MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA
GEOBIOCENOLOGICKÉ PODKLADY PRO PLÁN PÉČE O PŘÍRODNÍ REZERVACI PLONÍK V SÝKOŘSKÉ HORNATINĚ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Bc. Soňa Koumalová
2009 1
2
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Geobiocenologické podklady pro plán péče o přírodní rezervaci Ploník v Sýkořské hornatině vypracovala samostatně, pouze s pomocí uvedené literatury a podkladů a s využitím rad a podmětů doc. Ing. Jana Laciny, CSc. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne ……………..
……………………………….. 3
Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na dokončení této práce. Jmenovitě děkuji panu revírnímu Ing. Brejchovi a Ing. Svobodovi z oddělení ochrany přírody a krajiny za poskytnuté informace. Dále bych chtěla poděkovat zvláště doc. Ing. Janu Lacinovi, CSc. za jeho ochotu vysvětlit vše o práci v terénu a při zpracování diplomové práce za cenné rady a pomoc. Za pomoc při dopravě na zkoumané území a za trpělivost bych chtěla poděkovat hlavě své rodině, ale i mnoha dalším, jejichž výčet by byl dlouhý, ale jejichž pomoc byla neocenitelná. 4
Autor (Author) : Soňa Koumalová
Název práce: Geobiocenologické podklady pro plán péče o přírodní rezervaci Ploník v Sýkořské hornatině
Title of master thesis: Details of biogeocenoses for the plan of care about nature reserve Ploník in Sýkoř upland
ABSTRAKT
Cílem práce je zmapování geobiocenóz přírodní rezervace Ploník, zhodnotit současný stav a navrhnout zásady péče pro zachování a rozvoj přírodních hodnot zkoumaného území. Mapování biocenóz proběhlo na tomto území v letech 2008 – 2009, s následným zařazením do biotopů. Podle tohoto rozdělení území byly navrženy zásady péče pro zlepšení kvality současného stavu geobiocenóz.
Klíčová slova: mapování biotopů, hodnocení stavu, potenciální přirozená vegetace, zásady péče
ABSTRACT
The aim of the master thesis is to chart the biogeocenosis system in the Ploník peatland, to evaluate nowadays condition and to design the principles of attention for preservation and progress nature worth of this recognized area. The research of biogeocenosis was carried during two years - 2008 and 2009, with resulting submission into biotops. According to this separation there were devised principles of attention for uplift the quality of actual biogeocenoses situation.
Key words: charting of biotopes, review the situation, potential natural vegetation, principles of attention
5
1. Úvod .........................................................................................................................8 1.1. Obecné pojmy týkající se problematiky .........................................................9 1.2. Lokalizace území...............................................................................................10 1.3. Osídlení okolí a historie zvláště chráněného území .......................................10 1.4. Cíl práce.............................................................................................................13 2. Materiály a metodika...............................................................................................14 2.1. Materiály............................................................................................................14 2.1.1 Mapové podklady......................................................................................14 2.1.2 Ostatní podklady.......................................................................................14 2.1.3 Průzkum v terénu .....................................................................................14 2.2. Metodika ............................................................................................................15 2.2.1. Přípravná práce ..................................................................................................15 2.2.2 Terénní průzkum ......................................................................................15 2.2.3 Kancelářská práce ....................................................................................15 3. Širší územní vztahy ...................................................................................................16 3.1. Geomorfologické členění ...................................................................................16 3.2. Geologické poměry ............................................................................................16 3.3. Pedologické poměry ...........................................................................................16 3.4. Klimatické poměry ............................................................................................17 3.4.1 Zařazení do klimatické oblasti.................................................................17 3.4.2 Charakteristika dlouhodobého chodu klimatu ......................................18 3.4.3 Klimatická (vlhkostní) charakteristika dle Langa a Mináře ................19 3.5. Hydrologické poměry ........................................................................................20 3.6. Charakteristika PLO 16 Českomoravská vrchovina .....................................20 3.7. Zařazení území z hlediska biogeografického individuálního členění krajiny................................................................................................................21 3.7.1 Charakteristika Sýkořského bioregionu.................................................22 4. Kostra ekologické stability.......................................................................................23 4.1. Významné krajinné prvky (VKP) ....................................................................23 4.2. Přírodní památky...............................................................................................23 4.3. Přírodní parky....................................................................................................24 4.4. Místní územní systém ekologické stability (ÚSES).........................................25 5. Charakteristika ekotopu ..........................................................................................26 5.1. Reliéf ..................................................................................................................26 6
5.2. Podloží ................................................................................................................26 5.3. Půdy.....................................................................................................................26 5.4. Hydrologické poměry ........................................................................................31 5.4.1 Chlébský potok .........................................................................................31 6. Charakteristika bioty ...............................................................................................32 6.1. Diferenciace aktuálního stavu vegetace ...........................................................32 6.2. Potenciální přirozená vegetace ........................................................................37 6.2.1 Vymezení a charakteristika skupin typů geobiocénů ...........................37 6.3. Současný stav......................................................................................................40 6.3.1 Rozdělení současného stavu z hlediska strategie ochrany a péče........43 6.4. Živočišná složka .................................................................................................45 7. Ohrožující vlivy a návrh opatření ...........................................................................53 7.1. Negativní vlivy lidské činnosti v minulosti ......................................................53 7.2. Negativní vlivy v současnosti ............................................................................54 7.3. Návrh opatření ...................................................................................................54 8. Diskuse .......................................................................................................................57 9. Závěr ..........................................................................................................................59 10. Resumé.....................................................................................................................61 11. Literární přehled.....................................................................................................62 12. Seznam příloh..........................................................................................................65
7
1. Úvod
Jižní Morava a její krajina představuje bohatostí a rozmanitostí biotopů zcela specifickou oblast. Jak plynul čas, byly jednotlivé etapy vývoje poznamenány mnohými změnami. Po mnoho generací docházelo k přeměně vzhledu a struktury krajiny na pohled povznášející ducha a opěvované často v písních a skladbách hudebníků či verších básníků. Jak řekl František Halas v básnické próze „Já se tam vrátím“, jde o kraj kde „Vysočina nabírá dech a pole skládají slib chudoby…“ Přírodní rezervace Ploník se nachází asi 500 m SV nad obcí Černovice. Rozloha území je 25,97 ha. V rezervaci se vyskytuje pestrá mozaika biotopů. Nalézáme zde mokřadní společenstva, rašeliniště, louky a vodní plochy. Posláním tohoto zvláště chráněného území je zachování krajinářsky a botanicky významné lokality travinobylinných mokřadů a přechodových rašelinišť. Území leží na rozvodí mezi Svratkou a Svitavou. Zájmové území je významným prameništěm Chlébského potoka. V rezervaci jsou dva rybníky, jeden je zavodněn trvale a druhý periodicky. Lokalita je významná pro rozmnožování obojživelníků, zejména skokana hnědého,
rašelinného,
přechodového,
tupočenichého
a
ropuchy
obecné.
Z kriticky ohrožených druhů ČR se zde vyskytuje zmije obecná a ze silně ohrožených čolek horský a obecný, ještěrka živorodá a slepýš křehký-severní. I přes nevhodné meliorační zásahy, které omezily populace některých vzácných mokřadních druhů a v jejichž důsledku se místy výrazně změnila druhová skladba fytocenóz, zde dosud roste celá řada zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin. Název Ploník má rezervace podle velkého množství bochníkovitých porostů mechu ploníku obecného (Polytrichum commune). Některé bochníky dokonce dosahují výšky až 70 cm. Velkou raritou je, že bledule jarní (Leucojum vernum), která se vyskytuje hojně v zamokřených lokalitách po celém území, atypicky roste roztroušeně i v bochnících ploníků. Ze zvláště chráněných a ohrožených druhů zde najdeme vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata), všivce ladního (Pedicularis sylvatica), plavuň pučivou (Lycopodium annotium), bleduli jarní (Leucojum vernum), stařince potočního (Tephroseris crispa), kozlíka dvoudomého (Valeriana dioica), celou řadu ostřic (Carex sp.), prvosenku vyšší (Primula elatior), prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), aj.
8
Rezervace má pestrou mozaiku mnoha typů trvalé vegetace a menších vodních ploch s vysokými estetickými hodnotami, které dávají této krajině výjimečný ráz. Naším úkolem je chránit ji a pečovat o ni.
1.1. Obecné pojmy týkající se problematiky
Geobiocenóza – spojení živé biocenózy (společenstva organismů) s neživým (abiotickým) prostředím konkrétní části suchozemské přírody. Užívá se v lesnictví u různých typů lesních porostů (Jakrlová, Pelikán, 1999).
Rašeliniště -
ekosystém se značnou produkcí rostlinné biomasy, avšak s jejím
nedostatečným rozkladem v důsledku nadměrného zamokření a nepříznivých podmínek pro rozkladné organismy – dekompository. V rašeliništi dochází k hromadění rostlinné organické hmoty. Odumřelé části rostlinného společenstva se vrší a ve spodních vrstvách za nepřístupu vzduchu se přetvářejí v procesu rašelinění na rašelinu. Dominujícími rostlinami jsou rašeliníky a ploníky, kromě nich jsou zde keříčkovitá společenstva s borůvkou a vřesem, místy s výskytem suchopýra širolistého (Eriophorum latifolium). •
rašeliniště přechodné – je smíšeného původu. Pro jeho flóru je charakterické společenstvo rašeliníků, mechů vlastních a vyšších rostlin snášející vlhké stanoviště chudé na živiny. (www.wikipedie.cz/rašeliniště - 11.6.2008)
Mokřad - je biotop, specifický výskytem organismů vyžadujících ke své existenci a prosperitě stálý účinek povrchové vody nebo alespoň velmi vysoké hladiny podzemní vody. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. Slovo mokřad pochází od Dr. Jana Květa z Jihočeské univerzity, který jej zavedl v 70. letech 20. století jako český ekvivalent k anglickému Wetland. (www.wikipedie.cz/mokřad- 11.6.2008)
Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) – je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Jeho cílem je podpora polyfunkčního využívání krajiny, uchování významných 9
krajinných fenoménů, uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny, zajištění příznivého působení na okolí, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení. (Zákon č.114/1992)
1.2. Lokalizace území
Zkoumané území se nachází na rozhraní dvou katastrů a to Černovice a Tasovice. Obce leží v severozápadní části Jihomoravského kraje, bývalého okresu Blansko.
Obr. 1: Lokalizace PR Ploník (www.mapy.cz – Černovice - 11.6.2008)
1.3. Osídlení okolí a historie zvláště chráněného území
Pohled do dávné minulosti Černovic První
písemná
zmínka
o
existenci
Černovic
pochází
z
roku
1286.
Vesnice existovala již dříve, ale v tomto roce vstupuje do historie. Že byla vesnice významná lze usoudit i z toho, že zde byla fara a farář. Víme, že do 12. století byla Českomoravská vrchovina pokryta souvislým lesním porostem a náležela panovníkům, to jest českým a moravským Přemyslovcům. Byl to panenský ráj zvěře, k níž patřili ještě medvědi, vlci, zubři, jeleni a bobři a velké loviště knížecích družin. Teprve ve 12. a ve 13. století sem přišli osadníci a založili 10
v poměrně krátkém čase všechna města a všechny vesnice, které většinou existují dodnes. Černovice byly nepochybně založeny někdy v této době, tedy ve velké vlně kolonizace, která zalidnila dosud panenské lesy Českomoravské vrchoviny. Černovice leží přesně na rozhraní panství velmi významných moravských rodů: pánů z Pernštejna, z Lomnice, z Kunštátu a z Boskovic. K významné změně v životě Černovic došlo roku 1496, když loucké panství koupil Vilémz Pernštejna a připojil je i s Černovicemi k pernštejnskému panství. Vilém z Pernštejna se stal nejbohatším mužem své doby, to jest 15. a poč. 16. století, kdy vládli Jagellonci. Vytvořil největší pozemkovou državu ve střední Evropě, měl ke konci života desítky panství a zámků na Moravě i v Čechách. Vilém z Pernštejna byl svým poddaným milostivým pánem. Toho využili i Černovičtí a při jedné z jeho návštěv na Pernštejně před něho předstoupila deputace černovických konšelů se žádostí, aby napravil křivdu, která se jim stala zatopením selských pozemků panským rybníkem, který pod obcí založili Lomnicové. Vilém žádosti vyhověl a tak vznikl první a velmi vzácný dokument týkající se Černovic. Černovice se staly místem rychty a k této rychtě byly připojeny Tasovice a Hodonín. Tyto vesnice náležely k černovickému kostelu a tvořily farnost, která byla součástí doubravnického děkanátu. A pak zde byla ještě jedna velká výhoda polohy mimo důležité cesty a daleko od měst, od klášterů a od hradů: takovým místům se vyhýbaly války. Do hor a lesů se vojákům nikdy nechtělo. A tak po celá staletí pravděpodobně nepoznaly Černovice hrůzy válek, kterými tolik trpěly nížiny a okolí měst, hradů a cest. Černovic se asi příliš nedotkly ani husitské války, a dokonce ani válka třicetiletá. Odlehlým osadám v zdravém, větrném a mrazivém povětří se dokonce vyhýbaly i epidemie, kosící městské obyvatelstvo. A tak byl zřejmě vývoj Černovic po celá staletí velmi stabilní a snad kořeny starých černovických rodin sahají až do dob počátků vesnice. (www.černovice.cz – 15.6.2008)
Historie zvláště chráněného území V roce 1980 na lokalitu Ploník poprvé upozornil kolektiv pracovníků Bučka a Laciny J. Při vymezování kostry ekologické stability krajiny upozornily na nutnost její ochrany v rámci Svrateké hornatiny, jelikož se jedná o jedinečné území s organozemními gleji a výskytem řady vzácných a ohrožených druhů bylin. V roce 1988 bylo v blízkosti CHPV Ploník realizováno několik pionýrských táborů, zaměřených na výchovu k ochraně přírody a údržbu /management/ v chráněných 11
územích /v rámci Jihomoravského kraje/. Byla vybudována studánka, povalové přechody, stezka lesem. V tomto roce byla lokalita Ploník vyhlášena podle zákona č.40/1956 Sb. za chráněný přírodní výtvor. V roce 1989 bylo území vybaveno tabulemi se státním znakem a po celém obvodu
CHPV
označeno
červenými
pruhy.
Výstavba
chodníku
z kulatiny.
Likvidace oplocení pro chov kachen až 200 kusů. Z vlastního pozorování: V dnešní době již není známka po chodnících z kulatiny, cestičky jsou pouze vyšlapané. Na břehu rybníka bylo opět vybudováno myslivecké zařízení pro přikrmování kachen divokých, což je v rozporu se zákonem č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, a musí být neprodleně odstraněno. Kachny způsobují výraznou devastaci chráněného území. V srpnu 1993, čtyři chataři z Černovic, prokopali část hráze u rybníka, nacházejícího se v přírodní rezervaci Ploník. Důvodem bylo napuštění koupaliště. Došlo k narušení rovnováhy celého mokřadního systému a ke snížení hladiny rybníka o 80 cm. V roce 1998 v rámci programu péče o krajinu došlo k odstranění povodňových škod. Byla realizována celková oprava hráze středního rybníka včetně přelivného objektu a částečné vytěžení nánosů ze dna rybníka. Proběhlo upřesnění hranic ZCHÚ, návrh ochranného režimu a plánu péče. Z vlastního pozorování: Veškeré opravy hráze středního
rybníka byly úspěšné.
Jediným nedostatkem
opravy
V rezervaci
přelivného
se opět
objektu
je,
že
ustálil
vodní
režim.
byl
použit
místně
nepůvodní materiál - vápenec. V roce 1999 byl CHPV Ploník přehlášen podle zákona č. 114/1992 Sb na přírodní rezervaci. V rámci programu péče o krajinu došlo k úpravě vodního režimu horního rybníka. Došlo k úpravě hráze horního rybníka, vybudování nového přelivného objektu, odtěžení bahna na části plochy bývalého rybníka a vybudování dvou tůněk pro rozmnožování obojživelníků. Z vlastního pozorování – Vybudování tůněk pro obojživelníky významně podporuje jejich rozšíření v celém okolí. V rezervaci je celá řada dalších, menších i větších tůněk, které vznikají po vývratech vzrostlých smrků v celé části rezervace. Vybudování dvou tůněk je podle mého pozorování dostatečné, obojživelníci využívají v době rozmnožování především mělký rybník Ploník. Stav tůněk je nevyhovující, z velké části jsou zarostlé mokřadními druhy rostlin. V roce
2000
technický
zásah
–
odstranění
kůrovcového
dříví.
Odstranění určených náletových stromů a keřů. Na zájmovém území proběhlo šetření, za účelem stanovení posudku návrhu managementu a vyhodnocení bioindikací. 12
V roce 2001 byly vyměněny staré dřevěné kůly se značením ochranného pásma a byly zde umístěny nové tabule s označením přírodní rezervace. Dle vlastního pozorování – Všechny přístupové cesty jsou označeny tabulí s malým státním znakem. Na hraničních sloupcích je červené pruhové označení hranic se správným umístěním. Ochranné pásmo je dostatečné, jedná se především o lesní porosty a trvalé travní porosty, které jsou pravidelně koseny. V minulosti sloužily louky k pastvě dobytka nebo kosení trávy. Dřívější extenzivní využívání luk mělo i pozitivní význam, byl podporován
rozvoj
druhově
bohatých
travinobylinných
společenstev,
které jsou dnes ohroženy náletem olší a třtinou křovištní. V roce 2003 bylo provedeno radikální odstranění náletových dřevin na dolní mokřadní louce, především olší. V roce 2004 byly odstraněny silně proschlé vzrostlé stromy olší a byla provedena další redukce náletových dřevin v porostech vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), směrem po proudu potoka od střední hráze. Současně bylo provedeno vyměření hranic pozemku s vlastníkem. Skácené stromy i keře byly odstraněny z PR. Redukce olší byla úspěšná. Podařilo se rozšířit porosty vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) a prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Z vlastního pozorování – redukce olší byla dostatečná, místy se opět objevuje přirozené zmlazení olší, které bude třeba v budoucnu odstranit.
1.4. Cíl práce
Cílem této práce je vypracovat geobiocenologické podklady pro plán péče o přírodní rezervaci Ploník v Sýkořské hornatině, zhodnotit její stav a navrhnout zásady ochrany a péče.
13
2. Materiály a metodika
2.1. Materiály
2.1.1 Mapové podklady
Pro terénní práce a následně i kancelářské práce bylo zapotřebí několika druhů map. Mapy byly potřebné pro lokalizaci zájmového území a pro vymezení hranic území. Výřez mapy v měřítku 1 : 5000 - Mapa biotopů, STG, HS, USES, typologická mapa Digitální mapy – ze serveru www.uhul.cz. www.mapy.cz
2.1.2 Ostatní podklady
V ostatních podkladech jsou zahrnuty knihy, citace z knih a články, které popisují jednotlivé charakteristiky území. Jsou uvedeny v kapitole „Literární přehled“.
2.1.3 Průzkum v terénu
Na základě průzkumu v terénu, byly získány materiály pro zhodnocení současného stavu vegetace. Průzkum terénu proběhl ve dvou etapách: 1. etapa – rekognoskace terénu 2. etapa – fytocenologické snímky vyhotovené v jarním a letním aspektu (2008, 2009) 3. etapa – pořízení fotodokumentace 4. etapa – vykopání a popsání půdních sond
14
2.2. Metodika 2.2.1 Přípravná práce
Shromáždění podkladových materiálů (literatury a map) a jejich vyhodnocení. 2.2.2 Terénní průzkum
Byly provedeny geobiocenologické zápisy a popisy porostů. Terénní průzkum byl rozdělen na zjištění hranic území a na určení přibližného místa fytocenologickýc snímků, na základě kterých byly zachyceny rozmanité biotopy. Při zkoumání zájmového území byl výchozím dokumentem Plán péče o přírodní rezervaci Ploník. Zjištění aktuálního stavu bylo provedeno terénní pochůzkou, při které byly zaznamenány údaje o synuzii dřevinného a bylinného patra. Pro dřeviny byla užita stupnice patrovitosti dřevin dle Zlatníka. Pro synuzii podrostu Braun – Blanquetova kombinovaná stupnice abundance a dominance upravená Zlatníkem. Byly vykopány a popsány
půdní
sondy.
Během celého
období
zpracování
byla
pořizována
fotodokumentace.
2.2.3 Kancelářská práce
Podle stavu stanoviště, nadmořské výšky, druhového složení dřevin a výskytu bioindikačních bylinných druhů bylo území rozděleno do skupin typů geobiocénů (STG), tedy jednotek přírodní potenciální vegetace. Na závěr byl zhodnocen, na základě předešlých údajů a zjištění, současný stav zkoumaného území a navrhnuty rámcové zásady péče. Byly zpracovány tématické mapy zkoumaného území.
15
3. Širší územní vztahy 3.1. Geomorfologické členění (Demek, 1987)
Provincie – Česká vysočina Subrovincie – Česko – Moravská soustava Provincie – Českomoravská vrchovina Celek – Hornosvratecká vrchovina Podcelek – Nedvědická vrchovina Okrsek – Sýkořská hornatina 3.2. Geologické poměry
Geologicky bylo území zařazeno jako součást moravsko – slezské jednotky Českého masívu. Moravsko - slezskou jednotku zde budují horniny západomoravského krystalinika a jednotka označovaná jako brunnidy. Jsou odděleny permskými sedimenty Boskovické brázdy. Olešnickou sérii tvoří přeměněné horniny vzniklé ze sedimentů: ve spodní části svory a ruly, na něž navazují grafitické fylity a svory s grafitickými a tremolitickými vápenci a kvarcity, metatufy a metatufity. Svrchní část budují biotické, granátnické
pararuly
s amfibolity,
kvarcity,
vápence
a
dolomity,
olivinická
a amfibolitická metagabra. Bítešská ortorula zahrnuje mylonitické okaté a sericitické ruly. (Svoboda, 1983) 3.3. Pedologické poměry
Dominantní skupinou půd v rámci celého okresu Blansko jsou kambizemě (hnědé půdy). Kambizem typická (nasycená) zde vznikla na svahovinách kyselých a neutrálních intruzív, svorů, fylitů a opuk a bezkarbonátových permských hornin v širokém pásu protínajícím střed regionu od severu k jihu. Kromě typické kambizemě se v této části nachází ojediněle i menší okrsky kambizemě pseudoglejové (severovýchodně od Letovic a jihovýchodně od Blanska). Východně i západně v polohách s vyšší nadmořskou výškou přechází nasycené kambizemě do kyselých variet kambizemě typické (jižně od Boskovic a Kuštátu) na podloží svahovin rul, granulitů, svorů, fylitů, drob a břidlic České vysočiny. Skupinu hydromorfních půd zastupují především gleje – glej typický, méně i organozemní a pseudoglejový. 16
Tyto jsou
výběžkovitě
Periodicky zamokřené
rozšířeny plochy
podél
převážně
menších luk
vodních
zaujímá
toků
a
rybníků.
pseudoglej
typický
na polygenetických hlínách s eolickou a štěrkovitou příměsí, tvoří menší ostrůvky v oblasti výskytu hnědých půd. Pod lesními porosty se zvětrávajícím skeletem v půdním profilu vznikl i pseudoglej kambický. (Mackovčin et al. 2007) 3.4. Klimatické poměry
3.4.1 Zařazení do klimatické oblasti
Přírodní rezervace Ploník se nachází ve střední části Sýkořské hornatiny. Lokalita má charakter náhorní planiny, kterou obklopuje Sýkořský hřbet s vrcholem Sýkoř (702 m) a Bukový vrch (699 m), Zněcký hřbet (695 m) a Záraz (682 m). Planina má klima typu MT3 – mírně teplá klimatická oblast, chladnějšího a vlhčího okrsku (Quitt, 1970). Pro danou oblast platí tyto údaje: počet letních dnů: 20-30 počet dnů s průměrnou teplotou 10oC a více: 120-140 počet mrazových dnů: 130-160 počet ledových dnů: 40-50 průměrná lednová teplota: -3 až -4oC průměrná červencová teplota: 16-17oC průměrná dubnová teplota: 6-7oC průměrná říjnová teplota: 6-7oC průměrný počet dní se srážkami 1 mm a více: 110-120 srážkový úhrn ve vegetačním období: 350-450 mm srážkový úhrn v zimním období: 250-300 mm počet dní se sněhovou pokrývkou: 60- 100 počet dní zamračených: 120-150 počet dnů jasných: 40-50 MT3 – krátké léto mírné až mírně chladné, suché až mírně suché, přechodné období normální až dlouhé, s mírným jarem a mírným podzimem, zima je normálně dlouhá, mírná až mírně chladná suchá až mírně suchá s normálním až krátkým trváním sněhové pokrývky. (QUITT, 1971) 17
3.4.2 Charakteristika dlouhodobého chodu klimatu
Klimatická data byla převzata z nejbližší meteorologické stanice v Olešnici, která leží v nadmořské výšce 564 metrů nad mořem. Souřadnice meteorologické stanice jsou 49°44´severozápadní šířky a 16°26´ východozápadní délky.
Tab. 1: Průběh průměrných ročních teplot a srážek měsíce
I
II
III
IV
t(°C)
-4,0
-2,8
1,3
6,0
r(mm)
38
34
36
53
V
VI
VII
VIII
IX
11,06 14,4 16,5 15,5 12,0 65
78
86
80
55
X
XI
XII
6,7
1,4
-1,9
55
51
46
Průměrná teplota během roku je 6,34 °C. Celkové množství srážek za rok je 677 mm.
KLIMADIAGRAM 20
t R
100 90
15
80 70
10
50 40
0 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
30 20
-5
10 -10
0 měsíce
Obr. 2: Průběh průměrných ročních teplot a srážek
18
[m ]
5
R
t [°C]
60
3.4.3 Klimatická (vlhkostní) charakteristika dle Langa a Mináře: • Langův dešťový faktor – D D = HSr / Tr HSr - roční úhrn srážek Tr - průměrná roční teplota D= 677 / 6,34 = 106,78 I.
<60
velmi suchá
II.
61 – 70
suchá
III.
71 – 80
normální
IV.
81 – 100
vlhká
V.
>100
velmi vlhká
Popisovaný segment spadá do oblasti velmi vlhké •
Minářova vláhová jistota – α α = (HSr – HS) / Tr HSr - roční úhrn srážek Tr - průměrná roční teplota
HS = 30 * ( Tr+7) = 30 * 6,34 + 7 = 197,2 α = (677 – 197,2) / 6,34 = 75,67
Tab. 2: Minářova vláhová jistota Charakteristika oblasti
α
Pravděpodobnost výskytu suchých let (%)
(-4) až 0
1. nejsušší
50 a více
1 až 7
2. středně suchá
25 až 50
8 až 14 3. středně až mírně suchá
15 až 25
15 až 21
4. přechodná
5 až 15
22 až 28
5. mírně vlhká
5 až 0
29 až 35
6. středně vlhká
5 až 0
36 a více
7. silně vlhká
5 až 0
Popisovaný segment spadá do silně vlhké oblasti, s pravděpodobností výskytu suchých let 5 – 0 % 19
3.5. Hydrologické poměry
Podle Mandyse (1986): Českomoravská vrchovina je pramennou oblastí řek, v níž probíhá hlavní evropské rozvodí (střecha Evropy) mezi Severním a Černým mořem. Režim podzemních vod je v okrese Blansko nepříznivý. Složitá geologická skladba většiny území není příznivá pro vytváření velkých zásob podzemních vod. Zejména krystalické horniny západní části okresu se slabou puklinovou propustností nejsou schopny pojmout větší množství srážkové vody. Nízké hodnoty koeficientu odtoku a specifického podzemního odtoku se přisuzuje podprůměrnému srážkovému úhrnu a relativně vysokým průměrným ročním teplotám vzduchu, podporujícím vypařování vody. Z povrchových útvarů jsou nejvíce zastoupeny tekoucí vody, a to převážně menší vodní toky.
3.6. Charakteristika PLO 16 Českomoravská vrchovina (Plíva, Žlábek, 1986) Oblast
Českomoravské
vrchoviny
je
nejrozsáhlejší
lesní
oblast.
Je charakteristická převážně vrchovinným reliéfem s přechody do pahorkatin. Nejvyšší polohy, převážně nad 650 m, tvoří nesouvislou podoblast, označovanou jako Jihlavské vrchy a Žďárské vrchy. Pro oblast je typická poloha na hranici Čech a Moravy, na hlavním evropském rozvodí. Vymezení oblasti proti předhoří Českomoravské vrchoviny je dáno přibližně hranicí 4. a 5. lvs, proti Českomoravskému mezihoří rozhraním krystalinika a křídového útvaru. Také proti Třeboňské pánvi tvoří hranici geologické podloží a shoduje se přibližně s vrstevnicí 500 m, která tvoří z části i hranici proti Středočeské pahorkatině; místy vystupuje na 550 m. Převážná část oblasti leží mezi 550 – 650 m (5. lvs). Reliéf oblasti je charakterizován mírně zvlněnými tvary s převážně plochými hřbety a rozsáhlými plošinami. Údolí jsou v pramenném území mělká a rozevřená a postupně se více zařezávající. Jihlavské a Žďárské vrchy jsou nejvyšší oblasti. Začínající na jihu členitým žulovým reliéfem, označovaným jako Novobystřická vrchovina. Jihlavské vrchy zahrnují dva spolu nesouvislé obvody; menší komplex v obvodu žulové vrchoviny jihlavské a větší v žulové vrchovině mrákotínské, od níž je příčnou sníženinou oddělena Javořice (836 m). Na jednotlivých žulových vrcholech a rozvodních hřbetech jsou nakupeny balvany a po svazích balvanitá moře. 20
Největším obvodem této oblasti jsou Žďárské vrchy. Rula s hojnými svorovými vložkami je podložím členitého reliéfu (žďárský typ) s úzkými hřbety a hlubokými, široce rozevřenými údolími. Nejvyšší hřbety tvoří migmatity a dvojslídné ruly. Často jsou na nich skalnaté útvary. Nejrozsáhlejší z nich je skupina Devět skal (836 m). Z půdotvorných hornin mají rozhodující význam ruly, svory a migmatity. Zastoupení lesních společenstev odpovídá převaze kyselé ekologické řady nad živnou a významnému podílu oglejené řady. Významný je výskyt rostlinných druhů vázaných na zamokřené půdy a rašeliny. V květeně vyšších poloh jsou přimíšené typy šumavské, alpské, sudetské i karpatské. Je to Soldanella montana, Mulgedium alpinum, Streptopus amplexifolius, Cardamine trifolia a další. V přirozené skladbě lesů převládal buk (45%) s jedlí (36%), zatímco smrk (13%) byl původní dřevinou na vodou ovlivněných a zrašeliněných půdách a ve vyšších polohách. Současná porostní skladba je výsledkem holosečného hospodářství, zavedeného po roce 1820 a protěžujícího pěstování smrku a borovice. Dnes v oblasti zcela převažují porostní typy smrkové, v okrajových HS borové a bukové. Vedle převažujících smrkových porostů a četných borových porostů jsou na půdách ovlivněných vodou časté směsi obou dřevin, v nichž obě dřeviny jsou vzrůstově vyrovnané a jsou proti čistým smrčinám, které na těchto stanovištích silně trpí vývraty, značně stabilnější. Současná skladba porostů je: jehličnany 93,6% (SM 82%, BO 9%, MD 1,6%, JD 1,0%), listnáče 6,4% (BK 2,5%, OL 1,5%, BŘ 1,5%, DB 0,2%, ostatní 0,7%)
3.7. Zařazení území z hlediska biogeografického individuálního členění krajiny (Culek a kol., 1996)
- biogeografická provincie – Středoevropských listnatých lesů - biogeografická podprovincie – Hercynská - biogeografický region (bioregion) – Sýkořský
21
3.7.1. Charakteristika Sýkořského bioregionu (Culek a kol., 1996)
Bioregion leží v severní části jižní Moravy a zabírá geomorfologický podcelek Nedvědická vrchovina. Plocha bioregionu je 607 km2. Je tvořen hornatinou se sítí hlubokých skalnatých údolí Svratky a jejích přítoků. V pestré horninové stavbě jsou zastoupeny i mramory, převažují typické kambizemě, v údolích jsou plochy rankerů a rendzin na vápencích. Biota náleží 3. – 5. lvs. Potenciální vegetaci tvoří květnaté bučiny, v údolích dubohabrové háje a acidofilní doubravy. Netypické části bioregionu jsou tvořeny zbytky plochých zarovnaných povrchů. V převažujících kulturních smrčinách jsou dosud hojné menší celky bučin a suťových lesů, typická jsou travnatá lada. Reliéf má převážně charakter členité vrchoviny. Místa nejvzdálenější od hlavních údolí mají dosud zachované zbytky zarovnaných plochých povrchů, především v okolí Olešnice. V údolí Svratky členitost roste až na 410 m, údolí Svratky a okolí tak má charakter ploché hornatiny. Nejnižším bodem je údolí Svratky u Štěpánovic – 260 m, nejvyšším Horní les – 774 m. Typická výška bioregionu je 320 – 700 m. Dle Quitta leží severní část území v chladné oblasti CH 7, převážná část území v mírně teplé oblasti MT 3, údolí Svratky v poměrně teplé MT9 až MT 11. V plochých sníženinách se vyvinuly primární pseudogleje a u Černovic i lokalita organozemního typu rašeliny.
22
4. Kostra ekologické stability
Kostru ekologické stability zajišťuje legislativa. Nejcennější části jsou zpravidla zařazeny podle zákona o ochraně přírody a krajiny do kategorie zvláště chráněných maloplodých území (národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní památka). Další, ekologicky významné území, vyhlašují orgány ochrany přírody jako významné krajinné prvky (Míchal, 1994). Jedním z prvků kostry ekologické stability je Chlébský potok a rybník Ploník, který je jádrem přírodní rezervace.
4.1 Významné krajinné prvky (VKP)
Podle zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny se řadíme lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Registrované VKP: V okolí jich byly vyhrazeny desítky. Např. Výšinky pod Luzichovou, Vršky u Brumova, Meze pod Lískovcem, Pod Prašincem, Příčné, Zadní Svačinka, Rašovská lada, Bedřichovský potok, Zhořský mokřad, Borkovcův kopec, Šibeniční horka, Pod Rejholcem, Ledňovy a Jahodná.
4.2 Přírodní památky
Na přírodní rezervaci navazuje přírodní památka: Hersica (přírodní památka, mezi Černovicemi a Bedřichovem) – mokřadní lesní společenstva s bohatým výskytem chráněné bledule jarní; Hrádky (přírodní památka, u Černovic) – zbytek přirozeného porostu javorových bučin na balvanitých strmých svazích s druhově bohatým bylinným podrostem kolem výrazného skalního útvaru; Habrová (přírodní památka, u Černovic) – v rámci Českomoravské vrchoviny jeden z nejvýše položených téměř přirozených porostů s převahou habru a s druhově bohatým bylinným podrostem; Kačiny (přírodní památka, u Černovic) – přirozené bukové a habrové porosty na skalnatých svazích s druhově bohatým bylinným podrostem;
23
Údolí Chlébského potoka (přírodní rezervace, u Černovic) – hojný výskyt bledule jarní v břehovém porostu olší a jasanů; Loucká obora (přírodní památka, mezi Tasovicemi a Hodonínem) – ojedinělý zbytek přestárlého bukového porostu s příměsí jasanu a s druhově bohatým bylinným podrostem; Cukl (přírodní památka, u Rozseče nad Kunštátem) – úvalovité údolí s pramenným úsekem potoka v rašelinných mokřadech a s rybníčkem, biotop obojživelníků.
4.3 Přírodní parky
Přírodní park podle zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, „jako území sloužící k ochraně krajinného rázu, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Slouží kromě jiného k obnově duševních i fyzických sil člověka přiměřenou rekreační činností v nenarušeném nebo málo narušeném přírodním prostředí“. Zkoumané
území
je
součástí
přírodního
parku
Svratecká
hornatina,
na kterýnavazuje přírodní park Halasovo Kunštácko. Přírodní park Halasovo Kunštácko o rozloze 68,5 km2 byl vyhlášen v roce 1980 a v roce 1994 rozšířen. Území je tvořenovelmi členitou vrchovinou s nejnižším bodem v úrovni 320mn m. a nejvyšším vrcholem Kulíšek 691 mn m. Území parku je charakterizováno malebnou mozaikou lesa s volnými plochami zemědělsky využívané krajiny.
Přírodní
park
dostal
své
jméno
po
básníku
Frntišku
Halasovi,
kterého Kunštátská příroda natolik okouzlila a inspirovala, že ji zbásnil ve svém díle „Já se tam vrátím“ Přírodní park Svratecká hornatina o rozloze 100,7 km2 vyhlášen postupně v letech 1998 – 1995. Rozsáhlé území je tvořeno plochou členitou pahorkatinou s tokem řeky Svvratky. V údolích se nacházejí časté mohutné skály a skalní ochozy. Nejnižším bodem je dno údolní nivy u Štěpánovic v úrovni 260 mn m. Nejvyšší vrchol je Horní les 774 mn m. Po celém území je hustá síť vodních toků. Od řeky Svratky až po nejrůznější drobné potoky a potůčky. Mezi větší řeky patří Besének, Chlébský potok nebo Hodonínka, které jsou hluboce zařezané do podloží. 24
4.4 Místní územní systém ekologické stability (ÚSES)
Podle zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny je územní systém ekologické stability vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní (lokální), regionální a nadregionální územní systém ekologické stability. Buček, Lacina in Low (1995) : Cílem zabezpečování územního systému ekologické stability v krajině je uchovat a podpořit rozvoj přirozeného genofondu krajiny, uchování významných krajinných fenoménů, podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny, zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové dělení. Prostorově strukturní kategorie PR Ploník – Území je zařazeno do ekologicky významného krajinného celku. Biogeografický význam území je regionální. Posláním tohoto území je zachování krajinářsky a botanicky významné lokality mokřadů a přechodných vrchovišť. Jedná se o biocentrum lokálního významu uprostřed smrkových lesních porostů na trase biokoridoru regionálního významu. V rámci územního systému ekologické stability krajiny je území vedeno jako regionální biocentrum č. 285 Ploník na trase regionálního biokoridoru č. 1408 mezi regionálním biocentrem č. 284 Hersica a regionálním biocentrem č. 285 Ploník. -
Hersica (přírodní památka, mezi Černovicemi a Bedřichovem) – mokřadní lesní společenstva s bohatým výskytem chráněné bledule jarní;
Územní systém ekologické stability je zachyceny v mapě č. 7 v příloze práce.
25
5. Charakteristika ekotopu
5.1. Reliéf
Území v okolí Černovic se nachází v ústřední části Sýkořské hornatiny, kde se rozkládají nejvýše položené náhorní planiny ve výškové úrovni 650 – 670 metrů nad mořem. Planiny zaujímají zvláštní postavení mezi třemi nejvyššími hřbety hornatiny – severojižním Sýkořským hřbetem na západě (s vrcholy Sýkoř 702 m a Bukový vrch 699 m, který se od nižších Prachýren výšky 662 metry lomí z východu), Zněckým hřbetem (699 m) rovněž směru sever - jih na východě a Zárazem (682 m) směru západ – východ na severozápadě. Z uspořádání vyplývá, že planiny v okolí Černovic leží v mírném prohnutí povrchu a jsou součástí velice plytké sníženiny, ležící mezi vyššími hřbety. Sníženinou od východu k západu protéká pouze Chlébský potok, Besének a jeho přítoky pramení pod jižními okraji planiny. O Chlébském potoce který ústí do Svratky se můžeme domnívat, že zpětnou erozí pronikl přes Sýkořský hřbet a dostal se až do zmíněné sníženiny u Černovic a pramení na svazích hřbetu Zněckého. Vysoko položená plochá sníženina, kterou prochází mělké údolí Chlébského potoka, vytvořila vhodné topografické podmínky pro vznik rašeliniště. (Lacina a kol, 2001)
5.2. Podloží
Skalní podloží tvoří dvojslídná rula, často porfyroblastická, bítešské skupiny. Rula je zvětralá a překrytá svahovinami. (Mackovčin, 2007)
5.3. Půda
Zájmové území se nachází v mělkém údolí s meandrujícím Chlébským potokem v jeho pramenné části. V rašeliništi není koryto potoka patrné. V roce 1990 proběhl na území základní ekologický průzkum, na základě kterého bylo stanoveno, že se místy vyskytuje rašeliniště přechodového typu s rašeliníkem a rašelinou hloubky až jeden metr. Doba vzniku rašeliniště není dosposud známá. Půdní pokryv tvoří jílovité, oglejené nepropustné půdy. Půdy ovlivněné vodou jsou hlinité až jílovitohlinité. Na svazích se jedná převážně o hnědé lesní půdy. Na povrchu je humózní horizont 26
5 - 20 cm. Podle zrnitosti jsou to většinou půdy lehké, písčitohlinité až hlinitopísčité, místy štěrkovité s dobrým vodním režimem. Podle
typologického
systému
Ústavu
pro
hospodářskou
úpravu
lesů
a podle vlastního pozorování jsou půdy rozděleny následovně: Dno zamokřené pánve tvoří gleje až rašeliništní gleje. Okraje pánve s přechody do mírných svahů tvoří pseudogleje. Ve svazích najdeme kambizemě typické, variety silně kyselé. V zájmovém území byly vykopány tři sondy. Byla pořízena fotodokumentace a proběhl odběr vzorků. Zařazení půd podle půdního druhu a půdního typu proběhlo po odborné konzultaci s doc. Ing. Klementem Rejškem, CSc, z MZLU, Ústavu geologie a pedologie.
Popis a lokalizace půdní sondy č. 1: Sonda se nachází ve vegetaci vysokých ostřic, zhruba ve středu přírodní rezervace. Nejnápadnějším znakem je oglejení ve svrchní části profilu, které je způsobeno vysokou hladinou podzemní vody, která dosahuje výšky cca 60 cm. (Viz obr. 3)
Popis a lokalizace půdní sondy č. 2: Sonda se nachází v přechodu zamokřené pánve do velmi mírných svahů, jižně nad rybníkem Ploník v rašelinných a podmáčených smrčinách. Vznik je dán akumulací jílnatých částic vzniklých zvětráváním rul starohorního stáří, při současném působení kolísání hladiny podzemní vody v hloubce cca 80 cm. (Viz obr. 4)
Popis a lokalizace půdní sondy č. 3: Sonda se nachází v západním okraji pánve ve vegetaci vysokých ostřic. Nejnápadnějším znakem je rašeliništní horizont a výrazné oglejení svrchní části profilu, které je způsobeno vysokou hladinou podzemní vody, která dosahuje výšky cca 80 cm. (Viz obr. 5)
27
Obr. 3: Půdní sonda č. 1 (2.5.2008)
GLEJ FLUVICKÝ O (horizont nadložního humusu) 0-5 cm At (zrašeliněný horizont) 5-20 cm Gro (glejový redukomorfní horizont s novotvary) 20- 60 cm Gr (glejový redukomorfí horizont) 60 cm a více
28
Obr. 4: Půdní sonda č. 2 (2.5.2008)
PSEUDOGLEJ GLEJOVÝ L (vrstva povrchového humusu – vrstva opadu) 0 – 5 cm F (vrstva povrchového humusu – humusová drť) 5 – 10 cm H (vrstva povrchového humusu – humusová měl) 10 – 13 cm Au (humózní horizont – umbrikový) 13- 23 cm En (vybělený eluviální horizont) 23 -30 cm Bm (mataforfický – kambický horizont) 30 – 60 cm Gor (glejový redukomorfní horizont) 60 cm a více 29
Obr. 5: Půdní sonda č. 3 (2.5.2008)
GLEJ ORGANOZEMNÍ O (horizont nadložního humusu) 0 - 5 cm T (rašeliništní horizont) 5 – 20 cm Gro (glejový redukomorfní horizont s novotvary) 20 – 60 cm Gr (glejový redukomorfí horizont) 60 cm a více
30
5.4. Hydrologické poměry
Z hydrologického
hlediska
spadá
lokalita
do
povodí
Svratky.
Jedná se o široce rozevřené mělké údolí s pramenným úsekem Chlébského potoka. Územím protéká několik malých koryt, které se pod rašeliništěm spojují a vytvářejí jedno koryto, které se vlévá do Chlébského potoka. Na zájmovém území se nachází dvě vodní nádrže, z čehož jen jedna je trvale zavodněna. Rybník Ploník má rozlohu asi 1ha, čímž zaujímá asi ¼ území. Hloubka dna nepřesahuje 1,5 m. Údolí je velice ploché, svahy jsou mírné se sklonem do cca 5%. Na levé straně údolí je několik pramenů. U nejsilnějšího z nich byla vybudována v roce 1988 studánka. Podle rozboru vody, provedeném v roce 1987, obsahuje 9,0 mg/l dusičnanů a pH je 5,9.
5.4.1 Chlébský potok
Chlébský potok pramení nad Černovicemi v nadmořské výšce 660 mnm. Ústí zleva do Svratky nad Nedvědicí. Dále teče do Dyje, Moravy, Dunaje a ústí do Černého moře. Plocha povodí Svratky je 1480,1 km2. Chlébský potok patří do skupiny podhorských potoků, trvalých, s kyselými vodami s pH pod 6,9, s doprovodnými mokřady a prameništi, rašeliništi, doprovodnou vegetací jehličnatých dřevin – smrku,
pomalým tokem a s obvykle malým průtokem.
Ve střední části rezervace má potok charakteristiku: Vodní tok podhorský – podhorský potok – chladný – s bylinnou i dřevinnou vegetací – Středně meandrující tok – trvalý – původ v rašeliništi. V dolní části rezervace má potok charakteristiku: Vodní tok podhorský – podhorský potok – chladný – s bylinnou i dřevinnou vegetací – Silně meandrující tok – trvalý – původ v rašeliništi. Vlastní koryto Chlébského potoka je v dolní části regulováno do nevhodně malého, místy silně poškozeného koryta, protože však území nad tímto poškozením je velmi zachovalé, nehrozí níže položeným územím výrazné škody způsobené přívalovými dešti na níže položených budovách, neboť údolí Chlébského potoka leží v poměrně mělké, a široké kotlině, kterou i odvodňuje. (Zwach, 2000)
31
6. Charakteristika bioty
6.1. Diferenciace aktuálního stavu vegetace:
Na základě mapování aktuálního stavu vegetace, bylo území diferencováno pomocí katalogu biotopů ČR (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001) do následujících biotopů:
L9.2 – rašelinné a podmáčené smrčiny K1 – mokřadní vrbiny L 2.2 – údolní jasanovo - olšové luhy R2.3 – přechodová rašeliniště T1.5 – vlhké pcháčové louky M1.7 – vegetace vysokých ostřic s přechody do T 1.6 vlhká tužebníková lada V1G – vodní plochy X9A – lesní kultury s nepůvodními dřevinami jehličnatými R2.2 – nevápnitá mechová slatiniště L1 – mokřadní olšiny (vskytují se pouze v mozaice s R2.2) X12 – nálety pionýrských dřevin (jen v mozaice s jinými biotopy)
Tyto biotopy byly zakresleny v mapě biotopů č. 3 v příloze práce.
K1 – Mokřadní vrbiny Světlé keřové nebo stromové vrbiny s dominancí vrb Salix aurita, Salix caprea, Salix cinerea, Salix fragilis, Salix triandra, olší Alnus incana, Alnus glutinosa, břízi Betula pendula a ostružiníku Rubus idaeus. Vyznačují se neostrou hranicí mezi keřovým a stromovým patrem. V bylinném patře jsou hojné druhy mokřadů Caltha palustris, Cardamine amara, Carex nigra, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Filipendula ulmaria, Myosotis palustris, Viola canina. Druhy rašelinišť Agrostis tenuis, Agrostis stolonifera, Valeriana dioica, Viola palustris STG: 5 BC 4-5 (Fraxini – alneta superiora) Kategorie: 3 Péče: Regulace náletu ve prospěch vrb. Nepřipustit odvodnění – biotop musí zůstat alespoň přechodně zamokřen.
32
L 2.2 – Údolní jasanovo - olšové luhy Světlé lesy podél Chlébského potoka s dominancí stromů snášející dočasné zamokření půdy. Břehy vodního toku s hladinou podzemní vody ležící v malé hloubce a dočasně vystupující nad půdní povrch. Půdním typem jsou zbahnělé gleje, vlhké až mokré.
Třípatrové
až
čtyřpatrové
porosty
tvořené
dominantní
olší
Alnus glutinosa a Alnus incana, s příměsí Sorbus aucuparia a Picea abies. V podrostu převládají vlhkomilné druhy společné lesní i luční vegetaci. V bylinnném patře Ajuga reptans, Alchemilla vulgaris, Anemone nemorosa, Caltha palustris, Cardamine amara, Carex sylvatica, Carex remota , Calamagrostis villosa, Crepis paludosa, Cirsium palustre, Cirsium rivulre, Dryopteris dilatata, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Ficaria verna, Chrysosplenium alternifolium, Juncus bufonius, Leucojum vernum, Lycopus europaeus, Polytrichum commune, Polytrichum formosum, Primula elatior, Senecio nemorensis ssp. fuchsii. V mechovém patře se vyskytuje Atrichum undulatum. STG: 5 B-BC 5 (Fraxini – alneta superiora) Kategorie: 2, 3, 4 Péče: Zachování přirozeného vodního režimu – nepřipustit odvodnění. Zachování přirozené dřevinné skladby porostů. Nevysazovat smrkové monokultury.
R2.3 – Přechodová rašeliniště Údolní
rašeliniště
pokryté
ostřicovo-rašeliníkovou
vegetací
s dominancí
rašeliníků Sphagnum palustre, ploníků Sphagnum commune a Sphagnum formosum. Kolem tůněk Dicranella heteromalla. Z dalších Carex panicea, Carex rostrata, Carex vesicaria, Equisetum sylvaticum, Leucojum vernum, Nardus stricta, Vaccinium myrtillus. Pestré dřevinné patro tvoří Alnus incana, Alnus glutinosa, Betula pendua, Picea abies, Pinus sylvestris, Sorbus aucuparia. STG: 5 A 6 (Pini – piceeta turfosa) Kategorie: 1 Péče: Ponechat přirozenému vývoji. Nedopustit živelnou těžbu rašeliny
T1.5 – Vlhké pcháčové louky → T1.6 Vlhká tužebníková lada Údolní vlhké až mokré louky na glejových půdách s dominantními travinami Carex leporina, Carex nigra, Scirpus sylvaticus, s širolistými bylinami Caltha paustris, Cirsium palustre, Cirsium rivulare. Z dalších Anemone nemorosa, Anthoxanthum 33
odoratum, Calamagrostis epigeios, Cardamine pratensis, Crepis paludosa, Dactyllis glomerata, Equisetum palustre, Equisetm sylvaticum, Filipendula ulmaria, Hypericum perforatum, Leucojum vernum, Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris, Lysimachia nummularia, Myosotis palustris, Primula elatior, Ranunculus repens, Ranunculus flammula, Senecio nemorensis. Ve stromovém patře se místy objevuje Alnus incana, Alnus glutinosa, Picea abies. Hladina podzemní vody je trvale vysoká, porosty však nesnášejí dlouhotrvající zaplavení ani periodické vysýchání. STG: 5 BC 4-5, 5 B-BC 4-5, 5 B-BC 4 (Fraxini – alneta superiora) Kategorie: 3 Péče: Pravidelné kosení alespoň 1x ročně. Odvodnění je možné pouze mělkými povrchovými příkopky.
M1.7 – Vegetace vysokých ostřic s přechody do T 1.6 vlhká tužebníková lada Vlhké podmáčené louky s dominantními ostřicemi Carex nigra, Carex leporina, Carex
vesicaria.
Z dalších
Anemone
nemorosa,
Anthoxanthum
odoratum,
Calamagrostis epigeios, Caltha palustris, Cirsium palustre, Dactylis glomerata, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Filipendula ulmaria, Leucojum vernum, Lycopus europaeus, Ranunculus repens, Ranunculus flammula, Ranunculus acris, Urtica dioica. Ve stromovém patře se místy objevuje Salix aurita, Salix capraea. STG: 5 BC 4-5 (Fraxini – alneta superiora) Kategorie: 3 Péče: Odstraňování náletových dřevin. Kosení porostů na těchto silně podmáčených stanovištích alespoň jedenkrát za 2-3 roky.
V1G – Vodní plochy Mezi vodní plochy patří rybník Ploník, který je sice bez ochranářsky významné vegetace, ale zato významné místo rozmnožování obojživelníků. Byl potvrzen výskyt těchto druhů: skokan hnědý - rašelinný (Rana temporaria – acutirostris), skokan hnědý - podhorský (Rana temporaria – submontana), skokan hnědý – tupočenichý (Rana temporaria - obtusirostris), ropucha obecná (Bufo bufo), čolek horský (Triturus alpestris), čolek obecný (Triturus vulgaris). Rybník je velmi málo zarybněn, dobře osluněn a má poměrně mělké břehy s dostatečnou mokřadní vegetací, která je vyhovující pro rozmnožování obojživelníků. Pro podporu obojživelníků byly nad rybníkem Ploník vybuhloubeny dvě tůně se 34
stojatými vodami. V rezervaci je celá řada dalších, menších i větších tůněk, které vznikají po vývratech vzrostlých smrků, většina z nich však není dostatečně osluněna. Péče: V následujících letech bude třeba provádět občasnou redukci náletových dřevin s cílem udržovat dostatečné oslunění obou tůní. Tůně budou ponechány přirozenému vývoji, případně podle situace budou realizovány biotechnické zásahy s cílem stabilizace nebo vylepšení podmínek pro rozvoj mokřadních rostlinných a živočišných společenstev.
R2.2 – Nevápnitá mechová slatiniště Plochá ostřico-mechová rašeliniště s bohatě vyvinutým mechovým patrem. Právě zde se vyskytují vzácné zvláště chráněné byliny Menyanthes trifoliata a Dactylorhiza majalis. Převládají nízké ostřice Carex nigra, Carex panicea, Carex vesicaria, místy s Eriophorum latifolium. Dále Ajuga reptans, Anemone nemorosa, Caltha
palustirs,
fluviatile,Filipendula
Cardamine ulmaria,
amara, Juncus
Equisetum
articulatus,
sylvaticum, Juncus
Equisetum
bufonius,
Juncus
conglomeratus, Lysimachia vulgaris, Meyanthes trifoliata, Nardus stricta, Polytrichum commune, Ranunculus acris, Ranunculus flammula, Vaccinium myrtillus, Viccia cracca, Viola palustris. Ve stromovém patře se místy objevuje Alnus incana, Alnus glutinosa, Pinus sylvestris. STG: 5 B-BC 5 (Fraxini – alneta superiora) Kategorie: 2, 3 Péče: Periodická regulace stromového patra tak, aby jeho pokryvnost nepřesahovala 30%. Extenzivní kosení v pozdním létě po vysemenění vzácných ohrožených druhů (zejména na místech s nižší hladinou podzemní vody). Zachování vodního režimu – nepřipustit odvodnění, biotop musí zůstat alespoň přechodně zamokřený.
L1 – Mokřadní olšiny (vyskytují se pouze v mozaice s R2.2) Světlé porosty Alnus incana a Alnus glutinosa v keřovém patře s Rubus idaeus a Vaccinium myrtillus. Z dalších druhů Athyrium filix femina, Cardamine amara, Chaerophyllum hirsutum, Calamagrostis villosa, Galium palustre, Menyanthes trifoliata, Viola palustris,…
35
X12 – Nálety pionýrských dřevin (jen v mozaice s jinými biotopy) Spontánní nálet pionýrských stromových dřevin na nelesních biotopech. Na odtěžených nebo odvodněných rašeliništích, kde dochází k obnově rašelinotvorných procesů.
X9A – Lesní kultury s nepůvodními dřevinami jehličnatými Lesní kultury s vysazenými dřevinami, které nebyly součástí přirozených lesů, případně v nich měly jen menší podíl. V PR Ploník se jedná především o smrkové monokultury a smrkové porosty s příměsí Pinus sylvestris, Betula pendula, Sorbus aucuparia,
Sambucus
racemosa,
na
velmi
mírných
svazích
s pseudogleji
až kambizeměmi pseudoglejovými. V bylinném patře s Ajuga reptans, Anemone nemorosa, Calamarostis epigeios, Carex pilulifera, Cirsium rivulare, Dryopteris carthusiana,
Dryopteris
dilatata,
Equisetum
sylvaticum,
Equisetum
palustre,
Hypericium perforatum, Chrysosplenium alternifolium, Maiantheum bifolium, Mycelis muralis, Polytrichum commune, Rubus idaeus, Vaccinium myrtillus, Viola canina. STG: 5 AB 3-4 (Fagi - abieta) Kategorie: 4 Péče: Prořezávky. Postupná přeměna na porosty blížící se výhledovému cíli bukových jedlin.
L9.2 – Rašelinné a podmáčené smrčiny Podmáčené okraje pánve s pseudogleji až organozemními gleji. Rašelinné a podmáčené smrčiny rostou na extrémně zamokřených půdách. Hlavní dřevinou je zde Picea abies s příměsí Alnus incana, Alnus glutinosa. V podrostu bohaté zmlazení Picea abies, Sorbus aucuparia a Alnus incana. Smrk má na těchto stanovištích mělký kořenový systém a trpí často vývraty. V bylinném patře najdeme Ajuga reptans, Calamagrostis villosa, Caltha palustris, Cardamine amara, Dryopteris dilatata, Dryopteris carthusiana, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Ficaria verna, Chrysosplenium alternifolium, Leucojum vernum, Leucobryum glaucum, Maiantheum bifolium, Mycelis muralis, Myosotis palustris, Polytrichum commune, Polytrichum formosum,Primula elatior, Rubus idaeus, Ranunculus repens, Viola palustre. STG: 5 AB-BC 4-5, 5 B-BC 4-5 (Picei- alneta) Kategorie: 4
36
Péče: Probírky zaměřené na zvýšení stability porostů. Na podmáčených stanovištích nepoužívat těžkou mechanizaci ale přibližovat koňmi. Postupná přeměna na porosty blížící se výhledovému cíli rašeliníkových jedlových smrčin.
6.2 Potenciální přirozená vegetace
Cílem
geobiocenologické
typologie
krajiny
je
diferenciace
přírodního
(potenciálního) stavu geobiocenóz v krajině. Je to takový stav, který by nastal v současné krajině při vyloučení zásahů člověka. Představa o přírodním stavu geobiocenóz v krajině je jediným přírodovědně objektivním východiskem a základnou pro
hodnocení
již
uskutečněných
i
budoucích
změn
v
krajině.
Výsledky geobiocenologické typologie poskytují nezbytné podklady pro ochranu krajiny, rámce pro diferencovanou péči o krajinu a její využití a jsou východiskem pro plánování
krajiny
(Buček,
Lacina,
1999).
Potenciální
přirozený
stav
je charakterizován skupinami typů geobiocénů.
6.2.1 Vymezení a charakteristika skupin typů geobiocénů
Při mapování biocenóz PR Ploník se vycházelo z již existujícího plánu péče na období 2002 – 2011. V plánu péče jsou popsány lesní biotopy, proto bylo mapování zaměřeno především na biotopy nelesní. Geobiocenologická typizace: 5. jedlobukový vegetační stupeň, trofické řady a meziřady: A – oligotrofní, AB – oligotrofně mezotrofní, B – mezotrofní a BC – mezotrofně nitrofilní. Z hydrických řad převládají hydrická řada zamokřená /4/ a mokrá /5/ místy s přechody do řady rašeliništní /6/, nad hydrickou řadou normální /3/. Tyto jednotky vymezují rámce následujících skupin typů geobiocénů (STG) :
5 A-AB 3-4: Fagi-abieta - Bukové jedliny (velmi mírné svahy až plošiny pramenné pánve na pseudoglejích)
5 A 6: Pini – piceeta turfosa – Rašeliništní borové smrčiny (rozvolněné okraje pánve na organozemních glejích, místy s přechody v organozemě)
37
5 BC 4-5: Fraxini – alneta superiora - Jasanové olšiny vyššího stupně (dno pramenné pánve kolem potůčku na glejích ovlivněných proudící vodou)
5 (A)B-BC 5: Picei – alneta – Smrkové olšiny (trvale zamokřené dno s gleji, místy přecházející v organozemní gleje)
Tyto STG byly zakresleny spolu s umístěním fytocenologických snímků a půdních sond v v mapě č. 2 v příloze práce.
Podle typologického systému ÚHÚL je lesní část rezervace zařazena do lesních typů: 6 P 1 – kyselá smrková jedlina třtinová 5 K 2 – kyselá jedlová bučina s ostřicí kulkonosnou 6 G 1 – podmáčená smrková jedlina přesličková 5 S 2 – svěží jedlová bučina se svízelem
Lesní typy jsou zachyceny v typologické mapě č. 6 v příloze práce.
Fagi - abieta - Bukové jedliny
Mladé až středněvěké smrkové porosty na mírně podmáčených až hydridy normálních
stanovištích.
Velmi
mírné
svahy
až
plošiny
s kambizeměmi
pseudoglejovými až pseudogleji. Smrkové tyčoviny s příměsí jeřábu, borovice a břízy. V synuzii podrostu převládají Ajuga reptans, Avenella flexuosa, Calamagrostis epigeios, Carex pilulifera, Carlina acaulis, Cardamine amara, Cirsium rivulare, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Entodon schreberi, Equisetum sylvaticum, Hypericum perforatum, Chrysosplenium alternifolium, Maiantheum bifolium, Mycelis muralis, Myosotis palustris, Oxalis acetosella, Polytrichum commune, Potentilla erecta, Rubus
idaeus, Senecio nemorensis ssp. fuchsii, Taraxacum officinale, Urtica dioica,
Vaccinium myrtillus, Viola canina.
Pini – piceeta turfosa – Rašeliništní borové smrčiny
Rašliništní borové smrčiny se nacházejí při okraji pánve v západní části rezervace. Půdním typem jsou rašeliništní organozemě, hluboké minimálně 0,5 m, 38
většinou však podstatně hlubší. Vertikálně rozrůzněné porosty smrku (Picea abies) s příměsí borovice (Pinus sylvestris), břízy (Betula pendula), olší (Alnus incana, Alnus glutinosa). Pro synusii podrostu je typická dominance keříčků, z nichž nejvyšší pokryvností se vyznačuje borůvka (Vaccinium myrtillus), místy i vřes (Calluna vulgaris). S vysokou pokryvností se vyskytují acidofilní mechorosty, spoludominantní jsou rašeliníky (Sphagnum palustre) a ploník obecný (Polytrichum commune). Z dalších Carex panicea, Carex vesicaria, Dicramnella heteromala, Equisetum sylvaticum, Leucojum vernum, Nardus stricta.
Fraxini-alneta superiora - jasanové olšiny vyššího stupně (místy s přechody do Alneta superiora a Picei alneta)
Podél potoka s glejovými půdami ovlivňovanými proudící vodou. Hlavní dřevinou je olše lepkavá (Alnus glutinosa), olše šedá (Alnus incana), a vrba křehká (Salix fragilis). Jednotlivě se vyskytuje i smrk (Picea abies). V podúrovni často roste jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Z keřovitých vrb jsou časté jíva (Salix caprea), vrba ušatá (S. aurita), vrba trojmužná (S. triandra), vrba popelavá (S. cinerea) V synuzii podrostu se mísí mokřadní a vlhkomilné druhy. K dominantám patří Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa, Stellaria nemorum, Primula elatior, Geum rivale, Poa remota, Pravidelně se až spoludominantně vyskytují Aegopodium podagraria, Filipendula ulmaria, Lysimachia vulgaris, Scirpus sylvaticus, Urtica dioica, Cirsium. rivulare. Z lesních mezofytů bývají nejčastější Senecio fuchsii, Stachys sylvatica, Oxalis acetosella, Anemone nemorosa. Lem potoků zpravidla tvoří Chrysosplenium alternifolium, Cardamine amara, Carex remota. Především na prameništích a podél Chlébského potoka se vyskytují lokality bohatých populací Leucojum vernum, dále zde rostou Lysimachia nezrum a Petasites albus. Z ohrožených druhů Tephroseris crispa a celá řada ostřic (Carex sp.).
Fageta piceoso – abietina – Smrkojedlové bučiny
Horní části mírných svahů s kyselými kambizeměmi. Smrkové tyčoviny, v menší míře mlaziny, místy s příměsí borovice (Pinus sylvestris) a břízy (Betula pendula). V synuzii podrostu převládají oligotrofní druhy. K dominantám patří Deschampsia flexuosa, Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus a Dryopteris dilatata. Pravidelně 39
se vyskytují Carex pilulifera, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium, Hieracium murorum, Oxalis acetosella. Se zastoupením jehličnanů stoupá pokryvnost mechového patra, v němž se nejčastěji vyskytuje Polytrichum formosum.
Picei – alneta – smrkové olšiny
Téměř trvale zamokřené deprese s gleji až organozemními gleji. Výškově i tloušťkově rozrůzněné smrkové porosty, s příměsí olší (Alnus incana, Alnus glutinosa), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia). V synuzii podrostu se objevují Ajuga reptans, Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina,Calamagrostis villosa, Caltha palustris, Cardamine amara, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Crepis paludosa, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Ficaria verna, Chrysosplenium alternifolium, Leucobryum glaucum, Leucojum vernum, Lycopus europaeus, Maiantheum bifolium, Mycelis muralis, Myosotis palustris, Polytrichum commune , Polytrichum formosum, Primula veris, Ranunculus repens, Rubus idaeus, Taraxacum officinale, Vaccinium myrtillus, Viola palustre.
6.3 Současný stav vegetace
Lokalita se nachází mezi smrkovými a borovými monokulturami v mělké pánvy s přirozeně meandrujícím horním tokem Chlébského potoka. Okraje mělkého úvalovitého údolí tvoří vyzrálá vrchoviště s rašeliníkem a dominujícím mechorostem ploníkem obecným (Polytrichum commune), ve kterém se zcela atypicky udržují trsy bledule jarní (Leucojum vernum). Kolem meandrujícího potoka je pestrá mozaika travních fytocenóz. Dominantními druhy jsou tu suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), smilka tuhá (Nardus stricta), chráněné a ohrožené druhy plavuň pučivá (Lycopodium annotium), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), stařinec potoční (Tephroseris crispa), který tvoří početnou populaci, která čítá až sto kusů. Dále se zde vyskytuje celá řada vzácných ostřic (Carex canescens, C. gracilis, C. leporina, C. nigra, C. panicea, C. pilulifera, C. remota , C. rostrata, C. sylvatica, C. vesicaria…). Ve východní části území dochází k nežádoucímu rozvoji monocenóz třtiny křovištní a chloupkaté, nad horní hrází rybníka Ploník se rozrůstá orobinec širolistý (Typha latifolia) a střední mokřad je ohrožen živelným náletem olší. Dochází tak k potlačování zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin. 40
Lokalita je porostlá nepravidelně rozptýlenými dřevinami olše lepkavé (Alnus incana) a šedé (Alnus glutinosa), smrku ztepilého (Picea abies), břízy bělokoré (Betula pendula) a celou řadou vrb (Salix). Především na rybník Ploník, který dále přechází v mokřad je vázán výskyt chráněných druhů obojživelníků a plazů.
Seznam zjištěných druhů cévnatých rostlin a mechorostů: Aegopodium podagraria (bršlice kozí noha), Achillea millefolium - subsp. millefolium (řebříček obecný pravý), Agrostis stolonifera (psineček výběžkatý), Agrostis tenuis (psineček rozkladitý), Alchemilla vulgaris (kontryhel obecný), Ajuga reptans (zběhovec plazivý), Alnus glutinosa (olše lepkavá), Alnus incana (olše šedá), Amoria repens (jetelovec plazivý), Anemone nemorosa (sasanka hajní), Antennaria dioica (kociánek dvoudomý), Anthoxanthum odoratum (tomka vonná), Anthriscus sylvestris (kerblík lesní), Arrhenatherum elatius (ovsík vyvýšený), Athyrium filixfemina (papratka samičí), Avenella flexuosa (metlička křivolaká) Betula pendula (bříza bělokorá), Briza media (třeslice prostřední) Calamagrostis
epigeios
(třtina
křovištní),
Calamagrostis
villosa
(třtina
chloupkatá), Calluna vulgaris (vřes obecný), Caltha palustris (blatouch bahenní), Campanula rotundifolia (zvonek okrouhlolistý), Cardamine amara (řeřišnice hořká), Cardamine pratensis - subsp. pratensis (řeřišnice luční pravá), Carduus crispus (bodlák kadeřavý), Carex canescens (ostřice šedavá), Carex echinata (ostřice ježatá), Carex gracilis (ostřice řízná), Carex leporina (ostřice zaječí), Carex nigra (ostřice obecná), Carex panicea (ostřice prosová), Carex pilulifera (ostřice kulkonosná), Carex remota (ostřice řídkoklasá), Carex rostrata (ostřice zobánkatá), Carex sylvatica (ostřice lesní), Carex vesicaria (ostřice puchýřkatá), Carum carvi (kmín kořenný), Chaerophyllum hirsutum (krabilice chlupatá), Chaerophyllum temulum
(krabilice mámivá),
Chamaenerion angustifolium (vrbka úzkolistá), Chrysosplenium alternifolium (mokrýš střídavolistý), Cirsium palustre (pcháč bahenní), Cirsium rivulare (pcháč potoční), Crataegus laevigata (hloh obecný), Crepis paludosa (škarda bahenní) Dactylls glomerata (srha laločnatá), Dactylorhiza majalis (prstnatec májový), Deschampsia caespitosa (metlice trsnatá), Dicranella heteromalla (dvouhroteček různotvárný), Dryopteris austriaca (kapraď širolistá), Dryopteris carthusiana (kapraď osténkatá), Dryopteris dilatata (kapraď širolistá) Eleocharis palustris (bahnička mokřadní), Entodon schreberi (pokryvnatec Schreberův), Epilobium alsinifolium (vrbovka žabincolistá), Epilobium obscurum 41
(vrbovka tmavá), Epilobium roseum (vrbovka růžová), Equisetum fluviatile (přeslička mokřadní), Equisetum palustre (přeslička bahenní), Equisetum sylvaticum (přeslička lesní), Equisetum variegatum (přeslička různobarvá), Eriophorum latifolium (suchopýr širolistý) Festuca altissima (kostřava lesní), Festuca ovina (kostřava ovčí), Festuca rubra (kostřava červená), Ficaria verna (orsej jarní), Fissidens taxifolius (krondlovka tisolistá), Fllipendula ulmaria (tužebník jilmový), Fragaria vesca (jahodník obecný), Frangula alnus (krušina olšová) Galeopsis bifida (konopice dvouklaná), Galium palustre (svízel bahenní), Galium pumilum (svízel nízký), Genista tinctoria - subsp. tinctoria (kručinka barvířská pravá), Geum urbanum (kuklík městský), Glyceria notata (zblochan řasnatý) Hieracium pilosella (chlupáček zední), Holcus mollis (medyněk měkký), Hylocomium splendens (rokytník skvělý), Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná) Juncus articulatus (sítina článkovaná), Juncus effusus (sítina rozkladitá), Juncus bufonius (sítina žabí), Juncus conglomeratus (sítina klubkatá) Lathyrus pratensis (hrachor luční), Leucantheamum vulgare (kopretina bílá), Leucobryum glaucum (bělomech sivý), Leucojum vernum (bledule jarní), Lolium perenne (jílek vytrvalý), Lotus corniculatus (štírovník růžkatý), Lupinus polyphyllus (vlčí bob mnoholistý), Luzula campestris (bika ladní), Luzula pilosa (bika chlupatá), Lychnis flos-cuculi (kohoutek luční), Lycopodium annotium (plavuň pučivá), Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka), Lycopus europaeus (karbinec
evropský),
Lysimachia nemorum (vrbina hajní), Lysimachia nummularia (vrbina penízková), Lysimachia vulgaris (vrbina obecná) Maianthemum bifolium (pstroček dvoulistý), Melica nutans (strdivka nicí), Menyanthes trifoliata (vachta trojlistá), Mnium punctatum (měřík tečkovaný), Mnium undulatum (měřík čeřitý), Molinia caerulea (bezkolenec modrý), Mycelis muralis (mléčka zední), Myosotis palustris (pomněnka bahenní) Nardus stricta (smilka tuhá) Oxalis acetosella (šťavel kyselý) Padus avium (třešeň ptačí), Parnassia palustris (tolije bahenní), Pedicularis sylvatica (všivec mokřadní), Petasites albus (devětsil bílý), Phleum pratense (bojínek luční), Phragmites communis (rákos obecný), Picea abies (smrk obecný), Pinus sylvestris (borovice lesní), Plantago major (jitrocel větší), Poa nemoralis (lipnice hajní), Poa palustris (lipnice bahenní), Poa pratensis (lipnice luční), Poa remota 42
(lipnice oddálená), Polygonatum verticillatum (kokořík přeslenitý), Polytrichum commune (ploník obecný), Polytrichum formosum (ploník ztenčený), Populus tremula (osika obecná), Potentilla anserina (mochna husí), Potentilla erecta (mochna nátržník), Primula elatior (prvosenka vyšší), Prunella vulgaris (černohlávek obecný) Ranunculus acris (pryskyřník prudký), Ranunculus auricomus (pryskyřník zlatožlutý), Ranunculus flammula (pryskyřník plamének), Ranunculus repens (pryskyřník plazivý), Rubus caesius (ostružiník
ježiník), Rubus
idaeus (malinik
obecný) Salix aurita (vrba ušatá), Salix caprea (vrba jíva), Salix cinerea (vrba popelavá), Salix fragilis (vrba křehká), Salix triandra (vrba trojmužná), Scirpus sylvaticus (skřípina lesní), Scrophularia nodosa (krtičník hlíznatý), Scrophularia umbrosa – subsp. umbrosa (krtičník stinný pravý), Senecio nemorensis ssp. fuchsii (starček hajní), Sorbus aucuparia (jeřáb ptačí), Sparganium erectum (zevar vzpřímený), Sphagnum palustre (rašeliník člunkolistý), Sieglingia decumbens (trojzubec poléhavý), Stellaria alsine (ptačinec mokřadní) Tephroseris crispa (stařinec potoční), Tithymalus dulcis (pryšec sladký), Trifolium medium (jetel prostřední), Tussilago farfara (podběl lékařský), Typha latifolia (orobinec širolistý) Urtica dioica (kopřiva dvoudomá) Vaccinium myrtillus (borůvka černá), Valeriana dioica (kozlík dvoudomý), Veronica officinalis (rozrazil lékařský), Veronica scutellata (rozrazil štítkovitý), Viola canina (violka psí), Viola palustris (violka bahenní)
6.3.1 Rozdělení současného stavu z hlediska strategie ochrany a péče
Lesní porosty i nelesní biotopy lze podle intenzity antropogenního ovlivnění a změn rozdělit do pěti kategorií ( Lacina 1999): 1.
Přírodní – současná dřevinná skladba i struktura porostu odpovídá skladbě přírodní (cílové). Takové porosty je žádoucí ponechat přirozenému vývoji, připouští se pouze sanitární výběr s tím, že část padlé dřevní hmoty je třeba ponechat v porostu.
2.
Přirozené – současná dřevinná skladba je tvořena původními druhy, jejich vzájemný poměr však neodpovídá stavu přírodnímu (některá z dřevin výrazně převládá, některá chybí). Doporučují se pouze 43
mírné
zásahy,
při
nichž
se
podporují
vtroušené
dřeviny,
důraz se klade na podporu přirozeného zmlazení. 3.
Přírodě blízké – v současné dřevinné skladbě převládají dřeviny skladby přírodní nad dřevinami stanovištně či dokonce areálově cizími. Počítá se však s přirozenou obnovou původních dřevin. Doporučuje
se
postupné
odstraňování
allochtonních
dřevin
a podpora přirozeného zmlazení dřevin autochtonních. 4.
Přírodě podmíněně vzdálené – v současné dřevinné skladbě převládají cizí dřeviny nad dřevinami přírodní skladby. Alespoň částečně je však možno využít přirozenou obnovu vtroušených původních dřevin. Doporučují se silnější zásahy – postupný výběr nepůvodních dřevin, ponechání výstavků dřevin původních. Pokud nepostačí jejich přirozená obnova, doplňují výsadbami dřevin cílové skladby.
5.
Přírodě vzdálené – současné porosty tvoří stanovištně či areálově nepůvodní dřeviny, neobjevuje se (nebo nepředpokládají z náletu) ani zmlazení původních dřevin. Nezbytná je rekonstrukce – u zvláště nevhodných porostů (např. v jádrové části chráněného území)v co nejbližší době, u některých je možno dočkat mýtní zralosti a pak založit porost dřevin cílové skladby
Jediný biotop R2.3 – Přechodová rašeliniště, v západní části rezervace byl zařazen do přírodní kategorie. Převážná část biotopu L2.2 a R2.2 byla zařazena do přirozené kategorie. Ostatní biotopy byly zařazeny do kategorie přírodě blízké nebo přírodě podmíněně vzdálené. Kategorie přírodě vzdálená se na PR Ploník nevyskytuje.
Zařazení lesních a nelesních biotopů do kategoriií je zachyceno v mapě č. 4 v příloze práce.
44
6.4 Živočišná složka
V zájmovém území byly pozorovány následující druhy živočichů, a nebo určeny podle pobytových znaků. Některé druhy živočichů bylo náročné vyhledat, protože jejich výskyt se omezuje jen na krátkou dobu, hlavně v době rozmnožování nebo hnízdění. Z tohoto důvodu jsou některé druhy převzaty z plánu péče, mapovaní bioindikátorů (Zwach, 2000), pozorování místních obyvatel a pozorování revírního Ing. Brejchy.
Kmen: KROUŽKOVCI (Annelida) Třída: MÁLOŠTĚTINATCI (Oligochaeta) - žížala obecná (Lumbricus terrestris) Kmen: MĚKKÝŠI (Mollusca) Třída:PLŽI (Gastropoda) Podtřída: PLICNATÍ (Pulmonata) Řád: SPODNOOCÍ (Basommatophora) - plovatka bahenní (Lymnaeidae stagnolis) Řád: STOPKOOCÍ (Stylommatophora) - hlemýžď zahradní (Helix pomatia) - jantarka obecná (Succiena putris) - plzák lesní (Arion rufus) - plzák hnědý (Arion subfuscus) - plzák zahradní (Arion hortensis) - škeble rybničná (Anodonta cygnea) - slimák popelavý (Limax cinereoniger) Kmen: ČLENOVCI (Arthropoda) Podkmen: KLEPÍKATCI (Chelicerata) Třída: PAVOUKOVCI (Arachnida) Řád: PAVOUCI (Araneida) - křižák obecný (Araneus diadematos) Řád: ROZTOČI (Acarina) - klíště obecné (Ixodes ricinus) Třída: RAKOVCI (Malacostraca) Řád: Desetinožci (Decapoda) - rak říční (Astacus astacus) 45
Podkmen: VZDUŠNICOVCI (Tracheata) Třída: HMYZ (Insecta) Podtřída: KŘÍDLATÍ (Pterygota) Řád: ROVNOKŘÍDLÍ (Orthoptera) Podřád: KOBYLKY (Ensifera) - kobylka zelená (Tettigonia viridissima) - cvrček polní (Gryllus campestris) Řád: ŠKVOŘI (Dermaptera) - škvor obecný (Forficula auricularia) Řád: PLOŠTICE (Heteroptera) - bruslařka rybničná (Gerris paludus) - znakoplavka obecná (Notonecta glauca) Řád: BROUCI (Coloptera) - slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) - slunéčko dvojtečné (Adalia bipunctata) - hrobařík obecný (Nicrophorus vespillo) - chrobák velký (Geotrubes stercorarius) - páteříček obecný (Cantharis rustica) - potápník vroubený (Dytiscus marginálie) - krasec lesní (Buprestis rustica) - pestrokrovečník mravenčí (Thanasimus formicarius) Řád: MOTÝLI (Lepidoptera) - bekyně mniška (Lymantria monacha) - bělásek zelný (Pieris brassicae) - píďalka podzimní (Operophtera brumata) - vztyčkořitka lipová (Phalera bucephala) Řád: BLANOKŘÍDLÍ (Hymenoptera) - čmelák zemní (Bombus terrestris) - mravenec lesní (Formica rufa) - vosa obecná (Vespa crabro) - včela medonosná (Apis mellifera) - sršeň obecná (Vespa crabro) Řád: DVOUKŘÍDLÍ (Diptera) - komár písklavý (Culex pipiens) 46
- moucha domácí (Musca domestica) Kmen: STRUNATCI (Chordata) Podkmen: OBRATLOVCI (Verterrata) Třída: RYBY (Osteichthyes) - kapr obecný (Cyprinus caprio) - karas obecný (Carassius carassius) Třída: OBOJŽIVELNÍCI (Amphibia) Řád: OCASATÍ (Urdodela) - čolek horský (Triturus alpestris) - čolek obecný (Triturus vulgaris) Řád: ŽÁBY (Anura) - skokan hnědý – rašelinný (Rana temporaria – acutirostris) - skokan hnědý – přechod rašelinný/podhorský (Rana temporaria) - skokan hnědý – podhorský (Rana temporaria – submontana) - skokan hnědý – přechod podhorský/tupočenichý (Rana temporaria) - skokan hnědý – tupočenichý (Rana temporaria - obtusirostris) - ropucha obecná (Bufo bufo) Třída: PLAZY (Reptilia) Řád: ŠUPINATÍ (Squamata) - ještěrka obecná (Lacerta agilis) - ještěrka živorodá (Zootoca viviparia) - slepýš křehký severní (Anguis fragilis fragilis) - užovka obojková (Natrix natrix) - zmije obecná (Vipera berus) Třída: PTÁCI (Aves) Řád: VRUBOZUBÍ (Anseriformes) - kachna divoká (Anas platyrhynchos) Řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) - čáp bílý (Ciconia ciconia) - čáp černý (Ciconia nigra) - volavka popelavá (Ardea cinerea) Řád: DRAVCI (Falconiformes) - krahujec obecný (Accipiter nisus) - jestřáb lesní (Accipiter gentilis) 47
- káně lesní (Buteo buteo) - poštolka obecná (Falco tinnunculus) Řád: MĚKKOZOBÍ (Columbiformes) - holub hřivnáč (Columba palumbus) Řád: KUKAČKY (Cuculiformes) - kukačka obecná (Cuculus canorus) Řád: ŠPLHAVCI (Piciformes) - datel černý (Dryocopus martinus) - strakapoud velký (Dendrocopos major) - žluna zelená (Picus viridis) Řád: PĚVCI (Passeriformes) - cvrčilka zelená (Locustella naevia) - červenka obecná (Erithacus rubecula) - čížek lesní (Carduelis spinus) - dlask tlustozubý (Coccothraustes coccothraustes) - drozd zpěvný (Turdus philomelos) - drozd kvíčala (Turdus pilaris) - hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) - jiřička obecná (Delichon urbica) - konipas horský (Motacilla cinerea) - kos černý (Turdus merula) - linduška luční (Anthus pratensis) - ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) - rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) - sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) - sojka obecná (Garrulus glandarius) - straka obecná (Pica pica) - stehlík obecný (Carduelis chloris) - sýkora koňadra (Parus major) - sýkora parukářka (Parus cristatus) - sýkora modřinka (Parus caeruelus) - sýkora babka (Parus palustris) - sýkora lužní (Parus montanus) - špaček obecný (Sturnus vulgaris) 48
- ťuhýk obecný (Lanius collurio) - ťuhýk šedý (Lanius excubitor) - vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - vrána obecná šedá (Corvus corone) - vrabec obecný (Passer domesticus) Třída: SAVCI (Mammalia) Řád: HLODAVCI (Rodentia) - hryzec vodní (Arvicola terestris) - hraboš polní (Microtus arvalis) - myšice lesní (Apodemus flavicollis) - veverka obecná (Sciuruss vulgaris) Řád: ZAJÍCI (Leporidae) - zajíc polní (Lepus europaeus) Řád: SUDOKOPYTNÍCI (Artiodactyla) - srnec obecný (Capreolus capreolus) - prase divoké (Sus scrofa) Řád: ŠELMY (Carnivora) - kuna skalní (Martes martes) - kuna lesní (Martes foina) - liška obecná (Vulpes vulpes) Řád: HMYZOŽRAVCI (Insectivora) - ježek východoevropský (Erinaceus europaeus)
49
Na zájmovém území proběhlo v roce 2000 mapování výskytu obojživelníků a plazů, za účelem stanovení posudku a návrhu managementu. Šetření proběhlo na základě doporučení RŽP OkÚ Blansko a zhotovením byl pověřen pan Ivan Zwach z biokonsultingu.
Dle Zwacha (2000) se na území vyskytují tito obojživelníci a plazi:
Tab. 3: Stanovení bioindikátorů (Zwach, 2000) Poř.
České jméno druhu
Vědecké (latinské) jméno druhu -KÓD druhu
č.: 1
čolek horský
Triturus alpestris - TA
2
čolek obecný
Triturus vulgaris - TV
3
ropucha obecná
Bufo bufo - BUB
4
skokan hnědý - rašelinný RTa
Rana temporaria - acutirostris - RTa
5
skokan hnědý - přechod RTa / RTs
Rana temporaria - RTa / RTs
6
skokan hnědý - podhorský RTs
Rana temporaria - submontana - RTs
7
skokan hnědý přechod - RTs / RTo
Rana temporaria - RTs / Rto
8
skokan hnědý - tupočenichý RTo
Rana temporaria - obtusirostris RTo
9
ještěrka živorodá
Zootoca vivipara ZV
10
slepýš křehký severní
Anguis fragilis fragilis AFF
11
užovka obojková
Natrix natrix - NN
12
zmije obecná
Vipera berus - VB
50
Tab. 4: Stanovení stupňů ohrožení (Zwach, 2000) Stanovení stupňů ohrožení dle vyhl. 395/92 na střední Moravě české jméno druhu: Latinské jméno Stupeň ohrožení v Stupeň ohrožení druhu +ekoforma ČR na střední Moravě KÓD druhu: Triturus alpestris čolek horský TA SO KO Triturus vulgaris čolek obecný TV SO SO ropucha obecná Bufo bufo -BUB O O skokan hnědý Rana temporaria rašelinný RTa acutirostris RTa N KO skokan hnědý přechodný RTa / Rana temporaria N O RTs RTa /RTs Skokan hnědý Rana temporaria podhorský RTs submontana RTs N O skokan hnědý Rana temporaria N O přechodný RTs / RTo RTs / RTo Rana temporaria skokan hnědý obtusirostris RTo N O-SO tupočenichý RTo Zootoca vivipara ještěrka živorodá ZV SO SO až KO slepýš křehký Anguls fragilis severní fragilis - AFF SO SO užovka obojková Natrix natrix - NN O O až SO zmije obecná Vipera berus - VB KO KO Legenda k výše uvedené tabulce: KO – Kriticky ohrožené druhy
O – Ohrožený druh
SO – Silně ohrožený druh
N – Druh neuvedený ve vyhlášce
51
Obr. 6: Lokalizace nálezu obojživelníků a plazů (Zwach, 2000) 52
7. Ohrožující vlivy a návrh opatření
7.1 Negativní vlivy lidské činnosti v minulosti
Podstatná část území se nachází ve více členitém a výše položeném georeliéfu Hornosvratecké vrchoviny, který je pro intenzivnější formy zemědělství méně příznivý. Z tohoto důvodu nebylo území nikdy intenzivně zemědělsky obhospodařováno. Území bylo dříve využíváno jako pastviny a kosené louky. Dnes již není území přes 30 let zemědělsky využíváno. V přírodní rezervaci byly na Chlébském potoce vystavěny dva rybníky. Rybník Ploník ležící ve středu rezervace je zavodněn trvale. Druhý rybník v důsledku vypuštění
podlehléhá
druhotné
sukcesi
a
přeměnil
se
v mokřadní
biotop,
který je periodicky zavodňován. Výrazným antropogenním zásahem je přeměna původních jedlobukových porostů, dominantních mimo podmáčená stanoviště na smrkové monokultury. Dříve se na území vyskytovala i masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) pod hrází rybníka. Místní obyvatelé uvádějí, že tuto rostlinu trhali a vařili si z ní odvar na vysoký krevní tlak. Zda její vymizení měli na svědomí lidé, nebo jí nevyhovovalo měnící se prostředí, můžeme jenom usuzovat. V přírodní rezervaci Ploník a Hersica se nacházejí bohaté porosty bledule jarní. Ta musela bývat v době květu hlídána lesníky, kteří se na územích střídali a drželi stráž. Obyvatelé z místního okolí a obzvláště chataři, vykopávaly trsy bledulí a odnášeli si je na své zahrádky. V minulosti došlo v přírodní rezervaci také pomístně k živlné těžbě rašeliny. K tomu se zapojili i zahrádkáři z místního okolí a chodili si kopat rašelinu do svých zahrádek. Dříve se v blízkém okolí rezervace pořádaly pionýrské tábory. V dolní části území byla černá skládka, která byla postupně odstraněna. Několikrát došlo k záměrnému protržení hráze rybníka chataři, kteří chtěli zvětšit množství vody v koupališti. Následná oprava hráze byla nedostatečná a při větším množství srážek došlo k jejímu opětovnému protržení. Tím došlo k výrazné změně vodního režimu v rezervaci a mokřadní a vodní rostliny byly v ohrožení. V roce 1998 a 1999 došlo k úpravě hrází a stabilizování vodního režimu v rezervaci. V přírodní rezervaci byla nevhodně postavena myslivecká chata s ohništěm. 53
V roce 1988 byly na rybník Ploník vypuštěny kachny místním mysliveckým sdružením a byly zde krmeny. V roce 1989 bylo sice oplocení pro chov až 200 kusů kachen zlikvidováno, ale kachny již způsobily výraznou devastaci chráněného území.
7.2 Negativní vlivy v současnosti
V létě 2008 na rybníku Ploník zjištěn chov kachen mysliveckým sdružením Černovice. Kachny způsobují výraznou devastaci chráněného území. Jelikož se jedná o záměrné rozšiřování geograficky nepůvodního druhu, porušuje tím myslivecké sdružení podmínky stanovené zřizovací listinou pro ochranu rezervace. V severovýchodní části území zavožena cesta stavebním odpadním materiálem. Důvodem bylo zpevnění rozbahněné cesty pro odvoz dříví z kalamity na jaře. „Druhotná sukcese“ – zarůstání nelesních biotopů. Živelný nálet smrku, olší a bříz. Rozvoj monocenóz třtiny křovištní a rákosu obecného podél vodních toků. Lesní porosty v okolí rašeliniště tvoří převážně smrkové monokultury, které nahradily původní porosty s bukem a jedlí. V současné době je lokalita ohrožena změnou vodního režimu, světlostních podmínek vlivem náletu dřevin a zřizováním černých skládek komunálního odpadu. Přírodní rezervace Ploník se poslední dobou stává oblíbeným místem návštěvy turistů, kteří se pohybují volně po celé lokalitě, a mohou tak ohrozit chráněné a vzácné druhy bylin.
7.3 Návrhy opatření
Cílem ochrany a aktivní péče musí být podpora ojedinělých mokřadních společenstev se vzácnými druhy rostlin i živočichů. V ochranném pásmu se nesmí používat biocidy, rozorávat trvalé travní porosty, používat leteckou aplikaci hnojiv a měnit kultury. Jelikož tvoří ochranné pásmo převážně smrkové lesní porosty, nepřipouští se zde holosečná těžba. Při výchovných zásazích podporovat přirozenou dřevinnou skladbu a dodržovat procento melioračních dřevin dle HS 53, 57 a 59 při obnově. Bylo navrhnuto odstranit krmné zařízení pro kachny ze břehu rybníka Ploník. Do budoucna nedovolit vypouštění a přikrmování kachen.
54
Těžbu provádět v období vegetačního klidu a to šetrným způsobem. Přibližování dřevní hmoty je nutno provádět co nejšetrněji, aby nedošlo k nadměrnému poškození vegetačního krytu. Přibližování nutno provádět mimo rašelinné části přírodní rezervace. Zalesnění provádět listnatou, případně smíšenou variantou odpovídající skupině typů geobiocénů, nikoli smrkové monokultury. Při obnově lesních porostů využívat co nejvíce přirozené zmlazení smrku, které je však třeba doplňovat výsadbou jedle a buku. Na silně podmáčených stanovištích zaměřit probírky na zvýšení stability porostů, které jsou ohroženy větrným polomem v severním směru. Na silně podmáčeném stanovišti nepoužívat těžkou mechanizaci pro přibližování, ale pouze koně. V mokřadních olšinách podporovat olši na úkor smrku. V lesní části přírodní rezervace vyloučit holoseče, porosty obnovovat skupinovým výběrem či clonnou sečí. Nedovolit změny vodního režimu. Udržet stálou hladinu vodní plochy a neurychlovat odtok vody z území. Expanzivní třtinu křovištní a orobinec širolistý kosit Rákos obecný (Phragmites communis) je velmi úporným plevelem. Šíří se oddenky a semeny. Vytrhávání je často neúčinné, má velmi křehké kořeny, které se snadno přetrhnou. Nejúčinnější se zdá kosení, ale musí se aplikovat těsně po odkvětu v době, kdy rostlina ukládá zásobní látky do oddenků. Zhruba koncem června posekat rákos těsně nad zemí, nať zlikvidovat na kompost nebo spálit mimo chráněné území. Jelikož se jedná o jedinečnou lokalitu tohoto typu v rámci geomorfologického okrsku Svratecké hornatiny, je třeba provádět všechny regulační a asanační zásahy podle plánu péče a za účasti odborných pracovníků ochrany přírody v Brně. Při asanačních a regulačních zásazích je třeba rozlišovat jednotlivé biotopy a dodržovat navrhovanou péči o ně.
55
V zájmu ochrany obojživelníků byly navrhnuty 2 typy tůní s jejich rozmístěním na zájmovém území. (Zwach, 2000). Viz příloha. Parametry tůní: A) tůň T1 s parametry: B1 = min. 1,0 – 1,5 m*
B2 = cca 4 – 6 m*
B3 = min. 0,1 m*
C = min 3 max. 4 m*
A = min 1,2 m, max 1,5 m,
sklon břehů v poměru 2:1, nebo max. 35%
B) tůň T2 s parametry: B1 = min. 1,0 – 1,5 m*
B2 = cca 2 m*
B3 = min. 0,5 m*
C = min 1,00 max. 1,6 m*
A = min 0,6 m, max 0,7 m,
sklon břehů v poměru 2:1, nebo max. 35%
Obr. 7: Nákres tůně pro obojživelníky (Zwach, 2000)
Pro obzvláště šetrné a bezpečnější kosení navrhl pan Zwach nástavec ve tvaru mísy, který se umístí u rotační kosy tak, aby nože byly 7-10 cm nad zemí.
Obr. 8: Doporučená mechanizace pro kosení travin (Zwach, 2000)
56
8. Diskuse
Jak již bylo řečeno, přírodní rezervace Ploník je v rámci Sýkořské hornatiny jedinečné území s výskytem organozemních glejů. Výzkum rašeliniště ale naráží na určité problémy. Bohužel nebyl dosud proveden výzkum, který by potvrdil stáří území, a dobu vzniku rašelinění, ani rozložení rašeliny. V okolí rašeliniště jsou dnes převážně smrkové monokultury, které nahradily původní porosty s bukem. Zatím se usuzuje, že změna druhové skladby mohla vést ke vzniku rašelinění. Další průzkumu v PR Ploník by se tedy měl ubírat tímto směrem. Jednou z možností, jak zachytit detailně historický stav krajiny, který předcházel dnešnímu uspořádání území a stanovit míru ovlivnění konkrétních lokalit lidskou činností je palynologický průzkum.
Palynologie je věda, která se zabývá studiem současných a fosilních palynomorf, hlavně pylových zrn, ale i spór, cyst, zelených řas a dalších objektů. Studium pylu je důležité pro rostlinou taxonomii, archeologii, alergologii, ale hlavně pro poznání vývoje vegetace v minulosti. Pyly jsou klimatickými indikátory. Mohou být uchovány tisíce let, jsou nositeli informace o tvaru, velikosti a vzhledu. Pyl je přítomen v sedimentárním záznamu od prekambria po současnost. Rostliny produkují obrovské množství pylu, který se šíří daleko od zdroje. To spolu s velkou odolností pylu a jeho variabilitou představuje vhodný indikátor změn prostředí. V Českých zemích se pylová analýza začala rozvíjet velmi brzy, již koncem 20. let a brzy dosáhla vysoké úrovně. Mimo pylová zrna jde určit i široké spektrum spórů hub, mechů až po vajíčka živočichů. (http://www.gli.cas.cz/kvarter/palynologie.html)
Určování pylu Nejnáročnější prací na palynologii je určování pylových zrn. Morfologie pylových zrn má svou vlastní terminologii založenou na tvarech pylu a typu jeho povrchu. Mnoho druhů lze určit podle pylu do druhu. Jedná se hlavně o dřeviny a některé byliny (např. jitrocele, chrpy a koukol). Naopak čeledě trav (Poacae) nebo ostřic (Cyperacea) mají pylová zrna identická a blíže je určovat nelze. (http://www.gli.cas.cz/kvarter/palynologie.html)
57
Pylový diagram Pylový diagram znázorňuje změny vegetace v průběhu času. Postupným ukládáním sedimentu jsou zachyceny změny vegetace v čase. Na svislé ose je znázorněna hloubka sedimentu a případně období, ve kterém došlo k jejímu usazení. Na podélné ose jsou zaznamenány jednotlivé druhy a jejich procentický podíl v konkrétní vrstvě. Počet zobrazených druhů je z důvodů přehlednosti většinou redukován. Důležitá je i znalost okolí lokality pro taxonomii pylového spadu, například vliv povodní v nivě. Nebo naopak ostrovní efekt horských rašelinišť na kopcích, kde je zachycován pyl z velké dálky přinášený vzdušnými proudy. (http://www.gli.cas.cz/kvarter/palynologie.html) Pylové lokality Klasické lokality pro pylovou analýzu jsou rašeliny a jezerní sedimenty, které představují ideální prostředí pro uchování pylových zrn v zamokřeném prostředí bez přístupu vzduchu. Výhodou jezerních sedimentů je jejich rovnoměrná nenarušená sedimentace na dně jezera, v případě velké hloubky nehrozí ani bioturbace vodními živočichy. V případě rašelinišť je výhodou relativně rovnoměrné přirůstání rašeliníku a ukládání odumřelé hmoty. Kyselé a anoxické prostředí je ideální pro zachování pylu. Obecně pro pylovou analýzu jsou vhodné organické nebo velmi jemné jílovité sedimenty, které jsou trvale zamokřené. (http://www.gli.cas.cz/kvarter/palynologie.html)
Nevýhodou pylové analýzy je, že ne každý typ sedimentu je pro ni vhodný. Důležitým momentem zdárného pyloanalytického výzkumu pro potřebu archeologů je nalezení vhodného materiálu – nejlépe sedimentu který byl v kontaktu s vlhkým prostředím (Jankovská, 1998).
V současné době probíhají palynologické analýzy v horských rašelinišťích Šumavy a přinášejí jedinečné informace o vývoji lesů (smrčin a jedlobučin) a migraci klimaxových dřevin. V Krkonoších se palynologický výzkum soustřeďuje na vývoj arkto-alpinské tundry a na periglaciální jevy extenzivních rašelinišť kryovegetační tundry (Úpské rašeliniště). Myslím si, že palynologický výzkum rašeliniště ale i celé rezervace, by přinesl další cenné poznatky, které by nám více přiblížily velice pestrou mozaiku biotopů, a přinesl by cenné podklady jak o rezervaci nadále pečovat. 58
9. Závěr
Posláním tohoto území je zachování krajinářsky a botanicky významné lokality mokřadů a přechodných rašelinišť. Jedná se o biocentrum lokálního významu uprostřed smrkových lesních porostů na trase biokoridoru regionálního významu. Součástí území je malý rybník a mělké vodní plochy vzniklé po těžbě rašeliny. Na tato trvalá a přechodně zamokřená stanoviště je vázána celá řada ohrožených a vzácných druhů živočichů, zejména obojživelníků a plazů a vzácných a chráněných druhů rostlin. Travní porosty jsou již několik desítek let ponechány samovolnému vývoji, nejsou koseny ani paseny, místy se uplatňuje nárůst náletových dřevin. Ochranné pásmo tvoří lesy a trvalé travní porosty s vlhkomilnými druhy, louky jsou koseny. Z chráněných a ohrožených druhů bylo zaznamenáno rozmnožování skokana hnědého (Rana temporaria) a ropuchy obecné (Bufo bufo). Z plazů zmije obecná (Vipera berus), slepýš křehký (Anguis fragilis) a ještěrka živorodá (Zootoca viviparia). Lokalita je potravní základna nedaleko hnízdícího čápa černého (Ciconia nigra). Stav přírodní rezervace je vcelku příznivý, vzhledem k obtížné dostupnosti pozemků pro zemědělskou mechanizaci nebylo toto území nikdy intenzivně zemědělsky obhospodařováno a meliorováno. Z bioindikačních faktorů vyplývá, že přírodní rezervace je velmi zachovalé a funkční prameniště. V současné době nastává ústup hemofilních bylin v důsledku zastínění dřevinami. Aby nedocházelo k mizení dalších světlomilných druhů, nutno udržovat množství dřevin a jejich zápoj na přibližně stejné úrovni jako v současné době a nedovolit jejich rozrůstání na další plochy. Toto opatření se týká zejména nelesních biotopů s výskytem zvláště chráněné vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) a prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), které při zastínění porostem zůstávají sterilní bez možnosti dalšího rozmnožování. Podstatné zlepšení stavu přírodní rezervace znamenala oprava hráze rybníku Ploník, který je jádrem chráněného území, realizována v letech 1998 až 1999. Zcela protrženou hrází odtékaly poslední zbytky vody, která se ještě v rybníku udržela. Hladina vody tím prakticky poklesla o 0,8 metru, což zcela ohrozilo život mokřadních společenstev v rybníku i širokém okolí, kde se pokles hladiny také samozřejmě ve zcela negativním smyslu projevil. Za podpory finančních prostředků z programu péče o krajinu tak byly opraveny hráze obou rybníků a došlo k ustálení vodního režimu 59
v krajině. Jak bylo možno pozorovat, technické zásahy splnily svůj účel, i když byla oprava hráze provedena neesteticky a z místně nepůvodního materiálu – vápence. V přírodní rezervaci bylo panem Zwachem navrženo vytvoření sedmi nových tůní pro obojživelníky. Bylo zjištěno, že realizovány byly pouze dvě, aby nedocházelo k zmenšení cenných mokřadních biotopů. Mnozí obojživelníci a plazi nejsou obvykle spojování s vodními toky, ale mohou být na nich nepřímo závislí. Jejich biotopem mohou být zaplavované louky s bohatým zdrojem potravy. Řada živočichů je závislá na vodních
plochách
rozmnožování.
Tyto
a
periodicky
druhy
mohou
zaplavovaných
tůních,
obzvláště
být
jednak
regulacemi
ohroženy
v době toků,
jejichž následkem je úbytek vhodných vodních biotopů, jednak nepřímou změnou vodního režimu plošným odvodněním krajiny a to především poklesem hladiny podzemní vody na loukách a pastvinách podél vodních toků. Pro většinu druhů plazů představují vodní plochy důležitou migrační cestu a zdroj potravy. Bohatá a těžko prostupná pobřežní vegetace (kopřivy, rákos, ostružiny, vrby) na kterou navazují klidná místa k vyhřívání, využívá mimo jiné užovka obojková a ještěrka obecná. Přírodní rezervace Ploník se poslední dobou stává oblíbeným místem návštěvy turistů. Z tohoto důvodu by bylo vhodné provést rekonstrukci bývalého převalového dřevěného chodníku, především přes jižní část rašelinného území, aby nedocházelo k narušování přírodního stavu. Do budoucna by se měla přírodní rezervace Ploník doplnit informačními tabulemi, alespoň v její západní části, která je nejvíce navštěvována turisty z chatové oblasti nad Černovicemi. V jižní
části
rezervace
nad
rybníkem
Ploník
se
nachází
studánka,
která je ve velmi špatném stavu (viz fotodokumentace). Bylo by vhodné provést rekonstrukci z technického, ale i z estetického důvodu. Jednalo by se o výměnu betonové skruže, která by byla chráněna dřevěnou střížkou, aby nedocházelo k zanášení studánky opadem jehličí. Mapování přírodní rezervace Ploník poskytlo další cenné informace, na základě kterých může být upraven následující plán péčo o rezervaci. Stávající plán péče byl doplněn především zmapováním nelesních biotopů a lesní byly doplněny.
60
10. Resume
The aim of this thesis was to chart biogeocenosis of the nature reserve Ploník in Sýkoř upland, to create details for plan of care of this area, to evaluace nowadays condition and to design principles of attention. The recognized area is situated in South Moravia region, in cadastral territory of two villages Černovice a Tasovice. By geomorphologic this area belongs to Sýkoř upland. The altitude is between 640 and 660 m.a.s. Geologic sub-soil is made by bíteš gneiss, often porfyroblastic gneiss. Gneiss is weathered and recovered by batter level. Soils are represented mostly by gley and peat gley, also pseudogley that are sometimes recovered by transitional peat. This terrain belongs to the climatic zone MT3 – moderately genial zone, but colder and damper region. Average annual temperature is 6,34 °C, average annual sum of precipitation 677 mm. Potential vegetation is characterized by category of geobiocoens types: Fagi-abieta, Fraxini – alneta superiora (also, but less Alneta superiora and Picei – alneta, Fageta piceoso – abietina, Picei – alneta, Pini -piceeta turfosa. There was reviewed state of stands in this area. All ground was divided by character of vegetation into biotops and were designed principles of attention here. There is various mosaics of fenny wet ground, fenny grass field, deciduous forests and half civilized floriferous grass field, which are very rich in species. This habitat is very important egg-laying area of amphibians. Capital negative influence is growing over by Phragmites communis and natural seeding by alder into floodplain parts of area. On the priming of valuation potential and actual estate of vegetation review, was designed arrangements for uplift actual estate of the area. Into the most important measures behoove to control about natural seeding by alders and willows, to disallow deduction of estimable wetland biotope and to advance stability of stand with allochthonous conifers by stand conversion approaching long-range goal.
61
11. Literární přehled
AMBROS, Z. (2003): Praktikum geobiocenologie. MZLU Brno, 97 s. AMBROS, Z., ŠTYKAR, J. (1999): Geobiocenologie I. MZLU Brno, 80 s. BENEŠ, K., RUBCOV, G. V. (1984) : Zelená lékárna. Lidové nakladatelství, Praha, 307 s. BUČEK, A., LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. MZLU Brno 249 s. CULEK, M. A KOL. (2003): Biogeografické členění České republiky II. díl. AOPK ČR, Praha, 590 s. DEMEK, J. AKOL. (1987): Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 s. DOSTÁL, J. (1989): Nová květena ČSSR 1, 2. Academia, Praha, 1653s. DOSTÁL, L. (1995): Čítanka vlastivědy Kunštátska. Školský úřad Blansko, S.H.R., spol. s.r.o., Blansko, 69 s. DOSTÁL, L. (1995): Prvouka. Školský úřad Blansko, S.H.R., spol. s.r.o., Blansko,69 s. CHYTRÝ, M., KUČERA, T., KOČÍ, M., eds. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 307 s. JAKRLOVÁ, J., PELIKÁN, J. (1999): Ekologický slovník terminologický a výkladový. Fortuna, Praha, 144 s. JANKOVSKÁ, V. (1998): Pylové analýzy a archeologie.-In: Nekuda, R. et Unger, J. (eds.): Ve službách archeologie (Sborn. k 60. narozeninám RNDr.V.Haška, DrSc, Brno, Archeol. Úst. AVČR: 115-118). KLIMO, E. (2003): Lesnická pedologie. MZLU Brno, 259 s. KOLIBÁČOVÁ, S., ČERMÁK, P., ÚRADNÍČEK, L. (2002): Dendrologie, cvičení I. MZLU, Brno, 198 s. KORBELÁŘ, J., ENDRIS, Z. (1981) : Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha,501s. KRÁLOVÁ, H., ED., (2001): Řeky pro život. Veronica Brno, 440 s. KŘÍSTEK, J., URBAN, J. (2004): Lesnická entomologie. Academia, Praha, 445 s. KUBÁT, K., ed. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 927 s. LACINA, J. A KOL. (2001): Plán péče o ZCHÚ – Ploník (2002 – 2011). Okresní úřad Blansko, Referát životního prostředí, 9 s. a přílohy LAŠTŮVKA, Z. (1996): Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj, Brno, 266 s. LÓW, J. A KOL. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Nakladatelství Doplněk, Brno, 122 s.
62
MACKOVČIN, P., (2007) – Brněnsko, Chráněná území ČR svazek IX. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 932s. MANDYS, FR. (1986): Českomoravská vrchovina. Olympia, Praha, 323 s. MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V. (1999): Péče o chráněná území I a II. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha, 714 a 456 s. MÍCHAL, I. (1994) : Ekologická stabilita. Veronica, Brno, 276 s. MRÁZ, K., SAMEK, V. (1966): Lesní rostliny. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 340 s. NĚMEČEK, J. A KOL. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky.ČZU Praha, 78 s. OCHMANSKÝ, V. (1997): Okres Blansko. ZŠ Knínice u Boskovic, ADAtisk Adamov, 43 s. PILÁK, A., UŠÁK, O. (1963) : Kapesní atlas rostlin. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 255 s. QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Geografický ústav ČSAV, Brno, 73 s. A mapa 1 : 500 000 RANDUŠKA, D., ŠOMŠÁK, L., HÁBEROVÁ, I. (1983): Barevný atlas rostlin. Obzor, Bratislava, 638 s. SVOBODA, J. (1983): Okres Blansko. Geodetický a kartografický podnik, Praha, 49 s. A soubor školních map 1 : 10 000 VLČEK, V. (1984): Vodní toky a nádrže. Academia, Praha, 315 s. ZWACH, I. (2000): Posudek a návrh managementu a vyhodnocení bioindikací v území, které je maloplošným chráněným územím – Ploník. Biokonsulting, 25 s. Zákon č.: 114/1992 Sb O ochraně přírody a krajiny
Elektronické zdroje: OBLASTNÍ PLÁNY ROZVOJE LESŮ [online] citováno 11.6.2008. Dostupné na World Wide Web:
OSÍDLENÍ OKOLÍ A HISTORIE ÚZEMÍ [online] citováno 15.6.2008. Dostupné na World Wide Web: http://www.obeccernovice.cz/index.php?nid=2595&lid=CZ&oid=293628 TURISTICKÁ MAPA [online] citováno 15.6.2008. Dostupné na World Wide Web: http://www.mapy.cz/#x=137741184@y=133850752@z=13@mm=TP ZÁKLADNÍ MAPA[online] citováno 15.6.2008. Dostupné na World Wide Web: http://www.mapy.cz/#x=137733344@y=133845248@z=15@mm=ZP FOTOMAPA[online] citováno 15.6.2008. Dostupné na World Wide Web: http://www.mapy.cz/#x=137733248@y=133845056@z=15@mm=PFh DISKUSE [online] citováno 11.4.2008. Dostupné na World Wide Web: http://www.gli.cas.cz/kvarter/palynologie.html
64
12. Seznam příloh
12.1. Fytocenologické snímky
12.2. Tabulky
Tab. 1: Průběh průměrných ročních teplot a srážek Tab. 2: Minářova vláhová jistota Tab. 3: Stanovení bioindikátorů (Zwach, 2000) Tab. 4: Stanovení stupňů ohrožení (Zwach, 2000)
12.3. Grafy a obrázky
Obr. 1: Lokalizace PR Ploník (www.mapy.cz – Černovice - 11.6.2008) Obr. 2: Průběh průměrných ročních teplot a srážek Obr. 3: Půdní sonda č.1 (2.5.2008) Obr. 4: Půdní sonda č.2 (2.5.2008) Obr. 5: Půdní sonda č.3 (2.5.2008) Obr. 6: Lokalizace nálezu obojživelníků a plazů (Zwach, 2000) Obr. 7: Nákres tůně pro obojživelníky (Zwach, 2000) Obr. 8: Doporučená mechanizace pro kosení travin (Zwach, 2000)
12.4. Fotodokumentace
12.5. Mapové přílohy Mapa č. 1: Širší územní vztahy Mapa č. 2: Mapa skupin typů geobiocénů a umístění fytocenologických snímků a půdních sond (převzato z www.uhul.cz upravila S. Koumalová) Mapa č. 3: Mapa biotopů (převzato z www.uhul.cz upravila S. Koumalová) Mapa č. 4: Kategorie (převzato z www.uhul.cz upravila S. Koumalová) Mapa č. 5: Mapa HS (Převzato z www.uhul.cz) Mapa č. 6: Typologická mapa (Převzato z www.uhul.cz) Mapa č. 7: USES
65
Mapa č. 8: Geobiocenologický profil PR Ploník Mapa č. 9: Výskyt vybraných zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin
66
