UNIVERZÁLNÍ GNOSE
JAN VAN RIJCKENBORGH Catharose de Petri
UNIVERZÁLNÍ GNOSE
1
2
UNIVERZÁLNÍ GNOSE Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri
ROZEKRUIS PERS – HAARLEM – NIZOZEMSKO
3
Přeloženo z třetího německého vydání 1995 Die universelle Gnosis Původní nizozemský název: De universele Gnosis 1. české vydání 2008
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum Centrum Praha, Křesomyslova 8, 140 00 Praha 4 Centrum Brno Nové sady 4, 602 00 Brno tel./fax: +420•241403462 e-mail:
[email protected] http://www.lectoriumrosicrucianum.org
ISBN 978-90-6732-344-4 Copyright © 2008 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko
4
OBSAH
I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI XVII XVIII XIX XX
Předmluva ..................................................................... 7 Pravá a nepravá Gnose .................................................. 9 Apoštol Pavel a Gnose ................................................ 16 Svatý Duch a Gnose ................................................... 23 Hadí oheň a Gnose ..................................................... 31 Gnose Pistis Sofie ....................................................... 40 Gnose a pozemské přírodní náboženství .................... 47 Gnose a básníci a myslitelé ........................................ 55 Gnose jako původní, božská prána ............................. 63 Gnose a obnova celé bytostné podstaty ...................... 71 Vproudění sedmi paprsků původního pránického Světla 78 Sedm osvobozujících činů (I) ..................................... 86 Sedm osvobozujících činů (II) .................................... 94 Sedm osvobozujících činů (III) ................................ 101 Sedm osvobozujících činů (IV) ................................ 108 Podivuhodná zahrada Getsemanská ......................... 115 Mystérium endury .................................................... 124 Slavné vzkříšení ........................................................ 131 Zázračný rybolov ...................................................... 138 Rybářská síť .............................................................. 145 Kompendium ............................................................ 151
5
6
PŘEDMLUVA
Následujících dvacet dopisů, které jsou určeny všem nám známým i neznámým duchovně spřízněným bytostem, vám zde nabízíme s nadějí, že mnozí tak mohou najít cestu k univerzální Gnosi. Univerzální Bratrstvo započalo s aktivitou směřující k tomu, aby se na celém světě probudil zájem o tuto eony starou všezahrnující moudrost. V pozadí tohoto impulsu je záměr vyslat s mocně působivou silou věčnou Pravdu do temnoty tohoto světa, dříve než nynější lidská perioda dospěje ke svému zákonitému konci. Hlasy pomocníků světa budou podporovány vykopávkami a jinými nálezy. Objeví se mnohé publikace o Gnosi. Veškerému lidstvu bude nabídnuta příležitost zaujmout stanovisko k nepomíjivé Pravdě, jak to určuje běh událostí, čímž se vyplní, o čem hovořily svaté spisy všech dob. JAN VAN RIJCKENBORGH CATHAROSE DE PETRI
7
8
I PRAVÁ A NEPRAVÁ GNOSE Čteme-li nebo slyšíme-li něco o Gnosi – o pojmu, jenž doslova znamená „vědění“ –, pak většinou tento pojem spojujeme se „skrytým věděním“ a pod označením „gnostický“ rozumíme něco mysteriózního, a tedy hrubohmotnému pozemskému člověku „utajeného“. Zpočátku však byla Gnose shrnutím prapůvodního vědění, souborem všech poznatků, které bezprostředně poukazovaly na prvotní, božský život opravdové nepozemsko-božské lidské životní vlny. Hierofanti Gnose byli a stále jsou vyslanci Neměnného království, kteří přinášejí ztracenému lidstvu božskou moudrost a těm, kdo se jako ztracení synové chtějí vrátit zpět do původní Otčiny, ukazují tu jedinou cestu. Gnose, jak ji přinášeli svatí vyslanci, nebyla nikdy psaná. Byla předávána pouze ústně z učitele na žáka. Avšak nedomnívejme se, že toto ústní předávání Gnose bylo kompletní. Existoval kontakt se skupinou a kontakt se samotným kandidátem. Při těchto kontaktech byl přesně brán zřetel na stupeň duchovní vyspělosti příslušných osob. Z Gnose bylo zjeveno jen to, co bylo pro žáka užitečné a nutné. Tak můžeme s jistotou říci, že na těchto dialektických pláních není nikdo, jemuž by Gnose byla zjevena ve své úplnosti. Kdo se domnívá, že Gnosi zná, ten ji nezná – a kdo ji zná, ten nemluví. To 9
je zákon univerzálních mystérií, zákon, jenž je velmi striktně dodržován od počátku existence dialektického přírodního řádu. Dialektický člověk totiž v důsledku zaměření na své já a v důsledku svého vědomí odděleného od Ducha má sklon všechno, co může získat ať na vyšší nebo na nižší úrovni, použít k upevnění vlastního stavu. Z toho důvodu by zjevení Gnose nebylo takovým bytostem ku prospěchu, nýbrž by vedlo k jejich věčné zkáze. Proto není Gnose nikdy zjevována ve své úplnosti ani není nikdy ústně předávána ve své plnosti, protože mnozí vše velmi rychle a snadno přijímají mentálně a v důsledku toto by mohli uškodit sobě i ostatním. Z toho lze pochopit, že zjevení Gnose je proces, který se vyvíjí stejným tempem, jakým jde žák cestu. Dialektický zákon „nejprve vědět, potom jednat“ zde platí jen velmi omezeně. Aby žák směl vlastnit Gnosi, aby se směl blížit nebeské nevěstě, musí nejprve „činit“. Tímto činem je zodpovědné inteligentní jednání při každém kroku. Toto inteligentní jednání je bedlivě sledováno. Hierofanty nelze oklamat. Pseudointeligentní jednání je jasnou spekulací, při které já tajně číhá schované za rohem; pseudointeligentní jednání je póza, něco hraného – a je vždy odhaleno. Jak může člověk plahočící se nocí a temnotou inteligentně jednat a prorazit si cestu ke Gnosi? Právě kvůli tomu k nám přicházejí hierofanti, aby v tom lidem pomáhali. I když Gnose není zjevena, je „přes“ ně alespoň vyslovována a psána. „A Bůh tak miloval svět, že poslal svého jednorozeného Syna, aby všichni, kdo v Něj uvěří, nebyli ztraceni, nýbrž měli život věčný.“ Syn Světla je stále přítomný a nyní jde o to, jestli vy dokážete něco z Něho postřehnout. Něco z Něho postřehnout znamená být Jím dotčen. Být Jím dotčen znamená vlastnit možnost inteligentního jednání. To je víra! Věřit nikdy neznamená hlásit se k nějakému systému a vyznávat ho.
10
Hierofanti Gnose vám například budou vyprávět o poušti Gobi a o nádherném životě v Šambale. Pak se může stát, že okamžitě pospíšíte do knihovny s úmyslem dozvědět se něco víc o Gobi a Šambale a tímto způsobem si dokonale ujasnit, co se tam děje. Charakteristikou takového jednání je ovšem touha uchopit vše svým já. Mentální uchopení však znemožňuje dotek Gnosí. Ale také se může stát, že při poslechu nebo četbě knihy Bratrstvo Šambaly* zaslechnete „hlas“ vnitřně. To se k vám blíží Gnose, a to v míře shodné s čistotou vašeho slyšení a spontánního jednání, které pak z toho může vyplývat. Bratrstvo nepromarňuje ani to nejmenší množství energie. Představte si, že byste zaslechli vám neznámého učitele říkat: „Cesta ke Světlu je cestou zdraví, svobody a radosti.“ Předpokládejme, že jsou tato slova vyřčena ve dvoraně chrámu Kříže s Růží. V tom případě je v těchto slovech ukrytý diamant; a pečlivě se bude sledovat, jestli vyzařování tohoto drahokamu zpozorujete a co toto záření ve vás způsobí. Pokud byste byli například nemocní – pak by cesta, která vede ke zdraví, mohla být pro vás velmi přitažlivá. Nebo byste se mohli v důsledku nejrůznějších okolností cítit velmi nesvobodní, a pak by cesta k volnosti byla pro vás velice vábivá. Nebo kdybyste prožívali velký žal a museli přestát velké trampoty, měli byste tudíž samozřejmě zájem o opravdovou a věčnou radost. Mohli byste tímto způsobem zahlédnout ukrytý diamant a jeho jiskření? Není to spíše tak, že reagujete dialekticky? Uchvacuje vás to, po čem toužíte a co postrádáte. Ale kdo z vás postrádá Světlo? Kdo z vás dychtí po univerzálním Světle jako touhou sžíraná, chudičká, k smrti opuštěná duše? Kdo miluje prapůvodní zdroj Světla každou částečkou své bytosti? Kdo ještě vlastní tuto pratouhu po jednotě s Bohem? Kdo to prožívá *
Český překlad německého čtvrtého, přepracovaného vydání Die Bruderschaft von Shamballa, 1993.
11
vnitřně jako žalmista, který říká: „Jako jelen touží po čisté vodě, tak moje duše touží, Bože, po Tobě. Moje duše žízní po Bohu, po živoucím Bohu. Kdy už budu moci spatřit Boží tvář?“ V kom je toto prvotní žíznění po Bohu, když postrádá zdraví, svobodu nebo radost? To však je právě to, co Gnose požaduje. V této žízni po Světle je ukryt jiskřící diamant. Gnose začíná s tímto primárním požadavkem, začíná jím Kázání na hoře: „Blahoslavení chudí Duchem“, což znamená, blahoslavení jsou ti, kdo touží po Duchu, tedy po Světle. Kdo se v této touze, v této lásce dokonale rozplyne, zcela se ztratí v lásce, kdo v tom najde své celé bohatství, tomu bude přidáno i všechno ostatní. Když Svatý Duch přichází k Marii, aby jí, obrácené, ke Světlu se navracející duši, sdělil spásný výsledek, je řečeno: „Maria uchovala všechna tato slova ve svém srdci.“ Něco uchovat v srdci zde poukazuje na stav dokonalé lásky k Bohu; znamená to vlastnit jiskřící drahokam jako vyzařování srdce, vyzařování, které dopadá na všechno a na všechny. Žena, která dokáže vysílat takovou zářivou sílu neosobním způsobem ze svatyně srdce, je Boží matka, Maria, Isis. Vlastní spásonosné Světlo a nechává ho v příslušném čase vyzařovat pro svět a lidstvo; přináší Gnosi každému, kdo po takovém Světle dychtí. Když starý Simeon vnímá toto Světlo srdce v chrámu svého nejhlubšího nitra, říká: „Hle, tento je ustanoven k pádu a ke vzkříšení mnohých.“ Muž, který může nechat vproudit tuto zářivou sílu neosobním způsobem do svatyně srdce, je Josef, tesař; je to stavitel, který naléhá, volá a probouzí. Je to ničitel pekla, který ani sebe, ani druhé neposiluje v planoucích vášních, nýbrž používá všechny své nástroje k dokonalé vyrovnanosti, aby umožnil Gnosi, to znamená věčnosti, vstup do času. Nestydí se vzít Marii k sobě jako svou ženu, jako svou družku pro svět času i pro věčnost, neboť to, co 12
v ní bylo zplozeno, není z vůle muže, nýbrž ze Svatého Ducha. Sobectví a svévole se zde ztrácejí v nicotě; Boží láska je vyšší než všechen rozum, Josefa formuje a Marii zahaluje. Dokáže dialektický člověk tímto způsobem ve svém srdci ještě něco uchovávat? Nepozůstává vlastnictví v jeho srdci z větší části spíše z mysticismu, sentimentality a emocí? Hierofanti Gnose si toho všímají, a proto vám o tom zde píšeme. Teď se můžete dozvědět, jak hierofanti působí. Mluví o univerzální moudrosti, avšak nepřinášejí vám ji jako na podnose. Buďto do svých slov vetkávají různé skryté podněty, anebo se vás snaží svými skutky přimět k reakci. Velmi bedlivě pozorují, zda a jakého druhu tato reakce bude. Gnose je vyjevována v té míře, v jaké se duše, to znamená vědomí, samo ztrácí a předává věčnosti. Tuto cestu jde škola Kříže s Růží jako služebník Gnose s vámi. Proto je vyloučeno, aby Gnose byla zjevena celá a šířena jako systém. Může se však o ní, jak jsme již řekli, hovořit a psát a může se naznačovat cesta, která ke Gnosi vede. Vše, co v této souvislosti hierofanti učiní, naprosto dostačuje k tomu, aby byl aspirant doveden k základnímu inteligentnímu jednání. Domníváme se, že je nutné odstranit ještě další nedorozumění. Nespočet lidí si myslí, že Bible je řečí Gnose, zjevením Gnose. Ale to vůbec není pravda. Také Bible Gnosi jen popisuje, mluví o ní a poukazuje na Boha. Právě tak se nemůžeme naučit číst Bibli nějakým jiným způsobem, prohloubeným pomocí okultních a kabalistických metod a klíčů. Kabalistika a podobné vědy, jakož i astrologie, náležejí k nepravé, falešné Gnosi, přičemž označení „falešná“ nemusíme chápat jako přímo špatná, zločinná, nýbrž jako čistě dialektická, náležející k pozemské přírodě. Tomu je třeba správně porozumět. Řeč je prostředek, kterým člověk vyjadřuje své myšlenky, pocity a úmysly. Řeč má zvukovou a písemnou podobu. Nerozumíte-li zvukové formě nebo 13
pokud ve vás psaná podoba neprobouzí žádné pochopení, pak je z jazykového hlediska možné analyzovat obraz popsaný zvukem nebo písmem pomocí různých metod, které k tomu existují nebo které teprve budou vynalezeny, a tak proniknout k ideji, která je v obraze obsažena. Ale pokud vám ani zvuková, ani písemná forma nic neříkají, pak nebudete mít nic ani z kabalistické či jiné analýzy. Zabývejme se například slovem „Ježíš“. Analyzujeme-li toto slovo kabalisticky, pak zjistíme význam „Vykupitel“ nebo „Spasitel“. Pro zcela uzavřeného člověka nemají ani jméno, ani jeho význam, ani jeho vnitřní hloubka žádný smysl. Pro toho, kdo je otevřený Gnosi, neobsahuje napsané slovo ani jeho zvuková podoba žádné zvláštní tajemství, které by teprve čekalo na odhalení. Kdo je tak daleko, ten ví. A kdo tak daleko ještě není, ten vědět nepotřebuje. Nevěděl by, co si s tím počít, kromě využití k sebestřednému vychloubání, jež by posilovalo jeho já. Není toho skrytého obsaženo v Bibli více? Docela určitě ano, ale nikdo nemůže to skryté uplatnit, pokud se mu vnitřně neodhalilo. Mnohé části Bible jsou záznamy rozhovorů mezi učiteli a žáky. Když se vy sami v souladu s požadavky zákona stanete opravdovými žáky, pak nebudete mít ani sklon krást skrytá tajemství kabalisticky. Všechno vědění, které je tímto způsobem nashromážděno, není v žádném případě osvobozující ani není moudrostí, která by stála nad vším rozumem. Pokud jdete cestu, je vám vše zdarma darováno, a potom v nejlepším případě najdete v řečeném nebo napsaném potvrzení toho, co jste již darem obdrželi. Teď byste se jistě mohli zeptat: „Má v tom případě Bible vůbec smysl?“ Bible má smysl jen tehdy, když plní – když může plnit – svůj úkol, své určení. Autoři Bible jsou povoláni k tomu, aby
14
burcovali dialektického člověka a přivedli ho ke Gnosi, a to tak, že se bez použití slov dotknou jeho holé skutečnosti. Když se tak stane – jako například v Kázání na hoře a skrze apoštola Pavla – pak nikdo nevyžaduje kabalistickou analýzu. Když Pán Ježíš mluví o bíle omítnutých hrobech, které jsou vně bílé, avšak uvnitř plné tělesných ostatků a jedu, pak i ten nejomezenější člověk dokonale rozumí těmto slovům, a sice tak dobře, že tomu lépe rozumět nemůže. Je naší povinností upozornit vás ještě na další nedorozumění, které s předchozími slovy úzce souvisí. Vyslanci Gnose se obracejí stejnou zvukovou a písemnou formou na různé skupiny lidí; to však neznamená na různé skupiny, které mají na základě svého národního charakteru a stavu krve určitou úroveň vědomí, nýbrž na skupiny, které se nacházejí na různých úsecích spirály hledajícího života. Každá taková skupina si z vyřčeného nebo napsaného obrazu vezme to, co je pro ni určeno. Z toho důvodu je nanejvýš nesprávné zatěžovat někoho, kdo patří k jiné skupině, výzvami, které nejsou pro něho určené, a proto mu nemohou pomoci. Co pro vás není určeno, zůstane pro vás zahaleno. Nerozuměli byste tomu a ani tomu rozumět nepotřebujete. Dejte pozor, abyste to zahalené nechtěli mentálně uloupit, mysticky parodovat nebo okultně upevňovat. Taková Gnose není určena pro vás; pokud si ji přesto přivlastníte, stane se vám jen olověnou přítěží, nestravitelným jídlem. Gnose ke každému promlouvá řečí pro něho srozumitelnou, každému ukazuje cestu a každý se jí může základním inteligentním jednáním přiblížit.
15
II APOŠTOL PAVEL A GNOSE V předchozím dopise o Gnosi jsme vám zevrubně vysvětlili, že univerzální učení nebylo nikdy sepsáno ani ústně předáváno, protože i ústní předání sebestředné dialektické bytosti by obnášelo velmi velké nebezpečí. Učitelé k tomu oprávnění pouze mluví o Gnosi, a děje se to natolik obezřetně, aby stále byla dodržena všechna opatření k ochraně proti zneužití. Také Bible pouze svědčí o Gnosi a obrací se přitom na sedm různých úrovní vědomí, a sice tak, že může být čtena sedmi různými způsoby. Někteří lidé se domnívají, že metodami, jaké poskytuje kabalistický nebo jiný přírodně-okultní klíč, lze proniknout ke znalosti všech těchto úrovní. Mnozí to zkoušejí a jsou na základě toho přesvědčeni, že mohou dokonale postihnout i ty nejvnitřnější hloubky gnostického poselství. Jenže to vůbec není pravda. Kdo se začíná zabývat Biblí, vidí a čte v ní pouze to, co se shoduje s jeho úrovní vědomí. Hladinu, která souhlasí s jeho vědomím, dokáže bez obtíží chápat a nepotřebuje k tomu žádné klíče. Pokud někdo pronikne intelektuálně nebo emocionálně k určité úrovni, pro niž není zralý, pak to pro něho bude jako nestravitelné jídlo. Takové jednání je z největší části spekulativní, a tedy škodlivé. Určité téma v Bibli je tedy jako obraz se sedmi perspektivami. Každý, kdo si tuto malbu prohlíží, v ní uvidí sobě vlastní perspek16
tivu. A kdyby mu někdo jiný řekl: „Vidíš tamto nebo ono?“ tak by to bylo nesprávné a škodlivé. Vy víte, že Lectorium Rosicrucianum je mezinárodní školou gnostické filosofie. Budete-li se domnívat, že cíl naší školy tkví pouze v představování tohoto gnostického učení, propadáte zásadnímu omylu. Miliony lidí v minulosti zaměnily a nespočet lidí v současnosti bohužel stále zaměňuje filosofii s náboženstvím. Filosofický postoj člověka rozhodně není náboženským postojem. Často se tvrdí, že asimilací filosofie by bylo možné dospět k opravdovému náboženskému přesvědčení. Ale to je velmi vzdáleno pravdě a právě tak málo pravdivý je i opak. Mnozí si myslí, že důkladným studiem filosofie školy Zlatého Kříže s Růží mohou cestu transfigurace pochopit a také ji potom nastoupit. Jsou žáci, kterým neunikne jediné slovo, kteří do sebe vstřebají každé filosofické pojednání a jako chodící encyklopedie je pak dovedou doslova odříkat. Jsou žáci, kteří tedy přesně vědí, jaké požadavky transfigurismus klade. Nemluví o tom, oni to vědí a křečovitě se toho drží jako drahocenného klenotu. Nerozpoznali jste však někdy, že toto intelektuální, lidské přirozenosti odpovídající preparování, že tato podle okolností mocná myšlenková činnost zapouzdřuje vaše vědomí? Přirozené myšlení, kultivování přirozeného myšlenkového aparátu pomocí intelektuálních metod je pro vaše vědomí škodlivější než živočišná potrava. Mnoho žáků ve dvoraně právě tím připustilo, že se jejich vývoj proměnil v pouhou iluzi. Jednání, které vzniká na základě takovýchto představ, nikdy nevlastní sílu potvrdit se jako skutečnost. Skutečnost tohoto druhu má většinou jen krátké trvání a je potom vystřídána zase jinou spekulací. Kromě toho existuje nespočet lidí, kteří intelektuální metody nahrazují metodami emocionálními. Celým svým citovým potenciálem se směrují na nepoznatelný, osvobozující život. Nazývají 17
tento život Bohem nebo Kristem a veškerým proudem svých citů se vlévají do svého Boha nebo svého Krista. Tímto způsobem s největší důvěrou slouží pozemskému náboženství. Avšak tato důvěra je vždy zklamána a obrací se v opak. Už odnepaměti zaměřují spousty lidí den co den a hodinu za hodinou proudy svých citů bezúspěšně na osvobozující život. Přirozený citový život, kultivování přirozeného života srdce pomocí emocionálních metod je pro vaše vědomí škodlivější než nikotin. Mnoho žáků ve dvoraně právě tím zpochybnilo svůj celkový vývoj. Mnoho lidí, aby sami sebe ošálili, se utíká k protikladu. Intelektuálně založení hledají útočiště v pocitech, emocionální lidé se podřizují rozumu. Vy tento dialektický úskok dokonale odhalíte. S touto dialektickou lstí se dá pozoruhodně dlouho vydržet, a proto také je toho svět plný. Lidé často tento úskok neprohlédnou proto, že jsou vázáni na kolo zrození a smrti. Když se po úplném otočení kola vrátíte na pozemské pláně, pak jste na základě svého narození z jiné krve a v důsledku svého pozemského dětství dokonale zapomněli, jak velmi jste byli těmito věcmi v minulém životě oklamáni. Mladá maminka zpívá nad kolébkou: „Otoč ještě jednou kolečkem, zatleskej ručkama!“ A vy, v souladu se svými sklony, ještě jednou otáčíte kolečkem. Co vám ostatně zbývá jiného? To děláte tak dlouho, dokud jednou, vedeni Boží láskou a soucitem, nezískáte kontakt se školou Kříže s Růží. A co se stane nyní, ve škole Kříže s Růží? Bude vám, podle vaší povahy, pomoženo intelektuálními nebo emocionálními metodami, abyste ještě jednou otočili kolečkem? To opravdu nikoliv! Někteří se domnívají, že škola Kříže s Růží je vstupním vestibulem ke škole mystérií podle starého receptu: filosofické studium – nauka o poznání – obsáhnutí a aplikování metod – celá řada zasvěcení – a všechno, co k tomu ještě patří. 18
A to vše tajuplné a s velkou dávkou ceremoniální magie. Pokud to pojmete takto, kolikrát ještě budete muset kolečkem otočit? Škola Kříže s Růží vás spojuje s Gnosí. Co to je? Žádná filosofie – nedovolává se vašich intelektuálních schopností; ani žádné náboženství – neapeluje na vaše emocionální schopnosti. Jediným ústupkem Gnose je, že k vám na začátku přijde v rouše slova nebo písma. Avšak běda tomu, kdo toto roucho považuje za samotnou Gnosi. Ten bude kolo otáčet ještě mnohokrát. „Ale ano, to vím,“ řeknete, „roucho, to je to vnější... musíme pochopit vnitřní obraz.“ Pokud takto myslíte nebo mluvíte, pak je to ten největší omyl vašeho života. Na obhajobu svého stanoviska se možná budete odvolávat na početné gnostické systémy minulosti. Byly doby, kdy se gnostické systémy vzájemně potlačovaly jako církevní sekty. V těchto systémech se poukazovalo vágními, mysteriózními slovy na vyšší život, jehož mohl být žák účasten jen tehdy, když se prodral vnější podobou... a šel cestou... a používal ceremoniální magii... a tak dále; jen tehdy, když vstoupil do tajemného chrámu a stanul tam tváří v tvář mistrům. Ach, jaký to omyl! Nepravou Gnosi lze okamžitě odlišit od pravé. Snažte se to jasně rozpoznat. Zjistili jsme: 1. Univerzální učení není nikdy zapisováno. 2. Není předáváno ani ústně. 3. Dialektické veřejnosti se Gnose přibližuje v podobě slova nebo písma. 4. V této zvukové nebo písemné podobě není Gnose obsažena, jde při tom pouze o možnost spojení. 5. Toto spojení je kvůli účelnosti sedminásobné; ten, kdo se nachází na sedmé spirále a tím je spojen se sedmou podobou 19
slova nebo písma, nezná proto Gnosi lépe než jiný a rovněž ji v žádném případě nevlastní. 6. Gnose se k nikomu nepřibližuje nějakou metodou. 7. Gnose žádnému žáku neotevírá cestu ani mu nedává darem „mistra“. Co tedy potom je cílem Gnose? Gnose je jen síla, záření, Světlo. Gnose je vyzařování Neměnného království a je tím nejjednodušším způsobem, jaký si jen dovedeme představit, spojena s vaším mikrokosmem. Slovem nebo písemnou podobou jsme jakoby osloveni jménem. Proto se také v Bibli říká: „Pán zná Své jménem.“ Pán, Duch, Světlo, Gnose zná, rozeznává, a tedy se dotýká každého smrtelníka a ozařuje nás silou. Tak je také třeba rozumět zahalení Panny Marie Duchem Svatým. Jestliže může být tohoto spojení dosaženo jediným slovem, pak je každé další slovo nadbytečné. Gnose není uchovávána a ochraňována ve školách nebo tajemných chrámech, neexistují žádní mistři, kteří by se tam pohybovali. Gnose přichází ke každému, je všudypřítomná jako síla, jako záření, jako světlo. S jakým záměrem? Nikoliv proto, aby vás budilo, neboť tato zářivá síla není silou této přírody, která tuto sílu nemůže přijímat a nemůže s ní pracovat. Tato síla hledá to, co je „ztraceno“! Září do tohoto světa na zlo i na dobro se záměrem probudit jen to, co je z její podstaty, duchovní jádro. Jen tam, kde je Duch, jen tam, kde se nachází duchovní jádro, tam může být život, osvobozující život. Je-li duchovní jádro jednou probuzeno, osloveno a odhaleno, napadne dialektickou přirozenost panující v mikrokosmu a vstoupí s ní do boje. Tento boj znamená tělesnou, přímou pozitivní reakci, bezprostřední čin, spontánní reakci na dotek Duchem. To 20
pak nejsou žádná intelektuální pohnutí nebo emocionální dojetí, neboť oba tyto projevy jsou sebezáchovné pudy pozemské přirozenosti, pokusy opatřit si lepší podmínky pro život. Gnose se obrací jako síla na dvě skupiny lidí: zaprvé na skupinu lidí s probuzenou duchovní jiskrou, aby toto ztracené přivedla opět domů; a zadruhé na skupinu lidí se spící duchovní jiskrou, aby tuto jiskru probudila jako první předpoklad cesty zpět domů. Kdo tedy jako mikrokosmos vlastní Ducha, nepotřebuje Gnosi porozumět nebo ji postihnout citově. On je Gnosí, neboť Duch je Všechno. Takový jedinec dokáže únavné a beznadějné pozemské myšlení uvést do dokonalého klidu, ticha, poněvadž Duch prozkoumává Boží hlubiny stále lépe, v míře, v jaké zraje a roste a navrací se zpět do Otcovského domu. Žije-li Duch v mikrokosmickém systému, je tomu vše pozemské podřízeno, všechno dialektické je odlamováno; nikoliv s povzdechem, nýbrž jako normální samozřejmost. Blížíte-li se ke světlu a překáží-li vám přitom závěs, odhrnete ho stranou. A nyní obrátíme vaši pozornost na Pavla, který vykonal své dílo uprostřed chaosu dialektických, a tudíž nepravých gnostických systémů. Pavel věděl, že Duch a Gnose jsou jedno. Pavel věděl, že ke Gnosi se nemůže přiblížit nikdo, kdo nemá působící jiskru Ducha. Věděl, že jakmile Duch v mikrokosmu na základě probouzejícího volání začne žít, jde v téže sekundě stezku se všemi konsekvencemi s ní spojenými. Pavel věděl, že každý, kdo nestojí tímto způsobem v osvobozujícím životě, je ještě Šavel, spekulant, naplněný výhrůžkami a vražednými úmysly. Pavel zcela utišil intelektuální a emocionální honbu a naslouchal hlasu věčného Ducha. Proto také neměl ani ten nejmenší zájem o falešnou Gnosi své doby, o celý ten přírodně-okultní, přírodně-náboženský či filosofický shon a mystické zcizování, protože nic z toho nepokládal za významné. 21
Šimon Kouzelník, přírodní gnostik své doby, a sedm synů Skevy, levorukého, napodobovali Kristovo dílo tím, že jako dialektické bytosti říkali: „Vyháníme ďábla ve jménu Pavlova Boha.“ Ale to byla lež a je třeba, abyste tuto lež odhalili. Kdybychom psali ve svém přirozeném stavu filosoficky nebo emocionálně o Bohu a Kristu a přivedli vás do odpovídajícího pole záření, pak bychom vás nepostavili před živoucí zář Gnose, ale pouze před obraz, který jsme si o ní utvořili. Pak bychom se vám přibližovali se svou pozemskou magií, na níž jsme nalepili gnostickou etiketu. To by pak byla naše lež, i kdybychom všemožnými způsoby vyznávali, že je to živý Kristus. Tak bychom vás přiváděli do našeho pole záření, a nikoliv do pole záření Ducha! Kdyby se věci měly takto, pak bychom napomáhali vašemu přirozenému stavu bytí, lichotili bychom vám, uspávali vás útěchou a posilovali své já tím, že bychom vám pomáhali posilovat to vaše. Tak bychom svýma rukama uchopovali kolo vašeho života, roztáčeli bychom ho a starali se o to, aby zůstalo v pohybu a abyste znovu a znovu tleskali rukama v bolestné nevědomosti, co se týče vašeho životního dramatu. Pak bychom pomocí filosofie a citů páchali klasickou vraždu všech časů. Jenom tam, kde je Duch, je život. Gnose a hierofanti Světla pro vás nemohou udělat nic, dokud není ve vašem systému probuzen Duch. Je-li tento Duch probuzen, potom jste svobodným Duchem – pak nenalézáte žádné mistry a adepty – žádné školy a chrámy – žádná zasvěcení a mystéria – pak jste vše ve všem. A všichni, kteří se s vámi setkávají v Gnosi, jsou vnitřně vašimi přáteli, jsou dokonale zajedno s vámi v Těle Kristově.
22
III SVATÝ DUCH A GNOSE Po obou předcházejících dopisech o pravé a nepravé Gnosi je nám jasné, že Gnose je ve skutečnosti zářivá síla z Neměnného království. Gnose je zářící podstata jiné říše, která není v žádném ohledu vysvětlitelná ani z jedné, ani z druhé oblasti našeho přírodního řádu. Proto také Gnose není filosofie ani žádná pozemsko-okultní metoda. Právě tak není Gnose obsažena v nějaké knize nebo v umění nebo ve vyřčeném slově. O Gnosi se dá nanejvýš psát nebo o ní mluvit. Můžeme se sice pokoušet dialektickou přírodní bytostí Gnosi intelektuálně vystihnout nebo mystickým způsobem o ní meditovat. Ale žádnou z těchto činností se neposuneme ke Gnosi ani o milimetr blíže. Nepravá Gnose se objeví okamžitě, jakmile člověk něco takového ve svých dialektických klamných představách považuje za možné. Vybuduje na takovýchto spekulacích náboženské systémy a vytvoří mystéria. Avšak jak víte, nic z tohoto přírodního řádu a ani jediná představa podporovaná nepravou Gnosí nemůže přitáhnout jiný přírodní řád. Proto s jistotou konstatujeme, že Gnose je působnost naší přirozenosti zcela cizí, je to božské záření, o němž je nám dovoleno psát. Smíme psát o podstatných záměrech Gnose. Vy smíte slova, která jsou vám o Gnosi řečena, uvážit svým rozumem a v srdci se 23
jim přiblížit. Smíte o ní zpívat a své intelektuální nebo mystické závěry ztvárnit hudebně nebo jiným uměleckým způsobem, abyste tím vyjádřili všechna svá pohnutí v hlavě i v srdci. To může být důležité, abyste si vzájemně odhalili, co ve vaší přirozenosti v tomto ohledu žije. Ale nesmíte si myslet, že lze tímto způsobem zachytit podstatu Gnose. Kdybyste například po nějakém hudebním zážitku řekli: „To byl Svatý Duch sám!“, pak by to byl důsledek nepravé Gnose, neboť zvuky Neměnného království jsou v naší přírodě nenapodobitelné. Kdyby to bylo možné, pak by se v témže okamžiku celá zjevená příroda zhroutila. Pomocí umění, vědy a náboženství můžeme dospět toliko na hranici dialektických možností. Tak dosáhneme oné hraniční oblasti, která je v Bibli označována jako Efez. Jakmile byste však chtěli jako pozemské bytosti přejít tuto hraniční oblast a přiblížit se Gnosi, mělo by trojnásobné záření Gnose, ať už jako umění, to znamená jako mantrický zvuk, nebo jako věda, to znamená jako božská moudrost, nebo jako náboženství, to znamená jako božská láska, bezprostřední rozlamující účinek na tuto přírodu. Bible hovoří v této souvislosti o „stravujícím ohni“ a naším úmyslem je, abyste Gnosi či Svatého Ducha Neměnného království rozpoznávali jako stravující oheň, který trojím způsobem napadá a rozlamuje tento svět. Evangelium podle Matouše končí následujícími slovy: Ježíš řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi a na zemi. Proto jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha a učte je, aby zachovávali vše, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do konce světa.“ Evangelium podle Marka končí téměř stejně a ještě k tomu dodává: 24
„Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude blahoslavený; kdo však neuvěří, bude zavržen. Znamení, která budou provázet ty, kdo uvěří, jsou tato: V mém jménu budou vyhánět démony, mluvit novými jazyky, zahánět hady a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Nepochybně znáte oba uvedené citáty z evangelií Matouše a Marka. Proto také asi víte, jaké účinky tahle slova měla na ty, kdo tato svatá slova podle svého rozličného založení zneužili v církvi, sektách nebo při misionářské práci. Také veškerá ceremoniální magie a nespočetné přírodně-okultní praktiky jsou založeny na těchto slovech. Celé církevní dějiny stejně jako všechen okultismus tohoto letopočtu jsou z větší části odvozeny z uvedených aspektů evangelií. Je známo, kam to lidstvo dovedlo. Proto je víc než nutné konfrontovat nepravou Gnosi s pravou. Když se v Bibli říká: „Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha“, pak můžeme tento výrok chápat buď čistě dialekticky, anebo čistě gnosticky. Proto se také v praxi objevují dvě podoby provádění tohoto božího misionářského příkazu. Při prvním způsobu se rozvíjí přírodní náboženství a přírodní okultismus. Při druhém způsobu jsou svět a lidstvo zasahovány Univerzálním bratrstvem, hierofanty pravé Gnose. Pozemské náboženství a pozemský okultismus mají dva aspekty, a sice dobrý a zlý. Dokážeme si živě představit člověka, kterému z úst plynou krásná a svatá slova, avšak vnitřně sleduje velmi nízké a bezbožné cíle. Pak máme vlka v rouše beránčím. Jsou však také lidé, kteří jsou dojati čistotou a humanitou posvátných slov a jsou evangeliem zasaženi až do hloubi své duše, i když slova chápou pouze v doslovném významu. Takoví lidé jsou svým založením nábožní, a proto je samozřejmé, že pociťují, jako by misionářský příkaz „promlouval přímo k nim“. A tak začínají šířit 25
evangelium podle jeho vnějšího slovního obrazu. Snaží se v čase uskutečňovat různé normy náboženství a lásky k bližnímu a na tomto základě se rozvíjejí formy církevnictví a sektářství. Životní praxe dostatečně dokazuje, že tito lidé pak s vypětím všech sil organizačně, a tedy prakticky něčeho dosáhnou. A s tím také umírají. Umírají s doslovným významem slovního obrazu, a sice s nadějí na věčný život na onom světě. Když dorazí na onen svět, vidí tam velké živoucí myšlenkové obrazy ve sférách, o nichž snili. Jsou to obrazy, které jsou vytvářeny, živeny a posilovány tisícovkami lidí, a ti, kdo tam dorazili, věří, že mají naprostou jistotu, že dosáhli věčného života. V dokonale čisté přirozené dobrotě dosáhli stavu světelných duchů. Tito světelní duchové zjišťují, že se pomocí síly modliteb pozemských smrtelníků mohou ve svých sférách udržet. Stejně jako pozemští synové živí svého pozemského Boha, tak pozemský Bůh zase živí své společníky ve sféře. Světelní duchové velmi brzy zjistí, že mohou různými způsoby udržovat spojení se svými bratry a sestrami v látkové sféře. Také toto spojení je organizováno a vyvíjí se vám známá hierarchie. Tak vede klam k velké moci a co bylo zpočátku konáno v dobrotě, se velmi snadno mění ve zlo. Proč? Protože podstata tohoto klamu je zase všemi myslitelnými způsoby napadána zákonem dialektiky. Proto se hierarchická modla musí bránit a kněží pozemsko-přírodního Boha musí vycházet do všech zemí, aby vykonali misionářský příkaz oživení obrazu Ježíše z onoho světa. Tak je klam dokonalý. Nakonec už ani nelze rozeznat, co je dobré a co zlé, tak se věci v běhu staletí vzájemně propletly. Když budete nyní sledovat přírodní okultismus, pak uvidíte úplně stejný vývoj, podle přesně stejného receptu. Přírodní okultista není tolik nábožný, je to ve velké míře sebestředný člověk, který si chce v dobrém podmanit svět. Chce se bezprostředně 26
spojit s božstvím a říká: „Jak se mohu stát Bohem? Nežije to božské ve mně? Nejsem povolán, abych to božské v sobě osvobodil?“ Také tento člověk čte evangelium a vybírá si z něho slovní obraz, jak si pojistit „já“ v Bohu, když začne druhé, rovněž sebestředně orientované lidi probouzet ke stejnému životu. Vloží do toho vše a výsledkem jsou tytéž zkušenosti na onom světě, jako mají mysticky založení lidé. Také on nachází své Bohy a své sféry a učí se, jak musejí být udržovány. Stane-li se, že někdo dvojí omyl mystiků a okultistů prohlédne, zaútočí na něj a demaskuje ho, pak se celá soustava mysticismu a okultismu na něj vrhne a zapřísahá ho, aby se ve jménu jejich pozemsko-přírodního Ježíše obrátil, napravil. Když to nemá žádný účinek, pak ještě vždycky existují praktiky zla, v něž se podle zákona této přírody všechno dobré změní. Nejsou tedy dobro a zlo plody téhož stromu? Vy to všechno víte a znáte! Už jsme o tom často psali. Víte, jak se kolo otáčí a že s sebou takto vláčí takřka celé lidstvo. Ale víte také, jak plní misionářský příkaz služebníci pravé Gnose a co to všechno podle slov Bible znamená? Pokusíme se vám to vysvětlit. Ježíš je manifestací velké vznešené gnostické síly. Je to posel, doručitel stravujícího ohně. Ježíš má v našem přírodním řádu své učedníky. Být Ježíšovým učedníkem neznamená vlastnit přírodně intelektuální nebo mystické pohnutí coby stav krve. Nemá to nic společného se sebestředným nebo náboženským, přirozeným puzením k dobru. Učednictví Ježíše zde ukazuje na vlastnictví uvolněného potenciálu stravujícího ohně v mikrokosmickém systému; to je ta síla, která není z této přírody. Jak učedníci tuto sílu získají? Odpověď najdete ve způsobu a postupu, jakým plní pro ně jedině platný misionářský příkaz: 27
Jděte a učte všechny národy. Křtěte je ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha a učte je, aby zachovávali vše, co jsem vám přikázal. Když učedníci vyjdou do světa, probouzejí lidi, kteří se k nim přiblíží. Učedníci nevzbuzují žádné intelektuální nebo mystické pohnutí, nýbrž křtí stravujícím ohněm, který sami získali do svého systému jako vyzařování síly. V této vyzařující síle Krista nejprve křtí „ve jménu Otce“, to znamená, že své žáky mikrokosmicky spojují s Boží láskou. Tento aspekt záření Gnose sleduje probuzení duchovní jiskry dřímající v mikrokosmu a její uvedení v činnost. Křest „ve jménu Otce“ může být úspěšně proveden jen tehdy, když je dotyčný žák připraven vzdát se svého sebestředného řízení mikrokosmu. Tento odklon od „já“ nenastává intelektuální vypočítavostí nebo emocionálním naladěním; není to ani pouhé spontánní otevření se, ale je to vědomé zrušení rozsahu působení „já“ tím, že člověk přenechá mikrokosmos působnosti Gnose. Tímto prvním křtem nevzniká žádné pozdvihnutí bytosti já, ale vzniká oheň, který čistí systém, aby mohla začít účinkovat duchovní jiskra – to je „ten druhý“ v mikrokosmu. Druhý křest následuje, když je první úplně vykonán. Druhý křest, „ve jménu Syna“, prokazuje, že jiskra Ducha je probuzena a září v Gnosi a působením Gnose. Neboť tento druhý křest poskytuje absolutní moudrost; nikoliv moudrost ve slovech, nýbrž absolutní vševědoucnost, celistvé vědomí, a tím růst a zrání. Tato moudrost existuje zcela vně celého dialektického systému a žákovi se nezjevuje v žádném případě metodami zrcadlové sféry. Moudrost z onoho světa pozemské sféry poznáte totiž podle toho, že vždy ozařuje a živí „já“. Naproti tomu vyzařování moudrosti, které vychází z Gnose, demaskuje tento přírodní řád. Je to poznání,
28
které odhaluje Boží přírodu; a žáka, více než kdy předtím, napadá planoucím ohněm pro rozpad této přírody a „já“. Když je vybudován tento plamenný sloup moudrosti, následuje třetí křest, „ve jménu Svatého Ducha“. To je křest gnostickou, mantrickou, regenerující silou. Je to síla, která vše přirozené rozvolňuje, všechno dialektické rozlamuje a bytost „toho druhého“ nutí k projevení podoby. V kompletním křtu učedníků tedy nevidíme pro sebe ani pro své děti žádné zabezpečení pozemsko-přírodních jistot, ale zničení přírodního stavu beze zbytku, aby mohl žít ten skutečný a původní člověk. To je misionářský příkaz, ke kterému je ještě dodáno: „Učte je, aby zachovávali vše, co jsem vám přikázal.“ Učedník nesmí žáka opustit, dokud není uskutečněn celý křest v jeho třech aspektech. Bratrstvo učedníků považuje svůj úkol za dokončený teprve tehdy, když je endura dokonalá. Kdo tomu rozumí, kdo to dokonale pochopí a s tímto poznáním vstoupí do duchovní školy, aby obdržel takovýto křest, ten bude spasen. Kdo však v jakémkoliv ohledu chce sloučit pozemskou přírodu a Ducha, „já“ a Gnosi, ten bude silou, kterou sám rozpoutal, spálen. Jak může žák duchovní školy vědět, jestli je vážným nebo nevážným žákem? Může to zjistit následovně: Žák, který procitl v pravém procesu, zaprvé vypudí zlé duchy. To znamená důsledně vyobcuje a vyžene z celého svého systému všechny myšlenky a pocity pramenící z klamu. Všichni Golemové budou opravdovým žákem rozdrceni na prach. Zadruhé bude mluvit novými jazyky. Uskuteční až do nejmenších podrobností nový životní postoj, který se v žádném ohledu už nebude shodovat se starým postojem. Aby se prokázalo, že nejde o kulturu osobnosti a o žádný klam, dokáže pravý žák zatřetí zahnat hady a když něco smrtícího vypije,
29
neuškodí mu to. Pozemský přírodní řád se svým jedovatým spinálním hadím ohněm a leckdy smrtelným zapouzdřením, ať už bludem či jiným způsobem, nemůže již opravdovému žáku škodit. A konečně začtvrté, může na nemocné vkládat ruce a ti budou uzdraveni. To znamená, že takový žák se sám stává učedníkem; vlastní sílu a majestát Gnose jako použitelné vlastnictví. Vychází bez okolků plnit misionářský příkaz jako následník všech svých předchůdců. Avšak nikoliv proto, aby mírnil všechny možné nemoci a bolesti této přírody, neboť pro učedníka, který plní božský misionářský úkol, existuje jen jediná nemoc: nemoc dialektiky a podstata její reality. Když se pak obrací na své žáky, je jeho vkládáním rukou pouze tento jediný, dokonalý a gnostický manuál: Křtím vás ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha.
30
IV HADÍ OHEŇ A GNOSE Transfiguristické učení je univerzální nauka moudrosti, to znamená, že od úsvitu dialektického lidstva provází padlé lidi na jejich životní cestě a není v ní ani stopa „proměny ani střídání světla a temnoty“ (List Jakubův 1,17). Transfiguristické učení je gnostická nauka moudrosti, to znamená, že je to jediný možný Boží dotyk v čase. Transfiguristické učení je moderní nauka moudrosti, to znamená, že se vždy vylévá na svět a na lidstvo tehdy, když je schopna na něj zcela aktuálně a bezprostředně působit, aby hledalo a znovu našlo to, co bylo ztraceno. Transfiguristická nauka je moudrost hadů, to znamená vyzařování moudrosti univerzálního Ducha. Zejména o této moudrosti hadů chceme psát, neboť každému vážnému žákovi na cestě je řečeno: „Buďte moudří jako hadi.“ Pokud tomuto volání chcete opravdu porozumět jako nanejvýš aktuálnímu volání k životu, které je určeno pro vás osobně, pak vám radíme, abyste celou svoji vnímavost upřeli na pochopení toho, co vám škola Kříže s Růží má předat. Had vystupuje v transfiguristickém učení ve dvou hlavních symbolech. Jednak jako to nejposvátnější a absolutně božské, a jednak jako to nejopovrhovanější a nesvaté. Na jedné straně vidíme hada jako syčícího, jed a sliny plivajícího plaza, a na druhé 31
straně jako symbol pro Svatého Ducha. Zjišťujeme, že had je označován jako ďábel, a zároveň víme, že zlatého hada nosili kněží jako ozdobu na hlavě, aby dali najevo duchovní povznesení. Obě tato velmi protichůdná hodnocení byla příčinou velkého zmatku a mnoha rozepří mezi těmi, kdo tomu nemohli porozumět. Člověk opakovaně propadal modlářství, a to se stane pokaždé, jakmile lidé pohánění přírodně-náboženskými instinkty již nedokážou chápat vytyčený cíl čisté Gnose. Hada nesete ve své bytosti. Tento had se vine kolem vašeho stromu života. Hlavu zvířete lze velmi zřetelně rozeznat obyčejnýma látkovýma očima. Tento had je v Bibli symbolicky označován jako „měděný had“. Je to vaše duševní podstata, vyzařování vašeho vědomí, váš duševní potenciál, který vyplňuje celý váš systém hadího ohně, to znamená systém hlavopáteřní. To je ten měděný had! A tento had se plazí po zemi se smrtícím jedem v hlavě. Proč hovoříme o „měděném hadovi“? Především musíte vědět, že hebrejské slovo pro „měď“ se dá přeložit také jako „had“. Kromě toho je třeba porozumět, že „měď“, a tedy „had“, je ženský princip. Vzpomeňte si na Venušin kov „měď“. V duši, v potenciálu hadího ohně, spočívá totiž plodící, to znamená ženský princip. V témže systému je však také přítomen tvůrčí princip, mužský aspekt duše. V každém duševním systému, v každém systému hadího ohně rozeznáváme tedy dva aspekty: měděného hada a ohnivého hada, respektive ženský a mužský princip. Symbolicky lze také říci, že na lidském stromě života žijí dva hadi. U jednoho člověka je mužský princip pozitivní a ženský princip negativní, u jiného je polarita obrácená. Proto je Merkurova hůl se dvěma hady, jedním bílým a jedním černým, symbolem obecného dialektického, biologického stavu, totiž stromu života s jeho oběma duševními aspekty. Na vyobrazeních egyptských kněží je dvojitý hadí šperk tedy vnějším 32
vyjádřením jejich vnitřního duševního stavu i stavu všech jejich bližních. Oba tyto lidské duševní principy, které se mohou nazývat také Adam a Eva (Adam – ohnivý had, Eva – měděný had), se neustále sváří. Oba principy na sebe trvale působí a vzájemně o sobě rozhodují. Člověk disponuje schopností vnitřního zvažování. Oba hadi se společně ovíjejí okolo stromu života. V určité chvíli promlouvá mužský princip k ženskému, v následujícím momentu se role vymění. Oba hadi v člověku se navzájem napadají, jeden druhého obviňuje. Ohnivý had chce uskutečňovat, měděný had chce vlastnit. Tvůrčí a sebezáchovné pudy spolu neustále vedou boj. A přesto v duši existuje jen jeden zájem: udržení se, sebezachování, existenční pud. Tak se vine syčící hadí tělo špínou tohoto přírodního řádu a Bůh buď milostiv tomu, kdo se k němu přiblíží. Vy znáte duševní úvahy těchto uvnitř žijících hadů. V jedné chvíli se vplíží do svatyně srdce, aby uvážili své zájmy, v další chvíli je to svatyně hlavy, v níž hadi přinášejí svou oběť. Jed, který je v těchto svatyních připravován, je lstivost, taktizování, prohnanost, s jejichž pomocí jsou úmysly uskutečňovány. Orgánem, který tento jed rozstřikuje, je hrtan. Existuje mnoho druhů jedu a mnoho metod, jak jed dostat tam, kde byste ho rádi měli. Po dlouhé eony pěstovaná věda se snaží působnost obou těchto duševních hadů zdokonalit. Tuto vědu nazýváme přírodním okultismem. Člověk v této vědě zběhlý asi přišel v minulých kulturních periodách na myšlenku nosit na hlavě kovový symbol hada, aby tím dal najevo, jak daleko se dostal v kultuře osobnosti. V některých příbězích o stvoření je nám vylíčen zrod této tak komplikované lidské duše. Zrození zahrnuje vždy dvě fáze. Zaprvé zrození ohnivého hada, Adama; a zadruhé zrození měděného hada, Evy. Ohnivý had je Adamas, to znamená Myslitel, který přijímá 33
podněty Ducha; měděný had je Hevah, to znamená Matka živých, princip, který podněty uskutečňuje, Ploditelka. Adam a Eva jsou tedy duševní principy v člověku. Jakmile však duše začne svou ohromnou moc zneužívat, je odtržena od Ducha, je násilně oddělena od kosmického vědomí a vstupuje do bytosti, do domu smrti. Pak se obě základní duševní schopnosti nacházejí v trvalé nevědomosti, a tudíž v temnotě a ve sváru. Pak je celý systém, který je řízen takovou duší, odsouzen k degeneraci a krystalizaci. Pak už z dřívější slávy duše nezbývá ani ten nejmenší odlesk či stín. Potom musí hříšná duše zemřít, musí bez ustání žít v nevyhnutelnosti smrti, připoutána na kolo, které ji vláčí sférami dialektiky. Padlá duše, která svůj stav rozpozná, se může, nejspíš poté, co podnikla mnohé, ne-li všechny myslitelné pokusy se pozvednout, ptát: „Jak může být padlá duše zachráněna?“ Po této základní otázce přichází Gnose. Na tuto otázku dává Gnose odpověď. Teď jde o to, zda padlá duše ještě dokáže odpovědi Gnose rozumět. To je velká psychologická zkouška. Dokáže vaše duše rozumět řeči Gnose, nebo nedokáže? Gnose říká v tomto psychologickém okamžiku žákovi: „Buď moudrý jako hadi.“ Pak je třeba vyčkat, jestli na to bude, či nebude následovat reakce. „Buď moudrý jako hadi.“ Jací hadi jsou zde míněni? Je to odkaz na dva duševní principy v člověku? Rozhodně ne. Zde se naopak odkazuje na vyzařování Gnose samotné, na zlaté hady skutečného Božího Ducha. Ani jediný pravý kněz se neodváží tyto hady napodobovat jakýmkoliv kovem, aby se jím honosně ozdobil. Toto vyzařování Ducha, tyto ohnivé plameny Ducha se rovněž objevují ve dvou podobách. V první formě probouzejí nového Adamase a v druhé novou Hevah, dva aspekty nové duše, „která stojí před Bohem“. Oba tyto doteky jsou také popisovány jako 34
Serafim a Cherubim, jako zlatí hadi a gryfové, okřídlená mysteriózní zvířata. Ve starém perském mýtu střeží gryf jako mysteriózní zvíře zlatou horu. Dokáže-li žák ještě porozumět volání Gnose, obrátí se ke zlaté hoře Ducha, z níž mu přijde pomoc. Když se přiblíží svaté hoře blahořečení, zvolá zvučným hlasem: „Pomoc mi přichází od Pána, který všechno stvořil.“ Jakmile tuto mantru vyřkne, začnou se kolem něho vznášet strážci hory, mysteriózní gryfové, Cherubim. Jeden z nich se bleskovou rychlostí a s oslňující září na něho snese, roztrhne mu hruď a mocným žárem spálí jeho systém hadího ohně. Žák takto napadený duchovním ohněm slyší mocné zahřmění a z něho hlas: „Syn člověka a syn hadů. Hleď, vysílám tě jako ovci doprostřed mezi vlky; proto buď moudrý jako hadi.“ Žák se potom odvrací od zlaté hory, protože čas jeho vstupu ještě nepřišel. Obrací se znovu k údolí a vstupuje do něho, jako ovce doprostřed mezi vlky, paže zkřížené přes pálící ránu, kterou mu uštědřil gryf. Stojí tu nyní jako služebník nového zákona. Tento zákon zní: „Nechoďte po cestách pohanů“ – to jsou ti lhostejní – „a nevcházejte do samaritánských měst“ – to jsou ti, kdo jen budí zdání – „ale jděte ke ztraceným ovcím“ – to znamená k těm, kteří jsou svou podstatou zralí k záchraně a jimž může být pomoženo. „Jděte tedy a kažte, řkouce: Nebeská říše se přiblížila. Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé křiste, ďábly vymítejte“ – to znamená vyvraťte dialektický svět z jeho základů. „Nemějte ani zlato, ani stříbro, ani peníze ve svých opascích. Ani mošnu na cestu, ani dvě suknice, ani boty, ani hůl, neboť zajisté je pracovník hoden svého pokrmu.“ To značí: Nezabývejte se v sebemenším ohledu dialektickými vlastnickými pudy, byť by 35
to byla jen starostlivost o každodenní pokrm. Neusilujte o žádný majetek, protože každý služebník Světelné říše obdrží to, co potřebuje. „Když ale přijdete do města nebo na trh, dotazujte se, zda je tam někdo, kdo je toho hoden, a u něho pobuďte, než odtamtud zase půjdete. A vejdete-li do domu, pozdravte ho; a jestliže toho je ten dům hoden, nechť do něho vstoupí váš mír. Jestliže toho však ten dům hoden není, mír váš se zase navrať k vám. A kde vás nikdo nepřijme ani nebude naslouchat vaší řeči, pak z toho domu nebo města odejděte a setřepejte prach ze svých nohou. Střezte se ale lidí, neboť vás budou pranýřovat před svými radnicemi a budou vás ostře kritizovat ve svých školách. Když vás budou v nějakém městě pronásledovat, uprchněte do jiného. Vpravdě pravím vám: nebudete hotovi se všemi městy, až přijde Syn člověka.“ Tak zní svatý zákon pro povolané poutníky. Jedná-li pracovník podle tohoto zákona, pak staré já v něm, oba zrádní hadi této přírody, zemřou absolutní smrtí. Enduristická sebeoběť je oběť ve službě lidstvu. Zatímco žák ví, že sotva započal s prací, a namáhavě se obrací od města k městu a od člověka k člověku se zprávou: „Hodina nastala! Boží království se přiblížilo!“ a myslí si, že má před sebou ještě nekonečně dlouhou cestu, pak se stává, že se náhle, jakoby zázrakem ocitne na zlaté hoře, uprostřed Serafínů a Cherubínů, v samotné svaté všepřítomnosti, a slyší slova, která ještě nikdy od žádného pozemšťana neslyšel. „Buď proto moudrý jako hadi!“ To je klíč k cestě. Jak je třeba přijmout tato slova? Jak musíte klíč použít? Odpověď na tuto otázku je vám dávána v moderní duchovní škole Zlatého Kříže s Růží. V odpovědi na tuto otázku nalézá duchovní škola oprávněnost své existence. Zodpovězení této otázky je svatou povinností školy. 36
Zapomene-li nějaký pracovník jen jedinkrát na toto pověření, zanedbal svoji povinnost. Ze Starého zákona je vám znám příběh židovského národa, jakož i v něm obsažený příběh žáka na cestě. V duchovní škole jsou kandidáti, kteří se dobrovolně vydali na cestu, vedeni z egyptské země pouští do nové zaslíbené země. To víte. Nechávali jsme vás po dlouhá léta poznávat dialektický život jako pekelnou roklinu a vybízeli jsme vás, abyste společně šli k novému životu. To je cesta pouští. Neboť jste za sebou nechali vše, co vás váže ke starému Egyptu. Je pochopitelné, že taková cesta skrze poušť přináší zvláštní charakteristické těžkosti. Žádný žák není ušetřen napětí a konfliktů. Kvůli komplikovanosti mnozí žáci vzdychají: „Co jsem si to jenom začal?“, takže čas od času touží po návratu obyčejných, jednoduchých pocitů normálního dialektického života. Proto je psychologicky zcela správné, když se ve čtvrté knize Mojžíšově říká, že poutníci pouští na své cestě k Rákosovému moři začínají reptat: „Proč jsi nás vyvedl z Egypta, abychom umřeli v poušti? Neboť zde není chléb ani voda a naší duši se protiví toto nuzné jídlo.“ A dále stojí psáno, že Duch, který lid provázel, na něho seslal jedovaté hady, takže lidé pomřeli. Tomuto líčení je třeba porozumět. Každý poutník pouští ve smyslu osvobozujících mystérií se nachází v přechodovém stavu. Už to není stoprocentně dialektický člověk, ovšem o vzniku nového člověka se ještě nedá mluvit nebo jen v malé míře. V tomto stavu je ještě vydán napospas všem silám zdola, a zároveň přece jen disponuje určitou schopností přijímat síly Gnose. Pokud žák reaguje na impulsy Gnose, pak se samozřejmě zostřuje nevraživost zdola. Poslouchá-li člověk hlasy staré přírody, pak se pobídky Gnose pro něho ihned stávají jedovatými hady, neboť vibrace gnostického 37
ohně nacházejí velmi disharmonickou půdu, protože po rozhodnutí projít pouští se tato půda pro Gnosi již otevřela. Tak žák stojí v této fázi vývoje jako mezi dvěma ohni. Musí volit mezi nepřátelstvím této přírody a duchovní smrtí. Kompromis je vyloučen. Proto se při tomto konfliktu ptá: „Co musím dělat?“ Pak je konfrontován s měděným hadem, který je přibit na kříž. Jakmile je žák na poušti kousnut zlatým hadem Ducha, tak i když se postaví před měděného hada a hledí na něj, zůstává naživu. Vy této obrazné řeči rozumíte. Postavit se před měděného hada a hledět na něj, zatímco had visí na kříži, znamená přibíjet v sobě na kříž svůj duševní potenciál, a sice tak dlouho, dokud nezemře. To je konečné, definitivní rozlomení pout pozemské přírody v člověku. Nepostavíte-li se před měděného hada tímto způsobem a využívá-li vaše bytost zároveň zlatého duchovního hada, když tedy chcete sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu, Duchu a této přírodě, pak budete od Ducha odloučeni. To je smrt, která je mnohem strašnější než obvyklá smrt. Když žák tento velký konflikt na poušti vyřeší ve prospěch duchovního volání, když porozumí tomu, jak si v této velké zkoušce správně dobýt vítězství, pak v něm začne působit stav zlatého hada. Přijmout stav zlatého hada znamená obdržet základní a strukturální důkaz začínajícího druhého narození. Označení stav zlatého hada se vztahuje na vývoj jiné, nové aury uvnitř mikrokosmického pole. V této auře jsou koncentrovány všechny síly k novému vývoji původního člověka pod vedením probuzené duchovní jiskry. V té míře, v jaké zaniká stará aura se vším, co se v ní nachází, ožívá a sílí nová aura, zlatá aura. V určité chvíli žijí v mikrokosmu dvě bytosti, endurující, umírající starý člověk, člověk Jan – a manisolující, znovuzrozený, nový člověk, člověk Ježíš. A tam, kde se oba setkávají, ukazuje člověk Jan na člověka Ježíše a říká: „On musí růst, já však musím ubývat.“ 38
To vám chce sdělit také Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze. V ní je pták připraven k sebeoběti a z tohoto alchymického procesu se zrodí nový král a nová královna, nový Adamas a nová Hevah, tedy nová duše. Nový král nazývá johanitského bratra „svým otcem“, neboť ten ho vysvobodil, dal mu vzniknout svou sebeobětí s chlebem, vodou a solí, to znamená ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha. Všichni, kdo jsou tímto způsobem přijati do nádherného dvojnásobného alchymického procesu a jsou povýšeni jako rytíři Zlatého kamene, musí složit následující slib*: „Páni rytíři, stvrďte přísahou, že se po všechny časy svého rytířství zasvěcujete nikoliv ďáblu či nějakému duchu, nýbrž pouze Bohu, vašemu Stvořiteli, a jeho služebnici přírodě; že si ošklivíte všechno smilstvo, necudnost a nečistotu a těmito nectnostmi své rytířství neposkvrníte; že svými milodary, které vám byly dány, budete nápomocni všem, kteří jsou toho hodni a potřebují je; že po této cti netoužíte proto, abyste ji využívali pro světskou okázalost a vyšší prestiž; že si nepřejete žít déle, než jak tomu chce Bůh.“ „Buďte moudří jako hadi!“ Kdo můžeš rozumět, rozuměj!
*
Viz J. van Rijckenborgh: Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze, díl II., Sedmý den. Rozekruis Pers, Haarlem, 1991.
39
V GNOSE PISTIS SOFIE Když Pán Ježíš mluví o Janu Křtiteli, o velkém a vznešeném hlasateli Kristových mystérií, nazývá ho největším z proroků a největším z těch, kdo se narodili z ženy; ale dodává, že ten nejnepatrnější v nebeské říši je větší než Jan Křtitel. Zde se pozornost obrací na dvě přírodní říše, v nichž se odvíjí život lidstva: na přírodní říši hněvu, jak ji nazývá Jakob Böhme, a na přírodní říši původního Světla. Již jsme napsali mnoho o říši hněvu, o světu dialektiky, jímž jsou všichni lidé uchváceni. Také jsme vám již často vysvětlovali, jaké jsou možnosti vývoje uvnitř dialektické přírodní říše a že všechny probíhají v kruhu. Sice se můžete z výchozího bodu eventuálně pozvednout k nebi, přesto jste však odsouzeni se po určité době zase vrátit zpět k tomu nejhlubšímu bodu, k původnímu výchozímu místu. Zároveň si jako žáci moderní duchovní školy umíte představit, jak nějaká bytost může vstoupit do říše věčného Světla a jak její vývoj pokračuje od síly k síle a od nádhery k nádheře. Dokážete pochopit, že opravdově hledající člověk, svou existencí narozen a vychován v dialektické přírodní říši, začne vysvětlovat volání Bratrstva světelné říše a chce nasměrovat pozornost svých bližních na milostiplnou snahu gnostických hierofantů, aby co možná
40
nejvíce bytostí z dialektické říše bylo zachráněno a dovedeno do věčné Světelné říše. Určitě potvrdíte, že takový hlasatel je skutečně velkým prorokem a možná „největším z těch, kdo se narodili z ženy“, avšak každá bytost, která skutečně vstoupila do věčné Světelné říše, je větší než on, neboť ten první o ní jen svědčí, mluví o ní, zatímco ten druhý do ní již vstoupil. Toto jsme chtěli předeslat jako úvod k několika myšlenkám o Gnosi Pistis Sofie. Kristovo evangelium vám totiž sděluje, že musí být podniknuto více kroků, než se ve vás začátek mystéria Světla může stát skutečností. Nacházíte-li se v dialektické přírodní říši – a tak to je – nepochybně se vás nejprve dotknou slova zvěstovatelů. Ale běda vám, jestliže u toho zůstanete! Slova zvěstovatelů, jakož i porozumění těmto slovům se vztahuje pouze na schopnost pochopit to všechno, co od vás mystérium Světla chce. Tato schopnost není vlastní každé přírodní duši. Jedná se o určitou otevřenost vůči věčné Světelné říši, o vnímavost, kterou mají už jen někteří. Můžete tuto možnost chápat jako stav naplnění a u toho zůstat. Možná, že na základě takové možnosti mluvíte o mystériu Světla, o Kristu a transfiguristickém učení. Kromě toho se může stát, že pohnutí vašeho srdce je při tomto nazírání zjevné a vyzařování vaší svatyně hlavy svědčí o porozumění. A právě tehdy se nacházíte v nebezpečí, neboť: ten nejmenší v nebeské říši je větší, mnohem větší než vy. Po tomto vámi tedy kladně přijatém prvním „oznámení“, po tomto prvním křtu živou vodou musí následovat křest ohněm, to znamená obětování, opuštění a spálení přírody hněvu, aby nově narozená, regenerovaná bytost mohla vstoupit do věčné říše Světla.
41
Je to přípravné působení, spojení připravujícího se, dotek zvěstovatele. Přípravné spojení je většinou velmi silným narušením. Je uzpůsobeno typu země, zvyklostem a obyčejům, to znamená rasovému typu člověka. Chce člověka otevřít pro mystérium Světla a znovu v něm probudit přirozenou schopnost reagovat. Je-li toto počáteční působení úspěšné, takže se tato přirozená schopnost začíná projevovat, musí se vyčkat, jestli se člověk s účinky této síly spokojí a u toho zůstane, nebo jestli na základě tohoto křtu chce jít vstříc křtu ohněm. Je-li to tento druhý případ, pak takový žák vidí „jednoho dne“ přicházet k sobě Pána Ježíše. To znamená, že teprve teď se tento žák opravdu otevírá Gnosi a stává se Pistis Sofií, žákem, který se ve skutečné víře, Pistis, vrací zpět k původní moudrosti, Sofii. Takový žák v sobě začal s transfiguračním procesem a tělesně nyní stojí před Světlem mystérií. Stal se učedníkem. Světlo prvotního doteku od něho ustupuje a Světlo mystérií ho pojímá do svého okruhu působnosti. Tato velká a svatá proměna je v zasvěcené řeči často popisována jako mocné zemětřesení, jako velká síla v celém světě, jako velká bázeň, která učedníka zachvacuje. Co je těmito narážkami míněno, je vám snad naprosto srozumitelné, neboť se to týká vstupu žáka do zcela jiného vibračního pole, které mnohonásobně převyšuje normální vibrace jeho přirozeného pole. V tomto pohnutí dochází k rozlomení zkrystalizovaných pozemsko-přírodních vazeb. Bázeň, která je zde popisována, neoznačuje „strach“, nýbrž nepřetržitý, spontánní zřetel na duchovní kontakt, který v žákovi vznikl. „Obávat se Boha“ proto není žádná psychóza strachu, ale samozřejmé respektování Ducha, který se dotkl mikrokosmu. V Bibli se říká, že takovéto pohnutí trvá od třetí do deváté hodiny. To znamená, že tento kontakt začíná v nevýslovné Boží lásce a vyvíjí se pak k dynamickému vrcholu. Když je tohoto
42
dynamického vrcholu dosaženo, pak se otevírají nebesa a žák vidí Ježíše jakoby sestupovat z nebe. Tato obrazná řeč poukazuje na to, že spojení s říší Ohně, s věčnou říší Světla, je takového druhu, že mezi žákem a mystériem Světla nakonec vzniká smysly vnímatelný most. Proto musíte časový úsek, který leží mezi třetí a devátou hodinou, považovat za zkoušku. Zkoumá se, jestli žák v popsaném uchvácení opravdu zůstane bohabojným a neupadne zpět do svých starých životních zvyklostí. Žák sám staví most mezi sebou a Světelnou říší. Most je stav bytí, který umožňuje skutečný návrat do říše Světla. Proto se v gnostické moudrosti říká, že Pán mystérií Světla zatemní své světlo před žákem, aby Ho žák mohl vnímat. To pravděpodobně vyžaduje ještě nějaké vysvětlení. Kdyby se dokonalé Světlo Neměnného království dotklo dialektického žáka v celé své plnosti, bylo by pro žáka zcela nemožné to vydržet a reagovat na ně. Proto se Světlo pozmění do stavu, v němž je pro žáka možné začít cestu osvobození. To je ten most nebo plášť, který žák dostává jako roucho pokání, aby mohl nastoupit svou poutnickou cestu. Tento plášť kajícnosti proto není žádný šat hanby, žádná signatura hříchu, nýbrž šat milostiplné regenerace. Ve stejné míře, v jaké žák postupuje na cestě, světlo jeho šatu pochopitelně soustavně narůstá a stává se stále zářivějším. Dotek Světlem Kristových mystérií – to je třeba ještě jednou říci – lze velmi zřetelně rozeznat a ostře odlišit od doteku světla zrcadlové sféry. Musíte tomu dobře porozumět, protože správné pochopení a tomu odpovídající jednání jsou předpoklady pro to, abyste mohli bouři světelného doteku odolat. Zaprvé, když vás ozáří světlo zrcadlové sféry, je ihned ve shodě s vaším přirozeným stavem; zadruhé, nevyvolává ani tu nejmenší
43
bouři, protože se bezprostředně pojí s vaším přirozeným stavem bytí; a zatřetí, vždycky se obrací na vaše vědomí já. Bezpochyby vám světlo zrcadlové sféry dokáže říkat krásná a vznešená slova o Kristu a jeho říši, ale tato slova plně odpovídají všem řečem a kázáním na této straně závoje. V nejlepším případě může světlo zrcadlové sféry dostačovat až do fáze oznámení, kterou jsme vám právě popsali. A vy víte, že „ne ti, kteří volají Pane! Pane!, ale ti, kteří uskutečňují vůli mého Otce“ vstoupí do věčného království Světla. Proto je dotek z věčné říše Světla bezprostředně rozpoznatelný, protože se projevuje vůči běžné přirozenosti jako úder mečem. Je to vibrace z jiné přírodní říše, která nebere žádný ohled na tuto přírodu a na já, a naprosto není líbezná, krásná či nádherná, jak vám chce vsugerovat dialektické umění. Vyvolává bouři, prudké podráždění ve vašem životním systému, působí rozlamování této přírody. Žák, který umí přestát tuto bouři, obdrží plášť světelného pokladu. O této bouři by se toho dalo ještě mnoho napsat, a několik dalších slov o tom jistě není nadbytečných, především proto, že mnozí se dopouštějí té chyby, že se intelektuálně nebo emocionálně zabývají myšlenkami a pocity klamu. Je třeba, abyste do toho pronikli hlouběji, protože když se po fázi oznámení přikloníte ke křtu ohněm, stáváte se objektem ostrého boje. Světelná hierarchie zrcadlové sféry je dvanáctinásobná. Je spojena pomocí dvanácti sil lidské lipiky s každou entitou látkové sféry. Tak si dokážete představit, že jakmile se žák obrátí k věčné říši Světla a volí křest ohněm, nastává velká disharmonie mezi žákem a dvanáctinásobnou hierarchií zrcadlové sféry. To je disharmonie, rozkol způsobující bouři mezi oběma přírodními řády. Tato bouře se proto týká celé bytosti, vědomí, duše i těla. Z této
44
disharmonie musí žák vystoupit jako poutník ozdobený světelným pláštěm. Věčná říše Světla má tři aspekty, a proto se mluví o třech velkých mystériích Světla. První mystérium se týká duchovního znovuzrození, vstupu Svatého Ducha do mikrokosmu. Druhé mystérium se vztahuje ke znovuzrození duše, k tvorbě záření nového vědomí v systému hadího ohně. Třetí mystérium se vztahuje ke znovuzrození celé bytosti. Tato trojnásobná transfigurace je mocný proces a mystérium samo o sobě. Toto mystérium naplnění je zjeveno pouze těm, kdo jsou toho hodni a umějí osobním svobodným zednářstvím otevírat různé dveře. Proto rozhodně není naším úmyslem vám popisovat tyto velice osobní záležitosti. Je ovšem naším úkolem obrátit vaši pozornost na to, že v tomto světě existují vyslanci, kteří působí jednou, dvěma, třemi nebo čtyřmi gnostickými silami. Míníme tím, že jsou vyslanci, kteří způsobují přípravný dotek, dotek oznamovatele. Protože se tato síla zcela podobá naší přírodě a zároveň je to síla, která chce pouze probudit schopnost spontánní, přirozené reakce, je jasné, že tato síla sice probouzí, ale nikdy nerozlamuje. Jsou-li tedy posluchači v chrámu Kříže s Růží vystaveni vyzařování této síly, ale tato síla je přesto ještě nemůže probudit, pak jim také ani neuškodí. Když však vyslanec zastupuje první mystérium, pak své posluchače křtí nejen vodou, ale zároveň i ohněm. A vy již víte, že křest ohněm působí značně rozlamujícím a stravujícím způsobem na tento přírodní řád. Když takový vyslanec vystoupí, varuje své žáky předem, že nemohou být konfrontováni s prvním mystériem, se silou Ducha bez následků, že tedy nemohou jen tak dále naslouchat a emocionálně či intelektuálně tuto sílu přijímat nebo zamítat. Když se nějaký člověk vědomě přibližuje k prvnímu mystériu, pak také bude zakoušet žár ohně. 45
To vše je třeba s velkým důrazem předložit vaší pozornosti. Ve škole Kříže s Růží na vás bude přinejmenším působit první mystérium. Proto jsou chrámy Kříže s Růží uzavřené veřejné práci a otevřené pouze pro vážné žáky. Proto se ve škole v nejvlastnějším zájmu dotyčných neustále prosévá. Všichni povrchní, lhostejní, nedůstojní jsou nepřetržitě z řad žáků odváděni, aby nebyli zasaženi ničivou silou prvního mystéria. Všem ostatním je stále vysvětlováno, co se od nich žádá. Nikdo z nich nemůže zůstat jen u pozorování a poznávání. Ve škole Kříže s Růží jde o „vše nebo nic“. Proto musí být na vaše bedra vložena plná míra odpovědnosti. Když se nějaký člověk bez opravdového zájmu ocitne jako žák pod vlivem prvního mystéria a rozhodne se ve škole prosadit, potom účinkem prvního mystéria zesílí působnost dvanáctinásobné pozemské lipiky se všemi odpovídajícími následky. Pokud se žák, který toho není hoden, vystaví vlivu druhého mystéria, je jeho nervový systém dvanáctinásobným způsobem rozlomen. Vystaví-li se takový nedůstojný žák vlivu třetího mystéria, bude muset dvanáctinásobným způsobem nést následky celá osobnost. Pouze v těch případech, kdy se síly mystérií přiblíží lidem, kteří těmto silám vzdorují neúmyslně, z nesmělosti či z nevědomé nevíry, tedy nikoliv v přetvářce, s posměšností nebo záludností, stáhnou se vylité síly k vyslancům zpět, aniž by způsobily poškození. Tak je vám asi jasné, že nad každým, kdo se po mnoha varováních nadále nazývá žákem, ale v hloubi duše jím není, bude vyřčen rozsudek ve shodě s jeho sebeutvrzováním. Od každého žáka moderní duchovní školy se očekává, že se stane Pistis Sofií, to znamená žákem, který ve víře, která je věděním, vědomě proniká k věčné moudrosti. Takový žák přijímá s Gnosí spojení ke zmrtvýchvstání. Všem ostatním, kteří prodlévají ve škole, je zde třeba vysvětlit příčinu pádu. Řekli jsme vám to! 46
VI GNOSE A POZEMSKÉ PŘÍRODNÍ NÁBOŽENSTVÍ Žákovi moderní duchovní školy by mohlo být dostatečně známé, že veškeré církve a sekty naší doby jsou ve skutečnosti bez výjimky v zajetí pout pozemské přírodní religiozity. To je tragický osud všech, kdo se v tomto světě zabývají náboženstvím. Nebude vůbec na škodu ukázat vašemu vědomí znovu podstatu pozemského náboženství a jeho neschopnost vést k osvobození, abyste si dokázali udělat závěry, co se týká Gnose a církve. Budete-li se zabývat svatými spisy různých period lidstva, zjistíte, že velcí a svatí vyslanci Boha neustále poukazovali na návrat do ztracené Otčiny, k esenci, která je nazývána Otcem nebo Bohem. Všechna sdělení svatých spisů všech časů se točí kolem této ústřední myšlenky návratu. Je-li Bůh váš Otec, pak vy jste jeho dětmi – pak jsou Ježíš Kristus a ostatní Velcí vaši bratři – pak je rozdíl mezi nimi a vámi způsoben řadou politováníhodných událostí – pak jste vypadli ze stavu své dřívější vznešenosti – pak Písmo svaté není nic jiného než dopis: „Vraťte se zpět, vše je odpuštěno a zapomenuto v milosrdenství lásky.“ Pak je Ježíš postavou, která k vám sestupuje ze vznešenosti, aby vás přivedla zpět, aby vám pomáhala při vašem návratu. Kdyby to takto bylo – a vy víte, že nábožensky založení lidé našich dnů se k tomuto názoru přiklánějí – bylo by celé dílo Božího 47
snažení nadmíru snadné, tak jednoduché, že by k následování a pochopení božských záchranných snah nebylo zapotřebí mít ani zvláštní filosofické, ani teologické mozkové závity. Člověk však rozvíjí následující úvahy a jim odpovídající chování. Ukážeme vám toto uvažování a jednání v různých zabarveních, ale hned poznáte, že rozdíl v náboženských aktivitách je pouze zdánlivý. 1. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Já jsem jeho dítě. Jsem padlé dítě. Na svou otčinu jsem zapomněl; ale nyní chci zpět. Prosím náležitým způsobem o pomoc. Otec posílá svého Syna. Skrze pomoc Syna jsem přijat do společenství milosti. Nyní mohu být v klidu, neboť v milosti tohoto společenství se konečně opět vrátím domů. Setrvání v tomto společenství milosti klade určité požadavky na morálku a poznání a také na rozum a mravnost. Když se podvolím tomuto zákonu, Pán zákona se v určeném čase ve mně zjeví. 2. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Já jsem jeho dítě. Všichni jsme děti jednoho Otce. Jsem padlé dítě a svět kolem mne je padlý svět. Když se teď napravím a v sebeoběti a v lásce k bližnímu se předám světu, aby se i ten napravil, pak přivedu sebe a svět znovu do souladu s Božími zákony. Účinkem této cesty světa a lidstva se vše opět sjednotí s Otcem. 3. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Já jsem jeho dítě, jsem však padlé dítě a nevím už nic o Otci ani o otčině. Žiji v temnotě a nouzi, ve světě truchlivosti a hříchu. Když chci dobro, činím zlo. Ve mně a kolem mne je peklo. Neznám východisko a jsem téměř nemocný znechucením. Hledám útočiště v radovánkách, umění, lásce, v zapomnění. Ale jednou z tohoto zapomnění povstane spása. 48
4. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Jsem jeho padlé dítě. Kde je Bůh a odkud jsem padl? On je a i já jsem byl v neviditelnu. Kde se nachází neviditelno? Přirozeně na onom světě. Já však nechci čekat, až se přirozeným způsobem ocitnu na onom světě. Chci tam vědomě pobývat již nyní, v každém případě co možná nejdříve. Chci tam již teď nebo co nejdříve vědomě působit. Jak mohu tohoto dvojího vědomí nabýt? Rozvojem ve mně skrytých, latentních sil. Když se mi to podaří, budu opět putovat ve Světle, tak jako On je ve Světle. 5. Existuje jediný Bůh. Je to váš Otec a všichni vznešení jsou vaši bratři. Jste jeho padlé dítě. Tento pád však není v žádném případě daný stav. Můžete tento pád okamžitě přeměnit ve vzkříšení. Jakým způsobem? Tím, že budete milovat tak, jako Otec miluje vás. Když tak učiníte, nastane změna vibrací. Tímto základním zákonem Lásky budou regenerovány základní vibrace vaší bytosti. Když tak učiníte, vše se znovu dá do pořádku. Neřekl snad Bůh: „Odpovím vám dříve, než se zeptáte“? Když to uskutečníte, budete chodit po moři jako On, budete zmnožovat chléb jako On, léčit nemocné jako On. Budete činit vše a všechno dokážete a všechno budete mít, co On činil, dokázal a měl. Nezemřete již, protože věčnost a čas se sjednotily. Onen svět je tento svět a tento svět je onen svět, ať se na to díváte z které strany chcete. Stal jste se potom Mistrem jak dalekého Východu, tak i blízkého Západu, Mistrem celé své bytosti a samotným Bohem. Je-li totiž Bůh váš Otec, jste jeho dítětem; a každé dítě má podíl na dědictví svého otce. Každé dítě to ví. Jednodušší to nemůže být. Stolečku, prostři se – oslíčku, otřes se. Hledáte zaříkadlo? Nazývá se změna vibrací. Když pohlédnete na tyto příklady náboženského nebo nábožensko-ezoterického života, kterých by mohlo být uvedeno ještě 49
nekonečně mnoho, pak si uvědomíte, že návrat, který je naznačen v Bibli, celé lidstvo chápe, vykládá a prožívá animisticky. Linie Bůh – člověk – nesmrtelnost probíhá v pozemské přírodní religiozitě odshora dolů a z nadiru se opět obrací směrem vzhůru. Vy jste takříkajíc zkreslený zrcadlový obraz Boha. V tomto myšlenkovém postupu je Bůh prototypem vaší skutečné povahy, protože jste jeho dítě. Podle tohoto myšlenkového postupu je náš svět sídlem Boha stejně jako jeho dětí. Bůh žije v neviditelné oblasti naší přírody, my žijeme zde. Když nyní víte, že celé lidstvo již několik milionů let provádí tento myšlenkový pochod, pak si umíte představit, že se to v neviditelné oblasti našeho přírodního řádu prototypy jen hemží. Stvoříli člověk ve svých myšlenkách určitý typ a neustále ho oživuje všemi svými silami, celým svým uctíváním, a tento typ nazývá Ježíšem nebo Buddhou, pak si dokážete domyslet, co z toho v nedozírném čase musí vzniknout. Uvědomte si však, jak se sami poslušně spoluúčastníte na tom, aby byly tyto typy udržovány při životě. Když se na tom podílíte, pak jste tím vázáni. Musíte celý ten panteon pozemsko-přírodního náboženství v sobě a kolem sebe zbořit. Musíte se v tomto ohledu probojovat k rozhodnému odmítavému stanovisku. Jste totiž hanebně podváděni. Z toho činíme závěr: Je jedno, zda je člověk zaměřen mysticky nebo okultně, každý vždy promítá „sebe sama“ do budoucna ve vylepšeném vydání pomocí náboženských, okultních nebo humanistických prototypů. Všechno lidské snažení je tedy animistické sebepotvrzování v duchu přírodního zákona a je lhostejné, zda si vykoupení představujete jako zásah nevyzpytatelné milosti nebo jako řízený evoluční proces. Řeknete-li: „Musím se vrátit k základnímu zákonu lásky“ nebo „Milosrdenstvím Ježíše Krista jsem spasen“, je obojí přesně totéž, protože pojímáte cestu zpět ve 50
smyslu této přírody. Musíte se s uvedenými náboženskými a okultními klamy rozloučit, neboť jsou vašimi ničiteli. Když zde mluvíme o klamu, pak není třeba myslet na přeludy a halucinace, na mystifikace, neskutečnost. Naopak, vaše prototypy v neviditelnu a všechno, co od nich vychází a je jimi udržováno, jsou velmi realistické. Klamem nazýváme vaši víru, že když budete svým prototypům sloužit, budete osvobozeni od utrpení a soužení, uniknete z kola. Proto vám moderní duchovní škola radí, abyste se odpoutali od marnění času a jeho klamů a dokonale přemohli vše, co v tomto ohledu udržujete při životě. Všechen náboženský život v církvích, sektách a ezoterických spolcích, veškerý mystický přístup musí být odvržen. Musíte síle zvyku v tomto směru říct rozhodné velitelské „dost!“ a abyste své rozhodnutí posílili, musíte animismus všude odmaskovávat. Jednou říkal jeden pastor během ranní pobožnosti vysílané rozhlasem přibližně následující modlitbu: „Milý Otče na nebesích, my, Tvé děti, přicházíme v tento nádherný jarní den k Tobě, abychom ti poděkovali za krásné počasí, které nás všechny tak rozradostňuje a dovoluje nám tušit, jak nádherně bude u Tebe...“ Když teolog, který se nazývá křesťanským, říká taková slova, pak musí být jeho vazba s přírodním Bohem nepochybně velmi silná. Naše námitka nesměřuje vůči jarnímu počasí. Kdo by ho nevnímal jako příjemné? Kdo by při něm nepookřál? Náš nesouhlas se týká zmínky o našem nebeském Otci a Ježíši Kristu v souvislosti s obyčejným přírodním děním. Píšeme o Gnosi, o věčné skutečnosti pravého života. Chceme vám mnoha způsoby ukázat, jaká nepřeklenutelná propast leží mezi pravým a vaším životem, mezi Kristem Bible a Kristem církve, mezi nebeským Otcem a pozemským Bohem jarního počasí. 51
Chceme vám teď poskytnout představu o volání a záměru Gnose, abyste mohli pochopit spásné poselství věčné Boží plnosti. V některých lidech existují dvě přirozenosti, jedna, která je plně z tohoto světa, a druhá, která není z tohoto světa, přirozenost, která je tímto naším světem držena v zajetí. Tato vyšší, zajatá přirozenost musí být osvobozena, musí být vyproštěna ze světa vnímaného smysly. Jen ona je potomkem Boží přírody a je jako roztříštěná realita ve formě nespočetných Božích semínek roztroušena v lidstvu. Pomocí posvátné metody mohou být tyto zárodky božského života osvobozeny a dovedeny zpět ke svému prapůvodu. To je cílem Gnose – vyvolat ve všech příbuzných duších vědomí jejich určení a dovést je zpět do dokonalosti božského života. Z těchto důvodů se v každém gnostickém učení vážně varuje před jakýmkoliv rasovým náboženstvím a před všemi svatými spisy nějaké rasy, jako například před Starým zákonem. Náboženství rasy zneužívá Univerzálního učení pro své vlastní záměry, které se vždy nalézají uvnitř hranic tohoto světa. Bůh Starého zákona je naprosto úplně pozemsko-přírodní Bůh, Demiurg. K Bohu Nového zákona je zcela protikladný. Co je povahou příbuzné Gnosi, tedy nikoliv osobnosti dialektické přírody, je v Bibli označováno jako „Boží děti“ a pouze ony mohou být v gnostickém smyslu osvobozeny. Co je dialektické povahy, může ve spojení s přírodním Bohem, Demiurgem, v rámci času, v rámci otoček kola a jen dočasně měnit svůj stav a vytvořit si určitý vztah k centru vlastní přirozenosti. Z toho důvodu nemá žádný smysl usilovat dialektickou duší o dosažení plnosti božské přirozenosti. Proto nemá smysl se v dialektické přírodě vysilovat a zatěžovat moudrostí božské přírody. Tato moudrost Boží plnosti zůstává každému dialektickému člověku skryta a nemůže být předávána ani mistry dalekého 52
Východu nebo blízkého Západu. Moudrost Gnose se nenechá zneuctít, moudrost vyšší přírody lze získat a uchovat pouze vyšší přirozeností. Proto se v Novém zákonu právem říká, že ten, kdo prohlašuje, že je moudrý, ale nekoná dílo, je pošetilec. Proto také není možná ani gnostická filosofie. Všechno ostatní, co se nazývá filosofií, je nadbytečné a zavádějící. Moudrost Boží plnosti může být pouze zažívána, zakoušena. Filosofie je spekulace. Pod učením moudrosti rozumíme touhu vyšší přirozenosti po vysvobození. Když uvězněná jiskra Ducha dychtí po osvobození, když si je vyšší přirozenost vědoma své bídy v zajetí, zdědí v této touze blaženost moudrosti. Moudrý je tedy pouze člověk, který jde cestu. Proto se v totální vnitřní revoltě zříkáme veškerého přírodního náboženství, všeho okultismu, všeho humanismu, každé filosofie, každé formy klamu a usilujeme o sjednocení pravého jádra božského života s původním zdrojem Ducha. Toto usilování je každodenním zápolením proti vlastní dialektické přirozenosti, která se musí umíráním já vzdát nadvlády nad vyšší přirozeností. Teprve když je toto úsilí korunováno úspěchem, zažijete Gnosi. Máte tedy volbu mezi třemi životními postoji: zaprvé neustále sloužit Bohu této přírody, Demiurgovi; zadruhé filosofovat o Gnosi nebo se ztrácet v mystických spekulacích; zatřetí cele přijmout cestu. První a druhý životní postoj jsou si naprosto rovny, pouze třetí je osvobozující. Proto se v Bibli správně konstatuje, že víra musí být spojena s činem a teprve skrze čin se stává dokonalou. Z toho důvodu říká Pavel v 1. listu Korintským, kap. 8: „Vědění vede k domýšlivosti, kdežto láska napravuje. Jestliže si někdo myslí, že něco zná, ten ještě nezná tak, jak by měl znát; kdo však miluje Boha, je od něho poznán.“ 53
Všechno vědění je z této přírody. Blíží-li se někdo Bohu, to znamená Gnosi, pak říká jako Christian Rosenkreuz: „Výsledek všeho vědění je, že nic nevíme.“ Nejste to vy, kdo musíte poznat Boha, nýbrž Bůh musí poznat vás. Do vašeho mikrokosmu musí vstoupit Duch. Teprve když vlastníte tohoto Ducha, vlastníte moudrost, dříve ne. Osvoboďte se od svých model a bůžků a jděte cestu. Pak budete moudří. Pak budete sloužit Bohu, nikoliv svou moudrostí, ale vznešenou skutečností svého díla.
54
VII GNOSE A BÁSNÍCI A MYSLITELÉ Pravděpodobně velmi dobře víte, že Gnosi, božské jednotě, svobodě a lásce, se nelze přiblížit ani přírodně-náboženským či přírodně-okultním životem a usilováním, ani mystickým pohnutím nebo filosofickými spekulacemi. Člověk, který to pochopil, a přesto z hlubokého vnitřního naléhání „obrací svůj zrak k horám, od nichž mu přijde pomoc“, se osvobozuje ode všech obvyklých mystických, okultních a humánních bludů, aby získal prostor pro transfiguristický proces svobodného zednářství. Z mnoha zkušeností posledních let se však ukazuje, že četným žákům a zájemcům, kteří uslyšeli volání k osvobození vycházející z moderní duchovní školy, činí velké potíže porozumět tomuto poselství a je na nich patrný velký údiv a velké zmatení, když je jim toto radostné transfiguristické poselství vysvětlováno. Vy víte, že Nikodém projevil velkou, dětskou nevědomost, když k němu Pán Ježíš mluvil o znovuzrození a spásných cestách. „Jsi učitel, a o těchto věcech nic nevíš,“ bylo Nikodémovi káravě řečeno. Kloníte se možná k tomu, pohlížet na takové nedouky s arogantním pousmáním. Dovolte však, abychom vám řekli, že celý svět a také dvorana moderní duchovní školy je plná nesčetných typů s Nikodémovým vědomím. Disponují jasným rozumem a láskyplným srdcem, a přesto někteří pouze s vynaložením všech sil získají v nejlepším případě zmatený obraz o postupech a cestách 55
transfigurace. Tento chaos, toto polovičaté porozumění se ukáže především v praxi, když jsou podniknuty skutečné pokusy tuto cestu jít. Musíte se proto ptát, jak tato blokáda vědomí vznikla, neboť skutečně téměř v každém životě chybí spojovací článek, takže o nesvatých, slepých cestách nevedoucích ke spáse nelze získat přehled. Je to skoro tak, jako by některé z mozkových center bylo poškozeno, jako by se něco z obvyklých smyslových schopností vnímání ztratilo, takže lidé, když na to dojde, reagují po způsobu Nikodéma, tedy naivně. Zjištění, že veškeré lidstvo je v tomto bodě odpovědné jen v omezené míře, nezní právě příjemně. Kristus nepochybně hovoří o této snížené odpovědnosti, když říká: „Otče, odpust jim, neboť nevědí, co činí.“ V dialektické životní periodě neexistují nikdy statické hodnoty a vlastnosti. Ve světě dialektiky je vše podřízeno nepřetržité změně. To se týká také vnímavosti pro Světlo, pravdu a skutečnost. Když se po kosmické revoluci zbývající část dialektického lidstva znovu připoutá na otáčející se kolo a tak obdrží zcela novou možnost k osvobození, je pak vnímavost k pravdě božského života, dialekticky viděno, ideální. Avšak v míře, jak čas plyne a člověk svou šanci neuchopuje, se vnímavost stále zmenšuje, až nakonec úplně zmizí. Člověk, který tuto vnímavost ztratil, musí potom čekat nejen na novou inkarnaci, ale také na nový den zjevení po kosmické revoluci, neboť vnímavost pro vlivy ze skutečného božského života nelze nabýt narozením. Buď ji ještě vlastníte, nebo ji už nevlastníte. A v případě, že ji ještě máte, pak počítejte s tím, že toto vlastnictví není stálé. Je vědeckým faktem, že se každý člověk jeví pro eventuální spojení s Gnosí jako stále méně způsobilý. Z toho důvodu zaznívá „hlas“ naléhavě, varovně, nabádavě. 56
Z toho důvodu je hlásáno „Hora Est“. Toto volání vychází k těm, kdo na něj ještě dokážou reagovat; a za tímto voláním stojí jasné vědění, že tato schopnost reakce se stále zmenšuje. Když se tedy toto dynamické volání rozléhá a člověk se udiveně ptá, k čemu je to vlastně nutné, můžete vzít jako nezvratný fakt, že to, co za tím stojí, je přání pomoci vám, dokud je to ještě možné. Proto v činnosti, jako je ta naše, ustavičně panuje určitý vzruch, revoluční nálada, je rozvíjena neustále nějaká akce, abyste se probudili. Asi víte, že sítnice oka obsahuje slepou skvrnu, která je zcela nefunkční. Když člověk zavře levé oko a pravým pohybuje směrem doleva, zůstává promítaný obraz pro vidoucí část oka nepozorovatelný, protože dopadá právě přesně na slepou skvrnu. Zrovna tak si pravděpodobně dokážete přestavit, že v hlavě, v srdci a v páteřním systému (spinalis) je více center pro určité vibrace a sugesce jednoduše slepých nebo se slepými stávají. Když takový stav nastane, není člověku pomoci. Tento stav smyslově organické neschopnosti zachycovat vlivy spásného života je tedy konečnou fází čistě přirozeného procesu. Každý člověk se stává takto smyslově organicky nezpůsobilým, pohybuje-li se život co život pouze po horizontální linii. Zároveň však nesmíte zapomenout, že tento proces vzrůstající neschopnosti může být urychlován i někým jiným. Mělo by vám být jasné, že hierarchie našeho světového řádu má zájem na tom, abyste se co nejrychleji stali neschopnými, neboť jakmile je této fáze v lidském životě dosaženo, nemusí se tato hierarchie již ničeho obávat. Příslušný lidský život jí už nemůže uniknout. Tak vzniká mezi dvěma kosmickými revolucemi přirozený proces ubývání smyslově organické schopnosti a současně vzrůstá aktivita zmíněné hierarchie k uspíšení tohoto procesu. Metoda, kterou hierarchie tohoto světa přitom používá, je naprosto průhledná. Představte si, že jste pro někoho autorita a svoji 57
autoritu si udržujete tím, že dotyčného vykořisťujete. Když zjistíte, že tento otrok je vnímavý pro vlivy, s jejichž pomocí by se mohl vymknout z vaší moci, budete vymýšlet opatření, která vašeho otroka učiní imunním vůči impulsům probouzejícím ho k osvobození. Jak se to uskutečňuje? Dvojím způsobem: zvnějšku a zevnitř. Existují transfiguristické impulsy, jež jsou přiváděny k lidstvu všemi možnými cestami s úmyslem osvobodit otroky. Těchto impulsů se zmocníte a dáte jim své vlastní vysvětlení. V případě, že jsou takové impulsy ukryty v knihách, tyto knihy zakážete nebo spálíte. Pokud to nemůžete udělat, obsah knih všemi myslitelnými způsoby zkomolíte a překroutíte. Kromě toho vytvoříte organizaci, která si tyto knihy údajně zvolí jako životní bázi. Na tom pak můžete stavět a kázat to, co chcete, a tím uvést v život celou vědu, aby nebezpečí na horizontální linii odeznělo. Otrok stále věří, že slyší Slovo života; avšak za provázky taháte vy. Když tato vnější metoda přestane být dostačující, je otrok navíc ještě napaden i v sídle svého vědomí, to znamená v krvi. Krev je zrozením a magií zatemněná a v tom stavu udržována, aby otrok tomuto dvojitému sevření již nemohl uniknout. Tak nyní víte, že kromě přirozeného procesu, jemuž podléhají všichni lidé, je také vaše krev určitým způsobem otravována cizími vlivy a předměty vašeho zájmu jsou záměrně zkreslovány. Nikdo by si neměl myslet, že je z tohoto hlediska zcela netknutý. Ustavičným míšením krve jsou všichni vzájemně spojeni, takže ta spousta lidí, kteří jsou ještě i teď bezprostředně vydáni všanc kažení krve církevní magií, ovlivňuje také váš život. Když pak ještě připočítáte skutečnost, že všechno lidské myšlení je už po staletí velmi vědomě ohýbáno do dialektického směru a že téměř všechny transfiguristické hlasy byly ovládnuty, aby je bylo možné vylíčeným způsobem denaturovat, pak si dokážete 58
představit, proč je tak namáhavé rozumět spásným hlasům a proč vaše reakce na Slovo života vypadají docela stejně jako u Nikodéma. K přirozenému procesu úpadku je člověk navíc ještě poškozován a úmyslně kažen. Proto čas naléhá. U vážných žáků moderní duchovní školy možnost reagovat ještě existuje, avšak schopnosti přijímat Gnosi postupně ubývá. Proto vás duchovní škola, dokud je ještě čas, nepřestává otevírat pro pravdu a podněcovat k regeneraci. Stále znovu, po celá léta, vám vysvětlujeme, že volání k transfiguraci není výmyslem služebníků školy, nýbrž voláním od počátku. Opakovaně obracíme vaši pozornost k zasvěcené a svaté řeči všech časů, abychom naše sdělení dosvědčili a stvrdili. Avšak právě proto, že Bible je předmětem překrucování církevní magií, může se stát, když vám budeme objasňovat svoje stanovisko k Bibli, že řeknete: „To je sice Váš názor, ale jiní se kloní k jinému mínění.“ Pak začnete vzájemně srovnávat různá pojetí, začnete se utápět ve všech možných úvahách a přirovnáních, čímž ztratíte nit. Také takováto matoucí mnohotvárnost myšlenek a idejí je metodou hierarchie tohoto světa, jak vás pevně držet v otroctví. My však svou snahu, abyste se probudili, nevzdáváme. Proto nechceme ke zdůraznění svého výkladu zůstávat u rozjímání o Bibli, ale chceme obrátit vaši pozornost na básníky a myslitele, kteří mluvili a svědčili o nevyvratitelné pravdě a nutnosti transfigurace. Samozřejmě nemůžeme zde tuto záležitost probrat kompletně. Uděláme pouze malý výběr, abychom nasměrovali vaši pozornost na tyto velké svědky, jimiž se můžete sami zabývat podrobněji, pokud se jimi budete cítit přitahováni. Naším záměrem je opětovně vás upozornit na posvátný cíl, který rozumným a učeným tohoto světa zůstává skrytý. Když dokážete znovu najít ztracenou nit, když dokážete přidat chybějící 59
článek řetězu, pak pro vás volání neznělo nadarmo. Neočekává se od vás, že v jediném okamžiku obsáhnete celou hloubku božského života. Jde o znovunavázání spojení, o nově zrozené bytí. Dokonce i když jste v novém dětství ještě zavinuti jako miminko do plenek, jste již cennější, než kdybyste disponovali největším vlastnictvím vědomostí této přírody, neboť již znáte slova: „Co je učeným a rozumným tohoto světa skryto, je zjeveno dětem Božím.“ Vaši pozornost směrujeme nejprve na Danta, velkého středověkého básníka. Možná máte v knihovně jeho mistrovské dílo Divina Commedia, Božskou komedii, a nejspíš jste si ho také přečetli. Uvědomili jste si však někdy, že Divina Commedia je nefalšované, opravdové gnostické dílo? Porozuměli jste, že Divina Commedia ukazuje reálnou cestu k uzdravení, k vývoji? Dantův popis pekla, hory očištění a ráje není žádným svévolným, básnickým, fantazijním snem, nýbrž živoucím ztělesněním celé cesty transfigurace. V oddílu Inferno, „Peklo“, popisuje Dante peklo dialektického života a jeho důsledky. V oddílu Purgatorio, „Očistec“, znázorňuje hora očištění způsob, jak umíráním vlastního dialektického vědomí já může být osvobozena duchovní jiskra jako základ pro nový život. A Paradiso, „Ráj“, líčí Boží říši. Kdo tyto tři oddíly studoval s ještě existující vnitřní schopností, poznal jasný obraz Univerzálního učení. Pokud jste opravdu sečtělí, pokud do vás ještě může proniknout duchovní světlo, pak je téměř nepochopitelné, že jste poselství Božské komedie ještě neporozuměli a nespatřili poklady, které jsou v ní obsaženy. V Božské komedii vystupují tři hlavní postavy: Vergilius, Dante a Beatrice. Dante je zápasící mikrokosmos, komplexní systém, který v daném okamžiku objevuje sám sebe ve vyhnanství dialektiky a je zasažen voláním Gnose. Vergilius je jeho vlastní dialektické já, pravé já této přírody, dialektické vědomí. Za doprovodu 60
Vergilia prochází Dante peklem a poznává pekelný stav a pokřivenou realitu tohoto světa. Pod Vergiliovým vedením proniká Dante do očistce, do oblasti umírání staré přírody. Když Dante protrpí výstup na horu očištění a dosáhne jejího nejvyššího vrcholu, zanechává ho Vergilius samotného. Pozemské já, já této přírody, musí zemřít, nemůže vstoupit do nové země. Jan musí zaniknout, když se objeví Ježíš. Jen co se Vergilius ztratil, stojí před Dantem někdo Jiný, Beatrice. Beatrice znamená obšťastňující, ten pravý nebeský Druhý; je to nová postava, věčná radost sama, která se objevuje, když pozemské já zmizí. Beatrice je Gnose, věčně oblažující. Rádi bychom vám toho o podivuhodné Božské komedii napsali více a podrobněji, avšak čas naléhá a vy sami musíte proniknout ke Světlu. Proto vás pouze ještě odkážeme na Francise Bacona, velkou postavu stojící za Shakespearem, na Jakoba Böhma a Walta Whitmana, tři náhodně vybrané z dlouhé řady transfiguristických svědků, kteří všichni potvrzují pravdu a nevyvratitelnost Božské komedie. Podle Bacona je člověk, který se již setkal s „tím Druhým“, boháč, jenž má neustále k dispozici klíč ke svým věčným pokladům. Duchovní škola se neustále snaží vložit vám do rukou takový klíč, ztracenou nit; avšak použít klíč musíte vy sami. Proto říká Böhme: „Duchovní znalost nemůže být jinému sdělena intelektuálně, každý ji musí hledat sám, v Božím Duchu, který je Gnosí.“ A Whitman to potvrzuje slovy: „Moudrost nemůže být předána někým, kdo ji vlastní, jinému, který ji nevlastní.“ Z toho opět vysvítá, že veškerá filosofie je spekulací. Kdo nepronikl ke Světlu, nevlastní nic a nedokáže nic. Žák musí od všeho dialektického vědění odstoupit, aby dosáhl spojení s Bohem. Teprve když nalezne Beatrici, vstoupí do ráje a sjednotí se s Gnosí. 61
Z toho důvodu nechává žák vše za sebou, přemáhá celým svým žitím klam a říká vnitřně spolu s klasickým španělským osvícencem Janem od Kříže: Tento nejvyšší cíl vědění – ať o něm zaslechnete nebo o něm čtete – spočívá v nejvnitřnějším tušení božského bytí a podstaty. Podstata působící skrze jeho dobrotu nás pozvedá, aniž to víme, nad každé, ba nad všechno vědění.
62
VIII GNOSE JAKO PŮVODNÍ, BOŽSKÁ PRÁNA Jak je vám známo, každý živý tvor v naší oblasti existence spotřebovává síly a sám je také produkuje. Člověk spotřebovává životní síly a rovněž je vytváří. Jeho mikrokosmos je přijímací stanicí různých kosmických sil, které přeměňuje zčásti pro vlastní spotřebu ve svém životním hospodářství a zčásti aby je daroval jiným. Dále víte, že v tomto velkém hospodářství panuje anarchie, porušená rovnováha. Z toho důvodu se život neodvíjí ve stále větší kráse, ale může se nanejvýš udržovat s křečovitými otřesy a dramatickými změnami. Člověk zde žije, třebaže ví, že je jen jednou částí mikrokosmu. Celé jeho bytí, den po dni a rok po roce, je souvislou řadou událostí jako důsledků poruch ve vlastním životním hospodářství, a také událostí, které vznikají jako důsledky životních potíží druhých lidí, do nichž je vtažen a jimž se často nemůže vyhnout. Musí o bytí bojovat; jeho život je životem sebehájení. Nazýváte to „životem“. Když se však dopátráte smyslu takového života, vaším srdcem projede úlek nebo otřes. Jakmile se ocitnete v tomto životě, je všechno nasměrováno na to, obrnit vás „proti“ tomuto životu. A během doby, kdy se zde nacházíte, dělají mnozí z vás všechno, aby se pozemsko-náboženskou nebo okultní cestou přichystali na život na onom světě.
63
Vy nežijete – vy přežíváte! A o toto přežívání musíte vteřinu za vteřinou bojovat. Domníváte se, že v tomto nuzném přežívání vidíte nějaký plán, nějaký cíl, smysl, božský řád. Jak je to možné, že chcete vidět něco, co vidět nelze? Jak je možné, že neustále spekulujete o budoucnosti, která nikdy nepřijde? Jak je možné, že v tomto sebeklamu setrváváte, že toto mámení neodhalíte? Váš život je utrpením, námahou a strastí. Tak tomu bylo po generace před vámi, tak je tomu u vás, a tak tomu bude i u pokolení, která přijdou po vás. Veškerá historie světa, od prvních dob, od úsvitu dějin až po tento okamžik dokazuje, že bytí zde se nemůže oprostit od utrpení, potíží, soužení, klamu a sebepotvrzování, tedy od dialektiky, a to ani na tomto, ani na onom světě. Když si tuto tvrdou realitu nepřiznáváte nebo když si ji ještě přiznat nedokážete, pak vám Gnose nemá co říci. Když něco z této reality poznáte, pak jste spontánně zevnitř nuceni hledat smysl života. Pak budete vědět, že „žít“ nemůže být totéž co „přežívat“. Přežívání nemůže být nikdy proměněno v život, stejně jako se život nemůže změnit v přežívání. Posuzujete-li svůj mikrokosmos z hlediska tohoto přežívání, můžete říci: „Já nežiji – moje přežívání je iluzí života.“ Kdybyste mohli svůj mikrokosmos posoudit z hlediska života, zjistili byste, že jste mrtví, že jste pro život absolutně mrtví. Ve vašem mikrokosmu cosi zemřelo a v důsledku toho vstoupilo do života něco jiného. Kdyby to, co zemřelo, mohlo být opět probuzeno, muselo by zmizet přežívání i to, co přežívá, a projevil by se sám život. Přežívání a to, co přežívá, nemůžete přeměnit v život. Pokud se o to pokoušíte, zůstává život ve svém hrobě. Když je přežívání a přežívající dovedeno do hrobu, avšak ne smrtí podle této přírody, nýbrž strukturálně a od základu, pak povstane život ze svého hrobu. To je jediný smysl velikonočního evangelia. 64
Mezi „přežíváním“ a „životem“ není možný žádný kompromis. Přežívání nemůže mít nikdy podíl na životě. Způsob, jak se již celé eóny snaží zdejší existence uchopit život, je patrný ze synonym pro zdejší bytí: námaha, bída a soužení. Přežívání sice snad může religiózním, okultním, humanistickým nebo materialistickým způsobem zkoušet uniknout svým synonymům, ale nedaří se mu to. Pokud s tím nesouhlasíte, pak se spolu nemusíme přít nebo ostře debatovat. Necháme se vzájemně zcela na pokoji; každý půjdeme svou cestou a až uzraje čas, dobereme se výsledků. Píšeme vám o těchto věcech, protože jsme odhalili smysl života a rádi bychom vám pomohli při vysvobození vašeho mikrokosmu z utrpení, bídy a soužení. Jestliže vám může taková pomoc posloužit, pak také víte, že se zabýváme tím, pohřbít toto přežívání a to, co ve vás přežívá. Toto pohřbení je podmínkou vzkříšení života. Každý mikrokosmos si bere životní sílu, jak jsme již uvedli, a každý mikrokosmos produkuje životní sílu. Tato potřebná životní síla byla starými nazývána prána. Můžete toto slovo překládat jako životní substance, jako chléb života. Existují různé druhy prány. Míníme tím, že je možný nespočet stavů této prasubstance. Tyto stavy lze rozdělit na dvě skupiny. Můžeme hovořit o síle zdejšího bytí a o síle skutečného života, nebo o práně a původní božské práně, nebo jako v Bibli o pomíjivém pokrmu a o chlebu života. Když se Gnose na vás obrátí a mluví k vám, obrací se na váš mikrokosmos. Každý mikrokosmos má tři stavy vědomí: a) Mikrokosmos si je vědom sebe jako celku, jako systému. Můžeme tedy mluvit o kosmickém vědomí. b) Zadruhé mikrokosmos má vědomí v postavě osobnosti, která se v mikrokosmu zrodila.
65
c) Zatřetí mikrokosmos vlastní podvědomí, v němž jsou zaznamenány všechny zkušenosti kosmického vědomí a rovněž zkušenosti osobnostního vědomí. Mluvíme-li o kosmickém vědomí, nemíníme tím nic takového jako duchovní vědomí, neboť každý stav vědomí je čistě stav přírodní substance. Vědomí reaguje na Ducha, avšak není Duchem. Je třeba to vidět takto: vaše kosmické vědomí se shoduje s celou vaší životní sférou; tímto vědomím je vstřebávána a transmutována prasubstance, původní prána. V této sféře bytí se vyvíjí výsledek: postava osobnosti s vlastním vědomím. Průběh a důsledky obou procesů a stavů se nakonec ukládají v podvědomí. Vlastníte-li nesvatou, hříšnou osobnost, pak je to důkaz hříšného, nesvatého kosmického vědomí, protože osobnost je vytvářena kosmickým vědomím. Proto totální smrt současné přirozenosti, kterou označujeme jako enduru, totální zrušení přežívání a přežívajícího nespočívá primárně ve zrušení osobnosti a jejího vědomí, nýbrž v absolutním zrušení stávajícího kosmického vědomí. Proto Bible nazývá zrušení kosmického, mikrokosmického vědomí „první smrtí“. Když kosmické vědomí odumře této přírodě a opět se smíří s Bohem, s Duchem, když je s Duchem znovu dokonale zajedno, pak je také zrušena zjevná forma tohoto hříšného a zemřelého kosmického vědomí, totiž osobnost a její postava, a zároveň vzniká zcela jiná osobnost. Tento zánik staré osobnosti nazývá Bible „druhou smrtí“ a dodává, že během kosmické revoluce nemůže být nikdo touto druhou smrtí poškozen. Když se mikrokosmos osvobodil od hříšného kosmického vědomí a v důsledku toho zemřel první smrtí, nemůže náhodné odložení látkového těla procesu znovuzrození ani v nejmenším uškodit. 66
Když před staletími byly tisíce katárů zajaty, mučeny a usmrceny inkvizicí, regenerační proces v nich se vyvíjel již tak dlouho, že ho tato smrt už nemohla narušit. Podíváte-li se na celkovou stavbu mikrokosmického systému, zjistíte, že existují různé možnosti pro mystifikace a iluze. Jedna skupina takových klamů se nachází v úrovni podvědomí a druhá v úrovni kosmického vědomí. Jsou lidé, kteří se plně noří do sféry podvědomí. To znamená, že se celou osobností poddávají svým inspiracím, ctižádostivým cílům, sklonům a instinktům, se všemi možnými aspekty geniality, ideality a bestiality, laskavosti a špatnosti. To vše je nevázané utápění se a přehrabování se v minulosti. Je to utrácení času a přispívá to k nezměrnému utrpení a soužení. Jiní lidé se zcela ponoří do sféry vědomí. Odmítají každou sugesci podvědomí a se svým trápením a nutkáním zdejšího bytí se postaví do aktuálního dneška, v naprostém sebepotvrzování a s nasazením všech možností svého vědomí. Kam to vede, je vám známo. Jsou také takoví, kteří se plně ponoří do kosmického vědomí. Co to znamená, je pravděpodobně obtížnější pochopit. Lidské bytosti, které vlastní kosmické vědomí této přírody, se pokoušejí samy uniknout následkům hříchu a smrti tím, že do vzájemného působení mezi naším existujícím světem a rozličnými druhy prány vnášejí co možná největší pořádek. Jsou to tvůrci zákona, jsou to eóny dialektické přírody. Protože všechno existující podřizují svému zákonu a v něm upevňují, prodlužují naše nynější uspořádání a nadále udržují utrpení, soužení a bídu. Ti s kosmickým vědomím tvoří hierarchickou vládu této přírody. Lidé ponoření do vědomí jsou stádem, které žije pod hierarchickým zákonem a místo mléka poskytuje transmutovanou pránu, z níž ti s kosmickým vědomím žijí. Lidé ponoření do podvědomí 67
poskytují tomuto stádu celé moře náboženských, uměleckých a vědeckých klamů a mystifikací, čímž se nepřijatelné bytí zdá být „životem“, a veškeré lidstvo doufá v budoucnost, že unikne své žalostné existenci. Teď jste se možná ve svém přemýšlení dostali do nesnází. Ptáte se, k čemu ti s kosmickým vědomím potřebují toto vykořisťování, s jehož pomocí udržují své bytí a celý svůj svět. Pokusíme se vám to vysvětlit. Porozumění této skutečnosti se pro vás může ukázat jako velmi milostiplné, neboť když poznáte, jak a proč jste využíváni, pak budete také zřetelněji vidět před sebou cestu osvobození. Mikrokosmos je sféroid vědomí, v němž mohou být s pomocí prány, prasubstance, rozvíjeny určité abstraktní myšlenky. Idea, která je základem tohoto rozvoje, nepochází ani z prány, ani z mikrokosmu, ani z toho, co se v mikrokosmu nachází, nýbrž vychází z oblasti vně kosmu, z nadpránické oblasti. Mikrokosmos je prostředkem k určitému účelu, nikdy není samoúčelný. Proto říkáme, že vědomí právě tak není cílem, nýbrž pouze prostředkem pro určitý cíl. Vědomí je duše a musí být oduševněno něčím jiným. Cíl celku spočívá v Bohu, to je Duch, to je mimopránická, nadpránická oblast. Jakmile je vědomí v mikrokosmu v souladu s cílem, „je Bohem vedeno za ruku“, pronikne do systému pránická substance, která je dokonale čistá a odpovídá cíli. Pak se celý systém stává polem velkolepého záření a transmutací je pránická substance předána té kosmické oblasti, která pránické oblasti poskytuje větší možnosti. Tak může vývoj proběhnout lépe, rychleji a ve větším měřítku. Je Božím axiomem, že se božská substance může stát skrze Boží syny božštější, majestátnější a mocnější. Tímto způsobem se tedy může odvíjet evoluce pránické oblasti. Když se však nějaké vědomí odloučí od vůdčího Ducha a jde vlastní cestou, pak vzniká potřeba jiné prány, která nepochází z původní, božské prány. 68
V důsledku toho se takový mikrokosmos již nemůže v oblasti božské prány udržet a klesne do nižší oblasti. Avšak i v této nižší oblasti panují pravidla, která nelze přestupovat. To nutně vede k tomu, že buď je celý mikrokosmos z nedostatku existenčních možností denaturován, nebo se opět usmíří s oblastí původní prány. Existuje ale ještě jiná možnost. Když určité množství mikrokosmů klesne z oblasti původní prány, potom v nižší pránické oblasti upadnou do stavu pránické neutrality. To znamená, že prána této oblasti může podnítit ke vzkříšení, ale také k hlubšímu pádu. Tento stav je nutný, aby byl umožněn návrat. Kdykoliv vy jako systém přijímáte pránu, zase pránu vracíte. Je-li tato transmutovaná prána v rovnováze s pránickou oblastí, v níž vy jako mikrokosmos žijete, potom opět obdržíte makrokosmickou pránu pro své další existenční hospodaření. Když to, co předáváte zpátky, v této rovnováze není, pak se vaše výtvory, výsledky vašich aktivit vracejí zase zpátky k vám, a tak si vytváříte soukromou pránickou oblast, z níž a v níž musíte existovat. Spojení mezi vámi a původní pránickou oblastí je pak přerušeno. Z toho vzniká velká nouze, hrozná existenční bída, která zavdává podnět k ještě hlubšímu pádu. Ti, kdo jsou stejného druhu a ještě disponují nadvědomím, poznají tato nebezpečí a shromáždí své společníky kolem sebe. Tímto způsobem vytvoří mnoho mikrokosmů v pránické oblasti velký mnohonásobný sféroid. Veškerá pránická substance, která vychází z této mnohosti, je stejně jako hnůj, jenž hromadí sedlák, aby jím pohnojil svůj pozemek, koncentrována a udržována jako zásoba pro existenci v pránické poušti. Tak je konec skomírajícího bytí odsouván tak dlouho, jak jen je to možné. Ti s nadvědomím sedí uprostřed této sítě a tvrdým zákonem nutí všechny ponořené do vědomí a všechny ponořené do podvědomí 69
odevzdávat všechny jejich pránické produkty kolektivu v bláhové naději, že kultivací budou jednou opět moci přijímat původní pránu nebo alespoň nižší pránu. Tímto způsobem existuje ve velké kosmické oblasti nesvatý oblak zhoubné přírody. Tento nesvatý oblak se valí jako koule v prostoru nižší prány. Proto vás všechna vaše díla a všechny činy následují a proto je vaše existenční oblast vaším mikrokosmickým vězením. Avšak Gnose vás nenechá v tomto místě hrůzy, aniž by vám nenabídla možnost záchrany. Každý mikrokosmos dostává neomezenou možnost v každém okamžiku opustit oblast svého přežívání a vrátit se zase do oblasti života. Každý mikrokosmos se může sám jako sféroid, jako svět v malém, bezprostředně uvolnit z tohoto nesvatého oblaku a na základě tohoto odstoupení být zase přijat v oblasti původní prány. Obdržet původní pránu znamená opustit nadvědomí, kosmické vědomí tohoto přírodního řádu, a opět do svého systému přijímat chléb života. Kdo přijímá, kdo může přijímat chléb života, ten o tom podává v celém svém systému zjevné důkazy a druhá smrt ho nemůže poškodit. Nyní snad rozumíte slovům z Janova evangelia: „Vpravdě pravím vám: nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Já jsem chléb života. Kdo jí tento chléb, bude žít ve věčnosti.“ Kdo se s tímto chlebem vydá na pouť, vykročil na cestu osvobození.
70
IX GNOSE A OBNOVA CELÉ BYTOSTNÉ PODSTATY Po všem, co jsme s vámi dosud prohovořili o Gnosi, je vám určitě srozumitelné, že celý mikrokosmický systém může být rozdělen na tři aspekty vědomí: na kosmické vědomí, nazývané tak proto, že se vztahuje na celkový mikrokosmický systém, na vědomí osobnosti, které se vztahuje výhradně k osobnosti, a na podvědomí, které zaprvé představuje syntézu obou uvedených stavů vědomí, neboť uchovává celkový výsledek zkušeností z obou těchto stavů vědomí. Zadruhé podvědomí slouží jako zrcadlo, s jehož pomocí se kosmické vědomí a vědomí osobnosti projevují. Kromě toho podvědomí řídí několik významných bodů ve svatyni hlavy, ve svatyni srdce a ve svatyni pánve, stejně jako několik dalších center, např. na obou nohou a rukou. To všechno musí žák vědět, aby porozuměl, co se děje, když Gnose začne v žákovi s obnovou veškeré ústrojnosti. Kdo chce pochopit něco z alchymické svatby Christiana Rosenkreuze, musí se dopátrat existence a působení těchto tří stavů vědomí neboli tří duší. Univerzální bratrstvo chce všem, kdo dokážou rozumět a jsou schopni jít cestu, vysvětlit elementární základy transmutačního procesu, neboť čas nadešel. Cesta bude odhalena těm, kdo mají 71
oči k vidění a uši k slyšení. To znamená, že se Gnose se zvýšenou účinností zjevuje všem, kdo mikrokosmicky mají možnost přijímat. Velká ohniska duchovní školy jsou připravena a poskytují své služby v této zjevující práci. Proto musíme ještě jednou dát s důrazem radu všem žákům, aby tato ohniska využili správným způsobem. Naše škola má různá ohniska. Když se žáci dostatečně snaží a předají se dílu tím jediným možným způsobem, budou následovat ještě další střediska. Toto snažení nesmí být vynucené; musí být spontánní a musí přijít zevnitř. To se týká snažení v mnoha oblastech. Ve stejné míře, v jaké to pochopíte a otevřete se tomu, bude se velké dílo neobyčejným způsobem rozšiřovat, takže v průběhu času se bude moci pracovat v mnoha ohniscích. Budete-li se stále více a lépe připravovat na dopisy, jako je tento, budete tomu celému také stále lépe rozumět, takže budete moci plně využívat milostiplnou pomoc Gnose, abyste do svého mikrokosmického systému přijali svaté sedminásobné Světlo. Jak je vám známo, je toto zachraňující působení univerzální původní prány označováno jako svaté sedmeré Světlo. Na začátku Zjevení podle Jana – to je člověk, který se znovu směruje na univerzálního Ducha lásky, na původní pránu – je tento bratr konfrontován se sedminásobným mystériem. Vidí sedm zlatých svícnů a mezi nimi původní lidskou postavu se sedmi hvězdami v pravé ruce. Dostane úkol obrátit se na sedm obcí či společenství v Asii a každému z těchto společenství předat poselství sedmerého Ducha. Toto mystérium kromě jiného obrací naši pozornost na skutečnost, že celý mikrokosmos vlastní sedm aspektů, a každý z těchto aspektů lze rozlišit opět sedmi způsoby. Hovoříme sice o sedmi sférách (principech) makrokosmu, avšak mikrokosmos obsahuje právě tak sedm sfér. 72
Proto musí kandidát transfiguristických mystérií, když se ve svém kosmickém vědomí setká opět s původní pránou, taktéž rozsvítit zlatý sedmiramenný svícen, neboť v procesu transfigurace musí být všech sedm sfér mikrokosmu a jejich sedm náhledů úplně znovuzrozeno. Sedminásobné Světlo musí proniknout očišťujícím a rozlamujícím způsobem až do nejtemnějších hlubin mikrokosmického sedminásobného souhvězdí. V záření tohoto sedmerého Světla musí proběhnout obnova veškeré mikrokosmické přirozenosti. Každý žák této školy musí poznat, jak, kde a kdy může navázat nit osvobozujícího sedminásobného procesu. Teprve až je tato nit navázána, může zbloudilý mikrokosmos nalézt zářící východ. Navázání této nitě se může v dialektickém bludišti uskutečnit pouze tehdy, když se svaté sedmeré Světlo ještě nebo znovu může zrcadlit v podvědomí, a tak proniknout do vědomí osobnosti a do kosmického vědomí. Tato možnost opětného zrcadlení je závislá na dvou faktorech. Prvním faktorem je potenciální možnost, která musí být v mikrokosmu ještě přítomná jako sedminásobný systém. Druhým faktorem je životní postoj kandidáta, kterým je k tomu dán podnět. Jenom když jsou k dispozici způsobilost a ochota, může původní prána jako zářivá síla proniknout do systému. Když si vzpomenete na mysteriózní bytost, kterou Jan viděl, pak víte, že z úst této bytosti vycházel dvousečný ostrý meč. Tento dvousečný ostrý meč bude svými údery posilovat základní způsobilost a ochotu. V míře, jak padají rány, bude v systému zářivá síla původní prány stále lépe účinkovat. Může se také stát, že člověk je již delší dobu a vícekrát zasahován mečem, aniž by si toho byl vědom. Původní prána totiž musí prorazit šachtu k podvědomí. Sebeobětující a na já zapomínající život v této přírodě, kdy pravá ruka neví, co činí levá, může tento 73
průlom velmi uspíšit. V určitém okamžiku pronikne zlatý paprsek původního pránického Světla až na dno šachty. Dno šachty, které popisuje Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze, odpovídá zrcadlu podvědomí. Podvědomí má svoje sídlo v plexu sacralis, v dolní části míšního systému duchovního ohně. Až do tohoto plexu sacralis musí zlatý paprsek původního pránického Světla proniknout. Paprsek je přirovnáván k lanu, které je spuštěno do šachty. Aby tento paprsek, toto lano mohlo být do šachty spuštěno, musí být odsunut její příklop. Víko nebo příklop šachty odpovídá svatyni hlavy. Ve svatyni hlavy se nachází sedm růží a každá růže představuje otvor do šachty, do podvědomí. Teprve když je do šachty spuštěno sedm lan neboli sedm paprsků zlaté původní prány, může plně fungovat zrcadlící činnost podvědomí. Pak může být Christian Rosenkreuz šestým paprskem vytažen ze šachty. Toto sdělení obrací pozornost žáka na skutečnost, že v okamžiku, kdy šestý paprsek prvotního pránického Světla dopadne přes šestou růži šachtou dovnitř, začne kosmické vědomí vnímat své poslání, svou úlohu a přítomnost původního pránického Světla. Sedmý paprsek je pak nutný pro dokončení celého procesu. Kosmické vědomí bylo až do této chvíle ještě plně spojeno s dialektickým kosmem a vykonávalo práci, k níž bylo dialektickou hierarchií nuceno nebo se k ní dobrovolně připojilo. Avšak při sedmém, na podvědomí zaměřeném průniku Světla se zároveň rozezní pozoun, vznikne intenzivní pronikavý zvuk, který vibruje celým mikrokosmickým systémem. Při šestém doteku vnímá kosmické podvědomí Svatého Ducha vně sebe; při sedmém doteku vstupuje Svatý Duch s konečnou platností do systému a začíná obnova celé přirozené ústrojnosti. Tak je vám nyní jasné, že zde můžeme mluvit o prvním vzkříšení. Účinkem sedminásobného Světla, sedmi paprsků zaměřených 74
na plexus sacralis, vstupuje u žáka, jenž toto sedminásobné přípravné dílo provedl dobře, do mikrokosmického systému skutečný život. Tím je vzkříšen život uprostřed říše smrti. Pod vedením tohoto života je smrt pohlcena vítězstvím, jak se to říká v Bibli. V okamžiku, kdy původní prána života opět vstupuje do mikrokosmického systému, začíná postupné umírání nebožské přirozenosti. Konsolamentem života může být vykonána endura. Je-li nějaký žák označen touto pečetí života, nemůže mu již nikdo a nic uškodit. Ani výšiny, ani hlubiny, ani žádné hrůzy ho již nemohou odloučit od Krista, nově vznikajícího božského člověka v něm. Snad nyní rozumíte slovům z dopisu Koloským, kap. 3: „Když jste nyní povstali s Kristem, hledejte, co je nahoře, kde sedí Kristus po pravici Boha. Dychtěte po tom, co je nahoře, nikoliv po tom, co je na Zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je skryt s Kristem v Bohu.“ Zasvěcenec Pavel v tomto gnostickém, ale také velmi zkomoleném dopisu Koloským odlišuje vzkříšení od zjevení. Proto pokračuje: „Když se však ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v nádheře. Proto umrtvujte své pozemské údy.“ Být obyvatelem města Kolosy znamená být přijat do procesu regenerace, obnovy. Proto jestli to, co píše apoštol Pavel Koloským, je určeno pro vás, závisí na tom, jestli jste vzkříšeni s Kristem. Uslyšíte-li, jak nějaký teolog mluví o „vzkříšení s Kristem“, zjistíte, že tím míní, že mystická a intelektuální víra ve skutečnou událost zmrtvýchvstání znamená mít podíl na Kristově bytosti. Vy však musíte rozumět, že „být vzkříšen s Kristem“ se týká zrození prvotního pránického Světla v mikrokosmickém systému. Toto narození se může udát jen tehdy, když se v určité chvíli rozezní pozoun sedmého paprsku a mikrokosmos se tím promění. Mezi tímto vzkříšením, tímto zrozením, po zaznění pozounu, a zjevením Krista probíhá proces, proces smrti a oživení, totální 75
transmutace. Proto musejí být usmrceny všechny sklony, které pocházejí ze sil pozemského řádu. Proto musí obyvatel Kolos při tomto procesu inteligentně spolupracovat a neuvažovat o věcech, které jsou na zemi a ze země, nýbrž o věcech, které jsou nahoře. Když se kosmické vědomí žáka po sedminásobné přípravě rozhoří v původním pránickém Světle, má takové kosmické vědomí kompletní přístup k podvědomí. Potom síla, schopnost plexu sacralis, účinkuje jako jemně broušené zrcadlo a zdola dokonale regenerujícím způsobem ovlivňuje vědomí osobnosti, které je ještě plně z této přírody. Pak je naprosto možné, že se osobnost této přírody přizpůsobí vlivům vnitřního kosmického vědomí. Pomocí zrcadla podvědomí osobnost také může, nechá-li se vést božským člověkem probuzeným uvnitř tohoto systému, bezchybně číst a rozumět, co jí chce Svatý Duch říci. Když zasvěcenec Pavel hovoří o těchto věcech se svými žáky z Kolos, neradí jim, aby proti nižšímu já bojovali, aby s ním v ustavičném padání a opětovném vstávání, v každodenních bolestech a strastech zápasili, ale vědeckým způsobem poukazuje na proces. Říká jim tedy, že s pomocí toho, co je v nich vzkříšeno, jsou všichni dokonale schopni umrtvit sklony dialektické přirozenosti, když se jen nasměrují na věci, které jsou nad nimi. Mezi vámi neexistuje absolutně nikdo, kdo by se nemohl nasměrovat na věci, které jsou nahoře. To můžeme s jistotou říci, protože jinak byste bezpochyby nevěnovali několik hodin knize, jako je tato. Chcete se nasměrovat na věci, které jsou nad vámi, ale nemůžete, leda byste byli vzkříšeni Kristem, leda byste byli mikrokosmicky spojeni s původní pránou života. Nepřítomnost tohoto spojení je příčinou všech vašich těžkostí, všeho vašeho utrpení a strádání. Jste množstvím překážek a protivenství ve svém životě morálně poškozeni, protože jste ještě nuceni jíst ze stromu poznání dobra a zla. 76
Jste-li však probuzeni Kristem, pak vám hierofant může říci a vy to dokážete splnit: „Usilujte o věci, které jsou nahoře.“ Nechte se vést kosmickým vědomím – nadvědomím – v němž je Kristus po pravici Boha – kde je původní prána života, která je dokonale spojena s univerzálním Logosem. Pak vám může být řečeno: „Sestro, bratře, pohleďte, zemřeli jste. Jste osvobozeni od dialektiky, ale dokonalý život je ještě skryt spolu s Kristem v Bohu. Umrtvěte tedy postupně své sklony, které pocházejí ze Země. Pak budete kráčet dále od síly k síle. To skryté se bude stále více odhalovat skrze Něho, který je naším životem. Pak budete, po dokonané transmutaci, stvořeni v nádheře.“ Možná máte pocit, že mezi vámi a tímto mocným zjevením ještě leží nepřekonatelná překážka ve vašem životě. Touto překážkou je skutečnost, že sedm paprsků prvotního pránického Světla ještě neproniklo do podvědomí, nebo že jste na to ještě nezareagovali správně, takže pozoun ještě nemohl zaznít. Proto vám chceme v následujících dopisech osvětlit mystérium sedmi volajících paprsků v šachtě smrti.
77
X VPROUDĚNÍ SEDMI PAPRSKŮ PŮVODNÍHO PRÁNICKÉHO SVĚTLA Když se mikrokosmu žáka dotkne celistvé, nedělitelné původní pránické Světlo, zjistí žák, že toto Světlo je absorbováno sedmi aspekty mikrokosmického systému. V předcházejícím dopise vám bylo sděleno, že celý mikrokosmos má sedm aspektů a každý z těchto aspektů lze opět sedminásobně rozlišit. Mluví-li se tedy o svatém sedmerém Světle, znamená to, že celistvé, nedělitelné původní pránické Světlo působí v sedminásobném mikrokosmickém systému. Když je práce tohoto Svatého Ducha v mikrokosmu dokončena, pak dotyčný znovuzrozený člověk drží ve své pravé ruce sedm hvězd. Veškeré struktury mikrokosmu jsou opět v dokonalém souladu s podstatou původního pránického Světla a z celého systému je toto vítězství patrné. Při každé transfiguraci je absolutním předpokladem, aby svobodný zednář boural a stavěl s pomocí původního pránického Světla, neboť toto Světlo je chlebem života a mikrokosmu znovu daruje pravý život. Kdo může jíst tento chléb, ten má věčný život, ten má Tao. Kdo dokáže jíst tento univerzální chléb, zjistí, že prvotní pránické Světlo šumí všemi články systému jako proud čisté síly, jako víno Ducha. Je to univerzální proud, na němž musí být vybudováno Boží město, znovuzrozený mikrokosmos. To je smysl
78
svaté večeře, přijímání chleba a vína. Je to kompletní přijetí do původního pránického Světla a jeho účinků. Slavit svatou večeři tak, jak je obvyklé v kruzích pozemsko-přírodních náboženství, má jen jeden ubohý a nadto nanejvýš nebezpečný smysl. Slaví-li člověk této přírody, který je zcela nasměrován na horizontální linii zdejší existence, v mystickém zvyku nebo uctívání takovou večeři, pak totiž do něho neproudí víno Ducha, nýbrž se obnovuje vazba s hierarchií zrcadlové sféry, nové, neznámo kolikáté připoutání na kolo života a smrti. Když jsme před lety začali s prací ve škole Kříže s Růží, vyvstala před námi potřeba opětovného vytvoření svátku pravé Svaté večeře. Hledali jsme dveře, majíce na paměti slova: „Hle, stojím u dveří a klepu. Jestliže by někdo uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a povečeřím s ním a on se mnou.“ Proto jsme začali se střízlivou, čistě symbolickou činností k probuzení pravzpomínky a jejímu udržení, než nastane čas. Je záležitostí inteligentního nasměrování, aby se každý žák ptal, jakým způsobem se s ním může původní pránické Světlo spojit tak, aby v jeho mikrokosmu mohlo opět působit tvořivě. Je záležitostí inteligentního nasměrování rozmyslit si, jakým způsobem se žák skutečně může stát svobodným zednářem. Původní pojem „svobodné zednářství“ a zvláště pak pojem „svobodné“ neznamená vyhrocený individualismus, měšťácký egocentrismus, ale možnost pracovat v opravdu osvobozující síle a s opravdu osvobozující silou. Proto každé úsilí, které je odtržené od Gnose, je ve svém účinku negativní a zmnožuje utrpení a bídu. Tato síla svobody, původní pránické Světlo, chléb a víno klepou na dveře. Jak je můžete otevřít? „Jestliže by někdo uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a povečeřím s ním a on se mnou.“
79
Jak můžete otevřít dveře? Právě to vás chce škola Kříže s Růží naučit, totiž, jak se dají otevřít dveře k věčné svobodě. A proto s vámi chceme mluvit o vproudění sedmi paprsků prvotního pránického Světla. Když pohlédnete k hvězdnému nebi, uvidíte planety, vlastně různé temné koule. Všechny tyto koule se točí ve velkém světelném poli, samy jsou však temné a my je můžeme vnímat jen proto, že odrážejí něco z kosmického světla. Tak je to se všemi tmavými objekty. Vnímáme je jen proto, že existuje také světlo. Takto si můžete představit, že existuje také všudypřítomné původní pránické Světlo. Vytváří světelné pole, v němž se lidé točí jako temné koule. Občas si do určité míry uvědomují, že se nacházejí v tomto Světle, že existují díky milosti této univerzální Lásky. Toto uvědomění má však samo o sobě jen malý význam. Poslové univerzálního Světla někdy proniknou do sinalých míst vašeho přežívání, aby vám sdělili: „Světlo je k dispozici. Hle, stojím u dveří a klepu na ně.“ Toto volání míří k vám, aby nasměrovalo vaše vědomí na Světlo. Na to nemůžete odpovědět „Ať se mě Světlo dotkne jako pomoc v temnotě“, tak jako byste mechanickými prostředky rozsvěcovali takzvané světlo, protože temnota, která je osvětlena mechanicky, zůstává temnotou; právě tak bytost zrcadlové sféry nepodává tím, že je zahalená do pláště světelného éteru, žádný důkaz o prvotním pránickém, božském Světle. Veškerá dialektická realita, veškerý řád vezdejšího přežívání a přežívajícího, je v Bibli označován jako temnota. Temnota a původní pránické Světlo se nemohou spolu usmířit, sjednotit. Proto zůstávají dveře zavřené, dokud si netroufnete přijmout do svého života svatý boj. Jakmile se domníváte, že k vám přichází Světlo, aby vás osvítilo ve vašem dnešním stavu bytí, jakmile o tom s určitou radostí svědčíte, je takové spojení důsledek nepravé Gnose, s níž jste 80
v určité rovnováze. Musíte přijít na to, že vaše přítomné bytí, ať už jakkoliv mechanicky osvětlené, je naprostou temnotou a nenabízí žádné východisko. Zjistíte to, až když jste vyzkoušeli všechny domnělé možností osvobození a stali se tak vytříbenějšími a zároveň zklamanějšími dialektickými lidmi. Když člověk dospěje k tomuto zjištění, znavený a celý polámaný, může zaujmout dva postoje. Může se zpěčovat toto zjištění uznat a vyvodit z toho důsledky. Bude pak svůj politováníhodný stav zastírat a halit se do zdánlivého klidu a vyrovnanosti. Může ale také přijmout svatý boj. Potom otevírá dveře a umožňuje vstup svatému sedmerému Světlu. Potom k němu ovšem nepřichází mír a láskyplný, utěšující dotek jako jarní sluníčko, nýbrž si přitáhne do svého života celou řadu nových konfliktů. Ale o těchto konfliktech lze říci: „Tato nemoc nevede ke smrti, nýbrž k životu.“ Realita temnoty musí být rozbita a usmrcena; jde o vymetení životního klamu, životního mámení. Proto je Svatá večeře pokrmem smrti. Po této večeři zaniká klam s jeho nespočetnými konflikty, zaniká na křížové cestě a v jitru vzkříšení. Než budete mít podíl na Kristově bytosti, než ponesete kříž transmutace a než připevníte na kříž růži jitra vzkříšení, musíte oslavit svou Svatou večeři. A tato večeře je pokrmem smrti. Vztahuje se to na vproudění sedmi paprsků prvotního pránického Světla. V duchovní škole se mluví o „večerním“ jídle, protože tento stav naznačuje rozloučení. Den obvyklého, starého dialektického života minul. Večer tohoto dne se žák obrací k novému, věčnému dni a doufá, že se brzy zjeví záře jeho červánků. Škola Kříže s Růží je snaha Univerzálního bratrstva dovést vás k této Svaté večeři. K tomu se nedostanete automaticky; musíte se k tomu odhodlat. Musíte sami, inteligentním osobním nasměrováním, ukončit svůj den této přírody. Proto začíná Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze důrazným sdělením, že Christian 81
Rosenkreuz byl v předvečer Velikonoc zaměstnán přípravou svého milého velikonočního beránka. Můžeme tedy rozlišit čtyři hlavní fáze stezky. Zaprvé přípravu, zadruhé slavnost Svaté večeře, zatřetí křížovou cestu a začtvrté vzkříšení. Je nám známo, že mnoho žáků ve škole Kříže s Růží je připraveno proniknout ke druhé fázi. Proto vás škola chce poučit o všem, na co musíte zaměřit svou pozornost a na co musíte být připraveni. Ve druhé fázi začíná Gnose, prvotní pránické Světlo, s vámi proces – proces, k němuž jste se sami rozhodli. Tímto procesem je boj, napadení celé dialektické bytosti silami, které nejsou z tohoto světa. Žák musí být vytažen ze šachty. K tomu bylo, jak jsme předtím popsali, spuštěno do šachty sedm lan. Ze všech popisů bonafidní literatury vyplývá, že to představuje začátek intenzivního zápasu. Johann Valentin Andreae to popisuje jako pocit, jako by člověk ležel v řetězech společně s bezpočtem jiných, kteří se jeden přes druhého hemží jako roj včel. Nikdo nic nevidí ani neslyší. Panuje prudký boj, protože jeden přes druhého se chce dostat nahoru. Každý vytýká druhému jeho slepotu a uvěznění. Když pak původní pránické Světlo začne proces, vzplane boj ještě více. Každý kolem sebe bije a strká. Christian Rosenkreuz říká sám o sobě, že se rukama nohama bránil proti mnoha útokům. Násilí a chaos přibývají v téže míře, v jaké jsou dolů spouštěna lana: Christian Rosenkreuz není s to tento zmatek ani popsat. Musíme hledat vysvětlení tohoto ohromného vzbouření. V jednom z předcházejících dopisů jste se dočetli, že prvotní pránické Světlo usiluje nejprve o to, přivést podvědomí v plexu sacralis do zcela nového stavu. Takto změněný plexus sacralis tvoří totiž dveře k obnově, k transmutaci celého mikrokosmu. Jakmile plexus sacralis dokáže plnit svou pravou zrcadlící úlohu, mohou chléb a víno Gnose konat svou práci. 82
Jádro práce svobodného zednáře ve druhé fázi spásy spočívá tedy v tom, že se žák až na hranici možností snaží správným způsobem vyleštit zrcadlo podvědomí. O této nutné, žákem ve spontánní reakci na dotek Gnose konané práci, vám můžeme sdělit následující. V Univerzálním učení je všeobecně známo, že se v našem těle nachází čtyřicet devět plexů, nervových pletení, sedm krát sedm, sedm skupin vždy po sedmi plexech. Velká většina z těchto čtyřiceti devíti nervových bodů neboli nervových uzlů není mikroskopem zjistitelná, proto je ani nenajdete v učebnici anatomie. Těchto sedm skupin vždy po sedmi pleteních je rozmístěno po celém těle. První skupina se nachází v hlavě, s plexem caroticus jako centrem; druhou skupinu najdeme v krku, centrem je plexus pharyngeus; třetí skupina je v plicích, centrum tvoří plexus pulmonalis; čtvrtá skupina se nachází v srdci, centrem je plexus cardiacus, který leží u srdečního ústí (u výstupu velkých tepen – aorty a plicnice – ze srdce); pátou skupinu nacházíme v břišní dutině, s ohniskem v plexu solaris; šestá skupina leží ve svatyni pánve a jejím centrem je plexus pelvinus, který je spojen s rozmnožovacími orgány; sedmou skupinu nacházíme v systému hadího ohně, centrem je plexus sacralis. Řízení celého systému nervových pletení má na starosti sedmá skupina. Proto můžeme říci, že plexus sacralis je jádrem čtyřiceti devíti nervových uzlů. Abyste to celé dobře pochopili, musíte dále vědět, že tento systém nervových pletení úzce spolupracuje se systémem žláz s vnitřní sekrecí. Existuje rovněž čtyřicet devět orgánů s vnitřní sekrecí, 83
které jsou rozděleny do sedmi skupin vždy po sedmi. V této souvislosti je třeba také vidět čtyřicet devět aspektů krve. Vaše existenční situace je tedy následující: váš stav krve tvoří základ vašeho bytí, kdežto vnitřní sekrece spolu se systémem nervových pletení určují váš vědomý život a životní jednání. Tyto tři aspekty na sebe nepřetržitě vzájemně působí. Změna v působení nervových pletení nutně vyvolává změnu ve vnitřní sekreci a vnitřní sekrece zase bezprostředně mění základ krve. Podaří-li se žákovi jednáním uskutečňovaným dostatečně dlouho změnit základ své krve, pak ho jednání, pro které se rozhodl, nakonec nebude stát už žádné úsilí. Dobyl si tím vítězství, které je zaznamenáno do krve. Vytvořilo se nové vlastnictví. Všimněte si nyní následující věci: když zemdleni bojem v tomto světě zjistíte, že temnota se nikdy nestane světlem a že může být mechanickým způsobem vytvořena pouze náhrada světla, pak o vašem přesvědčení bude svědčit váš životní postoj a veškeré vaše jednání v tomto světě. Jestli jste porozuměli, co jsme právě teď napsali, pak je vám jasné, že tím byl změněn základ vaší krve. Na novém základě krve vás škola Kříže s Růží může uvést do první fáze procesu posvěcení. To znamená, že škola může obrátit vaši pozornost na jinou říši, na Gnosi, na původní pránu, na skutečnost pravého života. Pak se může stát, že poté, co jste delší či kratší čas pobývali v odhalujícím záření Lásky, učiníte rozhodnutí vymanit se ze své dnešní fáze přežívání a vydat se na cestu k tomu jedinému pravému životu. Není-li toto rozhodnutí uděláno emocionálně nebo na základě intelektuální spekulace, nýbrž ze skutečné životní nouze, pak je to opravdový čin, který napadá vnitřní sekreci a krev. Tímto skutkem sami otevíráte dveře. Co se totiž stalo? Tímto útočným rozhodnutím se více či méně otevírá jedna z růží v hlavě, neboť takovým postojem ovlivňujete 84
vnitřní sekreci. Jakmile se růže otevře, může první paprsek původního pránického Světla proniknout jako lano hadím ohněm a pokusit se probudit pro vyšší život dosud spící systém plexu sacralis. Když se pokus Gnose zdaří, následuje pak nové životní jednání, čímž se otevře druhá růže a může být spuštěno druhé lano. Tak to pokračuje dále, dokud Sedmerý Duch nevykoná svůj úkol a dokud žák neodpoví sedmerým způsobem. Pak je slavena Svatá večeře; žák se vydává na křížovou cestu. V následujícím dopise vám podrobně popíšeme sedm osvobozujících činů během poslední večeře.
85
XI SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (I) „Když zemdleni bojem v tomto světě zjistíte, že temnota se nikdy nestane světlem a že může být mechanickým způsobem vytvořena pouze náhrada světla, pak o vašem přesvědčení bude svědčit váš životní postoj a veškeré vaše jednání v tomto světě.“ Tato slova z našeho předešlého dopisu se vztahují na signaturu člověka, který se s nadějí obrací na školu mystérií. Kdo ještě očekává něco podstatného od dialektického života, koho život ještě dostatečně neotloukl, toho možná velmi zajímají transfiguristické poučky a problémy, ale nemůže do něho proniknout ani jediný osvobozující aspekt Gnose. Takový zájem je nanejvýš rozumový nebo emocionální. Ve škole Kříže s Růží, v její dvoraně, se tedy nacházejí dva typy zájemců: takoví, kdo se zajímají, a takoví, kdo se účastní z niterné nutnosti. Jen těm posledním je možné bezprostředně pomoci. Nechceme říci, že ti, kdo se pouze zajímají, by udělali lépe, kdyby se stáhli zpět, neboť je možné, že žáci takového druhu si později na některá ponaučení znovu vzpomenou, lépe jim porozumějí a pozitivně na ně zareagují. Ale tato skupina zajímajících se musí poznat, že chléb života mohou přijímat jen ti lidé, kteří se Gnosi přibližují z vnitřní potřeby. Asi se zeptáte s určitou starostí a pochybností, jestli se škola Kříže s Růží občas nedopouští omylů tím, když určitému žáku na 86
základě nesprávného posouzení upírá pokrm osvobození, ačkoliv na to má žák právo. Takové chybné rozhodnutí je zcela vyloučeno, neboť žák určuje svou způsobilost a zralost sám. Určuje sám okamžiky asimilace svým jasným jednáním. Když vyvolá správným jednáním vhodný okamžik asimilace, je Gnose, prvotní pránické Světlo, vždy připraveno těmito otevřenými dveřmi vstoupit. Ptáte-li se ještě: „Nebudu zapomenut nebo přehlédnut?“, pak vám ještě vyvádí pěkné kousky váš starý postoj, pak se stavíte pod zákon. Vy však musíte zákon sami naplnit, sami se musíte stát zákonem. Naplnit zákon nového života neznamená studovat množství materiálu, učit se vše nazpaměť a navenek se tím řídit, nýbrž to znamená reagovat novým jednáním tak, že se zruší oddělení mezi vámi a Gnosí. Dokud jsou tyto dveře ještě zavřeny, je toho jen málo, co pro vás může být učiněno. Vy sami musíte dveře otevřít novým jednáním, které je výsledkem vaší niterné potřeby, niterné nouze. Je třeba to stále zdůrazňovat vaší pozornosti. Nezačínejte napodobovat nový životní postoj, nezačínejte ho vykonávat, neboť se vám to určitě nepodaří. Nové jednání musí být spontánně zrozeno z vnitřní potřeby. Prosadí-li se takové jednání, takový postoj, pak může být uskutečněna první fáze procesu posvěcení. Takový žák je cizinec, zbloudilý. Má jen jednu touhu: „Dostat se domů!“ Na začátku neví, kam musí směřovat, kterým směrem je toto „doma“ k nalezení. Pak vzniká něco, co bychom mohli nazvat zoufalstvím, nastává hledání jako životní potřeba. Ve správném okamžiku na toto hledání odpoví dobře srozumitelný popud Kříže s Růží. Učení, oslovení a další aktivity Bratrstva se žákovi od té chvíle jeví v úplně jiném světle.
87
Jakmile tato fáze orientování skončí a žák ví, kam má svůj kompas nasměrovat, aby našel cestu domů, musí se rozhodnout, jestli chce cestu také opravdu jít. Toto rozhodnutí je samozřejmě zase skutečným činem. V noci své existence hledá zbloudilec světlo. Náhle jej paprsek světla zasáhne. Obrací se tedy, veden světelným paprskem, k cíli v dáli. Tímto jednáním otevírá žák sám dveře. Když se takto připravený žák rozhodne vydat se na cestu ke skutečnému životu, je toto rozhodnutí výsledkem působení nervových pletení. Dá se mluvit o určitém nervovém napětí, kterému se musí přizpůsobit vnitřní sekrece a krev. V této situaci, zrozené tedy ze sebeosvobozujícího jednání, se otevírá ve svatyni hlavy jedna z růží. Touto štěrbinou může vproudit první paprsek původního pránického Světla do hadího ohně s cílem působit na zrcadlo podvědomí, které leží v plexu sacralis. Je vám známo, že tímto způsobem musí všech sedm paprsků proniknout do systému a vyvolat sedm reakcí. Těchto sedm reakcí je nazýváno sedmi osvobozujícími činy nebo sedmi osvobozujícími jednáními během Svaté večeře. Máme v úmyslu vám těchto sedm činů popsat. Doufáme a prosíme, kéž je váš vnitřní stav takový, aby tento popis nerozmnožil váš intelektuální balast, ale aby mohl na vývoj vaší poutnické cesty působit mimořádně osvobozujícím způsobem. Účelem sedmerého úsilí původního pránického Světla je vytáhnout vás ze šachty smrti. Osvobodit vás ze žalářní věže dialektického bludu. Proto zde jde o sedm činů. Musí vám být stále jasnější, že vám pohroužení do rozjímání a meditace nemůže pomoci. Pouze váš postoj zrozený z víry – stav žáka navracejícího se domů – může být pro vás osvobozující. Proto je to v Alchymické svatbě Christiana Rosenkreuze obrazně líčeno tak, že člověk musí uchopit sedm lan, která byla spuštěna do šachty, a že jsou 88
s tím spojeny velké vnitřní boje, které se v každém směru projevují i navenek. Kdo se vydá na cestu k novému životu, musí překonat odpor dialektických přírodních zákonů. I kdyby nasměrování, ochota a způsobilost žáka byly jakkoliv dokonalé, musí se počítat s tím, že celá jeho osobnost pochází z přírody tohoto světa. Proto se první paprsek původního pránického Světla zaměřuje na úkol, udržet přirozený, biologický vliv dialektické zákonitosti tak malý, jak jen to jde, redukovat ho na nutné minimum. K tomu musí dojít za pomoci sedmi plexů, které mají své centrum v hltanu. Hltanová pleteň v tom má rozhodující význam. Víte, že člověk je dýcháním a vnímáním prostřednictvím smyslových orgánů spojen se světem, který ho obklopuje. Hlavní funkce i vedlejší funkce dýchání a smyslového vnímání jsou řízeny právě uvedenou skupinou nervových pletení. Veškeré síly, látky a kmity z atmosféry, všechny světelné, barevné a zvukové vibrace jsou zachycovány, ve větší či menší míře přeměňovány a dále předávány do systému touto skupinou nervových plexů. Kdo je v tomto světě cizincem a touží po skutečné Otčině, ten ví, že z veškerých sil, látek a kmitů, světla, barev a zvuků této přírody vychází škodlivé, jedovaté působení, účinek svazující nás s touto přírodou. Protože celá osobnost, která je výtvorem pozemské přírody, musí tedy čerpat životní síly ze světa, který ji obklopuje, a podle svého původu a zrození stojí nebo padá se světelnými a zvukovými vibracemi tohoto světa, tak se toho musí ještě hodně stát, než osobnost bude moci spolupracovat na regeneračním procesu, jenž se uskutečňuje plně z vibrací úplně jiného světového řádu. Chápete, že se zde tedy jedná o uvěznění. Chceme se teď zamyslet nad tím, jak může být naznačený únik proveden. Nejprve je třeba zaměřit pozornost na skutečnost, že zde musí být sveden boj. Musí začít takové životní jednání, na jehož 89
základě dostane okruh hltanových nervových pletení příležitost zažít intenzivní proměnu. Tím se může odclonit mnoho přírodních vlivů a silně omezit účinek dalších vlivů, snížit je na minimum a plně se otevřít paprsku původního pránického Světla, které je zrcadleno plexem sacralis. Podaří-li se žákovi splnit tento úkol, pak je úspěšně spuštěno první lano do šachty smrti. Je vám nyní asi jasné, že v této první fázi procesu svaté večeře jsou jednáním, činem vytvářeny předpoklady pro transmutaci celé přirozené podstaty. Tato transmutace se může podařit teprve tehdy, když je chod obyčejné přirozenosti redukován na minimum, čímž může nová podstata začít nerušeně uplatňovat svoje síly. Okamžik, kdy tato činnost, totiž zrcadlení prvního paprsku prvotního pránického Světla, může začít, je v Bibli označován jako „den nekvašeného chleba“. A okamžik, kdy začíná změna v hltanovém okruhu nervových pletení, je označován jako vyslání Petra a Jana, aby připravili pesach. Tyto pokyny najdete například v Lukášově evangeliu, v kapitole 22: „Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být obětován velikonoční beránek. I poslal Ježíš Petra a Jana a řekl jim: Jděte a připravte nám beránka, abychom jedli. Oni mu ale řekli: Kde chceš, abychom ho připravili? Řekl jim: Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka? A on vám ukáže velký dlážděný sál; tam ho připravte.“ Den nekvašených chlebů je hodina, kdy je žák připraven jíst jako chléb života původní pránické Světlo, čisté, nekvašené, neovlivněné dialektickou přírodou. K tomuto úkolu je vyzýván každý žák, a tento úkol je schopen splnit, když potká člověka, který nese džbán vody.
90
Jedná se zde o první paprsek božského Světla, který nejprve sestupuje míšním systémem do plexu sacralis a potom přes sympatikus stoupá vzhůru do hltanového okruhu nervových plexů, kde se nacházejí dveře do svatyně hlavy, do horního sálu. „Tam připravte večeři!“ zní úkol. Petr a Jan jsou posláni, aby tento příkaz vykonali. Když žák v tomto stadiu své poutnické cesty následuje člověka, který nese džbán vody, když se během tohoto následování zřetelně objevují signatury Petra a Jana, uvádí žák svůj nervový systém do zvláštního napětí, do zvláštní vibrace. Signaturami Petra a Jana jsou „dynamika“ a „oddaná láska k cíli“. Je-li žák takto naladěn, takto se sám projevuje, nepochybně se tato zvláštní nervová vibrace vyvíjí. Tuto vibraci chceme označit výrazem „uranická“, jinými slovy tedy jako „výbušně obnovující“. Taková vibrace je pro osobnosti této přírody za všech okolností rozlamující a chaos vyvolávající, spalující a trhající. Žákovi, kterého vám tu představujeme, jde však o to, připravit pesach, slavit Svatou večeři. Je tedy dokonale připraven na všechny následky takto probuzené nervové vibrace. Ví přesně, že bezprostředně na to se rozpoutá bouře. Vzpomeňme si na začátek Alchymické svatby Christiana Rosenkreuze. Jednoho večera před Velikonocemi se Christian Rosenkreuz zabývá přípravou svého milého beránka, když vtom se strhne bouře, která hrozí, že strhne celou jeho chýši. Touto první bouří musí každý žák projít. Příčina této bouře je jednoduše vysvětlitelná jako střetnutí hltanových nervových pletení se silami pravého života. Obě skupiny sil chtějí ovládnout systém osobnosti; první skupina pro udržení starého života, druhá skupina pro dovedení k novému životu. Tato bouře, tento boj má tolik aspektů, že by stálo hodně času obsáhnout alespoň do určité míry celou oblast těchto zápasů. Spokojíme se proto s několika základními pokyny. Boj, který zde 91
musí být vybojován, má, jak nyní chápete, za cíl biologicky, morálně a spirituálně uzavřít okruh hltanových nervových plexů, nebo pro příjem ponechat v činnosti pouze nejnutnější minimum. Dále musí být tento nervový okruh dán do služeb transfiguračního procesu. Proto pro začínajícího žáka mají velkou důležitost tři následující pokyny. Zaprvé: Neuzavírej se vlivům této přírody, které slouží věci. Zadruhé: Omez ostatní vlivy na minimum. Zatřetí: Buď neustále otevřený a připravený na nové Světlo, Světlo původní prány. Zde se totiž opakuje boj, o němž by se člověk mohl při povrchním postupu domnívat, že už ho má dávno za sebou. Obraťte proto svou pozornost ještě jednou na začátek tohoto dopisu. Tam je řečeno: Žák se může přiblížit Gnosi pouze z vnitřní nouze, to znamená, když je zemdlený bojem v tomto světě. Zápas, který musí být vybojován v předvečer Velikonoc, na to komplexně navazuje. Síly tohoto světa reagují na novou nervovou činnost z původní prány a s plným nasazením zaměřují veškerý zájem žáka na tento svět. V divokém zmatku všech možných vlivů se musí ukázat, jestli je žák opravdu způsobilý vyslyšet, uposlechnout pozvání ke svatebnímu obřadu. Kdo je schopen pochopit násilí jako následek tohoto konfliktu? Nemají snad všichni lidé své ambice, potřeby, zájmy, jimiž jsou otevřeně nebo skrytě vázáni k tomuto světu, třebaže je neutralizovali? Kolik našich žáků je zcela otevřených aktuálnímu dění ve světě? Když na to přijde, plně se na něm podílejí. Kolik existuje vědeckých a uměleckých snah, které žáka dokážou zaujmout? Kolik je životních zápletek, které nanejvýš lstivě odvedou jeho pozornost, když ho volá nový život? Jak si přikrášluje nespočet situací, v nichž selhal, a odvolává se přitom na vyšší moc? A jak strašně je zapomnětlivý, když jde o to vidět vlastní chyby ve správném světle. 92
Nechcete-li zamotat čisté pokyny univerzálního Světla do nerozmotatelného klubka, z něhož nikdo nebude moudrý, pak musíte s bezohlednou odvahou nahlédnout do vlastního já a odvážit se vidět svůj život takový, jaký opravdu je. Žák, který je přijat do tohoto zápasu, do boje přípravy k Velikonočnímu svátku, stojí v každém okamžiku života vždy přede dvěma cestami, na něž může vstoupit, přede dvěma řešeními, mezi nimiž může volit. Jednou cestou je cesta obvyklé přírody, druhou cestou je cesta nového života. Budete-li to zkoumat, zjistíte, že ta pravá cesta, naznačená až do těch nejjemnějších podrobností, vždy leží před vámi. Žák zná svoji povinnost. Muž se džbánem mu ukázal horní sál. Nyní jde o to, povinnost vykonat. Když tedy žák svou povinnost splní, pak se v určitém okamžiku utiší bouře a také okruh hltanových pletení bude biologicko-anatomicky přiveden do takového stavu, v němž budou stará cesta a staré životní způsoby patřit minulosti. Potom žák vstoupí v tichosti do horního sálu. Pak je boj dobojován. Jed této přírody mu již nemůže uškodit. Vyšplhal po prvním laně ze šachty smrti. Je v tomto světě, ale už ne z tohoto světa.
93
XII SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (II) Nyní víte, že první osvobozující čin jako důsledek správné reakce na první paprsek původního pránického Světla, který se setkal s hadím ohněm, vyvolává zcela změněnou působnost hltanového okruhu nervových pletení. Když je do šachty smrti spuštěno první lano a žák ho uchopí správným způsobem, jsou vlivy dialektické přírody stejně jako působení světla, zvuku a atmosféry redukovány na biologické minimum. Žák může provádět svou práci svobodného zednáře navenek i vnitřně správným způsobem, aniž by mu přitom příliš překážel tah zezdola. První zápas je vybojován a žák pak může vstoupit do tichého horního sálu, aby připravil svůj pesach. Musíme si nyní vzpomenout na tři následné aspekty procesu svaté večeře, protože je třeba vidět je ve vzájemné souvislosti. První osvobozující čin souvisí s předběžnou přípravou na pesach, tři následující staví žáka před přípravu samotného pesachu. Vyplývají ze změn, které nyní musejí nastat v hrtanovém kruhu nervových pletení, v plicním okruhu a v okruhu plexů srdce. Tyto tři nové fáze spásného procesu se mohou projevit jen tehdy, když žák dokonale splňuje požadavky, když zareagoval na první paprsek původního pránického Světla, čímž okruh hltanových pletení získal novou účinnost. Je-li dosaženo této primární změny a žák pokračuje správným způsobem v uskutečňování 94
svého úkolu v horním sále, dochází v rychlém sledu ke třem novým dotekům prvotního pránického Světla, a tím se žák stává skutečně schopným připravit velikonočního beránka. Tyto tři nové doteky božského Světla jdou stejnou cestou jako ten první. Vstupují do svatyně hlavy, postupují cestou hadího ohně dolů, jsou odráženy plexem sacralis a spěchají přes sympatikus zase vzhůru, ke svým naplánovaným cílům. Tyto cíle leží hlavně ve svatyni srdce a úzce souvisejí se vším, co dosud žák uskutečnil ve svatyni hlavy. Kristův žák–alchymista nyní přechází k tomu, aby v nejobsáhlejším smyslu připravil svého vzácného beránka. Do svatyně srdce musí být postaven pohár Grálu. V této souvislosti si nepředstavujte žádný mysticko-emocionální proces. Nikoliv, velké dílo musí povstat jako by z ohně. Původní význam výrazu „pesach“ znamená překročit práh. Správnou reakcí na první paprsek původního pránického Světla vznikl práh, nová možnost, a přes tento práh vstupuje nyní žák do zcela nového světa, do životní sféry s naprosto jinými aspekty, účinky a problémy. Je to životní sféra vykoupení. V této životní sféře se Beránek Boží, Kristova síla, spásné božské Světlo plně účastní na díle a v nevýslovné lásce začíná stavět základnu, aby žáka učinilo způsobilým k návratu do Otcovského domu. Je nanejvýš důležité, abyste porozuměli, co se nyní v systému osobnosti odehrává a jakým nejinteligentnějším způsobem mají být použity možnosti, které jsou v mikrokosmu k dispozici. Také zde je třeba rozumět slovům Bible, že Boží vůle, Boží plán je vykonáván ve slabosti. To znamená, že to, co je v průběhu procesu Svaté večeře v osobnosti posilováno, nemá za účel udržovat osobnost, ale uschopnit ji okamžitě jít křížovou cestu v dokonalé harmonii a s intenzivní radostí.
95
I když nechceme předbíhat tomu, co vám Gnose ještě má říci, je přesto dobré, když již nyní jasně poznáte, že jít křížovou cestu nemá ani v nejmenším co dělat s tím, jak o tom smýšlí, hovoří a píše pozemsko-přírodní náboženství. Etapa procesu, před níž teď žák stojí, je znovunastolení jednoty hlavy a srdce. Asi víte, že na uskutečnění tohoto stupně je zaměřeno i mnoho přírodně-okultních snah. Vzpomeňte si jen na heslo: „Jasný rozum a láskyplné srdce“, které razí některé přírodně-okultní skupiny. Je však velký rozdíl, jestli toto heslo vyřknete v přírodně-okultním osobnostním usilování, nebo mu rozumíte v transfiguristickém smyslu. V prvním případě se pokoušíte v klamné představě já imitovat původního člověka, Kristovu bytost. Svého cíle však nikdy nedosáhnete a ztratíte se v iluzích zrcadlové sféry. Ve druhém případě jdete cestou Christiana Rosenkreuze, cestou transfigurace, na níž se já ztrácí, aby nalezlo „To“. Etapa, před níž žák nyní stojí, se týká pozdější velkoleposti, která se ohlašuje předem, stejně jako je Svatá večeře vždy nástin pozdějšího naplnění. Když Pavel o těchto věcech hovoří – a mluví ze zkušenosti, protože on již pesach dokonale připravil – nazývá výsledky této přípravy „záruka Ducha v srdci“ nebo „dopis, který je vepsán do srdce“. Pak říká ve vztahu k sobě samému: „Moje srdce je široké“ a ve vztahu k jiným: „Ale úzko je ve vašem srdci“ a „Rozšiřte se i vy“. Musíte překročit práh k takové obnově srdce, která je zárukou Ducha. Vlastnit v srdci takovouto záruku Ducha, i když vzniká s velkými otřesy a bolestí, je intenzivní a radostná milost, protože, jak říká moudrý kazatel, „zde v srdci je skryta takřka celá budoucí nová éra“. Pochopte však, a už to nikdy nezapomeňte, že proměna srdce, o níž Bible tisíckrát hovoří, nemá nic společného se změnou vašich 96
pocitů, se změnou vašeho emocionálního postoje a naladění. Víte, jak to chodí. Já číhá v úkrytu a uvažuje, jak dosáhnout svých cílů. Nejde-li to jedním způsobem, pak to zkusí jinou metodou. Víte, že se každé slovo rodí ve svatyni srdce? Víte, že každé slovo má určitou vibraci? Víte, že proto může být smyslovými orgány ověřena kvalita každého slova a z toho následně zjištěn vnitřní stav srdce? Poznáváte, proč se v této souvislosti také může mluvit o libé vůni nebo hrozném zápachu a že může být přesně určeno, jestli rozháranost srdce, napětí a soužení, které povstávají ze srdce, jsou způsobeny tlakem a shonem já, nebo zápolením na cestě? Bratrstvo a jeho služebníky nemůžete obalamutit. Když se řekne: „Pozvedněte svá srdce“, pak se tím nemyslí, abyste se v mystické extázi zaměřili na vyšší a božské věci, nýbrž základem tohoto slova je úplně jiný význam. V Bibli se říká: „Bůh pozoruje naše srdce, Bůh zkouší naše srdce.“ Bůh, Duch, prvotní pránické Světlo proudí k člověku shora dolů. Když žák překročí práh, a je jedno, v jakém ohledu se bolest jeho srdce projevuje, pak je mu řečeno: „Pozvedni své srdce!“ Pozvednutí, povznesení srdce se týká znovunastolení rovnováhy mezi svatyní hlavy a svatyní srdce, pro žáka nutné jednoty hlavy a srdce. Každý žák, který překročil práh a byl vytažen prvním lanem ze šachty smrti, tedy dokončil své přípravy, je postaven před tuto novou etapu. To je tedy něco zcela jiného než mysticko-emocionální extáze, slovní a modlitební blouznění. „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který je skrytý; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti veřejně oplatí.“ V Kázání na hoře se modlením míní práce na přípravě pesachu, práce na sjednocení systému hlava–srdce. 97
Dovolte nám seznámit vás s tím blíže. Sytém hlava–srdce je třeba vidět jako souvislou jednotku. Když se seznamujeme s tímto systémem na základě univerzálního učení, pak zjistíme, že anatomicko-organicky jsou srdce a hlava vzájemným zrcadlením. Srdce a hlava tvoří dohromady jeden sféroid a malý krevní oběh je určen k zajištění cirkulace sil v tomto jednotném sféroidu. U dialektického člověka je tato jednota totálně rozvrácená. U člověka této přírody zuří mezi hlavou a srdcem nepřetržitý boj. Tím dosáhla vládnoucí pozice buď hlava, nebo srdce. Proto se mluví buď o rozumově založeném člověku, nebo o citově založeném člověku. Tato dezorganizace je dědičná a projevuje se stavem orgánů. Proto je dnešní dialektické lidské pokolení krajně nepřirozené, zvrácené. Abyste to pochopili, musíte si představit konstelaci ideální planety. U takové planety je severní pól asimilujícím, přijímajícím pólem a jižní pól zjevujícím, vydávajícím pólem. Podle zaměření zjevujícího pólu přitahuje asimilující pól síly potřebné k udržování stavu. Mezi astralis a spinalis existuje dokonalá rovnováha a ta se musí projevovat v poli zjevení. U člověka je tato vyváženost značně narušená a organicky poškozená. Proto vědomí nechává náhodně reagovat v jednom okamžiku hlavu a v dalším srdce. Rovnováha vedená božským vědomím by znamenala moudrost a věčný život. Porušená rovnováha však zapříčiňuje v hlavě intelektualismus a v srdci emoce, sentimentalitu. Oba tyto projevy jsou odpovědné za krystalizaci, za všechno tuhnutí osobnosti. Oba aspekty tohoto systému jsou totiž velmi dynamické. Když kvůli základní poruše fungují izolovaně, podněcují oba osobnost k jednání. Protože však v pozadí tohoto jednání nestojí moudrost, ale motorické reakce se přeměňují opět na dynamické nátlaky srdce nebo hlavy, způsobuje takové jednání stále větší zapouzdření a neustále rostoucí narušení celého systému. 98
Mezi hlavou a srdcem s nachází hrtan. Leží na začátku dýchací trubice a skládá se z chrupavčitého útvaru, přes nějž jsou napjaty hlasivkové vazy. Proudem vzduchu, který je při výdechu vytlačován vzhůru zužující se hrudní dutinou, se hlasivkové vazy rozvibrují, a tímto způsobem vzniká hlas. Vzniklý zvuk je modifikován hlasovými orgány, kterými jsou ústní dutina, nos, jazyk a tváře; tak vzniká řeč. Řečí vyjadřujeme své myšlenky a pocity, tímto orgánem zpíváme. Mluvení a zpěv jsou velkou magií, která vyjevuje celkový stav bytosti. Kdyby nějaká lidská bytost, zaměstnaná přípravou svého vzácného beránka, mluvila nebo zpívala, pak by takto vyvolané vibrace byly před Boží tváří libou vůní. Tím by do celého systému mohlo být přitaženo původní pránické Světlo s ohromnými možnostmi. Celý systém by totiž byl kompletně zralý pro božský dotek. Budeme-li naopak předpokládat, že řeč a zpěv produkuje člověk plně zaměřený na tuto přírodu, je vyvolávána vibrace, která se před Bohem jeví jako zápach a musí působit krajně oddělujícím a zapouzdřujícím způsobem. V tomto případě by bylo probouzeno něco, k čemu člověk není zušlechtěn, a musel by tak utrpět velké škody, povšechnou újmu. S tímto musíte zcela vážně počítat. Mluvívá se o školeném a neškoleném hlase. Neškolený hlas je všeobecně normální hlas, který reprodukuje stav člověka. Pravý hlas je dokonalým vyjádřením stavu systému hlava–srdce. Protože ne vždy shledáváme tento stav jako příjemný a prospěšný a z různých hledisek vhodný, pokouší se člověk již od nejranějších dob hlas školit nebo hlasem imitovat ten či onen bytostný stav. Že se taková kultura musí vyvíjet zapouzdřujícím způsobem, je vám jasné. Vzpomeňte si jen na jímavý hlas nějakého teologa, na latinsky zpívané rituály kněží, na gregoriánskou hudbu, na kulturu afektovaně, strojeně znějícího hlasu. Pomyslete na snahu jistých 99
skupin mluvit nepřirozeně hrubě. A také nezapomeňte na kulturu hudebního umění. Všechny tyto imitace přispívají každou sekundou k proměně tohoto světa v pekelný jícen. Je nutné, abyste o celém poli těchto aktivit měli přehled, a tím získali pevný základ pro správné pochopení při přípravě svaté večeře.
100
XIII SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (III) „Povznes své srdce!“, tak zní výzva pro žáka, který musí připravit svého drahého beránka. Toto povznesení srdce, jak jsme o tom již dříve hovořili, nemá nic společného s žádným druhem emocionálně náboženské extáze, nýbrž zaměřuje pozornost na celkovou proměnu svatyně srdce. Povznesení srdce směruje inteligenci na znovunastolení jednoty hlavy a srdce jako základny spásného procesu, který musí předcházet transfiguraci. Chcete-li vypátrat, co nastává v životě žáka, který je postaven před tento úkol, pak musí být ještě jednou s důrazem vysvětleno následující: Když Bible mluví o srdci a o nutnosti jeho přípravy, aby mohlo přijmout božské Světlo, není při tom nikdy ve hře mystické prožívání. Mystické prožívání, emocionálně náboženská extáze, je výsledkem citového života, jehož kultura je v dialektickém přírodním řádu velmi rozšířená, a to jak směrem nahoru tak směrem dolů. Když se vaše pocity, touhy a přání zaměří na náboženské nebo filosofické objekty, pak vzniká emocionální stav, jenž je vždy negativní a čistě pozemský. Když nějaký člověk takové city projevuje, pak svým chováním stále dává najevo své negativní vyladění. Na negativně magnetické vyzařování následuje vždy odpověď, která se k negativnímu lidskému citovému životu chová pozitivně. 101
Tato odpověď však nikdy nemůže být božskou odpovědí, nýbrž je to za všech okolností pozemský dotek ze zrcadlově-éterické sféry. V dialektickém světě působí pozitivní a negativní vždy společně. Sice se vzájemně ruší, avšak nejsou schopna byť jen jediného člověka osvobodit z kola zrození a smrti. Musíte jasně odhalit velikou mystifikaci náboženských zástupů – totiž že mohou mystickým prožíváním získat spojení s tím, co je božské. Ale právě tak si musíte být vědomi, že ani rozumové vyladění vám nemůže pomoci. Božské pránické Světlo může zářit pouze do takové svatyně srdce, která je na to dokonale připravena. Teprve když je dům hotov, může se do něho nastěhovat jeho obyvatel. Pokud dům existuje pouze ve vaší fantazii, pak je obývání domu mimořádně velký klam. Mnozí žáci školy Kříže s Růží, kteří zjistili, že intelektuální zaměření nepřináší žádné osvobozující aspekty, mají sklon uniknout do kultury citového života, a to z přesvědčení, že tam se nacházejí dveře k osvobození. Tuto naději vám také musíme vzít. Oba prostředky jsou zcela z tohoto přírodního řádu a způsobují ve všech případech vazbu k němu. Intelekt slouží obecně tomu, co se obvykle nazývá vědou, a citový život slouží pozemsko-přírodnímu náboženství. Jasný rozum a láskyplné srdce jsou aspekty a vyjádření jednoho a téhož uvěznění. Někteří autoři ezoterické literatury to správně rozpoznali. Proto mluví o „vychladnutí“ rozumu a citu. Toto „vychladnutí“ musíte chápat ve smyslu organické necitlivosti a nikoliv ve smyslu protikladu k teplu. Jedno z běžných označení „chladného“ člověka je „tvrdý jako kámen“, tedy člověk, který je jako kat necitlivý k utrpení své oběti. Naopak žák–gnostik, který se stal pro rozumové a citové aktivity této přírody zcela „chladným“ a tyto funkce ve vlastní přirozenosti umrtvil, již tím poskytuje velmi
102
významný příspěvek k přípravě svého vzácného velikonočního beránka. Podílí se na stavění svatého Grálu ve svatyni srdce. Pravděpodobně znáte legendu o svatém Grálu. Tato prastará legenda vypráví, že Grál je miska, kterou použil Pán Ježíš Kristus při poslední večeři, a Josef z Arimatie, jak praví pověst, do ní zachytil krev ukřižovaného a potom vzal misku do svého opatrování. Jeho následovníci později dopravili Grál na Západ, kde je až do dnešního dne v tajnosti opatrován. Tato pověst, která byla všemi možnými způsoby zneužita mystiky pro emocionální spekulace a ve středověku posloužila jako téma básnických děl mystických imitací, v jednoduchosti nastiňuje gnostické významy, které potřebujete znát, abyste porozuměli, co Grál je, jak musí být vytvořen nebo kde je k nalezení. Abychom pronikli do tohoto mystéria, připomeňme nejprve to, o čem jsme již rozvažovali na základě líčení evangelia o vyslání Petra a Jana připravit večeři Páně. Žák musí Grál sám vytvořit, aby ho následně mohl použít Ježíš Kristus. Anatomicky je kalich Grálu vyznačen třemi okruhy nervových pletení, které již byly zmíněny, a sice hrtanovým, plicním a srdečním okruhem. Horní část svatého poháru odpovídá hrtanovému systému pletení, držadlo je v plicním okruhu a noha křišťálové číše stojí v srdečním ústí. Možnost vytvořit svatební pohár je tedy k dispozici v každém člověku. Když žák využije tuto možnost podle návodu svaté vědy, pak se mu to bezpochyby podaří. První osvobozující čin uzavírá žáka, jak jsme viděli, před vlivy dialektické přírody, co se týče účinků světla, zvuku a atmosféry. Účinky se redukují na biologické minimum. Tento první osvobozující čin převádí žáka přes práh: nyní může připravit pesach. Pak následují tři další osvobozující činy. Žák musí reagovat na éterické síly Neměnného království, na tři svaté pokrmy, které jsou
103
mu pro pomoc spuštěny jako tři lana do šachty smrti. Dále musí žák uzpůsobit svou svatyni srdce pro udržení těchto sil. Využitím daných možností je stavěn Grál. Když se žák stane přístupným pro nové étery, přijímá je dírkovanou ploténkou čichové kosti. Při prvním osvobozujícím činu, při překročení prahu, je pro to ploténka čichové kosti uzpůsobena a zároveň je uzavřena pro vlivy dialektických sil. Nové étery vstupují pak dýchací trubicí, naplňují všechny plicní sklípky, dostávají se k srdečnímu ústí a poté, co vykonaly svou práci, se při výdechu částečně vracejí zpět. Při nádechu je ovlivňován levý lalok štítné žlázy, při výdechu pravý. Tak jsou vtištěny obrysy, silové linie poháru Grálu do svatyně srdce. Pokud máte nějaké anatomické znalosti, bude vám jasné, že tento útvar silových linií má skutečně tvar kalichu. Formování uvedené struktury, anatomické preparování novými étery, označuje Pavel jako „obřezání srdce“. To je skutečně správně. Tato anatomická příprava je uskutečňována novým chemickým éterem, novým životním éterem a novým světelným éterem. Chemický éter vytvořil tvar kalichu Grálu, odlil pohár. Nový životní éter uzpůsobuje pohár k tomu, aby mohl přijímat chléb života, a novým světelným éterem je připraven přijímat víno Ducha. Chemický éter se projevuje především přes okruh nervových pletení hrtanu, životní éter přes okruh nervových pletení plic a světelný éter přes okruh nervových pletení ústí srdce. Když pak zazní výzva: „Povzneste svá srdce!“, jedná se o pozvednutí dohotoveného poháru Grálu. Na otázku: „Jsi připraven?“ stoupá světlo a síla nové říše ze srdce a plic nahoru do hrudní dutiny a tam, kde se hrudní dutina zužuje a je zakončena hrtanem, vzniká nový zvuk, který se projevuje novým, jásavým zvoláním: „Ano, Pane, jsem připraven!“ Velikonoční beránek je uchystán. Velikonoční beránek je připraven 104
ve „vzácné váze“, jak je nejstarší gnostickou řečí nazýván Grál. Tento svatý pohár je nyní připraven přijmout svatý oheň neboli kundalini, jak říkají východní bratři. Nyní přišel okamžik, kdy se objevuje Josef z Arimatie, neboť on musí pozvednout Grál, aby zachytil krev ukřižovaného. Abyste tomu porozuměli, musíme vás ještě jednou odkázat na začátek Alchymické svatby Christiana Rosenkreuze. Čteme tam, že také on se zabývá přípravou svého milého beránka. Najednou se rozpoutá prudká bouře, která hrozí rozbít jeho „chýši“, vybudovanou na „hoře“. V tomto klasickém vylíčení nacházíme opět pojem „Josef z Arimatie“. Tento člověk totiž nebyl žádnou historickou osobou tohoto jména, nýbrž jeho jméno je kryptogramem pro takového člověka, jenž začal a provádí Velké zednářské dílo. V označení „Josef“ nalézáme znovu představu „chýše“, „stavební boudy“. Stavební bouda je zde pracoviště ve smyslu Univerzálního gnostického učení. V takové stavební boudě, na takovém pracovišti musí být provedeno „Velké dílo“. Na tomto pracovišti musí být přichystán vzácný velikonoční beránek, tedy Grál. Než však toto svaté dílo může být vykonáno, musí být pracoviště zřízeno na „hoře“. Toto dílo může být vykonáno jenom tehdy, když je udělán první přípravný čin a žák „překročí práh“. Tuto magickou signaturu hory nacházíme ve slově „Arimatie“. Proto Grál, do něhož bude zachycena krev ukřižovaného, pozvedá Josef z Arimatie. Krev ukřižovaného, to je Gnose, božský oheň, kundalini. Jako zlatě zbarvené kapky dopadá vskutku oživující substance na růže ve svatyni hlavy, klesá, jak bylo popsáno, k plexu sacralis a odtamtud opět stoupá vzhůru. Tak padá kapka po kapce do pozdviženého Grálu. 105
A pak se ukáže, jestli byl Svatý pohár do svatyně srdce vtištěn správně. Pak se pozná, jestli byl stavitel skutečným mistrem. Musí být složena zkouška ohněm. Grál, pohár mistra stavitele, nesmí při doteku svatého ohně prasknout. Dílo musí být schopno snést svatý oheň. To je ta bouře, kterou Christian Rosenkreuz musí přestát po setkání s pannou s hvězdami. Oheň – kundalini – který je podán Christianu Rosenkreuzovi, přináší panna. Takto je vyjádřeno, že božský oheň není z tohoto světa a není znečištěn žádným dialektickým vlivem. Kdo dokáže unést v pozdviženém Grálu oheň, kdo ho dokáže opatrovat jako Josef z Arimatie, ten nese takto naplněný Svatý pohár na západ, do země zapadajícího Slunce. To je bod, v němž Slunce běžné přírody zapadá, aby nad obzorem mohlo vyjít Slunce nového života. Takto připravili Petr a Jan velikonočního beránka, poté co vstoupili do horního sálu. Pohár Grálu je odlitý s čirého křišťálu nových éterů a naplněn svatým ohněm. Nyní může Pán přijít, aby sám rozdělil večeři. Chléb a víno stojí připraveny. Bude vám jasné, že z této připravené tabule Pána stoupá příjemná vůně. Když jste se seznámili s anatomickou strukturou poháru Grálu, víte, že tato líbezná vůně se projevuje novou řečí, novým slovem, které vychází z obnoveného srdce. Tímto novým slovem je třpyt božské kundalini; je to řeč srdce, které povstalo v Bohu, které se stalo chladným a nevnímavým vůči této přírodě a nalezlo jednotu se svatyní hlavy. Dej Bůh, abyste jednou směli mluvit novou řečí srdce na důkaz skutečnosti, že před sebou vidíte zřetelně vyznačenou stezku Svatého Ducha. Pochopte, že odlít pohár Grálu z nejušlechtilejšího křišťálového éteru není práce, kterou by člověk mohl udělat ve volném čase po vyřízení společenských povinností nebo po všedním občanském dni. Odlití poháru Grálu, odlití Skleněného moře je dílo, které může 106
být provedeno teprve po mnoha neúspěších a po intenzivním zápasu. To je bouře, o níž se zmiňuje Alchymická svatba. Ale kdo dokáže bouři přestát, kdo dokáže přemoci bouřlivé vlnobití, pro toho se otevírá svatební sál. A nová řeč zní z jeho úst jako věčná píseň.
107
XIV SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (IV) Čtyři osvobozující činy jsme vám již objasnili; v magickém procesu Svaté večeře však musejí následovat ještě další tři. Abychom si byli jisti, že se ve vašem vědomí zakotví význam těchto sedmi činů Svaté večeře, ještě jednou vám jasně načrtneme druh a podstatu tohoto procesu. Proto zde přinášíme několik výpisků z toho, co jsme až dosud podrobně popsali, a doufáme, že tento krátký nástin sedmi osvobozujících činů bude pro vás dostatečným základem, abyste před sebou uviděli v jasných obrysech dveře k transfiguraci. Celý mikrokosmos je držen v zajetí dialektického světa osobností, která s tímto světem tvoří jednotu. Toto zajetí je příčinou toho, že je mikrokosmos nepřetržitě smýkán všemi oblastmi dialektického bytí jako otáčením kola v jednotvárnosti vzniku, rozkvětu a zániku. Situace, která tak vzniká, je obrazem trýznivého utrpení, soužení a bolesti, jež nemají žádný osvobozující smysl. Když toto žák začíná na základě zkušeností chápat a tento náhled tedy vzniká z prožitku bídy a smrti, pak začíná hledání. Nikoliv hledání vyplývající z rozumového nebo pocitového postoje, nýbrž hledání jako životní nutnost. Na takové hledání odpovídá paprsek Kříže s Růží. V tomto záření žák chápe a pojímá skutečný smysl učení, přednášek a aktivit Bratrstva. V tomto záření je pozornost žáka plně zaměřována na původní domov jeho 108
mikrokosmu a je mu vysvětleno, jakým způsobem lze ztracenou Otčinu znovu nalézt. Žák zjišťuje, že jeho osobnost je kotvou, pomocí níž je mikrokosmos držen v zajetí. Matně rozpoznává možnost výstavby nového chrámu. V temnotě své existence hledá zbloudilec „světlo“. Najednou je paprskem Světla zasažen, obrací se k cíli v dáli, veden Světlem na své cestě. Tímto jednáním otevírá žák sám dveře k osvobozujícím mystériím. Když jsou dveře otevřeny, začíná nový proces. První děj slouží pouze k orientaci; druhý proces má za cíl uzpůsobit osobnost, která je, jak jsme viděli, příčinou zajetí, pro odstranění vrozené přírodní podstaty, pro transfiguraci, pro znovuzrození. Rozlomení já a rozlomení osobnosti neznamená sebezničení. Kdyby totiž obvyklé já bylo nějakým extrémním způsobem zničeno, pak by ještě mikrokosmos neměl žádné jiné já, které by mohlo převzít práci. Rozlomení bytostné podstaty, transmutace, se proto může reálně uskutečnit teprve tehdy, když je k dispozici nová podstata, nové já. Protože však nové já nemůže povstat, aniž bylo staré já odstraněno, nastala by tady nepřekonatelná nesnáz. Tuto nesnáz odstraňuje prostředník, zprostředkovatel – Svatý Duch, prvotní pránické Světlo. Dotek tohoto Světla přivádí dialektickou osobnost žáka do takového stavu, v němž může transmutační proces v mikrokosmu skutečně začít a může být vystavěna nová osobnost, jež v daný čas převezme dílo staré osobnosti. Tento proces, vedený prostředníkem, tedy nikdy není kultivováním osobnosti, nikdy není ještě pevnějším připoutáním se na kolo života a smrti, nýbrž skutečnou přípravou k zániku staré osobnosti, přípravou k základní, „první“ smrti. Tak se osobnost této přírody stává základnou pro transfiguraci, avšak aniž by se přitom osobnost pozvedávala. Proto říkáme, že nový život musí začít vznikat zdola. 109
Tento druhý proces označujeme jako svatou večeři. Vyznačuje se sedmi aspekty, sedmi osvobozujícími činy. Při prvním osvobozujícím činu jde o uzavření dialektické osobnosti vůči všeobecnému působení přírodních sil, které ji obklopují. Tyto vlivy jsou zredukovány na minimum, jen aby bylo zajištěno biologické fungování osobnosti. Na to navazující tři osvobozující činy mají za úkol vytvořit Svatý Grál. Tento Grál zaměřuje pozornost na uskutečnění jednoty hlavy a srdce, čímž je v systému osobnosti ukotveno původní pránické Světlo a osobnost může začít působit silou, která není z tohoto světa. Při prvním osvobozujícím činu vychází žák připravit pesach; na to navazující tři činy se vztahují na přichystání svaté večeře. Původní pránické Světlo je zachycováno v pozdviženém kalichu, vzhůru stoupá líbezná vůně a projevuje se novou řečí, novým slovem. Chléb a víno jsou připraveny. Nyní může přijít Pán, aby sám rozdělil večeři. Je tudíž naším úkolem obrátit vaši pozornost na poslední tři z uvedených činů, kdy Pán přichází do horního sálu, je obklopen svými učedníky a říká: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které se za vás vydává. Jednejte v dokonalém souladu s ním. Tento kalich je nový svazek s mou krví, která se za vás prolévá.“ Povšimněte si, jaké kritérium tato slova obsahují. Je-li Grál naplněn zlatým původním pránickým Světlem, je toto Světlo žákovi darováno, aby ho používal v plném souladu s tímto stavem. Proto říká apoštol Pavel: Každý žák, který jí a pije z této zlaté substance, jí a pije svůj soud. Je tedy bedlivě sledováno, co žák s jemu podaným Grálem činí. Kdyby žák tuto svatou materia magica používal k dialektickým a sebeutvrzujícím cílům, musel by Grál okamžitě prasknout.
110
Z toho důvodu varuje Pavel své žáky: „Kdykoli jíte tento chléb a pijete toto víno, zvěstujete smrt Pána, dokud ten nepřijde.“ To znamená: Kdykoli používáte svatou materia magica Grálu, vždy myslete na to, že ji smíte používat jen ve službě transfiguračního procesu, dokud Velké dílo nebude dokončeno. Toto kritérium Svaté večeře zaměřuje vaše vědomí na tři dosud nepopsané okruhy nervových pletení, z nichž první se nachází u žaludku, druhá, odpovídající pohlavnímu ústrojí, v podbřišku a třetí vás přivádí k našemu výchozímu bodu, k plexu sacralis na konci systému hadího ohně. Možná se udiveně ptáte, proč je v procesu sedmi osvobozujících činů pozornost tak důrazně zaměřena na okruhy nervových pletení. Tuto možnou otázku nyní ještě jednou, a trochu podrobněji, zodpovíme. Víte, že se v celém těle rozprostírá neobyčejně jemná síť nervových vláken. Pleteně (plexy) jsou uzlovými body tohoto nervového systému, transformačními body, pomocnými stanicemi nervové síly. Nervové fluidum musíte považovat za fluidum vědomí. Tímto fluidem je ovlivňována vnitřní sekrece a vnitřní sekrecí je ovlivňován základ krve. Je-li vědomí zaměřeno na tento přírodní řád, na vlastní život, na já a jeho existenci, pak o tom základ krve bude svědčit. Změní-li se vědomí od základu, pak ho musí krev následovat. Životní proměna tedy nepovstává primárně z krve a skrze krev, nýbrž skrze nervové fluidum. Mnozí lidé, a k nim náležejí všichni pozemsko-přírodní okultisté, se pokoušejí změnit základ krve pomocí diety nebo různých cvičení. Sice tím vyvolají změnu vnitřní sekrece, ale protože vědomí zůstává stejné, ve svém původním stavu, je takzvané rozšíření jejich vědomí vždy jen větším uchvácením zrcadlovou sférou.
111
Proto Velké dílo musí začít od vědomí. Vědomí se musí, jak bylo podrobně popsáno, otevřít prostředníku, Kristovi. V procesu Svaté večeře jde o to, rozdělit účinky původního pránického Světla do celého nervového systému, a tím ho přivést do souladu, neboť jenom tak se mohou zrodit osvobozující činy. Základem pro dílo, které je od vás požadováno, je tedy osvobození nervového systému pomocí doteků Svatého Ducha. Dokud vykazujete známky nervozity, často zastírané, je to důkaz, že ještě nejste svobodní, nýbrž stále vázaní na tento svět svými strachy, předsudky a iluzemi. Jádrem nervového systému je hadí oheň, jehož báze leží v plexu sacralis. Je-li tato báze otevřena a had se ve vaší poušti vztyčuje, může osvobozující Světlo zářit v celém systému. Hlava hada se otevírá pro oheň Svatého Ducha a je zcela zahalena plameny. Oheň se oslnivě žene dolů, je zrcadlen plexem sacralis a celým nervovým systémem se šíří nové zlaté fluidum, které postupně ovlivňuje všechny okruhy nervových pletení. To se děje nejprve pro ochranu, odstínění osobnosti od dialektických silových vln, potom pro odlití Grálu a nakonec pro přijetí Svaté večeře. Po prvním osvobozujícím činu, po překročení prahu, může být vytvořena svatá váza z nejčistšího křišťálového éteru, a pak přichází Pán všeho života, samotné Světlo, aby rozdělil večeři. Kolem něho je shromážděno dvanáct učedníků, dvanáct mozkových nervů, které ovládají celý systém těla, řídí všechny orgány a umožňují veškeré děje a jednání. Těmto dvanácti učedníkům je řečeno: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo“ a „Pijte z tohoto poháru“. Rozumíte významu těchto slov. Substance připravená v poháru Grálu je rozváděna jako vnitřní síla celým nervovým systémem, takže žák může skutečně žít zcela v Kristu, z Krista a skrze Krista, tedy ve smyslu procesu Svaté večeře. Žaludeční okruh nervových pletení uzpůsobuje žáka k tomu, aby se všechny nové vyživující prvky svatých pokrmů a ohně 112
vědomí převedly do krevního oběhu. Ovlivnění ledvin krevním oběhem a jeho součinnost s nimi na základě nové působnosti žaludečního okruhu nervových plexů umožňuje z krve odstraňovat a z těla vylučovat odpadní látky a síly způsobující krystalizaci, které jsou u obvyklého dialektického člověka krví přijímány a jsou odpovědné za vznik obávaného krevního lepku. Mnozí, kteří se zabývají studiem svaté vědy, se marně ptali, co by ledviny mohly mít společného s procesem spásy. Ale vy nyní rozumíte, proč autor žalmů říká: „Zkoumej mne, Pane, a prošetři, prozkoumej moje ledviny a mé srdce!“ Těmito slovy hovoří žák, jenž se zabývá pátým osvobozujícím činem. V systému žaludku a ledvin, v trávicím a vylučovacím systému, musí vládnout dokonalá rovnováha. Když zazní mantra z horního sálu: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo“, musí tento systém fungovat způsobem odpovídajícím požadavkům. Neboť žák, který tuto úlohu přijme, se nachází v cizácké zemi, jeho osobnost je dialektická. Nebezpečí, která ho obklopují, nejsou imaginární. Pracuje-li žaludeční okruh nervových pletení správným způsobem, může být zároveň vhodně rozdělována a používána životní energie. Vyčerpání a nadměrné spotřebě energie může být v tomto případě zabráněno. Obě ledviny leží jedna vlevo a druhá vpravo vedle systému páteře s hadím ohněm ve výši tak významných prvních tří bederních obratlů. U každé ledviny nacházíme útvar známý jako nadledvina. Nadledviny jsou žlázy s vnitřní sekrecí, jejichž hormony hospodaří s energií. Není-li celý tento systém žaludek–ledviny–nadledviny a jemu odpovídající transformátor nervové síly vybudován dobře, bude na každý dotek nadpřírody následovat chybná reakce a obsah lepku v krvi se bude zvyšovat. Protože je tento systém úzce svázán se systémem srdce–hlava, může při nadměrném vypětí v citovém životě vzniknout revmatismus nebo cukrovka. Avšak žák u pátého lana může říci jako 113
v žalmu 26: „Zdržuji se, Pane, u Tvého oltáře“ a může upřímně říci: : „Zkoumej mne, Pane, a prošetři, prozkoumej moje ledviny a mé srdce!“ Tak budou fluidum vědomí, vnitřní sekrece a krev uvedeny do dokonalé rovnováhy, čímž je zajištěno nové osvobozující jednání. Nyní přichází poslední kritérium, které vyjádřil Pán následujícími slovy: „Tento kalich je nový svazek s mou krví, která se za vás prolévá. Pojďte a pijte z něho všichni.“ Tato mantra Grálu zaměřuje pozornost na břišní okruh nervových pletení a na reorganizaci tvořivé síly. Pokud předcházejících pět osvobozujících činů bylo vykonáno skutečně podle požadavků původního pránického Světla, nevyvolá šestý krok žádné zvláštní těžkosti a žák může být vytažen šestým lanem ze šachty smrti. Tak nyní získáváme následující schematické zobrazení procesu Svaté večeře: 1. Imunizace proti dialektickým silám až na biologické minimum, překročení prahu. 2. Odlití poháru Grálu s pomocí nových éterů. 3. Přeměna krve, vyrovnání energie a zajištění vylučování dialektických odpadních látek z krve. 4. Reorganizace tvořivé síly, takže žák získává kontrolu nad celým způsobem svého jednání. Ještě jednou je nyní do šachty spuštěno lano a ukáže se, že překážky jsou zdolány. Spojení mezi původním pránickým Světlem a mikrokosmem je s konečnou platností uskutečněno. Nyní může začít endura. Nyní může žák „zvěstovat smrt Pána, dokud ten nepřijde“. Svatá večeře je rozdělena a všichni se zvedají, aby šli do Getsemanské zahrady.
114
XV PODIVUHODNÁ ZAHRADA GETSEMANSKÁ Když vezmete v úvahu vše, co jsme vám řekli o Gnosi, pak víte, že evangelium musí být chápáno jako zasvěcující mystérium. V Bibli nespatřujeme žádnou historickou zprávu, nýbrž aktuální signaturu člověka, který usilovně jde po stezce směřující vzhůru. Evangelium jako jedno z vyjádření Univerzálního učení je neustále nové a staví žáka před přímý a velmi aktuální požadavek. Když žák posuzuje evangelium tímto způsobem, může se opět osvobodit z pout minulosti, v nichž jsou on i jeho spolubližní drženi v zajetí, a sice tím, že se vážou na domnělou historii a vyjadřují se o ní kázáním, hudbou a zpěvem, aniž by tomu aspoň trochu rozuměli. Proto pohlížíme na tyto věci novým, gnostickým způsobem a vzájemně se na této cestě vedeme do zahrady na Olivové hoře, do Getsemanské zahrady. Doufáme a prosíme, abychom si v Duchu a v Pravdě porozuměli. Křesťanské mystérium zasvěcení je zvláštním a neobyčejným děním. Je to řada po sobě následujících procesů, kterým laici nemohou rozumět, protože tyto procesy vyžadují hluboký vhled do svaté univerzální vědy. Ale těm, kdo jsou vytaženi nahoru sedminásobným lanem sedmi osvobozujících činů, se dostává milosti těmto procesům porozumět.
115
Dříve než se může ve slunečním světle rozvinout oranžově zbarvená růže, musí se kořeny rostliny prodrat tmavou zeminou, aby rostlina měla potřebnou výživu. Pro pochopení nového, pravého a původního života je nutné vlastnit tomu odpovídající vědomí. Člověk, jemuž takové vědomí chybí, je hluchý, i když má uši, a slepý, i když má oči. Nikdo a nic mu nemůže pomoci, jemu k tomu prostě chybí smyslový orgán. Existuje tedy dialektické vědomí a gnostické vědomí a rovněž dva zcela rozdílné typy lidí, kteří se naprosto liší nejen duchovně a morálně, ale také tělesně. Rozdíly mezi oběma typy jsou od určitého okamžiku natolik zásadní, že nakonec nemohou už žít v tomtéž světě. Každý z nich potřebuje jiné životní pole, jiné dechové pole, jiné vibrační pole. Proto čas od času dochází ve světovém dění k oddělení pozemského typu člověka a člověka nového životního pole, oddělení kozlů a ovcí, nespravedlivých a spravedlivých, jak to vyjadřuje Bible. V novém dni zjevení začíná Kristova hierarchie v padlé lidské říši přijímat do regeneračního procesu lidské příslušníky, kteří jsou v té době téměř jednotného typu, a navazovat s nimi spojení. Hierarchie tímto procesem působí kromě jiného na prvky paměti, které jsou u některých lidí k dispozici. Při dalším postupu tohoto procesu na to začíná pozitivně reagovat stále více lidí, zatímco jiní reagují negativně nebo protichůdně. Stav klidu není možný, a tudíž je logické, že tento proces musí nakonec vést k duchovní a přírodovědecké krizi, k dějinnému a definitivnímu oddělení obou rozcházejících se lidských typů. Když si přitom dovolujeme optimisticky hovořit od dvou polovinách, pak jedna polovina lidstva zůstává v jí tak dobře známém přírodním řádu se všemi odpovídajícími následky; druhá polovina vstupuje do nového životního pole, které bylo kosmicky, atmosféricky a spirituálně připraveno Kristovou hierarchií. Z historických 116
přírodovědeckých následků takového rozdělení, které se již událo mnohokrát, vždy znovu vyplývá, že ta polovina lidstva, jež se připoutala na pozemský svět, vsadila na nesprávného koně. Také dnes se lidstvo blíží k takovému historickému rozdělení. Proto jsou nyní velmi zřetelně patrné dva stavy vědomí a z toho vyplývající nevyhnutelné zmatení jazyků. Jazykový chaos je politováníhodný, protože by bylo záhodno, aby lidstvo mluvilo jednou řečí. Tím by prokázalo, že může být vyzdviženo do nového životního pole. Na druhé straně je tento chaos důkazem, že Kristova hierarchie nepracovala nadarmo. Oba typy lidí stojí proti sobě. Samozřejmě si navzájem nerozumějí. Dělicí linie je natažena zdánlivě zcela náhodně. Někde běží napříč rodinami, příbuzenstvem a skupinami a nezvratně odděluje obě poloviny. V takovéto rozervanosti se nacházíme také my v naší době. Do určité míry je to politováníhodné, neradostné, dramatické; a přesto je to známka velkého převratu. Zjišťujeme ji ve všech oblastech života. Jako příklad předpokládejme, že náležíme k vydělenému lidskému typu, kdežto vy ne. V takovém případě je všechno mluvení, každý rozhovor a veškeré filosofování úplně marné, protože rozštěpení již příliš pokročilo. Pak byste mohli jít svou cestou v poctivém a přátelském smýšlení a mohli byste říci: „Nebudeme si vzájemně lézt na nervy. Raději mě nechte na pokoji.“ Tím by taková práce, jako se dělá ve škole Kříže s Růží, s definitivní platností skončila. Avšak na přelomu tohoto věku existuje – dočasně – na počet stále menší skupina lidí třetího typu. O tomto typu lze říci: „Ani ryba, ani rak – ani pozitivní, ani negativní – ani horký, ani studený.“ Člověk v tomto stavu má mysticky a intelektuálně kultivovanou paměť, odpovídající zájem a dokáže do určité míry přijímat a chápat záležitosti nového životního pole. Takový člověk však ještě 117
neučinil žádnou konečnou volbu, nepřijal ani jedinou konsekvenci, a tedy ještě nevkročil na stezku. Lidé tohoto typu jsou v tomto světě ovlivňováni ze dvou stran; ze strany Kristovy hierarchie, aby je od základu a strukturálně dovedla k novému životu, a ze strany protivníka, aby jim tuto možnou cestu překazil a připoutal je k pozemskému přírodnímu řádu. Třetí lidský typ tedy tvoří dočasně existující skupinu, která se ještě nerozhodla, jestli bude náležet k nové, nebo ke staré přírodě. Protože je tato skupina relativně malá, může sloužit jako důkaz, jak velmi blízko je velká historická změna. Musíme vás varovat před životem založeným na rozumu a na citech. Oba tyto stavy bytí nemají žádnou skutečnou hodnotu ve smyslu osvobození. Jsou to jen mámivá světélka, za nimiž se žene váš biologický život, jen tykadla, jimiž ohmatáváte svoje okolí jako hmyz. Když vnímáte skutečnosti nového života nebo je chápete, pak to ještě vůbec neznamená, že v tomto novém životě stojíte. Když se upínáte na biologickou mystiku a na biologický rozum a u toho zůstáváte, pak je to ve velké míře sebezaslepení. Jste-li v tomto s námi zajedno, pak jsme vás dostatečně připravili na to, abyste poznali podivuhodnou zahradu Getsemanskou. Pokud čteme příběh o Getsemanské zahradě povrchně, získáme dojem, že je tu velmi jasně vylíčeno rozštěpení vědomí: trpící Ježíš na jedné straně a na druhé straně ničemu nerozumějící a částečně spící učedníci. Ale takové pojetí je zcela nesprávné. Drama v Getsemanské zahradě je stav v rámci určité fáze mystéria zasvěcení, které je načrtnuto v evangeliu. Toto mystérium zasvěcení má sedm fází. V posvátné vědě znovuzrození rozeznáváme zaprvé proces proniknutí, vědomí hříchu, který je naznačen v evangeliu Jana Křtitele.
118
Zadruhé jde o proces vproudění prvotního pránického Světla shora dolů, spojení nebeského záření s člověkem pozemské přírody. Tento proces je označován jako narození Ježíše ve chlévě. Zatřetí zná křesťanské zasvěcující mystérium vzájemné mystické a filosofické působení mezi Svatým Duchem a osobností. To je popisováno jako Ježíšovo putování po zemi. Aby tento proces byl s konečnou platností korunován dokonalým úspěchem, je čtvrtá fáze označována jako výběr dvanácti učedníků. Dvanáct sil dialektického člověka neboli dvanáct paprsků dialektické duše, také nazývaných dvanáct chlebů pozemského chrámu, je Ježíšem povoláno, tedy převzato do vlastnictví. Je to oněch dvanáct mozkových nervů se sedmkrát sedmi pleteněmi. Jakmile člověk Ježíš v mikrokosmu drží ve svém vlastnictví dvanáct sil nervového systému osobnosti, jakmile se tyto síly nacházejí pod jeho kontrolou, je osud pozemské podstaty zpečetěn. Tentýž proces je vylíčen rovněž v legendě o králi Artušovi a dvanácti rytířích kolem kulatého stolu. To nebeské, to, co nepochází z této přírody, se spojuje s tím, co je z této přírody a vytváří s tím kulatý stůl. Proto je u takového stolu přítomen základní konflikt, Jidáš, Mordred. Z toho nezbytně vzniká rozkol. To božské, nebeské nelze smířit, sjednotit s tím, co je dialektické, pozemské. Pozemské chce vtáhnout to nebeské do svojí sféry působení, pokouší se udělat si z toho nebeského svého služebníka, kdežto nebeské usiluje o absolutní zrušení dialektického. Metody, jichž oba soupeři používají, aby dosáhli svého cíle, do sebe navzájem zapadají. Pozemskost chce vtáhnout to nebeské do svého okruhu vlivu. Nebeské se nechá zajmout, a sice po předcházejícím varování: „Moje říše není z tohoto světa.“ Touto obětí nebeské přírody musí dojít k zániku pozemské přírody.
119
Proto po procesu spojení Ježíše s dvanácti aspekty dialektického životního pole následuje pátá fáze Kristova dramatu: fáze oběti. Pátá část, Ježíšova oběť, však proběhne jen u toho žáka, který na své cestě prošel všechny čtyři předchozí etapy spásného procesu. Uskuteční se pouze v žáku, který jde cestou osvobozujících činů. Názor, že Pán Ježíš před dvěma tisíci lety jednorázovou obětí na kříži kdesi v Palestině odčinil provinění celého lidstva, provinění všech hlav a všech srdcí, že nás Pán Ježíš vykoupil z našich hříchů a zaplatil za ně – jak to tvrdí Heidelberský katechismus – je strašlivá mystifikace, podvod. Je to ortodoxní nehoráznost, starou církví podvržené zavádějící učení. Kvůli tomuto učení se církev dostala do své současné bezmocnosti a stala se karikaturou. Jednorázová oběť se musí udát ve vás a dřevo kříže je vaše dialektická tělesnost. Golgota je místo lebky, kde začíná a končí šestá fáze mystéria zasvěcení, aby se mohla naplnit sedmá fáze, mystérium vzkříšení. Když se v evangeliu říká: „Každý duch, který vyzná, že Ježíš Kristus se stal tělem, je z Boha, a každý duch, který nevyzná, že Ježíš Kristus se stal tělem, není z Boha“, pak musíte těmto slovům dobře porozumět. Jsou tak prozaická, burcující a věcná, že je nepochopitelné, proč je tak málo těch, kdo jim rozumí. Když žák zažije ve svém těle spojení s Ježíšem, Ježíšovu oběť, pátou fázi, pak je žák z Boha, pak je v Bohu. Když to může zažít, vyznat tělesně, pak je v Gnosi. Touto obětí v těle se vyvíjí vzkříšení. Kdo toto ještě nemůže vyznat, nemůže zažít, není z Boha. Ten zná Boha pouze jako slovo, jako zvuk, jako neurčitý pojem. Když Pavel říká: „Pokud se nás týká, vyznáváme“ – to jest zažíváme – „že Ježíš se stal tělem“, pak z toho poznáváte jeho stav bytí. Celý ortodoxní dav se domnívá, že je schopen to po něm 120
opakovat a přitom myslí na historické narození Ježíše. Cítíte, jak je to hloupé a primitivní? I celý pekelný zástup ví, že se Ježíš stal tělem. Rozumíte nyní slovům Angela Silesia: „Kdyby se Ježíš tisíckrát narodil v Betlémě a ne v tobě, tak jsi přece ztracen“? Poznáváte ten strašlivě hluboký úpadek mystického života naší doby? Pociťujete, jak naléhavě nutné je rozdělení uvnitř lidstva, jak nezbytně potřebné je jiné vědomí? Proces oběti nebeského člověka pro pozemského člověka, pátá fáze v Kristově dramatu, začíná Svatou večeří, jak jsme již podrobně vyložili. Během Svaté večeře se také odvíjí uvěznění. Při něm je dvanáct sil neboli dvanáct kvalit dvanácti dialektických mozkových nervů definitivně zajato člověkem Ježíšem. Fíkovník se zazelenal. A tam se musí Jidášovi říci: „Co chceš učinit, učiň brzy.“ Konflikt začíná. Potom Ježíš vede učedníky do Getsemanské zahrady. Tři z nich, Petra, Jakuba a Jana, bere s sebou. Petr představuje prvek vůle, Jakub prvek rozumu a Jan prvek citu, dohromady jednotku hlava–srdce. Ježíš bere tyto tři vůdčí faktory pozemské přirozenosti s sebou vzhůru do samoty, do zahrady duše. Staví je před nový život. V každé staré moudrosti je Getsemanská zahrada zahradou duše, růžovým dvorem, kde se před žákem rozprostře jasný obraz cesty osvobození a je do něho vpálen. Známkou této události je samota, hluboké, velké ticho. Žák je vytažen do oblasti, kde to dialektické neodvolatelně upadá do spánku, kam dialektické vědomí nemůže. Původně to nebylo formulováno tak, že Ježíš byl zarmoucený nebo že by se bál, ale že měl starost o lidi, aby se jim tento zázračný proces zdařil. To je starost z lásky. Musíme odstranit ještě další mystifikaci. Ježíšovými slovy: „Otče můj, je-li to možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, 121
ale jak ty chceš“ a “Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle“ vystavili církevní mystikové lidem před oči trpícího a krvavě se potícího Spasitele, který ještě v posledním momentě snažně prosí o záchranu a nakonec se přece jen podvoluje. Tak Ho po celá staletí zobrazuje umění. V průběhu staletí z něho byl udělán dialektický trpitel. Avšak žák, kterého se dotklo původní pránické Světlo, čte a zažívá zcela něco jiného. Kalichem je zde Grál zhotovený v nové svatyni hlava–srdce. S obsahem tohoto svatého Grálu, jeho denním uplatněním, musí žák vykonat velký zázrak transfigurace. Podivuhodná zkušenost v Getsemanské zahradě má za cíl nechat žáka dokonale poznat magický obsah svatého Grálu. Tento proces probíhá ve třech fázích poté, co žák – když vykonal sedm osvobozujících činů – byl vytažen do nového životního pole a vše dialektické v něm usnulo. Cesta, která před ním nyní leží, se kolem něho line jako vyprávění, jako píseň. V zahradě kvetou růže a voní mandlové květy. Žák slyší, vidí a poznává z první ruky, co od něho Gnose chce. A potom žák říká: „Otče můj, je-li to tak možné, nenech tento kalich odejít ode mne tak, jak já chci, nýbrž tak, jak Ty chceš.“ Slova „tak, jak já chci“ uzavírají možnost, že by dialektické vlivy ještě mohly všechno zkazit. Touto magickou mantrou je dosaženo absolutní čistoty náhledu a žák se, jako v dávném věku, spojuje v dobrovolné poslušnosti s Bohem. Když se to stane, následuje druhá mantra. Kalich se objevuje podruhé a nyní z něho žák–gnostik bude pít. Probuzený nový člověk přistupuje k novému činu, aby se spojení, jež bylo v pradávném čase přerušeno, znovu definitivně vybudovalo. „Otče, nenech tento kalich odejít ode mne, neboť má být, že ho budu pít; Tvá vůle se staň.“
122
Bezprostředně nato je nová jednotka hlava–srdce ve vznešeném vakuu Getsemanské zahrady probuzena pro práci svobodného zednářství. Grál je pozvednut k pití, kontakt mezi Bohem a člověkem je s konečnou platností uskutečněn, svazek je obnoven. Od této chvíle se žák v realitě života poddává velkolepému procesu, zázraku znovuzrození, procesu endury. Začíná velká transmutace, vytvoření zlata z obecných kovů. V mikrokosmu hoří nad svatyní věčný oheň.
123
XVI MYSTÉRIUM ENDURY Když se člověk západního světa, narozený z krve nespočetných západních pokolení a jimi vychovaný, poprvé ve svém životě dozví o učení manichejských nebo katárů nebo jemu historicky bližších rosenkruciánů popsaných Johannem Valentinem Andreae, krajně užasne a jejich výklad křesťanství je mu zcela cizí. Názorové směry a trendy církevního křesťanstva a takzvaných křesťanských bratrstev se rozcházejí v téměř každém ohledu a v takové míře, že se již nedá hovořit o rozdílných stanoviscích, nýbrž o oboustranné naprosté cizosti. V důsledku toho si nezaujatý badatel musí položit otázku: „Na které straně dělicí čáry vlastně plane opravdové křesťanství?“ Když si člověk takovou otázku položí opravdu objektivně a žije upřímně hledajícím životem, pak mu nepochybně bude na jeho otázku odpovězeno. Jasnou odpověď totiž nalezne v Bibli, za předpokladu, že na sebe nechá působit Bibli osvobozenou od všech teologických rozborů a výkladů nastřádaných za celá staletí. Vezměme si jako příklad tak ostře kritizovanou a naprosto nepochopenou enduru katárů. Byly napsány tlusté knihy o této „bezbožné metodě sebevraždy“ starého jihofrancouzského bratrstva. A přece je tato takzvaná bezbožná metoda velmi jemně vsazena do čtyř evangelií, jimiž jste byli vychováváni vy i nespočetné generace před vámi. 124
Abyste to rozpoznali a nechali to jasně promlouvat ke svému obrazotvornému vědomí, musíte si ještě znovu uvědomit, co endura zahrnuje. Endura znamená vědomě realizovanou a metodicky provedenou smrt nesvaté dialektické přirozenosti v mikrokosmu. Žák, který chce uskutečnit enduru, vychází z poznatku, že jedna část jeho mikrokosmického systému není v souladu s božskými zákony stavby a že tato anomální část brání zbytku systému podílet se na božském životě, čímž je celý mikrokosmos doslova ponořen do smrtelného spánku. Žák, který to zjistí, přikročí k denaturaci této své nesvaté části pomocí endury. Neboť odstranění toho nesvatého je začátkem znovuposvěcení celého systému. Na tomto pilíři endury spočívá nový začátek božského života. Na tomto pilíři spočívá celá transfigurace neboli evangelijní znovuzrození. Metody tohoto evangelijního znovuzrození, dokonalého, věčného vzkříšení původní podstaty, tedy musí zřetelně zářit ze svaté řeči evangelií. Proto je možné říci, dokonce se musí říci, že evangelia zahrnují enduristické metody. Když člověk věrně a přesně splní vše, co nám tyto evangelijní metody naznačují, pak to na konci může mít pouze jeden výsledek, a sice setkání s Pánem všeho života na nové éterické dráze. Je vhodné na tomto místě krátce uvést, jak evangelijní znovuzrození vidí církevní mystika. Ta pod vlivem Boha tohoto světa potlačila cíl endury a nesvatou část mikrokosmu podřídila systému mystické kultury laskavosti. A to se děje i v současnosti. V našich kruzích o tom bylo už mnoho napsáno, takže se tím již nemusíme dále zabývat, je-li vám jasné, že církevní mysticismus a celá teologie, z níž mysticismus vychází, nemá sebemenší právo nazývat se jménem Ježíše Krista. Ve škole Kříže s Růží pohlížíme na enduru jako na základ evangelijního poselství a k tomu, abyste porozuměli enduře, není potřeba mnoho let hledat a studovat autentické písemné doklady 125
starých bonafidních bratrstev, protože všechno, co potřebujete vědět, je v Bibli. Dále musíte být hluboce proniknuti skutečností, že nejen evangelia přinášejí výzvu ke znovuzrození, ale že toto volání zaznívá v každém univerzálním učení. Je to výzva k cestě zpět; je to volání Gnose. Proto jsme potěšeni, že nám bylo uloženo, abychom vás řadou pojednání konfrontovali s touto klasickou cestou návratu, protože tato cesta vás spojuje s božským poselstvím všech dob. Proto navazujeme nit tam, kde jsme v minulém dopise skončili, a v souladu s pořadím našich pojednání vás stavíme před enduru. Nikoliv tak, jak to vyznávají a provádějí mnozí jiní, nýbrž tak, jak je nám to všem sdělováno Biblí jako aktuální úkol: „Buďte mými následovníky.“ Již tedy rozumíte, že endura zaměřuje pozornost na zrušení nesvaté části mikrokosmu. V této nesvaté části sídlí osobnost, naše já, nižší já. Mnozí s horlivostí zkusili – ve snaze aplikovat enduru a uposlechnout posvátné požadavky – všechny možné metody rozlomení já, ale nakonec zjistili, že všechno to dobře myšlené snažení nemělo ani ten nejmenší účinek. To je také zcela logické, neboť já, které chce zlikvidovat samo sebe, tím udržuje samo sebe v činnosti. Naše já, které se podrobuje té či oné metodě, se tím samo posiluje. Proto k lidstvu přichází Gnose, prvotní pránické Světlo, aby v této Boží síle vykonalo nemožné. Vykonat enduru musí nikoliv naše já, nýbrž Gnose, neboli, vyjádřeno křesťansko-mysticky, „Kristus ve vás“. Vysvětlili jsme vám, jak tato božská síla začíná působit v systému nejprve sugescemi, a jak potom božské Světlo naváže sedmeré spojení s nesvatým systémem. Krok za krokem spěje tento proces dopředu. V tomto procesu neúčinkuje já této přírody, ale Svatý Duch, Gnose, Kristus ve vás. Je-li tímto způsobem 126
požehnáno Svaté sedmeré večeři, jde pak žák po tomto jídle, poté, co poslední den života této přírody dosáhl svého nejhlubšího bodu, ven do Getsemanské zahrady. Jak jsme viděli, v této zahradě začíná již nový den, den transmutace. Ve vytržení smyslů, v úplném vyzdvižení vzhůru do nové éterické dráhy, přijme žák jasnou představu o celém nadcházejícím procesu transmutace, který je v evangeliu označován jako „ukřižování“. V tomto celkovém procesu ukřižování, v procesu transmutace, lze rozeznat dvanáct hlavních okamžiků, které začínají zajetím a končí smrtí člověka Ježíše. Pokusíme se vám vysvětlit, co má toto vše znamenat. Chcete-li pochopit hluboký smysl eposu ukřižování, musíme vám znovu důrazně poradit, abyste se odpoutali ode všech tradičních evangelijních a kulturních názorů. Tyto názory jsou ve vaší krvi zakotveny tak hluboko a nespočetnými předky do vás vleptány tak silně, že z toho musí být patrné vaše bytostné připoutání na kolo života a smrti. Epos ukřižování nemá nic společného s krví, slzami, bičováním a s umírajícím tělem přibitým na kříž. Není k tomu potřeba ani kousíčku dřeva. Třebaže evangelijní zprávy byly zkomoleny krajně bezbožným způsobem, nedá se říci, že se týkají jen symbolických činů. V eposu ukřižování jde o hluboko zasahující dvanáctinásobný proces, o dvanáct písní. Je to závěrečná fáze svatého gnostického záchranného procesu, nakolik uvnitř dialektické životní dráhy může probíhat. Když to začínáte rozpoznávat, pak zároveň zjišťujete obrovskou propast mezi křesťanstvím mystérií a křesťanstvím církevním. Napadla vás již někdy otázka, proč církevní vysoké úřady tak tvrdošíjně lpí na stále se opakujícím, šablonovitém slavení vrcholných dní církevního roku? Je to vědecky do krajnosti hnaná narkóza, která má zabránit tomu, aby masy lidí někdy něco z pravdy vytušily. 127
Je naší povinností ukázat vám, co stojí mezi vámi a opravdovou skutečností. Je to vaše církev nebo vaše umění, je to chaos eóny staré zrady, která tkví ve vaší krvi. Hledáme v tomto téměř úplně poničeném rudém proudu nějaké prvky s původní reakční schopností. Tato řada dopisů je pobídkou Bratrstva k reagování. Jsou-li ve vás takové prvky ještě k dispozici, pak dokážete porozumět, co vám Gnose chce říci. Čisté, nezkažené křesťanství, univerzální učení, původní náboženství je uchováváno výlučně v mystériích. Hierofanti mystérií nikdy nezakládali církve nebo magicko-mystické instituty. Co se o tom říká, je velké klamání, velká mystifikace. Je vám to předkládáno tak, že církev je tu pro masy, pro obyčejný lid, a mystéria pro zasvěcené, pro mimořádně predisponované. Kdo nebo kde jsou tito mimořádně způsobilí, to vám nikdo nedokáže říci. Nedá se zjistit, jestli k nim náležíte. Jste jen částečkou masy, stali jste se částí obecného davu, degenerovali jste v dav. Jak to, že k tomuto stádu patříte? Je vám to příjemné? Co je příčinou vaší pokleslosti? Samozřejmě jste toho sami na sobě hodně pokazili; ale udělali jste to úmyslně? Nelze náhodou většinu toho přičíst nevědomosti? Nebo se to stalo proto, že jste kráčeli po bludných cestách, které byly promítány do vašeho vědomí? Neshledáváte, že v tomto přírodním řádu byla a je přítomna určitá moc, od počátku absolutně nepřátelská, která vás v průběhu nesčetných otáček kola zrození a smrti dovedla do mrákotného stavu, ke kompletnímu omezení vědomí? Nezjišťujete, že tento nepřítel používá všechno možné v nekonečné řadě imitací, aby vás navždy spoutal? Ti, kteří některé z těchto imitací poskytnou své služby, slouží často v naprosto dobré víře, a tím se vše ještě více zamotává a stává beznadějnějším. Boží mystérium, Pravda, je jediná a celistvá, a nic
128
nestojí mezi vámi a Gnosí, ani jediná zprostředkující osoba. Ovšem pouze v tom případě, že si nevytvoříte modlu. Namítnete, že také Pán Ježíš počítal s odlišností mezi lidskou masou a zasvěcenci. Cožpak nemluvil k lidu v podobenstvích a se svými učedníky úplně jiným způsobem? Hovořit k někomu v příměrech neznamená svazovat ho s nějakým druhem imitace. Dokonalé mystérium se nabízí stejným a nezastřeným způsobem všem a chce se vám přiblížit, chce vás vysvobodit a mluví k vám způsobem, jemuž dokážete porozumět. A když rozumíte, pak nedostáváte žádnou útěchu pro vlastní stav bytí, nýbrž přijímáte výzvu, abyste se seznámili s nejsvětějším mystériem: „Přijďte ke mně všichni, kdo jste znaveni a obtěžkáni břemeny, a já vás posílím.“ Ti, kdo přijdou, jdou cestou, kterou jsme vám popsali, a nakonec stanou v konečné dialektické fázi velké cesty před eposem ukřižování. Podrobně jsme vám vysvětlili, jak jsou všechny okruhy nervových pletení během Svaté večeře uchopeny původním pránickým Světlem s cílem dosáhnout nového začátku. Celý systém dialektické osobnosti je tak postupně podřízen kontrole Gnose. Nervové plexy jsou okolo stromu života rozloženy jakožto centrální body v nervovém systému, který se projevuje dvanácti způsoby. Když tedy celý fíkovníkový strom mystérií vibruje v původním pránickém Světle, znamená to, že byl systém vnitřní sekrece, působení hormonů, s jejichž pomocí je udržována a funguje krev a zbylá část systému, přiveden do zcela zvláštního stavu. Celá bytostná podstata byla převzata novou, božskou podstatou, a tak byl položen základ pro transmutaci. Jako důsledek tohoto stavu začínají dva nové procesy: fundamentální zánik staré přirozenosti a fundamentální rozvoj nové přirozenosti, umírání a vzkříšení.
129
Vlivem dvanácti svatých pokrmů je dvanáctinásobným způsobem kolem jemné a přesně rozmístěné sítě fíkovníku vybudována „z vody a Ducha“ nová osobnost, kdežto stará osobnost tímtéž vlivem zaniká. Tak je epos ukřižování eposem nového zrození. To, co je zatížené kletbou, mizí – a to, co je posvěcené, vystupuje vzhůru. O tomto procesu hovoří Pavel ke svým žákům ve druhém dopise Korintským. Uvědomte si však, že mluví pouze k těm žákům, kteří se uvedeným procesem zabývají. Běda vám, budete-li tento proces imitovat. „Víme zajisté, že bude-li pozemský stánek, v němž žijeme, stržen, máme božský příbytek, věčný dům na nebesích.“ Možná toužíte po tom, být obklopeni božským příbytkem, ale pamatujte na to, že nemáte být shledáni nahými. Možná vzdycháte pod námahou, že ještě musíte pobývat v pozemských chatrčích, ale dbejte na to, aby to smrtelné bylo pohlceno pravým životem, zatímco člověk koná a usiluje. Gnose vás k tomu uschopňuje a dala vám Svatého Ducha jako záruku.
130
XVII SLAVNÉ VZKŘÍŠENÍ Dvanácti zpěvy eposu ukřižování zakončuje žák své putování dialektickou rovinou bytí na cestě k otcovskému domu. Nastalo jitro dne vzkříšení, a my se nyní podíváme, co toto velké překonání pro vás znamená ve smyslu Gnose. Abyste mohli dobře pochopit vše, co se děje během zmrtvýchvstání, musí vám být dokonale jasné, co a kdo vstává z hrobu a o jaký hrob se jedná. V geografickém Jeruzalémě existuje Chrám Svatého hrobu. Když byl Jeruzalém zpustošen a později Titem nově vybudován, nacházelo se uprostřed města umělé návrší, které bylo nazýváno Golgota. V roce 323 byl tento pahorek zarovnán a na tom místě postavena kaple. Tato kaple byla později několikrát zničena a v současné době tam stojí velký chrám. V chrámu se kromě jiného nachází Kristovo úmrtní lože, balzamovací kámen a stejně tak jeho vězení. Také jsou tam pod sklem uchovávány úlomky dřeva z kříže. Jsou pozlacené a leží na modrém sametu. Rovněž existuje také zkrvavená textilie a bílá textilie po trpícím Spasiteli. Toto velké historické záměrné klamání je však třeba dobře rozpoznat, neboť Kristův hrob se nachází všude tam, kde nějaký žák jde cestou Gnose. Není třeba hledat svatý hrob v písečných návrších nebo ve skalních rozsedlinách, protože ho najdete pouze v živém, vibrujícím mikrokosmu. Hrob je nesvatá část mikrokosmu, v níž je rozlomen Boží přírodě cizí systém osobnosti; a svatý 131
hrob je tam, kde v novém dni povstává z mrtvých nová, osvícená osobnost v mikrokosmu usmířeném s Bohem. Svatý hrob se nalézá, jak víte, v zahradě Josefa z Arimatie, to znamená v mikrokosmu mistra–stavitele, který tím, že kráčí gnostickou cestou, tohoto překonání dosáhl. Jestli chcete pochopit něco ze spásných skutečností vzkříšení, musíte upřít zrak na aktuální skutečnost. Tak jako je Kristus, Osvícený, včera i dnes tentýž, stejně tak je to i se vzkříšením. Mít podíl na zmrtvýchvstání Krista znamená uskutečnit tutéž spásnou realitu ve vlastním životě a ve vlastní bytosti. Když tento náhled nyní pevně zakotvíte ve své vlastní bytosti, ve svém vlastním vědomí tak, že dosavadní sklony krve již nemohou tento náhled zakalit, pak je možné se úspěšně rozpomenout na ohromnou a zdánlivě zázračnou proměnu, jež probíhá při procesu vzkříšení. Epopej ukřižování se týká, jak si vzpomenete, dvanáctinásobného zásahu Gnose v nervovém systému, který je ve shodě a souvisí s hadím ohněm a je označován jako fíkovníkový strom. V důsledku tohoto dvanáctinásobného zákroku božského Mistra je osobnost této přírody rozlomena. Pod pojmem osobnost této přírody rozumíme celou čtyřnásobnou tělesnost: látkové tělo, éterické tělo, pocitové či astrální tělo a schopnost myšlení, jakož i trojnásobné pozemské vědomí. Celý tento systém je zásahem božského Mistra rozpuštěn; nikoliv hrubě, nýbrž postupně. Asi víte, že posvátný fíkovník má čtyřiadvacet větví, to je dvanáct párů mozkových nervů, které řídí celý systém osobnosti. Existuje dvanáct kladných a dvanáct záporných pólů, a tudíž také čtyřiadvacet různých funkcí. Každá z těchto funkcí je přesně určena a žákovi duchovní školy Univerzálního bratrstva je uloženo, aby těchto dvacet čtyři funkcí považoval za dvacet čtyři úkolů, na 132
nichž jako svobodný zednář smí a musí cele spolupracovat. Neboť na dvanáctinásobný božský zásah Mistra musí žák stejným způsobem odpovědět. S každou větví posvátného fíkovníku se shodují některé ze 49 nervových plexů a některé ze žláz s vnitřní sekrecí. Určitě si umíte představit, že každý tento aspekt se rovná pracovišti, na kterém se usilovně pracuje na Velkém díle. Budeme-li na některém z těchto dvanácti pracovišť sledovat práci, zřetelně uvidíme, že tato práce je dvojnásobná, dvojí: a sice nashromáždění základních surovin a jejich upotřebení. Negativním pólem jsou gnostické základní látky přiváděny a pozitivním, vyzařujícím pólem jsou rozváděny na pracovní místa, a to k nervovým uzlům, k orgánům s vnitřní sekrecí a k orgánům tvořícím krev. Na těchto pracovištích osobnosti musí být nyní realizován konečný cíl Velkého díla. Toto uskutečnění lze dialektickými pojmy nejlépe popsat jako vytvoření zdánlivé postavy. Žák potom vlastní osobnost, která sice existuje, kterou je možné vnímat, která se chová zcela přirozeně, avšak svou nejhlubší podstatou již není z tohoto světa. Nedopusťte se teď ale hrozného omylu, že byste tuto zdánlivou postavu nazvali nebeskou postavou, neboť ona v podstatě není ničím. Není již z látkové sféry, není ani ze zrcadlové sféry, ale rovněž není z druhé přírodní říše. Nenáleží nikam, existuje jako dočasně sloužící nosný komplex, který se bezprostředně nato, co bude opuštěn, rozpadne na atomy. Bude dále srozumitelné, že tato zdánlivá postava má také jen zdánlivý život a zdánlivé vědomí. Tato mystifikace přetrvává až do určitého psychologického okamžiku, který nastává, když je vzkříšení dokončeno. Porozuměli jste, že stvoření zdánlivé postavy, přesunutí dialektické skutečnosti do postavy nicoty, filosoficky označujeme jako enduru, jako epos ukřižování. 133
Podívejme se nyní, jak je vyvoláno vzkříšené tělo. Osobnost pravého božského člověka nemůžete v žádném případě srovnávat s pozemským člověkem. Božský člověk není zvelebeným pozemským člověkem, něco jako spirituální Venuše nebo Apollón. Božského člověka lze nanejvýš přirovnat k božskému, jasně svítícímu, zářícímu ohnisku, které nabývá různých podob a rovněž může vystupovat naprosto bez tvaru. Jakmile žák v milostiplném záření Gnose rozpustí v nicotu nesvatou část mikrokosmu, původní mikrokosmický Logos získává – a to v tempu, v jakém se odvíjí endura – příležitost opět zaujmout své staré místo na trůnu v mikrokosmu. Nic pozemského se tedy nemůže stát tím původním. Vše pozemské se rozplyne v nicotu. Jakmile je této nicoty dosaženo, stojí ten původní, osvícený opět ve svatyni. A pak přichází slavný, svatý, božský okamžik, kdy ten nevýslovně nádherný stojí před zdánlivou postavou, čímž dosvědčuje, že vzkříšení se stalo skutečností. Zdánlivá postava zmizí, nebo obdrží ještě jeden úkol v procesu znovuposvěcení ostatních. Všimněme si teď, co v tomto ohledu potvrzuje Bible. Obraťte svou pozornost nejprve na vyprávění o Marii Magdaleně. Vyprávění začíná prvního dne nového časového úseku; čtěte ho spolu s námi ve světle toho, co jsme právě popsali. Marie Magdalena je nám přestavována jako „obrácená, polepšená“ žena – to je v transfiguristickém smyslu člověk, který jde cestou k nicotě. V toto krásné jitro nachází „hrob“ prázdný. Kámen je odvalen. Prázdnota hrobu a odvalený kámen mají hluboký smysl. V procesu, který jsme vám směli popsat, přichází okamžik, který doslova můžeme popsat jako „vyprázdněný hrob“. Hrob je, jak víte, nesvatá část mikrokosmu, v níž se dialektická osobnost, která v této nesvaté části existuje, během eposu ukřižování vzdává.
134
Když je toto dění dokončeno, když dialektická osobnost dospěje k absolutní nicotě a vytvoří se zdánlivá postava, pak jednoho dne Marie Magdalena, obyvatelka skal, vychází ven. Je takříkajíc „vně“ vlastního mikrokosmu. Žák potom vnitřně zažívá, že hrob je skutečně prázdný, to znamená, že mikrokosmos je dokonale vyprázdněný od všeho nesvatého. Kámen, který celé eóny zakrýval hrobku, je odsunut. Lze si představit, že první zkušenost tohoto nového vrcholného bodu života je velmi nezvyklá, neobyčejná a zpočátku žáka poněkud poleká. V prostoru hrobky byla totiž zdánlivá postava spojena s Gnosí, existovalo vzájemné působení mezi Svatým Duchem a osobností podstupující enduru. Nyní je však toto spojení náhle přerušeno, a chápete tedy také povzdech, který spontánně vydá duše: „Vzali mi mého Pána.“ Tento pán, toto spojení s Gnosí, nyní zase přichází k Marii zcela jiným způsobem. Ta je teď konfrontována s Gnosí jako s původním člověkem stojícím mimo ni samotnou a poznává ho jako osvíceného. Pro ni zaznívá varování: „Nedotýkej se mě.“ Spojení, tak jak bylo, nemůže a nesmí být znovu vytvořeno. Všechno se teď zaměřuje jen a jen na cestu celistvého mikrokosmu na nebesa, která nastává pro vzkříšeného. Marie jde svou cestou; zdánlivou postavu opouští. A Pán mikrokosmu, který může znovu spravovat svou říši, se pouští do poslední práce: „Večer prvního dne týdne stanul Pán před svými učeníky a pozdravil je: Pokoj vám. Ukázal jim ruce a bok. Učedníci se hluboce zaradovali.“ Velmi doufáme, že tento evangelijní aspekt taktéž pochopíte. Zdánlivá postava, která po vzkříšení pokládá své původní spojení s Gnosí za přerušené, není ponechána svému osudu. Naopak, bude ještě dlouho používána ve službě Světlu. Po uskutečnění nového
135
stavu a po „Nedotýkej se mě“ – po zažití této nové samoty – přichází Gnose k žákovi znovu. Žák přijímá nový úkol. V minulém dni žák svým naprostým obětováním se umožnil, že „ten původní“ mohl být vzkříšen. Nyní tento vzkříšený přijímá žáka do svých služeb, k životu ve službě Bohu. Nyní žák dostává skutečný mandát. Teď mistr začíná používat žáka jako rybáře lidí v poli sklizně duší. Jako znamení mu Gnose ukazuje obě ruce a bok, posvátné znaky Svatého Ducha. A během toho, co se Gnose vykazuje těmito znaky, zaznívá znovu mantra: „Pokoj buď s vámi! Jako mne poslal otec, tak i já posílám vás.“ Kandidát, oproštěn od já, je přijat do mocného uragánu, který ho žene jako divoký vír. Ozývají se mocné hlasy: „Přijměte Svatého Ducha. Komu odpustíte hříchy, odpouštějí se jim, komu je ponecháte, ponechány jsou. Amen, ano Amen!“ Tak žáci, učedníci tohoto stupně, jdou nyní celým širým světem, všude, až do nejtemnějších jeskyní, aby tam zrcadlili Svatého Ducha. A ten znovuzrozený jde s nimi celou zemí. Nejsou Světlem, avšak jsou posláni Bohem, aby o Světle svědčili. Tak zdánlivá postava šíří jasné světlo, světlo Osvíceného, který je, který byl a který přijde. Jestli tomu rozumíte, pak budete známky slavného vzkříšení a jeho důsledků nacházet všude v Bibli. Vše, čemu rozumíte, vám bude ukazatelem směru na stezce. Existuje ještě jedno nebezpečí po všechny žáky, kteří ve vlastní bytosti směli oslavit slavné zmrtvýchvstání, a to nebezpečí malomyslnosti, nerozhodnosti. Na toto nebezpečí obrací pozornost zjevení u Tiberiadského jezera.
136
Mandatář je zaměstnán chytáním ryb, ale vidí, že nic neulovil. Na otázku: „Nemáte něco k jídlu?“ musí odpovědět: „Nemám!“ V novém vztahu, v jakém nyní k němu Gnose je a který již nikdy nebude zrušen, zaznívá gnostický popud: „Hoď síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdeš.“ A pak je síť vytažena na břeh, plná ryb; je jich sto padesát tři, symbol úplnosti. Kdo směl oslavit slavné vzkříšení, ten je proto také i jako rybář lidí vítězem. I když bylo chyceno velké množství ryb, přesto se síť neprotrhla. Všichni, kteří v to doufají nebo v obavách očekávají, že by mohl některý pracovní přístroj vybudovaný na skále Krista selhat, mají v Bibli ponaučení, že síť se nikdy neprotrhne. Po noci a smrti neodvolatelně nastává jitřní hodina.
137
XVIII ZÁZRAČNÝ RYBOLOV Je vám známo, že v Bibli je mnoho rozličných zpráv o rybách a rybářích. Čteme o podivuhodných zátazích na ryby, při nichž se síť kvůli velkému množství ryb roztrhne nebo zázračně zůstane celá. Čteme o jídlech, kdy jsou rozdělovány chléb a ryby, a především učedníci vykonávají povolání rybáře. Tito učedníci jsou povoláváni, zatímco rybaří nebo zatímco se zabývají opravou svých sítí. Tato líčení jste již často slyšeli a žáci školy Kříže s Růží se domnívají, že jejich význam dokonale pochopili a všeobecně jsou toho názoru, že se jedná o překonanou učební látku, kterou mohou odložit ke všem těm ostatním, které již pro ně neobsahují žádnou životní skutečnost. Ale sama Gnose chce obrátit vaši pozornost právě na rybářské povolání a na všechny znaky funkce rybáře, protože je možné, že ze zažloutlých pergamenů odloženého učení vyjde najevo mnoho věcí, které jste dosud netušili. Nechceme vám předkládat žádná spekulativní hlediska, o nichž byste mohli říci: „Kdo si jen mohl něco takového myslet?“ Ne, jsme pouze toho názoru, že je možné, že právě pod tím známým, tak dobře pochopeným textem, jsou ukryty poklady a skryta varování, jichž jste si do dnešního dne ještě nevšimli. Proto chceme zaměřit vaši pozornost nejprve na slovní spojení „chléb a ryby“ při zázračných nasyceních. 138
Chléb je symbolem Svatého Ducha, prvotního pránického Světla, a symbol ryb je výrazem sebeobětující se lásky. Nikoliv ve smyslu obvyklé lidské lásky, nýbrž ve smyslu zvláštní lidské lásky, která je „použita“, která vede touhu v lidském životě k uskutečnění. Symbolem ryb jsou označováni pouze ti, kdo bez ohledu na sebe, na své já, v zapomenutí na své já vstoupí do úděsné skutečnosti dialektické honby, aby pracovali pro druhé. Je samozřejmé, že podle měřítek našeho přírodního řádu taková práce s sebou přináší bolest, avšak čistě gnostická skutečnost daruje nezměrnou, nebeskou radost. Posuzováno v tomto světle, symbolizují tedy ryby v žákovi transmutovaný univerzální gnostický chléb. Žák, který učinil několik prvních kroků na stezce osvobození, je živen chlebem života, Gnosí. Jakmile je možné tento chléb opravdu požívat, znamená to zároveň i požívání ryb; to znamená, že dotek Svatého Ducha v systému nervových pletení vyvolá v žákovi určitý stav, napětí, nutkání a touhu, které jsou bezprostředně vysvětlitelné z Gnose; je to podnět, jenž vyvolá velkou aktivitu na horizontální úrovni. Když žák dosáhne tohoto stavu, vlastní ve svém já „transmutovaného Svatého Ducha“. A žák nemůže jinak, než se ze svého nitra pustit do práce. Takový žák jedná! Musí jednat! Tak se tím, že pojedl chléb a ryby, stává rybářem. Toto gnostické povolání se odvíjí od doteku Svatého Ducha, chleba, a od možnosti, že tento dotek bude mít trvalý vliv na systém nervových plexů. Nenastane-li tato změna v systému plexů, nemůže být ani řeči o povolání rybáře. Tento stav bytí přirozeně vykazuje určitou signaturu. Na ni se vztahují slova: „Zkoušejte duchy, jestli jsou z Boha.“ Z toho se musíte ponaučit, že láska k bližnímu, uskutečněná láska k bližnímu ve smyslu Gnose, nikdy nevychází z dobra této přírody. Láska 139
k bližnímu, jak ji známe v tomto přírodním řádu a souhrnně označujeme jako „humanismus“, je výrazně odlišná od lásky k bližnímu, která se může rozvíjet pod vlivem Gnose. Z toho důvodu existují dvě kategorie práce v tomto světě: kategorie kulturní, světské dobrotivosti a kategorie podle božského přírodního řádu. Pracovníci první kategorie pracují na udržování tohoto světa, pracovníci druhé kategorie chtějí zbloudilé dovést zpět domů, do Neměnného království. Jakmile se žák propracuje s pomocí Svatého Ducha do kategorie opravdového rybáře, vzpomene si na slova: „S bázní a chvěním konejte své spasení“, neboť když byla stavební látka pro obnovení přijata jako by z rukou Božích, musí nyní žák osvobozujícím jednáním krok za krokem sám prozkoumávat stezku. Nic není zadarmo. Dosažení cíle musí být doslova vybojováno. Žákovi bude jasné, že musí mít k dispozici loď a síť, neboť jen s těmito dvěma atributy může vykonávat povolání rybáře. Vlastní život, vlastní systém osobnosti, vlastní mikrokosmos musejí být zasvěceny, obětovány velkému cíli Gnose. Je nutná intenzivní práce na sobě, intenzivní svobodné zednářství, aby bylo možné naplnit vnější svobodné zednářství. Kdo nepracuje na vlastním já, ten nesmí pro já druhých ani hnout prstem. Kdo nedokáže vyndat břevno z vlastního oka, není schopen vyndat z oka druhého ani třísku. Chtít být rybářem proto v první řadě znamená „práci na původním já“, „vlastní svobodné zednářství“, stavění lodi. Je-li tato práce energicky vzata do rukou, nastane zároveň citelná potřeba vlastnit pravý atribut svobodného zednáře, a sice rybářskou síť. Rybářská síť je pracovním nástrojem gnostika. S pomocí své lodi a svého pracovního nástroje se pracovník vydává na moře života získávat lidi. Žák nyní rozumí, že loď a rybářská síť musejí vzniknout současně. Obě činnosti do sebe vzájemně zapadají a navzájem si 140
pomáhají při dosahování nynějšího cíle. Působí-li transmutovaná gnostická síla v nitru a vyvíjí-li tlak, pak žák musí tomuto naléhání popřát sluchu. Proto je jisté, že zpočátku bude opakovaně zastihnut při spravování své sítě. Ale kde se vyskytuje naléhání, tam nikdy nedojde k ochabnutí této dvojnásobné činnosti. Neboť na základě této činnosti – i když jsou její výsledky prozatím ještě negativní a žák má kvůli roztržené síti blízko k zoufalství – nabírá naléhání Gnose na síle. Druhý pokus o lov ryb proto bude dynamičtější, lepší než zoufalý první pokus. V tom spočívá opět signatura. Rybář s gnostickou signaturou se nikdy nevzdává a jeho zklamání znamenají vždy zisk. Musíte dávat pozor na to, abyste dokázali rozlišit to pravé od imitace. V tomto světě lze loď a rybářskou síť imitovat rozmanitými způsoby. Ale tyto imitace nemohou být trvalé. Buď zaniknou, nebo budou demaskovány. Jakmile teď, po mnoha zdánlivých zklamáních, která představují pouze milníky ve vývoji, došel žák tak daleko, že jeho loď a sítě, jeho svobodné zednářství, vnitřní stav a vnější pracovní nástroj odpovídají minimálním požadavkům, přišel okamžik pro nové spojení s Gnosí. Rybář se stává skutečným rybářem lidí a jeho sítě se netrhají. Rybář zažívá historický okamžik. Na břeh je vytaženo velké množství ryb. Než tento okamžik nastal, prošly možná dlouhé roky namáhavého úsilí a téměř nekonečná řada zklamání. Ale to vše bylo nutné, aby se žák naučil svaté funkci a posunul velký cíl Univerzálního bratrstva blíže k uskutečnění. A protože i vy jste příslušníky této školy, musíte porozumět, abyste jednou mohli vykonávat svatou funkci, že povolání rybáře také může a musí být provozováno společně. Je možné a žádoucí, aby všichni, za předpokladu, že jejich lodě jsou připraveny, táhli hlubinami moře života společnou síť. 141
Škola Kříže s Růží je místem výuky pro rybáře lidí, kteří se zde učí stavět své lodi v zářivé síle Gnose, a v důsledku toho se budete i vy, v té míře, v jaké stavíte, také zaměstnávat vázáním sítí, protože naléhání k osvobozujícímu jednání drží krok s rozvojem stavby. Škola vám dává příležitost popřát tomuto naléhání sluchu uvnitř jejího silového pole, a chyby, kterých se budete dopouštět, roztržené sítě, které jste zavinili, všechno to provozujete na náklady školy. Musíte tuto enormní výsadu správně rozpoznat. Existují pracovníci, kteří jsou vydáni na pospas samotě, bez jakékoliv pomoci někoho třetího, bez ochraňujících křídel duchovní školy. Těm je řečeno: „Pracujte, dokud je den, neboť brzy nastane noc.“ A každá chyba, kterou udělají, se vymstí, každé roztržení sítě způsobí téměř beznadějnou situaci a jejich loďky jsou na moři života divoce smýkány sem a tam. Když se vám to ale podaří a dosáhli jste úspěchu, pak nastává něco, co je nám jako duchovní škole známo. Všichni, kdo se chytli do sítě, kterou již nelze roztrhnout, přicházejí do školy vychovávající rybáře; to znamená, že žijí v silovém poli, v dialektickém vakuu, v němž se udržují vibrace Svatého Ducha. Musí vám být přece jasné, že v takovém vibračním poli, které se od vibračního pole tohoto světa tak ostře odlišuje, je nekonečně snazší vyučit se tomuto povolání a že chyby se ani zdaleka nevymstí žákovi tak, jako těm, kdo museli silové pole vybudovat. Všechny chyby, kterých se dopouštíte, musí být silovým polem vyrovnány. Z toho lze vyrozumět, že blahosklonnost školy má své hranice. Proto musíte hluboce pochopit svou velkou odpovědnost vůči škole. Když se pracovníci na kterémkoliv pracovišti Velkého díla dopustí chyby, hrubosti nebo nerozvážností škodí dílu, pak dotyční z toho vyváznou téměř hladce a často si své chyby ani neuvědomí nebo v některém z dalších dnů zcela zapomenou, jak 142
roztržení sítě způsobili. Silové pole a ti, kdo jsou za něj odpovědní, však musejí veškeré následky chyby vzít na sebe a snažit se nastolit znovu rovnováhu. Každý účastník služby v ohnisku silového pole ubírá trochu z vitality silového pole. Větší počet účastníků, kteří nedostačují určitému požadavku, dokážou silové pole naráz zcela vyčerpat. Jejich pocity a kritické myšlenky, jejich celkový postoj vůči škole denně zasazují vibračnímu poli rány. Poznáváte, že takto kvůli vám musejí jiní doslova trpět, že jiní musejí místo vás projít utrpením? A chápete také, že tato oběť nebyla přinesena bez rozmyslu? V Bratrstvu života nepřijde nazmar ani gram energie. Když se ukazuje, že nějaký žák absolutně nemá v úmyslu vyučit se svatému povolání, když se ukazuje, že sleduje jiné cíle, když je oběť školy nekonečně větší než vlastní nasměrování dotyčného žáka, pak je namístě takového parazita ze školy vyloučit. Pomyslete na odpovědnost pracovníků, kteří nerozvážným přijetím nezpůsobilých žáků zmnoží toto zástupné utrpení a zatíží chod školy natolik, že je prakticky znemožněn další pokrok. Od nynějška již o svém žákovství neuvažujte lehkomyslně. Pamatujte na to, že s tím je kvůli vám spojeno intenzivní utrpení a oběti, o nichž nic nevíte. A pamatujte také na to, že toto vše se pro vás děje z toho důvodu, abyste byli v co nejkratším termínu a nejjednodušším způsobem vyučeni svatému řemeslu a byli schopni spolupodílet se na tažení velké sítě. Každý je povinen zpevňovat silové pole a projasňovat a ulehčovat oběť ostatních. Jak se to musí uskutečnit? Vyslovením nějakého slova? Vysíláním nějakých pocitů nebo myšlenek? Nebo materiální obětí? Nikoliv, pouze když v dokonalém svobodném zednářství, v osvobozujícím jednání stavíte vlastní loď, když v této souvislosti zaměřujete pohled zcela na vlastní dílo ve vlastní bytosti, 143
potom oběť přinesená pro vás nebude marná. Pak budete jednou moci, po velkém úsilí a po mnohém negativním působení na náklady školy, hodit sítě vpravo, na správnou stranu. Tato nová výzva Gnose vám chce objasnit, jak se Kristova hierarchie a její služebníci k vám přibližují aktuální obětí, aby vám sloužili, aby vám řekli, že tato oběť byla přinesena inteligentním a dynamickým způsobem, a právě tak aktuálně a inteligentně dynamicky na ni musí být odpovězeno. V nynějším silovém poli, ve kterém se v jednom z posledních dnů nacházíme, je spotřeba sil nepředstavitelně vysoká, a proto je oběť, která je přinášena, kromobyčejně veliká. Rozumějte proto také výzvě, že tato oběť musí být zaplacena aktuálním výsledkem z vaší strany, aby zůstala zachována rovnováha a vy jste se mohli udržet ve škole jako žáci. Doufáme a prosíme, abyste se i vy brzy ukázali jako způsobilí hodit svou síť na pravou stranu.
144
XIX RYBÁŘSKÁ SÍŤ V našem předcházejícím dopise o Gnosi jsme měli příležitost zaměřit vaši pozornost na svaté povolání, které žák vykonává, a sice na povolání rybáře, na rybolov lidí. Nyní máme za úkol zaměřit vaší mysl na nástroj skutečných pracovníků, na rybářskou síť, aby před vámi svatý úřad vyvstal ještě jasněji než dříve. Síť symbolizuje v osobnosti aurické pole neboli dechové pole, v duchovní škole silové pole, v Univerzálním bratrstvu celé Neměnné království. Kristova bytost je sítí, s níž Univerzální bratrstvo vychází, aby do ní zachytilo padlý svět a padlé lidstvo. Každé lidské dechové pole má magnetickou schopnost, která se projevuje dvěma aspekty, a to přitahováním a odpuzováním. Typ a kvalita této magnetické schopnosti velmi úzce souvisí s krví, s nervovým fluidem a s vnitřní sekrecí. Lze tedy říci, že síť, kterou člověk disponuje, je utkána zcela určitým způsobem. Lidskou aurickou sítí je možné zachytit pouze to, co je se sítí kvalitativně ve shodě. O to se stále stará přirozená přitahující magnetická vlastnost aury. Do aury tedy nemůže vniknout nic, co s ní není v harmonii. O to se stará přirozená odpuzující magnetická vlastnost aury. Jak víte, v lidském vědomí je uložena určitá vůle. Tato vůle je stimulována rozumem, žádostmi nebo obojím. Proto se může stát, že nějaký člověk chce v určitém okamžiku zapudit něco, co bylo aurou zcela přirozeným způsobem přitaženo, nebo naopak chce 145
přitáhnout něco, co s kvalitou aury není v souladu. V prvním případě dochází k zoufalému boji, který člověk vždy prohraje. Ve druhém případě dochází k aurickému a následně i tělesnému poškození, to znamená k roztržení sítě se všemi tomu odpovídajícími následky. Proto je také vůle nikoliv náhodou označována jako martovská, k boji připravená síla. Ohněm vůle lze zapříčinit velké neštěstí. Každý žák musí pochopit, že musí být učiněno množství přípravných opatření, dříve než smí používat vůli. Vůle je magická síla, vůle je tvořivá síla. Je logické, že tvořivé pole nejprve musí být v dokonalé shodě s povahou vůle, než smí být vůle používána. Aurická sféra musí vlastnit schopnost a sílu odpudit to, co vůle chce odmítnout, a musí být svou podstatou schopná přitáhnout to, co vůle chce do systému přitáhnout. Z toho důvodu je samozřejmě nutná totální životní změna, úplný životní obrat, aby aura mohla působit ve stálé shodě s martovskou vůlí. Proto se téměř všichni lidé denně zabývají rozuzlováním rozličných následků ohnivé volní aktivity ve svém systému. Je-li síť roztržena, to znamená, když člověk žije popsaným nesprávným způsobem a přirozený stav aury se tím zcela naruší, stane se dotyčný člověk po delším či kratším čase hříčkou různých sil, které se na jeho životní stav navázaly a nutí ho počínat si nesprávně. S roztrženou sítí již člověk nemůže chytit nic, co dříve chytit mohl, a udržet nic, co za normálních okolností byl schopen udržet. Moře života naplaví dovnitř všechnu nečistotu, která plave na jeho hladině. Příčinou je vždy zneužití vůle, zneužití tvořivých schopností a následně narušení, zničení aurické sítě. Dbejte proto stále na to, abyste se, když vás vaše žádosti nebo váš rozum nutí použít vůli k činu, sami sebe zeptali, jestli je váš úmysl v souladu s přirozenými schopnostmi vaší osobnosti.
146
Přirozené schopnosti aurické sítě lze změnit pouze radikální proměnou celého životního postoje a jednání. Je jasné, že je vám těmito slovy předáváno vážné varování Gnose. Vaše pozornost jako žáka duchovní školy je již dlouhou dobu zaměřena na nový život, na volání Neměnného království a vaše vědomí je všemi možnými způsoby vylaďováno na pravou stezku. Jakmile se výlučně a rovnou bez dalšího zaměříte vůlí, martovským ohněm svého dialektického stavu bytí na záležitosti vyššího života, dojde k neštěstí. Pokud vaše aurická schopnost není s to přijímat nové étery a vy se přesto za nimi ženete svou vůlí, aurická síť se protrhne. Místo nové éterické síly vnese proud dovnitř špínu ze životního moře. Dbejte na to, že je za všech okolností prvořadá úplná změna vašeho životního postoje ve smyslu osvobozujícího života. Když se vaše rozumové zájmy otevřou pro vyšší život a vaše city se nadšeně roznítí, nepostupujete potom obvyklou dialektickou cestou, protože svou vůli jako plamen směrujete na cíl. Neblahé, osudné následky jsou často nedozírné. Dveře všech dveří nemůžete otevřít propálením. Jen když je žák odhodlán, dokonale připraven, objeví se mistr. Dále by vám nyní mohlo být jasné, že s tím souvisí známý zákon „stejné přitahuje stejné“. Mnozí lidé se diví, že určité životní síly a určití lidé jako nositelé těchto sil, které se člověk po hořkých zkušenostech naučil nenávidět, se přesto stále znovu vnucují a opakovaně se objevují v našem zorném poli. Věci, které nechcete, se k vám stále vracejí. Chápete, že tyto jevy lze připsat pouze kvalitě aurické sítě? Do své sítě chytnete vždycky takové ryby, pro něž jste vy sami připraveni, zušlechtěni. Určití lidé se vzájemně přitahují vždy na základě polarity svých sítí. Tyto polarity mohou působit povznášejícím způsobem, ale 147
v mnoha případech rovněž zničujícím způsobem. Když je pohromadě několik lidí, kteří jsou přihlouplí a mají nižší naladění, pak se vzájemně táhnou dolů. Příčina je nasnadě. Stejné zaměření posiluje kolektivní přitahující schopnost se všemi s tím spojenými následky. Italský filozof Scipio Sighele napsal knihu Delikventní dav. Ukazuje v ní, že lidé s obvyklou, normální povahou dokážou rozpoutat pekelnou vřavu, jsou-li pohromadě. Dějiny nám o tom poskytují hojnost důkazů. Přesně tak si musíte představit i „sítě zla“. Ve světě dialektiky jsou rozhozeny nespočetné sítě, aby chytaly bezelstné důvěřivce. Mnozí se do sítí zapletou a dokážou se z nich osvobodit až po velkém utrpení a nejtrpčích zkušenostech. A co je příčinou? Příčinu jsme vám již vysvětlili a po chvíli přemýšlení můžete řešení nalézt sami. Představte si, že se váš zájem a vaše nadšení otevřely pro nový a původní život a že jste si vzali k srdci naše varování, abyste se za objektem svého zájmu nehnali s ohněm a silou vůle. Poznáte, že dříve, než může zlatý poklad nového života nalézt vchod, musí být nejprve osvobozujícím životním postojem zevnitř utkána aurická síť shodná s postojem. Ale nyní přicházejí pokušitelé se svými lstivě napjatými sítěmi. Pokoušejí se vám mnoha imitacemi namluvit „Dosaženo jest“. Když na to svou přirozenou přitahující aurickou schopností přistoupíte, pak do sebe vtahujete smrtící jed, který vaši osobnost strhne do hlubiny a naruší vaši krev. Zlo však tím, že vás takto zapletlo do svých sítí, dosáhlo svého cíle, a sice učinit vás na dlouhou dobu necitlivými vůči Gnosi. Mnohým připadá strašně obtížné rozlišit v těchto případech pravdu od lži. Musíte však pochopit, že nic není jednodušší než toto. Vše, co je svázáno s vašimi zájmy, s vašimi touhami, s vaší 148
skrytou a potlačenou vůlí, krátce řečeno vše, co navazuje na vaši přirozenou víru, naději a lásku, tedy na funkce vědomí já, je za všech okolností falešné. Dokonce i když nemáte schopnost demaskovat pokušitele, i když si jeho dotek tlumočíte ve svém vědomí jako zářivé světlo, musíte přesto najít odvahu ho radikálně odmítnout. Gnose, prvotní pránické Světlo, se nikdy nemanifestuje dialektickému vědomí, i kdyby vědomí bylo sebekultivovanější. Budete-li se držet tohoto zlatého pravidla, nemůže se vám v tomto ohledu přihodit žádné neštěstí. Gnose účinkuje nezávisle na vašem vědomí, na vašich myšlenkách, na vašich pocitech a na vaší vůli. Možná je to pro vás obtížné uznat. Ale víte, že Slunce svítí zcela nezávisle na vašich myšlenkách, pocitech a vůli. Slunce vychází v určeném čase a v určeném čase zapadá, na základě zákonitého otáčení naší planety kolem své osy. Bylo by pošetilé chtít vidět sluneční paprsky uprostřed noci. Kdyby nějaká bytost chtěla v hluboké noci imitovat kvůli vám sluneční záření, pak by vám musel rozum říci, že vás chce někdo ošálit. Když ráno Slunce vyjde a rozlije své paprsky po probouzející se zemi, nemůže nikdo říci: „Chtěl jsem Slunce, a ejhle, ono vyšlo.“ Právě tak je to s gnostickým Světlem. Vy ho nemůžete chtít, přát si ho nebo přitáhnout rozumem. Duchovní Slunce se o to nestará. Když nějaká bytost tvrdí, že vám poskytuje sluneční záření Ducha, pak to v žádném případě není realita. Duchovní Slunce nezáří proto, aby se spojovalo s dialektickým lidstvem. Ono nevychází, ono je! Může ho zažít jen ten mikrokosmos, který prošel rozlomením dialektické přírody. Bible říká na různých místech velmi jasně, že vproudění původního pránického Světla do dialektického mikrokosmu vyprázdněného od já se vždy děje takovým způsobem, který já netuší, 149
a odehrává se zcela mimo vědomí. Nejedná se však přitom o žádné mediumistické zastínění. Životní přeměna, kterou si Gnose u svých žáků přeje, má pozoruhodné následky. Když se vědomí, já, zřekne svého přirozeného pudu a, jak to výstižně říká žalmista, „stane se tichým před Bohem“, změní se krev a vnitřní sekrece. Vůle, city a rozum se podílejí na tichu, které má hluboký smysl. Vy nyní rozumíte, že se oba aspekty aurického magnetismu totálně změní. Jsou prakticky neutralizovány. Co by měl žák ještě přitahovat nebo odpuzovat? Stal se tichým před Světlem Gnose. V tomto zvláštním tichu nemůže již od určitého okamžiku nad systémem žáka získat moc žádná obvyklá přírodní síla. Trvá pouze vzájemné biologické působení mezi osobností a různými éterickými silami, aby se osobnost udržovala při životě. V tomto stavu se dialektický sféroid ve své celistvosti stane vnímavým pro Světlo Ducha a je do něho přijat. Vzniká určitá schopnost přijímat gnostické záření a s pomocí tohoto spojení začíná transmutace s vám známými důsledky. Tak je žák pojat do sítě Gnose a může se stát rybářem lidí. Když se dialektický sféroid sebeumrtvením stane vnímavým pro Gnosi, vyvíjí se určité zpětné zrcadlení. Paprsky Gnose jsou odráženy do temné pozemské říše, a tak může žák ve službě Bratrstva pracovat jako rybář lidí. Jeho síť se již nemůže protrhnout, neboť to není on, kdo jedná, nýbrž Kristus v něm. Jeho dechové pole dýchá v záření Gnose a v tomto dechu se probouzí nová bytost, znovuzrozený člověk.
150
XX KOMPENDIUM Lidstvu nikdy nescházely postavy, které mu realistickým způsobem popisovaly mocný, osvobozující, transfiguristický život. V nepřetržitém sledu vznešených líčení vidělo lidstvo, počínaje od Adamova pádu až do této chvíle, že fundamentální znovuzrození je nejen možné, ale kromě toho že se zakládá na určité velmi rozumné bázi. Mnoho osvícených učitelů, kteří sice byli v této přírodě, ale již ne z této přírody, darovalo lidstvu univerzální transfiguristické učení, v němž lze nalézt vše, co se týká stezky a skutečného života. Toto učení je vám vysvětlováno tak srozumitelným způsobem, a přitom jsou ku pomoci používány všechny rozumově a morálně přípustné prostředky tak obšírně, že je záhadné, jak málo vás prokazuje ve svém vědomí alespoň nějaké porozumění pro transfiguristickou nauku. Přesto v podvědomí mnoha lidí žije v určité míře vzpomínka. Není to vzpomínka na původní, božský život, nýbrž pozůstatek kontaktů v předchozích existencích s pracovními společenstvími Univerzálního bratrstva, která v minulosti učila transfigurismus jako to jediné nezbytné. Tato vzpomínka je důkazem toho, že jste se kdysi v minulosti od stezky znovuzrození odvrátili. Proto jste zůstali připoutáni na kolo života a smrti. Touto vzpomínkou, v případě, že je ve vás přítomna, je v chrámu moderního Růžového 151
kříže, v němž toto eóny staré poselství znovu zaznívá, stará rána opět otevřena a vy jste v otočce kola znovu postaveni před tentýž konflikt. Připomínáme si zde známá slova: „Nepřišel jsem, abych přinesl mír, nýbrž meč.“ Tato slova neznamenají sled velkých světových konfliktů, ale boj ve vlastním já, který začíná bezprostředně poté, kdy je člověk konfrontován s Univerzálním učením. Je velmi zvláštní pozorovat, jak slovo života plodí v lidské duši konflikt a pole služby duchovní školy tu a tam připomíná bitevní pole. Někteří, u nichž kvůli chybějící vzpomínce nenastávají žádné psychologické reakce, jsou velmi udiveni: „O čem to ti lidé mluví? Co zamýšlejí? Vždyť v tom není ani jediný intelektuální nebo mystický záchytný bod! Není zde přepjatost a pošetilost hnána až do krajnosti?“ U jiných, u nichž byly otevřeny staré rány, se může začít projevovat zlostnost nebo značná nervozita či přílišná ustrašenost nebo rozrušenost. Čas od času jsou proto na denním pořadu i obvinění směrovaná na pracovníky školy: „Je to Kristovo učení o lásce, které přinášíte? Je to praxe toho ,Přijďte ke mně všichni, kdo jste znaveni a obtěžkáni břemeny‘? Vy ze své školy děláte trestnou kolonii pro odsouzence, kteří dříve či později budou dovedeni k sebevraždě. Váš chrám není chrámem pokoje, ale vždy a stále místem prudkých otřesů.“ V občanském smyslu se od duchovní školy očekává, že člověk uslyší něco o nějakém etickém systému pro vyšší uvědomění, o nějaké kulturní metodě, pomocí níž se povznese tělo, duše a duch jako bůh. Člověk je přitom ochoten projít určitými zkouškami a vytrpět různá strádání. Může to i něco stát. Ale vcelku vzato, musí se pak přece na různých spirálách života prokázat nějaký „zisk“. Vy určitě nejste tak bláhoví, abyste se pouštěli na tenký led, neboť jste velmi věcní, objektivní. Získáváte znalosti z různých 152
duchovně-kulturních proudů a hnutí. Jste velmi laskaví, benevolentní, jak se patří na kultivovaného člověka. Dobře posloucháte, protože všichni vám něco nabízejí. Nakonec si uděláte svůj závěr. Přikloníte se k proudu, který je pro vás nejvýhodnější, a vzhledem ke své věcnosti se nenecháte vyvést z míry, ani když se vám nabídne něco ještě výhodnějšího. Ve škole Kříže s Růží vám však není nic nabízeno, nýbrž vám chce být něco odejmuto. Základy transfigurismu totiž spočívají na faktu, že základní a strukturální realita dialektického člověka je v božské přírodě nepřijatelná a musí tedy být odložena, aby bylo možné nalézt pravý život. To je příčinou každého boje, který se v duchovní škole rozpoutává: žák proniká k esenciálnímu významu a dosahu fundamentální smrti přirozené podstaty, a přesto si rozhodně nepřeje jít touto cestou. Existuje jen málo lidí, kteří nerozpoznají, když se dovědí o Univerzálním učení, jaké požadavky transfigurismus klade. Je také mnoho takových, kteří velmi dobře pochopí, proč jsou tyto požadavky kladeny a zároveň poznají jejich ohromnou logiku. A to je právě to, co lidi rozzlobí. Musíte mít trochu porozumění pro psychologii, abyste pochopili logiku neodolatelného nutkání poznat nějakou věc, a přesto se zdráhat přijmout odpovídající konsekvence! Každý člověk dosáhl určité úrovně toho „Dosaženo jest“, určité iluze vhledu a spokojenosti. Bible to nazývá „pláštěm“, který člověk oblékl. Mnozí přitom ušli dlouhou cestu etickou a občanskou kulturou. Plášť, který vlastní, je přepychově utkaný a má neobyčejnou barvu. Je tedy velmi nepříjemné muset takový plášť svléknout a slovo přeměnit v čin, jak bylo kdysi bohatému mladíkovi, jenž byl bohatý na občanské, etické, humanistické, přírodně náboženské
153
ctnosti i ctnosti podle zákonů, řečeno: „Jdi, opusť vše, co máš, a následuj mne!“ Dále se praví: „Bohatý mladík se zarmouceně odvrátil.“ To je většinou první reakce: zklamání. Pak však přijde rozladění, podrážděnost a nakonec nepřátelství se všemi odpovídajícími důsledky. Člověk, který se dokáže demaskovat, je zpravidla bezohledný a neobyčejně hrubý při uplatnění zákona „být nebo nebýt“. Transfigurismus znamená magické rozpoutání nenásilné světové revoluce. Transfigurismus útočí na všechny základy dialektiky. Proto je vždy potírán s největší zlobou, ať už se objeví v jakékoliv formě; potírán je těmi, kteří sice vědí, avšak nechtějí. Přesto transfigurismus vždy vítězil tím, že nebojoval; to je vítězství, které bude v průběhu staletí stále patrnější. Svět spěchá ke svému konci a v nové periodě lidstva, která se blíží, bude mocné transfiguristické vítězství jasně zdůrazňovat tento absolutní konec. Všude v tomto světě jsou menší nebo větší skupiny připraveny prakticky používat různé transfiguristické aspekty nebo životní názory, které k tomuto vítězství nakonec musí vést. V určitém daném okamžiku se všechny tyto skupiny veřejně spojí, aby světu darovaly, jak říká Fama Fraternitatis Rosae Crucis, „proud milosrdenství a dobra, čímž se lidské pochopení, co se týká jak Ježíše Krista, tak původní božské přírody, bude neustále prohlubovat.“ Pak se vyplní slova z Janova evangelia, kap. 10: „Bude jeden ovčinec a jeden pastýř.“ Základem této myšlenky není žádný idealistický výplod fantazie, v němž dominuje zamlženost, nýbrž fakt, že nyní všechny právě zmíněné skupiny kráčejí směrem ke společnému vystoupení. Takováto tendence měla vždy v minulosti určité průvodní projevy, a tak je tomu i dnes. V dialektice jsou rovněž uvedena do pohybu hnutí za sjednocení světa. Imitují úkol Bratrstva různými školami, které národní aspekt nahrazují mezinárodním. 154
Chcete-li přistoupit k práci na velkém cíli, pak musíte celý souhrn poznatků transfigurismu nejen plně pochopit, ale také ho aplikovat. A protože činu musí předcházet jasné vědění, chce vás Gnose ještě jednou upozornit na charakteristické aspekty stezky, a sice podle 10. kapitoly Janova evangelia, z níž jsme právě citovali: „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ Janovo evangelium vyjadřuje prostými slovy enduru. Praktické provádění endury má tedy svůj podklad v Bibli a evangelijně ve slovech Pána. Katáři byli kvůli tomu obžalováni, byli nařčeni, že se řídí ďábelským učením, a byli stíháni ohněm, hladem, mečem a mučením. „Proto mě Otec miluje“: to značí, že spojení mezi vaším mikrokosmem a univerzálním Světlem je obnoveno teprve tehdy, když svůj život dáte, abyste ho znovu přijali. Tato slova byla vykládána a zkoušena v praxi všemi možnými způsoby, v první řadě ve smyslu zázraku. Ježíš zde mluví, tak se to vykládá, o své blížící se smrti na kříži a o svém zmrtvýchvstání třetího dne. Teologie zastává stanovisko, že vírou v pozemsko-náboženském smyslu získá člověk účastenství na smrti Pána, a tím i na jeho vzkříšení. Kristus přece prošel tuto cestu jednorázové oběti za nás, a proto my vstoupíme na druhé straně hrobu do nádhery vzkříšení. Jiní vycházejí z hypotézy, že dobrým životem podle občanských norem jdou cestou vývoje, který nakonec musí vést k dokonalosti. Transfigurista však vidí tato slova ve světle Univerzálního učení. Jednorázová oběť a vzkříšení Krista se vztahují na skutečnost, že 155
ten, kdo jde cestou endury, je s konečnou platností osvobozen z kola zrození a smrti. Tato cesta je tisíckrát nádhernější, božštější a zázračnější, než by si dokázala představit nejsmělejší fantazie, protože touto cestou skutečného vykoupení jdou žáci Gnose každodenně praktickým, skutečným prožíváním. Vy víte, že zde jde o úplné odstranění celé dialektické přirozenosti, jak vědomí, tak duše, tak i těla, a sice nikoliv náhodně, nýbrž postupně, zatímco ve stejnou dobu z popela starého já povstává jiná bytostná skutečnost s vědomím, duší a tělem. Univerzální učení vysvětluje, jakým způsobem se tento proces uskutečňuje, z jakých prvků se skládá a jakého druhu jsou výsledky. Lze si tedy představit, že existují lidé, kteří reagují následovně: „Když přehlížím tu dlouhou řadu transfiguristických svědků a zkoumám stav jejich života, pak je v tomto zvláštním učení asi přece jen obsaženo něco, co by mě mohlo zajímat. Nejdřív se v tom chci dobře zorientovat a stezku vyzkoušet, samozřejmě v určitých mezích, a pak se definitivně rozhodnu, zda se mi to líbí.“ Takoví spekulanti se nepochybně dopracují k negativním závěrům a pak posílí tábor odpůrců. Abyste mohli jít stezkou transfigurace, musíte vlastnit moc. Proto říká Ježíš: „Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout.“ Pokud vám tato moc chybí, je všechno snažení marné. Je to dokonce tak, že ten, kdo vlastní tuto moc, musí dosáhnout transfiguristických výsledků. Někteří žáci školy Kříže s Růží vycházejí z názoru, že přirozené já musí být podrobeno vůli a že této moci může být dosaženo v sebestřednosti. Jiní se zase stali obětí zastínění se všemi odpovídajícími následky. Vlastnit tuto moc je však klíčem ke stezce. Všech devatenáct předcházejících dopisů o Gnosi vám mělo ukázat, jakým způsobem žák získává křídla a moc, aby mohl jít
156
stezkou. Bible nazývá tuto moc vlastněním Svatého Ducha. Krátce shrnuto, jedná se tu o vznik jiného mikrokosmického vědomí. Jakmile váš mikrokosmos získá něco z jiného vědomí, naplní vás jiný Duch, jiná síla. Z této síly nabudete schopnosti odložit já této přírody a jeho bytostnou skutečnost a postupně obnovit původní stav mikrokosmu. Takový úkol jste dostali od původního pránického Světla. Podíváme-li se na jádro věci, jedná se tedy o vlastnění křídel a síly Svatého Ducha. Bez toho je vše nevědomostí a klamem, utrpením a bídou, nepřetržitým vzájemným svárem v hořkém nepřátelství až do posledního dechu. Bez tohoto Svatého Ducha padnete vždy zase zpět do svého starého stavu krve, jsou to stále hlasy předků, které ve vás promlouvají, slyšíte pořád stejné písně staletí starých událostí. V duchovní škole jde o jediné podstatné vlastnictví: o záření původního pránického Světla ve vlastní bytosti. Kdo vlastní tohoto Ducha, nevyhnutelně dospěje ke znovuzrození. Kdo ho ještě nevlastní, je právě tak nevyhnutelně zatím ještě cizincem.
157
158
Literatura Mezinárodní školy Zlatého Růžového Kříže Díla vydaná v českém jazyce: Elementární filosofie moderního Růžového Kříže
* Přicházející nový člověk
* Bratrstvo Šambaly
* Prázdný prostor neexistuje
* Mystérium života a smrti
* Duchovní odkaz Jana Amose Komenského
* Gnoze v aktuálním zjevení Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců. Distribuce Kosmas s.r.o. www.kosmas.cz
159
160
