SMYSLOVÉ ORGÁNY MUDr. Filip Wagner Ústav histologie a embryologie Lékařské fakulty UP v Olomouci
Základní charakteristika • podněty tepelné, světelné, zvukové a další jsou vnímány prostřednictvím „receptorů“, ze kterých je informace přenášena do centrálního nervového systému • vnímání povrchového a hlubokého čití – dotyk, tlak a vibrace (tělíska Meissnerova, Vater-Paciniho, Ruffinoho …) – teplo, chlad a bolest (převážně volná nervová zakončení)
• rovnováha a poloha těla v prostoru – vestibulární systém (součást statoakustického / vestibulokochleárního systému) – propriocepční systém (nervosvalová vřeténka, Golgiho šlachová tělíska)
• • • •
chuť (chuťové pohárky) čich (čichový epitel sliznice stropu dutiny nosní) sluch zrak
ČICH Čichová oblast (regio olfactoria) dutiny nosní • kryje strop dutiny nosní a přilehlé části septa a horní skořepy nosní • je žlutohnědé barvy (podpůrné buňky této oblasti obsahují pigment) • sliznice kryta vysokým víceřadým cylindrickým epitelem, který je tvořen třemi základními typy buněk • lamina propria čichové oblasti obsahuje drobné rozvětvené tuboalveolární serózní žlázky Podpůrné buňky • jsou vysoké buňky s širokým apexem a tenkou bází • apikální povrch opatřen mikroklky • bazální části těchto buněk obsahují světle žlutý pigment (pigmentová zrna) • plní funkci mechanické opory, podílejí se na sekreci hlenu Bazální buňky • jsou malé kulovité nebo kónické buňky uložené nad bazální membránou čichového epitelu • ultrastrukturálně odpovídají nízce diferencovaným buňkám (zdroj pro regeneraci čichového epitelu ?) Čichové buňky • vlastní receptorické buňky - jsou primárními smyslovými buňkami • z jejich bazí odstupují tenké nemyelinizované neurity, ty se sdružující ve svazky - tzv. fila olfactoria • z buněčného těla vybíhá k povrchu sliznice tenký výběžek (dendrit) zakončený paličkovitým rozšířením, z něj pak odstupuje 6 - 20 cilií (probíhají tangenciálně s povrchem epitelu mezi mikroklky podpůrných buněk)
CHUŤ •
orgán chuti představují chuťové pohárky (caliculi gustatorii) – lokalizace: • vložené do mnohovrstevného dlaždicového nerohovatějícího epitelu papil hrazenných, listovitých a houbovitých • v epitelu měkkého patra • v oblouku glossopalatinálního • na zadní straně epiglottis a faryngu
– soudkovité útvary prostupující celou výšku mnohovrstevného dlaždicového epitelu – na povrch vyúsťují v podobě krátkého porus gustatorius – vytvářeny několika typy buněk:
buňky smyslové (III. typ) • jsou protáhlé štíhlé buňky obsahující v bazální části četné vezikuly (presynaptické váčky) • v těsné blízkosti lokalizace presynaptických váčků se nacházejí dendritická zakončení (senzorická vlákna VII., IX. a X. hlavového nervu) • ! nemají vlastní vodivý výběžek – sekundární smyslové buňky buňky podpůrné (I. a II. typ) buňky bazální / nediferencované (IV. typ)
ZRAK • orgán zraku – oko (oční koule) • přídatné struktury oka – spojivka – víčka – slzný aparát • další útvary očnice – okohybné svaly – retrobulbární tuk – cévy a nervy, n. opticus
Oční koule je tvořena dvěma polokulovitými útvary zasazenými do sebe, oba úseky mají tři základní vrstvy: I. TUNICA FIBROSA • bělima (sclera) kryje povrch rozsáhlejšího zadního úseku, rohovka (cornea) menší přední úsek II.TUNICA VASCULOSA • cévnatka (choroidea), řasnaté těleso (corpus ciliare), duhovka (iris) III. RETINA • sítnice kryje řasnaté těleso a duhovku (pars caeca retinae), vystýlá vnitřek oční koule (pars optica retinae), hranici představuje ora serrata SKLIVEC (CORPUS VITREUM) • oko vyplňuje polotekutý, bezbarvý, bezstrukturní sklivec • 99% sklivce tvoří voda, zbytek hlavně kyselina hyaluronová KOMOROVÁ VODA (HUMOR AQUEUS) • komorovou vodu produkuje corpus ciliare do zadní komory oční --- odtéká pupilou do přední komory oční --- drenáž cestou trámcoví duhovkového úhlu do Schlemmova kanálu a dále do systému vén
Sclera
Tunica fibrosa Bělima (sclera) • kryje povrch rozsáhlejšího zadního úseku oční koule • je fibrózní blána (tvořená plochými svazky téměř rovnoběžně uspořádaných kolagenních vláken s příměsí vláken elastických, mezi nimi se nachází fibroblasty) • povrch skléry spojen vazivovými trámci s vazivovým pouzdrem oka (capsula Tenoni) Rohovka (cornea) kryje menší přední úsek oční koule. Skládá se z pěti vrstev: • Přední epitel - je epitel vrstevnatý dlaždicový, obsahuje četná intraepitelová nervová zakončení, vyznačuje se značnou regenerační schopností • Lamina limitans anterior (Bowmanova membrána) je kondenzovaným derivátem substantia propria corneae, obsahuje kolagenní mikrofibrily v amorfní hmotě • Substantia propria corneae je tvořena kolagenními lamelami obsahujícími svazky mikrofilament, mezi lamelami se nachází amorfní substance a ploché fibroblasty (keratocyty) • Lamina limitans posterior (Descemetova membrána) je bazální membránou vrstvy následující • Zadní epitel rohovky je jednovrstevný plochý epitel, má mesenchymový původ Oblast sulcus scleralis (vnitřní sklérokorneální spojení) - je tvořena systémem vazivových štěrbin vystlaných endotelem (Fontanův prostor) - štěrbiny komunikují s obdobnými štěrbinami duhovkového úhlu - umožňují drenáž komorové vody přes Schlemmův kanál do venózního systému
Tunica vasculosa Cévnatka (choroidea) se skládá ze čtyř základních vrstev.: • Lamina suprachoroidea je vrstva řídkého pigmentového vaziva, přechází do vrstvy následující • Zona vasculosa obsahuje cévy a početné melanofory • Lamina choroidocapillaris je tvořena řídkým vazivem s fibroblasty a chromatofory, mezi nimiž se nachází rozsáhlá kapilární síť, zodpovědná za výživu zevních vrstev sítnice • Lamina vitrea (Bruchova membrána) je tvořena zevní vrstvou obsahující elastická a retikulární vlákna a vnitřní vrstvou, která je bazální membránou pro pigmentový epitel sítnice Řasnaté těleso (corpus ciliare) • je přímým pokračováním cévnatky • hlavní složku řasnatého tělesa tvoří hladký sval m. ciliaris (zodpovědný za akomodaci) • prostory mezi svalovými buňkami obsahují vazivo a chromatofory • vnitřní vrstvu řasnatého tělesa tvoří vazivo bohaté na cévy, kryje ji pars ciliaris retinae dvouvrstevný cylindrický epitel - epitelové buňky na lamina basalis obsahují pigmentová zrna, na nich spočívá vrstva cylindrických buněk bez pigmentu Duhovka (iris) • je pokračováním řasnatého tělesa • podkladem je cévnaté rosolovité vazivo – – –
přední plochu mezikruží kryje plochý jednovrstevný epitel (mezenchymový původ) přední hraniční vrstva, obsahující v amorfní základní hmotě kolagenní vlákna, fibroblasty a melanofory, na jejichž množství záleží barva duhovky zadní plocha iris nazývaná pars irridica retinae je tvořena dvěma vrstvami epitelu. Vnitřním, jednovrstevným, cylindrickým, silně pigmentovaným epitelem, na který naléhá zevní epitel, jehož buňky obsahují myofilamenta (m. dilatator pupillae), m. sphincter pupillae pak vytvářejí hladké svalové buňky uspořádané v cirkulární svazky obklopující pupilu.
Čočka • za pupilou je uložena čočka (lens cristallina) • je zavěšená na zonula ciliaris Zinii • kryta homogenním pouzdrem (capsula lentis) • pod pouzdrem je na přední ploše jednovrstevný kubický epitel (jeho buňky se směrem k ekvátoru prodlužují a přeměňují postupně ve vlákna čočky) • buněčná jádra postupně degenerují a mizejí
Retina pars caeca retinae - sítnice kryje řasnaté těleso a duhovku pars optica retinae - vystýlá vnitřek oční koule hranici mezi pars caeca a pars optica představuje ora serrata retinae na cévnatku naléhá pigmentový epitel „sítnice“ (jedna vrstva kubických buněk, obsahují melanin) Nervová část v pars optica retinae: - systém tří sériově zapojených neuronů: 1. tyčinky a čípky (1. neuron zrakové dráhy) – představují buňky receptorové 2. bipolární neurony (2. neuron zrakové dráhy) – dendritem tvoří synapsi s axony tyčinek a čípků, axonem s dendrity multipolárních gangliových buněk 3. multipolární neurony (3. neuron zrakové dráhy) – jejich neurity tvoří zrakový nerv
-
dále obsahuje buňky asociační a podpůrné: -
mezi těly tyčinek a čípků se nacházejí buňky horizontální a amakrinní (patří k buňkám asociačním) celou sítnicí prostupují vysoké buňky Müllerovy (podpůrné gliové buňky s jádry ležícími v oblasti vrstvy těl bipolárních buněk)
Tyčinky a čípky • Tyčinky (130 mil.) – zevní segment tvoří hladký válec, obsahující lipoproteinové lamely – zúžená spojovací část obsahující ciliární aparát s bazálním tělískem – vnitřní segment bohatý na mitochondrie a vaky hladkého endoplazmatického retikula – tenká spojovací část s neurofilamenty – rozšíření, v němž je uloženo jádro – axon, který vstupuje do kontaktu s dendritem bipolární buňky
• Čípky (6 mil.) – obdobná stavba jako tyčinky, jsou však širší a zevní segment má lahvovitý tvar
Fovea centralis a papilla nervi optici • Area et fovea centralis – místo nejostřejšího vidění – area centralis (nakupení fotoreceptorů), v jejím centru se rozestupují vrstvy bipolárních a multipolárních neuronů fovea centralis (prochází zde snadno světlo k vrstvě fotoreceptorové)
• Papilla nervi optici – mediálně od fovea centralis – zrakový nerv zde opouští oko – „slepá skvrna“
přídatné struktury oka – spojivka – víčka – slzný aparát
Oko - přední segment
Oko - zadní segment
SLUCH • zevní ucho (auris externa), střední ucho (auris media) a vnitřní ucho (auris interna)
Zevní ucho (auris externa) • boltec – podkladem ploténka elastické chrupavky – krytý kůží (na přední ploše pevně přisedá k perichondriu, na zadním povrchu přítomna podkožní vrstva)
• zevní zvukovod – stěnu tvoří zčásti elastická chrupavka, hlouběji navazuje kost – kůže pevně přirůstá k perichondriu, v kostěném úseku se ztenčuje a přirůstá k periostu – v kůži četné přeměněné apokrinní žláza - rozvětvené tuboalveolární glandulae ceruminosae (produkují žlutohnědý ušní maz - cerumen) – u mužů při vstupu do zevního zvukovodu vyrůstají chlupy (tragi)
• bubínek – je zasazen do vazivového anulus fibrocartilagineus – podkladem dvojitá vrstva kolagenních vláken (zevní uspořádána radiálně, vnitřní cirkulárně) – membrána zvenčí kryta tenkou kůží, z dutiny středoušní sliznicí, krytou jednovrstevným dlaždicovým epitelem
Střední ucho (auris media) • střední ucho - dutina středoušní se sluchovými kůstkami (kladívko, kovadlinka a třmínek) a Eustachova trubice • útvary kryty sliznicí, tvořenou na povrchu epitelem jednovrstevným dlaždicovým, lamina propria splývá s periostem • podklad Eustachovy trubice – v části přivrácené do středoušní dutiny kost – v dalším úseku elastická chrupavka – kostěná část vystlána jednovrstevný cylindrickým epitelem s řasinkami, směrem do nosohltanu přechází v epitel víceřadý cylindrický s řasinkami
Vnitřní ucho (auris intrna) - 1 • • • •
zahrnuje kostěný labyrint (kanálky a dutinky v pars petrosa ossis temporalis), kostěný labyrint obsahuje tytéž útvary membranózního labyrintu endolymfa – vyplňuje membranózní labyrint, perilymfa - vyplňuje prostory mezi membranózními útvary a kostěnou stěnou membranózní labyrint fixují k periostu vazivové trabekuly Statická (vestibulární) část vnitřního ucha - váčky utriculus a sacculus uložené v kostěném vestibulu a tři canales semicirculares s výraznými ampulárními rozšířeními - v těchto oblastech se diferencují zvláštní senzorické okrsky - macula utriculi, macula sacculi a cristae ampullares – epitel makul složený z • buněk podpůrných (jsou štíhlé, cylindrické elementy s bazálně uloženým jádrem, vzájemně spojené tmelovými lištami) • vláskových buněk (sekundární buňky smyslové, vloženy mezi buňky podpůrné, z apikálního pólu odstupují nepohyblivé stereocilie a kinocilie, zanořující se do otolitické membrány, báze buněk obklopují košíčkovitě uspořádaná větvení dendritů bipolárních buněk z ganglion vestibuli) • otolytická membrána - želatinózní substance obsahující v povrchové vrstvě nad vlásky krystalky uhličitanu vápenatého a hořečnatého a bílkovin (otolity)..
– epitel krist složený z • buněk smyslových a podpůrných, krytých želatinózní hmotou, označovanou jako cupula (neobsahuje otolity)
Vnitřní ucho (auris intrna) - 2 • •
Akustická část vnitřního ucha – je představována ductus cochlearis uzavřeným v kostěném hlemýždi Ductus cochlearis – má na příčném řezu trojboký tvar – rozděluje kostěný kanál na horní oddíl - scala vestibuli a dolní - scala tympani – membrana vestibularis (horní stěna membranózního ductus cochlearis) tvořena vazivovou blankou, na niž nasedá endotel perilymfatického prostoru zvnějšku a plochý epitel ektodermálního původu zevnitř – zevní stěnu tvoří ztluštělý periost - ligamentum spirale cochleae, z něhož vystupují tři hřebeny, horní - crista membranae vestibularis pro úpon membrány vestibulární, střední - prominentia spiralis a dolní - crista membranae basilaris pro úpon bazilární membrány, ligamentum spirale cochleae je kryto epitelem, složeným ze dvou typů buněk - buňky marginální s typickým žíháním v bazální oblasti a buňky bazální s četnými cytoplazmatickými výběžky. !!!Je to jediný vaskularizovaný epitel v lidském těle, oblast jeho výskytu označujeme pojmem stria vascularis!!! Podílí se snad na sekreci endolymfy. – membrana basilaris (dolní stěna membranózního ductus cochlearis) napjatá mezi crista membranae basilaris a labium tympanicum vazivového limbus laminae spiralis. Od labium vestibulare se klene do ductus cochlearis membrana tectoria. Membrana basilaris se skládá ze dvou úseků - zona pectinata a zona arcuata - tvořených filamenty s příčnou periodicitou 8-10 nm v amorfní matrix.
•
Vnitřní ucho (auris intrna) - 3 • organum spirale (Corti) – uloženo na bazilární membráně – Cortiho sluchový orgán tvořen dvěma typy buněk • buňkami smyslovými (vláskovými) • buňkami podpůrnými (např. Deitersovy, Hansenovy, …)
• základem orgánu jsou dvě řady Cortiho pilířových buněk, ohraničujících Cortiho tunel • po obou stranách Cortiho buněk jsou uloženy smyslové buňky vláskové – jedna řada je mediálně (vnitřní vláskové buňky), 3-4 řady jsou laterálně (zevní vláskové buňky) - vnitřní vláskové buňky mají hruškovitý tvar, apikální povrch kryjí stereocilie, zevní vláskové buňky mají tvar spíše cylindrický, apikální pól je rovněž opatřen stereociliemi.
• k povrchu Cortiho orgánu se přikládá rosolovitá membrana tectoria, spočívá na vláscích smyslových buněk
