu bývá často pouze zmíněno jako součást většího zeměpisného celku. Proto si myslím, že je naše seminární práce je ojedinělá. Jaroměřicko a jeho okolí bylo popsáno v následujícíh publikacích: - NEKUNDA, ED.V., JANÁK, J., MICHNA, P. Moravskobudějovicko. Jemnicko. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) ISBN 80-85048-75-2. - KRČÁL, J. O Jaroměřicích nad Rokytnou. In O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752. Jaroměřice nad Rokytnou : Místní osvětová beseda v Jaroměřicích nad Rokytnou ve spolupráci s Musejním spolkem v Brně; 1974, s. 11. - JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. - PLICHTA, A., Jaroměřicko: Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí, díl I. Arca JiMfa, Třebíč, 1994.
5
1. Metody zpracování V této seminární práci jsme se zabývaly charakteristikou určeného území – neboli popisem území z hlediska geologické stavby, historického vývoje, geomorfologických, klimatických a hydrologických poměrů a nakonec z hlediska využití krajiny. Potřebné informace jsme hledaly v literatuře, na internetu a často jsme využívaly různých tematických map. V každé kapitole jsme se snažily teoretické informace doložit obrázkem či mapou. Ty jsme zpracovávaly jednak ručně, ale také v grafickém programu na počítači. Celou práci jsme postupně konzultovaly s Mgr. Jiřím Vorlíčkem, vedoucím práce. Dalším důležitým bodem naší práce bylo doložení teoretických poznatků v praxi. V kapitole geomorfologické poměry jsme určovaly střední nadmořskou výšku oblasti a její relativní výškovou členitost. Užily jsme následující vzorce: Výpočet střední nadmořské výšky: a) Vs=(Vmax + Vmin)/2 [m n.m.] b) Vs=0,4*Vmax + 0,6*Vmin [m n.m.] c) výpočet podle geomterické sítě [m n.m.] Relativní výšková členitost: Vmax – Vmin [m] Při praktickém zpracování tématu hydrologické poměry jsme měly za úkol změřit hloubku, šířku a rychlost toku řeky, která se nachází na našem území. Vybraly jsme si řeku Rokytnou. Na realizaci úkolu jsme potřebovaly stopky, pet láhve, metr a předmět, pomocí kterého jsme zjišťovaly hloubku řeky. (klacek) Hloubku jsme měřily vícekrát a z různých míst, určovaly jsme ji podle délky ponořené části klacku. Šířku jsme měřily pomocí metru. Při zjišťování rychlosti toku jsme zatížily 3 pet láhve, poté je pustily na hladinu a měřily čas, za který doplavaly k určitému cíli. (most) Zjištěné údaje jsme poté využily k vypočítání následujících vzorců: Délka vodních toků /km/ Míra křivolakosti: V=D/v [bez jednotek], D – skutečná délka toku, v – přímá vzdálenost od pramene k ústí v rámci našeho území Hustota říční sítě podle délky: r=L/F [km/km2], L – souhrná délka vodních toků, F – plocha povodí Hustota říční sítě podle plochy: [km2/km2], týká se jen vodních ploch, pomocí milimetrového papíru zjistěte plochu Spád: výškový rozdíl pramene a ústí [m] Sklon: I=H/L [promile], H – spád, L – délka toku Vodní stav: výška vodní hladiny [cm] Průtok: Q=vs*F [m3/s], vs – rychlost proudění, F – plocha průtočného profilu, v jeho pramenné oblasti Q=V/t [m3/s] nebo [l/s] V- objem, t – čas Specifický odtok: q=Q/P [l/s*km2] Součinitel odtoku: φ=Q/S [bez jednotek], Q – průtok, S – srážky (oba jsou v m3).
6
2. Charakteristika vybraného území Zahrnuje následující témata: 2.1. GEOLOGICKÁ STAVBA A VÝVOJ.................................................................... 8 2.2. HISTORICKÝ VÝVOJ......................................................................................... 10 2.3. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY ..................................................................... 11 2.4. KLIMATICKÉ POMĚRY .................................................................................... 13 2.5. HYDROLOGICKÉ POMĚRY ............................................................................. 14 2.6. Využití krajiny....................................................................................................... 15
Obr. 1. Výřez zkoumaného území. (23-444 Jaroměřice nad Rokytnou, 1:25000. Brno: ČUZK, 1993)
7
2.1. GEOLOGICKÁ STAVBA A VÝVOJ Kraj Vysočina spolu s Šumavou patří k nejstarším pohořím Českého masivu. Ten je zbytkem hercynského vrásnění, které vznikalo v intervalu před 380-300 miliony let. Mohutný tektonický pohyb dal podnět k vyvrhnutí magmatu na zemský povrch. Jaroměřická kotlina je tedy součástí třebíčského masivu vyvřelých hornin a její podloží je tvořeno převážně žulami a syenity. A. Plichta (PLICHTA,1994) ve své knize uvádí, že, masiv kryl kdysi rulový plášť zachovaný na okrajích kolem Jaroměřic. Ve východní polovině Jaroměřicka kolem lomu Královec se objevují žulosyenity (durbachity), které jsou typické pro třebíčský masiv. „Jedná se o šedočerné horniny bohaté na draslík a hořčík, dále rubidium, barium, chrom a nikl, relativně též na uran a thorium, s žílami aplitů a pegmatitů.“ Nejčastěji mají porfyrickou, někdy až plošně paralelní strukturu. (http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/132872-jaromerice-nad-rokytnou) Na našem území bychom mohli dále nalézt granity (http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz), které pravděpodobně „vznikly krystalizací z parciální taveniny moldanubických metasedimentů“ a dále většinou starohorní útvary složky vápence (kolem Bukovské hory a směrem na Horní Újezd) , křemence, neboli tzv. sluňáky (na Žabíku) a úzké pruhy amfibolitů. Směrem na Moravské Budějovice se objevuje významné naleziště magnezitu, které vznikly zvětráváním hadců. „Na mnoha místech se pod zemí narazí na silné vrstvy jílů , kterým se říkalo „žlutnica“ (Více na http://www.horni-ujezd.com/) a dříve byly často využívány jako pojivo do základů staveb. Nejbližší cihelna byla při silnici na Vacenovice.V katastru obce Štěpánovice, vzdálené necelé 2 km od námi vyhraničeného území se dokonce nalézá dobré naleziště vltavínů. Jejich výskyt patří k raritám Třebíčska a vyvolává velký rozruch zejména díky otázce jejich záhadného vzniku. Přestože není tento názor potvrzen, za příčinou vzniku vltavínů stojí zřejmě dopad velkého meteoritu do kráteru Ries v Bavorsku.“
Obr. 2.Výřez z geologické mapy 1:200 000, list Jindřichův Hradec. (http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz)
Obr. 3. Pegmatitová žíla prorážející durbachit
8
Obr. 4. Geologická mapa České republiky (http://www.herber.kvalitne.cz)
Obr. 5. Rozšíření hercynských plutonitů v Českém masivu (http://www.herber.kvalitne.cz)
9
2.2.
HISTORICKÝ VÝVOJ
Velký význam pro proměny krajiny má osídlení kraje. Z tohoto hlediska má Jaroměřicko velmi bohatou historii. První doklady o osídlení pocházejí už z dob kolem 250 000 let před Kristem. Většina zeměpisců a geologů se shoduje na tom, že na hranici pohoří Třebíče a Budějovicka existuje hranice, kde lze vysledovat jiný průměr srážek a vegetační rozdíly. Jaroměřicko s Budějovickem lze tedy považovat spíše za tzv. Předhůří Vysočiny, které se dále dělí na teplejší dolní a studenější hořejší. (Plichta, 1994 ) Zřejmě díky příhodným podmínkám bylo Předhůří osídleno už od doby kamenné (paleolitu), ostatní části Vysočiny až od ranějšího středověku. Podle dochovaných nálezů můžeme usuzovat, že od té doby prošlo zdejším krajem mnoho kultur: Od halštatské, laténské kultury Keltů, přes Germány až po Slovany. První písemná zmínka však přišla až kolem roku 1325. (Více na http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/132872-jaromerice-nad-rokytnou) Listnaté lesy, častější v dřívějších dobách, byly umělým pěstěním přeměněny na jehličnaté. Místa byla bažinatá, s vrbovým, olšovým a jívovým porostem. Na vyšších svazích se pásl dobytek., níže se táhly pole a louky. Už od 12. století vznikaly lidskou rukou nejrůznější zdrže a rybníky. Velká část však dodnes zanikla.. Také místní říčka Rokytná prošla od dřívějších dob změnami. Její vody ztratily svou čistotu a živočišnou a rostlinnou pestrost. To vše zásluhou moderní výroby. „V parku státního zámku Jaroměřice nad Rokytnou vytvořili lidé dvě její slepá ramena, dnes patrná jen při vyšším stavu vody.“ (Plichta, 1994) Už ve 13. století se ve všech horních osadách kraje pokoušeli o dolování dražších kovů, což svým názvem nasvědčuje i samotná Stříbrná hora. Nad Lukovem, u Horního Újezda a Štěpánovic dobývali vápenec. Pod Sádkem se těžila tuha.
Obr. 6. Výřez Komenského mapy Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627. (http://www.oahshb.cz/staremapy/full/m1627-22.jpg)
10
2.3. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Naše území spadá do Hercynského systému, subsystému Českého masivu a provincie České Vysočiny, ke které náleží 3/4 území ČR. Dále leží v subprovincii Česko-moravská soustava, oblasti Českomoravská vrchovina, celku Jevišovická pahorkatina a podcelku Jaroměřická kotlina.. (Více na http://www.geografie.webzdarma.cz/segcr.htm) Jaroměřicko leží v kotlině, můžeme ho tedy symbolicky označit za velkou mísu. Její osu tvoří říčka Rokytná, která zároveň dělí Jaroměřice na části severní a jižní a jejíž okraje pokrývají lesy. Jen na jižní straně, kde splývá s Budějovickem, je kraj téměř bezlesý. Na severu ji uzavírá výčapský hřbet, součást klučovské hrásti, jíž vede rozvodí mezi řekami Jihlavou a Rokytnou. (Plichta, 1994) „Mezi Polnou (na SZ), Velkou Bíteší (na V) a Jaroměřicemi nad Rokytnou (na J) se rozkládá tzv. Třebíčský masiv. Má přibližně trojúhelníkový tvar a v jeho stavbě se rozlišuje řada zlomů, které dělí těleso do několika segmentů. Jedním z nejvýznamnějších zlomů je také Jaroměřický zlom, a to z hlediska svých rudonosných indicií (U, Pb, Zn, Ag).“ (http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Kamenna/Trebicsky_masiv.htm)
Obr. 7. Základní geomorfologické členění ČR (http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/453256-geomorfologicke-cleneni-ceska)
11
PRAKTICKÁ ČÁST VÝPOČET STŘEDNÍ NADMOŘSKÉ VÝŠKY OBLASTI: 1. ZPŮSOB
1 (654.km)
2 (653. km)
3 (652. km)
4 (651.km)
A
Vmax - 450 m.n.m.
Vmax - 445 m.n.m.
Vmax - 445 m.n.m.
Vmax - 450 m.n.m.
(1165. km)
Vmin - 430 m.n.m.
Vmin - 435 m.n.m.
Vmin -425 m.n.m.
Vmin - 425m.n.m.
Vø = 440 m.n.m.
Vø = 440 m.n.m.
Vø = 437,5 m.n.m.
Vø = 435 m.n.m.
B
Vmax - 460 m.n.m.
Vmax - 445 m.n.m.
Vmax - 440 m.n.m.
Vmax - 440 m.n.m.
(1166.km)
Vmin - 430 m.n.m.
Vmin - 425 m.n.m.
Vmin - 425 m.n.m.
Vmin - 415m.n.m.
Vø = 435 m.n.m.
Vø = 435 m.n.m.
Vø = 432,5 m.n.m.
Vø = 427,5 m.n.m.
C
Vmax - 455 m.n.m.
Vmax - 455 m.n.m.
Vmax - 450 m.n.m.
Vmax - 445 m.n.m.
(1167.km)
Vmin - 430 m.n.m.
Vmin - 425 m.n.m.
Vmin - 425 m.n.m.
Vmin - 415 m.n.m.
Vø = 442,5 m.n.m.
Vø = 440 m.n.m.
Vø = 437,5 m.n.m.
Vø = 430 m.n.m.
D
Vmax - 450 m.n.m.
Vmax - 450 m.n.m.
Vmax - 455 m.n.m.
Vmax - 445 m.n.m.
(1168.km)
Vmin - 430 m.n.m.
Vmin - 425 m.n.m.
Vmin - 430 m.n.m.
Vmin - 430 m.n.m.
Vø = 440 m.n.m.
Vø = 437,5 m.n.m.
Vø = 442,5 m.n.m.
Vø = 437,5 m.n.m.
SOUČET (m.n.m.)
1752,5
1740
1750
1757,5 7000
Vø = 7000 / 16 = 437,5 m Tab. 1. Způsob měření výšky č.1 2. ZPŮSOB Vmax Vmin
460 m.n.m. 415 m.n.m. Vmax + Vmin Vø = 2 460 + 415 Vø = 2 Vø = 437,5 m.n.m.
Tab. 2. Způsob měření výšky č.2 3. ZPŮSOB Vø = 0,4*Vmax + 0,6*Vmin Vø = 0,4*460 + 0,6*415 m.n.m. Vø = 433 m.n.m.
Tab. 3. Způsob měření výšky č.3 12
RELATIVNÍ VÝŠKOVÝ POMĚR – VR VR = Vmax - Vmin VR = 460 - 415 m VR = 45 m
Tab. 4. Relativní výškový poměr
2.4. KLIMATICKÉ POMĚRY Ohledně klimatu patří Jaroměřice nad Rokytnou do mírně teplé agroklimatické makrooblasti, poměrně mírně teplé agroklimatické oblasti, mírně vlhké a groklimatické podoblasti s mírně chladnými zimami. Chod teplot Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 7 ºC a ve vegetačním období, které trvá zhruba 151 dnů, je teplota průměrně 13,4 ºC. Průměrná teplota v lednu je -2 až -3 °C v zimě bývá 110 až 130 mrazivých dnů, na severozápadě oblasti až 140 dnů. V červenci se průměrná teplota pohybuje mezi 17 až 18 °C, na severozápaděoblasti jen od 16 °C, počet letních dnů je 40 až 50. Srážkový úhrn Srážkový úhrn v letním údobí činí 350 až 450 mm, v zimním období 200 až 300 mm. Převažují zde západní a severozápadní větry. Dnů se sněhovou pokrývkou bývá 60 až 80, na jihu jen k 50, na severozápadě až 100. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 617 mm.
Obr. 8. Klimatické poměry České republiky (http://www.trasovnik.cz) 13
2.5. HYDROLOGICKÉ POMĚRY Naším územím protékají řeka Rokytná a Rokytka. (Celková délka vodních toků na našem území – cca 13 km) Mezi vodní plochy patří část Bohušického rybníka, dále Troubský rybník, Vlčák, Kulatý rybník a Šťěpánovický a Ostrý potok. ŘEKA ROKYTNÁ Rokytná pramení jižně od Chlístova na Třebíčsku ve výšce 580 m. n. m. a pokračuje na jihovýchod směrem k Jaroměřicím nad Rokytnou, které svým tokem dělí na dvě části – severní a jižní. V parku byla vytvořena dvě její slepá ramena. Při normálním stavu vody jimi však řeka neprotéká, proto jsou patrná jen při vyšším stavu vody. V Jaroměřicích také Rokytná přijímá první přítoky – Rokytku a Štěpánovický potok. Rokytná je pravostranným přítokem Jihlavy (ústí do Jihlavy zprava u Ivančic). Patří tudíž do úmoří Černého moře. Se svými přítoky (zprava Rokytka, zleva Rouchovanka) „odvádí vody ze střední části Jaroměřické kotliny, Znojemské pahorkatiny a v závěrečném úseku z jižní části Oslavanské brázdy. Délka toku je 89,3 km, plocha povodí 585,4 km2 a průměrný tok u ústí 1,27 m3/s.“ (http://www.horni-ujezd.com/index.php?option=com_content&task=view&id=46&Itemid=70) V jiných zdrojích však můžeme nalézt i jiné údaje. (např. na webové stránce http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/89709-rokytna) „Hydrologické stanice jsou v Příštpu (z r. 1954) a v Moravském Krumlově (z r. 1890).“
PRAKTICKÁ ČÁST MĚŘENÍ HLOUBKY: VZDÁLENOST 20 OD BŘEHU (cm) HLOUBKA (cm)
36
40
60
80 100 120 160 200 215 230 270 310 330 350 370 390 410
47
31
64
90
86
82
88
83
MĚŘENÍ RYCHLOSTI TOKU: Délka úseku – 14 m Průměrný čas Měření č.1 – 49 s t = 129/3 Měření č.2 – 36 s t = 43 s Měření č.3 – 44 s
87
74
68
82
66
Průměrná rychlost v = 0,325 m/s
DÉLKA VODNÍCH TOKŮ V JEDNOTLIVÝCH ČÁSTECH ÚZEMÍ: A1: 1,325 km
A2: -
A3: 2,000 km
A4: 1,050 km
B1: 0,375 km
B2: 1,850 km
B3: 1,375 km
B4: 1,625 km
C1: 1,125 km
C2: 1,375 km
C3: 0,500 km
C4: 0,375 km
D1: -
D2: -
D3: -
D4: -
Celková délka vodních toků: 12,975 km.
14
63
56
22
2.6. Využití krajiny Území v okolí Jaroměřic nad Rokytnou je tvořeno převážně polemi a vysoká zeleň se objevuje nejvíce v povodí řek Rokytné a Rokytky. V dřívějších dobách se zvětšovala plocha území využívaná pro zemědělské účely, proto je tato oblast je jen zřídka zalesněna. Les je uměle vysazen a má půdoochranný význam pro svahy nad řekami. Asanují se škody a udržuje se současný stav. Podle zákonů v České republice, které mají kořeny už v reformách Marie Terezie, musí být plocha vykácených lesů obnována a těžba je omezena jen na malé paseky - holoseče do 1 hektaru plochy a do 2 výšek stromů. Vzhledem k tomu, že sklonitost našeho území se většinou pohybuje kolem 0-5° a jen velmi zřídka 5-10°, můžeme hovořit o krajině málo ohrožené erozí. Území by tak nemělo být problematické pro zadržování vody, ani náchylné k velkému plošnému splachu. Přesto je však v krajině patrný dřívější způsob zemědělského hospodaření a snaha o přetvoření krajiny. Díky tomuto systému byly rozorány meze, čímž vznikly splachy a začala se zanášet koryta řek. Tomu ještě napomohlo vysoké hnojení a proto dnes hovoříme o zanášení řek jako o jednom z největších problémů. Snižující průtok řek se stal příčinou téměř každoročních záplav a velká část Jaroměřic se proto nachází v záplavové oblasti. Podle sdělení Ministerstva zahraničních věcí bude Jaroměřicím díky Finančnímu memorandu poskytnuta pomoc pro Ochranu vody v povodí řeky Dyje v České republice. Podle zprávy proběhne "rekonstrukce existující ČOV.“ (Více na http://www.podnikame.cz/smlouvy04/index.php3?co=ss04104) „Některé ze stávajících staveb nedokáží čelit záplavovým situacím a kalové hospodářství potřebuje vylepšit. Kanalizační síť, kde dochází k prosakování dešťové vody a kontaminaci spodních vod bude částečně rekonstruována a rozšířena." Dalším následkem rozorání mezí byly horší povětrnostní podmínky, které způsobily vysušování krajiny. Jako obrana proti větru se začaly např. nad územím, kde stojí dnes Gigant, za socialismu vysazovat větrolamy - asi 10-ti metrové zábrany z rychle rostoucích dřevin jako topol. Specielní faunu a flóru můžeme najít v jaroměřickým parku, který je protékající řekou Rokytnou rozdělen na francouzskou a anglickou část. Jedná se o tzv. arboretum - tedy o lesní plochu s cizokrajnými a vyšlechtěnými dřevinami. Park je dílem zahradních architektů a v zadní části je moderně obnovován a upravován. Dominantu francouzské části tvoří jedlovec kanadský. Na druhém břehu nalezneme hlavně červené buky, jírovec maďal, dub, borovici a dřeviny typické v blízkosti vodních toků - jako olše a vrby. Na jižních svazích Bydliskek, v západní části Jaroměřic, lze nalézt teplomilný ekosystém. Stanoviště se skalnatým podložím a chudou půdou s nízkým profilem je porostlé trnkami a jinými keři. Dále se zde objevuje borovice černá, která snáší lépe teplo a nemá velké nároky na vláhu. Kolem potůčků jsou stanoviště porostlé smrky, jasany a topoly.
15
3. Závěr Díky této seminární práci jsme se dozvěděly spoustu zajímavých informacích o rodném městě a pokusily se na něj podívat z trochu jiného – geografického pohledu. Poznaly jsme odbornou geografickou literaturu a používaly i další zdroje, např. internetovou síť. Vyzkoušely jsme si v praxi mnohé zeměpisné metody a zjistily, jak by měla oficiální seminární práce vypadat. Závěrem lze říct, že jsme si prohloubily a rozšířily naše znalosti a získané poznatky nás velmi obohatily.
4. Anotace Tato seminární práce popisuje město Jaroměřice nad Rokytnou a jeho okolí z geografického pohledu. V jednotlivých kapitolách jsme seznámeni s geologickou stavbou, historickým vývojem, geomorfologickými, klimatickými a hydrologickými poměry a na závěr s využitím zdejší krajiny. Většina témat je podložena tematickou mapou či obrázkem a obsahuje také naše vlastní průzkumy.
5. Seznam použité literatury Publikace: PLICHTA, A., Jaroměřicko: Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí, díl I. Arca JiMfa, Třebíč, 1994 NEKUNDA, ED.V., JANÁK, J., MICHNA, P. Moravskobudějovicko. Jemnicko. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) ISBN 80-85048-75-2 Internetové stránky: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/132872-jaromerice-nad-rokytnou http://www.horni-ujezd.com/ http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz http://www.herber.kvalitne.cz http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/132872-jaromerice-nad-rokytnou http://www.oahshb.cz/staremapy/full/m1627-22.jpg http://www.geografie.webzdarma.cz/segcr.htm http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Kamenna/Trebicsky_masiv.htm http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/453256-geomorfologicke-cleneni-ceska http://www.trasovnik.cz http://www.horni-ujezd.com/index.php?option=com_content&task=view&id=46&Itemid=70 http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/89709-rokytna http://www.podnikame.cz/smlouvy04/index.php3?co=ss04104 http://www.kr-vysocina.cz http://mapy.atlas.cz
16
6. Přílohy
Obr. 9. Kraj Vysočina. (Dostupné z: http://www.kr-vysocina.cz)
Obr. 10. Hustota říční sítě
17
Obr. 11. Jaroměřice nad Rokytnou – letecká mapa (http://mapy.atlas.cz)
18
