GIT1 Slinné žlázy a pankreas Játra a žlučník Preparáty: B6-9, B18-20 Určeno výhradně pro přípravu studentů 1.lékařské fakulty UK v Praze
Ústav histologie a embryologie Doc. MUDr. Zuzana Jirsová, CSc.
Předmět: Praktická mikroskopie – B02242 3. praktické cvičení
VELKÉ SLINNÉ ŽLÁZY – párové žlázy, obalené vazivovým pouzdrem - septa člení žlázu v lalůčky. Hlavní vývod/vývody ústí do dutiny ústní Glandula parotis – čistě serosní žláza Glandula submandibularis – smíšená seromucinosní žláza, převážně serosní Glandula sublingualis – smíšená seromucinosní žláza převážně mucinosní (zvl. zadní část žlázy) Malé slinné žlázy jsou uložené v submukose Glandulae labiales, buccales a retromolares jsou smíšené Glandulae palatinae jsou čistě mucinosní Jazykové žlázy: glandula apicis linguae - smíšená, seromucinosní Ebnerovy žlázy - čistě serosní Weberovy žlázy - čistě mucinosní
Velké slinné žlázy Sekreční část serosní alveolus/acinus, mucinosní tubulus, serosní lunuly
Vývody Vsunuté vývody vycházejí ze serosních alveolů, jsou vystlané nízkým kubickým epitelem. Buňky vykazují karboanhydrázovou aktivitu, produkují HCO3- do lumina vývodu a z lumina vývodu transportují Cl- do buňky (odtud do krve) Žíhané vývody (uložené mezi vsunutými vývody a větším intralobulárním vývodem) jsou vystlané jednovrstevným nízkým cylindrickým epitelem. Eosinofilní bazální žíhání epitelu vývodů je podmíněno hlubokými invaginacemi bazální plasmalemy do cytoplasmy, která obsahuje tyčinkovité mitochondrie (produkce ATP). Na+/K+ ATP-asa v plasmalemě invaginací slouží k získávání energie pro činnost pumpy, která zajišťuje zpětné vstřebávání Na+ a Cl- do krve a zabraňuje ztrátám Na+. Protože epitel je nepropustný pro vodu, primární isotonická slina se mění na hypotonickou sekundární slinu.
Glandula submandibularis, schéma sekrečních struktur a vývodů lalůčku myoepitelové buňky
Juquera´s Basic Histology, A. Mescher, 2010
serosní alveolus
serosní lunula
(fialově)
vsunutý vývod (bleděmodrá)
mucinosní tubulus (žlutě)
terminální (tmelové) lišty = těsná buněčná spojení
žíhaný vývod (zeleně)
bazální membrána
Interlobulární vývody jsou uloženy v interlobulárním vazivu, mají široké lumen a jsou vystlané dvou- až víceřadým cylindrickým epitelem. Velké interlobulární vývody mohou být vystlané vrstevnatým cylindrickým epitelem.
Hlavní vývod – je vystlán vrstevnatým cylindrickým epitelem, který přechází v blízkosti vyústění v epitel vrstevnatý dlaždicový.
Sliny – zvlhčovací a lubrikační funkce; rozpouštějí chemické látky, které stimulují smyslové buňky chuťových pohárků; trávení sacharidů (α-amylasa), v menší míře lipidů (jazyková lipasa), pufrovací funkce, regulace bakteriální flory dutiny ústní. Složení: voda, ionty (Na+, K+, Cl-, HCO3-), enzymy (slinná amyláza, jazyková lipáza), mucin, obranné látky: lysozym (narušuje bakteriální stěnu, baktericidní účin), IgA a laktoferrin (váže Fe a má bakteriostatický efekt), proteiny bohaté na prolin – chrání sklovinu a vážou toxické taniny
MYOEPITELOVÉ BUŇKY (šipky) jsou kontraktilní epitelové buňky, jsou uloženy mezi bazální plasmalemou sekreční buňky (nebo epitelové buňky vývodu) a bazální membránou. V cytoplasmě obsahují aktinová a myosinová myofilamenta. Imunocytochemický průkaz svalového aktinu v gl. submandibularis Mikrofotografie: Wheater´s Funct. Histology, 2004
vývod SA
MT
SA = serosní alveolus, MT = mucinosní tubulus
B6: GL. PAROTIS (HE, trichromy) Lalůček: serosní alveolus (acinus), ojedinělé mucinosní tubuly vsunutý vývod (mucinogenní transformace) žíhaný vývod adipocyty Interlobulární vazivo (ŘKV): interlobulární vývod cévy - arterie, vény nervy Složená alveolární čistě serosní žláza Řídký sekret - voda, ionty, amyláza, lysozym, laktoferrin, IgA
B6 Glandula parotis – serosní alveoly (S), vsunuté (šipky) a žíhané vývody (Ž)
nerv
A
Ž
S S
a
Ž A
Ž
A
V
Ž
a = arterie, A = adipocyty
Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM
B6
Vsunutý vývod (x)
Žíhaný vývod (šipky = bazální žíhání)
x
Serosní buňky: granula
jádro, bazofilní cytoplasma,
kapilára
Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM
B7 GL. SUBMANDIBULARIS (HE, alciánová modř+jádrová červeň)
Lalůček Sekreční útvary: převaha serosních alveolů mucinosní tubuly, serosní lunuly Vývody: vsunutý vývod žíhaný vývod Adipocyty, malé cévy, kapiláry Interlobulární vazivo (ŘKV): interlobulární vývod cévy – arterie a vény, nervy Složená seromucinosní žláza s převahou serosní Řídký sekret - voda, ionty, amyláza, lysozym, laktoferrin, IgA, hlen
B7 Gl. submandibularis
Ross, Pawlina, Hist., 2006
v
Žíhaný vývod, E = kapiláry, T = mucinosní tubulus, A = serosní alveolus, D = serosní lunula, v = vena
B7 GLANDULA SUBMANDIBULARIS, HE
Mikrofotografie: Ross, Pawlina, Histology, 2006
D D A
A
interlobulární vývod Serosní lunula
mucinosní tubulus
D = větší intralobulární vývod A = arterie
žíhaný vývod
B8 GL. SUBLINGUALIS HE, alciánová modř + jádrová červeň
Lalůček Sekreční útvary: převaha mucinosních tubulů s nebo bez serosních lunul, málo serosních alveolů (spíše přední část žlázy) Vývody: málo vsunutých a žíhaných vývodů, převaha intralobulárních vývodů je vystlána krycím epitelem (jednovrstevný kubický až cylindrický) Adipocyty, malé cévy, kapiláry Interlobulární vazivo (ŘKV): interlobulární vývod cévy – arterie a vény, nervy Složená seromucinosní žláza, s převahou mucinosní, produkuje hlavně hlen
B8 GLANDULA SUBLINGUALIS, HE intralobulární vývod
Mikrofotografie: Juquera´s Basic Histology, A. Mescher, 2010
interlobulární vývod (vpravo: ducts)
mucinosní tubuly
lymfocyty
Inset: mucinosní tubulus; *serosní lunuly
interlobulární vazivo
GL.SUBLINGUALIS (iD=interlobulární v., N=nerv, D=intralobulární v., M=mucinosní tubulus, šipky = serosní lunuly)
HE
A
D
M
N
iD M
iD M
V adipocyty
AZAN
PAS r.
Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM
JÁTRA Orgán složený převážně z trámčitého epitelu a velmi malého množství vaziva. Hepatocyty tvoří ploché anastomosující trámce (ploténky), mezi kterými probíhají krevní sinusoidy. Jaterní sinusoidy mají nesouvislou výstelku, endotelové buňky obsahují fenestrace, které usnadňují výměnu látek mezi hepatocyty a krví. Ve stěně sinusoid se vyskytují Kupfferovy buňky (MFS). Perisinusoidový prostor (Disseho) je prostor mezi endotelem a hepatocyty, vyskytují se zde Itovy buňky. Jaterní lalůčky: lobulus v. centralis portální lalůček jaterní acinus Portobiliární prostory (řídké kolagenní vazivo) obsahují cévy a žlučovody - portální trias: v. interlobularis (větev v. portae) a. interlobularis (větev a.hepaticae) ductus bilifer interlobularis
JÁTRA JATERNÍ LALŮČEK (lobulus v. centralis) jaterní sinusoida v. centralis
hepatocyty
žlučové kapiláry Kupfferova buňka, MFS ¨
v. centralis
jaterní sinusoida hepatocyt
žlučová kapilára
Ž V A
Ž jaterní sinusoida hepatocyty
V A
Portální trias (portobiliární prostor – řídké kolagenní vazivo): V = v. interlobularis, větev v. portae; A = a. interlobularis, větev a. hepaticae, Ž = interlobulární žlučovod Schémata a mikrofotografie: Junqueira´s Basic Histology, A. Mescher, 2010
Koncepce strukturně-funkční organizace jaterního parenchymu Klasický jaterní lalůček
Portální lalůček
Jaterní acinus
lobulus v. centralis uspořádání hepatocytů ve směru toku krve umožňuje výměnu látek mezi krví a hepatocyty
oblast parenchymu, ze které se odvádí žluč do společného interlobulárního žlučovodu
hepatocyty dostávají krev s různým gradientem kyslíku a živin vyšší metabolická aktivita priportálních hepatocytů, nízká pericentrálních buněk
a. interlobularis interlobulární žlučovod
v. centralis zóna III O2 zóna II zóna I O2
v. interlobularis v. centralis
Schéma: Junqueira´s Basic Histology, A. Mescher, 2010
SCHÉMA TOKU KRVE A ŽLUČI V JATERNÍM LALŮČKU Schéma převzato z Wikipedie:601px-Hepatic_structure2_svg-1
v. interlobularis
Portobiliární prostor
interlobulární žlučovod žlučová kapilára
Kupfferova buňka
lumen jaterní sinusoidy
Vena centralis
a. interlobularis
perisinusoidový prostor
Itova buňka
hepatocyt
Do jaterních sinusoid proudí krev bohatá na živiny z v. interlobularis a okysličená krev z a. inerlobularis. Jaterní sinusoidy obsahují ve výstelce Kupfferovy buňky (buňky MFS; z krve fagocytují a odbourávají poškozené erytrocyty, cizí částice a bakterie) Žluč produkovaná hepatocyty je secernovná do žlučových kapilár, které probíhají k obvodu lalůčku, kde ústí do Heringových kanálků (krátkých intralobulárních žlučovodů), které navazují na interlobulární žlučovody.
Funkce jater •Jaterní buňky mají hlavní úlohu v látkové přeměně •Hepatocyty produkují sérové bílkoviny, koagulační faktory, lipoproteiny •Tvorba a skladování glykogenu, glukostatická funkce •Skladování vitamínů (A, D, K) a železa •Vylučovací orgán pro odpadové produkty metabolismu •Detoxikační funkce - odbourávání vlastních i cizorodých látek jejichž metabolity jsou částečně odváděny žlučí •Tvorba žluči
B18
JÁTRA - jaterní lalůčky
v. centralis anastomosující trámce jaterních buněk
portobiliární prostor
jaterní sinusoidy
interlobulární žlučovod v. interlobularis Schéma: Sobotta/Hammerson, Histology, Color Atlas, 1980
B18 JÁTRA (HE) – v. centralis (vc)
Radiálně uspořádané trámce hepatocytů, sinusoidy (s)
Mikrofotografie: Histology, MH Ross & W Pawlina, 2011
s s vc s
s
vc
KUPFFEROVY BUŇKY
Mikrofotografie: Wikipedie: bile_canaliculi_21316824788306[1]
KB
KB
S = sinusoida, E = endotel, BC = žlučová kapilára, L = lipidové kapénky, KB = Kupfferova buňka, šipky = akumulace glykogenu
KB usedlé jaterní makrofágy (MFS) ve výstelce sinusoid. Fagocytují a odbourávají částice přinášené portální krví (bakterie, cizí proteiny). Fagocytují opotřebované krvinky, rozkládají hemoglobin. uvolněné Fe se transportuje do červené kostní dřeně, bilirubin se v hepatocytech po konjugaci s kyselinou glukuronovou transprtuje do žluči.
B18 JÁTRA - portobiliární prostor v. interlobularis
interlobulární žlučovod
a. interlobularis
prof. Martínek
ZT
Kühnel 2003
HE
B18 JÁTRA, HE, trichrom jaterní lalůčky (lobulus v. centralis), v. centralis trámce jaterních buněk, krevní sinusoidy portobiliární prostor - v. interlobularis a. interlobularis interlobulární žlučovod
B19 JÁTRA – průkaz glykogenu PAS reakce nebo Bestův karmín jaterní lalůček uprostřed s venou centralis trámce jaterních buněk, krevní sinusoidy glykogen v hepatocytech
B19 JÁTRA - PAS reakce Glykogen v hepatocytech
JÁTRA, impregnace stříbrem
. V. interlobularis, A. interlobularis, Ž = žlučovod
s = sinusoida
retikulární vlákna
portobiliární prostor
s s s
V
Ž
A
PANKREAS Složená exokrinní žláza s ostrůvky endokrinních buněk Exokrinní část pankreatu je složená acinosní serosní žláza. Epitelové buňky iniciální části vsunutých vývodů jsou zasunuty do centra acinu. Vsunuté vývody, vystlané nízkým kubickým epitelem, přecházejí ve větší intralobulární vývody, které ústí do interlobulárních vývodů vystlaných jednovrstevným cylindrickým epitelem. Sekreční (acinární, serosní) buňky centroacinosní buňky bazální membrána jsou typické proteiny-produkující vsunutý vývod buňky; mají pyramidový tvar, kulaté jádro s výrazným nukleolem, bazální cytoplasma obsahuje četné mitochondrie a bohatě vytvořené GER, nad jádrem je uložený Golgiho komplex, apikální cytoplasma obsahuje zymogenní granula.
zymogenní granula Schéma: Junqueira´s Basic Histology, A. Mescher, 2010
serosní buňky
Pankreas obaluje tenké vazivové pouzdro, které vysílá do parenchymu septa, která člení žlázu na jednotlivé lalůčky.
B9 PANKREAS, HE
Mikrofotografie: Prof. Martínek
v n
EXO
v
tv A
Interlobulární vazivo (A = arterie, tv = tukové vazivo), EXO = exokrinní část pankreatu, v = interlobulární vývod, n = nerv, bílé šipky = Langerhansovy ostrůvky, modré šipky = vazivové septum
Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou šťávu, která obsahuje vodu, trávicí enzymy (trypsinogen, chymotrypsinogen, karboxypeptidasa, nukleasy, α-amylasa, triacylglycerol lipasa, fosfolipasa A2, elastasa), důležitou složkou jsou HCO3- ionty. Sekrece je kontrolována hormony, které produkují enteroendokrinní buňky duodena (sekretin a cholecystokinin). Endokrinní část pankreatu tvoří roztroušené ostrůvky endokrinní tkáně. Langerhansovy ostrůvky jsou kulovité útvary tvořené anastomosujícími trámci endokrinních buněk (menší polyedrické buňky, v přehledných metodách světle zbarvené v porovnání s exokrinní žlázou = E). Mezi buněčným trámci jsou četné krevní kapiláry (C). Od exokrinní žlázy je ostrůvek nezřetelně ohraničen velmi tenkým vazivovým pouzdrem, které obsahuje retikulární vlákna. Hormony: inzulin (B E E buňky), glukagon (A), somatostatin (D), pankreatický polypeptid (PP) HE Mikrofotografie: Junqueira´s Basic Histology, A. Mescher, 2010
B9 PANKREAS, HE
CC= centroacinosní buňky, Er = bazofilní cytoplasma sekreční b.
*= lumen acinu ID= vsunutý vývod InD= intralobulární vývod
Ross, Pawlina 2011
B9 PANKREAS, HE Exokrinní část: serosní acinus, centroacinosní buňky (při velkém zvětšení) vsunutý vývod větší intralobulární vývod (jednovrstevný kubický epitel) Adipocyty interlobulární vývod (obklopen větší vrstvou vaziva) vazivová septa cévy, nervy Langerhansovy ostrůvky
PANKREAS, AZAN
interlobulární vývody
Langerhansův ostrůvek
serosní aciny
tukové buňky
ÚHIEM
Serosní acinus (pankreas, Heidenhainova metoda)
Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM
centroacinosní buňky
B20 ŽLUČNÍK, HE Stěna je složena ze tří vrstev: Tunica mucosa Sliznice je zřasena, je kryta vysokým jednovrstevným cylindrickým epitelem (šipky), který má krycí, sekreční (produkuje hlen) a resorpční funkci (ve žlučníku se žluč nejen skladuje, ale také zahušťuje). L. propria (LP) je tvořena řídkým kolagenním vazivem, neobsahuje žlázy (pouze v krčku jsou drobné mucinózní žlázy) Tunica muscularis (M) – je složena z hladké svaloviny uspořádané v cirkulární a longitudinální vrstvu. Stahy svaloviny Vyvolává cholecystokinin, který produkují enteroendokrinní buňky duodena. Perimuskulární vrstvu vaziva obaluje tunica serosa, která kryje jen volný povrch žlučníku, horní povrch žlučníku je připojen vazivem k játrům (A – adventicie) Mikrofotografie: Juquera´s Basic Histology, A. Mescher, 2010
slizniční řasa
ŽLUČNÍK, PAS r., kamencový hematoxylin (preparát HT: T4, B20)
vysoký jednovrstevný cylindrický epitel
Průkaz hlenu v epitelu žlučníku Mikrofotografie: Dr. Lantová
PAS+ sekret slizniční vazivo (ŘKV)
hlen
hladké svalstvo
