D árci žid l í Jitka ASTEROVÁ / Norbert AUERBACH / Jiří BARTOŠKA / Prof. MUDr. Vladimír BENEŠ, DrSc. / Lucie BÍLÁ / Ing. Michal BORGES / Jana BREJCHOVÁ / Tereza BRODSKÁ / Hana BUREŠOVÁ / Zuzana BYDŽOVSKÁ a Miroslav ETZLER / Aleš CIBULKA / Vilma CIBULKOVÁ / COMMERZBANK / Martina DELIŠOVÁ / Magdalena DIETLOVÁ a Dr. Milan SLÁDEK / Michal DOČEKAL / Zeno DOSTÁL / Jaromír DULAVA / Josef DVOŘÁK / Helena DVOŘÁKOVÁ / Monika ELŠÍKOVÁ / Fero FENIČ / Ladislav FIALKA / Květa FIALOVÁ / pes FILIP / Jefim FIŠTEJN / MUDr. Alfred GEBHARD / Dagmar a Václav HAVLOVI / Bohumila a Walter HEINOVI / Šárka HEJNOVÁ / Ljuba HERMANOVÁ / Hana a Karel HEŘMÁNKOVI / MUDr. Radkin HONZÁK / Eva a Václav HUDEČKOVI / František HUSÁK / Vítězslav JANDÁK / Nina JIRÁNKOVÁ / MUDr. Milan JIRÁSEK / Jiří JUST / PhDr. Vladimír JURAČKA / Ivan KLÁNSKÝ / Jan KANZELSBERGER / Dušan KLEIN / Milan KŇAŽKO / Miloš KOPECKÝ / Petr KOSTKA / Ing. Martin KRAFL / Richard KRAJČO / JUDr. Tomáš KRAUS / Vendula KŘÍŽOVÁ / Marta KUBIŠOVÁ / Jiří LÁBUS / Pavel LIŠKA / Radovan LUKAVSKÝ / Dana a Petr MALÁSKOVI / Zuzana a Matěj MINÁČOVI / Jitka MOLAVCOVÁ / Otakar MOTEJL / Petr MOTLOCH / Kamila MOUČKOVÁ / Ladislav MRKVIČKA / Jiří MUCHA / Světlana NÁLEPKOVÁ / Václav NECKÁŘ / Luděk NEKUDA / Jitka NĚMCOVÁ / Mathilde NOSTITZ / Ota ORNEST / Jeňýk PACÁK / Irena PAVLÁSKOVÁ / Halina PAWLOWSKÁ / Mgr. Robert PERGL / Libor PEŠEK / Chantal POULLAIN / Michal PROKOP / Jindřich POLÁK / Vlasta PRŮCHOVÁ-HAMMEROVÁ / MUDr. David RATH / Vlastimil RIEDL / Pražská realitní kancelář ROYAL – Ing. Jaroslav Košťál / Linda RYBOVÁ / Jiří SCHMITZER / Jan a Libuše SCHNEIDEROVI / Vladimír a Petr SÍSOVI / Jan SKALICKÝ / Marta SKARLANDTOVÁ / Tomáš SLÁMA / Ladislav SMOČEK / Jiří STACH / Simona STAŠOVÁ / Jiří SUCHÝ / Jiří SVOBODA / Dana SYSLOVÁ / Jana ŠTĚPÁNKOVÁ / Karel ŠTOLBA / David ŠVEHLÍK / Libuše ŠVORMOVÁ / Jan TEPLÝ /Pavel TIGRID / TON a.s. / TRICO / Milan UHDE / Eva URBANOVÁ / Petra a Josef VAVROUŠKOVI / Ondřej VETCHÝ / Pavel VĚTROVEC / Oldřich VÍZNER / Alena VRÁNOVÁ / Pavel VRBA / Petr WEIGL / PhDr. Petr WEISS / Anna WETLINSKÁ / Valérie ZAWADSKÁ / Zdeněk ZDENĚK / Stanislav ZINDULKA
Umělecký ředitel Milan Hein / Provozní ředitel Jiří Pritz / Propagace a PR Linda Pajić / Tajemník Martin Šimek / Produkční Marie Krbová / Obchodní oddělení Kateřina Šimková / Technici Michal Brodec, Tomáš Dvořan a David Zelinka / Spoluzakladatel divadla a autor interiéru Václav Haupt / Typo Ondřej Zámiš / Foto Marie Krbová / Litografie Grafický ateliér Art-D / Sponzorsky vytiskla firma Vydalo DIVADLO UNGELT / prosinec 2002, dotisk leden 2010 / Sezóna 2002–2003 Program připravila Radka Tesárková.
♦
♥
♣
Friedrich Dürrenmatt Play Strindberg
Friedrich Dürrenmatt Play Strindberg Přeložil Jiří Stach Režie Hana Burešová Dramaturg inscenace Štěpán Otčenášek Kostýmy a scéna Samiha Malehová a Hana Burešová Alice Chantal Poullain Edgar Jiří Lábus Kurt Martin Dejdar Asistentka režie Marie Krbová Hudební spolupráce Milan Potoček Fonetická spolupráce Jana Altmannová Zvuk a světla Michal Brodec, Tomáš Dvořan a David Zelinka
Práva k provozování tohoto díla zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9, o. s. Práva na provozování překladu této hry zastupuje Divadelní a literární společnost Agentura PRAGA.
Květiny dodává firma Metamorphosis Mediálním partnerem divadla je deník Právo
Premiéry 23., 28. a 31. ledna 2003. První představení v DIVADLE UNGELT 10. prosince 2002.
Inscenace vznikla také zásluhou grantu, který Divadlu Ungelt udělilo hlavní město Praha.
D I VA D L O U N G E LT UNGELT – původně areál odpočinku pro kupce. V areálu se vybíral poplatek (clo), zvaný ungelt. Odtud dnešní název areálu. Kromě celnice tady kupci měli dvůr, špitál a kostel. Po obvodu dvora, který sloužil jako tržiště, vyrůstaly nejstarší románské domy. Základy tohoto domu, rovněž v románském slohu, pocházejí z 11. století a jsou k vidění v klubu divadla. Celý dům, včetně prostor, které byly zrekonstruovány na divadlo, tu stojí od 14. století. Soukromé DIVADLO UNGELT bylo slavnostně otevřeno 2. října 1995 panem Milošem Kopeckým, který divadlu daroval také své oblíbené otáčivé křeslo. Nachází se v klubu divadla v unikátním společenství dalších křesel a židlí – darů od sponzorů a známých osobností českého veřejného života, příznivců divadla.
Dále v n a še m d i va d l e u v i d í te
Strhující herecký duet Richarda Alfieriho o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději Šest tanečních hodin v šesti týdnech se Chantal Poullain a Pavlem Křížem, americkou tragikomedii Henryho Meyersona Fígl s Alenou Vránovou, Václavem Postráneckým a Martou Vančurovou, úsměvnou jevištní roadmovie Na útěku autorů Pierra Palmada a Christopha Duthurona s Janou Štěpánkovou a Zlatou Adamovskou a duchaplnou anglickou komedii Ledňáček Williama Douglase Homea s Alenou Vránovou, Františkem Němcem (Cena Sazky a Divadelních novin) a Petrem Kostkou (všichni tři herci byli za své výkony v této inscenaci nominováni na Cenu Thálie 2008). Vybírat můžete i z dalších inscenací, například hry Joe Penhalla Láska a porozumění, ve které můžete zhlédnout práci herců mladší generace – Martiny Delišové v alternaci Lindy Rybové, Davida Švehlíka a Richarda Krajča (nominace na Cenu Thálie 2004), Hra o manželství Edwarda Albeeho s Chantal Poullain a Jiřím Schmitzerem. Z nečinoherních titulů nabízíme recitál Marty Kubišové S nebývalou ochotou…, v němž vystupuje za doprovodu hudební skupiny Petra Maláska či Karla Štolby. Martu Kubišovou můžete také vídat s Milanem Heinem a jejich hosty (za doprovodu hudební skupiny Karla Štolby) v talkshow Zastavte se u nás…
Dürrenmattovu tragickou frašku Play Strindberg s Jaroslavou Adamovou, Václavem Voskou a Svatoplukem Benešem jsem před léty v Komorním divadle viděl pětkrát. Byl to nezapomenutelný herecký koncert. A protože Divadlo Ungelt je programově hereckou scénou, nabízející výjimečné příležitosti výjimečným hercům, vzpomněli jsme si zákonitě s režisérkou Hankou Burešovou na tento věčně aktuální a navýsost inspirující text. Užijte si herecký zážitek tria Chantal Poullain, Jiří Lábus a Martin Dejdar. Vítám vás v hledišti, dámy a pánové. M ilan Hein umělecký ředitel Divadla Ungelt
ZPRÁVA
1948. V Basileji vidím Strindbergův „Tanec smrti“ s Marií Feinovou a Rudolfem Foersterem; později: vzpomínka na herce, ale ne na hru. 1968. Čtu první stránky hry, divadelní nápad mě zaujme, vrhnu se na jeho literární dílo (plyš x nekonečno). Pokouším se škrty o dramaturgickou úpravu Strindberga. Zanechávám toho. Důvod: obvyklý způsob upravování Strindberga škrty, přemístěním, změnami a doplňky textu Strindberga falšují. Přesto bylo rozhodnuto hrát „pravého“ Strindberga. Přepracování mi proto připadá poctivější. Listopad 1968. Začátek práce podle hrubého překladu. Od Strindberga přebírám námět a základní divadelní nápad. Tím, že zbavuji Strindberga literárnosti, vynikne, jak blízké je jeho divadelní vidění modernímu. Strindbergův dialog slouží jako předloha pro anti-strindbergovský dialog: z herecké hry se stává hra pro herce. Herec již nemá předvádět démonické duševní studie, ale zživotnit na jevišti až do extrémů zhuštěný a zkrácený text.
S kolegy Lábusem a Etzlerem tak musíte na sebe na jevišti dokonale slyšet. Jistě. Nedá se jinak. V takovém prostoru nejde nic hrát jen „jako“. Je to hrozně těžké, ale o to zajímavější. Oči lidí v hledišti jsou pak tou velmi neúprosnou a dokonalou kamerou. Takže, kdyby vám Milan Hein nabídl zde v Divadle Ungelt další roli, přijala byste ji? Okamžitě. Ptala se Radka Tesárková
Jak se potýkáte s českou výslovností? Hra o manželství počítala s tím, že vaše čeština není dokonalá. Jak je tomu teď ? Asi nikdy nebudu česká herečka – aspoň co se týče výslovnosti. Peru se s tím a snažím se neustále se zlepšovat, ale nikdy to nebude ono, lidi budou neustále vnímat, že mám cizí přízvuk a jiné délky hlásek… Proto nikdy nemůžu hrát Marušku z Hradce Králové nebo ze Zlína. Ale v Play Strindberg není nikde řečeno, že Alice je stejné národnosti jako její partneři. V Play Strindberg i zpíváte… Ani mi to nepřipomínejte… Ano, zpívám. Ale nejsem zpěvačka. Zrovna dneska, když jsem nastydlá, mám hlas přímo úděsný. Ale myslím si, že není až tak důležité, abych tu písnièku zazpívala dokonale technicky, jako to, abych vyjádřila, o čem ta písnička je a proč ji Alice zpívá. Ty pocity, ty vztahy, to je to důležité.
Prosinec 1968. Začátek zkoušek. Během práce s herci se text částečně rozvíjí a neustále mění. Definitivní text vzniká vyčerpáním rozličných divadelních situací. Ze tří herců vytváří se jednota jediného přesně hrajícícho tria. Herecká artistika. Z měšťanské manželské tragédie se stává komedie o měšťanských manželských tragédiích: „Play Strindberg“. Dürrenmatt
Rozhovor se Chantal Poullain
Chantal Poullain bezesporu patří ke kmenovým herečkám Divadla Ungelt. A to přesto, že po roli v Albeeho Hře o manželství, je role Alice v Play Strindberg její teprve druhou zdejší příležitostí. „Musím přiznat, že tohle divadlo mne velmi přitahuje,“ tvrdí s úsměvem Chantal Poullain. „Před prvním představením v Ungeltu jsem se ale hrozně bála – divák je na pár centimetrů a nevěděla jsem, jak se s tím vyrovnám. Vzpomínám si, jak mi tehdy Alena Vránová a Marta Kubišová svorně říkaly – neboj se, obavy má na začátku každý, ale pak tě to zcela chytne.“ A měly pravdu? Měly. Každý, kdo vstoupí na tohle jeviště, se do tohoto prostoru zamiluje. Totálně. Nemůže jinak. Tady jsem zcela doma. Těším se na každý den, kdy bude představení nebo zkouška, a já tu budu moci být. Navíc miluju zkoušky, protože člověk může ještě měnit, tvořit, hledat vztahy. Já bych mohla klidně zkoušet celý rok, tak moc mne to baví.
Jak se Vám hraje představení Play Strindberg? Mám výborné partnery – Jirku Lábuse a Mirka Etzlera a skvělou režisérku Hanku Burešovou. Fandím jí a respektuju zároveň, protože je v práci s hercem neobyčejně citlivá a přitom precizní. Dokonce by, podle mého názoru, mohla být i úžasná herečka. Obdivuju ji. Víte, pro mne je vždycky takováto práce jako svatba – nejprve mezi herci, pak mezi herci a režisérem a přijme-li navíc podávanou ruku ke sňatku i divák, je to svátek. Jaká je pro vás Alice, jediná žena hry? Tak trošku jako zkrocený divoký kůň. Jezdec si nikdy nemůže být jistý, kdy ho takový kůň shodí, kdy kopne doprava, kdy doleva. Alice má v sobě nezkrotnost, nechce sebou nechat manipulovat, ale přitom ráda manipuluje své okolí, je schopná dravě milovat i nenávidět… Play Strindberg je moc těžká, ale i moc krásná hra. A touha Alice po lásce, ta patří i ke mně, protože já sama bez lásky nemůžu vůbec žít. Všechno musím dělat z lásky.
