GRAFOLOGIE VE SLUŽBÁCH POZITIVNÍ PSYCHOTERAPIE A PORADENSTVÍ Luděk Kazda S ohledem na to, že se grafologií zabývám dlouhodobě, vidím jako prospěšné seznámit vás s možnostmi, které pro pozitivní psychoterapii může přinášet. Je zřejmé, že budu hovořit především o jejích výhodách. Ty jsou na první pohled zřejmé. Jen pro připomenutí. Rukopis, je vlastně neuvědomovaný testový výkon zkoumané osoby, který může být získán bez zkreslujícího nervového napětí. Postupy psychologie písma umožňují interpretací grafických jevů a získat potřebné nebo požadované informace o jednotlivých rysech osobnosti, eventuálně o její celkové struktuře, a to i z písmových projevů pisatelů, kteří jsou časově a prostorově nedosažitelní a dokonce i přes nesouhlas zkoumané osoby s analýzou jejího písma, což umožňuje jen nepatrná část psychodiagnostických metod. Písmo je výtvor, který dokáže v naší kulturní oblasti realizovat každý, a většinou s dostatečnou psací zralostí. Psychologie písma je diagnostickou metodou, která podává ve srovnání s jinými metodami neobyčejně rozsáhlý soubor logicky a psychologicky provázaných informací. K získání stejně komplexního pohledu na osobnost by bylo často zapotřebí vyšetření rozsáhlou baterií metod. Právě před omyly při stanovení psychických priorit ve struktuře osobnosti chrání interpreta grafologie tím, že mu umožňuje odhalit dominantní osobnostní rysy pisatetele. Jestliže grafologie může přispět k dokreslení ještě neúplného obrazu osobnosti, získaného jiným způsobem, odkrýt dosud skryté psychické souvislosti, pak své poslání v psychodiagnostice splnila. Psychologie písma dává interpretovi možnost diagnostikovat u pisatele osobnostní rysy, které jsou jinak obtížně zjistitelné, v prvé řadě morální a charakterové rysy jako svědomitost, poctivost, důkladnost, postoje k práci. Umožňuje konstatovat, které vlastnosti pisateli chybějí, což má velký význam ve výběrových a poradenských situacích. Psychologie písma může srovnáním písma z různých období života, získat vhled do vývoje jeho osobnosti, srovnáním písma v přítomnosti s psací předlohou, podle níž se učil v dětství psát. Právě tyto možnosti psychologie písma tvoří ojedinělost této metody. Ačkoli je okamžitým průřezem osobnosti, umožňuje i longitudinální informaci o vývoji jedince k tomuto stavu. Protože písmo je především jednou z cest jedince k druhým lidem, umožňuje psychologie písma zvlášť kvalitně a pestře diagnostikovat sociabilitu pisatele, jeho schopnost jednat s lidmi. Často přichází na stopu vnitřním i zkušenostním příčinám konkrétního chování a jednání s druhými lidmi. Psychologie písma je i metodou, která může proniknout do dalších oblastí kauzálních i účelových příčin chování pisatele. Po jejich konkretizaci a prohloubení závěry získanými jiným psychodiagnostickými metodami a po jejich doplnění dodatečnými informacemi vzniká reálná možnost účinného psychoterapeutického zásahu. Psychologie písma je i metodou, která může být použita v šíři, hloubce i intenzitě, jež jsou adekvátní cíli vyšetření nebo zkoumání. Navíc v grafologii pracujeme se znaky, jejichž vypovídací schopnost je vysoká. Pracujeme se znaky ikonickými pro které je charakteristická podobnost mezi nositelem znaku a jeho významem. V češtině hovoříme o obrazech věcí a událostí.
Takovým může být realistická malba. V písmu nacházíme indexy, což jsou takové znaky, u nichž rovněž jde o objektivní souvislost, která se zakládá na vztahu příčiny a účinku, někdy jen na věcné souvislosti nebo vztahu části a celku. Kouř je např. indexem ohně, pláč je indexem (znakem) smutku. A v neposlední řadě pracujeme se symboly což jsou znaky, které vznikají na základě konvencí. Jsou to symbolické významy nahoře – dole, vpravo – vlevo. To jsou závažné pozitivní skutečnosti, které nelze přehlédnout. Musíme však také vidět, znát a uznávat meze a hranice psychologie písma. Patří mezi nezměnitelné a nežádoucí osobnostní předpoklady interpreta, jako jsou nízká inteligenční úroveň, nedostatečná odolnost nervové soustavy, nízká schopnost empatie apod. Na straně pisatele to mohou být – nezralost nebo nedostatečná psací zkušenost (někteří pracovníci vůbec nepíší). Nelze diagnostikovat nadání a talent, s výjimkou inteligenční úrovně. Nelze diagnostikovat fyzická a psychická onemocnění. U fyzických je to proto, že se dosud nepodařilo bezpečně vytypovat konstantní psychické průvodní jevy konkrétních chorob. Bezpečně lze identifikovat jen dopady fyzického onemocnění na psychiku, známe-li její obraz před onemocněním. U psychických onemocnění působí potíže značně proměnlivé obrazy jednotlivých chorob, každá z nich je kauzou sui generis. Nelze předvídat konkrétní chování pisatele. Interpret může sice v písmu zjistit dispozice pro určité vzorce chování a jednání, nemůže však predikovat zda se v konkrétni situaci opravdu projeví. Bezpečnou diagnózu některých rysů osobnosti znemožňují svými speciálními vlivy na psychiku pisatele dlouhotrvající mimořádné životní okolnosti, např. uvěznění, onemocnění. Nelze diagnostikovat osobnost jako celek z písem, která jsou „maskami“, z rukopisů strojených, ať neuvědoměle (skript techniků, verzály grafiků) nebo vědomě (anonymové, padělatelé). V této souvislosti bych rád připomenul fakt, s kterým se setkáváme již delší dobu. Denně, v praktickém životě se setkáváme s jevy které jsou přisuzovány globalizaci. Tuto skutečnost musí psycholog písma brát do úvahy. Dnes se jen výjimečně setkáme se spontánně napsaným textem. V době e-mailů a SMS je dopis archaickou záležitostí. Informační technologie vytváří své vlastní kulturní klima např. pravidla chování v e-mailové poště. Dosud jsem hovořil o formě, ale významných změn doznal i obsah psaných dokumentů. Dlužno podotknout, že vývoj se ubírá k zjednodušovaní, k jazyku televizních seriálů. Rad bych ještě připomenul, že grafologie není jen spojena s „vědeckou psychologií“, ale i s jinými systémy poznávání osobnosti, jako např. s typologií, která je všeobecně odsuzována, nicméně může v rukou odborníka přinést mnoho pozitivních poznatků o osobnosti člověka. Je tomu tak proto, že zatím nikdo nevyvrátil učení o jednotě obsahu a formy, o což se typologie opírá. Jak ukazuje právě probíhající výzkum, rozbor písma koreluje vysoce s určitými typologickými znaky. Typologických znaků jsou řádově stovky (zpravidla se jich vyučuje asi dvěstě padesát). My jich prokazatelně v písmu nacházíme asi čtyřicet pět. Stejně jako písmo je typologie nástrojem komunikace mezi lidmi, proto poznání typologických markant významně přispívá k její kvalitě a nikoli jako v minulosti k třídění lidí s rasistickým podtextem.
Postup je zpravidla takový, že hledáme v písmu koreláty k určeným typologickým znakům. Jako příklad mohu uvést to co máme napsáno ve tváři – životní dominantu = mentální; živnou a hybnou. S ohledem, že se chci ve svém vystoupení věnovat vztahu grafologie a pozitivní terapie, dovolte mi několik slov k přiblížení této metody. Pozitivní psychoterapie u jejíhož zrodu stál Nossrat Peseschkian, je oborem terapie, který u nás na rozdíl od zahraničí není příliš rozšířen a využíván, ačkoli je celosvětově zastřešen. U nás je PPT rozvíjena již tři roky ve výcvikové skupině v Česko-německém institutu pozitivní psychoterapie a poradenství. PPT je založena (jak lze soudit podle názvu) na pozitivním přístupu, který vychází z faktu polarity světa, že nic nemůže být jen negativní. Prakticky to znamená, že se ptáme na význam, který určitý symptom pro člověka nebo jeho skupinu má. Které pozitivní aspekty má např. červenání, jaké přednosti mohou mít různé inhibice, bloky, stydlivost, jaké funkce plní poruchy spánku, co to znamená, když mám strach nebo depresi. Klasická medicína, psychoterapie a poradenství odvozují obraz z patologie. PPT vychází z jiné představy. Nejde v ní pouze o poruchy a konflikty, nýbrž také a především o schopnosti a potenciál sebepomoci. V zásadě lze říci, že PPT má tři aspekty. Jsou to: a) pozitivní přístup b) postup vztahující se k obsahu konfliktu c) pět fází psychoterapie ad a) Pozitivní přístup vychází z uznávaného faktu, polarity světa nic nemůže být jen negativní. Vše má pro nás pozitivní hodnotu, byť se to na první pohled zdá protimyslné. ad b) PPT má definován určitý soubor schopností a chování, s jejichž pomocí lze popsat obsahové složky konfliktů. Tyto oblasti, které se označují jako aktuální schopnosti, je možno rozdělit do dvou skupin: a) emocionálně orientované normy (primární schopnosti): láska, trpělivost, čas, kontakt, naděje,víra a b) psychosociální normy orientované na výkon (sekundární schopnosti): přesnost, pořádkumilovnost, čistota, poslušnost, zdvořilost, spravedlnost. V lidských představách se aktuální schopnosti transformují do konkrétních postojů a určují, jakým způsobem člověk vnímá sám sebe i okolní svět a jak se dokáže vyrovnat s problémy. Vliv aktuálních schopností se uskutečňuje: - prostřednictvím smyslů (vztah k vlastnímu tělu) prostřednictvím rozumu - prostřednictvím tradic - prostřednictvím intuice a fantazie Aktuální schopnosti mají pro metodu pozitivní psychoterapie velký význam. Abychom byli schopni prozkoumat pacientovu odolnost vůči možným oblastem konfliktů a abychom byli schopni pomoci mu v rozpoznání jeho situace, používáme v praxi soubor aktuálních schopností – diferenciačně analytický inventář. V PPT v tomto směru pracuje s příběhy. V příbězích se aktuální schopnosti projevují různě. V PPT se vychází z toho, že mozkové hemisféry zpracovávají informace podle dvou různých programů (levá - rozum a intelekt = je nositelem schopností orientovaných na výkon; pravá - názorné představy, celistvost myšlení = řídí emocionálně orientované primární schopnosti). Z hlediska této hypotézy dostává používání příběhů a mýtů v psychoterapii nový význam. Zamýšlená změna v nazírání se uskutečňuje formou uvolňování intuice a
fantazie, což je terapeuticky důležité tehdy pokud rozum samotný už není schopen vypořádat se s nastupujícími problémy. Díky příběhům se člověku náhle otevírá přístup k fantazii, člověk se učí chápat jejich jazykovou symboliku. ad c) Pětifázová pozitivní psychoterapie Ta nastupuje tam, kde již pacient není schopen přes negativní vlastnosti, jež jsou zdrojem konfliktu rozumně posuzovat a vidět jeho pozitivní vlastnosti. Vycházíme z toho, že taková eskalace může vést až k psychickým a psychosomatickým poruchám. Postupujeme následovně: 1. Fáze pozorování a popisu. Pacient se pokud možno písemně zpovídá z toho, nad čím, vůči komu a kdy pociťuje zlobu. 2. Fáze inventarizace. Podle diferenciačně analytického inventáře zjišťujeme ty oblasti chování, v nichž má pacient i jeho protějšek vedle kritizovaných vlastností také vlastnosti pozitivní. Můžeme tak čelit zevšeobecňování. 3. Fáze situačního povzbuzení. Abychom vybudovali důvěryhodný vztah, zvýrazníme některé pro nás akceptovatelné vlastnosti, které se vzájemně doplňují s těmi vlastnostmi, jež se projevují jako negativní. 4. Fáze verbalizace (slovního vyjádření). Trénuje se komunikace s partnerem, aby byly odstraněny komunikační bariéry a překrucování konfliktu. Hovoří se jak o pozitivních, tak negativních vlastnostech a zážitcích. 5. Fáze rozšíření cíle. Cíleně se odbourává neurotické zužování názorového pole. Pacient se učí nepřenášet konflikt do dalších oblastí chování. Jsou mu zpřístupňovány nové, dosud nepoznané cíle. V PPT se výrazně, zejména v prvních fázích, pracuje s klientem v racionální rovině. Zamýšlené změny v nazírání na realitu jeho života se uskutečňuje formou uvolňování intuice a fantazie, což je terapeuticky důležité tehdy, pokud rozum samotný už není schopen vypořádat se s nastupujícími problémy a konflikty. Imaginace tak slouží jako klíč k pocitům, nevědomýma nezpracovaným tématům a podporuje regresi. Jako příklad mohu uvést využívání imaginace zvířat, při odhalování jak bazálních, tak aktuálních konfliktů, kdy pacient imaginuje jednotlivé dimenze čtyřdimenzionálního modelu a z vlastností zvířat s nimi spojených usuzujeme společně o jaké konflikty se jedná, a jaké hrají význam v jeho životě. Imaginace v PPT lze efektivně využívat i pro navození psychické pohody, jako relaxační metodu. Umožňuje práci se sny, které je možné zařadit do běhu života a posoudit, kterou ze čtyř dimenzí pokrývají Při využívání příběhů v klasické podobě tj. těch, které se zrodili v arabském světě, slouží imaginace jako filtr, nositel evropských tradic a transkulturální mediátor. Jak vyplývá z metodiky pětistupňové terapie, důležitou roli v ní hraje vytváření cílů v jednotlivých oblastech (těla; rozumu; tradic a fantazie). Zde se pomocí imaginace uvolňují potlačovaná přání, zájmy, potřeby ve čtyřech dimenzích. Pacienta vede k tomu, aby v sobě nalezl zdroje potřebné ke změnám. Nasazení těchto zdrojů pak může být cvičeno v imaginaci. Nyní mi dovolte, abych Vám uvedl konkrétní případ použití imaginace v PPT. Příběh na cestu V perské mystice se vypráví příběh o poutníkovi, který namáhavě putoval na své zdánlivě nekonečné cestě. Ten muž byl až po krk ověšen břemeny. Na zádech vlekl pytel s pískem, kolem těla měl omotán velký měch s vodou. V pravé ruce svíral neforemný kámen, v levé říční oblázky. Na krku se mu na roztřepeném provaze
houpal starý mlýnský kámen. Kolem jeho kotníků se ovíjely řezavé řetězy, na nichž v prachu a písku vláčel těžká závaží. Poutník se snažil udržovat rovnováhu, aby mu z hlavy nespadla napůl shnilá tykev. Řinčení řetězů doprovázelo každý jeho krok. Vzdychaje a sténaje pohyboval se poutník pomalu kupředu, naříkal na tvrdý osud a mučivou únavu. Za poledního žáru potkal poutníka rolník. "Ó znavený poutníče, proč držíš ty oblázky?" zeptal se. "Jak hloupé", odpověděl poutník,"ale doposud jsem si jich ani nevšiml." odhodil kaménky do dáli a cítil se mnohem lehčeji. Po dalším dlouhém putování mu rolník znovu kráčel vstříc s otázkou: "Řekni , znavený poutníče, proč se moříš s tou prohnilou tykví na hlavě a proč za sebou na řetězech vláčíš ta těžká železná závaží?" Tu odvětil poutník: "Jsem velmi rád, že jsi mě na to upozornil. Nevěděl jsem, co si s tím působím." Setřásl řetězy a tykev roztříštil v příkopu u cesty. Cítil se opět lehčeji. A přece čím déle šel, tím častěji zase naříkal. Rolník se vracel z pole, když tu náhle s úžasem pohlédl na poutníka: "Ó, dobrý muži, v ruksaku neseš písek, přestože kam až tvoje oko dohlédne, je více písku, než bys kdy mohl unést. A jak veliký je tvůj měch na vodu-jako bys chtěl přejít poušť Kavír. Přitom vedle tebe teče čistá řeka, která tě na tvé pouti bude ještě dlouho provázet." "Děkuji ti rolníku, teď si uvědomuji, co všechno jsem sebou nesl." S těmi slovy poutník roztrhl měch a poloslaná voda se vsákla do prachu. Pískem z ruksaku vyplnil díru na cestě. Pak v zamyšlení zůstal stát a pozoroval zapadající slunce. Poslední sluneční paprsky jej osvítily a jemu se náhle rozbřesklo. Pohlédl na sebe a na krku spatřil těžký mlýnský kámen. Najednou pochopil, že právě ten kámen mu za chůze ohýbá hřbet. Rozvázal provaz a kámen odhodil daleko do řeky. Osvobozen od svých břemen putoval poutník večerním chladem dál…… Při vyslechnutí tohoto příběhu, si asi každý terapeut uvědomí kolikrát byl v roli onoho rolníka, kolikrát byl ubezpečován, že o svých břemenech pacient slyší poprvé nebo, že si je neuvědomuje. Je však také skutečností, že se člověk velmi nerad loučí i s tím co jej zatěžuje. V klasické podobě bych pacientovi příběh za bdělého vědomí přečetl a následně bychom rozebírali povahu a úlohu zátěží – konfliktů v jeho životě, které se mu vyjevily. Vyslechne-li si klient příběh ve stavu změněného vědomí, je na první pohled zřejmé, že jeho výpověď je bohatější a plastičtější. Do popředí často vystoupí, do té doby nevědomé příčiny aktuálních potíží. A pokud si je klient uvědomoval, dojde snadněji k jejich zvnitřnění. Každý rukopis je v podstatě takovým příběhem, ve kterém je obsažena minulost, přítomnost a do značné míry i budoucnost pisatele. Grafolog v žádném případě nevystačí s pouhou deskripcí znaků písma. Musí jít dále a k tomu zase využívá poznatky psychologie. Důležité v práci s klientem je také to, aby pochopil v situacích kdy chce odejít ze zaměstnání nebo manželství, co si odnese na další cestu za nevyřešené problémy a konflikty – vnitřní i vnější. Stejně tak potom, až začne odhazovat svá závaží pro něj zbytečná, komu padnou na hlavu. Pozitivní psychoterapie se odlišuje od ostatních metod již od začátku, takže již vstupní rozhovor není rutinní záležitostí, která nám umožňuje získat o klientovi, základní údaje. První rozhovor v PPT se odlišuje od běžné praxe tím, při něm pracujeme s čtyřdimenzionálním modelem kvalit života a zpracování konfliktů. To za prvé. Za druhé, vidím rozdíl v tom, že kromě aktuálních konfliktů se hned od začátku pídíme po konfliktech, které můžeme nazvat bazálními (ty jsou založeny v historii klienta, zejména v rodině).
Ke čtyřem kvalitám života patří tělo/smysly, výkon, kontakt a budoucnost/fantazie. Tělo/smysly: V popředí stojí pocit z vlastního těla. Jak člověk vnímá své tělo, jak prožívá a reaguje na smyslové podněty. Zátěžové faktory – nemoci, operace, somatizace. Výkon: V této oblasti se uskutečňuje přijímání výkonových norem a jejich začlenění do sebekoncepce. Zátěžovými faktory jsou – nízký výkon, neplnění norem, změna zaměstnání, nezaměstnanost, odchod do důchodu. Kontakt: Tato oblast představuje schopnost navazovat, utvářet a udržovat vztahy – k sobě, k partnerovi, k jiným lidem, ke zvířatům a přírodě. Zátěžovými faktory zde jsou – vznik vztahu, rozchod s partnerem, svatba a život v manželství, narození dítěte, rozvod, změna bydliště apod. Budoucnost musí mít v životě člověka správné místo, vytvářet mu perspektivu. Zátěžové faktory jsou – ztráty, stárnutí, změny profesní perspektivy. Uvedené čtyři oblasti nacházejí uplatnění v životě každého člověka. Tak jako v tradičním anamnestickém rozhovoru zjišťujeme základní data, to nebu nebudu opakovat. Poté si ujasníme vztah klient x terapeut v rámci čtyřdimenzionálního modelu. Čtyři dimenze vztahu mezi klientem a pacientem. Terapeut - klient
Trapeut – budoucnost klienta
Terapeut – jiní terapeuti
Terapeut – klientova rodina
Účelem úvodních otázek není jen navázat kontakt, nýbrž také probudit v klientovi alespoň trochu sebedůvěry a naděje na řešení problémů. Vedle těchto potíží totiž nese v sobě také pocit vlastních schopností, možností a šancí, které nikdy nejsou nulové. Pozitivní psychoterapie je založena na tom, co je „pozitívum“, tj. co vychází ze skutečného a zjevného. A zjevné nejsou jen poruchy, konflikty a nemoci. Zjevné (pozitivní) jsou i schopnosti a dosud nevyužívané možnosti člověka. Proto je důležité všechny tyto negace pozitivně přeznámkovat již v začátku terapie. Tyto schopnosti jsou postupně přijaty za součást sebeobrazu. Nyní si konečně položme otázku: „ Co může grafologii konkrétně pozitivní psychoterapii přinést?“ O tom co přináší psychologii obecně jsem již hovořil. Nyní budu konkrétnější. V písmu nacházíme informace o Egotické struktuře osobnosti – síle Ega, aspiracích a potřebě sebeprosazení. O síle Superega. Důležité jsou poznatky o způsobu, jak se jedinec chová v sociálním prostředí – jak se adaptuje, zda je aktivní nebo pasivní, zda se spíše řídí rozumem nebo city. Důležitá je výkonová substruktura – vitalita, energie, vyrovnanost = stabilita x labilita, flexibilita, citové jednání, vůle, schopnost koncentrace, intelektová úroveň, způsob myšlení. V písmu nacházíme poznatky o motivační struktuře tj. o – zakotvení = materiální x duchovní, cílevědomosti a cílesměrnosti. Neméně důležitá je charakterová substruktura – směřování = extraverze x introverze, citová konstituce, sociální příklon, zodpovědnost, originalita a čestnost. Jak vypadají grafologické charakteristiky těchto schopností. Je zřejmé že s ohledem na prostor se nelze zabývat všemi kvalitami.
Na příklad citovost budeme hledat u pisatele, kterého písmo je pravosklonné, má měkké tvary, guirlandy, písmo bude primárně široké, střední pásmo zvýrazněno, závěrečné vztahy budou guirlandové a písmo postrádá úhlové tvary. Lze předpokládat slabý tah. Tlak je střední. Lze předpokládat obohacení. Diference řádků bude větší, nacházíme začasté jejich vlnitost. Stejně tak bude písmo nepravidelné a spíše uvolněné. Na citovost úzce navazuje citová vázanost, která onu citlivost předpokládá, navíc tento rukopis musí být stabilní, málo proměnlivý s menšími rytmickými výkyvy a není přítomna nitka. Proto, aby mohl jedinec svou citovost projevit potřebuje k tomu být sociálně vnímavý. V písmu sociá lně vnímavého člověka nacházíme měkké, zaoblené, zejména guirladovité tvary a koncové tahy. Malý podíl egocentrických znaků nebo protiklad egocentrických a altruistických znaků při celkové převaze altruismu. Písmo je širší a čitelné, jde o vyzrálý rukopis (ne dětský nebo za každou cenu originální). Z primární, sekundární a terciální šíře, lze usuzovat jakým směrem jsou jeho sociální vztahy zaměřeny. Uvedené faktory můžeme vztahovat k aktuální schopnosti láska. Obraz lásky ještě může dokreslovat schopnost projevovat laskavost. Tato kategorie je sporná. Každý z nás si pod ní může představovat něco jiného. Především jde o vztah k druhému člověkovi, chcete-li lidem obecně. Tento vztah je hluboký a schopný přinášet mnohé oběti. Písmo má nejčastěji převahu měkkých tvarů, guirland nebo pravosklonných arkád. Je širší, tvary jsou nemechanizované, ale kolísavost znaků a jejich rytmu není přílišná. Bezesporu to bude písmo pravosklonné, samozřejmě, že ne příliš. K sociálnímu kontaktu se také úzce váže panovačnost. Můžeme ji hledat ve velkém rukopisu se zesílenými koncovými tahy, zdůrazněnými začátky slov, které má ostré, špičaté a úhlové tvary a znaky egocentrismu. Písmo ponese znaky dominance, bude expanzivní, zabírat hodně prostoru. Na trpělivost lze usuzovat z rychlosti myšlení a rychlosti akce. Na tyto markanty v písmu usuzujeme především z dynamiky horního pásma, z tendence v tomto pásmu zjednodušovat z jeho elasticity. Na netrpělivost můžeme také usuzovat ze sklonu písma, z rychlosti pohybu psacího náčiní po podložce. Na rychlost akce usuzujeme z toho, že jeho dynamika je zvýšená. Na netrpělivost můžeme usuzovat také z šíře písma a celkového písmového obrazu. Tyto charakteristiky jsou také velmi silně napojeny na čas. Lze hodnotit kolik které činnosti člověk věnuje času. Sexualita je důležitou charakteristikou osobnosti. Dá se předpokládat, že zdravá sexualita je jednoznačně spjata s integrovanou osobností. Na kvalitu této oblasti usuzujeme zejména z oblasti dolní zóny. Na zvýšenou tělesnou smyslnost. lze usuzovat, jsou-li dolní délky nejen protáhlejší, ale také zdůrazněné větším tlakem, širšími, plnějšími smyčkami. Zkrácené nebo narušené spodní délky vypovídají o poruchách sexuality. Dlouhé spodní délky svědčí naopak o silné sexualitě. Písmeno „f“ se zauzlovanou spodní kličkou, svědčí pro excentrickou sexualitu, např. homosexuální. Podobně jako „f“ je pro poznání sexuality důležité písmeno „g“. „g“ s oblou, kulatou smyčkou svědčí o citlivé, jemné, něžné, ženské a uvolněné sexualitě. „g“ s trojúhelníkem nebo se špičkou ve spodní kličce ukazuje na sexualitu iniciativní, plnou napětí, mužskou, při velmi ostrém nebo velkém trojúhelníku až agresivní. Praktické sexuální chování však může být jiné, styl praktického chování a jednání hodnotíme podle středního pásma a to je v našem případě oblé, zakulacené, tedy citlivé a jemné. Podvědomě může být pisatel agresivní, nemusí to však v praxi projevit, případně jen ve stavu silně emocionálního rozpoložení, kdy přestávají fungovat mechanismy sebekontroly.
Excentrická sexualita se může projevit i v zauzlované spodní kličce jako „had“ u písmene „g“. Má-li „g“ krátkou spodní kličku vyjadřuje zpravidla slabou sexualitu pisatele. Písmeno „g“ s přerušovanou spodní kličkou ukazuje na sexualitu narušenou, možný stav po sexuálním traumatu. „g“ s velkou objemnou spodní kličkou ukazuje na silné sexuální pudy, které však nejsou dostatečně prakticky realizovány. Tah spodní kličky zůstává ve spodním pásmu a nedotahuje se do středního pásma, pásma reality. „g“ s dobře vyvinutou spodní kličkou vypovídá o silné sexualitě pisatele. Informaci o sexualitě nacházíme i v písmenu „k“. Malé „k“ je velmi podobné písmenu „l“, avšak s přídavným tahem, který v symbolice lidské postavy reprezentuje falus, pohlavní úd. „k“ s dobře vytvořeným nebo ostře špičatým tahem je znakem dobře fungující mužské sexuality v mužském písmu a znak emancipace nebo aktivní sexuality v ženském písmu. „k“ s málo vyvinutým nebo chybějícím falickým tahem ukazuje na ženskou sexualitu, v mužském písmu možné poruchy potence. Sebedůvěra je na první pohled patrná. Jednoznačně souvisí s velikostí písma. Takový člověk myslí globálně a synteticky, obvykle se nehodí pro práci s detaily. Negativní pisatelé jsou pánovití, samolibí, nekritičtí a namyšlení. Nacházíme také velikost + pravosklonnost + dynamické písmo nebo velikost + skákavý řádek, jež ukazují na sebedůvěru a potřebu expanze. V žádném případě nesmíme zaměňovat sebedůvěru za sebejistotu či nezdravé sebevědomí. Tyto vlastnosti jsou jako by „vystavovány“. Sebedůvěra buď je nebo není. Jedinec, který si věří o tom nemusí nikoho přesvědčovat, nemusí křičet jako známý zajíček ze seriálu „Nu pogodi“: „Já se nebóóóójím.“ Dostatek poznatků nacházíme také o sekundárních schopnostech. Na přesnost lze soudit z celkového písmového obrazu, písmo nebude přehnaně široké. Lze předpokládat elastický respektive plastický rukopis při zachování čitelnosti. Přesné provedení jednotlivých písmen a umístění diakritiky. Poslušnost se bude projevovat v nepřítomnosti úvodních „opozičnických“ záseků bude v něm málo znaků panovačnosti a pýchy, méně úhlů a více guirland.Nebudou v něm levoběžné spodní délky a spodní délky odváté doleva. S poslušností úzce souvisí se sebeovládání. Dostatečné sebeovládání se v písmu projevuje pravidelnou, homogenní, pevnou čarou, malým tlakem, malou až střední výškou střední zóny, nevelkou rozdílností délek, mírný pravý, kolmý nebo levý sklon písma, přesně umísťovaná diakritická znaménka, plynulé písmo, spíše menší sekundární šíře, rovné řádky s přiměřeným rozestupem, vysoce zralé a originální písmo. Pečlivé vypracování rukopisu, vyrovnaný levý okraj a přehledné členění psací plochy. Naopak nedostatek sebeovládání se projevuje nepevnou, nehomogenní, těstovitou nebo tlakově nevyváženou čarou, nevyrovnaným tlakem a tlakovými bloky. Písmo je vysoce hiperkinetické s velkou až extrémní velkou výší střední zóny. Horní délky jsou zdůrazněné, celkově je patrná rozdílnost délek. Patrný je velký sklon písma, nejčastěji pravý. Primární i sekundární šíře je velká, tvary písmen jsou plné. Diakritická znaménka jsou umísťována nepřesně. Náběhové a koncové tahy jsou dlouhé. Plynulost písma je nízká, častá je nespojitost. Vazba je nitková. Chybějí interpunkční znaménka. Charakteristický je nepravidelný levý a úzký pravý okraj a špatné členění. Podstatně také může grafologie pomoci při posuzování konfliktů v oblasti výkonu. V prvé řadě jsme schopni posoudit vitalitu a průraznost pisatele. Písmo takového člověka bude charakteristické úhlovými tahy nebo pevnou nitkou, případně guirlandou se sklonem doleva, závěry slov budou zdůrazněné, nacházíme
pravoběžnost a dobrou horizontální dynamiku, dlouhé délky středního a horního pásma vypouklé doprava. Spořivost jako vlastnost osobnosti se samozřejmě v písmu neobjevuje, ale lze na ni soudit z jiných znaků. Především jde o zjednodušování. Ve většině ekonomických rukopisů nacházíme písmo zjednodušené. Jde zejména o horní pásmo, pisatel myslí věcně a střízlivě. O spořivosti také hovoří využití psacího prostoru. Spořivý člověk začne kvalitami širokého okraje, a poznenáhlu mění své jednání ve směru okraje úzkého, chce působit dojmem estetickým a okázalým, ale podvědomě (jakmile se přestane kontrolovat) je spíše šetřivý, jedná ekonomicky. O spořivosti, chcete-li ekonomičnosti svědčí také levoběžné koncové tahy. Tah směřuje doleva, k imaginárnímu „Já“. Pisatel si partnera přivlastňuje, chová se ekonomicky, nejedná se tedy o sobeckost. Otevřenost (někdy hovoříme o čestnosti) je významná vlastnost nejen z hlediska pozitivní psychoterapie. Posuzujeme jak je „Já“ otevřeno k „Ty“ z hlediska logiky prostoru. Takto otevřeným tvarem je guirlanda. O otevřenosti svědčí také doprava a nahoru otevřené „a“. Také široké písmo je z tohoto hlediska signifikantní. Otevřený člověk má zpravidla pravosklonné písmo. Další důležitou sekundární schopností je pečlivost. Pečlivost písemného projevu je pochopitelně především výrazem celkové pečlivosti člověka jako takového. Takový jedinec má smysl pro řád, je pořádkumilovný a ukázněný, ale i čistotný a spolehlivý. Na druhé straně máme člověka nedbalého, pro nějž je charakteristická tolerance nepořádku a nedostatek discipliny, lajdáctví a lehkomyslnost. Co říci závěrem. To co bylo dosud řečeno jen potvrzuje úzkou spojitost psychologie a ostatních systémů poznávání osobnosti člověka. Grafologie k nim bezesporu patří. PPT je u nás mladou disciplinou. Proto je důležité ji postupně napojit a integrovat do systému věd o člověku. Grafologie tomu může významně přispět. Bude tomu i naopak. Je zřejmé, že grafolog se bez úzkého kontaktu s psychologickou praxí neobejde. Jak jsem již uvedl, popis je pouze prvním krokem vědeckého poznání.
