GNOSE V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ

GNOSE V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ

JAN VAN RIJCKENBORGH

GNOSE V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ

1

2

GNOSE V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ Jan van Rijckenborgh

ROZEKRUIS PERS – HAARLEM – NIZOZEMSKO

3

Přeloženo ze čtvrtého německého vydání z roku 1999: Die Gnosis in aktueller Offenbarung Původní holandský titul: De Gnosis in actuele openbaring První nizozemské vydání 1955 1. české vydání 2005

Mezinárodní škola Zlatého Růžového Kříže Lectorium Rosicrucianum, Centrum Praha Křesomyslova 8, Praha 4 tel./fax: +420•241403462 e-mail: [email protected] http://www.lectoriumrosicrucianum.org

ISBN 90 6732 321 5 Copyright © 2005 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko

4

OBSAH

ÚVOD ........................................................................................13

PRVNÍ DÍL: NOVÁ PERIODA LIDSTVA I-1 STAV VĚDOMÍ JE STAV ŽIVOTA............................................. 17

Nová perioda lidstva – Co je to vědomí? – Meziplanetární magnetické pole – Dvě magnetická pole – Dvě skupiny lidí I-2 DVA TESTAMENTY – DVA ZÁKONY ..................................... 23

Dvojí religiozita – Pod zákonem – Povinnost náboženského vyznání – Zbožnost – Nový Zákon – Čtvrtá gnose: sebeosvobozující čin – Perioda čtyřiceti osmi let I-3 NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ .......................................................... 31

Rozumově-mravní přijetí – Osvobozující víra a osvobozující život – Blahoslavení ti, kdo si uvědomují, že jsou chudí duchem – Žít z víry – Pětinásobná univerzální Gnose I-4 NOVÝ ZÁKON SRDCE ............................................................. 39

Mluvit a jednat – Zákon ve vlastním srdci 5

I-5 ZNOVUZROZENÍ DUŠE ........................................................... 42

Pětinásobná univerzální Gnose – Znamení Syna člověka – Znovuzrození z vody a ducha – Oddělení obou lidských typů – Roky sklizně – Pět aspektů transfigurace – Pět duševních fluid – Existuje reinkarnace?

DRUHÝ DÍL: ZNOVUZROZENÍ DUŠE II-1 ROZUMOVĚ-MRAVNÍ VĚDOMÍ ............................................. 51

Přijetí Krista – Bůh neopustí dílo svých rukou – Nádherný úkol nositele obrazu Boha – Úkol duchovní školy – Mravní pohnutí – Rozumově-mravní náhled – Dvojnásobné magické uplatnění – Nepostradatelnost duchovní školy jako zprostředkovatele II-2 PROCES: CESTA RŮŽOVÉHO KŘÍŽE ..................................... 56

Tři stavy vědomí – Rozdvojený stav žáka – Nikoliv mír, nýbrž meč – Překlenující vědomí – Klasický převozník a převážení – Červený růžový kříž – Pán Ježíš a Herodes – Putování Ježíše – Vakuum Šambaly, lóže Vznešených – Pán Ježíš, zářící síla k životu II-3 POVOLÁNÍ ŽÁKA: ZASVĚCENÍ ............................................. 64

Z prvního Petrova dopisu – Zkušenost gnostického proudu milosti II-4 VZNIK NOVÉ DUŠE .................................................................. 67

Dva aspekty duchovní školy – Důležitost látkové sféry pro osvobození člověka – Nezpůsobilost zrcadlové sféry – Mikrokosmos opět celistvý – Embryonální utváření

6

nesmrtelné duševní bytosti – Dva magnetické póly osobnosti – Tři původní životní jádra – V Pánu Ježíši zemřít – Vzkříšení Pána Ježíše – Vznik nového vědomí – Budoucí spojení obou aspektů duchovní školy II-5 SLAVNÉ ZMRTVÝCHVSTÁNÍ ................................................. 75

Druhá smrt již nemůže uškodit – Jan Křtitel, předchůdce – Nezbytnost překonání světa – Úkol bojující církve na zemi – Slavné zmrtvýchvstání – Mikrokosmos, kosmos, makrokosmos – Vzájemný poměr obou pracovních polí – Nutnost vzniku nového vědomí – Osvícení a posvěcení – Nové duševní světlo je vzníceno – Vnitřní samopůsobení – Vzkříšení třetího dne II-6 LÓŽE VZNEŠENÝCH ................................................................ 83

Meziplanetární záření – Světlo, které září do temnoty – Vznik vakua Šambaly – Stvoření magnetické koule – Nový článek Univerzálního řetězce – Vstříc Pánu v nebeských oblacích – Třináctý eon

TŘETÍ DÍL: MAGNETICKÁ KOULE DVOJNÁSOBNÉ DUCHOVNÍ ŠKOLY III-1 PŘEKONÁNÍ SVĚTA ................................................................. 91

Rozumově-mravní dotek prostřednictvím duchovní školy – Vakuum Šambaly – Cesta rosikruciána – Svět musí být překonán – Osvobození z karmy – Sedmiramenný svícen – Osudová vazba – Magnetická koule; severní pól, jižní pól – Signatura gnostické církve – Vývoj magnetické koule

7

III-2 POVOLÁNÍ STÁT SE NOSITELEM OBRAZU BOHA .......... 98

Sedm vývojových fází magnetické koule – Nouzový plán – Nouzový řád je řádem smrti, ledaže by… – Povolání nositele obrazu – Překonání zla – Smrt je pohlcena – Blažení, kdo touží po Duchu – Vstup do svatebního sálu – Nezbytnost životního postoje podle Kázání na hoře – Nové nebe a nová země – Odpadnutí závoje – Jákob a nebeský žebřík III-3 UNA SANCTA ........................................................................ 106

Šankara, Vznešený – V Gnosi jsou všechna učení moudrosti jednotou – Meč pouze do vlastní duše III-4 VZNIK ŽIVÉHO TĚLA DUCHOVNÍ ŠKOLY ...................... 109

Tvoření skupiny – Vývoj gnostického silového pole – Přitahování a odpuzování – Sedm náhledů projeveného světa – Sedm kosmických radiací – Elektromagnetické pole záření – Výživa a asimilace – Vznik gnostického pole záření – Pochopení, touha po spáse, sebepředání – Nový životní postoj: život podle Kázání na hoře – Vycházející ranní červánky III-5 NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ ...................................................... 116

Zločiny a hříchy vůči Gnosi – Znamení dětství a neposlušnosti – Štěstí záchrany a povýšení do stavu nevinnosti – Skutečná životní perspektiva – Ve skupinové jednotě III-6 OD SILOVÉHO POLE K POLI SVĚTLA .............................. 119

Nutnost skupinové jednoty – Neustále se opakující spásná oběť – Budiž světlo, a bylo světlo – Vakuum Šambaly –

8

Spojení s univerzálním magnetickým řetězcem – Nebeská loď, archa – Na počátku bylo slovo – Nové životní pole – Návrat Krista – Ze světla je život – Obnovující účinky Kristova světla – Život podle Kázání na hoře III-7 VYLITÍ SVATÉHO DUCHA .................................................. 128

S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své vlastní spasení – Vyvolání sedmeré síly – Transmutace a transfigurace – Tajemné Boží jméno – Božský proud, Golfský proud božského dechu – Prasubstanciální transmutace – Manifestace oslaveného těla

ČTVRTÝ DÍL: ZROZENÍ SVĚTLA V MAGNETICKÉM TĚLE DUCHOVNÍ ŠKOLY IV-1 SVATYNĚ HROBU C. R. C. ................................................... 135

Nezbytnost skupinové jednoty – Zrození Ježíše Krista v čase – Mé království není z tohoto světa – Zázrak zjevení světla – Proč je nutné svobodné gnostické pracoviště – Pravý svobodný zednář – Hlavní podmínka pro náležení ke škole – Legenda o Hiramu Abiffovi – Stát na koberci – Vstup do hrobky C. R. C. – Kontinuita transfiguristické práce – Gnose – Vnější kruh IV-2 VÝSTUP KE KRISTOVĚ NOCI ............................................ 144

Dveře k hrobce Christiana Rosenkreuze – Ušlechtilé, neporušené tělo Christiana Rosenkreuze – První manifestace Utěšitele – Zrození světla – Po 120 letech budeme otevřeny

9

IV-3 SEBEPŘEDÁNÍ ČLOVĚKA „JÁ“ .......................................... 147

Transfigurace: zboření a vystavění – První paprsek sedmerého světla – Mozkomíšní nervový systém a čakry – Skupinová jednota, láska k lidem, služba lidem – Světlo čtvrtého svícnu – Vypovězení z magnetického těla – Důsledky životního postoje podle Kázání na hoře – Sebeobětování člověka „já“ – Vánoce: slavnost Krista – Jak se duše otevírá posvěcujícímu Duchu – Pět fluid duše IV-4 SEBEPŘEDÁNÍ VŮLE ........................................................... 155

Vůle, magnetický atribut duše – Klíč ke světelnému zrození Boha – Žádné nové víno do starých měchů IV-5 KŘEST OHNĚM: SVĚTELNÉ ZROZENÍ BOHA................. 158

Nezávislost vědomí – Ovládnutí myšlení a vůle – Nátlak ze zvyku – Karma – Vědomí, sídlo duše – Touha duše – Očista srdce – Světlo ve věžní komoře – Authades a Jan, předchůdce – Křest vodou života – Prokletí uchvácení přírodou – Pokřtění křesťané – Betabara, dům vyhnanství – Přes Jordán – Jan vidí k sobě přicházet Ježíše – Zrození Krista v duši IV-6 OČISTA SRDCE ................................................................... 166 Vyprahlost a neplodnost srdce – Čistota srdce, podmínka žákovství – Pomoc růže srdce IV-7 MYSTÉRIUM VÝVOJE ......................................................... 168

Hledání lidstva, cesta zkušenosti – Tajemství úspěchu na stezce – Jak se uvolňuje sedmerá gnostická síla – Mysticko-magické a filosoficko-magické zaměření – Magický význam společného úsilí obou pohlaví – Hypofýza – Základní proud Gnose – Pro sebe navzájem, 10

společně – Žákovství s vědomím spoluodpovědnosti – Nebezpečí pro magnetické tělo – Nový gnostický proud ve světě – Nový den zjevení IV-8 ZVĚSTOVÁNÍ EVANGELIA ................................................. 176

Budoucí vývoj zvěstování – Výlov lidí z moře života – Zvěstování evangelia

PÁTÝ DÍL: TRANSFIGURACE DUŠE A TĚLA V-1

VÍRA, NADĚJE, LÁSKA ....................................................... 183

Vydat se na cestu a rozloučit se – Klasická úloha převozníka – Hora est! – Rozloučení se světem – Bůh nebo mamon – Pozbuď sám sebe – Hledejte především Boží království – Tři stupně – Bezvýhradná víra – Světlo naděje – Láska V-2

POMÍJIVÉ A NEPOMÍJIVÉ SÉMĚ ....................................... 192

Druhý proud Svatého Ducha – V očekávání zrození světla – Rozumově vidět a opravdu vidět – Světlo iluze a pravé světlo – Zvon ve věžní komoře – Hypofýza a sexuální orgány – Okultní cesta a její nebezpečí – Základní princip hříchu – Nepomíjivé semínko růže srdce – Svatba duše s růží srdce V-3

CESTA KE SVĚTELNÉMU ZROZENÍ BOHA ..................... 200

Dva druhy semen, dva druhy čistoty – Úzká a široká cesta – Nebezpečí sebestřednosti – Třetí schopnost vědomí – Bezmocnost já – Vyhlížet k horám, odkud přijde pomoc – Napřímení osy srdce – Připnutí růže na kříž života – Stín po pravici – Nový hadí oheň a čakry – Pokušení na poušti – Zničit hada kundalini – Průnik světla – Zvelebení na hoře – Fáze pozorování – Světlo, nic než světlo 11

V-4 ENDURA ................................................................................... 210

Transfigurace začíná – Putování ve světle – Nové vědomí, nové smyslové vnímání – Vstup do nového životního pole – Nová duše ve starém domě – Endura, zrušení sebe sama – Evangelium pravdy – Hrozba špatné pověsti – Duševní znovuzrození – Usmrcení já – Zázračná zlatá květina – Nebeský příbytek V-5 VZKŘÍŠENÍ Z HROBU ............................................................ 219

Životní tělo – Duševní stav a éterické tělo – Nový systém siločar – Čtyři étery Krista – Zdraví – Nové životní tělo – Zvelebené látkové tělo

ŠESTÝ DÍL: EKLÉZIE PISTIS SOFIE

Eklézie Pistis Sofie................................................................ 225

O AUTOROVI.................................................................................... 235 VÝKLAD POJMŮ............................................................................. 239

12

ÚVOD

Když byl v roce 1953 dokončen úplný popis vývoje k novému lidství, nastal čas prokázat realitu tohoto vznešeného cíle a načrtnout krátkou cestu od přírodního člověka k člověku duchovnímu. V knize Gnose v aktuálním zjevení Jan van Rijckenborgh nejprve vyčerpávajícím a do hloubky pronikajícím pohledem vysvětluje novou dobu, do níž již lidstvo vstoupilo. S tím jsou zároveň spojeny konsekvence pro žáky, kteří spolu s ním usilují o to, aby se vytčený cíl stal pro hledající lidi jasně poznatelným. Tato aktivita se neomezuje pouze na Nizozemsko, ale obrací se na celý svět. Duchovní škola Zlatého Růžového Kříže vyrůstá v „živé tělo“, v němž jsou přítomny všechny hodnoty a síly, které může toužící duševní člověk použít. Jan van Rijckenborgh popisuje znovuzrození nové duše ve všech jednotlivostech, a to nikoliv jako teorii, ale z vlastní zkušenosti na této cestě. Jako gnostik má jasnou představu o možnostech a těžkostech svých žáků a povzbuzuje je, aby nesli plamen Růžového Kříže do světa „ne proto, aby škola byla velká,“ jak prohlašuje, „nýbrž proto, aby pomohli trpícímu lidstvu z jeho úpadku.“ O tom, že lidé jeho výzvu slyší, svědčí počet žáků a členů, který téměř na celém světě rychle vzrůstá. V době, kdy je tato kniha vydána, působí duchovní škola Zlatého Růžového Kříže přibližně v 70 zemích. Existuje několik set center, v nichž mohou žáci, 13

členové a zájemci tomuto poselství naslouchat. Mnozí již usilují o vnitřní obnovu, která je v díle Gnose v aktuálním zjevení vysvětlena. Chtějí se osvobodit od cesty lidstva vedoucí k zániku a nalézt vývojovou cestu vedoucí vzhůru, neboť se nyní blíží konec jedné časové periody. Aquarius, Vodnář, bude znamenat sklizeň úrody minulosti. Doufáme, že poselství Gnose v aktuálním zjevení zastihne mnoho hledajících ještě včas, aby mohli a ve své nejhlubší bytosti si také přáli na toto poselství správně reagovat. ROZEKRUIS PERS

14

PRVNÍ DÍL NOVÁ PERIODA LIDSTVA

15

16

I–1 STAV VĚDOMÍ JE STAV ŽIVOTA

První kapitolu začneme zkoumáním nové periody lidstva, do níž jsme vstoupili. Je to perioda, která má mnoho co říci zvláště žákům moderní duchovní školy a všem, kteří jsou na základě svého vnitřního stavu a zaměření k tomuto žákovství povoláni. Je to perioda, z níž vychází mimořádně naléhavá síla a jež se v průběhu nesčíslných generací vyskytuje jen jednou. Proto tato perioda vykazuje tolik aspektů, konsekvencí a zvláštností, neboť je zapotřebí zásadního a pronikavého uvědomění. Dveře za lidstvem se již totiž zavřely. Vstoupili jsme do totálně nového prostoru, a to nejen jako lidstvo všeobecně, ale zejména také jako duchovní škola, a každý z nás se tomu přizpůsobil. Nemělo by smysl sugerovat vám realitu této nové periody tak, že byste mohli říci: „Ach ano, to je zajímavé! Podle všeho máte nejspíš pravdu!“ Pokud byste reagovali takto, pak by to byla pouze teorie, a vy byste o této teorii uvažovali stejně, jako člověk této přírody uvažuje o každé teorii. Je možné, že byste potom čas od času, když by se vám to právě hodilo a vzpomněli byste si na to, něco z toho také uplatnili v praxi. Jistě však pochopíte, že teorie nikdy není praxe ve smyslu Gnose. V našem běžném světě je praxe vždy uplatněnou teorií. Člověk se trochu něco naučí a to, co se naučí, používá. 17

V našem životním poli jedinec postupuje od teoretického stupně k praktickému. Avšak ve smyslu Gnose je praxe vždy důsledkem stavu vědomí a to pokaždé vyvolává konsekvence, protože stav vědomí je skutečnost, z níž se člověk pokouší žít. Životní stav, který se tímto způsobem vyvíjí a z něhož tedy člověk působí a usiluje, je potom stejně tak skutečný jako stav jeho vědomí a nemá nic společného s uplatňovanou teorií. Pokud vaše vědomí směruje vaši pozornost na určitý cíl a vy ho shledáte správným, pak i kdyby vám všichni teoretici říkali: „Jenom nechoďte tímto směrem!“, vaše vědomí vás postaví před cíl, a tím své vědomí proměníte v určitý životní stav. Tento stav života je potom stejně tak skutečný, jako stav vašeho vědomí. Uveďme si příklad. Představte si třeba teologa. Na univerzitě se jako student zabývá teorií, ale ve svém společenství se brzy nachází, jak se říká, v teologické praxi. Ptáme se vás nyní: „Je ve vztahu k Božímu království nějaký rozdíl mezi těmito dvěma stavy bytí, tedy, je-li teologická teorie uplatněna v praxi?“ V žádném případě! Teolog jako člověk vlastní určitý stav vědomí a ten určuje jeho skutečnost, jeho životní stav, a nikoliv teologie. Jde o to, abyste si byli vědomi nové periody, protože jenom stav vědomí se může stát stavem života. Skutečnost vědomí vytváří skutečnost života; promítá se do nitra i navenek. Pokud to nyní ve vás, poté co jste si toto přečetli, vyvolalo údiv, potom teorii převádíte do praxe jen běžným přírodním způsobem, neboť žasnoucí člověk není vědomým nebo plně vědomým člověkem. Tím byste ovšem nikdy nezískali podíl na nové periodě v osvobozujícím smyslu. Jedna skutečnost se musí promítat do druhé skutečnosti a skrze ni. Potom je nastolena rovnováha. Nenastane-li stav rovnováhy, pak se člověk cítí stále k smrti nešťastný, velmi nespokojený a silně znepokojený. To je zákon přírody. Vzpomeňte si na zvíře. Jakmile si je zvíře vědomo nebezpečí, 18

snaží se před ním utéci, a tím nastolit rovnováhu. Stav vědomí je tedy zároveň také stav krve. Jste-li si tedy s námi vědomi nové periody, pak vás samozřejmé vnitřní rozhodnutí bude nutit k činu, aby se vědomí projevilo v takovém životním postoji, který by s ním byl v rovnováze. Moderní duchovní škola se v tomto smyslu snaží koordinovat snahy svých žáků tak, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků. Škola chce svým žákům, u kterých se dá předpokládat vědomí nové periody, dát poučení a nasměrování. Uvidíte, že toto je oprávněné a praktické teoretizování. Představte si, že si uvědomujete vstup do totálně nové situace, jako kdybyste se náhle ocitli v cizím městě, v němž se nevyznáte. Abyste se s touto situací vyrovnali, začnete hledat svou cestu. Nedá se pak přece mluvit o pouhé teorii, když vám někdo jiný, kdo se již okolnostem přizpůsobil a cestu zná, poskytne pomoc a povzbuzující poučení pro vaši správnou orientaci. Tak možná pochopíte, že tyto výklady stojí ve zvláštním světle, ve světle, které se dokonale přizpůsobilo čtvrté Gnosi, Gnosi nového životního postoje. Vedli jsme rozhovory, které byly zcela zaměřeny na to, abychom vám zprostředkovali pochopení nebo ve vás probudili touhu po spáse nebo vás povzbudili k sebepředání. Nyní však jde o bezprostřední, přizpůsobený životní postoj jakožto nezbytnou odpověď na naléhající stav vědomí. Je jasné, že také první Gnose, Gnose pochopení, může být uskutečněna pouze na bázi vědomí uzrálého zkušenostmi. A rovněž pro druhou a třetí Gnosi, Gnosi touhy po spáse a sebepředání, je podmínkou potřebný stav vědomí. Pochopíte tedy, že je zapotřebí jasného, cílevědomě zaměřeného stavu vědomí, má-li náš výklad skutečně přinést ovoce. Budete-li na základě pochopení, touhy po spáse a sebepředání stále vědomější, pak ve vlastní bytosti velmi 19

přesně uskutečníte nový stav bytí jako zrcadlení nové doby, na kterou je možná pouze jediná odpověď, a sice odpověď inteligentním, novým a dynamickým životním postojem. Lépe tomu porozumíte, když se zeptáte, co je to vědomí. Stav vědomí je elektromagnetický stav. Vědomí je totiž utvářeno sedmi centry, naplněnými magnetickým, astrálním fluidem. Tato centra se nacházejí ve svatyni hlavy, v sedmi mozkových dutinách. Živena jsou procesem dýchání magnetického systému v mozku, který přitahuje astrální fluidum z meziplanetárního magnetického pole. Váš individuální stav vědomí je proto plně závislý na druhu a působení vás obklopujícího meziplanetárního magnetického pole. Tak je nyní jasné, jak se vyvíjejí nové periody. Změny často bezprostředně vyvolají změny v projeveném životě, tedy i v životním poli člověka. Meziplanetární magnetické pole sestává z dvanácti proudů, projevujících se mimo jiné také v člověku. Těchto dvanáct proudů je založeno na plánu, který se manifestuje v časoprostoru. Z toho vyplývá, že dvanáct elektromagnetických proudů je řízeno jinými, mocnějšími magnetickými proudy. V důsledku toho tedy existuje mnoho magnetických systémů, silnějších a slabších, jež se vzájemně ovlivňují. Magnetické pole, které oživuje dialektickou přírodu, vyvíjí řadu period, a tím časoprostorovou cestu lidstva. Na této časoprostorové cestě nemá člověk dialektické přírody co rozhodovat. Nemá k tomu žádnou svobodnou možnost. O člověku je rozhodováno. Lidstvo je řízeno, neboť magnetický stav je stav vědomí, a stav vědomí je stav života. To, co existuje v elektromagnetickém poli, se promítá do našeho mozku a projevuje se jako vědomí, a to, co jako vědomí sídlí v člověku, naléhá k projevení života. Proto je člověk přírody plně řízen. Nemá co rozhodovat. Je rozhodováno o něm. 20

Člověk je součástí magnetického procesu. Každý člověk je částí velkého těla, v němž následuje jeden vývoj za druhým. Organismus běží jako hodinový stroj. Ručičky hodin se otáčejí kolem dokola nahoru a dolů. Proto může být celý plán, celý postup, také předem vědomě a časoprostorově s různými daty určen. Může být určen i tehdy, bereme-li v úvahu relativitu času. Čtyřiadvacet hodin v jednom dni se může zdát delších nebo kratších než v jiném dni, přesto zůstávají čtyřiadvaceti hodinami. Relativita tedy nemá žádný vliv na časoprostorový řád. Bylo by tedy nesmyslné říkat: „Chci se nyní jako žák moderní duchovní školy a na základě svého stavu vědomí rozhodnout k tomuto nebo jinému životnímu postoji.“ Řekli jsme již: v časoprostorovém řádu se není co rozhodovat, protože člověk je žit. Pokud by tím ovšem bylo řečeno opravdu vše, pak bychom mohli moderní duchovní školu klidně zavřít. Hned jinak se to ale jeví, když víme, že tento časoprostorový řád s jeho vývojem lidstva připouští také vnímání jiného magnetického pole, totiž magnetického pole Gnose. Jakmile je člověk jednou spojen s tímto jiným magnetickým polem, je jím také žit a zákonitě směřuje do tohoto jiného magnetického pole. Chceme vám jen vysvětlit, že když se člověk nachází v určitém magnetickém poli, je také tímto magnetickým polem řízen. Je pak takřka nucen žít v souladu se zákony dotyčného magnetického pole. Jestliže tedy má volbu mezi dvěma magnetickými životními poli, pak je jasné, že se musí řídit podle zákonitého chodu buď jednoho, nebo druhého pole. Souhrnně tedy zjišťujeme, že existují dvě magnetická pole, z nichž jedno působí na lidstvo na základě jeho přírodního stavu a to druhé pouze za určitých podmínek. Časoprostorově pozorováno pracují obě tato pole po jistou dobu podle stejných vývojových linií. Pak ovšem nastává okamžik, kdy se od sebe odchýlí, 21

takže vzniknou dvě skupiny lidí, z nichž každá náleží jinému poli. Těmito poli se naprosto rozcházejí jak co do svého tělesného stavu, tak i stavu mravního a duchovního. Stačí zde konstatovat, že takový okamžik ve světovém dění nyní nadešel. Obě magnetická pole, která existují v našem přírodním řádu, se od určitého data, jež je již za námi, od sebe oddělují. Projeví se totální změna určitých skupin lidí, pokud jde o běžný dialektický typ. Jedna skupina jde obvyklou cestou lidstva, druhá skupina jde cestou oddělených, stezkou nové rasy. Stav vědomí přitom určuje stav skupin i osobností. Náležíte-li svým stavem vědomí k duchovní škole, potom se nasměrujte na tento velký a nádherný okamžik ve světovém dění a svým novým životním postojem se zapojte do našich řad. To vás nebude stát žádnou námahu, neboť stav vědomí je stav života. Jste-li si vědomi nové periody, existuje pro vás jenom jedno řešení: váš stav vědomí musí být přeměněn ve stav života. Spojte se proto v novém životním postoji s námi, a sice nikoliv na základě teoretických úvah, ale ze životní potřeby.

22

I–2 DVA ZÁKONY

Jakob Böhme kdysi řekl, že Bůh uzavřel vesmír hříchu, a tak od sebe oddělil lásku a hněv. Tím je myšleno to, že v našem světě hněvu působí dva magnetické systémy, magnetický systém světa hněvu, přírody smrti, dialektiky, a božský magnetický systém, Gnose. Ve filosofii Jakoba Böhma se také přísně rozlišuje mezi Neměnným královstvím a vám známým přírodním polem. Gnostické magnetické pole však ovládá a řídí dialektické magnetické pole. Představte si dialektickou přírodu jako uzavřený prostor, který je ze všech stran obklopen Gnosí; pak máte přibližně obraz skutečnosti. Gnostické magnetické pole ovládá a řídí dialektické magnetické pole. Být poslušný vůči Bohu, být bohabojný, zbožný, všechna tato tak hojně v Bibli užívaná slova nám chtějí naznačit, že jsou dva aspekty náboženského cítění. Je možné, že se člověk ve světě hněvu spojuje přímo s gnostickým polem záření. Ale také je možné, že se plně spojuje s dialektickým polem. Přesto jej i v tomto případě, třebaže prostřednictvím dialektiky a s její pomocí, řídí Gnose. Můžete na gnostické pole reagovat pozitivně, zcela se přiklonit k pozitivnímu poli, anebo se můžete pozitivně přiklonit k dialektickému magnetickému poli. I v tomto případě jste, jako celá dialektika, řízeni gnostickým polem. Pak vás ovšem Gnose řídí, jak již bylo řečeno, prostřednictvím dialektického pole. 23

V případě, že je přírodní stav primární, je Gnose sekundárním faktorem. V druhém případě je Gnose primární a přírodní stav je sekundární. Mějte tyto vztahy zřetelně na paměti a učte se jasně rozpoznávat, jak jsou absolutně rozhodující pro světlo nebo temnotu, svobodu nebo připoutanost, život nebo smrt, bytí nebo nebytí. Dialektické pole, ze kterého člověk žije, je pole, z něhož se dá vysvětlit celý váš bytostný stav, celé vaše vědomí. Celé toto pole hněvu je, jak jsme právě konstatovali, ovládáno a řízeno Gnosí, druhým magnetickým polem. Gnose svět hněvu uzavřela; svět hněvu tedy žije v zajetí Gnose. Proto můžeme říci: „Svět hněvu stojí pod zákonem.“ Existuje mocný zákon, který udržuje celý stvořený vesmír uvnitř hranic. Pod tímto zákonem stojí celé dialektické pole, a tím také všichni lidé. Všichni lidé jsou řízeni shodně s přírodou. Tento interkosmický zákon zná paragrafy a definice, které sice nejsou napsány písmeny, ale projevují se různými elektromagnetickými vztahy a účinky. Tyto proudy elektromagnetického druhu jsou neustále v pohybu a v postupně se odvíjejících periodách s sebou vláčí stvořený dialektický vesmír. Stvoření, lidstvu, nezbývá, než tyto proudy následovat. Když na to přijde, nemůžeme jinak, než úzkostlivě přesně reagovat. Stvoření stojí pod zákonem. Bůh řídí svět. Kdo o tom svědčí v tomto smyslu, říká naprostou pravdu. Stvoření se sice kroutí a bojuje, aby tomuto přírodnímu zákonu uniklo, ale je nemožné, aby se to byť jedinému smrtelníku podařilo. V tomto světě hněvu existuje něco, co k němu nenáleží. Pomyslete na entity, které v sobě nosí růži srdce. Bojují za svobodu, ale většinou negativním způsobem. Existuje strašlivý pud „já“, šílený pud sebezáchovy, chorobná posedlost učinit tuto přírodu neměnnou. Tím vznikají uvnitř světa hněvu mnohá napětí 24

směřující k explozi. Avšak náš vesmír je uzavřený a my jsme zákonem drženi v zajetí. Když tedy někdo prorokuje nebo učí a říká: „Myslete, nejednejte proti božskému zákonu, protože v den, kdy tak učiníte, vás stihne trest,“ pak má tento varující člověk skutečně pravdu nejen z hlediska přírodního náboženství, ale i vědecky, protože se nemůžeme stavět na odpor elektromagnetické dráze, která nás ovládá. To je žalostný stav, neboť tím bylo stvoření skutečně zbaveno smyslu života. Sedíte-li ve vězení, pak nemůžete říkat: „Toto je teď smyslem mého života.“ Smysl života je totiž někde mimo vězení. Je-li tedy řečeno: „Buď poslušný, nejednej proti zákonu,“ je tím konstatován pouze skutečný stav uvnitř vězení, v němž je celé lidstvo uzavřeno. Jinak vyjádřeno: „Poslušnost vůči zákonu, nebo bude použito síly.“ Znáte tato slova. Je to tedy náboženskou povinností. V případě poslušnosti se pak životní kolo vesele otáčí dál bez příliš velkých překážek. V opačném případě vás pak otáčení kola bude neúprosně, silou a drcením, v opravdu bolestném procesu učit zkušenostem připoutanosti. Existuje jedna podoba náboženství, která se této realitě plně přizpůsobuje a snaží se zcela podřídit interkosmickým elektromagnetickým zákonům. Kdo by mohl mít někomu za zlé, že je religiózní tímto způsobem? Jedním dechem ovšem dodáváme, že taková religiozita není ničím jiným, než poslušností ze strachu. Tato religiozita postrádá totiž lásku, je egoistická, lhostejná, tvrdá, chladná; přitom ale také někdy, daří-li se člověku dobře, uspokojuje. Pomyslete například na knihu Žalmů. Tato kniha je ve znamení takovéto religiozity. Je-li někdo v tísni, pak je to metla osudu, která jej vhání do zcela zvláštních situací. Potom zaznívá výkřik zoufalství: „Vysvoboď mě, ó Bože, vždyť mi voda sahá až po krk!“ Avšak v následujícím okamžiku, když nouze a strach pominuly, žalmista jásá: „Mléka a medu je zde hojnost!“ Znáte 25

to naivní počínání, hodiny proseb, je-li člověk v tísni, a hodiny díků, je-li záležitost v pořádku. To je religiozita běžné, otupělé přirozenosti. Celé lidstvo se skládá z bytostí, které se zákonu buď podřizují, nebo proti zákonu téměř až do smrti bojují. Ti poslední, hnáni svými instinkty, zoufale zápasí, aby zákonu unikli. Zkouší to mnoha způsoby, od těch nejnehoráznějších a nejpošetilejších až po ty nejušlechtilejší a nejinteligentnější. Výsledkem tohoto odporu, jak tomu ani jinak nemůže být, je vždy násilí. Obojí, elektromagnetický tlak a hroznou bídu, dialektiku plnou zmaru a bolesti, zakoušejí čas od času na vlastním těle všichni lidé. Nejinteligentnějším postojem je tedy rovněž religiózní oddanost, ovšem v tom smyslu, že je akceptován skutečný stav. Jestliže člověk nemůže uniknout síle a tato síla je tak obrovská, že sám je vůči ní nepatrný jako hmyz, potom je nejmoudřejší podřídit se jí přesně tak, jak to říká kniha Kazatel. Když tuto knihu čtete, pak si dobře všimněte jejího religiózního významu. Kazatel říká: „Všechno je smutné, všechno je pomíjivé, všechno je jako otáčení kola, všechno je takové, jak to bylo. A to nejlepší, co člověk může udělat, je bát se Boha a podřídit se. Potom to jde tak, jak nejlépe to jen okolnosti dovolí.“ To je vrchol religiozity v knize Kazatel. Takovou religiozitu si dokážeme snadno představit, protože co jiného by mohl člověk na horizontální úrovni dělat? Hlubší zamyšlení ve světle gnostické stezky vám však dá jasně nahlédnout, že ani toto nemůže být smyslem života. Přece není smyslem života uvádět do souladu nanejvýš bědné okolnosti ve vězení? Nemůžete tedy zůstat u tohoto druhu religiozity a sklánět se ve smrtelném strachu před silou zákona s voláním: „Ó Bože, pomoz mi!“ Jaký strach mají lidé z Boha! Všimli jste si již někdy, jak nesmírně se lidé v ortodoxních skupinách bojí Boha? Mnoho generací totiž zakusilo: „Poslušnost vůči zákonu, nebo bude použito 26

síly.“ Mojžíš vykládal zákon dialektických nevyhnutelností. Tomu odpovídající náboženství je proto také naprosto logickou a nevyhnutelnou povinností. Žádný odpor – ať už se nazývá ateismus, antireligiozita či jakkoliv jinak – nepomůže od toho, že se člověk musí sklonit před zákonem. Pokud jde o působnost zákona, není žádný rozdíl v tom, jestli někdo vysvětluje: „S tím nechci mít nic společného,“ nebo jestli odevzdaně říká: „Zde jsem!“ Všichni lidé, bez jediné výjimky, jsou na své pouti běžným životem dokonale náboženští v tom smyslu, že se sklánějí před vyšší silou. Mojžíš, který vykládal Zákon, měl naprostou pravdu. Také ostatní, kteří to před ním nebo po něm dělali, měli naprostou pravdu. Ale u toho nemusíte setrvávat. Vedle zákona dialektických nevyhnutelností, tedy vedle Starého zákona, který Zákon vykládá a praví: „Poslušnost vůči Zákonu, nebo bude použito síly,“ existuje Nový zákon, zákon gnostických možností. Smysl života nemůže být v tom, abyste navždy zůstali ve vězení. Ten, kdo to nahlédne a dokáže se pozvednout z běhu nezbytností, opustí v tomtéž okamžiku religiozitu Mojžíše a jeho stoupenců, skoncuje se Starým zákonem – který je naprosto správný – a s jásavým výkřikem, s pocitem intenzivního osvobození, jej odloží stranou. Vystoupí ze světa hněvu, z dialektiky, do světa lásky Gnose, do nového životního pole. Tato možnost je pro každého otevřena. Jakob Böhme proto také správně říká: „Bůh v Kristu zasáhl svět hněvu až do srdce.“ To se nestalo proto, aby vás stíhal svou mocí; Kristus vás napadá proto, aby vás pozvedl vzhůru do svého světa lásky. Se životem pod zákonem se můžete rozloučit jedině tehdy, když se cele předáte Gnosi. Existují dva všeobecné, elektromagnetické systémy, které na sebe vzájemně působí. Právem je můžeme označit jako Starý zákon a Nový zákon. Působí na sebe v tom smyslu, že nový zákon řídí ten starý. Kristus napadá svět hněvu mimo jiné také proto, 27

aby jej a všechny v něm žijící entity co nejvíce chránil před nimi samotnými. To je teoreticky také moderní smysl trestu vězením. Podle moderního pojetí není uzavření do vězení myšleno ani tak jako trest, ale spíše jako opatření, aby dotyční byli chráněni sami před sebou, aby se co nejlépe vychovali, což by bylo přirozeně skvělé, kdyby to v praxi bylo také opravdu možné. V každém případě Gnose působením Krista chrání svět hněvu před ním samotným. Zároveň Gnose zabraňuje tomu, aby svět hněvu znečišťoval Logos, stvořený vesmír v dalekosáhlém smyslu slova. Se systémem pod zákonem se tedy můžete rozloučit tím, že se předáte novému, vůdčímu zákonu. Na počátku Janova evangelia proto stojí: „Všem, kteří Jej přijmou, dá On moc stát se opět Božími dětmi.“ Učiníte-li tento obrat, bezprostředně získáte novou formu religiozity. Tuto novou religiozitu svět pochopil jen zdánlivě. Zjistíte totiž, že pokud zůstanete takovými, jakými jste dosud byli, pokud budete jen občas hovořit o Kristu, slavit vánoce a velikonoce a užívat všechna ta známá slova, která najdete v Novém zákoně, nedostanete se dál. Nová religiozita je praxí, stejně tak jako vždy byla praxí i vaše religiozita podle Starého zákona. Pod Starým zákonem musíte přece poslouchat, jinak zažijete: „Poslušnost vůči zákonu, nebo bude použito síly.“ Vynucená poslušnost, poslušnost z neúprosné nevyhnutelnosti, to je religiozita této přírody. Je to tedy životní praxe, životní postoj, který musíte podle určitých pravidel uplatňovat od časného rána do pozdního večera. Stejně tak dokonale musí být zažíván také Nový zákon jako samozřejmý životní postoj, avšak naplněn porozuměním a radostnou, spontánní dobrovolností. Teprve pak jste religiózní novým, pravým způsobem. Tento životní postoj se musí projevovat v každé vteřině. Je to životní postoj čtvrté Gnose. 28

Znamená to úplně se rozloučit se starou formou religiozity, k níž jste byli nuceni touto přírodou. Někdo tedy může tvrdit, že vyznává novou formu religiozity, ale skutečnost je jiná. Jestliže to sice říkáte, ale nezažíváte, pak se vším svým mluvením stojíte ještě plně pod zákonem staré religiozity. Proto celá praxe dialektiky s používáním a zneužíváním jména Krista stojí ještě plně ve fázi Starého zákona, v domě služby zákona dialektiky. Není jednoduché být vyveden z domu služby dialektiky a být uveden do domu služby lásky Boží, do chrámu Gnose. Není důležité, co říkáte, nýbrž to, co děláte. Jedná se o čin, o čtvrtou Gnosi nového životního postoje. Když to takto objasňujeme, je každý člověk, který směřuje svými kroky na stezku, ze srdce ochoten tuto pravdu v jejím obecném smyslu přijmout. Mnozí o tom svým žákovstvím v moderní duchovní škole podali důkaz. Tato pravda však nyní dostává pro všechny zcela zvláštní smysl, neboť musí být zbavena všeobecnosti a vnitřně být zcela individuálně zpracována. To, co je všeobecně pravdou, co žáci v moderní duchovní škole jako pravdu vyznávají a v důsledku toho si to osvojují, musí nyní v každém z nich nabýt skutečné podoby. To se stane, když si každý tuto nutnost uvědomí, neboť: stav vědomí je stav života! Svět totiž vstoupil do nové periody. Abychom to formulovali přesně, podle chronologie Velké pyramidy v Gize se to stalo 20. srpna 1953. Toho dne započala nová perioda, která potrvá do prosince roku 2001. Zahrnuje tedy časový úsek 48 let, druhou polovinu 20. století. V tomto časovém úseku čtyřiceti osmi let rozvine moderní duchovní škola svou největší sílu a skupina jejích žáků musí dostat zcela jiný charakter. Musíte si tedy uvědomit, co po vás tato krátká perioda žádá a co vám umožní nebo již umožnila. Pokud všechny tyto věci vibrují ve vašem vědomí, můžete ihned začít s uskutečňováním. Stav vědomí je stav života! 29

Řídící, elektromagnetická Gnose jako Boží zákon vede dialektický vesmír od periody k periodě, aby se ztracené Boží děti mohly vrátit do původní Otčiny, aby zajatci opět nabyli svobody. V periodě, do které jsme vstoupili a která ve vnějším světě započala 20. srpna 1953 a potrvá čtyřicet osm let, mohou být uplatněny nové gnostické možnosti. Tyto možnosti byly uvolněny v předcházející periodě. Nyní jsou nám k dispozici a můžeme je využít. Perioda, v níž byly tyto možnosti uvolněny, trvala od září 1936 do 20. srpna 1953, tedy přesně sedmnáct let. Filosofové pyramidy ji nazvali periodou Královské komnaty. Moderní duchovní škola v těchto letech práci připravila a propůjčila jí formu. V tomto časovém úseku asimilovala gnostickou stavební látku, započala své dílo a připravovala se. 21. června 1953 bylo tělo moderní duchovní školy dokonale připraveno a 20. srpna 1953 vystoupilo na veřejnost. V následujících letech musí být všechno použito. Ti, kdo zůstanou pod zákonem, jdou přirozeně cestou, kterou určuje zákon, neboť zákon vyžaduje poslušnost. Ale ti, kdo jdou vstříc Gnosi, vstupují do fáze obnovy, pokud nyní začnou uvolněné síly a možnosti aktuálně používat. Nesmějí to odložit ani o čtyřiadvacet hodin. Nevycházejte z myšlenky: začnu s tím příští týden. Ne, teď! Žijte od tohoto okamžiku v aktuálním „dnešku“. Uvolněné možnosti mohou a musí být uplatněny nyní. Pokud si novou možnost ještě neuvědomujete, pak bohužel plně stojíte ve Starém zákoně. Ale pokud si to uvědomujete, pak se tyto nové možnosti ve vás projeví. Pak s námi vyjdete z domu služby starého stavu do svatých síní nového, vycházejícího bratrstva, neboť: stav vědomí je stav života. Vědomí, které je ve vás, se musí manifestovat. Zveme vás, abyste s námi přeměnili nový stav vědomí ve stav života. Od této chvíle se moderní duchovní škola zjevuje v totálně jiné podobě. 30

I–3 NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ

Jak jsme již v předešlé kapitole vysvětlili, v periodě, která je za námi, byly uvolněny možnosti, jež musí být využity. To všechno je pochopitelné, neboť abychom mohli něco vykonat, musíme o tom nejprve něco vědět, získat znalosti, ale také k tomu mít možnosti, tedy základní prvky. Pokud je to takto vysvětlené, nemůžete proti tomu nic namítat. Stejně tak okamžitě porozumíte tomu, že je nezbytné vlastnit odpovídající vědomí, sloužící jako most mezi uvolněnými možnostmi a jejich uplatněním. Tím se znovu potvrzuje, že stav vědomí je stav života. Dále jsme hovořili o dvou elektromagnetických polích, totiž o poli běžné přírody a o poli Gnose. Mluvili jsme o dvou zákonech: o životě pod zákonem se všemi jeho následky a o životě v božské lásce, o nutnosti vystoupit ze světa hněvu a vstoupit do světového řádu božské lásky. Když to všechno nyní přehlédnete, vyvstává otázka: „Jaký přímý, praktický užitek z toho může být v krátké době získán? Co z toho mám právě teď?“ Duchovní škola říká: „Stav vědomí je stav života. Máte-li vědomí odpovídající novým a exkluzívním možnostem, které byly uvolněny, pak vystoupíte z domu služby Starého zákona do svatých síní nového, vycházejícího bratrstva.“ To je krásně řečeno, ale je tomu opravdu tak? Není to pouhá teorie, spekulace, kterou si něco namlouváme? Musíme totiž také 31

dávat pozor na to, abychom neříkali: „Život pod zákonem není tak špatný, nebo alespoň nemusí být tak špatný. Zamysleme se někdy nad tím, jak jsme v minulosti proti sobě ustavičně bojovali, ať už sečnými nebo střelnými zbraněmi. To už v budoucnu nechceme dělat. Chceme být k sobě navzájem laskaví, uzavírat prospěšné dohody a žít společně v radosti, spokojenosti a štěstí. Tak to přece chce Gnose. Chceme spolu začít žít jako noví lidé.“ A usmíváme se na sebe, když se potkáme, jsme k sobě vlídní a nepadne mezi námi jediné ošklivé slovo. Zjistili jsme, že spolužití bez neshod a svárů je možné. Taková ujišťování jste jistě již slyšeli nebo četli. Mohli jste je slyšet v mnoha zabarveních a ve všech tóninách, i když byl spor veden jen slovně, pouhou kritikou, neboť i kritikou, jízlivým a ostrým slovem je možné se vzájemně velmi zraňovat. Když k vám hovoříme o enormním významu čtvrté Gnose, nového životního postoje, nesmíte přijmout životní postoj, který je jenom jiným prostředkem k pokračování vašeho běžného života, protože pak je to jen zbraň, s jejíž pomocí se prosazujete v existenčním boji. Pak vaše změna není vnitřní změnou, ale pouze jiným šatem, který jste si oblékli. Potom se vzájemně oklamáváme. V duchovní škole rozhodně nechceme, abyste šli touto cestou, protože pak nevyjdete z domu služby, ale zůstanete v něm a zemřete možná v dlouho udržované rovnováze svých zájmů. Pochopte, že to není žádným řešením, osvobozením z kola zrození a smrti, vykoupením vyprázdněných mikrokosmů! Proto stojí v jedné naší chrámové písni: Nový postoj životní sebe poznat žádá. Kdo chce spět v nové žití, musí začít znova. 32

Vědomí obsahuje spoustu možností a sil, které určují jeho druh. Tyto možnosti a síly se ve vašem životě projevují jednotlivě nebo i ve spojení. Tím se formuje život, ba celé tělo. Každá buňka vašeho těla reaguje na stav vašeho vědomí. Všechna onemocnění úzce souvisejí s vědomím. Na to především dávejte pozor a nemyslete si, že se můžete uzdravit pomocí nějakých prášků, čajů nebo určité terapie. Musíte vycházet z vědomí! Pak vám prášky, pilulky, kapky nebo nějaké léčebné postupy mohou případně doplňkově pomoci. V případě, že nezměníte své vědomí, potom ani tělesně nebudete nikdy jiní. Jestliže se ve vás projeví nové vědomí, je vyloučeno, aby to mělo za následek pouze jinou mravní kvalitu, jiný životní postoj. Kromě toho to bude mít ještě ten následek, že se změní celá vaše osobnost, celý váš tělesný stav. Proto v duchovní škole hovoříme o transfiguraci. Změní se nejen váš život a vaše chování, ale i vaše současná podoba, celá vaše tělesnost se začne ve spojitosti s mikrokosmem měnit. Víte, že tělo reaguje na atmosférickou substanci, a tudíž také chápejte, že na totálně změněnou elektromagnetickou substanci musí reagovat celá vaše bytost. Nyní vše závisí na tom, zda budete schopni všechno předcházející přijmout nejen rozumově-mravně, ale že si toho budete také vědomi. V duchovní škole hovoříme o mnohém, o čem můžete okamžitě říci: „Ano, to je úplně správné,“ protože vám to váš rozum objasňuje a váš pocit vám to říká. Ale to nestačí. Vše, co ze stezky a nového života rozumově-mravně přijmete, musí ve vaší bytosti nabýt podoby jako stav vědomí, jako magnetická síla. Potom z toho můžete začít žít a vyjádřit to ve svém životě. Uvědomění je magnetické dýchání. Vstoupíte-li takto do nového magnetického stadia, bude to mít za následek nové životní stadium. Stav vědomí je vždy stav života. Projevující se účinky potom nabývají 33

podoby v sedmi pochodních, v sedmi magnetických ohniscích svatyně hlavy. Nyní však stojíme před problémem, pokud říkáte: „Ano, rozumově-mravně to mohu přijmout. Rozumím, o co jde. Vím, že to, co se říká o uskutečnění nového životního postoje, je správné. Vy ale nyní vysvětlujete, že vědomí ve smyslu duchovní školy je nový způsob magnetického vdechování nových možností a sil prostřednictvím systému mozku. Tohoto bodu jsem ale ještě nedosáhl.“ Nebo se nás ptáte: „Dosáhl jsem toho bodu? Řekněte mi to, prosím.“ Ukazuje se tedy, že si v této věci nejste ještě zcela jisti. Nebo říkáte: „Můj mozek je pro nové magnetické dýchání ještě úplně uzavřený, zatímco já přece toužím, doufám a věřím.“ Připusťme tedy, že je to s vámi tak, že nové magnetické dýchání ještě neznáte, avšak normální, rozumově-mravní přijetí cesty, kterou chce s námi Gnose jít, ve vás existuje, že rozumově-mravně chápete neomylnost a pravdu Gnose. Můžete se pak ptát: „Může škola moje rozumově-mravní pochopení a uznání, že cesta, kterou se svými žáky jde, je správná, akceptovat jako pracovní základnu, i když stojím takřka mimo? Mohu mít na základě toho, co je ve mně, přesto účast na spáse nového vycházejícího poselství? Nebo přicházím příliš pozdě? Náležím snad k těm opozdilým? Je to nové, osvobozující, pro mne jenom něco, o čem se mluví, ale co ve mně již nemůže vyvolat žádnou sílu?“ Mnozí se nepochybně čas od času takto ptají. Nuže, smíme vám říci, že zmíněné rozumově-mravní porozumění může být skutečně přijato jako pracovní základna, pokud jen uznáte, že tato základna je absolutně nezpůsobilá, aby v opravdu novém smyslu přeměnila stav vědomí ve stav života. Nové elektromagnetické síly musí proudit přes magnetický systém mozku do sedmi ohnisek svatyně 34

hlavy tak, že se tento sedmiramenný svícen v nové elektromagnetické substanci rozhoří sedmi plameny. O to jde! Váš svícen ještě nehoří v novém světle. Proto ve vás musí na základě toho, co bylo prohovořeno, nastat zásadní změna. Za této podmínky vás duchovní škola může přijmout v počátečním stadiu nové periody jako účastníky. To poskytne srdci důvěru, to jsou pro vás slova plná naděje a povzbuzení. Na této bázi jste nyní vyzváni, abyste se v nejkratší době přímo vy sami chopili vykonání dvou úkolů: zaprvé, abyste s novou situací dokonale sladili svoji víru; za druhé, abyste s novou situací dokonale sladili svůj životní postoj. Rozeznejte dobře tento trojúhelníkový vztah. Toužíte po novém magnetickém dýchání, ale systém vašeho mozku je ještě uzavřený, a tím váš životní stav ještě neodpovídá nové možnosti. Otevřete se proto vírou a životem, to znamená bezprostředním, pozitivním magickým životem. Ve své životní praxi nejste ještě dost magičtí. Mohli byste mnohem více magicky zasahovat do svého vlastního života. Jestliže věříte v cíl duchovní školy, potom jednejte z tohoto stavu víry, inteligentně, konsekventně, a ničeho se nebojte. Přejděte k praxi čtvrté Gnose, Gnose nového životního postoje. Když to uděláte, nevyhnutelně zvítězíte. To je klíč k podílnictví na nové periodě. „Ale,“ zeptá se možná čtenář, „není to opět fráze, nejsou to zase jen krásná slova, která mají člověka na chvilku uchlácholit?“ To chceme na závěr zkoumat. Všimněte si začátku Kázání na hoře. Poutníci vystupují na horu Ducha. Také vy jste, stejně jako oni, poutníci; také vy se snažíte přiblížit k vrcholu hory spásy. A první slova, která k vám zaznívají, jsou: „Blahoslavení chudí duchem“ – kteří proto touží po Duchu – „neboť jejich je království nebeské.“ 35

Jestliže opravdu věříte ve vysoký cíl duchovní školy, jestliže můžete z celého srdce říci: „Toužím po něm, věřím a doufám“, jestliže z vaší svatyně srdce vyráží naléhavý výkřik touhy jako magnetické volání v každodenním, nepřetržitém záření, potom vám bude blaženost, dokonalá gnostická plnost k dispozici; potom se vám nabídne celý potenciál univerzálního života. Jestliže upřímně toužíte po Duchu a poznáváte svou totální chudobu, přijde k vám všechno zdarma. Pak získáte celé své dědictví. Potom k vám přijde hojnost božské milosti, milost Nehybného království. Potom je při vás a ve vás. Potom Gnose vstoupí do růže srdce. To je pak prvním magickým výsledkem: dědictví Gnose, božský oheň, se uvádí do harmonie s vaším vlastním vibračním stavem. Nyní se můžete zeptat: „Je toto nový stav vědomí?“ Ne, toto ještě není stav vědomí, který je od vás žádán v nové periodě. Je to asi tak: vy toužíte, věříte, doufáte, a Bratrstvo vám říká: „Je to zde.“ Poznáváte-li a zažíváte-li svoji chudobu, svoji touhu, je vám dokonalá blaženost nebeské královské říše k dispozici. Jenže… vy ji ještě nemůžete používat. Vy z ní v tomto okamžiku ještě nic nemáte. Takovýmto způsobem vám byla dokonalost možná již nesčíslněkrát podána, ale vy ji nemůžete použít, protože vaše osobnost, vaše tělesnost z přírody smrti je dosud naprosto nevyhovující. Vaše pětinásobné duševní fluidum ještě není schopno snést radiace Svatého Ducha. Vaše pětinásobná duše se tedy musí vyladit a připravit na přijímání Gnose. A to musíte udělat vy sami. Proto je nutný nový životní postoj: opravdu vnést do života inteligentní, nový způsob jednání, den za dnem, hodinu za hodinou, vteřinu za vteřinou. To staří mystikové nazývali „žít z víry“. Každý pravý žák duchovní školy věří a touží. Pod touto touhou častokrát sténá celá jeho bytost. Nezřídka se nachází ve velké tísni; ale touží-li opravdu, pak je „to“ již zde. Je vám to zcela 36

nablízku. Musíte jen otevřít svou bytost a přijmout „to“, vpustit „to“ dovnitř. Jestliže věříte, pak z této víry musíte také žít – v novém životním postoji. Musíte napadnout sami sebe, bez ohledů, bez sebelítosti, bez smlouvání, v souladu se svou zbožnou touhou a v konsekventním jednání. To nakonec otevře celou vaši duši, celou vaši tělesnost pro vylití Svatého Ducha. Měli byste se někdy seznámit ve světové literatuře s tím, jak všichni, kteří se nazývají věřícími, touží po Svatém Duchu. Je na to zaměřena zcela nová, tzv. švýcarská teologie, která hlásá: „Musíme být opět otevřeni pro Svatého Ducha.“ Samozřejmě! Ovšem otevřít se pro Svatého Ducha je možné jedině tak, že budeme důsledně žít z pětinásobné Gnose. Doufáme, že to můžete nahlédnout a uznat, že všechno je plně v dosahu současných možností žáka. Žijete-li z pětinásobné Gnose, otevíráte svou duši pro vylévání Svatého Ducha. Nic vám nebrání v tom, abyste s tím začali dnes. Jste-li k tomu odhodláni a také to děláte, nový stav vědomí bude pro vás brzy skutečností. Potom můžete s novým elektromagnetickým fluidem pokročit dál k novému životnímu stavu. Pak se prokáže, že elementární pracovní základna ve vás byla zcela postačující, aby přivodila otevřenost, abyste mohli vstoupit do spásy nového vycházejícího bratrstva. Pak se prokáže pravdivost slov: stav vědomí je stav života. Neotřesitelné základny nového životního stavu tedy dosáhnete dvojnásobným magickým životem ve víře a v novém životním postoji, uskutečňovaném tak důsledně, tak neodvolatelně, tak nezlomně, že žádná zpětná změna již nebude možná. Ve víře a v novém životním postoji září celá pětinásobná, univerzální Gnose. O této pětinásobné spásné cestě hovoří transfiguristicky působící pracovníci již miliony let. Pochopení, touha po spáse a sebepředání vytváří novou, osvobozující víru a logickým 37

důsledkem toho je nový životní postoj. Touto čtverou Gnosí budete přijati do nové rasy, budete putovat po jejích cestách a mít podíl na jejích zjeveních. Kdo jde touto cestou, ten překoná.

38

I–4 NOVÝ ZÁKON SRDCE

Hovořili jsme o novém životním postoji, jímž se vaše osobnost musí stát vnímavou a schopnou přijmout dotek elektromagnetických sil univerzálního života. Z doteku těchto sil Svatého Ducha se může probudit nové vědomí, a tím být umožněn nový stav života. Vysvětlili jsme vám, že Bratrstvo vás chce přijmout takové, jací jste, prokážete-li v sobě samých připravenost k dvojnásobnému magickému působení, které označujeme jako víra a život. Tyto dva aspekty nelze od sebe oddělit. Kdybyste se o to přece jen pokusili, očekávaný výsledek by se stejně nedostavil. Jistě pochopíte, že si škola nepřeje dávat vám nějaká životní pravidla, předepisovat vám, co smíte a co nesmíte, co je a co není žádoucí. Nedá vám žádný transformovaný Starý zákon ani žádné nové „Desatero přikázání“. Stejně tak není záměrem školy zahalovat nová životní pravidla do hávu mystiky. Existuje mnoho mystických pouček a životních pravidel, které vás naplní úctou, pohroužíte-li se do nich. S hlubokým pohnutím se potom tomuto mystickému jazyku oddáváte a často citujete: „Kristus říká…,“ a „Buddha říká…,“ a mnozí básníci a filosofové říkají… Skutečně to „říkají“, a to, co vám předkládají k pochopení, je krásné a povznášející. Dobře si však povšimněte, že vám říkají, abyste jednali! 39

„Nový životní postoj vyžaduje poznat sebe.“ Nuže dobrá, tedy se jasně, vědomě poznávejte. Když Kristus říká: „Následujte mě,“ pak těmto slovům musíte správně porozumět. Je jimi myšleno, že máte následovat zákon, který byl vepsán do vašeho srdce. Řekli jsme, že každý pravý žák moderní duchovní školy touží po doteku Svatého Ducha. Vychází ze stavu víry a v tomto stavu jakoby z dálky rozpoznává celou řadu možností. Je-li tedy řeč o stavu víry, pak existuje také světlo víry, v němž vidíte určité perspektivy. Budete-li nyní toto světlo v sobě dobře zkoumat, objevíte, že v tomto záření je obsažena celá řada návodů, jak to, co jste v tomto světle poznali, můžete uskutečnit. To je zákon ve vašem srdci. Tento zákon vepsala vaše vnitřní růže světelným znamením do krve vašeho srdce. A přece je tento vnitřní zákon u každého zcela odlišný. Princip je stejný a konečný cíl je stejný, avšak to, co bylo nebo ještě bude zapsáno do vašeho srdce, je plně přizpůsobeno vašemu stavu bytí, vaší individuální minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Proto vám také škola nedává žádný vnější zákon, proto po vás škola nepožaduje uplatňování určitých pouček a životních pravidel. Radí vám však, abyste na bázi skutečného stavu víry uplatňovali zákon ve svém vlastním srdci. Všechno, co je takto zapsáno do srdce, si můžete uvědomovat. A to, co si uvědomujete, můžete šířit a uplatňovat v životě. Pokud si některých věcí a nezbytností ještě nejste vědomi, potom také ještě nejsou zapsány ve vašem srdci. Potom i kdyby o nich někdo jiný mluvil a říkal vám: „Toto musíte dělat a tamtoho musíte zanechat,“ nemohli byste to uvést do praxe. Proto se nás nemůžete ptát, jaký nový životní postoj je pro vás nutný. V tomto ohledu vám nemůžeme pomoci. Můžeme vám jen odpovědět: „Pohlédněte do svého vlastního srdce. Čtěte dopis ve vlastním srdci a podle něho jednejte. Následujte svou vlastní cestu 40

ve svém vlastním tempu a uskutečňujte věci v pořadí určeném jen pro vás. Ale … jednejte, konejte, nešetřete sami sebe – to je magie nového životního postoje.“ Zároveň pochopte, že vás tato magie nesměruje na život druhých. Máte dost práce sami se sebou a při tomto svobodném zednářství se vám bude nedostávat času. Takto, tímto způsobem – a žádný jiný neexistuje – otevřeně odhalíte svůj duševní stav před Gnosí, která již dlouho klepe na dveře vaší duše. A ona do vás vstoupí a ubytuje se ve vás, a pak se vám nový stav vědomí stane novým stavem života.

41

I–5 ZNOVUZROZENÍ DUŠE

Nyní se budeme podrobněji zabývat důsledky a účinky nového stavu života, vyvolanými novým stavem vědomí. Dejme tomu, že se v tomto okamžiku, po mnohých a každodenních přípravách, podílíte na novém magnetickém fluidu Gnose, pak je to důsledek vašeho uplatňování pětinásobné univerzální Gnose. Za prvé: jasný náhled, za druhé: upřímná touha po spáse a za třetí: dokonalé sebepředání. Tyto tři kvality určily charakter a magii vašeho stavu víry. Ten vás za čtvrté dovedl k novému životnímu postoji, který svou magií a svým charakterem otevřel vaši smrtelnou duši a osobnost pro nepomíjivé světlo Gnose. Výsledkem bylo za páté bezprostřední přijetí do nového životního pole, váš vstup do nové rasy, lidu Božího. Musí být řečeno jako axiom, že od první vteřiny, kdy systém mozku nadechuje nové magnetické fluidum, je nový život, nová bytost skutečností. V tomto okamžiku se žák zrodil v novém životním poli a začíná velký regenerační proces, transfigurace. Jakmile je tento okamžik uvítán, lze mluvit o vystoupení ze starého životního pole a vstupu do nového životního pole. Mezi tím není nic anebo nanejvýš zlomek vteřiny. Mezi tím například nikdy není něco jako průchod „rudým mořem“ krevních instinktů a bludná cesta pouští, jak to popisuje Starý zákon. S blouděním v poušti a procházením „rudým mořem“ krevních instinktů 42

kandidát zápasí v předcházejícím procesu, v prvních třech fázích univerzální Gnose. V předcházejícím procesu žák rozumově-mravně porozumí cíli duchovní školy. Pozná, o co jde, touží tohoto cíle dosáhnout, a proto musí novým životním postojem otevřít dveře své duše světlu. Tento nový životní postoj, tento průlom k tomu, co Lao-c’ nazývá „Tao“, možná stojí krev a slzy a veliké úsilí, poněvadž je to bludná cesta pouští, průchod „rudým mořem“ krevních instinktů. Celý tento zápas můžete ovšem bezprostředně ukončit tím, že provedete opatření, která budou váš životní postoj korigovat. O tom se musíte poradit s vlastní svatyní srdce. V ní je napsán dopis. V ní je váš úkol. A dokážete-li číst dopis ve svatyni srdce, potom budete vědět, co máte dělat a jak máte žít. Nemyslete si, že vám v tomto ohledu může škola dát nějaké pokyny. Kdyby tak učinila, pak by vás postavila pod zákon a vy byste znovu klesli do starozákonní fáze. Musíte hledat a uvolnit zákon v sobě samých. Když se vám to podaří, vaše vědomí bude ihned naplněno dary milosti Svatého Ducha. Řekli jsme vám, že duchovní škola se na tuto periodu, do níž jsme nyní vstoupili, připravovala sedmnáct let. V této periodě byly uvolněny a v silovém poli školy shromážděny všechny síly, které potřebujete. Tyto síly vás obklopují mocněji a jsou vám blíže než kdykoliv předtím. Tvoří životní dech přicházejícího nového člověka pro tak důležitou polovinu století, do níž jsme vstoupili. Je vám ponechán čas, abyste se přizpůsobili a přeměnili svůj rozumově-mravní stav vědomí v nový stav vědomí. Proto vám neříkáme: „Máte ještě tolik a tolik měsíců čas.“ Každý vážný žák obdrží tolik času, kolik ještě potřebuje. Avšak to, co vám škola nabízí a vysvětluje, pokládejte za opakovanou výzvu a probouzení ke spolupráci, ke společné cestě, abyste se sami uvedli do tak vhodného stavu, že s námi skutečně budete moci jít. 43

Jakmile nové fluidum vědomí proudí do svatyně hlavy, projeví se to zřetelným zářením. Bible mluví o „znamení Syna člověka“. Toto znamení září ze svatyně hlavy a září ze zrcadla, z otevřeného prostoru za čelní kostí. „Znamením Syna člověka“ se to nazývá proto, že tento oheň vědomí je pravý, původní, lidský oheň. Může-li systém mozku vdechovat tento původní astrální oheň a naplní-li se jím sedm mozkových dutin, vyzařuje tento oheň ven. Na zmíněném místě za čelní kostí vzniká ohnisko tohoto záření. Tento bod je pak znamením Syna člověka, které září z čela. Jakmile začne toto znamení zářit, celá vaše přirozenost se totálně změní. Tuto změnu označil Kristus jako „znovuzrození z vody a Ducha“. Nejprve dochází k transfiguraci duše. Tím se za druhé rozvíjí celá řada schopností nového vědomí, neboť druh astrálního ohně, který se vás dotýká a který do vás proudí, určuje celý stav vašeho bytí. Vaše tělo, vaše myšlení, vaše éterické tělo, vaše žádostivé tělo, vaši krev, vaše nervové fluidum, zkrátka celý váš stav bytí určuje oheň vědomí, který ve vás září a plane. Je-li tedy tento oheň obnoven, musí následovat totální změna bytosti. Jedním z aspektů této změny je absolutně jiná schopnost vědomí, jejímž důsledkem je za třetí jiný stav smyslového ústrojí, protože ohnisko vašich smyslových orgánů se nachází rovněž ve svatyni hlavy. Změní-li se tedy oheň vědomí, musí následovat nová působnost smyslových orgánů, která samozřejmě ve vašem životě vyvolá celou řadu neobyčejných událostí. Za čtvrté dochází k přestavbě struktury buněk všech tělesných orgánů, čímž je pak, jak to vyjadřuje Bible, stará látková schrána „pohlcena vítězstvím“ a nahrazena systémem osobnosti, který odpovídá novému stavu duše. Tím je za páté dokonale překonána smrt. Jedná se skutečně jen o zmizení ze zorného pole staré přírody.

44

Těmto právě jmenovaným pěti aspektům transfigurace se chceme nyní věnovat a pokusit se vám o nich podat jasný obraz. To, co nazýváme duší, je pětinásobný projev astrálního ohně v osobnosti. Astrální oheň naplňuje sedm mozkových dutin a magnetickým dýcháním mozku je přijímán do systému. Svým spojením se svatyní hlavy tvoří tento astrální oheň, toto astrální fluidum, jádro, nejhlubší základ vaší duše a celého vašeho života. Tímto oduševněním vnímá člověk sám sebe jako „já“. Dokud duše plně pochází z běžné dialektické přírody, z kosmu smrti, je smrtelná. Po smrti těla jde i duše vstříc procesu rozpouštění. Nejprve zůstává ještě po nějakou dobu v zrcadlové sféře, potom z ní ale již nic nezůstane; rozplývá se v běžné kosmické fluidum. Jakmile se však vprouděním nového astrálního ohně do sedmerého systému svatyně hlavy stane nový stav vědomí skutečností, je možné hovořit o nové duševní bytosti, a tím o znamení Syna člověka. Od této hodiny už není duše smrtelná; potom se duše stala nesmrtelnou. Tato nesmrtelná duše se po smrti již nemusí zabývat zrcadlovou sférou, poněvadž již nevlastní nic, co by reagovalo na podněty pozemské oblasti. Disponujete-li tedy při smrti látkového těla duší obnovenou v Gnosi, je pozemská duše „pohlcena“ a žije nepozemská duše. S nepozemskou duší se však nelze setkat v zrcadlové sféře. Proto jsme vám po všechna ta léta stále říkali, že když zemře žák, který dokonal dílo, odchází do vakua Šambaly*. Tam se opět shledá s bratry a sestrami, kteří tam přišli již před ním. Díky Bohu, známe mnoho bratrů a sester, s nimiž se tam, až nadejde čas, nade vší pochybnost setká. Stane-li se vaše duše nesmrtelnou, pak po smrti osobnosti již není nutný návrat. Přesto se mnozí z nás vrátí zpátky, ale to se pak *

V terminologii duchovní školy Zlatého Růžového Kříže označovaného také jako „Zlatá hlava“.

45

děje dobrovolně kvůli těm, kteří zde zůstali k zachování duchovní školy ve službě Univerzálního bratrstva, dokud to bude užitečné a nutné. Právě jsme vám s velkým důrazem řekli, že jakmile je nový stav vědomí skutečností, je duše nesmrtelná. To je především pro ty starší mezi námi velikou a nádhernou útěchou. Později totiž bude lepší velmi zkrystalizovanou a unavenou buněčnou strukturu naší osobnosti odložit, nežli se ji ještě pokoušet zdola obnovovat. Poté co došlo k transfiguraci duše a smrt je vlastněním nesmrtelného stavu duše překonána, může být nová osobnost také budována ve vakuu Šambaly. Transfiguraci duše, základnu, o kterou zde jde, můžete uskutečnit v poměrně krátké době. Pokud toužíte po novém životě, pokud jste nasměrováni na duchovní školu a váš stav víry je bez jakýchkoliv pochybností, potom udělejte ve své svatyni hlavy místo pro světlo Gnose, aby se na vaše čelo mohlo vepsat znamení Syna člověka. Pak vystoupíte z přírody smrti. Pak se stanete, co se týče jádra vaší bytosti, vaší duše, nesmrtelnými. Kromě toho se osvobodíte od kola zrození a smrti, leda byste se chtěli dobrovolně vrátit zpátky a vzít na svá bedra závazek jako služebníci. Ale kvůli obnovení své osobnosti se již nepotřebujete vracet, neboť, jak bylo řečeno, znovuzrození duše je nesrovnatelným, věčným štěstím. Jak nahlédnete, nová duše musí v těle převzít také úlohu staré duše. A vy víte: stav vědomí je stav duše! Duše, vědomí, řídí, buduje a udržuje osobnost, a tudíž i tělo. Když se tedy ve vás zrodí nová duše a přebírá práci staré duše v těle, má to podivuhodné následky, zasahující celý systém. Duše vlastní pět fluid: astrální oheň vědomí, hadí oheň, hormonální fluidum, nervové fluidum a krev. Těchto pět fluid vychází z bytostného jádra duše a společně tvoří stav duše. Budují 46

a udržují celé vaše tělo. Je-li nyní těchto pět fluid ze znovuzrozené duše v těle osamostatněno, musí to mít odpovídající následky v těle. Transfigurace tedy není nějakým tajemným zázrakem, ale vědeckou samozřejmostí. Proto říkáme, že z pěti nových duševních fluid vzniknou nové schopnosti vědomí. Jakmile se totiž sedm mozkových dutin naplní novým astrálním ohněm, vyvine se z toho záření, které v osvobozujícím smyslu probudí všechny orgány svatyně hlavy. Znovuzrozením duše se totálně změní vaše myšlení, vaše vůle, vaše smyslové orgány, prostě všechny řídící impulzy osobnosti. Stručně shrnuto vám říkáme: uvolněte v sobě cestu světlu uplatňováním obou prohovořených magií. Vzejděte v milostiplném znovuzrození celého svého duševního stavu. Pak se již o další znovuzrození celé své bytosti nepotřebujete starat, protože to je automatickým důsledkem znovuzrození duše. Na základě toho, co jsme v této kapitole probrali, může v čtenáři vyvstat otázka: „Tak přece jen existuje reinkarnace?“ Jako odpověď budiž zopakováno, že ze smrtelné duše nezbude vůbec nic. Smrtelná duše, vaše bytost já, se dokonale rozplyne. Z vás, coby smrtelné duše, nezůstane nic! Tak jako se látkové tělo rozpadne v prach a popel, stejně tak se povede i smrtelné duši. Duše, která hřeší, musí zemřít, a něco, co je mrtvé, je v tomto smyslu dokonale mrtvé. Pouze v tom případě, že se vaše duše znovuzrozením stane nesmrtelnou, můžete se eventuálně, bude-li vás možno použít, dobrovolným zrozením vrátit. Potom ovšem proces zrození probíhá jinak. Doufáme, že až nastane čas a bude-li to užitečné nebo nutné, toto ještě probereme. Co je míněno kolem zrození a smrti? Jeho působnosti můžete porozumět jen tehdy, budete-li ji posuzovat v souvislosti s celým 47

mikrokosmem. V předcházejících úvahách jsme mikrokosmos záměrně vynechali, abychom výklad příliš nekomplikovali. Nyní se však rozpomeňte na to, že mikrokosmos se musí kvůli smrtelnosti duševní bytosti a její osobnosti vždy znovu vyprázdnit. Mikrokosmos proto krouží v přírodě smrti sem a tam jako v bludném kole a musí do svého systému neustále přijímat smrtelnou duši, aby se tak jednou, prostřednictvím této duše, uvolnila možnost doplnit do mikrokosmu zmizelé původní jádro atomu, a tím se vyvíjela transfigurace duše.

48

DRUHÝ DÍL ZNOVUZROZENÍ DUŠE

49

50

II – 1 ROZUMOVĚ-MRAVNÍ VĚDOMÍ

Stav vědomí je stav života. Tento základní axiom každého obnovujícího života byl jednou z ústředních myšlenek našich předchozích úvah. Z toho jsme poznali, že k tomu, abychom mohli přijmout impulzy moderní duchovní školy, je nezbytné úplně obnovit vědomí. Takové obnovení vědomí úzce souvisí se znovuzrozením duše, neboť ústředním, řídícím aspektem duše, hlavním principem duševního stavu, je vědomí. Dále jsme zjistili, že vědomí duše a její ostatní vlastnosti se uskutečňují přes magnetický systém mozku. Má-li tedy opravdu dojít k obnovení duše, je každý žák povinen proniknout k jinému magnetickému dýchání. Jiné magnetické dýchání znamená jiné vědomí, a jiné vědomí je jiným stavem života. Existuje magnetické životní pole, magnetické pole běžné přírody, ve kterém zde žijí všichni lidé; a existuje magnetické pole Gnose, Kristovy hierarchie. Žákovství v duchovní škole má význam jenom tehdy, když se žáku podaří proniknout z prvního magnetického životního pole do druhého. To znamená přijmout Krista, to znamená vyznávat Jej a sloužit mu. Přijmout Krista není žádným mystickým pohnutím, mystickým nasměrováním; je to asimilování Jeho magnetických sil a působení jimi. To, co nazýváme novým životním polem, se 51

týká existenciálního vývoje v novém magnetickém stavu. Je tedy jasné, že ti, kdo proniknou k novému magnetickému dýchání, se ve stejném okamžiku zrodí v novém životní poli. Všichni takto zrození jsou pak po nějaké době aklimatizace schopni a povoláni probouzet druhé, kteří ještě do nového životního pole nepronikli, a pomáhat jim do něj také vstoupit. Tato nádherná pomoc je poskytována neustále, ve všech dobách bylo možné dosáhnout takového spojení s Gnosí. Ve všech životních procesech se však dají rozpoznat periody, cykly, v nichž se, viděno ve větších souvislostech, určité fáze ukončují a začínají se nové. Tak okolo sebe rozpoznáváme otáčení dvou kol. Jednak otáčení běžného kola přírody, kola vzniku, rozkvětu a zániku, a jednak tomuto kolu se inteligentně a vědecky zcela přizpůsobující otáčení kola pomáhajícího, sloužícího bratrstva nového životního pole. Toto kolo má jako reakci na chod věcí v běžné přírodě rovněž své periody a vývoje. To vás nemusí překvapovat, znáte přece plamenná slova Bible: „Bůh neopustí dílo svých rukou.“ Gnose se chápe každé příležitosti, každého okamžiku, aby pomohla. My všichni jsme nositeli obrazu Boha, povoláni k nádhernému a vznešenému úkolu vysvobodit padlý mikrokosmos, a tím také sobě samotným darovat věčný život. Proto nás sloužící Bratrstvo sleduje nebo stojí vedle nás a poskytuje nám na našem stupni existence nové životní pole. V nové periodě se úroda těchto časů shromáždí a odvede z domy služby, aby se mohla jako poslední článek připojit k řetězci univerzálního života. Tato nová perioda, v níž se již nacházíme, potrvá pouhých čtyřicet osm let, a má tedy pro nás všechny nesmírný význam. Proto musí moderní duchovní škola tuto periodu jasně vyložit a důrazně vás na ni ve vašem zájmu upozornit, neboť jste také, v pozitivním smyslu totálně změněným magnetickým dýcháním, povoláni spolupodílet se na této 52

nové periodě, abyste na této bázi zažili nejvyšší, božskou blaženost nového životního vývoje. Vzešlo pro vás mocné a nádherné světlo. Byla na vás vylita veliká milost. Otevírá se vám nesmírné pole jasu. Nacházíte se sice s námi v duchovní škole, ale v tomto okamžiku se ještě nenacházíte v novém stavu vědomí. U většiny žáků dosud ještě nenastal průlom. V duchovní škole se usilovně snažíme vás touto krizí provést, aby k vám Kristus nepromlouval ze starých, zažloutlých knih jako učitel ze vzdálené minulosti, ale jako skutečný Vykupitel. Dbejte na to, abyste moderní duchovní školu nikdy nezaměnili s novým životním polem. Moderní duchovní škola mezi vámi plní nanejvýš důležitý úkol. Je pracovním polem Univerzálního bratrstva, vyvolena k tomu, aby k sobě přitáhla bloudící, hledající a usilující lidi v jejich starém stavu vědomí, v jejich běžném přírodním stavu, a aby jim sloužila. Moderní duchovní škola je prostředníkem mezi vámi a novým životním polem, neboť se k vám přibližuje s elektromagnetickou silou, vědecky přísně přizpůsobenou vašemu stavu bytí. Tato zářící síla školy není plně z tohoto světa, ale také ještě není ani z toho nového světa. Nachází se jakoby přesně mezi těmito dvěma světy a je schopna vést žáka k rozumově-mravnímu náhledu tak, jak jej chápe duchovní škola. Škola začíná tím, že bezustání apeluje na váš možná strastmi a bolestmi nebo mnohonásobnými zkušenostmi pochroumaný a z rovnováhy vyvedený rozumový náhled. Když pak vaše pochopení, váš rozumový náhled uzraje, může se na váš rozumový náhled škola obrátit svým zářícím polem a probouzet ve vás stále silnější vnitřní pohnutí. Představte si, že to, co vám škola říká, chápete; potom je vyloučeno, abyste na to nereagovali mravním pohnutím. Takové duševní pohnutí má pět aspektů. Budete tedy zneklidněni bezpočtem 53

pocitových reflexů. Tímto vnitřním dotekem se otevře sternum, hrudní kost, a za ní ležící obdivuhodný orgán, který jsme poznali jako růži srdce. Sternum se touto dvojí vnitřní působností rozvibruje, stane se vnímavým pro potenciál záření školy, a magnetická síla školy pronikne do vašeho praatomu, a tím do vaší krve. To vás uschopní opásat se pravdou, spojit pravdu se svou krevní podstatou. Na této bázi je každý žák s to uplatňovat dvojnásobnou magii: za prvé s touto svou situací dokonale sladit svůj postoj víry a za druhé s ní plně sladit svůj životní postoj. Nyní možná chápete, jak nepostradatelný prostředník je duchovní škola. Svou obětí, obětí své krve, staví duchovní škola most mezi Gnosí a žákem. Bez tohoto mostu by mezi Gnosí a žákem existoval obrovský vibrační rozdíl. Bez tohoto vibračního překlenutí by se vás tedy nemohlo světlo Gnose nikdy dotknout. Proto se od každého žáka ve škole očekává víra a život. Věříte v cíl duchovní školy. Přes rozumově-mravní dotek a jeho následky k vám přichází pravda, která za tímto cílem září jako tušení, takže z ní můžete žít a jednat a s rozhodností uskutečňovat nový životní postoj. A pak se vám to podaří, pak zvítězíte. Zrodí se nová duše a vy vstoupíte do nového životního pole. Člověk, který se opravdu blíží k duchovní škole, přechází tedy od běžného stavu vědomí k rozumově-mravnímu vědomí popsaného žákovství. Pak je už jen krok k jednání, krok od rozumově-mravního stavu vědomí k novému stavu vědomí dětí Božích. Nová rasa vás volá a ukazuje vám směr. Nová perioda vám doširoka otevírá své brány a vám stačí jen vstoupit, necháte-li svůj rozumově-mravní náhled včetně všech konsekvencí v sobě zářit jako jasné vědomí. Pokud poselství Gnose rozumíte, pak je vyloučeno, aby jako důsledek tohoto vnitřního pochopení nenásledovalo intenzivní duševní pohnutí. Tím se zcela otevřete pro první 54

dotek duchovní školy, která pro vás v této fázi zastupuje Gnosi. To, čemu rozumíte, můžete dvojnásobnou magií víry a života uskutečnit ve svém životním postoji. Za předpokladu, že si budete takto počínat, vás chceme alespoň do určité míry na tento návrat domů připravit. Pokusíme se vám vyložit, co vás za tímto závojem, za touto oponou, za níž se skrývá nové životní pole, očekává. A pracovní látku týkající se tohoto námětu si rozdělíme na dvě části. Za prvé budeme tento vstup do nového životního pole sledovat ze stavu bytí těch, kteří tělo již opustili a existují ve vakuu Šambaly, nebo své tělo během zmíněného procesu pozbudou. Za druhé budeme vstup do nového životního pole sledovat ze stavu těch, kteří žijí v těle. Máme výsadní právo otevřít vám jakoby v předtuše nové životní pole, a zveme vás, abyste s námi do něj vstoupili. Bratrstvo vás zve k prohlídce nádherného domu, v němž jednou, budeme-li si to přát, budeme smět všichni bydlet. Jsme požehnaní mezi všemi! Zkoumejte s námi velkolepý cíl této průzkumné cesty. Nejde nám o to, abychom uspokojili vaši zvědavost, ale abychom se vás více než dosud dotkli ve vašem rozumově-mravním stavu a podnítili vás tak k velkému a nádhernému úsilí ve službě bratří a sester nového života.

55

II – 2 PROCES: KŘÍŽOVÁ CESTA RŮŽE

Jak jsme zjistili, duchovní škola musí brát v úvahu tři různé stavy vědomí, a tedy také tři různé životní stavy: za prvé stav vědomí běžného dialektického člověka, za druhé stav vědomí žáka duchovní školy a za třetí stav vědomí účastníka nové rasy, jenž vstupuje do nového životního pole. První stav vědomí, a to se týká jak vnitřního, tak i vnějšího života, funguje plně z astrálních sil přírody smrti. Druhý stav vědomí, který vlastní velký počet žáků duchovní školy, je rozumově-mravní vědomí. Kdo vlastní toto vědomí, je rozumově, tedy racionálně, z nějakého důvodu více či méně otevřený pro dotek Univerzálního učení. Skutečnost, že žák stále znovu vyhledává kontakt se školou, dokazuje, že se jeho rozumová schopnost stala vnímavou pro dotek Gnose. Tento neustále se opakující dotek v něm vyvolává také mravní pohnutí a tím se, jak jsme zjistili, neobyčejně citlivé sternum, magnetické centrum svatyně srdce, stane vnímavým pro astrální dotek Gnose. Pokud to jen stav krve právě dovolí, zářící pole Gnose tímto způsobem uchvátí něco z duševního systému žáka. Jestliže jste vstoupili do tohoto druhého stavu vědomí, pak žijete ve velmi komplikovaném, rozpolceném stavu. Naprosto převážná část vaší duše je plně z dialektické přírody. Kromě toho je také vaše osobnost zrozená z této přírody. Avšak jednou částí, 56

i když jen velmi omezenou a nevědomou, jste spojeni s Gnosí. Na základě svého přirozeného stavu jste dokonale spojeni s astrálním polem obvyklé přírody. Magnetickým systémem mozku nadechujete astrální sílu této přírody. Ale něco ve vaší inteligentní schopnosti, ve vašem stavu vědomí, v sedmiramenném svícnu ve svatyni hlavy, vás činí přístupnými pro dotek Gnose. Hned vám vysvětlíme, jak se to přesně děje. Jak často se stalo, že jste byli v chrámu skutečně vnitřně uchváceni, že jste byli vnitřně pohnuti. Tím se otevřelo sternum a svatyně srdce byla připravena pro dotek Gnose. Magnetickým systémem mozku vdechujete přírodu smrti, ale magnetickým systémem sterna vdechujete Gnosi. Tím musí nastat stav rozpolcenosti, neboť se vás dotýkají dvě naprosto rozdílná magnetická pole. Od této hodiny proto ve vás bude dnem i nocí zuřit boj. Bible říká, že je do vaší duše vražen meč. Pro všechny, kteří se nacházejí v takovémto rozpolcení, doslova platí slova Pána Ježíše: „Nepřišel jsem, abych přinesl mír, ale meč.“ Tento druhý stav vědomí, tedy rozumově-mravní vědomí, vlastní většina žáků duchovní školy. Jejich duše je zasažena Gnosí, cítí se s ní být spojeni, ale jinak je v nich všechno ze staré přírody. V jednom okamžiku mají důvod k jásotu a vděčnosti, protože jsou právě zcela přijati do proudu Gnose, a v příštím okamžiku se nacházejí zcela mimo něj a zakoušejí to svou rozumově-mravní schopností. V takovém okamžiku se cítí velmi bídně. Avšak tento druhý stav vědomí je také skutečným přemosťujícím vědomím, které je v nich probouzeno a udržováno činností duchovní školy. To vysvětluje, že se takřka neustále zmítáte nahoru a dolů mezi těmito dvěma magnetickými poli. V jednom okamžiku máte spojení s přírodním polem a v následujícím okamžiku se vás dotýká Gnose. Jistě chápete, že tento stav bytí je neudržitelný. Nemůžete to vydržet, protože vaše rovnováha je stále znovu 57

narušována. V tomto stavu je možné vše: buď návrat ke starému stavu bytí, k obvyklému přirozenému životu – anebo postup vpřed k novému stavu bytí, průlom k totálnímu duševnímu znovuzrození, tj. vstup do nového životního pole. Buďto se vrátíte z mostu zase zpátky dolů, nebo po něm přejdete na druhou stranu. Tato situace ve vás psychologicky nevyhnutelně vyvolává dočasně stav neklidu. Cítíte se občas rozvráceni, nemůžete nalézt skutečný duševní klid. Ustavičně vás něco děsí. V jednom okamžiku máte pocit viny, hned v příštím se domníváte, že je na vás činěn nátlak, a v dalším okamžiku cítíte, že je s vámi zacházeno nespravedlivě. Škola je – z vašeho hlediska – ve vaší situaci možná jen chladným a nezúčastněným divákem. Avšak cílem školy je, abyste přešli most! Škola se podobá klasickému převozníkovi, který vás musí převézt přes řeku Styx. Když vstoupíte do lodě školy, abyste byli převezeni přes tento podsvětní proud, pak snad víte, co vás čeká? Potom přece musíte tento proces přijmout? Když s vámi loď duchovní školy odrazí od břehu a zaútočí na vás všechna pohnutí této magnetické změny, když se vlny vašeho akademického moře vzdouvají a hučí, zatímco se převozník usilovně snaží obeplout všechny záludné a téměř neviditelné útesy, kterých je všude plno, a vás přitom jednou z pravého a pak zase z levého boku zasáhne pořádná sprška vodní pěny, tak se kvůli tomu přece nebudete zlobit na převozníka. Nemůžete ovšem ani říct: „Zastavte a zakotvěte na nějakém klidném místě,“ protože v těchto magnetických pohnutích klidná místa neexistují. Útočí na vás přece dvě rozdílná magnetická pole, která se k sobě navzájem chovají disharmonicky! Dokážete nyní tu rozpolcenost v sobě, onu někdy tak velkou náladovost, to zmítání napravo a nalevo pochopit? To je proces! Můžete přitom udělat pouze dvě věci, pokračovat dál, nebo se vrátit, přejít na druhou stranu, nebo se obrátit a jít 58

nazpět. Vaše volba musí být jednoznačná, co jinak pohledáváte v převozním člunu? Co jinak pohledáváte na mostě? Vlny pod mostem teď zpívají vaši pohřební píseň, což jistě není příjemné poslouchat. Ani není příjemné pociťovat stříkající pěny této životní bouře. Vy jste ale vstoupili do duchovní školy proto, že si toužebně přejete dostat se na druhou stranu proudu. Jaký čin lásky by mohl být vznešenější, nežli čin převozníků, kteří vás přepravují na druhou stranu? Znáte příběh Pistis Sofie?* Na začátku se Pistis Sofie vrací k prvnímu stavu vědomí, jde zpátky k plným hrncům Egypta. Avšak hluboko do ní je již vypálena otevřenost vůči Gnosi. Pokud jste to v duchovní škole pár let vydrželi, takže jste po několik let byli objektem obou magnetických polí, přičemž jedno pole na vás působilo ve svatyni hlavy a druhé ve svatyni srdce, tak se ve vás něco změnilo. Tak je to i s Pistis Sofií. Otevřenost vůči Gnosi je do ní vypálena již tak silně, že když se vrátí k prvnímu stavu vědomí, necítí se už dobře. Cítí se v něm ještě hůř než na řece Styx, na lodi či na mostu duchovní školy. Působení třináctého eonu ji změnilo natolik, že jsou vůči ní všechny síly běžné přírody nepřátelské, podle toho se k ní také tak chovají a způsobují jí všemožné útrapy. Každý člověk, který se po nějakou dobu vystavoval síle záření gnostického magnetického pole, je jím poznamenán. Na počátku se takový člověk určitě nenachází v příjemné situaci. Ve stavu běžného vědomí to nemůže vydržet v dialektice, a ve stavu rozumově-mravního vědomí neustále zakouší: „To se nedá vydržet, v téhle duchovní škole mě nenechají na pokoji.“ Tak je žák vědomě smýkán sem a tam. Duchovní škola ho skutečně vhání do krize. Potom se musí definitivně rozhodnout k tak často *

Viz Jan van Rijckenborgh: Gnostická mystéria Pistis Sofie. Rozekruis Pers, Haarlem 1992.

59

již zmiňovanému dvojnásobnému magickému jednání, k postoji víry sladěné s danou situací. Není mu nic platné, když vzdychá: „Tento ubohý stav, ve kterém se nacházím, mě snad zničí!“ Tím si nepomůže, musí se vydat na svou křížovou cestu. To, k čemu vás duchovní škola pobízí, je křížová cesta růže, přijetí kříže Pána Ježíše na sebe. Jde o pozitivní rozhodnutí stát se skutečným rosikruciánem. Vaše žákovství dostane smysl až teprve tehdy, když přijmete kříž s rudou růží. V duchovní škole není přece naším úmyslem vás zarmucovat, kazit vám náladu. Cílem duchovní školy je transmutovat vás v rosikruciány. Teprve v okamžiku, kdy se k tomu definitivně rozhodnete, obdrží váš život nádherný a vznešený cíl, a potom budete všechen neklid snášet s vnitřní jistotou, porozuměním a dokonce s velkou radostí. Vždyť když utrpíte škodu kvůli Kristu – neberte to příliš mysticky – pak vás to přece může jenom těšit! Musíte-li kvůli procesu spásy prožívat těžkosti, pak víte: „Toto je proces, křížová cesta růže ve mně,“ a můžete tomu jít radostně vstříc. Je třeba vývoji v sobě dobře porozumět. Přicházíte do duchovní školy, protože jste pro ni zralí. Po nějaké době rozumového dotýkání duchovní školou následuje vylíčený mravní proces, otevření sterna, rozvinutí růže a ovlivňování krve. V tomto okamžiku se ve vás zrodil Ježíš, Pán. Podvědomé zrození nové duše se stalo skutečností. To vždy nejprve vyvolá úžasnou náladu, je ve vás velký svátek, klanění pastýřů a mudrců z východní země. Ale hned nato, jak tomu ani jinak nemůže být, přichází také Herodes, aby právě narozené dítě zabil. A následuje útěk. Když se nějaká duše ve škole takto projevuje, máme radost, pak jsou všichni hierofanti světla vděční a nabízejí pomoc a podporu. Ale je tu také síla Authada, v téže zemi přebývající, čtyřnásobně mocný král Herodes, který se snaží svého přirozeného protivníka zabít. Herodes je pole záření přírody smrti, jež vdechujete svým 60

magnetickým systémem mozku. Je to síla přírody. Tato síla přirozeně napadá to, co přes sternum proudí z Gnose. Bitevním polem je vaše vlastní bytost. Ve vaší vlastní bytosti se tedy nachází také Betlém, kam Herodes vysílá své válečníky, aby nově narozené dítě zabili. Tehdy následuje útěk do Egypta, dočasná, vnitřní neutralizace; nové světlo uniká na skryté místo, nemůže ještě působit silou. Je zde, ale musí se skrýt. Je to velký vnitřní boj, který pak musíte svést. V určitém okamžiku dospěje žák k definitivnímu rozhodnutí a rozhodne se pro dvojnásobné magické jednání. Z úkrytu v hloubi duše opět přebírá iniciativu nové světlo, Ježíš, a započne v něm svou pouť. Ale než se tak stane, sestoupí na něho Svatý Duch. Proud Gnose se na něj opět vylévá a naplňuje nové rozhodnutí silou. Takto se Svatý Duch snáší na kandidáta. V tomto okamžiku se zrodil Rosikrucián. Nyní žák proces, na který je dokonale připraven, vědomě přijímá: „Jdu svou křížovou cestou růže.“ V tomto okamžiku v něm začíná svou pouť Pán Ježíš a uzdravuje to, co je v něm chromé, nemocné a slepé. Kandidát jej může stále lépe sledovat. Pak proud, přes který pluje, již není kypící, zuřící a zpěněnou masou. Tato fáze je již dávno za ním. Jeho cesta je nyní velmi klidná a jeho strach zmizel, neboť ví, že je spojen s novou zemí. Nachází se sice zatím ještě na mostě, v druhém stavu vědomí, avšak stále jasněji vidí zářit druhý břeh. Naším záměrem je přesvědčit vás zejména o této skutečnosti, abyste mohli být jistí, vděční a bezpeční už tehdy, když ještě žijete v rozumově-mravním stavu vědomí. Tato tři stadia vědomí můžeme také označit za prvé jako vědomí zrozené z přírody, za druhé jako vědomí zrozené z Ježíše a za třetí jako vědomí zrozené z Krista.

61

Vyvodíte-li ve svém rozumově-mravním stavu vědomí důsledky tím, že uplatníte dvojnásobné magické jednání, zrodíte se z Ježíše. Potom sice musíte ještě čekat na průlom do nového duševního vědomí, ale to již Jan ve vás dávno přenesl iniciativu na Pána Ježíše. Pak jste již v bezpečí. Pak je smrt přirozené duše dávno již překonána ve vás rostoucím nesmrtelným duševním stavem. Váš pětinásobný duševní stav běžné přírody není udržitelný ani zde, ani na onom světě. Víte, že duše, která hřeší, musí zemřít. Vaše duše, váš život, vaše běžné vědomí, ty jsou smrtelné a při látkové smrti na onom světě vyprchávají, až z nich nic nezbude. Jdete-li však stezkou Růžového Kříže, začínáte již od prvního okamžiku budovat nesmrtelnou duši. Smrtelná duše je pak stále menší, zatímco nesmrtelná, nová duše stále roste. Tato proměna je rozhodující pro váš osud v časovém úseku, který nazýváme „budoucnost“. Když potom za nějakou dobu nastane okamžik, kdy již nebudete moci své látkové tělo déle udržet, bude stadium vaší duševní transfigurace rozhodující pro všechno, co se po látkové smrti stane. Víte, že běžný člověk po smrti látkového těla odchází se zbytkem své osobnosti do zrcadlové sféry, na onen svět, a tam přichází do oblasti, která plně odpovídá jeho stavu bytí. Stejné vibrace se přitahují. Ve sférách, jimiž postupně prochází, pak během kratší či delší doby dochází k dalšímu vyprchávání smrtelné duše, podobně, jako když pozvolna uhasíná oheň. Pokud však ve vás nyní, během vašeho života, skutečně existuje rozumově-mravní stav vědomí, pokud skutečně přijímáte dvojnásobný magický proces víry a života a žijete tak, že tuto situaci využíváte k nastoupení křížové cesty růže, pak ve vás povstává něco z nesmrtelné duše. Tím při své smrti zemřete v Pánu Ježíši. Až tedy jednou složíte svou znavenou hlavu a naposledy vydechnete, 62

vystoupí z vaší bytosti s běžně smrtelnou duší také něco z nesmrtelné duše. Potom již se zbytkem své osobnosti, tak jak je, nepřijdete do zrcadlové sféry, ale do vakua Šambaly, které je vstupní branou do nového životního pole. Vakuum Šambaly nenáleží k zrcadlové sféře. Je to dvorana chrámu svatého Růžového Kříže. Je to, jak to nazývali staří, lóže vznešených, stejně jako existuje také lóže padlých. Je to, střízlivě řečeno, duchovní škola, Lectorium Rosicrucianum na té druhé straně. Jste-li zde vážnými žáky školy a uskutečňujete-li dílo školy, rozumově-mravní dílo se všemi konsekvencemi, potom až toto slzavé údolí opustíte, budete s jistotou přivítáni ve vakuu Šambaly. Budete-li mít právo tam přijít, budete tam na základě toho, co se ve vás zrodilo jako nesmrtelné. Ostatní zbytek vaší osobnosti se rozplyne; to, co je z přírody, jde cestou přírody. To nesmrtelné ve vás však bude zachováno a dále zušlechťováno. Žádná smrt vám to nemůže vzít, žádný z eonů, žádný z archontů přírody to nemůže usmrtit. Nestojíte pak tedy jako přírodně náboženský člověk před nějakým zjevením Ježíše mimo vás, to znamená před iluzí zrcadlové sféry, ale jste spojeni s nepomíjivou silou záření, která ve vás chce trvale přebývat. To je Pán Ježíš, zářící síla života. Když tedy uvedeným způsobem zemřete v Pánu Ježíši, ve skutečnosti nezemřete. Pokud ve vás již nyní roste nový stav, pak jste smrt již nyní překonali. Pak jste již teď dokonale volní. Potom již nezemřete, ale jako živí jste okamžitě osvobozeni od mnohého balastu. Potom pro vás existuje jen jedna možnost: ve vakuu Šambaly se dále vyvíjet ve Svatém Duchu a připravovat se na vstup do nového životního pole.

63

II – 3 POVOLÁNÍ ŽÁKA: POSVĚCENÍ

V prvním Petrově dopise čteme: „Přepásejte bedra své mysli a buďte střízliví a dokonale doufejte v milost, která je vám dána ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti se nepoddávejte žádostem, které vás ve vaší nevědomosti dříve ovládaly; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém svém způsobu života. Vždyť je psáno: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. Vy, kteří jste znovuzrozeni ne z pomíjivého, nýbrž z nepomíjivého semene, skrze živé a věčné slovo, odložte tedy všechnu zlobu, každou lest, přetvářku, závist a pomlouvání, a staňte se živým kamenem, v jednotě budovaným svatým domem, svatým kněžstvem.“ Stavíme před vás tato slova, protože se v nich odráží všechno, co jsme vysvětlovali v předcházející kapitole, a protože co nejzřetelněji ukazují, k čemu je žák v rozumově-mravním stavu vědomí uschopněn. Je dokonale uschopněn k tomu, aby „opásal bedra svého rozumu“ ve smyslu Gnose. Jistě porozumíte této obrazné řeči. Na Východě si lidé musí vykasat a přepásat svrchní oděv, aby jim nepřekážel při práci. Protože se duchovní škola obrací svou silou záření nejdříve na váš rozum, je záměrem Petrova dopisu vám sdělit, že tento dotek vás bezprostředně uschopňuje k nové aktivitě. 64

Jak víte, rozumový dotek ve vás vyvolává mravní pohnutí. A nyní vám v tomto ohledu dáváme radu, kterou byste si měli vzít k srdci. Člověk v procesu mravního pohnutí bývá často natolik uchvácený, vzrušený a dojatý, že dotek světla nemůže docílit žádných konkrétních výsledků. Je tu záplava slz, intenzívní pocit viny a mnoho předsevzetí, které se navzájem vylučují. Toto pohnutí však brzy pomine; a pak je tu opět tolik aspektů běžného života, které si žádají pozornosti, že skutečná sklizeň prvního doteku není možná. Kvůli tomuto mystickému pohnutí není pak sternum vnímavé pro druhý dotek… a požehnání se tudíž nedostavuje. Proto je vám řečeno: „Přepásejte bedra své mysli. Buďte inteligentní, připravení k bezprostřední aktivitě. Když pak dojde k rozumovému doteku a vy se mu zcela otevřete, potom s rozvahou zadržte mravní pohnutí. Nenechte se přemoci dojetím, protože pak nad sebou nemáte žádnou kontrolu. Nechte v sobě tento proces dál probíhat s velkým klidem a porozuměním, s radostnou nadějí, že sternum nyní může vdechovat nádherný proud milosti Gnose. To je zásoba potravy na cestu, rosa, po níž touží růže srdce.“ Proces tedy znáte. Bude se vám stále více odhalovat v prvním doteku; stále zřetelněji budete před sebou vidět stezku; stále více ve vás bude mizet nevědomost. Tak dokážete klidně a s velkou střízlivostí rozlišit vše, co je z této přírody, a uvážit, zda se na tom můžete podílet, aniž by vám to mohlo škodit v procesu posvěcení, kterému jste se dobrovolně podrobili. Vaším posláním je posvěcení, vyléčení, uzdravení. Cílem duchovní školy je posvěcení celé vaší bytosti. Proto je samozřejmé, že žák, který je k tomu rozumově-mravně uschopněn, vede svatý život. Můžete vést svatý život, pokud jste neustále zaměřeni na své žákovství, protože je ve vás nepomíjivá síla: sémě živého a věčného Slova. 65

Proto je nejen žádoucí, ale také nevyhnutelné, aby z vás vycházel zářivý nový životní postoj, protože je možný. Pak všechna zloba, každá lest, přetvářka, závist a pomlouvání musí i ve vás patřit minulosti. Je to pět negativních reakcí na vaše pozitivní žákovství. Jde o to jasně rozpoznat, k čemu jste voláni a uschopněni a jaká nebezpečí ve vás tyto možnosti k posvěcení ohrožují. Jste dokonale připraveni, abyste jednou byli živým stavebním kamenem, a jenom jako živý stavební kámen můžete být použiti ve velkém univerzálním chrámu, ve svatém kněžství nového životního stavu.

66

II – 4 VZNIKÁNÍ NOVÉ DUŠE

Moderní duchovní škola vlastní, jak je vám mezitím jistě zřejmé, dvě pracovní pole: jedno pracovní pole v látkové sféře a jedno pracovní pole ve vakuu Šambaly. Působí tedy ve dvou různých stavech. Pochopíte, jak je to nejen velmi nutné, ale také jak je to filosoficky, mysticky a přírodovědecky opodstatněné. Představte si například, že prací duchovní školy v látkové sféře bylo sto žákům s velkým úsilím pomoženo, aby šli stezkou. Z vlastní zkušenosti víte, kolik námahy a jakého úsilí je někdy zapotřebí k tomu, aby byl nějaký žák přiveden na správnou dráhu. V našem příkladě je tedy sto žáků již tak daleko, ale zdaleka ještě nevstoupili do nového životního stavu, do třetího stavu vědomí. Kdyby nyní mělo být smrtí těchto bratrů a sester zmařeno celé započaté dílo, bylo by to jistě podivné, nepřirozené a naprosto nelogické. Proto nás velmi těší, že smíme nyní jasněji a méně zahaleně než dosud hovořit o existenci Bratrstva Šambaly jako o pokračující části naší školy. Ten, kdo se nachází v rozumově-mravním stavu vědomí a započal s vlastním svobodným zednářstvím, se tak zrodil jako Ježíš. Překonal smrt a při ztrátě těla pokračuje v započatém díle v druhé říši, ve vakuu Šambaly. Když se to nyní dovídáte, můžete možná dojít ke stanovisku: „Pak čím dříve, tím lépe.“ Takové stanovisko by však nebylo správné a svědčilo by o velkém egocentrismu. Dokazovalo by 67

to, že rozhodně nestojíte ve zmíněném procesu. Předně musíte uvážit, že látková sféra byla základnou pro váš obrat. Za druhé jste mohli jako nositelé Božího obrazu započít svou cestu pouze zrozením v látkové sféře. Za třetí jste tím získali spojení s mikrokosmem. Za čtvrté můžete co možná nejdelším pobytem v látkové sféře stále více upevňovat započatou práci. Za páté můžete pokud možno dlouhou službou v látkové sféře přispět k tomu, že budou také jiní povzbuzeni vydat se stejnou cestou. Za šesté bude mít váš životní postoj zde, v látkové sféře, velký vliv na ty, kdo žijí v té druhé říši. Není přirozeně chybou, když ten, kdo plně dosloužil, touží po druhé říši. Nezapomeňte však, že vy, kteří teď žijete v látce a stojíte ve službě eklézie na zemi, nejste v podstatě nikdy od té druhé říše a jejího Bratrstva odděleni. Přebýváte současně i tam. Když to všechno dobře rozpoznáte, bude vám jasné, že obě tyto říše, oba tyto náhledy duchovní školy jsou plně rovnocenné, obapolně na sebe působí a jsou spolu v každé vteřině vzájemně spojeny. V podstatě jsou jedno. Vy je ovšem sami svým časoprostorovým vědomím od sebe oddělujete a dělíte čas na minulost, přítomnost a budoucnost. Tak skutečně toužíte po budoucnosti, na níž se již dnes podílíte. Když to nahlédnete, budete si okamžitě vědomi jednoty. Pak si také uvědomíte skutečnost té druhé říše a můžete se s ní v určitém ohledu spojit. Tímto vhledem můžete předejít mnoha mrzutostem a mystifikacím. Toto téma jsme ještě nikdy takto veřejně nepublikovali, protože jsme se chtěli vyvarovat spiritistických nechutností a vlivů ze zrcadlové sféry. Můžete se teď zeptat: „Cožpak nyní už tato nebezpečí nehrozí?“ To nechceme tvrdit! Ale mnoho žáků dosáhlo zralosti, a co je nejdůležitější a nejzávažnější, doba uzrála! Tato doba nás zavazuje k mluvení. Musíme vás proto o těchto věcech informovat. 68

Možná víte, že mnoho lidí je velmi vnímavých vůči vlivům ze zrcadlové sféry. V existenciálním smyslu jsou to všichni lidé, neboť žijí z dialektického magnetického pole. Ale v tomto případě tím míníme okultní nebo mediumistické počínání, v jehož důsledku člověk kupříkladu vidí, slyší nebo jiným způsobem vnímá zjevení onoho světa a nechává se tak zneužívat a klamat. Takové počínání vyplývá vždy z určitých duševních stavů, které byly zděděny po předcích a nyní se prostřednictvím krve nebo karmicky v člověku projevují přes magnetický systém aurické bytosti v mikrokosmu. Většinou působí oba faktory současně. S velkým důrazem vám nyní musíme říci, že výsledky všech těchto okultních nebo mediumistických způsobů chování nelze v žádném případě spojovat s Bratrstvem druhé říše. Veškeré řeči typu: „To jsem viděl nebo slyšel, toto či ono poselství máme pro vás“ se vždy týkají vlivu ze zrcadlové sféry. Takové okázalé jednání musíte radikálně odmítnout, ať už k vám přichází z jakékoliv strany, i kdyby mělo sebevznešenější formu nebo vám je zprostředkoval váš nejlepší přítel. Žádná lidská bytost s běžným přírodním vědomím – lhostejno, zda se projevuje zde v látkové sféře nebo v zrcadlové sféře – nemůže tu druhou říši vnímat, ba ani tušit její existenci, proto bude také všechna sdělení o této říši vždy odmítat. Typickým příkladem toho byl Augustinus. Když od bratří a sester řádu Manichejských slyšel o Bratrstvu druhé říše a o její manifestaci v látkové sféře, pokoušel se všemožně svým dialektickým stavem získat jistotu o existenci té druhé říše. Přirozeně tak nedošel k žádnému výsledku. Jak je to v intelektuálních kruzích běžné, odmítal i Augustinus všechno, co sám nemohl zakoušet, slyšet nebo pozorovat, a vyvracel to. Je ovšem zcela pochopitelné, že z dialektického přírodního stavu nelze druhou říši vnímat ani do ní proniknout okultními silami. 69

Ta druhá říše, vakuum Šambaly, existuje v jiném magnetickém poli, které v žádném ohledu nekoresponduje s polem dialektiky. Proto se v Janově evangeliu v tomto smyslu říká: „Světlo svítí do temnoty, ale temnota toto světlo, toto zářící pole, nemůže pojmout a tím méně na ně reagovat.“ Celkové pole vnímavosti a působnosti čistě dialektického člověka je omezeno magnetickými zákony jeho životního pole. Proto se mu nic z toho, co se nachází vně tohoto pole, nemůže sdělovat, a tudíž to pro něho neexistuje. Když hledající člověk vstoupí do školy, je prvořadým úkolem duchovní školy přiblížit se jeho rozumu a dotknout se ho. Pokud je jeho rozumový stav pro to otevřený, vyvolá to v něm mravní pohnutí, reakci na tento k němu vyslaný impulz. Působí-li toto mravní pohnutí v systému dostatečně silně, pak se otevře sternum, růže srdce se rozvine a může se ho dotknout proud Gnose, proud z jiného magnetického pole. V takovém žáku potom může Gnose doslova bydlet. Potom je druhé jádro atomu, růže srdce, i když ještě jen elementárně, spojeno s nositelem obrazu, žákem, coby třetím jádrem atomu. Mikrokosmos je tak opět celistvý. Tato tři společně působící jádra jsou pak podrobena procesu, který se nyní rozbíhá. Zejména začne-li dotyčný žák uplatňovat dvojnásobnou magickou formuli „víry a života“, je pak proces obnovení původního mikrokosmu skutečně účinný. Přijme-li tento proces zcela vědomě a svým rozumově-mravním vědomím k němu dá souhlas, Ježíšovy radiace v něm zahájí „transformaci“. Novým životním postojem jim uvolňuje cestu. Je to předporodní proces, ve kterém se nejprve vyvíjí embryo nové nesmrtelné duševní bytosti. Pokud jste někdy viděli embryo, pak víte, že je na něm od prvého okamžiku obzvláště nápadný hadí oheň, systém páteře. Embryo nesmrtelné duše má rovněž takovou formu. Tato forma hadího ohně, tato matrice, je osou nového duševního systému. 70

V běžné osobnosti se nacházejí dvě magnetická pole. Jedno pole, severní pól, koresponduje se sedmiramenným svícnem v hlavě, se sedmi mozkovými dutinami. Druhé pole, jižní pól, koresponduje s plexem sacralis, uloženým na dolním konci páteře, které je – povšimněte si jeho názvu – v pravém smyslu slova svatým centrem. Přes magnetický severní pól jsou přijímány obvyklé magnetické síly a jsou zpracovávány v hadím ohni. Magnetickým jižním pólem jsou s hadím ohněm, tedy se systémem, spojeny všechny dědičné faktory, všechny karmické síly. V průběhu běžného života, ve kterém obvyklý magnetický systém biologického stavu funguje normálně a splňuje potřebné požadavky těla a osobnosti, je v žáku uložen základ pro dokonale nový systém osobnosti. Severní pól nového magnetického systému koresponduje se čtvrtou mozkovou dutinou. Jižní pól se nachází v části plexu sacralis. Avšak spojující článek mezi oběma póly, spojovací osu, netvoří ještě hadí oheň, který je dosud zaměstnán obvyklým magnetickým procesem, nýbrž oba kanály nervu sympatiku.* Výživa tohoto nového magnetického systému se neděje přes magnetický systém mozku, neboť ten je pro Gnosi zatím ještě naprosto nedostačující, ale přes sternum, růži srdce, čtvrtou dutinu mozku a oba provazce nervu sympatiku. Takto se vyvíjí základ pro nový duševní stav. Tento předporodní vývoj nového duševního stavu se uskutečňuje zcela nezávisle na běžném vědomí, takže musíme mluvit o totálně podvědomém duševním vývoji. Představte si nyní, že ve vás tento nový vývoj probíhá, takže ve vás vznikají dva nové magnetické póly a mezi oběma se přes nervus sympatikus rozpíná také nová osa. Když v tomto okamžiku zemřete, potom se samozřejmě to, co je z přírody smrti, rozpadne. *

viz Jan van Rijckenborgh, Přicházející nový člověk, české vydání 2000, str. 185 a další.

71

Avšak celý mikrokosmos s novým nesmrtelným principem přejde do druhé říše a je přijat ve vakuu Šambaly. Všechno, co pochází z běžné přírody, se rozpustí. Ale mikrokosmos s třemi původními životními jádry: atomovým jádrem v aurické bytosti, atomovým jádrem korespondujícím s růží a atomovým jádrem existujícím v embryonálním základu nové duše, přichází do té druhé říše. Co se ve vakuu Šambaly nyní odehrává? V případě, že se náhle vrátíte zpátky k obvyklému, biologickému, embryonálnímu stavu, tedy ke stavu před svým zrozením, pak sice budete žít, ale nebudete si toho vědomi, protože v předporodním stadiu ještě neexistuje žádné vědomí. V tomto embryonálním stavu byste tedy nikdy nebyli schopni vést aktivní život. Dejme tomu, že umíráte jako žák duchovní školy a vlastníte nesmrtelnou duši v embryonálním stavu, takže nyní tato embryonální duše s mikrokosmem přechází do druhé říše. Celý zbytek vaší osobnosti, včetně vašeho současného vědomí, zaniká. Celý váš stav jakožto pana nebo paní X zaniká, tedy i vaše rozumově-mravní vědomí. Pouze to, co vlastníte jako nové, nový embryonální duševní princip, dospěje do druhé říše, a sice v nevědomém embryonálním stavu, podobném spánku. Pak jste „zesnuli v Ježíši“, pak jste „zanikli v Ježíši Pánu“. Starý člověk doslova zmizel v radiacích Ježíše, v gnosticko-magnetických radiacích a jejich díle. Tam, ve vakuu Šambaly, existuje embryonální nová duše. Spí potom skutečně v lůně vesmírné matky. To, co z tohoto lůna potom později vystoupí, nebude v ničem připomínat váš starý dialektický stav bytí. Nemusíte tím být zklamáni, neboť, jak jsme vám vysvětlili, dokonce i takový žák, který je schopen jen docela málo dýchat novým magnetickým způsobem, již svůj mikrokosmos neztrácí. Od tohoto okamžiku je v podstatě celý mikrokosmický systém, který před eony padl, vykoupen od kola smrti. V druhé říši pak 72

pokračuje další vývoj nového duševního embrya, chráněného láskou světelné síly, kterou je vakuum Šambaly, jejímuž působení nyní nic nebrání, až do okamžiku, kdy nastane probuzení. Toto probuzení je zároveň zrozením v plném vědomí nového životního pole. Potom je Pán Ježíš opravdu vzkříšen. Potom můžete slavit své zmrtvýchvstání. Potom vlastníte takový systém osobnosti, který je dokonale přizpůsoben novému duševnímu embryu. Kdyby ve vás snad zbylo ještě trochu zklamání, chceme se pokusit i tuto poslední jiskřičku uhasit tím, že vám připomeneme, že není nezbytné přijít do druhé říše v takovémto embryonálním stavu duše. U zmíněného příkladu jsme líčili pouze absolutní minimum, kterého musí být dosaženo. Předpokládáme, že jste právě započali stezku, že se vytvořily oba nové magnetické póly a vzniklo něco z nového duševního embrya. Nyní zemřete a jdete do jiné říše. Všechno, co jste se tak namáhavě svým rozumově-mravním vědomím a svou prací svobodného zednáře snažili probudit k životu, zůstává zachováno a vzdoruje veškeré smrti. To je nadevše krásné; ale u toho se přece nemusíte zastavit! Dokud je vám zde darován život, můžete přece oddáním se dokonalé službě lidem, dokonalou připraveností a stálým nasměrováním žít život, jaký vám Bratrstvo navrhuje, a také zde, v látkové sféře, dál vyvíjet svůj embryonální stav nové duše a probudit se v novém vědomí již zde, v látkové sféře. A až potom jednou odložíte svůj starý plášť, vstoupíte do té druhé říše již jako probuzení a naleznete tam obrovské pracovní pole a budete tam pomáhat a sloužit ještě spícím novým duším. Ale tou nejdůležitější činností v druhé říši je vstoupit jako společenství, jako eklézie, jako skupina do nového životního pole a uskutečnit setkání a spojení s těmi, kteří v zápasící církvi, v duchovní škole na zemi, dosahují nového životního pole.

73

Rýsují se velké a nádherné vývoje. Obě bratrstva, Bratrstvo druhé říše a bratrstvo zde dole, se k sobě navzájem přibližují. Obě strany spolu brzy zcela vědomě splynou a jako jedna skupina vstoupí do nového životního pole. Mnoho bratrů a sester, které jste dobře znali, kteří mezi námi bydleli a žili, nás již do druhé říše předešlo. Snažte se ze všech sil, abyste mohli společně s nimi oslavit toto slavné a nádherné setkání.

74

II – 5 SLAVNÉ ZMRTVÝCHVSTÁNÍ

Po všem, co jsme již vysvětlili, porozumíte, že zemře-li žák v regeneračním procesu tak, jak jej má na mysli škola, dá se mluvit o transfiguraci jen z nepatrné části. To, co se v něm před tělesnou smrtí změnilo, je jen nepatrnou částí dokonalé transfigurace. Co potom následuje v lóži vznešených, není již transfigurace, nýbrž vývoj. To, co se ve smrtelném člověku musí uskutečnit transfigurací, to se u člověka, který po odložení látkového těla dospěl do vakua Šambaly, vyvíjí v poměrně rychlém procesu z nového předporodního duševního stadia. Je to tedy narození v novém smyslu. Ovšem pro ty, kteří nyní ještě žijí v látkové sféře, tento průběh přirozeně neplatí, alespoň ne v případě, pokud budou v nadcházející době náležet k bojujícímu společenství, k bojující církvi na zemi. Ti musí usilovat o dokonalou transfiguraci, neboť všichni ještě vlastní pozemské tělo, osobnost přírody smrti. Celou svou osobností se všemi jejími aspekty a silami jsou pouze nositeli obrazu Boha. Přijmou-li stezku a nastoupí-li ji, je znovu obnovena trojjedinost atomových jader mikrokosmu. Nositel obrazu dočasně funguje jako zástupce třetího zmizelého aspektu původní osobnosti. Přijetím procesu tento nositel obrazu transfiguruje. Už jenom když tento proces člověk přijme, může být klidný, neboť mu druhá smrt již nemůže uškodit. Tato „druhá smrt“ je biblický 75

výraz pro rozpustný proces celé dialektické osobnosti a vědomí po tělesné smrti. Během velkého transfiguračního procesu nositele obrazu je stará bytost používána tak dlouho, jak je to jen možné. Proto bychom měli být neobyčejně vděční, můžeme-li látkové roucho, šat služebnosti, nosit pokud možno co nejdéle. Bude vám to jasné, když si například vzpomenete na osobu a práci Jana Křtitele. On sice není tím, kdo bude na věčnosti, ale přesto je předchůdcem, umožňovatelem, nositelem obrazu. Proto musíte i vy dál kráčet od síly k síle – ze své vlastní základny, rozumově-mravního vědomí – v poznání, že třetí stav vědomí, vědomí nového života, musí být uskutečněn tak rychle, jak je to jen možné. Je to naléhavě nutné pro to, abyste mohli zažívat skutečnost nového života v novém životním poli. Teprve tento průlom vědomí vás dokonale osvobodí ze sevření dialektické přírody. Nesmíte si tedy negativně myslet: „No dobře, když toho nedosáhnu zde, pak v každém případě v poli Šambaly. Představuje-li pole Šambaly dokonalou možnost záchrany, proč se mám potom tady tolik namáhat?“ Kdybyste zastávali tento názor, bylo by to nesprávné. Řekneme vám také proč. Všichni, kteří jsou podle nového duševního stavu znovuzrozeni v poli Šambaly a uvědomí se v něm, musí přece čekat, dokud nenastane průlom v zemské oblasti. Kristus řekl, že překonal svět. A Bible nám vysvětluje, že i vy můžete, ba musíte v Kristu překonat svět. Pole Šambaly ale nemůže být jistě nazýváno světem, protože se nachází zcela mimo svět, mimo dialektický řád. V tomto poli člověk do jisté míry unikl ze světa, vyvázl ze smrti. Překonal sice smrt, ale v žádném případě ne svět. Pokud v průběhu tohoto procesu opustíte tuto pozemskou oblast, je pak možné říci, že Kristus ve vás překonal svět? Nikdy! Kristus ve vás překonal smrt, zemřeli jste v Pánu Ježíši, jste tedy 76

zachráněni. Avšak úkolem nositele obrazu je, aby překonal také ducha světa, který se staví na odpor Božímu plánu a maří jej. Cestou, kterou zde šel Kristus, musíte jít i vy, dokud pobýváte v tomto pozemském světě. Tím přispějete k osvobození všech, kteří jsou ještě uvězněni v nevědomosti. Kdybyste v duchovní škole zaujali stanovisko: „Jsem svobodný, ne-li zde, tak přece jen později v lóži vznešených,“ potom byste byli typicky dialektičtí a zničili byste tím započaté dílo. Všichni, kteří se zdržují v překonávající církvi ve vakuu Šambaly, jsou na nás v mnoha ohledech závislí. Musí tam čekat na vstup do nového životního pole a na svůj vývoj až do doby, než v Kristu překonáme svět. Zkuste si představit ten nepředstavitelný případ, že bychom my a všichni naši bratři a všechny naše sestry v celém světě svou práci zastavili, takže by na Zemi od této chvíle již neexistovala žádná bojující církev. Pak by se celé pole Šambaly vylidnilo. Veškeré jeho obyvatelstvo by se skutečně muselo znovu inkarnovat v pozemském zrození, aby na sebe vzalo to, co jsme my zanedbali. Dokud se udržuje, prosazuje nebo dokonce ještě rozšiřuje vražedná propast zkažené dialektiky, nemůže nikdy panovat dokonalý klid a věčný mír. Dokud je člověk ještě zde, dokud ho má magnetické pole běžné přírody ještě téměř zcela ve své moci a nový duševní život pokračuje jen podvědomě, není jeho svět, ani jeho malý svět, mikrokosmos, ještě překonán a podléhá zániku. Dokud nepřekoná ještě také svět. O vzkříšení se dá mluvit teprve tehdy, když dojde k průlomu vědomí. Potom se sedmiramenný svícen, svícen vědomí ve svatyni hlavy rozhoří v přímém záření Gnose; a pak již v člověku nejsou dvě magnetická pole, která život neustále proměňují v bitevní pole. Vakuum Šambaly je sice nádhernou možností záchrany, ale nikoliv vykoupením z dialektiky. Není pro nás nadpozemskou, 77

nýbrž mimozemskou možností. Šambala je určitým aspektem mysterijní planety naší Země. Naše Země náleží k systémům, které žijí z planetárního systému nazývaného kosmická sedmerost. Tato sedminásobná mateřská planeta zahrnuje také celou řadu existenčních polí, jež ve vzájemné spojitosti tvoří zpáteční cestu, po níž se padlé lidstvo, splní-li původní vývojový plán, který Logos určil pro své děti, může vrátit do svého ztraceného domova. Na počátku této zpáteční cesty stojí jako první dosažitelná etapa část mysterijní planety, která je naznačovaná jako Šambala a která vyzařuje nevýslovně nádherný, vznešený vliv k užitku lidstva bloudícího v dialektice. Ze Šambaly je celá práce inspirována a řízena, aby životní běh lidstva byl opět přiveden zpátky na cestu světla. Nyní vám bude jasné, že svět musí být v Kristu dokonale překonán. Teprve tehdy, když se v naprosté oddanosti zasvětíme také tomuto úkolu, vyvíjíme pravou spolupráci mezi oběma poli duchovní školy, mezi tímto polem zde a polem lóže vznešených, k prospěchu všech jejích obyvatel. Tak poznáte, jak naléhavě nezbytný je pro každého člověka průlom vědomí. Každá skupina na zemi, která tohoto průlomu dosáhne proti odporu eonů přírody, překoná svět, oslabí mocný vliv přírody na celé lidstvo tak, že dialektická příroda nemůže již starý stav znovu obnovit. Mikrokosmos je zajedno s kosmem, stejně tak jako je kosmos zajedno s mikrokosmem. Mikrokosmos, kosmos a makrokosmos tvoří trojjednotu. Když tedy uskutečníte průlom ze svého malého světa a překonáte tak přírodu, pak je to interkosmické vítězství. Pokud v tomto boji, který kvůli tomu musíte vést, nemůžete již dál používat své tělo, protože jste bojem, potom co jste se až do krajnosti namáhali, k smrti znaveni, pak na vás čeká pole a klid Šambaly, v němž můžete mikrokosmicky dokončit dílo nového 78

vývoje, které jste pro sebe a v sobě samých započali. Takto musíte vidět souvislost mezi oběma pracovními poli duchovní školy. Pak se můžete v poli Šambaly plně připravovat, zatímco bratři a sestry, kteří jsou zde, pokračují v práci bojující církve na zemi, dokud se překonání nestane skutečností. Potom zažijeme ten velký, svatý a nádherný okamžik, kdy se účastníci bojující církve a překonávající církve setkají a společně vstoupí jako úroda do nového životního pole. Průlom vědomí je nezbytně nutný také z důvodu přímých, elektromagnetických požadavků. Dokud setrváváte ještě v rozumově-mravním vědomí, mohou ve vás sice elektromagnetické síly Gnose působit a vědomí Ježíše ve vás je dostatečnou pohnutkou k vděčnosti, radosti a vnitřnímu míru. Ale tak jako Pán Ježíš sestoupil do jemu nepřátelského světa, stejně tak je i vaše žákovství v nepřátelství. Oba magnetické póly vaší bytosti jsou ještě plně kontrolovány magnetickým polem běžné přírody. Jako bytost přírody skutečně stojíte v přírodě proti této přírodě. Taková situace nesmírně rychle opotřebovává váš organismus. Jste unaveni a zemřete a svým již probuzeným novým duševním ohněm dospějete do pole Šambaly. To je bezpochyby nádherná jistota, ale… tím oslabíte potenciál bojující církve na zemi. Jistě, smrt vám již nenahání strach, ale svět jste ještě nepřekonali! Pánem bitevního pole stále ještě zůstává duch světa. Proto musí být obě magnetická pole vašeho systému běžné osobnosti pokud možno rychle nahrazena oběma magnetickými poli svatých sil. Potom je vám osvícení a posvěcení zaručeno. Toto osvícení a posvěcení se vztahuje na obě nová magnetická pole, která postupně stále více kontrolují hadí oheň. Zde myšlené osvícení vám mezi jiným přinese nové vědomí, jakmile jednou bude moci Gnose prorazit přes nový severní pól systému mozku 79

k hadímu ohni. V tomto přeslavném okamžiku vdechujete gnostickou sílu přímo svatyní hlavy. Potom se na vás snáší Svatý Duch, jak to nazývá Bible. To je osvícení, status nově vzniklého severního magnetického pólu ve vás. Toto posvěcení nebo uzdravení vede celý mikrokosmos k rozlomení a zničení všech karmických vlivů a narušování práce jižního pólu, plexu sacralis. Váš severní magnetický pól se nachází, jak víte, ve svatyni hlavy, v sedmiramenném svícnu. Jižní magnetický pól leží ve spodní části páteře, v plexu sacralis, v centru, které musí posvěcovat. Severním pólem vašeho mikrokosmu jsou přijímány velké proudy magnetických sil kosmického prostoru. V severním pólu tedy sídlí také vědomí. Přes jižní pól opouští systém mnoho spotřebovaných magnetických sil. Z jižního pólu je všechno, co je pro pozemský život neprospěšné, zbytečné a škodlivé vypouštěno do hlubin vesmíru. Severní pól tedy přijímá světlo a vyzařuje je, jižní pól bytost čistí. Uplatňuje-li žák důsledně dvojnásobnou magii víry a života, začíná, jak víte, odzdola přes sternum a růži srdce jako první zářit v Gnosi čtvrtý svícen ve svatyni hlavy. Za druhé se jako základna pro jeho vykoupení vyvíjí nad oběma provazci nervu sympatiku nový magnetický systém. Potom je v něm objeven a takřka dosažen severní pól. Nové duševní světlo je pak zapáleno. Konsekventně a dynamicky jde žák na stezce dál. Je účastníkem bojující církve na Zemi, musí překonat, musí dosáhnout průlomu vědomí. Ve svém běžném životě jste v mnohém ohledu velmi dynamičtí. Ve svém běžném životě často sázíte všechno na jednu kartu. Nasměrujte tedy nyní všechnu svou dynamiku na tento cíl. Již po několika měsících budete zakoušet blahodárné důsledky. Ty velké životodárné věci k vám nepřijdou samy od sebe jako v pohádkové zemi hojnosti; musíte o ně bojovat. Průlomu musíte dosáhnout 80

svým vlastním vnitřním působením tím, že napadnete sami sebe až do základu své dialektické bytosti a nebudete se šetřit. Často u nějakého žáka zjišťujeme obtížné, méně příjemné charakterové rysy, ačkoliv je v jiném ohledu dobrým žákem. Je to proto, že šetří sám sebe, že ony nežádoucí, překážející vlastnosti jednoduše akceptuje, že je možná shledává pohodlnými nebo příjemnými nebo že je považuje za nezbytné. Říkáme vám však: přiložte nelítostně sekyru ve svém vlastním životě a zanechte kritiky druhých. Nemluvte a nepřemýšlejte již o druhých, ale kontrolujte neustále sami sebe pohledem, který se ničeho nezalekne. To je vaším úkolem! Pak jdete svou křížovou cestu růže až k vrcholu Golgoty. Tam tato stezka zánikem starého přírodního vědomí a vzkříšením třetího dne končí. První den gnostický oheň, koncentrovaný ve čtvrtém svícnu, pronikne do hadího ohně a sestoupí až do nejspodnější části plexu sacralis, do říše mrtvých ve vás. Druhý den z plexu sacralis vystoupí a proudí vzhůru ke svatyni hlavy, aby tam obsadil sedmiramenný svícen. Třetího dne vystoupí nově vědomý člověk ze staré hrobky ven. Vzkříšení je pak skutečností; je možno vstoupit do nového životního pole. Oba magnetické systémy – magnetický systém sympatiku a magnetický systém hadího ohně – se spojily v jeden, staly se Jednotou; žák je potom od světového ducha v podstatě osvobozen. Protože nyní může být nová magnetická síla vdechována bez oklik přímo ze severního pólu přes systém mozku, je jasné, že na to jižní magnetický pól musí reagovat. Každý magnetický vliv staré přírody, jedno v jaké formě ještě působí, musí zastavit boj. Všechny tyto síly jsou plexem sacralis, jižní pólem v člověku, vylučovány. Vzájemným spolupůsobením mezi třemi buněčnými jádry mikrokosmu tak nastoupí celý systém fázi posvěcení, tedy skutečné transfigurace. Žák vzkříšený v Kristu potom vstává 81

z hrobu přírody. Stojí pak vědomě v novém životním poli, na němž měl již jako zrozený v Ježíši podvědomě podíl. Nyní vám bude také jasné, že toto vzkříšení je postupným procesem, který si vyžádá určité časové období. Nyní je nám dáno, abychom v nadcházejících osmačtyřiceti letech* nebo v kratší době oslavili návrat domů. Jdeme vstříc podivuhodné době. Vstoupili jsme do zcela jedinečné nové periody, v níž žák bude schopen oslavit vstup do nového životního pole. Obdrží veškerou pomoc a podporu v podobě sil, které mu duchovní škola, naše skupinová jednota a Lóže vznešených mohou darovat k posílení, a kromě toho, nezapomeňme, nesrovnatelnou pomoc již dokonale osvobozených skupin. Nastoupili jsme tedy do poslední aktivity. Obě pole duchovní školy, pole zde a stejně tak pole v Lóži vznešených, se nacházejí v naprosté mobilizaci. V poli Šambaly, osvobozené církve, a zde, v poli bojující církve, je vše nasazeno pro to, abyste mohli spolupracovat na kování nového článku řetězce, a tak svým podílnictvím na nové sklizni v Kristu přispět k překonání ducha světa. Potom nastane ten slavný okamžik, kdy bude moci být nová úroda vyzvednuta ze stodol a pokračovat dál v cestě v novém životním poli.

*

82

Počítáno od roku 1953.

II – 6 LÓŽE VZNEŠENÝCH

Víte, že existuje interkosmické záření. Přírodní věda dokáže v současnosti pomocí různých přístrojů rozpoznat několik druhů interkosmického záření, určit jejich intenzitu a změřit jejich vlnové délky. Sice se neví, odkud přicházejí, ale přesto se dá nepochybně zjistit, že z určitých částí kosmického prostoru působí velmi silně. Přístroje vědy jsou až do dnešních dnů velmi nedokonalé a je třeba vyčkat, zda v této oblasti člověk dialektickými metodami někdy pronikne k většímu poznání. Nicméně může být prospěšné, když duchovní škola poukáže na vědecká potvrzení, neboť rozumové působení na žáka vedeného školou má – hovoří-li se o rozdílných elektromagnetických radiacích z kosmického prostoru – větší úspěch, jestliže může být poukázáno na již známá záření. Celá skupina těchto záření k nám přichází z přírody smrti, totiž ta záření, z nichž žijeme. Ale existuje také skupina záření pocházející z přírody života. Tato druhá skupina náleží ke světlu, které září v temnotě, ale temnota nemůže jeho druh vnímat, jak to stojí v prologu Janova evangelia. Příčinou je vysoká vibrace těchto záření, natolik absolutně jiná kvalita, že je dialektické lidstvo nemůže zjistit. Chceme-li v duchovní škole tyto proudy světla naznačit, mluvíme o „Gnosi“. 83

Představte si, že by poprvé v historii lidstva někdo reagoval na záření gnostického pole. Takový člověk by byl v důsledku toho zcela osamocený. Dejme tomu, že se mu podaří totálně změnit magnetický systém své osobnosti, a to ve dvojím smyslu: prostřednictvím nervu sympatiku se mezi čtvrtým svícnem ve svatyni hlavy a plexem sacralis vyvíjí spojení; vznikla v něm tedy nová embryonální duševní bytost. Nyní tento člověk náhle zemře. Svůj čas si odsloužil, jeho tělo to již nemůže déle vydržet. Protože je však prvním člověkem, který „skonal v Ježíši Pánu“, neexistuje pro něj ještě žádné vakuum Šambaly, jež by jej mohlo přijmout, aby se mohl dále vyvíjet. Existuje pouze všeobecné, interkosmické, gnostické pole záření, jehož radiace k němu pronikají jako kosmické záření. Takový mikrokosmos nemůže být vyprázdněn. Poté, co se zbaví všeho, co náleželo k běžné přírodě, něco v tomto mikrokosmu zůstane, a sice atom srdce neboli růže srdce, a něco z nesmrtelné duše, která se však nachází teprve v embryonálním vědomí a nemůže se proto projevovat. Pro tento zcela zvláštní druh mikrokosmu existuje jediná možnost, a to návrat do látkové sféry, k přijetí jiného, nového nositele obrazu. Tomuto nástupci se nyní přihodí něco zcela zvláštního. Při jeho narození, při jeho vstupu do tohoto mikrokosmu, je v něm přítomna nejen otevřená růže srdce, ale kromě toho ještě nová embryonální duše, která je spojena s druhým nositelem obrazu. To je opravdu zcela mimořádné, zázračné zrození! Tento člověk proto započne svou stezku návratu již ve velmi mladém věku. Může již velmi záhy oslavit průlom vědomí, a tak v Gnosi uskutečnit cestu od svícnu přes hadí oheň k plexu sacralis. Tento vzkříšený člověk jako jediný, jako první z lidí, nyní nahlédne, že by cestu Božího synovství mohli jiní uskutečnit mnohem rychleji, kdyby nebylo k dispozici pouze všeobecné gnostické 84

pole interkosmického záření, ale kromě toho ještě zvláštní napěťové pole, jakési ohraničené místo v prostoru mimo zrcadlovou sféru, v němž by mohlo být přijímáno, uchováváno a v širším smyslu používáno gnostické záření. Tento první osvobozený člověk si tedy takovéto pole vytvoří. Kdo je jen trochu obeznámen se zákony gnostické magie, ví, že je to možné. Je-li nějaký člověk schopen přijímat a uplatňovat určité magnetické síly ve vlastní bytosti, pak použitím magnetických magických zákonů kolem sebe vytváří takovéto pole, případně tak veliké, aby do něho mohli být přijaty i další bytosti. Je-li pole tímto jedním člověkem vytvořeno, pak tento člověk přejde k tomu, že své žáky vede k uvědomění si této skutečnosti. Řekne jim proto: Vaše srdce ať se neleká. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu tak nebylo, říkal bych vám pak snad: odcházím, abych pro vás připravil místo? A když odejdu, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás s sebou, abyste i vy byli tam, kde já jsem. Tato slova najdete v Janovi, kapitole 14, kde Pán Ježíš o těchto věcech hovoří se svými žáky. V poslední kapitole Janova evangelia jim vysvětluje, co pro ně a pro všechny, kteří touto stezkou chtějí jít, uskutečnil. V každé nové periodě lidstva, v každém časovém období byla vždy znovu odzdola vytvářena dvě magnetická, gnostická koncentrační pole existující uvnitř těla duchovní školy, která se k sobě navzájem chovají jako pozitivní a negativní pól a tvoří tak dva póly velkého nového pole osvobození. Jeden pól působí v bojující církvi v látkové sféře, druhý pól se nachází v překonávající církvi, lóži vznešených, vakuu Šambaly. Mezi oběma póly se vytvořila osa, hadí oheň. 85

Je to tedy koncepce, stvoření magnetické koule se dvěma póly. Do ní jsou přijati všichni, kteří jdou stezkou duchovního učení, kteří k ní chtějí na základě svého životního stavu náležet. Jakmile je tedy tento příbytek připraven, říká Pán Ježíš svým žákům: Když odejdu, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás s sebou, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Proto se nikdo z těch, kdo jsou přijati do takovéto magnetické koule, nemusí již obávat smrti; na této nové bázi již stojí ve věčnosti. Všichni obyvatelé této magnetické koule, tohoto gnostického těla, musí nyní, jak již bylo vysvětleno, ve své periodě překonat svět. Když je pak nakonec slaveno překonání, postupují s celým svým dvojnásobným magnetickým polem dál. Obklopeni a neseni magnetickou koulí skutečně opouštějí pozemské pole a začleňují se do řetězce magnetického těla. Možná jste již někdy o tomto univerzálním řetězci, sahajícím od nebes až po zemi, slyšeli. V našem magnetickém těle, jak zde v látkové sféře, v bojující církvi, tak i v lóži vznešených, v překonávající církvi, pracujeme na dokončení tohoto díla začlenění do univerzálního řetězce, abychom pak se všemi, kteří jsou do tohoto pole přijati, opustili přírodu smrti a vstoupili do nového životního pole, a tak krok za krokem pokračovali v cestě dál, až do Neměnného království. Pokud jste nyní získali vhled do tohoto velkolepého dění, pak také porozumíte tomu, co Pán Ježíš v Janově evangeliu, kapitole 14 dále říká: Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně; ne-li, alespoň pro ty skutky mi věřte.

86

Řekli jsme vám: „V souvislosti s novou periodou a novými vývoji nastávají velké změny.“ Tyto změny nás předcházejí, a proto se vás duchovní škola snaží co nejlépe informovat o všem, co se děje. Proto může duchovní škola také vám říci: nevěříte-li duchovní škole, pak v každém ohledu věřte skutkům školy, které vycházejí stále více najevo. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně. Pravím vám: Kdo ve mne věří, bude i on konat skutky, které já činím, a ještě větší nad tyto bude konat. Tak jako je možné postavit pro rodinu dům s mnoha pokoji, tak také existuje mnoho takových magnetických gnostických koulí pro různé po sobě následující skupiny sklízející úrodu lidstva. Jakmile je úroda svezena do stodol magnetického těla, zmizí toto tělo ze sfér Země a na cestě zdokonalování pokračuje dál k Neměnnému království, stavu před pádem mikrokosmů. V určené době musí být pak znovu vytvořena magnetická koule pro následující úrodu. Tak také nyní vlastní moderní duchovní škola, sedminásobné světové bratrstvo, Lóže vznešených, magnetické pole osvobození, v němž je zajištěna blaženost embryonálního duševního stavu obnovy a v němž může být dílo dovršeno. Nyní možná také lépe než dříve porozumíte, proč je v evangeliu Pistis Sofie magnetické tělo označováno jako třináctý eon. Proto nyní také můžete porozumět slovům prvního Petrova dopisu, kde stojí: „Budete se těšit nevýslovnou a nádhernou radostí, dosáhnete-li cíle své víry, totiž blaženosti duší.“

87

Je možné, že ve vás vyvstává otázka: „Mohou lidé mimo duchovní školu vlastnit minimální základ pro obnovení duše, který je nutný pro to, aby mohli být po smrti přijati ve vakuu Šambaly? Odpověď musí znít: Ne! Možná vám to připadá velmi zarmucující, protože máte členy rodiny nebo přátele, kteří nejsou ve škole a jimž byste tuto nádheru, která je vám přislíbena, přáli. Přesto vám v naší odpovědi nesmíme zamlčet pravdu: ten, kdo je přijatý v magnetickém systému živého těla duchovní školy, může okoušet blaženost, která je s tím spojena. Všichni ostatní, kteří stojí mimo školu, nemohou! Bezpochyby existuje mnoho duší, které církevně-mysticky nebo humánně-mysticky nebo takzvaně bílo-magicky vedou serénní, čistý život a mystickým způsobem skutečně věří v Pána Ježíše tak, jak Jej vidí církev. Tito lidé pak často v sobě přijímají něco z interkosmického, gnostického pole záření a v důsledku toho vyvíjejí ve své bytosti čistě elementárně něco z nových duševních fluid. Protože však o tom nemají žádné vědecké poznání, a tudíž se jich zářící pole duchovní školy nemůže rozumově dotknout, nemohou s tím související nezbytný proces nastoupit. V takových případech dochází jen k víceméně negativnímu výsledku. Pokud takto v některém mikrokosmu vzniklo něco nesmrtelného, musí se přesto tento mikrokosmos vrátit do látkové sféry, aby přijal nového nositele obrazu. Je to tedy nesmírně pomalý vývojový proces. Ale jednou i tyto mikrokosmy opět naleznou cestu k Otcovskému domu.

88

TŘETÍ DÍL MAGNETICKÁ KOULE DVOJNÁSOBNÉ DUCHOVNÍ ŠKOLY

89

90

III – 1 PŘEKONÁNÍ SVĚTA

V předcházejícím díle jsme vám objasnili, že z duchovní školy vychází dvojí záření. První záření se obrací na rozum, na inteligenci žáka, tedy na svatyni hlavy. Pokud žák vstoupil do duchovní školy v žádoucím stavu, je tímto prvním zářením rozumového doteku probuzeno mravní pohnutí v celém systému, v jehož dalším vývoji se magnetické sternum otevře pro záření Gnose. Růže srdce ležící za sternem se rozvine a tímto způsobem do systému, do krve v srdci žáka vnikne Gnose. Mysticky řečeno, v člověku, který takto reaguje, se zrodil Ježíš. Překonal smrt, neboť jeho mikrokosmos již nemůže být při smrti těla zcela vyprázdněn. Následky rozumově-mravního doteku jsou totiž takové, že se v mikrokosmu vyvíjí něco naprosto nového, čímž se magnetický systém osobnosti zásadně změní. Nejprve vzniká spojení z gnostické světelné síly mezi čtvrtým svícnem, čtvrtou mozkovou dutinou ve svatyni hlavy a plexem sacralis na dolním konci páteřového systému. Toto spojení je tvořeno nervem sympatikem. V důsledku toho zůstává při látkové smrti nesmrtelná část duše v mikrokosmu. Tento stav bytí se dá mysticky naznačit jako „zemřít v Pánu Ježíši“. Pokud se nacházíte v procesu rozumově-mravního doteku, potom ve vás roste nový nesmrtelný princip a v principu i fakticky 91

jste překonali smrt. Nastane-li během tohoto procesu tělesná smrt, je váš mikrokosmos vzhledem ke své magnetické polaritní shodě s takzvaným vakuem Šambaly veden tam. Vakuum Šambaly je dokonalým zrcadlovým obrazem duchovní školy na zemi, jejím pokračováním v jemnohmotné životní oblasti. V této životní oblasti tedy můžete ve zde započaté práci pokračovat. Avšak ti, kteří „zemřeli v Pánu Ježíši“, nemají ještě dokonale nové vědomí. Proto po smrti jeho růst ve vakuu Šambaly dále pokračuje, dokud nesmrtelná duše vlastnící spící neboli snové vědomí nedosáhne zcela nového bdělého vědomí. Na základě magnetického systému siločar znovuzrozené duše se pak vyvíjí zvelebená tělesnost, až je nakonec dosaženo dokonalé transfigurace. V souvislosti se vším předcházejícím jsme konstatovali tři různé stavy vědomí, totiž stav vědomí přirozeného, běžného dialektického člověka, za druhé stav člověka s rozumově-mravním vědomím, takzvaně „zrozeným v Ježíši“, a konečně probuzený stav vědomí nového životního pole, nového člověka „zrozeného v Kristu“. Každý vážný žák, který si je vědom zasažení sterna, růže srdce, a příslušně na ně reaguje, je zrozen v Ježíši. Takový člověk je skutečně rosikrucián, člověk, jehož růže srdce se rozvinula. Růže v něm byla připevněna na kříž života a začal proces umírání „v Pánu Ježíši“. Zemře-li v Ježíši, je okamžitě uvolněn od kola zrození a smrti. Když takto napůl vědomý přijde do vakua Šambaly, je pochopitelně velmi závislou a nikoliv sebevědomě jednající duší. Bratrstvo osvobozených se pak o něho musí ještě plně postarat. Vakuum Šambaly je sice možností záchrany, ale ne osvobozením z dialektiky, neboť musí být překonán svět. Tato práce musí být proto vykonávána duchovní školou na zemi, bojující církví na zemi, a to v látkové sféře. Je-li toto dílo správně vykonáváno, rozvíjí se mezi oběma aspekty duchovní 92

školy intenzivní spolupráce. Kdyby bojující církev svou práci přerušila, muselo by se vakuum Šambaly zcela rozpadnout a v něm přebývající bytosti by byly opět připoutány na kolo smrti. Každá z obou škol je dokonalým odrazem té druhé; v magnetickém poli plní funkci dvou pólů. Také váš vlastní osobní magnetický systém má dva póly. Sedmiramenný svícen ve svatyni hlavy je severním pólem a plexus sacralis je jižním pólem. Přes plexus sacralis je člověk spojen s celou světovou karmou i s vlastní mikrokosmickou karmou. Přes sedmiramenný svícen ve svatyni hlavy je spojen s astrální živnou půdou padlé země. Nyní je jistě zřejmé, že nikdo nemůže vstoupit do astrální živné půdy Gnose, nikdo v ní nemůže dýchat, aniž by tím ve stejné míře nebyla překonána karma a všechny její vazby. Karmické síly, tj. karma světa a karmické síly nahromaděné ve vašem mikrokosmu, se mysticky nazývají „světem“. Proto musí bojující církev na zemi a každý její účastník překonat svět. Tímto bojem se vyvíjí zrcadlový odraz bojující církve, vakuum Šambaly. Jestliže plníte úkol, který vám zde byl uložen, a zcela se mu předáte, potom se shodně s tím vyvíjí vakuum Šambaly. Je-li váš boj úspěšný, pak se vakuum Šambaly otevře jako „sedmiramenný svícen, který stojí před Bohem“, jak je to krásně vyjádřeno v Janově evangeliu. Takto uvolněné a přitahované světlo a síla povzbudí a podpoří aktivitu bojující církve na zemi, takže je úspěšnější. Kdyby bojující církev ve své aktivitě ustala, potom by svícen překonávající církve ve vakuu Šambaly musel vyhasnout a dosud aktivní skupinu by nakonec opět zcela ovládly dialektické přírodní síly. Tím se dostáváme k jádru našeho tématu, tedy k vývoji, který se nyní uskutečňuje v magnetické kouli dvojnásobné duchovní školy. 93

Země, naše látkové životní pole, je skutečně jedním aspektem velkého magnetického pole. Naše planeta rovněž vlastní magnetické pole zvláštního druhu a kvality. Toto planetární magnetické pole je součástí jiného, většího magnetického pole, například Slunečního systému, Zvěrokruhu apod. Tak také každý člověk jako mikrokosmos vlastní magnetické pole. Jako mikrokosmos má současně podíl na mnoha jiných magnetických polích. Podílíte se například na magnetickém poli Země, Slunečního systému, Zvěrokruhu atd. Ovšem tato sounáležitost zároveň znamená vaše zajetí. Svým severním pólem, magnetickým systémem mozku, přitahujete síly, které jsou s ním shodné, a svým jižním pólem, plexem sacralis, asimilujete všechny své karmické vazby. Tak se vyvíjí váš osud. Lidstvo tvoří jednotu, kolektiv magnetické osudové sounáležitosti. Uvnitř tohoto velkého celku jsou však možné nesčetné jiné magnetické vývoje. Každé, v určité míře vědomé, silné sdružení lidí usilujících stejným směrem vyvíjí vlastní magnetické pole, které se svým charakterem a vibrací, tedy odlišnou působností severního a jižního pólu, liší od jiných podobných magnetických polí. Proto také jsou výsledky odlišné. Není-li dosaženo výsledků, o něž skupina usiluje, pak to nespočívá v tom, že by mířila příliš vysoko, nýbrž v tom, že kvalita usilujících, tedy základna, není v souladu s vytčeným cílem. My jsme jako skupina zaměřeni na nové životní pole. Nedá se tudíž o nás nikdy říci, že bychom si dali příliš vysoký cíl. Pokud své cíle neuskutečňujeme, znamená to, že naše kvalita, naše základna, neodpovídá vytouženému cíli. Pak se vyvíjejí události, které již předem každý výsledek zmaří. Proto je na žáky v duchovní škole působeno tak dynamicky. Povzbuzujeme je, aby plně stáli na požadované bázi, abychom nejen vlastnili kvalitu, ale abychom to, po čem toužíme, také uskutečnili. V této souvislosti zde smíme 94

prohlásit, že ranní červánky září a slunce vychází. Proto musíme podle možností své úsilí zdvojnásobit, abychom to, co je s tím spojeno, také uskutečnili. Každé magnetické pole má tvar koule a vlastní dvě ohniska, severní pól a jižní pól. Jižní pól je usilující, bojující skupina, severní pól je ohnisko, jež přitahuje vnitřní možnosti a síly a září tím víc, čím větší má bojující skupina úspěch, a uhasíná, když je tomu naopak. Sledujme v krátkosti možný osud takové skupiny. Představte si, že skupina lidí, kterým se omrzel dialektický život a snaží se vysvobodit, založí církev. Dejme tomu, že na začátku jejího usilování je skupina dokonale čistá, a proto musí následovat gnostický dotek. Utváří se tedy magnetická koule, zpočátku s velmi příznivými perspektivami. Když pak úsilí v této skupině polevuje, kupříkladu ve stejné míře, v jaké má dotyčná církev dialektický úspěch a skupina, pokud jde o karmické magnetické vlivy, nevykazuje růst, potom církev sice jako taková existuje dál, ale její dva póly se v určitém okamžiku plně nacházejí v magnetických silách přírody smrti. Tato církev pak již nepotírá karmu, nepřekonává svět, ale stává se služebnicí světa. Podle naprosto stejných magnetických zákonů se uskutečňuje proces i v transfiguristické duchovní škole. Dařilo by se nám přesně tak, jako hnutí právě vylíčeného příkladu, kdybychom nebyli neustále bdělí. Jsme zjevně skupinou usilujících lidí, a tudíž vlastníme magnetické pole. Pokud své úsilí dobře koordinujeme, máme je pevně v rukou a stále dbáme na to, aby každá protichůdná vibrace byla vyloučena, potom své magnetické kvality posilujeme a dosahujeme svého cíle. Potom se vyvíjí nadmíru zvláštní magnetická koule. Abychom tento stav uskutečnili, bojovali jsme a zápolili jsme v této škole mnoho let v nepřetržitém úsilí, protože každá vteřina nedostatečné bdělosti by mohla znamenat 95

překvapení, zaviněné magnetickými následky karmického kolektivu, který žáci přinášejí do školy. Pochopte dobře, o co jde. Žák přijde do školy a je přirozeně ze srdce přijat. Co však s sebou kromě svých možností do školy přináší? Přece své karmické dědictví! Není přece ještě osvobozen od své karmické minulosti, od jejího sevření! Karmické síly kolektivu žáků mají svou účinnost. Vyvíjejí na aktivitu a rozvoj školy brzdící vliv, který se projevuje ve dvoraně školy. Proto musíme překonávat nejen obecně svět, nýbrž každý žák musí také překonávat svůj vlastní „malý svět“. Škola musí stále pečovat o to, aby nebyla napadena vaším vlastním malým světem, neboť stačí, aby se přihodila maličkost, a dílo je zbržděno. Proto našim žákům říkáme: chápete nyní naše vystupování a naše chování vůči vám? Chápete nyní, proč vás častokrát studujeme s bdělým pohledem? Protože často poznáváme, proč jednáte tak, jak jednáte a proč mluvíte tak, jak mluvíte. Ten velký nepřítel vás totiž nenechá ani vteřinu v klidu, dokud svůj svět, svůj malý svět nepřekonáte. Teprve pak je, pokud jde o vás, škola jistá. Karmický kolektiv, který do školy přirozeně přinášíte – posilován vlivem sil, které chtějí všemožnými prostředky zabránit, aby se zvláštnost, o níž jsme právě mluvili, vyvíjela – na nás ve dne v noci číhá a neustále hledá prostředky a cesty, aby práci zmařil. Co je tou zvláštností? Jsme-li jako skupina rozumově-mravně zapáleni Gnosí a v každém z nás i ve škole, tedy i v našem magnetickém poli nastává transformace Ježíše, potom v určitém okamžiku vznikne mezi severním pólem našeho magnetického pole a polem dialektiky tak velký vibrační rozdíl, že se sedmiramenný svícen, na němž musí hořet sedm ohňů ze Šambaly, touto novou vibrací stal nedotknutelným. Dialektické radiace pak již tuto část magnetického pole duchovní školy nemohou zasáhnout. 96

Plníte-li svůj úkol s veškerou silou, která je ve vás, a jste-li v prvé řadě sami v sobě i vůči sobě navzájem neustále bdělí, povzbuzujete-li se v pozorné, neosobní oddanosti a vzájemně se ochraňujete, potom se vyvíjí zvláštní stav, že se severní pól našeho magnetického pole osvobodí od přírody smrti. Potom se tato část pole duchovní školy stává čistým světlem a neukazují se tam již žádné temné skvrny. Tím, že zde přijímáme boj se všemi konsekvencemi, vzniká tam jasno a čisto. Začíná se tam již tedy dokazovat překonání. Jedna část magnetického pole je pak osvobozena.

97

III – 2 POVOLÁNÍ STÁT SE NOSITELEM OBRAZU BOHA

Možná znáte ona známá slova z Dopisu Filipským: „S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.“ Žák duchovní školy těmto slovům dokonale porozumí, když pomyslí na vznik a vývoj magnetického těla, do něhož byl přijat. Tato magnetická koule prochází vývojovým procesem se sedmi fázemi: první fáze je počátek tvoření skupiny, druhá fáze je počátek gnostického doteku, třetí fáze je vývoj gnostického záření, čtvrtá fáze je průlom a tvoření vakua Šambaly, pátá fáze je spojení s magnetickým řetězcem, šestá fáze je vývoj nového životního pole, sedmá fáze je dokonalé osvobození. Těchto sedm fází nyní podrobně vysvětlíme. Na stezce transfigurace se může podílet každý hledající a usilující člověk, pokud tuto stezku zná a přijme její podmínky. Je jasné, že jako jedna z nejdůležitějších podmínek musí přitom být respektována skupinová jednota v novém životním postoji, protože jít po osvobozující stezce vyvolá velký boj. Jako první musí skupina překonat normální odpor, přirozené překážky magnetického 98

pole dialektiky. My jsme zajati v magnetickém těle tohoto světa. Chceme-li tedy mít úspěch, musíme jako skupina nejprve překonat přirozené síly dialektické přírody. To je překonání světa. Kromě toho musíme vytvořit bojový řád proti zlu. Musíme oslavit vítězství nad stíny vrhanými světem, nad zlem, hříchem světa. Když se v Bibli hovoří o „shodnosti se světem“, pak se tím nemíní nic jiného, než že se člověk ztrácí v dialektice, která byla přece zamýšlena jako nouzový řád. Tento nouzový řád není sám o sobě cílem. Nositel obrazu byl stvořen, aby splnil své poslání. Základem nouzového řádu dialektiky je nouzový plán, jehož cílem je vytvořit nositele obrazu, který musí vysvobodit mikrokosmos. Proto musí nositel obrazu překonat svůj přirozený pud sebezáchovy. Pokud se tak nestane, zakusí, že mu jeho touha po zachování sebe sama nebude nic platná, protože ho dostihne smrt. Nositel obrazu, který své poslání nenaplní, se minul se svým účelem v projeveném vesmíru, jeho existence zde již nemá žádný smysl. Nouzový řád je tedy zároveň řádem smrti. Proto musí být nouzový řád jakožto svět překonán svým vlastním výtvorem. Kdo chce takto ztratit svůj život, ten „jej“ zachová, neboť takový člověk jde spolu s mikrokosmem osvobozující cestou. Překonal smrt a nalezl univerzální život. Takto nyní rozumějte slovům Prvního Janova dopisu, kapitola 2: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je na světě, žádost těla a žádost očí a okázalý život, není z Otce, nýbrž ze světa.“ Vskutku nelze neuznat, že svět dialektiky je velkolepý. V dialektice existují úchvatné věci, které chcete zachovat, a některé z určitého úhlu pohledu možná i oprávněně vzbuzují váš zájem a chcete je zachovat. Přesto: „Všechno, co je na světě, žádost těla a žádost očí a okázalý život, není z Otce, nýbrž ze světa,“ 99

konstatuje Jan. „Svět pak a jeho žádosti pomíjejí; kdo však činí Boží vůli, zůstává na věky.“ To je pravda, kterou nelze vyvrátit! Ten, kdo nesplní své poslání jako nositel obrazu, je nejen objektem smrti, ale zároveň dělá něco, co v přírodě smrti není principiálně zamýšleno. Představte si, že si vytýčíme plán, který je zaměřen na jasný a pevně stanovený cíl. Tento plán vypracujeme do všech podrobností, vytvoříme všechny podmínky, které jsou k jeho úspěšnému provedení nutné a dovedeme jej až do určitého stadia uskutečnění. A potom v okamžiku, kdy má být stanoveného cíle dosaženo, kdy má být korunován vítězstvím, práci přerušíme, všechny ty přesně vytýčené a dokonale vypracované směrnice opustíme a oddáme se životu, který našemu plánu v každém ohledu odporuje a maří jej. Nuže, tak jedná člověk, který nenásleduje své povolání jako nositel obrazu. A to, co jako odpadlík vyvíjí, se principiálně prohřešuje proti nouzovému řádu. Místo velkého, zářivého cíle, pro který byl jako nositel obrazu stvořen, si dosazuje temný stínový přelud své zaslepené svévole a falešného vnímání. Tak rozvíjí zlo, hřích. Univerzální bratrstvo člověka stále nabádá, aby konal dobro, to znamená, aby naplnil plán. „Kdo nečiní dobré, činí zlé,“ říká Pavel. Každá myšlenka, každý pocit, každý skutek, který není v souladu s vaším povoláním, živí a udržuje zlo. Tímto způsobem zapustilo zlo kořeny ve světě. Zlem je tedy jedině snaha zachovat svět, což vede k nezměrnému odporu proti našemu původnímu povolání a pro celý proces to znamená obrovskou překážku. Kdyby nebylo zla, překonání světa by vám nepochybně připadalo velmi snadné. Avšak zlo má za sebou velice dlouhou kulturu. Je organizováno a podmaňuje si každého člověka. Proto dříve než může být překonán svět, musí být překonáno zlo. Dříve než Pán Ježíš započne svou proměnu, dochází k pokušení na poušti. 100

Pán Ježíš tam překonává koncentrované zlo a teprve potom začíná svou pouť na zemi. Představte si, že vás zlo oslepilo, jak byste pak mohli vidět? Představte si, že jste tím, jak nasloucháte zlu, ohluchli, jak byste pak mohli slyšet? Avšak na pomoc je vám vysílána gnostická zářící síla, a tato síla se nazývá Ježíš Kristus. Je to především elektromagnetická síla, s jejíž pomocí mohou být vykoupeny nejen vaše hříchy, ale i hříchy světa. Chcete-li však tuto sílu použít k osvobození, musíte nejprve změnit svůj životní postoj. Vaše hříchy – následky minulosti a s nimi spojené karmické vazby – musí být konsekventním úsilím vyvráceny z kořenů. V tomto smyslu musíte napřed transmutovat ve skutečného nositele obrazu, být posvěceni, abyste posléze mohli se svým systémem transfigurovat. Většina lidí má bohužel málo příležitostí k tomu, aby s touto transmutací k překonání zla začali a uskutečnili ji. Sotva s ní započnou, zastihne je smrt. To je nanejvýš tragické. Na světě je mnoho milionů lidí, kteří se snaží ze svého života něco udělat, ale dříve, než si dobře rozmyslí, jakým směrem se mají dát, je jejich život u konce a smrt zmaří vše, co bylo započato. Kromě toho jsou při svém snažení velmi bržděni neochabujícím zlem, které má přirozeně zájem na tom, aby se to nikomu nepodařilo. Dokud se to totiž lidem nepodaří, je říše zla zachována. Musí tedy existovat možnost, jak tento temný plán překřížit. Představte si, že začnete hledat stezku. Mezitím většinou uplyne hodně času. Vždyť kolik jen zápasu člověka obecně stojí, aby překonal prvek pochybnosti. Mimoto vám silně brání množství protivníků, kteří se v různé podobě staví do cesty: rodinní příslušníci, kolegové, nadřízení, životní okolnosti, tělesné problémy apod. Když tak dál po mnoho let klopýtáte a bojujete a zestárnete a jste syti dnů, přikvačí smrt a nadobro vás odsud odvede; a vše bylo nadarmo. 101

Proto je tak nádherné, že vám Bratrstvo spěchá na pomoc, neboť jen tak je možné překřížit záměr protivníků, kteří chtějí vše započaté zničit. Tato možnost je dána existencí kristocentrického, magnetického těla. Také v přírodě smrti existuje magnetické tělo, které vás přijalo a ve kterém žijete. Dýcháte v něm, v něm a s jeho pomocí plní každá funkce těla svůj úkol. Chcete-li však s úspěchem jít stezkou osvobození, musíte být přijati do jiného elektromagnetického systému, do kristocentrického magnetického těla Una Sancta. Jestliže jste vstoupili do tohoto těla a smíte v něm pobývat, je smrt již bezprostředně zažehnána. To je první úspěch. Poutník, ve skutečnosti ubohý diletant, vstoupí do magnetického těla kristocentrické duchovní školy, a smrt pro něj rázem přestane existovat, je pohlcena, zničena. Jak jsme v předcházející kapitole vysvětlili, v tomto novém magnetickém těle je bezprostředně přijat prvek pravého života a může pak růst. Každý, kdo vlastní jeho počáteční zárodek, může po odpadnutí těla pokračovat v započatém novém vývoji ve vakuu Šambaly. Pokud to nahlédnete a poznáte, o jak mocné věci se jedná, pak vás prostoupí nesmírná radost. Jan ve vás vidí, jak k němu, k zástupu, který je shromážděn na břehu Jordánu, přichází Pán Ježíš. Prohlédněte tuto mystickou řeč. Žáci stojí na břehu Jordánu. Dospěli k nejhlubšímu bodu, k nadiru svého života v přírodě smrti a nyní se jich dotkne proud gnostické, elektromagnetické síly. A Jan to vysloví za všechny své žáky, za všechny shromážděné: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ Pokud tomu porozumíte, ne v nějakém návalu mystických pocitů, nýbrž rozumovým poznáním, potom odhalíte, jaká blaženost vzchází přímo nad každým žákem, který konsekventně přijme své žákovství. Proto začíná oněch devět blahoslavenství 102

v Kázání na hoře slovy: „Blahoslavení, kteří jsou zde duchovně chudí.“ Blahoslavení, kteří vědí, že jsou chudí Duchem, kteří touží po opětovném spojení s Duchem a vzchází tak v magnetickém systému Ducha. Tato blaženost zasáhne jako blesk bezprostředně nejhlubší základ vaší duše. Uvnitř magnetické koule, v kristocentrickém těle, je pak překonána nejen smrt, nýbrž také zlo a poté i svět. V tomto těle, ve skupinové jednotě, je kandidát nepřemožitelný. Dostává příležitost, aby se opět zotavil z eony starého zla a jeho následků. Nositel obrazu se tak uzdraví a jako podílník na nové rase je způsobilý vrátit se domů. Proto platí slova: „Těm však, kteří Jej přijmou, dá moc stát se dětmi Božími.“ Poučujeme-li vás o podstatě světa majestátní velkoleposti a o odvíjení osudu uvnitř živého těla Krista, nestačí tuto velkolepost jen zažívat. Musíte zároveň pochopit svou velkou zodpovědnost, neboť jste uváděni do nového životního pole. Toto životní pole od vás není nijak vzdáleno, stojíte v něm. V případě, že přijmete konsekvence svého žákovství, máte na tomto novém životním poli podíl. Nabízí se vám – zdarma – nádhera osvobození. Jste informováni, dostáváte orientační pokyny a škola se organizačně přizpůsobuje jako poddajný nástroj. Chce to jenom váš čin, odpovídající vývoj v jasném vědomí. Takto musíte oslavit slavnost svého vstupu do domu Sancti Spiritus. Potom se za vámi zavře brána smrti a budete s námi ve svatebním sále. Smíte pak s námi strojit svatební sál pro nesčíslné hosty. Naše pole Šambaly bude zářit jako sedmeré Slunce a bude pro nás skutečným městem Bohů. Je vám jistě zřejmé, že tento nový životní postoj je pozitivním požadavkem. Nemáme v úmyslu probírat pro vás zajímavé téma, nýbrž se vám snažíme vysvětlit význam této epochy! 103

Je vám nabízeno vše, co mystéria mohou pro člověka učinit. Dveře se před vámi doširoka otvírají a s veškerou láskou, jakou lze přinést, je vám řečeno: „Vstupte, bratři, sestry, avšak vstupte s jasným vědomím konsekvencí.“ Magnetická koule, tělo posvěcených, Una Sancta, kterou chceme postavit před vaše vědomí, je totálně nové životní pole, nová země a nové nebe, které viděl také Jan na Patmu sestupovat dolů. Budeme-li smět našeho cíle dosáhnout, ponesete v sobě nové nebe a novou zemi jako jasný obraz, jako zcela osobní vlastnictví. Pak uvidíte novou zemi a nové nebe dvojnásobné duchovní školy. Potom se s ní sjednotíte tak, že pro vás staré nebe a stará země doslova zmizí. Když pak ve věrném plnění povinností svého žákovství vstoupíte do Kristova těla, odpadnou v určitém okamžiku všechny závoje, včetně závojů mezi oběma ohnisky. Hadí oheň, osa magnetického těla, je potom jako žebřík, který obě školy, obě ohniska spojuje. Tak se rozvíjí svobodný a vědomý styk mezi obyvateli obou polí. Nemyslete si, že je to pohádka, neboť to bylo odjakživa známo a staří o tom stále svědčili. Vzpomeňte jen na starý příběh o Jákobovi. Jákob je v židovském pojetí symbolem člověka, který se zásadně obrátí. V okamžiku krize tohoto obratu přenocuje u potoka nebo řeky Jaboku. Jabok je hadí oheň, v němž se oba póly magnetické koule spojují. Po tomto žebříku vidí Jákob sestupovat bratry a sestry ze Šambaly, a pevně se ho, jak je psáno, drží a říká: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Možná poznáváte hluboký význam těchto slov. Přijati do nové magnetické koule, jste dokonale schopni uskutečnit požadovaný nový životní postoj ve zcela novém nasměrování, neboť se od vás neočekává nic, co byste nemohli uskutečnit. Přijati, zrozeni v magnetickém těle jste nepřemožitelní a schopni realizovat nový život. Životním postojem 104

podle Kázání na hoře, v intenzivním, vědomém zápolení můžete i vy zažívat blahodárné a požehnané spojení s bratry a sestrami nového života.

105

III – 3 UNA SANCTA

Možná znáte starou legendu o Buddhovi: Vznešený daroval lidstvu svoje učení moudrosti a dal podnět k novému duchovnímu probuzení. Když pak svoji práci dokončil a opustil tato místa noci, viděl, že zde sice byly miliony stoupenců, ale že se bohužel také rozvinul, právě jako důsledek jeho vystoupení, strašlivý a zhoubný boj mezi bráhmanismem a buddhismem. Brahmíni, odpradávna strážci véd a upanišad, a tím téže božské moudrosti, byli rozhněvaní a všemi prostředky potírali vzrůstající buddhismus. Ani žáci Buddhy a jejich následovníci nebyli zdrženlivější. Srdce Vznešeného se naplnilo velkým zármutkem. On, který chtěl sloužit lidstvu a s nesmírnou láskou všechny zachránit, viděl boj, který byl veden kvůli jeho jménu. Rozhodl se tedy, že se vrátí. Dvanáct století poté, co zemřel jako Buddha, se vrátil zpátky do stínů přírody smrti; nyní však přišel jako Šankara, Vznešený. Šankara je ve skutečnosti učitel, jehož jméno je zapsáno v historii. Nejedná se tedy jenom o pouhou legendu, ale také o skutečnost. Šankara učil syntéze veškeré božské moudrosti. Prokázal, že védy, upanišady a nauky Buddhovy jsou identické a že usilují o stejné cíle. Ukázal univerzálnost všech učení moudrosti. Poté, co Šankara, který byl Buddhou, tento svůj úkol splnil, tajuplně zmizel.

106

Na tuto legendu jsme si vzpomněli v souvislosti s Una Sancta, Una Mystica, která se opět zjevila v magnetickém těle duchovní školy. Duchovní škola totiž nesleduje žádný sektářský a exkluzivní směr. Naopak, tato škola, toto magnetické tělo je pravou školou Šankary, v níž se projevuje syntéza veškeré univerzální moudrosti. Tak jako Šankara se svými stoupenci a vznešenými navázal na Buddhu, tak také Gnose navázala na manifestaci Ježíše, aby shrnula všechna učení moudrosti celých světových dějin a zjevila je jako velkolepou jednotu. Taoismus, bráhmanismus, buddhismus a křesťanství se ve své podstatě jako osvobozující učení a osvobozující cesta v Gnosi shodují. Proto se Růžový Kříž pozvedá nad staletý metafyzický boj a slouží Šankarovi všech dob. Ztišením a oproštěním se od všeho emocionálního neklidu lze dospět k novému životnímu postoji, které požaduje Kázání na hoře. Boj, který máte bojovat, vás nesmí stavět proti sobě navzájem, nesmí vás sympatiemi a antipatiemi, posuzováním a odsuzováním, kritikou a urážením rozdělovat na strany a skupiny. Kdo ještě vede tento neužitečný boj, nemůže pozvednout meč proti svému vlastnímu nižšímu já, proti přírodě smrti, která vás obklopuje, proti světu a hříchu zla. Pouze na tento boj se vztahují slova Pána Ježíše: „Nepřišel jsem, abych přinesl mír, nýbrž meč.“ Jedině ten, kdo je plně zaměstnán vrážením meče do vlastní duše, nemá již čas ani chuť urážet nebo ohrožovat druhé. Zabýváteli se pouze sebou samými a rozpoznáváte-li vlastní rozháranost, vlastní nesnáze a nedostatečnosti, povstává ve vás schopnost pomáhat druhým tichou útěchou soucítění, zrozenou z tříbení vlastní zkušenosti. Pak činem uskutečníte Kristova slova: „Přijďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“

107

Pak bude duchovní škola útočištěm pro opravdu znavené, v níž se setkají s vaší velkou láskou a ochotou k oběti. Potom jste pravými služebníky věčného Šankary, který nepřišel proto, aby rozděloval a ničil, nýbrž proto, aby sjednocoval v Una Sancta.

108

III – 4 VZNIK ŽIVÉHO TĚLA DUCHOVNÍ ŠKOLY

Nyní se chceme podrobněji zabývat vznikem a vývojem již z různých stran objasněného magnetického systému, manifestujícího se jako magnetická koule dvojnásobné magnetické školy, a to podle sedmi fází, které jsme naznačili již v kapitole III–2. Tento magnetický systém začíná tvořením skupiny. To není vůbec nic zvláštního. K utváření skupiny totiž dochází i v každé oblasti dialektické aktivity tím, že se založí nějaká organizace. V průběhu světových dějin byly takovéto snahy podnikány nesčíslněkrát. V tomto světě je toho zakládáno a organizováno ve všech oblastech života tolik, že to již nepřitahuje žádnou pozornost. Lidé nad tím pokrčí rameny a nanejvýš to jaksepatří pomluví. Tvoření skupiny duchovní školy začíná stejným způsobem, totiž založením organizace několika k tomu předurčených, gnosticky vnímavých lidí. Z popudu krve svého zrození, karmických vlivů vlastního mikrokosmu a ze zkušenosti, tedy na naléhání vnitřní touhy, přecházejí tito pracovníci k aktivitě. Začíná to velmi skromně v malé, pronajaté místnosti. Posluchači, kteří jsou touto aktivitou přitahováni, ještě zdaleka nevstupují do silového pole. Je to, můžeme-li o tom vůbec mluvit, ubohé malé světélko, jímž se cítí být přitahováno několik lidí. Tito lidé pak z větší části určitě ještě nejsou ti nejlepší. Je mezi nimi totiž také velmi mnoho „lapis spitalauficusmachrů,“ 109

jak říkali staří rosikruciáni, duchovních chvastounů. Ti nejvážnější nejprve pozorují, k čemu ta věc směřuje, neboť mají za sebou již velmi mnoho zkušeností, a tím se stali značně nedůvěřivými. V každém případě však tito začínající pracovníci drží pódium; a je-li to dobré, pak si podle povahy svého vystupování pódium udrží a uvidí své dílo pomaloučku růst. Zcela pozvolna se tak vyvíjí něco, co se dá nazvat více či méně hlubokým zájmem. Tato druhá fáze se dočká stejně málo pozornosti, neboť má, alespoň z vnějšku viděno, také stejně často se vyskytující průběh. Zakladatelé přitáhli několik zájemců, jejichž zájem se zdá být hlubší a jejichž touha po osvobozujícím životě je probuzena natolik, že jsou ochotni přinést oběť, byť i jen materiální. S jejich pomocí může být nyní vybudován vlastní prostor. Tak jsme si v roce 1924 s přibližně patnácti zájemci pronajali část domu v ulici Bakenessergracht 13 v Haarlemu, v Holandsku. Zde mohl být zřízen malý chrám a v zadní části domu místnost pro výuku, všechno velmi skromné. Tady, v tomto prostředí, mohl být do díla zaveden řád, pravidelná pracovní činnost. Zde mohlo dílo obdržet svůj vlastní, tolik potřebný rytmus, i přes všechna zklamání, ke kterým zejména na počátku docházelo, například když se nikdo nedostavil, ačkoliv sál byl připraven a setkání bylo ohlášeno. Navzdory takovým a jiným zklamáním se tedy vyvíjí něco z toho, co nyní nazýváme silovým polem. Silové pole je magnetické pole. Chceme se pokusit zprostředkovat vám o něm představu. Obraz nebude úplný, protože naše znalosti nejsou dokonalé a rovněž nemáme k dispozici dostačující terminologii. Magnetické pole je pole záření nesmírně silné energie. V Gnosi známe sedminásobné pole záření. Má-li být nějaké magnetické pole dokonalé, musí v něm vždy společně působit sedm silových proudů; potom z něho také vychází sedminásobná působnost. Kromě toho působí v magnetickém poli přitažlivá a odpudivá 110

síla. Nestejné je přitahováno a stejné je odpuzováno. Tímto dvojím pohybem přitažlivosti a odpudivosti vzniká mocná rotace a také mocné tření. Sedm paprsků se nás dotýká; tím začíná sedm proudů kroužit. V důsledku toho se manifestuje sedm jevů: 1. síla neboli elektřina, 2. světlo, 3. teplo, 4. zvuk, 5. soudržnost, 6. život a 7. pohyb. Dialektické pole vlastní také magnetické pole záření. Život v dialektické přírodě by nebyl možný, kdyby nebyl plně živen z magnetického pole. Existuje proto sedminásobné magnetické pole běžné přírody a právě tak sedminásobné magnetické pole Gnose. V naší filosofii proto rozlišujeme dvě přírody. Výsledky magnetického pole běžné přírody znáte a zažíváte. V tomto poli, z tohoto pole a tímto polem žijete. Určuje vaši látkovou výměnu, tvorbu vašich buněk, dále pevnost a soudržnost vašeho těla, teplotu vašeho systému a všeho, co vás obklopuje, mimo jiné veškeré projevy síly jako je elektřina, světlo, zvuk a teplo. Stojíte-li v nějakém magnetickém poli, jste sami také zmagnetizováni, a tím také sami dáváte vzniknout magnetickému poli, v souladu s velkým magnetickým polem, které vás nutí k pohybu. Vidíte například světlo, ale vy sami také produkujete světlo. Celý váš systém vnitřní sekrece je stvořen k tomu, aby zachycoval těchto sedm paprsků energie zemského kosmu a přeměňoval je na sedm stavů sil a schopností, které potřebujete k zachování svého života. Z těchto dvou ohňů hoří sedmiramenný svícen ve vaší svatyni hlavy. Každá ze sedmi mozkových dutin tvořících dohromady svícen produkuje zvláštní vibraci, zvláštní světlo. Představují tak sedm stavů sedmi kosmických ohňů. Kdysi nám byla položena otázka, proč ve škole stále mluvíme o elektromagnetickém poli záření, s důrazem na slově elektromagnetickém. Museli jsme to takto tehdy podle pravdy nazývat, 111

protože v magnetickém poli Gnose, pokud se toto mohlo projevovat v silovém poli školy, se v té době mohla uvolnit nejprve jen jedna ze sedmi kosmických sil. V této souvislosti to byla tehdy pouze elektromagnetická schopnost, elektrický dotek Gnose. Nyní možná porozumíte tomu, co myslíme druhou fází vývoje duchovní školy. V této druhé fázi totiž začíná sjednocená skupina vykazovat poněkud hlubší zájem o Gnosi nejen při setkáních, ale i mimo ně. Začíná s ní do určité míry počítat ve vlastním životě a snaží se žít ze zkušenosti rozumově-mravního doteku. Tím se otevírá magnetické sternum a na růži srdce působí první síla gnostického sedmerého Ducha. Tak se skupina začíná přibližovat Gnosi a nestejné je přitahováno. Ve vztahu ke Gnosi jste samozřejmě velmi nestejní. Kdo jste, ve srovnání se světlem Ducha? Přesto vás Gnose přitahuje. Něco z její elektromagnetické síly se ve vás uvolňuje a je přes sternum, růží srdce jakoby vypáleno do krve vašeho srdce a tímto spojením jste jako nestejní přitahováni ke Gnosi. V tomto okamžiku se však ještě nemůže rozvinout opačná, odpudivá síla, a tím ani otáčení, a proto je silové pole v této druhé fázi ještě velmi jednostranné; je sice vyživující, ale ještě ne osvobozující. Nyní je tedy zřejmé, co přináší třetí fáze. Žák je přitažlivou silou silového pole živen, zároveň však vzniká stav nasycení. Pokrm a nasycení je, jako vždy, ku prospěchu jen tehdy, může-li životní systém potravu strávit a přijmout. Mnoho žáků proto v přechodném stadiu od druhé fáze ke třetí vykazuje zasmušilou reakci. Hladoví sice po Gnosi, velice touží po doteku Ducha, ale jen jednostranně, negativním způsobem. Ještě nedokážou nebo nechtějí přijatou duchovní potravu pozitivním způsobem zpracovat ve svém životním postoji. Překážky povstávají z jejich stavu krve 112

nebo ze zrcadlové sféry, jejíž síly na ně uplatňují svůj vliv, čímž jsou ještě příliš pevně zakotveni v pozemském magnetickém poli. U takových žáků se neustále střídá vzplanutí a uhasínání jejich zájmu. Zájem trvá, pokud hladoví. Jakmile však jsou nasyceni, jejich zájem opět vyprchá. Tento stav se dá přirovnat k neustálému přílivu a odlivu a má za následek stagnaci na stezce přípravy. Proto vedoucí skupin nepřestávají s veškerou intenzitou a všemi prostředky, které mají k dispozici, žáky nacházející se v tomto stadiu povzbuzovat, aby přijatý gnostický pokrm použili a plně vědomým svobodným zednářstvím jej sami v sobě přeměnili v nové síly a nové možnosti. Po mnoha útrapách a rozladěních se pak začne nejprve u několika, a podle jejich příkladu u stále více žáků tento proces přeměny prosazovat. Ve skupině žáků narůstá pochopení a praktikování osobní oddanosti Gnosi a tím novému životnímu postoji, který se začíná projevovat nejprve váhavě a spontánně, ale pak se stále více prohlubuje. To nestejné, co bylo Gnosí přitahováno, je vytrvalou, upřímnou snahou rovnat se Gnosi odpuzováno. Tak vzniká ona tak potřebná cirkulace sil, velké kolo vznikání se dává do pohybu. V silovém poli dochází k látkové výměně, čímž se uvolňují nové gnostické možnosti. Nastává důležitá změna. Vyzařování magnetického těla skupiny začíná vykazovat známky tohoto vývoje a je jasné, že nyní, protože se ve vlastním magnetickém těle skupiny prokazují gnostické plány a účinky, je skupina napadána a poháněna vpřed stále větší silou. Od tohoto okamžiku vznikající duchovní škola prakticky vlastní elektromagnetické pole záření Gnose. Potom začíná čtvrtá fáze. Skupina roste a povzbuzena příkladem mnoha žáků vykazuje intenzivní prohloubení vhledu a nasměrování, takže se gnostické kolo otáčí stále rychleji. Rozumově-mravní 113

dotek působí jako údery mečem. Gnose napadá žáky vnitřně stále víc a stále větší silou. Každý z nich ví, že poskytnuté pokrmy musí být nejen přijaty, ale také použity jako stavební látky obnovy v gnostickém smyslu. Nový životní postoj je totiž i v této fázi pro všechny členy skupiny nevyhnutelným požadavkem. Protože však žádné město nemůže být vybudováno v jediném dni, vyvíjí se následující proces. Zaprvé je všemožným způsobem napadán egocentrismus ve škole a je stavěn do světla požadavků stezky. Každý se snaží a pokouší z toho něco udělat a dosáhnout jistého uskutečnění ve vlastní bytosti. Jsou-li mezi nimi někteří, kteří nedrží s ostatními, jsou vždy rychle demaskováni a před sebou a celou skupinou postaveni na pranýř. Dále je požadováno sebeobětování růži srdce, sebeodevzdání vnitřní bytosti – Kristu. Žáci začínají chápat něco z nesmírného zázraku milosti „alchymické svatby“ Christiana Rosenkreuze, o níž svědčili klasičtí rosikruciáni. Chápou něco o nezměrné spáse transfigurace, o smrtelné duši, která tak může v čase získat věčný život. Vedeni tímto vzrůstajícím vhledem, poháněni stále hlubší touhou po spáse a se stále větší ochotou k sebeoběti nyní uskutečňujeme se stále větší vážností nový životní postoj. Stále více rozumíme smyslu tohoto dění a rozpoznáváme jím uvolňovanou, osvobozující sílu ve stále širších a obsáhlejších souvislostech. Máme odvahu hovořit o životě podle Kázání na hoře, o neobyčejném životním postoji. Mnozí si uvědomují, že je takový životní postoj dosažitelný, a jdou této osvobozující možnosti s radostí a vděčností vstříc. Magnetické kolo se nyní otáčí stále rychleji. V silovém poli, v ještě neurčitém těle duchovní školy, které zatím postrádá pevné obrysy, se akumuluje neobyčejná síla. Toto tělo se ještě podobá 114

oblaku a zpočátku lze hovořit jen o elektromagnetickém poli. V tomto náznaku se však skrývá nesmírná možnost a velký příslib, totiž, že se vyvine světlo, že bude teplo a zvuk rovnající se nebeské hudbě, že bude soudržnost, život a pohyb. A najednou vidíme, jak na nejvyšším bodě magnetického těla, na severním pólu magnetické koule duchovní školy, proráží světlo, záře rozbřesku nového dne, vycházející ranní červánky.

115

III – 5 NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ

Když si přečtete verše 1 – 10 z druhé kapitoly povznášejícího Pavlova dopisu Efezským a porovnáte tato slova s tím, co bylo probráno v předchozí kapitole, možná, že mezi Pavlovými slovy a námi pojednávaným tématem odhalíte úzkou spojitost. Pavel totiž svědčí o své velké radosti a vděčnosti za to, že skupina opravdově hledajících (Efezských), která se svým působením v Kristu spojila v novou eklézii, v nové mladé bratrstvo, je přijata do milostiplného magnetického pole kristocentrické plnosti. Proto také o těchto žácích duchovní školy mluví jako o těch, kdo se stali „vskutku živými“. Dále krátce líčí proces spásy začínající slovy: „Také vy jste byli pro své přestupky a hříchy, v nichž jste dříve žili, mrtví.“ Slovo „přestupky“ se nevztahuje na prohřešky vůči společenskému nebo mravnímu zákonu běžného života, ale poukazuje na základní signaturu porušování zákona v lidském chování vůči Gnosi. Člověk je v tomto smyslu nositelem signatury „podle obyčeje tohoto světa“ a podléhá „mocnému knížeti v povětří“. Pokud nenásleduje své povolání jakožto nositel obrazu Boha a nepřekoná tak svět, pak se v látkové sféře i v zrcadlové sféře vyvíjí příroda protikladů. Z přirozené krve a karmy, která se tím vytvářela a vytváří, nese tudíž poskvrnění a tedy znamení – znamení neposlušných dětí.

116

Člověk je od přírody „dítětem hněvu“, a to nejen v mystickém smyslu, nýbrž i v každém jiném ohledu svého dnešního stavu, takže mu chybí jakákoliv motivace, aby o tom vnímavě rozvíjel své představy. Ten, kdo dospěje k poznání a může to v hlubokém vhledu zakoušet jako pravdu, zjistí, že je prodchnut podivuhodným štěstím. Z vděčnosti není mocen slov, když pozná, že se jeho zákonitý zánik a od základu neužitečná a těžce zatížená existence v transfiguristické duchovní škole změní v absolutní spásu a pozvednutí do stavu zbaveného všech vin. Teprve nyní se dá mluvit o skutečné životní perspektivě; teprve nyní se před člověkem rozvíjí budoucnost, totiž v nadcházejících stoletích prokázat úchvatné bohatství Kristovy milosti. Kdo je přijat do nového magnetického těla, kdo zažívá sedm paprsků ze Šambaly a zažehuje jimi svůj sedmiramenný svícen, je přijat do procesu vznikání a přeměny, které si z časoprostorového hlediska vyžádá mnoho staletí. Takový člověk spolu se svými bratry a sestrami podniká cestu odsud do nirvánské oblasti. Kráčí od síly k síle, až se před ním otevřou brány Neměnného království. Celá tato pouť vede Východní zemí Ducha, a to vše je umožněno nejvyššími gnostickými dary spásy. Musíte jen svou nohou vkročit na stezku nových životních konsekvencí a jako ti, kterých se dotkl oheň plný milosti, přeměnit tento pokrm v sílu a touto vitalitou naplněni vstoupit do nového života. Ačkoliv tuto sílu mnozí denně přijímají a takřka každou hodinu se tímto pokrmem živí, jsou ve skutečnosti tyto dynamické možnosti ještě příliš málo využívány. Všichni žáci, kteří opravdu touží po Gnosi, jsou svým nepřetržitým spojením s novým magnetickým tělem školy více než bohatí, vlastní nezměrné poklady. Nejsou si toho však dostatečně vědomi. Dívají se příliš na své dialektické výsledky a právem je shledávají velmi ubohými. V sebepoznání považují sami sebe za břídily. A tak tomu vskutku je! 117

Pavel však Efezským vysvětluje, že jsou zachráněni milostí; že jsou požehnáni bohatstvím, které se nedá vysvětlit z jejich dialektického stavu. „Je to dar Boží, ne ze skutků,“ říká. Musíte se proto k těmto věcem stavět psychologicky zcela jinak, totiž v hluboce prožívaném vědomí, že „jsme přece jeho dílem, v Kristu Ježíši stvořeni k dobrým skutkům, které Bůh před časem připravil, abychom v nich kráčeli.“ Pokud těmto Pavlovým slovům nyní rozumíte, ušli jste již hezký kus cesty ve správném směru. Nezaměňujte proto síly této přírody se silami Gnose, protože tuto přírodu nemůžete nikdy změnit. Nyní jste však nabiti novými možnostmi, abyste zaujali zcela jiný životní postoj, který nemá nic společného s běžnou přírodou, a v něm musíte putovat. Na základě tohoto psychologického obratu se nyní můžete ptát: „Jak mám tento nový životní postoj uskutečnit?“ Na to škola odpovídá: „Tento nový životní postoj si osvojíte ve skupinové jednotě.“

118

III – 6 OD SILOVÉHO POLE KE SVĚTELNÉMU POLI

Řekli jsme vám, že magnetické pole školy se dále mění v té míře, v jaké žáci uskutečňují nový životní postoj, a že se v něm v určitém okamžiku projeví nová působnost. Magnetické pole pak již není pouze silovým polem, nýbrž je také zároveň světelným polem. Tento vývoj jde ruku v ruce s vývojem žáků. Jednou projevené dary milosti tohoto těla jsou pak také k dispozici všem, kteří jsou do tohoto těla přijati a dokážou v něm vytrvat. Jsou však také lidé, kteří se ptají: „Nemohl bych dosáhnout osvobození bez druhých, nezávisle na druhých? Skupinová jednota a její konsekvence mi nevyhovují, jdu raději sám.“ Odpověď zní: „Vyloučeno!“ A to proto, že život s Duchem a z Ducha je především sjednocující. Kromě toho byste měli pochopit, jakou nádhernou, hřejivou a s ničím nesrovnatelnou oblažující oslavou lásky je vytvářet absolutně novou, z Ducha vycházející spoluprací přípravné magnetické pole, v němž mohou být zachráněni všichni, v němž i ti nejslabší mohou být spoluneseni těmi nejsilnějšími. Přirozeně, že z pohledu odděleného člověka je proti této cestě zpočátku vznášena spousta námitek. Dříve než všichni plně pochopí cíl a s radostným poznáním se připojí ke skupinové jednotě, musí mezi sebou zažít tolik odporu, posměchu, vzájemného osočování, zneuznání a nemilosrdné kritiky, že jim to způsobí mnoho 119

bolesti a žalu. Ale čím více je člověk ochoten přinášet oběť a nechá se pro velký cíl zesměšňovat a kritizovat, tím rychleji se probojuje mořem slz, aby pak spolu s ostatními zakoušel štěstí nového dne. Vědomí, že společně budují jednotu pro všechny potřebné lidi, mu dá na všechno to prožité utrpení zapomenout. Aby mohla být zahájena a uskutečněna zpáteční cesta, musí existovat dokonale organizované, dokonale připravené a vším vybavené magnetické tělo. Nyní jsme vám jasně vysvětlili, že magnetické pole není na vaší životní pouti podružnou věcí, nýbrž podmínkou a hlavní věcí. Bez magnetického pole byste nemohli žít. Vše, co existuje na zemi i na nebi, vzniklo ze sedmi paprsků magnetického pole. Každá entita v naší životní oblasti vlastní jako jádro své existence magnetický princip, z něhož vzniklo veškeré bytí. Magnetický princip je vždy první a je též ukryt v lidském semeni. Představte si, že by gnosticky vnímaví zakladatelé díla, kteří kdysi začali s prací, aby vybudovali duchovní školu, zaujali stanovisko: „Naši spolubližní v nás vzbuzují nevoli, nemáme ten nejmenší zájem spasit duši někoho jiného; ať se každý postará sám o sebe.“ Pak by ovšem žádná duchovní škola neexistovala. Pak by neexistovalo ani magnetické tělo. A nebylo by ani možné opakovat transfiguristickou spásnou oběť. Tato oběť je přinášena ve všech dobách pro všechny, ale musí být započata a budována zdola. Říkáme vám to všechno proto, abychom ve vás usmrtili poslední zárodek sebepotvrzování, pokud ještě existuje, a poslední stopy možná ještě přítomné bezcitnosti, abyste spontánně a s radostí vzešli ve velké oběti lásky Kristovy cesty. Pokračujeme nyní v našich úvahách dále a vidíme, jak se silové pole v určitém okamžiku stává zároveň světelným polem: elektro120

magnetické pole se navíc stává polem vyzařujícím světlo, což představuje důležitou událost ve vývoji gnostické magnetické koule. Je to jako završení Dne stvoření: „Budiž světlo, a bylo světlo!“ Kromě toho je to završení čtvrté vývojové fáze. Velký průlom byl uskutečněn. Od nynějška má nové magnetické tělo vlastní vakuum Šambaly, vlastní Lóži vznešených, vlastní Bratrstvo v jiné říši. Co to znamená, můžete možná spíše tušit, než chápat. Představte si, co to znamená, když mnozí žáci, staří a syti dnů, kteří se odsud odebírají pryč, mohou být přijati do vývojového pole, jež se ukáže být shodné s polem školy, které zde tak dobře znali, takže nehledě k odložení těla není tedy nejmenší rozdíl v tom, zda jsou tady, nebo tam. Poprvé od vzniku nového magnetického těla se dá tedy mluvit o dvojnásobné duchovní škole uvnitř tohoto těla. Předtím, dokud formující se nový systém byl ještě pouze silovým polem podobným temnému silovému oblaku, byli naši mrtví, kteří v naprosté oddanosti a pravdě zemřeli v Pánu, přijati ve světelném poli magnetického těla Bratrstva Univerzálního řetězce, které je nám ve svém vývoji nejblíže a které nám až do tohoto okamžiku tak nesmírně pomáhalo. Toto „je nám nejblíže“ bylo ovšem nevysvětlitelně vzdálené. Z tohoto důvodu nebyla povaha a vibrace světelného pole ve skutečnosti dostatečně vhodná k přijetí našich mrtvých, a sice proto, že tato vibrace byla pro ně příliš vysoká. Stejnou měrou totiž, jak doba kráčí kupředu a dialektická příroda zůstává bohužel zachována, vzrůstá hustota celé mikrokosmické bytosti tak, že vibrační pole, které se musí zrodit zdola, musí být také stále znovu jinak uzpůsobováno. Dokážete si tedy jistě představit, že naši milovaní mrtví mohli být v polích bratrů a sester, kteří nás na stezce předcházeli, přijímáni jen prozatímně a že všichni, kteří zesnuli v nádheře, takřka se zatajeným dechem toužebně čekali na okamžik, kdy bude vyvinuto světelné pole v našem magnetickém systému. 121

S hlubokou vděčností prohlašujeme, že se toto světelné pole stalo 20. srpna 1953 skutečností. Tehdy se zrodila pátá fáze nového vývoje, spojení s magnetickým řetězcem, který tvoří všichni předchůdci na stezce. Z našich promluv jistě víte, že existuje velmi mnoho magnetických systémů osvobození. Omezíme-li se na náš letopočet, můžeme jmenovat například magnetické tělo Essenských, různá magnetická těla Manichejských, tělo Katárů, tělo klasických Rosenkruciánů a nyní vznikající magnetické tělo moderní duchovní školy. Od jednoho z těchto bratrstev a jeho vznešenosti jsme zažívali velkou pomoc. Univerzální řetězec, o němž často mluvíme a někdy přitom citujeme slova z knihy Bílý Dominikán od Gustava Meyrinka, si nesmíte představovat jako dlouhý řetězec sestávající z jednotlivých článků. Sice si někdy můžeme takovéto přirovnání jako příklad posloupnosti v univerzální záchranné práci ku prospěchu padlého lidstva dovolit, ale více se přiblížíme skutečnosti, když řekneme, že Univerzální bratrstvo Krista existuje ve velkém, mnohonásobném těle, v němž je převládající tvar koule. Je to obrovská, komplikovaná nebeská země, do níž je přijato každé magnetické tělo, které vzniklo v síle milosti Gnose, a to nikoliv připojením jako článek, nýbrž zahrnutím do celku, takže z toho vzniká stále mocnější semknutí sil, které později všechny vzejdou v jediné Jednotě. Výstavba a vývoj našeho magnetického těla, jakkoliv je důležité, je však pouze stezkou, jež vede od odloučenosti na tomto světě k jednotě s univerzálním Duchem. Proto můžeme toto magnetické tělo přirovnat také k nebeské lodi, k arše, kterou jsme sami vybudovali, abychom se s ní vydali do pravé nebeské domoviny, do Nehybné královské říše.

122

Tak jako bylo za dnů Noema se smíchem přihlíženo zahájení díla, tak jako byla v minulosti všechna transfiguristická bratrstva při své práci vždy vysmívána, očerňována a také pronásledována a vyvražďována, tak také my zažíváme v každém směru překážky, také my jsme vysmíváni, a stejně tak je práce moderní duchovní školy zneuznávána. To nám však nezabrání v tom, abychom kráčeli dál ve stopách všech, kteří šli před námi, a také nyní dokončili nové magnetické tělo, v němž se můžeme cítit bezpeční jako v náručí Ježíše, tělo, s nímž uskutečníme svůj návrat domů. Jakmile se uskuteční průlom páté fáze, to znamená že se v magnetickém těle manifestuje světelné pole, je zároveň dosaženo spojení s velkým tělem předchůdců. Od tohoto dne, protože byl gnosticky vnímavými zakladateli díla učiněn první krok, byla zde také pomoc gnostického záření. Ale teď je to skutečné spojení v užším smyslu. Co to znamená, bezpochyby pochopíte, když se zaměříme na šestou fázi, na vývoj v novém životním poli. Řekli jsme vám, že silové pole se v určitém okamžiku stává zároveň světelným polem, to znamená, že nyní se základní síla projevuje ve zcela novém smyslu. Se silou je možné pracovat; určitá vitalita vás uschopňuje se vyjadřovat. Zde se však jedná o nové vyjádření. Pracujete-li se silou, vytváříte něco, dáváte něčemu vzniknout, vyvoláváte něco, tedy něco vyjadřujete. Vzpomeňte si na prolog Janova evangelia: „Na počátku bylo slovo.“ To je základ veškerého gnostického působení: slovo. Kde se projevuje Gnose, tam je mluveno slovo, tam je základní síla. Proto také existuje silové pole duchovní školy, v němž je uložen plán začátku velké sklizně – a osvobozující práce, slovo, které zaznívá jako tvůrčí „Fiat“. V tomto silovém poli je potenciálně uloženo vše; v tomto slově je princip života, který se ze slova a skrze slovo, z božské vůle a skrze božskou vůli musí zjevit. Toto slovo tedy v sobě zahrnuje vše. 123

Dále v evangeliu stojí: „V něm (ve slově) byl život a život byl světlem lidí.“ Jinými slovy, po zjevení silového pole následuje zjevení světelného pole. Nejdůležitějším znakem tohoto světelného pole je, že je současně také životním polem. Teprve zjevením světla se silové pole právem stává životním polem, do něhož jsou přijati všichni žáci moderní duchovní školy. Magnetické tělo školy se stalo světelným, životním polem. Evangelium dále říká: „Kristus je světlem světa, toto světlo je prvorozeným Otce.“ Co jiného to je, než jeho předpovězený návrat? Všechny náboženské skupiny hovoří o konečném návratu Krista; avšak návrat Krista je neustále skutečností v každém magnetickém těle, v němž vzniká světlo, v němž se silové pole proměňuje ve světelné pole. Pak se znovu navrátil Kristus. Proto je magnetické tělo moderní duchovní školy ve zvláštním exaktním smyslu kristocentrické. Kristus byl podle svého příslibu nejen vzkříšen z mrtvých, On také znovu přišel, Světlo se zrodilo. V této souvislosti také rozumějte slovům: „Beze mne nemůžete nic činit.“ Bez tohoto světelného pole nemůžete nic činit, neboť pouze ze světla je život. Na světě existují náboženská a okultní bratrstva, která si zakládají na tom, že jedině ona vedou k blaženosti. My toto stanovisko nezaujímáme, ale chceme vám jen dobře vysvětlit, že se v magnetickém těle moderní duchovní školy manifestuje světlo, tedy Kristus, a že z tohoto světla je život. Nasměrujme se proto na naši novou skupinovou jednotu, na moderní duchovní školu. Jak je to s jinými skupinami, nesmíme a nechceme posuzovat. To se ostatně v pravý čas ukáže. Kdo chce jít s námi, je srdečně vítán. Každý ale ať je ve svém nitru dokonale přesvědčen o tom, že blaženost musí uskutečnit „v bázni a chvění“. Sám nechť se pustí do práce, sám nechť vezme do ruky pluh, plně nasměrován na vlastní úkol ve službě univerzálního světla. 124

Říkáme to tak důrazně proto, aby později nemohl nikdo říci: „Lectorium Rosicrucianum tvrdí, že je samo oblažující církví.“ Opakujeme však, že se magnetické tělo duchovní školy stalo ve zvláštním smyslu kristocentrickým, že bez tohoto světla neexistuje život a že proto jsou Knížetem světla věčnosti řečena slova: „Beze mne nemůžete nic činit!“ Světlo je tím velkým mágem, bez něhož nemůže nic vzniknout. Vše se rodí z lůna věčného světla. V jeho záření je začátek každé látkové a chemické působnosti. Ovšem stejně tak, jako světlo probouzí život, tak může také život usmrtit. Může-li se Kristus zrodit nejen jako síla, ale také jako světlo, je všechno, co toto Kristovo světlo nemůže snést, usmrceno. To je tedy zcela jiná účinnost, než jenom účinnost magnetické síly. Gnostická magnetická světelná síla, která se vás dotýká, ve vás něco změní. Pod takovým dotekem nemůže člověk zůstat stejným, jakým byl. Poznáváte tedy, jak nesmírný význam má to, že narození světla smíte oslavit v silovém poli duchovní školy? Všechno, co toto Kristovo světlo nemůže snést, je usmrceno a proměněno. Takto v Něm a skrze Něho bude starý člověk usmrcen a vstane nový člověk. Proto se také v celém Univerzu vše rodí ze světla. Jak se dá soudit z bytí člověka a světa, existuje rovněž nesvaté světlo. Protože však přírodovědecky nemůže ve světle Gnose existovat nic nesvatého, zažijete, pokud zůstanete nadále v duchovní škole, že se změníte. Ve světle, v majestátním světle Gnose, nemůžete totiž zůstat stejní. Musíte se změnit, musíte reagovat. To, co je nesvaté, nemůže v božském světle existovat, a tím je pak také řečeno vše o přírodě smrti. Zrození původního světla v magnetickém těle dvojnásobné duchovní školy je začátkem totálně nového života. Tuto nádhernou jistotu zvěstujeme všem, kteří mohou volání Gnose rozumět a plni 125

touhy jsou ochotni toto volání následovat. Jim všem říkáme: bratři a sestry, zažijte s námi, že se zjevilo světlo, zažijte s námi, že den je zde. Zároveň ale pochopte a nikdy na to již nezapomeňte, že silové pole nového magnetického těla moderní duchovní školy mezi vámi představuje vzkříšeného Krista a že světelné pole magnetického těla na vás a ve vás zjevuje znovu se navracejícího Krista. Je proto od vás mnoho požadováno. Je od vás požadován nový životní postoj, totálně jiný životní postoj, život podle Kázání na hoře. Pokud s tím však začnete, aniž byste středem své bytosti učinili světelné pole, pak se vám nový životní postoj nepodaří. Mnozí začínají z nesprávného konce. Usilují nejprve o nový životní postoj a potom o sjednocení se světelným polem. Ale to nejde! Světelné pole se vám chce zjevit a působením tohoto světelného pole je pak možný nový životní postoj. Ze života víry k životu síly, ze života síly k životu světla, to je vývoj na stezce. Život je ze světla, a nikoliv světlo ze života. Jsou žáci, kteří nový životní postoj vidí jako pokračování starého životního postoje, přirozeně v novém nasměrování a v nejlepším úmyslu. Ale nový životní postoj není pokračováním toho starého na vyšší spirále. Váš starý životní postoj nemůže sloužit jako základna. Kdo však vidí nový životní postoj jako pokračování toho starého, stejně brzy objeví, že je to čistě kultura osobnosti a humanismus. S novým životním postojem musíte začít na bázi světelného pole, tak jako jste v uplynulých letech dokázali tak mnohé začít na bázi silového pole. Téměř všichni žáci byli dynamikou silového pole viditelně změněni. Nyní však začíná něco zcela nového na bázi světelného pole, čímž je umožněn nový život, a tím i nový životní postoj. K tomuto novému životnímu postoji můžete dojít svým spojením se silovým polem, tak jako jste na naléhání volajícího pole došli k silovému poli. Vycházelo z něho volání, 126

které navázalo na váš stav bytí v běžné přírodě. Nacházeli jste se ve vnitřní nouzi a ve světě dialektiky jste se již necítili doma. V tomto stavu jste uslyšeli volání bratrstva a přišli jste k duchovní škole. V ní jste byli naplněni silou a blížíte se k bodu, kterého dílo nyní vývojem dosáhlo. Nyní existuje životní tělo, nové magnetické tělo, které nás všechny obklopuje. Pokud tedy toto nové tělo, tuto nebeskou zemi přijmete, můžete z ní žít zcela novým způsobem, dokonce ani nebudete moci jinak. Potom se pro nový životní postoj vůbec nemusíte rozhodovat. Potom se již nepotřebujete ptát, jak jste dosud byli zvyklí: „Jak mám jednat tady a jak tam?“ Pak již nepotřebujete své problémy předkládat druhým a ptát se jich: „Řekněte mi, prosím, co byste v mém případě dělali.“ Stejně tak jako existuje vaše dialektická přirozenost ve světelném poli dialektiky, tak také budete, přijmete-li světelné pole magnetického těla duchovní školy a zcela se na tuto bázi naladíte, vnitřně puzeni k novému životnímu postoji. Nemůžete pak jinak. A pozorujte, co se pak v následujících měsících a letech stane.

127

III – 7 VYLITÍ SVATÉHO DUCHA

V našem předchozím pojednání jsme vysvětlili, že každý magnetický systém vlastní sedm aspektů, zjevujících se v sedmi paprscích. Je třeba tomu rozumět tak, že takový magnetický systém vyzařuje navenek jeden paprsek, který v sobě těchto sedm paprsků sdružuje, zatímco odděleně mohou tyto paprsky působit pouze dovnitř, v magnetickém systému. Těchto sedm oddělených paprsků platí tedy jenom pro ty, kteří se nacházejí a rostou uvnitř magnetického pole. Aby nějaká entita mohla zažít spásu sedmi paprsků v jejich odlišnosti, musí se nacházet uvnitř gnostického magnetického těla. Proto jsme od magnetického systému gnostického bratrstva, které nás ve slávě předcházelo, přijali pouze elektromagnetické záření. Když práce moderní duchovní školy začala a rozvíjela se, byla nám darována výlučně tato základní síla. Ukáže-li se, že nějaká skupina na tento základní paprsek reaguje, potom je povinna z něho vlastním svobodným zednářstvím, v pochopení, v touze po spáse, sebepředáním a novým životním postojem uvolnit skutečně tvořivou, posvěcující sílu, neboli tuto základní sílu diferencovat. To je význam výroku: „S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své vlastní spasení“ (Fil. 2/12). Je to tato základní síla, v níž je obsaženo a dáno vám k dispozici vše. Obsahuje sedm paprsků. Z této základní síly dokáže každý vážný žák vyvolat sedmerou sílu. Je-li tato sedmerá síla uvolněna, 128

pak to svědčí o tom, že je dotyčná skupina zralá tuto sílu přijmout a pracovat shodně s jejím svatým účelem. V metafyzických kruzích je toužebně očekáváno vylití Svatého Ducha. Byly o tom napsány tlusté knihy. To, že tato událost nenastává, je stále jen potvrzením pravdy, skutečnost, která samozřejmě platí i pro nás. V současném magnetickém poli duchovní školy je sedmerá síla, Svatý Duch, připraven se zjevit. Kdo to nezažívá, a tudíž to nedosvědčuje jasně prokazatelným životním postojem, musí příčinu toho hledat jen v sobě samém. Na bázi základní síly se rotací a zvýšenou vibrací, přitažlivostí a odpudivostí projevuje síla, světlo, teplo, zvuk, soudržnost, život a pohyb. V tomto sedminásobném uvolnění základní síly se skrývá vše, co můžeme rozumět pod transmutací a transfigurací. S pomocí této sedmeré síly můžeme uskutečnit vše. Když to jde dobře, pak se vyhlídka života a vývoje, který Univerzální učení staví před kandidáta, stává v rámci magnetického těla moderní duchovní školy pravdou a skutečností. V následování bratrstev, která nás předcházela, můžeme touto cestou jít. V tom také spočívá konečný rozsudek pro všechny lidi a skupiny tvrdící, že žijí ze Svatého Ducha, ale zůstávají ve svém běžném dialektickém stavu. Podle toho se dá vždy velmi snadno rozpoznat negativita takových lidí a skupin. Elektromagnetické záření, základní sílu, můžeme mysticky označit jako božský dech, jako božské slovo, neboť tento dech Boha se nad vámi vznáší v určitém rytmu, s určitou vibrací. Skrývá se v něm tedy určitý záměr, je k vám doslova hovořeno svaté slovo. Toto slovo se v Univerzálním učení nazývá „Tajuplným jménem Božím“ a skládá se ze šesti nebo sedmi písmen. Označuje svatou sedmerou sílu, sedm gnostických sil, jež mohou člověka navracejícího se k Bohu vskutku posvětit. Boží jméno je Gnose sama, Bůh sám. 129

S těmito sedmi paprsky může být uskutečněno vše. Nejprve je nějaké skupině darována základní síla, a z ní pak, po splnění požadavků, vystupuje šest dalších, uskutečňujících sil. Proto se Boží jméno označuje také jako tajemné, nevyslovitelné jméno, sestavené ze šesti písmen. Kdo toto slovo jako přírodně náboženský člověk zneužívá, ten kleje. Vyslovovat svaté Boží jméno znamená: vykonávat spásnou práci ku prospěchu padlého lidstva, uskutečňovat v sobě a pro druhé božský záchranný plán, v nezištném, novém životním postoji používat síly, které jsou vám k tomu darovány. To je bohoslužba, služba Bohu. To znamená vyslovovat Boží jméno ve skutku a v pravdě. Elektromagnetické záření, Boží dech, Boží slovo, svaté jméno Boha, není síla záření, uvádějící hmotu do pohybu. Univerzální učení zdůrazňuje, že Boží dech je substance, která proudí prostorem. Proto Bible hovoří o Božím proudu. Je to Golfský proud božského dechu, v němž se zároveň vyvíjí astrální síla, astrální substance a čtyři svaté pokrmy. Tento proud božské substance může být předáván jiným tělům. Tato jiná těla může změnit a proniknout vším. Kromě toho samozřejmě vyzařuje síly. Kdo toto slovo slyší, zažívá a reaguje na ně, ten je potom v průběhu určité doby také poznává a zažívá jako světlo, potom jako teplo a následně jako zvuk. Světlo, teplo, zvuk – tyto tři síly transfigurují duši kandidáta. Světlo, teplo a zvuk jsou proto v tomto smyslu velmi subtilní stavy prasubstanciální transmutace v systému kandidáta, trojnásobná schopnost, trojnásobná magnetická síla, s jejíž pomocí je napadena a rozlomena dialektická struktura a nesvatost v mikrokosmu. Tím je umožněna nová struktura. Probíhá atomární přeměna s bezprostředně následující dokonale ovládanou řetězovou reakcí, která je v souladu se slovem. 130

Po světle, teplu a zvuku musí tedy následovat a také následuje soudržnost, život a pohyb jakožto manifestace nového, zvelebeného těla. Spojení buněčných struktur v jedno tělo kandidáta nakonec uschopňuje k uskutečnění totálně nového životního stavu, a sice v rámci nové Nebeské země, jejíž vývoj udržuje stejný krok. Učiníte-li vy jeden krok v plánovaném směru, změníte-li se, změní se shodně s tím i magnetické tělo. Takto jste tedy doslova na cestě. Takto v určitém okamžiku celý tento systém komplikovaných vývojů natrvalo zmizí z obzoru dialektické přírody a vstoupí do jeskyně mystérií. Odtud se pak již více nevrátíte.

131

132

ČTVRTÝ DÍL ZROZENÍ SVĚTLA V MAGNETICKÉM TĚLE DUCHOVNÍ ŠKOLY

133

134

IV – 1 SVATYNĚ HROBU C. R. C.

Nyní přejdeme k hlubšímu zkoumání různých aspektů nádherné skutečnosti, do níž jsme v moderní duchovní škole vstoupili 20. srpna 1953. Jako skupina stojíme v podivuhodně organizovaném, novém magnetickém těle, které také označujeme jako magnetickou kouli nebo magnetické pole. Zdůrazňujeme, že v tomto magnetickém těle stojíme jako skupina. Svým žákovstvím se na něm sice jako jednotlivci podílíte, ale toto magnetické tělo nevzniklo z vás jako jednotlivců. Vy jste je nevybudovali. Proto byste také, kdybyste moderní duchovní školu opustili, ztratili s tímto zvláštním polem spojení. V nejlepším případě se dá říci, že se nějaký žák na zjevení tohoto podivuhodného magnetického těla aktivně spolupodílel. K jeho zjevení však mohlo dojít pouze spoluprací ve sjednocené skupině. Je vyloučeno, aby jednotlivec dokázal přimět takové magnetické pole k působnosti. Proto také nikdo nemůže tvrdit: „Já duchovní školu nepotřebuji.“ Kdo zaujímá takové stanovisko, dává tím najevo, že nechápe podstatu ani zákon, na němž je spásná cesta založena. Nezazlíváme mu to a doufáme, že k tomuto náhledu jednou pronikne. Vedoucí pracovníci začali práci v roce 1924. Měli plán a přání jej splnit. Uskutečnění takového plánu je však závislé na spolupráci, na skupinové jednotě. O tom také svědčí jedna z našich 135

chrámových písní: „Jenom když k světlu jdeme tou cestou společnou, do knihy života se naše jména vtisknou.“ Takto zpíváme a vyznáváme univerzální pravdu. Skutečnost, že magnetické tělo nyní existuje, smí skupinu samozřejmě naplnit největší radostí, neboť je to v našem životním poli zcela neobvyklá událost. Je to skutečné oslavení Krista, narození Ježíše Krista v čase. Je to svátek, který můžeme – poprvé v našem životě – nyní opravdu slavit. Svět tento svátek slaví v nejlepším případě jako historickou událost, obklopenou mnoha mystickými závoji. Ve skutečnosti toto narození zažívala a zažívají pouze transfiguristická bratrstva. Zažívají toto narození ve skutečnosti tehdy, když se On znovu vrací do vznikajícího nového magnetického těla nové magnetické skupiny. Před 20. srpnem 1953 jsme tento návrat očekávali, nyní je skutečností. Zářící pole Krista si ke svému zjevení zvolilo jako nástroj magnetické tělo duchovní školy. Proto se můžeme všichni na této radosti podílet a nebo podílnictví získat. Jak je možné uskutečnit tento zázračný vývoj, jehož manifestace se dají v průběhu našeho letopočtu spočítat na prstech jedné ruky? Tomuto zázraku Krista můžeme pouze vyjít vstříc, a to tím, že se uvolníme ode všech tradičních metod a sil. Pod tím rozumíme všechny filosofické systémy, všechny formy náboženství a všechny návody, které jsou používány v tomto světě, a kromě toho také všechny nehmotné dialektické vlivy, nepřetržitě vylévané na lidstvo. To je zdánlivě tvrdá a do hloubky zasahující cesta, avšak člověk hledající osvobození musí nahlédnout, že všechno, co tento svět může ve vyšším smyslu nabídnout, byť by to bylo sebekrásnější a nanejvýš líbezné, ušlechtilé, vznešené či filosofické, poutá k tomuto světu. Nadto existuje mnoho absolutních pravd, které jsou uplatňovány na běžnou přírodu a které potom 136

vedou k určitým výsledkům. Univerzální pravdu můžete velmi dobře zahalit do dialektického pláště a pak se snažit podle této pravdy nějakým způsobem žít. Potom nepochybně zažijete něco krásného, něco vznešeného, ale nebude to odpovídat univerzální pravdě. Pokud se tedy na horizontální úrovni setkáte s něčím ušlechtilým, pak to jako člověk toužící po osvobození musíte mít odvahu případně i rozbít, neboť to není nic jiného, než snaha vybudovat pozemské království s pomocí toho, co není z tohoto světa. Jak nás zpravují evangelické mýty, Ježíši bylo navrhováno, aby vystoupil jako Mesiáš, jako vůdce pozemské královské říše. Kdyby na tento návrh přistoupil, potom by se bezpochyby vyvinulo něco krásného a ušlechtilého. Jak víte, On tyto návrhy bez váhání odmítl slovy: „Moje království není z tohoto světa.“ Proto ani vy nemusíte fanaticky bojovat proti přírodě. Jistě jste již sami zažili, že boj proti tomu, co vás v této přírodě utiskuje, nikdy nevede k řešení. Musíte se ve stavu absolutního klidu odpoutat. Rozloučit se, dokázat říci sbohem. Musíme říci sbohem i tomu, co možná pokládáme za velmi cenné, co chováme v úctě nebo co nás hluboce zajímá. Tento svět se sice vůči nám staví nepřátelsky, ale my přesto nejsme nepřáteli tohoto světa. Jak bychom jimi mohli být, když je přece dialektická příroda pro nositele Božího obrazu školou vývoje. Kdybychom řekli: „Dnes učiníme tomuto přírodnímu řádu konec,“ a kdybychom toho také byli schopni, pak bychom tím zabránili všem ostatním entitám, aby se vyvíjely jako nositelé Božího obrazu a nalezly stezku. Proto nesmíte být vůči tomuto světu nepřátelští. Musíte sice odmítat zlo, ale vůči normální přírodě musíte být shovívaví. Jestliže jste nalezli stezku a byli přijati do magnetického těla duchovní školy, vlastníte také sílu, abyste tuto práci s úspěchem vykonali. 137

Takovým způsobem můžete nejlépe sloužit světu a lidstvu. Avšak zásadně musíte být v duchovní škole. Musíte se rozloučit se vším, co klade odpor Gnosi – a to se neděje jen tím, že lpíte na světě v jeho nejhrubších formách, ale zejména tím, že používáte a milujete jeho nejjemnější, subtilní projevy. Musíte se od nich vnitřně osvobodit a svým chováním to také dokázat. Jdete-li tuto cestu spolu s jinými, kteří ve sjednocené skupině touží po osvobození, budete nejprve společně budovat kolektivní magnetické tělo, tedy skupinové tělo. My jsme potřebovali třicet let k tomu, abychom v moderní duchovní škole vybudovali takové magnetické tělo, které je nyní dokonale schopno živého spojení s Gnosí. V tomto těle nacházíme volný pracovní prostor a všechny prvky k vykonání osvobozujícího díla, k vytvoření mnohostranné stavby osvobození. V souladu s tímto světem jste z magnetického těla přírody smrti. Existujete v něm a dýcháte v něm jako běžné entity. Všechno, co děláte, všechno, co si myslíte a všechno, co chcete, myslíte, děláte a chcete ze síly a silou běžné přírody. Chcete-li v sobě uskutečnit Gnosi silami přírody smrti, pak se nacházíte ve stejné situaci jako učedníci, kteří navrhovali Ježíši, aby vystavěl pozemskou říši. Novou říši nelze realizovat starou silou! Stavět opravdu ve smyslu Gnose můžete jen tehdy, stojíte-li ve svobodné dílně. Tak také my dnes, po třiceti letech intenzivní práce a snažení v moderní duchovní škole, stojíme v novém magnetickém poli, které chce pro nás být v naší době nezávislým pracovištěm, v němž se můžeme opravdu nazývat svobodnými zednáři. A tak jako potřebujeme místo k setkávání v běžném smyslu, tak především potřebujeme toto nové magnetické pole, v němž mohou naše chrámy zářit jako ohniska, jako pracoviště zednářů, osvobozených od přírodního pole. 138

To zároveň vysvětluje hluboký význam pojmu „svobodný zednář“. Protože existuje nové gnostické pracoviště, můžete být nyní sami sobě vskutku svobodnými zednáři. Zároveň tím také můžete něco znamenat i pro ostatní. Doufáme, že teď před sebou jasně vidíte hluboký smysl této prastaré, klasické definice „svobodného zednářství“. Nové magnetické tělo je zde, je stavěno svobodné pracoviště. Proto jsme od 20. srpna 1953 museli také stanovit jiná měřítka pro přijetí zájemců do školy. Máme novou dílnu a v této kovárně plane nový magnetický oheň. Nyní nemůžeme otevřít všechny dveře a říci každému: „Vstupte.“ Je jasné, že do dílny mohou vstoupit jen ti, kteří chtějí opravdu společně stavět a kteří na počátku příliš neuškodí magnetickému tělu. Představte si, že bychom poté, co jsme kupříkladu s tisíci žáky vybudovali nové skupinové tělo, nyní řekli tisíci zájemcům: „Jen vstupte a pracujte s námi.“ Chápete, co by se pak stalo? Těchto tisíc zájemců by bezprostředně vneslo do dílny magnetickou sílu přírody smrti. Opakoval by se tak proces, který je zaznamenán ve staré svobodozednářské legendě o mistru staviteli Hiramu Abiffovi. Ohnivá pánev nové kovárny by pukla a celá stavba by se musela začít znovu od počátku. Proto ti, kterým je dovoleno vstoupit do dílny, nesmí magnetické tělo školy příliš poškodit. Tyto dvě dílny, dílna běžné přírody a dílna nového života, se nemohou nikdy navzájem spojit. Tak jsme od 1. ledna 1954 začali vytvářet kruh pro sympatizující zájemce. V principu samozřejmě neodmítáme nikoho, kdo se nějakým způsobem opravdu zajímá o naši práci. Moderní duchovní škola je povinna pro takového člověka učinit vše, co je jen možné, neboť je přece povolána k tomu, aby působila v této přírodě. Musí to však dělat moudře a inteligentně a používat správné metody a prostředky, aby druhým skutečně pomohla, protože 139

kdyby byla škola poškozena, nemohlo by již pole záření působit. Proto dovolujeme vstoupit do dílny jen těm, kteří mohou a chtějí pracovat, jak to nazýváme. To se děje nejprve v přípravném a později ve vyznávajícím smyslu, a proto známe dvě formy žákovství, přípravné a vyznávající. Chceme nyní tuto zázračnou dílnu, magnetické tělo duchovní školy, blíže prozkoumat. Učiníme při tom stejnou zkušenost, jako bratři klasického Růžového Kříže. Ve spise Fama Fraternitatis Rosae Crucis se vypráví, že když bratři vešli do svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze, směli si prohlédnout všechny podivuhodné poklady, které tam byly shromážděny. Nová dílna moderní duchovní školy je věrným obrazem svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze. Ve Famě se říká, že každý, kdo opravdu touží po bratrstvu, bude jednou moci na vlastní oči spatřit vše, co je ve svatyni hrobu. Tento okamžik nyní také znovu nastal pro všechny, kteří svým vnitřním stavem prokážou, že tuto touhu nosí v krvi. Fama nás také ujišťuje, že v hrobce Christiana Rosenkreuze je uchováno vše tak, že i po mnoha staletích, až z bratrstva v tomto pozemském poli bytí již nic nezbude, může být s pomocí jedné takové hrobky opět vybudováno nové bratrstvo. Tím je myšleno, že když nějaká skupina bratří a sester opouští tento pozemský svět a odchází do Neměnného království, vždy za sebou zanechá určitou univerzální ideu. V zrcadlícím éteru obnovy je stále přítomen popis plánu, jak musí osvobozující dílo transfiguristické skupiny růst. Když se pak později v určité době nová skupina hledajících zdola připravuje jít stejnou cestou jako bratrstvo, které jí přímo předcházelo, potom tato skupina může v tomto univerzálním plánu číst, může se podle něj řídit a jako praví architekti a stavitelé jej znovu uskutečnit. Proto ve Famě Fraternitatis R .C. stojí, že se velmi zkušený architekt rozhodl obnovit svatyni hrobu Christiana 140

Rosenkreuze, Dům Sancti Spiritus. Takovou obnovou jsme se nyní po mnoho let zabývali. Vstoupili jsme do této obnovené hrobky, abychom si tam všechno prohlédli. Ve Famě se také říká, že se jednou otevřou dveře do Evropy. Tyto dveře se otevřely! Moderní duchovní škola směla mnohaletou, namáhavou prací vystavět nový Dům Svatého Ducha a nyní se v této nádherné dílně spásy začínáme nově spojovat. To je naše spojení Evropy a celého světa, jak to chce Gnose. Dílna nebo svatyně hrobu v Domě Svatého Ducha je, jak nyní víte, magnetické pole, které má zřetelných sedm náhledů. Nejprve je zde základní magnetická síla, v níž je v dokonalé jednotě obsaženo sedm paprsků. Tuto základní sílu označujeme jako Gnosi. Je to Prasíla Počátku, Bůh, nejvyšší radiace v celém Vesmíru. Na tuto prasílu byste jako smrtelné duše nemohli reagovat, kdyby vám ji bratrstvo, jež nás na stezce přímo předcházelo, nepředávalo ve velmi zeslabené míře. Z velkolepého magnetického těla starých Rosikruciánů k vám tato základní síla proudí v natolik zeslabené míře, abyste na ni mohli coby smrtelné duše reagovat. Tuto zeslabenou potenci záření označujeme již dlouhá léta jako elektromagnetické záření. Shodně s tím mluvíme také o silovém poli školy, jehož rozpětí se v tomto záření a účinností tohoto záření rozšiřuje. Ve světě se nachází velké množství lidí, kteří zažívají toto silové pole jako povšechné gnostické záření. Proto ale ještě nemusí být v duchovní škole. Gnostické záření je k dispozici na celém světě. Obklopuje a proniká veškerou přírodu smrti. Existují miliony lidí, kteří na tuto radiaci Gnose reagují, a proto se také zajímají o Gnosi. Všichni dohromady tvoří nezměřitelně obrovský vnější kruh kolem volajícího, do světa zářícího gnostického srdce. V tomto vnějším kruhu existuje určitý druh pole růstu, v němž 141

se tyto miliony gnosticky vnímavých lidí nacházejí a na různých stupních vnitřní touhy více či méně vědomě hledají a snaží se najít příčinu svého neklidu, cíl své touhy, aby se mu mohli přiblížit. Uvnitř tohoto pole růstu panuje obrovský zmatek. Nesčíslní, kteří chtějí nějakým způsobem uspokojit svůj vnitřní zájem, vyvíjejí množství spekulativních aktivit. Jejich úsilí se však neustále orientuje na vybudování království na zemi, protože zatím ještě nechtějí přijmout konsekvence, jež by byly nutné k následování gnostického volání, které v nich zaznívá. Nechtějí svět dialektiky opustit, a také jim v tom různé protikladné síly záměrně brání. Gnostické magnetické pole volá denně miliony lidí a oni na jeho volání také reagují, ale pouze negativně, bez porozumění, bez pravého vhledu, a tím také ještě nemohou a ani nesmějí ono „sbohem“ vyslovit. Nyní vám možná také bude jasné, co se v tomto mohutném jevovém poli gnostického magnetického těla, které nyní sami jako skupina vlastníme, děje. V roce 1924 bylo započato se stavbou tohoto nového magnetického těla. Ti starší mezi námi až příliš dobře vědí, jaký to byl zápas. Zprvu jsme reagovali na horizontální záření předchozího gnostického bratrstva a pokusili se s pomocí tohoto záření začít stavět. Uprostřed popsaného chaosu a ustavičného ohrožování ze strany odpůrců jsme obstáli. Takto se nám s nepostradatelnou podporou řetězce gnostického bratrstva podařilo vybudovat magnetické tělo. Od 20. srpna 1953 je toto magnetické tělo školy samo-sebe-tvořící, samo-sebe-zjevující. Dá se říci, že se zrodilo tělo, že vyrostlo a nyní se může projevovat. V souvislosti s právě vylíčeným obrazem pomyslete ještě jednou na onen vnější kruh s miliony gnosticky vnímavých bytostí. Uprostřed chaosu se na horizontální úrovni manifestovalo gnosticko-magnetické tělo. Toto ohnivé tělo se zde, v dialektickém 142

poli bytí, zjevilo jako zářící meteor z mimozemského prostoru. Z této ohnivé kovárny vychází mocné, cizí, dynamické gnostické záření. V důsledku toho všichni gnosticky vnímaví lidé z „vnějšího kruhu“ pocítí zesílenou touhu se této ohnivé kovárně přiblížit. Pod vlivem probouzejícího volání gnosticko-magnetického pole našeho skupinového společenství vnější kruh ožije a mnozí se, v touze jít stezkou vedoucí ke vstupu do dílny, do ohnivé kovárny, nyní k novému tělu připojí. Začínáme toto volající dílo zcela novým způsobem a se silou. Když někdo na základní gnostické záření opravdu reaguje a rozhodne se vstoupit do duchovní školy, do samotné kovárny, rozděluje se pro něho základní gnostický proud v sedm paprsků, a sice ne všech sedm najednou, nýbrž paprsek po paprsku. Nejprve se uvolňuje síla, o které jsme hovořili v první kapitole tohoto druhého dílu, síla prvního paprsku Svatého Ducha, tj. vnímavost pro školu a zároveň schopnost na tento dotek reagovat. Tento proces rozumově-mravního doteku v kandidátovi rozhodne o tom, zda může vstoupit dál do svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze.

143

IV – 2 VÝSTUP KE KRISTOVĚ NOCI

Ve Famě Fraternitatis R .C. se vypráví o jistém bratru N. N., který se po úspěšném zakončení svých studií chystal vydat na cestu, pln touhy splnit příkaz stezky. Díky příznivým okolnostem jej k tomu Štěstěna vybavila tím nejdokonalejším způsobem. Avšak dříve, než tu velkou cestu nastoupil, mínil, že jako dobrý stavitel musí na svém domě provést nezbytné změny, aby ho zdokonalil. Při této obnovující práci narazil na pamětní desku odlitou z mosazi, do níž byla vyryta rozličná důležitá jména. Když odstraňoval pamětní desku z jejího místa, neboť chtěl tento nález odnést a uschovat na příhodnějším místě, odlomil se spolu s ní také kus tenkého zdiva, a tak se nečekaně a k velké radosti bratra N. N. objevily dveře, jež byly dveřmi k podzemní hrobce Christiana Rosenkreuze. Na dveřích bylo velkými písmeny napsáno: Po sto dvaceti letech budeme otevřeny. Z citátu můžeme vyrozumět, že tento hrobový chrám byl, ne-li zapomenut, tak přece jen jako vlastnictví zcela ztracen. Kolem něho a nad ním se stavělo a bratři, kteří chtěli následovat Růžový Kříž, už neměli nejmenší tušení, jakým směrem by měli hrob hledat. Jako gnosticky vnímaví lidé, schopní slyšet volání a snažící se na ně reagovat, byli v každém ohledu připraveni a nasměrováni. Ale v ostatním byli nevědomí; až se v jejich životě uskutečnil velký zázrak a oni nalezli v chrámu hrobky nádherné, ušlechtilé, 144

neporušené tělo svého otce, bratra Christiana Rosenkreuze, v plném ornátu a v tak dobrém a dokonalém stavu, že to předčilo jejich nejsmělejší očekávání. Snad porozumíte tomu, že tento podivuhodný starý příběh, který zní tak pohádkově, je skutečnou aktuální zkušeností nás všech. Považovali jste někdy za možné, že byste vy sami, jakožto podílníci dokonale stejně nasměrované skupiny, směli tak jako bratři z minulosti vstoupit do chrámu hrobu Christiana Rosenkreuze? Chrám hrobu Christiana Rosenkreuze je dokonale připravené sedminásobné magnetické pole, nové životní pole. Kdo do tohoto nového pole vstoupí, najde v něm mimo jiné tělo bratra Christiana Rosenkreuze v dokonalém slavnostním rouchu a v neporušeném stavu. To znamená, že v tomto chrámu hrobu spatří až do nejjemnějších podrobností prototyp nového člověka, který musí vyrůst v rámci nového magnetického těla na bázi semínka Ježíšova, které je zaseto do srdce každého žáka. Je tedy jasné, že každý žák, který byl přijat do magnetického těla, je zrozen k něčemu novému: je zrozen z Boha, z Gnose, v novém těle spásy. Něco v něm a z něho musí tedy zemřít, totiž jeho starý, přirozený stav. Musí proto zaniknout v Ježíši Pánu, aby se současně znovuzrodil ze Svatého Ducha jako nový člověk. Jaká to s ničím nesrovnatelná výsada, jaké se kdy člověku může dostat, smět přijmout tuto největší milost: ve sjednocené skupině společně s druhými smět v novém magnetickém těle moderní duchovní školy, v živém těle Krista, zažít osvobození. Řekli jsme již, že primární dotek Gnose uvolňuje sílu ve všech, kteří chtějí pozitivně reagovat. Tato síla je prvním vylitím Svatého Ducha, prvním zřetelným projevem Utěšitele. Jedná se zde o vlastnictví krve, o duševní schopnost, která je v nevýslovné lásce darována smrtelné duši, aby mohla uskutečnit své znovuzrození. 145

Tato schopnost je totožná se schopností, která byla podle evangelického vyprávění darována Marii. Stojí tam, že Marie byla zastíněna Svatým Duchem, aby se z ní mohlo narodit dítě Ježíš. Obdržela sílu k obrozenému životu. Když se pak toto zrození uskutečnilo, zjevilo se nadpozemské světlo a rozprostřelo se jako požehnání nad noční krajinou. Zároveň zazněl andělský zpěv jako božská symfonie. Tak se ve světle a zvuku dosvědčila primární schopnost, první Boží dar. V novém těle spásy je všem ve sjednocené skupině dána schopnost uskutečnit znovuzrození, aby se i v jejich duších mohlo zjevit nadpozemské, obnovující světlo. Jdeme-li v pravém nasměrování vstříc naší Kristově noci, otevřou se i pro nás dveře k chrámu hrobu Christiana Rosenkreuze. Nad těmito dveřmi stojí: „Po sto dvaceti letech budeme otevřeny.“ To musíme číst takto: „Ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha, po třiceti letech vytrvalého zápasu a práce v Trojjediné síle budeme otevřeny; po třiceti letech může takto bojující nová skupina vstoupit do živého magnetického těla Gnose.“ Našich třicet let je dovršeno, přípravné dílo je vykonáno. Nyní může začít věčná slavnost Krista.

146

IV – 3 SEBEPŘEDÁNÍ ČLOVĚKA „JÁ“

Každá manifestace v celém vesmíru se vždy rodí z nějakého magnetického pole. Vysvětlili jsme vám již, že celý váš stav bytí pochází zaprvé z vašeho osobního magnetického pole, zadruhé z magnetického pole naší Země, zatřetí z magnetického pole Slunečního systému a začtvrté z magnetického pole systému Mléčné dráhy. Pokud chce nějaká entita vstoupit do jiného magnetického pole, musí se v ní uskutečnit totální a dalekosáhlá změna. To znamená na jedné straně „smrt“, na druhé straně, v některých případech, „nový život“, na jedné straně zánik určitých životních aspektů, na druhé straně vznik totálně nových životních aspektů. To musíte mít na paměti, budete-li ve Famě Fraternitatis R. C. číst větu jako: „Toto kompendium Universa jsem si učinil zaživa hrobem.“ A především to musíte mít na paměti také nyní, když se budeme blíže zamýšlet nad novým magnetickým tělem moderní duchovní školy. Protože je tedy duchovní škola neboli Dům Svatého Ducha, abychom zůstali u terminologie klasických Rosikruciánů, vybudován v nedílné zářící síle Gnose, začíná se sedm paprsků této základní síly jeden po druhém manifestovat. V takové manifestaci se nejprve uvolňuje schopnost, síla, za druhé světlo, za třetí teplo, za čtvrté zvuk, za páté soudržnost, za šesté život a za sedmé zjevení. 147

První paprsek sedmerého světla již každý žák školy zažil. Každý kandidát je jím zasažen. První paprsek je již několik let ve škole účinný a od 20. srpna 1953 jej každý žák zřetelně poznává. Tato uschopňující síla od té doby zmohutněla v takové míře, že se všichni žáci musí v krátké době rozhodnout, zda jsou připraveni učinit si tuto sílu, pokud jde o jejich přírodní stav, zaživa hrobem, to znamená se zcela této síle svěřit. Na první paprsek Svatého Ducha reagují všichni lidé velmi rozdílně, zcela podle druhu a stavu své bytosti. Nedílná, základní síla Gnose, která předchází tomuto prvnímu paprsku, je ve své účinnosti pouze volající, probouzející, a člověk pod jejím vlivem může zůstat naprosto nezměněn. Jestliže se však toto základní záření rozdělí v sedmeré světlo, je prvním dotekem Svatého Ducha zasaženo v prvé řadě sternum a dále růžové poupě, atom jiskry Ducha. Růžové poupě probudí k novému životu žlázu tymus, brzlík. Tak jako je tymus ve vašem mládí zásobárnou přírodních sil krve, elementů vyživujících krev, tak také v novém mládí žáka duchovní školy, jehož se dotkne první paprsek Svatého Ducha, tymus opět vyživuje krev, nyní ale silou, která již nepochází z běžné přírody. Takto je v krvi a prostřednictvím krve zasažena duše žáka. Z tohoto důvodu již nemůžete setrvávat pouze na stanovisku pozorovatele. Nemůžete již říkat: „Připojím se k duchovní škole a v ní si potom svoje stanovisko ujasním.“ To je naprosto nemožné, tato doba je pryč. Již od prvého okamžiku svého vstupu jste ve svém tělesném systému zasaženi uschopňující silou. Vstupujete tedy, správně posuzováno, do svatyně hrobu, protože v této nové síle nemůžete svůj obvyklý dialektický stav bytí, své „já“ zachovat. Krev je jedním z pěti duševních fluid. Je-li vaše krev zasažena Gnosí, nezůstane tento vliv omezen jen na krev, neboť s krví jsou 148

velmi úzce spojena ještě dvě jiná duševní fluida, totiž hormonální fluidum a nervové fluidum. Systému vnitřní sekrece a nervového systému se však první paprsek Svatého Ducha dotýká jen zčásti. Hormonální žlázy jsou součástí center osobnosti, které se v Univerzálním učení nazývají čakry. Nervový systém se dělí na autonomní část a na mozkomíšní část, kterou lze kontrolovat vůlí. Vstoupíte-li do magnetického těla duchovní školy, a tím do svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze a jako žáci na něm získáte podíl, první paprsek se dotkne autonomní části nervového systému. Mozkomíšní systém zažívá pouze negativní reakci. Při vašem vstupu do školy je tedy Gnosí zasažen a pronikavě ovlivněn autonomní nervový systém, což má přímý asimilační vliv. Avšak mozkomíšní část nervového systému je pouze vnímavá, jinými slovy, jednou částí své bytosti něco prožíváte, zatímco druhou částí své bytosti pouze vnímáte. Tak je tomu i s čakrami. Ty jsou ovlivňovány, zvláště pokud jde o jejich pozitivní stránku, mozkomíšním systémem, zatímco jejich negativní stránka je ovlivňována autonomním nervovým systémem. Proto také jsou čakry při prvním doteku zasaženy jen negativně. Při vstupu do živého těla školy je tedy jedna část vaší duše zasažena pozitivně a druhá pouze negativně. Tato část – sídlo běžného vědomí a hadího ohně – sice nový proces vnímá, ale zažívá ho negativně. Abychom vyloučili jakýkoliv omyl, musíme s důrazem poukázat na to, že první paprsek působnosti Svatého Ducha za žádných okolností nezasahuje člověka, který se nepřipojí jako vědomý žák k duchovní škole. Lidstvo ve všeobecném smyslu zažívá základní záření Gnose, o kterém jsme již mluvili, jako probouzející, jako volající, ale nikdy ne jako napadající. Jakmile však vstoupíte do duchovní školy, jakmile se odvážíte vstoupit do svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze, jste uchopeni ve své nejhlubší bytosti, ve svém duševním stavu. 149

Rozumějte tomu správně: uchopen je pouze člověk, který si je vědom toho, co dělá, který má zodpovědnost, který ví, že vstupuje do svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze, a také jenom tehdy, chce-li být právě tak vědomě součástí skupiny, která vlastní gnosticko–magnetické tělo, jež slouží jako transmutační stanice pro mocné magnetické proudy a z něhož každý účastník přijímá to, co potřebuje. To je nádherný, osvobozující a z přírodovědeckého i z lékařského hlediska ospravedlnitelný systém; je to ochrana, aby se předešlo nehodám. Ten, kdo jedná bezmyšlenkovitě, se i v běžném životě vystavuje nebezpečí. Když přivedete vodu v hrnci k varu a potom tento hrnec bezmyšlenkovitě vezmete z plotny tak, že si vařící vodou polijete ruce a nohy, bolestně se spálíte. Tak se můžete spálit i magnetickým světlem školy, jestliže tomuto světlu bezmyšlenkovitě vstupujete do cesty, aniž byste se vážně snažili uposlechnout jeho volání. Skupinová jednota a magnetické tělo jsou obrovskou transmutační stanicí nezměrných magnetických sil, z níž každý žák obdrží vše, co potřebuje. Více jistoty nepotřebujete. Od vás se pouze očekává, že víte, co děláte. Všeobecné gnostické záření, které se dotýká gnosticky vnímavých lidí, vás chce probudit, abyste prokázali, zda v sobě máte dost lásky k lidem a mohli tak vstoupit do magnetického těla a žít z něj. Musíte dobře pochopit, že nemůžete vstoupit do duchovní školy z čistě sobecké touhy po spáse, pak byste se nade vší pochybnost spálili. Předpokladem je skupinová jednota, služba lidem, láska k lidem. Musíte planout láskou k lidem a horlivě se předat službě lidem. To je základní podmínka. Proto stojí v 1. dopise Korintským, kapitole 13: „Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, a kdybych měl tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nejsem nic.“ 150

Zažívá-li tedy někdo v duchovní škole první dotek Svatého Ducha jako nějakou pohromu, jako nesnesitelné napětí, musí si uvědomit, že příčina spočívá jedině v jeho nedostatečné lásce k lidem a v nedostatečné službě lidem. Pokud však tato nová schopnost v žáku existuje, je gnostickým zářením zapálen čtvrtý plamen sedmiramenného svícnu. Tento čtvrtý plamen je místo ve svatyni hlavy, které koresponduje se čtvrtou mozkovou dutinou, v níž se nachází hypofýza. Zda tento svícen hoří v Gnosi, se pak pozná podle znamení na čele, mezi oběma nadočnicovými oblouky. Je-li tato nová schopnost žáku svěřena, musí jít na této základně dál. Potom musí tuto schopnost používat, aby se v něm projevil druhý paprsek Svatého Ducha, neboli aby se v něm zrodilo světlo. Teprve pak může oslavit skutečný vánoční svátek, slavnost narození Krista. Když se žák takto „narodil“ v novém životním poli, již o ně nepřijde, leda by sám zapříčinil oddělení nebo byl magnetickou vůlí skupiny zapuzen. To, co se označuje jako „církevní kletba“, není nic jiného, než vyloučení z určitého magnetického pole a vržení zpět do nějakého jiného magnetického pole. Pokud tedy existuje základní spojení a žák je bytostně sjednocen s novým životním polem, disponuje – smíme to ještě jednou říci – novou magnetickou silou a musí z ní žít. Možná že od svého narození žijete již mnoho let, že myslíte, toužíte, jednáte, máte své zvyky, svůj charakter, a tedy jste určitým lidským typem a lidé vás znají jako pana X nebo paní Y s určitou povahou. Musíte ale pochopit, že my máme na mysli něco zcela jiného, když říkáme, že žák musí žít v novém životním poli. Nemyslíme tím, že v něm máte pokračovat životem, jakým jste dosud žili, ale že nyní je neodkladně nutný totálně nový životní postoj, který označujeme jako životní postoj podle Kázání na hoře, který vaše myšlení, vaše 151

chtění, vaše jednání, vaše zvyky, váš charakter a váš typ dokonale změní. Tvrdíte-li, že jste upřímnými žáky a po půl roce ještě ztělesňujete přesně tentýž typ se stejným charakterem a se stejnými zvyky, pak vám říkáme, že nejste upřímnými žáky, neboť jste se v žádném ohledu nezměnili. Potřebný životní postoj jste schopni vést, protože se vás dotkla Gnose, protože vám Svatý Duch daroval první schopnost. Jestliže však opomíjíte z tohoto nového životního postoje žít, jestliže lpíte na svém starém způsobu života a na svých starých zvycích, tak se nevyhnutelně spálíte. Pak vaše tělo onemocní, pak začnete nějakým způsobem churavět buď morálně, eticky, tedy všeobecně, nebo tělesně. Je nutné, abyste dosud ještě negativně fungující část svého duševního systému – tu, která sice Svatého Ducha vnímá, ale ještě jej neasimiluje – vědomě otevřeli pro dotek Svatého Ducha. To znamená, že musíte všechnu svoji vůli, všechno své myšlení, celý mozkomíšní nervový systém, všechno, co je vaším já, a všechno, co vaše já pohání, předat Gnosi. To je sebeobětování, to je sebepředání. Tímto způsobem se celý pětinásobný duševní systém otevře nové gnostické, elektromagnetické síle. To je spojení duše s Gnosí. Dokonalé otevření duše Gnosi bylo a stále je v mystériích označováno jako zrození světla, jako svátek Krista v duši. Nyní jde o to, abyste tuto část stezky, která se nazývá světelným zrozením Boha, pečlivě studovali, aby vám bylo jasné, jak máte žít, a zrození světla ve vás, zrození Ježíše Krista ve vás, se stane jasně pochopitelnou, zářící skutečností. V duchovní škole coby magnetické jednotě se tento zázrak Krista stal skutečností a nyní musí tato skutečnost nabýt podoby také ve vás. Jak otevřete duši pro Svatého Ducha? Jak můžete celou duši svěřit Gnosi? Ještě jednou si tuto situaci dobře představte. Duše 152

vlastní pět fluid či aspektů: krev, hormonální fluidum, nervové fluidum, hadí oheň a vědomí. Z toho zjistíte, že duše a tělo nejsou od sebe odděleny. Nemůžete říci: tady je duše a tam je tělo. Nikoliv, duše a tělo jsou spolu navzájem velmi úzce spojeny, doslova se navzájem prostupují. To, co nazýváme fluidy duše, jsou zároveň také aspekty těla. První paprsek Svatého Ducha se zmocní krve a zčásti také hormonálního fluida a nervového fluida. Gnose tak pronikla do systému žáka, ale vědomí, hadí oheň, mozkomíšní nervový systém a převážná část čaker nejsou ještě získány, pouze vnímají tento první gnostický dotek. Jsou ještě plně starou přírodou, jsou stále ještě spojeny se starým magnetickým polem. Proto také má staré magnetické pole tak mocný vliv na celou bytost, na celou duši a na celé tělo. To je situace, která velmi dobře vysvětluje váš momentální tělesný stav. Mnozí jsou neobvykle nervózní a fyzicky se necítí obzvlášť dobře. Proč tomu tak je? Právě jsme vám dali odpověď. Tak rozdílná magnetická napětí musí nutně ovlivňovat vaše zdraví a vyvést vás občas z rovnováhy. Proto žák musí jako výraz a důkaz svého uvědomění předat Gnosi svou vůli, svou mentalitu i své zkrystalizované chování. Jak? Novým životním postojem, pozitivním a radikálním životem podle Kázání na hoře. Jestli chcete být revoluční, pak buďte revoluční ve svém životním postoji, a to radikálně a dokonale. Potom nová schopnost Gnose pronikne do celé vaší duše. Nový životní postoj, nejprve uplatňovaný jako metoda, se vám pak stane druhou přirozeností. Potom shledáte, že se vůbec nepotřebujete nutit. Zjistíte: nyní je ve mně klid, nyní mohu dýchat, nyní je ve mně všechno harmonické, nyní všechno ve mně nachází své pravé místo.

153

Naproti tomu lpění na staré přirozenosti se vám stane trýzní, neschopností. Potom se budete zmítat mezi dvěma neslučitelnými poli napětí sem a tam! Odevzdejte se proto Gnosi uskutečňováním nového životního postoje. Potom síla, která vám byla darována prvním paprskem Svatého Ducha, přiměje k činnosti druhé záření Svatého Ducha. Pak se ve vás rozjasní. Pak budete moci oslavit vnitřní zrození světla, pravé křesťanské vánoce.

154

IV – 4 SEBEPŘEDÁNÍ VŮLE

Je vám jasné, že sebepředání kandidáta, který stojí v novém magnetickém poli, je klíčem ke světelnému zrození Boha v něm; to obzvláště platí pro sebepředání vůle. Vůle je ve svém původním smyslu slova magickým atributem duše. Vůle je velkým mocným hybatelem duše a tím i celého života. Proto ten, kdo jako povolané Boží dítě nyní dokáže svou vlastní vůli podřídit vůli Boží tím, že slova: „Ne má vůle, ale Tvá vůle se staň, ó Pane!“ skutečně uplatní ve svém životě, může vstoupit do velkého, křesťanského mystéria ve vlastním nitru. Vůlí je člověk schopen konkretizovat a používat magnetickou sílu, která je ve své podstatě beztvará a abstraktní. Ve všech životních procesech hraje vůle velkou a namnoze rozhodující roli. Vůle musí například přesně vymezit myšlení, nasměrovat myšlenky na něco určitého, teprve pak může být vyvolán nějaký myšlenkový obraz. Proto také vůle předchází každému jednání. Vůle bývá nazývána veleknězem.* Právem – neboť především předání své vůle je klíčem ke světelnému zrození Boha. Bible obsahuje mnoho odkazů na toto předání vůle, které je pravým sebepředáním. Naprosto srozumitelně se v nich vysvětluje, že předání vůle nesmí být chápáno jako osvědčení pevné vůle. Člověk může *

Viz Jan van Rijckenborgh, Dei Gloria Intacta, Haarlem 1991, str. 97

155

chtít něco nechtít, může sám sobě uložit sebeovládání. Domníváteli se například, že máte důvod se na někoho velmi hněvat, potom se vůlí můžete přinutit chovat tak, jako byste vůbec nebyli rozladěni, dokonce se můžete v téže chvíli chovat velmi přívětivě. Ale pak je to předstírání a nikoliv skutečnost. Je to kultura vůle. Takto můžete chtít i nový životní postoj, ale i kdyby se vaše pokusy zdály být z vnějšího pohledu sebevíc úspěšné, pozemská vůle by zůstala dál králem a trůnila by ve svatyni hlavy jako velekněz. Toto zdání je rovněž demaskováno ve starém gnostickém Evangeliu Pistis Sofie. Vůle se tam nazývá Authades a je ukázáno, jak se vede kandidátovi, který se dá tímto knížetem vůle vést. Vůle běžné přírody, vůle, tak jak jste ji na základě svého přírodního zrození přijali a jak ji vlastníte, je dokonale zaměřena na udržení přírody a nikdy nemůže poskytnout možnost k osvobozujícímu životu. V 1. Janově dopise, kapitole 17 se praví: „Svět i žádost jeho hyne, ale kdo činí vůli Boží, ten trvá na věky.“ Všeobecně je těmto slovům rozuměno takto: „vlastní vůlí konat vůli Boží.“ Cítíte, jak je to nemožné? Nové víno nelze nalévat do starých měchů; pozemskou schopností nelze vykonávat nebeskou práci. „Konat vůli Boží“ je možné teprve tehdy, vlastní-li člověk Boží vůli jako novou volní schopnost. K tomu musí být prvnímu paprsku Svatého Ducha, který působí v magnetickém těle školy a tím i v jejích žácích jako živá síla, dovolen přístup k orgánům vůle a myšlení ve svatyni hlavy. Aby to bylo umožněno, musí vlastní vůle ustoupit stranou. Je to možné? – můžete se ptát. Není snad tvor bez vůle nemocným, nevědomým člověkem? Je to tak, člověk bez vůle je vskutku nemocný. Ale existuje takové vzdání se vlastní vůle, které nemá nic společného s negativitou a nemocí. Toto osvobozující vzdání se vlastní vůle vykazuje člověk, který svým vědomím zasahuje do 156

svého vlastního stavu života. Kandidát křesťanských mystérií se musí učit podřizovat vůli vlastnímu vědomí. Vůle může být nazývána veleknězem svatyně a může mít velkou moc, avšak nad svatyní hoří plamen a velekněz je za všech okolností povinen sloužit tomuto plameni a podřizovat se mu. Tím plamenem nad svatyní je vědomí. Mnohonásobnými zkušenostmi znavené a dozrálé vědomí je pak s to vůli umlčet a doménu vůle svěřit Gnosi.

157

IV – 5 KŘEST OHNĚM: SVĚTELNÉ ZROZENÍ BOHA

Poznali jsme, že chce-li se druhý paprsek Svatého Ducha stát účinným, musí vědomí umlčet starou vůli. Vědomí je schopno přimět vůli k mlčení, protože v systému skutečně stále rozhoduje. Člověk je v důsledku svých zvyklostí většinou ovládán vůlí a myšlením, a tedy touhou. Také jej mohou ovládat věci, které jej obklopují a na které si tak dávno přivykl. Vyvíjejí na něho určitý tlak, z něhož se za nějaký čas stává násilí, a on pak často nemá dost odvahy, aby takovému násilí učinil konec. Stejně tak jej mohou ovládat druzí lidé. Známe rovněž různé formy skupinového a společenského nátlaku. Proto nesmí skupinová jednota žáků moderní duchovní školy nikdy oslabit nezávislost vlastního vědomí. Každý člověk musí usilovat o to, aby si za všech okolností uchoval samostatné vedení vlastní bytosti. Pro většinu lidí, a zdaleka i pro většinu žáků moderní duchovní školy, je takováto samostatnost zatím ještě jen zbožným přáním. Často jsou nějakým způsobem ovládáni a pouštějí iniciativu z vlastních rukou. Tak vznikají neurózy vůle a myšlení. V osobnosti působí různé životní proudy. Některé z nich oživují systémy vůle a myšlení. Pokud člověk dosti dlouho na něco určitého myslí a přeje si v určitém směru stále totéž, vznikají 158

v myšlenkových a volních soustavách určité automatické popudy, které se velmi podobají ovládání. Každý projev vůle a myšlení má následky. Reaguje na ně celá duše a kromě toho i celé tělo. Jakmile si jednou tělo na následky určitého působení vůle a myšlení zvykne a uvede se s nimi do souladu, zažívá je jako jakýsi druh nezbytné potravy. Tělo pak po nich doslova prahne jako po udržujícím faktoru. Tak je vědomí ovládáno ze dvou stran: na jedné straně zvyklostmi vůle a myšlení, na druhé straně celým tělesným systémem, který je s nimi sladěný. Více či méně jsou ještě všichni lidé bez výjimky obětí tohoto ovládání. Postupem let na ně reaguje celý jejich systém. Říkají si pak sami pro sebe: „Ale vždyť my ani přece nemůžeme dělat něco jiného, než to nebo ono, opomíjet to nebo ono, v takových okolnostech prostě žijeme.“ Pošetilí lidé! Jedno pozitivní rozhodnutí, jeden pozitivní čin, a byli by ode všech neuróz osvobozeni. Jsou-li ale lhostejní a nechají-li se dál pohánět bičem vůle a myšlení a žádostmi těla, pak stále tvoří karmu. Pokud totiž setrvávají v určitém životním postoji, následky se projeví v celé jejich bytosti. Tato karma, smíšená s již existujícím karmickým zatížením v magnetickém systému aurické bytosti, na ně bude naléhat takovým způsobem, že se kruh může uzavřít. Pak je člověk dokonale uvězněn, pak je totálně ovládán. Uprostřed všech těchto těžkostí sténá duše tisícerými vzdechy a lidé si navzájem jeden druhému říkají: „Musíte mě teď konečně jednou vyslechnout. Smím Vám objasnit svou situaci? Smím Vám vyprávět o svých těžkostech, které mám, a o všech těch strastiplných poměrech, ve kterých musím žít?“ Ó, jak jsou hloupí! Jeden pozitivní čin, a jsou volní, zbaveni tohoto útlaku. Z žalářní kobky navyklé vůle a setrvačného myšlení se mohou odhodlaně a radikálně osvobodit. Jestliže tedy duše sténá tisícerými vzdechy, je 159

to proto, že se sami neujímají díla a nechávají se ovládat. Vždy je možné přiložit ruku k dílu, ať člověk žije v jakýchkoliv poměrech. Vraťme se nyní k našemu výchozímu bodu. Jste žáky duchovní školy. Stali jste se jimi na základě sebevědomého jednání. Nestalo se tak prostřednictvím vaší vůle nebo magnetického záření vašeho přírodního systému, nýbrž vaše vědomí se rozhodlo: „Stanu se žákem duchovní školy.“ Vědomí je pravým sídlem duše. Toto sídlo se nachází v sedmé mozkové dutině, v sedmiramenném svícnu. Tento svícen kdysi, ať už z jakýchkoliv důvodů, zachytil základní záření Gnose a uslyšel volání Gnose. Volání na základě nějaké zkušenosti duše proniklo k vašemu vědomí. Zatímco jste byli zaujati svými tisícerými vzdechy, nevědomým popíráním vůle, myšlení a těla jste z jádra svého vědomí vysílali touhu. Tak jste zároveň se vzdycháním toužili po záchraně, sami jste dali vzklíčit touze po osvobození. Taková neurčitá touha opět nevychází ani z vůle, ani z myšlení a ani z magnetického systému mozku, ačkoliv ty na ni později samozřejmě reagují. Touha sama vychází z vědomí přes systém sterna, přes onu podivuhodnou hrudní kost, s níž je vědomí spojeno prostřednictvím prodloužené míchy. Odpověď Gnose – odpověď, která je tu stále, protože toto volající záření je přítomno v celém vesmíru – následuje vždy ihned, jakmile se jí nějaký člověk otevře. Proniká do nitra stejnou cestou, to znamená přes sternum, růži srdce a tymus. Přes tymus pronikne tento impulz až do krve a části nervového systému, dále pak prodlouženou míchou až do věžní komory, čtvrté mozkové dutiny, a zapálí tam světlo čtvrtého svícnu. Vědomí se ptalo a bezprostředně obdrželo odpověď. Od tohoto okamžiku začala namáhavá cesta plná překážek, aby mohla být nalezena škola, která byla dotyčnému v této chvíli možná ještě 160

úplně neznámá. Tento proces nalezení a spojení má často dlouhou historii. Kdyby si všichni žáci jednou vyprávěli příběhy svého života plného tápání a hledání, svého usilování a boje před tím, než našli školu, byla by to vesměs pozoruhodná a možná dramatická líčení, ale zároveň by se ukázalo, že jsou si všechny tyto příběhy podobné jako kapky vody. Tento proces nalezení a spojení vždy velmi úzce souvisí se stavem svatyně srdce. Je to začátek očisty srdce. Nalezli jste tedy školu a pokud je to s vámi dobré, začala ve vás očista srdce. Touto otevřeností do vás mohl víceméně bez překážek vniknout gnostický proud a vše se mohlo vyvíjet tak, jak jsme o tom hovořili v souvislosti s prvním dotekem Svatého Ducha. Byl to dotek, kterým bylo zapáleno světlo ve věžní komoře a kterým ve vás byla zároveň probuzena schopnost. Nyní je s touto schopností spojen čtvrtý svícen, nejdůležitější centrum vašeho vědomí, jádro vaší duše. Gnostický proud s vámi zahájil proces a kvalita této gnostické síly ve vás se odráží ve světle věžní komory, v centrálním světle vašeho vědomí. V tomto stavu ve vás existují dvě schopnosti, dva velekněží: jednak stará vůle, Authades, která je ve svatyni hlavy stále ještě centrálně přítomná, a jednak gnostická schopnost, označovaná jako Jan Křtitel, předchůdce Ježíše Krista, připravující cestu pro světelné zrození Boha. Jan váš tělesný systém, váš duševní systém a celý váš kosmický systém pokřtil gnostickou vodou života. Pravý křest není vnějším jednáním kněze nebo jiného duchovního, který člověka pokropí několika kapkami vody. To je pouze symbolické jednání, možná že jednání zasluhující si úcty, k tomu se nechceme nijak vyslovovat, avšak pravý křest, kterého máte zapotřebí, je gnostický dotek, který ve vás probudí schopnost. To je křest vodou, 161

křest gnostickou vodou života. Znamení tohoto křtu je vleptáno do čtvrtého svícnu, jehož světlo září čelní dutinou ven. Potom, co gnostický velekněz ve vás, Jan, uskutečnil toto spojení, říká vnitřním hlasem: „Připravte cestu Pánu a urovnejte jeho stezky.“ Rozumíte nyní těmto slovům? Tato slova neznamenají: co musím udělat a čeho musím zanechat! Nejedná se zde pouze o morální životní postoj. Není to pokyn na té-a-té-straně některé knihy vydané školou Růžového Kříže – jde o to, co vám říká vnitřní hlas Gnose, který do vás pronikl: „Připravte cestu Pánu!“ Připravujete-li totiž cestu, následujete-li tento vnitřní hlas, který ve vás hovoří velkou silou a který ve vás uvolnil schopnost, jste podruhé pokřtěni. Potom přijímáte křest ohněm, křest světelného zrození Boha. Přimějte vědomě Authada v sobě k mlčení. O to jde! To je mohutné a možná nanejvýš dramatické napadení sebe sama, ale vy tomuto dramatu můžete vyjít s velkou radostí vstříc, protože můžete použít onu schopnost v sobě, protože jste zažili křest živou vodou. Použijte tedy tu schopnost v sobě! Ti mladší mezi námi se nacházejí v dynamickém rozmachu života přírody. Síly přírody je pohánějí téměř nezadržitelným tempem, neboť se zrodili z přírody, z minulosti svých předků. Ti starší mezi námi se nacházejí ve velké míře již před nehybným stavem. Svou vůlí a myšlením přivedli celou svoji osobnost již do stavu polovičního nebo úplného poškození. Pro každého je to tedy svým způsobem těžké. Kdo je mladý, chce vyskočit, a kdo je starý, už doskočil a je zděšený, neboť měřicí pásmo ukazuje, že skok nebyl dostatečně dlouhý a navíc ještě byl proveden nesprávným směrem. Chceme jen říci, že je velmi těžké nějakého člověka zadržet v jeho dialektickém skoku. Mladí lidé, kteří si uvědomují působení gnostického volání, říkají: „My jsme ještě tak mladí. Co bude s vybudováním naší občanské existence? Co s mým sňatkem?“ 162

Jak se na druhé straně daří muži, který už doskočil? Je unavený a vyčerpaný a skutečně již nemá sílu, aby se vrátil zpět ke svému výchozímu bodu a začal úplně znova. „To se mám, unavený a sytý života, opět vrátit ke svému počátku?“ ptá se. Proto tak mnoho starších lidí setrvává v přežitých a ustrnulých hnutích, neboť v nich jakákoliv sebemenší známka opravdového úsilí spět vzhůru už dávno odumřela. Vědí, že si sedli na nepravého koně. Vědí, že se zmýlili, ale nemají už sílu, aby se změnili, aby se obrátili. Avšak vy, žáci duchovní školy, vy k tomu přece máte sílu, zcela jedno, zda jste unaveni, staří a syti dnů, nebo ještě mladí a radující se ze života. U vás všechny tyto potíže odpadají. Proč? Protože jste opravdu pokřtěnými křesťany, neboť do vás vstoupila Gnose. Stejnou měrou, jakou otevřete svatyni svého srdce Gnosi, může do vás tento proud milosti pronikat a zasáhnout celou vaši bytost. Vlastníte tedy schopnost. Pokud tuto schopnost nyní použijete, zjistíte, že všechny vaše těžkosti odpadají. V novém magnetickém těle školy je vám tato schopnost štědře předávána každou vteřinu, takřka při každém nádechu. Žák musí opět poznat a akceptovat Jana v sobě, důvěřovat mu a následovat jej. Tak přece začíná Evangelium. Musí být připraven tohoto volajícího na poušti, tuto velkou prorockou sílu v sobě následovat v životním postoji, který jej dokonale otevře, se svatým klidem a s důvěrou nové schopnosti. Jste nezměrně bohatí! Co vám brání v následování tohoto požadavku Jana v sobě? Škola dělá všechno pro to, aby svým žákům vysvětlila, co od nich tento nový životní postoj požaduje. Tento životní postoj může a musí být vědomě poznán s pomocí čtvrtého svícnu. Pohledem nasměrovaným do nitra, světlem duševního centra v sobě, můžete tuto Gnosí vám darovanou schopnost vnímat a poznat, k čemu vás uschopňuje. Tato nová schopnost se stane nanejvýš dynamickou 163

a velmi mocnou, jestliže vědomě – v jistotě své důvěry a tedy ze svého nitra, a nikoliv proto, že vám to říkáme – odstraníte všechny překážky vůle a myšlení. Tyto překážky ve skutečnosti neexistují. Jsou to klamy. Každá překážka zůstává pro vás realitou jen tehdy, budete-li se i nadále zaměřovat horizontálně. Jakmile však vystoupíte vertikálně vzhůru do věže, všechny překážky odpadají; potom hledíte přes zdi ven, potom pro vás již neexistují. Pochopte to! Uplatňujete-li plni důvěry a s velkou radostí nový životní postoj, který připravuje stezky pro vašeho vnitřního Pána, pronikne gnostická zářící síla schopnosti, první paprsek Svatého Ducha, branou prodloužené míchy ke všem orgánovým strukturám svatyně hlavy. Touto věžní komorou pronikne gnostická síla do celého mozkomíšního systému, až k nejvyššímu bodu svatyně hlavy. Tento proud síly proudí přes prodlouženou míchu, neboť mu čtvrtý svícen, ohnisko duše, novým životním postojem otvírá dveře. Oheň čtvrtého svícnu pak vysoko vzplane, jasné světlo se rozzáří, a tento oheň prolomí cestu k jiné věžní komoře, která se nachází nad čtvrtou mozkovou dutinou. Tímto silným světlem čtvrtého svícnu pronikne Gnose do mozkové dutiny, v níž se nachází pinealis. Magnetický systém mozku je pak poprvé otevřen pro gnostické světlo a je tímto světlem zapálen. To všechno se shoduje se svědectvím Jana Křtitele, jak je nacházíme v Evangeliu podle Jana, ve svědectví, které bylo vysloveno v Betabaře, za Jordánem. Jordán ve vás je systém hadího ohně, a jedním z jeho nejvitálnějších bodů je prodloužená mícha. V určitém okamžiku může síla Jana, schopnost, gnostická radiace v úrovni prodloužené míchy, proudit „přes Jordán“; a na druhém břehu Jordánu ve vás dospěje Jan do Betabary. Se svými učedníky proniká Jan k tomuto tak rozvrácenému, zničenému a pustému místu vaší bytosti, k Betabaře, jádru pouště. Toto pusté místo je nejvyšším bodem svatyně hlavy, kde se 164

nacházejí systémy myšlení a vůle, z nichž vychází dvanáct párů mozkových nervů. To je jádro vaší životní pouště. Až tam proniká Jan, gnostická síla, a celý systém je pak v určitém okamžiku prožhaven gnostickými silami. Vliv pozemského magnetického pole na váš mozek začne pozvolna slábnout a sevření povoluje. Nová síla Gnose v nejvyšším bodě svatyně hlavy postupně sílí a podle toho, jak na tuto sílu reaguje dvanáct párů mozkových nervů, rodí se úplně nový smyslový orgán, nová schopnost vnímání. Žák začíná vidět; smyslově organicky získává podíl na novém procesu, něco se v něm otevře. A pak pronikne druhý paprsek Svatého Ducha přímo do svatyně hlavy: v tomto okamžiku se magnetický systém mozku stává gnosticky vnímavým. Jan vidí k sobě přicházet Ježíše a říká: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem pravil, že po mně přijde muž, který byl přede mnou, neboť byl dříve než já,“ neboť byl jako čekatel v růžovém poupěti, čekající, až ho duše připustí. Tak se v duši zrodí Kristus. Tak začíná světelné zrození Boha. Takto jste pokřtěni ohněm. Po křtu vodou následuje křest ohněm. Takto se v duši zrodí Kristus jako Kníže světla, protože může být zažíván novými smyslovými orgány. Takto vás zasáhne Kristův paprsek jako skutečná vánoční událost, aby očistil mikrokosmos od hříchu. Takto se pozvednete v radostné jistotě, že v našem novém magnetickém životním poli čeká tento nadevše nádherný vánoční dar na všechny, kteří opravdu chtějí.

165

IV – 6 OČISTA SRDCE

Z vlastního duševního centra, čtvrtého svícnu ve svatyni hlavy, které je společným centrem vědomí svatyně hlavy a svatyně srdce, vychází mnoho aktivit. Na jedné straně oživuje toto centrum vůli a myšlení, na druhé straně žádostivost a toužení. Vůle, myšlení, žádostivost a toužení hrají v životě temnou hru. Vy to víte a také znáte strašlivé a zhoubné následky. V souladu s tímto úpadkem k vám pak přicházejí magnetické impulzy z různých oblastí pozemské přírody, a to přes magnetický systém mozku a přes magnetický systém sterna. Stejně jako byla svatyně hlavy pro svou vyprahlost, neplodnost a bezútěšnost nazvána Betabarou, jádrem pouště, tak nyní snadno rozpoznáte, že na začátku vašeho putování není méně zpustošená ani svatyně srdce. To pak také plně souhlasí s tím, co je v Evangeliu řečeno o Janovi. Od prvního až do posledního dne svého vystoupení kázal na poušti, v chudém, vyprahlém a bezútěšném území. Pohlédnete-li na okamžik zpět na svou minulost a vyvoláte si v paměti vše, po čem jste v průběhu let toužili, přehlédnete-li tedy znovu chaos svého citového života, pak víte, že vaše srdce není čisté a že musíte v prvé řadě usilovat o jeho očistu. Srdce je totiž pro Gnosi vstupní branou k vašemu životnímu systému. Čím čistší a ryzejší je vaše srdce, tím lépe a zřetelněji se bude ve vás ozývat volající 166

hlas Gnose. Čistota srdce je absolutní podmínkou vašeho žákovství. Čistota vašeho toužení, čistota vašich motivů, čistota vaší víry, vaší naděje a vaší lásky jsou pro vás těmi nejdůležitějšími požadavky. Každý s tím může začít, i když právě dělá první váhavé kroky na stezce. Umožňuje vám to růže srdce, druhý duševní atom vašeho mikrokosmu. Růže totiž vnímá nejen gnostické impulzy přicházející zvenku, ale také volání o pomoc vašeho duševního jádra, které hoří ve čtvrtém svícnu. Jestliže vědomí zakouší nouzi, vzdychá po osvobození a vysílá do neurčita svůj výkřik, dostává růže doslova magnetický šok. V reakci proto vyzáří ozvěnu tohoto výkřiku o pomoc přes sternum, vyvolá odpověď Gnose a umožní jí přístup. Takto síla růže prolomí štěrbinu do nečisté svatyně srdce a takto se uskuteční první odpověď Gnose. Na tomto začátku musíte stavět dál a především usilovat o očištění srdce. Nyní porozumíte úpěnlivému volání žalmisty, který prosí: „Stvoř ve mně čisté srdce, ó Bože. Pán je blízko těm, kteří mají zlomené srdce.“ Zeď nesvatého a sebestředného toužení musí být prolomena. Ten, kdo tento očistný proces nepřetržitě uplatňuje, nedopřává si v tomto ohledu klidu a nikdy není samolibě uspokojený, zažije, že očišťování srdce má nesmírné následky v celém stavu života. Udržuje na uzdě myšlení a vůli, proměňuje aktivní život, a tím velmi pozitivně provází účinnost prvního paprsku Svatého Ducha. Neobjevujete zde přímo nádhernou část z Kázání na hoře: „Blahoslavení, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha?“ Tak se ukazuje, že žák, který již od prvého kroku opravdu usiluje o čistotu srdce, zároveň tím prokazuje život podle Kázání na hoře. Se silou a nádherou jde vstříc svému světelnému zrození, ranním červánkům „poznání Boha“.

167

IV – 7 MYSTÉRIUM ROZVÍJENÍ

Vylíčili jsme vám, jakým způsobem světlo Svatého Ducha, druhý paprsek spásy, proniká do duše, jak tedy může být slaveno světelné zrození Boha v duši. Nyní se musíme rozpomenout na světelné zrození Boha v magnetickém těle školy, a je nutné, abyste dobře pochopili, že světelné zrození, dříve než se může uskutečnit v duši, muselo nejprve nabýt podoby v magnetickém těle školy. Opakujeme proto, ať se žádný žák nedomnívá, že může nalézt tento druhý paprsek spásy mimo tělo školy. Rozhodně nechceme nazývat školu jedinou spásnou eklézií na zeměkouli, chceme ale s důrazem říci, že mimo transfiguristické bratrstvo nelze spásné vysvobození uskutečnit. V jednom z předchozích pojednání jsme vám směli vyložit, jak takové bratrstvo vzniká a po jakých stupních musí skupina vystoupit, dříve než se dá mluvit o magnetickém těle. Také jsme v těchto úvahách poznali, jak bratrstvo, které nás na stezce předcházelo a podílelo se již na vysvobození, svou pomocí naši práci podporovalo a dosud podporuje. Jak víte, všeobecné, základní gnostické záření vychází k celému lidstvu. Toto záření nemůže nic jiného, než volat a probouzet, aniž by v jakémkoliv ohledu zasahovalo do dialektického řádu věcí a lidí; nenapadá je v jejich základním stavu bytí. Zasáhne každého, kdo zažívá vnitřní nouzi, kdo hledá vysvobození, kdo 168

v tísni vědomí vysílá prosbu o pomoc. Tento výkřik nouze zachytí růže srdce, rezonanci vyzáří přes sternum a přijímá odpověď Gnose, která přes růži, krev a nervové fluidum pronikne ke čtvrtému svícnu ve svatyni hlavy, tzn. pouze v tom případě, že to také krev právě dovolí. Je-li krev příliš hustá, příliš animální, nebude možné se čtvrtého svícnu dotknout. Můžeme říci, že v každém nositeli růžového poupěte na světě, jakkoliv hluboko by klesl, existuje přesto jakési tušení, intuitivní vědění o osvobozující záchraně. Proto na světě existuje taková rozmanitost hledání a nepřetržité úsilí o nalezení univerzálního života. Toto hledání se takřka vždycky vyjadřuje velmi pochybným způsobem. Mnoho používaných cest lze ve velké míře označit za abnormální. Některé z nich jsou dokonce velice nebezpečné a navazuje na ně jednání zrcadlové sféry. Avšak takto jde hledající člověk cestou zkušenosti a při každé negativní zkušenosti a po každém osudovém nezdaru v něm nicméně zůstane přítomno intuitivní tušení, probouzené a udržované Gnosí. Základní gnostické záření nikoho neopouští. Tajemství úspěchu závisí především v tom, zda člověk nejen hledá, ale zda chce také stavět, a to nikoliv pro sebe samotného, nýbrž v prvé řadě pro druhé. Služba člověku, láska k člověku, to jsou nejdůležitější principy Kázání na hoře. Kdo svou cestu jde ve službě lidem, poháněn láskou k lidem, je již svou podstatou člověkem podle Kázání na hoře. Jediná možnost, jak skutečně dojít k sebepředání, spočívá ve službě lidem. Jedině službou lidem se naučíte zapomínat na sebe. Pouze službou lidem je vlastní já odsunuto stranou, zamítnuto, zlomeno, a tím očištěno. Stezku můžete jít jenom prostřednictvím služby lidem. Je-li možné dosáhnout sebepředání ve službě lidem, vlastní bytost je sama od sebe unášena v tomto proudu.

169

Skutečnost, že vás volá, že vás probouzí základní záření, že případně navazuje na touhu vědomí čtvrtého svícnu, duševního centra, ještě neznamená, že jste tyto gnostické proudy na sebe napojili. Je to čistě důsledek elektromagnetického stavu, který je všudypřítomný. Pokud vaše duše sténá tisícerými vzdechy, gnostické záření na to ve střídavém vzájemném působení u vás naváže svým probouzejícím voláním. Ovšem tím jste se ještě s těmito gnostickými proudy nespojili! Toto velké mystérium spočívá tedy v tom, jakým způsobem dokáže skupina sjednocených žáků tento základní gnostický proud vázat na sebe a štěpit ho tak, aby se v něm uvolnila sedminásobná síla Svatého Ducha. Jenom sedmerá síla ve svých odlišeních může působit transfiguristicky, základní síla má pouze volající aspekt. Aby bylo možné toto mystérium rozřešit, jsou nezbytná dvě nasměrování, mysticko-magické a filosoficko-magické. Ty se mohou rozvíjet pomocí hypofýzy. Hypofýza má dva laloky, přední a zadní. Existuje ještě něco jako mezilalok, ten však hraje jen podřadnou roli. Přední lalok má mentální působnost, zadní lalok má citovou působnost. Přední lalok je spojen přímo s orgánem inteligence ve svatyni hlavy, zadní lalok s činnostmi svatyně srdce. Oba tyto laloky hypofýzy se k sobě navzájem chovají jako pozitivní k negativnímu. U mužů a žen je to odlišné. Lalok, který je u muže pozitivní, je u ženy negativní, a tak jsou obě pohlaví i v tomto ohledu polarizována opačně. Touto dvojí opačnou polarizací se může ve skupině, v níž jsou přijati jak muži, tak ženy, uskutečňovat velmi silný, dvojnásobně magický vývoj. Tímto způsobem se může vytvářet mohutná síla. Co na jedné straně odpovídá polarizaci hypofýzy muže, je na druhé straně dokonale doplněno polarizací hypofýzy ženy. Tak má skupina, v níž jsou zastoupena obě pohlaví, možnost předcházet všem nesnázím a všem následkům vycházejícím z aktivit hypofýzy. 170

Dále je nutné, aby obě nasměrování, mysticko-magické i filosoficko-magické, byla uplatňována nepřetržitě. Jakmile proto v určitém okamžiku začne skupina se svojí působností, od tohoto okamžiku nesmí být tento proces přerušen. Výhoda, kterou skýtá skupina, je víc než zřejmá. Pokud například skupina sta vážných žáků uplatňuje obě magická nasměrování, je přerušení téměř nemyslitelné. Když se navzájem neustále povzbuzují, pečují stále o to, aby dynamika jejich nasměrování neochabovala. Je-li neochvějně poskytována mentální a mystická podpora i osvěta, vyvíjí se nepřetržitá rezonance kolektivního potenciálu růží. Dotek základního gnostického proudu je pak nepřetržitý. Vysvětili jsme vám, že výkřik nouze duše vychází také z duševního centra ve svatyni hlavy, kde se nachází hypofýza. Tímto výkřikem nouze se rozvibruje růže srdce, ozvěna je vyslána přes sternum a ze sterna vychází magnetický impulz; gnostická odpověď proudí dovnitř a pokud je to možné, vrací se opět zpátky k jádru duše. Odpověď je tedy přijata poté, co byl vyslán výkřik nouze. Touha vychází z člověka; odpověď Gnose se vrací k výchozímu bodu. Jako žáci školy jste nepřetržitě nasměrováni na cíl stezky, na osvobození, a to nikoliv pro vás samotné, nýbrž pro všechny hledající. Jste spojeni ve skupině, a tím se vyvíjí nepřetržité, dvojnásobné magické nasměrování. Protože skupina nabývá na kvalitě, vnitřní hloubce a především skupinové jednotě, vzniká v určitém okamžiku vír elektromagnetické gnostické síly, který je bez přestání vytvářen protikladnou polarizací skupiny. Tak vzniká nejprve silové pole. Pokračuje-li tato aktivita dvojnásobného magického uplatňování, vyvíjí se pozvolna sedmeré štěpení silového pole, které nabývá na síle, a v určitém okamžiku se manifestuje Sedmerý Duch. 171

V prvé řadě je tedy nutné, abychom jako skupina na sebe vázali základní proud Gnose. Toho dosáhneme skupinovou jednotou. Stejnou měrou, jakou skupina roste a přibývá na kvalitě, bude se vždy část skupiny zaměstnávat tím, aby vyvolala gnostický proud a spojila se s ním. Když to dělají jako uvědomělí členové skupiny a oživují svou prací skupinu, pak to, co vyvolají, je vždy ku prospěchu všech, kteří jsou do skupiny přijati. Nyní snad jasně poznáváte velký význam skupinové jednoty! Je absolutně vyloučeno, aby přírodně zrozený člověk mohl udržovat svou pozornost nepřetržitě zaměřenou na Gnosi. Člověk má co dělat, aby splnil běžné každodenní povinnosti, a jsou chvíle, kdy musí ve svém nasměrování občas povolit. Ve skupině však i pak zůstává Gnose se členy spojena, neboť zatímco někteří musí polevit a uvolnit se, jsou tu opět jiní, kteří v práci pokračují. Tak pracujeme jeden pro druhého ve službě lidem. Setrváváte-li celou svou bytostí ve skupinové jednotě, pracujete pro sebe navzájem a společně na dosažení velkého cíle školy. Možná nyní také chápete velký význam dobrého organizačního plánu coby základny pro toto mysticko-magické nasměrování a filosoficko-magické uplatnění, na níž je možné dále nerušeně pokračovat. Jak je nádherné a nezbytné, že máme naše chrámy, naše centra a konferenční místa. Jak je to samozřejmé, že jsme v pospolitosti neustále nasměrováni na udržování celku a že také trvale směrujeme svou pozornost na případné těžkosti a potřeby, které se mohou vyskytnout v práci a kvůli práci. Bude vám nyní také jasné, proč ve škole musíme neustále dbát na to, aby se všichni, kteří smí vstoupit na pracoviště, a všichni, kteří jsou přijati do skupiny, plně podíleli na uplatňování této dvojnásobné magie. Všichni musí své žákovství dokonale zažívat, protože duchovní struktura je nesmírně citlivá. Dvojnásobnou působností jsme mohli v uplynulých letech realizovat magnetické 172

tělo, v němž jsme všichni přijati. A existuje působící Sedmerý Duch. Představte si však, že by naše pozornost ochabla, že by ve škole narůstal počet těch, kdo jsou nečinní, vyčkávající, pouze pozorující a ještě příliš dialekticky nasměrovaní. Taková skupina negativních členů by byla v magnetickém těle školy obrovským nebezpečím. Tato skupina by do něho vnesla jistou zemskou tíži a Svatý Duch by se musel z živého těla stáhnout. Nejprve by se magnetické pole změnilo opět na běžné silové pole, až by nakonec už nebyl možný ani základní dotek silovým polem, takže bychom se museli znovu vrátit k obvyklému stavu bytí tohoto světa. Tak je tomu vždy, když to jde s nějakým duchovním hnutím s kopce. Pokud takový případ v přítomnosti nebo v minulosti vzbudil váš zájem, pak jste se možná už tázali, jak to bylo možné, že určité duchovní hnutí, které dosáhlo svého vrcholného rozkvětu, náhle upadalo a velkou rychlostí se stalo skupinou bez života, prázdnou formou se statutem spolku a ničím víc, takže duchovním hnutím bylo už jen podle názvu. Příčinou toho je, že zmizelo duchovní napětí, které vyvolalo sílu a soustředilo ji kolem díla, že ochabla bdělá pozornost, a tak se všechno, co bylo získáno, opět rozplynulo. Proto musíme nepřetržitě dbát na to, aby při tom nebyli žáci, kteří ke škole náleží jen podle jména. Proto jsme po všechna ta léta vlažné žáky vždy co možná nejrychleji ze školy opět vyloučili. Proto jsme také povinni dbát na to, aby nevznikl žádný svár zevnitř, poněvadž vznikne-li ve škole disharmonie, rivalita, všechny tyto známé dialektické nesmysly, znamená to poškození magnetického těla. Potom je kvalita zkažena a již brzy se o magnetickém těle nedá mluvit. Ze stejných důvodů bylo také vždy naší povinností vyloučit každého, kdo sice chtěl být ve škole, ale nechtěl sloužit škole, nýbrž jen sám sobě, protože takový člověk představuje stálé 173

nebezpečí, byť by byl sebevíc přátelský, laskavý a vzdělaný. Raději jeden takzvaný nevzdělaný člověk, který zcela oddán stojí uprostřed pole školy, než tisíc takzvaných vzdělaných, kteří magnetické tělo poškozují. Ti prokazují nedostatek vzdělání, který je mnohem nebezpečnější, než je občanská nevzdělanost. Pokud tomu nyní rozumíte, pak pokud jde o vaši bdělost pro zachování zdravého magnetického těla, jsme již pěkně daleko na cestě. Pak budeme všichni společně bdít jako lvi a lvice, aby byl dokonale zachován celek. Jiným aspektem tohoto mystéria je, že jakmile se gnostické silové pole projevuje jako Sedmerý Duch, je v tomto světě uvolňován zcela nový základní gnostický proud. To je nádherný a podivuhodný aspekt! Základní magnetický gnostický proud, který až do nedávna působil v tomto světě, který mohl alespoň v určité míře ještě působit, byl proud klasického Růžového Kříže, ve zmenšené míře záření bratrstva Katárů a v ještě menší míře záření bratrstva Manichejských. Podle toho totiž, jak nějaké magnetické tělo pokračuje ve svém vývoji, souhlasně s tím vyzařuje Sedmerý Duch do tohoto těla stále vyšší vibrace. Proto je takové tělo stále méně způsobilé k tomu, aby v pomáhajícím a volajícím smyslu zasahovalo do života obyvatel našeho světa. Záření klasického Růžového Kříže a ještě starších bratrstev jsou tudíž stále méně schopná působit v této přírodě jako volající, protože se příslušná magnetická pole neustále dále vyvíjejí. Dosahují stále vyššího stupně zušlechtění, a tím se od nás stále více vzdalují. Z tohoto důvodu musí úkol starších skupin pokaždé znovu převzít nová skupina. Pro obyvatele noci musí být tedy vždy znovu vytvořeny nové možnosti, aby mohli jít stezkou záchrany. Proto jsme tak šťastní, že moderní duchovní škola, když nyní podala 174

důkaz, že vlastní magnetické tělo, sedminásobné pole záření, zároveň zjevuje nový základní gnostický, horizontálně nasměrovaný proud, který se mimořádně hodí k tomu, aby sloužil modernímu volajícímu dílu Gnose. Tak se naším uplatňováním dvojnásobné magie zrodil, smíme-li to tak nazvat, nový propagační aparát, nové zářící pole Svatého Ducha pro hledající lidi našeho století. Není to velkolepé? Tím ale není mystérium spásy ještě zdaleka vyčerpáno. Vzhledem k tomu, že nyní jako skupina vlastníme magnetické tělo, nové životní pole, v němž na nás všechny působí Sedmerý Duch a zasvěcuje nás, a tudíž tvoříme nový článek v gnostickém řetězci, tedy jsme také na cestě a také na ní děláme pokroky a jsme rovněž přijati do procesu zušlechťujícího záření, vzrůstá zároveň i naše kolektivní gnostická vnímavost. Tak jako jsme v minulých letech prokázali, že jsme přístupní pro dotek gnostického Růžového Kříže, bratrstva Katárů, Manichejských a Essenských, právě tak se budeme stále více otvírat dalším, vyšším zářením, a to ve stejné míře, v jaké se budeme v magnetickém těle dále rozvíjet a postupně zušlechťovat. Proto se v současné době pro nás vytváří opět nová, vyšší oktáva vývoje a začíná pro nás nový den zjevení. Sotva jsme prožili první ranní hodinu dospělosti nového magnetického těla, již je zde rozbřesk nového dne. Opět nás čeká nový den růstu a rozvíjení. Tak se krok za krokem ubíráme dál, aniž bychom kdy mohli říci, že požehnání, výsledek uplatňování dvojnásobné gnostické magie, je vyčerpáno. Za každým požehnáním je skryto opět další požehnání.

175

IV – 8 ZVĚSTOVÁNÍ EVANGELIA

Je nám dopřáno naznačit ještě jeden aspekt zázračného mystéria spásy. Magnetické pole naší školy je současně vyvinuto tak dalece, že se v něm zřetelně manifestovaly dva paprsky Sedmerého Ducha: paprsek schopnosti a paprsek světla. Každý žák, který na základě nového životního postoje ví, jak získat poklady nového životního pole, je pak také sám vlastníkem rozvíjející se schopnosti Svatého Ducha. To, co tento žák potom vlastní, také může, smí a musí ve své době uplatnit ve službě velkého díla. Řekli jsme vám již, že základním gnostickým zářením, které nyní vychází z magnetického těla školy, se vyvinula nová získávající schopnost, volající, probouzející záření. Tato schopnost se ale vztahuje pouze na základní záření. Avšak brzy, když více žáků získalo účast na Sedmerém Duchu a ten v nich žije a uvolňuje se v nich, mohou pak s těmito v nich uvolňovanými paprsky pracovat všichni. Potom pracovníci osobně nově oživují práci. Proto se dá právem říci, že vzhledem k tomuto nadcházejícímu vývoji vězí škola skutečně ještě v dětských střevíčcích. V příštích desetiletích zažije škola nesmírný rozmach, a co je nejdůležitější, bude působit velkou silou. Budete si o tom moci učinit představu, když se rozpomenete na Bibli. Ve Skutcích apoštolů je jasně popsáno, k čemu bylo první křesťanské společenství uschopněno, když mohlo a smělo 176

pracovat ze Svatého Ducha, se Svatým Duchem a skrze Svatého Ducha. Budou-li zakrátko naši pracovníci rovněž moci a smět hovořit a jednat z tohoto Svatého Ducha, ani jediná duše s možnostmi blížícími se našemu pracovnímu poli nám již nebude moci vyklouznout. Potom naši pracovníci již nebudou přicházet, tak jako je tomu ještě teď, pouze s nasazením svého nadšení, své chuti do práce, své lásky ke škole a svého porozumění filosofii, ale budou přicházet se silou. Již tehdy, je-li ve vás přítomna druhá schopnost – začíná-li ve vás zářit světelné zrození Boha – jste dokonale schopni působit ze Svatého Ducha a skrze Svatého Ducha. Potom můžete uplatňovat transfiguristickou magii. Dokážete si představit, co se pak děje. Kdo začíná žít ze světla světelného zrození Boha, zatímco nová duševní síla naplňuje celou jeho bytost, může přímo a dokonale uplatňovat první schopnost. Když vstoupíte do školy a jste přijati do jejího magnetického pole, sternum doslova vdechuje první aspekt Svatého Ducha, gnostickou sílu. Tato gnostická síla se stává vaší schopností, první schopností. Proniká do vaší krve a jedné části vašeho nervového systému a zapálí čtvrtý svícen ve svatyni hlavy. Je-li pak tato schopnost ve vás přítomna a roste, můžete ji v tomto okamžiku použít nejdříve jen k sebeuskutečnění, abyste s její pomocí pronikli k druhé schopnosti, ke světelnému zrození Boha. Avšak od té doby, co se ve vás vyvíjí světelné zrození Boha, jste schopni používat první schopnost ve službě mnoha hledajícím lidem. Pak s touto schopností vstoupíte do pracovního pole školy a budete sklízet úrodu duší, lovit duše z moře života. Nyní jistě poznáváte, k čemu to všechno vede, jestliže to jako skupina jednou uskutečníme v praxi. Potom naplníme všechno to, co také dokázali bratři a sestry starých bratrstev. 177

V tomto ohledu se pro nás v Evangeliu nadzdvihl cípek závoje. Vzpomeňte si na závěr Markova evangelia. Říká se tam (Mk 16;15): „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ Ortodoxní křesťanství to chápalo tak, že evangelium je zaznamenáno v knize, ve svaté knize, a že tedy lidé musí vyjít do všech zemí světa a hovořit tam z této knihy. Ale tak to v Evangeliu není myšleno! Evangelium je princip síly, a přinášet evangelium znamená působit mezi lidmi silou, touto silou vyzbrojeni vyjít do všech míst světa. Markovo evangelium pokračuje takto: „Kdo věří a je pokřtěn, bude spasen.“ Vzpomeňte si na to, o čem jsme hovořili předtím. Tehdy jsme poznali, co to znamená být v pravém slova smyslu pokřtěným křesťanem. Znamená to vlastnit princip Jana, první gnostický princip, první schopnost ve vlastní bytosti. Necháme-li tuto schopnost s dokonalou vírou v sobě působit tak, že se nakonec projeví světelné zrození Boha, zažijeme to jako spásu. Ortodoxní křesťanství rozumí těmto slovům takto: „Pokud jste uvěřili tomu, co vám bylo z vnějšku řečeno, a jste-li pokřtěni vnějším, symbolickým znamením křtu, pak po tomto životě, až zemřete, zdědíte blaženost.“ Je vám známo, že je to takto popisováno. Vy ale již můžete vědět, že je to absolutně falešné. Když se, probouzeni, voláni základním zářením, plni důvěry a víry blížíte k duchovní škole, vniká do vás gnostické záření a jste tímto způsobem „pokřtěni“, potom při věrném vytrvání na této cestě s jistotou získáte účast na spáse. Spása mimo jiné znamená sebeuskutečnění podle božského plánu spásy, nové zrození v univerzálním světle. Spása v tomto smyslu tedy znamená: být pozvednut do světelného zrození Boha. Stojíte-li pak takto ve světelném zrození, plni víry, naplněni znamením vnitřního křtu a nabiti vnitřní silou, potom jste, jak to vyjadřuje apoštol Marek, schopni „vymítat ďábly, mluvit novými 178

jazyky, odhánět hady, a kdybyste vypili něco smrtícího, neuškodí vám to; na nemocné budete vkládat ruce a oni se uzdraví.“

179

180

PÁTÝ DÍL TRANSFIGURACE DUŠE A TĚLA

181

182

V–1 VÍRA, NADĚJE, LÁSKA

Ve vývoji transfiguristické školy začíná základní záření Gnose sílit. Toto základní záření se nachází v tomto světě všude a nemohli byste jmenovat žádné místo na světě, kde by nebylo přítomno. Je všeobsáhlé a vychází z magnetického těla bratrstva, které se v předcházejících staletích podílelo na osvobození a jehož zářící glorie září do dialektického životního pole. Skutečnost, že takovéto bratrstvo transmutuje univerzální gnostické světlo, má pro zbývající lidstvo ve světě dialektiky mimořádný význam. Kdyby tomu tak nebylo, potom by obyvatelé noci nemohli toto základní záření zachytit. Práce duchovní školy může začít jenom díky jeho přítomnosti. Škola je svým nasměrováním na cíl a skupinovou jednotu schopna toto základní záření vázat na sebe a tím je přivést k rotaci, takže kolem pracovního pole školy nakonec vznikne silové pole. V silovém poli se pak toto základní záření koncentruje a podle vibrace a druhu se s ním a se skupinou uvede do dokonalého souladu, aby se nakonec rozštěpilo v sedm paprsků. Tato poslední manifestace se nazývá vylití Svatého Ducha. To znamená, že těchto sedm sil se projeví ve všech, kteří se nacházejí v silovém poli. Tak je silové pole skutečně životním polem. Formuje se ve světelné pole, v magnetickou kouli, v novou zemi. Všichni, kteří jsou s ním spojeni, se zásadně a strukturálně mění, transfigurují. 183

Tento nový vývoj probíhá velmi pomalu, postupně a harmonicky, avšak v nezadržitelném tempu. Kdo tedy jde s námi, kdo chce s námi pobývat v magnetickém poli školy, musí počítat s tím, že bude v tomto tempu stržen s sebou, buď ke vzkříšení, nebo, kdyby se ukázal nepřizpůsobivým, k pádu. Zatímco ostatní lidstvo setrvává ve svém obvyklém magnetickém těle přírody a v něm zaostává, začíná pro všechny, kteří jsou přijati do nového pole, jasně poznatelná cesta, a to hned na začátku velkého obnovovacího procesu. Začíná totiž přeměna, a ta byla ve všech staletích vždy naznačována pojmy cesta nebo vydat se na cestu. Je to tedy rozloučení. Obě skupiny se rozdělují; běžní obyvatelé noci zůstávají pozadu, avšak ti, kdo hledají nové ráno, odcházejí, vyrážejí na cestu. Změna těchto oddělených pokročí v určitém okamžiku tak dalece, že se oba světy navzájem ztratí z dohledu. Dlouho před tím nastane okamžik, kdy entity ze starého světového řádu nebudou již moci být do nového řádu přijati. Vzdálenost bude příliš velká, rozdíl příliš pronikavý. Avšak dokud je přestup ještě možný, musí transfiguristická duchovní škola samozřejmě učinit vše pro to, aby přestupu dosáhl co největší počet entit. Tady máte klasický úkol převozníka, který musí všechny poutníky převézt přes Styx, hraniční proud. Tato práce bude brzy prováděna výlučně na bázi nového základního záření, které vychází z moderní duchovní školy. Řekli jsme právě, že základní záření v této přírodě pochází od předcházejícího bratrstva, které již dosáhlo osvobození. Toto vyzařování základního gnostického světla převzala moderní duchovní škola 20. srpna 1953. Od tohoto dne skutečně existuje magnetické tělo moderní duchovní školy. Naznačujeme tím, že se v tomto poli začalo manifestovat sedm paprsků Svatého Ducha. Proto jsme řekli, že práce převozníka a snaha vylovit 184

z moře života ještě teď co nejvíce duší, se děje výlučně na bázi nového základního záření, jehož působnost je volající a probouzející a vyzařuje na celý svět. Tato působnost musí být nyní pokud možno co nejrychleji podporována pracovníky, kteří se vydávají sklízet úrodu a kteří svou práci vykonávají v Sedmerém Duchu a s pomocí Sedmerého Ducha. Nyní se práce ve škole ještě z velké části děje s pomocí ohně prorockého slova, podněcovaného pouze vírou spojenou s Gnosí. Avšak později bude práce konána ze samotného naplňujícího se nového života, který dotyčného pracovníka zasáhl. Pracovník pak všem, kteří jsou ještě v poli noci, řekne: „Pohleďte, nyní jsem ještě s vámi, ale brzy přijde doba, kdy s vámi již nebudu. Nyní je archa, nebeská loď, nové magnetické tělo školy, nové životní pole, ještě s vámi, a vy, pokud chcete, můžete splnit podmínku a ještě teď vstoupit. Ale jakmile bude, viděno časoprostorově, oddělení mezi vámi a námi definitivní, nebude již tento vstup možný, neboť pak Gnose sama zavře dveře archy.“ Tento úvod byl nutný, abyste pochopili, jak je nezbytné všechny tyto věci objasňovat veřejnosti, neboť „hora est“ zaznívá důrazněji než kdy dříve, potom, co se od 20. srpna 1953 silové pole, magnetické tělo školy, chystá zjevit v sedmi vlastnostech, v sedmi paprscích. Svatý Duch se na nás začíná vylévat a dva paprsky Sedmerého Ducha, paprsek schopnosti a paprsek Božího světelného pole, jsou již zřetelně poznatelné. Proto nadešel čas vzpamatovat se a přizpůsobit se. Spásný vývoj se vás již musí dotknout, a to v prvé řadě již pro rozloučení. To je prozatím nejdůležitější a v tomto ohledu musí každý žák sám se sebou vybojovat velký psychologický konflikt. Mluvili jsme právě o rozloučení v okamžiku, kdy se obě magnetická pole – nové tělo školy a magnetické pole běžné 185

přírody – od sebe vzdálí tak daleko, že už žádné překlenutí není možné. V tomto okamžiku je přírodovědecky slaveno rozloučení. Existuje ale ještě jiné rozloučení, totiž rozloučení se světem, které musí každý žák učinit již tehdy, když vstupuje do nebeské lodi, do magnetického těla školy. Žák musí z nitra vědět, že je takové rozloučení nutné. A mimo to se smí přesvědčit o tom, že je takové rozloučení absolutně možné a že se dá velmi snadno uskutečnit. Moderní duchovní škola by od vás nikdy nevyžadovala něco, co byste nemohli vůbec anebo jen s námahou a velkými obtížemi udělat. Říkáme to s velkým důrazem, protože je vyloučeno, aby žák mohl trvale existovat ve dvou polích. Nyní ještě žijete v přechodné fázi a podílíte se na dvou světech. Neexistujete jen v této přírodě, ale jako žáci existujete také v novém životě. To je ovšem nemožný stav, který může být pouze dočasný. Proto je nutná volba. Jakmile jsme jako skupina učinili pozitivní volbu, začala škola zažívat nádherný vývoj. Od té doby již nepokračujeme v tempu, které jsme velmi dobře znali z let před rokem 1953, nýbrž uháníme vpřed rychlostí přímého dálkového rychlíku. Pak nás jako zázrakem potkal rozmach duchovní školy. Už kvůli tomu je nevyhnutelná volba. Kázání na hoře vám vysvětluje, že musíte zvolit mezi Bohem a mamonem. Mamonem je často myšlen bůh peněz, a v jistém ohledu oprávněně. Ale to není nejhlubší smysl Kázání na hoře. Pod mamonem musíte rozumět všechno, co je z tohoto světa. Proto ta volba mezi Bohem a mamonem. Duševní problémy, které brání volbě a rychlému uskutečnění, tkví zejména v oblasti nejrůznějších obav o sebezáchovu. Myslíte si, že se nemůžete rozhodnout kvůli svým dialektickým potížím. Myslíte si, že ani v tomto nedokážete nic dobrého, protože jste již na tolika běžných životních těžkostech ztroskotali. 186

My vám ale říkáme, abyste se rozpomenuli na slova evangelia: „Kdo svůj život ztratí kvůli mně, ten jej nalezne.“ Nechte své dialektické potíže být tím, čím jsou. Nepokoušejte se je rozmotat, protože s každým uzlem, který rozmotáte, jiné dva možná ještě silněji utáhnete. Na zmatek, na labyrint běžné přírody, ještě nikdy nikdo nenašel na horizontální úrovni žádné řešení. Kdybyste labyrintem života procházeli křížem krážem, nacházeli byste jen stále nové cesty, stále nové dveře, a za každými dveřmi by byl opět jiný labyrint. Z něho tu neexistuje žádné východisko! Nechte své dialektické těžkosti být tím, čím jsou, a vytraťte se vy sami. Rozlučte se sami se sebou, a tím i se svými těžkostmi. Od svých těžkostí a strastí se osvobodíte jen tehdy, když se osvobodíte sami od sebe. Proto je nutné vědomé zrušení sebe sama. Staří gnostikové to nazývali rozlomením já, endurou. V Evangeliu pravdy od Valentina je to rovněž jasně vyloženo. Upozorňuje na to i mýtus o Noemově arše, v němž se kromě toho konstatuje, že do archy byla vzata po páru všechna polní zvěř. Tomu se lidé často smáli, stejně tak jako skutečnosti, že staří Egypťané kladli do hrobů potraviny. Vy ale musíte pochopit, na čem se to zakládalo. Podobné příběhy a zvyky symbolizují vědění a zkušenost zasvěcenců všech dob, že totiž v novém životním poli, v němž se projevuje Sedmerý Duch, je nové rase k dispozici veškerá výbava na cestu k praktickému použití v magnetickém těle. Všechno, co potřebujete a co si jen můžete přát, je přítomno v Sedmerém Duchu. Tím chceme jen říci, že musíte všechna svá psychologická „ano – ale“ odložit stranou a můžete být naplněni vnitřní radostí, která pochází ze vzrůstajícího porozumění a změněného života. Kéž byste jasně rozpoznali, oč jde! Pryč se strachem! Budete-li dál lpět na svých rezervách, prokážete tím strach, sebestřednost a lásku ke všemu starému. Jestliže opravdu se všemi konsekvencemi 187

hledáte nové království, všechny ostatní problémy se tomu podrobí. Teď ještě možná vidíte „temný obraz“, ale pak budete vidět tváří v tvář. Tím jsme již u tématu, o kterém chceme nyní pojednat. Pavel říká v 1. listě Korintským, kapitole 13: Nyní vidíme skrze zrcadlo temný obraz, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám po částech, pak ale poznám, jak jsem poznáván. A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z té trojice je láska. V nejvyšší části svatyně hlavy jsou centra vědomí, inteligence, vůle, myšlení a smyslových orgánů. Vzpomeňte si nyní na celou tu nezměrnou přírodní minulost vašeho mikrokosmu. Kolik obyvatel znal váš mikrokosmos? Nesčíslně! Souhrn této přírodní minulosti je uložen v plexu sacralis na dolním konci páteře; tam leží svinutý had kundalini, který vás spojuje s karmickou přírodní minulostí. Mezi tímto svinutým hadem přírodní minulosti a vašimi orgány inteligence leží cesta hadího ohně. Když se v takovémto strukturálním stavu díváte na Gnosi, na školu a její úkoly a přemítáte o magnetickém těle školy, o spáse, která před vámi vyvstala, pak vlastně zíráte do „temného obrazu“. Pak na základě toho, co jste ve škole o těchto věcech slyšeli a díky doteku vnitřního světla z toho něco málo s námahou chápete, ale plné pochopení z přímého nazírání vám ještě chybí. Vlastníte pouze „temný obraz“, vědomí, jehož nejvyšší aspekt je ještě plně 188

uzavřen, své přírodní vědomí, které je v centru vašich orgánů inteligence zcela ovládáno hadem kundalini, ve vás svinutou přírodní minulostí. V takové temnotě všechny linie splývají a na duši padá nejistota, strach a pochybnosti. Když vám říkáme: „Zažeňte strach, který vás naplňuje,“ není to v žádném případě proto, že bychom neuznávali jeho skutečnost, a rozhodně jej nechceme podceňovat. Tento strach ve skutečnosti opravdu existuje. Chcete-li však s touto duševní bídou skoncovat a dokonale „poznat“ a „vidět tváří v tvář,“ potom musíte pochopit, že existují tři stupně, na něž musíte vystoupit. Chováme respekt ke každému bratru a ke každé sestře, kteří své duševní pochybnosti a obavy dají jasně najevo, popřípadě o nich hovoří, když pak ale tito bratři a tyto sestry také na ty tři stupně vystoupí. Ovšem když se na tyto tři stupně, které pro ně byly vytesány a jsou pro ně s láskou připraveny, rezolutně zdráhají vystoupit a přitom dál mluví o úzkostech své duše, pak k nim nechováme žádný respekt, protože pak jsou to hlupáci. Budete-li ve vodě a kvůli bahnitému břehu nebudete moci sami vystoupit na břeh a my vám podáme ruku a řekneme vám: „Podejte nám ruku, my vás vytáhneme,“ ale vy naši ruku nepřijmete, přičemž budete dál naříkat, co pro vás potom můžeme udělat? Chcete-li však skoncovat se svou duševní bídou, chcete-li dokonale poznávat a hledět tváří v tvář, potom existují tři stupně, které vedou k cíli. Zaprvé je to nepodmíněná víra jako důkaz toho, že jste slyšeli volání, že toto volání Gnose vibruje ve vaší duši, že jste proto přišli k duchovní škole a že chcete být tomuto volání, které vás probudilo, věrní. To je víra. Víra není nerozumné akceptování něčeho, co je nařizováno shora, nýbrž především absolutní porozumění, vhled na základě vnitřního doteku světla, takže žák říká 189

z nitra: „Jdu, připojuji se; sice ještě zírám do temného obrazu, nicméně jsem zažil volání, a proto přicházím.“ To je vystoupení na první stupeň. V tomto okamžiku je tu sice ještě „temný obraz“, avšak v tomto stavu víry je čas od času zažíván světelný záblesk, vyvolaný například chrámovou službou, takže vidíte jakoby zdáli zaslíbenou zemi. Duši pak prostoupí vlna radosti a nadšení a vy jste zase jednou unikli ze svého duševního vězení. Protože ale váš stav vědomí ještě není od základu změněný, nemůže být takový stav osvícení trvalý. Jakmile na vás začnou věci obvyklé přírody znovu uplatňovat své nároky, vše se změní v protiklad. Když však vytrváte, můžete vystoupit na druhý stupeň. Prokáže-li se víra být silnou, nehledě k ještě nevyhnutelným pádům a vzestupům duše, vystoupíte na stupeň naděje. Ve vaší duši se pak zabydlí první paprsek Svatého Ducha. Tento paprsek nazýváme schopnost. V tomto stadiu žákovství, přibližování se ve víře a skrze víru, vproudí gnostická síla přes sternum, růži, tymus, krev a automatický nervový systém do vaší bytosti. Přes medulu, která je spojena se srdcem, proniká pak nové světlo dovnitř a stoupá do věžní komory, kde zapálí čtvrtý svícen ve čtvrté mozkové dutině. Je-li zapálen tento čtvrtý svícen v duši, začíná v duši zářit světlo naděje. Ve věžní komoře, čtvrté mozkové dutině, se nachází hypofýza. Ta má dvě velmi důležité části, a sice přední lalok a zadní lalok. Přední lalok vás spojuje přímo s orgány inteligence v hlavě a stejně tak i se smyslovými orgány. Přes přední lalok jsou gnostické impulzy a dotek Svatého Ducha přenášeny na myšlení, chtění a na smyslové orgány. Proto je naděje víc než víra, jak to stojí v Bibli. Gnostické radiace vnikají u žáka přes systém sterna dovnitř, stoupají vzhůru ke čtvrtému svícnu a zasahují tam hypofýzu. 190

Přes přední lalok hypofýzy pronikají paprsky světla, které hoří ve čtvrtém svícnu, pozvolna k nejvyššímu bodu svatyně hlavy. Proto je naděje víc než víra, protože naděje je začínající probleskující světlo, které přivádí celou duši do nového stavu. Člověk naplněný nadějí je tedy i v duchovní škole zcela jiným člověkem než věřící člověk. Věřící člověk si může o člověku naplněném nadějí myslet, že je to velký optimista. Avšak člověk, který je naplněn nadějí, není povrchním optimistou. Je to radostný, zářící člověk. Takovému člověku září z očí radost, neboť má odvahu a dokáže se rozhodnout v zásadních věcech. Ve světle naděje vidí nový životní stav jasněji než dosud. Proto je v Bibli naděje přirovnávána k přilbě, ochraně svatyně hlavy, která vzniká z duchovního světla. Víra je ze silového pole, avšak naděje září z prvního paprsku Svatého Ducha, prvního paprsku Sedmeré síly. Ve víře je možné vidět skutečnost nového života jakoby z dálky. V naději zažíváte blízkost tohoto nového života. Je logické, že třetím stupněm je láska. Láska je stav sjednocení, spojení, stav absolutní jednoty. V našem smyslu je tato láska sjednocením s Gnosí, druhým paprskem Sedmerého Ducha. Spojení existuje již ve víře, a ti, kdo zemřou ve víře, zažívají tuto milost ve vakuu Šambaly. V naději je spojení s Gnosí užší, vroucnější. V lásce je spojení dokonalé. Díky druhému paprsku žák potom zažívá přes čtvrtý svícen gnostické naplnění celé svatyně hlavy. Magnetické spojení s dialektickou přírodou je pak pozitivně přerušeno a hlava a srdce se zrodí v Gnosi jako dokonalá jednota. Láska, která se v tomto smyslu manifestuje v definitivně obnovené jednotě hlavy a srdce se všemi následky, nad nimiž se tají dech, je vskutku světelným zrozením Boha, vzkříšením Krista v člověku.

191

V–2 POMÍJIVÉ A NEPOMÍJIVÉ SÉMĚ

„A tak zůstává víra, naděje a láska, tyto tři; ale největší mezi nimi je láska.“ Nepochybně jste o těchto slovech přemýšleli a v sebeanalýze zkoumali, kde se sami, co se týče těchto tří stupňů, nacházíte. Opakujeme: fáze víry je fáze základního gnostického doteku. Vaše opravdu oddaná reakce vás vede k fázi prvního paprsku Svatého Ducha, k naději. Fáze lásky je pak druhým dotekem Svatého Ducha, světelným zrozením Boha. Při prvním doteku sedmerého Ducha se v žáku uvolňuje schopnost; při druhé působnosti záření vniká magnetické fluidum silového pole přes hypofýzu do nejvyššího bodu svatyně hlavy a následně je tímto proudem síly rozžhaven celý mozkomíšní nervový systém. Jakmile v žáku působí tento druhý proud Svatého Ducha, v kandidátovi svítá, smí slavit zrození světla. To je velmi důležitá zkušenost. Představte si, že jste dovedeni do nějakého temného prostoru, v kterém jste nikdy předtím nebyli, že jste se tedy ocitli v situaci pro vás zcela nové. Sice jste byli předem velmi dobře informováni, že to takto přijde, není to tedy žádné přepadení. Víte, že v tomto prostoru existujete a že vlastníte určitou schopnost. Přibližně takový je stav, v jakém se nachází většina žáků moderní duchovní školy. Stojí v prostoru nového životního pole 192

magnetického těla školy, pro ně ještě temném, a obdrželi v něm schopnost se v tomto prostoru nového životního pole pohybovat. Avšak v temnotě, v níž dosud žijí, nemohou tuto schopnost ještě správným způsobem uplatnit, nanejvýš experimentálně. To ovšem s sebou vždy přináší velké nebezpečí, neboť mohou upadnout, vzájemně do sebe narážet a zraňovat se. Proto musí čekat na denní světlo. Jakmile je zde světlo, mohou tento prostor vidět, vnímat jeho hranice, určit své vlastní místo a přejít k novému činu. Jistě vám bude i bez dalších příkladů jasné, jak důležité je světlo a svět světla, který budete potom vidět. Jako bratři a sestry v novém magnetickém těle školy víte, že ten jiný svět světla je zde, že vás svět gnostického světla objímá. Věříte v ně s vnitřní jistotou světla, jež se vás dotklo. Naplněni touhou po spáse, kterou ve vás naléhání světla probudilo, vkládáte do něho naději a čas od času do vás pronikne světelný paprsek pravé skutečnosti. Avšak jinak pociťujete zatím jen temnotu, a tato zásadní temnota vám brání plně okoušet blaho všeho toho, co vám bylo darováno. Nejste zcela neschopní, to rozhodně ne, protože jste svůj rozum uvedli do harmonie s tím, co svou vírou a nadějí zažíváte jako pravdu. Ale i když je tu rozum, tak je to přece jenom ještě dosud temný rozum. Rozumově vidět, poznávat ve světle univerzální moudrosti, je vždy abstraktní. Opravdu vidět je konkrétní. Rozumově vidět je nadějné očekávání budoucnosti, opravdu vidět je dnešek. Dokud ve vás ještě nemohlo nastat světelné zrození Boha, existujete ještě v bytosti běžné přírody, v časoprostorovém řádu. Ale touha po světle je vám vrozena, a proto také snaha je dosáhnout je stejně tak stará, jako touha sama. Touha žije také ve vás. Musíme vám však ještě jednou říci, že u této touhy po světelném zrození Boha číhá jedno velké nebezpečí, a sice nebezpečí negativního nebo pozitivního okultního 193

vývoje a v důsledku toho případně světelné zrození v zrcadlové sféře. Nebezpečí okultního vývoje bude pro ty, kteří k němu mají určitý sklon, v nadcházející době mnohem větší, přestože světelné zrození v zrcadlové sféře nemá nic společného se světelným zrozením Boha v duši. Nemáme nejmenší zájem vám popisovat a vysvětlovat okultní metody, spokojíme se tedy s konstatováním, že i okultní metody jsou spojeny s činností hypofýzy a pinealis. Mohlo by se vám zdát, že Gnose postupuje stejnými cestami jako okultismus a že je zde rozhodující pouze cíl. Tento cíl by pak určil, co je bílé a co je černé. Mohlo by se pak říct, že transfigurismus je přece něco jako bílá magie. Ale tak tomu zcela určitě není! U žáka se dá okamžitě zjistit, zda používá okultní metody nebo zda jde cestou transfigurismu. To se dá na jediný pohled a po chvilce pozorování chování dotyčného okamžitě poznat. Je vám známo, že hypofýza se nachází hned nad prodlouženou míchou. Věžní komora leží tedy na vrcholu hadího ohně. Hypofýza, jíž se také někdy říká „zvon ve věžní komoře“, je s tímto hadím ohněm a se všemi orgány, které s ním souvisí, úzce spojena. Dá se říci, že hypofýza je nejdůležitějším orgánem vnitřní sekrece celého tělesného systému. Pokud je nám známo, neexistuje v těle jediný orgán, který by neměl co do činění s hypofýzou. Různé hormony, jež produkuje, hrají nesmírně velkou roli v celém tělesném systému. Je proto logické, že v tomto ohledu existuje také zpětné působení. Tak jako je hypofýza spojena se všemi orgány v těle, tak také všechny tyto orgány zase mají vliv na hypofýzu. Vzpomeňte si například na sexuální orgány. Ty jsou s hypofýzou spojeny ve zcela zvláštní míře. Sexuální orgány jsou přímo spojeny se sakrální čakrou, která se v systému hadího ohně nachází ve výši kostrče. Přes tuto čakru jsou sexuální orgány přímo spojeny s věžní komorou, čtvrtým svícnem, tedy se samotným duševním centrem. 194

Věžní komora, hypofýza, nejvyšší bod prodloužené míchy, a čtvrtý svícen tvoří dohromady vlastní duševní centrum. Toto duševní jádro, jádro vědomí člověka, je přes hadí oheň a sakrální čakru přímo spojeno se sexuálními orgány. Tyto tedy jsou nejen rozmnožovacími orgány v obvyklém animálním smyslu slova, nýbrž doslova rozmnožují vše, co myslíme, cítíme, o čem přemýšlíme a po čem toužíme. Sexuální orgány vlastní dokonalou vnitřní sekreci, a viděno étericky, jejich akční rádius je neobyčejně rozsáhlý. Projevy jako žárlivost, nenávist, vznětlivost a jim podobné se zrcadlí nejen na čele, ale jsou též ve vysoké míře erotické, sexuální, rozšiřují tvořivou sílu. Také známé žvanění, nekonečné tlachání, hodiny trvající klábosení souvisí bezprostředně se sexuálními orgány. Poukazujeme zde tedy na nepřetržitý erotický stav lidské bytosti, trvající od časného rána až do pozdního večera. Při těchto erotických činnostech je neustále vypuzováno éterické sémě, které druhé lidi, kteří jsou pro ně přístupní, nenechá na pokoji. V tomto případě je to pro toho, kdo se tomu poddává, jistý druh sebeukájení. Jedná se vždy o akt tvoření, přičemž je každý člověk, muž i žena, oboupohlavní, hermafrodit. Vzpomeňte si opět na oba laloky hypofýzy, kde je jeden pozitivní ve srovnání s tím druhým, který je polarizován negativně. Jeden je mentální, druhý mystický, přední lalok je mužský, zadní je ženský; nadto každý lalok hypofýzy sám vlastní dva póly. Duševní jádro není tedy ani mužské, ani ženské. Nedá se mluvit o mužské nebo ženské duši. Správné je říci, že duše člověka je neutrální. Duše sice zná dva typy, které se v důsledku známé opačné polarizace od sebe liší. Tato opačná polarizace duševních jader ve svých výsledcích způsobuje rozdílnost utvářených forem – mužského těla a ženského těla.

195

Když tedy běžné, dialektické já sídlící v hypofýze vysílá své žádosti, svá přání a své touhy, pak se tento proud pokaždé ubírá známou cestou. Každá touha já vždy vyvolá sexuální proces, čímž vzniká tvůrčí akt. Jeden proud této touhy směřuje ve svém působení navenek a jeden proud tohoto působení směřuje dovnitř. To platí i v případě, je-li já naplněno touhou po osvobození. Tato touha proudí hadím ohněm dolů a sakrální čakrou pronikne do svatyně pánve a zasáhne tam sexuální orgány a lidské semeno. To je zmíněným proudem přeměněno, takže se uvolní určitá síla. Část této síly září navenek, druhá část odpovídá na touhu já a proudí vzhůru. Ta část síly, která se obrací směrem vzhůru, se vrací zpět k hypofýze: jakmile odpověď svatyně pánve září nazpět a je opět absorbována sakrální čakrou, vysílá tato čakra jeden proud k plexu sacralis, kde se nachází svinutý had kundalini. Druhá část stoupá vzhůru, zpět k hypofýze. Proud přeměněného semene, který se obrací směrem ven, jde cestou přes krev, lymfatické orgány, smyslové orány, zejména přes oči, hrtan a také přes éterické tělo člověka. Na základě tohoto jednoduchého výkladu můžete jasně rozpoznat rozdíl mezi okultním vývojem a transfiguristickým vývojem. Okultní cesta ukazuje následující obraz: přírodní já si přeje světelné zrození, osvobození v novém životě. Tímto zaměřením, sladěným s touhou po světle a v mnoha okultních školách často podporovaným určitými cvičeními, je z duševního centra, čtvrté mozkové dutiny, vyslán proud síly, který se rozštěpí. Jeden proud je puzen vzhůru a naplní horní část svatyně hlavy; tím se uvede do pohybu myšlení, nato chtění a následně po magnetické krmi touží mozkové centrum pinealis. Jeden proud se žene přes hadí oheň a sakrální čakru dolů do svatyně pánve. Lidské semeno se naznačeným způsobem přemění, a tím je, jak to ani jinak nemůže být, celý tělesný systém, celá osobnost v souladu s touhou. 196

Někdy říkáme, že někoho sžírá touha. Toto sžírání, stárnutí a chřadnutí v důsledku touhy není nic jiného, než erotický výsledek vývoje věcí. Vytrvá-li člověk ve svém snažení, zůstane-li zaměřen na touhu já po světle a uplatňuje-li přitom určité metody, v nichž jsou okultní žáci vyučováni, potom se v jistém okamžiku svinutý had kundalini rozvine. Nepřetržitou okultní, erotickou činností se síla ležící na dolním konci hadího ohně v plexu sacralis uvolní a razí si cestu vzhůru. Tento proud minulosti, nahromaděné karmy, pak obsadí celou bytost. Had, který v sobě nese celou minulost mikrokosmu, proud kundalini, probuzený neustále opakovanou tvůrčí činností, stoupá v hadím ohni, jenž se touto tvůrčí činností stává stále více vodivým, dále vzhůru a v určitém okamžiku dospěje až k duševnímu centru ve věžní komoře a prorazí k mozkovému centru, k pinealis. Celá svatyně hlavy je pak spolu s hadem kundalini uchvácena stejným vibračním polem, a tím vznikne tzv. vědomí ve vyšších oblastech zrcadlové sféry s jasnovidností a podobnými jevy. V průběhu let jsme mohli opakovaně konstatovat, že mnoho žáků, a především spolupracovníků školy tvrdilo, že se chtějí stát transfiguristy v pravém slova smyslu, ale přesto ve všem projevovali své egocentrické tužby se všemi odpovídajícími následky. Mnoho přátel školy tak bylo pro magnetické tělo ztraceno. Nemáme zde v úmyslu ještě dál hovořit o odpornosti, kterou se okultní cesta nutně vyznačuje. Musíme vám však s největším důrazem říci, že gnostické, evangelické znovuzrození, transfigurace duše, která se projevuje ve světelném zrození Boha, se tímto způsobem neuskutečňuje. Stezka Gnose není erotická, nemá nic společného s lidským semenem, o něž se musí opírat každý okultní vývoj. Zřetelněji to už nemůžeme říci!

197

Lidské semeno v zásobárně svatyně pánve je tvůrčím produktem dialektiky. Vaše dialektická bytost jako osobnost není ničím jiným, než složitou, mechanicky fungující soustavou. Konečným produktem této mechanicky fungující soustavy je lidské semeno, vlastní tvůrčí produkt dialektické bytosti. Lidské semeno obsahuje tedy největší, nejsilnější jaderný princip pozemské přírody. Proto je jaderným principem hříchu, v každém případě tehdy, pokud se používá pro rozšíření vědomí. Proto člověk, který jde okultní stezkou, zapříčiňuje svůj zánik, protože pracuje se substancí, v níž se vyjadřuje jaderný princip dialektiky, s lidským semenem, jaderným principem hříchu. Z hlediska gnostického žákovství je proto, co se týče lidského semene, jediným dovoleným uplatněním zachování lidského rodu jakožto nositele obrazu. Pouze toto použití lidského semene je v plánu nouzového řádu, v němž existujeme. Čistota duše, čistota celé bytosti a vše, co se o tom říká v Bibli, nemá nic společného s lidským semenem. Požadavky okultních škol na čistotu a zákazy sňatku, které některé církve ukládají různým skupinám svých služebníků zasvěcených určitým činnostem, nesledují, ať už vědomě či nevědomě, jiný cíl, než sloužit molochu zrcadlové sféry. V 1. Janově dopise, kapitole 3, verši 9 čteme: „Kdo je zrozen z Boha, hříchu nečiní, neboť sémě jeho v něm zůstává.“ A v 1. Petrově dopise, kapitole 1, verši 4 se říká: „Očistěte své duše v poslušenství pravdě skrze Ducha. V nepředstírané bratrské lásce se milujte navzájem z čistého srdce jako ti, kteří jsou zde znovuzrozeni ne z pomíjivého, nýbrž z nepomíjivého semene.“ Semeno nazývané nepomíjivým, semeno, které člověk může použít pro světelné zrození Boha, je semínko růže srdce. To je úplně nová erotika. Je to erotika, kterou Platón nazývá Erós. Platón tím v žádném případě nemyslel lidskou společnost; svým zrakem směřoval výhradně na světelné zrození Boha. 198

Sémě, které se smí použít k tomuto světelnému zrození, je sémě růže srdce, jež nepochází z této přírody. Je absolutně nemožné, aby sémě přírody mohlo být použito ke světelnému zrození Boha. Je absolutně nemožné, aby sémě růže probudilo hada kundalini. Hovoří-li ve vás tento had, pak je vaše možnost osvobození zmařena, protože tento had v sobě nese celou minulost vašeho dialektického vývoje. Gnose pracuje se zcela jinou, velmi čistou tvůrčí silou, která smí, ba musí být na cestě návratu uvolněna: s tvořivým potenciálem růže. K tomu musí být uzavřen sňatek, o němž jsme tak často hovořili, sňatek mezi duší a růží srdce. Duševní jádro ve čtvrtém svícnu svatyně hlavy se tedy může dát pouze dvěma cestami: buďto cestou Gnose k nepomíjivému semeni a transfiguraci ve světelném zrození Boha – nebo cestou okultismu, která vede k semeni hříchu, k vědomí v zrcadlové sféře, ke světelnému zrození v Luciferovi, jak to nazýval Jakob Böhme.

199

V–3 CESTA KE SVĚTELNÉMU ZROZENÍ BOHA

To, co jsme se vám pokusili objasnit v minulé kapitole, není nikterak nové. Jedná se o základní vědění, které vlastní všechny transfiguristické duchovní školy: „Očistěte své duše v poslušenství pravdě. V nepředstírané bratrské lásce se milujte navzájem z čistého srdce jako ti, kteří jsou znovuzrozeni ne z pomíjivého, nýbrž z nepomíjivého semene.“ Transfiguristickým duchovním školám je tedy známo, že existují dvě různorodá semena, sémě přírody a sémě růže. Každé snažení, každá aktivita, kterou člověk podniká, se vždy odvolává na jadernou sílu lidské existence. Ke každému jednání, ke každé aktivitě je zapotřebí síly. Z toho vyplývá, že vývoj a sebepotvrzování já se musí vždy opírat o jadernou sílu přírody, o přírodní semeno, o princip sexuální síly. Tak také existuje dvojí čistota. V pozitivním okultismu je čistota sublimací jaderné síly, jíž lze dosáhnout obvyklým biologickým způsobem. K dosažení takovéto sublimace musí okultista velmi pevně stát na obou nohách. Tato stezka je rovněž nesmírně nebezpečná. Proto můžeme s jistotou říci, že z deseti tisíců okultních kandidátů má úspěch nanejvýš jeden. Ostatní propadají absolutně negativnímu okultnímu stavu, který vyvolává různé perverzity.

200

Chceme se nyní pokusit objasnit proces světelného zrození Boha. Duševní jádro ve čtvrtém svícnu musí učinit definitivní volbu mezi oběma stezkami, které jsou v Kázání na hoře označovány jako široká a úzká cesta, stezka Lucifera a stezka Krista, stezka světelného zrození v Luciferovi a stezka světelného zrození Boha. Kristus vás vede do Neměnné královské říše, s bezprostředně začínajícím nesmrtelným duševním stavem. Lucifer nás vede do zrcadlové sféry, bez jakékoli možnosti záchrany. Nanejvýš může být dosaženo oddálení totální smrti duše, ovšem na úkor nesčetných obětí, na úkor zachování přírody a zvětšení již tak nesmírného utrpení lidstva. Myslíme si, že volba není těžká. Je těžká jen pro ty nesčíslné, kteří padli a stále padají za oběť mystifikaci a zaslepení. Proto je tak naléhavě nutné, aby naše práce, naše sloužící evangelické dílo zaměřené navenek svědčilo ve stále silnější a větší míře o novém životě. Je tudíž třeba, aby se vaše duševní jádro se svým orgánem, hypofýzou ve čtvrté mozkové dutině, nezaměřovalo sebestředně na vlastní nový životní stav, na sebeosvobození. To by bylo absolutně chybné. Jakmile se totiž sebestředně nasměrujete na osvobození, vyvíjíte proces, o kterém jsme hovořili v předcházející kapitole. Pro začínajícího žáka je zřejmě velmi těžké rozlišit sebestředný stav od nesebestředného nasměrování, takže se stále znovu ptá, zda je jeho jednání jako žáka správné. Přesto není nic jednoduššího než toto. Jestliže svým já o něco usilujete, zaměří se na to nejen myšlení, ale i vůle a také proud žádostí. Dychtíte-li svým já čehokoliv dosáhnout, pak uvádíte do pohybu celou osobnost. Pak po tom vaše já nejen touží, ale také na to myslí a usiluje o to. Toto trojnásobné zaměření – žádost, vůle a myšlení – neměnně a nezadržitelně podněcuje hormonální fluidum hypofýzy s následným 201

úplným nebo částečným procesem. V nesčíslných případech je to pak polookultní proces, který, jak bylo právě naznačeno, vyvolává negativní vývoj. Velmi známé násilné nechtění, vědomé odmítání volního procesu, má přirozeně tytéž následky. Lidé, kteří jsou obětí negativně-okultního zastínění, z něho mají většinou velký strach. Na obranu pak často používají úmyslné nechtění. To však ani v nejmenším nevede k toužebnému výsledku, právě naopak! Začátek oproštění od já musí být vždy hledán ve třetí schopnosti vědomí, ve schopnosti neutralizace a negace, ve schopnosti odpoutat se od záležitostí tohoto světa. To žáka přivede do stavu, že se každé životní situaci postaví bez emocí, a sice tím, že svou pozornost bez sebemenšího strachu odvrátí od předmětu vyvolávajícího strach. Musí se tedy naučit tuto schopnost používat. Jinou nepostradatelnou součástí výzbroje žáka je dostatečný vhled. Začínajícím žákům se ho často nedostává, a proto se stává, že „jsou ztraceni, protože nemají žádné poznání,“ jak to vyjadřuje Bible. Proto se na vás škola neustále obrací, aby vám pokud možno co nejlépe zprostředkovala základní vědění. K tomuto vědění náleží také pochopení toho, že já nemůže z nového životního stavu nic pojmout ani si vydobýt. Představte si, že stojíte před velkou řekou, přes kterou se musíte dostat. Nemůžete ji přeskočit; nemůžete ji ani přebrodit, protože je příliš hluboká, ani ji přeplavat, protože je příliš divoká, a žádnou jinou možnost už nemáte. V takovém stavu je veškerá vaše dialektická síla bezmocná. Přesně tak stojí já před gnostickým dosažením, není toho absolutně schopno. Já proto musí nahlédnout pravdu biblických slov: „Maso a krev nemohou zdědit království Boží.“ Pokud jste došli k tomuto náhledu, může se ve vás rozhostit stav odevzdanosti, určitý stav rovnováhy. Nicméně musíte něco dělat, protože vaše duše touží po osvobození. Tak vám nezbývá nic 202

jiného, než zaujmout postoj, který popisuje žalmista: „Pozvedám své oči k horám, odkud mi přijde pomoc.“ Vy nepřinesete tuto pomoc, neboť já toho není schopno. Proto duševní jádro, s vědomím, že je takové úsilí marné, nesmí nic chtít, myslet, jednat nebo toužit z já. Duše musí toliko vzhlížet k horám spásy. To by mohlo být chápáno jako určitý druh mystického počínání, v mystické odevzdanosti se klidně posadit na židli a říct: „Já nemohu nic.“ Ale tak to není míněno! To, co žalm 121 nazývá „pozvednutím očí k horám, odkud mi přijde pomoc,“ poukazuje na určitý stav hypofýzy. Víte, že hypofýza má dva hlavní laloky, přední lalok, který je spojen zejména s procesy ve svatyni hlavy, a zadní lalok, který ovlivňuje procesy svatyně srdce. V bezmocném vědomí já: „Já nemohu nic, protože maso a krev nemohou zdědit království Boží“, ve stavu, v němž veškerá aktivita já a veškeré usilování vůle ustaly, nastává v duši vyrovnanost, dokonalý klid. Tím se také dostanou do rovnováhy vibrace obou laloků hypofýzy a dokonale se spolu navzájem sladí. Tímto způsobem vznikne ono tolik zmiňované sjednocení svatyně hlavy a svatyně srdce. Možná jste se někdy v okultní literatuře dočetli, že se srdce v průběhu evoluce naklonilo šikmo, ale že přijde doba, kdy se osa srdce opět narovná. To je zastřený poukaz na stav bytí, který vám chceme popsat. Tam, kde okultista již neví, jak dál, tam transfigurista začíná. Žák musí dosáhnout dokonalé jednoty srdce a hlavy. Poukaz na osu srdce nemá nic společného s tělesným orgánem samotným, nýbrž se správným vnitřním nasměrováním, s vysokým posláním srdce. Srdce a hlava se musí sjednotit. Srdce a hlava se musejí stát vzájemným zrcadlovým obrazem, stejně jako jsou vzájemným zrcadlovým obrazem oba dva laloky hypofýzy. Jakmile žák dalekosáhlým vhledem dosáhne vnitřní rovnováhy, zastaví veškeré usilování s já a vzhlíží k horám spásy, to znamená, 203

že čeká už jen na příliv záchranného gnostického proudu, nastává sladění vibrací obou laloků hypofýzy. Od tohoto okamžiku vzniká jednota mezi srdcem a hlavou, srdce se „narovná“. Takto vzniklá vibrace hypofýzy zároveň probudí vnitřní zření do abstraktního, beztvarého nyní Gnose. Tím se v žáku rozhostí stále více se prohlubující, dokonalý klid. „Moje duše je tichá před Bohem, který mi pomáhá,“ říká pak. Tato vibrace ticha hovoří neměnně ze zrcadla čela. V tomto tichu proudí vibrace duševního jádra přes medulu dolů, ale nyní už nikoliv přes hadí oheň a sakrální čakru do svatyně pánve, nýbrž díky sjednocenému systému hlavy a srdce přímo ke svatyni srdce a přes sexuální orgány, které se v ní nacházejí (také svatyně srdce má sexuální orgány, vzpomeňte si na chylové cévy za hrudní kostí), a přes sternum vyzáří touhu duševního jádra po pomoci. Potom se vyvíjí zcela jiný proces. Růže srdce nyní zachytí výkřik duše, hlas ze zvonice, a přes sternum vyzáří rezonanci ven. A odpověď od hor spásy rychle následuje. Ve vnitřním životě žáka přebírá iniciativu růže, semeno nepomíjivosti. Setrvává-li duševní jádro v klidu, o němž byla právě řeč, je samozřejmé, že se růže a duševní jádro ihned naleznou. Tím se mezi srdcem a hlavou, mezi srdcem růže a věžní komorou, uzavře pevný svazek. Pak je růže připjata na kříž života. Pak se v duši, dvojjediném orgánu srdce a hlavy, zrodí Pán Ježíš. Tehdy se žák skutečně stává rosikruciánem. Rozvitá růže je pak znamením nepomíjivého semene, z něhož žák nadále působí. Rosikrucián proto nemůže být okultista. Rosikrucián je transfigurista. Spojen s Gnosí, vidí žák „stín po své pravici“, jenž bude jeho duševní stav – nový duševní proces, který se nyní musí vyvíjet – věrně ochraňovat, a sice od počátku až po vstoupení do nového životního stavu, až po věčnost. Když se tedy takovýmto způsobem ze semínka Ježíšova, z atomu jiskry Ducha, rozhoří čtvrtý svícen ve svatyni hlavy, rozvíjí se 204

v důsledku toho nová činnost hypofýzy, tvorba hormonů, která nemá nic společného ani s hadím ohněm a jeho čakrami, ani s hadem kundalini v plexu sacralis, a tudíž ani s pohlavními žlázami. Tato činnost ukazuje na novou schopnost, neboť každá hormonální činnost v systému něco vykonává. Nejprve tato nová hormonální schopnost mění nebo přinejmenším silně ovlivňuje krev a nervové fluidum autonomního nervového systému. Především se ale vyvíjí proces, který se týká obou provazců nervu sympatiku.* Jakmile je dosaženo jednoty mezi hlavou a srdcem, gnostický oheň může proudit do systému a zapálit čtvrtý svícen a nová funkce hypofýzy tedy účinně pracuje, vibrace hypofýzy nyní již neproudí dolů do hadího ohně (ten je v tomto okamžiku ve srovnání s Gnosí ještě nesvatý), nýbrž z věžní komory podél pravého provazce nervu sympatiku dolů do žaláře. Na cestě dolů prochází tento proud Gnose různými čakrami. Jedna čakra se nachází ve výši hrtanu, jedna ve výši srdce, jedna v oblasti solární pleteně; k ní náleží čakra korespondující s kostrčí. Konečně dospěje gnostický proud do plexu sacralis, kde se rovněž nachází čakra. Je jich tedy pět. Ještě je jedna čakra, která koresponduje se čtvrtým svícnem. Tato čakra se nachází v čelní dutině za čelní kostí mezi obočími a je bezprostředně pojata do očistného procesu spuštěného dotekem gnostického ohně ve čtvrtém svícnu. Druhá, krční čakra, koresponduje se štítnou žlázou a hrtanem. Dosáhne-li gnostický oheň tohoto bodu, nastává opět tříbení, které se týká funkcí štítné žlázy, funkcí látkové výměny, a především lidské řeči.V této souvislosti poukazujeme na evangelický výrok: „Ne to, co do úst vchází, znečišťuje člověka, ale to, co z úst vychází.“ Obnovující duševní proces musí ve svém dalším *

viz Jan van Rijckenborgh, Přicházející nový člověk, české vydání 2000, str. 185.

205

průběhu stvořit nový tón, novou řeč, novou zjevenou duši. Jako žáci nemůžete ustrnout na tom, že byste mluvili stále stejnou řečí (a myslíme to v tom nejvšeobsáhlejším smyslu), jakou jste vždy mluvili, i kdyby byla sebevíce vzdělaná, sebevíce laskavá, přátelská a upřímná. Bude nutné mluvit zcela jinou řečí. Jakmile se na apoštoly vylil Svatý Duch, začali mluvit „jinými jazyky“, tedy již ne řečí, která jim byla dána přírodou, ale řečí, kterou jim daroval Duch. Třetí bod je ve spojení se svatyní srdce. Tato čakra se nachází v hadím ohni a odtud září ven, k srdci. Dokáže-li žák uvolnit tento bod, vyvíjí se čistota srdce, o níž jsme již hovořili. Tím může gnostický proud stále silněji pronikat přes sternum dovnitř. Čtvrtý bod ovlivňuje systém sleziny a jater, slinivku břišní, krvetvorné a životodárné ústrojí. Pátý bod ovlivňuje, jak jsme o tom již hovořili, vnitřní sekreci a sexuální orgány. Když se gnostický proud blíží podél pravého provazce sympatiku k nejnižšímu bodu, dospěje k šestému bodu, velkému hadu kundalini, jižnímu pólu systému hadího ohně. Vstupuje do samotného základu tohoto systému. Tam se rozpoutá intenzivní zápas, boj proti celé nahromaděné karmě člověka, jeho předků, lidstva všeobecně, mikrokosmu a přírodních eonů. Všechno, co je Lucifer, všechno, co jsou přírodní eony¸ nabývá podoby v hadu kundalini, v plexu sacralis. Proti tomuto hadu musí nyní gnostická světelná síla zahájit boj. Tento boj má tři aspekty, které jsou vylíčeny v Bibli v příběhu o pokušení na poušti.* Had nejdříve podnikne poslední pokus, aby znovu stimuloval přírodní já a opět mu navrátil vedení v sys*

Viz Jan van Rijckenborgh, Přicházející nový člověk, české vydání 2000, str. 141 a násl.

206

tému. Když se tento pokus nezdaří, promlouvá úlisnými slovy k novému já, s úmyslem pohnout ho ke služebnosti vůči molochu přírody. Když ani tato pochlebná slova ničeho nedosáhnou, následuje nepokrytá výzva alespoň ke spolupráci v přírodním procesu. Všechna symbolická vyprávění tohoto druhu a také legendy o „strážci prahu“ se vztahují na hada kundalini. Tento velký boj tedy nepodstupuje – se strachem a úzkostí – já přírody, protože takovýmto způsobem by žák nikdy neuspěl. Ne, tuto práci musí žák nechat vykonat gnostický stín „po své pravici“. V této ochraně je bezpečný, v této síle je vítězství jisté. Takto jsou pak žáku na jeho cestě ke světelnému zrození Boha v určitém okamžiku v šesté čakře rozlomena všechna pouta minulosti: karmická pouta s vlastním přírodním já, karmická pouta se všemi, kteří náleží k velké lidské rodině, pouta s karmickou minulostí dávnověku. Potom je rozloučení s celou dialektikou dokonalé. Zároveň jsou, a jinak tomu ani nemůže být, smazány všechny hříchy a duše je dokonale osvobozena od minulosti. Severní magnetický pól mikrokosmu totiž přitahuje vždy síly, jež jsou v souladu s ukotvením jižního magnetického pólu, a vy víte, že magnetický systém mozku je severním magnetickým pólem osy hadího ohně. Je-li tedy mikrokosmický jižní pól oddělen od pradávné minulosti přírody, musí magnetický severní pól následovat. Jakmile je had kundalini zničen, stoupá gnostický proud ze svého nejnižšího bodu v plexu sacralis vzhůru. Brána je otevřena, proud se tlačí přes levý provazec sympatiku vzhůru a na své cestě přirozeně znovu míjí všechny právě vyjmenované čakry. Tak se proud na své pouti vzhůru opět vrací ke svému výchozímu bodu, ke čtvrté mozkové dutině. Potom se Gnose zmocní celého systému, až na ještě jednu výjimku: na magnetický systém mozku, část mozku s pinealis. Dospěje-li překonání k tomuto 207

bodu, světlo duševního jádra ve čtvrtém svícnu vysoko vzplane a z čelní dutiny září oheň. Pak následuje průlom k sedmé čakře v části mozku s pinealis. Toto vítězství je v Evangeliu vylíčeno jako Blahoslavení na hoře. Dokážete-li si při čtení nevšímat některých dodatečných příkras, rozpoznáte za vnějším obrazem skutečnost, jež se tam popisuje. V tomto okamžiku je gnostický oběh oběma provazci sympatiku ukončen a následuje průlom k mozkové části s pinealis. Sedmá čakra, jediná, která ještě odolávala, a severní pól magnetického systému přírody jsou potom předány Gnosi. Jistě rozumíte, že během celého tohoto procesu je nanejvýš důležitý životní postoj žáka. Životní postoj podle Kázání na hoře, pro který je žák díky „stínu po své pravici“ způsobilý, musí rozhodnout. Žák proto musí pracovat na základě darované schopnosti, na základě prvního paprsku Svatého Ducha, jehož působnost v různých aspektech jsme analyzovali. Při průlomu k sedmé čakře, při němž je celý magnetický systém mozku předán Kristovu poli, může gnostické záření také proudit přímo přes magnetický systém mozku; předtím to bylo možné pouze přes sternum, přes svatyni srdce. Jakmile tedy gnostický proud může proniknout do magnetického systému mozku, je jednota systému hlavy a systému srdce navždy zajištěna, zrozena v Bohu. To, co z mozkomíšního systému Gnose ještě neuchopila, celý systém smyslových orgánů se vším, co je s ním spojeno, si pak gnostické záření rovněž přivlastní. Je-li dosaženo tohoto stadia, je duše znovuzrozena a vstupuje do fáze vnitřního zření. Smyslově-organicky se pak probouzí v novém světelném poli magnetického těla duchovní školy. Kdyby se kandidát okultismu probudil v Luciferově světelném zrození, pak by při tomto světelném zrození mohl hledět do organizovaného a kultivovaného pole zrcadlové sféry, do onoho světa. 208

Pak by například mohl vidět krásné hrady, neboť ty tam stojí v řadě jako domy v ulici nějakého starého města. Hemží se to v něm vyobrazeními Mont Salvatu. Jedno je krásnější než druhé. Viděl by množství nádherných lidí, mistrů a adeptů, kromě jiného impozantní katedrály, atd. Jak zcela jiné je to, když se kandidát Gnose probudí ve světelném zrození Boha. Je tu jen světlo, tiše působící, nádherné, univerzální světlo. Je to světelné pole druhého paprsku Svatého Ducha, samozřejmě pokud se toto světelné pole manifestovalo v těle duchovní školy. Vstoupí-li žák do tohoto světelného zrození, proudí do jeho duše nekonečný mír, blaženost vnitřního klidu, svatá radost a nádherná síla: klid, radost, síla a blaženost, které již nikdy ani na vteřinu nepominou.

209

V–4 ENDURA

Když kandidát vstoupí do stavu světelného zrození Boha, celou jeho duši i s jejími pěti fluidy kontroluje Gnose. Všechny magnetické procesy osobnosti se nyní uskutečňují v Gnosi, všechny čakry jsou vyladěny na nový proces a také onen aspekt duše, který známe jako hadí oheň, se stal přístupným pro nový životní stav. Potom tomu nemůže být jinak, než že spolu s tímto světelným zrozením ze Svatého Ducha začíná transfigurace. Světlo je, jak jsme o tom již dříve hovořili, druhý stav Sedmerého Ducha, druhý stav elektromagnetického záření. Tímto světlem se kandidát stává předmětem subjektivního, to znamená vnitřního gnostického snažení. Musí pak na transfiguraci reagovat, jinou volbu již nemá. Pak již není v žádném ohledu co rozhodovat, protože jakmile se uskuteční světelné zrození Boha, je tím zahájen proces vznikání nového člověka. Na začátku svého žákovství reagoval kandidát nejprve čistě objektivně. Po vproudění gnostické síly přes systém sterna, pod vlivem prvního paprsku, reagoval napůl objektivně, napůl subjektivně. Avšak nyní, když celá duševní bytost náleží Gnosi, je další vývoj duše záležitostí subjektivního snažení Boha. Nyní se žák skutečně navrátil zpátky. Putuje ve světle, je ve světle, světlo je jeho subjektivním pokladem. Nacházel se již dříve v novém životním poli, stejně tak jako všichni žáci od svého vstupu do školy, 210

avšak nyní je sám subjektivně jeho součástí, je s novým životním polem, s magnetickým tělem školy zajedno. Nyní začíná z tohoto světla žít, neboť ze světla je život. Světlem začíná velký proces transfigurace, neboť ze světla je vysvětlitelný veškerý vývoj a také každá přeměna, každý nový začátek, a tím i transfigurace. Magnetické záření se rozvíjí ve svém třetím stavu. Existuje totiž osm stavů magnetického záření. Základní záření je prvním stavem. První paprsek Svatého Ducha, který daruje sílu, schopnost, je druhým magnetickým stavem. Druhý paprsek Svatého Ducha, který přináší světelné zrození Boha, je třetím stavem magnetického záření. Kandidát nyní vstupuje do tak nádherného nového životního stavu, že je sotva možné o něm vše vypovědět. Jakmile se gnostická síla dotkne nějakého předmětu, nastává, jak je vám známo, rozlomení paprsků do sedmi aspektů. V případě, že se tedy v člověku zrodilo světlo, je si tohoto působení sedmerého Ducha vědom. Zatímco vědomí na tom má účast, činností sedmerého Ducha se rozvíjejí další procesy: schopnost, světlo, teplo, zvuk, soudržnost, život a pohyb. A o nich nyní chceme ještě hovořit. Abyste všechno, co k tomu smíme říci, mohli dobře asimilovat, musíme pro to nejprve vytvořit správnou duchovní atmosféru. Myslete si na okamžik, že jste již přijali nejnádhernější vánoční dar, jaký kdy může být člověku darován: stojíte ve světelném zrození Boha. Protože vaše smyslové orgány a váš duševní stav jsou od základu změněny, hledíte čelním oknem své duše na zázračný vstup do nového životního pole. Stojíte v jasu nadevše útěšného, neoslepujícího a nade všechna měřítka nádherného světelného pole a snáší se na vás nevýslovný klid. Je to klid „být v Ježíši zemřelý,“ jak tento stav označovali klasičtí rosikruciáni. 211

Stará duše, jádro vašeho systému osobnosti, skutečně zemřela. Jakmile může být slaven průlom světla, stará duše zaniká a ve starém stavu bytí je zrozena nová duše. Nyní začíná znovuzrození ze Svatého Ducha. To má přirozeně za následek další zanikání ještě existující osobnosti staré přirozenosti. Nová duše je zrozena, ale ve staré dialektické bytosti. Proto musí být zbytek této staré dialektické bytosti zrušen. V souladu s tím musí zároveň růst nová bytost, nová osobnost, v níž může nová duše harmonicky žít a opravdu se projevovat. Kdyby nová duše musela zůstat ve staré osobnosti, pak by, jak si jistě dokážete představit, zažívala mnoho brzdících faktorů a nemohla by se v ní dokonale rozvíjet. Proto se pro novou duši vyvíjí také nová osobnost. Pokud si jakoby ve vytržení smyslů představíte, že jste do tohoto světelného zrození již vstoupili a zažíváte nový duševní stav, pak jste v tomto vznešeném novém stavu vědomí samozřejmě ze srdce ochotni se vzdát své staré existence, neboť víte a zažíváte, že vás stará existence v mnoha ohledech brzdí. Proto nemáte ani tu nejmenší touhu různými prostředky, pokrmy a medikamenty ještě udržovat svou starou tělesnost. To by bylo jednoduše směšné. Naopak jste naprosto a ze srdce ochotni a schopni spolupůsobit při tom, aby se vaše stará tělesnost skutečně rozpustila, a děláte to velmi vědomě, velmi inteligentně a s velkou radostí. Toto nazývali Katáři „endurou“ a staří gnostikové to všeobecně označovali jako „sebezrušení“. Slovo „sebezrušení“ dalo často podnět k mnoha nedorozuměním u těch, kteří nemohli proniknout k jeho významu. Proto, zčásti se zlým záměrem, sugerovali, že gnostikové byli zaměřeni na sebevraždu. Jaký to nesmysl! Gnostické spisy, které byly objeveny v uplynulém století, mezi jinými Evangelium pravdy, mluví přesně stejnou řečí jako všechny ostatní gnostické spisy. V jednom z těchto spisů například stojí, že Pán říká Jakubovi: 212

„Pramálo dbej na smrt. Mysli na můj kříž, a budeš žít. Říkám Ti, nikdo nebude zachráněn, kdo nevkládá víru v můj kříž. Vyhledávej proto smrt, tak jako mrtví“ – obyvatelé zrcadlové sféry – „vyhledávají život a lpí na životě“ – totiž na dialektickém životě. „Nenech se odvést od Boží královské říše. Nálež k těm, kteří souhlasí se sebezrušením.“ Slyší-li tato slova a nerozumí-li jejich smyslu, může se dialektický člověk zděsit. Záměrně citujeme svrchu uvedená slova, abychom vás dobře informovali. Tyto spisy, jako je Evangelium pravdy, které byly údajně nalezeny teprve nyní, byly již dávno známy a po celá staletí přechovávány na určitých známých místech. Říká se, že byly nalezeny nyní a z podnětu dialektické hierarchie, tj. společnou prací teologů, jsou teď zveřejňovány, aby na základě těchto spisů mohli být vbrzku úplně novým způsobem pronásledováni moderní gnostikové, aby proti nim bylo zaujato veřejné mínění a aby podle možností byly opět oživeny zákazy nebo alespoň velmi brzdící faktory. Stejně tak dobře jako my to vědí i ti druzí, odpůrci, že moderní gnosticismus je povolán k tomu, aby se stal světovým hnutím. V příštích čtyřiceti osmi letech* se Lectorium Rosicrucianum stane celosvětovým moderním gnostickým hnutím. Protože se to ví, je snaha již předem organizovat odpor se všemi s tím spojenými důsledky. Proto o tom s vámi mluvíme, proto musíme moudře této aktivitě zabránit tím, že včas objasníme pravé záměry Gnose. Člověk, který stojí ve světelném zrození Boha a rozhodl se pro enduru, se nepřipravuje násilně ukončit svůj život, nehodlá spáchat sebevraždu v občanském smyslu. Je to naopak člověk, který inteligentně a vědecky spolupracuje na procesu vznikání nového člověka, který *

Tento výrok pochází z roku 1954.

213

začíná světelným zrozením Boha. Aby mohl sloužit lidstvu, bude takový člověk tím spíše co nejdéle používat svou starou bytost, byť by již v transfiguraci zemřela. Věříte, že by kandidát, který vstoupil do nového duševního stavu a disponuje novou osobností, zatímco vedle ní také ještě používá starou osobnost, neúčastně prohlásil: „Nyní svůj starý plášť odkládám. Sloužil dost dlouho, měl jsem s ním dost starostí. Odložím ho nyní, protože vlastním nový plášť..?“ Vzpomeňte si na první požadavek na stezce osvobození: sebeobětování ve službě lidstvu. Každý postup na stezce Gnose závisí na nezištné službě lidstvu. Cílem není osvobodit já, nýbrž obětováním já osvobodit lidstvo. Proto bude transfiguristický kandidát udržovat tělo až do posledního dechu, aby s ním sloužil lidstvu, které se nachází v nouzi. Jasněji to už nemůžeme říct! Jestli se pak někdy rozšíří ve světě panika, poplašná zpráva: „Gnostikové chtějí spáchat sebevraždu a propagují tuto sebevraždu tak, že je to pro lidský rod osudné, vyhlaďme gnosticismus,“ potom víte, co je třeba odpovědět. Snažme se toto podezření předem vyvrátit. Skutečnost, že se způsob útoku teprve organizuje, nás staví do situace, že k tomu můžeme včas zaujmout stanovisko a předem vzít klasickému nepříteli vítr z plachet. Budeme-li si společně počínat správně, bude tento útok v zárodku zneškodněn. Apoštol Pavel byl velký gnostik. Mocné mystérium obnovy a zde pojednávaný problém formuloval v dopise Římanům, kapitole 14 takto: Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo z nás neumírá sám sobě; žijeme-li, žijeme Pánu, 214

umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, jsme Pána. Vždyť proto Kristus zemřel a vstal z mrtvých a opět ožil, aby nad smrtí i nad životem panoval. Pavel zde velmi zastřeně poukazuje na obnovující proces, na světelné zrození Boha a jeho důsledky. Souhlasí s tímto procesem, aby mohl jak v rámci dialektické osobnosti, tak i mimo ni, v nádheře nové osobnosti, dokonale sloužit Gnosi a lidstvu. Rozumíte nyní, co obnáší endura? Poznáváte, jakou milostiplnou situaci to pro kandidáta otevírá? Vžijte se do toho osobně. Stojíte sami ve světelném zrození Boha a vaše duše je znovuzrozena. V tomto novém duševním stavu zjistíte, že nosíte starý, opotřebovaný a pro nový život nevyhovující plášť, a zároveň objevíte, že můžete tento starý, nepoužitelný kus oděvu odložit a vyměnit ho za nový a tak vzácný, nádherný a příhodný, že téměř nejste mocni slov. Co byste pak udělali? Nebyli byste pošetilí, kdybyste tuto výměnu neprovedli? To je vše, to je transfigurace. Transfigurace neznamená opravu starého pláště, zvelebení toho, co je opotřebované; neznamená to nové mládí pro starou bytost. Je to výměna: opustíte starou bytost a vstoupíte do nové. Stejně tak je tomu s procesem duševního znovuzrození, ve kterém síla Svatého Ducha zplodí novou duši. Co je to duše? Duše je oživení nějaké entity magnetickým zářením, magnetickou silou, koncentrovanou a udržovanou podle určité formule. V procesu vznikání nové duše vstupuje do vaší bytosti nová magnetická síla, síla Gnose, zapálí čtvrtý svícen ve svatyni hlavy, uvede do pohybu celý proces, který jsme popsali v 5. kapitole 215

čtvrtého dílu, a nakonec pronikne do magnetického systému mozku. Zabrání vproudění staré, dialektické síly a v tomtéž okamžiku dá impulz ke vproudění nové magnetické síly, nové duše. Ta se koncentruje podle nové formule, s vaším souhlasem uskutečňuje proces přeměny a v určitém okamžiku, takřka během vteřiny – jako „s posledním zatroubením pozounu,“ jak říká apoštol Pavel – stará duše zmizí a zrodí se nová duše. Překonali jste smrt. Vy? Kdo překonal? Staré já je pryč a vzniklo nové já, nová duše. Výměna sama se uskuteční v mžiku, ve zlomku vteřiny, je to bleskurychlá změna magnetické formule – a jste ve světle, tak jako je On ve světle. Avšak k tomu, abyste toho dosáhli, musíte souhlasit se sebeusmrcením – což je usmrcení přírodního já – a tím také na sebe vzít jeho bolesti, muka hledání a přibližování se k duchovní škole. Musíte na sebe vzít učení, abyste věděli, jak máte zacházet s osvobozující silou, jež se vás dotýká; abyste z temnoty své vlastní bytosti rozpoznali a pochopili všechno to nové a s vnitřní připraveností stále usilovali o harmonické reagování na to nové, a tím se mu blížili. Ano, musíte tato muka, tento tříbící proces sebeumrtvování přijmout z celého srdce. To proces, který předchází úspěchu, logicky zahrnuje. V tomto usmrcování se žák nachází. Všechno jeho životní soužení se díky jeho žákovství zpracovává v procesu denního duševního umírání. Jestliže je ve škole upozorňován na falešné nasměrování, na chybu, kterou dělá nebo dělal, a on se nad tím rmoutí, pak se to neděje proto, abychom ho trápili, ale výlučně proto, abychom mu pomohli uskutečnit zrození nové duše. Když vás napadáme ve vaší bytosti já, potom to není nic jiného než příspěvek k umrtvení vaší duše. Avšak v samotné výměně duší neexistuje žádná bolest, pouze čistá radost a velká vznešenost.

216

Zrodí-li se nová duše, pak tu stojí ve starém šatě, který je ve skutečnosti šatem někoho jiného. Když se nová duše zrodí v osobnosti pana X, nachází se skutečně v bytosti někoho jiného. Pan X se podle zákonů přírody narodil z pozemských rodičů, ale nová duše nemá se starým stavem bytí, se starou osobností nic společného. Nová duše nemá již nic společného ani se starou karmou. Nová duše, která prožívá blaženost a zářící čistotu nového stavu vědomí, nebude usilovat o to, aby starý, nevyhovující, překážející a zchátralý šat dávala ještě trochu do pořádku a udržovala jej. Nová cesta, která jí byla otevřena, ji naplňuje vděčností a radostí. Ba co víc, ona sama v sobě je touto novou cestou, tímto oblažujícím procesem v Bohu a s Bohem, touto cestou obnovené evoluce, rozkvétání v novém životním poli. Ona sama je překrásným květem vznikání nového člověka, který se od prvého okamžiku svého zjevení začíná rozvíjet v neustále zářícím světle duchovního slunce. Tato nová duše nemá již nic společného se starou bytostí, která pominula, protože had kundalini byl usmrcen. Chápete teď, že se nová duše chce zbavit starého šatu? Chce to především proto, poněvadž má od určitého okamžiku k dispozici nový šat, nový, nepomíjivý systém. To je endura, a my opakujeme slova z gnostického evangelia, které bylo údajně nalezeno teprve před nedávnem. Ježíš říká Jakubovi: „Nenech se odvést od Boží královské říše a nálež k těm, kteří souhlasí s takovýmto radostným sebezrušením.“ Až doposud jsme toto vše pozorovali jen ze stanoviska nové duše coby jednotlivé bytosti. Ale jistě vidíte, jak je nanejvýš důležité, aby ti znovuzrození neuspišovali odložení starého šatu, protože může poskytnout ještě dobré služby při práci sloužící evangeliu v přírodě smrti, v dialektické světové noci. Nosí-li ti, kdo jsou znovuzrozeni, starý šat, mohou je obyvatelé noci vidět, 217

navázat s nimi kontakt, a naopak. Proto Znovuzrozený, obyvatel dvou světů, bude s nástrojem staré duše pracovat ve službě velkého svatého díla tak dlouho, jak jen to bude možné, i kdyby sebevíce toužil vstoupit do „nebeského příbytku“, jak to vyjadřuje apoštol Pavel, a trvale žít v novém životním poli.

218

V–5 VZKŘÍŠENÍ Z HROBU

Chceme-li vám zprostředkovat obraz o novém těle znovuzrozené duše, které je budováno, jakmile duše vstoupila do světelného zrození Boha, musíme nanejvýš opatrně hledat způsob. Vyskytuje se při tom tak neobyčejně mnoho aspektů, že by určitě bylo zapotřebí mnoha rozhovorů, abyste získali jakž takž jasný přehled. Poprvé v historii duchovní školy je nám dopřáno hovořit o novém těle znovuzrozené duše. Tento výklad na závěr této knihy by měl být proto také chápán jako počáteční, skrovný a ve své podstatě nedokonalý nástin tohoto tak svrchovaně důležitého tématu. Jak je vám známo, látkové tělo má svého éterického dvojníka, kterému se také říká éterické nebo životní tělo. Má přibližně stejnou formu jako látkové tělo a také mu propůjčuje vzezření. Lze říci, že éterické tělo je matricí látkového těla. Proto se v Univerzálním učení praví: „Počátek všeho je v éterickém těle.“ Jestliže má být vybudováno něco nového, musí být pozornost vždy zaměřena na éterické tělo. Je-li člověk nemocný, pak příčina tkví v životním těle. Proto se říká, a my zde opakujeme naprosto známé věci, že uzdravení, obnova, musí začít v životním těle. Jakmile se tato obnova zřetelně projeví, automaticky následuje uzdravení látkového těla. Životní tělo je převážně vystavěno ze čtyř známých éterů, které za sebou následují podle stupně hustoty a vibrace. V tomto životním 219

těle rozlišujeme systém siločar, velmi se podobající nervovému systému. Pokud jste někdy v anatomickém atlase viděli vyobrazený nervový systém, potom si můžete strukturu těchto siločar přibližně představit. V životním těle jsou přijímány koncentrované a diferencované étery odpovídající různým nutným funkcím, načež se vše přenáší na látkové tělo. Dá se říci, že látkové tělo étery doslova vdechuje. Při tom plní důležitou funkci kůže. Vdechujeme étery a kromě toho je přijímáme prostřednictvím kůže. Nefunguje-li kůže dobře, není možná ani dobrá asimilace éterů, a neprobíhá-li dobrá asimilace éterů, látkové tělo churaví a musí vést ubohý život. V těle také existují zcela zvláštní přístupové brány pro étery, jako např. slezina. Zároveň však, tomu budete rozumět, étery přijímá celé tělo, každý jeho centimetr. Dokonce i vnitřní části těla vdechují étery, neboť, jak již bylo řečeno, éterické tělo proniká celým látkovým systémem. Étery přijímané látkovým tělem tedy určují typ, biologický stav a stupeň krystalizace látkového těla. Celá látková manifestace, celá osobnost člověka pochází ze čtyř éterů. Étery samotné přivádí a udržuje v nám známém a námi pociťovaném stavu naše vlastní magnetické pole, náš osobní magnetický zdroj, magnetické duševní jádro ve čtvrté mozkové dutině. Můžeme tedy říci, že duševní stav člověka určuje stav éterického těla a že v souladu s ním se také manifestuje látkové tělo. Znovuzrozená duše způsobí totální změnu vlastního magnetického pole a vytyčí v sobě úplně nové osobní životní pole, a tím také totálně novou asimilaci éterů. Obvyklé životní tělo a obvyklé látkové tělo absolutně nejsou pro tuto novou asimilaci způsobilé. Je proto nutná výstavba nového životního těla s novým systémem siločar, jež je schopné asimilovat nové étery, čtyři svaté pokrmy se zcela jinou vibrací, než 220

mají běžné étery smrtelné přírody. Je vyloučeno, aby čtyři svaté pokrmy mohly proudit do těla s obvyklou strukturou. Asimilace nových éterů vyžaduje mimo jiné proces zboření starého éterického těla, a tím také starého látkového těla. Jakmile se zrodí nová duše, začne postupné odbourávání staré osobnosti; to ale po tom všem, co jsme zde již prohovořili, jistě nebudete shledávat dramatickým. Kromě toho je vaše osobní existence smrtelným tělem, a to tak jako tak pomine; ať už nemocí nebo jinou příčinou úpadku, běžné látkové tělo a běžné éterické tělo přece zaniká. V procesu, který bychom vám rádi popsali, existuje jenom jedna jiná příčina smrti, avšak to je smrt k životu. V novém zrození duše se vaše látkové tělo – a tím i éterický dvojník – pozvolna stává subtilnějším. Robustnost vašeho zdraví se zmenšuje, což neznamená, že se dostaví organické poruchy nebo nemoci, ale celkový stav je jemnější, subtilnější. Nadále musíte na jemnější, a tím v jistém ohledu slabší konstituci brát zřetel, ale ten jste schopni v naprosté harmonii uplatňovat až do konce. Není to tedy tak, že by se tímto procesem odumírání mohla vyvinout zhoubná nebo bolestivá nemoc. Nová duše, která není zrozena z vůle muže, nýbrž z Boha, je, jak jsme řekli, oboupohlavního druhu. Je tedy samotvořivá. Jakmile může být asimilováno základní záření Gnose, vyvíjí se v této základní magnetické síle štěpení do sedmi náhledů. Ve vašem duševním systému se pak manifestuje posvěcující Sedmerý Duch. Z nové duše vychází velmi silné světlo, zářivý oheň, který se dá srovnat s ohnivým chvostem komety. V tomto ohnivém proudu můžete zřetelně rozpoznat sedm náhledů; je to sedm nových čaker nového životního těla. Nová duše je dokonale schopna být samotvořivě činná. Vytváří sama ze sebe strukturu siločar, v jejímž 221

středu stojí ohnivý sloup se sedmi náhledy. Tak povstává z nové duše nové životní tělo a po něm musí opět následovat manifestace nového látkového těla, které není zrozeno z přírody, tělo velmi jemné konstrukce a ve velmi ušlechtilé formě. Jakmile je nyní tato stavba dokončena (tento vývoj probíhá poměrně rychle), může být stará bytost podle přání odložena a pohřbena, neboť nová bytost byla ve svatyni hrobu, kterou si sama vybudovala, vzkříšena z mrtvých. Tak stojí znovuzrozený člověk nejen silou svého duševního stavu, nýbrž i silou své osobnosti jako vzkříšený v jím samým vybudovaném chrámu hrobu. Může jako Christian Rosenkreuz jásavě svědčit: „Tento chrám jsem si zaživa učinil hrobem.“ Sebezánikem v přírodě smrti se uskutečnil zázrak sebevzkříšení v přírodě Boží.

222

ŠESTÝ DÍL EKLÉZIE PISTIS SOFIE

223

224

EKLÉZIE PISTIS SOFIE

Z Famy Fraternitatis R. C. pravděpodobně znáte nápisy, umístěné na sarkofágu Christiana Rosenkreuze. Jeden z nich zní: „Prázdný prostor neexistuje.“ Klasičtí rosikruciáni tím chtěli v zastřené formě naznačit, že kromě viditelného, zčásti poznatelného vesmíru existují také ještě jiné kosmické oblasti, které, ač zcela blízké, přece jsou pro lidskou poznávací schopnost neviditelné, nepoznatelné. Stejně tak jsou tyto oblasti neznámé, a tedy nepřístupné mrtvým. Pro všechny bytosti v dialektice jsou proto prázdným prostorem. Dále je vám známo, že staří gnostikové ve svých zjeveních vycházeli z pouček, které se vztahovaly na tyto, pro běžné lidi nepoznatelné oblasti. Stanovili si za cíl probádat stezku spásy, na níž by se běžný člověk co do druhu a existence změnil tak, že by se pro něj tento nepoznatelný a zdánlivě prázdný prostor otevřel. Tyto neviditelné prostory totiž jsou, jak gnostikové učili, vaší pravou božskou otčinou. Jsou vaším původem a vaším určením. Nyní žijete v noci a temnotě, vypadli jste z Boží přírody, a proto odtamtud zaznívá volání k návratu. Pro všechny, kteří po tomto návratu touží a kteří své usilování uvádějí do souladu s tímto voláním, má takzvaný prázdný prostor velmi hluboký význam. Valentinus, gnostický filosof z počátku našeho letopočtu, autor gnostického evangelia Pistis Sofia, tyto nepoznatelné božské světy, tyto prázdné prostory, které označoval jako pléróma, objasňoval svým žákům. Vysvětloval, že v naší poznatelné temnotě 225

se uskutečňují emanace, vyzařování sil plérómy, aby všem, kteří opravdu hledají Boží prostory, byla také dána možnost je najít. Moderní gnostická duchovní škola Lectorium Rosicrucianum šíří tytéž nepomíjivé poučky, pouze je oznamuje v rámci vám srozumitelné řeči, v rámci aktuálně se vám vnucujících přírodovědeckých jevů. Emanace plérómy vysvětluje na základě elektromagnetických jevů živého dneška. Ale jakkoliv to všechno může znít v naší době moderně, přece jsou to stále tytéž nepomíjivé pravdy, které jsou lidstvu předávány, zcela jedno, zda zaznívaly na počátku našeho letopočtu nebo v současné době. Přesto je v průběhu dob slyšitelný vždy nový gnostický hlas, neboť emanace věčné božské síly nacházejí v čase pokaždé jinou situaci. Svět a lidstvo nezůstávají časem nedotčeny. Všechno zde podléhá změně, protože celá příroda smrti, včetně všeho, co obsahuje, se stravuje, krystalizuje, mizí ve stále hustších závojích noci úpadku a smrti, v téměř věčné proměně a věčném otáčení kola. Ačkoliv emanace plérómy zůstávají nezměnitelně stále stejné, nacházejí v noci aktuální přítomnosti při svém příchodu vždy zcela jiný svět a jiné lidstvo než v minulosti. A proto jsou při používání božských emanací nutné pokaždé jiné pracovní metody. Na lidstvo se musí působit pokaždé jinak, aby věčná cesta spásy mohla být uvolněna v každé době a za každé situace a aby záchrana byla prakticky možná vždy v přítomném „nyní“. Tak v dějinách světa zjišťujeme, že se vylévání božské plérómy manifestuje ve dvou proudech. Každý proud má negativní a pozitivní aspekt. Proto se v prastarých vyprávěních o ráji hovoří o čtyřech řekách, které protékaly původním rájem, Edenem. V naší terminologii mluvíme o dvou různých elektromagnetických zářeních, zatímco Valentinus mluvil o Pistis a o Sofii. Jeden proud byl označen jako proud poznání, Pistis, a druhý jako proud 226

moudrosti, Sofie. Jeden proud je zcela spojen se všeobecným lidským poznáním každé časové epochy, takže tyto emanace objevuje velké množství lidí a ti mohou, ba musí na ně reagovat. Druhý proud je od tohoto světa zcela oddělen, ale přesto do tohoto světa září, aby jedinec, který hledá Boha, který unikl Pistis přírody, mohl konečně najít Sofii. Vidíte, jak nesrovnatelná, jak dobrá je tato metoda? Emanace Pistis se vylévá na celé lidstvo a projevuje se velkou silou. A protože je poznatelná – chce být poznatelná – vyvolává v lidstvu mocné pohnutí, neboť se rovná explodující bombě. Ale i když je Pistis poznatelná, i když se přizpůsobuje a nosí roucho prostoru a času, přesto vyvolává protiklad. Upozorňuje lidstvo na jeho hříchy, na jeho cesty vedoucí do propasti, na jeho nanejvýš povážlivou morálku. Zároveň mu ukazuje jinou cestu, třebaže zahalenou do mlhy a abstrakcí a projevující se obecnými frázemi. Vždyť Pistis, první proud, který vychází z božské plérómy, nemá jiný úkol než probouzet pohnutí, vyvolávat exploze a způsobovat v lidstvu silné zneklidnění. Když toto zneklidnění a toto pohnutí přijde – a ono přijde! – potom dochází, což je pochopitelné, k prudkému konfliktu a velkému odstupu mezi Pistis na jedné straně a Sofií na straně druhé, mezi znalostmi a pravou moudrostí, mezi oběma božskými emanacemi. To je právě záměrem obou spolupůsobících emanací, napadnout člověka v jeho myšlení, nabytým poznáním jej vyděsit, vyhodit ho z rovnováhy jeho sebejistoty a vést ho směrem k pravé moudrosti. Pistis se musí stát Sofií, takže se pak dá mluvit v jednom pojmu o Pistis Sofii, o obou božských emanacích, které se spojily v jedinou. Proto v průběhu dob vždycky vystupuje nějaká vnější manifestace božského Bratrstva, která, ať už v osobě vyslance či bez něho, založí církev. Když pak tato církev pronikne a rozšíří se, rozpadne se v menší či větší počet konfesí a sekt. A to je vynikající, to je 227

velmi dobré, přestože proti tomu mnozí horlí. Také toto horlení je opět obzvláště dobré, protože to všechno ukazuje na působení magnetické síly, na první emanaci plérómy, na Pistis, která se lidstvu dává nepřetržitě poznávat ve svých tisícerých podobách. Tak bylo a je napadáno celé lidstvo a nebude už ponecháno v klidu. Jakkoliv hloupé, negativní a absurdní se mohou lidské reakce zdát, božská emanace Pistis působí ve všem a skrze vše. Napadá každého člověka, ať žije kdekoliv. Proto se také ohniska Pistis nacházejí všude na světě, jsou jich statisíce. A společenství, která se v nich shromažďují, jsou mezi sebou většinou nejednotná a neustále se navzájem potírají. Až do dnešních dnů vysílá Západ své zmocněnce na Východ a Východ zase své představitele na Západ: všechno je to bezuzdná, divoká reakce na Pistis! Ale i když se tyto reakce jeví jako chaotické, ve skutečnosti nejsou ani v nejmenším chaotické, nýbrž velmi pochopitelné. Jsou určovány atmosférou, která nás obklopuje, stupněm zeměpisné délky a šířky té které země, úhlem dopadu světla, typy a těly ras, které z těchto vlivů vznikly. Dále je logické, že na dotek Pistis následuje čistě rozumová reakce. Někteří lidé reagují přímo, spontánně, pocitově; jiní však od samého začátku reagují mentálně. Když tito mentálně zaměření lidé zažijí dotek Pistis, začnou o něm přemítat. Tak během času vznikla teologická věda s rozmanitostí jejích náhledů. Teolog je specialistou ve vědomostech, které lidstvo v průběhu dob nashromáždilo pod vlivem první emanace. Je specialistou, neboť si z rozmanitých zjevení jedno vyvolil: je křesťanským, islámským, buddhistickým, bráhmanským či jiným teologem. Je-li křesťanským teologem, pak tím ještě není zdaleka všechno řečeno, protože pak je třeba zjistit, u jaké z tisíce a jedné křesťanských sekt a konfesí je teologem. Křesťanská církev je totiž ve své všeobecnosti seskupením nesčíslných rozdílných církví, které jsou spolu, jak již bylo řečeno, 228

denně ve sporu. Čas od času svolají společnou konferenci, na níž jako jediné společné vyznání konstatují, že Kristus je hlavou světa. Jakmile si však kolegové položí otázku, jak musí být tato hlava světa následována, jak musí být Kristus vyznáván, vypukne okamžitě ten nejprudší, nejurputnější boj. Nad tím je možné se zasmát, ale poznáváte, že tento zápas teologických stran a názorů je ve svém cíli burcující, podněcující emanací Pistis? Jde o to, vždy znovu dohnat lidstvo na hranici jeho ubohých, mentálních znalostí. Služebníci Pistis a jejich přívrženci mohou spásu pouze tušit a hledat, ale ve svém stavu bytí ji nikdy nenaleznou. Proto v tomto světě ční do výše miliony špičatých věží, které jako paže v zoufalství sahají po nějaké možnosti záchrany. Jediná odpověď, kterou jim Kristus, hlava světa, dává, je: „Moje říše není z tohoto světa. Jděte, prodejte všechno, co máte, a následujte mne!“ Sofie tedy nabývá podoby v tom, co nazýváme Gnosí, a sice v gnostických duchovních školách všech dob. Proto také v těchto školách Gnose vždy nacházíme tutéž Sofii, tutéž moudrost, tutéž cestu, tutéž pravdu a tentýž život. Nezáleželo na tom, z jaké společnosti hledající přicházeli, zda barva jejich pleti byla hnědá, rudá nebo bílá, zda pocházeli z buddhistických, islámských nebo křesťanských táborů. Vždy byli vyučováni a očišťováni touto jedinou Sofií. V této jediné Sofii zanikali, aby se znovuzrodili. Kdo chce o tom sám pro sebe získat důkaz, kdo chce pevně uchopit Ariadninu nit, nechť tomu věnuje pozornost a ověří si, že Gnose byla a je za všech dob nezměnitelně stejná; ukazuje stále stejnou cestu a hovoří stále stejnou, neměnnou řečí. Tato v Pistis horlivá, nesnášenlivá a hledající náboženství se nazývají církvemi, jak víte. Toto slovo má dva významy. Jednak se jím označuje společenství stejně smýšlejících lidí, což se týká 229

určité teologické interpretace Pistis, a jednak je církev skutečným Domem Pána, ohniskem emanací z božského Univerza. V tomto světě tedy existují dva druhy ohnisek: Dům Pána coby ohnisko první emanace, Pistis, a tudíž místo neklidu, pohnutí a honby za nejvyšší možnou hranicí mentálního poznání – a Dům Pána coby ohnisko druhé emanace, Sofie, v němž vládne jasnost, vznešenost, zlatý lesk, láska a síla božské nádhery a Svatého Ducha. Tak s námi asi budete souhlasit, že gnostická duchovní škola má od počátku věků právo, jež jí bylo dáno Svatým Duchem, nazývat se v dvojnásobném smyslu církví. Je ohniskem pro ty, kdo byli Pistis poháněni k uvědomění a nyní přirozenou poznávací schopností chápou svoji chudobu, jsou očišťováni a tříbeni ohněm Trigonum Igneum, aby pak vstoupili do vznešenosti božské Sofie. Proto je gnostická duchovní škola, Eklézie Pistis Sofie, jedinou univerzální církví, která uznává a vyznává Krista jako hlavu světa, a tím, že přijímá všechny s tím spojené konsekvence, v Něm a skrze Něho překonává. Chceme nyní ještě jednou obrátit vaši pozornost na obě emanace, které vycházejí z plérómy. Pistis probouzí a podporuje zneklidnění mas v nejširším slova smyslu a zároveň silně působí na lidský rozum. Sofie, druhá emanace, se obrací na ty, kteří se od masy oddělili, aby je zachránila z přírody smrti a pozvedla je vzhůru do oblastí božské plérómy. Neobrací se jako první emanace na běžný, animální rozum člověka, nýbrž, v novém významu slova, na ještě neotevřenou duši. Sofie chce u těchto oddělených lidí probudit nový duševní stav, nové duševní vědomí, nové duševní myšlení. Nasměruje-li se magnetický Golfský proud Gnose na tento svět, potom můžeme pozorovat celou řadu zvláštních úkazů. 230

Nejenom jednotlivci, nýbrž všichni lidé na něj musí reagovat, nemohou jinak. Z různých důvodů se pak připojují k různým skupinám a společnostem, aby na nové kvality a síly, které se dávají poznat, reagovali společně. Nakonec vzniká také potřeba organizovat a uspořádávat určitá shromaždiště, na kterých by mohly být důstojně celebrovány služby. Tak vznikají dílny, ohniska, obzvláště příhodná jako místa setkávání mezi emanací a reagujícím člověkem. Takové dílny byly stavěny a zřizovány od počátku božského usilování v přírodě smrti, a dokud to bude nutné, budou zřizovány i nadále. Stejným způsobem byly stavěny kostely, a proto to byly a jsou ve své nejhlubší podstatě Domy Pána, ohniska Pistis. Jakkoli se kostely mohou jevit jako úpadkové, dokud je budou mysticky zaměření lidé používat jako shromaždiště, bude tam k nim dokonce i přes ty nejhustší závoje pronikat emanace Pistis, aby v nich vyvolala pohnutí a zneklidnění. Mluvili jsme ale také o gnostické univerzální církvi, o Eklézii Pistis Sofie, o společenství, které uznává a vyznává Krista jako hlavu světa a které v Něm překonává k dokonalému osvobození. Nikdo by se tedy neměl domnívat, že říkáme něco neobvyklého, když moderní duchovní školu spojujeme s pojmem církev. Bylo by pochopitelné, kdyby se při tomto označení čtenář neubránil pocitu tísně, neboť je mezi námi skutečně mnoho žáků, kteří se museli s velkým úsilím a s velkými bolestmi vymanit z církví Pistis. Musíte tedy vědět, že všechna gnostická bratrstva, která nás předcházela, se nazývala církvemi, chtěla a musela být církvemi, ovšem církvemi, které se zcela zasvětily Sofii, aby se každý znavený poutník mohl stát skutečnou Pistis Sofií. To, že moderní duchovní škola bude i nadále vystupovat na veřejnosti jako Lectorium Rosicrucianum Eklézie Pistis Sofie, má tedy hluboký význam. Škola směla 1. září 1954 přijmout dědictví 231

předchozího bratrstva. K tomuto dědictví a odkazu, definovanému poslední vůlí, náleží také úkol pokračovat v jeho díle jako Eklézie Pistis Sofie, úkol, který jsme plně převzali. Bude vám jasné, že jsme již dlouho před převzetím tohoto dědictví horlivě usilovali o to, abychom jeho jádra přitáhli, oživili je a byli tak dědictví hodni. Předcházející bratrstvo, trojsvazek světla, k němuž patřilo i bratrstvo Katárů – jméno je odvozeno od řeckého slova, které znamená „čistí“ či „neposkvrnění“, ale později bylo zkomoleno na „kacíři“ – založilo v Evropě gnostickou říši. Bratrstvo Růžového Kříže mělo své sídlo v nizozemském Haarlemu, ve vesnici Bakenes, v bezprostřední blízkosti hradeb starého města. Místo, na kterém dnes stojí chrám duchovní školy Lectorium Rosicrucianum, matematicky přesně odpovídá starému ohnisku tohoto bratrstva. Bratrstvo Katárů, s jejichž ohnisky se setkáváme mezi jiným na Balkáně, hlavně v Bosně, v severní Itálii, zejména v provincii Brescia, jakož i ve Francii, převážně na jihu, vlastnilo řízenou církevní hierarchii. Její církevní slavnosti byly popsány mnoha autory. Co svou hierarchií předcházející bratrstvo zamýšlelo? Slovo hierarchie znamená postup. Existuje vojenská hierarchie a v naší době také církevní hierarchie. Hierarchické tělo v původním gnostickém významu tohoto slova bylo však něčím úplně jiným. Byla to až do nejmenších podrobností organizovaná životní soustava, živé tělo, s jehož pomocí mohly emanace Sofie obklopit všechny, kteří do tohoto těla byli přijati. S pomocí tohoto živého těla tak mohli Sofii vyzařující z plérómy univerzálního života přijímat a používat všichni, kdo se v něm nacházeli. Živé tělo proto nebylo pouhým běžným shromaždištěm, v němž magnetický kolektiv společenství zakoušel dotek; to možná postačovalo církvím Pistis. Avšak v tomto těle Sofie, v církvi Katárů a v ostatních zasvěcených místech učení předchozího bratrstva, se na základě 232

gnosticko-vědeckých zákonů a používáním gnostické magie mohl dotek Sofie stát vyléváním. Vylévání mohlo vést k procesu, proces ke křížové cestě růže, křížová cesta růže k Trigonu Igneu a Trigonum Igneum k obnovujícímu ohni na temeni lebky. Tímto způsobem se mohlo uskutečnit vzkříšení v novém životním poli. Takové hierarchické tělo proto nepředstavuje postup pro funkcionáře, nýbrž je to dobře organizovaný a vybavený organismus, s jehož pomocí může být uskutečněno velké, svaté dílo. Takové gnostické živé tělo tedy zahrnuje také prvky všech gnostických mystérií, vlastnosti dokonalé duchovní školy, glórii Eklézie Pistis Sofie. Předcházející bratrstvo rozšířilo takovéto tělo po celé Evropě, aby v tom obrovském víru zmatení Pistis mohli všichni upřímně hledající také skutečně nalézt Sofii. Neboli, vyjádřeno mysticky: předchozí bratrstvo ve své době připravilo pro všechny, kteří k němu přišli, nebeskou nevěstu. Toto živé tělo bylo nebeskou lodí, která přijala všechny bezúhonné, všechny očištěné, všechny „Katáry“ do zcela nového životního procesu. Uvážíte-li nyní dále, co všechno jste s námi v moderní duchovní škole zažili, probojovali a vybudovali, pak víte, že jsme se již dlouho snažili klasické dílo bratrů Sofie, totiž stavbu hierarchického těla v gnostickém smyslu, živé tělo, nevěstu Pána, Eklézii Pistis Sofie, archu, nebeskou loď, znovu oživit. Víte, že ji tvoří naši žáci coby živé buňky a že toto tělo má určitý počet organizačních struktur. Mezitím je hierarchické tělo dokončeno a naši žáci v něm nalezli a přijali svá místa. Jsou tedy součástí živého těla, příslušníky Eklézie Pistis Sofie. Tento organismus ožil díky milosti Gnose, život byl moderní gnostické hierarchii darován „shora“. Vše je připraveno. Dílna je až do nejmenších jednotlivostí vybavena celým instrumentáriem; prastará alchymická kuchyně se všemi retortami je zde a v kamnech hoří oheň. Vše je připraveno, 233

aby Pistis ve vás překovalo v Sofii. V proudu milosti záření Sofie z plérómy chceme nyní svůj život zcela dát do služeb života, a tak jej odzdola, inteligentně, s použitím své nové duševní kvality také z naší strany oživit. Všichni přijímáme svá místa podle hierarchické posloupnosti. Nedovolíme, abychom byli žiti, a nespokojíme se s tím, že bychom v mystickém nadšení spínali ruce a říkali: „Děkujeme Ti, ó Pane!“, ale v životě, který je nám propůjčen „shora“, budeme žít dynamicky, konsekventně a bez jakýchkoli pochybností jako opravdoví Čistí, jako bratři a sestry společenství Růžového Kříže. Tak znovu budeme ve světě šířit Sofii a její milost jako gnostickou říši, jako manifestaci velké světové práce sedminásobného gnostického světového bratrstva. Lectorium Rosicrucianum Eklézie Pistis Sofie, bude skutečně žít, budeme-li my žít s Ním.

234

O AUTOROVI

Jan van Rijckenborgh, vlastním jménem Jan Leene, byl moderním rosikruciánem a hermetickým gnostikem. Obě tato označení jsou příznačná pro celý jeho život. Narodil se roku 1896 v Haarlemu v křesťansky orientované rodině. Již od mládí se hluboce zajímal o vše, co souviselo s náboženstvím. Hledal především dokonalé uplatnění víry v denním životě. Proto se distancoval od povrchního křesťanství a mentální teologie bez skutečné hloubky. Ve svém silně vyhraněném citu pro spravedlnost se nadchl pro nově vznikající dělnické hnutí, které se za jeho mládí silně formovalo. Byla to pohnutá doba, v níž prof. dr. A. H. de Hartog (1869-1938) naplňoval kostely svou Realistickou teologií. Také Jan Leene mu rád naslouchal. Od něj se naučil rozumět významu slov z Listu Římanům, kapitoly 12, verše 1: „Svá těla darujte jako oběť živou, svatou a Bohu libou.“ Jan Leene a jeho bratr Zwier Willem, oba zapálení hledající, si pozvolna uvědomovali směr, kterým se musejí vydat, aby mohli utišit svůj hlad po té jediné, pravé skutečnosti. 24. srpna 1924 položili první skromné základy skutečného duchovního domu osvobození nové doby – Domu Sancti Spiritus. V první fázi, inspirováni manifesty klasických rosikruciánů, založili Školu mystérií Růžového Kříže. Jan Leene navštívil Britskou knihovnu v Londýně, aby si zjednal přístup k originálům, „které se v této knihovně nacházely již několik století, aniž by se o ně někdo 235

ještě zajímal!“ V lednu 1937 vyšly jeho nizozemské překlady Famy Fraternitatis R. C., Confessia R. C. a Alchymické svatby Christiana Rosenkreutze Anno 1459 v jednom svazku s titulem Het Geestelik Testament der Orde van het Rozekruis (Duchovní odkaz Řádu Růžového Kříže). Tímto způsobem chtěl dát na vědomí „cíl, podstatu a poslání západní školy mystérií“, jak zněl titulní list prvního vydání. Šlo mu tedy o přesun těžiště života na vývoj duše tak, aby znovuzrozením nabyla schopnosti setkat se s Duchem Božím. Aby tak nesmírně složitý rosikruciánský ideál objasnil v co nejširším rozsahu, čerpal mimo to ze spisů německého filosofa Jakoba Böhma, čínského mudrce Lao-c’ a slezského básníka Johannesa Schefflera (1624-1677), známého jako Angelus Silesius. Především několik veršů posledně jmenovaného, které často citoval také prof. dr. A. H. Hartog, tvořily bázi vývoje totálně nového gnosticko-transfiguristického učení pro moderní dobu. Jan Leene psal před druhou světovou válkou ještě pod jménem John Twine. Později si zvolil pseudonym Jan van Rijckenborgh, jako symbol gnostického bohatství, které svým žákům a posluchačům předával. Ve všech svých dílech navazoval na gnostické aspekty ve světové literatuře. Tak ukázal na mnohé styčné body v hermetismu, v Bibli a především v manifestech klasických rosikruciánů. Kromě toho objasňoval názory a myšlenky Paracelsa, Komenského a Fludda. Ačkoliv odmítl historického Krista církve, jeho škola byla a je čistě kristocentrická, to znamená, že se plně zakládá na univerzální síle Krista a její všepronikající působnosti. Jan van Rijckenborgh po sobě zanechal tisíce proslovů, jejichž ústředním bodem je gnostické učení o vysvobození člověka. V letech 1935/36 vydával týdeník Aquarius, v němž bořil mnohé „svatostánky“ a líčil nastávající události. Měsíčníkem 236

Het Rozekruis (Růžový Kříž) získával pozornost pro hlas rostoucí školy. Kříž byl zasazen do světa. V ezoterickém měsíčníku De Hoekstein (Úhelný kámen) objasňoval bázi, na které musí být dílo obnovující ducha, duši a tělo založeno. Po jeho smrti v roce 1968 ohlašovalo jméno časopisu De Topsteen (Svorník) (1969-1987) dobu sklizně. Mnoho jeho výkladů a proslovů bylo zachyceno ve více než čtyřiceti knihách, vytištěných Rozekruis Pers v Haarlemu. Škola mystérií Růžového Kříže se vyvinula v Mezinárodní duchovní školu Zlatého Růžového Kříže, která nyní působí ve všech světadílech a má v 36 zemích již 175 poboček. Jan van Rijckenborgh, který se ve svém oprávněném optimismu díval stále dopředu, řekl na konci svého života, v roce 1968: “Doufám, že můj život směl jedním úderem kladiva přispět věčnosti.”

237

238

VÝKLAD POJMŮ Archonti: Vládci eonů. Atom jiskry Ducha: viz Růže srdce. Authades: V gnostickém spise Pistis Sofie, který je připisován Valentinovi, pojmenování nesvaté vůle v látce zrozeného člověka, též označované jako „síla se lví hlavou“. Výtvory Authada jsou síly zla, povstalé z běsnění svéhlavé vůle člověka, jež zabezpečují trvání Eonů. Betabara: Dům průchodu. Bratrstvo, univerzální: Božská hierarchie Nehybného království, která tvoří univerzální tělo Pána a je označována také mnoha jinými jmény, jako: Neviditelná církev Kristova, Kristova hierarchie. Ve svém působení k užitku padlého lidstva vystupuje mimo jiné jako Bratrstvo Šambaly, Škola mystérií Kristových hierofantů nebo Hierofantní duchovní škola. Dechové pole: Dechové pole či aurická sféra nebo tělo žádostí je silové pole, v němž se uskutečňuje trojí dialektické zjevení člověka. Toto pole září a vibruje. Má individuální strukturu siločar a silocenter, která vykazují velmi dynamický pohyb. Všechny síly a látky, které pronikají z vnějšku do dechového pole, jsou podle stavu dechového pole (kvality, vibrace, schopností) buď přijaty, nebo odmítnuty, jejich působení je zabraňováno, nebo je dynamizováno. Dechové pole patří k troj-

násobnému dialektickému systému člověka a je s ním zcela zajedno. Dialektika: Dnešní životní pole lidstva, v němž se vše projevuje v protikladných párech: den a noc, světlo a tma, dobro a zlo, život a smrt, a proto se nazývá „dialektické“. Tyto protiklady jsou spolu nerozlučně spojeny, neustále následují jeden po druhém, jeden se rodí z druhého. Vlivem tohoto základního zákona podléhá vše v lidském životním poli ustavičné změně a rozpadu, „vzniku, rozkvětu a zániku“; je to oblast konečnosti, bolesti, nemocí a smrti. Ve svém původním stavu však mělo dialektické životní pole za úkol přírodními zákonitostmi a harmonickým rozpouštěním jevů a forem člověku zabránit, aby v této doméně zkrystalizoval a poutal se na formu, a tak mu mohlo stále znovu poskytovat možnost nového projevení. Tímto způsobem měl člověk stále znovu dostávat příležitost poznat cíl svého bytí a jít stezkou návratu skrze transfiguraci. Dialektická životní sféra tedy byla a je myšlena pouze jako dočasné místo pobytu, jako nouzový řád. Proto v ní rozpoznáváme dva typy vývoje, jeden regenerativní a jeden degenerativní. Tyto vývoje nakonec způsobí rozdělení lidstva, které toto životní pole obývá. Člověk může v dialektickém řádu buď regenerovat, tedy stoupat k vyšším hodnotám, do vyššího životního pole – v Bibli označovaného jako „králoství nebeské“ – nebo degenerovat, to znamená klesnout do hříchu, vstoupit

239

do nižšího životního pole, které se v Bibli nazývá „nejtemnější temnotou“. Žádná jiná cesta mezi těmito dvěma neexistuje. Duchovní škola: Škola mystérií Kristových hierofantů; viz Univerzální bratrstvo. Efezský: Hledající člověk, který ve své touze po opravdovém povznesení a očistě života jde cestou dobra, dříve nebo později objeví, že tato cesta má určitý vrchol, hranici, kterou člověk tohoto světa nemůže překročit. Hledající, který pronikl až k této hraniční oblasti, je v Bibli nazýván Efezským. Takový člověk stojí před volbou, buď se zásadním životním obratem z omezení dialektiky osvobodit, nebo zůstat přikován k otáčejícímu se kolu a snášet bolest nevyhnutelného, zákonitého konce. Endura: Stezka rozlomení já, stezka poslední, zlaté smrti dokonalým sebepředáním já tomu druhému, pravému, nesmrtelnému člověku, Kristu v člověku. Je to stezka člověka–Jana, který „upravuje stezky pro svého Pána“. Je to uskutečnění výroku „On, ten nebeský druhý musí růst a já se musím zmenšovat“. Musím zaniknout, aby ten druhý mohl žít. Stezka endury je klasická cesta všech dob, na níž musí do temnoty, utrpení a smrti padlý člověk očistným ohněm totálního životního obratu zaniknout ve své pravé nesmrtelné bytosti a vrátit se zpět k Otci. Životní cesta člověka světem dialektiky směřuje ke smrti. Endura je dobrovolné umírání pro získání skutečného života. Je to životní cesta člověka hledajícího Boha, na které dobrovolně umírá své bytosti já, aby žil nepomíjivě v tom druhém. „Kdo svůj život ztratí pro mne, ten jej nalezne.“ Eon, třináctý: Duchovní škola jako magnetické zářící pole Univerzálního bratrstva, která se manifestuje v tomto světě

240

ovládaném přírodními eony, aby pomohla osvobodit padlé lidstvo a ukázala mu stezku k návratu do Nehybného království prostřednictvím transfigurace. Eony: a) Monstrózní formace nesvatých přírodních sil, které byly v průběhu dob vyvolány životem lidí, odvráceným od Boha (myšlením, chtěním, cítěním a žádostivostí). Dělí se na dvanáct hlavních skupin. Vytvořeny lidstvem, avšak zcela mimo jeho kontrolu, drží lidi ve svém sevření. Jsou to sebezáchovné mocnosti, jež neodolatelnou silou nutí lidstvo pokračovat dál v jeho nesvaté cestě, kterou si samo razilo. Tak zesilují připoutanost lidí na neustále se otáčející kolo dialektiky. – b) Pod jménem „Eony“ se také rozumí hierarchická vládnoucí skupina časoprostoru, označovaná také jako „dialektická hierarchie“ nebo „knížata tohoto světa“. Skládá se z nejvyšších metafyzických mocenských formací, vzešlých z padlého lidstva a je bytostně zajedno s přírodními eony, popsanými pod bodem a). Z této luciferské převahy padlého světa zneužívá všech sil přírody a lidstva ke svým temným cílům. Tyto entity dosáhly za cenu hrozných útrap lidstva osvobození od kola dialektiky. Tuto svobodu si mohou ve svém sebeprosazování zachovat jen tím, že udržují v chodu bezmezné utrpení světa a nechávají je ještě narůstat. Veškeré působení myšlenek, citů, přání a náruživostí padlého člověka, a to i takzvaně dobrých, oživují eony, které člověka ovládají a drží ho v zajetí přírody smrti. – Vedle těchto nesvatých přírodních působení existují přírodní síly božského, sedmerého pozemského kosmu, které jsou vůči člověku nepřátelské, protože svým padlým stavem neustále porušuje harmonii pozemského kosmu a překračuje jeho přírodní zákony.

Gnose: a) Dech Boží, Logos, pramen všech věcí, projevující se jako Duch, Láska, Světlo, Síla a univerzální Moudrost. – b) Univerzální bratrstvo jako nositel a projev Kristova pole záření. – c) Živé poznání Boha, dané těm, kteří znovuzrozením duše vstoupili do světelného zrození Boha (pymandrický stav vědomí). Gnose, pětinásobná, univerzální: Souhrnné označení pěti vývojových fází, jimiž se v žáku projevuje ona jediná stezka k životu: 1.osvobozující náhled, 2. dynamická touha po spáse, 3. dokonalé sebepředání, 4. pozitivní nový životní postoj, 5. vzkříšení v novém životním poli. Hadí oheň: Hadí oheň nebo systém hadího ohně, sídlo ohně duše či vědomí je tvořivá síla vůle biologického vědomí. Je to síla, která cirkuluje míšním systémem a prostřednictvím nervů tohoto systému kontroluje veškerou dialektickou manifestaci. Hierofanti Světla: viz Bratrstvo, univerzální. Koberec: „Stát na koberci“ je svobodozednářské označení vnitřního postoje žáka, který vážně, s oddaností a vytrvalostí usiluje o uskutečnění pětinásobné univerzální Gnose v sobě samém. Kolo zrození a smrti: Nazývá se též „kolo dialektiky“: Je to stále se opakující proces zrození, života a smrti osobnosti, jímž je mikrokosmos vždy znovu oživován novou osobností, která pak jde opět toutéž cestou. Kristova hierarchie: viz Bratrstvo, univerzální. Látková sféra: viz Zrcadlová sféra.

Lipika: Lipika (aurická bytost neboli firmament) představuje úhrn sil, hodnot a vazeb jako výsledek životů všech osobností, které se kdy v poli jevů zjevily. Všechny tyto síly tvoří dohromady světla, hvězdy mikrokosmického firmamentu. Jsou to magnetická ohniska, jež podle své povahy určují stav magnetického duchovního pole, tedy druh sil a látek, které jsou přitahovány z atmosféry a přijaty v mikrokosmickém systému. Povaha osobnosti odpovídá tedy druhu těchto světel. Zásadní změna osobnosti musí proto vycházet ze zásadní změny firmamentu, a to je možné jedině sebeobětováním bytosti já, totálním rozlomením já. Mikrokosmos: Člověk jako minutus mundus (malý svět) je složitý životní systém kulovitého tvaru, v němž lze z vnitřku směrem ven rozpoznat: osobnost, jevové pole, aurickou bytost a sedmeré magnetické duchovní pole. Skutečný člověk je mikrokosmos. Co se pod pojmem „člověk“ rozumí v tomto světě, je jen zmrzačená osobnost degenerovaného mikrokosmu. Dnešní vědomí je vědomím osobnosti, a proto si uvědomuje pouze pole bytí, k němuž náleží. Negace: Apoštol Pavel to nazývá „denním umíráním“. Znamená to odvracet svůj zájem ode všeho, co je z tohoto světa, včetně vlastní bytosti já. Znamená to neustále opravdu říkat „ne” přírodním pudům. Takový životní postoj má smysl pouze tehdy, je-li logickým následkem probuzeného poznání (pravého sebepoznání) co se týče skutečné povahy a skutečného stavu dnešního bytí člověka v tomto přírodním řádu. Vědomým a přesvědčivým „každodenním umíráním“ se v člověku uvolňuje cesta pro dvojí činnost osvobozujícího světla Gnose, která pak to, co člověk vnitřně odmítá, rozlomí, a buduje to, co umožňuje zjevení nového člověka. Tak starý člověk doslova

241

umírá (v rozlamující) síle Krista. Takto veškerý starý přírodní pud utichá a může se projevit nová přirozenost, nový člověk. Pistis Sofie: Jméno gnostického evangelia z druhého století (připisovaného Valentinovi), které bylo uchráněno zfalšování a které v čistotě a ve všech jednotlivostech zvěstuje osvobozující cestu v Kristu, stezku transmutace a transfigurace. Praatom: viz Růže srdce. Pracoviště, svobodné: Magnetické kosmické tělo vzniklé z radiační síly Gnose, takže síly přírody smrti nemohou toto tělo žádným způsobem ovlivňovat ani mu překážet. Rozumově-mravní: V řeči duchovní školy to znamená, že gnostickým dotekem dojde rozum a cit k náhledu a pochopení toho, co stezka požaduje. Růže srdce: Mystické označení atomu jiskry Ducha (nazývaného též praatom nebo Kristův atom), který se přibližně nachází na hrotu pravé srdeční komory a tvoří matematický střed mikrokosmu. Je to zakrnělý pozůstatek původního, božského života. Růže srdce (nazývaná také zlatým semínkem Ježíšovým nebo drahocenným klenotem v lotosovém květu) je zárodkem nového mikrokosmu. Je to božské sémě, jež zůstalo v padlém člověku jako příslib milosti, aby jednou mohl nastat okamžik, v němž se rozpomene na svůj původ a naplní jej touha po Otcovském domě. Pak je možné, že světlo duchovního Slunce, světlo Gnose probudí dřímající růžové poupě. Při pozitivní reakci a neochabujícím nasměrování žáka může začít proces regenerace člověka podle božského záchranného plánu. Růžové poupě: viz Růže srdce.

242

Semínko Ježíšovo: V klasickém testamentu rosikruciánů sedmnáctého století Fama Fraternitatis R. C. označení pro atom jiskry Ducha (viz Růže srdce). Skupinová jednota: Skutečná jednota všech, kteří byli přijati v živém těle mladého gnostického bratrstva, jež je podstatou duchovní školy důrazně vyžadována. Tato jednota není vnější manifestací sounáležitosti, nýbrž vnitřní jednotou života rostoucích nových duší, jež se prokazuje v pozitivním novém životním postoji v duchu Kázání na hoře. Svícen, sedmiramenný: Mystické označení pro sedm svícnů, které hoří v každé ze tří svatyní (hlavy, srdce a pánve) a podporováním dvanácti aurických světel určují druh lidské manifestace. Sympaticus: Část nervového systému, která u dialektického člověka není pod kontrolou vůle, ale funguje autonomně; zvláště to jsou dva provazce nervů nalevo a napravo od míšního kanálu. Tyto dva provazce nervů se sbíhají dohromady na horním konci míchy u pinealis. Šambala, vakuum: Oblast ležící mimo látkovou a zrcadlovou sféru byla připravena Bratrstvem Šambaly (určitý náhled Univerzálního bratrstva) ke službě žákům, kteří s vážností, oddaností a vytrvalostí usilovali o stezku k návratu, avšak během svého pozemského bytí nemohli vstoupit do nového životního pole. Takoví žáci, je-li u nich vytvořena alespoň minimální pracovní základna, mohou pak po skonání v tomto pro ně speciálně připraveném poli, v harmonických podmínkách, bez námahy, překážek, nebezpečí a potíží dialektické přírody pokračovat v započatém díle, dokončit své osvobození od kola a podílet se pak na novém životě.

Tao: Lao-c’ takto označuje pramen všech věcí. Trigonum Igneum: Planoucí trojúhelník, označení ve Famě Fraternitatis R. C. pro tři původní, základní božské síly, které se projevují v každém, kdo se totálním životním obratem otevře pro Gnosi a umožní v sobě procesy transmutace a transfigurace. Učení, univerzální: Není to „učení“ v obvyklém smyslu slova, jak je lze nalézt v knihách. Je to v nejhlubším smyslu živá skutečnost Boha, v níž se k tomu zušlechtěné vědomí učí číst a chápat všemoudrost Stvořitele. Zrcadlová sféra: Dialektický přírodní řád má dvě poloviny bytí: látkovou sféru a zrcadlovou sféru. Látková sféra je oblast,

v níž člověk žije ve své látkové podobě. Zrcadlová sféra je oblast, v níž se mimo jiné odehrává proces mezi smrtí staré osobnosti a oživením nové osobnosti. Skládá se kromě pekelné sféry a takzvaného očistce (očišťující sféry) též ze sféry, která se v přírodním náboženství a okultismu označuje jako „nebe“ a „věčný život“. Avšak tyto nebeské sféry a život v nich podléhají, stejně jako je tomu v látkové sféře, konečnosti a časovosti. Zrcadlová sféra je tedy místem dočasného pobytu mrtvých, což ale neznamená, že tam zemřelá osobnost získá nový život, neboť osobnost nemá žádného trvání. Pouze nejhlubší jádro vědomí, záblesk Ducha neboli dialektická jiskra, je dočasně vzato zpět do aurické bytosti a tvoří základnu vědomí nové osobnosti, která je budována aurickou bytostí ve spolupráci se silami působícími v matce.

243

244

Literatura Mezinárodní školy Zlatého Růžového Kříže Díla vydaná v českém jazyce: Elementární filosofie moderního Růžového Kříže

* Přicházející nový člověk

* Bratrstvo Šambaly

* Prázdný prostor neexistuje

* Mystérium života a smrti

* Duchovní odkaz Jana Amose Komenského Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců. Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz

245

246