GLOBÁLNÍ CESTOVNÍ RUCH A IMPLIKACE PRO ČESKOU REPUBLIKU 1

GLOBÁLNÍ CESTOVNÍ RUCH A IMPLIKACE PRO ČESKOU REPUBLIKU1 Milan Vošta, Josef Abrhám* Abstract GLOBAL TOURISM AND IMPLICATIONS FOR THE CZECH REPUBLIC Tourism is characterized by constant spatial expansion and diversification. It is one of the fastest growing global economic sectors. Local economic fluctuations undoubtedly have a significant influence on the development of tourism. The aim of this study is to highlight the crucial importance particularly of stimulating and realisation presumptions, which greatly influence the demand for tourist activities on a global scale in recent years with implications for the Czech Republic. The theoretical base of the paper consists of an overview of concepts of market performance, and multi-criteria competitiveness of tourism destinations is introduced here. The analytical part of the study examines major shifts in the distribution of tourism on a global scale and the impact of changing assumptions of development and determinants, such as information technology, transport, political factors, environmental factors, demographic factors and the degree of urbanisation, travel security, as well as a whole range of social and economic impacts. A special emphasis is devoted to the consistence of the tourism industry with economic fluctuations and recessions. Global trends are then applied to the tourism sector in the Czech Republic. Key words: global tourism, competitiveness, international arrivals, diversification, the Czech Republic JEL Classification: L83, M38

Úvod Procesy globalizace, které zásadnČ pĜetváĜejí mezinárodní ekonomické vztahy a postavení národních státĤ, mají výrazné dopady i na svČtový trh cestovního ruchu. Cestovní ruch se vyznaþuje neustálou expanzí a diverziÞ kací. PatĜí mezi nejdynamiþtČji se rozvíjející hospodáĜská odvČtví globálního rozmČru. Významný vliv na vývoj cestovního ruchu mají nepochybnČ i lokální ekonomické výkyvy. Alokace mezinárodního cestovního ruchu se vyznaþuje nerovnomČrností, což souvisí s momentálním stavem, nabídkou a využitím selektivních, lokalizaþních a realizaþních pĜedpokladĤ. Stabilní nárĤst 1

Tato esej byla zpracována v rámci výzkumné þinnosti Fakulty mezinárodních vztahĤ Vysoké školy ekonomické v Praze Þ nancované z institucionalizované podpory rozvoje výzkumných aktivit.

*

Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahĤ (email: [email protected]; [email protected]).

Volume 23 | Number 04 | 2015

ACTA OECONOMICA PRAGENSIA

63

pĜidané hodnoty cestovního ruchu je provázen signiÞ kantními zmČnami v geograÞckém rozmístČní, nákupním chování, technologickém uspoĜádání a dalších formách a strukturách mezinárodního turismu. Cílem pĜedložené studie je poukázat na zásadní význam zejména stimulaþních a realizaþních pĜedpokladĤ, které v posledních letech výraznČ ovlivĖují poptávku po turistických aktivitách v globálním mČĜítku s implikací pro prostĜedí ýeské republiky. Metodologický postup Ĝešení vychází z posouzení faktorĤ konkurenceschopnosti cestovního ruchu a zmČn v regionálním rozložení mezinárodního turismu na základČ lokalizaþní analýzy se zĜetelem na pĜístup geograÞckého determinismu. Teoretickým ukotvením studie je pĜehled konceptĤ tržní výkonnosti a multikriteriální konkurenceschopnosti destinací cestovního ruchu. Analytická þást vychází z geograÞckých pĜedpokladĤ a empirických statistických údajĤ. Jako hlavní datová základna byly využity zdroje SvČtové organizace cestovního ruchu, SvČtového ekonomického fóra a Eurostatu.

1

Faktory mezinárodní konkurenceschopnosti destinace cestovního ruchu

V teoretické rovinČ je v reakci na zmČny postavení a rolí destinací cestovního ruchu v globálním prostĜedí rozvíjen tzv. koncept konkurenceschopnosti destinace cestovního ruchu, který je pĜedmČtem þetných studií, analýz a žebĜíþkĤ mezinárodních institucí. Konkurenceschopnost destinací je zpravidla chápána ve srovnání s dalšími zemČmi. VČtšina odborníkĤ se shoduje na tom, že pĜedpoklady pro dosahování dlouhodobé konkurenceschopnosti a rĤstové výkonnosti destinace cestovního ruchu vycházejí z efektivní kombinace disponibilních vstupĤ (vnitĜních determinant) a globálních faktorĤ (determinant vnČjšího prostĜedí). VnČjší faktory pĤsobí lokálnČ, regionálnČ nebo v celosvČtovém mČĜítku. Mezi takové determinanty globálního prostĜedí lze Ĝadit ekonomický cyklus, politickou nestabilitu, terorismus, váleþné konßikty, vývoj inßace a mČnových kurzĤ, stárnutí populace, pĜírodní katastrofy, zmČny regionální poptávky, digitalizaci a rozvoj mobilních technologií, rozvoj dopravních systémĤ, apod. VnitĜní determinanty konkurenceschopnosti turistické destinace zahrnují ekonomické, politické, kulturní, pĜírodní, infrastrukturní a další faktory. V zásadČ lze identiÞkovat dvČ hlavní skupiny pĜístupĤ k vymezení mezinárodní konkurenceschopnosti sektoru cestovního ruchu. První z nich pĜedstavuje tzv. užší pojetí, kdy destinaci hodnotíme podle její schopnosti udržet a zvyšovat podíly na mezinárodním trhu cestovního ruchu [Goeldner, Brent Ritchie, 2003]. Jako nejþastČji užívané statistické ukazatele k hodnocení mezinárodní konkurenceschopnosti v tomto pojetí lze uvést celkové pĜíjezdy a pĜíjmy z pĜíjezdového cestovního ruchu, pĜíjezdy a pĜíjmy z pĜíjezdového turismu v relativním vyjádĜení na obyvatele, pĜímý podíl cestovního ruchu na hrubém domácím produktu, export služeb cestovního ruchu, poþty pĜenocování ve všech typech ubytovacích zaĜízení, saldo pĜíjezdového a výjezdového cestovního ruchu v relativním vyjádĜení k hrubému domácímu produktu apod. Dané ukazatele uvádí vČtšina národních statistických úĜadĤ i Ĝada profesních organizací v cestovním ruchu. Pro kvalitu mezinárodního srovnání je však dĤležité zajistit srovnatelnost metodik, omezení vlivu mČnových kurzĤ, vývoje cenových hladin a dalších relevantních promČnných. Za nejkomplexnČjší zdroj mezinárodnČ srovnatelných dat je v posledních letech považována databáze SvČtové organizace cestovního ruchu (UNWTO), která je specializovanou agenturou OSN. Údaje jsou publikovány

64



za témČĜ 160 þlenských zemí SvČtové organizace cestovního ruchu. Dále jsou sledovány souhrnné údaje za rozvinuté ekonomiky a rozvíjející se trhy a také za jednotlivé regiony a subregiony. UNWTO používá pro regionální hodnocení cestovního ruchu vlastní klasiÞ kaci pČti hlavních regionĤ, které neodpovídají vždy geograÞckému þlenČní. Region Evropa obsahuje i území bývalého SovČtského svazu, Izrael a Turecko. Region Asie a PaciÞ k zahrnuje i celý tichomoĜský prostor vþetnČ Austrálie a Nového Zélandu. Amerika je þlenČna na þtyĜi subregiony: Severní, StĜední, Jižní Ameriku a Karibik. StĜední východ pĜedstavuje státy severní Afriky a oblast Asie až po Irák. Region Afriky obsahuje všechny africké zemČ s výjimkou tČch, které jsou zaĜazeny do regionu StĜední východ. UNWTO poskytuje krátkodobá, stĜednČdobá a dlouhodobá data o vývoji pĜíjezdového cestovního ruchu, pĜíjmech a výdajích v mezinárodním turismu. Publikuje þtvrtletní data i dlouhodobé þasové Ĝady. KaždoroþnČ jsou aktualizovány žebĜíþky nejvýznamnČjších svČtových trhĤ i pozice jednotlivých regionĤ. Statistická data umožĖují sledovat vývoj v absolutních hodnotách i postavení destinací v mezinárodním komparativním proÞ lu. MezinárodnČ srovnatelné výstupy o tržní konkurenceschopnosti destinací je možné nalézt i v dalších databázích. Údaje o zemích Evropy (EU, EHP a kandidátských státech) lze nalézt v materiálech Eurostatu (Statistického úĜadu Evropské unie). Organizace pro hospodáĜskou spolupráci a rozvoj (OECD) se soustĜećuje pouze na þlenské státy, které jsou tvoĜeny pĜevážnČ vyspČlými ekonomikami. Dané statistiky proto pokrývají pouze omezený vzorek zemí svČta, resp. Evropy. Dopady cestovního ruchu na ekonomické ukazatele (hrubý domácí produkt, zamČstnanost, export služeb, sektorové analýzy) každoroþnČ poskytuje SvČtová rada cestovního ruchu (WTTC), která v rámci svČtového cestovního ruchu reprezentuje soukromý sektor. V tzv. širším pojetí je deÞ nována konkurenceschopnost destinace cestovního ruchu komplexnČji. Konkurenþní výhoda vychází z efektivní kombinace širokého spektra vstupĤ (tzv. multikriteriální analýzy konkurenceschopnosti). Metodologické pĜístupy k multikriteriálnímu hodnocení konkurenceschopnosti ze strany jednotlivých autorĤ a pracovišĢ se dost podstatnČ liší dle preference poþtu a typu zvolených indikátorĤ. Proto bude v následujícím textu zmapován širší vzorek odborných prací, které jsou zamČĜeny na danou problematiku. Hlavní parametry analyzovaných koncepcí ilustruje tabulka 1. V posledních letech si získal vysokou publicitu multikriteriální pĜístup k hodnocení konkurenceschopnosti SvČtového ekonomického fóra, který je sestavován pravidelnČ jednou za dva roky. V letošním roce byla pĜedstavena revidovaná verze tzv. Indexu konkurenceschopnosti cestovního ruchu (TTCI index) SvČtového ekonomického fóra [Blank, Chiesa, 2015], který je zjišĢován na základČ kvantitativních dat ze statistických zdrojĤ a kvalitativních dat z vlastního výzkumného šetĜení. Kvantitativní i kvalitativní data jsou klasiÞ kována na stupnici od 1 do 7 (7 = nejlepší hodnocení) a rozdČlena do þtyĜ dílþích indexĤ a þtrnácti pilíĜĤ. Dílþí index A: PodpĤrné prostĜedí (pilíĜe: podnikatelské prostĜedí, bezpeþnostní situace, zdraví a hygiena, lidské zdroje a trh práce, informaþní a komunikaþní technologie); dílþí index B: Politika v cestovním ruchu a podpĤrné podmínky (preference sektoru cestovního ruchu, mezinárodní otevĜenost, cenová konkurenceschopnost, ekologická udržitelnost); dílþí index C: Infrastruktura (pilíĜe: infrastruktura letecké dopravy, infrastruktura pozemní dopravy, infrastruktura služeb cestovního ruchu); dílþí index D: PĜírodní a kulturní zdroje (pilíĜe: pĜírodní zdroje, kulturní zdroje



65

Tabulka 1 | Preference faktorů vnitřní konkurenceschopnosti destinace dle jednotlivých autorů (institucí) Faktory a výstupy dle jednotlivých autorĤ

Blank, Chiesa Goeldner, Brent [2005], Ritchie SvČtové ekonomické [2003] fórum X

Tržní výsledky

Snieška [2008]

Dwyer, Kim [2003]

Enright, Newton [2005]

X

X

Spokojenost návštČvníkĤ a image destinace

X

Podnikatelské prostĜedí, a tržní otevĜenost

X

Politické, bezpeþnostní a hygienické standardy

X

X

X

X

Technologický rozvoj a infrastruktura

X

X

X

X

Politiky a regulace v cestovním ruchu, dopady turismu

X

Produktivita v sektoru cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojĤ

X

PĜírodní, kulturní zdroje a atraktivity v cestovním ruchu

X

X

X

Ekologická a sociální udržitelnost turismu

X

X

X

Cenová úroveĖ, stabilita mČnového kurzu

X

Hlavní výstupy

Vymezení faktorĤ, stanovení mČĜitelných indikátorĤ, publikování žebĜíþku zemí

X

Dupeyras, Navickas, MacCallum Malakauskaite [2013], [2009] OECD

X

X

X

X

Vymezení Vymezení Vymezení faktorĤ faktorĤ faktorĤ

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Vymezení faktorĤ

Vymezení faktorĤ, stanovení mČĜitelných indikátorĤ

Vymezení faktorĤ, stanovení mČĜitelných indikátorĤ

Zdroj: Blank, Chiesa [2005]; Goeldner, Brent Ritchie [2003]; Snieška [2008]; Dwyer, Kim [2003]; Enright, Newton [2005]; Dupeyras, MacCallum [2013]; Navickas, Malakauskaite [2009]

66



a obchodní cesty). Výhodou tohoto pĜístupu oproti jiným je široký rozsah sledovaných indikátorĤ a zejména pravidelné hodnocení více než 140 zemí dle aplikované metodiky ve vzájemném srovnání. V rámci Organizace pro hospodáĜskou spolupráci a rozvoj byl doporuþen harmonizovaný systém mČĜení konkurenceschopnosti v þlenských zemích OECD. AutoĜi deÞ nují konkurenceschopnost turistické destinace jako schopnost optimalizovat atraktivitu pro rezidenty i nerezidenty, poskytovat kvalitní a inovativní služby v cestovním ruchu a získat pozici na mezinárodním trhu pĜi souþasném zajištČní efektivního a udržitelného využívání zdrojĤ a podpor odvČtví. Rámec konkurenceschopnosti je rozdČlen do jedenácti jádrových indikátorĤ: pĜímého podílu cestovního ruchu na hrubém domácím produktu, pĜíjmĤ z pĜíjezdového cestovního ruchu v relativním vyjádĜení na návštČvníka, poþtu pĜenocování ve všech typech ubytovacích zaĜízení, exportu služeb cestovního ruchu, produktivity práce v sektoru turismu, cenové úrovnČ, vízové politiky, pĜírodních zdrojĤ a biodiverzity, kulturních zdrojĤ, spokojenosti návštČvníkĤ a národní strategie v cestovním ruchu. První þtyĜi jádrové indikátory hodnotí ekonomické a tržní výsledky cestovního ruchu. Dalších sedm ukazatelĤ mČĜí vstupy a potenciální pĜíspČvky konkurenceschopnosti v cestovním ruchu [Dupeyras, MacCallum, 2013]. Další pĜístupy k hodnocení již nejsou tak komplexní. Hlavní determinanty konkurenceschopnosti turismu podle Sniešky [2008] jsou determinanty politické, environmentální, sociální a kulturní. Snieška akcentuje dĤležitost sociální a ekologické udržitelnosti odvČtví, dlouhodobé orientace a budování image turistické destinace. Model konkurenceschopnosti a udržitelného rozvoje turistické destinace (CDS Model), jehož autory jsou Dwyer a Kim [2003], vymezuje tĜi pilíĜe konkurenceschopnosti destinace turismu: základní zdroje a faktory atraktivity turistické destinace (fyzicko-geograÞcké, historické, kulturnČ-spoleþenské a tzv. real-time faktory, které jsou autory deÞ novány jako velké akce s významným dopadem na cestovní ruch), správa turistické destinace (efektivní Ĝízení, standardy kvality, atd.) a trh cestovního ruchu a udržitelnost odvČtví (sezónnost, povČdomí o znaþce, spotĜebitelské preference, sociální a environmentální udržitelnost). Enright a Newton [2005] vymezují dvČ skupiny faktorĤ konkurenceschopnosti: speciÞcké faktory trhu cestovního ruchu (architektura, historie, speciÞ ka místních obyvatel, kulturní zvláštnosti, eventy, muzea a galerie, koncertní sály a divadla, noþní život mČst) a všeobecné faktory podnikatelského prostĜedí (cena a kvaliÞ kace pracovní síly, úroveĖ rozvoje maloobchodu, technologický pokrok, strategie místních Þ rem, politická stabilita, protikorupþní politika, kvalita vzdČlávacího systému, stabilita mČnového kurzu a spotĜebitelských cen). Navickas a Malakauskaite [2009] vymezují taxativnČ osm dílþích indexĤ konkurenceschopnosti: index cenové konkurenceschopnosti, index rozvoje infrastruktury, index environmentálních indikátorĤ, index technologického rozvoje, index lidských zdrojĤ, index tržní otevĜenosti, index turismu a index sociálního rozvoje. PĜi pohledu na vymezení vnitĜních faktorĤ konkurenceschopnosti dle výše uvedených koncepcí je patrné, že se do popĜedí dostávají jak tradiþní pĜedpoklady, tak i moderní nástroje rozvoje sektoru turismu. PČt ze sedmi teoretických pĜístupĤ uvádí mezi faktory konkurenceschopnosti pĜírodní a kulturní zdroje a také udržitelnost rozvoje turistické destinace. ýtyĜi ze sedmi pĜístupĤ potvrzují dĤležitost všech ostatních determinant. Pouze tržní výsledky zahrnují jen tĜi autoĜi. PodpĤrné nástroje rozvoje



67

konkurenceschopnosti jsou považovány za témČĜ stejnČ významné jako atraktivity cestovního ruchu.

2

Změny v rozmístění globálního cestovního ruchu

Ve svČtovém cestovním ruchu nedošlo v posledních dekádách pouze k nárĤstu pĜíjezdĤ a pĜíjmĤ, výrazné zmČny prodČlala i teritoriální a odvČtvová struktura tohoto segmentu svČtového hospodáĜství. Od roku 1950, kdy bylo statisticky zachyceno 25 mil. turistických pĜíjezdĤ, zaznamenává svČtový cestovní ruch až na nČkolik výjimek dynamický rĤst. V roce 2012 pĜekroþily svČtové turistické pĜíjezdy poprvé hranici jedné miliardy a rok 2014 osciloval na 1,133. tis. pĜíjezdech. PĜíjmy z cestovního ruchu vzrostly z 52 mld. USD v roce 1950 na 1,195 bil. USD v roce 2014 [UNWTO, 2015, s. 4]. NárĤst pĜíjezdĤ a pĜíjmĤ v mezinárodním cestovním ruchu byl doprovázen výraznou geograÞckou diverziÞ kací. Stále se objevují nové turistické destinace mimo tradiþní a nejvíce navštČvovaná místa. Cestovní ruch se stal významnou souþástí a þasto i klíþovým segmentem jejich ekonomiky. KromČ toho je i významným determinantem budoucího rozvoje konkrétních oblastí. Klíþovou realizaþní podmínkou pro masový nárĤst cestovních aktivit byl rozvoj dopravy. Zejména rozvoj letecké dopravy, která umožĖuje pĜepravu na dlouhé vzdálenosti, promČnil odvČtví v globální fenomén a fakticky pĜiblížil geograÞcky vzdálené destinace. Cestovní aktivity se tak postupnČ zaþaly rozšiĜovat mimo dominantní vyspČlé zemČ i do zemí rozvojových. Technologický rozvoj tak lze oznaþit za zásadní faktor rozvoje a rozmístČní cestovního ruchu v globálním rozmČru. VČtší zapojení rozvojových zemí do mezinárodního cestovního ruchu zmČnilo celkový poþet zemí, které generují mezinárodní pĜíjezdy. V roce 1950 pĜijímalo 100 % turistĤ pouze 15 zemí, v roce 1999 to bylo 70 zemí a ve stejném roce zaznamenalo 15 nejvíce navštČvovaných zemí pouze ménČ než dvČ tĜetiny svČtových pĜíjezdĤ. Tento fakt ukazuje na slábnoucí pozici tradiþních zemí v souvislosti s rostoucím významem napĜ. asijských státĤ a regionu stĜední a východní Evropy. Hlavní osu rozmístČní mezinárodního cestovního ruchu tvoĜí zdrojové – vČtšinou rozvinuté – zemČ, které díky vysoké úrovni základních pĜedpokladĤ pro rozvoj cestovního ruchu a vysoké životní úrovni dodávají nejvČtší poþet úþastníkĤ cestovního ruchu. SmČry pohybu úþastníkĤ cestovního ruchu, které spojují zdrojové zemČ s cílovými destinacemi, tvoĜí základní schéma mezinárodního cestovního ruchu [Vošta, 2010, s. 107]. Hlavními zdrojovými regiony jsou západní Evropa, Severní Amerika a východní Asie. NejvýznamnČjšími cílovými regiony jsou regiony Evropa (hlavnČ jižní Evropa a StĜedomoĜí, západní Evropa i východní Evropa), Asie a PaciÞ k (zejména severovýchodní Asie) a Amerika (hlavnČ Severní Amerika) [UNWTO, 2014, s. 4]. Významnou zmČnu prodČlala v prĤbČhu 2. poloviny 20. století struktura nejnavštČvovanČjších zemí. V 50. letech byly nejvíce navštČvovány: USA, Kanada, Itálie, Francie a Švýcarsko. V 70. letech se do pČtice nejnavštČvovanČjších zemí dostalo ŠpanČlsko a první desítku tvoĜilo osm evropských státĤ plus USA a Kanada. V 90. letech se mezi zemČ s nejvČtšími pĜíjmy dostala ýína a Mexiko. V roce 2013 se v první desítce na jeden rok objevilo Thajsko. Základním trendem je v tomto ohledu pokles podílu pČti nejnavštČvovanČjších destinací, který od 50. let do souþasnosti poklesl ze 70 % na podíl pĜesahující 30 % [Vošta, 2010, s. 109; UNWTO, 2014, s. 6].

68



Cestovní ruch je v souþasné dobČ výraznČ globalizovaným odvČtvím. Globalizace pĜispČla ke zmČnČ charakteru mezinárodního i domácího cestovního ruchu. Pro Ĝadu zemí a regionĤ pĜedstavuje rozvoj cestovního ruchu Ĝešení jejich ekonomických problémĤ, nezamČstnanosti a dĤsledkĤ nepĜíznivého populaþního vývoje. Vznik nových destinací znamená pro ty tradiþní potýkat se s vČtší konkurencí. VČtší konkurenceschopnost pak mají oblasti vyznaþující se nČjakou jedineþností rozvojových pĜedpokladĤ. Cestovní ruch bude v budoucnu stále více využívat nové informaþní technologie v oblasti nabídky a distribuce produktĤ. Do struktury turismu se výraznČ promítnou preference úþastníkĤ v oblasti komfortu, zrychlení dopravy a nových druhĤ cestovního ruchu spojených s dobrodružstvím, ekologií, lidským zdravím, poznáním a zábavou aj. Dynamický rĤst mezinárodního cestovního ruchu byl v posledních 25 letech narušen pouze v letech 1991, 2001, 2003 a 2009. Je otázkou, zda je cestovní ruch ménČ citlivý na ekonomické zmČny než na zmČny pĜírodního a politického charakteru, které zároveĖ vyvolávají zdravotní a bezpeþnostní rizika. Posledními vážnými událostmi, které ovlivnily výkonnost svČtového cestovního ruchu, byly teroristické útoky v New Yorku (záĜí 2001) a v Madridu (bĜezen 2003), válka v Afghánistánu (2002), válka v Iráku (2004), šíĜení nemoci SARS (2003), epidemie ptaþí chĜipky v Asii (2004), pĜírodní katastrofa zpĤsobená zemČtĜesením a tsunami v jižní a jihovýchodní Asii (2004), události arabského jara (probíhající od roku 2010) a hrozby terorismu, souþasné vlny uprchlíkĤ smČĜující do prostoru Evropské unie, ale také aktuální otázka Ĝecké krize (2015). Uvedené události se promítly do celosvČtové statistiky cestovního ruchu. Jejich vliv na cestovní ruch byl však pĜedevším lokálního charakteru a týkal se zejména postižených oblastí. Obnovení dĤvČry v danou destinaci mĤže být v praxi pomČrnČ rychlé. Záleží ale pĜedevším na rychlosti odstranČní pĜíþin nedĤvČry. DlouhodobČjší recese cestovního ruchu bývá zpravidla zpĤsobena narušením infrastruktury a dalších realizaþních podmínek cestovního ruchu [Vošta, 2010, s. 115, 116]. Provázanost odvČtví cestovního ruchu s ekonomickou stabilitou, potažmo celou svČtovou ekonomikou dokazují dĤsledky významných krizí, které probČhly v posledních desetiletích. Ekonomická recese poþátku 90. let 20. století zpĤsobená válkou v Perském zálivu a mČnovou krizí, která postihla témČĜ celou Evropu procházející právČ složitými politickými zmČnami, se kromČ poklesu HDP z 2,7 % meziroþnČ na -0,6 (1991) odrazila i ve zmČnČ mezinárodního obchodu se službami a v poklesu mezinárodních turistických pĜíjezdĤ. Pokles meziroþního rĤstu cestovního ruchu byl dĤsledkem poþínající krize. V roce 1991 poklesly mezinárodní turistické pĜíjezdy ze 7,2 % na 0,2 % [UNWTO, 2015c]. Finanþní a mČnová krize v jihovýchodní Asii v roce 1997, která zpĤsobila postupné zpomalování exportu zejména malých a dynamicky se rozvíjejících ekonomik a jejich postupnou stagnaci, témČĜ nezasáhla mezinárodní obchod se službami cestovního ruchu. DĤvodem bylo v té dobČ ještČ ne pĜíliš významné postavení státĤ jihovýchodní Asie v mezinárodním turismu. Turistické pĜíjezdy sice zaznamenaly mírný meziroþní pokles ze 4,1 % na 3 % (1998), avšak v následujících letech pokraþoval dynamický rĤst. VýraznČjší kontinuitu mezi vývojem svČtové ekonomiky a cestovním ruchem lze sledovat až v novém tisíciletí. Zpomalení svČtové ekonomiky zpĤsobené celou Ĝadou faktorĤ se promítlo i do zpomalení tempa turistických pĜíjezdĤ. V roce 2001 byl zaznamenán velmi malý pĜírĤstek – pouze 0,2 %. NegativnČ zapĤsobily zejména následující faktory: splasknutí tzv. dot.com bubliny, teroristické útoky 11. záĜí 2001 na New York



69

a rovnČž rozšíĜení nemoci SARS. Uvedené faktory mČly dalekosáhlé dĤsledky ovlivĖující mj. i dĤvČryhodnost urþitých trhĤ a odvČtví. Situace byla komplikována a propojena s významnými bezpeþnostními opatĜeními. Meziroþní pĜíjezdy v následujícím roce 2002 zaznamenaly rĤst, v roce 2003 však došlo k propadu o 0,3 %. Tehdy byl cestovní ruch ovlivnČn dĤsledky války v Iráku a šíĜením nemoci SARS [UNWTO, 2015, s. 3]. NejvýraznČjší vliv na svČtový cestovní ruch mČla hospodáĜská krize, která zaþala v roce 2007 a zasáhla celou svČtovou ekonomiku. Došlo nejen k poklesu svČtového HDP a mezinárodního obchodu se službami, ale také k poklesu pĜíjezdĤ v mezinárodním cestovním ruchu, a to o 4 % [UNWTO, 2015, s. 4]. Tento vývoj potvrzuje komplexní dopady hospodáĜské krize na svČtovou ekonomiku vþetnČ odvČtví cestovního ruchu. Krize se projevila na pĜíjezdech zejména do nejvyspČlejších regionĤ (Evropa -5,1 %, Amerika -4,7 %, StĜední Východ -5,4 %) [UNWTO, 2015, s. 4]. Jak již bylo uvedeno, globální cestovní ruch prochází neustálými zmČnami prostorového uspoĜádání. Vychází z historických souvislostí ovlivnČných celou Ĝadou faktorĤ rozmístČní s tendencemi k neustálým zmČnám. K územní disperzi cestovního ruchu podstatnČ pĜispČl rozvoj letecké dopravy, která postupnČ výraznČ posilovala své postavení v odvČtví až se dostala na první místo ve statisticky evidovaných pĜíjezdech. V souþasné dobČ letecká doprava zajišĢuje 53 % pĜíjezdĤ a nepochybnČ tak ještČ více segment turismu globalizuje. Na druhém místČ se 40 % pĜíjezdĤ zĤstává automobilová doprava, uplatĖující se zejména v regionálním mČĜítku [UNWTO, 2014, s. 4]. Významným momentem, který uvádíme jako jeden ze soudobých faktorĤ pĤsobících na zmČny v cestovním ruchu, je vstup nízkonákladových leteckých spoleþností (LCA – low-cost airlines) na trh letecké dopravy a jejich využití úþastníky turistických aktivit. V období let 2001–2012 vzrostl napĜ. podíl LCA na svČtovém trhu letecké dopravy z necelých deseti procent na souþasnou více než jednu þtvrtinu. Ani v období poslední hospodáĜské krize a v letech následujících se rĤst nízkonákladových leteckých spoleþností na trhu letecké dopravy nezastavil, pĜestože dynamika nebyla tak vysoká. Uvedený jev lze sledovat po celém svČtČ, avšak Evropa si stále udržuje dominantní postavení [ACI, 2015]. Jedním ze základních dlouhodobých trendĤ v rozmístČní cestovního ruchu, který podporuje rozvoj letecké dopravy, je mČnící se pomČr mezi intraregionálním a dálkovým cestovním ruchem, který by se mČl z pomČru 82 : 18 v roce 1995 zmČnit na 76 : 24 v roce 2020 [Vošta, 2010, s. 116]. Segmentem cestovního ruchu, který zaznamenává zásadní zmČny v rozmístČní nejen v posledních letech ale i v celé druhé polovinČ 20. století a celkovČ se vyznaþuje velkou dynamikou, je kongresový cestovní ruch. MICE turismus (Meetings, Incentives, Convention and Exhibitions), jak je mezinárodnČ oznaþován, nabývá stále na ekonomickém významu. V roce 2013 generoval MICE turismus 14 % mezinárodních pĜíjezdĤ [WTO, 2014, s. 5]. Kongresová turistika, která je zároveĖ pĜínosem pro image a prestiž dané destinace a nepochybnČ posiluje její konkurenceschopnost, v minulosti dominovala zejména ve vyspČlých státech a ve mČstech svČtového významu. PostupnČ však dochází k diverziÞkaci i tohoto segmentu turismu, a to v souvislosti s ekonomickým rozvojem dynamických regionĤ (V a JV Asie, zemČ Perského zálivu aj.). Uvedené odvČtví je považováno za formu cestovního ruchu nejodolnČjší vĤþi ekonomickým výkyvĤm. Je generátorem Þ nanþních zdrojĤ a zároveĖ pĜispívá k tvorbČ nových pracovních pĜíležitostí. KromČ pĜímých efektĤ vyvolává i potĜebu dalších doplĖkových služeb, které jsou s poĜádáním kongresĤ spojeny. OdvČtví je velmi stabilní, þímž se liší od bČžného turismu. Potlaþuje sezónnost a pĜispívá

70



k rovnomČrnČjšímu vytížení kapacit [Vošta, 2010, s. 110]. Nízkou citlivost MICE turismu na ekonomické výkyvy dokazuje rozvoj tohoto odvČtví, jehož objem za posledních padesát let výraznČ narostl. Poþet mezinárodních akcí zaĜazených do kongresového turismu a registrovaných organizací ICCA (International Congress and Convetion Association) rostl od 60. let 20. století každoroþnČ o 10 % a podobný vývoj byl zaznamenán i v posledním krizovém a pokrizovém období [ICCA, 2012, s. 12]. MICE turismus zároveĖ patĜí k tČm segmentĤm cestovního ruchu, které dlouhodobČ reagují na ekonomickou dynamiku jednotlivých regionĤ, zaznamenávají lokalizaþní zmČny a pĜesouvají se do rychle se rozvíjejících center. Od 60. let 20. století zde postupnČ oslabuje své dominantní postavení Evropa (pĜes 70 % akcí v 60. letech), pĜesto ale v souþasnosti generuje více než polovinu všech kongresových akcí. NejdynamiþtČjším regionem je Asie vþetnČ StĜedního východu, jejichž podíl narostl z 8 % v 60. letech na souþasných témČĜ 20 %. TĜetí pozici zaujímá s 12% podílem Severní Amerika, avšak pozvolna se na tento region dotahuje pomČrnČ dynamicky se rozvíjející Latinská Amerika s 10% podílem [ICCA, 2012, 14]. TradiþnČ nejvýznamnČjšími zemČmi v kongresovém cestovním ruchu jsou rozvinuté ekonomiky (USA, NČmecko, ŠpanČlsko, Velká Británie, Francie, Itálie). Na sedmém místČ dle množství poĜádaných akcí již Þguruje ýína s 3% podílem, která se do první desítky dostala až po roce 2000. Další rozvojovou zemí v top 10 je Brazílie s 2,8% podílem, která posílila své postavení rovnČž v posledních dvou desetiletích. Mezi „nová“ centra s nejvČtším absolutním nárĤstem turistických akcí, která Þgurují v první desítce nejvýznamnČjších mČst, patĜí Singapur (5. místo na svČtČ), Istanbul (9. místo) a Peking (10. místo) [ICCA, 2012, s. 16, 17]. Souþasný cestovní ruch se vyznaþuje pokraþující expanzí a geograÞckou diverziÞ kací. Turismus patĜí mezi nejdynamiþtČji se rozvíjející ekonomická odvČtví. Již tradiþním znakem je zapojování nových destinací a oslabování dominantní pozice Evropy a dĜíve i regionu Severní Amerika. V roce 2014 se globální turismus podílel na tvorbČ svČtového HDP 9 % a generoval pĜíjmy ve výši 1,245 bil. USD, což pĜedstavovalo 6 % svČtového exportu. Jako významný zamČstnavatel vytváĜí každé 11. pracovní místo [UNWTO, 2015a, s. 5]. Nadále se zvyšuje poþet mezinárodních pĜíjezdĤ, které pĜesahují v souþasné dobČ jednu miliardu. V roce 2014 osciloval poþet pĜíjezdĤ na 1,133 mld., pĜiþemž byl zaznamenán meziroþní pĜírĤstek 4,3 % [UNWTO, 2015a, s. 4]. Zásadní zmČnu v rozmístČní globálního cestovního ruchu, která se promítla do poĜadí regionĤ dle mezinárodních pĜíjezdĤ, bylo možné zaznamenat v roce 2002, kdy se poprvé v historii na druhé místo za Evropu a pĜed Ameriku dostal region Asie a PaciÞ k, když pĜedstihl region Ameriky. V souþasné dobČ patĜí nadále Asie a PaciÞ k (meziroþní pĜírĤstek 2013/14 5,4 %) k velmi dynamickým regionĤm a druhou pozici za postupnČ relativnČ oslabujícím postavením Evropy si upevĖuje. V roce 2014 generoval region Asie PaciÞ k 23,2 % svČtových pĜíjezdĤ, Evropa na prvním místČ však evidovala 51,4 % pĜíjezdĤ. DetailnČjší pĜehled turistických pĜíjezdĤ a meziroþních pĜírĤstkĤ vþetnČ krizového roku 2009 ukazuje tabulka 2.



71

Tabulka 2 | Mezinárodní příjezdy v roce 2014 a meziroční změny 2009 a 2014 Region

pĜíjezdy v mil.

pĜíjezdy v %

zmČna 2009 v %

zmČna 2014 v %

SvČt

1,133

100

-4,0

4,3

Evropa

581,7

51,4

-5,1

2,7

Asie a PaciÞk

263,3

23,2

-1,6

5,4

Amerika

180,9

16,0

-4,7

8,0

Afrika

55,7

4,9

2,5

2,4

StĜední východ

51,1

4,5

-5,4

5,4

Zdroj: UNWTO (2015a)

PodobnČ lze sledovat diverziÞ kaci cestovního ruchu i na úrovni jednotlivých zemí, kdy se za posledních padesát let výraznČ zmČnila skladba pĜíjezdových destinací a zároveĖ poklesla dominance nejnavštČvovanČjších zemí. Výhradní pozice rozvinutých ekonomik byla narušena postupným prosazováním se rozvojových státĤ a souþasné rozmístČní globálního cestovního ruchu ukazuje velmi významné postavení ýíny, která postupnČ pronikla mezi zemČ s nejvČtšími pĜíjezdy a v roce 2014 již obsadila 4. místo. ZároveĖ se stala zemí, která generuje po USA a ŠpanČlsku 3. nejvČtší pĜíjmy z cestovního ruchu a pĜekonala tak v roce 2014 Francii. ýínu nelze opomenout ani jako zdrojovou zemi. V souþasné dobČ má nejvČtší výdaje na cestovní ruch na svČtČ a postupnČ pĜekonala USA i tradiþní NČmecko. Postupující diverziÞ kaci lze dále sledovat ve vzorku top 10 zemí s nejvČtšími pĜíjezdy, kde se nacházejí mimo nejrozvinutČjší ekonomiky také Turecko (6. místo), Rusko (9. místo) a Mexiko (10. místo) [UNWTO, 2014, s. 6]. Tabulka 3 | Mezinárodní příjezdy v roce 2014 PoĜadí

stát

pĜíjezdy v mil.

zmČna 2013/14 v %

1.

Francie

83.7

0,1

2.

USA

74,8

6,8

3.

ŠpanČlsko

65,0

7,1

4.

ýína

55,6

-0,1

5.

Itálie

48,6

1,8

6.

Turecko

39,8

5,3

7.

NČmecko

33,0

4,6

8.

Velká Británie

32,6

5,0

9.

Rusko

29,8

5,3

10.

Mexiko

29,1

20,5

Zdroj: UNWTO (2015)

72



3

Česká republika jako destinace na mezinárodním trhu cestovního ruchu

ýeská republika se od 90. let minulého století plnohodnotnČ zaþlenila do svČtového trhu cestovního ruchu, což bylo spojeno, zejména v prvním desetiletí, s intenzivním nárĤstem pĜíjezdového i výjezdového turismu. Mezinárodní cestovní ruch se dlouhodobČ projevuje pozitivnČ v bilanci služeb a ovlivĖuje tak kladnČ i saldo bČžného úþtu platební bilance ýeské republiky. Kladný rozdíl mezi pĜíjmy z pĜíjezdového cestovního ruchu a výdaji na výjezdový turismus, který je charakteristický pro dvČ tĜetiny zemí Evropské unie, se však postupnČ snižuje (zhruba o tĜetinu za posledních sedm let). PĜíþiny lze hledat pĜedevším ve zvyšování výdajĤ þeských rezidentĤ v zahraniþí a þásteþnČ také v dopadech svČtové Þ nanþní a dluhové krize, která se projevila více na pasivní stranČ cestovního ruchu [Kamenický, Kuþera, 2014]. Turistickou destinaci ýeská republika lze vymezit jako malý, resp. stĜednČ malý trh v evropském kontextu. Podíl ýeské republiky na celosvČtových pĜíjezdech a pĜíjmech z cestovního ruchu netvoĜí ani 1 %. Podíl ýeské republiky na turistických pĜíjezdech v rámci regionu Evropa þiní 2 %, což odpovídá zhruba Švédsku nebo Švýcarsku. Jedná-li se o pĜíjmy z cestovního ruchu, je postavení ýeské republiky ještČ ménČ významné (1,3% podíl na celkových pĜíjmech z turismu v regionu Evropy v roce 2014). Dosažená hodnota pĜíjmĤ z pĜíjezdového turismu je srovnatelná s Maćarskem nebo Norskem. Podíl pĜíjezdového cestovního ruchu ýeské republiky na svČtovém i evropském trhu se navíc v období 2010–2014 mírnČ snižoval [UNWTO, 2015b]. Uvedené absolutní hodnoty statistických indikátorĤ jsou negativnČ ovlivnČny pomČrnČ malým rozmČrem hospodáĜství ýeské republiky a nízkým poþtem obyvatel v celosvČtovém srovnání. V relativním vyjádĜení k HDP je pozice ýeské republiky pĜíznivČjší. PomČr pĜíjmĤ z pĜíjezdového cestovního ruchu k hrubému domácímu produktu se pohybuje okolo 3,5 %. Dle dostupných údajĤ z roku 2013 to Ĝadilo ýeskou republiku na tĜinácté místo z osmadvaceti zemí Evropské unie. Zaostávala tak výraznČ za malými jihoevropskými státy, kde pĜíliv pĜíjmĤ z cestovního ruchu dosahuje dvouciferného pomČru k hrubému domácímu produktu (Chorvatsko 16,7 %, Malta 14,5 % a Kypr 13,2 %). Naproti tomu, ale v Rumunsku vykazují pĜíjmy z cestovního ruchu témČĜ zanedbatelných 0,8 % hrubého domácího produktu. V NČmecku, Finsku nebo ve Velké Británii se pohybují mezi 1 a 2 % HDP [Eurostat, 2013]. Posuny v rozmístČní hlavních trhĤ svČtového cestovního ruchu se logicky promítají i do struktury pĜíjezdového turismu ýeské republiky. S ohledem na geograÞckou polohu ýeské republiky zaujímala po celé sledované období (2004–2013) rozhodující podíl mezi zdrojovými kontinenty Evropa. Je vysoce pravdČpodobné, že tento stav potrvá, pĜestože se podíl pĜíjezdĤ z evropských zemí snižuje (z 87 % v roce 2004 na 79 % v roce 2014). Ve stejném období byl zaznamenán nárĤst poþtu turistĤ z regionĤ Asie a Ameriky. Asie vykazuje již témČĜ deset let druhý nejvyšší podíl z pohledu kontinentĤ. TĜetí místo zaujímá Amerika. Zdrojové kontinenty Austrálie a Oceánie a Afrika nemají pro pĜíjezdový cestovní ruch ýeské republiky podstatný význam. Pro sledování vývoje cestovního ruchu je podstatnČjší konkrétní vyjádĜení pĜíjezdĤ podle jednotlivých zemí, které za období 2004–2015 zobrazuje tabulka 4. Rok 2015 je však sledován omezenČ pouze na základČ aktuálnČ dostupných statistických dat za 1. þtvrtletí. Z tabulky 4 je možné zjistit, že dlouhodobČ nejvyššího poþtu pĜenocování v þeských hromadných ubytovacích zaĜízeních dosahují turisté z NČmecka a dalších evropských zemí. Logicky vysoko v žebĜíþku



73

ubytovaných hostĤ se po celé sledované období nacházejí turisté ze sousedních zemí (Slovensko a Polsko). Hlavní zmČny ve struktuĜe pĜíjezdového cestovního ruchu v období 2004–2013 souvisejí s rostoucím podílem rozvíjejících se trhĤ (Rusko, ýína a Jižní Korea), které tČží z poklesu tradiþních destinací (Nizozemsko, Dánsko, Itálie nebo Velké Británie). V uplynulé dekádČ se Rusko stalo druhým nejvýznamnČjším zdrojovým trhem po NČmecku. MČĜíme-li pĜíjmy z cestovního ruchu, Rusko je dokonce nejvýznamnČjším trhem, protože doba pobytu ruských turistĤ i jejich výdaje jsou nadprĤmČrné. Podíly ýíny a Jižní Koreje nejsou zdaleka tak významné, ale obČ zemČ již lze nalézt v první patnáctce pĜíjezdových trhĤ a jejich podíly se každoroþnČ zvyšují. Je pravdČpodobné, že zavedení pĜímého leteckého spojení Praha–Peking by v tomto ohledu mČlo pozitivnČ ovlivnit vývoj poþtu turistĤ z ýíny. Analogicky v pĜípadČ Jižní Koreje znamenalo spuštČní pĜímého leteckého spojení nárĤst pĜíjezdového turismu zhruba o tĜicet procent. Jako klíþový faktor pro rozvoj pĜíjezdového cestovního ruchu z rozvíjejících se zemí dlouhodobČ pĤsobí vízová agenda ze strany ýeské republiky. Urychlení a zjednodušení vízového procesu by v souþasné dobČ zcela jistČ pozitivnČ stimulovalo zájem o pĜíjezdy do ýeské republiky. Rozvíjející se zemČ nelze tedy z þeské perspektivy vnímat ani tak jako konkurenci, ale spíše jako pomČrnČ rozsáhlý zdroj nových turistĤ s relativnČ vysokými výdaji, který je þím dál více akcentován v zamČĜení managementu a hlavnČ marketingu cestovního ruchu v ýeské republice [Abrhám, Horváthová, 2010]. Tabulka 4 | Vývoj počtu hostů v hromadných ubytovacích zařízeních (HUZ) v ČR v období 2004–2015 Rok PoĜadí

2004 ZemČ s nejvyšším poþtem pĜenocování v HUZ ýR

2015 – 1. þtvrtletí

2013 ZemČ s nejvyšším poþtem pĜenocování v HUZ ýR

ZemČ s nejvyšším poþtem pĜenocování v HUZ ýR

Podíl na celkovém poþtu pĜenocování v HUZ, v %

Podíl na celkovém poþtu pĜenocování v HUZ, v %

1.

NČmecko

NČmecko

18,9

NČmecko

26,4

2.

Velká Británie

Rusko

10,2

Rusko

11,4

3.

Itálie

Slovensko

5,8

Polsko

6,2

4.

USA

Polsko

5,4

Itálie

6,1

5.

Nizozemsko

USA

5,3

Slovensko

5,1

6.

Polsko

Velká Británie

4,8

Velká Británie

4,9

7.

Slovensko

Itálie

4,5

USA

2,9

8.

Francie

Francie

3,7

Francie

2,8

9.

ŠpanČlsko

Rakousko

2,9

Nizozemsko

2,7

10.

Rusko

Nizozemsko

2,5

Rakousko

2,2

11.

Rakousko

ŠpanČlsko

2,4

Ukrajina

1,8

12.

Japonsko

ýína

2,2

Jižní Korea

1,6

13.

Dánsko

Jižní Korea

2,0

Izrael

1,6

14.

Maćarsko

Ukrajina

1,8

ŠpanČlsko

1,6

15.

Švédsko

Japonsko

1,8

ýína

1,1

Zdroj: Český statistický úřad a vlastní propočty

74



Význam nových trhĤ však nelze pĜeceĖovat, a to z dĤvodu jejich geograÞcké vzdálenosti a nižšího stupnČ stability. Na pĜíkladu souþasné rusko-ukrajinské krize lze vidČt, že se jedná o ménČ stabilní trhy, na které mohou pĤsobit politické, ekonomické a další vlivy. NávštČvnost ruských turistĤ v þeských hromadných ubytovacích zaĜízeních (HUZ) až do 1. þtvrtletí roku 2014 stabilnČ rostla, pak zaþala pomČrnČ razantnČ klesat. V prvním þtvrtletí roku 2015 byl ve srovnání se stejným obdobím pĜedchozího roku zaznamenán rekordní pokles o témČĜ 50 %. Tento pokles byl naštČstí kompenzován nárĤsty z ýíny, Jižní Koreje a pĜedevším z tradiþních trhĤ (NČmecka, Slovenska, Polska, USA, atd.), tudíž se neprojevil negativnČ v celkové bilanci pĜíjezdového cestovního ruchu ýeské republiky za první þtvrtletí 2015. Sousední zemČ (NČmecko, Polsko, Slovensko) je nutné chápat jako mimoĜádnČ dĤležité pro pĜíjezdový cestovní ruch ýeské republiky i z toho dĤvodu, že jejich rezidenti smČĜují vedle Prahy i do ostatních regionĤ, což není pro pĜíjezdový turismus typické. Zhruba dvČ tĜetiny zahraniþních turistĤ smČĜují do ubytovacích zaĜízení v regionu Prahy a ostatní þásti ýeské republiky opomíjejí. JeštČ nižší podíly destinace ýeské republiky na evropském trhu naznaþují statistiky výjezdového cestovního ruchu, a to jak v absolutním, tak i v relativním vyjádĜení. Dle podílu výdajĤ na cestovní ruch k hrubému domácímu produktu zaujímala v roce 2013 ýeská republika 14. místo v rámci þlenské základny Evropské unie a podle poþtu pĜenocování v zahraniþní pĜepoþteném na jednoho obyvatele až 17. místo. Výjezdovému cestovnímu ruchu v rámci Evropské unie dominují v absolutních poþtech i dle výdajĤ rezidenti NČmecka a Velké Británie. V relativním vyjádĜení na obyvatele strávili v roce 2013 nejvíce nocí v zahraniþí obyvatelé menších zemí Evropské unie – Lucemburska, Kypru a Irska [Eurostat, 2013]. Jak již bylo uvedeno výše, konkurenceschopnost destinace cestovního ruchu lze posuzovat nejen na základČ tržních výsledkĤ, ale i dle pĜedpokladĤ, vnitĜních faktorĤ konkurenceschopnosti a perspektiv udržitelnosti výkonnosti turistické destinace. Takový pohled na destinaci ýeské republiky lze nalézt v mezinárodním multifaktorovém srovnání SvČtového ekonomického fóra. Z výsledkĤ aktuálnČ publikované roþenky z roku 2015 lze zjistit, že ýeská republika zaujímá 37. pĜíþku v komparativním proÞlu 141 hodnocených zemí svČta. Mezi evropskými státy to znamená prĤmČrnou 21. pozici zhruba srovnatelnou s Estonskem, Slovinskem þi Maltou. Z podrobnČjší analýzy jednotlivých faktorĤ vyplývá, že z celkového poþtu þtrnácti sledovaných pilíĜĤ konkurenceschopnosti (skupin indikátorĤ) získala ýeská republika výhodné postavení ve skupinách zdraví a hygiena, mezinárodní otevĜenost, ekologická udržitelnost a infrastruktura pozemní dopravy. ObzvláštČ nízké postavení ýeské republiky v mezinárodní konkurenci je zĜetelné ve vyhodnocení podnikatelského prostĜedí, upĜednostĖování odvČtví cestovního ruchu, cenové konkurenceschopnosti (cenách pohonných hmot, letištních poplatcích a hotelovém indexu) a pĜírodních zdrojĤ. Z komparace výsledkĤ ýeské republiky v roþence konkurenceschopnosti sektoru cestovního ruchu mezi roky 2013 a 2015 lze vysledovat snižování konkurenþní pozice v celosvČtovém mČĜítku (pokles z 31. pĜíþky v letech 2011 a 2013 na aktuální 37. v roce 2015). DĤvodem zhoršení je zejména zavedení nové metodiky hodnocení konkurenceschopnosti. Výsledek ýeské republiky byl negativnČ ovlivnČn zejména zaĜazením nového faktoru podnikatelského prostĜedí a také zmČnou vah dílþích indexĤ a skupin faktorĤ (pilíĜĤ) v rámci indexĤ. Zvýšila se totiž významnost kulturních a pĜírodních zdrojĤ jako samostatného dílþího indexu. Destinace ýeské republiky nedisponuje mezinárodnČ



75

srovnatelnými pĜedpoklady z hlediska pĜírodních zdrojĤ. V rámci evropského regionu konkurenþní pozice ýeské republiky stagnuje. PrĤmČr zemí Evropy a Kavkazu (vymezení regionu Evropy dle metodiky SvČtového ekonomického fóra zahrnuje i nČkteré zemČ bývalého SovČtského svazu) pĜevyšuje ýeská republika ve skupinách zdraví a hygieny, informaþních a komunikaþních technologií, mezinárodní otevĜenosti, cenové konkurenceschopnosti, ekologické udržitelnosti, infrastruktury pozemní dopravy a infrastruktury turistických služeb. PodprĤmČrné hodnoty byly zaznamenány ve vyhodnocení lidských zdrojĤ a trhu práce, kulturních a pĜírodních zdrojĤ a podnikatelského prostĜedí.

Závěr Dynamický rozvoj cestovního ruchu v posledních desetiletích a pĜedpokládaný výhled vývoje odvČtví do dalších let naznaþují, že v budoucnu dojde ke zmČnám ve struktuĜe cestovního ruchu z hlediska zamČĜení, intenzity, délky cest, ale také ke zmČnČ hlavního schématu mezinárodního turismu. Zmenší se disparity v územní struktuĜe mezinárodního cestovního ruchu. Bude docházet k dalšímu oslabování pozice tradiþních makroregionĤ ve prospČch nových a ménČ navštČvovaných oblastí (Jižní Amerika, Blízký východ). VČtší disperze cestovního ruchu je ovlivĖována stabilitou ekonomického a politického prostĜedí i v odlehlých destinacích. V pĜípadČ pĜevažujícího vlivu ekonomických faktorĤ lze konstatovat zásadní vliv na ekonomické indikátory (HDP, mezinárodní obchod, turistické pĜíjezdy), jejichž vývoj je velmi podobný. ZároveĖ však lze uvést faktor geograÞcké polohy a prostorový rozmČr hospodáĜské krize. Pokud krize zasahuje významné turistické oblasti, mohou její dopady pĜekonávat lokální rozmČr a rozšíĜit se i na svČtové ukazatele cestovního ruchu. V pĜípadČ pĜevažujícího vlivu politických faktorĤ lze vysledovat vliv zejména na strukturu cestovního ruchu. Podstatnou roli pro vČtší mobilitu turistĤ mají faktory rĤstu životní úrovnČ, rozvoj letecké dopravy, vznik nových leteckých linek a rozšíĜení pĤsobnosti nízkonákladových leteckých spoleþností. Velkou roli sehrává rovnČž rušení bariér pohybu osob jako vízová povinnost a zavedení volného pohybu osob a spoleþné mČny v EU. Oþekává se nárĤst cestovního ruchu mezi jednotlivými kontinenty na úkor intraregionálního cestovního ruchu. RĤst mezinárodního cestovního ruchu byl v posledních desetiletích narušen pouze nČkolikrát, a to rĤznorodými faktory. Nelze konstatovat, že je turismus ménČ citlivý na ekonomické zmČny než na zmČny pĜírodního a politického charakteru, které zároveĖ vyvolávají zdravotní a bezpeþnostní rizika. Jejich dĤsledky mČly nejvíce lokální charakter. Obnovení dĤvČry v destinaci je závislé pĜedevším na rychlosti odstranČní pĜíþin, avšak dlouhodobČjší recese v cestovním ruchu bývá zpravidla zpĤsobena narušením infrastruktury a dalších realizaþních podmínek. DĤsledky globálních faktorĤ lze sledovat i na vývoji cestovního ruchu v ýeské republice. Posuny v rozmístČní hlavních trhĤ svČtového cestovního ruchu se logicky promítají do struktury pĜíjezdového cestovního ruchu, kde lze v poslední dekádČ sledovat významný nárĤst významu nových zdrojových zemí jako jsou Rusko, ýína a Jižní Korea. Význam nČkterých nových trhĤ nelze pĜeceĖovat z dĤvodu geograÞcké vzdálenosti a nižšího stupnČ stability. Na pĜíkladu souþasné rusko-ukrajinské krize lze vidČt, že se jedná o ménČ stabilní zdrojovou zemi, na kterou mohou pĤsobit vnitropolitické, ekonomické a další vlivy.

76



Literatura: ABRHÁM, J., HORVÁTHOVÁ, Z., 2010. Labour market and social cohesion within the European Union. Politické vedy, č. 4, s. 118–129. ISSN 1335-2741. ACI, 2015. Stroud, D. Low Cost Carrier – Boon or Bane? [online]. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://www. aci.aero/Media/aci/file/2011%20Events/WAGA2011/presentations/David_Stroud_UBM.pdf. BLANK, J., CHIESA, L., 2015. The Travel & Tourism Competitiveness Report 2015. Geneve: World Economic Forum. ISBN 978-92-95044-40-1. DUPEYRAS, A., MACCALUMM, N., 2013. Indicators for Measuring Competitiveness in Tourism [OECD Tourism Papers 2013/02, online]. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://www.oecd.org/cfe/ tourism/Indicators%20for%20Measuring%20Competitiveness%20in%20Tourism.pdf. DWYER, L., KIM, C., 2003. Destination Competitiveness: A model and Indicators. Current Issues in Tourism. Current Issues in Tourism. Issue 5, s. 369–414, ISSN 1368-3500. ENRIGHT, M.; NEWTON, J., 2005. Determinants of tourism destination competitiveness in Asia Pacific: Comprehensiveness and Universality. Journal of Travel Research. Issue 4, s. 339–350, ISSN 0047-2875. EUROSTAT, 2013. Tourism Sattelite Accounts in Europe [online]. Luxembourg: Publications Office of the European Union. ISBN 978-92-79-33271-5. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http:// ec.europa.eu/eurostat/documents/3888793/5856233/KS-TC-13-006-EN.PDF. GOELDNER, C. R.; BRENT RITCHIE, J. R., 2003. Tourism: Principles, Practices, Philosophies (9th ed.). New York: Wiley. ISBN 0-471-40061-0. ICCA, 2012. A Modern History of International Association Meetings 1963–2012 [online]. Amsterdam: ICCA. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://www.iccaworld.com/cdps/cditem.cfm?nid=5180. KAMENICKÝ, J.; KUČERA, L., 2014. Vybrané aspekty cestovního ruchu České republiky [online]. Praha: Český statistický úřad. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/ cri/vybrane-aspekty-cestovniho-ruchu-ceske-republiky-1993-2014-qrlu8f4b5j. NAVICKAS, V.; MALAKAUSKAITE, A., 2013. Efficiency of Event Usage for the Increase in Competitiveness of Companies. Engineering. Economics. Issue, 2, s. 37–44. ISSN 1392-2785. SNIEŠKA, V., 2008. Research into International Competitiveness in 2000–2008. Engineering economics. Issue 4, 29–41. ISSN 1392-2785. UNWTO, 2004. Tourism Highlights 2004 [online]. Madrid: UNWTO.[cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://web.efzg.hr/dok/TUR/okesar//UNWTO%20-%20Tourism%20Highlights%202004.pdf. UNWTO, 2014. Tourism Highlights 2014 [online]. Madrid: UNWTO. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://www.e-unwto.org/doi/pdf/10.18111/9789284416226. UNWTO, 2015. Tourism and World Economy 2015 [online]. Madrid: UNWTO. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://www.unwto.org/facts/eng/economy.htm. UNWTO, 2015a. World Tourism Barometr 2015 [online]. Madrid: UNWTO. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://dtxtq4w60xqpw.cloudfront.net/sites/all/files/pdf/unwto_barom15_03_ june_excerpt_.pdf. UNWTO, 2015b. Tourism Highlights 2015 [online]. Madrid: UNWTO. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://www.e-unwto.org/doi/pdf/10.18111/9789284416899. UNWTO, 2015c. Facts and Figures, Tourism and World Economy 2015 [online]. Madrid: UNWTO. [cit. 22. 7. 2015]. Dostupné z: http://www.unwto.org/facts/eng/economy.htm. VOŠTA, M., 2010. Změny v rozmístění světového hospodářství. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1668-4.



77

GLOBÁLNÍ CESTOVNÍ RUCH A IMPLIKACE PRO ČESKOU REPUBLIKU 1

Recommend Documents