František Martin Pelcel

=^ =^

-o |0 •sáife

ico

'-^íá^.

-.4-i4-.!j?í»3Íi—*;Ht

Hanuš, Josef

František Martin Pelcel

-

r

'

'

'

'úimm^-r:]

ROZPRAVY ESKÉ AKADEMIE

^

ClSARE FRANTIŠKA JOSEFA

PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNt.

TÍDA

ÍSLO

III.

38.

FRANTIŠEK MARTIN FELCEL, ESKÝ

HISTORIK A BUDITEL.

NAPSAL

JOSEF HANUŠ.

v PRAZE. NÁKLADEM CESKÉ AKADEMIE CÍSARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMNÍ. 1914.

p5

TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, ClSAftE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ A C. K. ESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ V PRAZE.

KNIHTISKAE ESKÉ AKADEMIE

ÚVOD. Pozdji, než jsem se nadál, pedkládám veejnosti tuto práci, pipravenou k tisku již ped dvma roky. Jest pokraujícím lánkem v monografií

—o

ad

Piterovi, Dobnerovi a Voigtovi, o

—

Spolenosti Nauk, o josefmských broštirách

poátcích Královské eské jež literárn

historickým

rozborem podrobných fakt, potud namnoze neznámých, snaží se vnésti nové svtlo do problému našeho obrození, stále ješt hodn temného.

Úelem

tímto

podmínn

historické látky,

úplné, a

její

kritický rozbor

s

hlediska

lite-

hlavním úkolem, jemuž nutno bylo podíditi stránku

rární historie jest

biografickou a

také ráz všech tchto monografií: snesení

jest

pokud možno

asto

i

formální.

Starším monografiím této

ady

bývalo vytýkáno, že nevno\'aly dosti Omlouvám tento nedostatek tím, že zdálo se nevhodno, opakovati v každé monografii vci, odborníkm beztoho známé. Snad již v nejbližší dob vyložím své názory o tchto proudech podrobn ve zvláštních spisech o protireformaci, o prvních pokusech

pée kulturn

historickému prostedí.

mn

obrodných v první polovici XVIII. obrození kulturní

i

o josefinství a jeho vlivech na

ady obšírnjší monografie o Fr. Faustinu Proped rokem do tisku a vyjde snad ješt tohoto v Rozpravách eské Akademie. Kdy bude mn posléze možno splaZ

dalších prací této

cházkovi zadána byla

roku

století,

národní atd. již

dávný dluh naší literární historie velikému Dobrovskému, a to dílem, i obsahem bylo by hodno jeho epochálního významu pro naše jež obrození i pro novou eskou literaturu a zejména vdu vbec, nelze posud uriti. Obrovská látka jest po vtšin již sebrána, ledacos propracováno, ale úplné zpracování závisí nejen na vlastní dobré vli a píli, nýbrž více na okolnostech, jež nejsou v mé moci Za milou povinnost mám posléze, veejn se tuto podkovati slavnému kuratoriu, výboru a editelství Ceskoslovanské akademie obchodní titi

rozsahem

mn

.

mn

.

.

umožnno dokonání této práce, jíž vydání a posléze píteli c. k. škol. radovi Vojt. Víravskému za laskavé pispní pi korrektue. za benevolentní poloviní dovolenou, dále slavné

Na

eské Akademii

za

její

Král. Vinohradech, v

záí

1914.

;

LITERATURA.

—

—

Nekrolog v Abhandl. 1802 1804, str, 50 61, sepsaný podle dvou Pelclových lánk, po vtšin jeho vlastními slovy (viz t. 50; odtud v Dobroslavu III, 1822, 1, str. 87 99); nekrolog není podepsán; podle nkterých zpráv slova ra str. 59 (Sciiptores gab er in Gesellschaft seines napsal jej Dobrovský, Freundes, Hrn. Abbé Dobrowsky, heraus) svdí spíše proti autorství Dobrovského lánky v Riegrov Nauném slovníku od A. Rybiky, ve Wurzbachov BiograRukovti II, strana 94 96. Obšírnjší phisches Lexicon a J. 50 životopisy napsali F r. Ti se her v Pelclov almanachu 1893, strana 5 (podle materiálu vnuka Pelclova P. Jana Caria) a prof Jos. Vycpálek ve Výroní zpráv gymnasia rychnovského 1893 (podle zápisek JUC. Jos. Prausa; str. 32). Dr. Karel V. Adámek, Pamti Fr. M. Pelcla 1780—1790 (otisk neúplný v as. Mat. Mor. XXVIII., str. 14 si.). Literárn historicky ocenil Pelcla Jaroslav Vlek v Djinách eské literatury II, 1, 163 násl. a Jan Jakubec v Literatue eské XIX. století I2, str. 77n. Korrespondence Pelclova není posud vydána; ást (listy Dobrovskému a Zlobickému) chová se v knihovn eského Musea, ást (32 listy Cerronimu z 1. 1790 1800) v zemském archivu moravském v Brn a v opisech zemského archivu v Praze, kde m,ohl jsem jich užíti laskavostí p. ed. Dra V. Nováka; nco a j. bude snad i v Thunovském archivu v Podobiznu Pelclovu pineslo tetí vydání ,,Kurzgefasste Geschichte" a V. svazek Abhandlungen z r. 1782; nejpodobnjší byla prý rytina z r. 1784 (podle listu Pelclova Zlobickému z 20. záí 1784 a Abhandl. 1802, 57). Pomníkem uctilo památku Pelclovu rodné msto Rychnov r. 1870. 64 a Literární pozstalost Pelclova, popsaná v Abhandlungen 1802, str. 61 nebyla posud prozkoumána, zachovaná hlavn v Thunovském archivu v autobiografických

a

—

.

.

.

—

Jirekov

—

—

Dín

—

Dín,

a

toho zasluhuje.

I.

Pelclovo mládí a studie.

— napsal hrab

Frant. Kinský ve své Erinnerung uher eincn wichtigcn Gegenstand von eincm Bóhmen (Prag, 1773) ,

Vlastenecký djepis

ml by

míti

vždy pednost

pedsudk nemohu

si

ped

ostatními

;

—

nebo

podle svých slovanských

eské djiny na

nijak pedstaviti, než že Cech také

prvním míst

— své Aurely a Antoníny tak dobe jako ímské znáti má

Chceme-li

jednou

již

užíti

.

.

.

abychom probudili ducha mlá-

historie,

deže a povzbudili k následování velikých

in,

jest zajisté ne-

smyslné vyhledávati píklady cizí a zanedbávati domácí, jež v každé píin musí se jí dotýkati blíže.' Nebylo tak snadno splniti toto pání Kinského, jeho oprávnnost cítili všichni, kdož tehdy v Cechách se probudili k politickému a národ-

a

nímu vdomí:

Hájkovy maní,

Dobner navždy zniil autoritu Balbín pro své protirefor-

nebylo vhodné knihy.

Kroniky,

kdysi

tak

populární;

jesuitské stanovisko a snad

i

pro svou latinu se nehodil pro

tenáe

druhé polovice 18. století, práv jako Beko vský, jenž nad to odstrašoval je svou eštinou, vyšším kruhm již cizí; práce Dobnerovy pes svj epochální význam a vliv' vdecký byly pro nešastnou formu kommentáe naprosto neztravitelné Pubikova ,,Chronologische Geschichte" byla píliš rozvleklá, neukonená, v obsahu i form zastaralá a pro polemický ráz (spory s Dobnerem) nesympatická. Proto již ,,Prager Gelehrte Nachrichten" (I, 266; srov. také II, 262) referujíce o knize Pubikov vyslovily pání, aby nkdo napsal struný, dvoj svazkový pehled djin eských, a ukazovaly zejména na Voigta. Ale nikoliv Voigt, nýbrž dvrný pítel jeho Pelcel splnil pání toto a tím vykonal in, jenž literárn a kulturn historicky postavil ho mezi nejne vdecky ;

—a

—

významnjší a nejvýznanjší eské

spisovatele a buditele té doby.

František Martin PelceP) ^)

Tak sám

se

podepsal v ,,Nové

eské

Kronice"

narodil

;

v

se

11.

nmeckých

hstopadu

spisech pode-

snadná základ zpráv o rodin Kožíšk v rychnovských starých knihách mstských (viz uVycpálka str. 2), že prvotní jméno jeho rodu bylo eské Kožíšek: ,,den Namen Kožíšek verwandelten meine

pisoval se Pelzel. R. 1774 Pelcel domníval se,

—

Voráltern in Pelzel" napsal ve „Kurzgefasste Geschichte" 1774, str. 549. Proto i Vác. Stach ve ,, Starém verše vci" jmenoval ho posmšn Kožíškem a sám Pelcel

žertem prý

užil téhož

jména v jednom eském

spise:

,,

Pelzel

NB.

ist

des Schrift 1

v Rychnov nad Knžnou jako

1734^)

nejstarší z Sdtí^)

nezámožného sou-

keníka Františka Adama, jenž 1727 pisthoval se do Rychnova z nmecké horské vesnice Velké Zdobnice. Studie Pelclovy, jež známe jen z chu-

dých zpráv životopisc, byly dosti pestré. Gymnasium a sice tídy gramatikální odbyl u piarist v Rychnov, tídy humanitní u jesuit v Králové Hradci, naež ml býti ranhojiem. Ale touha po dalším vzdlání zavedla jej živil se soukromým uitelováním do Prahy, kde sám na sebe jsa odkázán studoval logiku u cisterciák na Karlov (1752) Když filosofické studium

—

—

.

u cisterciák pro studenty laiky zrušeno (1753) a odkázáni na filosofii u jesuit, Pelcel oddal se nejprve soukromému studiu francouzštiny, po roce pokraoval ve filosofii na pražské universit, kde povýšen na bakaláe filosofie. Mín se vnovati stavu duchovnímu, Pelcel po celý rok obíral se studiem etiny a církevních djin a vstoupil pak na theologii. Ale již po nkolika msících opustil studium, jež se mu znechutilo, a pešel na práva. Když vpád pruský a bitva u Prahy r. 1757 rozplašily studenty i uitele, Pelcel odešel do Vídn, kde více než právy zabýval se studiemi historickými a aesth etickými, navštvuje hojn knihovny vídeské, jmenovit císaskou. Bohužel, životopisci, z nichž jediné známe dobu studií Pelclových, vypravují velmi málo jak o jeho uitelích, tak o zálibách a smru jeho studií. Pes to ze zpráv jejich a z porzných zmínek Pelclových dá se ledacos íci také o této

dob

jeho života.

Z ádových škol latinských, tehdy hluboce poklesh^ch, Pelcel nepinesl si asi mnoho vdomostí. Soudíme tak z jeho pozdjších zpráv, založených patrn na vlastních zkušenostech, jež vyznívají naprosto nepízniv, jmenovit o školách jesuitských. Tak ve ,,Kurzgefasste Geschichte" píše, že jesuité

mli

sice dosti vynikajících

muž,

ale

ve školách ídili se zásadou,

že lid

potebí ne osvcovati, nýbrž udržovati v nevdomosti. Následkem

stellers

wahrer Name, nicht Kožíšek

1810 (Jagi 118)

bóhmisch

— — Nur im Scherze hat

psal o

er seinen

iibersetzt."

tom Dobrovský Kopitarovi

Namen

in einer

6. bez. bóhmischen Schriít

Dobrovský míní tu snad citované místo

z

„Kurzgefasste

Že ani otec Pelclv, pocházející z nmecké vesnice Velké Zdobnice, neslul Kožíšek, ukázal Sedláek ve svém spisku Geschichte",

o

Rychnov

aspo

(str.

jiného dokladu neznám.

78).

Nekrolog v Abhandl. udává rok 1735 (podle jednoho autobiografického nástinu) nebo 1734 (podle druhého). Také den narození kolísá. Jungmann v Historii literatury eské udává 7. listopad, Jireek v Rukovti 12. listopad. Srov. také .Neshodné údaje v es. písemnictví" v Urbánkov Vstníku 1882, 278. 2) Literárn dosti zvuné jméno ml své doby také mladší bratr Pelclv, Josef Bernard, sekretá u hrabte Cobenzla, pozdji úedník berní, od r. 1796 administrátor bankálního úadu v Linci a dvorní rada. Jeho nmecké veselohry a tragedie (na p. drama ,,Die Waisen") velmi byly vychvalovány v PGN od D a P, jenž Jos. Pelcla nazval dokonce nejnadanjším z celé básnické generace vídeské. I AUg. D. Bibliothek (17, 212) jmenovala ho geniem, ale naprosto nevycvieným (Kraus es. asopisy 53.) Frant. Martin Pelcel 20. záí 1784 vzpomíná ho v list Zlobickému, posílaje mu nkoHk otisk své podobizny, a v listech Cerronimu. 1)

,

.

toho podávali

žákm

svým

latiny, a jádro ponechali

ností a (4:.

pedili tak

\yá.

str. 790).

si

.

ve školách jen slupku vd a leda trochu špatné pro sebe, aby jen sami mohli se chlubiti ue-

vdním

A podobn

nejen laiky, nýbrž

vypravuje v

i

ostatní

pedmluv

ády

mnišské

spisu ,,Bohmische,

Máhrische und Schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten" (1786): ,,Po pldruhého století (od bitvy blohorské) bylo nutno erpati vdy u jesuit, kteí však své vdomosti tm, kdož nepatili k ádu, sdlovali spoe, nechávajíce pro sebe nejdkladnjší a nejlepší". Že svdectví tato nejsou upílišena, svdí jejich souhlas s ofíiciálními zprávami Van Swietenovými (srov. W. Miiller, Van Swieten 95, 98) Tím více pinesl si Pelcel z latinských škol, ovládaných všude duchem

jesuitským,

pedsudk

protiref ormaních

V obojím smru studie filosofické na pražské universit znamenají významnou etapu v duševním vývoji Pelclov. Podle zpráv životopisc jmenovit professor J. A. Scrinci mocn psobil na Pelcla. Scrinci byl prvý, j enž na pražské universit pednášel o experimentální fysice a chemii v duchu pokroilé vdy západní a tím pronikav psobil na nenáhlé obrození university i vd v Cechách. Také Pelclovi otevel nový svt, o nmž hlubší a ryzejší zájem vdecký se mu potud ani nezdálo, probudil v a zárove uvolnil jeho ducha od pout protireformaních pedsudk, jimiž

nm

sevely

jej

jesuitské školy latinské.

Co v Praze zaal r.

Scrinci a jist

i

modernjší ruch, zasahující od

1747 ponenáhlu celou universitu, dokonala Víde.

Pednášky K.

A.

obecný vzrst osvícenství za Marie Teresie, jež zásluhou Van Swietenovou proniklo i na universitu, a vlivy literatury nmecké, francouzské a anglické, jejichž nejnovjší i starší výtvory Pelcel se zálibou ítal v originále, uinily z Pelcla rozhodného osvícence a ,,schóngeista" rozsáhlých a bohatých vdomostí. Jmenovit studie historické a aesthetické siln jej zajímaly a horliv se jim vnoval v knihovnách vídeských, z\'lášt císaské. De Luca (Das

Martiniho, známého osvícence a rádce Marie

gelehrte Osterreich,

I.

Teresic,

B., 2. St., S. 13) vypravuje, že

Pelcel studia svá

do Francie a Anglie a pobyl na universit hpské (Ces. Literatura XIX. stol., I2, 77). Ale o cest té, významné zvlášt pro vývoj osvícenství Peklo va, nenašel jsem nikde jinde zpráv potvrzujících.

dovršil cestou

i

A

existenní pomry Pelclovy ve Vídni byly dosti snesitelné, nepestával toužiti po vlasti.i) Vrátil se tam po bitv kolínské, ale radost z návratu kalena byla pohledem na zpustošenou zemi i Prahu. Karolinum bylo ješt zaveno a professoi rozptýleni. Díve než zaaly opt pednášky, Pelcel r. 1761 stal se vychovatelem mladých hrabat Jana a Joachima ze Šternberka a zstal jím až do r. 1769, pobývaje se Liebe zu seinem Vaterlande war Ursache, dasz er, anstatt sich píší immer auf die Riickreise nach Bóhmen dachte" Abhandlungen 1802, na str. 52 n. 1)

in

Wien

,,Allein die

íestzusetzen, nur

—

-

1*

svými chovanci po vtšin na zámku Oseku u Rokycan. V úad svém, v nmž dostalo se mu vítané píležitosti douiti se anglicky, Pekel patrn se osvdil. Oba chovanci jeho stali se pak pstiteli a píznivci vd a leny Soukromé Spolenosti.^) Když se konil ^•ychovatelský úad u Šternberk, Pelcel v tžkých starostech o budoucnost pomýšlel na studium mediciny, jež mla mu zajistiti existenci. Zabral se již do studia dl anatomických a fysiologických Ohehir a lékárník a pipravoval se na cestu do Vídn, kde dobí pátelé zjednali mu opatení uTrattnera, jehož syna ml uiti esky. von H elly, Nový úad hof mistrovský v rodin hrabte Antonína Nostice, kde jeho syn, zbavil Pelcla navždy eximl íditi vychování tí, pak stenních starostí (r. 1769) a ponechávaje dosti volného asu k vdecké práci, žáby tolik se mu zalíbil, že r. 1773 odmítl pozvání za professora eštiny na vojenské akademii v Novém Mst za Vídní"^) a pozdji pozvání podle Abhandl. 1802, za professora djepisu do Erfurtu (po Meuslovi 06 a Liter, kroniky Opizovy k r. 1779; viz Kraus, Opiz 70) .3) Ale nebyly to jen existenní zájmy, jež uinily Pelclovi nový domov tak milým. V dom Nostickém a v prostedí pražské aristokracie intclligence, jež s ním souvisela, dokonává se také duševní vývoj Pelcla osvíi

—

—

ty

;

i

cence, jenž z dosavadního ,,schongeista" vyvíjí se ve spisovatele, historika,

vlastence a

II.

eského

buditele.

Salon Nostický. Pelclova úast Nachrichten".

pi „Prager

Gelehrte

XVIII. vku byl když i v Cechách, práv jako všude jinde, osvícenství zasahuje nejdíve a nejmocnji šlechtu, vyburcovanou tlakem rostoucího absolutismu.*) Charakteristickým zjevem tchto západních vliv ve šlecht eské jsou také její salony.

Z nejvýznanjších rys západního

jeho aristokratismus.

Nepekvapuje

osvícenství

tudíž,

1) Když Jan ze Šternberka zemel, Pelcel napsal mu nekrolog v Abhadlungen 1790. Abhandlungen 1791, str. VIII. zmiují se o tomto nekrologu, dodávajíce, že Pelcel ,,mže býti hrdým na to, že osvícené hrab vychoval na tak velého píz

nivce

vd."

-) Pelcel vzpomíná toho v ,,Akad. Artrittsrede" 1793 str. 6 r.: ,Již ped 20 lety byla nabídnuta tato professura, ale nemohl jsem se odhodlat opustiti svou vlast." Srov. také lánek enského ,,K djinám ei a literatury eské v XVIII. s-tcl." v 0«vt VI. 252. 3) R. 1783 jednalo se také o vystídání Voigta Pelclem ve Vídni: ,,Voigt se chtjí místo nho Pelcla z Prahy zde nelibí psal Zlobický Monsemu 6. ún. 1783 sem a onoho s menším platem do Prahy dáti" (as. Vlast. Mus. Spol. Olom. 1897, 20). Ale z píin neznámých nedošlo k tomu. *) Obšírnji o vlivech osvícenství a západního myšlení vbec na šlechtu eskou bude vyloženo pi jiné píležitosti; zde obmezuji se jen na to co má pímý význam pro vývoj Pelclv.

mn

—

—

význam salony francouzské mly pro vývoj a šíení ony hlavn uinily veejné mínní

Jest známo, jaký

osvícenství ve Francii. Podle Schlossera

nezávislým na ovzduší dvoru, uinily svobodomyslnost módou, vypstovaly mínní, že nevra a politická svobodomyslnost jsou známky vznešenosti. Šlechtic deklamoval tu proti despotismu, jako abbé proti fanatismu (Hettner, Literaturgeschichte des XVIII. Jhr.

V dob, kdy a filosofie byly

francouzská kultura, elegance,

módou

i

mezi šlechtou eskou,

její

II,

luxus,

285).

e,

literatura

salony skýtaly sotva

jiný pohled než paížské: byly ohniskem nejen osvícenství, ale také politické

opposice protiabsolutistické a o

jednom

salonu, jenž té

devším zajímá, stickém.

lze to

doby

dokázati

eského patriotismu

jí

posíleného.

Aspo

ml zvlášt slavnou povst a nás tu pevýznamnými svdectvími: o salonu Xo-

Takovým svdectvím jest pedevším vynikající osobnost hrabte Františka Antonína Nostice (1725 1794), od r. 1771 prvního rady

—

gubernia in publicis, 1774 dvorského sudí, 1781 nejvýš, zemského hofmistra a od listopadu

1782 nejvyššího purkrabí a presidenta královského guv3^chovancem pražské a lipské university, smV-šlel osvícensky a proslul stejn svou humanností, jako svým zájmem pro vdy a umní, takžei ,,Oesterreichische Biedermanns-Chronik" zmínila se o s pochvalou (na str. 150.) Aby vyvrátil pedsudky proti okování, dal své dti okovati (Prag. Gel. Nachr. I. 393) na zámku v Msících dal si J. Th. Klinkoschem zíditi hromosvod, prvý v Cechách (Abbild. III. 1781 4 vystavl stavovské divadlo na Ovocném trhu podle vzoru 184) hamburského Národního divadla. Ml bohatou, vybranou knihovnu i cennou sbírku mincí, jež ochotn otvíral badatelm.^) Jak cenil si vzdsyn. Za lání, vysvítá také z pée, jakou vnoval vychování svých uitele vybral jim vynikající uence, Pelcla, Schallera, Dobrovského, jejichž vdecké práce provázel s patrnvmi sympatiemi, bv byly i nemilé konservativním kruhm hierarchickvm a vládním. bernia.

Jsa

nm

;

—

;

ty

Proti bezohlednému absolutismu josefínskému Nostic stál v

Dosvdil

opposici.

to

výslovn Ferd. Opiz v poloúedním

mužné

referáte nej-

vyššímu purkrabí knížeti Frstenberkovi z r. 1775: ,,Man weisz, wie wenig der k. k. Gubernialrath Gr. Nostitz nach den Gcsinnungcn des k. k. Hofes, zumal in Absicht auf die damaligen Bauernangclegenheitcn, gestimmt gewesen sei" (Kraus, Opiz str. 49 n.). Feudální a národní hrdost svou zachoval si i v nej\'yšším a mužn ji projevoval ped samým panovnamítal jednou Josefovi II. níkem. Žádné mocnáství v Evrop nezáleží z tolika zemí sob tak nepodobných v ústav i ve služb, jako ta, ve které ml jsem štstí se naroditi. Lichotím si, že znám svoji vlast a že jsem schopen konati Vašemu Velienstvu vrné služby, avšak vyznávám

úad

,,

1)

z

Srov. o ní spis J. V.

—

—

Šimáka Rukopisy majorátní knihovny hrabat

Nostiz a Rhienecka v Praze (Praha

1910, nákl.

es. Akad.).

oteven, že práv tak, jako v Cechách zastávám s pevným elem prvý úad, práv tak byl bych v nesnázích, kdybych ml být

zcela

ustanoven jako podízený v Uhrách, (Denis, Cechy po Bílé Hoe, I. 508).

Nizozemí

nebo

ve

Vlaších"

Jako nejvyšší purkrabí Nostic houževnat se stavl proti absolusnahám dvoru, ^) takže 1787 sproštn úadu a nahrazen hr. Ludv. Cavrianim, jenž císaovi byl zcela oddán (Denis, Cechy po Bílé Hoe, tistickvm

I.

505).

Se smýšlením protijoseíinskvm souvisí také patriotismus Nosticv. Voigt

již

ve

vnovacím pípise

III. dílu ,,Beschreibung

d.

bohm. Mún-

snahu o dobro vlasti, horlivost pro vlastenecké dodává djiny a numismatiku. Nejvtší slávy své hledá v tom a doslova smyslu vlastním aby byl estným mužem ve Voigt zen"

(1774) vynáší jeho

—

,,

—

brým vlastencem".

Rod Nostický patil k tm, mezi nimiž eština byla nejhorlivji pstována. Voigt v Abbild. (II. str. XXII.) pipomíná mladého hrab. Frant. Jos. Nostice (f 1770), jenž v 12. roce znal dobe esky, V rodin Františka Antonína Nostice nebylo jinak. Výmluvným svdectvím toho jest vnování I. dílu ,,Abbildungen" Marii Alžbt íš. hrabnce z Nostic a Rhineku, roz. íšské hrabnce Krakovské z Kolovrat, jejíž vážnost k eštin tu vynášena velými slovy: ,,Ihren Ohren werden die Namen eines Dobrzensky, Pessina von Czechorod, Sketa Ssotno^vsky von Zaworzicz nicht barbarisch klingen, die íranzosische und englische Sprache hat Sie den Nachdruck Ihrer Muttersprache nicht verkennen gelehrt. Eure Excellenz schámen sich nicht die Sprache des Herzogs Przemysl von Staditz, des Herzogs Wenzel des Heiligen und seiner Nachfolger, der

Konigc Wratislav, Ottokar und Karl des Vierten heute zureden; Sie hat unter den Uebungsstunden Ihrer hoffnungsvollen Herren Sohnc, meiner Eleven, ihre eigene".

A nemén

výmluvné svdectví o patriotickém smýšlení Nosticov podává duch, v jakém dal vychovávati své syny od nejhorlivjších vlastenc buditel. Smíme tudíž pln viti Brandlovi, když vypráví, že 1)

Podle reskriptu

z 27.

íjna 1783 stavové nemli

se

vbec

scházeti než toliko

snmu, kde nadále zvláštní komisai mli jim pedkládati panovníkovy postuláty. Mimo snm všecky stavovské agendy odkázány guberniu, stavovské orgány, do

i

podízené dotud zemskému výboru, byly z ásti rozpuštny nebo guberniu podízeny. Hrozící tak úplný rozvrat stavovského zízení zastavil na as nejvyšší purkrabí Fr. Ant. hrab Nostic, jenž zdržel rozRieger píše ,, zemský vlastenec" puštní zemského výboru až do ervna 1784 a zárove domohl se toho, že as od asu mohl aspo na poradu svolávati jakýsi bezplatný zemský výbor, jenž za jeho purkrabství zachoval si jistou pravidelnou inncst. Teprve za jeho nástupce Caurianiho dovršena naprostá úadovláda. Ncstic opíral se i snaze Josefa II. spoiti pi úadech v echách a nechtl dopustiti, aby echy proti jinjm zemím byly zkracovány (Rieger,

—

Kraj. zízení 338

—

n.).

v salon Nostickém „krom vdy kosmopolitické bylo zeno také k eské" (Brandl, Život Jos. Dobrovského 10.)^)

vlasti

Nemén

zajímavé pohledy do salonu Nosticova otvírá nám ostatní spolenost, „aristokracie rodu i ducha, jež u Nostic rádo hledané a rádo poprané ohništ mla" (Brandl ŽD. 10; srov. také Jirekovu Rukov

rytí Neuberk, Stepling, Dobner, baron Kressel, hrab baron Jan Koc (Brandl, Život Jos. Dobrovského str. 10) zvlášt svobodný zedná rytí Born a hrab František Kinský, oba

II,

95):

Kiinigl, a

nejvýznamnjší apoštolov nového myšlení, pední buditelé vdeckého, kulturnílio i národního ruchu v Praze, charakterisují ji práv tak význan, jako instituce, jež se z ní r. 1774 75 zrodila: Soukromá Spolenost eská, stejn významná svým osvícenstvím a vdeckým duchem, Poátky jako vlastenecko-buditelskými tendencemi (srov. mj lánek Král. Ces. Spolenosti Nauk" v CCH. 1908, str. 141 n. a 1910, str. 306 n). Jak nové prostedí, v nmž Pekel ocitl se v dom Nostickém, psobilo na Pelcla, o tom nemáme pímých zpráv. Pes to lze si utvoiti dosti vrný a podrobný obraz vliv tch z literární innosti Pelclovy, jež v 1. 1770 a následujících jest tém jediným pramenem našich vdo-

—

,,

mostí o Pelclovi.

Poátky

od

1.

aspo pokud

je známe, pojí se ku Prager Gclehrte Nachbyvše Loperem, vycházely vedením Ignáce Boma íjna 1771 až do 15. záí 1772. Horlivá úast Pelclova v tomto prvém

richten,

její,

jež založeny

vdeckém

významn

asopise, tak

obrození eské, byla vždy 1804, str. 60), ale až do

spolupracovníci

PGN

známa

nedávná

vdecké v Abhandl.

charakterisujícím kulturní a

nekrolog

(srov.

halila se

Pelcluv

v tajemství šiíer, jimiž jednotliví Teprve v nejnovjší dob

podpisovali své lánky.

—

vyšetováním A. Krausovým [Pražské asopisy 1770 1774 a eské probuzení v Rozpravách Ces. Akademie 1909) odhaleno tajemství a s velikou pravdpodobností dešifrovány zejména lánky Pelclovy. Podle Krause patí Pelclovi pedevším lánky podepsané Šifrou Mz. Jsou to po vtšin referáty o francouzských knihách pro mládež, jež pirozen zajímaly šlechtického hofmistra a spisovatele konversaní knížky francouzsko-nmecko-eské (1775), dále o francouzských knihách historických

a spisech

týkajících

se

historie

slovanské,

jež

prozrazují

Pelclv zájem pro historii; jiné referáty hodí se na Pelcla osvícence (referát o knize o okování hlásí se k Pelclovi poznámkou, že jeden z našich ,,

vlasteneckých ministr",

hrab

Nostic, dal se s rodinou okovati.

nkdejšího „schongeista'' (zprávy o o dvou eských spisech .)2)

belletrii)

a

I,

393),

eského vlastence (zprávy

1) Že pes toto vlastenectví a pes všechen zájem pro eský jazyk i v salon Nostickém vládla jen francouzština a nmina, neteba ani dodávati. Dosvduje pišel baron Kressl to také nepímo Pelcel v list Dobrovskému z r. 1787: ,,Po ke a mluvil se mnou esky, což úpln cizí pipadalo." 2) Mz vystupuje poprvé v ís. 6 z 5. list. 1771 (str. 94 n.) referátem o F. E. Schonfeldov básni ,,Auf die Reise Josephs II." (1771); pak jsou od nho referáty

mn

mn

obd

2

N, Nb, B a Bt. Se šiframi A^ jSb referováno o spisech týkajících se djin uherských a chorvatských, znalost Uher a zejména madarštiny dkovati jest podle zejména starých Krausa asi spolupracovnictví Bornovu a vbec rakouských.^) Šiframi B a. Bt podepsány referáty o spisech týkajících se djin eských, jmenovit spor o Lecha a echa a spis Pubikových podrobnou známost Pelcel dkuje tu podle Krausa informacím Dobnerovým a Voigtovým

Kraus dále

Pelclovi pipisuje

šifry

—

—

—

a rakouských, dále o latinských

—

básních a spisech o duchovním

e-

nictví.2)

Myslím, že dohady Krausovy, založené na podrobném rozboru formy, zejména jazyka, i obsahu, jsou správné. Referenti Mz, N, Nb, B, Bt mají o spisech: ,,PoIitique chretienne aisée et abregée methodiquement á Tusage des jeunes Princes et de la Noblesse par Jean Nepom. Córver des Ecoles pieuses." Víde 1770 (I, 121 n.) ..Kritische Auszuge aus der neuen Werken der Auslánder und Deutschen", vyd. od Domin. v. Blakford (1771; II, 138 140; kniha pro dti); .

.

.

;

une Dáme

—

Pere Gelaise de S. Catharina" von Phihpp Wilhelm (II, 202 n.) ,,Versuch in der áltesten Geschichte der Slaven Gerken" (II, 236 8); o ostatních bude obšírnji zmínno níže.

,,Entretien

Polonaise avec

illustre

le

.

;

.

.

—

1)

První referát od iV jest v

3.

Severini Hungari Pannonia veterum,

(Lipsko

referent zná

1770;

Hungariae etc."

z

1766).

r.

i

starší

A''

kuse

PGN

1771;

I, 1.

43

— 45) o ,,Joannis

cum Dacia

illustrata,

Tibissana"

jeho dílo ,,Commentatio de veteribus incolis

psal dále referáty o ,,Eusebii Verini

Commentatio

Domus

Austriae etc." (Víde a Lipsko 321 327); ..Historiarum Cathedralium Ecclesiae Zagrabiensis". Partis L od Baltas. Ad. Kercseliche (Agram 1770; II, 44 48) ..Deregnis Dalmatiae,

juridica critica de haereditario jure Sereniss.

Tomus

(15. íj. 1771, str.

monumentis

—

—

;

Croatiae, Sclavoniae notitiae praeliminares." cd B. Ad. Kercseliche (II, 198

—

— 200);

o Politicko-geografickém a hLstor. popise král. Uherského (II, 323 329) Nb referoval o „Antonii Bonfinii Asculani rerum Hungaricarum Decades etc, vyd. Kar.

Ond. Eélem

(II,

277—284).

B

poprvé vystupuje v 3. ísle z 15. íjna 1771 referátem o Neandrov latin, zpracování Miltonova Ztraceného Ráje. Víde 1768 (I, 33 40); pak referáty 2)

—

o Fr. Ferd. Schróttera ,,\"ersuch einer osterreich. Staatsgeschichte" (\'íd. 1771) I. 65 68; o Mích. Krammera dopracování ,,Sacri pulveres Georgii Crugerii" (1767 Praha) I, 164 108; ,,Animadversiones ad Historiam Lechi, Georg Hein. Ayrer nec non Stanislai Nalecz Moszczenski in Dobneri de Lecho sententiam stricturae" (I, 129 137); ,,Quaestio academica ex Physiologia num jam verus usus pulmcnis in machina humana notus sít?" Math. Hansa (Praha 1771) I, 300 tedy spis fysiologický ,,Uber das Wort Osterreich... von Hru. von Kaní Epistolac incditae" (II, (1771; I, 302 4); ,,Divi Rudolphi II. Imperatoris 248 251); ,,Joannis Severini Conspectus historiae Hungariae" (lí, 260 263); „De vita et gestis S. Cleti' od Jana Karla Rohna (Praha 1772) II, 350—2, ,,Dissertatio in historiam sacram et profanam" od P. .\cmiliana Petrasche cisterc. (Praha 1772; II, 394—400). Od Bt jsou referáty o ígn. Wurtzc S. J. ,,Anleitung Jablozur geistlicher Beredsamkeit" (Wien 1770) I, 97 104; o ,,Jos. Alexandi nowski, Lechi et Czechi adversus scriptorem recenti.ssimum vindiciae" (Lipsko 1771) I, 161—173; o Fr. Pubiky, ,,Chronolog. Geschichte" (I, 254—256 a 257—268; pokra. II, 129 138 pod šif. B, ale v témž duchu pro Dobnera a contra Pubika); o Neandrov polcraování VI. knihy Vergiliovy Aeneidy (I, 367 372); o kázáních olom. kanovníka hrab. Schaffgotsche (II, 49 51); o latin, básních (II, 230 3),

—

.

.

.

— —

—

—

;

—

—

.

.

.

—

.

.

—

—

—

.

—

.

.

—

opravdu tolik význaných rys spolených nebo vzájemn se doplujících, že vskutku se zdá, že ukrývají jediného referenta, a literární íysiognomie tohoto referenta piléhá ze všech známých spolupracovník PGN nejlépe na Pelcla, jenž poznámkou o hrabti Nosticovi a jinde asto zejm se prozrazuje.

Charakteristika Pelcla osvícence, literáta, uence,

vlastence, abstra-

referát v PGN, jest toho pesvdujícím dokladem. hovaná Zprávy životopisc líí nám Pelcla ped nastoupením u Nostic jako ,schongeista' širokého vzdlání v duchu osvícenském, jenž znaje dobe francouzsky a anglicky ítal se zálibou vedle nmeckých také básníky a belletristy francouzské a anglické (výslovn, jmenují Spectatora, Pope, Miltona), kteí svedli ho k vlastnírh pokusm veršovnickým.^) U Nostic jmenovit osvícenství Pelclovo dostává nových popud, z

PGN pouují nás, jmenovit Ignác šlechtic Born, astý host u Nostic, jenž

sesiluje se a

že byl to

prohlubuje a

smru

v tom

asem zárove

modifikuje.

mocn

psobil na Pelcla, získav jej za hlavního spoluv 1. 1771 2 byly nejvýznanjším a nejradikálnjším ohniskem a orgánem pražského osvícenství (srov. J. Hanuš, Poátky Král. Ces. Spolenosti Nauk v CCH 1908, str. 141 n.) Spolená práce Pelclova a Bornova na láncích podepsaných šiframi N, Nb ukazuje zárove, jak úzké byly tehdy jejich vzájemné styky i vlivy. A stejn vypravuje o tom také obsah referát Pelclových. Hlásí se v nich ješt Pelcel ,,schongeist", ale zárove všude je zejmo, jak schongcistovství us'tupuje více a více odborné vd, historii, s níž Pelcel již ve Vídni obíral se se zálibou. Pelcel ,,schóngeist" zajímá se ješt o poesii, belletrii a kritiku. Bi má smysl pro poesii, vítá nový vytíbený vkus (I, 98) a peje si, aby v mládeži byl pro ni buzen zájem a pochopení (II, 233). B jest znalcem a ctitelem poesie klassické, jmenovit Vergilia, Lucana (PGN I, 35), jíž cenu souasných básní, zvlášt latinských. Píke zamítá vtšinu souasných verš latinských s jejich pežilou latinou a nemén pežilým stedovkým církevnictvím, ,,luzu vtšiny novjších latinských básník, jejichž celá zásluha, jak jistý kritik soudí, záleží ve správném skandování a dtinském, slovném napodobení klassických básník" (I., 36). Jen nemnozí docházejí jeho pochvaly, zejména Neander latinským pebásnním Miltonova .Ztraceného Ráje", jež pes nkteré výtky metrické a jazykové velice chválí (I, 33 40), práv jako Bt vynáší téhož básníka pokraování VI. knihy Vergiliovy Aeneidy (I, 367 372) .2) Stejnou chválou Mz zaasi

PGN,

pracovníka

jež

—

.

mí

,

—

—

Životopisec Pelclv v Abhandlungen 1804 (str. 54) vypravuje, že dostav 1) do rukou Stránského ,,Respublica Bojema", chtl napsati nmecký epos o praotci echovi a skul již nkolik set verš, jež pak spálil. Ješt r. 1791 Pelcel vítal návrat eské koruny, jež od r. 1743 chována ve Vídni, do Prahy básní (Pelclv Alman. 33) a r. 1800 \-ydal Fise pro vojsko esh, poslední svou tištnou práci, patrn officiální

projev professora

eského jazyka.

Referent Bt výslovn navazuje na referát o Neandrov Miltonu, podepsaný šifrou B: ,,Wir entledigen uns eines Versprechens, das wir in eineni unsrer ersten 2)

10

bmuje poesie

jesuitu Denise a jeho latinský

význaná

jest

zmínka

B

peklad Ossiana

o Voltairovi

—

Z nové und

95).

(I,

Liebling

,,dieser

—

(I, 164) Konige in dem Tempel des Geschmacks" .slavném" Popeovi (I, 164), citování anglických verš Shakespeo arových od Mz (I, 394) a zvlášt obšírný, pochvalný posudek B o Miltonov Ztraceném Ráji, v nmž spatuje ,,ein Meisterstúck der Epopoe Man und eines der besten Produkte der englischen Dichtkunst

Dichter

der

,

.

mag immer

.

.

Ausschweifungen der erhitzten Einbildungskraft des Engellánders das iibertriebene Erhabene in den stolzen und gar zu dessen mit metallenen Sáulen nach dolangen Reden des Satans rischer Ordnung gezierten Pallast mitten in der Holle; die Ritterspiele und Erlustigungen der gefallenen Engel an den Ufem des Phlegetons die

;

;

und Styx ihre daselbst zum Zeitvertreib untereinander gehaltene Reden und Disputen ihre in dem Streit wider die guten Engel aufgeíiihrte ungeheure Kanonen das abentheuerliche Paradies der Narren die zu langen und auf die Hauptsache sich gar nicht beziehenden Episoden; die v/ider allc WahrscheinHchkeit und selbst wider die Nátur der Sachen gewagte Dieses und andere Ungereimtheiten mehr, mag man Erdichtungen diesem Gedichte immer vorwerfen; so hat es doch, im Ganzen betrachtet, einc fúrtreííhche und noch nie bearbeitete Anlage einen Schwung, welcher ;

;

;

;

—

;

der Hobeit eines so groszen Gegenstandes, als die ursprúngliche Gliickseligkeit und der Fall der Menschen, die Quelle der verderbten Nátur,

erbarmenden Schopfers und die ewige Verdammung des Satans sind, angemessen ist; lebhafte und práchtige Gemálde, und sonst unzáhlige eigenthiimliche Schonheiten, wodurch es sich unter andern epischen Gedichten sonderbar ausnimmt, und verschiedene derselben nicht selten iibertrifft" (t. I, 33 n.). Nadšená chvála tato charakterisuje dobe básnický vkus Pelclv, zvlášt srovnáváme-H ji die Gtite des sich auch bei der Straíe

se stízlivými slovy str.

56

Voigtovými o Ztraceném Ráji

(viz

mé

dílo o Voigtovi,

n).

Nepízniv vyznívají referáty Mz o souasné nmecké poesii pražské, po vtšin píležitostné, jak zejmo z referátu o Schonfeldovi. Pelcel {Mz) sympaticky vítá básníka F. E. Schonfelda S. J. a chváH jeho skladbu ,,Auf die Reise Josephs 11." (1771), význan omlouvaje její nedostatky tím, že básník bydlí v zemi, kde krom vlastní píle nemá návodu k n,,

meckému básnní, kde mezi spolubratry nenachází Wurtzíí, Mastallier, Burghard a Regelsberger leníky, kde

nmecké

mu

Denisu, za spo-

snad posud nedána píležitost spatiti

spisovatele

ani as,

aby

je

(PGN

studoval"

I,

95

lepší

n.).

und holen cin klcines Gedicht nach ven Ncander, nút dessen an gcmeldetcm Orte unsre Lescr unterhalten haben" (str. 367). Slova tato, práv jako celý duch chvály té i stejné výtky metrické a jazykové, potvrzují, ž^ v B i Bt tají se týž referent IMátter gethan haben, latein.

MiUcn

\\\r

.

.

11

Stejný zájem Pelcel ,schongeis

B

projevuje pro kritiku a kritiky,

a zejména ve Voltairovi, Addisonovi a Drydenovi spaprvého ádu" (I, 34) za to jest odprcem Klotzovým (I, 35). Mz zamítá jen prázdné kritikáství ,,des worthaschenden Kritikers, der nur froh ist, wenn er irgendwo etwas aufstosst, um den Raum von ein paar BliUtem zu fiillen" (1,95). Bt vynáší nestrannou, objektivní kritiku, ,,da in dem Reiche der Kritik, ebenso wenig als im Reiche der Todten, Geburt, Rang, Wiirde dem Schriftsteller einen anderen Vorzug gestatten, váží

tuje

als

,

si

kritiky

.kritiky

;

ihm seine Verdienste geben" (PGN I, 164), Stejn Pelcel vítá reformu divadla: ,,Man hat

— píše Bt

(I,

104)

—

durch eine riihmliche Sorgfalt unsere deutsche Schaubúhne bereits fast in allen osterreichischen Erblanden von den schmutzigsten und pobelhaften Spászen gliicklich gesáubert,"

Zajímavé zprávy

PGN

osvícence ch arakterisuj í

osvícenc,

i

podávají

s

osvícenství pražského, Pelcel osvícenec hlásí se z nadšené

chvály Voltaira, z nechuti k církevnickým

povrám

Pelcla

Bomem, hlavou pražských úast v PGN, jež byly nejvýzna-

pátelské styky

již

souvislá s nimi vynikající

njším orgánem

také o osvícenství Pelclov.

astrologickým

{Mz,

I,

121),

básníkm

a básním, z

ze známosti

posmchu

cartesianské skepse

jakou vítá .šastnou promnu ve vdách" {Bt, I, 97), Osvícensky vyznívá i chvála Bt dvou kázání preláta hrabte Schaffgotsche: ,,Welche schmeichelhafte Aussichten fr Bohmen! da selbst der hohe Adel (B,

I,

131), z radosti, s

,

Landes so herrliche Proben des f einen Gcschmacks, einer edlen und mánnlichen Beredsamkeit und der lautcrstcn Gcsinnungen in Ansehung der Religion und Gottesfurcht an den Tag legt!" (II, 50). Osvídieses

cenec chválí spis jesuity Wurtze, usilující o zmodcrnisování duchovního

enictví, a Kramer, u.

cituje

význané

jeho piznání: ,,Aber Mosheime, Jerusaleme,

anfhren? Wer wáre ich, sagt Hr. P, Wurtz, nachdem ich einigen, ^^•egen zweicr Worte wider unsere Schreibart, schon ein verdáchtiger Mann geworden bin!" {Bt, I, 101.). Nejastji a nejvýznanji hlásí se v PGN Pelcel historik. Referáty PGN nejlépe nás pouují, jak nkdejší ,,schongeist" více a více se kloní k oddgl.

borné práci historické.

O

historické studie Pelcel se zajímal odedávna.

Ve

,,Vorberichtu" své ,,Kurzgefasste Gcschichte" z r, 1774 (str, 3) dokládá sám výslovn, že ,,již ode dávna (schon seit langer Zeit) se snažil seznámiti s našimi domácími djinami". Podle referátu v PGN (I, 106),

podepsaného šifrou B, již ve Vídni piln studoval v knihovn císaské a v jiných milovníkm pístupných knihovnách, zejména knihy eské. Této zálib pro djiny, zejména eské, dostalo se nových podnt asi již u Šternberk a zvlášt u Nostic a v celém prostedí pražském. Byl živý zájem pro historii eskou práv v druhé polovici XVIII. století význaným rysem eské šlechty. Historií budil trosky národní šlechty eské již Balbín, k historii vedl šlechtu politický duch, probouzející se nárazy absolutismu i vlivy západní Evropy již v prvé pol. XVIII. století.

'

12

K

v nejkrititjších dobách Marie Teresie a Josefa II., aby z ní erpala právní opory pro práva a svobody zem a astji snad pro své stavovské výsady a moc, svrchovat ohrožené josefinstvím a jeho absolutismem. Po celou druhou polovici XVIII. století setkáváme se tudíž mezi šlechtou se živým zájmem pro djiny eské, jenž význan psobí na úsilné bádání ve všech oborech djin eských, vyvolané a prodchnuté novým vdeckým duchem a jeho dsledky: kritickou skepsí, uvolnním tisku, náboženskou snášelivostí a vlivy západní vdy, od nichž djepis a djezpyt dostává mnoho popud a pouení methodických. Historický zájem mezi šlechtou projevuje se zpsobem rozmanitým. Po barbarství XVII. a prvé pol. XVIII. století stoupá opt vážnost k historickým pramenm a k památkám eské minulosti vbec, jež kupovány za drahé peníze; archivy, knihovny, sbírky numismatické a podobné obracejí k sob opt pozornost, jsou poádány, systematicky doplovány, ochotn otvírají se badatelm (Jan rytí z Neuberka, hr. Fr. Ant. Nostic, hr. Emanuel Valdštein, hr. Pachta, hr. Frant. Kinský a j.). Mezi aristokracií, nejvyšší, povstávají mužové, kteí s horlivostí, jakéž mezi nimi šlechta utíká se

historii

i

i

nebylo od

století,

obírají se historickým

bádáním

(hr.

Em.

Valdštein),

pímé popudy k vydávání starších povzbuzují k novým pracím a štdrými pod-

a co jest ješt významnjší, dávají

spis historických (Hájka),

porami umožují v dob, kdy nakladatelství a knihkupectví, zcela pokleslé protireformací, bylo sotva v poátcích, jejich vydání (hr. Eman, z Valdšteina, hr. L. Clary, hr. Vincenc z Valdšteina, hr. Eugen z Vrbny, kníže Frstenberg a j.). Osvtné a politické probouzení šlechty a plynoucí z nho zájem pro djiny eské mly však také jiný V3>znamný dsledek: probouzení národního vdomí mezi šlechtou. Vedly k nmu nutné oživené tradice historické, by byly prvotn sebe jednostrannjší, sobetjší (srov. analogii Dobnera, Voigta, Ungara). a stejn k nmu nutkaly i pomry pítomnosti. V opposici proti josefínskému absolutismu šlechta nemohla nalézti pirozenjšího spojence, než v probouzejícím se vlastenectví eském, mezi buditeli

eské národnosti a ei, ohrožených násilnou germanisací téhož

absolutismu.

—

historické a vlastenecké — Ukázal jsem výše, že oboje tyto snahy sousteovaly se v letech sedmdesátých v salonech Nostických. Píznivceni eské historie a vlastencem byl sám hr, Fr. Ant. Nostic, rytí Neubcrk a zejména hr. Frant. Kinský. Již na str. 1 citoval jsem velá slova Kinského (z ,,Erinnening iiber einen wichtigen Gegenstand von einem Bohmcn' 1773), jimiž doporuoval šlecht domácí djiny, abychom probudih ducha mládeže a povzbudili ji k následování velikých in." A stejn dtkliv Kinský v témž spise doporuoval šlecht také eské sebevdomí a eský jazyk: Piznávám se, že jakožto dobrý potomek Slovan zddil jsem Francouze jest francouzská zárove pedsudek, že když mateská a Nmce nmecká, musí také echovi býti eská" (str. 131). ,,

,,

e

13

Jak mocným vlivem Kinský psobil na aristokracii a intelligencií se v salonech Nostických, dosvduje zvlášt jedna událost: založení Soukromé Spolenosti v Cechách. Hlavn asi zásluhou Kinského

scházející

a

ovšem

i

vlivem salon Nostických

i

rodilv ze Sedmihrad, stal se vlastencem

celého prostedí pražského

eským

Bom,

a vlastenectví to projevil

národn a bupronikavou pemnou „spolenosti", již podailo se mu skupiti kolem asopisu ,,Prager Gelehrte Nachrichten": r. 1774 Bom spolu s hrab. Kinskvm a Voigtem zakládá Soukromou Spo-

nejen úastí na Voigtových ,,Effigies" a ,,Acta Littcraria," ditclsky

tak velých, nýbrž

i

lenost v Cechách a její x\bhandlungen, jež na rozdíl od PGN, ovládaných ješt mlhavým duchem rak* uského vlastenectví josefínského, stávaj se ohniskem eského vlastenectví a zejména orgánem eské historie (viz mé lánky v CCH 1908 a 1910). A tento vliv Kinského mocn zasahuje také Pekla. Cím pro vývoj Pelcla osvícence a uence byl Born, tím pro vývoj Pekla historika a vlastence stal se Kinský. V jaksi se ztlesují a sousteují všecky ty rozmanité vlivy, jimiž na Pekla hofmistra, jehož úkolem bylo pednášeti vedle zempisu a morálky jmenovit djepis, psobilo aristokratické prostedí v dom Nostickém a v Praze vbec. každý spis Pelclv, jmenovit z prvého desítiletí jeho literární innosti, nese stopy vlivu Kinského. Na Kinského ,,Erinncrung uber einen wichtigen Gegenstand" upomínají rozmluvy o jazyku eském a jeho poteb v Pelclov ,,Handbuch zum Gebrauche d^r Jugend bei Erlernung der teutschen, franzozischen und bol mischen Sprache (1775), jeho vliv postihujeme v obsahu i v tendencích ,,Kurzgefasste Geschichte", kjejímuž vydání dal také podnt, v monografii o Karlovi IV., v lánku o djinách v Cechách, ve vydání Balbínovy Obrany (1775; srov. Brandl, ŽD 16), v úvod k Viatislavovým ,, Píhodám", v ,,Akademische Antrittsrede" a j. ,,ErinV PGN vliv Kinského nedá se ovšem ješt kontrolovati ale píbuzné vlivy pražského a aristokratického nerung^' vyšla až 1773 prostedí znáti tu již zejm. Již sama hojnost a rozsah referát o spisech historických, podepsán vch šiframi Mz, (již první referát v tetím ísle PGN z 15, íjna 1771 týká se spisu historického; viz str. 8), Nb, B, (již druh}' referát v PGN I, 65 jest historický), Bt (již druhý referát v PGN I, 161 jest historický; srov. str. 8), ukazuje, jak zájem Pelclv pro historii a to zejména eskou stoupá a se šíí. A nemén významný jest také obsah historickýxh referát Pelclo-

nm

tém

Tém

Nmc

—

—

N

vých. Jak již zmínno (na str. 7), týkají se také historických spis francouzských, djepisectví rakouského, uherského atd. Ale i tu referent co chvíli prozrazuje zvláštní

B

zájem pro djiny eské a

vbec

slovanské.

Tak

referuje o Fr. Ferd. Schrottera ,,Versuch einer osterr. Staatsgeschichte"

(Wien, 1771) sind eine

s

patrnou tendencí cituje jeho slova: ,,Die Wissenschaften sie werden aber noch weit reizender,

angenehme Bescháftigung

;

14

wenn

sie

auf die Gegenstánde des Vaterlandes angewendet werden" a po-

dodává: a povzbudila sléze

„O jich,

kéž by tato pravda psobila také na naše eské krajany aby svou dovednost a snažnost ve vdách obraceli

radji ke služb vlasti..." (PGN

I,

65.).

O

spise Fil. Vil.

Gerkeho

,,Versuch in der áltesten Geschichte der Slaven, besonders in Deutschland"

Mz

(1771)

má úzký

referuje proto, že dílo

našemu národu

vztah k

mnoho dkladného i nového, dá se s potšením ísti od milovníka djin slovanských (II, 236 n.).^) Nejvýznanji Pelclv zájem pro djiny eské osvtlují ovšem referáty a obsahujíc

o

eském djepisectví, nejhojnjší a nejobšírnjší. Nadšené pochvaly dostává zejména Dobnerovi aVoigtovi. Dobner jest té doby náš nejslav-

se tu

,,

njší uenec" ,,z

vysoce zasloužilý o djepis naší vlasti" (I, 161), 129), nejlepších historik našeho století a nejlepší historik v Cechách, jenž

prvý (II,

ml

(I,

,,

odvahu a schopnost, a jehož spisy

36)

,,

oistiti naše

djiny od bajek a pedsudk"

vzbudily velikou a skoro obecnou pozornost"

každé píležitosti Pelcel i PGN opakují tuto chválu, posudky cizí (na p. Fil. Wil. Gerkeho, jenž ve ,,Versuch in der áltesten Geschichte der Slaven" napsal, že Dobner jest jediný historik, jehož mohl užíti. Mz v PGN II, 236 si.), oznamují jeho vyznamenání.^) Nejen tato chvála, ale více asi horlivá apologie Dobnera vynesla spolupracovníkm PGN výtku ,,dobneriáni" (Vorbericht II.). Apologii Dobnerov vnována vskutku znaná ást historických recensí v PGN. Jest to pedevším známá kontro verse o praotce echa a Lecha a o pvod Cech, jež neobyejn rozvíila eské historiky v druhé polovici XVIII. stol., ba pronikla i do Polska a Nmecka. Pelcel v obšírných referátech o spisech polemisujících proti Dobnerovi, v nichž nastiuje i prbh kontroverse, o níž jest podrobn informován (asi z okolí Dobnerova a zejména od Voigta), staví se rozhodn na stranu Dobnerovu nejen proti Luciferovi strašné pamti" a Pubikovi, ale i proti Schlozerovi, jemuž ironicky vytýká nedslednost a obojakost, Ayrerovi (B 1 129 sil.), knížeti Jablonowskému [Bt I, 161—173) a Bélovi {Nb II, 284) iní tak pedevším v duchu kritické skepse, jak patrno ze zajímavých slov Bt (I, 165), pronesených v referáte o spisu Jablónowského (I,

161

si.).

Pi

otiskují pochlebné

,,

Souvislost mezi Mz a Pelclem dokazuje Pelclova rozprava o Samovi, v níž 1) dovolává se také tohoto díla Gerkova. Že Pelcel již tehdy, asi z Dobnera, podrobnji znal djiny sLarých Slovan, vysvítá tuším z jeho opposice proti Kercselichovd: ,,Wir halten lieber mit denjenigen, welche die Slaven aus Norden nach Ruszland, dem mitternáchtlichen Deutschland und Bóhmen, und von da aus erst weiter gegen Mittag nach Ungarn, Croatien und die benachbarten Lánder íiihren vvo sie insonderheit an dem Constantinus Porphyrogennetes einen zuvcrsichtlichen Wegweiser haben. Wie vvohl es auch nicht unwahrscheinlich ist, dasz slavische Vólker in diesen Gegenden von je her gewohnet haben" (II, 199). *) Císaovna vnovala Dobnerovi pro jeho zásluhy o vlasten. djepis skvostné dílo Catologue des Monnayes en Or et en Argent etc. (Víde 1769), ,,jež dáváno bylo jen o vdu zvlášt zasloužilým." ;

—

mužm

;

16

,,Der Ursprung der Volker iiberhaupt, besonders der slavischen Vólker, ist in so

dem

und undurchdring licho

dicke

dermaligen

unmoglich

ist,

Mangel

Finsterniss eingehúllet, dasz es bei

zuverlászigen

einiger

Spuren schlechterdings

einiges Licht, vielweniger Gewissheit darúber zu verbreiten.

Nach vielem ángsthchen Herumrathen, nach miihsamen Versuchen von Etymologien, Aehnlichkeiten der Namen, Anspielungen, Muthmaszungen und andem dergleichen elenden Híilfsmitteln historisch kritischer Untersuchungen,

am Ende

oder

zu sagen Grillenfángereien,

besser

kommt man

doch

nicht weiter als zu einer metaphysischen Moghchkeit, zu einer

Meinung, die uns nur deswegen gefállt, weil sie die Geburt und uns Kunst und Múhe gekostet hat, die aber einem jeden andern nicht geíállt, der auf einem anderen Wege eben die Untersuchung anstellet, und neue Aussichten entdecket zu haben glaubet. Kurz man sinkt bei dergleichen Fortsetzungen, alles Bestrebens ungeachtet, selbst erdachten

unsers Witzes

ist,

immer wieder

in das alte

der Mythologie zuriick,

Chaos der Fabeln, der gemeinen Sage des Volkes, ist denn am Ende eben so belehrt als

und man

zuvor.^)

Ze slov tch patrno zárove, že Pelcel již tehdy byl proniknut krijiž v našem djepisectví zdomácnil zejména Dobner. Vedle vdecké pohnutky Pelcel veden jest však i jinou: úsilím

tickou skepsí,

o

volnost

vdeckého badání

povídá, že Dobnerovo odvozování zdálo se

mnohým v

pesvdení. V PGN

a

Cech

(I,

206) na-

od starých Zech, Zich, Zinch

Cechách hanlivou urážkou, jeho popírání echa náPGN hájí tudíž v Dobnerovi také svobody

rodní zradou, zloinem.^)

vdeckého badání a pesvdení jevuje se u nás na obzoru

s

již

úzkoprsému

proti

vlastenectví, jež ob-

na samém poátku vdecké

Na stran Dobnerov Pelcel rozhodn stojí také v Pubikou. Již v referáte o spise Jablonowského, jenž

Pubikovu

,,Chronologische

Geschichte

literatury.

jeho sporech

velmi chválil

Bohmens" a o Dobnerovi

psal

trpkým, až pohrdavým tónem, proniká toto stanovisko. Ješt význanjší jsou referáty PGN o prvých dvou dílech ,,Chronologische Geschichte" (I, 254 si., II, 129 si.), podávající zárove pro orientování historii vzniku díla Pubikova. Vytýkají povrchnost a spch pi ,,Series chronologica" v ,,Chronologische Geschichte" prý poítal Dobnera k historikm, kteí nevypravují po poádku, nýbrž vyhledávají jen a vyvracejí chyby pedchdc opisoval z Dobnera, ale ani slovem to nedoznal a Dobnera vbec necitoval; jeho systém chronologický jest prý nepromyšlený a nedsledn}', sloh kronikáský, nesprávn cituje (neetl patrn spis citovaných), pouze ;

kompiluje, padlal texty pramenné 1)

Také Nb

nezáleží

na tom

.

.

V

dílo jest píliš obšírné

— Pelcel pál

— jako prý jistým vlastencm — pochází-li jméno •

echové od echa nebo od Zech (PGN 2)

.

referátu o spise Sainovicsov

I,

173).

(PGN

204) Pelcel (Nb)

obává

se,

aby Uhry

Laponci neuráželo tak, jako uráží mnohé echy, chce-li jim kdo vnutit dávné ,,Zechen, Zichen oder Zinchen" za praotce (Kraus, es. asopisy 77).

spíbuzováni

s

;

16

by

2

si

svazkového djepisu eského, nikoH 8 svazkového

— ba ani sám ne-

napsal své dílo nmecky, nýbrž dal je peložiti Adelungem (první archy), pak njakým Sasem. Již Kraus všimnul si, že referent B, Bt ku podivu

dobe

byl informován o všech námitkách Dobnerových proti Pubikovi

a jeho

pívržencm

a byl

mu patrn

blízek.

Pelcel vskutku tehdy zvlášt

prostednictvím pítele Voigta sblížil se s Dobnerem a mohl být dobe informován o jeho názorech. Stejn hodí se na Pelcla také zmínka o jesuitech. Když Pubika v recensi PGN o ,,Chronologische Geschichte" spatoval veejné hanobení nejen své osoby, ale celého

ádu, PGN prohlásily (II, 175 si.), že poád, jenž od poátku choval má Steplinga, Tesánka, Linka, Holzápfela,

suzovaly jen historika a nikoli osobu ani tolik

uených

muž a ješt dnes

Krammera, Diesbacha a j. Vedle Dobnera PGN nejastji a nejpochvalnji se zmiují o historikovi Voigtovi. S pochvalou referují o jeho prvé numismatické drobnosti (,,Schreiben an einen Freund von den bei Podmokel geíundcnen Goldmúnzen", 1771; viz PGN I, 344) a zvlášt o jeho ,,Beschreibung der bisher bekannten bohm. Mnzen" (PGN I, 113 si., s šifrou E; I, 290 si. II, 65; II, 193 si.; II, 369 si.). Stejn sj^mpathicky PGN vítají plán na \ydávání ,,Acta Litteraria Bohemiae" (I, 350) i ,,Effigies-Abbildungen" (II, 257), vynášejí literárn historické vdomosti Voigtovy (II 162), a zejmcna B ukazuje na jeho pesnou znalost vlasteneckých djin," zdravou kritiku, pkný sloh a známost eského jazyka a peje si od nho struný, dvojsvazkový djepis eský podle vzoru díla prof. Hansena (I, 266; srov. také II, 262) Že tato chvála ukazuje zárove na blízký pomr Pelclv k Voigtovi a k Dobnerovi, povdl jsem už výše. Stejn zajímavé jsou také jiné zprávy o Pelclovi, roztroušené v jeho historických referátech. Poznáváme tu zejména Pelcla vlastence. Bt ,,

.

mluví o ,,unsere deutsche Schaubiihne" (I, 104), o ,,unscrcm katholischen Dcutschlandc" (I, 98) B vytýkaje jednomu nmeckému spisu (Schro;

si na znalosti svého zemského jazyka (wir Bohmen in unserer Landessprache) t. j. nminy (I, 68). A ve smyslu docela stejném píše Bt: ,,Gewiss Hr, P. Pubitschka oder vielmehr der Verleger hat hiedurch (nmeckým pekladem) allen bohmischen Schriftstellern, die zu diesen Zeiten etwas in deutscher Sprache gut schreiben, oder in Zukunft schreiben werden, einen hászlichen Streich

terovu) kostrbatosti a provinciahsmy, zakládá

,

indem er sie hiedurch dem Vcrdacht ausgestellet, dasz auch fremden Fcder bedienet haben diirfen" (PGN I, 267 n.). Potud zdá se, že Pelcel vlastenec nepovznáší se nad josefínský patriotismus PGN, tlumoený zejmcna jejich zakladatelem a redaktorem Loperem (viz CCH 1908 a 1910). I ironická poznámka v referátu o Bélov vydání Bonfinia, že nestranní tenái dovedou oceniti naše pipomenutí, by i pocházela z Cech" (II, 284), souvisí tuším se žárlivostí rakouských osvícenc PGN na pokroilejší íši.

gcspielet, sic

sich ciner

,,

17

Ale projevy takové nesmíme peceovati a generalisovati. Již pezájem pro djiny eské a slovanské, pro Dobnera a Voigta prozra-

vládající

zuje Pelclovo

vdomí eské

a slovanské.

Hlásí se však

již

PGN

v

geborene und eigentliche také jinak, pímo, na p. když Pekel píše: Bohmen" (204), když peje si pvodního znní chorvatské písn (II, 200), ,,wir

jmenování Slovan ,,Sclaven", jež prý a z nedostatené známosti pravopisu stedovkých spisovatel" (II, 199, Nb.). Pekel Cech hájí (pod šifrou Mz, II, 238) Hájka proti Gerkemu, jenž nazval ho ,,bídn3'm" (elend), pr<' asi proto, že Hájek na poátku své Kroniky vypravuje mnoho bánamítá Pekel jeného. ,,Je-li to však znakem bídného spisovatele pak nutno Herodotovi, Liviovi a jiným initi stejnou výtku. Bídného Hájka Dobner by pece tak obšírn nekommentoval". Již v této obran Hájka, tolik váženého mezi eskou šlechtou, prozrazují se tuším zárove Peklo vy styky s aristokracií. Jinde hlásí se zejm. V referátu o listech cis. Rudolfa II. (vyd. 1771 ve Vídni) píše (II. 250), že,, pro eského vlastence sbírka ta již proto musí být zajímavá, ponvadž listy vesms byly psány na královském hrad pražském, a dále ježto najde tu nkolik zpráv, jež jeho vlasti a zvlášt šlecht národní jsou ke cti." A ješt význanji v referáte o ,,Eusebii Verini Commentatio juridica se

Schlozerem

vzniklo jen

,,ze

ozývá

se

starého

proti

pedsudku

—

—

Regnum Hunpatrn na stranu ddiné právo rakouské má za samozejmé: ,,War

dehaereditario jure Serenissimae

und

gariae" etc. (Wien

a

Domus Austriae

in Apoštol.

Leipz. 1771) Pekel (N) staví se

uherských stav, es denn aber nothig, dasz der Verfasser die Groszen des Reichs wegcn ihrer in Ansehung des Konigs Mathias des I. und Vladislaus II. untcrnommenen Wahl eines unsinnigen Beginnens, einer Ungerechtigkeit und Unvernunft beschuldiget?" (I, 321 n.). Jinde Pekel vlastenec nabádá k pracím o djinách eských. Uvedli

jsme již jeho volání po struném díle o eských djinách, k nmuž animoval Voigta. Podobn referuje o Krammerov dopracování a vydání poslední ásti Crugeriových ,,Sacri pulveres" (1767), peje si, aby spisovatel obrátil svou

péi zvlášt k ueným djinám Cech

(,,gelehrte

Ge-

Bohmen"), posud ješt nezpracovaným [B I, 108). Motivy i celý duch ,,Effigies-Abbildungen," jež Pekel s Voigtem již tehdy pipravoval, dávají tušiti vlastenecké motivy i tohoto pání. Nejvýznamnji charakterisují však Pekla vlastence referáty PGN, prozrazující pomr jeho k ei a literatue eské, tehdy se zno\ii probouzející. Pouhou zmínkou odbývám výtku, kterou iní jednomu historikovi, že píše o eských djinách neznaje esky (I, 133), a povzbuzování Voigta, aby napsal nástin djin eských, ježto prý prokázal nejen dkladnou jich znalost, zdravou kritiku, pkný sloh, ale také známost jazyka eského (I, 266). Význanjší jest referát o díle Sainovicsov (I, 204), v nmž Pekel již vynáší pednosti eštiny nejen nad madarštinou, ale i nminou. Sainovics tvrdil, že laponský a madarský jazyk jsou téhož schichte von

2

18

pvodu,

a

odvodoval

to

mimo

jiné

i

tím, že Laponci nejtžší slova

ma-

darská zcela sprá\Ti vyslovovali. Na to Pelcel [Nb) odpovídá: ,,Wenn Herr P. Sainovics unserer bohmischen oder wenigstens der mit ibr verschwistcrten slavonischen Sprache kundig wáre, so wrde es ihm nicht unbekannt sein, dasz wir (wohl verstanden geborne imd eigentliche

Bohmen)

die schwersten

Worte

seincr

Landessprache ebenso eigentlich

ausdrúcken, ja nach unserer Schreibart noch krzer und genauer be-

Ungam selbst (k tomu podány píklady, vyzárove nedostatenost nminy v té píin) Auch haben die Franzosen im letzten Successionskriege 1742 nicht ohne vergngende Verwunderung wahrgenommen, dasz ihre íranzosische Zártlichkeiten in dem Munde unserer bohmischen Schónen ebenso naiv und artig geklungen, als wenn sie dieselben von gebomen Franzosinnen gehort hátten" zeichnen konnen, als die týkající

(Kraus,

.

eské asopisy

76

,

.

sl.).^)

Nejvýznanji však hlásí se eský, a to ve významném spojení

vlastenectví s

eskvmi

Pelclovo,

opené

o jazyk

tradicemi historickými a zá-

ve dvou referátech Mz o spisech eských, jediných, o nichž v PGN referováno. Tendence vlastenecká proniká již z úvodních slov o ei eské a její dávné kulturnosti (I, 363):

rove

s

vdomím

eská

slovansk^^m,

e

mezi slovanskými dialekty jest z nejstarších, nejuritjších a nejryzejších, pizná každý, kdo uváží, že náš národ mezi všemi ostatními slovanskými kmeny byl první, u nhož shledáváme mravy, formu vlády, djepisce, básníky a jiné uené muže, zvlášt po založení vzdlávali a již ve stedvysoké školy pražské od Karla IV., kteí svou ,,Ze

e

ním

vku

povznesh

tém

na

uenou

e.

Když

polština

(I

134 psáno,

Cechové a Poláci jsou., dva nejslavnjší slovanští národové") a ruština ješt v barbarství tkvla, ba i franina a nmina ješt velmi drsné (holpricht) a nevysplé byly, mli jsme již peklady Plutarcha, Xenofonta a j. peklady, jež ješt dnes s rozkoší teme". v naší ei, že

—

K

jazyka mateského", jejímž pramenem byly tuším literárn historické lánky Voigtovy v ,,Neue Litteratur", pipojuje se dále stejn vlastenecký zájem Pelclv o poínající snahy obrodné, jimiž ml býti zastaven úpadek, v nmž eština od pldruhá této

velé apologii eštiny,

,,

píin úpadku Pelcel odkazuje k Schlozerovi) ,,Zdá ješt vlastenetí mužové, kteí se snaží pedejíti úpbicmu úpadku naší mateštiny, jež s etinou pro svj jadrný výraz má toHk píbuznosti". A s toho stanoviska Pelcel vítá také spisek ,,Knjže Honzyk. Weíela Cžinohra od gednoho Zátahu, z nmeckého wzatá" (Praha 1771, u Hochenbergera) a povzbuzuje k podobným pokusm dalším: ,,Jak dležitou službu pekladatel prokázal by svým krajanm i jiným na Morav století se octla (stran

:

se však, že jsou

1) Ze Pelcel byl tímto referentem, svdí také to, že ve „Kurzgefasste Geschichte" píše stejn o dobré francouzské výslovnosti šlechty eské, patrn z vlastni

zkušenosti.

19

a

v Uhiích bydlícím eským kmenm, kdyby ve své chvalitebné

práci

pokraoval" (str. 364). Jen místo nmeckých dramat Pelcel pál by si spíše, aby se pekládaly bajky Gellertovy, idylly Gesznerovy. ,,Jaké pídodává Pelcel osvícenec bylo by to pro ty, kdož jemné pekvapení ješt netou nmecky; snad by mnohý zapomnl pak na své husitské knihy, jež po vtšin te z dlouhé chvíle a protože psány jsou jeho ma-

—

teštinou"

A

—

(364).

druhém eském spisku, Knjha pro Djtky, nebo wf/eobccné Obfahy a Wygádenj o Wécech, které Djtky wédéti magj, a pochopiti mohou (Praha 1771; v PGN II, 81 si. Mz)\ ,,S vlasteneckou radostí etli jsme peklad francouzské Livre des Enfans, ježto vidíme, že se poíná pomýšleti na to, aby eské mládeži byly do rukou dány užitené knihy". stejná tendence hlásí se také z referátu o

Oba tyto vlastenecko-buditelské projevy jsou však také po jiné zajímavé.

snahy a eského.

stránce

Výmluvn dosvdují, jak nízko tehdy se nesly buditelské tužby Pelclovy, jak skromn si pedstavoval obrození jazyka Pi všem enthusiasmu pro eský jazyk, pro jeho minulou slávu,

etné pednosti, jimiž závodí s etinou, Pelcel v PGN páti více, než aby eština byla literárn pstována a uchována pouze pro lid, jenž jediný mluvil a etl esky a neznaje nminy ml eskými spisy býti osvcován^) a zárove chránr ped nebezpeím, v jaké tehdy jej uvádly spisy emigrace eské. Intelligence, mluvící a toucí nmecky a francouzsky, nemá zapotebí knih eských, leda uení badatelé, kterým doporuována známost eštiny, a to jen potud, pokud znalost ta byla žádoucí pi vdecké práci, na p. pro pírodovdecké cesty po venkov eském a jmenovit pro studie historické, jež bez eských pramen nemohly se obejíti (PGN I, 133, 266 a j.). kulturní vysplost a

netroufá

si

Ve shod

s

tmito názory

o

eštin

a jejím úkolu literárním jest

také referentova skrovná znalost spisovné eštiny.

Nikterak se neuráží

esky tak kuriósním, ani bídným pekladem. Chválí naopak, že pekladatel jest pln mocen eského jazyka, a kde v staré ani titulem knihy.

eštin nenašel výraz pro jistá slova, že vytvoil si nová, ,,jež vyjadují smysl tak vhodn, jak jen možno": veselá ino-hra = Lustspiel; zátah = Aufzug nástup = Auftritt dívadlna — Schauplatz a Dobe tu vidíme, ;

;

j

.

na jaké zcestí by se byla dostala ohrožující se spisovná eština, kdyby Dobrovský vas byl nezakroil! I Pelcla, jak uvidíme, uvedl na lepší cestu.

Jen jedinou výtku

mované

má

peklad Knížete Honzíka jest v rýrýmované ádky bez metrického práv tak uritou míru slabik jako etina

referent:

prose; verše to nejsou, nejvýše

schématu; a pece eština a latina a hodí se spíše k

má asomrným veršm

(,,abgemessenen Versen")

1) M^ si také peje, aby nkterý náš léka se zasloužil o vlast tím, že by sepsal knihu o okování slohem a jazykem pro rolníka pimeným (PGN 394; Kraus 77).

2*

20

než k

rýmm

mila?

(PGN

i

;

I,

snad pekladatel chtl napodobiti našeho starého Dale364 si.). Pelcel, tehdy ješt stoupenec Rosv, pál si

asomíry v eských verších. Písnjší byl referát o spisku druhém, jehož Pohlovská eština byla ovšem daleko kuriósnjší. Nemže prý knihu budoucím pekladatelm tudíž

doporuiti za vzor, ježto jsou tu slova nejen neobyejná, ale i nesrozumiCyton, Wonnocyton (nos), Sítjtonožka (želva), Ohnj (Stelka), Kulenjk (puška), Wodowažnice (studna), Sladowinka (cukr), Wyboronalez (svobodné umní), Kowowectwj (horní vdy), penžowalstwj (MnzPenžotepec (Mnzmeister) Krmowajk (kucha), Slawobyt kunde), telná:

,

a

(palác)

z

ty, w

ze,

Pekladatel také prý nesprávn a tvrd píše: z fmrtedlného, wážným, kdežto z Rosy a Pohla mohl se dovdti, že tu má býti j.

we; také genitivy a neobvyklé

zastaralé

Bohw, Hwozdnjkv, .

.

.

Tak

i

Wkw

zdají se

mu

píliš

tyto projevy, vítající tak sympathicky

probouzení eštiny, jsou výmluvným dokladem, jak nesmlé r. 1771 2 v intelligenci, eské nejen rodem, ale i smýšlením, patil Pelcel, nába u nejprobudilejších vlastenc, mezi nž v první rodní sebe\'domí, jak chudá byla známost spisovné správné eštiny (srov. literární

bylo ješt

—

ad

také Kraus, Pražské asopisy jest dílo našich

str. 78.

a

79).

Ale pak tím podivuhodnjší

sob

mravní síly sebevdomí, stránce dokladem zvlášt zajímavým a vý-

prvých buditel, když pesto našli v

a

odvahy a v nkolika

desítiletích probudili národ, jeho

i

literaturu. Pelcel jest

po té

tolik

e

znaným. III.

Pelcel historik a jeho erudice.

Vývoj Pelcla ,,schongeista" v historika, o nmž tak zajímav vypravují Pelclovy referáty v PGN, dál se v pražském prostedí s rychlostí pekvapující: ješt za života PGN Pelcel úastní se vynikajícím zpsobem historické publikace Voigtovy ,,Effigics-Abbildungen" a r. 1774 vydává již první svou historickou práci ,,Kurzgefasste Geschichte der Bohmen". Po nadšených chválách a obranách v PGN nepekvapuje, když mezi nejvlivnjšími uiteli, vzory a prameny Pelcla historika nacházíme Gelasia Dobnera, jenž úžasným vdním, hloubkou i odvahou své kritiky a nesmírným bohatstvím nashromáždné látky podmanil si všecku historiografii té doby. Kolik Pelcel historik dkuje Dobnerovi, s nímž, podobn jako s jeho žákem Mik. Adauktem Voigtem, záhy se spátelil, vypravují všecka díla jednak svým obsahem, erpaným asto ze spis i soukromých sbírek Dobnerových ješt po smrti Dobnerov Pelcel dal si a jmenoopsati poslední, nevydaný díl kommentované edice Hájkovy^)

—

—

vit celým duchem, prodchnutým zcela kritickou skepsí ,,otce oištného djepisu eského", jak jmenuje Dobnera ješt ve ,,Vorberichtu" své monografie o 1)

Karlu IV. Brandl, Život Jos. Dobrovského 290»

21

vi

Dobnerovi Pekel dovedl si zachovati samostatnost Pesto i vlastních názor, jak svdí již chvála historického díla Pubikova v ,,Kurzgefasste Geschichte", Nepekvapuje pak, když pozorujeme, že pomr Pelclv k Dobnerovi, v PGN tak velý, enthusiastický, znenáhla chladne, zvlášt když od poátku byl také znaný rozdíl v osvícenství obou muž, jenž asi nejednou vedl k neshodám >) Spátelení Pelclovo s Dobrovským

—

i ve sporech r. 1776) a rostoucí vliv Dobrovského na Pekla historika pomr k pekladu staroslovanskému bible a jeho peklad staroeský o neshody stupovaly, práv Pekel se pidal zcela na stranu Dobro vského^) jako Pelclovo a Dobrovského vydání ,,Scriptores rerum Bohemicarum",

(od

—

na

nž

si

chopiti,

Dobncr inil

starší právo.

který se nyní omýti chce"

,,

Nemohu povahu

—

psal tehdy

toho

Dobner

lovka

po-

Zlobickému

A také Pekel v tetím vydání „Kurzgefasste Geschichte" názor o praotci echovi a ve Vorberichtu I. dílu svého Václava na výtky Dobnerovy s patrnou nedtklivostí (str. V). Pesto

(12. pros. 1782?).

mní svj reaguje

nikdy vážiti vehkých zásluh Dobnerových, jak zejména ,,Abhandlungen" (1791), jejž napsati vzal na

Pekel nepestal

si

svdí

Dobnerv v

nekrolog

se jako

,,

pítel

Dobnerv".

Velmi dvrné bývaly styky Peklovy s Dobnerovým pítelem a žákem ]\Iikulášem AdauktemVoigtem, aspo pokud tento žil v Praze. Spolený zájem pro djiny eské sbližoval je stejn, jako nadšení osvícenské, u Voigta tehdy stejn mocné (srov. Jos. Hanuš, M. A. Voigt, str. 14 n.), a velé vlastenectví, jímž Voigt, pes svj nmeckv pvod již tehdy národn uvrodem Cech, domlejší (viz t. str. 24 n.), psobil tuším i na Pekla, jenž, stopy vlivu Voigtova teprve probouzel. stejné se A k národnímu vdomí prozrazují i Peklovy názory historické; Voigta historika Pekel vážil si vždy. O dvrném pátelství obou muž vypravují již PGN pochvalnými zmínkami o Voigtovi a jeho spisech i obranami Dobnera, pro nž Pekel asi dostával informace od Voigta, a zvlášt spolená, vynikající úast na ,,Effigies-Abbildungen". V ,,Acta Litteraria" Voigt vzpomíná Pekla jako svého pítele (I, 99 n.), a Pekel ve Vorberichtu své Kurzgefasste Geschichte" jmenuje Voigta jediným mužem v Cechách, jenž by nám mohl dáti dokonalé dílo" o djinách eských. Odchod Voigtv do Vídn a ochladnutí jeho osvícenství psobily patrn na pomr Pelclv k Voigtovi. Ale staré pátelství jejich tím nezaniklo. Voigt ješt v ,,Abhandlungen" 1784 jmenuje Pekla ,,mein gelehrter Fround" a ve spise

a

,,

,,

i

jest po té stránce místo v list Pelclov Zlobickému z 28. záí denn wahr, dasz der Spiegcl der Biedermanns- Kronik ein PiaristenPrcduct sei, wie man hier erzáhlt? P. Schimek iind D(obner?) sollen Theil daran haben. Sogar den ehrwiirdigen Steinbach und den rechtschaffenen Monse hat man nicht unangetastet gelassen. Wird man denn die Saclie so ungehindert (?) hingehen 1)

1784:

Významné

,,Ist es

lassen?" 2)

Bohm. Bibeliibersetzmig Dobrovskému 3. íjna 1787.

,,Dobners Declamation iiber die

Druckes werth"

—

psal Pelcel

ist

nicht

des

22

den Geist der bohmischen Gesetze" vele vynáší historické dílo Dobrovskému (z 2. íjna 1787 a 17. hst. 1787) pátelskou úastí vzpomíná „ubohého stavu" Voigtova v Mikulov i jeho s smrti (srov. cit. spis o Voigtovi str. 95) a napsal mu po pání Uené Spolenosti pkný, obsažný nekrolog (v ,,Abhandlungen" 1787 str. 15 20), v nmž jasnými stránkami na povaze, život i literární innosti svého „pítele" dovedl zastíti nkteré jeho stíny, jich nezamloval. Pítelem Pelclovým byl také jiný žák Dobnerv, piarista Jaroslav Schaller, spoluvychovatel v dom Nostickém, horlivý topograf, jenž v hlavním svém díle ,,Topographie des Konigreichs Bohmen" (1782 1792) užil i pomoci Pelclovy (Literatura eská XIX. stol. I2, 91), a ze spisu Pelclova o jesuitech vzal si tuším i podnt k podobnému dílu o piaristech (1799). O vdecké kvalifikaci Schallerov však Pelcel nesmýšlel pízniv. .."Qber

a Pelcel v listech

jeho;

—

a

—

Tak v

list ze 24.

list.

1797 chválí Cerroniho, že nedal Schallerovi rukopisu

Rosový ,,Beschreibung der Kloster und Kirchen in Prag", ježto prý Schaller zprávy Rosový by zfušoval (verhunzt), jak to uinil i s jinými, jež mu sdleny.

Význan

charakterisuje

Pelcla

historika

zmna

jeho

názoru

Pubikovi. V PGN, podléhaje patrn informacím okolí Dobnerova, neml pro spisovatele ,,Chronologische Geschichte von Bohmen" než o

výtky a podezívání. Ve ,,Kurzgefasste Geschichte" adí jej již mezi vynikající muže" své doby a dílo jeho jmenuje ve ,,Vorberichtu" výborným", jinde (str. 148) velmi dkladným" a hojn z nho erpal (poínajíc od Otokara II.). Hlubšího vlivu neznamenáme však ani v názorech a tím mén v method. O osobních stycích svdí vzpomínky Pelclovy ve ,,Vorberichtu" Karla IV., kde dkuje Pubikovi za výtah z díla Beneše Krabice z Weitmiihle, a pak v list Dobrovskému z 18. dubna 1789: ,,

,,

,,

,,Pubitschka klagte mir júngst, dasz der Oberste Burggraf die fernere Ausgabe seiner Geschichte verhindere. Man weigert sich sogar die Kosten des VII. Theils zu bezahlen, den doch Hraba(?) bona fide gedruckt hat. Daher gibt er kein Exemplár heraus, bis ihm die Stánde bezahlen." O dvrnjším spátelení mezi Pelclem a Pubikou však sotva lze mluviti. Aspo list

Pelclv Dobrovskému

z

15.

kvtna

— píše tu Pelcel —

1791

svdí

spíše proti

nmu:

noch gesperrt. Er lászt aber jetzt eine lateinische Abhandlung drucken: An fuerint duo Johannes de Pomuk. Vcrmuthlich wird er zwei behaupten. Es scheint, er hábe neu Argumente pro 1383 gefunden. Meinetwegen ich sagc blos, dasz ich auf das Jahr 1383 nichts bei den Coáven (?) hábe ausfindig machen konnen." Protireformaní názory Pubikovy odcizovaly mu patrn Pelcla, práv jako Dobrovského a osvícence XVIII. stol. vbec (srov. také Dobrovského ,, Liter. Magazín" I, 61). Vedle Dobncra psobil na Pelcla historika nejpronikavji Josef Dobrovský, jenž od r. 1776 dostal se do domu Nostického, aby mladé Nostice vyuoval ve filosofii a mathematice. Pes znaný rozdíl ve vku ,,Pubitschka'sVII. Theil

ist

;

23

záhy dvrnými páteli na celý život. Vyítáme to z list Pelclov3ch Dobrovskému, chovaných nyní v knihovn eského ^lusea, v nichž Pekel sdluje píteli nejen novinky literární apolitické, ale a starosti rodinné i osobní. Jisté odcizení nastalo i nejintimnjší zprávy mezi páteli za duševní nemoci Dobrovského. Aspo dne 6. bezna 1796 Pelcel vypravuje Cerronimu o náhodném uzdravení Dobrovského dodává: ,,Na mne a celou spolenost uenou se hnvá, jeUkož jsme mu sekretáství odali a Strnadovi odevzdali. Ale to se stalo, když byl pomaten ovšem mli jsme ekati; ale kdo mohl pípad se psem (jenž Dobrovského polekal a uzdravil) pedvídati" (Brandl na cit. m. 93; srov. také místo v list Dobrovského Strnadovi, citované Kalouskem v Djích K. . S. N. 81.). Ješt 10. záí 1796 Pelcel, píše Cerronimu o novém výbuchu nemoci Dobrovského, poznamenal: ,,Ke nepišel a já ne k nmu; on se mne štítí a já se ho bojím (psáno v nmeckém list esky). Mám lítost velikou". Že byl to následek choroby a netrval dlouho, patrno z doušky téhož listu, kde Pelcel již oznamuje návštvu Dobrovského. S chorobou pešlo i nedorozumní a dvrný pomr potrval pak až do smrti Pelclovy. Zpráva Dobrovského o posledních chvílích a skonu Pelclov, dýšící upímným soucitem, vypravuje o tom zejm: Pelcel již nemá bolestí psal Cerronimu 3. bezna 1801. Umel dne 24. února veer. Navštvoval jsem jej denn, i poslední ješt den. Ml již zánt ve stevech a pece ješt doufal, že se doká jara a bude zdravjší. Smrt jeho mne velice zarmoutila, tak že skuten není dobe. Rodinu jeho oba mužové

stali se

;

mn

,,

—

—

mn

mám

nyní tšiti, musím tedy síly sebrati a jako muž svj bol snášeti" (Brandl na uv. m. 100). A stejn dvrný byl také literární pomr obou uenc. Brandl pipisuje Pelclovi zásluhu, že Dobrovský se zaal obírati studiem historie a

ei

eské:

versitní

,,

Pelclovi

knihovn

k vli vnoval prý prázden svou k tomu, že v uni-

a jiných bibliotékách pražských piln ítal, bádal a vý-

pisky z

pramen

ceuje

vliv Pelclv,

pro Pekla inil" (na uv. m. ježto ke studiím

18).

Zpráva tato tuším pe-

eskvm Dobrovského

vedly také zejména evropský rozvoj literárn historických prací, Durych a celý duch ovzduší, v nmž žil v Praze a u Nostic. Pesto vliv

jiné

pohnutky,

Pelclv byl jist významný a

to nejen po stránce

vdecké, nýbrž také

a zvlášt po stránce osvícenské a vlastenecko-buditelské.

Po

stránce

v-

decké Pelcel psobil na Dobrovského spíše velostí svého enthusiasmu pro studie historické a vcným obsahem svých prací, jež Dobrovský pi-

rozen

živým zájmem

(srov. jeho referát o ,,Kurzgefasste Gepochval nmeckých kritik v ,.Bohmische Litteratur" a v ,,Litter. Magazín," referát o Karlovi IV. v ,,Litter. Magazín" I, 66 n., zprávy o ,,Abbildungen" v dopisech atd.). Takové vlivy prozrazují i spisy Dobrovského, zejména ,,Geschichte der bohmischen Sprache", jež ve všech tech vydáních erpala z Pelclovy ,,Kurzgefasste Geschichte" a z jeho monografií o Karlovi IV. a Václavu IV. hojné zprávy kulturn

sledoval

s

scb.ichte" a citování

24

lena Soukromé Spolenosti, jež možno piísti k vlivm Pelclovým na Dobrovského, jenž pak v ,,Abhandlungen" uložil znanou ást svých prací. Významnji Pelcel na Dobrovského psobil svým osvícenstvím,

historické.

I

zvolení Dobrovského za

Pelcel prosadil již

r.

1784,

národn buditelskými. Pelcla osvícence styk s Bornem. V desítiletí po zaPelclovo mohutní a prohlubuje se tou mrou,

vlasteneckou velostí a snahami poznali jsme

již z

PGN

niknutí

referát v

osvícenství

PGN

a ze

nm

spatovati typického repraesentanta eských osvícenc, chybl mezi páteli nebo aspo známými Pelclovými. Jak blízko Pelcel tehdy stál Bornovi, patrno ze spolené jejich úasti na nmeckém pekladu .,Abbildungen" i na Pelclov úasti v ,, Soukromé Spolenosti v echách", v níž Pelcel od poátku (1775) jest pedním lenem, vynikajícím spolupracovníkem v jejích ,,Abbandlungen", od 1. íj. 1785 až do smrti pokladníkem, od 8. ce. 1786 do 13. led. 1787 direktorem, 1789 direktorem tídy historické, od 6. pros. 1791 do 21. pros. 1795 náhradníkem sekretáe Dobrovského, když byl na cestách, 1796 a 1799 jednatelem tídy historické. Památku Pelclovu Spolenost poctila po že možno* z nichž

v

sotva který

smrti jeho nejen nekrologem, nýbrž

V

jednom

smru

i

Pelcel nešel za

náhrobní deskou.^)

Bornem

a vtšinou osvícenc praž-

lenem zednáské lóže, ba neml k nim tuším ani veAspo 24. na. 1789 psal Dobrovskému: ,,Víte již, že

ských: nebyl nikdy lejších sympatií.

jsme hrabte Lažanského za presidenta volili. Dostal vtšinu hlas, totiž ode všech zedná. Ungar radostí sotva se znal. Nyní mají tedy zednái ve Spolenosti pevahu. My laikové chceme na to koukati, co udlají. Jest-h svazek na tento rok svedou? Dr. Maier pochybuje" (Brandl ŽD 60). Z ostatních osvícenc víme o známosti Pelclov s kralohradeckým biskupem Hayem,^) gubern. radou Rieggerem, jehož vzpomíná již v hst Dobrovskému z 9. bez. 1788 o úasti Rieggerov pi jmenování Pelcla professorem eské ei a literatury i neblahém vlivu na Pelcla vlastence bude níže se Steinbachem, Gruberem, Ungarem, Zippem, jehož spis si patrn velmi vážil,^) Cornovou, Steinským*) a j. Vývoj osvícenství

—

e

—

Bohémo Richnoviensi, sedali suo 1) S nápisem: Francisco Martino Pelzel de historia Patriae Societas scient. Bohem. bene merito -) Pelcel 1. dubna 1790 oznamuje Dobrovskému, že Hay byl v Praze a k jeho poct dávána hostina, jíž úastnili se vedle Pelcla Ungar, Riegger, Steinbach, Strnad, |

|

|

|

|

Gruber a ')

j.

„H. Zippe

— psal Pelcel Dobrovskému

so wie in seinen Schriften:

alles

—

fand ich im Umgange asi r. 1780 grúndlich und auf das praktische Christcnthum

abzielend."

Zwei «) ,,Cornova ist Proíessor der Geschichte und Steinsky der Diplomatik. Maurer. Wáre dieser nicht selbst nach Wien gegangen, so wáre es Voigt worden. Van Swictcn soli sich geárgert haben, dasz ihn das Gubernium vorgeschlagen er musz bei ihm sehr iibel (?) angeschrieben sein" (Pelcel Dobrovskému asi 1786). Jak Cornova vážil si Pelcla historika, vypravuje jeho rozprava ,,t)ber Karls IV. Betragen ;

gegen das Bayerischc Ilaus" (v Abhandl. 1795) a zvlášt kommcntovaný peklad Stránského ,,Respublica Bojema", kde mnoho z nho erpal a s pochvalou jej citoval.

25

ádovými a církevními, jako vdomí národní, v dob té rok od roku moovšem Procházky Voigta u a poátku modifikují i osvícenství Pelclovo aristokracií od hutnjící, a styky s Kurzgef asste a posléze zpíisobují obrat, jak vyložím níže pi rozboru Pelclova nebyl obmezován ohledy a zájmy ;

,

,

Geschichte" a zejména

,

.Pamtí" Pelclových.

Jak toto osvícenství Pelclovo psobilo na Dobrovského, tušiti již z

dvrných styk

Dobrovského

z té

obou.^)

mžeme

Zejm o tom vypravují spisy a lánky

doby (Bohmische

Litteratur,

Litterarisches

Magazín,

j.), prodchnuté týmž osvícenským duchem Pelclovy, na p. v sympatiích a názorech a zárove prozrazující vlivy o Husovi a husitství, o Žižkovi, o bratrství, o protireformaci atd. Stejn významné byly vlivy vlastenectví Pelclova. Také Pelcel vlastenec, jakého poznali jsme již v PGN, vyvíjel se s pekvapující rychlostí, jak níže doložím z jeho spis, zejména z ,,Abbildungen", ,,Kurzgef asste Geschichte", z vydání Balbínovy Obrany a Vratislavových Píhod. Jak velý a smlý byl Pelclv patriotismus již v letech TOtjí-ch a 80tých,

Geschichte d. bohm. Sprache a

vypravuje také zpráva Ferd. Opize, jenž v poloúedním referáte o Pelclov vydání Balbínovy Obrany, sepsaném pro nejvyššího purkrabí kníž. Frstenberka, píše o ,,die bekannten tschechischen Gesinnungen des Herausgebers" (Kraus, Opiz 49 n.) A stejným zpsobem Opiz charakterisuje Pekla vlastence také v listu hrab. Lambergovi z

r.

1785: ,,Er

einen Erztschech, Herrn Pelzel, seit mehrercn Jahren als Hofmeister bei seinen jungen Grafen und einen ebenso grossen Freund der tschechischen Literatur, Herrn Magister Dobrowsky, als Lehr(Graf Nostitz) hat zwar

meister bei denselben" (srov. Kraus, Opiz

61.).

Že i v tomto smru Pelcel mocn psobil na Dobrovského, jenž vychováním i studiemi národnosti i ei eské byl odcizen, vyplývá tuším již z dvrných styk jejich. A stejn to dosvduje zmínná již zpráva Brandlova, že Pelcel získal Dobrovského pro studie eských djin, eské literatury a ei, jež pak samy psobily ve stejném smru, a posléze i spisy Dobrovského, prozrazující v celém národn vlasteneckém duchu i v jednotlivých názorech vlivy Pelclovy, ovšem vedle vliv jinVxh, zejména Durychova. V Geschichte der bohm. Sprache etc." (1793) Dobrovský napsal, že Pelcel vydáním Balbínovy ,,Dissertatio", rukovtí k nauení nmecké, francouzské a eské ei, vydáním Píliod Vratislavových a Novou Kronikou eskou prokázal svou horlivost pro zachování své mateštiny a mnohého dímajícího echa probudil. Sám Dobrovský byl asi mezi tmito dímajícími Cechy, probuzen3''mi cvšem nejen Peklem. ,,

Dobrovský pes epochální význam a vliv svých prací na obrození eské do sklonku XVIII. vku nedospl na stanovisko, na néž v posledních letech vyšinul se Pekel, zejména Novou eskou Kronikou". Za to v obou druhvch smrech a zcjmna ve vdeckém žák pedJest známo, že

,,

1)

Srcv. íT.ké Literaluia

eská XIX.

stol.

L, 171.

;

a

V pomru Pelclov k Dobrovskému nastává pomru Dry chová k Dobrovskému: Pelcel z uitele —

záhy svého uitele.

stihl

obrat, znám}'- již z

smíme-li toho slova užíti

a to

— stává se více

ve vlastním svém oboru, v

a více žákem Dobrovského,

tím spíše pak

i ve filologii. Pozdjší vydání „Kurzgeíasste Geschichte", historické lánky, monografie a edice a nad jiné poslední, definitivní zpracování djin eských v ,,Nové i

historii, a

eské

Kronice", jež hlavn vlivu Dobrovského dkuje za své vynikající pednosti vdecké, podávají o tom mnoho a významných svdectví, jak níže pi rozboru tchto dl bude podrobnji vyloženo. Kritický talent, mužná pímost a odvaha Dobrovského obojí tato vlastnost Pelclovi chybla imponovaly Pelclovi od prvé chvíle: poznamenal o Pelcel po prvních st3'cích ,,Jak smýšlí, tak mluví" (Brandl, ŽD. 278). Již o jeho prvé významné práci o zlomku evangeha sv. Marka napsal v životopise Karla IV. (str. 414), že Dobrovský za vydání a pojednání o poctn zaslouženvmi pochvalami od nejvtších uenc nmecky-ch". Svdectví ješt významnjší podává tetí vydání ,,Kurzgefasste Geschichte" (1782), jež úvodem pineslo rozpravu Dobrovského ,,Uber den Ursprung des Namens Tschech (Cžech), Tschechen". Pelcel postavil se tím veejn na stranu Dobrovského a zstal jeho straníkem i v dalších vdeckých kontroversách o cyrillomethodjství, o stáí a pomru eské bible k cyrillskému pekladu, o poátcích knihtisku v Cechách (ve ,,Kurzgefasste Geschichte" uvádí jako první tisk eskv Statuta Ernesti z r. 1476 IV. vyd. str. 526), ve sporu s Voldichem (Brandl, ŽD. 278) atd. Se živým zájmem Pelcel uvítal jmenovit ,, Geschichte der bohmischen Sprache" a plispl tuším, že otištna v ,,Abhandlungen:" ,,Ihre Geschichte ... psal Dobrovskému 1. dub. 1790 hábe ich mit Vergnúgen gelesen. Sie ist so eingerichtet, dasz sie den letzten Paragraph ausgenommen, in unsere Acta konnte aufgenommen werden. Als Vorrede kann sie immer auch beim Lexico stehen, so ohne dies noch lange nicht die Presse verlassen wird". A opt 15. kvt. 1790: ,,Ihre Abhandlung iiber die Bohmische Sprache kommt in unsere Acta, die unter der Presse fortschwitzen. Dieser Band wird dem Konig dediciert, wie er es bereits erlaubt hat". Nejrozhodnji Dobrovský psobil na Peklo vy názory a práce filologické. Klavn tomuto vlivu ml Pelcel dkovati, že jeho prací se vzpomíná také v djinách eského mluvnictví, jak na svém míst podrobnji bude ukázáno. Dvrné styky s Dobrovským nc-li navázaly mohl to uiniti již díve Voigt aspo rozehívaly pátelství Pelclovo s Fortunátcm Durychem. Vzájemné pozdravy obou v listech Dobrovského a Durychových, poínající již prvým známým hstem Durychovým z 23. kvt. 1778 a Dobrovského z 18. na 1778 a odtud stále se opakující, jsou toho dokladem. Z vlastní korrespondence mezi Pelclem a Durychem, máme o ní svdectví (srov. Patera, Korrespondence Jos. Dobrovského s Fort.

—

nm

—

—

nm

,,

—

—

vdn

—

—

a

Durychem

str.

354, 326 a

j.,

odkud také patrno,

že

Durych obstarával pro

;

27

Pelcla zprávy a opisy z vídeských pramen) není posud nic známo a není snad ani zachována. Jak si Durych vážil Pelcla a jeho snah osvétných, napovídá již prvá zmínka v list Dobrovskému z 23. kvt. 1778, reagujícím na Dobrovského zprávu o nevoli, již vzbudil spiskem o evangehu et diu disputate, Terensv. Marka: ,,tu et Pelzel noster volutate industria aemulantes, tianum Philolachen quo módo id íieri possit, ut nos ,

barbaries pestilenti quodam siderc non adflet." A jakým tónem korrcspondence asi vedena, smíme souditi z odpovdi Durj^chovy na Pelclv pozdrav v list Dobrovského z 9. na 1785: ,,Tu mco nomine cl. Pelzehum optimc valere jube, eique refer, gratissimum mihi íuisse illud salutationis genus, quo me vult sui patriaeque meminisse hac enim illius voluntate in spem erigor, ut ille quoque mei nunquam obliviscatur, qui et Pelzelii optimi,

morum

Pelzelidum jugiter

v list Dobrovskému

et lectissimae Pclzeliae et desideratissi-

memor sum"

z 26.

na

pátele, jmenuje Pelcla hned za

A

(Patera,

Korr.

DD.

14.).

Ješt

1797 Durych, vypoítávaje své nejlepší

Dobrovským

(Patera

v

cit. sp. str.

jak Pelcel zajímal se o pítele Durycha a jeho práce,

363).

svdí etné

zmínky Dobrovského v

listech Durychovi (viz na p. list z 16. dub. 1792 DD. 226 n., 230), dále Pelclova (vedle Dobrovského a Dobnera) úast pi zvolení Durycha za pespolního lena Soukromé Spolenosti eské (11. ún. 1786)^) a zejména krásný posudek Pelclúv o Durych ov ,,Bibliotheca Slavica". Když totiž 25. pros. 1796 eské gubernium ;

Patera Korr.

podle dvorského dekretu z 10. pros. 1796 vyžádalo si od Spolenosti Uené dobrozdání o spise Durychov, byl to jmenovit Pelcel, jenž vele doporouel dílo Durychovo jako zjev ,, docela nový a vysoce zajímavý pro

národ na svt, jakýmž jest národ slovanský. Kdyby k místu, samojediný národ slovanský mohl by se chlubiti takovým dílem, a c. k. státm prosplo by k vné sláv, že v nich poprvé vyšlo na svtlo". Spolenost ve smyslu vota Pelclova doporuila spis Durychv, jemuž na to zvýšena pense o 200 zl. (Kalousek, Dje

jeden z nejvtších to dílo pišlo

KCSN

89

n.).

Prostednictvím Durychovvm, \'oigto\ým a Dobrovského Pelcel asi záhy se seznámil s Fr. Faustinem Procházkou, tolik se zajímajícím o kulturní minulost eskou. Z poátku tyto styky bývaly podle všeho hlavn následkem rzných názor o osvícenství spisy dosti chladné, jejich dosvdují upímnou vzájemnou vážnost. Procházkv ,,Commentarius" vzpomíná Pelcla mezi tmi, kdož pivodili rozkvt djepisu eského, naopak zase Pelcel ve tetím vydání ,,Kurzgefasste Geschichtc" s pochvalou se zmiuje o ,,Commentariu". Pozdji však spolené snahy vlastenecké a buditelské sblížily oba muže znan. Pelcel se zájmem sledoval Procházkovo vydávání starších spis eských, ochotn zapjil vydavateli, jenž pejal

—

—

^1

a (t.

list

Srov.

list

Dobrovského Durychovi ze

Durychv Dobrovskému

20).

z

9.

bezna

7.

a

íjna 1785 (Patera, Korr. DD. 15) zmínno i úasti Dobnerovy

1786, kde

,

28

pi volb

spis, ve zpsobu Procházka v pedmluv Dalimila vzpomíná za to vzácného Cechm jména" Pelclova ba posléze zasvtil Procházku spolu s Dobrovským a Krameriusem do svých plán o založení eské hromady.

vlastn i

starší

plán jeho a ídil se jeho vzorem

tendencích vydání,

vdn

Strunji dentech

i

svj rukopis Dalimila

mžeme

se

—

,,

zmíniti

o ostatních pátelích

Pelclových. Bylo jich mnoho, ježto

kterýžby, v

podobném zpsobu

svazcích" (Jireek,

Rukovt

—

,,

nebylo domácího uence,

pracuje, nebyl stál s

II, 95).

Ale

Dobrovského na vzájemné opatování knih, zpráv a

rika vedle Dobnera, Voigta,

a korrespon-

význam

Peklem v

literárních

jejich pro Pelcla histo-

tém mizí pramen

a omezuje se

k

hlavn

vdeckým

pracím

Monsem

a Cer-

a sbírkám.

Z moravských

uenc

buditel živ

ronim^), na Slovensku korrespondoval

s

si

dopisoval

s

Ribayem^).

Listy Pelclov}' zachovány jsou v moravském zemském archivu, odkud péi editele Dr V. Nováka poízeny opisy pro zemský archiv eský. Cerroni navštívil Pelcla v Praze r. 1789, jak zejmo z Pelclova listu Dobrovskému z 18. dubna 1789, dosvdujícího zárove, že Cerrcni opatoval mu listiny pro Václava IV. V list ze 17. list. 1795 Pelcel vybízel pítele k poslání njaké historické práce (do ,,Abhandlungen"), aby ho mohl navrhnouti za lena Král. Spolenosti Nauk, v níž tehdy neij

bylo lenil

z

Moravy.

S Ribayem Pelcel si dopisoval od r. 1789. Zachovány jsou dva listy Pelclovy: z 23. dub. 1789 a z 14. bez. 1793, jež v opisech laskav zapjil pítel prof. Jan Jakubec. V prvním Pelcel píše, že osobn Ribaye nezná, ale tím pochlebnjší zprávy má o od pítele Dobrovského, zvlášt o jeho znalosti slovanské literatury a horlivosti pro ni. Proto také obrátil se k Ribayovi o zprávy o nových spisech slovenských, když se rozhodl podávati do ,,Intelligenz-Blatt" referáty o nových knihách eských: ,,Da ich rair vergenommen hábe die Slawische Litteratur bei den Auslándern mehr, als sie bisher war, bekannt zu machen, so glaubte ich, dies kónnte wohl am besten durch ein Deutsches allgemein gelesenes Journal am besten geschehen. Ich hábe nun in der Jcnaer allgemeinen Litteratur bemerkt, dasz daselbst, im Intelligenz-Blatte, immer die auswártige Litteratur, als die Englische, Franzósische, Spanische und Italienische, beionders angefúhrt werde, ich dachte, dies kónnte wohl mít der Slawischen eben so gut vorgenommen werden. Ich machte also den Herausgebern den Vorschlag, und sie nahmen ihn gerne an, wenn ich ihnen nur die Artikel dazu liefern woUte. Ich machte also mít den Bóhmischen, in Bóhmen gedruckten Búchern den Anfang und lieferte sie. Ich holte die Jahre 1787 und 1788 nach. Es sind keine Recensionen, sondern es wird blos der Titel des Buches mit lateinischen Buohstaben geschrieben und deutsch beigesetzt, wras das Buch enthalte. Z. B. Prag bei v. Schonfeld, Wdiená Dcera, dramatická Hra w gednom Gednánj w cziesstinu uwedena od VVincencya Hafnera. 1787 8. 3 Bogcn (10 kr.). Lt ein Lustspiel, Die dankbare Tochter genannt, ins Bohmische iibersetzt. Auf diese Art werden nun die bóhmischen Bucher in der Jcnaer Litteratur Zeitung angezeigt und hiedurch dem Publico bekannt gemacht. Die Russen und Polen werden uns gewisz nachahmen und ihre slawischen Producte auf gleiche Art bekannt machen, zum Ruhme der Slawen' (list Pelclv Ribayovi z 23. dub. 1789). T.iké Ribay vysoce si vážil Pelcla. Dobrovskému 26. kvt. 1789 dkoval, že ho seznámil s Peklem, ,, jehož si vždy vážil" piln ítal jeho spisy, jmenovit ,, Novou eskou Kroniku", jíž se nemohl ani dokati (list Dobrovskému z 6. záí 1791), jež 2)

ma

nm

—

;

29

pátelských stycích Pelclovj/ch se Zlobickým svdí nkohk z let 178^^1800. Byly to styky vesms literární, ale proháté teplem upímné vážnosti k vlastenci a buditeU i ochotnému pomocníku. Tak 20. záí 1784 Pclcel podává obšírnou zprávu o svém plánu Starých knih eských", prosí o jeho mínní a zárove V3'dávati sbírku o pispní v odbytu, dkuje za významné píspvky k Václavovi IV., ptá se po úasti piarist na ,,Der Spiegel der Biedermanns-Chronik" 31. ce 1800 vj^Dráví mu o pokroku své „Nové eské Kronyky", o jejíž urychlenou censuru Zlobický ml zásluhu; 10. ce 1791 žádá si od nho oprav pro

O

hst v Museu

,,

;

nové vydání grammatiky eské atd. Jinak hlubších vliv v pracích Peklo vých není.

poátku pomr Pelclv k Raf. Ungarovi, asi následkem Ungarova konfhktu s Dobrovským stran vydání Balbínovy Bohemia Eocta", kdy Ungar podezíval Pekla spolu s Dobrovským a Šeršníkem z úasti na recensi v ,,Prager Intelligenzblatt" 1778 (srov. Dosti chladný byl od

,,

z 28. kvt. 1778; Patera 1. c. 3.). O Ungarovi potom Pekel nkohkrát v listech Dobrovskému. Tak 18. dub. Ungar ist immer der alte Ungar. Dasz er Canonicus zu Alt1789 píše: Ungar beíindet Bunzlau sei, wisscn Sie schon". A opt 24. na 1789: Ist schon 2 Zentner 20 sich wohl. Er wird immer stárker und dickcr. Pfund schwer". Hlubších sympatií nevyciujeme ani z tchto zmínek, list

Durychv Dobrovskému

zmiuje

se

,,

,,

ba ze zprávy o Ungarovi zednái (viz str. 24) hlásí se spíše nechut. V pracích stopy, leda že v druhém Peklo vých po njakém vlivu Ungarov není histor. rukopis, ježto seznam vynechal Geschichte" ,,Kurzgefasste vydání Docta" chtl takový Bohemia Balbínovy Ungar v tetím díle své edice seznam podati.

tém

,,

Z porzných zmínek

ve spisech Pelclových víme, že užil rukopis-

Kar. Jos. z Bienenberka, Petra Wokouna, Tom. Ant. Putzlachera, Leop. Jana Šeršníka, Jana Heidela (viz seznam rukop. spis historických ve ,,Kurzgefasste Geschichte" 1774), Alexia Habricha (viz úvod ke Karlovi IV.), preláta Steinbacha veliké" (podle úvodu k Václavu IV. poskytl mu vše potebné ze své sbírky), kanovníka Warlicha z Bubna (podle úvodu k Václavu IV. dovolil mu užíti 13 vehkých svazk Knih erekních a jiných poklad metropolitní knihovny a archivu a vymohl spolu s dkanem Janem N. Johnem podporu kapitoly na vydávání ,,Scriptores") a j.

nj^ch sbírek

,,

Vedle historik domácích psobila na Pekla djepisce mocn také historiografie cizí. Vedl k ní nejen vzor Dobnerv a Voigtv, ale i smr vzdlání Peklova a celá povaha souasného osvícenství i vdy v Cechách, jež

v jáde svém byly vždy a všude

internacionální.

mu velice líbila a jejiž pokraování si žádal ješt 18. pros. 1806; s nadšením uvítal jeho žádost za referáty o slovenských knihách (v list Dobrovskému z 26. kvt. 1789). se

30

Humanismus, i

poesii,

ovládající stále ješt školy, stední

obrátil zetel Pelcla historika, jenž již

v

i

vysoké, literaturu

PGN

projevil znalost

djepiscm. Liviem a Heroobhajoval Hájka. Ješt v biografii Karla IV.

a zálibu pro antické básníky, ke starým

de tem Pelcel již v PGN Plut arch jest Peklo vi nedostižným vzorem biograf a (Vorbericht IV.) a v obran téhož díla Pelcel proti vjHce, že obšírn vylíil vjezd Karlv do Brescie, hájí se výslovn píkladem djepisc starých (Apologie des Kaisers Karl IV.,

str.

3.).

Z novjších historik Pelcel již v PGN interessoval se o djepisce francouzské a jist znal Montesquieua, o njž tolik se zajímal jeho pítel Voigt, i Voltaira, kterého nadšen vynášel již v PGN. Smysl pro kulturní djiny souvisí u Pelcla jist také s tmito historiky. Z historik anghckých Pelcel si vážil zvlášt Robertsona, nedostižného ideálu historika ,,

ve vlastním smyslu slova" (Vorbericht ke Karlovi IV.). Nejetnji však zastoupeni jsou u Pelcla historikové

nmetí, už

djin eských a slovanských, podávala eskému djepisci hojn pouení vcného. Proto Pelcel již v PGN obracel k nim a ovšem i k djepiscm uherským, polským a chorvatským proto, že jejich díla, dotýkající se tak blízko

(Janu Severinovi, Baltas. Ad. Kercselichovi, Bélovi, Jos. Alex. knížeti Jablonowskému a pozornost svých krajan, a to pímo (na p. Krammera, j .)

I,

108)

i

nepímo hojnými

na p. o Gerkovi, Euseb. Verinovi, pál si struné knihy

referáty,

Fr. Ferd. Schrotterovi, Hansenovi, podle jehož vzoru

o djinách

A

eských

(viz str.

týž zájem pro

16)

a

nmeckou

Pelclovy spisy historické.

Již

j.

historiografii

v první

seoFil. Wilh. Gerkeho a Jana

kritické

prozrazují také všecky

rozprav o Samovi opírá

Thunmanna,

,,z\vei

Mánner, welche

und mit so vielem Fleisze aufkliiren und bearbeiten" (Abhandl. 1775, 242). V „Abhandlungen" (IV, 18) vzpomíná cizích, t. nmeckých uenc, kteí pispli k objasnní našich vlasteneckých djin": Jana Davida Koelera, Joh. Gottloba Bohma, Heinr. Ernsta Kranze, Joh. Herm. Schminka, Joh. Aug. Reknagela, Joh. Christ. Colera, Erasma Frolicha, Christ. Thomasia, Joh. Georga Hahna a j., a vážnost k nim napovídá omluvou, že proti nim polcmisuje: jde mu prý vždy jen o prospch djepisu, aby historické omyly, podporované vhlasem uených muž, die slawische Geschichte so glcklich

vdn

j

,,

.

dále se nešíily.

Jinde Pelcel se zvláštní úctou vzpomíná

von Ludwiga,

,,welcher

und ntzhchen Werke wegen berhmt ist und alle Hochschátzung verdient" (Abhandl. 1785, II, 86 ješt v monografii o Václavu IV. jmenuje ho ,,ein neuerer Schriftsteller von groszem Ansehen"), barona z Herzbergu, jehož váží si zejména jako znalec peetí (t. 93), Hcnr. Joechera (t. 86), Seelándera (t. 86, jako znalce numismatiky), Carpzowa (t. 88), Joh. Dan. von Olenschlagera, jehož pes jeho stranictví seincr gclchrten

;

proti Karlovi

IV. nazývá ,,der grndlichste Historiker dieses Jahrhun-

;

31

dcrts" (v monografii o Karlu IV.

Schmida

(v

str.

monografii o Václavu IV.

495 a také ve Vorberichtu k 425 jmenuje ho

II,

licher Geschichtsscbreiber der Deutschen"),

ní),

,,ein vortreff-

Schrockha, jehož

biografické

a zvlášt Fr. Dom. Háberjmenuje ,,der gelehrte Geschichtsschreiber Deutschlands" a ve Vorberichtu Karla IV.: ,,der griindlichste Geschichtschreiber dieses Jahrhunderts, dessen Werke ich an mehr als an einem Orte mir zu Nutze gemacht hábe". Ješt v monografii o Václavu

umní

vynáší (ve Vorberichtu Karla

lina, jehož

asto

IV.

kého"

se

v Abhandlungen

IV.),

(IV, 23)

ho dovolává jako

,,

ueného

a

dkladného

historika

nmec-

302).

(I.,

Pekel pirozen znali Schlozera. V PGN (I, 134) ví, že gottinská universita dlá si zvláštní nárok na povznesení djepisu (,,welche auf die Cultur der Geschichte einen vorziiglichen Anspruch machet") jinde vzpomíná, že uený" Schlozer udal již z ásti ve svých djinách Slovan píiny úpadku slovanského jazyka v Cechách od XVII. stol. (I, 363 n.) ;

,,

ve

Geschichte"

,,Kurzgefasste

(1774)

Weltgeschichtc" ve stati o Slovanech

cituje

vbec

Schlozerovu

(pozdjší vydání,

,,Allgemeine

aspo

tvrté,

Schlozera vypouštjí!) v lánku o Samovi cituje Nestora asi z jeho vydání nebo zmínky. Ale nadšené chvály, jakou Schlozera zasypal na p. Voigt, u Pelcla není, ba v PGN ironisoval jeho nedslednost, obojakost v názorech o praotci echovi. ;

Kurzgefasste Geschichte der Bohmen von den áltesten bis auf die itzigen Zeiten a Pamti.

IV.

Jak významné byly vlivy domácí jepisce,

ukazuje

již

i

cizí historiografie

na Pelcla

d-

jeho prvé vlastní historické dílo Kurzgefasste Geschichte

auf die itzigen Zcitcn. Aus den besten GeKroniken und glaubwrdigen Handschriften schichtschreibern, zusammen getragen (v Praze 1774; tiskem státní knihtiskárny u sv, Khmenta). Silný svazek (o 662 str.) vedle vnování mladému hrabti Bedichu Nosticovi datovaného v Mšicích 13. íj. 1774 a obšírného (10 str.), zajímavého Vorberichtu" obsahoval vlastní text, vypravující v oddlení prvém djiny eské od nejstarších dob až do smrti krále Ludvíka, v oddlení druhém od Ferdinanda I. až po rok 1774 (str. 11 625; z obou oddlení udlány pozdji dva svazky). Pro ty, kdož by se snad chtli s eskými djinami podrobnji seznámiti, jak Pekel výslovn píše ve „Vorberichtu" (str. 7), pipojil na konci chronologický seznam spisovatel der

Bohmen von den

áltesten bis

alten

,,

—

zasloužilých

njak

o

—

eské djiny, pokud je mohl shledati (str. 626 645), s udáním knihoven, v nichž se chovají

a seznam historických rukopis (str.

646—662).!)

1)

se

jež tu

—

—

rukopisy týkající píše Pelcel ve Vorberichtu str. 7 onde pohbeny jsou ješt jako mrtvé poklady v prachu kniho-

,,Chci také pipojiti

eských djin,

32

,

.Rozšíení známosti vlasteneckých djin

bericht" — v našich krajinách toto dílko; dosáhnu-li ho,

konený

bude úmysl

mj

—

koní Pclclv

jejž

jsem

splnn"

(str.

si

,,Vor-

vytkl vydávaje

10).

Tato nadje

toho Pelcel mohl jen páti. Jak kniha Pelclova byla souvítána, ukázal její pekvapující úspch. Našla hojn pochval,

splnila se, jak

asníkm

jest

cíl,

si

vdn

konstatuje v pedmluv vydání druhého, a což bylo ješt výmluvnjší svdectví, získala si množství tená, takže náklad záhy rozebrán a Pelcel pikroil tudíž k vydání druhému, jež dáno do tisku již na jae 1779 a vyšlo téhož roku s titulem i ve formáte vydání prvního. Ve Vorberichtu (o 4 stranách, datovaném v Praze 10. kvt. 1779) Pelcel referuje sám, v nové vydání, oznaené v titulu jako ,,zweite vermehrte, verbesserte und fortgesetzte Auflage", liší se od prvního: znova pehlédl svou knihu a na mnohých místech ji opravil i rozšíil z nkterých starých rukopis, jichž se mu zatím dostalo, jakož i z tištných dl vyšlých od r. 1774. Zejména prý podle souasných pramen pepracoval djiny husitské války a událostí za Ferdinanda I. od r. 1547 a pokraoval ve vypravování až do r. 1779. Vším tím vzrostl objem knihy o nkolik arch (731 stran textu). Zmnám podroben i dodatek. Seznam rukopis vynechán, ježto R. Ungar slíbil (v pedmluv Balbínovy ,, Bohemia Docta" str. 20), že ve tetím díle své edice podá abecední seznam rukopis známých,

jak Pelcel

em

pesným oznaením

knihoven, v nichž se chovají. Za to seznam eských tisk rozmnožen o nkolik set (str. 732—782). Posléze nov pidány ,,vdk diplomatikm" dv listiny, týkající se Žižky, jehož jméno Pelcel vykládá tu etymologicky (pah, žhá, ein Brenner) podle Dobrovského, jenž pry- etymologii svou vyloží v ,,Bohmische Litteratur" byla to s

historických

;

hstina z

r.

a druliá z

Po (v

mínní

1384, podle 1.

1408

dalších

— 13

tech

Praze a ve Vídni)

s

Pelclova týkající se snad otce našeho Žižky,

samém. potebí tetího vydání, jež 1782 vyšlo Balzerovou podobiznou Pelcla a s novou pedmluvou, o Žižkovi

letech bylo již

za niž vloženo pojednání Jos.

Namens Tschech

{Cžcch),

Dobrovského

Tschcchen

(ve

IV.

Ueber den Ursprung des

vyd.

str.

VII

— XXIV).

Text celkem opraven, rozmnožen, jmenovit kulturními obrazy o pomrech eských, mravech, náboženství, literatue a váleném umní, jež od smrti Václava III. vkládány po vylíení politických, a doveden až po smrt Marie Teresie (srov. také Dobrovského,, Litter. Magazín" II, 87.).

píbh

ven, dostane-li se

dovoleni se

mn dovolení,

mu patrn

dostalo,

abych

si

vypsal jejich tituly nebo obsah." Takového z knihoven Fúrstenberské,

nebo uvádí rukopisy

Nostické, Valdšteinské (biskupa v Litomicích), ernínské, Paulinské akademické v Lipsku (podle Joach. Fellera), Metropolitní pražské, Klementinské, Kar. Jos.

Bicncnberka, Petra Wokouna, Tom. Ant. Putzlachera, Gel. Dobnera (nejdelší seznam), Frant. Pubiky, Leop. Jana Šeršníka, Jana Heidela a ovšem také z vlastni z

knihovny Pclclovy. Pelcel vzhledem k tmto dodatkm ml již pedchdce. Voigt (v Acta Lit. I, 441) ukazuje, že ml je již spis Bern. Erbera S. I. ,,Notitia Illustris Regni Bohemiae"; ale Pelcel vyniká prý bohatostí, i jeho seznam dal by se roz-

a

množiti.

;

33

Vydání tvrté a poslední vyšlo až 16 let po smrti Pelclov s pozmnázvem ,,Geschichte der Bóhmen von den áltesten bis aiif die neuesten

nným Zcitcfi

nadpis Pelclv:

(starší

„Kurzgefasste Geschichte"

atd.

jest

až

Aus den besten einheimischen und auswártigen Geschichtsclireibern, Kroniken und gleichzeitigen Handschriften zusammen getragen. Vierte fortgesetzte Auflage" (2. Te, Prag, im Verlage des k. k. pivil. Zeitungs- und Intelligenz-Comptoir, 1817; I. díl str. XXV a 526; 1004, s podobiznou Kosmovou a rejstíkem vcí i jmen). II. díl str. 531 Vydání toto, jak zejmo z pedmluvy, datované v kvt. 1817, obstaral Jan Ferd. rytí ze Schoníeldu ,,na obecnou žádost mnoha pátel vlasteneckého djepisu, kteí knihu Pelclovu pes etné novjší spisy v druhém

titule).

—

historické,

od

r.

1782 vyšlé, prohlásili za nejúplnjší a nejvhodnjší".

Péí

Schonfeldovou spis Pelclv rozšíen o dobu Josefa II. a Leopolda II. a o dodatek, obsahující chronologický pehled pamtihodných událostí pírodních a pod. [Chronologische Ubersicht allcr merkwurdigcn Kriege, Seuchcn, Theuerungen

tmd Naturbegebenheiten von den

áltesten Zeiten der

auf den gegenwdrtigen Augenblick). Vydavatel zamýšlel prvotn, maje etné cenné listiny, dáti tu onde dodatky nebo

bóhmischen Geschichte an,

bis

inech a osudech našich vznešených rod prý se rozhodl vydati vše ve zvláštním svazku dodatk, kam chtl vložiti také chronologický seznam spisovatel, již Pelclem pidaný, jehož úplné pepracování vzalo na se nkolik znalc. poznámky, jmenovit o šlechtických"

;

,,

stáí,

ale posléze

Ale pokud vím, dodatky takové nevyšly. A tak tvrté vydání v podstat jest jen vrný, ba doslovný petisk tetího vydání Pelclova z r. 1782 i s úvodní rozpravou Dobrovského ,,t)ber den Ursprung des Namens Cžech", rozmnožený zpsobem výše zmínným.^) A k výsledkm stejn zajímavým pivádí podrobnjší srovnání vydání tvrtého, respektive tetího s druhým a s prvním. Již prvým pohledem pesvdujeme se, že celá forma, rozdlení, uspoádání, formát zstaly všude stejné, leda že ve vydání IV. ob oddlení tvoí samostatné svazky. V jednotlivostech jest pomr tento: stati o Bojích, o Markomanech a Marbudovi zstaly nezmnny sta o Slovanech vbec jest v I. vydání strunjší a celkem bez fantastického etymologisování sta Cechové jest v I. vydání místy strunjší a stízlivjší (pohraniní Nmci neodvozováni od zbytk Markoman; také o echovi šíe a skepticky se vyslovuje) beze zmny jest dále vypravování o Samovi, jen zpráva o prvním snmu chybí v I. vyd. sta o Libuši a Pemyslovi ;

;

;

1) Jak mechanicky petiskováno, zejmo všude. Tak na str. 248 beze zmny zstalo místo, kde Pelcel cituje svj Život Karla IV., ,,welche ich im vorigen Jahre (1781) durch den Druck bekannt gemacht hábe"; na str. 613 teme stejnv anachronismus: ,,Der Grundstein (Nosticova divadla) wurde im Jahre 1780 am 7. Juni gelegt und soli auf Ostern des 1783 Jahrs fertig werden; na str. 814 beze zmny zstala zpráva o Rožmberské knihovn ve Stokholmu, ,,darin soUen sich sehr alte und kostbare Handschriften befinden", od cesty Dobrovského do Švéd byly o tom již pesné zprávy; ba na str. 826 teme docela: „in diesem 1782 Jahre" atd.

a

3

34

—

podobn o Kesomyslovi, Neklanoví, Hostivítovi v IV. vyd. na víc jest posl eských ke Karlovi, s^tiu cis. Karla Vel.; sta o Boivojovi opt stejná (v I. vyd. na víc zmínka o osudu Polaban). Stati další souhlasí tém do slova; místy jen nová stilisace, rozšíení vlivem nových pramen. Vtší zmny jsou: pi Boleslavovi II. pidáno ve III. a IV. vyd. vypravování o zízení biskupství v Praze; stati o Jaromírovi a Oldichovi ve III. a IV. vyd. pozmnny; sta o Karlovi IV. pepracována zcela a znan rozšíena (I: str. 186 204; IV: jest stejná,

235

— 274)

e

—

;

pidán

i

závrený

obraz kulturních

pomr

;

totéž ve stati

204—228; IV. vyd. str. 274—320); o husitské válce (v I. V3^d. str. 228—296; v IV. str. 321—413) o Zikmundovi (ve IV. vyd. dvakrát delší); o Ladislavovi (rozšíeno o Ya) siln rozšíena sta o Jiím z Podbrad (I. str. 323—337; IV. 446—479); jen málo rozšíen Vladislav II., více Ludvík; siln rozšíena a pepracována sta o Ferdinandovi I. (I. str. 377—394; IV. 531—618), Maxmiliánovi (I. 3 str. IV. 9. str., hlavn o kulturní zprávy!), o Rudolfovi (I. str. 32, IV. 51), o Matyáši (I. 18; IV. 23), o Ferdinandovi II. (I. 68; IV. 88), o Ferdinandovi III. (I. str. 21 IV. 37), o Leopoldovi (I. 11 str.; IV. 14 str.), o Josefovi (I. 2 strany; IV. 2 strany), Karlovi VI. (I. 11 stran; IV. 13 stran), Marii Teresii (I. 62 do r. 1774; IV. 98 ovšem do •} M. T.). Celkový pomr jednotlivých vydání KG podává se odtud evidentn: každé vydání pozdjší pináší etné opravy, doplky, rozšíení textu, jednotlivé stati jsou více nebo mén pepracovány; ale v podstat zstal pece základem všech vydání text vydání prvního. V nmecké KG Pelcel nedostal se k novému, definitivnímu pepracování svého djepisu, leda nejstarší doby (do r. 1062), již kolem r. 1789 nov zpracoval pro pednášky, když jednalo se o to, aby dostal stolici eských djin na pražské universit (Abhandl. 1802, str. 62 si.); ale pepracování to zstalo v rukopise. Definitivní pepracování v širším rozsahu pineslo teprve vydání eské, ,,Nová eská Kronika," jak podrobnji ukáži pi rozboru o Václavovi IV.

(I.

vyd.

str.

;

í

;

—

jejím.

V dob

8 letech

KG

dokala

se tudíž trojího

nedosáhl takového úspchu.

vydání!

Žádný

Dobrovského epochální

spis

v

této

Gcschichíe der

hóhm. Sprachc unci Liiteratiir, jediné dílo toho druhu, muselo celé tvrtekati na vydání druhé. Bezdky se tážeme, co bylo píinou takového úspcliu? století

Jedna z píin byla jist obecná touha a poteba struného pehledu djin eských, pochopitelná v dob, kdy eské djiny vzbudily tolik zájmu mezi šlechtou i intelligencí v Cechách, probouzející se kulturn, národn i poHticky. Touhu tu vyslovily již PGN (viz str. 1) a v jiné, dtkhvjší form hrab Frant. Jos. Kinský (viz str. 1). Ozývá se také z obšírného, zajímavého ,,Vorberichtu" k I. vydání KG, kde Pelcel sám vykládá o motivech své práce: ,,Mál() národ píše

—

35

tu

— mže

se

vykázati takovým

potem kroniká

a djepisc, jako Ce-

chové.^ Ale snad není druhého vzdlaného (gesittet) národa, jenž v

pr-

mru

vzato tak málo by dbal známosti vlasteneckých djin, jako Cechové. Píina této nedbalosti tkví po vtšin ve form, zpsobu a jazyku našich

djepis. Ten, kdo si peje djiny svých pedk ísti jen proto, aby se pouil o státním zízení a jeho promnách, o obyvatelích, mravech a inech národa, k nmuž náleží, sotva se odhodlá probrati se všemi velikými svazky našeho'Kosmy, Hájka, Balbína, Pšiny, Paprockého atd., aby si z nich uinil souvislý obraz. A práv tak sotva lze oekávati, že by naše mládež z tchto knih, jejímu vku zhola nepimených, erpala dostatené pouení o' vlasteneckých djinách a kdo by se sml posléze nadíti od našich módních mudráku (Klghngen), kteí shánjí se jen po mlkých a zdánlivých vdomostech, aby o každém pedmte mohli zpsobn žvatlati, anebo docela od krásného pohlaví, že by etli latinské, eské nebo aspo v zastaralé psané folianty a kvartanty ve svj^ch prázdných hodinách nebo u toaletního stolku, aby pak pi svých schzkách si vypravovali, kterého roku a dne poktn byl Boivoj a zavraždn sv. Václav; zda Drahomíra pohlcena byla zemí i zemela smrtí pirozenou; zda Cechové pocházejí od echa i od asijských Zich, a zda echv domnlý bratr Lech jest výmysl i ne? Nedostatek tedy struného djepisu Cech, jenž bj^ neb3'l ani píliš obšírný, ale také ne píliš suchopárný, jenž by byl psán chronologicky a eí dnes oblíbenou a v nmž vynechány by byly nechutné bajky a obsaženy jen pravdivé píbhy, jest píinou, že tak málokteí mezi námi znají djiny své vlasti; že vtšina o Václavu IV. nezná nic jiného vypravovati, než že pezdíváno mu Lenivý, že kat byl mu kmotrem a sv. Jan za nho byl umuen; že Karel IV. znám jest jen podle Karlova a Karolina; Drahomíra podle díry na Hradanech a Vyšehrad ze sloupu, jejž prv tam donesl dobrácký ert; ba že i mužové, od nichž bylo by se nadíti trochu více setlosti, nezídka dopouštjí se chyb, ." za nž by se jinde stydl každý školák ;

nmin

.

I Pelclovi

vychovatelském

djin a

sice jen

.

nedostatek takové knihy psobil nemalé rozpaky v jeho že jal se psáti výtah z esk3'ch

úad u Nostic a piml ho,

pro své hrabcí žáky. Ale když

jej

ukázal

svým pátelm,

(nkteré zprávy, jmenovit Abhandlungen 1802 str. 55, jmenují pímo Borna!), aby jej vydal tiskem na veejnost, ukazujíce na prospch takového vydání: Hlavn následkem nedostatku takové knihy zanedbáván prý náš djepis úpln na školách, a také vychovatelé šlechtických syn nedbají známosti domácílio djepisu,^) užívajíce pro své chovance pouze denn picházejí nkteré z nesetných Abrégés de THistoire, jakéž pobízeh

tito

tém

z z

Ukazovali také, jak malá jest nadje, že by nkdo našich dnešních djepisc vydal podobný výtah, ježto p. Pubika

Francie a Anglie.

1) Z místa tohoto zejmo, že na Pelcla psobil tu také spis hrab. Kinského ..Erinnerung eincs Bóhmen" atd.

3*

36

výborného díla" ješt dlouho nedokoní, jež nadto pro svou rozetné sporné otázky, djezpytci jinak velmi vítané, k tomuto úelu se nehodí; pilný Dobner však užije asi zbývajících dníi svého života k dokonení svého ueného kommentáe a posléze uený Voigt, jediný muž v Cechách, jenž by nám mohl dáti dokonalé dílo toho zpsobu, zahrnut je píliš rznými pracemi, jež podnikl ke cti vlasti a k rozšíení eské numismatiky i literárního djepisu, aby mohl na se vzíti dílo takové. Z dvod tch Pelcel se rozhodl dáti svou práci do tisku Spis Pelclv vyhovl této obecné touze a poteb pedevším svým rozsahem. Pidržev se prostední cesty mezi módními kompendii a obšírnými djepisy, jak piznává ve ,,Vorberichtu", podal v nevelkém svazku pehled ceKxli djin eských od dob nejstarších až po nejnovjší. Ale nejen rozsahem, také formou, jazykem, obsahem a celým duchem svého díla Pelcel dovedl vyhovti vkusu své doby a svého tenástva. V duchu doby, jež s nechutí odvracela se od mrtvé latiny jako pežitku temného stedovku, symbolu zpátenictví, a dávala pednost živé nmin, s níž zárove spojováno vše pokrokové, moderní,^) Pelcel vydal své dílo nmecky. A stejn snažil se hovti vkusu i svým' slohem, moderním, populárním, plynným, živým, ozdobným, prozrazujícím, jako sám jazyk, nkdejšího ,,schongeista", horlivého tenáe nové literatury nmecké. Po té stránce Pelcel nebyl ovšem prost nkterých rozpak, jak se piznává ve ,,Vorberichtu" ,, Jako rodilý Cech nauil jsem se nmecky teprve v dosplém vku" (in meinem erwachsenen Alter).^) Pes to odvážil Oekává tudíž, že se, vzhledem k úelu své knihy, vydati ji nmecky. svého

sáhlost a pro

.

.

.

:

slušnjší

(billigere)

tenái nebudou

jeho

nmin

vytýkati slavism a

e-

chism, jako nevytýkají podobných vcí Thunmannovi, Ferberovi, roŠvédm, kteí píší nmecky. Zárove Pelcel omlouvá a hájí tu

dilým i

užívání obecné

jiných svých zvláštností, orthografických a lexikálních:

orthografie historik, psaní ja fm. ia; ,,die seltsame

Mhe,

die

Lange

eines

j zu bestimmen, uberlasse ich denen, welche sich von*Amtswegen berechtiget zu sein glauben, sich mit solchen Kleinigkeiten aufzuhalten" dodává ironicky na str. 9), Gránze (m. Grenze, ježto pokládá

geschwánzten

pvodem

aby prý byl srozumitelný krazwei m. Gottschedova zween, zwo, jež zní nám dtinsky a cize, Stiege m. míšeského Treppe (jež u nás znaí jistý druh žebíku, po nmž sedlák leze na pdu). Pelclov Cech: pi eských jménech místJindy hlásí se i v podržel pravopis eský (proto pidává i návod ke tení) osobních a ních jednak proto, že nmina nemá dosti písmen pro všecky hlásky eské, tu ukazuje na výstražný a hlavn aby se vyvaroval zmatku a nevkusu

slovo

janm,

za slovanské, Granice)

;

užívá slov v Cechách bžných:

nmin

—

1)

nmina

Srov.

mj

spisek o Voigtovi

str.

32 n.

;

také Pelcel ve

KG

píipominá, že

stala se ,,eine heutzutage belicbte Sprache".

») Kraus konstatoval, že nmina Pelclova v než na p. Bornova (Praž. asopisy str. 50).

PGN

jest

mnohem

chatrnjší

37

píklad Eneáše

Sylvia.

Vše to Pekel prý pipomíná, ,,um unsern

littera-

Kern betrachten, ohne Misvergníigen ihnen zuhoren werde, wenn sie

rischen Stutzern, die allezeit nur die Schale, nie den

anzuzeigen, dasz ich

um

dieWette beeifem werden, iiber einen ihnen vielleicht auffallenden ihre grammatikalische Kenntnisse auszukramen" Komu platí všechny tyto ironické šlehy (viz také výše str. 35), jest tuším zejmo. Jsou to tytéž kruhy, blízké Seibtovi, proti nimž opely se již PGN (viz sich

Sprachfehlcr

CCH Voigt

1910 (viz

str.

.

306

mj

n.)

a

s

nimiž v té

dob

polemisoval také pítel Pelclv

spis o Voigtovi, str. 49 n.).

V duchu doby, jež horovala pro Montesquieu a aVoltaira (srov. tužby Voigtovy po pragmat. djepise eském ve spise ,,Ueber d. Geist d. bohm. Gesetze"!), Pekel snažil se vypravovati pragmaticky, aspo pragmatitji, než'inily posavadní kroniky; proto také, jak píše již ve Vorberichtu, vypustil všecky sporné otázky, jejichž kritické vyšetení a rozhodnutí patí do djezpytu. By pragmatismus Pelclv byl hodn mlký, primitivní, populární, bez vyššího pojetí ideového, bez úvah o událostech a jejich píinách, po vtšin i bez charakteristik, byl pece nejen proti Dobnerovu kommentái, ale i proti Pubiko\Ti kronikáskému systému pokrokem, jejž s pochvalou uvítal již Voigt (ve spise ,,Ueber den Geist d. bohm. Gesetzte" str. 13.).

Stejn vyhovovalo vkusu tenástva Peklovo povšechné pojetí djin eských. V popedí jsou sice i u Pekla djiny král, jak ukazují již nadpisy jednotlivých kapitol, v nž Pekel dost primitivn dlí djiny eské. Ale v tomto rámci Pekel snaží se podati pece jen spíše djiny národa než životopisy panovník, jak výslovn slibuje ve Vorberichtu", dodávaje, že v obdobích, kdy Cechové liráli dležitou úlohu, na p. za války husitské, za" císae Rudolfa II., Matyáše, Ferdinanda I. a II., bude obšírnjší, naopak když v Cechách byl pokoj, když národ za císae Leopolda, míru, bude opt strunjší. Ze slov Josefa, Karla II. tém dímal v tchto vysvítá zárove, že Pekel i djiny národa pojímá hlavn se stanoviska politického. Ve Vorberichtu" slibuje sice, že tu onde dotkne se také stavu vzdlanosti (der Gelehrsamkeit) v Cechách, ale slibu dostává v prvním vydání jen nejskrovnjší mrou. Ani pi Husovi a husitství není podrobnjších zpráv na p. o literatue; jediné v úvod k Rudolfovi II. vzpomíná také* jeho významu kulturního a na konci knihy uvádí aspo jména ,,meiner Landskute und Landesgenossen, welche sich itzt durch grundlich gelehrte Schriften auszeichnen und der bohmischen Nation Ehre machen". Pekel napovídá i píinu, pro o vcech kulturních nepíše. Tak na str. 537 zmíniv se o snaze jesuit podrobiti si universitu Pražskou, Pekel poznamenal, že obšírnjší vypravování o tom patí do literární historie eské, kterou nám snad brzo jistý uený vlastenec podá". A opt na str. 624: ,,Jaké promny zrušením jesuit nastaly ve školách a na Pražské universit, patí do literární historie (Litterargeschichte), na níž dovedný muž již pracuje". ,,

ln

,,

,,

38

Když nadje

zejm

Pelclova v brzké vydání literární historie od Voigta,

snad také z píin jiných (pání pátel zejména v tetím, vnoval více pée nových vydáních, atd.), i zjevm kulturním, jak o tom svdí vedle drobnjších poznámek po rznu roztroušených zejména kulturn historické nástiny mrav, náboženství, vzdlanosti, hteratury, vložené, ovšem trochu mechanicky, po vymení jehož

mínil, se nesplnila, a

Pelcel v

Pemyslovc

—

169; zmiuje se také o vývoji jazyka epodle Dobrovského Pelcel tu píše, že písmo latinské

(IV. vyd. str. 167

ského, o písmu

(asi

u nás v obyej dávno ped Boivojem a nebylo tudíž potebí pijío školách (opt podle Dobrovského Pelcel píše, že vyšší školy zízeny u nás až v XIII. stol. pi kapitole; šlechta a ostatní národ vešlo

mati

cyrillici),

vdám a umním), o literatue, zvlášt po Janovi Lucemburském (t. str. 233 si.), pi Karlovi IV., Ferdinandovi I. (tu i zmínka o divadelních pedstaveních) a j. Jen o spisovatelích XVIII. stol., zejména souasných, nechce psáti, ježto jsou obecn poznamenává známi. ,,Die Nachwelt mag ihren Werth bestimmen so wie auch diejenigen, welche sich in unseren Zeiten dem významn Fortgange der Wissenschaíten, Auíklárung und Gelehrsamkeit widersetzt haben, namentlich bekannt machen" (vyd. IV., str. 842). Pochvaly souasník nejlépe ukazují, jak tato Pelclova snaha, vylíiti spíše djiny národa než panovník, pišla vhod, vyhovujíc nálad doby: ,,Magnis laudibus cumulatur opus istud in Novis litterariis Erlangensibus 1775 atque vel ob id solum exempli instar aliis historiarum oddávali se více válenictví než

historické),

—

—

quod Auctor non tam gesta Principm, Populi gesta Bohemorum describenda sibi sumpsit" quam (Voigt v Acta Lit. I, 441). Voigt rovnž s pochvalou pipomíná, že Pelcel

Scriptoribus proponitur,

vypravuje tak, ,,ut magis, quid Bohemorum natio iis (ducibus ac regibus) regnantibus egerit, quam quid Principes memoratu dignum gesserint, respiciat"

(Acta Lit.

I,

str.

441).

v jistém, obmezeném smyslu oprávnna, ve smyslu totiž Pelclova pojetí národa. Však tím picházíme k nové význané stránce a spolu k nové píin obliby jeho díla. své Spisuje Djiny" Pelcel byl vychovatelem mladých hrabat

Chvála ta

jest jen

,,

Nostic. Pro své chovance dílo prvotn koncipoval, jednomu z nich, hr. Bedichovi Nosticovi, je pipsal.^) Vše to vtisklo .Djinám" význaný ráz a tendence: jsou prodchnuty duchem feudálním a ureny zejména aristokracii eské. S toho hlediska Pekel pojímá také národ. V pojmu tom pedevším, lid hraje úlohu praskrovnou. Ve KG lid jest po vtšin jen k vítání král a knížat, ku placení daní a materiálem ,

^)

Piznává

to

výslovn nejen ve

,,Vorbericlilu", ale

zvlášt ve vnovacím

djinách praví, že plní jeho pání nkdy vyslovené ,,die Geschichte Ihres Vaterlandes in einem mászigcn Band beisammen zu haben", a dodává, že svj ,,histor. výtah sepsal hlavn po jeho pání a po vtšin k jeho užitku." pípise, kde vzpomínaje záliby svého chovance v

39

tém

pozornosti (na p. jeho k válce. Jeho životu a osudm nevnuje se sotva dobách starších doteno!). šlecht v Až jistá nechut pomru ke k lidu proniká, na p. ve stati o ,, selském knížeti" Sobslavovi II. nebo ve vypravování o husitství: zpráva o smrti Husov pobouila prý nejen luzu (den Pobel), nýbrž i šlechtu (IV. str. 307) luza následovala píkladu velmož i professor v Karolinum (str. 313). Teprve selské boue za Leopolda I. a zvlášt za Marie Teresie vynutily si více pozornosti k lidu ;

pomrm.

na tchto místech proniká význan feuNkteré vrchnosti v Cechách žádaly od poddanvch vtší roboty, než slušelo. Sedláci stžovali si u dvora, a místo aby byli potrestáni jednotliví vinníci, bylo usneseno, povinnosti robotní v celé zemi bud zcela nebo vtším dílem odstraniti. Za tím úelem uinna narzná opatení, jež selskému lidu nezstala neznáma a budila v dji na velikou zmnu. Avšak páni a stavové, kteí provedením tohoto plánu byli by pišli o znanou ást svého majetku, inili císaovn drazné rozklady". Pelccl bez poznámky referuje o jejich námitkách, na p. i takovjxh, že nové zaízení pinese prý zemi více škody, ježto pak sedlák dny, potud urené robot, doma proleží a prozahálí atd. A stejn nesympaticky Pelcel vypravuje také o následcích úlev robotních, jež císaovna pes odpor šlechty zavedla: ,,Diesz machte die Baucrn aufmeiksam; es war ihnen nie der Gedanke eingefallen, dasz jemals eine Abándening in der Robotsache vor sich gehen solíte; sie waren bei diesen Schuldiga k jeho

ubohým

Ale

i

dální stanovisko Pelcla hofmistra:

,,

nm

keiten geboren, erzogen

und erwachsen und

verrichteten sie

imd

ruhig

wachten sie auf. Sie lasen das Patent und studirten es; sie berathschlagten sich darber, oft in der Schenkstube bei der Bierkanne. Weil ihnen die Freiheit, sich mit ihren Herren zu vergleichen, eingeráumt wurde, so geriethen einige auf die Gedanken, dasz ohne Nachdenken. Aber

itzt

man

sich vielleicht dieser beschwerlichen Schuldigkeiten gar entledigen kónnte ein jeder legte diesz oder jenes auf eine andere und ihm vortheilhafte Art aus. Endlich fanden sich auch Freidenker unter ihnen, welche die Áchtheit dieser Schrift in Zweifel zogen und dann gar láugneten sie behaupteten sogar, die Monarchin hátte ein ganz anderes Patent herausgegeben, worin sie alle in die vollige Freiheit gesetzt hátte. Diese Verordnung ;

;

aber wáre von den Wirthschaftsbeamten unterdrckt und an derselben Statt

oben angefhrte unterschoben worden. Diese Meinung wurde von vielen angenommen und nun geriethen die Bauern in eine gewisse Gáhrung sie weigerten sich an vielen Ortcn zu roboten, verlangten die eingebildeten Freiheitspatente, und da man ilnen keine vorzeigen konnte, erregten sie emen Aufstand" (938 si.). Ba, když pak zakroilo vojsko a vdcové podie

;

všeni, Pelcel docela schvaluje

,,

diese zur rechten Zeit angebrachte Schárfe".

To jsou ovšem podivné, pekvapující názory v ústech osvícence a josefinisty, ale pochopitelné u hofmistra, vykládajícílio djiny svým šlechti-

ckým chovancm tak blízkou.

a píšícího vbec pro aristokracii a intelligenci jí tehdy chtl pipoutati Jen v<-znamná tendence Pelcla buditele

—

.

40

mladou šlechtu ke svým Djinám, aby jimi mohl je probuditi politicky a národn, omlouvá ponkud názory ty. Stejn skrovnou úlohu mají v Djinách také msta. Jmenovit ve starších dobách Pelcel málo si jich všímá a dosti nepízniv je charakterisuje, zvlášt proti šlecht, na p. ve stati o Jindichovi Korutanském. Teprve za Vladislava líí obšírnji jejich zápasy se šlechtou, ale ani potom

mu valn sympathická. Tak vypsav obšírn odpor stav a jmenovit pražských mst

nejsou

Ferdinandovi

I.,

Biirgerstand seiner ziichtiget

imd

proti

poznamenal (592 si.): ,,Und so wurde damals der Widerspenstigkeit wegen entwaffnet, entkráftet, ge-

Pelcel

dergestalt heruntergesetzt, dasz er beinahe aufgeh5rt hat,

einen Stand des Kónigreichs auszumachen.

man

Sein tiefer Fall solíte die

wider seine Landesfiirsten nie und auf keinerlei Art setzen solle, und dasz es hochst gefáhrlich sei, sich von Mánnern, deren Kopfe von der Schwármerei erhitzt sind, leiten zu lassen". A jinde: ,,Die Stádte, die sonst den meisten Lárm verursacht hatten" (596)

Nachkommen

lehren, dasz

sich

.

.

Že šlechta mla stejnou, ne-li vtší úast na revolt, ale opustivši spojence od vítzného Ferdinanda si vyprosila milost, o tom Pelcel se nezmiuje Tak pojem národa a jeho úasti v djinách obmezen u Pelcla hlavn na první poddané", šlechtu. Jí KG vnuje nejvíce zájmu, má pro ni barvy tém jen jasné, lichotivé, sympathické. Pelcel neopomíjí žádné píležitosti, aby ukázal, jak velmožové eští bývali udatní, hrdí, své cti dbalí, vlastimilovní, strážci obecného dobra zem, jak žárliv i proti panovníkm, píliš ochotným k císam nmeckým, stehli nezávislosti vyítá i jednotlivce šlechtice, kteí se vyznamenali a svobod zemských popisem svatby Viléma z Rožmberka (podle Balobšírným v bitvách bína) a korunovace Karla VI. ukazuje bohatství a nádheru šlechty (str. 630 obrazem korunovace Matyášovy nastiuje její nkdejší moc a a 849) práva; líí její vážnost a péi o eský jazyk atd. Tendence všeho toho .

.

,,

;

;

;

samozejmá a Pelcel ji výslovn napovdl již ve vnovacím pípise, ukazuje svému chovanci na výstražné i slavné osobnosti djin eských,

jest

onch by

se vystíhal,

tchto

Ale nejen on, všichni šlechtití

si

vážil a co nejhorlivji jich následoval.

tenái mli

býti získáni pro

Djiny

a tím

— tu poznáváme v Pelclovi buditele — pro politické a národn buditelské tendence

jejich.

Historie,

pání

slavná minulost

hrab. Kinského, jehož vliv

eská mla být u Pelcla asto

tudíž docela

v duchu

se hlásí, školou šlechty,

vzorem a pouením pro pítomnost, ohroženou absolutismem a germanoíilstvím. Proto Pelcel se zvláštní pozorností sleduje pomr Cech k Kíši,^) 1) Po té stránce zvlášt význaná jest zmínka o Josefovi I.: ,,Das Konigwar von dem deutschen Reiche unabhángig; es machte seit langer Zeit einen besondern Staat aus, und hatte mit Deutschland keine andre Verwandtschaft, als dasz der Konigvon Bóhmen, kraft seiner Kuhríurstenwurde, einen rómischen Konig oder Kaiser wáhlcn half. Allein der Kaiser (Joseph I.) liesz sich, als Konig von Bóhmen,

reich

41

právo voliské mezi kurfirsty, obšírn vypravuje o povýšení Cech na království, probírá ústavu eskou a sleduje vzrst panovnické moci a pomr její k stavm (zvlášt obšírn pi Ferdinandovi I.)^) atd. Cím byly pro šlechtické tenáe feudální tendence KG, tím pro intelligenci druhé polovice XVIII. století vbec byla její kritinost, osví-

cenství a vlastenectví.

O kritické cen své KG Pelcel pozdji vyslovoval se velmi skromn: weder napsal v jednom životopisném nástinu „leh hatte damals vielmehr die Eroder Begebenheiten die um genug, Vorrath noch Zeit, unterund zu priifen zu w. s. Kuthen u. Hajeks, Balbins, záhlungen eines

—

—

Hiedurch verband er sich vind seine NachReichsabgaben und Kreisanlagen, wie auch drei hundert Gulden zu Unterhaltung des kaiserl. Kammergerichts zu bernehmen und bezahlen zu lassen Durch diese erneuerte Verbindung mit Deutschland ist also das Kónigreich Bóhmen gleichsam als ein zehnter Kreis des deutschen Reichs und als ein Stand desselben anzusehen ... Ob hiedurch die Bóhmen einen Vortheil erlangt haben, ist von den Pubhcisten noch nicht ausgemacht worden. Wie nachdruckUch uns aber die Reichsarmee in dem letzten Kriege mit Preussen geschútzt hábe, ist noch in jedermanns Andenken" (I. vyd. str. 551 si.; IV. vyd. str. 843—845). Zmiuje se o obmezení volebniho práva eského Karlem (nový král sml 1) býti volen, nebylo-li z král. rodu ani z ženské ani z mužské strany potomka) Pelcel dodává na str. 246: ,,Und so erklárte Karl schon damals Bóhmen fiir ein Erbkónigreich. Der Fall aber, welchen hier Karl ausnahm, hat sich seit dem ersten Herzoge, Pzemisl von Staditz, noch nicht ereignet; denn des Kónigs Wenzel II. Tochter, Elisabeth, gab uns Karl IV., von Kaiser Siegmunds Tochter kam Kónig Wladislaw, und von Wladislaws Tochter Maxmilián II; des Kaisers Karl VI. Allerdurchlauchtigste Tochter, Maria Theresia, hat uns Joseph II. gegeben". Vše to stalo se ovšem, jak Pelcel významn dodává, se svolením stav. Podobn na str. 848 Pelcel pragmatickou sankci jmenuje ,, diese weise Verordnung, welche ohnediesz den damaligen Landesgesetzen angemessen war." Na str. 788 Pelcel pirovnává význan moc stav eských v dob pedblohorské k moci anglického parlamentu; jindy s drazem upozoruje na ástené vrácení svobod stavovských od Ferdinanda II. na snmu r. 1627 a doslova cituje korunovaní písahu ]\Iarie Teresie na ústavu Ferdinanda II. i jeho nástupc. Tendence k vlastní dob ozývá se tuším i ve stati o Otokarovi II., jenž byv nejvtším a nejstatenjším králem svého vku", prý jest živým, výstražným dokladem, jak se mstí pohrdání šlechtou: ,, Hatte er die bóhmischen Groszen mit mehr Giite behandelt, wáre er weniger stolz und mehr Staatsmann in das Kuhrfurstenkollegium einíuhren.

folger alle

.

.

.

,,

als str.

Held gewesen, 372:

so

wrde

er lánger regiert" (144).

Pemysla Otokara

,,Dies (pád

II.) bleibt

Podobn

zur ewigen

píše

v Abhandl

Warnung fr

1788,

Kónige,

ersten Unterthanen unterdrcken wollen." A stejný vztah k dob a jmenomlo i Pelclovo doporuování korunovace: ,,Es erwáchst sowohl dem Kónig als auch seinen Unterthanen ein Vortheil aus der Krónung. Jener gewinnt mehr Ansehen und persónliche Achtung von Seiten des Adels und diese hingegen haben mehr Zutrauen zu ihreni Landesfrsten, des gemeinen Volkes der ihre Freiheiten.Privilegien und Vorrechte óffentlich beschworen hat" (850). Tmto o dob josefeudálním tendencím zstalo vrno i poslední vydání (tvrté) Djin, fínské psalo objektivnji, demokratitji. Patrno to z pedmluv}^, v níž vydáváte poznamenává, že maje hojn cenných hstin byl by rád pidal tu onde doplky nebo die ihre

vit ku páním stav eských

;

a

poznámky o

,

.stáí,

inech a osudech našich velikých eských dodatk, k

ale rozhodl se vše to vydati ve zvláštním svazku

rod

šlechtických,"

nmuž

však nedošla

42

suchen, sondern ich schrieb ihnen nach, und stellte die Sachen meistens so dar, wie sie gemeiniglich schon angenommen waren" (Abhandlungen 1802, 55).

Pes polovice

význaná pro proniká již ve KG.

to kritická skepse, tak

XVIII.

století,

naši historiografii druhé

Povdl

jsem již, že kritická skepse Pelclova souvisí jmenovit s Dobnerem, od nhož vycházejí všickni eští historikové XVIII. století. ,, Djiny" jsou toho význaným dokladem. Kritické stanovisko Pelclovo, jež hlásí se již v úvodních slovech, jest zejm stanovisko Dobnerovo: ,, Staré a stední (v I, vyd.: nejstarší djiny všech národ jsou bud vyplnny nechutnými bajkami, nebo znetvoeny píliš smlými .

.

tém

.)

nejsou bez tchto nedostatk; ba mly tím cizincm nutn staly smšnými a u nás podezelými.^) Abychom jim tudíž získali vážnosti a vrohodnosti, chceme vypustiti vše vybájené a jen takové události zaznamenati, jež bud svdectvím cizích nebo domácích a souasných historik lze dokázati a po-

domnnkami. Také djiny eské jich

nkdy

tvrditi"

tolik, že se

(str.

1).

Zásadám

tm

Pelcel snažil se

v celku svdomit

dostáti.

Piln

užíval

nejnovjších výzkum kritických historik domácích (Dobnera, Voigta, Procházky, Pubiky, pozdji i Dobrovského) i cizích, jmenovit nmeckých,

erpal jen

štných

i

z

vrohodných, pokud možno souasných pramen

hlavn výpravných,

rukopisných (ovšem

mén listinných),

ti-

a pra-

meny i pomcky své svdomit poznamenával pod arou (ve vyd. I.) nebo na konci jednotlivých kapitol (ve vyd. IV). Plným právem sml tudíž poznamenati na titulu knihy: ,,Aus den besten einheimischen und auswártigen Geschichtschreibern, Kroniken und gleichzeitigen Handschriften zusammen getragen."

Oima

Dobnera Pelcel se dívá také na starší i novjší histovýznam. Místy ovšem nesouhlasí s Dobnerem, posuzuje samostatn, na p. Kristiána, v jehož autentinost tuším vil, 2) Pubiku, Dobrovského. Za to ve shod s Dobnerem nedvuje Dalimilovi, jehož poprvé se dovolává teprve pi Oldichovi, patrn pro jeho bajky a smyšlenky", jež mu vytýká ješt v rozprav riky

kritického

eské a odhaduje

jejich

,,

1)

V

I.

vyd.:

,,zdá se spíše, že naši staí

i

noví kronikái

tém

o závod

si

píbhy, jež djiny iní smšnými, temnými a nejistými." der gemeinen Meinung-— píše na str. 47 schrieb er das I-eben

v^-mýšleli takové -)

,,Nach

—

des h. Wenzel und der h. Ludmila, in welcher Schrift er vieles von der Geschichte der Bóhmen beriihrt. Dieser Christannus stotožuje ho s druhým synem Bole-

—

slavovým,

kvas

jenž prý

— wáre

prvotn

also der erste

slul

Samo druh (=

und

Sebstheld), od luzy zván

álteste Schriftsteller nicht nur bei

Strachden Bohmen,

sondern auch bei der ganzen úbrigen slavischen Nation." Pelcel pro první doby es. djin asto ho cituje a v seznamu historik dává mu první místo. Ješt v Abhandlungen (1788, str. 349 n.) dovolává se ho s dvrou, ale dodává již skepticky, asi vlivem Dobrovského: ,,Man hált ihn fr den ersten bóhmischen Schriftsteller, der das Leben des heihgen Wenzels aufgesetzt haben soli."

43

„Geschichte der Deutscheu in

Bóbmen" (Abhandl.

zvlášt Háj-

1788), a

Kronice jeho, tolik kompromittované Dobnerem, Pelcel patrn se vyhýbá a jen zídka a teprve pro pozdjší doby se jí dovolává, poprvé

kovi.

pi

Boleslavovi II.;

v pozdjších rozpravách vytýká

i

jí

asto

bájivost,

popletené letopoty a pod. (Abhandl. IV, 20). Ale z vhvu jejího ani Pelcel nedovedl se zcela vymaniti, zejména v obraze pravku eského, kde mnohé

vci, na p: lopotové, jména staroeských bohy, snmy ped Libuší a j. zejmými reminiscencemi z Hájka, a pímými i nepímými. Pelcel také vždy si vážil Hájka jako spisovatele eského, zejména pro jeho

jsou

proto hájil ho již v PGN proti Gerkemu (viz str. 17), a sloh Djinách" poítá kroniku jeho ke spism klassickým (str. 616) a v ,,Ab-

eský jazyk

;

v handlungon" ,,

jmenuje bo

(1782, str. 55)

,,

slavným djepiscem".

—

— —

cituje ho až na str. 231 Stejn kriticky Pelcel užíval Lupáe Sixta z Ottersdorfu po prvé pi Václavovi II. Veleslavína v jeho rukopisné práci cení si zvlášt také stránky jazykové, ježto obsahuje jejichž rukoSkály, Slavaty krásné vzory eské výmluvnosti" pisné práce znal, prvého z knihovny Valdšteinské. Zvláštní vážnost Pelcel chová k Balbínovi, citovanému poprvé na str. 230. Jmenuje ho slavným djepiscem" (841), ,,den noch kein Bohme in der Schreibart, Griindlichkeit und Menge von historischen Arbeiten erreicht hat. Die Erzáhlungen einiger Wundcrdinge sind nicht ihm, sondem seinem Jahrhundert ohne diese hátte er vielleicht seine Werke nicht haben zuzuschreiben diirfen druckcn lassen" (841) ... A tuším s tendencí ke sporm souasným, jmenovit mezi Dobnerem na jedné a Pubikou i Dobrovským na druhé stran^ dodává: ,,Beide diese Mánner (Balbín a Pšina) arbeiteten an der Geschichte ihres Vaterlandes ohne Neid, Zank und Zwistigkeit" (841).

—

—

—

—

,,

,,

.

.

.

;

A

se stejnou vážností Pelcel píše o Balbínovi také jinde:

Kenner der bohm. Geschichte" (Abh. Ale ne vždy dovedl

jmenovit o

Platí to

také Pelcel

—

menech

si

Pelcel zachovati toto kritické stanovisko.

praehistorii slovanské a

zapomnl na svou

,,dieser grosze

1782, V, 63) atd.

eské.

V

jejích

temnotách

kritickou skepsi a nemaje dosti svtla

cituje Diodora Sicul., Jul. Ostermayera, Pomp. Melu, Jornandesa, Nestora tastitjšími bludikami, zejména také Hájkem.

Solin. Polyhistor., Plinia,

Tuto fantastinost pochopujeme

Vždy

i

rech o

dávnovku eském. Tím

konen

— dal

se vésti

ve vydání prvém

i

i

v praGottfr.

nejfan-

druhém.

v názokdyž stejnou fantavzniklém v bezprostední

Voigt, jinak tak kritický, dal se svésti na podobné scestí

stinost nacházíme

i

více však pekvapuje,

ve vydání tetím

(z r.

1782),

Dobrovského, jenž již tehdy svou pronikavou kritikou razil nové cesty také v bádání o starovku slovanském a eském, ve vydání, jež nad to úvodem pineslo rozpravu Dobrovského ,,t)ber den Ursprung des Namens Tschech, Tschechen!" Jak obrovský rozpor byl pak mezi názory, hlásanými tu Dobrovským, a mezi názory následujících kapitol blízkosti

44

V on

Pelclových [Von den Slawen iiberhaupí;

nkolik doklad.

den Cžechen), ukáže

aspo

— píše Pelcel

v kapitole ,,0 Slovanech Die wenigen uns bekannten medischen Worter, wie Bogistan, Psyka und andere, sind auch ,,Sehr wahrscheinlich ist es,

vbec" —

dasz

sie

von den

Medem

abstammen.i)

slawisch. Nach dem Zeugnisse der romischen Schriftsteller hatten die Meder sechs hundert Jahre vor der christlichen Zeitrechnung verschiedene Kolonien aus ihrem Lande geschickt. Die ersten derselben setzten sich zwdschen dem schwarzen und kaspischen ]\Ieere. [Weil dieser Strich Ansehung Landes in des brigen Asiens schmal ist, so wurden die Bewohner

Sauromaten, das ist Schmallánder genannt.^) Diese breiteten nach der Zeit weiter in Europa aus. Ein Theil derselben behielt die Benennung Sauromaten oder Sarmater. Andere, die sich auf Werdern oder in Lándern zwischen groszen Flssen niederlieszen, nannte man Slavanen oder werderische Leute. Die ihre Wohnsitze an der Ostsee derselben sich

nahmen, hieszen

Wenden

theils

oder

Wandalen von Wandu,

Wasser,

oder Pomeraner. In der litauischen Sprache, welche der álteste slawische ist, heiszt noch immer Sauromatis ein Mensch, der auf einem schmalen Landstrich wohnet, und Slawonai werderische Leute. Wandu ist auch noch in derselben gebráuchlich Die an der Teisz mit Volkem, die von ihnen an Sprache nicht unterschieden waren, sassen, nannten sich Jazyger, weil sie zusammen eine Sprache hatten; die sich an der Weicl.sel mit den german. Volkem herumschlagen muszten, hieszen Spori,

Dialekt

.

.

.

von sporiu, ich streite die den Ackerbau trieben, hieszen Soraben und Srbi von Srb, eine Sichel. Die Bewohner der Gebirge waren die Chanvaten. Andere nannte man Antén, Lechen, Litauer, Stodorancn, Luititzer, Russen, Morawanen, Hanaken, Czechen etc. Allein diesen Volkerschaften hat man jetzt den Namen Slawe beigelegt, ob sich gleich die wenigsten davon in ihrer Sprache so ncnnen wollen. Slawe soli von Slawa, der Ruhm, abstammen aber es ist wahrscheinlich, dasz es von Salawa, ein Werder, herkomme"] (17 si.). 3) Vše, co tu Pelcel vykládá o pvodu Slovan od Med, o etymologii Sauromat, Slovan, Vend ili Vandal, o litevštin jako nejstarším Streitmánner,

.

.

.

;

;

kroj starceský Pelcel nazývá ,, slawisch oder medisch, so wie die Polen " (str. 233). zu Tage haben jen Sauromatové ^) Ve vydání I. strunji, ale v podstat stejn psáno; oznaeni jako ..Nordmeder", bez pozdjší etymologie. *) Ve vyd. I. celá tato etymologická ást [] chybí a nahrazena slovy: ,,Sie erschienen unter dem Namen Spoii, das ist streitbare Mánner, Wenden, Antén, und dann wurden sie von Griechen insgemein Slawen genannt vielleicht weil die Namen der Vornehmen dieses Volks grószten Theils in slaw, wie Eslaw, Samoslaw, Jaroslaw etc. ausgiengen. Bei diesem Namen wird die ganze Nation noch bis auf den heutigen Tag von den Auslándern genannt; selbst sprechen sie den Namen Slowaci oder Slawane aus jenes leiten sie von Slowo, das Wort, und dieses von Slawa, der Ruhm, her" (str. 18 n.) 1)

noch

I

lieut

.

.

;

;

45

slovanském dialektu, o

pvodu

a etymologii

zárove naprosto odporuje

fantastické, ale

Jazyg, Srb

atd., jest

nejen

stízlivé úvodní stati Dobrov-

ped

takovou fantastikou varovala a ji pranýovala. tenái vedle sebe názory tak sporné, vzápodivením etli jemn se vyvracející. Ale nemenší podivení budí také dnes okolnost, že Pelcel pes to našel lehkovrné stoupence, jmenovit v Jungmannovi, jenž v ,, Historii Hteratury eské" opakuje leccos z fantasií Pelclových, sám Pelcel v posledním, novém zpracování djin eských, v ,, Nové eské Kronice", se jich vzdal. Habent sua fáta phantasmata. A stejným duchem psána jest také sta Voft den Cžechen (str. 21 23). Na rozdíl od Dobrovského Pelcel odvozuje Cechy od Slovan bydlících v dnešních Uhrách pi Dunaji, odkudž vysthovali se v VI. stol. na Moravu a do Cech, kdež se usadili se svolenírti Frank, sHbivše, že uznají je za pány

ského, jež

Pelclovi asi

tém

s

a

—

Thunmanna). Zajímavý jest pomr Pelclv k Dobnerovým názorm o praotci echovi a pvodu jména Cechové. Ve vydání prvním zstává vren stanovisku projevenému již v PGN: ,,Es ist besser seine Unwissenheit zu gestehen, als das Wort so zu foltern, oder gar eine abgeschmackte Fabel zu wiederholen." A zmíniv se o povstech o echovi a Lechovi, dodává: „Nejstarší kronikái jich nevzpomínají; pozdjší vypravují o nich tohk báchorek a okolností tak podrobných, jakoby s nimi byU pišli do Cech, zase neshodují se ani v tom, kdy oba tito ,,Romanritter" vlastn žili a zemeli. Nechceme tudíž vyvracováním jich maiti as ani papír, ježto uinili tak již jiní" (tu odkaz k Dobnerovu Prodromu a Apologii). Ve (podle

a

vydáních pozdjších Pelcel patrn pozmnil svj názor, napsav, že ,, stará, celým národem pijatá a chovaná povst o praotci echovi není asi beze všeho základu (mag nicht ganz ohne Grund sein)." Toto kritické stanovisko Pelcel opouští již pi vypravování o zbytcích

germánských národ v Cechách. Podle mínní Pelclova zbytky ty jednak splynuly s Cechy, [jednak ustoupily do hor, kde nazvány b5rvše Nmci, ,,die Stummen", ježto nemohly se smluviti se Slovany, posud prý obývají].^) Tento fantastický názor o pvodu v Cechách, odvozovaném zbytk od markomanských, stal se pak tém fixní ideou Pelclovou, z níž nedovedl se nikdy vymaniti .2) A stejn fantasticky vyznívají také Pelclovy domnnky o pvodu

Nmc

eských mst,

jež

odvozuje z

a germánském: hlavní

mst

zbylých po obyvatelstvu keltickém

msto Boj Bubienum

Marobudum

jest

snad dnešní

Bubene

zempisc povstala Praha, z Mellykanon Loket, ze Segodunum áslav, z Kasurgis Kouim. Slované dali starým mstm pouze nová jména, práv jako horám a ekám (Labe, Vltava, Ogre, Hib, Krkonoš atd.). (str. 2), z

podle nejzkušenjších

Slova v závorkách nejsou ve vydání prvním! Podle listu Bandtkova Dobrovskému z 14. 18. zdomácnl i ve Slezsku (Francev, Korr. DB 2). ^)

2)

—

kvtna

1810 názor Pelclv

;

46

K Hájkovi zejm se hlásí názvy v lady kove a lopotové pro malá knížata jednotlivých kmen eských a zpráva o nejstarším známém shromáždní nejváženjších ech, o prvním eském snmu z r. G61, na nmž prý domnlý" Lech zvolen za vévodu eského na místo echa, od mnohých spisovatel rovnž v pochybnost braného.^) Chápeme pak, pro padlatelé RZ, tolik si vážící Pelcla historika, vlastence a buditele, troufali si položiti snm kmetu, lech a vládyk až do doby Libušiny! ,,

Z

tohoto zaarovaného kruhu fantastiky vysvobozuje Pelcla teprve ve stati o Samovi, jehož Pekel rozhodn pokládá za Slovana

—

Fredegar

zem Sorab v nynjší Míšni

—

a pozdji zejména Kosmas a Kristián, kteí poínajíc od Libuše a Pemysla i jeho nástupc podávají mu více a více svtla, i pak Pelcel nejednou podléhá bajkám Hájkovým, na p. v líení pohanské mythologie eské.^) ze

a

Ješt význanji proniká Djiny" Pelclovy osvícenství a vlastenectví. Po tch stránkách Pelcel patí k nejzajímavjším osobnostem mezi prvními buditeli eskými, jest typickým pedstavitelem esky uvdomlého osvícence z druhé polovice XVIH. stol. Píina jest na snad. U Dobnera, Voigta, Procházky, Cornovy a jiných knží nezstalo pirozen bez vlivu píslušenství k ádu. Pelcel nebyl poután žádným takovým ohledem, nad to byl mocnji zasažen osvícenstvím nejen za studií pražských a vídeských (Scrinci, Martini), nýbrž také v dom Nostickém, kde se stýkal se všemi vynikajícími osvícenci i s leny pražských lóží zednáských, zejména s Bornem, duší pražských osvícenc i zedná. Tak osvícenství Pelclovo bylo seslabováno i spíše modifikováno pouze jeho aristokratofilstvím, souvislým s hof mistrovským úadem u Nostic, a zvlášt vlastenectvím, ale práv v té form pln vyhov(nalo ze šlechty a intelligence, po vtšin stejn smýšlejícím. ,,

tém

tenám

Ve

,,Kurzgefasste Geschichte" osvícenství ^'elclovo hlásí se

porznu

v pohanských vštcích a arodjích spatuje, jako Voltaire, samé podvodníky (str. 7G) kižákm, kteí táhnouce echami násiln ktili židy, vytýká fanatismus (str. 77 a 82) již ve ,,Vorberichtu" ironicky se posmívá legendárním bajkám o Drahomíin propadení a pomíjí jich zcela ve vypravování o Drahomíe, kde její panovaností vykládá vraždu Ludmihnu (str. 40 si.) s pochvalou vytýká, že Václav Svat<^ odstranil šibenice a trest smrti (41) chválí náboženskou snášelivost Spytibnvovu (33) atd. Již v tchto porzných projevech patrný jest vliv osvícenství na asto:

Pelcel

;

;

;

;

V

prvním vydání není ješt této zprávy o prvním snmu. ,,Was die Bóhmen vor der Annehmung des Christenthums fiir Gotter verelirt haben, ist nicht bekannt; sie scheinen aber mehr íiir Gottinnen eingenommen gewesen zu sein liierunter ncnnt man die Klimbá, Dyrsa, Kyhala, Krosatina und Zela. Man weisz niclit, ob .sie ihnen jemaLs Tempel imd Altáre aiifgerichtet haben sehr ungestaltc, kleine und aus Erz gegossene Gótzcnbilder aber ha man hie und da in Bóhmen ausgegraben" (str. 37). 1)

2)

;

47

Pelcla historika.!)

v

kritické skepsi,

Nejvýznanji a nejmohutnji však proniká jednak jak již charakterisována, a pak v Pelclových názorech

o eské reformaci i protireformaci a o josefinství, jak níže vyk)žíme. Zárove s osvícenstvím psobil však na Pelcla historika mocn také jiný proud, eské vlastenectví. Již v Pelclových referátech v PGN hlásilo se se

Vdomí

mocné vdomí národní.

a prohlubuje.

Dvrné

styky

s

to rok

od roku

síH,

zvroucuje

vlastenecky tak velým,

Voigtem,

vzrst absolutismu, centralismu a souvislé s ním germanisace, ale také vzrst rakouského uvdomní, tak význaný pro PGN, a cizí i domácí pedsudky proti národu eskému a jeho kultue psobily na tento rychlý vývoj. Obráží se v Pelclov vynikající úasti na Voigtových ,,Effigies-Abbildungcr", zrodivších se podle výslovného piznání Pelclova (v nekrologu Voigtov v Abhandl. 1787, str. 16 n.) z patriotického studie historické,

Voigtova

rozhorlení

pedsudkm pražských ,,Schondenkr", že nekvetly vdy a umní. Že Pelcel sdílel vlastenecké proti

prý v echách potud

rozhorlení svého pítele, patrno z horlivosti, prací (srov. svdectví Voigtovo

v úvodu

I.

s

jakou úastnil se pípravných

dílu, str.

XXIX)

i

parallelního

vydání nmeckého, vycházejícího prací a nákladem Bornovým a Pelclovým, jenž po Voigtov a Bornov odchodu do Vídn sám pokraoval v díle a vlastní prací vydal III. a IV. díl „Abbildungen", a zvlášt z vlastenecko-buditelských tendencí, hlásících se z vnovacích Pelcel snaží se

a zvlášt šlechty pro

v

,,

Abbildungen" vzbuditi a

pípis

posíliti

Pelclových.

zájem intelligence

vdu a zejména pro djepis eský. iní tak pedevším

vnováním jednotlivých svazk vynikajícím lenm šlechty eské (hrabnce Marii Alžbt Nosticové, hrabnce Marii Antonii Vratislavové, hrabti Janu Fr. Kristiánu Schwerts-Sporkovi) a zvlášt vnovacími pípisy, v nichž s patrnou tendencí ukazuje, jak pedkové nynjší aristokracie pstovali vdy, byli jejich maeceny, jak zájem pro vdy, literaturu a umní pokládali vždy za povinnost a nejkrásnjší ozdobu svého šlechtictví. píše ve v,,Sie werden in der Fortsetzung dieser unserer Arbeit váterlichc und mtterliche Urahncn, nování hrab. Nosticové v I. dílu

—

—

und Kolowrate, finden, welche die Wissenschaíten gctrieben, und Maecenaten der Gelehrsamkeit gewesen ... Sie werden Mánner aus dem edelsten Geblte Bohmens finden, welche einen ihrer Abkunft glcichen Rang auch in dem Reiche der Kenntnisse behauptet haben: und Sie werden diese Beispiclc anwenden, ihren gehebten Zoglingen Nostitze

solche unterstíitzt,

zu beweisen, dass die Wissenschaften den Adel nicht verunzieren." A se stejnou tendencí ve vnování II. dílu hrabnce Vratislavové, rozené Kinské, vynáší lásku k

Francouz

bnek

slaví

vdám

jména vévodky

u aristokratických dám:

z Mazarinu,

z Lassai, Fontaine, Martel atd., jež

,,Jest-li

Bouillonu, Richelieu, hra-

pátelsky

se stýkaly s

uenci

pedsudk proti gothice, jako na p. ^^oigt. Vitský jmenuje ,,dieses merkwúrdige gothische Gebáude" (Karel IV.. 533), ,, diese bewunderungswiirdige Antike" (KG str. 809). !)

Pelcel nesdílí však osvícenských

Aspo chrám

sv.

48

mžeme

své doby,

se

my

chlubiti

mnohými dámami

z nejvyšší šlechty,

nemenší laskavostí pijímají a váží si tch, kdož svým talentem Marie Antonie Vratislavova patí k nim svými záslouží cti vlasti i o rozšíení a vzrst umní v rodném vkusu rozšíení sluhami o ..." djepisu vlasteneckého jež s

.

.

.

mst

Již

v tomto probouzení zájmu pro

skrývá se snaha

národn

úsilím získati šlechtu pro

A

vdu

eský jazyk

djiny eské

a zejména pro

budit elská. Ale Pelcel hlásí se k ní

i

zejm

a to

(viz str. 6).

namíené ke šlecht eské,

tytéž tendence vlastenecko-buditelské,

úadu Pelclova, Handtciitschen, franzósischen der Erlermmg biich zum cxjesuity P. Fr. Heilpomocí (Prag vydaný 1775), und hóhmischen Sprache rozmluv}^ a vokabulá, manna a obsahující nmecko-francouzsko-eský krátké píbhy, sepsané francouzsky od Mme los Rios, peložené Weiszem nmecky (v Lipsku) a Peklem esky. Tendence vlastenecko-buditelská v duchu hrab. Kinského proniká zejména z rozmluvy XI. O eským prozrazuje

vypl3mulý z hof mistrovského

spisek,

i

Jugend

Gehraiíche der

jazyku,

hei

jež stojí za otištní:

máte za Knjhu? Gest eská Grammatika.

,,Co to

Tffy mne wclice, že se tu Rže vjte, Raibych fe francaufky, nebo enghcky

Wte

mn,

že

efká

Rže

vil.

pro wáís Staw gest tak potebná, gako

francaufká.

To nemohu witi.

Dte na Trch, za Bránu, aneb do prwnj Wíy, a vwjte tomu. Tam hned potkáte Lidi, ktej neginá než efky mluwgj. Slaužycý bude mjfto mne mluwiti. Wííak geít lepííý, když mžeme íamý s Lidmi mluviti. GeŠt gíau ginííý Vžitkowe, který z té Ržei míti mžete.

Mg

Gaký

pak, rádbych ge

Mžete nkdy

wdl.

negwyííým Auedlnjkem Pán Táta.

býti

mg

w

Králowítwj eském.

Snad gako Pi korunowánj krále, na Snme mufý eíky eeno býti. Owííem. To gíem newdl. A tu gíme ginííým k Posmchu, když nevmjme Rže Wlaíti naííe. wyímáli. Neradbych byl, aby íe Mjmo toho budete mjti eíký Podaný atd. Tak geít, a na ítatku mého Pana Otce fedlácy gen eíky mluwgj.

—

mn

A

tak íám

s

nimi budete mocy mluwiti.

Rád to vinjm. Tjm íob zjíkáte

gegich náchylnoíti a láíky.

Což nenáwidgj lidj, ktej s nimi neumgj mluwiti? Owííem, nebo se gim nedwugj.

49

Zagiíté tedy

wrnj

budu

nimi mluwiti eíky, aby

s

mne

milovali a

mné

byli ..."

Rozmluva

zejm,

a

nco

význaná již po stránce jazykové: ukazuj e spadá na vrub korrektora, na nhož Pelcel pi vydání

tato jest

pedmluvu k Mluvnici z r. 1795), jak skrovn pes svj eský pvod vládl jazykem eským, zejména spi-

spisu zcela se spolehl (srov.

tehdy Pelcel

sovným; nový

otisk

v Mluvnici

z

r.

1795 vypadá po té stránce docela

jinak, správnji.

A

obsah rozmluvy: Pelcel vlastenec doporouí eštinu mladému šlechtici, aby se mohl smluviti na trhu, ve vesnici, aby dovedl po esku íci tch nkolik formulí na snme, pi korunovaci at., aby mohl se domluviti s poddanými a tím si získati jejich dvry ... Že by však znalost eštiny byla povinností eského šlechtice, jak toho

stejn význaný

jest

žádal Kinský, Pelcel netroufá

si

íci, leda

jemnou

ironií (v

zejmo

rozmluv

VIII.).

Voigtova patriae contemtu bohemicae ,,In tanto hnguae et neglectu operae pretium facturum se putavit Cl. Pelzel, si libelluro hune tum illustrissimorum alumnori m suorum, Comitum de Nostitz, tum ." et aliorum nobilium puerorum pucllarumque usui concinnaret Ale souasní vlastenci byli (v Acta Lit. I, 458 n.):

i

s

tím spokojeni, jak

z referátu

.

A

,

tytéž tendence vlastenecké a buditelské hlásí se také z ,,Kurz-

Geschichte", nesoucí význané motto z Bohuslava Lobkovice: ,,Maiorum effigies, claraeque Insignia gentis Et monumenta Hominum, .", a to v celém duchu a tónu, patriam qui saepe ruentem Sustinuere jednotlivostech. ve ,,Vorberichtu" i v etných

gefasste

.

.

ve ,,Vorberichtu": ,,Snad enthusiasmus našich pedk; pro vlast svedl mne astji k píliš velikému obdivu avšak nesml by Cech býti hrdým na rekovství svého Žižky nebo Prokopa? Ovšem byli to neblazí husiti, ale vili pece v Krista, ctih jeho svatou matku a sv. Václava, ba Žižka dával si denn v táboe ísti mši; mají Pelcel

vlastenec píše

již

in

tom pednost ped pohanskými hrdinami, jejichž iny bez ohledu na jejich pohanství vynášeny jsou až do nebes" (str. 6). Upomíná-li tato omluva vlasteneckého enthusiasmu na Voigta, jehož velé pedmluvy i patriotické polemiky v Effigies" Pelcel ve svém peklade v ,,Abbildungen" ješt sesiloval, shledáváme v druhé ásti citovaného místa zejmou reminiscenci na Kinského ,,Erinnerung", jež patrn psobila na Pelcla mocným dojmem. tudíž v

,,

A stejn Pelcel vlastenec hlásí se také v etných jednotlivostech. Cechy jmenuje ,,unser liebes Vaterland" (str. 643). S patrnou velostí a tuším i s tendencí k dob své vypravuje o statenosti pedk, jíž Cechové a Moravané (na rozdíl od Polaban) udrželi se ve svých starých sídlech prese všecky uskoky a úsilí císa nmeckých (jen v I. vyd. str. 40), a líí obraz nkdejší eské slávy a velikosti, jež asto imponovala i nmecké íši a císam, kteí nejednou se ucházeli o mocnou píze král eských 4

Pemysla Otakara

Pekel pi každé píležitosti vynáší Bohmen konnten nichts weniger ertragen als das Joch eines Tyranncn", 53), lásku a péi o svj mateský jazyk a jeho hrdou obranu proti (otiskuje ve všech vydáních (za

vrozenou

Cechm

snmovní

usnesení z

a II. a

I.

lásku k

j.).

svobod

(„Die

nmin

Rád

se rozepisuje o slavných, hrdinských v cizin, na p. za výpravy milánské, za Vladislava II. proti za válek husitských, želí, že v bojích s Turky Cechové byli již, jako podnes, smíšeni s ostatními rakouskými národy, takže nelze íci, kde naši krajané nejvíce se vyznamenali (v I. vyd. 544), obšírn vypravuje o skvlé nádhee korunovaních slavností, hájí vysplé vzdlanosti a literatury zejména etní byli djepisci, nebo Cechové mli vždy historického ducha" (str. 234).

pedk doma

inech

1G15!).

r.

i

ekm,

—

,,

Zajímavý jest také pomr Pelcla vlastence k Nmcm. Pelcel na od pozdjších romantik v^dn uznává vliv pokroilejší kultury nmecké: ,,Ubrigcns bildeten sich die Bohmen nach ihren Nachbarn, den Deutschen, und schritten mit ihnen in der Kultur des Geistes langsam íort, nur dasz sie, so wie noch heut zu Tage, immer merklich spáter als rozdíl

ihre Vorbeter

Ale

zum

pes

nmecky.

kamen"

Ziel

167

(IV,

si.).

to vlastenectví Pelclovo zabarveno jest místy již proti-

Pelcel

vyítá

vše, co

nepkného Nmci,

a z íše, i z Branden-

Nmc

burku, Korutan atd., v Cechách páchali (hanebné plenní od po smrti Pem3'sla Otakara II. obšírn líí). Zvlášt význané po té stránce jest

Pelclovo vypravování o vpádu francouzském a vpádech pruských,

jež Pelcel

sám

S patrnými sympatiemi, až

zažil.

o hrdinství a kázni francouzské posádky obležené

s obdivem vypravuje v Praze: ,,Man musz

den Franzosen Gcrcchtigkeit widerfahren lassen, dasz sie sich mit einer Tapferkeit vertheidiget haben, die man nicht vermuthete. Dabei hielten sic in der Stadt die genaueste Mannszucht und betrugen sich gegen die Einwohner mit vicl Menschenliebe." Tím nesympatitji vyznívají Pelclovy zprávy o armád Bedicha Pruského, jehož v Pamtech (str. 15) jme-

Jmeno\át barbarské obléhání Prahy Pelcel odsui zuiví Táboi ušetih, zuje rozhorlen: gesitteten Volke und dem ,,Kaum solíte man einem ,,Es Charaktere Friedrichs solche Absichten zumuthen" (str. 809)

nuje

,,diese schreckliche Geissel".

a stílení na sv, Vítský dóm, kterého

.

.

.

nur mit der Brgerschaft, nicht aber mit den Soldatcn Krieg" (str. 915). A stejným tónem Pelcel vypráví o pruském tažení z r. 1777 (str. 948) a o celé sedmileté válce, jejíž ,,rány byly prý schien,

die Preuszen fúhrten

píliš hluboké a tžké,

aby

již

byly vyléeny a zmizely z

pamti mých

930). Pelclovy dojmy jsou významné také po jiné stránce: napovídají, pro a války s Pruskem psobily na obrození a sesílení

krajanu"

(str.

ím

vdomí eského

a nechuti k Prusku.

Nejvýznamnji však projevuje kde reaguje na

starší

i

se vlastenectví Pelclovo

na místech,

nejnovjší snahy germanisaní, ale tím picházíme

51

k výkladu, jak vlastenectví a zárove osvícenství psobilo na Pelclovo význaných epoch v djinách eských. význané jsou již Pclclovy názory o husitství, pro té stránce Po svou dobu neobyejn významné. Jako u Voigta mžeme tu dobe sledovati, jak protireformaní tradice psobí na Pelcla ješt stále mocným

již

pojetí a hodnocení

vdomí

vlivem, ale zárove, jak smýšlení osvícenské a modifikují, zmirují.

je

Proti Balbínovi (upozoruji

národní hluboce

na svou rozpravu

Bohemia Docta" v CCH 19 '5) ostatním píedchdcm a souasníkm ovšem ani on, jako osvícenství eské znamená veliký pokrok, vbec, neproniká ješt do ideových hlubin reformace eské, netuší jejích dalekých koen, kotvících v nálad a kultue obecn evropské, nechápe jejího epochálního významu, jejž odkrýti zstaveno až protestantm Safao

i

,,

a

Pelcel

íkovi a zvlášt Palackému.

svými protireformaními Karlov. Doba Karla IV., jenž ml by prý slouti v djinách Veliký, jest Pelclovi vyvrcholením djin eskVxh, jak patrno nejen z obšírnosti (pes 50 stran!), ale i z obdivu a nadšené chvály, s jakými ji líí: Cechové byli tehdy vládnoucím nároPokládáno za zvláštní pednost, býti rozeným Cechem. dem v Evrop" ]\Inohá sousední knížata kupovala nebo stavla si domy v Praze, aby bydhla mezi Cechy. V Cechách kvetl obchod, prmysl, blahobyt, moc, sláva, zbožnost, vdy a umní Teprve pozdji v rozprav Geschichte der Pelcel osvícenec a vlastenec

pedchdci

ovšem

(Balbínem) názor o zlaté

sdílí se

dob

,,

.

.

.

.

Bóhmen Pelcel výtky, jmenovit také

.

.

nco

Deutschen in

slevil

této

národnostní.

z

tohoto nadšení a

ml

S této výše Cechy rychle klesají za vlády Václava' IV.

proti

dob

Píinu

toho

pedevším v povaze a osobnosti samého krále, jenž ani zdaleka nevyrovnával se otci. Jmeno\át prv^ní vj^dání KG obraz Václava IV. kreslí temnými barvami, upomínajícími ješt siln na tradice Pelcel spatuje

protireformaní:

byl prchlivý,

krt v,

mstiv}"-

proti

svým eským pod-

daným, nadržoval Nmcm, za svou vlast pokládal Nmecko a dával mu pednost ped echami, tyto vynášely mu za týden více dchodu, než ono za celý rok, vydíral zem eské, žil rozmaile a nestídm, stále jsa trápen žízní, snažil se ji uhasiti vínem a pak obyejn propíjel svj rozum, byl panovníkem slabým, nedbal vas výtržností atd. Ovšem místy Pelcel také již hájí krále proti výtkám souasník, jmenovit jeho snah o nápravu v církvi, o uklidnní Nmecka atd. Ve vydáních pozdjších tento temný obraz pomalu se jasní. Sice ješt ve vydání tetím zván ,,dcr saumselige" (str. 250) a líen bez hlubších sympathií, ale již s patrnou snahou po vtší objektivnosti, jež vedle stínu vytýká také jasné stránky, ba místy píše až apologeticky: ,,vvar nicht so Schwarz, als man ihn gemeinigUch zu malen pflegt." A podobn Pelcel jinde píše, že hlavn písností proti zkaženému knžstvu upadl u knží v takovou nenávist, že udržela se až do našich dob. Dalším vývojem a zejména podrobnými studiemi pramen Pelcel po této cest

a

52

dospl až k smlé obran Václava o tomto

kaceovaném

jakou poznáme v jeho monografii

IV.,

panovníku.^)

Ale hlavní vinu na úpadku Pekel piítá husitství: „Die bohmische und beriihmteste war,

Nation, welche unter Karl IV. die ansehnlichste

hatte unter Wenzeln ihr Ansehen zu verlieren angefangen,

und war nach

dessen Tode in eine Raserei verfallen, dergleichen Beispiele in der Geschichte findet.

gefallen

vváre.

am Himmel, Einbildung.

schien, als

wenn

Bohmen sahen anfangs

Die

blutige

Dann

Es

und

feurige

íielen sie iiber

vertilgten einander mit Feuer

Kreuze

;

man wenige

sie in ein hitziges

Fieber

wunderliche Erscheinungen

und

es

regnete Blut in ihrer

einander her, wie hungrige Wolfe, und

und mit Schwerdt.

Ihre Anfiihrer waren

meistens Gottesgelehrte und Priester, die das ganze Volk mit ihrem Fana-

tismus ansteckten" (418). V témž osvícenském duchu Pelcel vysvtluje vznik husitství nejen národnostními rozbroji mezi Cechy a Nmci v Praze a zejména na universit, nýbrž také

úpadkem

církve,

pedstavovaným hlavn

dvoj papežstvím,

a zkažeností knžstva, zahrnutého bohatstvím inil hanbu jejich stavu a u lidu budil pohoršení" (278).

a žijícího životem,

,,jenž

Osvícenec a zárove vlastenec hlásí se také z Pelclova obrazu M.

Jana

pokrok proti E albínovi. Pekel obšírn Husa, na nmž (str. 286 307) vypisuje jeho život a snahy s khdem historika, jenž patrn nejlépe znáti veliký

—

Stejn význaný jest soud Pelcla osvícence o odprci Václavovu Janovi 1) Jenšteina, praž. arcibiskupu: byl prý to muž, ,,der sich mehr fúr einen Kartháuser, als Fursten und Erzbischoff geschickt hate. Anstatt, dasz er sich bei dem Regenten in Ansehen gesetzel, und das Wohl seines Vaterlandes besorgen zu helfen bemúhet hátte, schlosz er sich monatlang in Kloster oder Thúrme auf seinen Gútern und brachte die Zeit mit Fasten und Beten zu Da er noch iiber diesz von einer Krankheit befallen wurde, die ihn auf einige Stunden der Sinnen beraubte, so gab er vor, er hátte Erscheinungen, die ihn auszer sich rieszen, und spielte die Rolle eines Heiligen. Von den Verniirftigen bei Hofe wurde er verspottet, und die Kirchenzucht bei der Gei stlichkeit wurde immer árger" (277). Podobný vývoj jako v názorech o Václavovi pozorujeme tal é v názorech Pelclových o Janovi Nepomuckém. Ve vydání prvním událost vypravována ješt v duchu protireformaních tradic: jenž ,, Václav chtl se (1383) dovdti od královnina zpovdníka Jana z Nepomuku, byl pražským kanovníkem a mužem svatým, z eho se mu královra zpovídala. Když však ten se zdráhal, dal jej svrhnouti s mostu a utopiti ve Vltav" (207). Od z

.

tohoto pípadu Pelcel rozHšuje utrpení (po. let 90tých) jiného knze Jana, jenž rozhnval si krále tím, že proti jeho vli jako arcibisk. viká potvrdil jednoho preláta ,,Er hesz den (210). Ve vydání tetím vypravuje Pelcel pouze pííbh poslední: Generalvikar des Erzbiszthums, Johanko von Pomuk, nebst zwei andern Domherrn ins Geíángnisz werfen und peinigen (za píinou události kladrubské), ob vielleicht die Bestátigung des neuen Abts auf Befehl des Erzbischoff s geschehen sei. Man weisz ihr Gestándnisz nicht. Zweie dieser Domherren wurden wieder auf freien Fusz gestellt, den Johanko aber liesz Wenzel in einen Sack stecken und bei der Nacht iiber

den Moldaustrom werfen. Johanko war ein Mann von groszem Ansehen, und jedermann hatte ihn seiner Gelehrsamkeit und seines untadelhaften Lebenswandels wegen sehr hochgeschátzt" (str. 280). die prager Briicke in

53

se snaží býti objektivním jak cujících

výraz

k Husovi,

proti

a kleteb Balbínových, tak

—

pvod

nmuž

k jeho

i

nikde neužívá zatra-

odprcm.

Protirefor-

zejmý již z pemrštného odhadu Balbínem poítá na 36.000 (v I. vyzanechaly ovšem i na obraze ,, mnoho Nmc") Husové své stopy. Jmenovit v I. vydání KG jest kreslen stízliv, chladné, místy až s nesympathií a nepízniv, ježto rozsel semeno ke strašným válkám, jež pak celé království uvedly ve zkázu." Tak Pelcel vytýká mu tém národní fanatism: ,,Hus zanášel se dávno myšlenkou, jak by vyrval akademické hodnosti nebo je vyhnal, aby tím volnji mohl hlásati své novoty, jež nejvíce u nmeckých mistr narážely na odpor." Ovšem Pelcel nezatajuje také, že Nmci odedávna dráždili a utiskovaU Cechy pi každé píležitosti. Rozhodné vystoupení Husovo motivuje hlavn osobní pýchou a podráždností: kázal z poátku s velikou horlivostí proti eské šlecht a odhaloval její vady a neesti, ímž Horlením proti knžím vzbudil jejich si získal obecné chvály a obliby. nenávist a žaloby u krále. Když král žalobníky odbyl, Hus nabyl tím více smlosti a jal se posléze útoiti i na papeže, kardinály, odpustky a jiné lánky víry (v I. vydání) ,,V roztržku s církví pišel teprve, když se dvorem,

maní

tradice

vysthovalých Nmc, dání pozdji píše jen

jejich

jest

jichž Pelcel s

;

—

,,

Nmcm

.

ale proti arcibiskupovi

Zbykovi, vystoupil

proti papeži

ehoovi

a roz-

hoen

pronásledováním arcibiskupovým pidal se k Wiklefovi" atd. (ve vydání tetím). Odchod Husv z Prahy vysvtluje jeho strachem ped nebezpeím: ,,Když pak nastaly krvavé boue (po episod odpustkové), Hus, aby nevydával se v nebezpeí, utekl z Prahy". Smrt Husova

líena slovy Eneáše Sylvia (obé v I. vydání) atd. Ale vedle stín jsou v obraze Pelclov také svtlé rysy, a to velmi význané, množící se v nových vydáních KG, jež o Husovi píší veleji a veleji. Pelcel chválí Husovu bystrost, výmluvnost, knžskou horlivost, písnost mravu, uenost, nezávadný, asketický život, ímž i bledým obliejem, dlouhým, hubeným tlem, ochotností i k nejnižším nabyl veliké popularity a povsti svtce. Kázáními proti neestem duchovenstva Hus poštval na sebe nenávist jeho a ta i žaloby arcibiskupovy^ u krále teprve ho pimly k horlení pro Wiklefa a proti papežm, kardinálm, biskupm. Jmenovit v Kostnici jsou sympathie Pelclovy rozhodn na stran Husov. Zamítá povst o Husov úmyslu na útk, vytýká neslušnost jednání koncilu, s poclivalou, ba s ticlým obdi\em píše o Husov neohroženém, pevném, velikcm charakteru a s patrným dojmem líí jeho poslední okamžiky. Pelcel nastiuje již také jádro

Werken und

uení Husova

seiner Aufíúhrung", protože

tolik pozornosti."

V

nástinu

tom proniká

,,aus sainen

eigenen

Evrop

vzbudil

,,Hus v celé

zejm

tendence apologetická,

celém obraze Husov. Patrná zvlášt na míst, kde Pelcel vyítá píiny Husova odsouzení: odpor proti kížové výprav papeže Jana XXIII; tení mše, když byl v církevní klatb; zamítnutí rozsudku

jako

v*

hlavní

54

papežova a odvolání ke Kristu; nepíznivé vylíení otc shromáždtvrzení, že moc svtská smí si pisvojiti ných v Kostnici (v list píteli) statky duchovenstva; snaha o odstranní svátk a bohatství knží; kázání proti neestnému životu duchovenstva; obrana Wiklefa, jehož Pelcel dobe tušil, že tato provinní vzbudí vychvaloval jako svtce k Husovi spíše zájem a sympathie osvícenských tená, kteí leccos z toho, pro Hus trpl a zemel, uznávali za vymoženosti a ideály své doby, za pokrok osvíceného vku proti temnému stedovku. Osvícenské a vlastenecké sympathie Pelclovy k Husovi sílí a zvroucují se dalším vývojem a studiemi pramen, jak poznáme v monografii o Václavu IV. Ale všecko to osvícenství i vlastenectví Pelclovo nestailo, aby pln pochopil Husv hluboký, epochální význam v djinách náboženských, sociálních, ;

.

.

.

kulturních })

O nco nepízniv]

i

vyznívá soud Pelclv o Jeronýmovi, jehož (rasend!) znan se lišila od písného, váž-

útoná povaha

ohnivá, smlá,

ného Husa. Ale i poslední chvíle Jeronýmovy zejm dojímají Pelcla vlastence, sympathicky líí jeho vzepení se koncilu i jeho smrt a temn zobrazuje jeho eské odprce v Kostnici. Slovem, dojem obraz Husova a Jeronýmova, kreslených s citovým pathosem a s patrnou tendencí apologetickou, nemohl se minouti úinu na eské osvícené tenástvo. S téhož osvícenského a vlasteneckého stanoviska Pelcel vypravuje o husitství a husitských válkách, velmi obšírn (str. 321 413) a celkem s pohtováním.2) Osvícenec zatracuje náboženský fanatismus obojí strany, husitské i katolické, a plynoucí odtud hádky, nesnášelivost, krutost,

—

krveprolévání:

Konig war kaum todt, so wurde ein groszer Theil der Bohmen Schwármerei iiberfallen, die ihre Kopfe erbitzte und sie beinahe zu Raserei brachte. Sie glaubten nun, dasz sie keinen Herrn hátten, und ,,Welches Ungluck fr ein lieszen der Rache den freien Raum" (321) fanatischen Priestern berckt wird" und Volk, welches von Schwármern ,,Allein diese zu weit und zu allgemein getriebene Wissenschaft (349) (Gottesgelehrsamkeit, jež uchvátila celý národ po. 15. stol.) verwirrte nach und nach den Bohmen das Gehirn so, dasz sie hernách, wie hungrige Wolfe, uber einander herfielen und einander auf das grausamste mor,,Der

von

einer

.

.

.

.

.

.

deten" (320) S téhož hlediska odsuzováni zejména Táboi. Pelcel osvícenec vytýká jim fanatismus (,,die Schwármerei hatte sic wild und die Wildheit .

.

.

unberwindlich gemacht" vlasti.

str.

390),

Nemaje hlubšího pochopení pro

krutost,

dvody

krvežíznivost, jejich

zpustošení

odporu proti stran

*) Nesouvisí také s touto Pelclovou apologií Husa a ovšem i s toleranním patentem ,,Vermischtc Schriften des M. J. Hus von Hussinecz" (1782 v Lipsku a v Praze) a ,,Neun Sinodal-Reden" (1784, obé u Wolf. Gerle)? Bartoška z Drahonic, Eneáše Sylvia, Martina 2) Podle Vavince z Bezové, Kutena, V. Hájka, V. Rameše, Veleslavína, Kranzia, Haselbacha a j.

.

55

mírných podobojích a proti kompaktátm, Pelcel jmenuje je pro tento odpor fanatiky, ,,zgcllose Lcutc" (405), ,,Landesverderber" (408). Ale Pelcel stojn zatracuje také íanatism strany ímské, jež nesnášclivostí boui rozdmýchala a krutostmi proti husitm vlastn pinutila Cechy k odvet. Zejména Zikmund, jehož jednání v Kostnici patrn omlouváno, pozdji jako král eský líen nepízniv: Cechy svedl k neslušnému jednání proti svým panovníkm a dohnal až k zoufalství. On byl vinen na celé rozervanosti ech (417). Jeho kruté plenní odsuzováno stejn jako táborské ,tak nešastné Cech y pustošeny j ak od krále, tak od Tábor' (344) :

'

,

Ale vedle stín Pelcel osvícenec a vlastenec nalézá v husitství

i v huskvlé stránky a líí je s patrnou zálibou. Pelcel osvícenec v duchu své doby zastává se husitské bohoslužby v ei národní ,,diesen alten Gebrauch der erstcn Kirche", str. 311 jejíž pramen s Dobrovským spatuje v kláštee Emauském,^) kdežto pijímání pod obojí vykládá jako tradici cyrillomethodjskou: lid prý rád je pijal, ježto v Cechách od poátku kesanství bylo vždy dost lidí, kteí tajn pili z kalicha podle zpsobu církve ecké, od níž kesanství do Cech uvedeno (I. vyd. str. 224).

sitských válkách také

—

—

Vlastenec a osvícenec ozývá se z výroku o Žižkovi.

Již ve Vorvydání píše o s patrným obdivem (viz str. 49). V texte jmenuje ho Jan Chval z Trocnova a z Machovic, jenž narodil se v Borové v áslavském kraji a ztrativ oko v bojích prusko-litevskvch, zván byl Žižka, t. j. jednooký (podle Beckovského rukop. a Žalanského; str. 266 si.). Ve vydáních pozdjších píše o obšírn (i povst o dubu Žižkov zaznamenal), charakterisuje i jeho originální sloh v listech (,,lászt sich im Deutschen nicht recbt ausdruckcn") jmenuje 1 o ,.dicser bohmische Held" (podobn Prokop Holý- zván ,,der groBte Held seiner Zeit" I. vyd.. zárove vytýká jeho pánovitost, krutost, pomstychtivost, 291 IV. 407), nenávist k mnichm a klášterm: ,,Aus seinen Handlungen erhellet, dasz in diesem Korper eine der rachgierigsten, hiirtesten und grausamsten Seelen gewohnt hábe; ein auszergewohnlic es Genie in der Kriegskunst kann man ihm nicht absprechen." Zmiuje se o úsudku italského djepisce Baptisty Fulg* so, jenž Žižku kladl nad Hannibala a Sertoria, Pelcel dodává: ,,So viel ist gewisz, dasz Žižka unter die groszten Helden zu záhlen

berichtu

nm

I.

nm

,

;

a

;

,,Die Bóimen hatten zu dieser Zeit (za Karla IV.) den Trošt, den Gottes1) dienst in einer ihnen verstándlichen Sprache, námlich bei den Benediktinerslawen auf der Neustadt Prag zu hóren. Diesz niag sie hernách auf den Gedanken gebracht

haben, dasz

im ganzen Lande

die Landessprache beim Gottesdiensle eingefiihrt AUein, dagegen stemmten sich die Pábste immer gewaltig, ohne darauf Riicksicht zu nehmen, dasz die Apcsteln, welche zuerst aus dem Orient nach Rom gekommen, den Gottesdienst nicht in der hebráischen oder griechischen, sondern in der latein. Sprache, des Volkes wegen, eingefiihrt haben. Wáren sie zuerst nach

haben

sie

wollten.

Wineta zu den Wenden gekcmmen, halten verordnet" (272).

so hatten sie ihn in der slavischen

Sprache zu

56

wáre, Avenn er menschlicher gehandlet und nicht wider sein eigenes Vaterland gewúthet hátte" (v I. vyd. 257, ve IV. 374).

Jak veliká osobnost Žižkova zajímala Pelcla, zejmo také z toho, že v druhém vydání KG pidal dv listiny týkající se Žižky a pozdji pomýšlel podle pramen obšírn vypsati jeho život i iny a vydati zárove celý „Vojenský rád Žižkv" (podle zprávy Dobrovského v Bohm. Litt. 1779, 239 si. srov. také zprávu Ungarovu v Abhandl. 1791, 372 a zmínku Pelclovu v monografii o Václavu IV., II, 548). Ješt v letech 90tých Pelcel k tomu úelu shánl se po pramenech, jak patrno z jeho Hstu Dobrovskému z 1. dubna 1790: ,,Des Žižka Leben will man auch von mir haben. Wenn Ihnen von ihm etwas vorkommt, so in anderen Kronisten nicht steht, so bitte ich es fíir mich zu notieren".^) ;

A

s

téhož vlasteneckého hlediska Pelcel vytýká také svtlé stránky

ostatních husit:

pochvalou vzpomíná zbožnosti, hrdinnosti a lásky k vlasti u Tábor, sympathicky líí vítzství husit, bojujících pro ženy, dti, domov, vlast a náboženství proti nmeckým žoldném stejn kru-

tým

.

.

.

;

s

v záhubných husitských válkách echové

škodu

vlasti,

hlavní

roli,

nahnali

ukázali,

bohužel na

Evrop (409) Husité tehdy hráli v Evrop jiným národm tolik hrzy a ne bez dvodu poklá-

svou rekovnost

celé

.

dáni za nepemožitelné váleníky (399).

S téhož hlediska Pelcel píše také o bitv hpanské: ,,Ob strany bochrabrostí, neústupností a zuivostí; nebo Cechové bili se s echy" (407) ... ,,A tak byl opt stateností samých zjednán pokoj a splnilo se, co íkával císa Zikmund, že echové nemohou bjHi zdoláni jinak než od ech" (I. vyd. 292; IV. vyd. 409).

jovaly se stejnou

ech

Nemén význané

Jiím

jsou názory Pelclovy o

z

Podbrad.

Vylíen velmi sympathicky, tém s nadšením. Pelcel erpá tu hlavn z Balbína, jenž djiny Jiího .nejlépe prostudoval a popsal" (476), ale vyniká nad svj pramen svým osvícenským smýšlením, jež dovoluje mu lépe souditi jmenovit o konfliktu Jiího se stolicí papežskou. Jakým tónem psáno o Jiím, napovídají výrazy: tento veliký muž" (423) ,,ml všecky vlastnosti vehkého muže, byl bystrý státník a statený váleník" nejudatnjší vojevdce a nejbystejší král své doby" (4Ó6) (430) nejvtší panovník svého asu, jemuž blaho vlasti leželo více na srdci než prospch jeho rodu" (473) pouze svými velikými vlastnostmi povznesl se z eského pána na trn a uhájil si ho až do smrti svou stateností, rozhodností, odvahou a vytrvalostí, pes to že ml proti sob papeže, císae, celé Uhry a znaný díl vlastních poddaných, asto všecky najednou" (475), Stejn vynášena jeho velkomyslnost v odpouštní, náboženská sná,

,,

;

,,

;

;

,,

;

1)

V jiném

list

Dobrovskému

,,

z

18.

dubna 1791

Pelcel ohlašuje, že již 1783

dostal z Domažlic kopii listu Žižkova, ale velmi chybnou.

Ribayovi

z

10.

kvtna

také níže rozbor Nové

1792 hledal tehdy ské Kroniky.

t

eský

Podle listu Dobrovského

životopis Žižkuv

z r.

l.^Gi.

Srov.

57

Tím nepízniv]

odprci Jiího, a jmenovit strana ímská, s papežem v ele: Vratislav, poštvaná mnichy a kadopustil se slabosti", pitolou, žalovala na Jiího u papeže Pia II., jenž jednání legáta Fantina k Jiímu jmeže volal Jiího ped svj soud (447)

šelivost atd.

i

charakterisováni

,,

nuje zrádnou nevrností, proti Jiímu, jehož

e

;

papež bouil nebe i zemi jeho kousavou (453) zniil (456) Pius II. byl ;

osobn nenávidl, aby ho

;

svévolný, pyšnv a tak mstivý, že obtoval rozum, chytrost své

pomst

i

náboženství

(457).

vi

Jiímu oznauje vbec jako ,,bertricbene Anpapežský dvr a jeho legáti inni zodpovdnými massungen" (456) za boue eské a zhoubu zem. Když papež dal Jiího do klatby, Pelcel poznamenává: ,,Allein man hatte schon damals in Bohmen so viel VerJeho jednání

;

dem Pabst Podobn jinde:

Konige abzusetzen, nicht

stand, einzusehen, dasz

die Macht,

zukomme"

,,Kasimir wusste wohl,

(463).

keine Konigreiche zu verschenken hátten"

(468).

dasz Pábste

Když Balbín nazval

odvolání Jiího od papeže špatn zpraveného k obecnému koncilu pošetilým a neplatným, namítá Pelcel: ,,er spricht nach den Grundsátzen des kanonischen Rechts seiner Zeit und seines Ordens" (464). Uvádje slova Viléma ze Švihová, že legát svými klatbami zpsobí, že v celém

svt konen

tento církevní trest upadne v nevážnost, pohrdání a nená-

dodává:

vist, Pelcel

Oima

,,

Tento Cech, zdá

osvícence Pelcel se dívá

se,

na

i

ml

prorockého ducha" (466).

snahy husit,

literární

jichž

ovšem teprve v pozdjších vydáních. Chválí historiky, posud s oblibou tené (Vavince z Bezové, Bartoška z Drahonic), a spisovatele netheologické vbec (421), poznamenává, jak na koncilu basilejském všímá

si

všichni se divili uenosti a výmluvnosti literaturu

nejeví nejmenších

spis dochovalo (420).

hradn

A

se

na nás; neteme

stejn píše

theologie.

i

o

pijímati pod jednou

i

(400), ale pro theologickou

jich a ztracené rádi

dob Jiíkov:

Uenci

ech

sympathií ani porozumní:

,

.Pstována

stále

hádali se mezi sebou, má-li se

pod obojí

uinili se známými, spisy jejich

.

.

již se

.

,,Málo jejich

mžeme

oželiti"

ješt skoro výsvátost oltání

Jen svými hádkami theologové

netou"

(477).

Nová, lepší doba pro vdy podle Pelcla nastala teprve, kdj-ž fanatickým theologm, kteí potud bouili celé Cechy a svj^m nesmyslným kikem vše omámili, uloženo (smlouvou Kutnohorskou) mlení a zakázáno jim co nejpísnji láni. Barbarství ztratilo tím jednu z nejmocnjších opor a teprve pak smly se Musy tu onde ukázati (524).

Jak snadno uhodneme, Pelcel osvícenec vítá tu píchod humanismu do Cech, pro njž a jeho zástupce jako všichni osvícenci má nejvyšší uznání a živý zájem. Pomrn obšírn vyítá humanisty domácí i cizí, kteí psobili v Cechách za Vladislava a Ferdinanda I. humanistické básnictví jest mu ušlechovatelkou mrav (675), pro humanistické veršovce má samé superlativy, a to nejen pro Bohuslava z Lobkovic, „nejkrásnjšího ;

.

53

ducha, jehož kdy

echy

být hrdi" (524

a pro Jana z

si.),

und Beforderer

nhož echové ješt dnes musejí Hodjova (,,dieser groszmúthige Beschútzer

zrodily a

na

der Wissenschaften zu seiner

Zei'

627),

nýbrž

Kropacia, Karla z Karlsberku, Jana Chorinna, jež poítá

výbornjším básníkm"

i

pro Kašp.

vesms

,,k nej-

(676).

ech ve stedovku Pekel, jako Balbín, Voigt Rudolfov, ve zlatém vku uenosti v e-

Kulturní vyvrcholení a

j.,

spatuje v

dob

,,

imponuje tu pedevším množství a nádhera knih: ,,V žádném období netištno tak veliké množství nejvýbornjších, nejnádhernjších a nejkrásnjších knih v eském jazyce, jako v tomto ... Od doby Rudolfovy až podnes nevyšlo žádné takové eské dílo, jediné Beckovského vyjímaje, na svtlo" (676). A stejn si váží vysplosti a ryzosti jazykové: .echové dosph ve své mateštin tak daleko, že nám nyní spisy z té doby ješt vždy musí sloužiti za vzor, chceme-li psáti správn esky" (676 si). Že tuto jazykovou vysplost Pelcel piítal zejména Veleslavínovi, povdl výslovn v lánku o Veleslavínovi (v Abbild. III, 25 34), napsav, že ,, všichni znalci souhlasí v tom, že eština za doby Veleslavínovy povznesla se k nejvyššímu stupni dokonalosti

chách" eských

(675).

Pelclovi

,

—

zmny." svj soud o dob Rudolfov o zízení a hojnost škol a znané vzdlání uitel (,,Es waren keine Abeceschiitzen, sondern Mánner, die grúndhche Kenntnisse besaszen" str. 678). Žádný národ v Evrop nemohl se (podle Stránského) tak výborným zízením školství honositi. A co jest pi tom pamti nejhodnjší, vše to poízeno protestanty a že odtud nepotebuje ani polepšení ani nestrpí Posléze Pekel opírá

v echách, kteí vždy se snažih hd osvcovati, jakož také skoro všichni uenci v tomto období jsou z jejich strany (IV. vyd., 679). Jmenovit poslední výrok jest zajímavý: osvícenec Pelcel prvý došel poznání a prvý ml odvahu íci, že nekatolíci (zvlášt Bratí, jichž však nejmenuje!) byh hlavními nositeh kvetoucí eské vzdlanosti a literatury doby Rudolfovy. Ale pak pekvapuje tím více, že pro tyto hlavní pedstavitele ,, zlatého vku uenosti v echách", totiž pro eské Bratry, Pelcel projevuje tak málo zájmu. Jen chladn vzpomíná ,, sekty Pikard" podle zprávy

Jana Šlechty ze Všehrd a jiných pramen, vytýká jejich zásluhy o jazyk, ale nemá k nim velejších sympatií ani hlubšího pochopení pro jejich význam mravn náboženský, sociální, kulturní. Pouze Žerotí na nadšen chváH pro jeho ^•clikou uenost, humannost a výtené mravy, pro nž prý vážen nejen u protestant, ale i u katolík (str. 697). Naproti tomu Komenský odbyt pouze slovy: ,,ein Mann, der in allen Arten von Wissenschaften sehr erfahren ist" (str. 758, s odkazem k Abbildungen) V duchu osvícenském a vlasteneckém Pelcel vypravuje také o kata-

strof reformace eské,

jež byla

zárove katastrofou

politickou a

národní, a o protireformaci.

Pi

k theologickým sporm, k nánejednou bezdky spíše zavádlo Pekla

husitství osvícenství svou nechutí

boženské nesnášelivosti a

násilí

59

k protireformaním pedsudkm, jež bránily mu jasn prohlédnouti a správn hodnotiti motivy i význam reformace eské. Jinak je tomu v dob blohorské a poblohorské. Vše to, co odcizovalo Pelcla osvícence od husit, pesunulo se n5mí na stranu katolickou. V pomrech tak zmnných Pelcel pln se vyprošuje z pedsudk protireformaních, tím spíše, že byl ješt oitém svdkem dokonávající protireformace, a odvahou i celým duchem svého vypravování povznáší se prese všecky nedostatky k historické výši, k níž nedospl ani Voigt ani Procházka, ba, pokud vím, vyjímaje Dobrovského, nikdo ped Palackým. Pelcel osvícence spatuje hlavní píinu všeho neštstí, jež pivalilo na národ eský na poátku XVII. stol., v náboženské nesnášelivosti. Odkloniv se od svých pedk Ferdinanda I. a zvlášt Maximiliána, nábožensky tak snášelivého,^) Rudolf II. dal se svésti mnichy a zahájil náboženskou ncsnášelivost, což bylo pvodem nejen jeho vlastních nesnází, nýbrž i pozdjších bouí: ,,Solange Rudolf II. tolerant war und die Bohmen bei ihren Religionsbráuchen liesz, ging ihm alles nach Wunsch und glúcklich von statten. Wie er sich aber von den Monchen dazu verleiten lassen,' dasz er die Unkatholischen verfolgte, da nahmen auch seine Widerwártigkeiten ihren Anfang" (str. 674; srov. i str. 641). se

Osudný proud tento nedovedl již zastaviti ani slavný" majestát vymožení Pelcel v patrné protiv k Balbínovi a protireformaním historikm obšírn a se sympatií vypravuje (již v prvním vydání). Za Matyáše sesílen jednak nesnášelivosti Loheliovou a zvlášt fanatismem mnich, kteí pozorujíce s hrzou, jak denn vzrstají nekatolíci, a obávajíce se posléze o svj chléb, stavli se, jak jen molili, proti šíení se protestant," v emž ješt podncováni byli od jesuit (087). Násilnostmi jejich poboueni byli stavové protestantští, kteí bez toho chovali obavy ped náboženskou nesnášelivosti Ferdinanda II., zvlášt po ddické smlouv s Filippem II. Španlským (ped španlskou inkvisicí Cechové prý již z daleka se tásli!), a tak došlo ke schzi v Karolinu. ,,

z

r.

1609, o jehož

,,

—

S menším

drazem

Pelcel

vytýká

— a tušíme v tom apologetu šlechty

Ukazuje pouze na sobecké zájmy zejména Thurna a von Felsa, kteí ostatní pimli k povstání, napovídá i úmysl nkterých ze stavu, promniti království podle píkladu Hollandan, Švýcar a Benátan ve svobodný stát, k nmuž je lákala sladká svoboda" (tun tištno! str. 709), ale o obecné snaze podává stav o zvýšení své moci proti panovníkovi nemluví pímo, toho doklady. A táž tendence proniká, kde Pelcel snaží se konstatovati, že nejstarší a nejvznešenjší rodové panští a rytíští, jež vyítá jmény, zstali Ferdinandovi vrni, kde obhajuje Valdšteina, jehož smrt líí osobní zájmy a tendence stav.

nkterých

vdc,

,,

a

tém

,,Jedermann konnte das Heil seiner Seele auf jene Art, die ihm die bste 1) zu sein schien, suchen und befordern, ohne dasz er daran gehindert worden", píše Pelcel o Maximiliánovi

(str.

625

n.).

.

60

dramaticky, kde charakterisuje naprosto nepízniv Bedicha^) a jeho jimž pipisuje porážku blohorskou. V témž duchu Pelcel referuje dále také o událostech po blohorské

nmecké vdce, bitv, si

úmysly zbouenc náhle zmaeny a ztraceno právo národa,

jíž

krále, ,,wenn

sie

doch

eins

zejm hájí Ferdinanda,

Pelcel

gehabt hat" jehož líí

Obraz

dobe

(hlavn

str.

katolických

Lamormaina, podle Habernfelda,

voliti

470, IV. str. 725).

khdnou objektivností

mst

kruté jeho rozsudky pipisuje jednak

jesuit

s

vyd.

(I.

pán I.

(704

—791),

a jmenovit

vyd.

str.

478).

ádu

a jeho protireformaní innosti, který tu Pelcel nastiuje, charakterisuje nejen osvícenství jeho, ale tuším i antipatie, které

po zrušení ádu ovládaly kruhy pražské, nevyjímajíc šlechty. bez poznámky Pelcel otiskuje znní listu Sotva bez tendence, jesuity ze zem, v nmž jesuité zváni ,,die stav eských, vyhošujícího scheinheilige Jesuitensekte, der giítige Jesuitenorden", jenž prý jest píi

a

ímskou stolici zemkoule pivésti pod jho a vládu její; jenž užívá všech prostedk, aby vládce proti sob poštval, pány proti který každému zloinci poddaným, poddané proti pánm pobouil inou všech nepoádk v

a všecka království a

zemi, jenž jediné se snaží upevniti

zem

celé

.

.

dovoluje sahati na život krále a slibuje Pelcel tu jen dodává, že

.

mu za to vnou odplatu atd.

stavové znepátehh

si

(695

si.)

tím muže, kteí srdce ka-

panovník mli ve svých rukou. ovšem i ostatní ády a duchovenstvo podncovali Ferdinanda ke krajní nesnášelivosti a k nenávisti proti všem, kdož nechtU tolických

Jesuité a

se pokatoliiti (787 si.), jejich dílem jest násiH protireformace, jak Pelcel dokládá známými slovy Valeriana Magni (788), jejich vinou poklesly v Cecl ách školy, zejména universita^), kterou písahou každého professora na neposkvrnné poetí P. Marie zaveli všem protestantm, zniena Pelcel odkazuje stran bídného stavu všecka vzdlanost i hteratura theologie, básnictví, enictví a latinských škol k Procházkovu „Commen-

—

—

tariu"

mostmi.

v Cechách. mužové vynikající svými vdododává patrn z vlastních hatten den Grundsatz

umrtven všechen duchovní

Pelcel nepopírá, ,,Allein sie

zkušeností

život

že mezi jesuity byli

—

— dasz man das Volk nicht aufkláren, sondern in der UnwissenDem

Schlern in der Schule piostuje svj soud, že str. 790 und behielten den jesuitské školy podávaly leda trochu špatné latiny Kern fr sich, damit sie allein Gelehrsamkeit besitzen und nicht nur die Laien, sondern auch alle brigen Monchsorden bersehen und an Kenntnissen bertrefíen mochtcn. Sie erreichten ihre Absichten vollkommen."

heit erhalten músze.

zufolge reichten sie ihren

nur die Schale der Wissenschaften — na

Pelcel cituje tu

1)

nvadž

si

i

—

slova Graniondova, že národ si zíisloužil svj osud, polovka za krále (I. vyd. str. 470).

vyvolil tak nesmyslného (blod)

2) Proto Pekel vytýká jako zvláštní zásluhu Ferdinanda III. o povznesení vd, hned po nastoupení vlády „vyrval Karolinskou universitu jesuitm," takže jim zstaly jen stolice theologická a filosofická (str. 826).

že

61

obšírn

Pelcel sleduje

jejich cesty za

tímto cílem a smle, bezohledn

ádní

missioná, násilné odnímání kniha a vzácná kniha znamená knih i jejich barbarské niení, takže eská u nás totéž: ,,Um das Volk noch mehr in der Finsternisz zu erhalten, zogen sie hernách von Stadt zu Stadt als Missionáre und nahmen dem Volke die Biicher weg. Man muszte ihnen, unter der Strafe einer Todsiinde oder der ewigcn Vcrdammnisz, alle Biicher in ihre Wohnung bringen, die sie dann durch suchten und die meisten zuriick behielten. Die entein bohmisches wandten Biicher wurden alle vertilgt und verbrannt ein seitdem bei uns alles eins" sl.).^) rares Buch ist und (790 odhaluje a charakterisuje zejména

;

Pelcel vypravuje také, jak jesuity potlaována i pouhá vzpomínka na nkdejší vzdlanost, jak mládeži namlouváno, že ped jesuity vládla u nás jen nevdomost. Proto i Balbínova BD nesmla prý býti vydána ped zrušením ádu a rukopis její ukrýván .2) Již tento pomr k hlavním pedstavitelm protireformace dává tušiti, komu patí v XVII. a XVIII. stol. Pelclovy sympathie: národu hubenému a hynoucímu a zejména nešastným obtem povstání a protireformace. Pelcel s patrným pohnutím líí popravy, ,,dieses schreckliche Blutgericht, dergleichen man in der Geschichte wenig findet" (I. vyd. 481; IV., 738),

konfiskace

—

podle Slavaty vypravuje, kolik bezpráví stalo se

pi tom

Obšírnji a osteji Pelcel píšeo tom v, .Pamtech", referuje o zrušeni missiobezna 1781): ,,Es waren derselben gegen 24 in ganz Bohmen. Sie wurden nach der Schlacht am weissen Berge angestellt, um die Ketzereien in Bohmen auszurotten meistens verrichteten Anfangs die Jesuitcn dies Amt. Sie zogen von einer Stadt zur anderen. Wo sie hinkamen drei bis vier an der Žahl, richteten sie auf dem Platze oder in der Kirche eine Biihne auf und predigten daselbst friih und nachmittagBusse; immer hinterliessen sie 3 4 Personen, die zu Narren geworden, wenn sie wieder abzogen Alle Bíirger mussten den Missionáren unter grosser Siinde und Exkommunikation ihre Biicher vorzeigen. Da wurden ihnen die alten bóhm. ^)

ná

(30.

;

—

.

Biicher

.

.

weggenommcn und

wodurch

verbrannt,

sie

der

Litteratur

mehr

zufiigten, als wenn die Tataren oder andere Barbaren das Land viele Jahre lang verheert hátten. Viele alte und vor tref f liché Biicher haben sie hiedurch ganz ausgerottet. Sie iiberfielen óíters verkleidet den Biirger und Bauer, durchsuchten sein Haus in allen Winkeln, und fanden sie bei ihm ein altes bohm. Buch, so nahmen sie ihm ein solches nicht nur weg, sondern gaben ihn beim Kreisamt an und liessen ihn ins Gefángniss werfen, wobei sie ihn fiir einen Hussiten und Ketzer ausgaben. So zogen sie, wie Inquisitores, im ganzen Lande herum und haben viele Tausend Menschen ins Ungliick gebracht und unzáhlige Biicher verbrannt" (44. si.). ,,Sic bemiihten sich auch hierdurch das Andenken der vormaligen Gelebr^) samkeit in Bolimen ganz auszulóschen daher plauderten sie auch der Jugend in Schulen vor, dasz vor ihrer Ankunft in Bohmen nichts als Unwissenheit geherrscht hátte, und verbargen sorgfáltig die gelehrten Arbeiten unserer Voráltern, oder auch ihre Namen vor dem Volke. Was nachmals der patriotische Balbin iiber die Litteratur der Bohmen in áltern Zeiten gesammelt und zusammengeschrieben ha, konnte nicht eher als nach der Aufhebung des Ordens durch den Druck bekannt gemacht werden, weil sie sich wohl hteten, die Handschrift jemanden mitzutheilen" (str. 791).

Schaden

;

62

—

vyhánní nekatolík, hanobení hrobu atd. mezi ádky Vytýká nemravný život duchovenstva, jež mlo echy pokatoliiti, nelidskou nesnášelivost, podncovanou jesuity a jinými knžími atd. Celý postup protireformace obšírn líí, s patrnou sympatií pro heroism eských nekatolík, a staví ped oi všecko nelidské i

nevinným

,

;

prosvítá odsouzení vší této krutosti.

násilí, stojící ve službách víry, i niemníky, jako Huertu a j. S patrným podivem vypisuje, jak mnozí nekatolíci prese všecko pronásledování zachovali si svou víru i knihy, penesli je na syny a vnuky a pes optovné

žaláování a loupení knih udrželi se 150 let, takže s podivením nedávno shledáno, když svoboda náboženství od císae Josefa II. v echách missie,

prohlášena, že zbylo ješt tolik nekatolických sedláku

(str.

751).^;

S politováním vlastence i osvícence Pelcel sleduje sthování ze zem následkem násilností a nesnášelivosti náboženské: Vysthovalci zmohutnlo Prusko, lépe zalidnno a obohaceno Sasko avšak království eské pozbylo tisíc pracovitých rolník, dovedných umlc a emeslník, bohatých kupen, statených hrdin a vtšiny staré eské šlechty. S množstvím uených muž Pelcel vyítá jménem vysthovalce z panstva, vysthovaly se z ech také Musy. Podle svdectví rytístva, uenc jesuity Crugeria byly až potud v echách zlaté asy pro literaturu; nebo pokud první státníci, jako tehdy Budovec, Slavata, Harant a jiní, vnují se uenosti a píší knihy, rozkvétají nutn vdy (I. vyd., str. 492). Od vysthování nekatolík nastává úpadek, odtud jen málo bylo muž, kteí vy;

—

nikli

—

ve vdách. Se starými rytíi vysthovala se z

echové potud

ech

také stará

eská

byli smlí, neohrožení, slávychtiví, podnikaví

udatnost.

ale nyní všecku odvahu, národní pj^chu, podnikavou smlost. Stali se koistí všech okolních národ. Jako ovce prchali ped Švédy do les nebo .^) se dali od nich šlapati. Jejich udatnost ležela pohbena na Bílé Hoe ;

ztratili

.

.

Tchto tajných husit své doby, jichž mnoho žilo tehdy po venkov, Pelcel 1) vzpominá také v Pamtech" význaným zpsobem: ,, Husité" ví nkterým zásadám ueni protestantského (o pekle, obrazech svatých, postech, papežích a mniších), a ponvadž nemají jiných eských knih, tou patrn eské, v cizin tištné, nebo der nur starodávné knihy. ,,Ein jeder Bohme dodává Pelcel významn bóhmische Bcher liest und die Gescliichte seines Vaterlandes kennt, jst ein wenig Hussitisch, sogar einige Pfarrer hábe ich gekannt, die Hussen nicht verdammten" (. M. M. 1904, 197). Pelcel míní, že sekta husitská nemže být v echácli vykoenna, ježto echy byly tehdy velmi zanedbány (nedostatek ,,

—

—

es. kázání

atd.).

—

—

wenn sie kein píše na str. 795 2) ,,Welches Unglúck íúr eine Nation Heer, keine Feldherren aus ihrem Mittel hat! Ein einziger Prokop hátte sonst mit ein paar Tauscnd Taboriten diesen Ráubern das Handwerk gelegt. Die sonst wegen der Tapferkeit so beriilimten Bóhmen musztcn sich itzt von dem Feinde mit Fszen treten lassen. Eine Handvoll fremder Truppen, von Italienern oder Spaniern gefuhrt, .solíte Bóhmen schtzen, welches sie eben so wenig, als Amerika einen Bóhmen interes.siren

konnte."

63

A

stejn elegicky vyznívá vypravování Pelclovo o ostatních

zmnách

v Cechách, tak hhibokých, že marn bychom v djinách hledah druhého píkladu, aby celý národ v dob asi 15 let tolik se zmnil a zjinail (str. 788), tak osudných, že mly posléze za následek zánik eského jména a osobitosti echové v djinách: Posud se íkalo: echové vytáhli do pole echové dobyli opevnní ..." Takových slavpoložili se táborem ... ných výrok nikdo potom již nepronesl, žádný historik nenapsal jich pro ,,

.

,,

.

.

potomstvo. Cechové odtud mizejí mezi jinými národy rakouskými jako Cech se koní a poínají djiny jiných národ

Vltava v Labi, djiny

v Cechách" (str. 788 si., 791). Snadno si pedstavíme, jak tyto path etické výlevy velého vlastenectví asi psobily na eské tenáe ze šlechty a intelligence, jak i v nejotrlejších myslích budily

vdomí A

nutn

ohlas, probouzely a síhly politické

i

národní

eské. ^) tento

národn

buditelský vliv Pelclových

„Djin"

byl tím hlubší

pouhého vdomí eského, nýbrž zárove budily zájem pro eský jazyk. Jako v dobách starších, tak i za doby poblohorské Pelcel se živým zájmem sleduje osudy jazyka eského. Nalézá tu asi od konce XVII. stol. týž úpadek jako v celém život národním a konkrétn jej dokládá obšírnV^m obrazem pomr národnostních podle známý-ch zpráv F rozino vých, pozdji tolikráte citovaných (I. vyd., str, 547 si.; IV. vyd. str. 837 si.). a pronikavjší, že neobmezovaly se na probouzení

Pelcel vystihuje správn také píiny úpadku ei eské, jež posléze obmezena pouze na sedláky a zvána jazykem selským" (789). Jest si ovšem vdom jeho souvislosti s politickými i kulturními pomry v Cechách v dob poblohorské zejména vytýká nmecká kázání cizích mnich a knží, vyhubení starších knih eských — ale nemén \'iny shledává také v samovolném odnárodování, zvlášt stav vyšších: ,,

—

-

,,V

šlechta

potšení

vznešenjší šlechtici

nad

tím, že

mohl

s

—

—

eská píše na str. 547 (I. vydání) v Praze ruského císae Petra I. Když nejstolovali s ním, projevil svou spokojenost zvlášt

pedešlém roce

mla

(1698)

hostiti

nimi mluviti slovansky

mateskou

;

nebo tehdy ješt eština

eí

šlechty, akoliv nkteí již zaali dávati pednost (podle Beckovského) Bylo již tehdy pozorovati, že obyvatelé mnohých míst, jež hraniila s Nmci, poali zapomínati esky a

byla

nmin

nmecky." Ješt obšírnji

.

mluvili

novým:

— dasz

,,Es

Pelcel jedná o tom v dodatku ke zprávám Frozízu wáre wúnschen píše na str, 838 si. (v I. vyd, str, 547 si.)

—

itzt jemand eine dergleichen Reise unternehmen und solche Beobachtungen machen mochte, woraus man schlieszen konnte, wie sehr die deutsche Sprache in Bóhmen seit achtzig Jahren zugenommen, die bohmische

1) Snad i výrok Palackého v jednom blohorskou) mli sme vlast" (Korr. III.),

listu:

,,nebo jen potavad

(t.

jest reminiscenci z Pelcla.

j.

po bitvu

;

64

hingegen abgenommen hábe. Im Jahre 1550 war noch zu Ellbogen ein bohm. Dechant, nebst dem deutschcn ein Beweis, dasz ein guter Theil der Biirger damals noch bohmisch sprach. Viele alten Leute erinnern sich, dasz sie in ihrer Jugend Dorfer gekannt haben, die bohmisch waren, und itzt ganz deutsch sind. Diesz geschieht nicht etwa durch die Vertreibung der Bohmen und durch Einfúhrung deutscher Einwohner. Die námUchen Menschen bleiben. Das Dorf sowohl als die Famihen behalten grozten Theils ihre bohmischen Namen. Es riihrt einzig daher (soudil tak již Balbín!) weil der Bohme viel eher deutsch, als der Deutsche bohmisch lemet sobald also in einem Orte nur der vierte Theil deutscher Einwohner ist, so nimmt der Bohme die fremde Sprache an und verlernt die seinige, weil er ohnedicsz sieht, dasz sie von den Groszen seiner Landsleute vernachlássiget wird. Einige gingen sonst so weit, dasz sie ihre slawischen Beinamen mit deutschcn, jedoch mit Beibehaltung der náhmlichen Be." ^) deutung vertauschten ;

,

;

.

Oima

.

osvícence a vlastence,

ale

zárove

šlechtického hofmistra

na dobu Marie Teresie a Josefa II. Ve KG stanovisko Peklo vo neproniká tak ziejm, ježto vypravování i v posledním vydání Peklov sáhá pouze do konce vlády Marie Teporesie a nad to Pekel všímá si, a to celkem strun,^) hlavn sousední národové a mocná knížata litických, zejména válek, v nichž bili se o krásné království eské jako zamilovaní ženichové o bohatou a krásnou nevstu" (I. vyd. str. 563); z prospšných" oprav jejích referuje šíe jen o reform klášter a poddanství. Pekel dívá

se také

píbh

,,

,,

Tím jež

osteji názory Peklovy o josefinství obrážejí se v jeho Pamtech^

mžeme tém

považovati za pokraování KG.^)

v. I. vydáni Pelcel tu pipomíná: ,,Da ich mir nicht getraue liievon von andern anzufuhren, so mag mein eigener Name hievon Zeuge sein den Namen Kožíšek verwandelten meine Voráltern in Pelzel, und so geschieht es noch heut zu Tage bei vielen" (str. 548 si.). 2) Strunost tu Pelcel omlouvá tím, že vtšina události jest ješt v erstvé pamti a od jinýxh dkladn a obšírn byly vypsány. vydavatel JUDr. Karel V. Adámek «) Tak pojmenoval zápisník Pelclv (v as. Mat. Mor. 1904, str. 14—24 a 195 206, odkud cituji, pokud nedovolávám se pímo opisu ze zem. archivu, zapjeného p. editelem Dr. Vojt. Novákem). 1)

Jen

Beispiele

—

mn

sám nadepsal svj zápisník: Bohmische Chronik unter der Regierimg des Kaisers iind Kónigs in Bohmen Josephus II. Pelcel vrací se místy až do dob Marie Teresie, aby ukázal pozadí doby josefínské; ale jak mohl povstati název citovaný v Abliandlungcn 1802, 64 a v Pelclov Alman.: Bóhm. Chronik des 18. Jahr. von 1700 bis 1800 Pelcel

(starší titul: Chronologischer Geschichtskalender

mínn

von Bohmen), nechápu,

Aspo

a

není-li tu

Pelclv Almanach zmiuje se vedle této kroniky ješt o zvláštních ,, Pamtech" (44) a také Jos. Jireek píše v Rukovti (II, 95), že Pelcel mimo kroniku XVITI. stol. zstavil pamti z doby josefínské. Kroniky této jsem nevidl. Autograf Pamtí" zachován prý v Thunovské knihovn v Dín, pepisy Pamti" psány v dob jsou v zemském archivu eském, v Museu a v Jiod. Hradci. zápisník jiný.

,,

,,

65

V necensurovaných „Pamtech" máme tuším vysvtlení, pro ve tak málo referováno o reformách Marie Teresie. Pelcel uznává ve-

KG

likost

šlechetné snahy císaovn}^: cituje slova, jež prý pronesla na smrtelné

i

mého panování nco zlého, stalo se to bez mé vle, vždy dobe"; klade ji mezi nejlepší ženy, jež kdy jmenuje ji pravou matkou Rakušan a jmenovit Víde-

posteli: ,,Stalo-li se za

nebo jsem

na trn,

sedl}'

an

to mínila

tém

se ztrácí mezi etnými výtkami, jež Pelcel reformám, svaluje vinu na rádce a ministry císaovny: však nepála. Vychovatelé její zpsobili již za mládí, aby si ,, Cechm neoblibovala Cechu, s nimiž jednala ne jinak než jako macecha s dtmi

iní

.

.

její

Ale tato chvála

.

vlád

a

i

(CMM

Denkmal

im ganzen Konigberhmt und unsterblich machen konnte.^) Dagegen sind unter ihrerRegierung eineMenge dem Konig reich nachtheilige Vorkehrungen und Grundungen geschehen, die nicht so sehr ihr, als den osterreichischen Ministern und Ráthen, welche den Eohmen nie gut waren, zuzuschreiben sind }) Leider, leider kann ich nichts aufzeichnen, was diese grosze Konigin zum Besten unseres Vaternevlastními"

1904, 16)

.

reiche vorhanden, vvelches ihren

.

.

,,Kein

Namen

ist

bei der Nation

.

.

landes gethan hátte."

A táž nesympatie proniká místy až ironicky i z Pelclovy zprá\'y o smrti Marie Teresie: „Uber ihren Tod war man in Bohmen nicht sehr Man liesz ihr durch neun Tage von 12 — 1 Uhr mit allen Glocken man nahm aber auf den Gesichtern keine Ánderung wahr da sich da-

bestiirzt.

láuten

;

;

gegen zu Wien bei ihrem Begrábnisse das Volk so unbescheiden und spottisch benahm, dass man es durch Militár hat stillen und auseinandertreiben miissen" (Pam. str. 13 si.). ,

.

.

Nejen zprávy jiných souasník (Voigta, Procházky, Cornovy), i

kritický rozbor

„Pamtí"

ukazují, že charakteristika Pelclova jest

ale

zejm

Jeden pramen této jednostrannosti prozrazuje ihned na prvních hstech ,, Pamtí", kde Pelcel charakterisuje innost Blan ca, bývalého dlosteleckého dstojníka, jenž prý z Rakous k šlecht

jednostranná, nesprávná. se

eské

odešed, dovedl se

jí

od

svou výmluvností

zalichotiti.

Prozkoumav eské

29. list. 1780 do 21. pros. 1790 za živého dojmu událostí, s plnou upímností, ježto nepsal pro veejnost: ,,Es soli keinem poznamenal Pelcel výslovn v pedmluv Censor, wie die gedruckten Biicher, in die Hánde kommen und folglich kann es die

—

—

Wahrheit und jede Sache

so, wie sie ist, in sich enthalten und der Nachwelt iiberantworten. " Místy charakterisuje události i osoby tak iízn, že vydavatel netroufal si ani slova jeho uveejniti (. M. M. 1904, 15), proto podal jen soustavný výtah. 1) Jinde pipomíná aspo pevnost Terezín, „jediný pomník, jímž jméno císaovny zstane drahým, zvlášt jest-li pevnost ta jednou zastaví nepátelský

vpád do

echm (MM

zem"

1904, 21

Výslovn vzpomíná

si.).

,, krásného" Slezska, germanisace, odntí fondu stavy sebraného na opravy cest, zákazu vývozu eských plodin do ciziny (,,a tak zstalo nám obilí na krku a nedostali jsme žádných penz do zem"; zákazem vývozu eského vína znieno prý i eské vinaství), vzrstu daní, zízení pražského Oconomie-Hausu pro vojsko atd. 1904, 18).

2)

ztráty

(MM

66

pomry, lichotiti

vstoupil do služeb Marie Teresie, jejíž „slabstce" uml se zalíenou humanitou a zbožností/) a oerniv šlechtu jako tyranny

a utiskovatele lidu, navrhl

Ona

jí,

aby osvobodila sedláky a zbavila je roboty. dala podnt k selské boui 1775.

sedlákm nadji,

uposlechla a davši

Blanc posléze se stal dvorním radou, piioval se úspšn o úlevy lidu poddaného u panovnice, ale za Josefa II. octl se vnemilosti 1904, 18). Vše, co víme o poddanství v echách za druhé polovice 18. stol., .

.

.

(MM

i v Pamtech" šlecht. Antipathie šlechty, pobouené netajenou nechutí císaovny, jež nikdy nemohla zapomenouti na chování šlechty eské za vpádu bavorského, i úchvaty absolutismu, ozývají

ukazuje, že Pelcel straní

se tudíž z Pelclova líení

v duchu

tvrdých

jejích

,,

Marie Teresie. A se sobeckého stanoviska pedsudk k poddanému lidu Pelcel také

šlechty,

referuje

o císaovniných snahách, elících k polehení nesnesitelného stavu lidu poddaného, o snahách, jež patí k nejkrásnjším stránkám vlády teresiánské: Marie Teresie slíbila (1774) eským sedlákm svobodu, takže prý již nebudou vrchnostem robotovati, jako druhdy (nicht mehr wie sonst verrichten sollten!). eští páni ohrazovali se proti úlevám a poukazovali, že svá panství s robotou bud koupili nebo právn zddili a že mají býti chránni ve své držb. Mezitím sedláci, nemohouce se dokati toužené svobody, vzbouili se proti vrchnostem a nadlali škody za nkolik mil-

Honv (CMM

1905, 18).

Druhým pramenem jest jeho vlastenectví.

manisace,

jejíž

Pelclovy zaujatosti a nechuti k Marii Teresii

Nejvýznanji

proniká, kde Pelcel dotýká se ger-

systematické znásilování

poíná práv

s centralistickými

snahami teresiánskými, jak Pelcel výslovn konstatuje. ,,Die politische Verfassung in diesem Konigreiche píše ve KG ale man jen v I, vydání dachte na str. 617 si., (1765) auch dadurch mit den osterreichischen Lándern genauer zu verbinden, dasz man in beiden Staaten eine Gleichformigkeit in Gewichten, Maasze und dergleichen Um aber die Bohmen mit den Deutschen noch enger einfúhren woUte zu verknpfen, so machte man den Vorschlag, sie zur Erlernung der

—

.

.

—

.

deutschen Sprache anzuhalten.

In dieser Absicht sollten in die Schulen

bohmischen Stádte, Marktflecken und Dorfer deutsche Lehrer eingefúhrt, die bohmischen hingegen abgedankt werden, damit kunftig die Jugend sich nach und nach an die deutsche Sprache gewohnen mochte. Allein diese neuen, nie erhorten Veranstaltungen, einem Volke seine angebohrne Sprache zu verbiethen, wurden bald widerrufen, besonders da der geisthche Stand die Schwierigkciten und Unmoglichkeit einer solchen Veránderung lebhaft vorgestellt hatte" (617 si.). aller

Blanc wurde Hofrath und galt bei der Konigin viel. Er wusste sie bei 1) Schwáche anzugreifen, da er námlich immer von Menschenliebe sprach, sehr andáchtig that und in ihrem Angcsicht zur Bcicht und Kommunion ging, da man doch von scinem Unglauben und dass er ein Naturalist war, der auf die Oííenbarung ,,

ihrer

nichts hiclt, wusste" (Pam.

4).

;

67

Ješt rozhodn] i, osteji

hlásí

se

vlastenecká

opposice

Pelclova

v „Pamtech": „Maria Theresia gab (1779) vier Verordnungen heraus, dass kiinftig niemand in die lateinischen Schulen gelassen werden solíte, der

um hiedurch die Bohmen von den Studien auszuschliessen oder ihnen hiedurch noch das einzige Kleinod, ihre Sprache, zu benehmen, wozu sie durch die Errichtung der Normalschulen und durch andere Mittel noch mehr beigetragen" nicht deutsch konnte,

(CMM

1904, 16 sL).

Proniká-li

germanisaci,

nepímo stavem

v obou projevech negativní odpor Pekla vlastence ke

vystupují jinde do popedí zárove

tendence buditelské:

i

pítomným žalostným

— kontrastem mezi nkdejším významem ei eské — pímo: dvody vlastními i

i

cizími,

zejména hrab.

Kinského, Pelcel snaží se probuditi jmenovit u šlechty a intelligence živjší zájem pro jazyk eský, jehož vele se ujímá a jehož pednosti s Bal-

bínem a Kinským nadšen vynáší. vystihuje dobu: ,,Es ist wahr

dobe

—

má

pouze v

die

Einwohner von Bohmen nur

da

itzt ein jeder,

I.

vydání!)

der in

Uvádím

—

píše

v

celé

KG

místo doslovn, ježto

str.

618 [celý ten projev

dasz es besser und zu wiinschen wáre, dasz

und die nehmhche Sprache spráchen, diesem Lande mit allen Stánden einen Umgang eine

nothwendiger Weise vier Spráchen, als: die lateinische, franzosische, deutsche und bohmische wohl verstehen und sich darinnen auszudriicken wissen musz. Dcnn die Geistlichen und Gelehrten bedienen sich úberhaupt der ersten, welche sie groszten Theils so fertig, ob zwar nicht romisch genug, als ihre Muttersprache reden. Der Adel iiberhaupt bedient sich der franzosischen Mundart, etwan seit einem Jahrhunderte, da damals noch alles bohmisch war. Er spriclit in den Gesellschaften nur pflegen will,

diese Sprache, liest die Biicher, die in derselben abgefaszt sind,

und

schreibt

nur in derselben. Gebohrne Franzosen erstaunen iiber die Fertigkeit, gute Aussprache und Nettigkeit, mit welcher unser Adel franzosisch spricht und schreibt. Er hat sich diese Sprache gleichsam zur Muttersprache gewáhlt, weil ihm die deutsche zu Anfang dieses Jahrhunderts, besonders abcr die in derselben abgefassten Búcher zu holpricht und die bohmische nur fiir das gemeine Volk bestimmt zu sein schien Der Biirger, der sich dem Adel náhern will, lernt auch franzosisch. Die seine Briefe

.

deutsche Sprache hat der Kaufmann, Biirger und Bikasterist

.

.

angenommen

auch bei den Gebirgsleuten in Bohmen iiblich, die aber sehr barDie alten Einwohner von Bohmen aber, die Cžechen, barisch klingt. bleiben noch immer bei ihrer alten Landessprache, eincr Sprache, die im Reichthume der Worter, Nettigkeit und Kiirze des Ausdrucks, in der sie ist

.

.

Wortfiigung der lateinischen und griechischen nichts nachgiebt und in der Mannichfáltigkeit der Tone alle andere iibertrifft. Der Bóhm findt ;

Tone der úbrigen europáischen Spráchen in seiner eigenen, mehr als die Deutschen, welche diese nicht aussprechen konnen; daher kommt es, dasz ein gebohmer Bóhme alle

beinahe

und hat

alle

sieben Buchstaben

68

andre Sprachen so leicht Theil der

lernt.

Diese schon

seit drei

hundert Jahren

íest-

dem unveránderte Sprache ist jetzt nur unter einem Búrgerscbaft, unter dem Pobel und Ackersleuten im Gange,

und

gesetzte

seit

Kronung eines Kónigs von Bohmen, bei Eroffnung eines Landtages und cinigen andern óffentlichen Handlungen mússen noch gewisse Sachen von dem Oberstburggrafen und den Herren Landesofficieren bohmisch vorgetragen und beantwortet werden. Dieses allein, andre Vortheile, die schon ein Graf Kinsky (Erinnerungen uber einen wichtigen Gegenstand ... §79) angefúhrt hat, zu geschweigen, solíte unsern Adel auf die Landessprache aufmerksamer machen und ihn bewegen, dieselbe unter sich wieder in Gang zu bringen. Wenigstens konnte man hiedurch diejenigen nachdriicklich widerlegen, die uns vorweríen, dasz wir keine besondre Nation mehr ausmachen, sondern uns in einer andern gleichsam verlieren miiszen. Allein dessen unge9,chtet

Nur

bei der

wird dieser slawische Dialekt bei uns nicht nur nicht in Betracht gezogen, sondern sogar art

in einigen

Gegenden von der rohen deutschen Gebirgsmund-

verdrángt und ausgerottet" (619

— 620). Již z posledních resignovaných

r. 1774 na budoucnost eského jazyka, jak skrovná byla jeho nadje, že pání jeho se splní. A stejným dojmem psobí také dodatek, v nmž hlásí se zárove slovanství

slov vyciu]eme, jak pessimisticky Pelcel díval se

Pelclovo.

Jako u všech buditel i nejstarší generace, tak také u Pelcla vdomí se již k slovanství, k jasnému uvdomní slovanského

eské povznáší píbuzenství.

Na

Ale v

KG

proniká

mrou

dosti skrovnou.

jmenuje Slovany ,,die berúhmte slawische Nation" Volk auf dem ganzen Erdboden, welches sich, seine Sprache, seine Macht und Kolonien so erstaunlich weit ausgebreitet hátte, als das slawische. Von Ragusa am adriatischen Meere an, nordwárts bis an die Kúste des Eismeers; rechter Hand bis nach Kamschatka in der Náhe Japan, und Hnker Hand bis an die Ostsee, trifft man iiberall slawische Volker, grószten Theils herrschend, an. Die Russen, ein Zweig von dieser groszcn Nation, schickten vor einigen Jahren ilire Flotten auf einer Seitc in das mittellándische und auf der andern in das japanische a píše:

str.

16.

,,Es ist kein

Meer." Jinde v KG, Polskem Slovan

—

s

a k tomu bylo dosti píležitosti — na p. pi stycích tém

se neozývá, až teprve

v závrku citovaného

projevu:

,,Man konnte vielmehr vermuthen, dasz sich die slavische Sprache

den ósterreichischen Erblanden eher ausbreiten als verlieren solíte; denn es sind gewisz drei Theile slawischer gegen einen Theil deutscher Eimvohner in denselben. Was sind wohl die deutschen Provinzen gegen Bolimen, Máhren, Slawonien, Kroatien, das osterrcichischc Polen und die Hálfte von Ungarn, besonders was diesseits der Donau gegen Polen und Máhren liegt? Die Wenden in Kárnthen und Krain nicht dazu gerechnet.

in

69

Dem

ungeachtet wird sich die deutsche Sprache in diesen slawischen ausbreiten, weil das Volk gemeiniglich Religion, Sitten,

Lándem immer

und Sprache des Landcsfúrsten und des Hofes anzunehmen pflegt. Was aber hiedurch die slawische Sprache gegen Abend verliert, das, und noch weit mehr, gewinnt sie gegen Aufgang und Norden, wo die Russen dieselbe besonders in dem groszen Siberien, bis an China hin, ausbreiten und in. Gang bringen" Í620). Pochopujeme z tchto slov, jež rádi opakují ješt romantikové eští, na p. Linda, odkud vzalo se rusofilství, tak význané pro první generace našich buditel.

Ponkud

jasnjší,

a jazyka otvírá

uje obav:

nám

nadjnjší výhled do budoucnosti eského národa

Pelclova

KG

na jiném míst. Pelcel ani zde nezaml-

,,Daher fiirchten auch die áchten (tak pouze v

I.

vydání!)

Czechen, dasz sich die bóhmische Sprache mit der Zeit im ganzen Konigreiche verheren miisse, welches dagegen die

Nichtzechen oder Deutsch-

bohmen von Herzen wiinschen." Z kontextu zejmo,

že také Pelcel sto-

tožoval se s onmi pravými echy" a jejich obavami. Ale vše neml sama opatení Marie Teresie, posud za ztracené. Jisté nadje budila v jež po stránce hospodáské jinde zatracuje: ,,Als noch der Handel und Wandel zwischen Bohmen und Sachsen offcn war píše na str. 838 si. (pouze v posledním vydání!) nahm zwar die deutsche Sprache in den bohm. Dóríern zusehends iiberhand, weil die Bauem, die nach Sachsen íuhren, deutsch lernen muszten. Allein diesz hat seit mehr als zwanzig Jahren aufgehort; und sowohl gegen Bayern als auch gegen Oesterreich werden jetzt viele Doríschaften bohmisch, die sonst ganz deutsch vvaren, weil die Einwohner der Handlung wegen mit den Czechen im ílachen Lande mehr Umgang haben, als mit der Oesterreichem, die ihnen.nichts ,,

nm

—

—

abkaufen."

A

ješt více nadjí budily v

toleranní patent josefínský:

nm

reformy náboženské, jmenovit

,,Die jetzt in

Bohmen

eingefiihrte Religions-

wird auch sowohl zur Erhaltung, als auch zur Ausbreitung der bohmischen Sprache viel beitragen; denn die bohmisch en Protestanten werden sie bei ihrem Gottesdienste wieder einfiihren und in derselben viele Biicher, wie man bereits anfángt, drucken lasscn. Und seitdem die Missionáre, durch deren Hánde viele tausend Biánde bóhmischer Schriften vertilgt wurden, sind abgeschafft worden, werden die Biicher mehr Sicherheit freiheit

und

Leser, die Sprache aber

Tak již Pelcel správn osudným pro národnost a

mehr Raum und Fortgang gewinnen." tušil,

že totéž josefinství, které zdálo se tak

e eskou,

dalo také hlavní podnty a opory eskému obrození. Jako protireformace sWm náboženským násilím byla hlavní píinou úpadku, tak náboženská svoboda vštila poátek nové doby.

Ale jinde totéž vlastenectví brání Pelclovi, aby pochopil a ocenil i

reformy nejblahodárnjší. Pelcel vlastenec vypravuje o pražském ústavu šlechtien, do

nhož

70

byly posílány šlechtické dcery z Rakous, Štýrska, Tyrolska a j., které si pak eští kavalíi brali za ženy, aby se zavdili dvoru, dodává ironicky: 1904, 196). ,,Tak naše eské sleny musely zstati sedt" (Pamti v Pelcel vlastenec trpce vytýká, že pražská universita, jež druhdy vynikala slavnými uiteli a množstvím domácího i cizího studentstva, byla za Marie Teresie podízena universit vídeské, jež mla rozsáhlejší práva. Doktor graduovaný ve Vídni mohl praktikovati ve všech zemích ddiných, doktor graduovaný v Praze mohl praktikovati jen v království eském (až do 1. list. 1783, kdy obmezení zrušeno). Uprázdnné stolice byly obsazovány vtšinou professory promovanými ve Vídni a pi tom nerozhodovala odborná schopnost, nýbrž obyejn protekce dvorní dámy nebo komorné. 1) Chatrná kvalifikace nkterých professor nepispívala

MM

k povznesení uení pražského, jež pes rozmnožený poet stolic (na 30) (Pamti; viz 1904, 22 si.). hynula jednotlivé Peklo vy jsou správné. Pravdu má, v^/tky Nevím, pokud že universita zbavena samosprávy a postátnna. Ale za tehdejších pomr byla to jediná cesta, po níž universita mohla vybednouti ze šlendriánu, do nhož upadla jesuitstvím, a reforma Marie Teresie znamenala tudíž rozhodný pokrok, jak správn soudili souasníci, zejména Dobrovský, pozdji Tomek a posléze Goll. A táž zaujatost proniká z Pelclovy zprávy o teresiánské reform censury. Pelcel osvícenec v KG právem horlí proti censue a jejímu osudnému vlivu na vývoj eské osvty a zvlášt literatury, jenž poal psobením kapitoly pražské již za Ferdinanda I. a zmohutnl po bitv blohorské tou mrou, že Balbín musel svou ,,Epitome" sedmkrát podrobiti censue. Ale teresiánské reformy censury patrn nedoceuje: ,,Za našich však stoupla její moc tolik, že žádná kniha, píše ve KG str. 617 dob a jednala teba o kamenném uhlí nebo o kování koní, nesmla pijíti do zem a prodávána býti, jestli díve nepestála v censue kontumaci nkolika msíc. Rukopisy musely být dodány do censury ve dvou exemplárech (doppelt) a tištné knihy sešité (geheftet). Nejlepší kniha zakázána asto k vli jedinému místu, jež censorovi se nelíbilo. Tato písnost klesala a

.

.

MM

.

—

—

a obtíž, opatiti

si

vdecké pomcky, odstrašovaly uence a Musy strojily kdyby Josef II. nebyl je nazpt pivolal

se již uiniti místo barbarství,

moudrým zaízením." V Pamtech" ješt ,,

komisse, zízené za Marie Teresie,

jímž asto byl veliký zastrašeni

u vydávání

,,

tohoto

moru vd"

osel, se nelíbilo, vyškrtl.

dl

ádní

trpeji a bezohlednji žehrá na

svých.

.

.

:

censurní

,,Co censorovi,

Mnozí dovední uenci

Každou knihu,

jež pišla z

byli

Nmecka

do

,,Man sah nicht auf die Geschicklichkeit des Subjects, man woUte ihn 1) nur mit Brcd versehen, weil er ein Stubmensch oder Kammerjungfer einer Hofdame geheiratliet hate. So gieng es auch mit andercn Stellen bei der Dicasterie in Prag. Wir crhielten also ófters Lcute zu Professoren, die entweder keinen reden konnten oder von árgerlicher Conduite waren."

71

Prahy, censiira prolistovala a zakázala nejlepší díla, v nichž nalezla jediné místo pobožnstkáium podezelé. Bylo to již, jako by nám chth etbu dobrých knili zcela zameziti a nás uvrci do dívjšího barbarství". Nej-

he bylo, když presidentem censury stal se hrab Vžník,

,,otec

pedant",

jenž proti zvyku svých pedk, ale nikoU prý zcela bezdvodn, se psával Wieschnik (všeti!). Byl ,, mstivý, pyšný, necitelný, nespravedlivý, nesvdomitý a myslil, že ví všechno, a pece krom práv neznal nieho,

nikomu nebyl pítelem,

ale byl

svatouškem prvé tídy". Soudruhem jeho

a prav^-m blížencem byl rytí Frant. Bšín, ,, velmi slabá hlavika", direktor právnické fakulty, jenž ,,znal tak trošku práva a jinak skoro nic".

Jediným duševním plodem jeho byly ,,Fragen ex digestis ohne Antworten", smšná a dtinská knížka. Tato dvojice a nkolik mnichu velmi nízkého smýšlení, všichni velcí pobožnústkái, byli tyrany a utiskovateli lidského rozumu v království eském. Uenec musel svj spis opsati dvojmo, cen-

soi

jej

celý proslídili, vše dobré z

ped

nho

rznými

vyškrtali a

útisky za-

snažením vdeckým. Všechny dobré takže my Cechové knihy byly zakázány. Rozvoj vdecký zastaven, a nám se vypokládáni" byli jsme a blbce ignoranty za samé u soused cizozemských zákazem se, aby snažiH smívali. Mniši censue pidlení strašovali spisovatele

dalším

,,

knih obnovili barbarství XII. a XIII. vku nebo spíše aby zabránili, by nepišlo se na jejich uskoky a podvody. ." (oder vielmehr damit man hinter ihre SchUche und Betrgereien nicht kommen kónnte, zu .

verhindern.

MM.

1904, 195).

ovšem poznamenává, že vše to nebylo v úmyslu císaovny, jež si pála, aby vdy v íši její kvetly; jen její úedníci hnali vc bez rozumu do krajnosti. Sotva lze také pochybovati, že fakta, Peklem uvádná, jsou správná osud jeho vydání Balbínovy Apologie, náky Procházkovy a zvlášt svdectví Dobrovského (v Antwort auf dle Revision d. bohm. Lit. 1779, str. 5 vypravuje, že pražští nakladatelé na knihy urené pro cizinu schváln netiskli asto ,,s povolením c. k. censury", aby knihu tím doporuih) potvrzují to s dostatek. Pes to soud Pelclv jest zaujatý, ježto ani slovem nevzpomíná velikého významu oprav van Swietenových, Pelcel

;

moci jesuitství, postátnily ji a znan zmírnily (dovolen Montesquieu; vycházely PGN osvícensky tak radikální).

jež vyrvaly censuru z

Ješt význan] i Pelcel vlastenec, osvícenec a zárove hofmistr v názorech o Josefovi II., jehož dob Pamti" hlavn vnovány.

hlásí se

,,

S poátku Pelcel jest jeho nadšeným obdivovatelem. Již v prvním vydání KG Josef II. zván ,,der gtige" a s patrným nadšením vynášeno jeho dobré srdce k lidu, jímž si získal za své cesty po echách lásky všech. Stejn nadšen zmiuje se o Josefovi II. i ve vydáních pozdjších. Cituje

\ýrok Bertholda z Mostu, eského spisovatele 17. stol. („Wer Bohmen jemals in seinem Glanze hátte sehen wollen, der wíirde es unter Kaiser Karl rV. gesehenhaben"), Pelcel dodává na str. 274: ,,Aber auch wir werden

72

es unter der weisen Regierung eines Joseph II. in seinem vorigen Glanze wieder sehen" (totéž také v monografii o Karlovi IV., str. 976). A podobn

vyslovuje se jindy: ,,Aber allem Ansehen nach werden unter der weisen Regierung unsers Monarchen Joseph II. die Zeiten Ferdinands des Ersten wieder kommen" (615).

Ješt nadšenji Pelcel horuje o Josefovi na prvých stránkách „Pamtí". ,,Heil ibm und grosze Siege! Sein groszen Thaten und was sonst hie und da in Bohmen unter seiner Regierung vorfallen wird, werden wir in dies Buch eintragen" — napsal Pelcel na samém poátku svých „Pamtí". A se stejným nadšením vypravuje dále, jaké nadje v Cechách skládány v mladého panovníka: ,,Als Kaiserin

M. Theresia

starb,

Zimmer

dass er an des Kaisers

war der Pobel

in

Wien

so ausgelassen,

ein Pasquille aufhing ....

(Pelcel cituje

a pokrauje:) Der Monarch árgerte sich iiber das undankbare Wien. Er soli laut gesagt haben: leh sehe, dass die Wiener gegen meine Mutter undankbar sind und mir kein gutes Herz zeigen. Vielleicht werden

jej

mich die Bohmen mehr lieben" (Pam. Jindy cituje

mohou

z

vídeiského dopisu

,,

vlivné osoby" slova:

vše nejlepší oekávati od panovníka;

asto ekl,

že jim chce pomoci"

ubohým Cechm dodává:

16).

nebo zná

a jiný výrok Josefa

;

II.:

pomoci, byli dlouho docela potlaováni."

,,Gott stárke diesen

Gedanken

in

,,

echové

a miluje Cechy a ,,

Musím svým k tomu

Pelcel

ihm".

V jednom smru tyto sympathie k Josefovi a jeho reformám nechladnou ani pozdji. Pelcel osvícenec, nepející mnichm, vítá s patrným souhlasem vše, co císaem podniknuto proti nim a zpátenické hierarchii vbec. Již ve KG schvaloval prospšné" jobmezo vání klášter od Marie Teresie (IV. vyd., str. 930 si.). V Pamtech" vrací se k tomuto pedmtu ,,

,,

opt

opt

patrnou zálibou: ,,Co Josef II. uinil dobrého, jest, že srazil mnišství a umenšil poet mnich také zízení generálních seminá bylo a

s

;

(CMM

výteným zaízením" pi každé

1904,

17).

Nechut

osvícence k mnišství

eremit (16./ 1. 1782) Pelcel dodává: ,,das waren mssige Leute, die hie und da im Lande einfach lebten, einen Bart und eine Kutte trugen" (Pam. 48). Ješt nepíznivji

proniká tu

píležitosti.

charakterisujc kaj etany:

Píše o zrušení

neužitení darmožrouti. Zakladatel

,,Byli

dom

jejich

Velmi pohodlná to vc, dokud totiž byl lid tak prostoduchý a jim stravu pinášel k ústm" (CMM 1904, 200). Pi zpráv o zrušení trinitár dodává kousav: ,,Andere Monche verzehrten doch das Geld, um welches sic das arme Volk brachten, im Lande allein diesc schickten es den Túrken zu. Einen und zwar den grosseren Theil vertranken sie in guten Weinen, daher auch die Weinschánker allein in Prag mit dieser Aufhebung nicht zufrieden waren" (Pam. 50), naídil, že nemají žebrati, nýbrž

;

almužny

dáti

si

pinášeti.

73

v duchu své doby vidí v mnišství tém zosobnní tmáství, nevzdlanosti, podvodu a povry stedovké: „Mniši censue pidlení snažili se zákazem cizích knih obnoviti v Cechách barbarství XII. a XIII. vku, anebo spíše zabrániti, aby se nepišlo na kloub jejich uskokm a podvodm." Pi zpráv o zákazu zvoniti proti bouce Pelcel dodává: ,,dies war auch eine von den Betriigereien unserer Píaffen, die Pelcel osvícenec

dem Volke

weiss machten, dass die geweihten Glocken das Gewitter ver-

treiben" (Pam. 63).

listopadu naízeno, aby mniši a eholní duchovní stu-

Když 1783 v

Pamtech" to schvaloval, nebo duchovní budou se více shodovati; mnohdy vycházelo totiž

dovali bohosloví na pražské universit, Pelcel v doufaje, že

asem

,,

vzejde odtud prospch,

uiti a ve svých naukách lépe se pohoršení z rozepí

mnich

a bohoslovc, když každý tvrdil jiné zásady,

protože každý studoval u jiného, asto zcela

—

—

neueného

proíessora

(CMM

von einem Lehrer in den findodává 1904, 205) ,,Und was konnte man steren Klostern fr Gelehrsamkeit erwarten, \vo Vorurtheil, Simonie, Scheinheiligkeit, Betrug und die tiefste Ignoranz herrschte" (Pam. 64 si.) ,,Die Monche predigten meistens den Aberglauben" (t. 69). Vedle osvícenství také vlastenectví psobilo na nechut Pelclovu .

.

k

mnichm

.

.

a k hierarchii, ochotn podporujícím germanisaní snahy vládPelcel vytýká jim zejména nedostatek eských ká-

ního absolutismu.

mst

V Menším

zání.

Pražském za jeho doby esky kázáno v jediném

a nejmenším kostele sv. Václava a

než

Nmc,

chodili

kteí

i

to pominulo,

a

tu žilo více

Cech

na kázání (šlechta a zámožní nm. mšané necelý Oujezd byl eský, u dominikánii, karmeli-

chodili

na kázání!).

A

nmecky. Nejsmšnjší prý bylo, eholníci nmecky neumli! ke kázání nemli ani dosti eských kazatel (CMM 1904, 197). tán, maltezák

kázalo se

—

Nmc

—

že mniši ale

mli

vlastence Pelcel vítá také josefínskou reS nadšením osvícence formu censury: ,,Dik budiž moudrým náz:orm Josefa od Boha poslaného jásá v .Pamtech", když 14. ce 1781 do Prahy došla zvst o z:rušení censurní komise že tito potlaovatelé ducha jsou skáceni a vyhubeni. Sláva mu! Radujte se, Cechové, nyní mžete jako jiní národové vzdlávati svj rozum, svobodn mysliti a psáti, z dobrých knih vdomosti shromažovati a ukázati, že také máte schopnosti. Tyranové vašich duch padli, padli hanebn. Opovrhujte jmény tch, kteí vás tak dlouho udržoi

—

vali

,

v

—

otroctví!"

(CMM

1904, 195).

Všude jinde však Pelclovo prvotní nadšení pro Josefa II. a jeho reformy asem patrn chladne, ba posléze se obrací ve výtky, jež dosti problematicky svdí o historické objektivnosti Pelclov a pvod svj mají zejm psán na ele. Pelcel vlastenec a osvícenec s patrnou trpkostí referuje v Pamtech" o vydražení král. klenotnice (v kvt. 1782) a knih z král. knihovny (v lednu nejvtší, nejpknjší a nejužitenjší díla, jež Cechové po 1789), kdy ,,

,,

:74'

dv

byla zase vtšinou prodána cizincm na malé

století nashromáždili,

(MM

vdy v Cechách" 19C4, 23). Se stejným odporem dosnah centralistických, projevujících se zavádním rakouské míry, jež budilo mnoho nevole: ,,Und was soli denn auf dem Lande fiir Nutzen povznesení

týká

se

daraus entstehen

— dodává — ob man

in

die

so oder anders,

nach langer oder

Es heisst, man will Aber wozu denn? Hat denn

kurzer Elle misst?

Micrologie zeigt Kleingeisterei.

den Erblándern Gleichheit einíiihren. Nátur auch Alles gleichgemacht?" (CMM 1904,

20).

Jinde souhlasí zejm s nespokojeností, již budila nová naízení, zdaPelclovi tu smšná, tu protimyslná, ba barbarská, jako na p. cí-

jící se

saské posvícení, zákaz dárk vánoních u peka a zvlášt stejné právo dodává dtí manželských i nemanželských k ddictví. ,,Vor 20 Jahren hátte mancher tu Pelcel, dovolávaje se brošury ,,Der Schlendrian" keine Beischláferin gehalten, wenn das Gesetz damals existiert hátte, und itzt soli er dafr leiden." V ústech osvícence a hdumila znjí tato slova ovšem práv tak podivn, jako jeho úsudky o josefínských refor-

—

—

mách poddanství. Pelcel patrn souhlasil s novou úpravou daovou z r. 1789, jíž ,,byla vykonána rovnost, takže každý majitel statku, hrab, rytí i sedlák, platí stejnomrn 12^/2 zl. ze 100 zl. výtžku." Mén pízniv vítá druhou re,,Vzejde-li ze zrušení robot celé

formu, zrušení robot:

pouí as" (CMM

škoda,

zemi užitek nebo

1904, 21).

A

stejn temní se i charakteristika osobnosti a povahy Josefa II. Pelcel uznává sice, že byl neobyejný muž, píjemný ve stycích, vtipný

a

duchovnímu stavu, jímž opovrhoval, a že si uinil vzorem pruského Friedricha II., nemaje však jeho hlavy a odvahy (Kopf u. Muth). Rádcové byh jeho neštstím.^) Piál novotám, chtl zrušiti vše staré, zaíditi jiné, vytvoiti nový svt, a zajímavý,

pedsudky

pál

jen vojsku, nikoliv civilnímu a

veškery, ,,a

mnohé nutn pomáhají k zachování vládc na

vykonávati zmny násiln a kvapn bez ohledu na stará práva a výsady vládl všude svévoln a despoticky a tak vzbouil všecky své poddané a popudil docela i sedláky proti sob (Pa-

trn," vykoeniti u

lidu,

.

mti;

CMM

.

.

;

1904, 17).

Uslyšev o jeho smrti, ekl prý státní minister Kaunitz:

,,I1

a fot

bien fait!"

1)

,,Er

(Josef II.)

ist

allerdings herablassend,

angenehm im Umgange,

voli

So sind auch diejenigen, welche ihn umgeben, schone Herren, Belletristen und Grosssprecher, aber ohne Soliditát: so sind der Kecs., der Kaschnitz, der Mayer, et Kaunitze, Kolowrate, Choteke u. a. solide Mánner werder vcrspottet und nicht gehórt Eben so wird es nicht eher im Politico besser gehen, als bis man sohde Staatsdiener um Rath íragen, die Springer, Schuldenmacher, Hurentreibcr und Gesetzschmierer aber entfernen wird. Uberall glimmt Empórung unter der Asche, die bereits in den Niederlanden in belle Flammen ausgcbrochen

Witz und bons mots,

ein Schóngeist.

.

ist"

(Pelcel,

Pam. 26

si.).

.

.

75

Ba Pekel

nejproblematitjší povsti, jaké tradovány o Josefovi II. v kruzích jemu nepátelských (šlechtických) a v nichž veUký reformátor karikován až zpsobem nízkým. Tak v „Pamtech" (str. 23 sL, k r. 1788) teme: „Sobald er bei der Regierung etwas zu sagen posléze zapisuje

i

Thiere, als: Hirsche, wilde Schweine, Rehe, die den Menschen Nahrung geben, auszurotten". Že tato užitená zvíata byla bemenem jmenovit poddaných a pouze k zábav velmož, zamluje. A stejn vyznívají další slova o mniších, tak neshodná s tím, co Pekel jinde o mniších psal, a pak zvlášt o šlecht: ,,Dann kam er auf die IVIonche; es waren doch Menschen. Auch den Adel wiU er ausrotten, daher nimmt er ihm sein Vermogen. x\llein es scheint, der Adel wird ihn doch úberleben und bleiben". Tak Pekel osvícenec píše o nejkrásnjším odkaze Josefa II., o snahách po osvobození poddaného lidu, jimiž tento „selský panovmk" tak hluboko se zapsal nejen do srdce eského lidu, ale i do djin našeho národního obrození!^) A táž antipatie proniká také z nehumanních slov, kterými v Pamtech" vzpomíná choroby Josefovy, jíž vysvtluje jeho pessimistické smýšlení o lidech, dále z vypravování o ,, krutém trýznni" zloinc, z narážky na Pekel míní patrn zákon o stejném právu manželských odírání sirotk a posléze ze zprávy o velikých i nemanželských dtí k ddictví (viz str. 74) ztrátách rakouské armády v turecké válce, do níž císa Josef II. zapleten b}'! jako spojenec ruské Kateiny II., hatte, fing er an, niitzliche

,,

—

—

Nejen zprávy jiných souasník ského a eské

buditele lidové, V.

—

-

—

pipomínám zejména Dobrov-

M. Krameriusa, bratí Thámy,

Hnv-

ale i pokraovatel KG, jenž dílo doplnil o dobu Josefa II. kovského a j. a Leopolda II., svdí, že ne všechna intclligence v Cechách smýšlela

o Josefovi II. tak, jako PelceF).

—

A že

nesmýšlel tak ani

eský hd,

jest

obecn

pkn

povdl již Denis (echy po Bílé Hoe I, 519) .Vybavení poddaných ctí Josefa II. a tento nárok slávy nahrazuje mnoho omyl. Neodvážil se provést do konce svou myšlenku a neprovedl ped zákonem tuto rovnost, kterou prohlásil v zásad; neúplné dekrety jeho A-yznaují pece pro tídy selské pokrok nesrovnatelný a vším právem obdivovatelé jeho poctili jej názvem císae selského." Srovnej také J. Peka, Djiny naší íše se zvláštním zetelem ke královstvím a zemím v íšské rad zastoupeným, str. 131 n. -) S tmito názory o Josefovi II., ale snad také s nechutí k Thámovi, o níž bude v hlav XIII., souvisí tuším .Drobnost z censorské innosti Pelclovy", vypravovaná Jos. Volfem v ase 1913, 18. ervna: Vác. Thám jako redaktor ,, Pražských Poštovských Novin" otiskl v ísle z 3. dubna 1790 veršovaný ,,Hla3 echa zpívajícího u hrobu Josefa II.," pes to, že Pelcel, pehlédnuv asi, že jest to pouhý petisk verš již ped tím bez závady samostatn vydaných, zaškrtl jako censor šestou a sedmou sloku s poznámkou, že nesmjí býti otištny. Tato nevážnost k jeho censorské autorit dotkla se Pelcla tím více, že zmínné sloky, velebící Josefa za to, že ,, vypudil z náboženství neád velice škodný, byl nepítel povrectví, an pokrytství a šálenství ." mnoho, mnoho vyplenil. An nás hle zhostil bemena mnichv, jenž nás soužilo. vyvolaly ostrou ,,Odpovd na nepravdivé a utrhané pednášení atd." (otištna pak v Krameriusových Vlasten. Novinách 1790 24. dubna), jež s rozhoením oznámena 1)

— zstává

e

,

,

.

.

76

známo a sám Pekel dokládá

výslovn, napsav v ,,Akad. Antrittsrede"

to

eského lidu, ponvadž dovedl ním mluviti jeho mateštinou, takže dlouho po jeho smrti hd nechtl uviti, že zemel, a ješt dnes vzpomíná na s nadšením. (1793), že Josef II. získal

zcela srdce

si

s

Pes tuto jednostrannost názory Pelclovy o Marii Teresii, o Josefovi II. vbec jsou historicky významné: osvtlují dobe vzrst eského

a Josef inství

nacionalismu

v

osvícenské intelhgenci

ciálnímu osvícenství

saním

vídeskému

a tak vrhají nové svtlo

i

vzbuzenou tím reakci proti

i

offi-

snahám absolutistickým a germanina psychologický proces eského obrození. i

jeho

Ze všeho, co vyloženo, vyplývá tuším evidentn veliký kulturn význam Peclovy ,,Kurzgefasste Geschichte". Žádný jiný

historický

spis necharakterisuje Pelcla osvícence, vlastence, historika, hofmistra vý-

znanji

a málokteré dílo XVIII.

do doby.

A význam

stol.

ten jest ješt

otvírá

nám

hlubší a

pohledy

širší

stupován vnitní hodnotou knihy

a

Pekel prvý se pokusil nastíniti úplný, podrobný obraz nejstarších až po svou dobu, a to obraz pes všecky djin eských od nedostatky!) kritický a vrný. Jak se mu to podailo, vypráví Palacký, jenž ješt r. 1833 napsal, že Pelclova KG, není úplná a dostatená, ješt stále jest nejlepší a nejdokonalejší pírukou eského djepisu (Wúrdigung XXII). Již tento obraz minulé velikosti, moci a slávy eské, politické i kulturní, provanuty duchem doby a tudíž tím sympatitjší osvícenským tenám, kísil staré tradice, probouzel vdomí eské, budil skryté touhy a nadje. Tendence politicko-vlastenecké i národn buditelské, pronikající všude a asto s mocným pathosem, dojem ješt stupovaly. Že souasníci dobe postihli tendence ty, usuzujeme ze zprávy Ferd. Opize, jenž v poloúedním referáte nejvyššímu purkrabí kníž. Frstenberkovi z r. 1775 napsal: ,,Easz auch Pelzel nicht so ganz nach dem Wunsche des Hofes denke, kann selbst aus seiner Kurzgefassten Geschichte der Bohmen vernommcn werden" (Kraus, Opiz 49 si.). S tím snad souvisely také rozpaky, jež jedna uebnice djepisu ve Vídni budila (1779) proto, že zdála se být výtahem z Poldovy KG (viz zprávu B. Riegra v Osvt 1887, 504). A svdectví nemén významné podává také neobyejná obliba knihy Pelclov}'-, zvlášt mezi šlechtou probouzející se politicky i národn. jejím vlivem.

as

a

Kolik opor a i

centralismu a

vdomí i

podnt

její,

šlechta našla tu pro

zárove jak

mocn

boj

proti absolutismu

kniha Pelclova probouzela

patrno tuším ze smýšlení šlechty eské nebo

Pelclovi. Pelcel

zakroeno a

že

aspo

i

národní

nejlepších

úadu, jenž vyšetiv vc dal pohržkou, že proti nmu bude bez bude trestán pokutou, kdyby opt se podobným zpsobem

stžoval

si

tudíž u knižního censur.

faktorovi knihtiskárny poslední napomenutí milosti

svj

s

provinil. 1)

n

prý ukázati P. Jos. Bartsch, ale nedošlo k tomu alman. Sirotám píbramským, str. 7).

Chtl na

Menik v

(viz

Ford.

repraesentant

XIX.

v posledním

jejích

XVIII.

desítiletí

a

na poátku

století.

A

kolik Pelclova kniha

psobila na

intelligenci

eskou,

svdí

nejen

týdeník ,,Geiszel der Prediger" a ,,Uber pochvaly souasník die Broschuren unscrer Zeiten", ve vídeské ,,Oesterreichische Biedernianns-Chronik"), nýbrž i vliv na Dobrovského „Geschichte der bohm. Sprache und Litteratur" (1793 a 1818) a ješt na Jungmanna, jenž na ní své poHtické a kulturní pehledy v Hiasto až doslovn založil (Voigta,

—

—

storii literatury

,,

eské". V. Drobnjší rozpravy djezpytné.

Obraz Pelcla historika významn doplují, ale v podstat nemní, etné rozpravy, otištné vesms v ,,Abhandlungen" Soukromé Spolenosti v Cechách, jejímž lenem byl od poátku, a práce monografické. Hlásí se v nich pedevším týž velý vlastenec, jakého jsme poznali již ve KG. Již prvý lánek o Samovi, dokazující slovanský pvod Samv, Pelcel zavírá slovy: ,,Wenn ich nur durch diese kurze Abhandlung meinen Landesleuten bewiesen hábe, dasz Samo in Bohmen regiert hat, so hábe ich zugleich zu der Bekanntmachung des Ruhms und der Tapferkeit

jeho

unserer Voráltern in den áltesten Zeiten etwas beigetragen, hiedurch hábe ich einen Theil meiner

wohl angenehmer breiten helfen?"

Wnsche und meiner Bemúhung sein,

als

den

Ruhm

erfllt.

Was kann

seiner Nation auszu-

(Abhandl. 1775, 242).

Pelcel vlastenec hlásí se v

rozprav Oh dcm Kónig von Bohmen Pržeinisl eic. (Abhandl. 1776) a to v úvod,

Ottckar II. die kaiserliche Krone angetragen

kde píše, že pedmt rozpravy ,, slouží ke cti jak naší vlasti, tak i mocnému a velkomyslnému králi Otokarovi," a dále v obsahu, kde Pelcel co chvíli horlí pro bývalou svobodu, slávu a velikost Cech a rád vystavuje a chválí slávu, moc, volkomyslnost a charaktemost Otokarovu. Jindy projevuje se Pelcel osvícenec. Tak v Abhandl. 1776 píše, že Vilém byl ,,eine Kreatur des Pabstes" (str. 77), že našeho Otokara odstrašoval ,,der damals so fiirchterliche und wirksame Bannstral der Pábste" (st. 80), že hrdý Otokar nechtl býti otrokem papež" (str. 80) a j. V jiné rozprav, o Korybutovi (t. 1786), Pelcel žehrá na náboženskou nesnášelivost a záští, jež Korybuta vyhnaly z Cech. Nejvýznanji charakterisován Pelcel historik a jeho zásluhy o djezpyt esk}'-. Zejména dobnerovský kriticismus Pelclv proniká tu patrnji než v populární KG, založené po vtšin na výzkumech cizích, hlavn Dobnerových (ve starší dob), a na pramenech pouze výpravných, starších i novjších, cizích i domácích. V rozpravách (a v monografiích) Pelcel nespokojuje se prameny výpravnvmi, by i souasnými s událostmi, nýbrž sahá astji k Hstinám, vydaným i nevydaným, z nichž mnoho otiskuje, ,,

k

aktm

universitním,

knihám erekním

a pod.

78

Kolik

si

vážil

pramen

znává: ,,Es ist kein Diplom

listinných,

— píše v

Pelcel nejednou

výslovn pi-

Apologie des Kaisers Karl IV."

,,

str.

51

— wovon der Inhalt noch so gering wáre, darin nicht der Geschichtsforscher, der Genealogist, der Geograph, der Chronolog und Philolog etwas

fiir

seinen

Krám A v témž smyslu vyslovil se také v Abhandl. 1779, str. 71 si.: „Die Urkunden stehen bei den heutigen Historikem in einem so groszen Ansehen, dasz man ihnen viel mehr Glauben, als den Kronisten, linden solíte."

auch gleichzeitig sind, beizumessen píleget. Und man hat nicht denn es ist schon einmal ausgemacht, dasz die Diplomen, es mogen Gnadenbriefe, Handveste, Privilegien, Bestátigungen, Machtbriefe und andere dergleichen von Kaisern, Konigen, Fiirsten oder auch von Privatpersonen ausgefertigte Urkunden sein, die Seele der Geschichte, die Stiitze der Wahrheit, die sicherste Zuflucht der Kritiker und das un-

wenn

sie

Unrecht

;

trúglichste Zeugniss der Zeitrechnung sein mússen".^)

na tomto míst, prozrazujícím doslovnými reminiscencemi Pelcel ukazuje, jak i pi listinách nutno si poínati kriticky: ,,Alles diesz hat seine Richtigkeit dodává významn wenn nur der Brief aus der Urschrift genau abgenommen und mit eben der Genauigkeit ist abgedruckt worden." Celé dv rozpravy Pelcel vnoval témuž úelu, totiž lánek Wann ist der Kaiser Karl IV. Markgraj in Máhren geworden? (Abhandl. 1779, str. 71 82), v nmž kritickým rozborem datování listiny dospívá k výsledku, že souasní kronikái mají pravdu, nikoliv listina, vydaná Lunigem a Ludewigem, a lánek Das Edikt des Kaisers Karl IV. wider die Ketzer voin 18. Sept. des 1376ten Jahres wird in Zweijcl gezogen (t. 1782, str. 55 65), v nmž kritickým rozborem slohu, listiny, vydané poprvé v Kronice Hájkov datování, obsahu a vnjšku a odtud osmkráte otištné ve sbírkách nejvážnjších, dokazuje její podvrh, jenž vyšel snad ,,aus der Fabrik des Michael Paest," nikohv od Hájka samého. hojn Touto kritiností a zárove diplomatickým podkladem svým rozpravy Pelclovy nabývají významného listin otištno v pílohách místa ve vývoji djezpytu eského. Pelcel djezpytec nedosahuje sice kritického významu Dobnerova (srov. také Palackého Djiny I, 1, 36), ale po Dobnerovi a ped Dobrovským jest nejvýznamnjším pedchdcem Palackého. ,,Dobner, Pelcel a Dobrovský byli a jsou posavad pední djezpytci eští nového vku" povdl Palacký v Djinách (I, 1, 36). Ale

zejm

již

vliv

Dobnerv,

—

—

—

—

—

—

—

A

že

i

souasníci, jmenovit také zahraniní, smýšleli stejn,

XVI. svazku Deutsche Bibliothek zu Lemgo" (str. 413): Dobner, Adaukt Voigt und Pelzel sind die grossten und ,,

schichtsgelehrten, welche schon seit

ml

,,Die

zejmo Hrrn

ze

Gel.

wiirdigsten Ge-

mehrern Jahren der bohmischen und

KG

Stejné pochopení Pelcel také pro Desky zemské. Zmíniv se v 1) 639 o jejich shoeni 1541, dodal: ,,Der Schade, dasz die Landtafel verbrannt war, ist unersetzHch die áltesten Handschriften und Urkunden wurden ein Raub der Flammen".

str.

;

79

úberhaupt der ganzcn slawischen Geschichte so viele ganz neue Aufklárung Die gelehrten Hrrn Verfasser beweisen ungemeinen gegeben haben kritischen Geist und suchen ihre Landesgeschichte immer mehr zu berichtigen und zu enveitem. Mit Vergnúgen haben wir bemerkt, dass sie nicht nur hiezu auf dem rechten Wege sind, námlich immer auf Urkunden und gleichzeitige Annalisten zurúckzugehen, sondem dass sie auch mit den .

.

.

neuesten Ervveiterungen der historischen Litteratur iiberhaupt fortschreiten und sich die Entdeckungen unsrer besten Geschichtsforscher zu Nutze

Ausserdem haben

machen.

und der

Litteratur 1779, 308 J.

A V

noch das Verdienst eines reinen, guten (cit. z Dobrovského Bohm. Jakubcem v Literatue eské XIX. stol. Ig str. 82) }) sie

historischen Kritik wúrdigen Styls"

stejn zajímavý jest vcný obsah rozprav Pelclových, Ahhandlung uber den Samo, Kónig der Slaven (Abhandl. 1775, str. 222 242) Pelcel poprvé^) uvedl Sama do djin eských a svým dokazováním opírajícím se také o Gerkeho a Thunmanna, ale dnes ovšem že Samo z ásti pekonaným (srov. Novotného Djiny eské L, 206 n.) váleníkem, hrdinou, nýbrž byl pvodem srbský Slovan, že nebyl kupcem, jenž s houfem svých krajan pišel ze sousedního Srbska k eským Slovanm a za žold jim pomáhal proti Avarm, že vládl pak jako zvolený král nad eskými Slovany a odtud válil s Franky, i etnými podrobnostmi o velikém zjevu Samov a jeho dob vzbudil tohk zájmu, že na jeho rozprav založen nejen J. Lindúv lánek o Samovi, ale i jedna z hlavních básní Rukopisu Králodvorského, Zahoj a Slavoj.

—

-

—

—

A

stejn zajímavý jest lánek Pelclv také methodicky, ukazuje výjak Pelcel djezpytec znenáhla se propracovával ze zastaralých method k methodám novjším, krititjším. Slovanský pvod Samv Pelcel totiž dokazuje z ,, ist slovanského" jména jeho: Samo=solus, a z ist slovanského" názvu rodišt u Fredegara: ex pago Senonago, Senonico. Podle Pelcla jest to latinisovaná forma slovanského Senonic, Senonagi, jež znaí ,,eine Gegend, wo keine Wiesen sind, und kein Gras, folghch kein Heu wáchst wortlich heiszt es also he ulos, von seno= Heu, und nagy, nach der heutigen Aussprache nahý, nackt oder von seno

znan,

,,

;

;

und

nic,

kein

Heu"

(224

n.)

Takovými fantastickými etymologiemi lánek Pelclv

Tak

(der Kriegsstórer),

Pemysla

jen se hemží.

Úberdenkende) Svatopluka (der heilige Stamm), ale

Pelcel vykládá nejen

(der

Boivoje

,

i

Václava

Nmecku charakterisuje také Meuslova ,,Histodas J. 1781 (I. Jg., II. B., 48 n.), jmenujici Pelcla ,,einer unsrer besten Deutsch schreibenden Historiker" (cit. Jakubcem v Literatue eské XIX. st. 1. 2 83), a smlouva Pelclova s vydavatelem ..Allgemeine Literaturzeitung" z r. 1789, jíž se zavázal dodávati recense z oboru slovanské literatury, eského a moravského djepisu (Abhandl. 1802, 60). 2) Vlastn již ped Pelclem uinil tak podle svdectví Pelclova Balbín v ,,Rationarium temporum". 1)

Povst

rische Litteratur

Pelcla historika v fiir

so

(Wenzeslaw = der

Ruhm des Kranzes!), Jaroslava (der Ruhm des Stanislava (der Ruhm der Gezelte, str. 223), Samodruha (der andere Samo; odtud soudí, že za Kristiána, jenž dostal toto jméno na ktu, byla v Cechách ješt njaká povdomost o Samovi; podobn moravská jména Samoslav=der Ruhm des Samo, Samomír=der Friede des Samo dosvdují Pelclovi pamt Samovu na Morav, kdežto v Cechách Kosmas, jenž první knihu své Kroniky napsal z vypravování starc, o Samovi nedoslechl již nic). Jinde Pelcel název Charenti, Ouaranti, Carentani atd. vykládá jako obyvatele hor, což prý potvrzuje eské jméno Korytan, Gorytan, odvozené z gora=hora (asi jako nov\? název goráci, horáci pro eské Nmce, obývající pohranin hory) Pelcel napovídá také, jak}^ byl pramen tohoto etymolog iso vání: dkaz slovanského pvodu Samova ze slovanských jmen Samo, Senonic staí prý jen stoupencm Rudbekovým Fantasticky' Švéd Olaus Rudbeck a jeho etní pívrženci viz o nich skeptickou zmínku pítele Pelclova Voigta v Acta Litteraria I, 110 n. bjdi tudíž pramenem a vzorem etymologisuj ící vášn Pelclov}^ nejen v tomto lánku, ale také jinde, zejména v druhém vydání KG (viz str. 44 n.). Pelcel vvslovn se piFrúhlings),

.

.

—

znává, že takové projevuje k

nim

dkazy

.

.

.

.

—

nelze jen tak zhola odmítati

(str.

242).

Pes

to

tchto osvícených dobách dkazy takové nejsou po chuti, že žádá se dkladnjších dkaz ze starých listin a souasných kroniká." Ale teprve stízlivý Dobrovský vyléil Pelcla z rudbekianismu docela, ovšem dosti pozd. Druhá rozprava Pelclova: Ob dem Kónig von Bóhmen, Pržemisl Ottokar II. die kaiserliche Krone angetragen, von ihm aher ansgcschlagen worden (t. 1776, str. 74 97) byla namíena proti nkterým historikm XVII. a XVIII. stol., kteí fakt popírali nebo aspo v pochybnost brali. Pelcel vlastenec snaží se dokazovati událost ze souasných historik a vyvrátiti námitky (Lambacherovy, Laziovy), ale budoucnost nedala mu za pravdu. Pes to lánek nepozbyl vší zajímavosti, hlavn pro vlastenecké horlení pro nkdejší svobodu, velikost a slávu vlasti i jejích panovník a pak projistou skepsi, dodávaje, že ,,v

—

jevy osvícenskými.

V jiné rozprav Diplomatische Nachrichtcn, wie das Kónigrcich Bóhmen an das Luxenburgische Haus gekommen (t. 1777, str. 74 98) Pelcel podává významné píspvky, osvtlující dobu Jindicha Korutanského (z Františka,

—

—

—

cituje eské verše Pulkavy, Hájka) a jmenovit poátek vlády Jana Lucemburského (z Kroniky Claustro-Neoburg. vyd. Pezem, z kroniky Zbraslavské, z Goldasta, hstin v nm. sbírkách i z archivu msta Prahy, jež po vtšin otiskuje v poznámkách). Další rozprava Pelclova, Diplomatische Beweise, dasz der rómische Kónig Wenzel nichi dreinial, sondern nur zweimal gefangen worden (Abhandl. 1779, str. 18 79), elí proti lánku wittenberského professora Joh. Dan. Rittera („Dissertatio, qua errores circa captivitates Wenceslai Rom. Bo-

Dalimila

—

81

hemiaequo Regis ab Historicis admissi expenduntur. Witteb. 1763), jenž svedl Habcrlina, Voigta (v ,,Beschreibung der bohm. Múnzen") i Pekla v I. vydání ,,Kurzgefasste Geschichte von Bohmen", a jenž zárove ne-

pízniv

se vyslovil o

vdomost,

eských

ježto prý nedbali

historicích,

pramen

vytýkaje jim nedbalost a ne-

listinných.

Windeka

Proti Rittcrovi, opírajícímu se o Hájka, Eberharda, Pelcel polemisuje s

úspchem

listinami, jichž

XII na konci

a

j.,

otiskuje (potud

netištných) knihami erekními (IV.), Benešem Krabicem (vyd. Uobnerem), na njž jako souasníka klade zvlášt váhu, Bartoškem z Urahonic (vyd. Dobner) a Veleslavínovým Kalendáem. V rozprav Vbe?' das Vatcrland des Jacohus de Misa gcnannt Jacohcllus (t. 1784, str. 299 312) Pelcel vyvrací mínní Jana Christofa Martiniho, jenž v ,,Dissertatio inauguralis Historico-Ecclesiastica, qua Jacobus ,

—

de Misa vulgo Jacobellus, primus Eucharistici Cahcis per Ecclesias Bohe-

micas vindcx publice disputandus proponitur" (Altdorfii Xc^ricorum 1751) kladl rodišt Jakoubkovo do Míšn. Pelcel správn dokázal rozborem

zpráv

—

Sylviových,

Hájkových,

Balbínových,

protokoU

o jeho bakaláství, mistrovství a professue atd.

Vav.

Bezové a náhrobního nápisu, že pocházel název Jacobellus: Jakoubek. a správn vysvtlil z

universitních

— Beneše

ze

Stíbra

z

Hoovic,

(lat.

Misa),

i

Dobrého znalce doby Karlovy a Václavovy prozrazují dv rozpravy Ahhandlung uher den Urspnmg des doppeltcn Adlcrs des Rómischen Kónigs Wenzel (Abhandl. 1785,, str. 85 100) bystrou argumentací, openou o rozsáhlé známosti pramen výpravných i listinu vch, dospívá k výsledku: ,,Der doppelte Adler, welchen der Romische Konig \\'enzel in seinem Gegensiegel fhrte, bedeutet nichts anders, als seine hohe Abkunft, dasz námlich sein Vater ein Romischer Kaiser, und seine Mutter eine Romische další:

—

Kaiserin gewesen."

lánek druhý,

,,Historische Nachrichten von

dem

Litthauischen Prinzen

Siegmund Korihut, wclcher wáhrend dem Hussitenkyiege den Bohmen, als oberster Veriveser, cinige Jahre vorgestanden"{ Abhandl. 1786, str. 360 393), nejde sice do hloubky, pece však osvtluj e války husitské a zejména význam Korybutv v eských djinách jednak z kronik (Martina Cromera, Math. Miechovia, Hájka, Balbína, pokraovatele Vav. z Bezové (vlastn Stary-ch letopis), Eneáše Sylvia, Veleslavína, Raynalda, Háberlina) a jednak z hstin, jichž 8 otištno. V lánku Vber die Herrschajt der Bohmen in dem Markgrajthum Meissen (Abhandl. IV, 1788, 39 74), jenž podle Kalouska podnes má zajímavost a zasluhoval by pepracování a doplnní (Dje KCSN 57), dokazuje Pelcel, že od r. 984 1459 panovníci eští optovn držívali nkteré ásti marky míšeské. V rozprav Vber den Urspnmg und Namen der Stadt Prag (Abhandl. 1795, str. 112 124) dovozuje, že prvotnou Prahou byl hrad sám a že Kosmovo ,,urbs" znamená pouze hrad. Tomek po 60 letech obšírnji do-

—

pkn

—

—

—

tí

82

kázal správnost tohoto mínní, jímž Pekel

znané

vynikl nad své souasníky

Kalousek na cit. m.92). Jméno Praha Pelcel odvozoval od,, prahu" potoka Brusky (Brusnice), ježto stará jména místní ukazují prý ponejvíce k poloze a podobným okolnostem pírodním. A stejnou stízlivost, asi vlivem Dobrovského, projevuje, neve, jako ješt ve KG, že na míst dnešní Praliy bylo by kdy stávalo Bubienum nebo Marobudum. Poslední vydaný lánek Pclclv, Beitráge ziir Geschichte der Tempelherren in Bohmcn iind Máhren (Abhandl. 1798, str. 209 239), jest jakousi obranou Hájka a jeho tvrzení o templáských sídlech v Cechách (s 12 listinami), o níž Palacký napsal v Djinách (I, 1, 363): ,, Poet a moc tem(srov.

—

plá

nkdy Hájek od F. M. Pelcla

v krajinách našich zstaly vždy nepatrné, a cokoliv

o nich veliil, jest a zstane pouhou hájkovinou, tebas

i

dobromysln hájenou." Vedle tchto rozprav tištných zbylo v pozstalosti Pelclov nkolik prací více (z r,

1775,

mén hotový-ch,

hlavn

z

zejména Beitráge

ziir

Geschichte der Nostitze

archivu nostického), Genealogische Geschichte der Graphen

Schlicken von Passann und Weisskirchen (nedopracováno). Pelcel zpracoval také chronologicky Veleslavínv Historický kalendá,

jehož pro historický obsah

znan

si

vytýkaje pouze nevhodný Kalendárium hisioriciún 34):

vážil,

systém kalendání (viz Abhandl. III, 25

—

Veleslavinas in ordinem chronologicum digestiim

V

letech 90tých Pelcel pomýšlel

sobu korunovace král eských,

na njaké

(z

r.

dílo o

1781).

korun eské

a

zp-

ale sotva je vypracoval.^)

VI. Obšírné monografie o Karlovi IV. a Václavovi IV.

Rozsahem, obsahem, vdeckým i kulturn historickým významem nade všechny drobné rozpravy a lánky vysoko se povznášejí dv biografické monografie, o Karlovi IV. a jeho synu Václavovi IV. První vyšla v Praze s názvem Kaiser Karl IV., Kónig in Bóhmen ve dvou silných dílech r. 1780 a 1781 (I. díl obsahující léta 1316—1353 o 450 str.; II."'díl, pokraující v 1. 1353—1378, o str. 451—976) a ozdobena podobiznou Karlovou z originální malby karlštejnské, mdirytinou Zlaté bully a nkterých peetí, autografem Karlovým, faksimilem hlaholského rukopisu z Vyšního Brodu a evangelia sv. Marka, zhotoveným 1778 pro Dobrovského. Co pohnulo Pelcla k této práci, možno usuzovati již z jeho ,,Vordie jemals in berichtu" I. dílu: ,,Unter allen Menschen, — píše tu Pelcel wichtigste Karl unstreitig der Kaiser IV. Bohmen gebohren worden, ist

—

nm

1) Víme o z Pelclova listu Dobrovskému z 1. dubna 1790: ,,Wenn ich mit Wenzeln fertig bin, so will ich mich uber die Geschichte der heihgen Bóhmischen Krone machen, auf was fúr Kópfen sie iiberall herum spatziert, mit was fOr Ceremoniea und was dabei immer vorgegangen ist."

83

groszte Mann. Er verdienet vor allen Andern aus dem weiten Felde der Geschichte herausgehoben, auf einen erhabneren Hugel gebracht und den Vorbeigehenden gleichsam zum náhem Anschauen aufgestellt zu werden. Die groszen Wohlthaten, welche er iiber Bohmen, sein Vaterland,

und

und die váterlichen Bemúhungen, womit er seine Landsleute zu machen gesucht hat, scheinen uns Bohmen seit Jahrhunderten solchen dankvollen Unternehmung aufzuíordern ..."

geschúttet, glúcklich

zu einer

Obrovitý historický zjev tohoto panovníka míru, o nmž Pelcel ve ,,Kurzgefasste Geschichte" napsal, že by ml v djinách slouti Veliký, uchvátil Pelcla osvícence^) a pohnul ho, aby jak Karlo vy šlechetné skutky a velké iny, tak i vznešené vlastnosti jeho duše a srdce vyložil v obšírném ,,

životopise."

Ale vedle sympathií osvícence, jenž v obsahu hlásí se asto a

význan,

na p. ostrými výtkami mravního úpadku, pýchy a panovanosti duchovenstrašné" mluv a kletbách bul papežských (str. 142), stva, zmínkami o o kruté pomst papež i na mrtvých nepátelích a vynášení papež nad svtské panovníky (str. 191), poutalo Pelcla ke Karlovi IV. ,,Otci vlasti" ,,

také jeho vlastenectví.

—

—

sagt: ,,Ich píše na str. 976 von Ansehen woUen, der sehen jemals hátte Glorie in seiner wer Bohmen halte dafr, tém všickni haben." Jako wiirde es unter Kaiser Karl IV. gesehen historikové eští, jmenovit i protireformaní (Balbín) a osvícenští (Dobner, Voigt, Fr. Faustin Procházka), tak i Pelcel v dob Karlov spatoval nejslavnjší, „zlatou" dobu djin eských, jak patrno z obšímosti i nadšené ,,Ein Schriftsteller

chvály stati o Karlovi IV. ve ,,Kurzgefasste Geschichte". Obšírné, dokumentární vylíení tak slavné doby, kdy ,, Cechové byh vládnoucím národem v Evrop, kdy pokládáno za zvláštní pednost býti rozeným bylo mu tudíž Cechem" jak Pelcel elegicky pipomíná na str. 972 zárove povinností vlasteneckou a buditelskou, a to tím spíše, že historikové nmetí podle soudu Pelclova psali o Karlovi stranicky, ba ,,mit viel UngUmpfe bis zum Ekel", jak ve ,,Vorberichtu" I. dílu vytýká Olenschlage-

—

—

rovi, jenž prý jest smutným dokladem, kam až mohou býti zavedeni mužové nejuenjší pedpojatou záští a pedsudky. Hlavn tyto vlastenecké motivy dodávají práci Pelclov také vý'-

vlasteneckého a apologetického. Velým vlapipomínám jen scénu z bojišt stenectvím prodchnuto jest celé dílo u Cressy, stupovanou známými histor. verši: ,,Toho bohdá nebude, aby

znaného

král

rázu:

eský

z

tendenn

boje utíkal"

buditelská, obrácená

—

—

ovšem v

a místy prozrazuje se díle

i

tendence

psaném nmecky k eské

národn

intelUgenci

1) Na str. 470 Pelcel docela v duchu osvícenských názor vdí ideu života Karlova spatuje v tom, že úsilím uiniti lidi šastnými snažil se získati si slávy. dodává pimykaje se tuším ke hrab. ,,Jesti vždy užitenjší pro lidské pokolení Fr. Kinskému vládnou-li mu Trajanové, Antonínové, Karlové IV., než Alexandrové, Caesarové a Karlové XII."

—

—

6*

84

a zejména ke šlecht.

lenm

Proto Pekel pipsal dílo své vynikajícím

hrabatm Bedichovi z Nosticíi a Eugenovi z Vrbna proto pi každé píležitosti vyítá šlechtice a jejich iny

aristokracie eské,

a Freudentbalu,

,,unseremBohmischen und Máhrischen Adel zu Ehren" (str. 450). A stejn celým dílem proniká tendence apologetická: ve ,,Vorberichtu," kde vytýká nmeckým kronikám a historikm strannost, i v díle samém, kde opt a opt proti nmeckým i jiným historikm hájí povahy i jednání Karla IV., zejména jako nmeckého krále a císae (srov. na p. str. 146 si., 469 sil., 153, kde píše, že Nmci nebyli by ani nalezli dstojnjšího knížete pro svj trn, a m. j.), až po závrenou charakteristiku, pokoušející se zejmé nastíniti v Karlovi IV. ideál panovníka a lovka. Nepekvapuje tudíž, že dílo, Karla tak siln idealisující, na stran nmecké vyvolalo odpor. Ozval se jmenovit v anonymní recensi o prvé ásti jeho v „AUgemeine Deutsche BibHothek" (B. XXXV, Stúck 2), kterou Plcel s vlastními poznámkami otiskl ve své Apologie des Kaisers Karl IV. der Allgemcinen deutschcn Bihlicthek cntgegen gcstellt von F. M. P. (Erstes Stck, Prag und Wicn bei Joh. Ferd. von Schónfcld 1782, str. 52). Referent vytýká Pelclovi zvlášt jeho ,, pílišné vlastenectví". Jeho kniha jest prý dokladem do oí bijícím, jak daleko muže historika zavésti láska k vlasti. Pekel zkreslil tu prý historickou osobnost Karlovu, jenž sice byl veliký muž, ale zárove povaha sobecká (eigenntziger Charakter), dával se vésti

o íši

jmenovit upíhšenou snahou, aby zvtšil své eské

nmeckou nepeoval,

byl kreaturou papeže,

,,ein

království,

Aíterkonig"

.

.

.

Pekel v klidných, vcných poznámkách uznává výtku vlastenectví, dodávaje,: ,,Ale který djepisec jest

jí

zcela prost, ani recensenta nevy-

Neml zcela nepravdu, a v polemice prozradil se zejm starý antagonismus národnosti eské a nmecké.^) Stejn Pekel uznal píkrost, subjektivnost nkterých výrok, jež sliboval v novém vydání opraviti; z téže píiny k vli historické objektivnosti rozhodl se vyhýbati se subjektivním líením a úvahám splnil slib zvlášt ve spise o Václavovi IV., jenž proti Karlovi jest nápadn stízlivjší, sušší. Ale idealisujícího obrazu jímaje?"

—

svého o Karlovi IV. Pekel se nevzdal a rozhodn,

a khdn ho bájil vcnými

dvody, prozrazujícími dobrou znalost djin stedovkých, zejména íšsám s osvícenského ských (jmenuje Olenschlagera, Háberlina, Schmidta), hlediska musel uznati také stíny na vehké postav Karlov.^) Pes tyto výtky ani recensent neupíral ceny dílu, jež prý spisovateli slouží ke cti: erpal všude ze souasných a to nejlepších pramenu, události

a

jsou

dobe

než chváliti.

rozebrány, vše

Slovem, dílo

pesn

dokázáno a vypravo\^ání samo nelze Peklovo, jehož pokraování dychtiv oekává,

Povýšení pražského biskupství na arcibiskupství recensent oznauje jako Rechte des ersten deutschen Erzbischofs und Primas von Deutschland" (12). že by byl radji vypisoval, 2) V Apologii významn poznamenává (str. 49), kdyby Karel byl sbíral a do Prahy snášel staré rukopisy místo ostatk svatých. ^)

,,ein starker Eingriff in die

;

85

jest

a zstane velmi cenným.

.

.

A

ješt veleji posoudila

dílo Pelclovo

Meuselova „Historische Litteratur fúr d. J. 1781" (I. Jg., II. B. 48 n.), oznaivši je jako ,,Befórderung der Wahrheit und zugleich Ehrenrettung der Unschuld

.

.

."

Wcrk"

reichcrnde

die deutsche

,,dies

(srov.

Geschichtskunde so herrlich be-

Jakubec, Literatura

eská XIX.

stol.,

Ig,

83).

Byla to chvála pln zasloužená, zvlášt máme-li na zeteli, co sám Pelcel chtl v díle podati. f iir eine Gepíše ve „Vorberichtu" I. dílu ,,Ich gieb es nicht miiszte aus; diese ein Kaisers Vierten Karl des der Regienmg schichte eine Biographie, weil Robertson schreiben. leh nenne es auch nicht hiezu die Talente eincs Plutarch oder eines Schrockhs erfordert werden.

—

—

eine Beschreibung des Kaisers Karl IV." jest to v podstat chronologické a dokumentární konstatování vnjších fakt Karlova života a jeho doby. Vypravo\'ání jest souvislejší, živjší, pragmatitjší než pi Václavu IV., ale v celku tak prosté, skoro kronikáské, jako ve ,,Kurzgefasste Geschichte". Co však dodává dílu zvláštní pednosti a ceny, jest jednak pehvý zetel ke zjevm kultur-

Es

ist

Vskutku

ním (srov. stati o Colovi Rienzi, o Petrarkovi, o Majestas Carolina, o evangeHum sv. Marka, o Zlaté bulle, o Karlštejn a jeho památkách historických a umleckých atd.; tento kulturn historický zájem prozrazuje však již druhé

vydání

celého díla.

,,Kurzgefasste

Každé

tém

Geschichte")

datum

a

zvlášt

dokumentámost

pramen výúvod podrobn

Pelcel dokládá jednak z

pravnvch, osvdených a po vtšin souasných", vyítá, kriticky oceuje a bibliograficky kommentujc. Shledáváme tu: vlastní životopis Karlv (Pelcel soudí na pvodní složení eské, jež

,,

\-

mu

Beneše pirozenjší a srozumitelnjší než latinské) Karla IV.", po jehož (,, nejvýbornjší biograf obšírném díle Pelcel marn se pídil; poznal je pouze z dvou výtah, jednoho vyd. Dobnerem, druhv, poízený Balbínem, pjil mu Pubika) Prokopa Lupáe z Hlaváova (životopis chudV', takže jen málo z nho mohl erpati) B albín a, jenž svou látku dal jesuitovi Janu Gamansovi; Jos. Pichlera (založen po vtšin na Balbínovi) Z kroniká, kteí píležitostn o Karlovi IV. psali, zmiuje se o Albrechtovi ze byl odprcem Straszburku (jako souasném a nejvýbornjším, Karlovým), Heinrichovi z Rabdorfu, Matteo Villanim, z novjších historik cituje Barre, Gundlinga, Hansena a zvlášt Háberlina (,,der grndlichste Geschichtschreiber dieses Jahrhunderts, dessen Werke ich an mchr als an inem Orte mir zu Xutze gemacht hábe"), Joh. Dan. von Olensciilagera, jenž však o Karlovi píše ,,mit viel Unglimpfe bis zum Ekel und giebt hiemit ein trauriges Beispiel, wozu auch die geježto zdá se

Krabice

z

;

V\'eitmhle

;

.

a

Ichrtesten Mánner durch vorgefaszten Hasz und Vorurtheile verleitel Mcrden konnen." A nemenší ceny dodávají dílu také prameny listinné, jednak originální,

jednak ze starých

kopiá,

jež ve ,,Vorberichtu" popisuje (užil

86

sbírky Pitterovy prostednictvím Alexia Habricha) a jichž množství poprvé otiskl v „Urkundenbuchu", pidaném k obma dílm (v I, díle

i

na

1—224

str.

listin

257;

v

II. díle

na

227—392

str.

listin 114).

V

této

dokumentárnosti a zejména také v pipojeném „Urkundenbuchu" leží hlavn vdecká cena spisu, oznaeného ješt Palackým za „velezasloužilý" (Djiny I, 1, 36), jenž podnes nepozbyl významu.^)

Významem vdeckým adí

se

k životopisu Karlovu stejn obsáhlý

nmu

životopis Václava IV. Obsahem, dokumentárnosti i formou tvoí k patrný pendant, ale kulturn historicky ješt významn se nad nj povznáší: v Karlovi IV. Pekel vlastenec hájil, místy až chvaloenicky, Karla IV. proti starším i novým historikm cizím, zejména nmeckým; Václava IV. Pelcel osvícenec a zárove vlastenec s mužnou odvahou ujímá se nejen tradici protireformaní proti historikm cizím, ale také proti veškeré a píznivec Husv Nepomuckého muitel vrah níž a církevní, u a Jana

tém

Zstane jednou z pedních zásluh josefinství, že uvolnním svdomí pisplo k objasnní a pochopení nejvýznamnjší epoch,y

byl v klatb.

censury

i

v djinách eských. Myšlenka obšírného vypsání života Václava IV. zrodila

v té dob, kdy Karla IV. chtl v díle II. pidati podobiznu Václavovu štejnské malby, ale není jí tam patrn ji odložil k životu

patrn

se

v Peklo vi

pracoval o Karlovi IV. Podle ,,Vorberichtu"

již

;

I.

dílu

z originální karl-

jeho, jejž rozhodl

tím spíše, že také Meuselova ,,Historische Litteratur fiir das Jahr 1781" (I. Jg. II. B., 48 n.) a týdeník ,,Geiszel der Prediger" vyzývaly ho k napsání díla. Již z 20. záí 1784 máme zprávu o pilném sbírání hstinných pramen a sice v hst Zlobickému, jemuž dkuje za ,, velmi dležitý píspvek", jenž pekvapil ho tím více, ím mén se nadál takového

se zatím napsati,

množství listin. Na podzim r. 1787 (3. íjna) oznamoval již Dobrovskému, že ,,co nejdíve" dá I. díl do tisku; vyšel vskutku již ped koncem dubna 1788 (srov. list Dobrovského Zlobickému z 28. dubna 1788, Patera, Korr. DZ. 25) s názvem Lebcnsgeschichte des Rómischen und B óhmischen Kónigs Wenzeslaus (Prag, str. 304 za léta 1361—1395). Díl druhý hotov byl

v konceptu na jae 1788; aspo 9. bez. t. r. Pelcel psal Dobrovskému, že pjde-h první díl na odbyt, dá druhý po vehkonocích do tisku, jinak jej nechá ležet. Nastalé události válené pekážely však odbytu tou mrou, psal o tom že vydání dílu II. bylo ohroženo: ,,Der 2. Band Wenzels Der ist noch nicht im Drucke. Pelcel Dobrovskému 18. dubna 1789 jemu I. díl Absatz des I. Bandes ist schlecht. Wenn mich Gr. Hartig nicht beschenkt hátte, wáre ich mit den Kosten noch nicht vnován heraus." A zmíniv se o nadji, že dostane nové listiny od Cerroniho a ze Lvova (kopiá více než 266 listin Václavových), dodává: ,,Aber was hilft

— —

—

—

1)

Nkolik oprav a dodatk ke Karlovi (str. IV.— X.).

Václava IV.

IV.

podáno ve Vorberichtu

I.

dílu

;;

87

wenn

Die (Jenaer?) Recension mag auch f eschadet haben." V lét 1789 Pelcel chtl vyjednávati s Lipskem o vydání druhého dílu a dal jej proto na isto pepsati. i) Ale roku násleC09 a rejstík). dujícího vydán prcce v Praze (str. 305 das,

ich

don

2.

Theil nicht geben kann.

—

Jak již zmínno, obsahem, formou i vdeckým V3'-znamem život Václava IV. rovná se životu Karla IV. Nechtje býti ani psychologicky hlubší vystižení prohloubenou biografií ani vlastní historií Václava IV. spokoj uje se suchým, pesa pochopení ideových proud chybí docela ným a kritickvm konstatováním podrobných vnjších dat jeho života a vlády v poadu chronologickém. Pi kiklavé tendennosti a skrovnosti pramen výpravných, jež tištné i rukopisné podrobn vyítá ve ,,Vorberichtu" Pelcel tím hoj nj erpá z hstin, jichž sebral pekvapující množství. S jakou pílí sbíral, možno souditi jednak z ,,Vorberichtu", v nmž vzpomíná hlavních pispvatel a jejich píspvk: gubernia (vidimované kard. Gakopie Václavových hstin ze všech mst a klášter království) rampiho (opisy Václavových diplom z papež, archivu Vatikánského)

—

—

i

,

vdn

;

archiváe Roschmanna z Horburgu (pes 200 listin v opisech i vVtazích z c. k. domácího archivu); Smitmera, víde. kanovníka; preláta Steinbacha (vci potebné z jeho veliké" sbírky) Monseho, Zlobického, Alexia Habricha, kanovníka Warlicha z Bubna (dovolil mu nahlédnouti do 13 velikých svazk Knih erekních (,,Errichtungsbiicher"), archivu a mnohých rukopis metropol, knihovny), Raf. Ungara (zjednal mu pístup k rukop, i hstinným pramenm univ. knih.), Putzlachera (listiny týkající se uni,,

;

versity), Bretschneidera, král. bibliotekáe

ve

Lvov

a

j.

stejn o tom svdí hojné otisky dotud nevydaných hstin v ,,Urkundenbuchu", pidaném k obma dílm: otištno 115 hstin vedle akt in Curia Romana pi díle I. (str. 164), k nmuž pidána mdirytina 8 peetí v díle II. otištno 137 listin (str. 176) a spolu podána mdirytina (das Kotariatszeichen) a podpis Jana Pomuka i rukopis Jana Husa.

A

V

tomto Urkundenbuchu a zárove v pesné dokumentárnosti celého hlavn vdecká cena spisu, jenž proto nepozbyl zcela svého

spisu tkví také

významu ani tehdy, kdy „Co ze souvkých kronik

pojetí a kritické

—

povdl

již

vývody Pelclovy

—

Palacký

získati se dalo, sestavil s velikou pilností Pelcel

.

.

.

zastaraly.

a ješt více z

listin

dílo to jest a

bude

vždy nezbytným základem studií historických o králi Václavovi IV. a jeho; jen co do historické kritiky nelze všude s ním se spokojiti" (Dj. nár. Ces. II, 2. str. 235). Ale vedle této vdecké ceny dílo Pelclovo o Václavu IV. jest také po jiné stránce zajímavé, jmenovit pro historika literárního a kulturního. ,,Bei der Herausgabe der Lebensgeschichte des so allgemein verrufenen hábe ich mir nichts Koni^s Wenzeslaus píše Pelcel ve „Vorberichtu"

vku

—

—

1) ,,Den 2. Theil meines Wenzels will ich nach Leipzig gegen ein Honorarium verhandeln," psal 24. ervna Dobrovskému.

88

weniger, als eine Schutzschrift fúr ihn zu liefern, oder ihn gar, wie

man

Pes tyto výmluvy, samy íiirchtete, zu kanonisiren, vorgenommen". o sob nápadné, dílo Pelclovo od zaátku až do konce vyznívá apologeticky. Apologie Pelclova míí pedevším proti cizin, zejména Nmecku, kde prý o Václavovi ví se jen, že byl sesazen s království. I historické zprávy o Václavovi jsou tam tak chudé, zmatené, jednostranné a nesprávné, že sám ,, uený djepisec" Háberlin soudí, že vláda Václavova potebuje co nejvíce oprav a doplk (Vorbericht.) Obé v hojnosti pineslo dílo Pelclovo, neskrývajíc své apologetické tendence stran Václava IV., zejména jako nmeckého krále (srov. II, 411 si. a j.). Potud hlásí se historik vlastenec, jako v Karlovi IV. Ješt významnjší jsou tendence osvícenské. Snad k žádnému králi historie nebyla tak nespravedlivá jako k Václavovi IV. Jmenovit histopro úast na umurikové protireíormaní zkreslili ho z píin známých ení Jana z Pomuka, spory s arcibiskupem Janem z Jenšteina, nadržování na uinný vývrhel lidstva. Kronika Hájkova, spisy Husovi atd. Balbínov}', Berghaucruv Protomartyr poenitentiae a m. j. jsou toho dokladem až odstrašujícím. Pod dojmem tradic tch sám Pelcel napsal ješt v život Karla IV. ,,Der Vcrlust dieses Prinzen (prvoroz. Václava) war ein wahres (str. 340): Ungliick fúr Bohmcn, dcnn wárc er beim Leben geblieben, so wiirde der zu Niirnbcrg nachmals gcbohrne Wcnzel viclleicht nie auf den bohm. Thron gclangt scin." Studiem pramenu soud Pelclviv o Václavovi se zmnil. V životopise Pelcel, koist z josefínského uvolnní tisku a s\'domí a celé nálady doby, prvý se ujal Václava a to se vzácnou mužností a zárove ve form nejpsobivjší, nejseriosnjší. Odvážnosti svého inu Pelcel byl si dobe vdom. Napovídá to ve ,,Vorberichtu" a zvlášt ve vnovacím pípise hrabti Frant. z Hartigu, v nmž Pelcel vynáší Hartigv zájem o vdy a umní^) a povznešenost nad pedsudky doby a pokrauje: ,,Diesz, hauptsáchlich aber Ihre iiber Alles aufgeklárte Denkungsart, hat mir den Muth einge-

—

—

Hochselben die Lebensgeschichte eines so sehr verschrieenen,

flószt,

von

allen

Geschichtschreibern getadelten

fast

und allgemein gehasztcn Frsten

leh wiirde es nie gewagt haben, Ihren Hochgráfhchen Namen an die Spitze dieses Buches zu stellcn, wenn ich nicht bcrzeugt wáre, dasz Sie, mit einem durch dringenden und unbefangencn Verstande bcgabt, bel Durchlesung dieser Geschichte von diesem unglcklichen Fursten ein

zuzueignen.

giinstigeres Urtheil fállen, als

und findcn wcrdcn, dasz

cr ofters

mehr

Mitleid,

Tadel verdicne."

a

Pelcel Tímto osvícensky apologetickým tónem vyznívá celý spis, také následkem zkušenosti a z dvod na snad jsoucích

—

úmysln 1)

Srov.

také Pelclovu

,,Anrede an den neiiinstallierlen Herrn Prásidenten Spol. 27. Mai 1794 (Kalousek, Dje K.

Franz Anton Grafen von Harlig den

Nauk

75).

.

89

pi

Karlovi IV.

— se vyhýbá všem subjektivním úvahám a soudm, ome-

zuje se na suché, dokumentární konstatování fakt.

Dotknu

se

jen

moment

nejvýznanjších, hlavn

stanoviska

se

historika literárního.

Sem

patli pedevším Pelclova charakteristika knžstva. Konflikty králem historikové protireformaní svalovali na Václavovu krutost, vychovášnivost, zhýilost, opilství. Omlouvaje Václava i po té stránce

jeho

s

—

—

váním, chorobou, jež byla prý následkem pokusu o otrávení jeho atd. Pelcel právem na základ svých pramen svaluje vinu také na stranu druhou, na sesvtštlou, mravn pokleslou církev a její representanty. Temn líí papeže Urbana VI. a zvlášt arcibiskupa Jana z Jenšteina: od smrti arcibiskupa Ludvíka z Magdeburku hrál prý spíše úlohu brulavého mnicha než dstojného arcibiskupa pehnané posty zpsobily mu nemoc, jež zbavovala ho asto smyslu, což však za posvátné vytržení pokládáno nazýval se ;

;

opt pánem svta

místodržitelem papeže, jehož jmenoval

.

.

.

(148

si.).

Barvami stejn temnými Pelcel maluje obraz souasného knžstva. Co chvíli ukazuje na ohromné bohatství církve, jíž patila tetina království. Sám arcibiskup pražský ml 7 mst a rzné zámky a statky, ,,\velche die Bischofc nach und nach bei trbem Wetter gefischt hatten" (Václav IV., I,

218).

Takovým bohatstvím knžstvo zpyšnlo,

propadlo mravní zkáze a neestem již

pi

nastoupení Václava IV.

(74)

(147),

stalo se

panovaným,

vyvolalo náboženské zmatky

píiny ke konfliktm, vinen než Štkna (t. j.

a stále dávalo

pi

nichž král podle mínní Pelclova nebyl více Waldhauser) a Milí, leda svou bezohlednou písností (147 sL). S patrnou skepsí Pelcel soudí o existenci sv. Jana Nepomuckého. K r. 1383 píše: ,,Dass (der Konig) aber in diesem Jahre jemanden hábe

in der ]^Ioldau ersáufen lassen, konnte ich, ungeachtet aller

bei keinem gleichzeitigen Schriftsteller ausfindig

Berghauer

zum

(in

Protom, Poen.

Theil in spátcrc Zeiten,

I,

p.

oder

202) ist

machen

.

.

.

Bemúhung,

Was brigens

auf diesz Jahr erzáhlt, gehort

aus neuern Geschichtschreibern

(Hájek, Simon Fagehus, Georgius Pontanus, Dubravius a

j.),

die er selbst

worden" (I, 149). Teprve k r. 1393 vypravuje o utopení arcib. vikáe Jana z Pomuku a sice pro podezení ze spiknutí arcibiskupského a domnlého svádní arcibiskupa (jak arcib. prý doznal) a dodává: ,,Da dieser Mann einen untadelhaftcn Lebenswandel gefúhret hatte und von jedermann als ein rechtschaffener Gcistlicher geschátzt und bald nach seinem Tode fr einen wunderthátigen und heiligen Mártyrer gel alten \vurde, so lud sich der Konig Wenzel durch die bereilte Hinrichtung desselben den Hasz von der ganzen Welt auf den Hals, der sich bis auf den heutigen Tag fortgepflanzet hat" (I, 267). Nejvýznamnjší jest pomr Pelcluv k Husovi a k husitství, o nmž píše ješt s hlubšími sympathiemi a s rozhodnjší tendencí obrannou než v GK. Na rozdíl od historik protireíormaních, kteí husitství vysvtlovali z naptí mezi Cechy a Nmci a z povahy Husovy, již nejneslušnjším auffúhret, gezogen

90

Pekel správnji spatuje hlavní píinu v mravním úpadku a panovanosti církve i v (dvoj) papežství. Nepízniv Pelcel líí papeže Bonifáce, vypravuje podle souasník, ,,dasz Boniíazius meistens schlechte und unniitze Leute, wenn sie nur gut zu zahlen im Stande waren, den Bisthiimem vorgesetzt hábe. Er war so

zpsobem

snižovali,

und unverschámt, sagt ein alter Schriítsteller, dasz um 40, 60 und 80 tausend Goldgulden zu verkaufen

gottlos

Bisthiimer

er

manche

pílegte

.

.

.

Mit den Ablássen trieb er eben dergleichen Handel. Denjenigen, die seinen Einnehmern Geld erlegten, verkaufte er alle Gattungen von Ablássen auf eine vorhin unerhorte Art" (II., 348). psobil k sesazení jeho s nm. Zradou jeho na králi Václavovi

—

—

trnu

nmu

a zákazem poslušnosti k kazatel, kteí nyní smli voln íci své

Pelcel vysvtluje vystoupení

o ím. dvoe a neádech, od papež a jejich vyslanc uvedeny do církve. Nejznamenitjší z nich byl .slavný" Jan z Husince (* 1369 podle Petra Codicilla). Husa Pelcel líí pízniv, s netajenými sympatiemi a s apologetickou Sein Zeittendencí podle van der Hardta, listin a jiných pramen: genossen geben ihm einstimmig das Zeugnisz, dasz er einen strengen und untadelhaíten Lcbenswandel von seiner Jugend an gefhret hábe, selbst seine nachmaligen Feinde wuszten ihm von dieser Seite nichts auszustellen. Weil er nun von so reinen Sitten war, so wiinschte er, dasz es auch die brigen Christen, insonderheit aber die Geisthchkeit, sein mochten. Es blutete ihm das Herz, wenn er die Ausschweiíungen der damaligen Volkslehrer, der Priester und Vorsteher der Kirchen alltághch sehen und erfahren

mínní

jež

,

,,

muszte. die

Da

er

nun offenthcher Prediger war,

so pílegte er

manchmal

auf

"(II, 480 si.). hohe und niederc Geisthchkeit Ausfálle zu machen A stejným tónem nesou se i další zmínky o Husovi, o nmž Pelcel

jest

.

podrobn

i

dobe

informován,

hlavn

asi

z

.

.

Róykovy

,,Geschichte

der groszen allgcmeinen Kirchenversammlung zu Kostnitz", jež na názory Pelclovy nejen o Husovi, ale i o církevních pomrech té doby mla pronikavý vhv.i) Se zájmem vlastence vypravuje spor o hlasy na universit, asi na 5000 odhaduje s Eneášem Sylviem poet vysthovalých (531 si.), i spory o knihy Wiklefovy.^) Se sympathiemi vlastence i osvícence vypráví o vyvrcholení konflikt Husových s knžstvem, arcibisku-

Nmc,

pem

papežem

i

1)

Vliv

ehoem

Roykova

a

Janem XXIII.

spisu jest tím

významnjší,

že

Royko pro svj

spis

ml

tehdy

nmž

Pelcel zmiuje se v listu Dobrovskému 39. bezna ostrý spor s Voldichem, o k duchovní komisi 1788: ,, Praví se, že kapitola závadná místa z Rojkova díla do Vídn zaslala. Obávají se zde, že Rojkovi vc nedopadne dobe, nebo jde se .

opt

.

.

zvedne" (Brandl ŽDobr. 61). zprávu z Le Longa in Bibl. sacra p. 438, že princezna Anna vzala s sebou 1381 do Anglie evangeliá (Evangelienbuch) v eské ei, na dkaz, že již tehdy Písmo sv. bylo v echách ítáno esky; echové, kteí k vli královn cestovali do Anglie, pinesli snad opt do ech zase

nazpt 2)

a monachismus svou oholenou hlavu

Pelcel uvádí

knihy Wiklefovy.

v svém Václavu

TV.

(I, str.

III)

91

Hájí Husa, že hanl duchovenstvo, jehož zkaženost doliuje zprávou souasníka (vyd. van der Hardtem v Acta Concilii C< nstant.): kdyby prý jen polovika toho byla pravda, ml Hus dosti látky k svým kázáním o papežích, kardinálech, kanovnících, faráích i mniších. A citovav svdectví souasného es. kronikáe i slova Pálova, pronesená v Kostnici o zkaženosti knžstva, dodává: ,,Dies alles zeuget, dasz Hus diese so sehr verderbte GeistHchkeit vor

Augen gehabt, und dasz

er sie mittelst seiner

Predigten hábe bessem wollen, ohne die Errichtung eines neuen Religions(558.) Písná opatení arcibiskupova proti Husovi jmenuje inem proti obecnému pokoji". Husovu innost z r. 1411 charakterisuje slovy: ,,Hus a jeho pomocníci snažih se moci papežské položiti ohrady a zlepšiti mravy lidu i duchovenstva" (II, 590). I proti výtce kacíství Husa hájí. Vypravuje o jeho vyznání víry, uinném veejn r. 1411, jež v ,,Urkundenbuchu" otiskuje, dodává: ,,Man sieht aus dieser Schriít, dasz Hus alles dasjenige geglaubt und oífentlich bekarmt hábe, was die romische Kirche zu glauben befahl;

systems zur Absicht zu haben" ,,

dasz er also fálschlich bei die er nie gelehrt oder

íiir

dem Pabste wahr

angeklagt und solcher Irrthiimer,

gehalten, auf eine verláumderische Weise

beschuldiget worden. Dasz zugleich der Konig Wenzel

und

die Koniginn

Sophia nicht einen Ketzer, wohl aber einen wahren, doch aufgeklárten und von den meisten Vorurtheilen geláuterten Katholiken in Hussen geschiitzt haben. Man lese die erst angefiihrtc Urkunde, um sich dieser Wahrheit zu úberzeugen" (II, 592). Ve stejném smyslu vysvtluje kacíství Husovo také pozdji. Zmi-

uje

Hus 1412 prohlášen za kacíe, dodává: ,,Dies war er nach den damaligen Grundsátzen des romischen Hofes. Denn jedermann, der sich den Befehlen des romischen Pabstes widersetzte, war damals ein Ketzer. Daher waren auch die Gegenpábste Ketzer gescholten, wenn sic auch iibrigens die allerkatholischsten Mánner gewescn. In Bohmen hielt aber der groszte Theil nur jenen fiir einen Ketzer, der einen auch

se o tom, jak \virklich

falschen,

der

heil.

Schrift

widrigen Satz halsstárrig behauptete.

Bestimmung hatte auch der

heil.

Diese

Augustinus der Ketzerei gegeben.

In

diesem Sinne ^varen also damals in Bohmen noch keine Ketzer. Aber im romischen Verstande war es Hus, seine Anhánger und alle diejenigen, die sich der Kreuzbulle des Pabst Johann XXIII. im vorigen Jahre widersetzt hatten" (II, 615). Výroky arcibiskupa i papež, inkvisitora dovozuje, že Hus vskutku kacíem nebyl.

Prodávání

odpustk 1412 vší

rozvážil vost Pelclovi jest

patrn

—

charakterisuje

Pelcel

známými

verši:

— zbudil kanovníky — by k nmu pistúpili —

Prahy krále s obcí lúpili po sovým proti nim zejm ,,Legát pijel do

eské zemi

.

.

."

(II,

604).

S

odporem Hu-

souhlasí. Zato odsuzuje ,,Ausschweifungen und Tollheiten", jež proti odpustkm strojil Jeroným, jehož prudkost, ne-

z

r.

1412

piítá

více papeži:

mén sympatická. První krvavé události ,,Und dies war der erste blutige Auftritt,^

92

Hus durch

\velchen

Ablaszkrame

in

sein Predigen, oder vielmehr der Pabst mit seinem

Prag verursaclite"

(II,

610).

Stran vylíení odsouzení a smrti Husovy (,,Er wurde wio der gottloMissetháter zum Scheiterhaufen gefíihrt II, 635 jinde píše „Mordtha* seste ;

Jeronýmovy odkazuje na Roykovu

636) a

,,Geschichte der groszen allge-

meinen Kirchenversammlung zu Kostnitz", kde vše

„dkladn

a obšírn"

vypsáno. 636

Husa Pelcel hájí i proti obvinním koncilu poslanými do ech (II, Tak na p. proti výtce: ,,Sed multa penitus absurda et a fide discre-

si.)

.

pantia se credere confessus est," Pelcel namí'.á: ,,Hus lehrte, die Geistlichen

mit heiligen Sachen keinen Wucher treiben das muszte den Monchen, die dabei manches Stiick Geld gewannen, allerdings sehr abscheulich und

sollten

;

—

zmvider vorkommen ..." ,,Auffallend ist es dodává Pelcel dasz die Vater im ganzen Briefe nicht sagen, Johann Hus hábe etwas der Lehre Jesu und seiner Apostcl widriges gepredigt, gelehrt oder

ihrer Religion

—

gesci irieben"

(II,

637).

Podává ukázky ze známého stížného listu es. pánu a rytí jména vyítá) ke koncilu pro odsouzení Husovo.

(hlavní

Boue husitské piítá hlavn katolíkm, nejprve biskupovi myšlskému, jenž byl snad poštván Zikmundem a otci kostnickými 637), a

nktervm

snmu

katol.

pánm

Nepízniv Cechm po smrti Husov.

(II,

644:

si.).

lito-

(II,

Pelcel soudí

,,Man musz von Kostnitz weder Klugheit noch Politik in ihren Handlungen geáuszert haben. Wie konnte das wohl eine Gesellschaft von ^Monchen? Wenigstcns hátte man von dem gelehrten Kanzler der Pariscr l'niversit;it, Gerson, mehr Weisheit vermuthen sollen. Er scheint abcr nicht vicl Rechtschaffenheit und Wahrheitsliebe gehabt zu haben ." (II, 67.") si.). Ovšem husitské násilnosti, na p. Žižkovy a jiné o jednání

kostnického proti

eingestehcn, dasz die Vater

i

.

z

r.

1419, odsuzuje.

Jakv pokrok názory tyto znaí v pojímání Husa a husitství, jest zejmo. Pelcel vedle Dobrovského v XVIII. stol. nejvíce pispl k odstranní protireformaních pedsudk a k rozšíení sympatií pro tento epochální zjev eskVch djin.

VII. Edice historických

Z Dobnera

i

pramen

cizí historiografie,

výpravných

i

listinných.

zejména nmecké, a ovšem

i

vlast-

význam pramen

ními studiemi a pracemi historickými Pelcel poznal výpravných i listinných. V KG a zejména v rozpravách grafiích shledali

jsme plno svdectví,

pímých

i

i v obou mononepímých, jak vysoko

jak piln jich vyhledával nejen ve vydaných i nevydaných (Piterov, z níž listiny dostával prostednictvím rajhradského pevora Alex. Habricha; Dobnerov, Stein-

si jich

vážil, jak kriticky jich užíval,

sbírkách,

93

bachov, Zlobického

domácích

atd.),

i

cizích, ale

i

v archivech a kniho\'nách

za hranicemi^) a jak hojn je otiskoval v pflohách sWch spisu, rozprav a monografií „als Beitráge zur Diplomatik" (Abhandl. IV, str. 241.

doma

i

Ale z týchž cizích vzoru a z vlastních studií Pelcel erpal také pesvdení, že je potebí prameny vydávati co ncj vrnji, kriticky. A z to-

pesvdení a ovšem po vzoru Dobnerov i cizích v}-davatelu, zepipomíná Ludewiga. Bohmer-Húlera, Luniga, jména nmeckých vypUnuly Pelclovy kritické edice pramen výFrehera, ^lenkena

hoto

—

praxTivch

Z

i

—

listinných.

edicí

pramen

\ýpra\Tivch vedle

Magni

Ellenhardi Chronicon,

qiio

Regitm Rcmanarum, obsahem i rozsahem, úastí Eopoznámky, i popudy pro budoucnost

res gestae Riidclphi Habsburgici et Alberti Austriaci,

egregie illustrantiir^)

(Pragae, 1777,

brovského, jenž napsal

pedmluvu

8®},

i

zvlášt vvznamná jest sbírka Scriptcres reriini Bohemicarum, jejíž I. díl vyšel v Praze 1783 a obsahoval Kosmovu Kroniku z rukopisu kapitolního, sro\-naného s rukopisem be\Tiovsk\'Tn, textem FreheroWni, Menkenovým, s kodexy dráždansk\-m a vídeským; pokraovatele Kosmovy (z let 1126 1283), t tiž dva kan, vniky pražské z kodexu

—

kapitolního a bevnovského, a

ského a drážanského, a XL píedmluvy).

s

mnicha Sázavského

rznoteními rukopis

Díl II. (vydaný 1784) pinesl

—

(3

knihy 1265

z

Weitmuhle

jiných

z

kodexu víde498 veké 8"

{:tr.

Kroniku Františka Pražského

rukopisu kapitohiího. Kroniku Beneše Krabice knihy, 1283 1374) posloupnost knížat a král eských

1342) z (4

—

;

od Pemysla Oráe do \'áclava R'. (1419) z rkpu kapitol. posloupnost biskup a arcibiskup praž. od Dtmara do Albíka (1412) kroniku eskou s pekladem latinským z bibhotheky kapitolní (1338 1432). ;

;

—

Podle hstu Dobnerova Zlobickému

ŽD

z

12.

1782

pros.

(\-iz

Brandl

piv pr\ý popud k edici vlastn Dobner, k jehož prosb hrab Eugen z Vrbna pislíbil znanou sumu na \ydání njakého Carpus historictun bohemicum. o tom (od Dobnera) Pelcel, zašel pr\'- ke kapitole a pedstíraje, že Dobner pro mnoho jiných prací nemohl by tak brzo v\-dati staré kronikáe eské, piml ji, že vydala mu rukopisy, a Dobnerovi pohnvanému se vymlouval, že kapitola sama \yzvala ho k práci té: „Nemohu povahu toho lovka pochopiti, kten,'- se n}-ní omýti chce," dodal 34) dal

Zvdv

tehdv Dobner. 1) Cituje a otiskuje listiny a cituje rukopisy z knihoven a arciuvu: mésta Budjo\ác, Starého i Nového mésta Pražského tento zvlášt pilné prohlédl, jak píše v životopise \'áclava IV ., str. 128 kláštera Xa Slovanech, kláštera brevnov-

—

ského, kapituly pražské,

O

—

eského stavovského, Xostického a

j.

osudu rukopisu píše nekrolog v Abhandl. 1802, 58: ..Die alte Handschriít, aus welcher (Pelzel) diese Chronik durch den Druck bekannt machte, enthielt noch andere Stcke, deren Inhalt einen Strassburger Liebhaber reizte. sie káuilich an sich zu bringen. Sie ist also nicht mehr in Bóhmen zu suchen". *)

94

Jisto jest aspo to, že edice založena jest hlavn na rukopisech knihovny kapitoly pražské, která na pímluvu svého dkana Jana N. Johna a kanovníka Jana Mich. Warleicha z Bubna pispívala na náklad vydání.^) Smrtí Johnovou (18. list. 1786) patrn pestala tato podpora a tím uvázlo i další vydávání, pro nž Pelcel chystal i dva díly pramen eských. Že Pelcel vskutku pomýšlel na pokraování své edice, svdí také jeho dopis Dobrovskému z 15. kvtna 1790, kde píše, že snad Meiszner pevezme od kapitoly oba svazky ,,Scriptorum" a bude ve vydávání pokraovati, a dodává: ,,Bržezyna und die (Incidentia?) sind auch des Druckes \vcrth. Die Censur kann nichts einwcnden, weil es alte Sachen sind." Ale nadje Peklo va se nesplnila, k pokraování ,,Scriptores" nedošlo a chystaný materiál, obsahující také prameny esky psané, zaležel v Pelclov pozstalosti, odkud dostal se do hrab. knihovny Thunovské v Dín. Tam Palacký našel i tyi rukopisy, jichž užil pi vydání Starých ,,

letopis esk3'Ch", jimiž splnil, co již Pelcel zamýšlel Letopis str. VI. a Pelclv iVlmanach str. 27.).^)

(srov.

pedmluvu

A stejný osud mly také Pelclovy pípravy k vydání diplomatáe eskomoravského, jenž tolik zamstnával již Pittera. Jen ze zpráv o pozstalosti Pelclov známe strunou rozpravu Vher die Nothwendigkeit und Mittcl cin diplomatariíím Bohcmiae zii veranstaltcn, jíž Pelcel tuším 5. srpna 1786 pimlouval se v Uené Spolenosti za vydání eského diplomatáe. Spolenost sice návrh schválila, Pelcel, jenž s Dobrovským dal se hned do práce té (Liter. Magazín III, 101 a 175), již 30. ervna 1787 mohl se vykázati opisy 337 listin;^) pes to k vydání nedošlo ani tehdy ani 1795, kdy opt mluveno o diplomatái (srov. Kalousek, Dje KCSN. 47), asi také pro nedostatek pracovník k tomu ochotných (srov. list Dobrovského Zlobickému z 15. dubna 1796, Patera Korr. DZ 106). A

týž osud

mly

také

dv jiné

nadpisech?) Pelclovy, jež souvisely

matáe:

J

.

1309,

ložil

práce (i pouze jediná o dvou s

rzných

jeho plánem eskomoravského diplo-

Rcperloriuni der bóhmischen und máhrischen Diplome bis zuni seznam 80 eských a moravských listin, jejž Pelcel r. 1797 ped-

Spolenosti

(srov.

Kalousek,

Dje

Summarium diplomatm Bohemiae

král. Ces. Spol.

—

Nauk

str.

90), a

Moraviae 1048 1309, sbírka výtah z listin eských a moravských na zpsob Erbenových Regest, o niž dovídáme se zejména z Pelclových list Cerronimu. Tak podle listu z 1. bez. 1797 Pelcel chtl Cerronimu poslati tento ,,Elenchus diplomatm" (jindy opis jeho koloval tehdy mezi leny historického píše o ,,Vcrzeichniss" et

;

i)

V tom smyslu rozumti jest také zpráv Voigtov v listé Dobnerovi z 31. bez.

1783: ,,Nunc Pelzelius Pragae

Rsmi

novám Scriptorum nostrorum Editionem sub

auspiciis

Dobrovského Liter. Magazin III, 81. Jireek podle Dudika vzpomíná také pepisu pamtí Nosidlových, jejž Pelcel 1780 poslal Cerronimu (Rukovt II, 95). 1544 ») Palacký našel r. 1834 v pozstalosti Pelclov 642 listin z doby od r. 842 Capituli Metropolitani molitur."

Srov.

i

'^)

(srov.

lánek

G. Friedricha,

eský

diplomatár a jeho programm v

H

—

1900

str.

224).

95

bezna 1797 listiny hlevidlo, kde tomu, aby se k Pekel chtl seznam, urený také dati, kdyby Spolenost jednou se dostala k vydávání diplomatáíe, dovésti až do r. 1306 a vydati jej na prospch historik bud v aktech Spolenosti nebo o sob. Podržel také pvodní svj plán, podle nhož sem zaadil i všecky listiny moravské, a Dobrovský hstiny moravské z doby ped spojením Moravy s echami radil vpiechati, a nejen listiny panovník a papež, nýbrž i opat, biskup etc, zvlášt pokud se týkají staré geografie nebo vcí rodinných (17. srp. 1797). Ješt na jae 1798 Pekel psal Cerronimu, že svj chronologickv soupis (Verzeichniss) tištných i netištných listin, týkajících se Cech a Moravy, vydá v aktech Spolenosti, a prosil ale práce nevyšla ani za doplky až do r. 1200, naznaiv zpsob regest odboru), aby

jej

doplnil ze své bohaté sbírky. Podle listu z 29.

—

tehdy ani pozdji. Z list Peklových Cerronimu a Zlobickému dovídáme se posléze eských od r. 1500, ješt o jedné vvznamné práci jeho: sbírce usnesení .i) V listech Cerrojíž poteboval k njakému dílu blíže neoznaenému nimu ze 16. pros, 1790 a Zlobickému z r. 1791 žádal za píspvky toho

snm

druhu

z

1.

1500—1700

— ze

století

XVIII.

ml

již

vše

pohromad, nebo

od nkolika let. A tutéž žádost opakoval v listech z r. 1795, dodávaje, že sbírka od r. 1601 1773 jest již úplná, za to v 1. 1500 1600 s mnohými mezerami. Ješt 26. února a 2. záí 1799 prosil Cerroniho za doplky sbírky, jež prý asem vyjde v aktech Spolenosti. Ale ani tato nadje nedošla již vyplnní. sbíral již

—

—

Vlil. Pelcel literární historik.

Pendantem k Peklo vým pracím historickým jsou jeho

rárn

historické.

Význaný

a Voigta, opakuje se také

vyrstá

spisy lite-

rys, jenž charakterisuje již Balbína,

pi

Peklovi:

Dobnera

jeho zájem literárn historick}'

obecného zájmu historického. Teprve u Durycha, Procházky s jiným podkladem, s filologií. Východiskem Peklových prací literárn historických jsou EffigiesAhhildungen, jež spolu s Voigtem a Bomem vydával v 1. 1773 1782. Charakterisoval jsem podrobnji v^^znamnou tuto publikaci pi jiné píležitosti ve spise o Mik. Adauktu Voigtovi (v Rozpravách Ces. Akademie 1910, str. 35 si.). Odkazuje k obšírné stati té, obmezím se zde jen na to, co jest význané pro Pekla. Pelcel byl hlavním spolupvodcem a spolupracovníkem Voigtovým. Jeho ml asi hlavn na mysU Voigt, když v úvodní stati I. dílu „EffigiesAbbildungen" mluvil o ,, nkolika mužích vlastenecky smýšlejících, kteí z

a Dobrovského setkáváme se

—

—

^)

gewisses

V

,,um mich hiedurch in Stand zu setzen, ein to výše zmínné dílo o korun eské a zpo nmž z téže doby jest zpráva? (Viz str. 82.)

list Cerronimu píše o tom:

Werk herauszugeben." Nebylo

sobu korunování král eských,

96

uvažujíce, jak jest k újm národní cti, že zásluhy našich dávných uenc zstaly posud zcela neznámy, umínili si tuto velikou mezeru v eské lite-

A se stejnou

rární historii vyplniti" a tím dali vznik „Effigies-Abbildungen".

Podle slov Voigtov^xh (v úvod, péí piln XXXIX.) str. shánl zprávy a data životopisná a tak znanou mrou pispl ke zdokonalení publikace, již s Bornem spolenou prací i nákladem Pelcel staral se také o dílo samé.

vydával paralleln nmecky jako Ahhildungen Bóhmischer und Máhrisckcr Gclehrten und Kiinstler. Od tetího dílu Pekel pevzal všechnu starost o vydávání díla, ježto Voigt i Born odešli do Vídn. ,,Abbildungen" vy-, cházely pak jen nmecky s pedmluvami Pelclovými, jež nemají již té kulturn historické zajímavosti jako Voigtovy Pelcel chtl tu prvotn vydati chronologický seznam rektor pražské university a dkan filosofické fakulty se zprávami o jejich vdecké innosti a k tomu úelu opati il si asi tehdy opis ,,Codicis facultatis philosophicae" (viz list Ccrronimu z 20. kvtna 1795), ale pro nedostatek pramen upustil od toho a podával pouze doplky a opravy k obma prvním dílm ale jinak psány v téže form a v ttmž duchu vlasteneckém a osvícenském jako za vedení Voigtova. Pelcel zstal stejným vlastencem a buditelem, jakého poznali jsme zejména ve vno vacích pípisech obou prvých díl vynikajícím eským aristokratm a aristokratkám, u nichž snažil se probuditi zájem pro vdy, zejména pro djiny eské, pro národ a jeho jazyk, jak vylíeno již výše (str. 47 n,). A stein proniká i osvícenství Pelclovo, jímž tuším po nejedné stránce psobil již na Voigta v obou prvých dílech; jmenovit v obranné stati o Husovi a Jeronýmovi znáti jest silný vliv názor Peklo vých, jak jsme

—

-

—

je vyložili

pi

rozboru ,,Kurzgefasstc Geschichte"

(str.

51 n.).

Od

tetílio

význan

odsuzováním stedovké filosofie a pírodovdy ve stati o Jakubu Horickém z Tepence,^) schvalováním manželství knžského jako ,, práva pírody", o nž knží teprve v pol. XII. stol. byli (IV, pedmluva, str. V.), v životopise Harantov, vj^znívajícím ,, oloupeni" apologeticky, zvlášt kde chválí se jeho stálost ve víe (III, 86—92), a hlavn pi Václavu Budovcovi z Budova (III, 78 85). Pelcel v patrné protiv k názorm protireformaním píše tu, že po pevzetí university od protestant (1609) se zdálo, že universita povznese se opt péí dcfensor k sláv doby Karlovy (str. 81), a píinu vzpoury z r. 1618 spatuje hlavn v obmezování náboženských svobod (str. 83). S velými sympatiemi Pelcel líí také život Budovcv (podle pedmluv jeho spis a zpráv souasník), hájí ho proti Jocherovi i Balbínovi (stran Antialkoránu, proniká

dílu

tém

—

1) ,,Anstatt eincr Vernunftlehre musste er ein wunderliches Gewásche iiber Barbara und Celare und andere Dinge, die ihn noch mehr irre machten, anhoren. Er hoffte, man wiirde endlich in der Physik uber die Nátur der Dinge begreiflicher lesen die ganze Zcit wurde aber mit eitlen Spitzfindigkeiten aus dem Aristoteles in den abstraktesten Ausdrúcken zugebracht ..." Dále píše: ,,diese dunkle und verworrene Wissenschaí (Abbild. III, 95). ;

'

jehož Ealbín patrné prý neetl) a

s

patrným dojmem vypravuje o tragickém

tohoto muže, na svobody své vlasti snad až píliš žárlivého." ,,Er von dem Schlage der alten, ernsthaften, dodává významn wax noch tiefsinnigen und unbiegsamen Bohmen aus dem XV. und XVI. Jahr-

konci

,,

—

—

hunderte Budovec war der letzte Bohme, so wie Brutus der letzte Rómer gewesen ist" (str. 84). Tak ,,Abbildungen" po stránce vlastenecké a osvícenské jsou patrným pendantem ke ,,Kurzgefasste Geschichte."^) .

.

.

Z „Effigies-Abbildungen"

a prací

s

nimi spojených vyrstají ostatní

literárn historické spisy Pelclovy.^) Jest to

pedevším

sbírka list, jež Pelcel

patrn

sebral

pi shledávání

látky k ,,Effigies-Abbildungen" a jež zbyla v jeho pozstalosti pod ná-

zvem Commsrcia F.

M.

litteraria

virorum

600 latinských

dopis

Bohemiae,

eruditorum

Sbírku tuto, pocházející

Pelzcl.

uenc a umlc

z

r.

1774

— 1775

eských, tištných

quae

collcgit

a obsahující i

netištných

na

— —

mezi nimi i dopisy Hallerovy, psané Klinkoschovi (Abhandl. 1802, 62) Pelcel pomýšlel vydati tiskem, jak zejmo ze zprávy Voigtovy^) a Candidovy,4) ale nedošlo k tomu. Po smrti Pelclov stala se majetkem hrab. Frt. Thuna a v 1. 1836/7 K. J. Erben poídil odtud opis pro Král. es. Spolenost Nauk (Kalousek, Dje 149). S

,,Effigies-Abbildungen"

literárn historické dílo Pelclovo: a slezských, jež vydal

und

Gelehrte

sellschaft his

vým; (* 1672

s

s

Schriftsteller

tuším

i

nejvýznamnjší tištné

životopisy jesuit eských, moravských

názvem Bochmischc, Maehrische und

Schlesische

aus dem Orden der Jesuiten von Anfang der Ge-

auf gegenwártige Zeit (v Praze 1786, nákladem spisovateloFrantiška Retze, rodilého echa

podobiznou generála

—

souvisí

t 1750);

str.

ádu

295 a rejstík jmen) .5)

Ze nebyly to njaké zvláštní sympatie k ádu, jež Pelcla pimly k této generální revisi vdecké a literární innosti jesuit v Cechách, patmo tuším již z toho, co známe o smýšlení Pelclov o jesuitech z ,,Kurzgefasste Geschichte" i z Pamtí". Ve Vorherichtu (str. VI, datován 1. listo,,

1) Jak dobe ,,Abbildungen" šly na odbyt, patrno z listu Pelclova Cerronimu února 1799, podle nhož zbývalo tehdy jen asi 50 exemplá; piinním Cerroniho rozprodáno z nich 12 ex. (všecky tyi díly po 4 zl.). -) Když Sonnleither, dvorní koncipista ve Vídni, na píkaz císav jal se sbírati portréty a biografie uenc a umlc z rakouských ddiných zemí a vydá\-ati je na náklad císaský tiskem, Pelcel poslal mu r. 1797 množství (podle listu Pelclova Cerronimu z 24. list. 1797). ,,Epistolas Hassensteinii propediem recudendas et una cum aliorum eru^) ditorum Bohemorum epistolis nunquam editis, typis exscribendas curabit Cl. Franc. Mart. Pelzel" (Voigt, Acta Lit. II, 85). *) Podle Candidovy poznámky k Bohemia Docta (I, 87) listy Jana Hasenbergia, jinak Horáka ,,una cum aliis litteris ad Viros eruditos Patrios, et ab iis vicissim ad alios exaratis curante Clarissimo Pelzlio lucem publicam proxime videbunt." ^) Dílko vyšlo asi poátkem r. 1786; Dobrovský psal Durychovi již 27. n. 1786: D. Pelzelius proxime tibi mittet Jesuitas doctos Bohemiae (Patera, Korr. DD 19).

z 26.

ech

.

.

.

7

98

padu 1785), nastiujícím vývoj ádu v Cechách (od r. 1556) a jeho vliv ovšem více mezi ádky: na kulturu eského národa, hlásí se tytéž názory, Jesuité, aby snáze a rychleji dosáhli svého hlavního úelu ,,Grundsátze und die Gebráuche des romischen Stuhls auf dem ganzen Erdboden zu verbreiten und festzusetzen," zavázali se uiti mládež a tím rozšíili se rychle ješt za života zakladatele svého po celé Evrop, tím spíše, že uih každého zdarma. V echách zejména po bitv blohorské vykvetl

a

,,

v moc nejen latinské školy, nýbrž ,,Kdo pak v Cechách, i universitu pražskou, olomúckou a vratislavskou. na Morave a ve Slezsku chtl nabýti njakých vdomostí, musel do školy k jesuitm; jiní ádové, pokud mli školy, byli jen pomocníky velkého pro jesuity zlat v

vk",

ježto dostali

Tovaryšstva, které rozhodovalo o

zpsobu uení

i

myšlení.

Po pldruhého

století bylo nutno erpati vdy u jesuit, kteí však své vdomosti tm, již nepatili k ádu, sdlovali spoe, nechávajíce pro sebe nejdkladnjší a nejlepší. Nemnozí uení laikové, svtští knží a mniši v tomto období nebo jesuité byli jesuitskými žáky a po vtšin jen prostedními hlavami dovedli nejlepší talenty, jež seznali ve škole, získati pro ád, takže pražský ;

hrab Arnošt Harrach stžoval si na to u papeže. výborných hlav a velkých uenc u jesuit: Pontanus, Con-

arcibiskup a kardinál

Odtud

tolik

Hasel-

radus, Balbinus, Stansel, Šteyer, Tanner, Barner, Kresa, Oppelt,

bauer, Pleyer, Franz, Stepling, Sagner, Pubika, Bolí, Tesánek, Diesbach,

Vydra

atd.,

jmény. Není

kteí zstanou v uených djinách eských vždy skvlými

tém

vdy,

by

jíž

jesuité

nebyli

vzdlávah ..."

Pelcel

tištných knih podle obor, celkem 1573, eských, italských, španlských, z tch asi tetina jest nmeckých, francouzských, vtšina latinských. Podle obsahu jest nejvíce spis aske-

podává jakousi

statistiku jejich

mravouných (222), historických (195), theologických (164), polemických (148), enických (141), kazatelských (117), básnických (114), nejmén geografických (19), cestopis (17) a humanistických (15). Takovým množstvím uených prací nemže se honositi žádný rád v Cechách. A práv tento význam jesuit ve vývoji vd byl Pelclovi podntem k jeho práci, tím spíše, že od zrušení ádu nastávalo nebezpeí, že by svdkové tických a

písemné zprávy o jesuitských spisovatelích mohli zaniknouti. Proto, dokud jest ješt as, Pelcel chce zachovati zprávy, jež sebral, a to pro píštího literárního historika eského: ne-li dnešnímu, píše Pelcel výslovn na str. IV. ,,Bude jist vhod tedy budoucímu literátorovi, poznati jesuity, kteí se obírali hlavn hteraturou kde a kdy se narodih, co uili a napsah a kdy zemeli." A na i

—

—

;

str.

VI. vyslovuje nadji, že

muž

,,

vyrvaných zapomenutí"

touto památkou zasloužilých a

pispje

ním

,,zu

der

uených

Litterárischen

Geschichte des Vaterlandes" .^) 1) Pelcel vyzývá tu také k podobným pracím o ostaíních ádech: ,,Bylo by žádoucno, aby všecky ády eské, díve než docela pestanou, sebraly své spisovatele a vydaly po zpsobu tohoto dílka, aby tak rozmnožily látku k ueným djinám ech"

99

Již spis

touto snahou, pipraviti

patrn

A

pdu

budoucí

literární historii

mly

souvisí s ..Effigies-Abbildungen", jež

stejná souvislost jeví se

i

Za prameny své

jinde.

eské,

také tento úel, Polcel

vyítá

Meusela (Gelehrtes Deutschland) zejména ,,Bibliotheca Scriptorum Societatis Jesu" (vydána nejprve Alegambem 1643 a pak Sotvellem 1676), odkud pejal zprávy o starších jesuitech, a pak zvlášt 4 rukopisy, které jako opravy a pokraování díla Sotvellova byly nebo mly býti poslány do íma: a) Catalogus Scriptorum Societatis Jesu in Provincia Bohemiae, quorum Bibliotheca P. Phihppi Alegambe non meminit, conscriptus a. 16G9; b) Additamentum ad Bibliothecam, prout missum est Romam a. 1699; c) Supplementa pro BibUotheca Scriptorum S. J. authore P. Nathanaele Sotvello edita, et ex voluntate admodum Reverendi Patris Nostri Tamburini continuanda; d) bez titulu, nejbohatší, obsahující spisovatele 18. stol. až do r. 1750. Rukopisy tyto Pelcel dostal po zrušení Tovaryšstva od Šeršníka asi pro ,,Effigies-Abbildungen" a tudíž spis jeho souvisí s nimi i po této stránce. O mladších jesuitech Pelcel ml vtšinou ústní zprávy (na p. od Tesánka, str. 261) a vlastní vzpomínky (o Ferd. Silbermannovi, Ant. Koniášovi a j.). Nad to prošel bibliotéku klementinskou a praemonstrátskou (,,die vortreffhche" str. 35) na Strahov, kde našel mnoho knih, onde scházejících, a opravil tak mnohé datum o roku a místu tisku, formáte, titulu atd. S úelem ml to býti materiál pro budoucího literárního historika souvisí také chronologický systém: ,,Aby bylo lépe znáti postup vd v této dlouhé period, srovnáni podle doby narození tím lze pehlédnouti, které vdy pstovali na poátku, uprosted a pak na konci svého literárního panování" (IV.). S tím souvisí dále také celá methoda spisu. Životopisy podávají po vtšin jen struná, suchá data o jesuitech eské provincie (echové, Moravané a Slezané do r. 1754 byli pod jedním provinciálem!), nkdy i cizích, pokud psobili v eské provincii neb na ni mli vhv (Balthas. Nimptsch). Obšírnji psáno jen o mužích vynikajících, na p. o Balbínovi (,, velmi pilný spisovatel a historik, jenž by byl ml ." ,,za tohoto muže Cechy jsou ádu zavázány velmi velikým žíti 100 let díkem," 51), M. Šteyerovi, Ant. Koniášovi a p. Jinde Pelcel aspo odkazuje k obšírnjším životopism cizím, na p. pi Janu Hanko vi kP.de Boye, pi V. Šturmovi, Jak. Pontanovi, Jiím Plachém, Jak. Kresovi, zídka, poznamenána zajímavá Jos. Steplingovi k ,,Abbildungen". Místy, podrobnost, význaná pro ád, a pízniv i nepízniv. Pelcel zejména totiž vedle Schmidla, Crugeria, Balbína,

—

—

;

.

.

a

charakterisuje 156),

osudný

nesnášehvost

písnou

askesi a disciplinu

vliv jesuit

(,,zu einer

(str. 9), jejich

Schallera,

innost

Bóhmen",

spoluvychovatele v

str.

dom

(str.

IV.).

56, 81, 83, 84,

(9),

dramatická pedstavení

gelehrten Geschichte von

piaristu

(str.

na panovníky rakouské

178, 242, 280), jejich protireformaní

na

ádu

jejich

(str. 8, 21, 37, 46,

13,

14,

138,

náboženskou

41

si.,

152,

46, 72,

Vyzvání to psobilo tuším

Nostickém, jenž

podobn

coval životopisy svého ádu. 7*

zpra-

;:

100

79, 184

72,

si.,

184

o Koniášovi), persekuci nekatolických knih

si.)

12, 49,

o9

si.,

a pod.

Stejn primitivní knih, bez

(str.

posudk

bína, Tannera),

s

vtšin

také bibliografie, po

jest

jen

pouhé

a charakteristik (výjimky jsou vzácné, na

oznaením roku

tituly

p. u

Bal-

a místa tisku, formátu, dalších vydání.

Pi eských spisech Pelcel otiskuje tituly eské s pekladem nmeckým (aspo obsahu),

práv

jen latinský

pi latin., nm., vlašs. atd. kde v pramenech našel aspo poznamenává, že jest to spis eský (podobn pi

jako

titul,

;

osobních jménech v záhlaví uvádí jméno zlatinlé, ale v texte asto

p-

vodní jméno eské neb nmecké: Hostovinus: Hostounský; Jac. Pontanus: Drachovius: Drachovský Jak. Spanmller z Mostu; Kralhus: Krall Georg. Ferus: Jií Plachý a j.). Je v tom patrná snaha po bibliografické pesnosti, kterou však tiskárna asto maí chybným pravopisem jmen eských, pi nichž na p. árky oznaující délku docela scházejí. Pesto spis Pelclv má význam znaný. Pelcel erpal z pramen již nepístupných (zprávy vrstevník, vzpomínky vlastní atd.) a jest nám proto podnes vzácným zdrojem pro zprávy o jesuitech, jak patrno nejen z Jungmannovy Historie literatury eské a Rukovti Jirekovy, nýbrž i z nejnovjších Djin literatury eské od Jar. Vlka a z Literatury eské ;

XIX.

stol.

(I.

díl)

a

j.

Ostatní literárn historické

v jeho pozstalosti. Bylo

to

spisy Pelclovy zaležely jako rukopisy

zejména knihopisné

dílo

Bóhmische Bibliothek

oder Verzeichnisz aller in hóhniischer Sprache gedrnckten Biicher von den ersten Werken [1457) his zum Jahre 1798, sebraná asi pro universitní pednášky Pelclovy a obsahující na více než 50 arších chronologický seznam tištných knih eských s abecedním ukazatelem, pro njž Pelcel v letech 90tých pilp shánl a dostával doplky, na p. od Cerroniho (v hst z 23. na 1795, z 20. ervence 1795, 6. záí 1795). Rukopisného seznamu toho užil Jungmann v Historii literatury eské", dostav jej od Dobrovského (viz Zelený, Život J. Jungmanna 248 a 254), od nhož pišel spolu s katalogem knihovny Pelclovy (?) a listy Pelclovými do Musea. Pouze ze zpráv o pozstalosti Pelclov známo jest ,, Navržení literatury eské k veejnému pednášení" z r, 1799,^) a-li se neobráží aspo ve výtahu v rozmluvách o literatue eské, pidanvch k druhému vydání jeho mluvnice (1798). ,,

IX. Vydání Pelcel,

Balbínovy

buditel

„Obrany"

a Vratislavových

„Píhod".

šlechty a intelligence, stává se buditelem lidu a

eským

spisovatelem.

Literárn historickou innost Pelclovu posléze docelují dv v^^znamné edice, vyšlé ovšem také z podnt jiných, zejména národn buditelských

Bohuslai Balbini 1)

pisné

Disscrtatio

Pelcel již v list z 20.

píspvky, dodávaje,

že

mischen Sprache, woriiber ich

Apologetica pro lingua Slavonica, prae-

ervna 1795 vyprošuje potebuje lese."

si

všeliké knihopisné a životo-

jich ,,zu der Litterárgeschichte der

bóh-

.

101

cipiic

Bohcmica.

Ad Clariss. Virm Th

Cz.

.

(Thomam

Pessina de Cžechorod)

Opus posthumum*) (Pragae 1775 u Mangolda a syna) a Píhody Václava Vratislava svob. pána z Mitrovic, které on v tureckém hlavním mst Konštantinopoli vidl, v zajetí svém zkusil a po

sám

1.

P. 1-599 sepsal (V Praze 1777,

šastném do

vlasti své

navráceni

S^).^)

K edici první, jež v^yšla beze jména vydavatelova a beze vší pedmluvy, Pekel piznal se v ,,Geschichte der Deutschen in Bohmen" (II, str. 297), kde zárove poznamenal, že vydal ji ,, pouze s tím úmyslem, aby zachránil ji ped zkázou." Ale teba si jen vzpomenouti na obsah Obrany" Balbínovy a národn i politicko-buditelské tendence slavné (sám Pelcel v,,Gesch. der Deutschen" str. 297 píše, že vyplynula Balbínovi ,,ze srdce krvácejícího nad tím, že býti Cechem stalo se pohanou a jazyk eský upadl v opovržení"), na dobu, kdy vydána (r. 1774 poíná systema,,

vídeští osvícenci

tická germanisace ve školství;

šíí

nmecký

jazyk a literaturu

Soukromé Spolenosti, v Acta

jejich pražští stoupenci

i

eské vdomí reaguje

;

Litt.

i

v

Effigies!),

i

proti

na

tomu zízením

vlastní vlastenectví

eském, jak jsme je poznali ve ,,Kurzgefasste Geschichte" (viz str. 47 n.) i v ,,Effigies-Abbildungen", abychom pochopili, že vydání Balbínovy Obrany" mlo také tendence Pelclovo a jmenovit jeho smýšlení o jazyku

,,

jiné,

národn

a snad

i

ejnost, v níž edice zpsobila excivit", Voigt

AL

I,

Tendence ty pochopila vemotus dovolením vyšla s vláda, která knihu,

politicko-buditelské.

454),

i

znanou

sensaci (,,magnos Pragae

a

1) O rukopise, z nhož Pelcel otiskl ,, Obranu", píše Candidus v poznámce Bohemia Docta I," str. 175: ,,Libri hujus rarissimi, et excussis intimis Bibliothecarum scriniis minime reperti copiam Clarissimo Pelzlio fecimus. et una cum icone Authoris ad vivum aeri incisa, pro gloria Patriae nostrae, et Viri fáma immortali fideliter et prompte communicavimus." 2) Vydány z dvou rukopis knihovny Frant. Adama hr. Vratislava z Mitrovic, z nichž jeden podle Pelcla byl autograf, druhý r. 1727 k tisku pipraven od Vác. Hynka hr. Vratislava z Mitrovic, vnuka spisovatelova, jehož dv eské pedmluvy Pelcel zárove otiskuje. Stejný úmysl ml také Frant. J. Beckovský.

k

,,

Tisk knihy obstaral Vina, ale k malé spokojenosti Pelclov, jak zejmo z jeho Ribayovi z 14. bez. 1793: ,,Den Wratislaw betreffend, so bin ich mit der Ausgabe nie zufrieden gewesen, weil sie sehr fehlerhaft ist. Ich ubergab das MS einem gewissen Wina, welcher Bóhm. tjbersetzer und Corrector an der Normal-Typographie war, was jetzt H. Tomsa ist, und man hielt ihn íiir den besten Bohm. Grammatiker. Dieser Wina besorgte die Ausgabe, und wie Sie sehen, so fehlerhaft. Er nahm sich auch die Freiheit, iiberall statt Hofmistr dwornosta, dies neue unbohmische Wort, zu setzen. leh wunschte, dass diese Pjhody noch einmal, doch besser, aufgelegt wúrden. Es wird noch immer nach dem Buche gefragt, ist aber keins mehrzuhaben." (Dodány i nkteré opravy a vysvtlivky k textu.) Ribay chtl ,,Pihody" vydati znovu, krititji a s výklady pro Slováky (list Dobrovskému z 31. led. 1785 a z 26. dub. 1793), nebo své poznámky poslati Pelclovi, kdyby ten je chtl opt vydati Pelcel projevoval ochotu (list Dobrovskému z 31. led. 1785) ale nedošlo k tomu, srov. také list Dobrov(list Dobrovského Ribayovi z 23. bez. 1785 a z 9. ervna 1785

listu

;

a

;

ského Ribayovi

z 5. list. 1785).

102

král. censury/) zakázala, a zbylé

exempláry (na 500) knihkupci zabavila,

tak že se stala brzo vzácnou .2) Censorem knihy byl

1)

dostal rukopis krátce

ped

prof. Seibt, jenž

cestou do

Vídn

omlouval

se

— jednak tím,

jak mínil, nepotebuje pesnjšího zkoušení, zvlášt když že jest to jen

chvaloe na eský

pak jednak spchem

—

že staré dílo Balbínovo, titul

svádl k domnní,

Opiz, jenž referuje o tom, dodává, že asi Seibt nechtl Mangoldovi, jako nakladateli Seibtián, kaziti obchod, a nkteí prý soudili také, že

Opiz

nechtlo

se

mu

jazyk.

ísti dílo latinské, ježto v latin jen nerad

ítá (Kraus,

51).

2) Dosvduje to výslovn Voigt v Acta Litt. I, -45-1:: ,,ac tametsi cum approbatione Censoris regii editus, paullo tamen post legi vetitus et exemplarium pars residua bibliopolae ablata fuit. Inter rarcs itaque jam nunc habetur" Jak mocný dojem edice Pelclova zpsobila ve veejnosti eské, vyítáme také z obav Voigtových, tam projevených: ,,Siquis sententiae meae de evulgatione huius libelli sit locus, .

.

mallemeum, tum Balbini, cujus Mánes eo facto inquietari haud oportebat, tum totius nationis Bohemicae causa, quae novám inde Germanorum invidiam facile subire

tum

ob rationes, quas hic proferre nihil attinet, mansisse vulgo ignoquod ad eruditionem sivé historicam, sivé philologicam augendam pertineat, complectatur, et complura jam exstíterint exemplaria apographa, quae privatae eruditorum disquisitioni sufficere poterant" (Acta Litt. I, 451). Ješt zajímavjší zprávu podává poloúední referát Jana Ferdinanda Opize, tehdy sekretáe nejvyššího purkrabí knížete Fiirstenberka. Opiz vypravuje, jak jednou v nedli kníže asn ráno dal ho vzbuditi a poruil mu, aby hned peetl knihu Pelclem v}-danou a knížeti oznámil všecka místa závadná. Opiz shledal hojn vcí ,,als anstossig und schimpfend" a podrobn o nich referoval, rozdliv je ve ti skupiny: místa týkající se a obrany jazyka eského místa namíená proti vlád a posléze závadné zmínky o dvoru (podrobný výet u Krause). Vedle tchto závadných míst samé .Obrany" Opiz ukázal také na jiné podezelé" okolnosti: kniha vydána potest,

tum

;

alias plures

praesertim

cum

nihil singulare,

Nmc

;

,,

bouí a veejn se prodávala za 30 kr. Pelcel, jak patrno z jeho KG, nesmýšlí docela podle pání dvoru; stejn jest známo, jak málo shoduje se se smýšlením dvoru otec chovanc Pelclových, lirab Nostic, zvlášt stran tehdejšícli záležitostí selských. Vše to budilo patrn podezení, že Obrana" snad ani není dílem Balbínovým, nýbrž Pelclovým, sepsaným a vydaným na návod Nosticv. Opiz za selských

;

,,

zejm

sdílel takové podezení a proto v referáte žádal, aby vc pesn byla vyšetena: ,,Da die bekannten tschechischen Gesinnungen des Herausgebers, zusammengehalten mit den damaligen Zeitumstánden, Anlass zu dem Verdachte gaben, dass diese Druckschrift wohl gar ein neues, in aufrúhrerischer Absicht verfasstes und bloss um die Neuheit zu verbergen, dem bereits im vorigen Jahrhunderte verstorbenen beruhmten Jesuiten B. Balbin zugeschriebenes Werk sein móge, machte ich zugleich dem.Frsten den Antrag Balbin's Manuskript genau zu untersuchen und zu dem Ende dasselbe gcgen andere Balbin'sche Manuskripte zu halten, zumal es nicht leicht begreiflich ist, wie dieses so anstóssige Jesuitenmanviskript in ein Mónchskloster gekommen sei und sich darin (pi nechuti k Jesuitm) so lange hábe erhalten kónnen." Vyšetování dvorním dekretem z 6. kvtna 1775 naízeno vyšetiti také, kdo byl vlastním pvodcem tisku však ukázalo, že Pekel otiskl opravdu rukopis Balbínv, jenž opaten byl však rznými novjšími pípisky cizí ruky (srov. Kraus, Opiz str. 49 51). Následkem toho rozhodnuto dvo. dekretem z 11. list. 1775, aby hotové exempláry nebyly dále potlaovány ani zakazovány, ale v tisku aby se nepokraovalo. R. 1779 pikázáno nad to guberniu, aby každý exemplá, a u knilikupc i již v rukou soukromník, byl opaten známkou nebo podpisem gubernia (B. Rieger v Osv. 1887, str. 503). .

.

.

.

.

—

—

—

103

Edice

,,

Obrany" Balbínovy byla svými národn

ziejm urena pro pro kruhy, pro nž psal sám Balbín,

telskými tendencemi tudíž

politicky budi-

i

toucí latinsky, píinou, že prvotní

šlechtu a intelligenci,

a to bylo asi

písnost k ní posléze zmírnna.

K

týmž kruhm smovaly také buditelské tendence druhé Pelclovy Píhod" Václava Vratislava z Mitrovic. Svdí tomu nejen stav urozeného spisovatele, jehož vnuk Hynek hr. Vratislav pipravoval se k vydání dílka, a volné nmecké peložení spisu, vydané prý Peklem edice.

,,

Lipsku 1787), nýbrž také Pedmluva,, k laskavému tenái", datovaná že veškeren píše tu Pelcel Známá vc jest v Praze 15. dubna 1777. národ vždycky se o to vynasnažoval, aby jazyk svj pirozený nejenom (v

—

,,

zachoval, ale také zlepšil a rozšíil."

Francouzi a

,,za

dn našich" Nmci.

—

Píkladem toho

Podobn

i

naši

jsou

milovali a

asem

Karel IV., jenž jazyk

eský

do nejvyššího, vždy peovali o zvelebení jazyka svého, i

brann

hájih.

Dokladem toho

jest Pelclovi

ímané, ekové,

pedkové, od nejnižšího jej

doastokráte pemilým a líbezným nazval, synm eským toliko poruoval, ba i klášter obzvláštní založil, ,,aby se v jazykem žalmy spívaly a služby boží konaly", a pak mnozí páni eští, z rodu nejpednjšího pošlí, kteí ,,vkv pedešlých a minulých pro zveknihy všelijaké selebení a rozšiování jazyka svého pirozeného v psali a dílem na svtlo vydali" ,,Pro vtší est a slávu takových pánv a vzácných našich krajan" Pelcel vyítá nkteré jménem: Hynka, kníže Mjmsterberské, skladatele ,, výborné knihy" ]\Iájový Sen, Lva z Rožmitálu, Bohuslava z Lobkovic, Kryštofa Haranta z Polžic, Hemana ernína z Chudenic, Václava Budovce z Budova, Hynka z Valdšteina, Viléma Slavatu, Václava Vratislava z Mitrovic ... a mnoho jiných. Tendence tohoto vvtu urozenstva a jeho pée o jazyk eský, upomínající nejen na Balbína, ale zvlášt na ,,Abbildungen", jest zejmá: pedkové mli býti povzbuzením a vzorem také souasné šlecht v horlení pro eský jazyk

volenc íšských

jej

nm

nm

.

.

.

a literaturu. Ealší slova, lichotící šlecht týmž zpsobem, jako jsme poznali v ,,Abbildungen" a ve ,,Kurzgefasste Geschichte", a jist také se stejnými tendencemi, ješt zejmji to prozrazují: ,,Ze pak i za asv našich nemalý

poet pánv a zemanv eských

se vynachází, jenžto jazyka svého milovochráncové jsou, tejno není. Mohl bych jich mnoho zejména zde postaviti, kdybych k tomu jejich dovolení ml. Však nicmén to oznámiti musím, že astokráte s rozkoší a srdce mého plesáním poslouchávám, když ve svých shromáždních je esky mluviti slýchám. I zdá se mi tehdáž, jakobych se v vku Karla IV. vidl, v kterémžto zem eská na nejvyšším stupni velebnosti a slávy své postavena byla; sám jsem se tomu astokráte diviti musil, že ten jazyk esky z úst pánv našich tak líbezn, tak mile a jakoby jim nejpirozenjší byl, znívá. Toto všecko níci a

jsem zde proto naznamenal, aby se vidlo, že jazyk eský netoliko od nižšího á sprostého hdu, ale i také od osob rodu nejvyššího vážen a milován býval."

104

Z pedmluvy plyne

i svou edicí eských Balbínovy Obrany" i nmeckými ,,Kurzgefasste Geschichte" a ,,Abbildungen", míil hlavn na šlechtu a ovšem i na intelligenci. Pesto, teba jen na druhém míst a spíše jen mimochodem, hlásí se již také tendence jiné, pro než pedmluva tato bývala oblíbeným pramenem pozdjších obránc jazyka eského, Tháma, Rulíka, Hanke z Hankenšteinu a j. Jest to pedevším odpor k jazykovému novotáství Pohlovu, probuzený u Pelcla tuším Dobrovským. Aspo v referátech v PGN Pelcel dovolával se ješt mluvnice Rosový a Pohlovy, chválil novotvary Zebererovy a jen nesmle vytýkal neobyejná a nesrozumitelná" slova v ,, Knize ,,

tudíž evidentn, že Pelcel

Píhod", práv jako vydáním

latin.

,,

,,

pro dítky"

(viz str. 20).

Od seznámení

s

Dobrovským soudí

zcela jinak.

v ,,Abbildungen" (III, 25 si.) píše v životopise Veleslavínov: ,,Všickni v tom, že eština za doby Veleslavínovy povznesla se k nejvyššímu stupni dokonalosti, a že odtud nepotebuje ani nestrpí zmny." Ješt osteji a rozhodnji po té stránce vyznívá pedmluva k Píhodám" Vratislavovým. Pelcel vytýká novjším knihám, že jazyk náš na Spsob cizích Jazyk strojejí a jej tím kazejí." Následujíce jmenovit píkladu svou njak okrášlili, Nmc, kteí slova svá všelijak toí a kroutí, aby Již

znalci souhlasí

,,

,,

e

,,

ti

naši

Novákové poínají

slova tesati, brousiti, líiti, stíhati, všelijak

valchovati a nové potvory vymejšlovati, na to nepamatujíce, že jazyk již toho nepotebuje, jsa od Pedkv našich ped více než temi Sty Léty vybroušen, a k Dokonalosti takové piveden, kterou jiný ješt za nedosáhne." Pelcel chce tudíž svou edicí podati souasným spisovateeským vzor správné eštiny, odvrátiti je od Pohlovského novotaení a zavésti je k istším pramenm století XVI. a XVII., jimiž teba se íditi, jako latinští spisovatelé ídí se Caesarem, Liviem, Ciceronem a j. klassiky. K tomu úelu podává také nkolik ukázek, totiž jadrný" list ,,reka eského" Jana Chvála z Trocnova k obci Starého msta Pražského z r. 1422 (z archivu msta Prahy), ást listu Bohuslava z Lobkovic panu Petrovi z Rožmberka a list Karla z Žerotína, ,, eského Cicerona", Petrovi Vokovi z Rožmberka z r. 1591, vesms za tím úelem, ,,aby se z nich stará, jadrná a neporušená eština poznala, dílem pak proto, aby se dokázalo, že za minulého asu nejpednjší z pán eských jazyka svého

náš

Vk lm

,,

dokonale umli. "^)

A

stejn zajímavá jest tendence druhá. Ukázav totiž na bohatství eské, Pelcel pokrauje: ,,Však ale kde jsou všecky ty práce a vynasnažování pedkv našich? zídka se v knihárnách vynacházejí, a máli kdo kterou takovou knihu, by by pak potrhána a místem pokažena byla, ten ji sob jako drahého klenotu váží a šetí. Odkud taková

y

starší literatury

m 1)

listy

Žerotínovy dal

si

Pelcel opsati z originálu v

knihovn

Vrtby v Hoovicích pro svou sbírku uených muž eských a 180 Monsemu, jenž pak nco jich vydal r. 1781 (srov. Dobrovského

Eug. asi

Latinské

gazín

z

I,

161

n.).

hr.

poslal jich Liter.

Ma-

105

ídkost a zkáza eských spisv pochází, mám za to, milí kraj ano vé, že anobrž jest se emu podiviti, že ješt sem tam dosti povdomo jest vynachází! ješto za víc než za pl druhého vku se njaká kniha eská jacísi lidé po vlasti naší tak íkaje na lov knh vybíhali, a kde kterou popadli, byla-li dobrá aneb chybná, na to nic nedbajíce a snad tomu nerozumjíce, jí se uchopili, pobrali, roztrhali, ušemtili a dílem spáhli. Pi tom se dalo, že nových žádných se netisklo, krom malý poet duchova kdoby se u našich knihav v Praze na eskou knihu ptal a ji kouních piti chtl, bylby k posmchu prodávajícím." Pes to nepodailo se eskou knihu vymýtiti docela. Našla ochrany v cizin mezi exulanty, jejichž zásluhy o eský jazyk a hteraturu Pekel vynáší v patrné protiv k zákazm svtské i církevní vrchnosti, ba i k svým vlastním názorm, projeveným na p. v PGN (viz str. 19):

vám

;

;

vdn ,,

Nelekej se toho, laskavý krajane, neboj

Byby

zahyne.

o to ve vlasti tvé

nkdo

se,

že skrze to jazyk

tvj

národové o to peují, aby svého oumyslu a cíle nedosáhl. Vc jistá jest, že v okolních krajinách, jako v Trnav, v Budešín, v Žitav, v Dobrosoli a v Berlín se více knh eských ron na svtlo vydává, nežli v Cechách za mnoho let."i) Zde tudíž Pelcel má již na mysli prostého, hdového tenáe eského, jenž jediné ítal exulantské špalíky nekatolické, a tudíž také jemu kniha urena, jak Pelcel dále výslovn prohlašuje, piznávaje, že ,, Píhody" vydává také pro tenáe z lidu: ,,Vida tehdy tak velikou nouzi a ídkost eských knh a známost o tom jistou maje, že národ náš v tení užitených spis veliké oblíbení má, dávno jsem o tom smejšlel, jakou bych vám, milí krajanov, knihu do rukou podal, v které byste sob asem nejenom chvíle ukrátili, ale také jakýkoliv

usiloval, již jiní

prospch

zejskati mohli."

Tak z theoretického vlastence, horlícího pro minulou slávu eského národa a jazyka, z buditele šlechty a intelligence, jakého poznali jsme v Pelclovi z ,,Abbildungen", z ,,Kurzgefasste Geschichte", z jeho konversaní knížky, stává se již v edici Vratislavových ,, Píhod" praktický buditel eského lidu, potud od intelligence, i nejvlastenetjší, zapomínaného a opuštného. Osvtné snahy a vlastenectví, vrozené i probuzené celým duchem doby a zejména studiemi historickými, a vyvTcholující v úsilí o obrození jazyka eského záhy také filologie eská a slovanská vedou tak nutn intelligenci eskou k lidu, jenž jest v dob té hlavním, jediným chovatelem a pedstavitelem jazyka eského, jedinou ba živou troskou eské národnosti. A tento živý zájem pro hd, zetel k jeho osvtným a národním potebám roste tím více, ím více vzrstá za josefinství nebezpeí germanisace a odnárodnní. Buditelskou innost, smující k lidu, Pelcel zahájil tudíž vydáváním starších spis eských. ,, Píhody" Vratislavovy nemly totiž zstat je-

tém

—

—

tém

1)

církve a

Pelcel byl snad ve stycích s

eským

i

nmeckým

Jiím Petrmannem,

uitelem v Dráždanech

kazatelem eské

(srov. Patera,

Korr.

DR

30).

•

106

diným pokusem toho druhu. Již v pedmluv Píhod" mluví o úmyslu „více takových knh k užitku vašemu a pro slávu jazyka eského na svtlo budoucn vydati, jestli tuto mou práci za vdk ode mne pijmete". A na konci pedmluvy jménem vyítá spisy, jež pomýšlel vydati: Hynka z Lobkovic Putování do Asie, Hemana ernína z Chudenic Poselství do ,,

,,

Konstantinopole,

v pekladu mila,2)

Petrarchové

el oe

Hrubého

knihy (pes 200) ,i) DaleOttersdorfu, Buriana z Kornic, Beckov-

listy

z Jelení,

Pulkavu, Zídka, Sixta

z

a Cicerona

Žerotínovy

o

povinnostech

listy

—

dodává významn pro tehdejší pomry ského" (II. díl) a j. ,,Zdá se žeby lepší bylo, abychom práce pedkv našich na jazykové a literární svtlo vydávali, nežli nové (nebo tak jako oni vru psáti neumíme) bol dá, jestli se tob (t. j. krajanu) toto mé vynasnažení tisknuli, což Zatím jsem zaátek uinil písmem Wratizalíbí, uiniti oumysl mám. slava s tou nadjí, že se tím jazyka našeho vrátí sláva." Jak tento plán, v eské veejnosti pijatý s povdkem (srov. Abhandl. 1802, 59), zalíbil se Pelclovi a jak po léta nosil jej v hlav, vypravuje ješt jeho list Zlobickému z 20. záí 1784, jímž obšírnji kommentuje a dopluje zprávy z pedmluvy Píhod". Opt tu konstatuje rostoucí touhu po knihách, zejména starších, a vysvtluje nechut ke eských knihám novým: ,,Man nimmt náhmlich wahr, dasz die Bohmen jetzt mehr als sonst nach Eúchern fragen. Doch finden sie an den alten Biichern immer mehr Geschmack als an den jetzt geschriebenen. Die Ursache hegt am Tage, Jene sind rein und ácht bohmisch sowohl in \^'ortern als auch im Ausdrucke. Sind auch mehr nach dem genie der Nation geschrieben. Diese, die neuern, wollen ihnen nicht gefallen, weil der Stil nach der deutschen Art geformt ist." Píina toho netkví podle Pekla jen v pohlovském novotáství, nýbrž v úpadku eštiny vbec a v nedokonalé známosti

—

mi

i

,,

tená

—

u nových spisovatel, souvisící s úpadkem tím: ,,Und ich gestehe dasz ich mir nicht getraue ein Buch in dokládá Pekel o sob samém Bohmischer Sprache zu schreiben, weil ich nun an das Deutsche mehr gewohnt bin, obgleich das Bohmische meine Muttersprache ist." Proto umínil si vydávati staré eské spisy rukopisné, zejména historické. Zaíti chtl Pulkavou, za nímž mli následovati ,, pokraovatelé" Beneše z V\'eitjejí

—

mblc

Pib. Pulkavy, Bílejovský, obšírný Život Augustv, Nos.dlo velmi dobe esky psaní". Vedle spis historických Pekel zmiuje se také o knihách morálních, na p. Životech mudrc a pod., jimiž dalo by se vyplniti mnoho svazk na zpsob ,,Scriptores". Již tento výet chystané látky svdí tuším, že Pekel pi své sbírce, a

a

vesms

jiní,

')

kov

II,

,,

Pepisy

listu

Žerotínových Pelcel

r.

1778 poslal Monseinu (Jircek,

Ru-

95).

aby Pelcel Dalimilem zahájil vydávání starých ^) Vídenští vlastenci si piáli, spis eských: ,,Die Wiener Bohmen, besonders der Patriarch (Zlobický?), wollen, psal Pelcel man soli den Aníang der monumenia Bohem, mit Dalimil macheu"

—

Dobrovskému

asi

r.

1780.

107

chtl dáti název Staré knihy eské, neml na mysli pouze lidových teeských. Jinde piznává to výslovn, pipomínaje, že by to byly „velmi dobré uebnice pro ty, kdož chtí se uiti esky." Ba pi nejstarších chtl hledti i k poteb filolog, jak výslovn poznamenává o Pulkavovi: ,,Er schrieb im XIV. Jh. und seine Sprache ist zwar wieder zu alt. Der Philolog mochte sie so haben, wie sie war, aber der gemeine Leser will nicht aufgehalten werden. Um beiden genug zu thun, so denke ich die alten formationes, besonders verborum, zu ándern, sie aber unter den Text wie Noten zu setzen, zum Beispiel: Pulkawa schreibt: k bogi íie chyítachu, so setze ich im Text: k boji se c: ystali. In der Not unten aber will ich setzen: chystali, originále chystac' u und so wird auch der Liebhaber der alten Sprache seine Sache finden. Nach dem Jahre 1500 ist ohne dies nichts mehr an der Sprache zu ándern, weil die imperfecta verborum ausgemerzt wurden." Snahy historické, filologické i jazykov buditelské tak význané pro eské obrození spojeny tudíž i v tomto zajímavém plánu Pelclov o vydání ,,Monumenta Czechica", k nimž, jak Pelcel si pál, mla také pistoupiti ,,Monumenta Moravica". Jak tento plán, od nhož Pelcel si sliboval mnoho prospchu pro eský jazyk a proto i pochvalu a snad i podporu vlastenc, zejména také hrab. Vrbny, již tehdy byl blízek uskutenní, patrno také z toho, že žádal jíž

ná

—

—

pítele Zlobického, dovolávaje se jeho

,,

a literaturu", aby sbíral ve Vídni a ve platitele.

známé

horlivosti pro

Vídeském Novém

—

píin blíže neznámých jednou snad byla Faustin Procházka v téže dob pipravoval a již Ale z

provedl stejnou myšlenku

vyvinul se z

spis

že Fr.

1786 skutkem

nedošlo k jeho provedení od Pelcla.

nho in ješt významnjší:

Pelcel, buditel lidu,

stává se

—

okolnost, r.

e

eskou ped-

Mst

odhodlává

se

místo pouhého

vydávání

Ale

starších

ke spisování nových spis eských,

lidovým spisovatelem eským.

Jakkoliv vývoj tento byl pirozený a psychologické vysvtlení jeho na snad, podal nám sám Pelcel dokumenty, na základ jichž celý ten proces dá se podrobnji sledovati a dokumentárn doložiti i objasniti. Míním totiž jeho Pamti a pak zvlášt lánek Geschichtc der Deutschen und ihrer Sprache in Bóhmen, wie auch von dem Einflusse, den sie anf Religion, Sittcn, Rcgicrnng, Wissenschaften und Kíinste der Bóhmen gehabt jest

haben (Abhand. str. 281 310).

—

vrný nou

d.

V

Bohm.

Gesell. d. Wiss.

1788, str.

344—383

a 1791,

obou dokumentech, vzájemn se doplujících, máme motiv a dojm, kteréž psobily na tuto význam-

a podrobný obraz

pemnu

z let 70

a osvtlují tak

mnohv

zjev ve vývoji našeho probuzení

a 80tých vbec.

,,Jest

známo

— poíná lánek Pelclv — že za starších dob v Míšni,

Magdeburce, Meklenburce a v Braniborsku, jakož i ve Slezsku, Dolních Rakousích, ásten v Durynsku a ve Francích obývali slovanští národové, ale nikdo nevypsal, jak se stalo, že Slované v zemích zmínných

103

svou le a pijali jinou, nmeckou. Ješt v XIV. století museli v Lipsku znáti vendsky, chtli-li na trhu koupiti potraviny od venkovan. V tomto stavu nachází se dnes msto Praha. Snad po nkoHka stoletích opustili

již

Kdyby

tak nebude.

kdysi zvdti, jak

se

asem mlo

tudíž

V Cechách mluvilo nmeckým echám nevhod,

se íkati:

slovansky, nebude zcela

Tschechen) se ponmih." eském vdomí, jeho vroucím vlastenectví a snahách národn buditelskVxh ped napsáním po napsání tohoto lánku, svdí tuším zejm, že nebylo a nemohlo bvti hlavní pohnutkou úelem lánku pouze to, co Pelcel až s mrazivou resignací tu pedstírá: vylíiti zcela nmeckým echám píiny a v^-voj ponmení národnosti se stalo, že

Cechové

(die

Vše, co víme o Pelclovi a jeho

i

i

eské. Muž, jenž tolik velého vlastenectví a tolik buditelskvch tendencí vložil do své ,,Kurzgefasste Geschichte" i do ,,Abbildungen", jenž 1775 Obranu" Balz prachu zapomenutí vynesl na svtlo smlou, palivou bínovu, jenž již r. 1778 v pedmluv Píhod" VratislavovVxh pihlásil se k buditelm eské ei a eského lidu, ml pi tomto lánku jist také jiné dvody, mnohem naléhavjší, teba jich z píin pochopitelných nepiznal. ,,

,,

Z

Pamtí"

,,

nadšení,

s

v nechut

nímž

Pelclových víme, jak ponenáhlu chladlo Pelclovo prvotní

nkdy

nastoupení Josefa

vítal

karikaturu Josefa II. jako reformátora

Djiny

Nmc

na trn, a jak pecházelo

a jejich

i

lovka

,,

Pamtí"

podávají až

a vtšinu oprav jeho

na mnohé dobré, jež vykonaly, jazyka v Cechách" a jmenovit jejich

naprosto odsuzují, zapomínajíce ,,

II.

takže poslední listy

silnjší a silnjší,

i

nej-

významnjší a nejobšírnjší ást, obraz teresiánské a josefínské germanisace, vznikly v téže dob, jsou patrn pendantem k Pamtem", s tím rozdílem, že v tchto Pelcel se staví hlavn na stanovisko politické, na stanovisko eských feudál, pobouených úchvaty absolutismu, kdežto onde hlavní slovo vede Pelclv nacionalism, vznícený krajním nebezpeím germanisace. Pes to úel obou projev byl stejnv, oba byly protesty proti politickému a národnímu násilí josefinství,^) protesty tak smh-mi, že Pamti" vbec nebyly ureny pro veejnost, z lánku druhá, hlavní ást otištna teprve ti léta po ásti prvé, až po smrti Josefa II. Že tím padá nové svtlo na eskou reakci proti officiálnímu josefinství, kterou zkonstatoval jsem ve vzniku a v celém duchu Soukromé Spolenosti, ve Voigtových ,,Acta Litteraria" a ,,Effigies", jest samozejmo. ,,

,,

tsn souvisí druhá vvznaná snaha národn buditelská.

S tendencí protijoseíinskou Pelclova lánku:

stránka

p. místo v Pamtech" o germanisaci university pražské: ,,ech, vdy, musí se naped nauiti nmecky, jinak nemže prospívati. Docela i ti, kdo vnují se stavu duchovnímu a asem budou míti jen esky kázati, musí se uiti nmecky, ježto musí poslouchati filosofii. Mohlo by se tém íci, že nyní v Praze není university, nebo Poláci, Uhi a Italové nemohou zde již studovati, protože nerozumjí nmecky. Jest to pouze nmecká škola a tak ani ech, 1)

jenž chce

neumí-li

Srov. na si

,,

osvojiti

nmecky, nemže na

ní

studovati"

(str.

303).

109

Vlastencem buditelem Pelccl rodnost,

bezpeí se

jest

ve všech svých spisech.

Vlaste-

mrou, jak rostlo nebezpeí pro ohroženou systematickou úední germanisací. Za Josefa II.

nectví jeho

i

úsilí

buditelské rostlo tou

toto stalo se

A

svrchovat kritickým.

náne-

tu Pelcel vlastenec, chvjící

úzkostí o budoucnost národnosti eské, jejíž postavení zdálo se vskutku

k djinám, z nichž všichni naši buditelé erpah tohk pouení, aby z nich vyetl odpovd k nejpalivjší otázce pítomnosti. A co vyetl z minulosti národa, vypráví ve své rozprav, nastiující djiny nmectví v Cechách od dob nejstarších až po nejnovjší. Jako tak asto našim buditelm, i Pelclovi djiny mají býti khem pro pítomnost, ze starších fasí, jmenovit z doby Karla IV. a Václava IV., kdy byl zlatý vk pro Nmce a jejich jazyk v Cechách, má plynouti pouení pro fasi nejnovjší, rozhodnou pro budoucnost národa, pro josefínskou germanisací. Této Pelcel vnuje pirozen nejvíce pozornosti, analysuje všecky prostedky její, odkrývá nebezpeí a iní to vše na pohled tak stízliv a chladn. Ale pod resig no váným klidem jeho tají se nejen úzkost vlastence, nýbrž i snaha buditele: práv ta holá, chladná fakta mají ukázati hrozivé nebezpeí, vyburcovati národ a jmenovit jeho vzdlané tídy, šlechtu a intelligenci, z lethargie, roznítiti je k obran mateského jazyka a národnosti. Pelclv lánek jest po této stránce pendantem lidových obran Thámových, Rulíkových. A ješt po jedné stránce rozprava Pelclova jest zajímavá: Pelcel poprvé formuloval tu, co pozdji Palacký pojal za hlavní a nejvýznanjší ideu djin eských, odvký zápas mezi živlem slovanským a germánským. V tchto stránkách tkví také význam Pelclova lánku, jenž jinak, zoufalé, utíká se

nadjí, zbraní,

sil,

zejména v partiích o starších dobách, jest vdecky dosti slabý (srov. posudek Kalouskv v Djích KCSpolenosti Nauk str. 58). Vedle fantasPelcel na p. neví nic o hrotických domnnek^) a etných nedostatk jsou ovšem i tu jednotlivosti madné nmecké kolonisaci XIII. vku

—

—

-

zajímavé.

Takovou významnou

okolností jest vliv Dobrovského,

p'"onikající

na mnoha místech, tak když Pelcel charakterisuje pohanské Cechy jako národ surový a divoký (,,roh und wild", str. 366), od nmeckých knží odvozuje církevní terminologii eskou (mše, papež, biskup, církev, ktíti, kíž, kalich, pleš, bimovati), ukazuje na nmecký pvod 1) K takovým patí zejména známá nám fixní idea, že Pelcel v Bojích, Hermundurech a Markomanech, prvotních obyvatelích eské zem ped echy, a v jejich zbytcích, jež ped rolnickými Slovany ustoupily do hor, kde mohly provozovati chov dobytka a staly se roby, poplatníky jejich, spatuje první Nmce v echách. V Krkonoších zachovala se prý na to upomínka v povstech o Rúbezahlovi = rob -|- zahlen! Potomci tchto tí starých nm. národu zachovali se podle Pekla dodnes ve tech dialektech nmeckých: Hermundui v Nmcích krkonošských, Bojové v horách pi Durynsku, Falci a Bavoích a Švábové na rakouských hranicích z hor asem se šíili do rovin a mnoho pispli k rozšíení nminy, ale na echy tito ubozí, opovržení lidé nemli vlivu. ;

110

názv kucha, kuchaka, kuchyn („Slované, tehdy velmi neistí a špinaví, pipravovali si pokrmy hrub a nechutn a teprve od Nmc nauili se umní kuchaskému"), malí, malovat, malba, barva, penslík, truhla, truhlá, hoblík, sesle, dratev, kneip, rychtá, purkmistr, radda a j., z nichž Polcel usuzuje na pronikavý vliv nmecký na emesla, zízení mstské atd. I názory Pelclovy o rytíi Dalimilovi, jenž v Kronice své dal projev obecné nevoli vlastenc proti a vylíil je co nejnepknji, aby je uinil hodn nenávidnými u národu eského, prozrazují tuším vliv Dobrovského, ale také nechut kritického historika k Dalimilovým ,, bajkám a smyšlenkám". Stejn zajímavé jsou také stízlivjší charakteristiky Karla IV. a Pekel vysvtluje tehdejší ,, zlatý Václava IV., jejichž pízní k vk" jazyka nmeckého v Cechách, kdy mluvilo se již u nás tak málo esky, jako v Míšni se mluví srbsky a v Braniborsku vendsky (str. 287), a zvlášt názory Poldovy o Husovi a husitství. V Husovi a jeho pátelích Pelcel spatuje pedevším vlastence (Patrioten), kteí ujímali se svého národa náboženského nmectvím vrchovat ohroženého, a teprve v druhé

Nmcm

Nmcm

ad

a reformátora,

horlitele

,,Husz

untemahm

jejž líí

modern

es hierauf seine

Religion von Aberglauben zu reinigen,

osvícensky:

Landsleute aufzukláren,

und

die Scheinheiligkeit der

die

hohen

dem Volke auízudecken. Er veranstaltete bohmischer Sprache, welche in kurzer Zeit vervielfáltiget und in die Hánde des Volkes gebracht wurden. Es enstanden durch das háufige Bibellesen neue Religionsmeinungen, denen die Deutschen nicht beipílichten wollten und sich hiedurch von den Bohmen noch mehr Priesterschaft, wie er vorgab,

Bibelbersetzungen

in

trennten" (289). Upálení Husa a Jeronýma v nmecké Kostnici a ukrutnosti kižáckých vojsk, odveta husit, vedených Žižkou, ,, strašným mstitelem" smrti Hu-

sovy i Jeronýmovy, stupovaly vzájemnou nenávist až v bsnní (Raserei). Husitské války vyplely nmectví v Cechách na dv století. Nový rozmach nmectví poíná až za Rudolfa II. vlivem nmeckého dvora, lutherství, ,, normální" školy pražské (od r. 1612). Blcchta vzepela se mu sice památným usnesením snmu z r, 1615 (Pelcel cituje doslovn usnesení, jež bylo by prý zarazilo vzrst nminy, kdyby ,, netolerantní" aspo po pl století mlo platnost) a také vlastenci snažili se eliti Ješínovým vydáním Dalimila. Ale porážka blohorská zmaila rázem

nmin

snahy ty. Vyhnáním nekatolík, odnímáním a hubením eských knih od jesuit eština hynula více a více. Cech nerozumjící nmecky pokládán za husitu, kacíe, býti Cechem bylo pohanou. Práv šlechta, kdysi tak vlastenecká, zaala se nejdíve odnárodovati, pijímajíc podle vzoru cizí

nmecké tituly knížat, hrabat, baron a nmecké predikáty, jež nco lepšího než starý titul eský pán". Za šlechtou odnárodovala se msta a posléze venkov, zejména kde hraniil s Nmci, šlechty

i

pokládala za

,,

i

takže se zdálo, ,,jako by Cechové sami

si

páli, aby se

ponmili." S

nm-

111

inou asi

šíily se

od

i

nmecké

knihy, vydávané šlechtou

1750 píše, tiskne a

r.

te

se

v Praze práv

(str.

tolik,

významném

meckýcli knih, než v kterémkoliv jiném

jesuity;

i

zejména

ba snad více né-

mst

nmeckém

301).

Vyvrcholením germanisace a zárove nejvýznamnjší Pelclova jest doba teresiánská a josefinská, jež samovolné

moci

sesiluje násilím

státní.

jmenovit psobením ,,Dieser gelehrte

Od

r.

partií

lánku

odnárodování

1764 germanisace zasahuje universitu,

Kar. Jind. Seibta:

Mann war

es,

der die

Bohmen

zuerst mit der schonen

deutschen Muse und Litteratur bekannt machte und ihnen einen Geschmack Es vergiengen kaum ein paar Jahre, so vvaren fiir dieselbe beibrachte. die vortrefflichen Schriften der deutschen schonen Geister in

Jedermanns

Sogar Damen, die bisher blos franzósische Litteratur kannten, einen Gellert, Hagedorn, Rabner, Gleim, Geszner, Kleist etc.

Hánden. lasen itzt

Die jungen Leute beiden Geschlechts lasen diese Schriften mit so viel Begierde, dasz sie sie nicht so bald aus den Hánden lieszen. In Gárten, auf Spaziergángen und so gar auf oífcntlichen Gassen traf man sie an, mit einem Wieland oder Klopfstock (!) in der Hand. Hiedurch wurde nun nicht nur diese Sprache, sondern auch der deutsche Geschmack und Litte-

Bohmen immer mehr und mehr ausgebreitet" (301 si.), Butschek( od r. 1768), Jan von Madr (od r. 1774), Riegger (od r. 1780). Na anonymní

ratur unter den

Piíkladu Seibtova následovali

Mayer

a

udání eského patriota, bojícího se vzrstu nminy, zakázáno sice Rieggerovi pednášeti nmecky (o všeobecném a státním právu nmeckém, Pelcel otiskuje píslušný dekret), ale již r. 1784 pikázáno, aby všecky p.ednášky právnické, medicínské a filosofické daly se nmecky: ,,Cech jenž chce si osvojiti tyto poznamenává tu Pelcel vlastenec tudíž vdy, musí se naped nauiti nmecky, jinak nemže prospívati. Docela

—

—

kdo vnují se stavu duchovnímu a asem budou míti jen esky kázati, musí se nmecky uiti, ježto musí poslouchati filosofii. Mohlo by se tém íci, že nyní v Praze není university, nebo Poláci, Uhi, Irané (Irlánder) a Italové nemohou zde již studovati, protože nerozumjí nmecky. Jest to pouze nmecká vysoká škola a tak ani Cech, nenauil-li se nmecky, nemže na ní studovati" (303). A v témž duchu Pelcel líí také germanisaci školství nižšílio, poí-

i

ti,

naje školou normální, ,,welche die Sache gleich bei der VVurzel anfasset" až po školy

(str.

304

uje

výsledky

si.),

jejich

mstské a

vesnické, a

germanisaního

názorným obrázkem

nasti-

úsilí:

Pedstavme si místo obývané pouze eskými Slovany, na p. Chrudim, Klatovy, Kouim, kde rodiny nerozumjí jiné, než eské ei. Nyní pijde do školy 20 30 dtí, které neznají slova nmecky. Mezi jinými hodinami, kde uí se esky tení, psaní a katechismu, pijde hodina nmecká. Uitel si poíná takto: Když byl svým žákm vele doporuil ,,

—

f-e, které se

mají uiti, ukázal na

její

užitek, krásu a

potebu, ukáže jim

112

klobouk a ekne esky: toto jest ,,der Hut" celá škola to opakuje stejn se dje s hlavou, rukou atd. Pak dti pijdou dom, vypravují s radostí svým rodim, co znaí ,,der Kopí", ,,die Hand". Ti je chválí a podivují se. Dti touží po nmecké hodin ... Po roce dti znají již mnoho nmeckých slov a frásí, mluví jimi po ulicích ... v tetím roce lze již eštiny ve škole postrádati, uí se jen nmecky. Vyrostše mluví nmecky, zvykají ;

nminu dti, nmin, zvlášt

;

zanou žvatlati, rodina se tak ponmí a zstane pi když uváží, že honorace msta, jako fará, dstojníci, král. úedníci a jejich milostivé paní jsou Nmci Tak již druhá generace jest nmecká a v 50 letech bude se v Chrudimi, Klatovech, Kouimi a ostatních mstech v echách mluviti více nmecky než esky, ba bude tžko nalézti echa. V pesvdení tom utvrzují Pekla i všecka josefínská opatení na prospch nminy: zízení školních komissar krajských, znalost nminy jako podmínka pijetí na gymnasium, na emeslo a dosažení stipendia, vesms prostedky, upomínající na zpsob, jímž eští protestanti kolem r. 1627 byli pivádni do církve ímské. Tehdy v dob padesáti let skoro celé echy staly se katolickými. Nyní nebude snad ,,Hieraus kann man auch wahrscheinlich schlieszen, dasz sich jinak: einstens Bohmen in Ansehung der Sprache in eben dem Zustande, wie itzt Meissen, Brandenburg und Schlesien, wo man dermalen durchaus deutsch spricht, und wo von der slavischen Sprache itzt sonst nichts, als die Namen der Stádte, Dorfer und Flússe, noch brig sind, befinden werde" (310) Jakým dojmem psobila rozprava Pelclo^^a na souasníky? Nkteré zprávy vypravují, že dojem její byl nepíznivý, zmalomyslující. Tak vypravuje Rybika, ovšem dosti neurit, jak prý Vydra horlíval na pítele Pelcla (také na Dobrovského a Ungara), že pochyboval o eském znovuvzkíšení (Kisitelé I, 58). Uritjší jsou narážky v korrespondenci Bandtkov s Dobrovským. Bandtke v list z 14. 18. kvtna 1810 shledává rozpravu Pelclovu ,,anticzechisch, dass ich mich sebr darber scandalisiert hábe" (Francev, Korr. DB. 2). A v hst z 15. ervna 1810 spatuje v Dobrovského ,,Geschichte der bomischen Sprache und altem Litteratur" vdomý odpor proti Pelclovi, asi toho druhu, jako proti Dobnerovi stran eského pekladu bible (t. 12). V hst z 2. 15. ervence 1811 Bandtke vytýká Pelclovi docela bezcharakterní obojakost: ,,Pelzels Versicherungen von der Ausgabe der Balbinischen Dissertatio de lingua Bohemica (míní patrn slova z ,,Geschichte der Deutschen", citovaná na str. 101) scheinen mir Bcweise zu sein, dass er wohl anders gedacht, als geschrieben, doch scheint es mir auch manchmal, dass er selbst mit sich uneinig gcwcsen" na

jak

.

.

.

.

.

.

—

—

(t.

33).

Myslím, že vše, co uvedl jsem o vývoji a povaze vlastenectví Pelclova i o obsahu a tendencích jeho ,, Pamtí" i rozpravy o djinách

až po tuto dobu

Nmc,

ukazuje

zejm,

že

Bandtke kivdil

Pelclovi.

V

celé

rozprav

není ani jediného místa, jež by vyznívalo ,,anticzcchisch", naopak vlaste-

U3 A stejn upílišený jest Bandtkv soud o obojakosti Pelclov. Co Pelcel napsal o dvodech vydání Balbínovy Apologie, bylo ziejm ureno pro úady, jež stále ješt podezívaly zejména politické tendence spisu Balbínova. Svobody tisku neznala ani josefínská censura, zvlášt in politicis. Ovšem neohrožené pímosti Dobrovského Pelcel neml nikdy a neml jí ani v tomto pípad. Jako asto podléhal píliš cizím vlivíím, tak i v rozprav o djinách Dosvduje to výslovn Dobrovský v list Bandtkovi z r. 1812, v nmž renec hlásí se na každé stránce.

Nmc.

zmínné výtky Bandtkovy: ,,Pelzel liesz sich zu sehr von einem Gubemialrathe (t.Rieggera) leiten, derallesdeutschhaben wollte" (Francev, Korr. BD. 48). A sám Pelcel piznává to tuším v ,,Akademische Antrittsrede" (str. 20), kde píše: Národ zstane vždy eským, nebo ti, kdož císai Josefovi pedstírali, že eská za padesát let bude pochována, hrozn se zmýlili ve svých výpotech." V rozprav o daguje na

e

,,

jinách

Nmc Pelcel zejm podléhal

tmto výpotm

josefínských ger-

manisator a zejména gubern. rady Rieggera, s nímž asi dvrnji se stýkal. Odtud také jeho pessimismus, s nímž díval se na budoucnost eské ei, pessimismus, jenž urážel nejen Vydru a Bandtkeho, ale ješt Nebeského, který po padesáti letech

tením rozpravy

byl až k zoufalství a Pelclovi trpce vytýkal, že

si

,,pi

Pelclovy

tom

pobouen

ani nezasteskl,

neku-li aby v hnvu a žalu byl nad tím zaplakal" (viz Hanuš, 2ivot V. B. Nebeského, str. 8). Ale i Nebeský kivdil Pelclovu vlastenectví. Z rozpravy jeho, jak jsme vidli, co chvíli vy citujeme stesk, žal a hnv

práv jako výet

na pohled tak stízlivý, temná perspektiva do budoucnosti musely mocn otásti eskými lidmi, jež historie a osvícenství probudily k národnímu vdomí. List Ribayv Dobrovskému z 24. dub. 1792 dosvduje vlastence a vlastenectví toto,

rozbor jejich

to

úink

fakt,

a posléze

zejm.

Ba místy prokmitá i nadje, že není ješt vše ztraceno. Nadje ta pipíná se na nkolik vlastenc, kteí obávajíce se, že jejich mateská bude konen potlaena, povstali k horlivé její obran (Kar. Ignác Thám, J. A. Hanke) a tím povzbudili mnohé muže, aby ujali se ohroženého jazyka": eské divadlo od r. 1786 dává také eské hry; Frant. Faustin Procházka vydal množství starších knih eských, aby ukázal svým krajanm, jak hutn (bndig), jak jadrn, jak krásn lze psáti po esku, ale bohužel podnik pro nedostatek podpory musel 12. kusem pe-

e

,,

stati;

Thám

a

Tomsa

psali

slovníky, jež

pedí

velikostí, správností

a uspoádaností všecky starší; Kramerius, ,, nejlepší eský prosaik", vydává od r. 1786 eské noviny, jež pro výborný jazyk a sloh posud se drží a hojn tou i mimo Cechy. Také dávno již nevyšlo tolik dobrých, užitených knih v eském jazyku, jako od nkolika let, snad proto, aby se šíilo eské tení a nmecké obmezilo, ,,Allein diesz heiszt wider den Strom schwimmen wollen" dodává Pelcel pessimisticky. Že však ani tento pessimismus nebyl bez nadje, patmo ze všech literárních i národ-

—

.

114

Ba Pelcel práv tehdy pidružuje se k tm. kdož „bojíce se záhuby mateštiny, ze všech sil sph jí na pomoc"/) dává se do nového, definitivního zpracování nmecké „Kurzgefasste Geschichte der Bohmen" a vydává je pro eské tenáe eským jazykem jako Novou Krony ku eskou. nich snah Pelclových té doby.

X. Nová Kronyka eská.

O

poátcích a

doby kolem dílu svého

,,

prbhu

práce

nemáme

Spadají nejspíše do

zpráv.

— Pelcel byl tehdy zamstnán vydáváním druhého Václava" — kdy sám spisovatel ve Všeobecné zpráv o vyr.

1790

,,

dávání eské Kronyky" (v Museu 85 G 656; datováno v Praze 20 led. bez roku, nejspíše z r. 1791) seznámil veejnost s novou svou prací, jejími motivy, povahou i zpsobem vydávání. ,,Ne bez píiny píše tu Pelcel

— sob Cechové od mnoha eského

v

—

let

stžují, že se kronyky o

latinském, ano ješt více v

píbzích

království

nmeckém

jazyku píší a vydávají; v eském pak jazyku zhola nic. Takové stížnosti svých krajan uváživ, a že ovšem pravdivá jest, tomu porozumv, pijal jsem tu práci na sebe a již skutené na tom pracuji, abych krajanm svým obšírnou, toliko

dkladnou a tení hodnou Kronyku hned od poátku zem této nynjší eské až do dn našich v jazyku eském sepsal a vbec na svtlo vydal." Pelcel dotýká se tu obZ podrobnosti této všeobecné zprávy sahového bohatství nové Kronyky, její kritinosti, citování pramen, zpsobu vydávání (po dílech), nákladnosti, úpravy tiskové a stránky slo-

—

i

—

jazykové i z pozvání ku pedplacení (díl za 1 zl., jinak za 1 zl. jest tuším zrejmo, že již koncem r. 1790 aspo první díl spl ke konci. Poátkem ervna 1791 vytištno již nkolik arch (podle listu Dobrovského Ribayovi z 10. ervna 1791; Jagi, Pisbma 578), na podzim

hové 30

r.

i

kr.)

1791 (pedmluva datována 20. íjna 1791) byl

již

dotištn (podle

listu

Dobrovského Ribayovi již ped 9. íjnem) a koncem téhož roku vyšel s názvem Nová Kronyka eská. Díl I. (v Praze u Frant. Jeábka stár., str. 452 v 80.) Již po roce následoval díl II. (1792, str. 477), 1796 díl III. (str. 496). Díl IV., vypravující djiny za 1. 1378 1429 (v list Zlobickému z 19. ledna 1797 Pelcel však udává obsah širší: o Václavu IV., Zikmundovi a Jiím z Podbrad!), Pelcel podle hstu Zlobickému z 19. ledna 1797 chtl ješt ped velikonoci 1797 dáti do tisku. Ale nedošlo k tomu, hlavn asi pro nesnáze s censurou. Aspo Pelcel 30. ce 1800 oznamuje Ccrronimu:

—

,,da in

demselben der Husitenkrieg vorgetragen wird, so traute

sich hier

niemand dieCensur zu bernehmen, und dasMS. musste nach Wien gehen dech hat mír die Hofcensur alles passirt, so ich der Verwendung des H. Prof ') v pozstalosti Pelclov našel se eský peklad této rozpravy s názvem Kronyka národu a jazyka nmeckého v Cechách, poízený snad nkterým žákem Pelc-

lovým

(Abhandl. 1802,

63).

;

115

Zlobickv zu verdanken hábe". V témž smyslu psal téže doby (31. ce 1800) Zlobickému, že teprve vera dostal imprimatur na poslední archy, a závzpomíná zásluh Zlobického o to, dodávaje: ,,alle Verehrer rove

vdn

der wahren

Geschichte miissen Ihnen

Dank

schuldig sein." Obsah IV. dílu

a Pelclovy liberální názory o Václavu IV., o Husovi,^) husitských válkách

—

tyto podle ohlášení poslaného 1797 Zlobickému pro Wiener Zeitung" vypracovány z nových, díve málo užitých pramen; jmenovit o Žižkovi podle listu Zlobickému z 31. ce 1800 sneseno mnoho nového, skoro tento díl bude asi Cechy i Mocelý životopis," takže Pelcel se tšil, že vysvtlují takové nesnáze s dostatek, zvlášt máme-li ravany zajímati^)" na mysli censumí pomry po francouzské revoluci a celou reakcioná,,

,,

,,

—

skou náladu vlády Františkovy.

Opoždní

události válené, vyvolané ,,Attilou naší

toto bylo pro IV. díl osudné;

doby"

(Pelcel v list Zlobickému v tiskárn a zajisté choroba, jež již r. 1801 skonila smrtí Pelclovou, pekazily vydání dílu, jenž zaležel v rukopise, chovaném nyní v archivu Thunovském v (?). Tak z velikého plánu vysloveného v pedmluv: napsati obšírnou kronyku djin eských od dob nejstarších až po Leopolda II., vypracovány jen tyi díly, sahající pouze do r. 1429, a z nich poslední, obsahem nejvýznamnjší, jak souditi z nkterých zpráv Pelclových výše uvedenVch, nedostal lze z Václava IV. se již do rukou eských tená. 3) Pes to i torso ,,Nové Kronyky eské" jest z nejvýznanjších a nejvýznamnjších dl nejen Pelclových, nýbrž celé té doby. Význam ten tkví v rozsahu i obsahu, v duchu jazykové form eské Kronyky" a vyniká zvlášt pirovnáním jejím ke ,,Kurzgefasste Geschichte". z 10.

ce

1800?), nedostatek papíru

i

Dín

i

i

,,

Ukázal jsem již, jak pomrn málo liší se druhé i tetí vydání KG od vydání prvého. Byly to vlastn pouhé petisky, jen místy opravené, doplnné, zídka hloubji pepracované. Docela jinak vypadá zpracování eské. Není pouhým opraveným pekladem textu nmeckého (vydaného 1782), nýbrž zcela novým, obšírnjším, slovem definitivním zpracováním djin eských, jak Pelcel sliboval již v pedmluv: Od mnoha let shledávaje vše, co se na eskou vlast naši njakým zpsobem potahuje. Pro sta o Husovi Pelcel si vyžádal od Durj^cha i opis Husovy abecedy Dobrovského Durychovi z 26. záí 1793 a z 26. íjna 1793; Patera, Korr. DD. 291 a 296) a od Ribaye táborskou píse (viz list Dobrovského Ribayovi z 10. kvt. 1792). ^) Stejné Pelcel psal Cerronimu 30. ervence 1800: ,,Dieser Theil wird fúr die Bóhmen und auch Máhrer sehr interessant sein, denn ich hábe viele neue Data, die man nirgends in gedruckten Werken findet, besonders von Žižka." 3) Abhandlungen (1802, 64) pimlouvaly se za vydání, napsavše: ,,Es wáre wohl zu wúnschen, dasz dieser gut bearbeitete und an wichtigen Begebenheiten sehr reiche Theil bald gedruckt wiirde." Ale nevydán z píin, o nichž 30. led. 1803 Dobrovský psal Zlobickému: ,,Den 4ten Theil lászt Pelzlin darm nicht drucken, weil die ersten Theile schlecht abgehen und ihr die Buchhándler nur ein sehr geringes dafur geben sollen" (Patera. Korr. DZ. 157). 1)

(viz list

116

tenám

kroniky tištné i psané a nikdy ped tím nevydané, muže prv podati dležité píliody. které se v nižádných tištných knihách až po Však tato eská Kronyka mnohem obšírnjší, ddnes nenalézají kladnjší, poádnjší a k tení utšenjší bude než ona Nmecká." A opt v list Zlobickému z 19. ledna 1797: ..Die bohmische Aussíabe ist vveit weitláufiger als meine Deutsche, ist mit Citaten belegt und mit ganz neuen Daten vermehrt."

Jak svdomit Pelcel tomuto sHbu

pohled do z

..Xové

Kronyky"

dostál,

ukáže nejnázornji nkohk poslednímu textu KG

pomru k

a jejílio

1782:

r.

Význaný

CK

ptkráte vtší než v KG. KG \-\-psáno na 274 stránkách, \-3-pra\'uje asi na 1500 stránkách (1 76 KG = 4::)2 str. I. dílu CK str. 76 121 KG = 477 stranám II. dílu CK; str. 121—274 KG =496 stranám III. dílu CK). jest již

celkový rozsah, v

K

Co v

—

asi

—

;

K

podrobnostech jsou rozdíl}* stejn významné. Tak v Pelcel dv nové kapitoly, jichž ve KG není: O uyuéjším položení a zpsobu zem eské, kde ukazuje na výhody geografické polohy zem, její \'

pedesílá

pírodní bohatství. \yítá eky. msta. pe\'nosti, poet dom, kraj, obyvatelstva atd., a O poátku zem eské, kde nastiuje jakýsi praehistorický obraz zem z ,,doby ped mnoha tisíci lety", kdy pokn'valo Cechy moe, jež ponenáhlu ustoupilo teprve pcATiin, lesm a zvíiect\"u. ale v CK siln rozšíeny, slopepracován}" a zpra\adla dále dleny v oddíly

Kapitoly další jsou o\šem spolené,

hov, místy

i

vcn

zcela

menší.^)

Ješt W-znamnji liší se ..Xová eská Kronyka" od KG po stránce ^•nitní. obsahové. Jak mechanicky povstávala nová vydání KG. ukázal 1)

kap.

O

Tak kap. Bojoié

(K

ser.

5:

Marobudovi a ^larkomanech (34

KG :

str. \^l^ pepracována 13) docela pepracována a

slohov docela; podrobnji roz-

O národu Slovanském, O poátku národu a jazyka Slovanského, Slovan, Odkud jméno Slované pochází, O náboženství a jiných obyejích starých Sloi-an, O píchodu Cech do vlasti této, O prvních Ceších v Cechách, odpo^-idaji O náboženství pohanském v Cechách, O rozmnožení Slovan v Cechách stran dvma struným kapitolám Von den Slaiven berhaupt, Von den Cžechen (v 29 v KG srr. 7); kapitola v nmeckém zpracování nadepsaná Samo (str. 23 27) v zcela pepracována a rozdlena ve stati: O poselství Avar do Cech (73— 7-t), O válce Cch s Bavory (74 76), eši od Avar podmanni (76 78), Samo s dalšími oddíly (78 89). Kapitola Libuše a Pemysl (v KG str. 27 29) zcela pepracována a rozšíena v nkolik kapitol: Krok, O dcerách Krokových, Libuše, O Pemyslu, manželu Libušiném, O založení hradu a msta Prahy, Pemysl (str. 89 107) kapitola Kesomysl, Xeklan, Hostivít (KG str. 29 35) rozšíena a pepracována v v menší oddíly (str. 108 138) kapitola o Boivojo\-i (KG 35 38) jest strunjší v K, protože \-)-necháno vše ,,\-Ain5-šlené" o vzpoue proti Boivoji, Strojmirovi atd., ro\-nž rozšíeny, pepracovány a podrobnji dleny další kapitoly o Spitihnvo\'i (KG str. 38 41: str. 146—153), o sv. Václa^-u (41—42 154—171). Boleslavovi I. (42 48 172—189), Boleslavo\-i II (48 51 189 234 s novými zprávami kuldlena

O

;

dalši kapitoly

starých sidiech

.

K

.

K—

.

:

—

—

— —

—

—

—

;

— K

:

—

:

turními), Boleslavovi III. (51

—

—

— 54

:

:

—

235 až 247) atd.

;

K

117

A

Pelcel ve jsem \'ýše na stati o pravku slovansko-eském (str. 33 n.). vydání tetím otiskl úvodem kritickou rozpravu Dobrovského, v texte samém se jí neídil, nýbrž opakoval fantastické domnnky z vydání prvního a druhého. Docela jinak si poíná v ,,Nové eské Kronyce", kde práv úvodní stati o Slovanech a jejich píchodu do Cech nejmarkantnji charKG akterisují vnitní rozdíl mezi KG a NCK (NCK str. 44 ^73

—

:

16—23). V prvé kapitole O národu Slovanském (44 45) Pelcel pedesílá zprávu, ,,jak se s tím slavným národem, od nhož my Cechové pocházíme, nyní píše tu Pelcel Žádného ovšem národu na celém svt není dje": který by byl svj jazyk, svou moc a sám sebe tak daleko rozšíil, jako Slovanský". A nastíniv hranice i vyjmenovav zem, v nichž Slované obývají, dodává: ,, Jazyka pak jednoho, totiž Slovanského, všickni ti Slované užívají, akoliv se v nkterých slovích a vysloveních dlí, tak str.

—

pt

že se

—

—

,,

hlavních Slovansky-ch

jazyk

poítati

mže:

ruský,

polskV'-,

Vypoítává pak, kde kterého se užívá, pi emž Slezáky za Odrou a také Lužiany poítá ,,s malým rozdílem" k Polákm, Bulhary, Bosáky, Srby, Slováky (= Slavonce?) a Dalmaty k srbskému jazyku, Charváty a Slovany v Korytanech, Štýrsku, Kamyolu a z ástky také v Slovanech k charvátskému jazyku. Cechy, Moravany a Slováky uherské k jazyku eskému. ,,A tudy pochází, že rozený Cech srbsk3>,

charvátský a eský."

as

za krátký

pivykne."

KG

dání

jazyku ruskému, polskému, srbskému aneb charvátskému

Již zde vedle vlastenectví a slovanství,

patrn prohloubeného

od posledního vy-

a zvroucnlého, hlásí se pronikavý vliv

Dobrovského a jeví se ím dále tím význanji. Tak již v kapitole následující O poátku národa a jazyka Slovanského (str. 45- 50). Pelcel zamítá tu s Dobrovským známou bajku Pulkavovu a jiných kroniká

—

o vzniku

razn, že jest,

Slovan ,,

a jejich

ei

duinn

za zmatení babylonského, vytýkaje

národ slovanský teprve v

Evrop národem slovanským

a protož jest to národ evropejský a nikoli aziatský.

Ovšem

první

hdé z Asie do Evropy pitáhli. Ti pak pi zaátku vespolek jeden tohko národ byli a jednoho jazyka mezi sebou za mnoho tisícv let užívali". Tepr\^e asem nastalo rozdlení a roztroušení po Evrop a tím povstali rzní národové a jazykové, ecký, latinský, celtický, nmecký a slovanský, kteí dále se štpili. Nkdejší jich jednotu dokazuje množství slov všem spolených (k tomu doklady slov všem spolen3'ch pak spolených slovanštin s etinou, s latinou a zvlášt s nminou, ježto Slované a Nmci nejdéle zstali pohromad). ,,Cím déle ti národové blíž sebe bydleli, tím ,

v ei své mají. Slovanskv jazyk se nejvíce s litevským pruským srovnává, protože ti národové dlouho vedle sebe sedli, nminou pi dolejším Labi více podobného má, nežli s tou, kterouž se

více podobenství

a starým s

vbec

mluví; nebo Slované tudy dlouho své obydlí mli." ShT»da s názory Dobrovského jest tu zejmá, místy až doslovná. Ale hlásí se také, daleko silnji a význanji než v KG, slovanské tendence Pelclovy: ,,Toto vše

118

— dodává Pelcel významn — abych do-

jsem zde proto obšírnji položil

slovanský národ není v Evrop nový aneb zvlášt z Azie pišlý, jakž tomu nkteí chtjí, ale že již v Evrop práv tak dlouho jako Rekové, Latiníci a Nmci bydlí" (50).^) kázal,

že

V

kapitole tetí

O

starých sídlech

Slovan

podle Dobrovského a v patrné protiv ke

KG

(str.

50

—

Pelcel

53)

opt

stanoví prvotní sídla slo-

vanská v rovinách kolem Visly v nynjším Polsku, kdež ve zvláštní národ a jazyk se vyvinuli, šííce se po Visle až k moi Baltskému, již mnoho

vk

ped

Nmci

Kristem.

Nmc zvdli o nich

íkali jim

ímané,

lidé s nimi mezující. Od Vendové, Venedi (v I. stol. po Kr. PUt. j.

již je zvali

má

o nich první zprávu). Asi od III. stol. Slované rozmnoživše se po Visle nahoru. Ve IV. stol. podrobeni od Goth, kteí nedlouho potom poraženi od Hun, od nichž osvobození Slované bojovati se nauili. Na konci V. stol. bydlili již mezi Odrou a Vislou a dále až k Dánsku.

nius

tiskli se

stejný rozdíl od KG a souhlas s Dobrovským ukazuje i kapitola Odkud jméno Slované pochází (53 55). Pelcel vykládá tu jméno Venedi, dané Slovanm od a íman, i název, jímž se sami jmeno-

A

další:

Nmc

—

orbou se obírající?), až po ase rozdlivše se sluli Ante Jméno Ante zaniklo, aniž se ví, co znamenalo, a jméno Slované rozšíilo se na všecky národy jazyka toho. Zamítaje pvod od slova sláva Slované tehdy ješt žádných slavných skutk nevykonali i od slova" ježto prý jednoho jazyka užívali, Pelcel pijímá mínní ,, slovanského jazyka spitovatele" Dobrovského, jenž jméno to odvozuje od sluti, t. j. jméno mající, naproti emuž národové, jejichž jména neznali, vali,

Sorabi, Srbi

(s

a Slované.

—

—

sluli

,,

—

u nich nmci. V duchu Dobrovského

vypravuje dále podle Prokopla O nábonáboženství jejich žensíví a jiných obyejích starých Slovanii (55 58) Pelcel má za moudejší než a Rek, ježto oni ctili boha jako nejvyššího pána svta, tito bohy z kamene a kovu dlané (56) ke zpráv Prokopiov o jejich neistot Pelcel poznamenává, že takové neistoty u nynjších Cech není, ale uherský Slovák v jiných mnohých vcech, zvi. postavou starým Slovanm prý dosti podoben jest (58) a zejména O píchodu Cech do vlasti této (58 63), jak zejmo již z výkladu jména Cech, jež s Dobrovským odvozuje od ,,iati", zamítaje odvozování Cech od asijskýc'i Zyg, i jména Slezové (= pozdji, posléze pišlí). Pelcel

—

—

íman

;

—

tm

—

Ale dávné své fixní idey Pelcel ani nyní se nevzdává, vypravuje, jak Ce-

K

slovanské velosti našich buditel romantik však Pelcel nerozehál se Svdi o tom listy Pelclovy Cerronimu, zejména zmínkami o ruských sborech procházejících Prahou a echami. Zmínky ty prozrazují sice zájem, ale žádné nadšení pro Rusy. Tak píše 9. února 1800: ,,Die Russen haber uns endlich ^)

ani tehdy ani pozdji.

verlassen,

nachdem

das Land lángst der Strasse von den bairischen Gránzen haben und so úbel gehauset, dass viele Bauern Haus und Hof In Prag haben sie uns Theuerung und Mangel an I.ebensmitteln

bis Kolin ausgesaugt

verlassen haben. verursachet ..."

sie

119

chove podmanili si starší švábské obyvatele neb je vytiskli do hor, kde podnes bydlí (62). Vliv Dobrovského znáti v kapitole, vypravující hlavn podle Kosmy O prvních Ceších v Cechách (61 08), zejména kde vysvtluje pvod jmen místních.^) Ale hlásí se také Pelcel vlastenec, jenž líe Cechy jako oráe, stavjící si chalupy a vesnice, popírá, že by museli jísti žaludy a lesní

—

plody atd.

Pvod pán

a robotných klade

již

do tchto dob.

—

O nábožensiví pohanském v Cechách (68 72) hlásí se Cechové uctívali boha blesku opt k Dobrovskému nejen stízlivostí a hromu Peruna (posud u Slovák: Paromova stela!) a duchy vod atd. Další kapitola

—

Kosmy) domácí a jiné bžky (Skítek, Šotek, Tíbek, Moena, ale i výslovným odPolednice, Meluzina, Z mek atd.) mínil vydati spis o modle podle Pekla tehdy kazem k Dobrovskému, jenž nalezené ped rokem v Žamberku a tudy také o jiných eských modlách a bžcích (69). V duchu Dobrovského Pelcel tu cituje již poekadla, písn (,,Vele, Vele, dubec stojí prosted dvora"), zvyky (vynášení smrti s písní ,,Již nesem smrt ze vsi"), pohádky (o Zmeku) a jiné zbytky lidové mythonález v hrobech se dotýká podroblogie staré (hlavn podle Kosmy) nji, zejména podle Dobrovského studie o pohbívání starých Slovan. Vedle zájmu kulturn historického Pelcel projevuje i tendenci osvtnou, snaže se vykoeniti z lidu povrenost. A týž pomr k Dobrovskému prozrazují i další stati CK, jednající o pokestní Cech. Pelcel, jenž ješt v posledním vydání KG psal o pokestní Boivoje na dvoe Svatoplukov a za velmi pravdpodobné" ml, že Method svj slovanský peklad evangelií dal nov obráceným Cechm, nyní popírá úast Cyrillovu a Methodovu na pokestní eském. Proto v eských djinách sotva se jich dotýká a teprve pi Oldichovi (na str. 272 si.), kdy pelivji všímá si djin Moravy, odtud spojené s echami, vzpomíná také obou slovanských vrovst, jejich vynálezu slovan(podle

i

—

Vel, Das,

;

,

i

,,

ského písma a slovanského peložení bible a to docela ve shod s názory Dobrovského: ,,Do Cech však nikdy ani ta biblí, ani to písmo, aby se ho bylo vbec užívalo, se nedostalo, aniž v Morav dlouho trvalo, protože

Moravané pod nmeckými biskupy stáli, od kterých latinský jazyk pi službách božích a písmo latinské v knihách pijali" S Dobrovským Pelcel pokládá i klášter Sázavský a ovšem (I, 274 si.). i klášter Na Slovanech s jejich slovanským jazykem a písmem za zvláštní,

jak Cechové, tak

i

osamlé výjimky.^) I názvy Vltavy a Labe vysvtluje jako v posledním vydání KG.

1)

dobn

pvodem

bojským:

Albe, Moltaw, po-

2) Od Dobrovského Pelcel vychází i v mínní o sv. Prokopovi, že ,,z mládí mezi Slováky v Uhích se dostav tam se literám slovanským od sv. Crhy nalezeným nauil. Mám za to, že proto na Vyšehrad pi Dunaji za njaký as pobýval a tam se v tom umní cviil, z ehož omyl pošel, že se na našem Vyšehrad tomu písmu a obyejm slovanským vyuil" (I, 301). Také o mniších sázavských míní, že to nebyli ani Nmci ani eši, ale Slované z Uher do ech povolaní (t. 302).

120

Zásluhu o pokestní Cech Pekel tudíž

— opt

podle Dobrovského

rímsko-nmeckým hlasatelm

nminy

i

— piítá

a z

odvozuje písmo pijah ,,Také se tenkráte a snad ješt díve Cechové od tch jsme od psáti nmeckých knží nauili, proež až podnes jednch s nimi liter užíváme, nikoli pak slovanských aneb cyrillských, na dkaz, že sme tomu od eckých knží ueni nikdy nebyli. Jistá tedy vc jest, že Cechové jak náboženství kesanského, tak i písma od soused svých, totiž od dosáhli, protož sob jich ovšem vážiti a jim za to vdni býti máme" (Nová Ces. Kron. I, 164). Vlivy pokroilejší kultury nmecké Pelcel, práv jako Dobrovský, optovn a konstatuje, liše se v tom podstatn od pozdjších romantik. Tak vypravuje, jak pízní královny Hemmy do ech mnoho se vloudilo, Pelcel dodává: ,,však se to nikoli ke škod, nýbrž k užitku Cechm stalo; nebo v mnohých ješt vcech nepovdomi jsouce a neumlí, všehkým dobrým obyejm, umním i emeslm od se nauili" (I, 255). Podle Dobrovského Pelcel soudí také o Kristiánovi: ,,Však omyl jest píše I., 188 si. že ho (t. Kišana, syna Boleslavova) nkteí za spisovatele životv sv. Ludmily a sv. Václava pokládají; nebo spisovatel té knihy mnohem pozdji, asi v trnáctém století živ byl. Toliko to, co ze starších vypsal, pravdivé jest. Pedmluvou svou tenáe oklamati chtl, tak ji nastrojiv, jako by ji byl Kišan, syn Boleslavv, sv. Vojtchu pipsal." Význam tohoto pronikavého vlivu Dobrovského v CK jest samozejmý. Na rozdíl od KG, jež jmenovit v úvodních kapitolách byla nekritická, až fantastická, Pelcel v ,,Nové eské Kronyce", hlavn zásluhou Dobrovského, snaží se sledovati nejnovjší a nejstízlivjší názory, povznáší se ke znané kritické výši. Proto asi Dobrovský oznamoval Ribayovi (v list z 9. záí 1791; Jagic Pisbma 583), že Nová Kronika eská ,,dá se dobe ísti" (Sie wird sich gut lesen lassen) A táž snaha o historickou pravdu proniká a význan charakterisuje celé poslední, eské zpracování djin eských, v plném souhlase se slibem, jejž Pelcel dal již v Obecní zpráv o vydávání eské Kronyky", napsav, že ,, všech básní, povídaek, babských klevet a takových píhod, ježto se žádnými dvody dokázati nemohou, mlením pomine a toliko to bude vypravovati, což hodnovrní spisovatelé, tehdáž živi byvše, poznamenali" .i) Celkem málo eské zpracování dotklo se osvícenského ducha, tak význan charakterisujícího KG. V díle, sahajícím ve vydaných ástech jen do smrti krále Karla, nebylo pirozen tohk píležitostí, aby Peklo vo

pvod

z latiny

naší církevní terminologie (mše, papež, biskup atd.)

I

Nmc:

Nmc,

vdn

Nmc

Nmcv

—

—

.

,,

1) Ve stati o Kesomyslovi, Neklanoví, Hostivítovi pomíjí výslovn výmysl Hájkových, sleduje pouze Kosmu (str. 109). Podobn ve stati o Boivojovi: ,,Co však Khštan, Hájek a jiní o pozdvižení Pražan proti knížeti Boivojovi, o vyhnání jeho a o Strojmírovi píší, jakožto nedvodné a vymyšlené vci tudy se nepoložily, protože sem umínil toliko pravdivé píbhy vypravovati" (es. Kron. I 1-Í4). ,

12]

pln \^niklo, jako ve KG. Pes to i v NCK Pelcel osvícenec hlásí se asto a význan, jmenovit tam, kde horlí pro náboženskou snášehvost a proti fanatismu a násilí na svdomí i povrám stedovkým. Pelcel osvícenství tak

osvícenec soudí, že Polabané odpírali kesanství, protože jim násiln vnucováno, za to Cechové ,,beze všeho misionáského kiku a nucení náboženství kesanské pomalu a rádi pijímali" (I, 145) s osvícenského hlediska Pelcel legendární vypravování o divech sv. Václava sice uvádí, neví ,, básním" o propadení Drahoale se skeptickým ,,prý" (I, 171) míry a patrn schvaluje, že Josef II. dal zniiti sloup pipomínající onu nepravdivou píhodu (I, 176), ale s politováním píše o zrušení kláštera Kosmo\'i vytýká jeho sv. Jií, asi pro jeho historický význam (I, 196) ;

;

;

na Boleslava I., jehož se s drazem zastává proti legendistm atd. Místy ovšem i NCK opakuje ze stedovkých pramen leccos, co bylo v pímém odporu s osvícenskou skepsí, ale tu patrn iní ústupky hdovým tenám (srov. na p. vypravování o Strachkvasov smrti I, 223; všeliké divy III, 88 si., vidní III, 95 etc). Hlubší promny v osvícenství, jež, jak víme, i u Pelcla prodlalo význaný vývoj, byly by vynikly v ástech dalších, ve statích o Husovi a husitství a zvlášt o Marii Teresii a Josefovi II., a to tím více, že NCK ješt pelivji než poslední vydání KG všímá si zjev kulturních; ale tam, jak již povdno, Pelcel se nedostal. láni

vyniká nad KG jednou stránkou, sou\'isící patrn hlubším zájmem pro kulturní djiny eské. Pelcel tu strunji, tu obšírnji vypravuje o zpsobu života Boj i Markoman (podle Tacita), o náboženství, obyejích a kulturních pomrech

Významn NCK

s

osvícenstvím

Slovan

i

Pelclovým,

ech. A

stejný zetel a

vzdlanostním zjevm pozdjším:

asto

i

vnuje také

zvláštní kapitoly

podrobn vypravuje o

chrám

založení

St.

klášter (sv. Jií na hrad Pražském, bevnovského (tu otisk listiny zakládací v es. pekladu), ostrovského, sázavského), o pražských a olomouckých biskupech (jmen. o sv. Vojtchu; tu otiskuje i ,, sváto vojtšskou" píse .Hospodine pomiluj ny" s výklady jazykovými. I, 229), o proboštství vyšehradském a litomickém (tu otisk listiny litomické s výklady jazykovými o zákonech i kulturními), o ádech (na p. templáském a kižovnickém) Betislavových a reform práv za Václava II., o školách, zejména Boleslave, o založení a osudech slavn3'ch

(sv. Víta),

,

,

o pražské universit, o trestání zrádc, o židech pražských,

o

krojích,

mravech, mírách, váhách atd.

Tím význanjší svtlo Nová eská Kronyka vrhá na vývoj Peklo va vlastenectví. Silné národní vdomí pronikalo ovšem již v prvním vydání KG. Ale hlásilo se spíše elegickými vzpomínkami na bývalou slávu eskou a bolestnou resignací nad beznadjnou pítomností i budoucností. V NCK jsou ovšem stejné výlevy o slavné minulosti eské^) a stejné ele1)

Pelcel vlastenec s patrnou tendencí

Fabricia (v peklade Veleslavínov):

cituje

[1,

68) slova

nmec, kronikáe

122

náky

na odnárodnní eských míst a krajin.^) Ale resignace ustuv lepší budoucnost, v obrození národa i jeho jazyka a dvra tato znovu potvrzuje, co povdli jsme o tendenci Pelclova lánku ,,t)ber die Geschichte der Deutschen in Bohmen" (viz str. 108 n.)- Nejen vlastní národní vdomí Peklo vo, zmohutnlé zejména událostmi desítileté nad oekávání skrovné úspchy germanisace,^) ale také vlády Josefovy, politické a národní sebevdomí stav eských a nadje vzbuzené nastoupením Leopolda 11.^) probudily tuto dvru v národní obrození. gické

puje spíše

dve

i

V NCK dvra

ta hlásí se již na titule obrazem eského lva, symbolu eské, a astji proniká i v obsahu. Ješt v lánku o djiv echách (v Abhandl. 1788) vzpomínka na Polabany budila nách v Pelclovi jen pessimistické obavy o budoucnost národu i jazyka eského. V NCK (I, 115) zmínka o porobení a koneném vyhlazení Srb polabských vyvolává naopak slova plná dvry v budoucnost eskou: ,, Cechové však pi své svobod zstavše, svými právy a knížaty se ídili a v vlasti své až do dnešního dne se zachovali a bohdá se ješt dále pod ochranou svých král z domu Rakouského zachovají." Nejmarkantnji však a nejvýznanji nové smýšlení Pelclovo obráží se v eské form díla. Potud Pekel až na malé výjimky, vynucené okolnostmi (úvod k Vratislavovým ,,Piíhodám"), psal pouze nmecky. Ješt 20. záí 1784 piznal se píteli Zlobickému: ,,Und ich gestehe, dasz ich mir nicht getraue, ein Buch in bóhmischer Sprache zu schreiben, weil ich nun an das Deutsche mehr gewohnt bin, obgleich das Bohmische meine Muttersprache ist." O šest let pozdji pestává psáti jen ,,pro Nmce" a ,,umiuje si s krajany svými v pirozeném svém jazyku promluviti vypravovati" a to eštinou dokonalou, a jim píhody pedk jich v jadrnou a srozumitelnou, jakož sob vždy na tom naši pedkové všecko záležeti dah" (Obecná zpráva). A ješt významnji tlumoí své smýšlení

probuzené

síly

Nmc

nm

,,

U prosted zemí nmeckých echové osadih se mocn jako lvové: kdež i slavné království založili, okolní zem sob podmanili. Zmužile dovedše skutku slavného dosáhli

potomkm jména vného.

,,Luané ped sto lety jazyka eského zapomenuvše, docela se znmili, 1) tak že dnešního dne v Žateckém kraji, krom msta Louny a téhož okolí, ledva nkterý lovk se nalézá, kterýby esky rozprávti uml" (I, 125). Jinde Pelcel vzpomíná stejného osudu Stadic, jež jako statek Nostický znal z vlastního pobytu. -) Výslovn to Pelcel pipomíná v ,,Akadem. Antrittsrede" 1793, str. 20: beim Kaiser Joseph vorgaben, man wúrde die bohmische von 50 Jahren begraben, haben sich in ihrer Rechnung

,,denn diejenigen, welche

Sprache

in einer Zeit

greulich geirret." 3)

,,Stirbt

aber Joseph

II.

— psal — weil sein Kórper baufállig wird, so kommt

indessen, wie es sehr wahrscheinlich

Dobrovskému již 18. dubna 1789 Leopold auf den Thron und dieser Pelcel

ist

fiir

den Adel."

ist

;

123

v pedmluv: ,,Jscm také té nadje, že moji milí krajané práci tuto, jist nemalou a nesnadnou, kterou jsem pro a pro jazyk eský náš ." Dvrné milý ochotn konati umínil, ode mne pijmou eská forma ukazují zejm, že ,,Nová oslovení ,,milí krajané" a ovšem eská Kronyka" urena byla hlavn tenám eským, tudíž hlavn hdu, pes to, že jednotlivé díly byly vnovány vynikajícím aristokratm a aristokratkám (I. l:rab. Marii Gabriele Rottenhanové, roz. ernínové z Chudenic; II. knížeti Frant. Jos. Max. z Lobkovic; III. hrab. Jáchymovi ze Šternberka). Pelcel, potud buditel šlechty a intelligence, stává se tak ješt rozhodnji než plánem Starých knih eských" buditelem Udu, s Thámy, Krameriusem a ostatními populárními spisovateli spolutvrcem nové spisovné ei a literatury, eské nejen duchem, ale i jazykem, a tím i pedchdcem Nejedlých, Jungmann, Palackých, Safaík.^)

n

vdn

.

.

i

,,

Tomuto urení

Pelcel

pizpsobil

charakterisuje Pelcla vlastence

povdli

vatele vše, co jsme cích, o

osvícenském

i

buditele a

i

o rozsahu

i

vlasteneckém duchu

A krásn

obsah své práce.

již

zárove populárního

spiso-

zvýšených kritických požadav-

NCK. Mla

pln

lidu

nahraditi

v duchu moderní osvty a její snášeHvosti, probouzeti jej kulturn i národn. K tomu cíli Felcel již v pedmluv snaží se buditi zájem pro djiny eské ,,vc netoliko rozkošnou a utšenou, nýbrž užitenou a velmi prospšnou." A k témuž cíli Pelcel již v pedmluv podává chronologický pehled a jakousi charakteristiku kronik eských, psaných po esku, ,,jež nyní velmi zídka kde se nacházejí a málo kdy nejina než za veliké peníze k dostání bývají": Dalimila (za skladatele nemá kanovníka staroboleslavského Dahmila, nýbrž njakého rytíe neb panoše; vytýká, že mnoho básnivých a vymyšlených vcí podle obyeje veršovc obsahuje") vlastní životopis Karla IV.; Kroniku Pulkavovu (podle názvu soudí, že Pulkava sepsal ji jazykem eským) dva nejmenované letopisce z XV. stol. nekritickou, nesnášelivou Kroniku Hájkovu, vzdlávati

jej

i

,,

;

;

Kroniku Vavince

—

Bezové s pokraováním

1414 1515; Aeneáše kronyká sem tam na ublížení a ujmu dobrého jména národa eského píše") Bartoše Písae .vypravuje pedivné vci až do r. 1531, kterých se jinde nenachází") Bohuslava Bílejovského (Pelcel zná jediný exemplá v Cechách); Martina Kuthena (kroniku jeho, ,,nyní velmi vzácnou", P. chválí, že .poádn vyítá" panovníky eské a bedliv poznamenává léta msíce); Václava Hájka (ze všech nej-

Sylvia

z

(,,Však ten

i

;

(,

;

,

i

obšírnjší a nejhojnjší,

pochvaln

;

ukazuje na

již

její

charakterisuje

vzácnost, dodává:

slovy Veleslavínovými

,,Kdoby mi

ji

celou a

dost

dobe

zachovanou pinesl, rád bych mu i ti dukáty za ni dal") Sixta z Ottersdorfu; Dan. Adama z Veleslavína Kalendá historický (spisu ,,nad jiné znamenitého a ueného echa" vytýká systém kalendání: ;

^)

Mimochodem poznamenávám, že v letech OOtých objevují se v nmeckých p. Dobrovskému, Cerronimu, astji vty eské.

Pelclových, na

i

124

„Škoda, že té kronyky radji podle let nezídil") Diadochus Bartol. Paprockého (vytýká mnoho básnivého z Hájka; mezi panstvem jest oblíbena); Jiího Bydžovského; Vác. Nosidlo ;Tomáše Pšinu; Jana Floriana Hammerschmieda; Jana Beckovského (mnozí prý jsou žádostiví vytištní 2. dílu). ;

jazykové a slohové

form

Pelcel z vlastní zkušenosti znal nechut lidu ke

všemu

Populární a buditelské tendence vtiskly

NCK význaný

ráz.

i

prvých eských pokusil literárních NCK byl tak mocný, nauil se chápati nebezpeí ignorantských novot Pohlových a jeho stoupenc pro ohrožující se spisovnou eštinu. Vše to pimlo ho, aby také jazyku svého díla vnoval nejbedlivjší péi. Již v Obecné zpráv" slibuje, že Kronika bude psána ,,v dokonalém, jadrném a srozumitelném jazyku, jakož sob vždy na tom naši pedkové všecko záležeti dali." Takovou dokonalost a jadrnost spatoval, jako Procházka i Dobrovský, ve spisech doby Rudolfovy, jež snažil se tudíž v NCK napodobiti. Jak se mu to podailo, napovídá sám v list Zlobickému 19. ledna 1797: ,,Was die Sprache anbelangt, ob sie zum Muster dienen kann, dariiber mogen sie mit H. Dobrowsky urtheilen, doch sind hier alle gute Bohmen sehr wohl damit zufrieden." A stejné sebevdomí ozývá se také z ohlášení, r. 1797 Peklem poslaného Zlobickému pro Wiener Zeitung": ,,Die Schreibart und Sprache in diesem Werke ist kemig, ácht bohmisch und náhert sich ganz den klassischen Werken, welche unter dem Kaiser Rudolph II., da die bohmische Sprache im hochsten Flor war, sind geschrieben worden. Daher ist dies Werk auch fiir diejenigen, welche diese wichtige und schone Sprache lemen, iiberaus niitzlich." Sebevdomí Pelclovo mlo dobré dvody. Jazyk NCK byl pes nkteré nedostatky Míšnái, nachází (m. nacházejí), pkný a správný, zvlášt uvážíme-li, že to byl dvoum synm atd. vlastn Pelclv prvý pokus ve spisování eském (srov. také pochvalnou zmínku v listu Dobrovského Durychovi z 21. dubna 1792; Patera, Korr. DD 231; a v list Ribayove Dobrovskému z 24. dub. 1792). novotáiství v jazyce (viz

str.

106)

;

z

a zejména od Dobrovského, jehož vliv na

,,

,,

—

—

NCK, velmi jasný, srozumitelný, poutavý, populárn povídavý, s pounými odbokami vhodnými hdovému tenái (na p. o ímanech I, 11), s obšírnými citáty z pramen S lidovým

urením

souvisí posléze

i

sloh

(z Dalimila, Kosmy, listin atd.), jak to lid má rád, se zajímavými episodami (o Oldichovi a Božen o Betislavovi a Jitce) osobními vzpomínkami (na p. ze Stadic I, 98), povstmi atd. Vším tím jakož astjšími a obšírnjšími charakteristikami a patrnou snahou o vtší pragmatinost, kritinost NCK stala se opravdu dkladnjší, poádnjší a k tení utšenjší" než KG. Palacký ješt 1831 v lánku Bohmische Sprache und Literatur" jmenuje ji ,,posud nejlepší píruní knihou eského djepisu." ;

,

i

,,

,,

Nebylo

eských

to tudíž

tená

vinou Pelclovou, nýbrž vinou

a snad

i

pomr —

skrovnosí

rozechvní a hospodáský úpadek válek napo-

125

leonskvch

— když odbyt ,,Nové eské

Dobrovského na str. 115.)Jaké popularit tšila se Pelclova

tená,

Kronyky" nebyl valný ,,

eská Kronyka" u

(viz

zprávu

svých lidových

Košála

(v Pelclov v moravském podhoí"). Zbloudilí studenti za pozdní noci dorazili do venkovské hospdky. Sotva prohlásili, že jsou z rychnovského gymnasia, ozvalo se od stolu: ,,A sláva, sláva! Rychnov, tof msto vlastenecké. Dalo nám buditele Frant. M. Pelcla. Napsal eskou kroniku. Mám ji, tu knihu vzácnou. Popsal nejslavnjší doby, doby eských knížat a král a byl uitelem na vysokém uení pražtší, a to tší ském, povídám, uitelem eského jazyka. To no, hošata, bez ostychu, máte hlad, máte žíze?" Studenti z rodného msta Pelclova pohoštni a zahrnuti vypravováním, pak dovezeni do mlýna pana otce, ctitele Pelclova, kde pobyli ti dny a prohlédli jeho knihovnu, v ní i jeho zamilovanou eskou Kroniku, v níž ,, pravdiv a vlastenecky vylíil es. knížectvo a královstvo." A stejné vážnosti NCK tšila se mezi vlasteneckou intelligencí. ^Nlsto Praha propjilo 1794 Pelclovi a jeho synm estné právo mšanské na dkaz úcty za to, že ,,svou vlasteneckou historií slávu hlavního msta Pražského vyzdvihnouti a rozšíiti se piinil" (Vycpálek na cit. m. 30). Jak Jos. Jungmann si vážil Pelclovy ,,Nové eské Kronyky" (pro pozdjší doby také ,,Kurzgefasste Geschichte"), vypravuje nejen jeho chvála v „Historii literatury eské" (str. 500: Historie vlastenské znamenité sice ástky máme, jako jest Pelclova Kronyka ."), nýbrž také to, že byla mu hlavním pramenem, z nhož hojn, asto až doslovn erpal pro úvodní stati své Historie", jednající o .Politickém stavu" a Osvícení", místy i pro stati o djinách jazyka atd. Stejn z ní erpali romanopisci a dramatikové (Štpánek). Ctním Pelclovy ,, Kronyky" J. Er. Vocel povzbuzen byl k Pemyslovcm" a k ,,Mei a Kalichu" (srov. pedmluvu k 2. vydání Pemyslovc"). A jak horliv Pelclovu Kroniku" i ostatní historické spisy a rozpravy ítal Hanka a Linda, vypravují Hanko vy Djiny eské v obrazech", životopis Pelclv v Prvotinách" a j. i Lindovy lánky o Samoxá, Libuši atd., jeho historický román ,,Záe nad pohanstvem" a j. V Pelclov ,,Kronyce" Linda romantik také jist narazil na slova: ,,Mli však staí Cechové, jakož i podnes Chorváti, ten obyej, že hrdinské iny svých v zpv složivše, o nich vbec zpívali a tak o tom pamt zachovali. Soudím tedy, že se ta zpráva o tom (o Neklanov boji s Vlaslavem a zrad Durynkov) i také o dívím boji až do XI. století, v kterémž Kosmas živ byl, zachovala, kterouž on do své kronyky položiv, ji také nám oznámil" (Pelcel v Nové eské Kron. I, 122.) Pochopujeme pak, pro Pelclova Kronyka" byla

vypravují

Almanachu

str.

Pt^/c/oys^íJ

142

sil.:

vzponiínkv Frant. Jiího

,,Pelclv

ctitel

m

m

—

,,

.

,,

.

,,

,

,,

,,

,,

,,

,,

pedk

,,

pramenem RKZ, jmenovit estmíra" a ,,Záboje", jež významné shody s Kronykou a ovšem i s Pelclovou rozpravou také

,,

prozrazují o Samovi.

126

XI.

Pelclovy

styky

s

lidovými buditeli.

Plán

eské hromady.

Vydávání ,,Nové eské Kronyky" a snahy o probuzení lidu sblížil}' s nimiž se scházíval v dom vlasteneckého rytíe Jana z Neuberka (Rybika, Kisitelé I, 11). S vdnou sympatií vzpomínal jich a jejich zásluh v lánku o djinách v Cechách a v pedmluv ,,Nové eské Kronyky" pipomíná Fr. Tomsu, výborného echa" a velmi krásné" vydání životopisu Karlova.^) Také v korrespondenci Pelclov té doby dje se o nich astji zmínka a jmenovit o Krameriusovi, s nímž tuším spátelil se nejvíce. Pelcel zvlášt se zajímal o jeho eské noviny, jejichž censura mu svena. Tak 18. dubna 1789 Pelcel psal Dobrovskému: ,,Wissen Sie, dasz ich Censor dieser Zeitung bin? Ich stimuhre auch manchmal den Kramerius zur reinen Schreibart, denn quandoque dormitat. Wie gefállt Ihnen sein Plk (Regiment), Lodstvo (Flotte) und dergleichen? Versteht man's in Máhren?" A opt 24. ce 1789: ,,Sie werden aus der Zpráva des Kramerius abgenommen haben, Pelcla s ostatními lidovými buditeli,

Nmc

,,

,,

dasz er

vom

1.

Juli selbst eine

Bohm. Zeitung herausgeben wird. Schonfeld Bohm. Zeitungen haben

setzt aber seine eigene fot, so dasz wir jetzt zwei

werden.

Ich glaube, dasz die Krameriussche besser sein wird (prvý prý

bratí Thámové a nkdy nkdo z tiskárny, kdo práv bude míti kdy!). Kramerius will auch litterárische Nachrichten, was die Bohmen angehen kann, liefern. Seine Schreibart ist auch besser. Er hat bei Schonfeld 900 Abnehmer gehabt und hofft jetzt liir sich einen guten Theil zu bekommen. Empfehlen Sie den armen Teufel, er konnte es bei dem groben

budou

psáti

Schonfeld nicht mehr aushalten."

Jak již z tohoto listu patrno, Pelcel mén se sblížil s bratími Thámy, ba záhy se s nimi zcela rozešel polemikou o Dobrovského slovník a svou mluvnici, jak níže vyložím.

Seznámení Pelclovo plánu, který

významn

s

Krameriusem dalo tuším podnt k novému

charakterisuje zvroucnní Pelclova nacionalismu

ei a literatury eské. ,,Máme zde založiti eskou záí 1791 Zlobickému spolenost, která by o rozšíení, vzdlávání jazyka a o sepsání úplného slovníku eského peovala" (srov. také Brandl ŽDobr. 117). Z píin neznámých myšlenka tato na léta usnula, aspo nemáme o ní až do r. 1800 zpráv. Umlely ji asi obavy ped nepízní vlády, o nichž Dobrovský zmiuje se v list Kopitarovi z 6. bezna 181 0: Pelcel hromady, i

jeho snahy o probuzení a povznesení

— psal o nm

úmysl

—

Pelcel 13.

,,

zavas nechal, jelikož mu nebožtík Riegger (t 1795), nepítel Slovan, od té vci jako vlád podezelé zrazoval" (srov. také stejnou zprávu v hst Dobrovského Bandtkemu z r. 1812; Francev, Korr.

kterou založiti chtl,

DB

48). 1)

S nkterými novotami Tomsovými Pelcel nesouhlasil.

vom Tomsa

iibersetzt, árgert sich Pelzel nicht wenig.

nicht billigen"

—

psal

Dobrovský Zlobickému 1800

,,Ober die Schrift,

Ich kann diese

Neuerungauch

(Patera, Korr. DZ.

156).

127

Teprve r. 1800 vyškytají se opt zprávy o poradách Dobrovského, Pelcla, Procházky, Krameriusa, Dlabae o es. spolenosti, jíž psal Pelcel CerroPelcel chtl dáti jméno hromada. ,, Zakládá se zde spolek k prospchu nimu v posledním známém list z 30. ervence 1800 a povznesení eské iei a literatury. lenové scházejí se každé pondlí u Dobrovského v zahrad. Zamýšlíme každý týden ke Krameriusovým novinám plarchovou pílohu pidávati, jež název Hlasatel literatury eské míti má. Jde to sice pomalu, ale vc ta mže také Moravany a Slováky

—

—

stejn psal 31. ce 1800 také Zlobickému, dodávaje, že nebyl již dlouho v tch schzích, ponvadž byl churav (Brandl, ŽDobr. 117).^) Ale vc i tehdy usnula jednak prý následkem smrti Pelclovy, který se nejvíce o tuto vc ucházel" (Rybika, Pední kisitelé 25), a nemoci Dobrovského, jednak vlivem ,,bh válených a jiných pekážek" (Rybika

A

zajímati."

,,

na

m. 36). Teprve po

cit.

mladší generace splnila

šesti letech

aspo ást

loživši Janem Nejedlým eského Hlasatele" ostatek až po ticeti letech zízením Matice eské", jež splnila, pátelé usilovali svou hromadou". si

,,

;

,,

plánu, za-

vešel ve skutek

o

Pelcel a jeho

,,

prvním professorem eské

XII. Pelcel

ei

a literatury na pražské

universit. Vlastenecko buditelské snahy, elící k rozšíení

a

povznesení jazyka

marn usiloval založiti hromadu", našly záhy nemén významné psobišt v nov zízené stolici eské ei a litera-

nž

eského, pro

Pelcel

,,

tury na universit pražské. Také tato instituce byla ovocem hla\'n poHtického a národního uvdomní šlechty eské za posledních let vlády Josefa IL Nebezpeí absolutismu

i

centralisace a souvislé s tím germanisace, ale také záliba

v djinách eských a jist i její styky s eskými vlastenci-buditeH povznesly zvlášt Pelclovi patí po té stránce vynikající zásluhy v eské šlecht i zájem a vážnost k jazyku eskému, jenž aspo pro nejšlechty

—

—

vlastenetjší aristokraty stal se jedním ze symbol minulé slávy a svobody eské, jímž demonstrativn protestovali proti absolutismu, na p. pi korunovaci Leopolda II. (srov. Rulíkv Historický Kalendá a Jar. Vlka Djiny es. literatury II, 273). 1) Rybika (v Pedních kisitelích, str. 25) pipisuje zásluhu také Puchmajezasazoval se mimo jiné tolikéž o to, rovské družin básnické: ,, Spolek tento aby vedle .Novin vlastenských" vycházel ješt njaký spis periodický, který by hodil. I nkolik starších vlastenc, jmenovit se zvlášt vzdlanjším slibovali pomoci své J. Dobrovský, Pelcel a Kramerius, schvalovali pedsevzetí to a .

.

.

,

tenám

k jeho provedení; Pelcel jmenovit chtl podávati pojednání historická. Dobrovský Puchmajer a Hnvkovský básn všelijaké, J. Nejedlý peklady z nových a starších klassikú zahraniných, Kramerius pouná vypravování."

kritiky. Vojt. Nejedlý,

128

Vedle tchto motivu národn politických nelze však pehlížeti ani pohnutek praktických, jež rozhodoval}^ již pi zízení eské stolice pi universit vídeské (1774) a pi vojenské akademii v Novém za Vídní (1754). Tou mrou, jakou rostla germanisace škol a úad, ubývalo také úedník, znalých eštiny a následky toho jevily se ím dále tím osudnji. Již v prvním roce vlády Leopolda II. stavové pi poradách o svých desideriích, seznavše, jak chatrný bývá eský peklad vyhlášek k lidu, usnesli se na snmu dne 14. ce 1790, aby všechny eské peklady takovýchto vyhlášek, poizované zvláštním pekladatelem, napíšt byly revidovány král. guberniálním radou a stavovským representantem svob. p. Macnevinem, který prý esky dokonale znal (Protokoly snmu král. eského v zemském archivu; viz Baxa v uv. i.). A k podobnými názorm dosplo také gubernium, jež 26. ledna 1793 uznavši (práv jako zemský soud a stavové) nutnost, aby všechny zákony a naízení vydávány byly nmecky i esky, dodalo významn, patrn po osudných zkušenostech: ,, eský text musí však býti opravdu eský, nebo mnoho zmatk a pochybností až dosud povstalo z toho, že eština v takovýchto eských textech nebyla bud vlastn eská aneb nebyla srozumitelná; a jest tudíž k tmto peklavždy užíti muže, který esky dokonale zná" (Baxa na u. m.). Z obojích tchto pohnutek vyplynul návrh, podaný od ásti stav eských na snme dne 17. ce 1790 a pojatý posléze mezi desideria stav k panovníkovi, aby na školách a zejména na gymnasiích pražských byla opt zavedena eština, ježto nmina odvádí prý eské žáky od studií a tudíž od stavu duchovního, jenž nad to pi veliké vtšin far eských více potebuje eštiny než nminy (Baxa tamže). Návrh stav narazil na odpor gubernia (v dobrozdání z 18. února 1791). Nikdo prý neohrožuje eštiny, ale uvedení její do gymnasií poškodilo by jednotnost studií a zárove by uráželo tídy nejvlivnjší a. nejbohatší, jež výlun nebo aspo pevahou mluví nmecky; pro echy prý jest opravdovým dobrodiním, když vlivem nmeckých škol a nmeckých gymnasií valná ást eské mládeže rozumí a mluví nmecky, ímž svazek a styk oby^^atel eského království s nmeckými provinciemi ddiných zemí a íše jest valn usnadnn. Naproti tomu gubernium schvalovalo návrh gubern. rady Josefa Ant. šlechtice Rieggera (srov. Pelclovu Akad. Antrittsrede 1793, str. 7), aby na universit pražské byla zízena stolice eské ei. Pes odpor dvorské komise ve vcech studijních a censurních, jež zamítla i druhý návrh, prohlásivši v sedni dne 6. dub. 1791 stolici jazyka eského za zbytenou, spojená dvorská kancelá i státní rada vyslovila souhlas s guberniem a císa, Dobrovského v Uené Spoleslyšel ,,tuše sílu nového probuzení

Mst

dm

—

nosti,

echy

nastiující

po Bílé

zízení eské

Hoe

e

program spojenství slovanského" (Denis, 595 si.) dvorským dekretem z 28. íj. 1791 slíbil

hrubá

z I,

—

stolice.

Jakkoliv žádost stav splnna jen ve form znan obmezené a modifikované stavové uherští dovedli tehdy docela jinak obhájiti práv

—

129

—

zpráva o sHbu panovníkov vzbudila mezi svého jazyka ve školách atd. Krameriusovy eskými vlastenci mocný a radostný ohlas. Vypravují o

nm

,,NoAány" ze dne

2. pros.

1791

:

upímných vlastenc v našem

„Tisíce tisícv

sla\Ticm království ekali na tu zprávu, již-li ta chvíle píijde, aby náš materský jazyk z prachu, v nmž za celých sto let tak íkajíc zahrabaný našich milých pedk, ležel, vydobyt a ku své pedešlé ozdob, jako za piveden byl. Jak se zdá, nyní tedy ta radostná chvíle pichází, v níž Tuto radostnou zprávu naší milé ei eské prchod oteven bude o zízení (stolice eské) bezpochyby po málo dnech budeme moci lépe v známost uvésti. Vlastencové! Cechové!"

as

.

.

.

dalšího jednání, jež trvalo ješt skoro rok, zajímavé jsou rozklady

Z

dub. 1792), vj/^mluvn dosvdující, že i horlivé studium historické neslo ovoce. Jest prý vskutku potebí muž, kteí by umli nejen správn pekládati staré dokumenty spojené dvorské kanceláe k panovníkovi

20.

(z

a listiny, nýbrž i s užitkem vzdlávati starou literaturu eskou, jež jest tak bohatá na hterární poklady, a piekládati novjší zákony ,,do rzných dialekt eské ei". Takovíto mužové by prý zárove s úpadkem eského jazyka vymizeli, emuž zízením dotené stolice mže býti zabránno. Gubernium pro nového professora navrhovalo 1000 zl. dvorská kancelá ;

pemrštnou"

na 600 zl., dodávajíc, že nový prolessor bude také povinen zemské vlád býti vždy k službám, kdykoliv tato uzná za potebné vyslechnouti jeho mínní o tom i onom. Jeho píli a jeho uvážení bude prý také ponecháno, aby poídil zlepšenou gramatiku, ítanku k eské literatue i filologii a úplný a správný eský pokládala

sumu

za

,,

a snížila

ji

slovník.

Stejn sympatického pijetí dostalo se návrhu ve státní rad (5. kvt. von Eger, vyslovil se rozhodn pro zízení stohce jakožto instituce užitené a k veejnému výchovnému a literárnímu oboru patiné." A když 15. kvtna 1792 rozhodnutí schváleno panovníkem, vypsán guberniem konkurs (také v Krameriusových No1792), jejíž referent, státní rada ,,

,,

vinách" str. 220) .1) Z pihlášených žádostí studijní konsess na\Thl terno: Fr. Pelcla, Fr. Tomsu a Karla Th áma. Gubernium doporuilo Pelcla, jenž ml mocné pímluvce, jmenovit v baronu van Swietenovi

úad

censorpvodci návrliu na zízení stohce, a oporu v po kta bezplatn zastával (Abhandl. 18o2, 56). Po návrhu státní rady Pekel jmenován pak od panovníka prvním professorem ei

a Riegf erovi,

ském,

jejž

a Uteraíury eské

(21. pros.

1792, resp.

5.

ledna 1793).^)

,,Mimo to t.aké 1) V konkursu výslovn uvedena i povinnost výše zmínná: (nového professora) povinnost bude. pokaždé své mínní dáti, když král. gubernium za poi-ebré uzná, aby tu neb onu vc. kteráž k jeho úadu píináleží, dobe vyjádil a vysvtlil." -) Srov. Dr. Bohumil Baxa, Zízení a obsazení stolice eského jazyka a eské Fr. Bílý, Z djin literatury na pražské universit (v Nár. Listech 1907, 5. pros.)

eské

stolice universitní (v

M

;

1889,

str.

460—473)

;

Fr.

Bakovský,

K djinám stc9

i:{0

v úad 13. bezna 1793, jak zejmo ze Novinách" ze dne 16. bez. 1793, bylo pro vlastence eské radostnou událostí: .Pedešlou stedu, t. j. 13. bezna, na zdejších vysokých školách v kolleji Ferdinandské byla pro veškeren národ esk}^ taková slavnost, jaké jsme se nenadali. To byl ten den, na který náš slovutný, dobe zasloužilý vlastenec, p. Fr. Pelcel, do uitelské stohce jakožto c. k. professor jazyka eského a literatury uveden byl. Vys. dst. veliký milovník našel o vlastenckého jazyka, v krátké, p. Karel Un^ ar, dkladné a jist pol nutlivé ei našel o vysoce váženého eského p. professora pítomnVm paním poslucl bylo jich na ti sta, mezi nimi mnozí z vysoké šlechty (srov. list Pelclv Ribayovi z 14. bezna 1793) pedstavoval. Na to p. Pelcel ml první tení o užitenosti a potebnosti Sla\Tiostní uvedení Pelclovo

zprá\'y

Krameriusovy v

,,

,

.

,

.

am —

—

jazyka eského ..."

Úvodní ta pednáška, otištná

s

názvem Akademische

Anirittsrede

uber den Nutzen und Wichtigkeit der Bóhmischen Sprache (v Praze

u Rona titulním list dvojocasý eský lev), ukazuje nám dobe, jak Pelcel pojímal nový svj úad. Zárove však jest to tém pendant k jel o lánku ,,Geschichte der Deutschen in Bohmen", pendant, na jehož obsahu i tónu znáti patrn nadje eské, pojící se ke na trn po smrti Josefa II., a vliv jejich na eské obrození. Apologeticky a buditelsky vyznívá již poátek, vytýkající s patrnou tendencí, že eština jest zemskou eí v Cechách, na Morav, v Horním Slezsku a v Horních Uhrách a mluví jí tém 6 mil. lidí. Zmíniv se pak o jejích djinách od L obrovského, o jejích pochvalách, doporueních a Pelcel dodává, že spisy ty vznikly po vtšin proto, obranách od Rulíka a kosa 1793,

str.

24 v 4°;

zmn

j .,

liceiaz^•ka eského pi pražské universit (Ki"ál. Vinolirady, 1889); Jos. Volf Píspvky k djinám stolice as. jazyka na pražské universit (v Osvt 1913, 81 si.). Prvotn jednalo se o stolice dv: eské ei a literatury, na niž ml dosednouti Dobrovský, a eských djin, jež byla pedurena Pelclovi (srov. list hrab. Bedicha Nostice z 22. ervence 1792 u Brandla ŽD 288). ,,Unser Kónig will diesen dodal hr. Nostic Gedanken, der seir eigener sein soli, bei der Krónung in Ausfiihrung bringen" O stolici podobné mly býti zízeny pi všech universitách ddiných zemí historické (Abhandl. 1802, 63) Pelcel psal Dobrovskému již 24. ervna 1789: ,,Man will hier einen neuen Lehrstuhl liir die bóhm. Geschichte errichten. Van Swieten gedenkt ihn mir zuzutheilen. Geschieht es, so nehme ich ihn an, abych mohl tch sedm dtí, a co jich ješt bude, snážeji vyživiti, však ale ješt nevím, jaký obrok by za tu professuru dali" (Brandl ŽD 286sl ). Zprávu tu potvrzují také Abhandlungen (1802, 63) podle list barona van Swietena šlechtici z Riegger a Pelclovi. V srpnu však s plánu toho sešlo: ,,Ganz unerwartete Umstánde psal 27. srpna 1789 baron van Swúeten ,

—

—

Rieggerovi

diums

in

—

—

—

—

hindern, dasz mít der verbesserten Einrichtung des juridischen Stu-

Prag fortgefahren werde,

die itzt

den dritten Jahrgang getrofíen hátte. Dieser

und so kann auch Herr Pelzel jetzt noch nicht angestellt werden. Ich ersuche Sie ihm dieses mít dem Beisatze zu melden, dasz es mir sehr leid ist, seine Kenntnisse nicht gleich beniitzen zu kónnen." V nadji na stolici tuto Pelcel jal se r. 1789 pepracovávati svou ,,Kurzgefasste Geschichte" pro pednášky, ale do.šel jen k r. 1062, zanechav práce té, když ke slibované stolici nedošlo

bleibt also jetzt wie er war,

(Abhandl. 1802,

str.

62

si.).

131

nkolika roky

ježto pied eini£:en

se zdálo,

Jahren das Ansehen hatte,

jakoby

ji

als wollte

chtli vyhubiti

man

(,,\veil

es

vor

dicse Sprache vertilgen

es scliicn, als wenn man dazu einige Anstalten getrofíen Pekel opakuje tu patrn passus ze své „Geschichte der Deutschen in B.", ale závr jeho zní nyní docela jinak. V „Geschichte" vyvozoval odtud nedaleké vyhynutí eštiny. N3aií jest však pesvden, ,,dasz dergleichen Veríiigungen, wenn sie doch in dieser Absicht geschehen sollten, anstatt zu ihrem Zwecke zu kommen, viel mehr eine entgegengesetzte

und begraben, und hátte")

.

.

.

Wirkung hervorbringen wiirden"

A

stejn na

str.

20:

,,das

(3).

Volk wird noch immer bohmisch bleiben,

beim Kaiser Joseph vorcaben, man wiirde die bohmisch e Sprache in einer Zeit von 50 Jahren becraben, haben sich in ihrer Rechnung greulich f eirret." Nebyl to tudíž ani tak vlastní pessimism, Gesci iclte", nýbrž spíše netajené nadje josefínských jenž vyzníval z germanisator, na nž Pelcel rozpravou svou rea'-;oval. Tak i v této akademické iei máme nové potvrzení, že správn tlumoili jsme její vlaste-

denn

dicjenigeu, welcl.e

,,

necké a buditelské tendence. Apologeticky a zárove buditelsky vyznívá

i

další

ást

ei

Pelclovy,

výhody a potiebu eštiny pro jednotlivé stavy. Potebuje jí piedevším sám panovník. Leží to v povaze vci, aby panovník nejen rozuml, nýbrž také mluvil eí národu, jímž vládne. Bylo by podivno, kdyby král neapolskv nemluvil vlašsky nebo sultán turecky. V Rakousku tato povinnost stížená jest mnohojazyností, pes to arciknížata uí se vedle jiných evropských eí také esky. Bylo by žádoucno, aby takový princ uil se esky naped (vorziighch und zuerst), hned od dtství, ježto tato ie (tu Pelcel sleduje Balbína a hrab. Kinského) jest dobrou pípravou pro všecl ny ostatní a umožuje dorozumní se Srby, Chorvaty a Poláky, tedy vbec se Slovany, jichž v Rakousku jest více než kterckoliv jiné národnosti. Výhody další dokládá Pelcel na Jose-

probírající

si získal srdce Cech tím, že s nimi dovedl mluviti jejich mateštinou, takže dloul o po jeho smrti nechtli uviti, že zemel, a ješt dnes vzpomínají ho s nadšením. Na Josefovi II. Pelcel nastiuje také osudné následky neúplné známosti eštiny (známou anekdotou: ,,gdte na Pány!"). Obdobn Pelcel dokazuje potebu známosti eštiny v armád (vypráví i anekdotu o nm. kaprálovi, která prý dala Marii Teresii podnt ke

fovi II., jenž prý

zízení eské stolice na vojenské akademii v

Novém Mst), v

Slovan (z 300.000 muž). Na výhody známosti eštiny pro statkáe

níž jest

na

dobe

již

125.000

hr. Frant.

Kinský v ,,Erinnerung

(šlechtu)

iiber einen wichtigen

slova Kinskélo (,,dieses edlen Schriftstellers,"

9),

ukázal

Gegenstand". Že

jež Pelcel cituje, ne-

vyznla na prázdno, svdí Pelclovi to, že vtšina knížat, hrabat a baron v Cecl ách pidržuje své syny již od dtství k eštin a dává je v ní uiti. V jedné významné stránce liší se tu Pelcel od Kinského; podle Kinského 9*

13-2

známost eštiny

jest povinností, jmeno\-it národní povinností eského pro Pelcla jest to jakési milostivé snížení k ei, které zavazuje

šlechtice;

poddané k tím ochotnjší služb a vdnosti. Že bývalv hofmistr, neteba ani dodávati.

Po Kinském,

v tom prozrazuje

i

se

Balbíno\'i a jiných obráncích Pelcel také opakuje a

paraí rasuje pochvaly jazyka eského, zejména jeho hudebnosti a harmo-

tém

ninosti (ech nilu\"í v taktu má vekni jemný sluch, jak Pelcel dokazuje zkušeností z eského divadla, když hrají nmetí herci má talent k hudb), jeho onomatopoetinosti a mnohých jiných pedností, .

.

.

.

jimiž se tolik blíží

etin

Kdyby prý Voltaire

jejich.

k nebarbarsk\'-m jazykm jakéhos cizince (v se

.

a latin, že jest nejlepším základem k uení byl znal slovanský jazyk, jist by jej pipoetl

ek

,,Brieíe iiber

prý nehodí pro divadlo,

.

íman

A smlý

soud" die Bohmische Konigskronimg"), že eština a

jest Pelclo\'i

(str.

13).

,,

pímo smšnv.

A

stejn známost eštiny jest nevyhnutelná v úadech, zejména diod nejmenšího písae až k presidentovi, od magistrátu až ke guberniu, a posléze u duchovenstva.

kasteriálních, a to

Proto

nmoho

,,

výborný

a nem' rodákem eský-m,

lidumil, jenž,

zpsobil

již

pro Cechy dležitých a užitených vcí," rytí Riegger, pipadl

Nmci uili se v normálních školách Provedení toho návrhu míní Pelcel nebylo by Cechm vítáno, protože by asi pišU o výhody, jež nyní mají ped Nmci. .,Ale nebojte se, milí krajané, že návrh ten bude kdy proveden, leda by jednou piml k tomu nedostatek eského duchovenstva ale pak potšili bychom se tím, že naše mateština by se znamenit rozšíila" (18). nedá\-no na myšlenku, aby eští

esky

—

(14).

—

;

Pes to prese všecko eština od více než sto let jest neuvitelné zanedbávána. Ba, kdo by soudil podle bídných eských nápis na uhcích pražských Pelcel omylem má za chybu také název ,, Vodikova uhce" (m. Vodní ulice!) a podle bídné eštiny v knihách vydaných od poátku XVIII, stol., musel by se domnívati, že v Cechách, ba i v Praze není již nikoho, kdo by znal dobe esky psáti. Ale i po té stránce nastává obrat nejen obšírnji než ve své rozprav k lepšímu. Pelcel vv-pravuje o o djinách ale také docela jin\-m tónem, s patrnou dvrou v eské obrození. Asi od desíti let nkolik vlastenc snaží se opt své mateštin dodati starého lesku, jímž se skvla ve stoletích 16. 17.: Jiljí Chládek,

—

—

nm

Nmc,

—

professor

eské

spis obnovuje

pastorálky, Fr. F.

pkný eský

sloh,

Procházka,

vydáním klassických B. Dlaba, kter\'ž probudil eskou jenž

dlouho mlela, Jos. Dobrovský, hluboký jazykozpytec, ,^ve\d: er die Empfán^niss, Geburt und Erziehung eines jeden Slawnschen Wortes belausoht und dessen Genealogie, ja den Stammbaum, imd wáre

Musn,

es

jež

am Kaukasus

Fr. Tomsa, neúnavný v zajímavých svých Novinách

gebohren, anfzustellen weiss,"

Kramerius, má po esku psáti a

pozorovatel dnešní eí, V.

jenž

podal vzor, jak se

mluviti o

vcech

politických, vá-

133

léných, o bitvách a obléháních, oba Thámové, kteí eštinu uvedh na divadlo a dokázah, že v ní možno také hýbati srdcem poslucha a vylouditi

v k

oí divák, Jos. Rosenthaler. Piinním více dobe eských knih než ped tím za

slzy z

dob vyšlo emuž pispla

naší

muž

tchto

celých 80

let,

národní knihovna, uspoádaná R. Un-iarem, a jiné okolnosti, vhvem jichž eštin se dostává podpory, onrany a vážnosti: arcibiskup A. P. Píchovský, rozený Cech, zná dokonale esky, jako ti eští biskupové, nejvýš, purkrabí br. Prokop Lažanský mluví dobe a i

kommandant v Cechách, mluví esky rád mladá eská šlechta obrací se vážn k eštin, a jaká rozkoš pro nás, když slj^šíme mladé Lobkovice, Nostice, erníny, Stemberky. Chotky, Kolovraty, Lažanské, Klamy, Unwerthy a j. mlu-

plynn esky,

hr.

Vác. Thim,

a plynn. Následkem toho

viti

i

esky Vvznané sympatie ke ,

zájem

její

.

.

šlecht, prozrazující nkdejšího hofmistra, a

o národní probuzení charakterisují tudíž

i

tuto Pelclovu

velou

apolopii eského jazyka a rozlišují ji od obran Udovvch, na p. Thámovy, vyznívající pro li odnárodnné šlecht. Tak Pekel i jako spisovatel ,,Xové eské Kronyky" i jako prvý professor eské ei a literatury zstává spíše sprostedkovatelem mezi vlasteneckou šlechtou a inteUigencí, píšící latinsky a nmecky, a mezi vlastními buditeli eského hdu a jeho ei.^)

ei

Již z vlasteneckých a buditelských tendencí této zahajovací mohli bychom usuzovati, v jakém duchu Pelcel konal své pednášky o eské

ei

a literatue.2) Ale

posluci

ai

Pelclovi:

máme

o tom také svdectví jiná. Jsou to pedevším

Hnvkovský, bratí Ne-

Jaroslav Puchmajer, Seb,

(zejména Jan Nejedlý, nástupce Pelclv na stolici eského jaz3'ka, jenž v ,, Hlasateli" i ve své mluvnici tolik sledoval Pelcla), Jos. Lib. Ziegler, Jos. Mil. Rautenkranc, Jos. Jun^mann a j., kteí celým životem i budijedlí

mocný národní

telskými a literárními snahami dokumentují

vliv

Pek-

pednášek, jimž nejeden podle vlastního piznání dkoval za národní své probuzení. Jak populární a vážené bylo jméno Peklovo v této mladší

lo vých

generaci, z níž vyšla první

novoeská

vzpomínek Hnvkovského také

A stejn o tom vyprávjí úadu Peklo va. 1) i

Že Pelcel

z posledních list.

škola básnická, V3'^pravuje podle

Jos. K. Tyl v

Posledním Cechu".

také literární práce, vyrostlé z uitelského

tmto názorm zstal vren do Tak

,,

smrti, patrno z jeho mluvnice

psal 28. prosince 1799 Cerronimu:

..Nejedlý

pevedl Gesz-

nerovu Smrt Ábelovu na esko a vydal ji v sliné úprav. Hrabti Jáchymo\-i Sternberkovi práce ta tak se líbila, že pekladateli dvacet zlatých daroval. Jest to vždy nco a ukazuje, že naše slech ;;a znenáhla eských knih si všímati zaíná" (Brandl, Život J. Dobrovského, 124). zprávu o zízení professury eské ei i lipsal 31. ervence ISOO Zlobickému zu Pressburg werde auch eine Proíessur der Bóhm. Sprache und Litteratur errichtet. Das wáre recht schón." *)

teratury-

V

témž smyslu Pelcel také v Prešpurku: ,,Man sagt

vítal

hier

—

—

134

XIII. Pelcel filolog.

Nový úad uvedl

Pelcla na pole, jež jeho posavadním studiím bylo na pole filologie eské.i) Ale filologem Pelcel proto se nestal, dovolává se i Voltairea, filosofického jazykoznalce" (v Akad. Antrittsrede 1793, str. 13). Nebylo toho vlastn ani potebí, ježto stolice cizí:

a

,,

eské ei a literatury sledovala pouze cíle praktické. Pes to práce, motivované novým úadem, mají svj význam také v djinách eského mluvnictví, ale ne tak zásluhou Pelclovou, jako spíše zásluhou Dobrovského, jenž svému píteli dal k disposici vlastní své výzkumy, ba celé vypracované rozpravy. Takovou byl

Typiis declinationum lingiiae hohemicae, nova mcihodo

ku poteb svých poslucha r. 1793 (druhé název Tvpus dcclmationiim ex grammatica Pclcliana, ježto vy-

dispositanim, jejž Pelcel vydal

vydání

má

ato

Pelclovy grammatiky z

z

r.

179")).^)

A

stejn s Dobrovským souvisí i hlavní filologická práce Pelclova, Bóhmische Granimatik, i jak zní druhý titul, Grnndsdtze der Bóhiiiischen Grammatik. Herausgegeben von Franz Martin Pelzel (Piag 179-"), tiskem Fr, Jeábka, 8", str. 310; pidána nad to eská óda).^)

Nepímý

vliv Dobrovského a jeho boj s Pohlem, Simkem a j. propedmluva, kde Pelcel seznamem eských mluvnic od Grammatiky Optátovy až po Nauení kratiké od Jiljího Chládka (1795) dokazuje, jak Cechové odedávna se snažili svou mateštinu vzdlávati, zjemovati a ustáliti, až se jim to podailo v druhé polovici XVI. vku, kdy eština stala se práv tak pravidelnou, uritou a pesnou, jako etina a latina. Jmenovit za Rudolfa II. dosáhla nejvyššího vrcholu kultury, ježto tehdy uenci esky psali o všech oborech vd, vysoká šlechta obojího pohlaví mluvila obecn esky, eské byly soudy úady. Co tehdy vyšlo po esku, jest pro nás klassické a vzorem jazyka, jímž ídili se i grammatikové eští, kteí abstrahovali svá pravidla vtšinou z tchto klassických spis. Teprve nkteí grammatikové v XVIII. století dah se jinou cestou:

zrazuje

již

i

Jak cizí pi všem vlasteneckém a praktickém zájmu o eštinu byla Pelclovi eská, patrno všude. Význané doklady jeho etymologií poznali jsme již v lánku o Samovi (viz str. 79 n. Ve ,,Kurzgeíasste Geschichte" píše Boleslava, 1)

filologie

Vlastislava

(m. Boleslav atd.,

slaus vykládá

z

Vnce

Sláva,

str.

42, 43).

,,so viel als

V monografii o Karlovi IV. WenzeRuhm des Kranzes oder der Krone"

der

Ješt v ,,Akad. Antrittsrede" uvádí genitiv Pána, ,,und in gcwissen (str. 11), v instrum. Pány vedle Pánami (str. 12) a na str. 15 vytýká jako pednost eštiny, že slova mže o slabiku zkrátit: bží m. bže jí atd. Ba ješt v polemické ,,Not" proti Thámovi hájí tvar ,,rohami, nohami, rukami" (I,

str.

Fállen"

1).

Pán

jako duálu.

—

2) ,, Typm declinationum bohemicarum digessi ct d. Pelzel typis edidit" Dobrovský Durychovi 26. záí 1793 (Patera, Korr. DD 292). 'j Podle listu Dobrovského Ribayovi z 3. ledna 1795 vtšina arch byla vytištna již koncem r. 1794 (Jagi, Neue Briefe 621).

psal

—

diesem XVIII. Jahrhundert untemahmen es einige Sprachlehrer einige, der bereits míní hlavn Pohla, ale také Tomsu a Tháma festgesetzten klassischen Sprache widrige Regeln vorzuschreiben. Hievon ,,Erst in

—

Bohemicum 1718 a Pohlova Grammatica hnguae Bohemicae) von den Sprachverstándigen ausgezischt worden^) und (Tomsova Bóhmische Sprachlehre a Thámova Kurzgefasste Bohm. Sprachlehre) haben zum Gliicke noch wenige Befoltier der unklassischen Regeln liber den Instrumental der Substantive mánnhchen Geschlechts vielíacher sind aber (Alphabetum

Žahl gefunden." Naproti všem

tmto novotáim Pekel vrací se opt ke vzornému jazyku doby Rudolfovy, z nejlepších spisovatel XVI. a XVII. stol. abstrahuje pravidla a zásady mluvnické. A ješt vtší vliv Dobrovského shledáváme v mluvnici samé. Pekel v

pedmluv výslovn

jej

piznává jen stran deklinací a

stati

o prosodii:

„Die 8 Dechnationen sind nach dem grammatikalischen System des H. Dobrowsky, unsers griindlichsten Sprachforschers die Prosodie ist von ihm selbst entworfen."^) Ale že také v ostatních ástech Pekel mnoho erpal z Dobrovského, jak hádal již Durych,^) vyplývá z Dobrovského listu Zlobickému z 31. bezna 1795, v nmž hájí mluvnice Peklovy proti i sám leccos vytýká, výtkám Zlobického, a dodává: ,,Pelzel hat mir nichts von seiner Arbeit gezeigt. Was ich bis an die Zahhvorter fertig hatte (N. B. uber 40 Bogen), hábe ich ihm gegeben." A v témž smyslu Dobrovský psal také Durychovi 15. dubna 1799, že Pekel vyložil tvoení imperativu ,,ad mentem meam" a užil vbec jeho grammatických poznámek, poízených již v Olomouci.^) ;

a

1) Pelcel také v Akadem. Antrittsrede (1793, str. 8) varuje ped mluvnicí eského jazyka od V. Pohla, jenž ,,byl puristou a pedsevzal si, v^^pleniti eská slova, jež mla podobnost se slovy druhých evropských jazyk, na p. winschowati, íítemplowati (Pohl zavádl kolkovati!), Purkmiftr, Papjr, Rychtá a p., a na místo nich zavésti nová. Tato vnucoval svým žákm, ale v echách jim nerozumli ..." Slovo, jež od celého es. národa jest pijato a rozumno, jest eské" —dodává Pelcel podle

Dobrovského 2)

(8).

,,Prosodiae boliemicae leges pro Pelzelii

diem praelum relinquet,

digessi,

dubiusomnino,

grammatica bohemica, quae propepsal Dobroacu tetigerim"

—

num rem

vský Durychovi 14. ledna 1795 (Patera, Korr. DD 327). Ale Pelcel nepejal rozpravy Dobro\skcho, nýbrž si ji sám upravil, jak zejmo z listu Dobrovského Durychovi z 15. bezna 1795: Confer etiam, quae in Dlabaczii odam monui, Magazín 2 Stck, S. 132. Fortasse felicior eram in explicando tóno tunc, quam nunc Pelzelius scriptis meis usus" (Patera t. 339). A podobn v list Ribayovi 7. pros. 1794: ,,D.,s Kapitel vom Tone werden Sie bald in einem Auszuge in Herrn Pelzels Grammatik ge,,

druckt lesen" (Jagi, Neue Briefe 614). ')

,,Gratias tibi

sodiae et grammaticae

skému

22. ún. *)

habeo maximas pro jam obtento exemplái tuae novae proPelzelii fortassis etiam tuae" psal Durych Dobrov-

—

1795.

v Slavín (str. 225) ,,Der sel. Proí. Pelzel schrieb Lehrgebáude der bóhm Sprache) zum Gebrauche es. XIX. stol. I, 168; srov. také list Dobrovského

Srov. také slova Dobrovského

sich die fertigen 46

Bogen davon

bei seinen Vorlesungen ab"

(Lit.

(z

:

136

Hlavn v tchto brovského,

leží

Pelcel se chlubí

partiích,

vypracovaných na základ

výzkum

Do-

vdecký význam Pelclovy mluvnice o nich platí, ím v pedmluv, že spis jeho poskytne grammatikm látku, ;

i

nutkající ku pem3^šlení o jazyku eském. Jinak však mluvnice Pelclova sleduje zejm ve form, v obsahu i v rozdlení úel jen praktický, jak Pelcel výslovn vytýká v pedmluv.

K tomu úelu pidány také rozmluvy (,,Gespráche"), zvláštní ást eskými írásemi a píslovími, jež hojn zastoupena i ve skladb (,,Bohmische Redensarten und Sprichworter)", abecední seznam eských slov, jichž v knize užito, s nmeckým pekladem a posléze ,,Oda o Welebnosti s

Božské," peložená z ruského originálu Cheraskova od Ant. Puchmajera podle zásad prosodie Dobro vského".^)

Rozmluvy pejaty (z r.

1775), ale

z

,,Handbuch

Pelclem opraveny a místy

zum Gebrauche

pozmnny.

der Jugend etc."

Hlásí se v nich Pelcel

ovšem ve smyslu, v jakémž poznali jsme ho v ostatních, zejména nmeckých pracích jeho: Pelcel snaží se v intelligenri vzbuditi zájem pro eštinu, zejména mezi mladší šlechtou, k jejímž potebám má

vlastenec a buditel,

i

v mluvnici

zvláštní zetel.^)

dobe na

odbyt. Již 10. ervence 1797 (?) bude rozebrána, ježto mnoho exemplá objednáno z Moravy,^) a že musí uspoádati nové vydání, pro nž pál si oprav od Zlobického, jenž prvému vydání leccos vytýkal. Pomýšlel Pelclova mluvnice šla

Pelcel psal Zlobickému, že za nedlouho

Ribayovi

z 15.

dubna

1792, podle

nhož Pelcel

opsal

si

Dobrovského ,,Sprachlehre",

Jagi, Neue Briefe str. 587 n. a 610). 1) ,,Promisit dn. Pelzelius, seCheraskoviiodam adiuncturum grammaticae suae, ob id maxim, quod magister Puchmayer prosodiae novae regulas seculus sit. Spero placiiuram libi" (list Dobrovského Durychovi z 1. února 1795; Patera, Korr. DD 333.). 2) Tendence ta hlásí se jmenovit v nové rozmluv (XIII), v niž Pelcel vykládá potebu eštiny v armád a zvlášt pro srozumní s jinými Slovany v Uhích, Polsku, na Rusi, kde všude se mluví ,,po Slovensku": ,,Což eský a Slovenský jazyk jest jedna vc? Jest skoro jeden jazyk. Rozdíl mezi eským, Polským a Ruskýin jazykem není velký. Protož ech v krátkém ase mže polsky i rusky mluviti. Mohl bych tedy ty krajiny projíti a se všemi obyvateli se smluviti? Ovšem mžete od Prahy až na pomezí Tatarské skrze samy Slováky jeti V Bulhaích, v Srbsku, v Slovanech, v Charvátích, v Dalmatské i Uherské zemi bez mála esky mluvjí.

aby

se neztratila,

a z

16.

srpna 1794;

.

Tomu

.

.

se velice divím.

s eskou eí projíti a s národy tch zemí mluvili mže. tedy piln uili, abych brzy esky uml. Dobe uiníte. Všichni vás za to budou chváliti". V jiné rozmluv Pelcel upozoroval na eské noviny: ,,A což neítáte Krameriusových novin? ítávám je, zvlášt pro výbornou eštinu. Dobe dláte, nebo se z nich isté eštin nauíte " (IX ). ') V korrespondenci Pelclov s Cerronim jest plno takových objednávek: 1795 55 ex., 1796 20 ex., atd.

Vidíte tedy, jak se daleko

Budu

se

137

k mluvnici chrestomatii, jak zejmo z Pelclova listu Zlobickému z 5. dubna 1798. Nové toto vydání opravené a s nmeckým písmem^) bylo v tisku již v únoru 1828 (list Pelclv Cerronimu z 8. (?) ún. 1798), 22. bezna \'ytištno již 14 arch (list Pelclv Cerronimu z 22. bezna 1798) a asi po velkonocích ped 5. kvtnem 1798 vyšlo v téže íorm a s týmž titulem: Gnindsdtze der Bóhmischen Grammatik (vnováno Františku a Friedrichovi hrabatm z Hartigu), ale s nkterými význanými zmnami a doplky. také pidati

Zmny týkaly se výklad

—

deteges"

o prosodii,

psal

již

(,,Aliahinc inde

Dobrovský Durychovi

5.

meUus exposita

kvna

1798)

krateji a jasnji zpracoval sám Dobrovský, ,,náš nejdklad-

njší jazykozpytec", jak Pelcel piznal výslovn v jež

levi 'opera

a zejména stati

pedmluv

.2)

Zárove rozmnoženy také rozmluvy a sice hovory o eské literatue, patrn se líbily Dobrovskému. Aspo psal Durychovi 5. kvtna 1798:

,,Novi dialogi de literatura bohemica, spero, tibi placebunt".

lem

Vedle pochval Mluvnice pinesla Pelclovi také polemiku a sice s KarIgnácem Thámem. Povdl jsem výše (na str. 126), že pomr

Thámm pes pochvaly národn buditelských a literárních Thámových nebyl nikdy pátelský. Zejména Obrana Thámova,

Pelclv ke zásluh

vyznívající tak oste proti šlecht, psobila asi také

Konkurence Pelclova a Thámova pi konkursu o

na vzájemné

odcizení.

eskou a posléze konflikt Thámv s Dobrovským stran slovníku naptí zvýšily, takže r. 1798 vypuklo ve zejmou a ostrou polemiku. Zahájil ji Thám, popuzený také nepíznivou zmínkou pedmluvy v Pelclov Mluvnici (z r. 1795) o svém stolici

novotáství jazykovém (viz str. 135), jednak v Ohlášení nového vydání své mluvnice (,.Bohmische Grammatik zum Gebrauche der Deutschen", 1798),^) jednak ve svých polemikách s Dobrovským.*)

—

—

psal o tom Pelcel Cerronimu v nedato váném list 1) ,,Vielleicht nehrne ich deutsche Schrift statt der lateinischen bei einer zweiten Auílage. Ich tháte dies, um das Bóhmische von dem Deutschen besser zu unterscheiden. Hier wird dagegen nichts

eingewendet". ,,Prosodiae regulas brevius et accuratius ipse exposui"

-)

Durychovi

5.

kvtna

1798.

Ješt v Slavín 224 dodává:

—

„Prosodii,

psal

Dobrovský

ponvadž

byla

všeobecn pijata a ponvadž se jí novjší básn ídí, vyjímaje snad Starého Veršovce, sepsal jsem strunji a uspoádal jinak, pravidla doložil a objasnil novými píklady" (Lit. eská XIX. st. I^ 231 si.). ,,Sie kónnen sich vorstellen, psal o tom Dobrovský Zlobickému 7. dubna 3) 1798 wie Pelzel, der schon mit der 2. Auílage bald zu Ende ist, die prahlerische Ankúndigung der Thamischen Grammatik aufgenommen hat. Er wird selbe in dem Verzeichnisse der Grammatiken nach Verdienst behandeln und zugleich erinnem, dasz es íalsch sei, dass man bei der Universitát in Wien seit 1785 nach ihr vorlese" skoro

již

—

—

(Patera

1.

c

124).

,,Pelzeln hatte ich

*)

spvatele) und sich P.

1798)

.

.

nur genannt

(t.

v oznámení svého slovníku jako pi-

fuhr sogleich in der dritten Antikritik uber ihn her.

Xun

riistet

imd wird ihm durch einen seiner Schúler antworten lassen. Tham Grammatiker eben so schlecht bestehen" (Dobrovský Zlobickému 24. ervna ,, Pelzel hat sich uber das Wort íilutiren in Thams Erklárung beklagt, und

zum

wird als

Tham

.

Streite

188

89

E

Mírný Pelcel odpovdl zvláštní Notou (v musejní knihovn signat. slova hanlivá", klidn hájil své mluvnice 114), v níž, nereaguje na ,,

nkterým výtkám vcným 40—50 stran proti

Thám

a konstatoval, že

z ní opsal asi

.1)

Osteji a rozhorlenji proniká spor

bezna 1798 Cerronimu: ,,Tham hat

z

hst

Pelclových.

Tak

psal

auch zweimal mit eben den Worten, wie zu Briinn, ankiindigen lassen. leh wollte es auch 22.

thun, aber

man sagt

sein Biichel hier

mir, es sei hier nicht notig, \vo

man schon seine schlechte

Arbeiten kennt. Aber in Máhren werden sich doch viele durch die Ankiin-

digung anfiihren lassen, so dáchte ich, dass meine Ankiindigung, die ich eben die Zeitung auf meine Kosten eingeríickt werde, welches zu besorgen ich Sie bitte. Der unverschámte Mensch hat meine erste Ausbeilege, in

gabe meistens ausgeschrieben, manche Sátze, weil er sie nicht verstanden, íalsch, auch ganz verkehrt gesetzt und ohne alle Ordnung hingestellt, hie und da widerspricht er sich, weil er meine Regeln mit den seinigen vermengt, ich bedauere die Leute, die aus ihm werden lemen wollen, sie mússen coníus werden" (srov. také list Pelclv Zlobickému z 5. dubna 1798). A ješt obšírnji Pelcel vypsal své a také Dobrovského mrzutosti ,,Mit diesem Menschen s Thámem píteli Zlobickému 31. ervence 1800: richtet man durch Streitschriften nichts aus, er ist zu unverschámt. Seine Sache ist nur das Publicum mit Windmachereien zu táuschen. In der Ankiindigung des Lexici pral It er wieder mit neuen Quellen, die noch niemand beníitzt, und mit Auctoren, die andern noch nie bekannt waren. Er sagt auch, Dobrowsky schreibe ihn aus! In seinem B fehlen 200 Wurzelworter, welche Dobrovský aufgenommen hat diese hat er wohl nicht aus Thams Lexico ausgeschrieben, weil sie nicht da sind. Zuletzt wird er gar behaupten wollen, die Prager Hockerinnen haben erst aus seinem Lexico bohmisch gelemt. Er rechnet es sich zu einem sehr groszen Verdienst an, dasz er das Genus der bohm. Worter beigefiigt hat. Das musstc er, weil er den bohm. Theil nicht herausgiebt. Aber Dobrovský wird dies in seinem Bohm. Theil thun, so wie es die Verfasser des Dictionaire de deux nations ;

und andere gethan haben. Ich lobe des Thams Fleisz und Arbeitsamkeit, aber seine Windmacherei und Kiihnheit sind emporend. Sein Lexicon nennt er ausíúhrlieh und vollstándig. Noch keine Nation kann sich mit einem solchen lexico ríihmcn und wir viclleicht nicht in hundert Jahren. ist es gut, dass einer den anderen controliere, ein jeder wirdVorhaben und da gewinnt die Sache sehr dabei" Zájem pro slovník Dobrovského, tlumoený již v tomto list (srov. také Pelclovy hsty Cerronimu z 27. íjna 1799, z 9. února 1800 a z 31. er-

Indessen

ziige

.

man hat Tham sie Patera

1.

1)

.

.

Dessen ungeachtet hat Tags darauf doch ankleben lassen" (Dobrovský Zlobickému 2. srpna 1798;

die Blátter durch die Pohzei confiscieren lassen.

c.

138).

Souasn odpovdl

jeden žák Pelclv na útok

nice (podle listu Pelclova Cerronimu z 26.

ervence

Thámv

1798).

recensí jeho mluv-

139

vnce

1800), Pelcel projevoval také

skytovala

zejmna

pilným sbíráním látky, jež

pil studiu historických

pramen. Svdí

se

o

mu

na-

tom

list

Pelclv z r. 1784, v nmž piítcli posílá staroeská slova z latinsk3'ch pramen, pak list Ribayovi z 14. bezna 1793, v nmž pi^e, že sel ral již nkolik tisíc slov, jichž Tomsa nemá, a zvlášt list Pelclv Zlobickému z 16. ervence 1797, kde zmiuje se o doplcích ke slovníku Tomsovu, chystaných Dobrovským, dodává, že sám sebral pro více než tisíc slov.^) Pelcel tak aspo pispíval k vyplnní úkolu, jenž od poátku skládán na professora eské ei (viz str. 129).

n

správn povdl již Jakubec (v Literanejvdetjší dílo toho druhu ped vydáním Dobrovského ,,Lehrgebáude". Pesto zastínna již brzo po smrti Pelclov knihou jeho nástupce na stolici eské ei, takže se nedokala ani nového vydání, je pipravoval sám Dobrovský, jenž za tím úelem Pelclv exemplá revidoval a rozhojnil: ,,Negedlý nahm einiges psal o tom Dobrovský Zlobickému 19. ce 1804 (Patera, Korr. DZ 104) aus dem Pelzhschen Exemplár, das ich revidierte und vermehrte. Jetzt will der Verleger nicht mehr daran, sie von neuem drucken zu lassen". Pelclova Mluvnice byla, jak

tue eské XIX.

stol.

Ig str. 357),

a

— —

XIV. Pelclv soukromý život a smrt.

V dom Nostickém Pelcel na základ smlouvy, jež zabezpeovala opatení na celý život, zstal i po skonení úadu hofmistrovského nejprve s titulem bibliothekáe,^) pak archiváe (od r. 1789 ^'iz list Pelclv mu

;

Dobrovskému ervna 1789). Líbilo se mu tam z jeho listu Dobrovskému z 18. dubna 1789, v nmž píteli, žádajícímu Myslím, že když o radu, dvrn pimlouval, aby rozhodl se stejn: k nám pjdete, budete tohk míti jako dkan neb menší biskup, ba více. Nemusíte se v niem ostýchati, nebo žádný na Vás pozor dávati nebude. V zim jste úpln svoboden, jen zvonu, který Vás o dvou hodinách k obdu zavolá, poslouchati musíte Pracovati mžete, kdy a co se Vám líbí. J. Exc. hrab Nostic jest vždy dobré chuti, a co život zde iní nyní velice šastným a milým, jest spokojenost rodi s hrabtem Bedichem, který žije, radí se všecko iní, o em ví, že to rodie tší. Otec všecek v s ním o všem a nemže utajiti radost, že tak výteného syna má" (viz velmi, jak patrno

z 24.

,,

.

.

.

nm

Brandl, Život Jos. Dobrovského

str.

62).

Dobrovský, jak známo, neposlechl rady Pelclovy a hledal statné, neodvislé existence;

si

samo-

byl jinou, ideálnjší povahou než praktický

vzdlal docela nkolik písmen mezi spolupracovníky ovšem pipomíná ho sám Dobrovský (v list Zlobickému z 2. bezna 1799; Patera 1. c. 149.) 2) Pelcel se Schallerem znova uspoádal Nostickou knihovnu a sestavil katalog (J. V. Šimák, Rukopisy majorátní knih. hr. z Nostiz V.) 1)

ve

Abhandlungen

zmínném

(1802,

64)

píší,

že Pelcel

slovníku, což jest asi upílišeno

;

140

Pelcel.

Ale praktinost ta u Pelcla

mla

dvody

vážné

hlavn v rodinných pomrech

hofmistrování a

jednak v dlouhém Oženiv se

Pelclový-ch.

v dubnu 1778 s Františkou Schindlerovou, dcerou hospodáského editele, Pelcel ml etnou rodinu osmi dtí, jejichž .vyživení" i budoucnost peUvému, milujícímu otci dlaly mnoho starostí. Zmiuje se o tom na p. v list Dobrovskému z 18. dubna 1789: ,,Meine Famihe macht mir allerdings Sorgen und Kummer. Denken Sie nur: sieben Kinder! Hábe alltághch 10 Máuler zu emáhren. leh musz mich sehr einschránken. Die Ausgaben wachsen zu, nicht aber die Einnahme, Was ist zu thun? Sie ,

sind da, die Kinder."

—

Tyto starosti a trampoty rodinné ,, do jemnými slovy" odporouel svou rodinu Král. eské Spolenosti ješt v posledním životopisném lánku (viz Abhandl. 1802, 56) omlouvají Pelcla nejen proti výtce, vzbuzované bezdky zmínnou radou Dobrovskému (viz Brandluv cit. spis str. 62), ale vysvtlují také praktické zetele, tak asto pronikající i v nejideálnjších snahách Pelclových, na p. literárních a vdeckých. Tak

—

24. ervna 1789: ,,Man will hier einen neuen Lehrbóbmische Geschichte errichten. Van Swieten denkt ihn mir zuzutheilen. Geschieht es, so nehrne ich ihn an, abych mohl tch sedm dtí, a co jich ješt bude, snážeji vyživiti, však ale ješt nevím, jaký obrok by za tu professuru daU."

Dobrovskému

psal

stuhl

die

fiir

Není to na ujmu velikých zásluh Pelclových, když v týchž praktických zájmech spatujeme také jednu z polmutek k jeho zvýšené innosti hterární,^) a posléze

A

pražské .2)

z týchž

jazyka a literatury,

prvotn pro

jenž

V dom

i

k

dvod

ucl ázení o

nové úady, na p. pi bibhotéce

Pelcel ucházel se asi také o stohci

eského

a sám nejlépe vdl, že lépe by se hodila Dobrovskému,

ni byl vyhlédnut a také

pál (Brandl ŽD

si jí

Nostickém Pelcel ovšem zstal

i

tu v Praze, tu na venkovskýcli sídlech jejích a

81).

jako professor, pobývaje

obas

zajíždje k bratrovi

do Lince.

Od se 24.

v

kdy Pelcla dojala mocn smrt staršího S3ma, objevují astji a astji stesky na nevolnost a chorobu. Tak 1797 po cest do Lince stžuje si píteli Cerronimu: ,,Ich war 1796,

r.

listech jeho

list.

Zeit nicht recht wohl, die Jahre drúcken, bald fehlt es da, bald dort."

einige

fangen an

mich

schon

zu

1) Naráží na to Dobrovský v list Zlobickému z 15. dubna 1796: ,,Pelzel ha mit Auflagen zu thun, wobei zu gewinnen ist" (Patera Korr. DZ 106). A opt v list Bandtkovi z r. 1812: ,,Er tat manches, wo Gewinnst zu erwarten war" (Francev,

Korr DB.

48).

,,Um die dubna 1789 2)

Stelle des Bartholotti

—

hábe ich angehaUen

— psal Dobrovskému

wird aber nicht besetzt. Der Kaiser soli hingeschrieben habcn: Diese Stelle kann ein Scriptor versehen und dem Bibliothckar Ungar musz man das Herumschwármen einstellen." 18.

;

sie

141

Jindy píše Cerronimu (24. list. 1797): ,,Ich war seit langer Zeit ganz Sie haben mich durch Ihre Briefe wieder aufgemuntert und tátig gemacht. Vale diu." Na jae r. 1799 ochuravl tak tžce, že stolici eskou na universit musil za supplovati Jan Nejedlý, jeho pozdjší nástupce (viz Patera, Koit. Dobr. I, 440). Nemoc vlekla se patrn dlouho. untátig.

Ješt

30.

ce

zcela nezbavil,

1800 omlouvá Pelcel delší mezeru v hstech nemocí,

a polevila trochu.

Kórper an einzugehen; fuhlen aníange;

Chorob 28)

—

senectus ipsa est morbus, so ich jetzt sehr zu

66 Jahre sind allerdings schon ein hohes Alter."

—

máme

zprávu od Dobrovského ,,Pelzel kránkelt viz také z 16. íjna 1800 Pelcel také podlehl dne 24. února 1801. i) té,

o níž

an der goldenen Ader" str.

jíž se

,,Auf einmal — dodává — fángt mein

(v

hst Zlobickému

;

1) Toto datum udává Dobrovský v listé Cerronimu ze 6 bezna 1801 a nekrolog Pelclv v Abliandlungen. Helfert (Die echo-Slaven, str. 247 pozn.) uvádí datum jiné, 10. února, a sice podle náhrobního kamene Pelclova: IV. Idus Febr. MDCCCI. Wurzbach uvádí patrn omylem, ježto Abhandl. citují z nápisu: IX. Id. Febr 21. neb 24. února. Frant. Karel Pelzel, syn Pelclv, bj-l v 1. 20tých (1826) knížecím justiciárem. Napsal studii z djin sociálních: „Ueber die Leibeigenscluft und Unterthánigkeit in Bohmen. Eine juristisch-historische Abhandlung" (1820), jejíž autograf chová se v kníž. Lobkovické knihovn. R. 1826 pijal Palackého v Roudnici velmi pátelsky a seznámil ho s Janem Jirsíkem, pozdjším biskupem budjovickjTn 1912, 334; srov. také J. V. Frice .Pamti", kde I, 174 vzpomenuto setkáni Fricova .

.

.

;

(H

,

s

Pelclovou dcerou v Jind. Hradci

r.

1843).

;;

;

REJSTÍK JMEN A VCÍ. Adámek Karel

64 (vydání Pelclo-

V.

vých Pamtí).

Addison

(chvála Pelclova).

11

Adelung

Chr.

J.

;

,,Chronolog.

n-

Pelclv)

;

cence)

13 (vlastenec);

Bern. Pelzlovi)

(o Jos.

Karlu

84

;

(o

2

e

a literatura 30 (vHv na Pelcla).

Ayrer

H.

G.

o polemice a Lecha).

Bakovský

s

14

8,

Pelclúv

echa

stran

1,

(buditel);

11

43,

99

;

;

;

Bandtke

Bretschneider, 87 (pispl listinami k Pelclovu \á-

Bubna Warlich, s

kanovník, 29 (st^-ky

Pelclem).

Budovec

Budova Václav

z

96 n.

(soud Pelclv).

Candidus

Carpzow

101 (styky

Pelclem).

s

30.

Cartesius

známa

skepse

(jeho

11

112 (proti Pelclovi).

KG).

Baxa Boh. 128, Beckovský Jan

129. 1,

101,

124.

O. 8,14 (Pelclv referát

Blohorská doba

Pelclovi).

Censura o

Bartoš Písa 123. Bartsch Josef 76 (opravy k Pelclov

vPGN).

58 n. (názory Pelc-

Fr.,

rytí,

Jos. 29,

(Pelclovy

Cerroni

22;

28,

140 n. (styky

s

94

n.,

názory

josefínské).

97,

136,

100,

Pelclem).

Clary hrab 12 (zájem o djiny eské). Coler Joh. Christ. 30. Cornova Ignác 24 (pomr s Pelclem). Córver Jan N. 8. Cyrill a

Method

119 n. (názory Pelc-

.

32

eský

jazyk63n., 110 n., 122 (Pelclovy o poblohorském úpadku) 67 n. (eí lidu za doby teresiánské) zprávy

Pelclem).

Bílejovský Bohuslav

123.

Bílý Frt. 129. von Blakfort Dom. 8. Blanc, rádce Marie Teresie, 65 Joh. Gottlob

73

n.,

(soud Pelclv).

71

Bienenberka Kar. s

70

censue teresiánské a

lovy)

lovy).

Bóhm

(názory Pelclovy). bibliotéká Ivovský,

;

;

(styky

23.

7,

58

clavu rV.).

;

z

6.

Bratí eští

z

(soud Pelclv) 51 n. (vliv na Pelclov}^ názory o Husovi a husitství) 56 n. (vliv na Pelclovy názory o Jiím z Podbrad) 61 (Bohemia Docta) 67, 131 (vliv na Pelclov)- chvály eštiny) 79 (první uvedl Sama do djin eských) 85 (spis o Karlovi IV.) 100 n. (Pelclovo vydání Balbínovy Obrany). Balzer 32 (podobizna Pelclova).

Bšín

schichte").

9,

Fr. 129.

Balbín Boh.

Bél K.

;

Brandl Vine.

(referát

Dobnerem

4,

3,

24 (vliv na Pelcla osví13, 96 (úast

9,

;

Pelclov

IV.).

Anglická

;

na Voigtových ,,Effigies-Abbildungen" a ,,Acta Litteraria") 13 (tvrce Soukromé Spolenosti eské) 35 (dal podnt k vj'dání ,,Kurzgefasste Ge-

schichte").

Allgemeine Deutsche Bibliothek

;

u Nostic)

(host

8 (spolupracovník

Ge-

(pekládal

16

mecky Pubikovu

Bohmer-Huler 93. Born Ignác, rytí, 7 7 (vydavatel PGN)

30.

67 n. (Pelclova chvála)

;

68 n. 73, 106.

132 (úpadek v dob teresiánské) 104, 134 (jazyk z doby Veleslavínovy vzorem Pelclovi); viz i Pohl V. ;

n.

;;;;

.

.

U3 Dalimil 28; 42 106,

Denis,

(nedvra

n.

Drv den 11 (chvála Pelclova). Duchovský 14 (Pelclova obrana Dob-

Pelclova)

123.

110,

jesuita, 10 (chvála Pelclova jeho

pekladu

latin,

Denis E. Deutsche

Bibliothek

B.

127 (úast v

8,

Gel.

(host

7

1;

8 (styky s Pelclem)

PGN)

;

u Nostic) a Lecha)

14 n.

;

Francouzské ;

14 n. (Pelclova obrana

;

Pubiknížeti 32,

n.,

77 n. (vliv na Pelcla historika)

n., 45,

Chronicon

93

21 (úasten na manns-Chronik"

,,Spiegel ?)

der Bieder-

27 (piinil se o zvo-

;

vlivy

18,

67.

3,

5,

7,

Františka Pražského Kronika 93

;

(Pelclova

Dobnera proti Duchovskému, kovi, Schlózerovi, Ayrerovi, Jablonowskému a Bélovi) 20 42

Magni

(vydání Pelclovo).

Eneáš Sylvius 123. Erben K. J. 97.

hromad")

echa

14 n. (polemiky o

chvála v

(vzájemný

n.

Musy eské).

132 (buditel

Dobner

,,

26

Pelclovi).

Ellenhardi

94 (Pelclovy snahy o jeho

vydání)

Dlabá

k

Lemgo

zu

78 (soud o Pelclovi historikovi).

Diplomatá

;

pomr

128.

75.

6,

nera)

Durych Fortunát

Ossiana).

Durycha lenem Soukromé Spolenosti eské) 36, 78 (nm. úsudek o Dobnerovi) 93 (dal popud k vydání

(vydání Pelclovo).

Freher

93.

Fric J. V. 141. Friedrich G. 94. Frólich Er. 30. Erozí n 63 (pramenem Pelclovi). Furstenberg Egon kníže 12 (zájem o djiny eské).

lení

;

;

,,Scriptores

Dobrovský lem) 82,

22

;

100

vlivy)

;

rerum Bohem."). Jos.

21 (styky s Pelc-

2,

—

(pomr k Pubikovi) 22 26, (pomr k Pelclovi a vzájemné ;

126

27, 28,

n.

(úast v Pelclov

.hromad") 28 (pítel Ribayv) 29 Ungarem) 32 (etymologie s jména Žižka) 32 (pojednání ,,tJber den Ursprung des Names Tschech ;

,

6 aram pí.

kardinál, 87 (pispl listinami k Pelclovu Václavu IV.). Gellert 19, 111 (obliba jeho v echách). Gerke Fil. V. 8, 14 (referát Pelclv v PGN); 14 (chvála Dobnera); 17

Hájkovy Kroniky)

(kritika

na

(vliv

30,

;

79

Pelcla).

Germanisace teresiánská

a

jose-

;

(spor

fínská 66

111

n..

n..

131.

;

;

etc") 38, 42, 43 n.. 55 (vliv na pozdjší vydání Pelclovy ,,Kurzgefasste Geschichte") 71 (soud o teresiánské censue) 78 (soud Palackého) 80, 82. 104. 109, 134 n. (vliv na Pelcla filologa a historika) 93 (úast pi ,,Scriptores rerum Boh."); 94 n. (úast ve

Gessner 19, 111 (obliba v echách). Gleim 111 (obliba v echách). Gruber 24 (znám s Pelclem).

;

;

;

;

;

snahách o \'ydání diplomatáe es.) 113, 124. 140 (o Pelclovi);

117—120

na Novou es. Kroniku) 126, (ohromad) 128 (zásluhaoes. stolici)

(vliv

;

;

132 (chvála Pelclova); 130 (vyhlédnut za professora es. a literatury) 134 n. (vliv na Pelclovu mluvnici);

ei

137

n.

(polemika

s

TJiámem)

(mínil vydati mluvnici Pelcovu)

139

;

;

139

(povaha) 141 (o chorob a smrti Pelclov). Viz i Literatura (napsal nekrolog Pelclv v Abhandlungen?). ;

Háberlin

Dom.

Fr.

Hagedorn

Hahn

111 (obliba

Joh. G.

Hájek Vác. Kroniku) 46.

;

1.

(cenn

Pelclem).

s

v echách).

30.

12 (zájem šlechty o jeho

17 (obrana Pelclova)

123

120.

85

31,

Pelclem jako historik). Habrich Alexius 29 (styky

(pomr Pelclv k

;

43,

jeho

Kronice)

Haller 97 (dopisy Klinkoschovi).

Hanka Hansen

Vác. 125 16

(vzor

(vliv

pro

Pelclv). eské djiny).

van der Hardt

90 n. (pramen Pelclv pro husitství). Hartig Fr. hrab 86. 87 n., 88 (Pelclovo vnování Václava IV.) 88 (Pelclova e). ;

;

.

.;

144

Hay, biskup královéhradecký, 24 (znám

Heidel Jan 29

Heilmann

(styky

48

Herodot z

(spolu-

pi Pelclov Handbuchu).

Helfert A. 141. von Helly, píznivec Pelclv,

Herzbergu baron

lem jako znalec peetí). 127 (ICra-

meriusv).

Humanismus 57 n. (názory Pelclovy). Hus Jan 52 n. (soud Pelclv v KG); 89 (názory 87 (faksimil rukopisu) Pelclovy ve Václavu IV.); 110 (názor Pelclv v „Djinách Nmc"); 115 ;

(v

Nové eské Kronice). XVII. a XVIII.

„Husité"

Pelc-

.

století

62

numismatik). N. 29 (styky s Pelclem); 94 (zájem o djiny eské). Josef II. 64, 71 n. (názory Pelclovy o a jeho reformách) 76 (obliba u lidu).

John Jan

nm

(Pelclova zpráva).

57 (názor Pelc-

;

Jungmann KG)

Josef

2,

45, 77 (vliv Pelc-

100 (erpal z Pelclových 125 Jesuit a Bóhm. Bibliothek) (vliv Pelclovy Nové eské Kroniky).

lovy

;

;

Kalousek Jos. 23. Karel IV. 51, 83 (názory Pelclovy

dob

Husitská literatura

82

n.

o jeho 78 (lánky Pelclovy) (monografie a Apo'ogie Pelclova)

v KG)

;

Vlastním životopise Karla IV.). Kei-cselich Balt. Ad. 8, 14 (referáty Pelclovy v PGN). Kinský Fr., hrab, 1, 12 (zájem o eskou historii a e) 7 (host salonu Nosticova) 13 (úast pi založení Soukromé Spolenosti eské) 13, 35, 48, 49, 67, 68, 83, 131 (vliv na Pelcla historika a vlastence). Klassická poesie a historiografie 9, 85, 110 (Pelcel o

lv).

knihy exulantské

„Husitské"

19,

105.

Husitství 51 n., 54 n. (názory Pelclovy v KG) 89 n. (názory Pelclov)'- ve Václavu rV.) 115 (v Nové es. Kro;

;

nice)

Jireek Jos. 2, 7, 64, 100. Jií z Podbrad 56 n. (názory

Joecher Henr. 30 (cenn Pelclem jako

4.

30 (cenn Pelc-

Hettner 5. Hlasatel literatury eské

;

lovy)

30.

17,

jesuitských školách úsudek Pelc-

(o

(úsudek Van Swietenv) 3 Ješía Pav. 110 (vydání Dalimila).

Pelclem).

s

exjesuita,

Fr.,

pracovník

60

lv)

s Pelclem).

;

;

.

;

Chorvatské písn

17 (zájem

Pelclv

o n).

Jabionowski

Jos. Alex.

14 n.

8,

Pelclv o jeho polemice nerem stran echa a Lecha).

ferát

Jakoubek ze Pele ' v). Jakubec Jan ratura

Stíbra 28,

81

85; viz

79,

s

(re-

Dob-

Kleist 111 (lánek i

Lite-

(obliba v

(názory Pelclovy) podpisu)

;

106 (obliba mezi lidem)

87 (faksimil

Pelclv vydávati

Koc

Jenaer Allgemeine Litteratur 28 (úast Pelclova; mla v ..InteUigenzBlatt" piná.šeti zprávy o es. knihách). z Jenšteina Jan 52, 89 (názory Pelc.

Jeroným

Pražský

54,

91

(názory

Jan, baron,

;

n,

(vzácnost);

106

n.

(úmysl

je). 7.

Koeler Jan David 30. Komenský Jan Amos 58

(soud Pelc-

lv).

Koruna eská

9

(báse

Pelclova);

82 (zamýšlené dílo Pelclovo). Kosmas 33 (podobizna); 93 n. (vydání Pelclovo).

Pelclovy).

Kosmovi pokraovatelé

Jerusalem

11,

Jesuité

soud

l(j

starší 104

Pubikv)

22 (spis

52, 89

echách).

Klinkosch J. Th. 5, 97. Klopstock 111 (obliba v Praze). Klotz 11 (nepíznivý soud Pelclv).

Knihy eské

.

Jan Nepomucký

lovy)

30 (vliv na Pelcla). 72 n. (názory Pelclovy).

Kláštery

Pelclovy); 97

n.

PGN); (spis

60

n.

(názory

Pelclv); 2

n.,

Pelclovo).

Koštái

Fr.

Jií

125.

93 (vydáni

.

.

;

.

145

Kožišek, domnélé jméno Peklo vo,

1 n.,

64.

Neander

8, 9 (referáty Pelclovy o jeho básních v PGX). Nebeský Vác. Bol. 113 (o Peklovi).

latin,

Kralodvorský rukopis 79, 125 (Pelcel pramenem Žábo je a estmíra). Kramerius V. M. 28, 127 (úast v Pelclov,, hromad"); Pelclova)

Mich.

Nmci

8,

s

lánk

frování

v Praze) o,

36,

76,

7;

z

Latina 67 (e duchovenstva a uenc). Latinské básnictví nové 9 (odmítáno

Listiny 78, 92 Livius 17, 30. z

n.

o Pelclo\'i

píznivec

;

kovská

z

štiny a

uí

jí

3.

I.

díl

I.

6; Pelcel

díl

;

e-

pipsal

47. 31, 38 (Pelcel

,,Kurzgefasste

84 (Pelcel vnoval

Karla IV.); 82

si

130,

Nostic

(djiny

mu

139.

od

Pekla).

V. 28, 64. Vác. 79.

Ohehir, pítel Pelclv,

4.

Olenschlager Joh. Dan. 30 (cenn Peklem jako historik) 85 (Pelc-

von

;

85

Peklov Karlu IV.). Milton John 8, 9 (referát Pelclv o Neandrov latin, pekladu Ztraceného Ráje v PGN) 9, 10 (chválen Peklem). Missionái 61 n. (názory Pelclovy^). Monse Jos. Vratislav 21; 28, 104

lova výtka stranictví ke Karlovi IV.).

Opiz Ferd., 4, 5, 25, o Balbínov Obran

76,

102 (referát

v^-d.

Peklem).

Osterreichische BiedermannsChronik 5, 21. Oto kar II. 77, 80

(styky s Peklem).

30 (znám Peklovi).

esky

Abbildungen

Nosticové

(úsudek o

11.

se

Geschichte")

Nováek

93.

Montesquieu

za-

Kra-

roz.

Kolovrat, hrab., váží

Bedich hrab napsal mu a vnoval

;

;

na Pekla vlastence

11 n. (vliv

Nostic

Waier Dr. 24. Marie Teresie64n. (názory Pelclovy). Martini K. A. 3 (vliv na Pekla).

Mosheim

smýšlí protiab-

n., 7;

Nosticova Marie Alžbta,

;

;

4

a vlastenecky 5 n.

a historika).

49 (Pelcel bere 57 n. (chvála

79 (úsudek o Peklovi)

126

cence)

Novotný

4,

vd

solutistick}'

Pelclv).

(soud Pelclv).

Meusel

;

s

133.

Lucanus 9 (cenn Peklem). von Ludewig 30, 93 (chvála Pelclova). Lunig 93. Lupá z Hlaváova Prokop 85

Menken

u No-

roz-

Pelclova); 104 (Ust).

De Luca

7 (host

djiny eské)

jímá se o djiny eské 12; 5 n., 9 n. (vliv Nosticova salonu na Pekla osví-

(vážnost Pelclova).

Lobkovic Bohuslav si z nho heslo ke KG)

mezi

eskými vlastenci). Nosidlovy Pamti 94 (pepis Pelclv). Nostic Fr. Jos. 6. Nostic Fr. Ant., hrab, osvícenec a

Peklem)

(vliv

Jan, rytí.

12 (zájem o

;

(styky

123.

Lažanský Prokop, hrab, 24, Linda Josef 79 (erpal z Pelclovy

Neuberka stic)

7.

pravy o Samovi); 125

nminy

(obhba

36

;

teresiánské)

102..

Kressel, baron, host u Nostic mluví esky, 7. Kristián 42, 120 (Pelclv soud).

Knigl, lirab, Kuten Martin

50,

;

v PGX, zejména Pelc-

lov>-ch); 20, 25,

nm.

(vlivy

n. ;

eskými osvícenci) 67 (nmina eí kupc, mšanstva a úad v dob

(správné deši-

7 n.

7

;

120 (Pelcel uznává starší kulturní vhvy) (obliba nm. krásné literattury

111

Kranz H. E. 30. Kraus Arn. 2, 4,

atd.)

vdn

o jeho dopracování Crugeriových ,,Sacri pulveres").

Nmc

Djiny (nmecké vlivy na

;

Pelclv

141.

133,

eskou šlechtu) 30 historik na Pekla)

Peklem).

17 (referát

127,

107 n. (Pelclovy

v echách

113, 132, 136 (chvála

(pomr

126

;

Krammer

Nejedlý Jan

(názory Pelclovy a

lánek) z

Ottersdorfu Sixt 43 (úsudek lv). 10

Pelc-

.

;;

.

; .

.

146

Paest Mich. Pachta, hrab, Palacký

78.

djiny eské).

12 (zájem o

Fr. 63 (reminiscence z Pelcla)

s

(úsudek o Pelclov KG); 78, 82 (soud o Pelclovi historiku) 86 (soud o Pelclov Karlu IV.) 87 (soud o Pelc76

;

;

lov Václavu

IV.)

(pokrauje

94

;

v Pelclov vydáváni starýcli pramen) 109; 124 (o Nové eské Kronice Pelclov); 141 (setkání se synem Pelclo-

vým Fr. Paprocký

Karlem).

Peka

(zpráva Dobrovského)

eskou (radil

stolici

Pelcla,

141.

listin).

Plutarch 30 (Pelclovi vzor biografa). Pohl Václav 20, 104, 135 (odpor Pelclv k novotám Pohlovým). 9,

126

;

128 (navrhoval

na universit) 130, 132 uiti se esky). ;

Nmcm

Ritter Joh. Dan. 80 (Pelclv polemický lánek proti jeho rozprav o Václavu IV.).

Robert sou

30 (Pelclovi ideálem histo-

Pelclv

(referát

8

Rosa 20 (vliv na Pelcla). Roschmann, archivá, 87 (pispl

Petrasch Aemil. 8 (referát Pelclv v PGN). Petrmann Jií 105 (stj-ky s Pelclem). Piter Bonav. 86 (Pelcel užil jeho sbírky

Gelehrte

;

v PGN).

Jos. 75.

Pope ítán Pelclem

113, 126 (styky

(germanisator)

111

Rohn Jan Karel 29.

26,

Pelzel Jos. Bernard 2. Pelzel Fr. Karel, syn Fr. M.

Prager

Pelclem);

102.

rika).

124.

Patera Adolf

Rieger Bohuš, 6, 76, Riegger Jos. Ant. 24,

chválen Pelclem

10.

Nachrichten

2

(o Jos. Bern. Pelzlovi) 7 n. (úast Pelclova) 16 (josefínský patriotismus).

nami k Pelclovu Václavovi

listi-

IV.).

Royko Kašpar

90, 92 (vliv na Pelclovy názory o Husovi a husitství) 90 (spor ;

s

Voldichem).

Rudbeck Olaus

80 (pramenem Pelc-

lovi).

Rudolf

II.

58,

(názoiy

59

Pelclovy

o jeho dob).

Rybika

112.

Sainovics

Samo

77,

17 n. (Pelclv referát v PGN). 79 n. (lánek Pelclv).

;

;

Praha

81 (lánek Pelclv).

Píchovský

A. P., arcibiskup, 133 (znal

esky)

Procházka 132

Faustin

Fr.

pomr

(vzájemný

Prokop Holý

49,

55,

27

n.,

113,

s

Pelclem).

62

(vynášen

Pelclem)

Protireformace 60

(názory

n.

Pelc-

lov>0.

Pubika

Fr.

Pelclovy v

jemný

1,

pomr

s

Puchmajer Ant. z

14

8,

PGN);

n.,

22,

16 (referáty 32,

36 (vzá-

Pelclem).

Jar. 136 (otisk ódy

Cheraskova).

Puchmajerovská družina 127. Pulkava 107 (Pelcel chtl jej vj-dati) 29, 32 (styky

s Pelc-

(vliv

Sedláek Aug.

2.

(cenn

30 numismatik).

Pelclem

jako

Seibt Kar. Jind. 102 (censor Balbínovy Obrany) 111 (zpráva Pelclova) Seibtiáni 37 (odpor Pelclv). ;

Severinus J. 8 (Pelclovy referáty v PGN). Shakespeare 10 (citován Pelclem). Schaffgotsch hrab, kanovník, 8, 11 (referát Pelclv o jeho kázáních). Schaller Jaroslav 22, 99 (pomr k Pelclovi). Schlosser 5. Schlozer 14 (referát Pelclv o jeho

Dobnerem

s

15 (odpor k

echa)

stran

názvu ,,Sclaven")

klad úpadku eské

lem).

na vdecký vývoj

Seelánder

polemice

123.

Putzlacher Ant.

Scrinci J. A. 3 a na Pelcla).

ei)

;

;

31

18 (vý-

(pomr

Pelclv)

Rabener 111 (obliba v echách). Reknagel Joh. Aug. 30. Ribay J. 28 (styky s Pelclem);

Schmid 31 (cenn Pelclem jako historik). Schmink Joh. Herm. 30. 101

(chtl vydati Vratislavovy „Píhody").

Schónfeld

F.

Jí.,

(Pelclv soud).

nm.

básník,

7,

10

;

.

.

;

.

147

Schonfeldu Jan Ferd.

z

vatel

vydání

4.

(vyda-

33

lv a píznivec vd,

(cenn Pelclem jako

31

Táboí

graf).

,

SI a

Kurzgefasste Geschichte")

vat a \'ilém

43, 61

(pramenem

Pelclovu

Snmovní

usnesení 95

(sbírka Pelc-

lova).

Sonnleither

(píspvky Pelclovy

97

k jeho sbírce portrét).

eská

Spolenost

Soukromá

hr., žák Pelcpíznivec lite-

133.

(názory

Pelclovy

82 (lánek Pelclv).

99 (styky

Thám

I.

lem)

K.

Pelclem).

s

75, 126,

(pomr

135

Pelc-

s

113, 129; 133 (chvála Pelclova);

;

(polemika

n.

s

Dobrovským a

Pelclem)

Thomasius Christ. 30. Thun Václav hrab 133.

Thunmann Jan

30,

79 (vliv na

45,

Pelcla historika).

Tomsa 129,

7

(vzniká v salon Nostickém) 13 (úast hr. Fr. Kinského) 13 (zájem o eskou

56

n.,

Tesánek

137

87 (pispl Václavu IV.).

54

Templái

Pelc-

Smitmer, vide. kanovník, k

;

v KG).

lovy „Kurzgefasste Geschichte").

listinami

3 n.

bio-

Schrótter Fr. Ferd. 8, 13 n. (referát Pelclv v PGN). Skála Pavel 43 (pramenem Pelclovy ,

eské

ratury

schichte").

Schróckh

Šternberka Joachim

ze

Ge-

,,Kurzgefasste

Fr. 126, 132 (chvála Pelclova); 135 (Pelcel proti jeho novotám).

Trattner

4.

;

;

vlast a

historií)

24 (Pelclv

;

pomr

Ungar Rafael 24 (zedná); 24 (znám s Hayem) 24, 29 (pomr s Pelclem) 32, ;

k ní). Spectator, ítán Pelclem

Stach Vác. 1. Steinbach 21, 24, Steinský 24. Stepling Jos.

nm.

9,

29 (styky

s

te-

Pelclem).

Václav 9

(podntem

80, 81

Pelclovi

eposu o echovi).

van Swieten ml.

129,

130 (píznivec

Pelclv).

IV. 51 (názory Pelclovy v KG) 86 n. (mono;

(lánky Pelclovy)

;

grafie Pelclova). z

Valdšteina Albrecht 59 (obrana Pelclova v KG).

z

z

o povznesení university).

(zásluha

doby

(za

resiánské)

Strnad 24. Swert s-Sporck Jan Fr. Krist, hrab 47 (Pelcel vnoval mu Abbildungen). van Swieten 3 (o jesuitských školách) 3

;

140.

Universita pražská 70

7.

Stránský Pavel k

130,

z

Valdšteina Emanuel hrab, biskup litomický, 12 (zájem o djiny eské). Valdšteina Vincenc hrab 12 (zájem o djiny eské). Veleslavína Adam Dan. 58 (ná-

82 (chronolog. zpra zory Pelclovy) lOi cování Kalendáe od Pelcla) (jazyk jeho doby Pelclovi vzor jazyka) 123 (Pelcel o Histor. kalendái). Vergilius 9 (vážen Pelclem); 9 (Xeandrovo pokraování VI. kn. Aeneidy). ;

;

Šeršník Leop. Jan 29 (podezíván Ungarem) 29, 32 (styky s Pelclem) 99 (dal Pelclovi prameny pro dílo ;

;

o jesuitech).

Šimák J. V. o knihovn nostické 5. Šimek Maxm. 21 (úast na ,,Spiegel der Biedermanns-Chronik" ?). 4 n., 67 (francouzské

Šlechta eská vlivy);

zájem o

11 n.

rožování o

eskou

Šlik ze

(ohrožování politické a

historii

eskou)

;

12,

127 (oh-

národní); 127 n. (zásluha na pražské universit).

stolici

hrab

82 (djiny Šlikú od Pelcla).

Šternberka Jan hr., žák Pelclv a píznivec vd, 3 n.

Verinus Eusebius lv v PGN).

Vžník hrab 71 Vina 101. Vlek Jaroslav

8,

17 (referát Pelc-

(soud Pelclv).

100 (viz i Literatura). (vliv Pelclovy Nové

Vocel Jan Er. 125

eské

Kroniky).

Voigt Mik. Ad. co\d) s

;

8, 14. 16,

4,

6 (o Fr. A. Nosti-

n.,

47

n.,

95

n.

(styky

10 (soud o Miltonov ZtraRáji) 13 (spoluzakladatel Sou-

Pelclem)

ceném

1,

21

;

;

10*

;; .

.

148

kromé Spolenosti eské) 16 (referáty 18 (vliv nji Pelcla) Pelclovy v PGN) 21 n., 49 (vliv na Pelcla vlastence a ;

z

;

37 36 (úsudek Pelclv) (chvála Pelclova pragmatismu) 37 n.

historika)

;

;

;

eká

(Pelcel

od

nho

liter,

;

Pelclov vydání Balbínovy Obrany)

Volf Josef 75, 130. Voltaire 10, 11 (chvála Pelclova); 30 (vliv na Pelcla historika); 132, 134.

Vratislav

z

Mitrovic Václav

(Pelclovo vydání

Vratislav

z

,,

Mitrovic Vác.

v PGN).

101

Zeberer

18 n (referát Pelclv o ,,Ki Honzíkovi"). Zednái 24 (Pelclova nechut k nin Zelenohorský rukopis 46, 125 (Pelcel

47 n. (vnování II. dílu Abbildungen

umní a djepis Vrbny Eugen hrab

eský).

(zájem o djiny eské)

84 (Pelclovo

zájem o

vnování 112

II. dílu

;

Karla

(vlastenec).

12,

IV.).

93,

pramenem).

Zikmund Korybut

81 (Pelclv lánel

Zippe 24 (pomr s Peklem). Zlobický 4 (o Voigtovi), 29, 114,

Hynek

hrabnka

.

žeti

z

Vratislavova Marie Ant.

Vydra

Wurtz

Píhod").

101.

z

Krist. 111 (obliba v Praž 29 (styky s Pelcler Ign. S. J. 8, 11 (referát Pelcl

Wokoun Petr

;

;

(o

85 (soud Pelclú^ 93 (vydáni Pelclovo).

Wieland

historii

38 (chvála ,,Kurzgefasste Geschichte"); 49 (o Pelclov Hand101 buchu) 78 (nmecký úsudek)

eskou)

Weitmúhle Beneš

136 (styky

104

106,

1(

Pelclem).

Karel 58

Žerotína lova);

s

(chvála

Pe]

(listy).

Žižka 32 (výklad jména a

dv listiny

49 (Pelcel jest hrd na Žižku) 55 (Pelclovy názory) 56 (Pelcel ch vydati jeho životopis a Vojenský ád ;

107

;

104

(list z r.

Kronice)

1422); 115 (v

Nové

(

mmmi^ri-

/

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY OF

DB 2171

H3^

FROM

THIS POCKET

TORONTO

LIBRARY

Hanuš, Josef

František Martin Pelcel