G3 březen 2006
.EDITOR!AL Každý má jeden den v roce svátek. Kniha, jakožto největší kulturní dědictví homo sapiens sapiens, si však zaslouží celý měsíc. Březen – měsíc knihy… I když čtu ráda, určitě v březnu programově nezvýším počet přelouskaných knížek. Přesto vás, přátelé, vyzývám, abyste dopřáli svým knihám ten největší luxus, jaký jim můžete poskytnout. Pořádně je oprašte, ale ne moc, ať si je nerozmazlíte. Berte je do přírody, na procházky městem, na cestu trolejbusem, do práce i do školy. Řada čtenářů měsíc knihy přivítá. Neodtrhnou oči od řádek. (To aby následující měsíc byl vyhlášen měsícem optiky.:-) Většina lidí, srdcem aspoň trochu knihomolové, čte, i když to nemá shora nařízeno. Nenechte se odradit svým okolím a čtěte. A přesvědčujte okolí o správnosti volby v případě otevření tištěné knihy. Já jsem třeba minulý týden zaskočila svého bratra dotazem, zda nechystá oslavit březen, měsíc knih, zakoupením nějakého knižního titulu. Ale dostalo se mi odpovědi, že číst nestíhá. „Čtu obaly od cornflaků, jízdenky a televizní program, a to už je na mě dost,“ posteskl si. Inu, existují i tací, kteří knihu nechytnou, ani kdyby jim padala do rukou. Těm by měl ´Březen – měsíc knihy´ posloužit jako výzva či pobídka, aby otevřeli nějaký literární skvost. Proč je právě březen měsícem knihy? Vždyť knihy si půjčujeme, čteme a kupujeme po celý rok. Možná proto, že o březnu platí pranostika ´Březen – za kamna vlezem´. V době jarních plískanic, tání sněhu, střídání teplot a posunu času na letní je kniha nejlepším prostředkem pro zahnání jarních depresí. Vlézt si za kamna i s knihou na celý měsíc! Ale musela by to být nějaká pěkná knížka, dobrá, žádný brak. I když i já místo ctihodných klasiků, které taky zhltnu, vzdávám hold raději satirikům. Ať žije náš vzácný Čech, raději jen na poslech. My všichni, co rádi čtem, Christie jdem teď líbat lem. Moliere je chlapík smělý i Vinnetou je však skvělý. -VěKaMaPeZuBáLe- alias sedm z 2.ANa přípravě březnového Géčka se podíleli Anežka Dundáčková, Petra Fujdlová, Žaneta Hávová, , Petra Chvátalová, Martina Kotenová, Jiří Marek, Renata Neprašová, , Robin Obůrka, Ladislav Palán, Aneta Pavlíčková, Monika Toužínová, Sylva Vachovcová, Barbora Žáčková. Otištěny jsou ukázky prací studentů sekundy B a 2.A.
Březen – měsíc knihy ANKETA Březen je měsícem knihy. Znamená to, že bychom zrovna v tomto měsíci trhali rekordy v počtu přelouskaných románů, oblíbených povídek či básnických sbírek? Někdo na to řekne: Já čtu spíš v létě, mám víc času. Jiný podotkne: Čtu pořád stejné množství knih, nezáleží mi na tom, jaký je zrovna měsíc. A co nám zvídavým odpověděli gympláčtí učitelé a studenti, když jsme chtěli přijít na kloub březnovému knižnímu svátku? Kterou knihu teď čtete? p. prof. Dana Gurková – Zrovna čtu knížku od Jana Hromka ,Je to váš pes?´. Je to taková příručka pro chovatele psů, snažím se ji prostudovat, abych měla nějaký přehled o výchově pejsků. p. prof. Zdeněk Krásenský – Teď toho čtu hodně. Třeba Výbor ze staré japonské poezie nebo nějaké současné české divadelní hry, protože přemýšlím nad příští hrou pro Hobita. Míša (5B8) – Čtu povinnou četbu, takže Labyrint světa a ráj srdce od Komenského. Bětka (5B8) – Dočítám Navzdory básník zpívá od Jarmily Loukotkové. Martin (4B8) – Čtu knihu Vzpoura pro lidi, musím se připravit na mluvní cvičení. Romana (4B8) – Mám ráda Shakespeara, proto jsem se vrátila ke klasice: Romeo a Julie. Adam (7B8) – V poslední době mě zaujalo několik spisovatelů ze začátku 20. století. p. prof. Vladimíra Kafková – Jsou ještě horší děti než ty vaše. Je to taková oddychová literatura. Jaká je vaše oblíbená kniha? p. prof. Dana Gurková – Mám doma všechny knížky od Haliny Pawlovské. Vybrala bych asi ,Tři v háji´. Jsou to povídky, které napsala ještě s Ivou Hercíkovou a Michalem Vieweghem. p. prof. Zdeněk Krásenský – Jednoznačně Kocour Mikeš. Míša (5B8) – Harry Potter. Bětka (5B8) – Mám jich víc, ale nejradši mám asi Racka od Richarda Davida Bacha. p. prof. Dagmar Němečková – Nemám oblíbenou knihu, ale autora. Můj favorit je Erich Maria Remarque. p. prof. Miluše Třísková – Ráda se vracím ke knize z dětství: Cirkus Humberto od Eduarda Basse. Martin (4B8) – Nemám oblíbenou knihu, ale spíš žánr. Mám rád sci – fi knihy. Lojza (2B8) – Harry Potter.
Proč si myslíte, že zrovna březen je měsícem knihy? p. prof.Dana Gurková – Já teď spíš číst přestávám, protože začne jaro. V tomhle období už se pak začínám starat o zahrádku, takže nezbývá čas. Nevím, proč březen. p. prof.Zdeněk Krásenský – Asi protože je škaredě, tak všichni sedí doma a čtou. Míša (5B8) – Protože v březnu pořád prší, tak spousta lidí nemá co jiného dělat. Bětka (5B8) – Když je špatné počasí, tak je asi nejvíc času na čtení. p. prof. Miluše Třísková – Vyplývá to z dlouhé tradice, která se už pomalu míjí s účinkem. Je ale určitě dobře, že knihovny a knihkupectví vyhlašují různé soutěže, připravují program. Romana (4B8) – Abych byla upřímná, je mi to celkem jedno. Čtu celý rok, v březnu i jindy. A jaký je váš čtenářský (zlo)zvyk p. prof. Dana Gurková – Čtu večer v posteli, někdy i dlouho do noci. Poslední dobou ale usínám. p. prof. Zdeněk Krásenský – Asi že čtu vleže. Míša (5B8) – Čtu v posteli. Vojta (4B8) – Nikdy to nevydržím a přečtu si konec knihy. Pak si nadávám… Romana (4B8) – Nepoužívám záložky, takže když se ke čtení vrátím, nikdy nevím, kde jsem skončila. Bětka (5B8) – Můj zlozvyk je čtení pod lavicí☺ -rep,mar,pch-
Jorgeovi nejvíce chutnají české brambory Jorge Méndeze Vargase jistě již velká část z vás na chodbách gymnázia potkala. Jorge je devatenáctiletý student pocházející z Mexika, který díky proletariánské církvi v rámci výměny mohl poprvé vycestovat za hranice Mexika až do Jihlavy. Na gymnáziu se účastní vyučování angličtiny, španělštiny, češtiny a sportu, ale není v nich nijak hodnocený. „Když rodičům přes internet popisuji, jak zde žiji, tak jsou velice šťastní,“ prozrazuje Jorge. Která vlastnost se ti nelíbí na Češích a převedl bys do Česka nějaké vlastnosti Mexičanů? Někteří Češi jsou chladní. V Mexiku se všichni daleko více stýkáme. Lidé se tam navzájem objímají a podávají si ruce. Neustále se ptají na to, jak se druhý má. O Vánocích se všichni líbají na tvář. Tady by se mi líbilo potřesení si rukou a stačí mi, když si s dívkou řeknu čau, líbat ji hned nemusím. Když jsem přijel do Čech, tak jsem chtěl políbit jedno děvče, ale uhýbalo. Zarazilo mě, jak rychle Češi mluví. To Mexičané mluví pomaleji. Nebyl pro tebe překvapením sníh? Vyzkoušel jsi nějaké zimní sporty? Lyžoval jsem na Šacberku. Sníh jsem nikdy předtím neviděl. Líbil se mi ze začátku, ale teď mi už vadí, je ho už moc. Chutnají ti česká jídla? Jsou oproti mexickým opravdu úplně jiná? My máme kupříkladu chilli nebo kukuřičné placky – tortily, ale česká jídla jsou moc dobrá. Hodně mi chutnají brambory. V Mexiku je sice máme také, ale tady jsou lepší. Nemáš problém si Na Stoupách objednat jídlo, když nevíš, co to je? Buď jdu s někým, kdo mluví anglicky a pomůže mi s výběrem, nebo pokud nikdo není, prostě jdu a něco si vyberu, kuchařky mi vyhoví. Líbily se ti české Vánoce, překvapilo Tě na nich něco? Tady v Česku jsme je slavili jen s naší rodinou, zatímco v Mexiku oslavujeme se všemi známými a příbuznými. Je to tak zábavnější. Dárky si tam dáváme tím způsobem, že si každý dopředu vylosuje jméno toho, komu pak má nadělit, a dárek mu koupí. Víš něco o české historii a nepřečetl sis třeba překlad nějakého českého autora? Moc toho z vaší historie nevím. Akorát, že jste tu měli čtyřicet let komunismus a nyní jste již šestnáct let parlamentní demokracií. Žádného českého autora jsem nečetl, ani nevím, jestli se v Mexiku prodávají knihy českých spisovatelů. Ladislav Palán S překladem profesorky Heleny Zudové a její skupinky španělštiny.
Knížky o jednym cypovi z Ostravy Četka, galaty, cug, kolco hrlička, gizdi.. Nevíte co ta slova znamenají? Ale to jsou přece prachsprosté ostravské výrazy! A těch je v Deniku Ostravaka opravdu dostatek. Jedná se o zápisky tajemného Ostravaka, který vyšel z internetového deníčku v ostravštině a brzy se zařadil na žebříčky nejúspěšnějších knih. Já jsem se s ním setkala v tištěné podobě, i přestože některým výrazům člověk hned nerozumí, v naší rodině od té doby kolují všechny tři díly. A není se čemu divit, protože Ostravakovy „dřysty“ pobaví asi každého. Taky jeho blog získal velikou popularitu. „Četla jsem něco na internetu, Ostravak je legrační a takovej současnej,“ říká Jana R. Každé dva tři dny tam přibude nový „článek“, takže můžeme sledovat aktuální novinky z Ostravy. Na stránkách lze taky číst ohlasy čtenářů nebo napsat samotnému Ostravakovi e-mail. O to jsem se také pokoušela, ovšem zatím bez odpovědi… Všechno z blogu (http://ostravak.bloguje.cz) je pak v knížkách. 13.3. 2006 se v knihkupectvích objevil už čtvrtý díl (92 stranek-81korun-obrazki-fotki). Ostatně očekávám, že bude stejně tak vtipný jako ty předchozí. Mimoto vyšlo nedávno i CD namluvené René Smotakem. A proč jsem Ostravaka nazvala tajemným? Protože se stále neví, jaké jméno se za autorem Ostravak Ostravski schovává. Řekla bych, že i to přitahuje čtenáře, ale každopádně hlas samotného Ostravaka by byl na CD možná lepší. „Já si myslím, že to napsal Nohavica,“ shodlo se několik žáků. Na internetu se spekuluje i o autorovi Ostravsko-českého slovníku, který vyšel k Deniku Ostravaka. Objevil se také názor, že ho ztvárňuje i více lidí. Šla jsem se zeptat i do knihkupectví. „Už jsme všechny knížky prodali,“ řekly mi prodavačky, ale samy toho více nevěděly. Pokoušela jsem se Ostravaka kontaktovat. Přestože neodepsal na můj e-mail, na následující straně jsem se pokusila o fiktivní rozhovor, jak by s ním vypadalo takové menší interview. Aneta Pavlíčková „Tuž to su věcy. Politoval sem ju, ale v duchu mi v lebce cvakaly kolca, bo ona něvola enem tak, aby mi pověděla, že maju naburane auto. Než se mi v pale spojilo jedna a jedna su dvě, segra vytahla pikoveho krala — pry že potřebuje v patek s malym do Poruby k dochtorovi, bo jezďa každy tyden na jakesyk cvičeni se řbetem a esli bych ich tam němoh odvezť. Začnul sem se vykrucať jak kliště, bo v takim počasy, jak je včil se mi nejezdi moc dobře. Ona Felina v take zymě ani moc nětopi a jezdiť dycki štvrhodiny enem s tym pruzorem jak z tanku, to je celkem uměni. Chvilu sem ju přemluval, esli něchce jet lokalku, ale jak začla s lehce histeryckim hlasem spominať, co ona kdy pro mě zrobila, — ide vidět, že v ni eště koluje mliko od mamy — začnul sem měknuť jak pichly kopačak. Skusyl sem eště fintu s něpřystupnym šefem, s patečni duležitu poradu a nakoněc aji fintu se zadřenym motorem. Jak by neslyšela. Chvilu posluchala a potem tasyla eso: "Když nemužeš, nemohl bys mi ho na par dni pujčit?"
Ostravak prozradil nejbližší plány Kdy vás poprvé napadlo založit si blog Denik Ostravaka? • Tuž napadlo mě to, jedenkrat když sem měl chřypku, nemoh mezi ludi a chodil jen tak po kvartyru. Máte svůj vzor, od kterého se necháváte inspirovat? • Snad jen Brus Vilis. To je třyda. Od 13.3. 2006 je k dostání už vaše čtvrtá knížka, kolik jich ještě plánujete? • Počkaj, zvoni mi tydlifon…. Ano, tak tedy, co chystáte do budoucnosti? • Idu do hospy-ted volaly kamoši z roboty. Já myslela spíš to, co plánujete tak nějak víc do budoucnosti. • Ve štvrtek idu do dochtora, v patek k Blance na řyzek a inak eště nevim. Aha. Ještě by mě zajímalo, proč jste CD Deniku Ostravaka nenamluvil sám? • Roba, jdi už domu, ja musim do te hospy…. Mohla bych ještě jednu otázku? • Do dupy, kamoši zas volaju kde sem… pošli my ezemesku, ja idu! -apaUkázka s Ostravsko-českého slovníku: četka-tětka - teta gramavy - nešikovný galaty-gatě - kalhoty tež - také cug - vlak zme - jsme kolco - kruh, kolečko Tlama si? - Odkud jsi? Hrlička - hrdlička Něrob alotria! - Nedělej hlouposti! gizdi - nadávka nižšího kalibru Co se robi? - Děje se něco?
Festivalový speciál JID 20 – 06 se rozjíždí Součástí divadelního festivalu je filmový, hudební i literární program Sloganem ´Jedu v tom, pojeď taky´zve paní profesorka Ivana Fexová na následující divadelní festival JID 20 – 06. Ve vestibulu školy, v kavárně Etage i v Divadle Na Kopečku jsou návrhy studentů našeho gymnázia k festivalu. Kromě zmíněného sloganu jsou hlavním motem mosty. Součástí divadelního festivalu, jehož program se rozjede ve čtvrtek 16. března, je celá řada doprovodných akcí. Aktuální dění můžete sledovat na stránkách www.jid.nazory.cz. Redakční tým Géčka bude vydávat podobně jako loni v Divadle Na Kopečku Festivalové noviny. Přichystali jsme vám představení soutěžního programu. Doprovodné akce na JID 20 – 06 jsou nejen divadelního, ale i hudebního, filmového či čtenářského ražení: studentský soubor DAMU DISK vystoupí ve čtvrtek s hrou Terorismus. Páteční program zpestří jihlavská hudební skupina Honzíkova cesta, autorská hra Jakuba Škrdly Mystérium svět, hudební dílna v Nocturnu či projekce filmů Tomáše Vorla v kině Dukla. V sobotu večer studenti jihlavského gymnázia v Nocturnu přečtou ukázky ze své tvorby v dalším z autorských čtení. Dílnu animace v průběhu soboty povede Matěj Kolář. Učitel DAMU Jiří Šípek bude v rámci semináře o psychologické práci s postavou rozebírat Čechovovu hru Medvěd, text je ke stažení na výše zmiňovaných stránkách, ve školní knihovně je na videu představení s Janem Werichem. „Na festival se těším, avšak hlavní událostí onoho víkendu, kdy se festival koná, je znovuotevření EDGARU!!!!!!!!!!!!!!!! Přijďte všichni na kapybaří hodování 18.3., k ohluchu vám zahrají Proletáři všech zemí, HFD, Draga Banda, Lajky a další..........HOP HEJa ,“ zve na sobotní večer na www.jid.nazory.cz Budhi. SOUTĚŽNÍ PROGRAM ČTVRTEK Ivana Fexová, vedoucí gymnaziálního souboru Spoušť, láká na dramatizaci Orwelovy Farmy zvířat: „V souboru máme hezká děvčata, která budou mít hezká ouška…“ Nejmladším autorem je Luboš Brabenec. Kvintán z jihlavského gymnázia předloni napsal hru Houby, se kterou vystoupí Hobit. „Živá kapela určitě představení okoření,“ myslí si jedna ze členek souboru. Jihlavská dvojice Jakub Klíma a Dominik Gajarský vystupující pod názvem Paruka nakřivo zkouší svérázným způsobem. „Scházíme se denně, prohodíme pár slov, ale o divadle nepadne ani zmínka,“ sdělil student SUŠG Dominik Gajarský. Na festivalu premiérově představí vlastní hru Buzzy, máme problém. PÁTEK Sociální momentek, divadelní soubor z jihlavské střední odborné školy sociální, zvolil pohádkovou hru Strašidlo Bublifuk. „Na konci každé
pohádky by asi měla být svatba…,“ naznačuje vedoucí souboru Bohdan Sroka. Novoměstský soubor Obludárium si vybral dílo Jeana Cocteau Svatebčané na Eifelovce. Divadelní soubor Ambrozia inspiroval Luigi Lunari dílem Tři muži na špatné adrese. Chotěbořští gymnazisté uvedou dramatizaci Wildova díla Obraz Doriana Graye. Pelhřimovský soubor DK předvede Goldoniho renesanční komedii Sluha dvou pánů. „V listopadu a prosinci jsme s hrou vystupovali už osmkrát, představení zhlédlo přes dva tisíce diváků,“ podotkla režisérka Drahoslava Kolářová. SOBOTA Další z pelhřimovských souborů Středomino vsadil na Werichovo Fimfárum. „Vybírali jsme takovou hru, která pobaví malé i velké,“ vysvětlila Jitka Vachková. Přibyslavský spolek Volná asociace opět čerpal z tvorby Borise Viana. Tentokrát se jedná o hru Podzim v Pekingu. Jihlavská Troyka uvede Dej mi! Jihlavský Nakoptyjátr, vedený Petrem Soumarem, spoléhá na romanci Úsvit andělů. „Hra je charakteristická emocemi, neshodami, trápením, prostě láskou,“ naznačil Soumar. Saroynovu předlohu Tracyho tygr zdramatizoval novoměstský soubor Chanraradar. Novelu Tracyho tygr lze nazvat groteskou, výsměchem bulvárnímu tisku, rozmarnou pohádkou pro dospělé i nostalgickou hranicí mezi realitou a snem. NEDĚLE Pouchovští divadelníci vystoupí s Bláznivou komedií. Režisérka pelhřimovského souboru Pádomino Jitka Vachková slibuje, že jejich Popelnicová odyssea je v konečném výsledku parodií na Homéra. „Ale někteří členové souboru si konečně tohoto autora přečetli,“ poznamenala. -spoG-
Momentálně odvážný vzpomíná Už je tomu rok, co se nás pár kluků domluvilo a rozhodli jsme se účinkovat na JID-20-05 jakožto divadelní spolek Momentálně odvážní se svým představením Peníze od Williama Saroyana. Původně jsme snad ani neměli být zařazeni do oficiálního programu, ale nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Tedy nejenom, že jsme byli zařazeni do programu, ale dokonce se nám podařilo postoupit na divadelní festival náchodská Prima sezóna. V Náchodě jsme strávili první květnový týden a musím říct, že to byl týden, na který se nezapomíná. Bydleli jsme přímo na náměstí hned vedle divadla, ve kterém se celý festival pořádal, takže jsme si nemohli vůbec na nic stěžovat. Divadelních spolků tam byla spousta, a to nejenom z České republiky, ale například i z Polska. A to nemluvím o nadstavbových programech, mezi kterými u nás jasně zvítězily hudební večery, na kterých bylo k vidění a k poslechu spoustu dobrých kapel. Co se týče našeho představení, tak my osobně jsme z něho měli dobrý pocit, ale porota už takový pocit neměla. Nutno podotknout, že v porovnání s jinými divadelními soubory jsme byli úplní amatéři. To nám ale vůbec nevadilo, protože jsme se mohli alespoň něčemu přiučit. Pokud se někomu z vás někdy podaří na podobnou akci dostat, tak si to taky pořádně užijte. Za Momentálně odvážné Honza Brychta.
I. Fexová si cení všech vystupujících na pódiu Od začátku školního roku, tedy šest měsíců, připravuje paní profesorka Ivana Fexová letošní podobu Divadelního festivalu JID 20 06. „Celkově se do příprav zapojilo kolem třiceti studentů,“ uvedla hlavní organizátorka akce. Na co se nejvíce těšíte? • Na atmosféru, na lidi, z nichž některé vidím jen jednou za rok právě na festivalu. Máte mezi herci nějakého favorita? • I kdybych ho měla, tak ho neřeknu. Favoritem je pro mě každý, kdo vstoupí na pódium. Jaká myslíte, že bude odezva ve srovnání s minulým ročníkem? • Myslím, že určitě velká, protože se ho zúčastní víc lidí než loni. Součástí je i divadelní průvod. V rádiu vysílají reklamu, tak doufám, že lidi to bude zajímat a přijdou se podívat. Myslíte si, že podíl na úspěchu festivalu má i účast herce Horáckého divadla Jakuba Škrdly? • Jakub Škrdla je velkým vzorem a učitelem pro studenty. Je vynikající herec. Jaký mate vztah k divadlu? Pohybujete se ráda v divadelním prostředí? • Určitě, to je základní předpoklad, jinak bych festival těžko pořádala. Monika Toužínová
Adopce na dálku pomáhá dětem „Bez lidí dobré vůle by byl život jen nákladné a nebezpečné dobrodružství.” Jan Werich Dětem z Litvy, Ugandy a Indie žijícím v chudých rodinách s velkým počtem členů, ve kterých je obvyklá finanční krize, pomáhá projekt Arcidiecézní charity Praha ADOPCE NA DÁLKU (www.apha.cz, www.hk.caritas.cz ). Snaží se alespoň trochu pomoci chudým rodinám. Díky tomuto projektu si čeští občané mohou „adoptovat“ dítě z uvedených zemí. Podporují ho stanovenou finanční částkou, kterou posílají místní důvěryhodné a prověřené charitativní organizaci, s níž Arcidiecézní charita Praha spolupracuje. Peníze musí být využity v souladu s pravidly projektu. „Adoptivním“ rodičům je pak dvakrát ročně zasíláno vysvědčení, fotografie podporovaného dítěte a potřebné informace o rodině a prostředí. Děti také svým sponzorům posílají dopisy, ze kterých „rodiče“ mohou sledovat život dítěte. Septimáni podporují Mamathu Adoptovat na dálku dítě z krizových oblastí světa se před třemi roky rozhodla nynější septima A po návrhu třídní profesorky Marie Némové. Tu tehdy zaujal rozhovor v rádiu s Jarmilou Kabátovou, jež je členem týmu Arcidiecézní charity Praha. Velmi se jí líbilo, jak mluvila jednak o adopci na dálku, tak i o situaci v zemích, které potřebují naši pomoc. A to ji přivedlo na tento nápad. „Ve třídě byli nadšeni, že mohou nějakému chudému dítěti pomoc,“ říká paní profesorka Némová. Na výběr dítěte měli pouze dvě podmínky. Měla to být dívka a měla pocházet z Indie. Na otázku, proč si zvolili právě tyto dva požadavky, odpověděla paní profesorka: „Protože v Indii jsou ženy ještě stále dosti utiskované!“ Arcidiecézní charita Praha jim vybrala devítiletou dívenku Mamathu H.B., která žije v chudé rodině, kde vydělává pouze její matka. Každý den ráno odchází s nejistotou, zda nějakou práci sežene a bude mít co donést rodině. Otec Mamathy je postižen, a proto je pro matku jako námezdní dělnici velmi těžké svým dvěma dcerám umožnit studium, které obnáší velké finanční zatížení. Proto jednou za rok posílá septima A částku čtyři tisíce devět set korun Mamatě, která jí umožňuje chodit do školy a vzdělávat se, jinak by byla negramotná. Paní profesorka Némová podotkla: „ Nevzdělaných dětí je v Indii několik miliónů.“ Peníze pro Mamathu septimáni získávají pořádáním různých akcí. První rok zorganizovali benefiční koncert a vrcholem vystoupení bylo divadelní představení Járy Cimrmana a jeho Vizionáře. Druhý rok uskutečnili hudební čajovnu, která se konala i v letošním školním roce. Kdyby se současní septimáni v čele s třídní profesorkou Némovou nerozhodli adoptovat indickou dívku, musela by teď Mamatha tvrdě pracovat a nebyla by jí umožněna šance na lepší život. Žaneta Hávová
Kapela Jarmak získala třetího slavíka Bouřka: …. Nikdo neslyší mé zoufalé volání, všichni do podpalubí před vodou uhání, a zvony už nám naposledy vyzvání, a já pořád doufám v loď, která nás zachrání. …. Slyší někdo zoufalé volání folkové kapely Jarmark, jak zpívá v jedné ze svých písní? Asi nikdo, protože Jarmark letos opět zazářil na hudební soutěži Jihlavský slavík. Již po třetí v řadě za sebou zvítězil a automaticky poustoupil do celostátní soutěže Porta. „Bydleli jsme v jedné z pražských škol, kde byli všichni účinkující. A večer, kdy nám jinak zvony naposledy vyzvání, byla skvělá atmosféra, po chodbách se hrálo na kytary a zpívalo,“ vzpomíná na lednové finále jedna ze členek Jarmarku, studentka 1.A, Markéta Hávová. V soutěžním kole pak museli zazpívat tři písně, které zvolili z vlastní tvorby, a to Bouřka, Bojím se deště a Neodcházej. Autorkou těchto písní je Klára Šimková, opět studentka gymnázia. „Inspiruje mě mé okolí a lidé kolem mě, jejich pocity a emoce se snažím zachytit do písní nejčastěji s milostnou tématikou,“ podotkla. Jarmarku ve vystoupení vše klaplo na jedničku. Bez problémů skupina obhájila třetí místo z loňského roku, ale tento rok již ve vyšší kategorii od 19-26 let. „Letos si našeho úspěchu ceníme mnohem víc, protože to bylo mnohem náročnější, jednak jsme málo zkoušeli a jednak nás člen Martin svým věkem přeřadil ke starším folkařům,“ říká Markéta. Skupina Jarmark uskutečnila mnoho vystoupení. V létě na hradě Roštejn, v Třebíči, v Jindřichově Hradci. Velkou radost jim udělala kapela Jen tak tak, která je pozvala na společný koncert, kde Jarmark plnil funkci tzv. předskokana. Jarmark se původně skládal ze tří členů, ale po dvou letech se k nim přidal další kytarista Tomáš Burian. „Potkali jsme ho v Okříškách na soutěži Sedmikvítek, tam jsme si spolu zahráli, a pak jsme ho pozvali k nám do Batelova na zkoušku. Rozuměli jsme si spolu, proto se přidal do naší skupiny,“ vypráví Markéta. Kapela zkouší jedenkrát měsíčně. Hrají na dvě kytary, basu, flétnu, klávesy a na stěrchátka. A z čeho mají největší radost?. „Když sklidíme aplaus a je poznat, že se to lidem líbilo. Nejlepší je, když za námi po vystoupení přijdou a chválí nás, že se dobře bavili.“ Žaneta Hávová
ZIMNÍ PŘIKRMOVÁNÍ PTACTVA Studenti sekundy B oslovili 133 lidí a zjišťovali, zda přikrmují v zimě ptactvo. Zjistili, že většina (83 dotázaných) opeřence přikrmuje, i když jeden z dotázaných uvedl, že „krmí pouze kachny“. Ale i lidé, kteří nevlastní krmítko, tak uvedli, že souhlasí s přikrmováním ptactva. Kuriózně jeden z oslovených vlastnící krmítko poznamenal, že ho má „ve sklepě“. Dotazovaní bydlící v panelových domech krmítko instalují většinou na balkóně či na okně, lidé žijící v rodinných domech krmítkem zkrášlují zahradní stromy, dvůr, ale třeba i popelnici. Téměř polovina lidí vlastnící budku ji má ručně vyrobenou. Jako krmivo lidé nejčastěji volí slunečnicová semena, někteří ptákům sypou mák, strouhanku, servírují jim ovesné vločky, staré pečivo a lůj Někteří z dotázaných za zimu zkrmí až 20 kg slunečnicových semen. Denně ovšem přikrmuje jen desetina dotázaných. „Když je krmítko prázdné, tak dosypu krmení,“ byla jedna z reakcí. A jaké nevšední zážitky mají lidé s přikrmováním ptactva? Lidé obdivují ptáky, které nevidí často: čečetku, uhelníčky, strakapoudy či krahujce, poštolku. .„Soused mi nadává, že ptáci při krmení znečisťují okolí,“ zněla jedna z odpovědí. Dalšího z dotázaných pobavila hrdlička, která se snažila vejít do malého krmítka, jiní sledovali veverku, jež si v budce stavěla hnízdo, nebo se zlobili na myši požírající ptáčkům krmení. „Na zahradě se nám usídlil holub. Uměl různé věci: když někdo zaťukal na okno, on přiletěl na parapet a začal se tam točit, otravoval sousedovic psa a uměl vítat návštěvu. Jednou k nám přišla teta, on jí přiletěl na hlavu a začal ji klovat,“ poznamenal student Střední průmyslové školy v Jihlavě Martin Bárta. Jeho spolužák Pavel Šustr potvrdil, že ho zmiňovaný holub taky klovl. „Do ruky,“ upřesnil. Pokud se chcete inspirovat a přichystat na příští zimu krmítko, koukněte na internetové stránky www.domek.cz/sikovny.htm případně na www.webpark.cz/udelej/krmitko.htm. Rady ohledně krmení poskytuje i Český svaz ochránců přírody na svých internetových stránkách www.csop.cz Tajemnice České společnosti ornitologické (ČSO) Lucie Hrstková MF Dnes potvrdila, že z důvodu šíření ptačí chřipky lidé nemusí omezovat zimní přikrmování. Bližší informace prezentuje ČSO na www.birdlife.cz . -2B8-
DOTEK MÚZY Báseň Ptáci čekají v zimě před oknem od Bertolda Brechta se pokusili sekundáni dotvořit. Děti, já jsem vrabec. Síly mě opustily. A minulý rok vždy jsem vás varoval, když havran zas na záhoncích salát rval. O dárek prosím, moji milí. Vrabečku, pojď sem. Zrní ti nasypem. A děkujem ti za tvou práci! Děti, já jsem datel. Síly mě opustily. V létě jsem přece bušil ze všech sil, abych z kmenů škodlivý hmyz odstranil. O dárek prosím, moji milí. Datlíčku, pojď sem. Červa si od nás vem. A děkujem ti za tvou práci! Děti, já jsem kos. Síly mě opustily. A celičké léto přece zpíval jsem vám na zahradě před slunce východem. O dárek prosím, moji milí. Kosíčku, pojď sem. Zrní ti nasypem. A děkujem ti za tvou práci! Děti, já jsem holub. Síly mě opustily. A přece celý rok létal jsem k vám a dopisy vždycky jsem vám dal. O dárek prosím, moji milí. Holoubku, pojď sem. Lůj si od nás vem. A děkujem ti za tvou práci! -hef-
brechtovské verše Děti, já jsem hrdlička. Síly mě opustily. Celý rok zpívala jsem vám, ale teď už žádnou sílu nemám. O dárek prosím, moji milí. Hrdličko, pojď sem. Zrní ti nabídnem. A děkujem ti za tvou práci! -pehDěti, já jsem vrána. Síly mě opustily. Poctivě jsem létala rok celičký a přinášela do rodin holčičky. O dárek prosím, moji milí. Vráničko, pojď sem. Červa si od nás vem. A děkujem ti za tvou práci! -peklDěti, já jsem kohout. Síly mě opustily. Celý rok jsem vás probouzel, ale teď už jsem vás omrzel. O dárek prosím, moji milí. Kohoutku, pojď sem. Červa ti vykopem. A děkujem ti za tvou práci! -majDěti, já jsem sýkora. Síly mě opustily. V létě jsem si hnízdečko stavěla, svá mláďata vyváděla. O dárek prosím, moji milí. Sýkorko, pojď sem. Slunečnici ti nasypem. A děkujem ti za tvou práci. -mapDěti, já jsem pěnkava. síly mě opustily. A v létě jsem přece na vajíčkách seděla, celý den, od rána do večera. O dárek prosím, moji milí. Pěnkavo, pojď sem. Zrní ti nasypem. A děkujem ti za tvou práci! -jak-
