Exkurze 2007
Jitka Janeþková
Galská (keltská) tradice v moderní Francii až po Asterixe Keltové (Galové) zanechali v moderní Francii nesmazatelné stopy. O historii jejich osídlení a vojenských stĜetech s Ĝímským impériem jsme slyšeli v referátu Jakuba Feigeho. Souþasná galská (keltská) tradice se dá shrnout do následujících kapitol. 1. Vercingetorix aneb jak se z porážky stalo vítČzství Keltové pĜišli na dnešní území Francie ze stĜední Evropy v letech 800 až 400 pĜ. n. l. ěímané je oznaþovali jménem Galové (sami si Ĝíkali Arvernové, Biturgové, Venetové atd.). V 1. století pĜ. n. l. zahájili ěímané své tažení na sever. V letech 58-51 pĜ. n. l, v prĤbČhu pČti váleþných tažení, Caesar zlomil odpor keltských kmenĤ. Úplného vítČzství dosáhl až po roce 51 pĜ. n. l., když porazil všeobecné povstání GalĤ v roce 52 pĜ. n. l. vedené arvernským králem Vercingetorigem u Alesie (dnešní Alise-Sainte-Reine v departementu Côte d´Or).1 Galské kmeny nebyly jednotné, proto byly poraženy. Zde je snad možné naznaþit první galskou tradici v moderní Francii: urþitou neorganizovanost ve váleþné strategii pĜirovnávají k jejich dnešnímu fotbalu (nejsou þasto vítČzi)-. Jediný Vercingetorix je dokázal na krátkou dobu spojit a postavit se na odpor ěímanĤm. Galové sami nezanechali žádné psané zprávy o svých dČjinách pĜed pĜíchodem ěímanĤ (zakazovali jim to druidové) a pozdČji se dochovaly galské tradice a zvyky v ranČ stĜedovČkých opisech.2 Dnes k rekonstrukci jejich života slouží pĜedevším archeologické nálezy. Proslulost Vercingetorixe vyplývá z trojího dČdictví. Na prvním místČ je nutné uvést rehabilitaci GalĤ po francouzské revoluci a zvláštČ v 19. století, kdy byl zpochybnČn pĤvod FrancouzĤ od FrankĤ (GermánĤ) a spojen s monarchií (napĜ. v r. 1824 Béranger v písni Galští otroci naĜíká nad apatií FrancouzĤ, kteĜí se dosud nezbavili krále Ludvíka XVIII, dČdice FrankĤ, þi Balzac r. 1836 v Kabinetu starožitností, odehrávajícím se za revoluce 1789, vkládá do úst markýzi d`Escrignon slova „Galové triumfují“). Naproti tomu byl pĤvod francouzského národa odvozován od GalĤ. Tato republikánská idea vzkĜísila Galy a hrdinské þiny Vercingetorixe, jak dokládají jeho umČlecká zpodobnČní: VercingetorikĤv monument v Alesii, Vercingetorikova jezdecká socha v Clermont-Ferrand þi obraz Vercigetorika pĜed Césarem od Lionela-Noël Royera z roku 1899.3 1
Gaius Julius CAESAR, Zápisky o válce galské, 100-44 pĜ. Kr. Praha 1964. Z dalších Ĝímských pramenĤ je možno uvést záznamy Posidoniuse, který Galii navštívil pĤl století pĜed Caesarem, a to, co po nČm zopakoval Strabon. Viz Marc FERRO: DČjiny Francie, Praha 2006, s. 15. 2 Viz Peter Berresford ELLIS, Keltové. První tisíciletí keltských dČjin 1000 pĜ. Kr.-51 po Kr. Praha 1996, s. 163164: jedním z prvních dochovaných rozsáhlejších textĤ v keltském jazyce je kalendáĜ z Coligny, velká bronzová deska vyrytá latinkou ale v galském jazyce; kolem 4. stol. po Kr. zaþali Galové psát latinsky literární díla, z Galie pocházeli i nČkteĜí raní kĜesĢanští filozofové, napĜ. Hilarius z Poitiers (315-367 po Kr.). 3 Viz http://en.wikipedia.org/wiki/Vercingetorix / 19. 3. 2007: památník v Alesii (Alise-Sainte-Reine) 7 metrĤ vysoká socha Vercigetorika postavená a financovaná Napoleonem III., v roce 1865 vytvoĜená sochaĜem Aimé Milletem, který jí vtiskl císaĜovu podobu, a památník podle návrhu francouzského architekta Eugèna Emmanuela Viollet-le-Duca; socha Vercingetorika, stojící na Place de Jaude v Clermont-Ferrand (na místČ bývalého sídla ArvernĤ Gergovie), od francouzského sochaĜe Frédérica Bartholdiho, známého více jako tvĤrce Belfortského lva 1 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
K aktivaci došlo zejména po francouzské porážce v letech 1870-1871 a po zrození tĜetí republiky. Vercingetorix zaujal þestné místo v pantheonu francouzských dČjin, kde vystĜídal franské krále Chlodvíka a Karla Velikého, kteĜí se rázem ocitli na okraji historického zájmu. Tím se stal ztČlesnČním hrdinského odporu vĤþi okupantĤm, vždyĢ jeho porážka nemusí nezbytnČ znamenat konec nezávislosti, protože galští vzbouĜenci dosvČdþují vitalitu národa. Vercingetorigova porážka má ještČ další tradici: je svČdectvím starobylosti národa („O Galech se hovoĜilo mnohem dĜíve než o Germánech … „ Charles Bigot, Le Petit Français, 1883). DĤkazy o této starobylosti sahají k romantickému historismu spojenému s výzkumy Academie Celtique založené r. 1806. Ta uþinila údajné dĤkazy existence starobylé civilizace na dnešním území Francie. Tento „historický“ argument starobylosti a nutnosti uchovávání tradiþních hodnot pĜevzala politická pravice; dodnes se s ním setkáváme pĜedevším ve volební kampani extremistĤ v þele s Front National Jeana-Marie Le Pena, o kterém se nyní opČt hovoĜí v souvislosti s kandidaturou na francouzského prezidenta.4 Vercingetorix, považovaný za „prvního hrdinu naší národní historie“, je od 19. století pĜedstavován jako sjednotitel, otec národní jednoty a obránce vlasti, jehož dČdici jsou vojáci z roku II, Gambetta a posléze Clemenceau. Ale brzy nastupuje boulangerismus a nacionalismus se pĜesunuje z levice na pravici. Verxingetorix, muž, který se „zbyteþnČ obČtoval“, se stává „zkrvaveným Kristem patriotismu“. Po roce 1918 ztČlesĖoval tento „galský kohout“ pĜedka našich hrdinných vojákĤ a ve vichystické Francii byl symbolem její hlavy maršála Pétaina. Ten v roce 1942 na Gergovii uspoĜádal slavnost národní jednoty. Ale souþasnČ byl i prvním bojovníkem hnutí odporu (tzv. „Resistence“ þili francouzského odbojového hnutí) pro de Gaulla: navzájem tak usmiĜuje všechny Francouze. Výzvy k národní jednotČ a francouzské identitČ se objevily v projevech bývalého prezidenta Françoise Mitterranda (1985 na Bibracte), ale i v Ĝadách opoziþních vĤdcĤ Giscarda d`Estainga a souþasného francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, kteĜí v roce 1989 zahájili svou kampaĖ ve volbách do
a Sochy svobody v New Yorku. Podobný VercingetorigĤv monument vytvoĜil Mouly v Bordeaux a jedno Chatroussovo dílo z roku 1872 dovádí vlastenecký historický symbolismus až do extrému: zobrazuje galského vĤdce ruku v ruce s Johankou z Arku. 4 Prezidentské volby probíhaly v dobČ exkurze, 1. kolo v nedČli 22. 4. 2007. Jean-Marie Le Pen skonþil na þtvrtém místČ. 2 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
Evropského parlamentu projevem na Gergovii. Kladli dĤraz na „trvání francouzské identity“ na místČ, kde Vercingetorix „dovedl Francii poprvé k vítČzství“. Objevilo se heslo „naši pĜedkové Galové“, což se paradoxnČ musely uþit Ĝíkat i dČti ve školách ve francouzských koloniích, a teze o poþátcích historie Evropy spojených s Kelty i o Keltech jako prvních Evropanech. Vercingetorix tudíž ztČlesĖuje zároveĖ lid, hnutí odporu a jednotu národa. SouþasnČ je to i pĜíbČh, jak se pro republikánskou tradici galské porážky zmČnily ve vítČzství a hrdinství. PĜesnČ v tomto duchu (romanticky až kýþovitČ pojatém pĜíbČhu) byl v r. 2001 natoþen koprodukþní film (Belgie-Francie-Kanada) Druids, v þeštinČ uvedený pod názvem Král GalĤ (režie Jacques Dorfmann, známý jako tvĤrce filmu „Excalibur“; v hlavních rolích filmu se pĜedstavili Christopher Lambert jako Vercingetorix a Klaus Maria Brandauer v roli Caesara).5 2. PozĤstatky galského jazyka ve francouzštinČ Ale vraĢme se ještČ krátce zpČt do historie: následná okupace ěímskou Ĝíší, která trvala témČĜ 500 let, mČla nČkteré trvalé dĤsledky. Galové pĜijali jazyk svých podrobitelĤ – latinu pomalu ale jistČ (ještČ v 6. století n. l. používala þást obyvatelstva pĤvodní jazyk).6 ZároveĖ se keltský jazyk dávné Galie v pozoruhodné šíĜi pĜenesl do slovníku moderní francouzštiny (jazyk byl tehdy nazýván galorománštinou). Tím jsme se dostali k prokazatelné galské (keltské) tradici v moderní Francii. Ctihodná L´Académie française neochotnČ pĜiznává, že ve francouzském jazyce je 500 pĜejatých keltských slov7, ale pĜiznává, že na uznání svého pĤvodu jich þeká nesrovnatelnČ více. Rozpoznáváme jména pĤvodních galských kmenĤ þi mČst v dnešních topografických názvech (napĜ. Andegavové mČli své opevnČné centrum v Angers, pĜíštím hlavním mČstČ provincie Anjou, Lingonové, pĤvodnČ žijící u pramenĤ Seiny a Maasy, po nichž název mČsta Langres, Ĝeka Garôna=keltsky Garuna þi mČsto Besançon=keltské Besonsio). Do nČkterých názvĤ se promítla jména galských bohĤ, napĜ. Luga, božský kováĜ, tesaĜ a básník, který dal jméno Lugdunu (Lyonu), za Caesarových dob hlavnímu mČstu historické Galie. NČkterá místa dodnes nesou pojmenování z galštiny (napĜ. národní park Morvan znamená v galštinČ ýerná hora). K jazykovým pozĤstatkĤm keltské tradice lze také pĜipoþítat poslední „ostrĤvek“ keltské národnosti. Armorický 5
Viz M. FERRO, c. d., s. 20; Doubravka OLŠÁKOVÁ, Jsou ti historikové blázni? Asterix a vlastenecká tabu francouzských republikánských dČjin 19. století. In: DČjiny a souþasnost, roþ. 26, 5/2004, s. 21. Viz Michal DIETLER: „Naši pĜedkové Galové“: Archeologie, etnický nacionalismus a manipulace s keltskou identitou v moderní EvropČ. In: Archeologické rozhledy, roþ. 51, 3/1999, s. 545-546. NápadnČ svým osudem a þasovým obdobím vzniku Vercingetorikova tradice pĜipomíná u nás známou tradici spojenou s bojem ChodĤ za „stará práva“ a jeho vĤdcem Janem Sladkým-Kozinou. 6 Alisdair ROGERS, Francouzi, in: Lidé a kultury. Praha 1994, s. 104; Jaroslav FRYýER, Úvod do dČjin a kultury Francie. Praha 1972, s. 11. 7 PĜíklady nČkterých pĜejatých slov z galštiny: alouette (skĜivan), blaireau (jezevec), bruyère (vĜes, vĜesovec), charrue (pluh), grève (stávka), bec (hoĜák).
3 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
poloostrov (severozápadní poloostrov, dnešní BretaĖ) zĤstal keltský a nikdy se zcela nepodĜídil ani ěímu, ani pozdČjším nájezdĤm SeveĜanĤ a FrankĤ. JeštČ na poþátku 5. století po Kr. byl ve stavu permanentní vzpoury proti ěímu. Kelty v Bretani brzy posílili noví keltští obyvatelé, pĜicházející z Británie, které pĜinutily k vystČhování z rodné zemČ nelítostné dobyvaþné výpravy AnglĤ a SasĤ. Usadili se nejprve na pobĜeží, poté i ve vnitrozemí v západní þásti poloostrova. GaloĜímská mČsta Nantes, Cannes a Rennes nejprve zaþala budovat na obranu proti nim opevnČní. Poloostrov však zaþal brzy mČnit charakter. Splynutím GalĤ a jejich britských pĜíbuzných vznikl nový silný keltský národ. PĜibližnČ v 6. stol. po Kr. se zaþalo Armorice Ĝíkat BretaĖ (anglické slovo Brittany znamená vlastnČ „malá Británie“).8 Jak šla staletí, stále více se prosazovala centralizace Francie, dodnes si ovšem jednotlivé þásti zemČ uchovaly svou osobitost, vþetnČ místních náĜeþí (v Bretani je to keltské náĜeþíbretonština). BretaĖ je zároveĖ regionem, prosazujícím svoji jedineþnost v keltské identitČ. Ale také v Burgundsku se udržuje folklórní tradice keltských oslav svátkĤ ohnČ.9 Francouzi se cítí býti Galy, kteĜí milovali jídlo a pití. Slavná francouzská kuchynČ není jen záležitostí restaurací þi slavných labužníkĤ, je to pĜedevším kuchynČ venkova, moĜského pobĜeží a lidí, kteĜí umČjí jídlo dobĜe uvaĜit a také patĜiþnČ ohodnotit. PĤvodní kuchynČ GalĤ však nebyla na dobré úrovni, teprve od vpádu ěímanĤ se v Galii vČnovalo jídlu daleko více pozornosti. I pĜes to lze shrnout, že jídelníþek GalĤ byl pestrý. Konzumovali maso z doma chovaných vepĜĤ, jako pĜílohu jedli hlavnČ obiloviny a pili pivo nebo medovinu, pĜípadnČ víno dovážené z Itálie (dávali však pĜednost pivu pĜed vínem).10 3. Galský kohout K francouzské tradici, kterou snad lze vzdálenČ spojit s Galy (Kelty), se pojí nadšení pro abstraktní pojmy a symboly. K nejznámČjším francouzským národním symbolĤm þi typickým znakĤm FrancouzĤ patĜí od poþátku 19. století galský kohout. Jeho obraz zdobí mnohé náhrobky, þasto ho najdeme na poštovních známkách a mincích, zdobí triþka sportovcĤ na mezinárodních utkáních. Latinské slovo gallus, kterým byli ěímany oznaþováni právČ Galové i kohout, spojuje dvČ slova: „coq“ a „gaulois“. Je to slovní hĜíþka: obČ slova byla spojená do latinského slova „gallus“. Galové kohouta nepovažovali za nic 8
P. B. ELLIS, c. d., s. 164-165: Ke konci 4. století psal svatý Jeroným (Eusebius Hieronymus) o tom, že GalaĢané mluví stejným náĜeþím jako Treverové. Mezi Trevery v Galii se ještČ tedy koncem 4. století mluvilo keltským jazykem. Další zprávu podává Gaius Sollius Apollinaris Sidonius (asi 430 – asi 480 po Kr.), který se stal biskupem v kraji ArvernĤ, kde kdysi vládl Vercingetorix. Keltština tedy musela být mezi prostým lidem velmi rozšíĜena. Viz M. FERRO, c. d., s. 15, 16, 18. 9 M. DIETLER, c. d., s. 546. 10 Jaroslav ěEŠÁTKO-Ladislav NODL, Francouzská kuchynČ, in: Speciality svČtových kuchyní. Praha 1988, s. 13-14; srov. Magdaléna JACKOVÁ, Malý velký Kelt. René Goscinny – Alberto Uderzo, Asterix. In: Milena BARTLOVÁ (ed.), Pop History, Praha 2003, s. 125.
4 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
pozoruhodného, i když ve svých umČleckých výtvorech o nČm zanechali pĤvabná svČdectví. Proþ si tedy Francouzi vybrali za symbol právČ kohouta? NejvČtší zásluhu na tom mají právČ ěímané. Mysleli si snad, že kohout pochází z Galie? ChtČli pĜipomenout bojovnou povahu KeltĤ, což je vlastnost, kterou se vyznaþuje i kohout?11 Na nČkterých Ĝímských mincích byl vyražen symbol s kohoutem (znak kohouta nepoužívali Galové, ale ěímané jako symbol Galie). Kohout byl jako symbolická figura používán dále i ve stĜedovČku, kdy byl používán jako náboženský symbol, symbol nadČje a víry. Objevoval se hlavnČ na špiþkách zvonic kostelĤ, napĜ. na známém chrámu Notre-Dame v PaĜíži, þi z navštívených míst v Dole a Dijonu (na chrámu St-Michel). V období renesance zaþal kohout pĜedstavovat zosobnČní francouzského národa. Za vlády královských rodĤ z Valois a BourbonĤ je obraz králĤ þasto doprovázen tímto zvíĜetem. Je zobrazován také na mincích. Kohouta je možné vidČt i ve výzdobČ v královských palácích – v Louvru a ve Versailles. Do popĜedí se kohout dostal v dobČ francouzské revoluce, kdy se stal všeobecnČ známým jako reprezentant národní identity a nahradil tak jiná symbolická zvíĜata spojená s královstvím (lev a orel). Byl použit ve váleþné symbolice – na štítech republikánských vojsk. Za Napoleonova císaĜství orel opČt nahradil kohouta (dle Napoleona nepĜedstavoval kohout pravou sílu a hrdinství císaĜství). Po období úpadu, po napoleonských válkách, se vrátil v roce 1830 kohout do francouzské symboliky díky vévodovi orleánském Ludvíku Filipovi (podepsal naĜízení o zobrazení kohouta na vlajkách a knoflíkách uniformy národní gardy). PeþeĢ druhé republiky nese jako symbol svobody – kohouta, ale kohout byl dále používán paralelnČ se symbolem orla, preferovaným Napoleonem II. jako symbol trvalosti císaĜství. V období tĜetí republiky byl ozdoben Elysejský palác v PaĜíži symbolem kohouta. Zlaté dvaceti frankové mince z roku 1899 byly také vyzdobeny symbolem kohouta. BČhem první svČtové války sloužil kohout symbolicky k posílení patriotických citĤ FrancouzĤ proti NČmecku jako postava odvahy a vytrvalosti. Od této doby se více a více používal v karikatuĜe, aby se už trvale stal symbolem Francie a francouzského národa. Kohout se stal také symbolem venkovanĤ a rolníkĤ, pĜipomínal tím pĤvodní obyvatele dávné Galie. Pro venkovany byl i symbolem hrdosti, vytrvalosti, odvahy a plodnosti. Po první svČtové válce byl už kohout trvale symbolem francouzské republiky. ZároveĖ se stal znaþkou obleþení pro volný þas a pro sport pro muže i pro ženy (podobnČ jako známČjší Nike, Puma þi Adidas).12
11
Bernand BRIAIS a kol., Posvátná zvíĜata (Galský kohout), in: Galie. Mýty a legendy. Bratislava 1991, s. 115; tamtéž s. 142: vyobrazení bronzového galského kohouta z Muzea antiky v Saint-Germain-en Laye. 12 http://fr.wikipedia.org/wiki/Coq_gaulois /16. 3. 2007. Viz http://fr.wikipedia.org/wiki/Le_Coq_Sportif: symbol vytvoĜil Robert Louis-Dreyfus v roce 1882 (viz http://www.lecoqsportif.com/ 19. 3. 2007). 5 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
4. Fenomén Asterix Pokusme se nyní naznaþit, proþ se v 50. letech 20. století zrodil nejznámČjší a nejpopulárnČjší seriál pĜíbČhĤ o Galech Asterixovi, Obelixovi a dalších galských hrdinech, který oživil a zidealizoval dávné historické události.13 Zaþátkem roku 1959 zaþali tvĤrci z vydavatelství Édi-France/Édi-Presse pracovat na pĜípravČ nového þasopisu pro mládež. Spisovatel a scénarista komiksĤ René Goscinny a kreslíĜ Albert Uderzo pro nČj plánovali vytvoĜit zcela nový pĜíbČh, pokud možno z francouzské historie. Rozhodli se vzkĜísit dávnou historii a Goscinny napsal scénáĜ odehrávající se v Galii, v dobČ kterou popsal ve svých váleþných pamČtech Gaius Iulius Caesar. Hlavní hrdina Asterix nemá klasické hrdinské atributy - je malý, má vČtší obvod v pase než v hrudníku, svaly nahrazuje lstí a kouzelným nápojem. Ukázka z pĜipravované série se poprvé objevila 1. þervna 1959, v nultém þísle þasopisu Pilot. Série pak poprvé vyšla 29. Ĝíjna téhož roku v prvním þísle tohoto þasopisu s názvem Gal Asterix.
NastiĖme si tehdejší politickou situaci. Francie mČla tou dobou znaþnČ pošramocené sebevČdomí, když postupnČ pĜišla o kolonie (pĜipomeĖme prohry v IndoþínČ, odtrhnutí Guinee a válku v Alžíru). V roce 1958 se do politiky vrátil generál Charles de Gaulle, hrdina z druhé svČtové války. Gaulle i o rok pozdČji Asterix zĜejmČ FrancouzĤm mČli pĜipomenout, že sice okupovaní byli, ale „zapomeĖte na kolaboraci, vlastnČ jste byli odbojní neporazitelní hrdinové, kteĜí se ovšem neangažují za hranicemi své vesnice“. Goscinny se kladným 13
Dále dle http://asterix.comics.cz/ 15. 3. 2007. Zde další informace o životČ a díle tvĤrcĤ komiksu s podtitulkem Fenomén Asterix – co možná nevíte … , viz http://asterix.comics.cz/asterix-historiesouvislosti.html (stránka vznikla 1. 10. 2006, vyvČšena 23. 12. 2006), dále seznam všech vydaných komiksĤ u nás i ve Francii. 6 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
vztahem k tomuto republikánskému politikovi netajil. Generál, podle svČdectví svého syna, Asterixe velmi dobĜe znal. ÚdajnČ prý jednou rozdal svým ministrĤm pĜezdívky inspirované postaviþkami z Asterixe- Republikánství, konzervatismus a bránČní tradiþních hodnot se ostatnČ prolíná Asterixem od zaþátku: otevĜené výpady proti novotám jsou více þi ménČ skryté, nicménČ na moderní umČní mČli autoĜi spadeno od zaþátku. Další pro vznik komiksu dĤležitý moment se však odehrál už dĜíve, na konci þtyĜicátých let. Francie na obranu proti americké kultuĜe vydala zákon, který mČl chránit dČti pĜed zobrazovaným násilím. Tím de facto znemožnila dovoz amerických komiksĤ a naopak umožnila vznik mnoha francouzských, které tak nemČly de iure konkurenci (Asterix by možná nevznikl). Asterixem se Goscinny trefil þtenáĜĤm do noty, jak se ukazuje dodnes. ýasopis vycházel týdnČ, do konce roku 1959 tedy vyšlo celkem 10 þísel (bez nultého) a v roce 1961 vyšel první Asterix jako samostaný sešit (vydal Dargaud v nákladu 6000 výtiskĤ). PozdČji vzniklo první animované zpracování: Asterix z Galie, vytvoĜený studiem Belvision a produkovaný Dargaudem, se dostal na plátna kin bez vČdomí Goscinnyho a Uderza. Byli z nČj zklamaní, ale film byl divácky úspČšný. V 70. letech Asterixova dobrodružství vycházela už jen jako samostatné album pĜibližnČ jednou za rok u nakladatelství Georgese Dargauda.(kvalita dílĤ mČla tou dobou sestupnou tendenci, zvláštČ 22. díl Asterix a velká zámoĜská plavba srazil laĢku kvality proklatČ nízko). V roce 1974 zakládají Goscinny, Uderzo a Dargaud filmové studio Idéfix, ve kterém vznikl další film Dvanáct úkolĤ pro Asterixe, který mČl premiéru v roce 1976. Téhož roku vyšel tĜiadvacátý díl Obelix & spol. - první, ve kterém se silák Obelix dostal pĜímo do názvu, a poslední s názvem Asterix u BelgĤ, který ještČ dotáhnul do konce René Goscinny. 5. listopadu 1977 pĜišla z PaĜíže tragická zpráva:
v jednapadesáti letech Goscinny zemĜel, když mu na klinice
pĜi rutinním zátČžovém testu selhalo srdce.
René Goscinny Albert Uderzo ZmínČný poslední díl, na nČmž Goscinny pracoval, je také posledním, který Uderzo v roce 1979 vydal u Dargauda. V Ĝíjnu tohoto roku založil nakladatelství Albert René (vdova 7 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
Gilberta Goscinnyová v nČm mČla 20 % podíl). Další díly vycházely v tomto nakladatelství: scénáĜe si psal samotný Albert Uderzo (hned první, Velký pĜíkop, vyšel v roce 1980 v nákladu 2 miliónĤ výtiskĤ). NicménČ intervaly vydávání se prodloužily, kvalita jednotlivých dílĤ byla kolísavá þi spíše klesající. PĜesto se Uderzo proslavil více jako kreslíĜ, ne jako scénarista. Asterix se ale mezitím stal fenoménem s mezinárodním úspČchem. BČhem následujících þtyĜiceti let se stal Asterix svČtovým fenoménem. Bylo publikováno 30 alb pĜeložených do 88 jazykĤ a dialektĤ, které si pĜeþetlo asi 200 miliónĤ þtenáĜĤ! Oba autoĜi slavného komiksu však nebyli „þistokrevní“ Francouzi, pĜesto vytvoĜili tento slavný komiks plný i aktuálních narážek na souþasnou politickou situaci ve Francii.14 Mezi oþekávanými alby se objevovaly i jiné formy: nČkteré animované filmy byly už zmínČny, nČkteré i hrané ještČ budou. K sehnání jsou obþas figurky, triþka, vše co patĜí ke komerþnČ úspČšné znaþce. V neposlední ĜadČ nelze zapomenout na AsterixĤv park u PaĜíže (Parc Astérix) otevĜený v roce 1989 (v podobném stylu jako Disneyland) na severu Francie (oblast Nord a Pikardie nedaleko zámku Chantilly knížete Condého, Ĝeþeného Velký). V Asterixových pĜíbČzích dochází k prolínání nČkolika rovin, nČkolika rĤzných svČtĤ. Základ tvoĜí zcela umČlý, vymyšlený pĜíbČh, který celkem vČrnČ v souladu s archeologickými nálezy15 ukazuje bČžný život galské vesnice (stavby, nábytek, nádobí i obleþení), zároveĖ je však, pravdČpodobnČ rozdílnČ od reality, v porovnání s ěímany ukazuje jako ponČkud více „barbarské“ (zosobnČním je postava Obelixe, neotesaného siláka a nenasytného konzumenta divoþákĤ). Autentiþnost pĜíbČhĤ podtrhuje používání latiny v pĜímé Ĝeþi ěímanĤ þi široký arzenál vlastenecké karikatury 19. stol. (napĜ. pĜi vykreslení pochodujících GótĤ, pĜedkĤ NČmcĤ). „Tradice“ þi „druhý život“, jak jsme si již zvykli u nás Ĝíkat, se v této souvislosti jeví jako specifický projev historického fenoménu þi vývoje, jejž bychom byli schopni jinak na úrovni historické reality jen stČží rozpoznat þi datovat. ÚspČch rĤzných podob „pophistory“ pak není niþím jiným nežli výrazem této skuteþnosti. Tento komiksový pĜíbČh zároveĖ pĜedstavuje zpĤsob, jak zábavnou formou získat základní znalosti o starovČkém svČtČ.16 Dovolte mi závČrem osobní zkušenost: dodnes si pamatuji, jak jsem v dobách své povinné školní docházky v 80. letech 20. století „hltala“ pĜíbČhy galských hrdinĤ, které na pokraþování vycházely v þasopise pro mládež Sedmiþka pionýrĤ. Vzpomínám, jak si mne 14
Rodiþe Goscinnyho byli emigranti, kteĜí se seznámili v PaĜíži, v roce 1919 se tam také vzali. Otec - Stanislaw »Simkha« (v hebrejštinČ »radost«) Goscinny - byl chemik z Varšavy, matka - Anna BeresĖáková - pocházela z Chordorkova, dnes již patrnČ zaniklé vesniþky na UkrajinČ. Matka vzpomínala na pogromy, jezdce na koních kteĜí jim zapálili dĤm - její otec byl ve vesnici rabín. Albert Uderzo pocházel z Baskicka. 15 Jak se archeologické nálezy staly souþástí tradic þi jim zaþaly sloužit srv. M. DIETLER, c. d., s. 537-556. Napoleon III. financoval vykopávky na místech Vercingetorigovy porážky, vzpoury a sjednocení opozice proti ěímanĤvm: v Alesii, v Gergovii a v Bibracte. 16 Více o tomto komiksu viz D. OLŠÁKOVÁ, c. d., s. 20-23; Magdaléna JACKOVÁ, c. d., s. 121-130; Magda JACKOVÁ, Asterix: Prolínání moderního a antického svČta v komiksu. In: Pomezí ýech a Moravy, sv. 4, Litomyšl 2000, s. 153-178.
8 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
získaly svým osobitým humorem mistrnČ vyjádĜeným komiksovým vyobrazením Alberta Uderza a vtipnými dialogy z pera Reného Goscinnyho. Milým návratem k tČmto hrdinĤm byla pro mne souþasná filmová zpracování tČchto pĜíbČhĤ. V prvním filmu Asterix a Obelix (1999 režie Claude Zidi) i v dalším pokraþování Asterix a Obelix - Mise Kleopatra (2002, režie Alain Chabat), si hlavní hrdiny bravurnČ zahráli Christian Clavier (Asterix) a Gérard Depardieu (Obelix). Filmový dČj vás pĜenese do dob dávno minulých, aby hlavní hrdinové s grácií, humorem a v nádherných kostýmech „zasáhli do historie“. NejnovČjší je animované zpracování s názvem Asterix a Vikingové (Astérix et les Vikings, Francie/Dánsko, 2006).17
Gérard Depardieu (Obelix) a Christian Clavier (Asterix) ZávČr Ideologicky zdomácnČlý smysl národního keltského dČdictví ve Francii trvá, aby mohl být dĤmyslnČ upevĖován pĜi socializaci dČtí prostĜednictvím uþebnic, humoristických knížek a komiksových historických pĜíbČhĤ. Všední pĜedstavy o keltském dČdictví jsou ve Francii všudypĜítomné, od státního podniku na výrobu cigaret Gauloises až k nespoþtu barĤ a kavárniþek nazvaných Le Gaulois. Galové stále provokují pĜedstavivost intelektuálĤ, což vede k tunám publikací, jak beletristického, tak odborného rázu. To, že tato multimediální invokace galství byla úþinná v jemném vštČpování a udržování axiomatického smyslu pro keltskou národní identitu, se ukázalo pĜi nedávném prĤzkumu mezi 8-až 11letými školáky, kteĜí mČli vyjmenovat své oblíbené hrdiny. V kategorii „historie, politika a souþasné události“ se na tĜetím místČ žebĜíþku ocitl Vercingetorix, který byl „pĜedstižen“ jenom dvČma souþasnými politickými osobnostmi, vþetnČ prezidenta, a který byl o tĜi místa lepší než Johanka z Arku. Taktéž je zĜejmé, že i mezi vzdČlanými Francouzi je smysl galství vnímán ponČkud jinak než jen jako produkt dobrých historických znalostí.
17
Viz http://www.premiere.cz/film/52314/asterix_a_vikingove.html / 15. 3. 2007 (premiéra ve Francii 12. 4. 2006, þeská premiéra 26. 10. 2006). 9 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
Literatura: Bernand BRIAIS a kol.: Galie, Mýty a legendy, Bratislava 1991 Michal DIETLER: „Naši pĜedkové Galové“: Archeologie, etnický nacionalismus a manipulace s keltskou identitou v moderní EvropČ. In: Archeologické rozhledy, roþ. 51, 3/1999, s. 537-556 Peter Berresford ELLIS: Keltové. První tisíciletí keltských dČjin 1000 pĜ. Kr.-51 po Kr. Praha 1996 Marc FERRO: DČjiny Francie, Praha 2006 Jaroslav FRYýER: Úvod do dČjin a kultury Francie. Praha 1972 Magdaléna JACKOVÁ: Malý velký Kelt. René Goscinny – Alberto Uderzo, Asterix. In: Milena BARTLOVÁ (ed.), Pop History, Praha 2003, s. 121-130 Magda JACKOVÁ: Asterix: Prolínání moderního a antického svČta v komiksu. In: Pomezí ýech a Moravy, sv. 4, Litomyšl 2000, s. 153-178 Doubravka OLŠÁKOVÁ: Jsou ti historikové blázni? Asterix a vlastenecká tabu francouzských republikánských dČjin 19. století. In: DČjiny a souþasnost, roþ. 26, 5/2004, s. 20-23 Alisdair ROGERS: Lidé a kultury. Praha 1994 Jaroslav ěEŠÁTKO-Ladislav NODL: Speciality svČtových kuchyní. Praha 1988 Webové stránky: http://en.wikipedia.org/wiki/Vercingetorix / http://fr.wikipedia.org/wiki/Coq_gaulois ; http://fr.wikipedia.org/wiki/Le_Coq_Sportif ; http://www.lecoqsportif.com/ http://asterix.comics.cz/ http://www.premiere.cz/film/52314/asterix_a_vikingove.html PĜíloha
PĜehled Asterixových dobrodružství - komiksy Asterix poprvé vyšel jako seriál na pokraþování v þasopisu Pilote 29. Ĝíjna 1959. Dargaud Editeur: 1. Astérix le Gaulois (1961) - Asterix z Galie 2. La serpe d'or (1962) - Asterix a zlatý srp 3. Astérix et les Goths (1963) - Asterix a Gótové 4. Astérix gladiateur (1964) - Asterix gladiátorem 5. Le tour de Gaule d'Astérix (1965) - Asterix a cesta kolem Galie 6. Astérix et Cléopâtre (1965) - Asterix a Kleopatra 10 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
7. Le combat des chefs (1966) - Souboj náþelníkĤ 8. Astérix chez les Bretons (1966) - Asterix v Británii 9. Astérix et les Normands (1967) - Asterix a Normani 10. Astérix légionnaire (1967) - Asterix LegionáĜem 11. Le bouclier Arverne (1968) - Asterix a slavný štít 12. Astérix aux jeux olympiques (1968) - Asterix a Olympijské hry 13. Astérix et le chaudron (1969) - Asterix a kotlík 14. Astérix en Hispanie (1969) - Asterix v Hispánii 15. La zizanie (1970) - Nesvár 16. Astérix chez les Helvetes (1970) - Asterix v Helvetii 17. Le domaine des Dieux (1971) - SídlištČ bohĤ 18. Les lauriers de César (1972) - Asterix a CaesarĤv vavĜínový vČnec 19. Le devin (1972) - VČštec 20. Astérix en Corse (1973) Asterix na Korsice 21. Le cadeau de César (1974) - Dárek od Caesara 22. La grande traversée (1975) - Asterix a velká zámoĜská plavba 23. Obélix et compagnie (1976) - Obelix & spol. 24. Astérix chez les Belges (1979) - Asterix u BelgĤ Éditions Albert René: (vydavatelství založil Albert Uderzo po smrti René Goscinnyho v r.1977) 25. Le grand Fossé (1980) - Velký pĜíkop 26. L'Odyssée d'Astérix (1981) - Asterixova odyssea 27. Le fils d'Astérix (1983) - AsterixĤv syn 28. Astérix chez Rahazade (1987) - Asterix a Rahazáda 29. La rose et le glaive (1991) 30. La galere d'Obélix (1996) 31. Astérix et Latraviata (2001) 32. Asterix et la rentrée gauloise (2003) (pozn.: nejde o klasické album s uceleným pĜíbČhem) 33. Le ciel lui tombe sur la tete (2005) - Nebe mu padá na hlavu
Asterix - pĜehled u nás vydaných komiksĤ Sedmiþka pionýrĤ • 11 z 13
Gal Asterix (1. Astérix le Gaulois) - 11. 6. 1976 - 4. 3. 1977 26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
•
Asterix na olympijských hrách (12. Astérix aux jeux olympiques) - 11. 3. 1977 - 18. 11. 1977
•
Asterix a zlatý srp (2. La serpe d'or) - 18. 11. 1977 - 7. 7. 1978
•
Asterix a Gótové (3. Astérix et les Goths) - 14. 7. 1978 - 23. 2. 1979
•
Asterix a vČštec (19. Le devin) - 2. 3. 1979 - 26. 10. 1979 (kráceno)
•
Asterix a Kleopatra (6. Astérix et Cléopâtre) - 2. 11. 1979 - 18. 4. 1980 (kráceno)
•
Asterix u HelvétĤ (16. Astérix chez les Helvetes) - 29. 6. 1990 - 17. 5. 1991
•
Asterix legionáĜem (10. Astérix légionnaire) - 24. 5. 1991 - 20. 3. 1992
•
Asterix a kotlík (13. Astérix et le chaudron) - 27. 3. 1992 do 28. 8. 1992 (poznámka: regulérnČ vyšlo 22. pokraþování, poté Sedmiþka pĜestala být
vydávána a 23. až 52. pokraþování redakce zasílala na vyžádání v þb verzi) HOP (þasopis nakladatelství ýtyĜlístek): •
Odysea (26. L'Odyssée d'Astérix) - 1992, 1.-7. þíslo
Egmont (vydává samostatné sešity): I. Asterix z Galie (1. Astérix le Gaulois) - 1992 II. Asterix a zlatý srp (2. La serpe d'or) - 1992 III. Asterix gladiátorem (4. Astérix gladiateur) - 1992 IV. Asterix a Gótové (3. Astérix et les Goths) - 1993 V. Asterix a cesta kolem Galie (5. Le tour de Gaule d'Astérix) - 1993 VI. Asterix a Kleopatra (6. Astérix et Cléopâtre) - 1993 VII. Asterix v Helvetii (16. Astérix chez les Helvetes) - 1994 VIII. Asterix a CaesarĤv vavĜínový vČnec (18. Les lauriers de César) - 1994 IX. VČštec (19. Le devin) - 1994 X. Dárek od Caesara (21. Le cadeau de César) - 1995 XI. Asterix v Británii (8. Astérix chez les Bretons) - 1995 XII. Asterix a Olympijské hry (12. Astérix aux jeux olympiques) - 1995 XIII. Asterix a kotlík (13. Astérix et le chaudron) - 1996 XIV. Asterix a slavný štít (11. Le bouclier Arverne) - 1996 XV. Asterix a Normani (9. Astérix et les Normands) - 1997 XVI. Asterix LegionáĜem (10. Astérix légionnaire) - 1997 XVII. Asterix a velká zámoĜská plavba (22. La grande traversée) - 1998 XVIII. Asterix v Hispánii (14. Astérix en Hispanie) - 01.09.1999 12 z 13
26.4.2007
Exkurze 2007
Jitka Janeþková
XIX. Souboj náþelníkĤ (7. Le combat des chefs) - 20.12.1999 XX. Nesvár (15. La zizanie) - 13.6.2000 XXI. Obelix & spol. (23. Obélix et compagnie) - 12.12.2000 XXII. SídlištČ bohĤ (17. Le domaine des Dieux) - 16.8.2002 XXIII. Asterix na Korsice (20. Astérix en Corse) - 05.06.2003 XXIV. Asterix u BelgĤ (24. Astérix chez les Belges) - 1.12.2004 33. Nebe mu padá na hlavu (33. Le ciel lui tombe sur la tete) - 14.10.2005 25. Velký pĜíkop (25. Le grand Fossé) - 18. 05. 2006 26. Asterixova odyssea (26. L'Odyssée d'Astérix) - 22. 06. 2006 27. AsterixĤv syn (27. Le fils d'Astérix) - 12. 07. 2006 28. Asterix a Rahazáda (28. Astérix chez Rahezade) - 17. 08. 2006 11. 4. 2007 vyšel Obelix a Caesarova galéra
13 z 13
26.4.2007
