FUNKCE KŮŽE 1) OCHRANA TĚLA - kůže tvoří pružný, přitom ale posunlivý pokryv těla - chrání tělo před vnějšími vlivy (mechanickými, chemickými i bakteriálními), kožní pigment chrání hlubší části před ultrafialovým zářením 2) SMYSLOVÁ FCE - v kůži jsou uloženy receptory k vnímání mechanických, tepelných a bolestivých počitků - čivá zakončení informují organismus o tom, co se děje v jeho okolí, chrání ho před eventuálním poškozením - kožní receptory jsou východiště četných reflexů podmíněných i nepodmíněných, z kůže je možno reflexně ovlivnit i činnost orgánů vnitřních (význam obkladů), právě tak jako při onemocnění útrobních orgánů měnívá se fční stav kůže (tzv. Headovy zóny) 3) TERMOREGULAČNÍ FCE - udržování stálé tělesné teploty prostřednictvým kožních cév a potních žláz 4) LÁTKOVÁ VÝMĚNA - výměna dýchacích plynů (žába vydrží na životě,díky kožnímu dýchání, i při vyřazení plic) - vstřebávání neplynných látek - vylučovací činnost potními a mazovými žlázami…značnější - vytváření protilátek, významná imunologická úloha 5) SKLADOVACÍ FCE(DEPOTNÍ) - podkožní tukové vazivo je potenciální energetickou rezervou i ochrannou vrstvou tepelnou, případně mechanickou - kůže je skladištěm pro vitaminy rozpustné v tucích a z anorganických látek zejména pro chlorid sodný - bohaté podkožní pleteně cévní umožňují uskladnění až jednoho litru krve KŮŽE( cutis,řecky derma) U zdravého jedince svěží vzhled a velká pružnost.
Poškození ve větším rozsahu ohrožuje život. 2
Plošný rozsah je závislý na velikosti těla, v dospělosti je to zhruba 1,6-2 m a váha 4,5 kg. Z této plochy připadá 11% na hlavu a krk, 30% na trup, 23% na horní končetiny a 36% na dolní končetiny.
Bariéra kůže je selektivně propustná. Tekutiny, které ji zvlhčují a promazávají, představují překážku pro jedovaté látky zvnějšku a udržují stabilní prostředí uvnitř. Jiné látky kůže absorbuje-zvláště pak ty, jež jsou rozpustné v tucích(účinné při podávání léků např. mastí). Tloušťka kolísá mezi 1-4mm (nejtenčí kůže je na víčkách a u novorozenců) Povrchová strana kůže je matně lesklá…je podmíněno jemnými rýžkami,na kterých se láme světlo, hlubší rýhy podmíněny posuny kůže za pohybu se nacházejí zejména v blízkosti kloubů a na obličeji( rýha bradortová a rýha nosortová) Na dlaňové straně ruky a na plantární straně nohy jsou vytvořeny rýžky, které probíhají souběžně v křivkách, oddělují od sebe jemné hrany zvané hmatové lišty( pro nervová tělíska na tlak citlivá, která jsou v nich uložena), na některých místech, s nejvýraznější hmatovou funkcí, jsou vyzdviženy v hmatové polštářky jsou vytvořeny na bříškách prstů, před meziprstními štěrbinami tříčlánkových prstů, na valu palcovém a malíkovém a na patě. Hmatové lišty jsou pro každého charakteristické a užívají se proto k identifikaci osob(daktyloskopie). S hlubšími útvary( povázky svalové a okostice) je kůže spojena značně volně, jen na některých místech je spojena k podkladu pevněji tam, kde vznikají mezi kůží a její spodinou časté posuny, se vytváří mukózní váčky – jimi je podložena např. kůže nad čéškou,okovcem, nad kotníky… Pigmentace - barva kůže, označována jako barva pleťová, je podmíněna řadou činitelů, z nichž nejdůležitější je množství pigmentu v kůži, prokrvení a její tloušťka
- pokožku,vlasy a vousy, i oči člověka zbarvují dva druhy melaninu(pigmentové barvivo) – hlavní pigment eumelanin vytváří odstíny hnědé a černé , feomelanin je barvivem vlasů zrzavých - pihy jsou důsledkem shlukování pigmentu - rozdíly v barvě pleti jsou výsledkem různého množství melaninu, produkovaného melanocyty - melanin pohlcuje UV záření a přeměňuje ho na neškodné infračervené záření….čím více melaninu je v těle, tím účinnější je tato absorpce a tím lepší je i ochrana - kůže ztmavne – protože UV záření zvýší tvorbu melaninu - kůže zčervená – když se okolní kapiláry naplní krví( vlivy tepelnými nebo emocionálními) - kůže zbledne - když chlad nebo nemoc sníží množství krve v kapilárách - kůže zmodrá – obsahuje-li krev málo kyslíku(cyanóza) Kůži tvoří tři vrstvy – epidermální,dermální a subkutánní – už tyto termíny naznačují jejich umístění jako“nadkůže, kůže, podkůže“ = pokožka,škára a podkožní vazivo
Pokožka(epidermis) Tvoří ji mnohovrstevný dlaždicový, na povrchu rohovějící epitel, který se neustále odlupuje a regeneruje. Jeho spodní(bazální)vrstvy se skládají z buněk mnohohranných až cylindrických, rychle se dělí, a nahrazují tak postupně buňky svrchnější. V cyklu zhruba 27 dní stoupají k povrchu jako jednotlivé vrstvy , které jsou mezi sebou spojeny pláty-desmosomy. Postupně ztrácejí měkký charakter =>rohovatí a vrší se na sebe(až 20 vrstev)=>ochrana pro buňky uložené hlouběji. V pokožce je přítomna rovněž tenká tzv. Reinsova bariéra, která odolává solím a vodě a chrání živé buňky před škodlivými účinky nadměrné ztráty tekutin. Pokožka nikdy není tlustší než 1mm. Nejsilnější je na dlaních a chodidlech(nutnost velkého tření), nejslabší pak na očních víčkách(nutnost pružnosti a lehkosti). Neobsahuje cévy. Obsahuje 3 typy buněk -keratocyty, melanocyty a Langerhansovy buňky. Keranocyty syntetizují bílkovinu keratin, který tvoří základní složku vnější pokožky, vlasů i nehtů. Je značně odolný vůči činitelům jak mechanickým,tak chemickým a podstatně zvyšuje ochranný význam kůže
Melanocyty(pigmentové buňky)vysílají do sousedních buněk granule melaninu, který chrání pokožku absorpcí UV záření, které ve větším množství může poškodit genetickou strukturu kožních buněk a vyvolat rakovinu kůže. Langerhansovy buňky napomáhají imunitnímu systému těla.
Škára(corium)-"pravá kůže" Střední vrstva kůže, silná(0,5-2,5mm, nejširší na chodidlech a dlaních), odolná, pružná Vybíhá v bradavčité výběžky- papily -tvoří hranici mezi pokožkou a škárou, zajišťují soudržnost, zvětšují výživnou plochu pokožky, která je bezcévná. Tvoří ji vlákna kolagenu (vznik ve fibroplastech) a elastinu -pružnost, zachovávání tvaru, staří=> vrásčitost(ztráta pružnosti) Obsahuje nervy, cévy, lymfatické kapiláry, kožní receptory(čidla tlaku, hmatu, chladu, tepla), vlasové váčky (z nich růst vlasů a chlupů), kožní žlázy(mazová, potní), vzpřimovače chlupů(hladké svaly) i tukové buňky Terminální nervová tělíska: Meissnerova hmatová tělíska- dotyk, Krauseho tělíska –receptory chladu, Ruffiniovo tělíska – receptory tepla
Podkožní vazivo(tela subcutanea) Nejhlubší vrstva kůže, plynulý přechod ze škáry (přichyceno různě hustou sítí vazivových pruhů). Tvořeno sítí kolagenních a elastických vláken,mezi nimiž jsou uloženy vazivové buňky-v nich se ukládají tuky - lipidy, hlavně na břiše.
Souvislá vrstva vytváří tukový polštář - ochrana kostí, svalstva, vnitřních orgánů před nárazy. Zdroj energie při nedostatku, izolace. Terminální nervová tělíska: Meissnerova hmatová tělíska- dotyk, Krauseho tělíska –receptory chladu, Ruffiniovo tělíska – receptory tepla, Vater-Paciniova tělíska – receptory tahu a tlaku
Kožní žlázy - mazové, potní, mléčná Mazové žlázy (glandulae sebaceae) Na celém povrchu těla s výjimkou míst, na kterých nejsou vytvořeny chlupy Jsou to váčkovité žlázky, které ústí kanálkem do vlasové pochvy Produkují maz (sebum) skládající se ze směsi tuků, mastných kyselin, zbytků odumřelých buněk a cholesterolu(mazové žlázy jsou schopny vyloučit celodenní dávku přijatého cholesterolu) Maz -zvláčňuje kůži (zadržuje vlhkost), chrání před účinky H2O zvenčí (důležité při vývoji plodu), bakteriocidní účinky, zachovává pružnost pokožky, obsahuje chem. látku měnící se při ozáření UV na vitamin D -maz tvoří ospalky, lupy, ušní maz se hromadí ve zvukovodech=>zhoršení převodu zvuků) Mazové žlázy mají více muži (vliv testosteronu) V pubertě hormonální aktivita=>zvýšená produkce mazu - vznik akné. ŽLÁZY POTNÍ Lze rozdělit do dvou skupin: vlastní žlázy potní( ekrinní) a žlázy aromatické,pachové( apokrinní) vlastní žlázy potní Skoro na celém povrchu těla,2-3 mil., nejčetnější na plosce nohou Trubičkovité žlázy,jejichž klubíčkovitě stočený konec leží hluboko ve škáře Jejich produktem je vodnatá tekutina kyselé reakce,pot Obsahuje kuchyňskou sůl, vodu, kys.močovou,mastné kys.,aminokyseliny a řadu odpadních látek Normálně se vylučuje 100ml+700ml dých.soustavou, v horku se může během 24 hodin vyloučit více než 10 litrů potu, ekrinní žlázy vylučují více potu než apokrinní žlázy Kyselá reakce potu chrání kůži před usídlením mikrobů, zejména těch, které vyvolávají hnisání aromatické žlázy fylogeneticky jsou starší než žlázy potní Patří k nim: žlázky v podpaží, žlázky kolem otvoru řitního a kolem zevního genitálu, při bradavce prsní, žlázky ve víčku očním a žlázky v zevním zvukovodu ejich výměšek není kyselé povahy…snadněji dochází k usídlení mikrobů a dochází k zánětům Vstupují v činnost po pubertě a ve stáří opět jejich činnost slábne Reagují v důsledku strachu, vzteku, sexuální touhy či jiných silných emocí ŽLÁZY MLÉČNÉ Párové žlázy, vývoj u žen, řízeno hormonálně – estrogeny,progesteron Kojení – laktace- vyloučí se 750-900ml mléka za den Umístění mezi 3-6 žebrem Kolem jsou tukové buňky…velikost prsou Vyúsťují otvory v bradavkách, kolem se nachází tzv. pigmentový dvorec(areola) CÉVNÍ A NERVOVÉ ZÁSOBENÍ KŮŽE Kůže je velmi bohatě prokrvena. Tepny tvoří dvě sítě : hlubší se širšími oky,ležící v nejhlubší vrstvě škáry a povrchnější s jemnějšími oky, rozprostřenou těsně pod papilami. Žíly a cévy mízní vytvářejí sítě obdobné – nervová vlákna inervující kůži jsou větévky jak nervů mozkomíšních ( jsou povahy senzitivní a slouží k rozpoznání bolesti,tepla,chladu,doteku) tak nervů vegetativních (inervují cévy,žlázy a hladké svaly).
Zrohovělé útvary(vlasy, chlupy, nehty) Chlup: vláknitý útvar, délka 0,5-1,5mm, tloušťka 5-150mikrometů Vlas: kořen-základ tvoří cibulka, od spodu vniká cévnatý výběžek škáry - bradavka vlasová (výživa), vlas probíhá šikmo vlasovou pochvou, růst asi 1cm měsíčně - barva závisí na pigmentu - vlnitost záleží na průřezu (kruhovitý-rovné, eliptický-vlnité až kudrnaté) - k pochvě vlasové přirůstá od hranice škáry -vzpřimovač chlupusmrštění=>vzpřímení vlasu + brdečkovité vyzdvižení kůže - "husí k." ochlupení -primární -chmýří, povrch plodu, před porodem odpadá do plodových vod -sekundární -drobné chloupky po celém těle (kromě dlaní…), vlasy, řasy, obočí -s tímto ochlupením se člověk rodí -terciární (konečné)-vývoj závislý na činnosti pohl.žl.(především varlat) - tvoří ho chlupy v podpaží, ohanbí, zevním zvukovodu, nosních dírkách, vous, +difúzní ochlupení-muž(na hrudi, mezi lopatkami, zevní strana paží) -žena (na bércích a v dolní polovině stehen) Nehty: rohové destičky na dorzální straně posledních článků prstů rostou distálně po nehtovém lůžku (hlubší vrstva pokožky)
TERMOREGULACE = řízení tělesné teploty - živočichové : studenokrevní (poikilotermní) a teplokrevní (homoiotermní) Poikilotermní - mění se tělesná teplota s teplotou okolí - výhoda – za chladu se snižuje metabolismus ( v zimě živočich vydrží déle se zásobami živin,např. zimní spáči-medvěd,plch,ježek…) Homoiotermní - udržují si stálou teplotu bez ohledu na teplotu okolí - savci,ptáci - schopnost udržovat poměrně vysokou tělesnou teplotu má velký adaptivní význam,vyšší teplota působí příznivě na průběh chemických enzymových reakcí.takže pokles vnější teploty nezpůsobuje zpomalení životních pochodů. - tělesná teplota u člověka se udržuje zhruba na 37°C - může však kolísat – během dne a noci(36,5°-37°C,nejnižší ráno ve 3 hod.,nejvyšší pozdě odpoledne v 17 hod.),podle námahy,podle okolí,v menstruačním cyklu… - teplota různých částí těla se může lišit – teplota v konečníku(37,3°C) je o něco vyšší než v ústech(37°C) a tam opět vyšší než v podpaží(36,5°C)….místa,kde teplotu měříme - teplota kůže je nižší než teplota uvnitř těla - stálá teplota se udržuje dvěma protichůdnými ději – výdejem (fyzikální děj) a tvorbou(chemický děj) tepla. VÝDEJ TEPLA - zabezpečují tyto mechanismy: mechanismy uplatňované při tepelném spádu – když je teplota kůže vyšší než teplota okolí: 1) vedení (kondukce) - vedení tepla je převod tepla z těla do okolního prostředí kmitáním molekul (kinetická energie)…..jako když nádoba s horkou vodou ohřívá přilehlou vrstvu vzduchu
- vedením je výdej tepla malý, protože vzduch je špatný vodič tepla, ale několikanásobně vyšší je výdej vedením ve vodě, která je dobrým vodičem tepla - při pokojové teplotě je výdej vedením asi 1% celkového výdeje tepla 2) proudění (konvekce) - proudění tepla vzniká odváděním částic okolního prostředí, když pohltily dotykem s tělem určité množství tepelné energie, tyto částice jsou nahrazovány částicemi stále novými – odvádění ohřátých (ochlazených) molekul prostředí - výdej prouděním roste na větru, v proudící vodě, při pohybu X šaty snižují tuto položku ve výdeji tepla - výdej prouděním je asi 15% celkového výdeje tepla 3) vyzařování, sálání (radiace) - je přímý přenos tepla prostorem bez prostřednictví nějaké hmoty (tak jako Slunce ohřívá Zemi) - vyzařování záleží na ploše, který vyzařuje, na tepelném spádu mezi tělem a okolím a na vlhkosti vzduchu, která záření tlumí - výdej vyzařováním je asi 55% celkového výdeje - jediný mechanismus,který zbývá když je okolí teplejší něž kůže: 4)odpařování - suchý vzduch odpařování podporuje, vlhký ztěžuje - tento mechanismus se uplatňuje při odpařování potu KŮŽÍ(18%) – může být i neznatelné(bez vystoupení potu)…asi 0,5l/den a PLÍCEMI(8%) – 0,5l/den,zvyšuje se v chladném,suchém ovzduší(zejména když se zvyšuje ventilace – tělesná činnost a velké nadmořské výšky….v Himalájích až 3-4l/den) 5)ohříváním vdechovaného vzduchu, pokrmů, vylučováním moči a stolice - výdej asi 3% TVORBA TEPLA - teplo vzniká při chemických reakcích v těle (při přeměně látek) - základní produkce tepla je určena velikostí bazálního metabolismu, tj. klidového metabolismu. - teplo vzniká ve všech tkáních, zejména v játrech a svalech - při bazálním metabolismu (měří se za duševního i fyzického klidu….14-18 hodin po jídle) většina tepla pochází z činnosti srdce,jater,ledvin a mozku - podle potřeby může být tvorba tepla zvýšena působením některých hormonů ( adrenalinu, tyroxinu) a svalovou aktivitou - hlavní podíl na tvorbě tepla v chladu má u člověka svalstvo….při vystavení chladu stoupá nejprve celkový svalový tonus(napětí),brzy potom se dostavuje svalový třes jako charakteristická odpověď na chlad…tímto způsobem se může tvorba tepla v těle zvýšit několikanásobně TŘES - hlavní mechanismus obrany proti chladu - mají ho pouze homoiotermové, poikilotermové ho nemají - primární motorické centrum třesu v dorzomediální části zadního hypothalamu je normálně inhibováno termoregulačním centrem v preoptické oblasti - nesynchronizované rytmické záškuby současně flexorů a extenzorů, které nevedou ke změně polohy - třesou se prakticky všechny svaly( kromě okulárních,rektálních a středního ucha), ale ne všechny stejně - inhibuje ho pohyb,bolest
- zvýší produkci tepla až 3krát - aby to mělo cenu,snižuje se prokrvení kůže(současně se zvýšením prokrvení svalů) Kromě těchto mechanismů na vůli nezávislých může člověk zvyšovat tvorbu tepla VOLNÍ SVALOVOU ČINNOSTÍ – přešlapováním,tleskáním rukou… MECHANISMUS ŘÍZENÍ TĚLESNÉ TEPLOTY - stálá tělesná teplota je udržována tak,že se podle potřeby zvyšuje či snižuje tvorba a výdej tepla - při určité teplotě ( pro nahé tělo kolem 29°c a pro lehce oblečeného 20°) se člověk cítí nejlépe a nedochází k termoregulačním změnám – tepelná neutralita = termoregulační zóna (teplota okolí,při níž není potřeba k udržování žádoucí teploty těla termoregulačních mechanismů…je nižší než teplota těla kvůli bazálnímu metabolismu) - ženy mají tělesnou teplotu stabilnější než muži, oblast jejich tepelné neutrality je širší Termoregulace fyzikální - zmenšuje se výdej tepla - teplota kůže se upravuje změnou velikosti průtoku krve, a to zúžením – vazokonstrikcí – kožních arteriol - sníženým průtokem krve se omezí výdej tepla - vazokonstrikce při vystavení chladu může být značná ( prokrvení prstů může klesnout až o 99%, a proto často dochází k jejich omrznutí) Termoregulace nervová - tělesná teplota je řízena reflexně - centrum její regulace (termoregulační centrum) je uloženo v hypothalamu - zajišťuje udržení tělesné teploty v úzkém rozmezí - vycházejí z něj podněty upravující svalový tonus a vyvolávají svalový třes - centrum kontroluje vazokonstrikci arteriol a činnost potních žláz ABNORMALITY - zvýšení tělesné teploty nad 42-43°C (přehřátí) a snížení pod 24°( podchlazení) způsobují těžké poruchy v činnosti organismu až smrt - rezistence na přehřátí je menší než na podchlazení( u člověka smrtelné zvýšení teploty o 5°C, snížení o 10°C) - celkové působení vysoké teploty( horká lázeň,horký vzduch nasycený vodními párami) vyvolává úpal, při působení intenzivního slunečního záření na hlavu vzniká úžeh
1) přehřátí ( hypertermie) - když se dosáhne limitu odvodu tepla( např. společenské důvody,koncerty…),hypothalamus se začne přehřívat , a tím ztrácí schopnost regulovat teplotu - neurologické příznaky, malátnost,bezvědomí - pouze pár minut velmi vysoké teploty může být fatální rovnou nebo po několika dnech v důsledku poškozených orgánů(játra,ledviny) - je možné že SIDS (syndrom náhlého úmrtí novorozenců) je vlastně důsledek ( hl. lokálního mozkového) přehřátí 2) horečka
- zvýšení tělesné teploty, k němuž dochází při infekci nebo jiných chorobných stavech - je vyvolána změnou v řízení tělesn teploty působením pyrogenů – látky způsobující změny v nastavení „tělního termostatu“ v termoregulačním centru na vyšší hodnoty - pyrogeny uvolňují při infekci leukocyty - horečka působí příznivě na aktivitu imunitního systému při zdolávání infekce - antipyretika jsou látky potlačující vznik pyrogenů a tím snižují horečku( Aspirin = acylpyrin = kyselina acetylsalicylová) 3) podchlazení(hypotermie) - 20-30 min. v ledové vodě bez pomoci fatální ( teplota těla spadne na cca 25°C …arytmie,srdeční selhání - na horách pozor na záměnu s výškovým edémem mozku – podobné příznaky,bez kyslíku a sestupu fatální - někde pod 28°C ustává schopnost regulace teploty a spontánního návratu 4) omrzliny - zmrznutí tkáně - při rozsáhlé tvorbě ledových krystalů je poškození ireverzibilní – gangréna - periodická krátká kožní vazodilatace tomu trochu brání 5) umělá hypotermie - za určitých přesně kontrolovaných podmínek a použití farmak lze snížit tělesnou teplotu až k hodnotám 27°C – umělá hypotermie, ještě nižší teploty – hluboká hypotermie( hlavně pro jednotlivé orgány pro transplantaci) - využití v chirurgii při některých srdečních a mozkových operacích – bradykardie – snížení metabolismu tkání,malý nárok tkáně na kyslík,malé krvácení díky nízkému tlaku krve 6) alkohol - zhoršuje obranu proti teplu i chladu - periferní vazodilatace( rozšíření kožních cév) rychleji odvádí teplo, přitom dává pocit tepla ohřátím kožních receptorů
KOŽNÍ VYRÁŽKY Souborný termín používaný pro různé kožní vyrá žk y je exantém. Jednotlivé typ y těchto anatomický ch kožních změn nazýváme eflorescence. Eflorescence neboli výkvětk y dělíme na primární a sekundární . Primární jsou ty, které během vývoje přechází na sekundární, např. puchýřek se mění na erozi apod. Existují i výjimky: z eroze vznikne po zhojení makula. Primární jsou: Makula – jednoduše skvrna. Je to ohraničená změna barvy ků že do 0,5 cm. Nejznámější je piha. Papula – pupínek. Je ohraničený a kompaktní. Má různou barvu a vystupuje nad okolní kůži. Je podmíněn změnou v pok ožce či škáře. Nejznámější je bradavice a mozol. Ve zikula – puchýřek. Je to dutina v kůži velikosti hrášku. Je -li větší, je to bulla (boule). Obsahem dutiny je nejdříve čirá tekutina tvořená tkáňovým moke m, později se zakalí zánětem. Pustula – neštovi čka. Je to dutinka vyplněná hnisem. Vzniká zhnisáním puchýřků. Sekundární: Krusta – strup. Je tvořen zaschnutím krve, hnisu atd., což udává i jeho barvu.
Eroze – oděrka. Je to povr ch ový defekt pokožk y, někd y až na horní hranici škáry. Vzniká stržením puchýře nebo škrábáním. Hojí se bez jizev. Fisura – trhlina. Štěrbinový defekt sahající do různé hloubk y, bolí a krvácí. Ulkus – vřed – je hluboký defekt kůže zasahující do škáry a podk oží. Hojí se jizvou. Skvama – šupina. Odlupující se rohová vrstva pokožk y.
Kožní onemocnění - akné zvýšená hormonální aktivita,způsobuje zvětšování mazových žláz a produkci velkého množství mazu.Zrohovatělé buňky ucpávají vývody mazových žláz, dochází k infekci bakteriemi, vytvářejí se mastné kyseliny, které spolu s mazem způsobují záněty a znik „uhrů“. Vymačkávání a škrábání rozšiřuje infekci, může docházet i ke zjizvení kůře. - rakovina – může ji způsobit nadměrné vystavovaní kůže ultrafialovému záření, které vede ke zvyšování mutací v buňkách kůže - albinismus – dědičná vada, nedostatek melaninu - dermatitida – zánět kůže způsobený alergií nebo jinou příčinou - ekzém – zánět kůže, svědění, puchýřky, alergický nebo dědičný - kopřivka – hl. alergie na potraviny, svědící zanícené skvrny - lupénka – kůže se zanítí a pokryje stříbrnými šupinkami, způsobuje potíže velkého rozsahu - mateřské znaménko – pigmentová skvrna, od narození, velikost různá - vitiligo – porucha nejčastěji u lidí tmavé pleti, kdy okrsky kůže ztrácí svou barvu - bradavice – výrůstky na kůži s drsným povrchem, způsobují je viry - plísňová onemocnění – mykózy - parazité – klíště,vši,svrab mech.poškození -otoky,puchýře,odřeniny,praskliny,poleptání(louh,kys.),omrzliny,spáleniny…
