Fytocenologie Jan Douda
Fytocenologie • nauka o rostlinných společenstev (Moravec 1994) • rostlinná sociologie (např. Klika 1948) - důraz kladen na sdružování rostlin v rostlinných společenstvech • v zahraničí fytocenologie spojována zejména se středoevropskou klasifikační školou vegetace • pro fytocenologii se dnes v zahraničí používá termín vegetační ekologie (van Maarel 2005)
Rostlinné společenstvo • fytocenóza je kousek vegetace v homogenním prostředí s relativně uniformním druhovým složením a strukturou, který je odlišný od okolní vegetace
Clements (1974-1945) – formace, organismus, klimax (monoklimax)
Tansley (1871-1955) – zabývá se sukcesí, polyklimaxová teorie, ekosystém
Gleason (1882-1975) – individualistické pojetí, populační ekologie
7
Abundance
6 5 4 3 2 1 0 -1
Environmental Gradient
Species abundance
Whittaker – ordinace rostlinných společenstev, vegetační kontinuum
continuum
Environmental gradient
Rusko – Sovětský svaz • rozsáhlé plochy • zonalita vegetace a půd (Keller 1874-1945, Dokučajev 1846-1903) • ekologické řady, vegetační gradienty • Ramenskij (1884-1953), Rabotnov - individualistické pojetí • Sukačev (1880 – 1967) - biogeocenologie
Rostlinné společenstvo • Organismální pojetí rostlinného společenstva (Clements) • Individualistické pojetí rostlinného společenstva (Gleason) • Integrované pojetí rostlinného společenstva (Tansley)
Gradientová vegetační analýza (Ramenskij)
Klasifikace jako motor poznání vztahů mezi rostlinami
Historie bádání nad sdružováním rostlin • formační přístup (např. de Candole – 1806-1893, Grisebach 1914-1879, Drude 1852-1933, Kerner 18311958)
• využívali životních a vzrůstových forem k popisu vegetace v rozmanitých územích světa • popis vegetace pomocí formací (na základě vzrůstových a životních forem – např. Raunkiaer) je
využíván i dnes pro světové zpracování vegetace (Rübel 1930, Ellenberg et Muller-Dombois 1967, Box et Kazue Fujiwara 2005)
Raunkiaerovy životní formy rostlin
Uppsalská škola • Sernander (1866-1944), Du Rietz (1895-1967) • skandinávská fytocenologie • malá diverzita druhů, malá proměnlivost, vysoký podíl tajnosnubných rostlin • sociace – podle dominantních druhů a jednoduché kombinace stalých druhů
Curyšsko-montpellierský směr • úplné soupisy druhů na určité ploše • vznik v oblasti s rozmanitou vegetací a rozmanitými podmínkami prostředí (Alpy, Středomoří) • zakladatel Carl Schröter – práce o loukách v Alpách • Eduard Rübel – 1918 zakládá geobotanickou laboratoř • Braun-Blanquet
Josias Braun-Blanquet (Švýcarsko) 1884 - 1980
• přišel se základními myšlenkami jak sdružovat rostlinná společenstva do vegetačních jednotek • zdůrazňuje tzv. význačné druhy (druhy omezené svým výskytem na danou jednotku) – Braun-Blanquetova škola Braun-Blanquet J. (1928, 1951, 1964): Pflanzensoziologie. Berlin, Wien, Wien et New York.
curyšsko-montpellierský směr • dva přístupy: „Klasifikace jako vrchol bádání“ – např. Reinhold Tüxen
„Klasifikace jako pomůcka pro pochopení vegetace“ – např. Heinz Ellenberg
Reinhold Tüxen 1899 – 1980
• časopis Tuexenia • Tüxen R. (1956): Die heutige potentielle natürliche Vegetation als Gegenstand der Vegetationskartierung. – Angew. Pfl.-Soziol., Stolzenau/Weser, 13: 5-42.
Heinz Ellenberg 1913-1997
Heinz Ellenberg: Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen in ökologischer, dynamischer und historischer Sicht. 5. Aufl. Stuttgart, Ulmer. Heinz Ellenberg et. Al (1992): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta Geobotanica 18. (2. Aufl.) Verlag Erich Goltze.
Česká republika • počátky fytocenologie: o Domin (1882-1953), o Podpěra (1893-1925) • o o o o
curyšsko-motpellierská škola do 50. let 20. stol. Schustler, Sillinger (Nízké Tatry), Krajina (Vysoké Tatry), Deyl (Zakarpatská Ukrajina)
Hlavním představitelem curyšsko-motpellierského směru v ČR do 50. let 20 stol.
Jaromír Klika 1888-1957 Klika J. (1955): Nauka o rostlinných společenstvech (Fytocenologie). Praha.
Rudolf Mikyška 1901-1970
Mikyška R. et al. (1968): Geobotanická mapa ČSSR 1. České země., Vegetace ČSSR, A2,Academia, Praha.
Jaroslav Moravec 1929 - 2006
Moravec J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Severočeskou přírodou, příloha, Litoměřice. Moravec J. (red.) (2000,2003): Přehled vegetace České republiky I., II., III., IV. Academia.
Zdeňka Neuhäuslová et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha. Bohn U., Neuhäusl, R. (Koord.) (2001): Karte der natürlichen Vegetation Europas, Maßstab 1:2,5 Mio. - Bonn
• ekosystémový
přístup
• fenomény
Jan Jeník (1929-)
Jeník J. (1961): Alpinská vegetace Krkonoš, Králického sněžníku a Hrubého Jeseníku. Praha.
Pracovní skupina pro výzkum vegetace MU Brno http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci
Chytrý M. Kučera T. et Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. AOPK, Praha. Chytrý M. et Tichý L. (2003): Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statisctical revision. Masaryk University, Brno.
Popis vegetace
Fytocenologický snímek – fytocenologické snímkování
Velikost snímkovaných ploch
počet druhů
počet druhů
„species-area“ vztah
velikost plochy
log velikost plochy
Disperze rostlin aneb co je homogenní?
Homogenní plocha – velikost druhově odlišných ploch v matrici je minimálně o řád menší než velikost studované plochy (např. 400 m2 x 40 m2)
Patrovitost rostlinných společenstev
E3: nad 3 m E2: 1-3 m E1: do 1 m Ejuv.: semenáčky stromů Eo: mechorosty a lišejníky
Zastoupení druhů na ploše – Braun-Blanquetova kombinovaná stupnice abundance a dominance
Zastoupení druhů na ploše – Braun-Blanquetova kombinovaná stupnice abundance a dominance
Fytocenologický snímek
Fytocenologický snímek - hlavička
Principy klasifikace (C-M směr) • vegetační jednotka (syntaxon)
syntaxon je odvozen ze společných vlastností skupiny fytocenóz, které jsou považovány za důležité pro klasifikaci
Principy klasifikace (C-M směr)
Principy klasifikace (C-M směr)
Principy klasifikace (C-M směr)
E3: Alnus glutinosa Populus tremula Betula pendula
..........+....|...|1453|4543 ...............|...|4..1|...3 ...............|...|a...|..11
E2: Salix cinerea Salix aurita Alnus glutinosa Frangula alnus
535354455345555|...|....|...4 a3a3.b..13.....|555|3.1.|.11. .........r.....|...|.1+.|3.+. .....1.........|...|....|..+.
E1: D – S, Ř, T Lysimachia vulgaris Galium palustre Peucedanum palustre Lycopus europaeus Carex elongata Scutellaria galericulata Viola palustris
a+1.b1++..+a...|+1.|.1.+|1a11 ++.+1+..+++....|a+b|11+.|+..1 ....a+.+11+....|...|+..+|a.++ ..r.1+..+.1..+.|...|.++.|+... ....+....1.....|.r.|aa..|3+13 ....+.......+..|...|...+|r+.. .......++......|...|....|.a..
D – Calamagrostio canestentis-Alnetum Calamagrostis canescens Agrostis canina Lysimachia thyrsiflora Carex canescens Stellaria alsine
.a.....aaa14...|...|..++|1..+ .....a....+....|.a4|....|+11a ....+...1.+....|.1.|....|.1.b ........+......|...|..+.|+.+. ...............|...|..1.|+1..
D – Carici elnogatae-Alnetum Poa trivialis Ranunculus repens Filipendula ulmaria Myosotis nemorosa
11a+...........|...|.+a.|.... r........r.....|..+|.11.|.... ...3...........|...|rr..|.... ...............|...|.1+.|....
Synoptická tabulka
Program pro klasifikaci
http://www.sci.muni.cz/botany/juice/
Numerická klasifikace - Twinspan
Ordinace – individualistické pojetí vegetace Druhové složení
Fytocenologické snímky
• princip priority
Principy klasifikace (C-M směr) • hierarchický systém • základní jednotka asociace asociace: definována určitým druhovým složením, uniformní fyziognomií, určitými podmínkami prostředí
Syntaxonomické ranky
Hierarchický systém
