^ámek ,
Fráa
7ivota bído, pec te mám rád
rHVfl íraoiek:
wr WÁO RAQ .*>£.
SF .•
Iv>i
1»
#%# « A.
m
'•
•
':
i'V
,
.'
M»i V: :
^v-
'iM
v"'
:
.
'
;
/
v
_
v
I
r-mm sramek
:
ŽIWOTA BÍDO,
T/W\
PK
RÁD!
r
"v-^
SO 3S
TI5KL THEODOR UENTfl U PRAZE NÓKLflDEtt /\50PI5U „PRÁCE" -
5U
ŽN MILOCC,
ZA TO, ŽE JE TAK 5ILNA A
MOPNÁ
— rRflNfl
SRflMK
.
BLÍZKO KONCE
Ani híšník, ani spravedlivý. Nade mnou v -nebi radost nebude. Srdce se ješt bolestn sic diví, bezmocn mumlá: osude mj, osude, stín, však stále delší, pitvornjší je už lze ijenom nkam dojít: za bludikou do moál, do bažin.
mj
Tak blínem
zraje to, co kvetlo krví.
Tulák jara o posledních vcech hovoí. Ten smutek tepen vypitých se nevypoví, pod jeho nmými dýmem srdce dohoí. A klopýtám Tam došel já O trnech žlutých rží píse chcete? nevím sám Je už stará. Sto let, dv st
—
.
.
—
.
—
Je v tom jakés takés nauení, psycholog chytrý jist najde je. V pedsíni špitálu už poesie není, stízlivá vle poslední už nepje tož psychologm jen a lidem reelním
—
hrdinou jedním Turgenva Vše je dým, vše je dým s
Konstatuji suše, že
mám
pocit
íkám:
erná,
a plá jakýs zkamenlý dole v útrobách. Pipomínám: z mládí jedna žena vrná
sentimentáln se vrací na mj práh. Plakává, myslím. Nade mnou asi. Sešel jsem, zmarnl.
Mrtvá mne
škrtí
Mrtvá
se diví.
dlouhými vlasy
.
PED
SPANÍM
Noc. Já a lampa a Tolstého román.
—
Nkdo
bude ukamenován.
Te
bavíme se askesí. Dobytek vepový, hovzí
Ták.
Každý den ti teme autory, lijem krev pod temi prapory. Knihy se píšou pec pro
lidi,
nikdo se nestydí, nikdo se nestydí
—
Noc.
Budem
spát.
Maliké resumé:
ti velcí autoi, kterým vše za prvé, za druhé, za tetí z knih my se uíme íjeti,
summa summarum na konec nulla, nulla,
molodec
Chci spát
—
.
víme,
—
....
.
A nkde
mohla být pec malá pí, oh, Dubo, kde leccos mohlo kvést
—
vi?
—
Žen dvacet kozák pece musí mít já jednu, tebe, ml a zaal jsem
—
t
bít.
—
Nu, tedy šlas a jiná nepišla už víc jestáb trus oví žral, když neml holubic.
Oh, kozák te zpitoml, kozák žena je minus, žena je nízká.
si
píská:
—
A pec
asketa, se brání kozáek se služkou z pízemí románek zaplétá.
Víš,
Dubo, Ribbing
je
osel... Nízké? Oh,
chyba!
Ta
služka z pízemí
ohniv
líbá
A. T.
Možná, že se modlíváte (ped spaním se leccos spede)
aké
neduživé svaté, která tšit nedovede.
ík
Možná, že pak objímáte kolena svá písn bílá, kopla byste do té svaté: tak jste
njak hloup
Naplnná
pilinami
žila.
—
tradiního porcelánu zlé jsou oi, které mámí, lepší dát, než dostat ránu. z
Možná, že se modlíváte. Nesklouzla Jste nikdy vru. Leccos bylo smšné svaté, mla maman hodnou dceru
PSÍ
CHORÁL Žurnály psaly, etlo publikum bez srdce, bez hlavy:
horníkm
že zas stalo se bezpráví, bezpráví to
být
uhlí
nemže
—
ernjší,
než je ten život vezdejší, je horník pes, je horník pes,
plniká ps, ps, ps na eském severu každá
Co by pán neproved,
nco
si
je ves.
vezme-li
do hlavy?
Od
šachty k šacht táhnou mdlí, smutní psi, toulaví po lidsku, krvav zavyjí, etníci nabijí, nabijí: nažer se, havíi, koupil pán za vrnost psí, psí, psí z olova marcipán
—
Pod mstivou, krvavou oblohou
erné
mou
revíry,
a pst bít nemohou, nemohou, srdce když bez víry, když srdce nedoufá, neví, hodina pece že udeí, jak jsme si slíbili, havíi, víš?
my
všichni
vítznou
psi, psi, psi
krvavou stíž
štvanici,
Táhne jen pes, když kiknou: kuš! Se mnou kdo fárat chce? Uhlí je dost, však zrádné už. .
.
.
Do
Nkdo
Do
práce! to na konec pochopí,
práce!
uhlím se zatopí, zatopí,
nkdo
se na konec
upee
—
za bídu ps, ps, ps havíi, dneska pse, a zítra
o
love!
A
UMELA A umela Tch jejich nkam práchnivt. .
.
.
dvacet
let
odešlo
Pak bylo teba na trochu žíze mít a
A žíze teba v pekelné
žízni
ni vzpomínat, trochu hlad.
bylo
utišit,
hodn
líhu pít.
A
prázdnou tlamu hladu zasypat, v psích budkách blasfemických se psy žrát.
A
teba íkat pátel holot: To byla jedna žena v celém život bylol
——
A
ta
umela
....
EPISODA RYTÍSKÁ A
ijá
vera vyprovázel
holku pochybnou, a když jsem ji vyprovázel,
mravní cit mi asi scházel, ved jsem si ji tmou.
Na
dešf
noní
zrály mraky,
v tmách kvt rud
cit:
nejsem rytí ledajaký; dobe líbám, koušu taky, ra mi odpustit
Dve
zlaté,
bezeimenné,
—
strašn mám t rád že t koušu do ramene, to si srdce pipomene vždy svj marný hlad.
Snad jsem konil
píliš
než se náleží. Snad jsem konil píliš
skromn,
skromn:
v podezelém bydlíš dom v pustém nábeží ....
V DALMATINSKÉ VINÁRN Hádala se levá s pravou, levá noha s pravou nohou,
ob
zanesly mne posléz v dalmatinskou vinárnu. Stisk jsem ruku pobratimu Dalmatinci od Spalata, O' hlavy je on vtší, hlavy, já jsem menší o já jsem pišel víno píti, já se pišel vírou piznat, že jsem stále nešastnjší,
dv
dv
že mám noo ve svém srdci jako ruce oznobené, že mám nco vzadu v týle jako drápy strážníka .... A já piji první tvrtku, kupuji si první úsmv
—
taký úsmv dostati lz za jedenáct krejcar
A
já
beru v ruce
listy,
tam pkné illustrace, v nich zavraždná Draga, která mla tyicet ran v neplodném svém krásném tle;
jsou je
jsem všeho strašn vzdálen,
já co>
chtí srbští dstojníci,
vlastenetí, vlastenetí;
mne ve
tyicet ran, pláe tyicet ran,
jen bolí
mn
nkým
mluvit musím, a že s tož já mluvím s mrtvou Dragotu, s
mrtvou Dragou na obrázku,
tyicet ran ve neschopným též
mn já
kií,
byl králem,
ml
jsem jenom malou krásnou íši ve svých prsou, kralovat však nedoved jsem, doved jsem jen dilettovat, íši
dilettantíek a králík, tyicet ran mstí se na
mn,
úsmvem
odpovídám já za jedenáct krejcar tedy mrtva Draga, noc to smla vidt, jarní noc má ráda ženy, mla taky ráda Dragu, a já dneska v jarní noci vedle mrtvé Dragy kladu dvacet jiných mladých mrtvol, leží, dvacet mrtvol ve byla to má krásná chasa,
Tož
je
jarní
mn
oh,
my
nco
spolu
— že však úsmvem
slz se
chtli!
nedostává,
já glossuji jen
za jedenáct krejcar
nechce bolet, ten úsmv nechce ani provokovat, je to celkem divný patron, který chodí s lucernikoiu, zhasínavou lucernikou v podezelých, temných místech, a tu malou lucerniku bez poznámky pidržuje
A
10
.
.
.
k podezelým obliejm opoždných chodc
Tak
se
—
stávám dobrým hochem
víno klepá na rameno jako shovívavý strýek
—
vymýšlím si zdvoilosti, které všeptám jarní noci, co tam nahá venku vzlyká, jak
jí
eknu
prokletí svá
galantn, a ruce v kapsách
provrávorám ulicemi nkam tam, kde koní msto, ze zaihrad kde voní kopr,
tmavý otvor kraje, rozšeptaný úlisnostmi, pohanským svým náboženstvím, jak tam vyndám ruce z kapes, chytím oimi svoji hlavu, jak rozpáhnu se, po jak mi bude v prsou žíznit jedna píse prokletá zeje
—
nem
11
POZD
BYLO SNAD
Já
pece
vešel.
Bylo snad pozd, bylo snad pozd, .ale
Nco bílý
Už
k
v
já vešel.
kraji vylo,
a
erný
nco
v
kraji rzalo:
pes.
se na noc schylovalo,
a já klepal ledakdes. Pozd dnes. Pozd dnes.
—
Bylas vždy hodná. Hostilas' ráda. Plakat nade mnou nemusíš. Važ si, holka, kamaráda, plakat nad ním nemusíš, už ho ani, holka zlatá, milovati nemusíš
12
^—
NARODIL SE
Narodil se painchart. Z otce studenta, z matky sklepnice narodil se panchart.
Táta ješt studoval, mámu leckdos v náru
strážníkm
se
bral,
vyhýbával
skrofulosní panchart.
A
pekárny vonly,
sytí spali
v
posteli,
k vytí vichic vlastní píse
komponoval panchart.
— 2e
nkde domeek, domeku blbeek, zapálí domeek je
v tom že
malý, tichý blbeek
— Že
je
nkde budka
psí,
a v té budce vzteklí psi, že vybhnou z budky psí trhat,
trhalt
vzteklí psi
13
POHÁDKA Pohádkou ty Jako dít a já jsem dít. pláou, v snách msíc visí. Jezírka
—
Dvátko, kam
jdeš,
dvátko, í
Pohádkou ty a
já
jsi
jsi?
jsi
jsem dít.
Nkde
je svt, nkde je krev, tady jsou zakleté stezky. Zavolám lásku: Zjev se mi, zjev,
srdce
mám
isounké, hlásek
Pohádkou ty
—
jsi
...
Dvátko, kam Pláu
V
jak dít.
Pohádkou ty
14
msíc visí. dvátko, í jsi?
snách
jdeš,
mám dtský
jsi
NÁVŠTVOU U
JEDNÉ PANÍ vám posedt,
Pišel jsem k paní,
vždy
to znáte: zlý je
svt,
k uzoufání;
v takový veer, kdy venku v snhu marn bys hledal zavátou nhu a tolik dal za ní
m
Tam
venku smutek na pad, ano kohos jsem slyšel zavolat: dokonáno slyšel jsem ve tm pukati žíly, nkdo tam hynul smrteln bílý, Maria Panno !
Stíbrných ticet za duši slíbil.
Já bych, tebou být Jidáši, nepolíbil.
bych na zem, schoulil se v prachu, bídným byl plazem, než bych na kíž pibil.
Nežli
bych
zradil, padl
Vy
víte
Ne
on, kdos jiný žaloval a nemoh z místa
to
po krk že
v lásce málo
mám
Krista.
že
—
víte
.
.
vlastních blát, víš, že proklíná t,
stál .
v
tam tmám
tebe, chacha,
slzí
istá
15
Oh, zpívat vzteklou koledu, jež plivá
A pec,
vše
na
ml
.
.
.
žíly,
jen myslit dovedu,
ty jen, divá
jseš ty
Ne, Pukají
ml po
!
všem
pít jen, pít jen
16
!
Pjdu je
zbývá
už,
—
ovšem. po všem,
zase,
NAPOSLED Jak už to bývá, když je netší svt, netší svt,
to naposled,
bohem dal, tomu, co jsem mnoho miloval,
ia
já
pišel,
bych
s
nepišel jsem rozbolet, ani
abych žaloval!
To bývá
tak, ruce jsou již studené,
však srdce
ne, srdce ne,
rukám se chce jen kopat už hrob, zanést kam srdce, nenechat stop, že každý je rád z kamene, že každý by rád kop
Sedl jsem
u okna, díval se ven,
pršelo tenkrát,
a
já si šeptal:
odpoívej v
hoký po
byl den,
boji
pokoji,
žádná, bože, žádná z žen už mé srdce nezhojí
;
17
.
KAKOFONIE Každý
zabíjí, co miluje.
O. Wilde.
A te
Sibi
Nkde
snad jsou lidi. Pišli jsme sem v roce devatenáct set a dva. Kdo jednou hešil, už se potom stydí. My hešili jsme v roce devatenáct set a dva. ta
A píbh
náš
každý heší
.
.
.
.
.
.
nu,
sensaní snad
jen dle svojich
není,
sil.
Ovce nkdy s vlkem ráda mní, a žíze poád ml, kdo z náprstk
jen
pil.
Jevišt nové: Sibi. Šli jsme s chutí. Pi nízkém Reaumuru zmrzne svdomí. Caj se horký obas do žaludku vnutí a broukne z Wilda refrain jeden pitomý
18
.
.
ERNÁ
HODINKA
Houpací lenoška
v hlav
se
usíná, usíná,
veerné
simívá.
Te
snad si vzpomnla matika na syna, synek se dívá a dívá:
maliká
loví
veško,
což je ti u srdce tžko, stmívá se slzav, stmívá
Nkde
je cesta,
podél
ní topoly,
tvrdá a vyzáblá cesta. Milenko, milenko, až srdce doholí,
msta vru tvá nmá,
pijdu tam zcepent z jako ta
—
kdo už na nocleh nemá, neví kdo, za ho tak trestá.
jak
Houpací lenoška usíná, usíná, krev kape z pustého hnízda. Nemysli, matiko, nemysli na syna, synek si potichu hvízdá: z všehoi kol trochu už hloupý, dlá si houpy - hou, houpy,
pohební pochod
si
hvízdá
M
ILLUSTRACE Snad
ml erný
hodn
zrak a
erný
vous,
se ho báli:
než kdo udal kížek, už ho kous tebe také, králi
Chlap
—
?
ahoun
byl a lulku žvýkal, v pístavištích bloumal rád. Ty naše lodi pijdou pece. A on vzlykal. byl jen, míval hlad.
—
lovk
ml v kapsách ruce, a v ústech lulku vyhaslou. na hvízdání chu a bolely ho ruce. A ml žíze, žíze zlou.
Šel
k bankám pak,
Ml
ahoun
stál
a ekypáže
pod kopyty
My
s
my
20
hmly:
jiskry.
ahounem si s ahounem
rozumli, si
ruce
stiskli
VOJÁCI
mám
dobrý žaludek a že nejsem kivý, císai já sloužím a on mne živí levou musím vykroit a pak teprv pravou, Ze
a
ze
—
nesmím
nejhezí
je
prorazit tvrdou svojí hlavou,
mezi ptáky
orel s dvojí hlavou.
Od
hejtmana dol to je ada cností, dvacet šarží u setniny, ostatní jsou sprostí milujeme plukovníka a jsme jeho dti, jenom šavlí mávne, vše už za ním letí, jak ho strašn milujeme, nelze
My
si
my
se
—
povdti.
nechcem pouze na vojáky hráti, chceme do opravdy, do opravdy práti s námi všechno stojí, s námi všechno padne, dokud my tu, stát nám nikdo neukradne,
—
my
jsme krásné regimenty, regimenty slavné
21
S
NKÝM
HÍCH
ŠEL
nkým šel hích, nkdo šel sám, kým jsem šel já, sám se dnes ptám. s Však vrné srdce bylo snad peci, rty jedny vrné neuštkly zrádn. S
Na ty však nechci vzpomínat, nechci. Nad tní vrba ví, kdo leží na dn. Plamenem bílým hoela žita, pšinka v lukách nechtla hešit. Bestie
ím
sndá
jsem
t
byla pak sytá.
potom moh, Maenko, tšit?
Studenti pijeli, studenti
A
já
ti
zkazil život
jeli.
tvj celý
Jsou bílé šáteky ve stuchlé skíni. Tenkrát ijsi plakala, co dláš nyní? Pily-li šáteky, pily-li slzy, po létech, po létech ím voní asi? Tenkrát jsem neplakal, zapomnl brzy. Kéž bys mi v snu aspo hladila vlasy Ulice ulice
v mst zlé byly na mne, v mst nevedly k štstí.
K pilím mostním lovk kdy už mu
V
chvíli tu
A lovk
22
život
tžko
se nahne,
je nésti.
Maenka nkdy zapláe.
Pro
se zjeví.
pláe, neví
!
RAPORT Na levém kídle
a poslední
budu stát, prosit chci, a tušit nebude, žádný kamarád a paty k sob, špiky od sebe, já
o—
mj
divný, pro tebe pro tebe, sne budu meldovat. já
Hlásím, pane hejtmane, že se mi zdál sen, vojna byla a já lelžel v poli zastelen; taky pad, a zrovna u mne váš nám páno bylo spolu umírat, to z boží vle jen
ik
k ránu bylo as, neb msíc zrd a váš hlavu zdvih, a zvláštní vc, ml jako já prostelený bich, ai v ijeho oích takový styd žal, kdos divil se v nich, kdos se ptal a ruce lomil v nich.
To
k
Ze louky voní kol a a ikvete a on .
má
.
.
eicha
k
—
jetely
což byl vinen
ím?
do bicha, že na sedl kdos, už nesedí a oi vdt chtí, však nevdí ai v hrdle vysýchá díru
nm
23
Oh, v hrdle vysychá ... A chtl by rzát že neví, neví pro?! Sluníko zlaté, což neml on t rád pro ? ty už ho nechceš pro necinkne už nikdy podkova,
—
.
.
.
pro nebe v krvi, nohy hó, to se svte, to
z olova
—
!
Hlásím, pane hejtmane, že byl to strašný sen, ty oi zvíete, ty kiely a z lezly ven,
dlk
kiely na mne, pro ležíme tu co
ml
jestli já
s
to vím,
bichem dravým
jsem íci jen
.
.
.
.?
Hlásím, pane hejtmane, a já to musím íc: tož, lovk rád jde, lovk musí jít, když pán chce, smrti vstíc však koní šette, prosím tisíckrát,
—
to
dobyte
pro
24
nesmí
se
strašn umí
žíti
víc ....
ptát,
—
.
.
.
!
POHBÍM Za
JI
V NEDLI
to jsem,
umela v
vite, rozumný hoch:
pohbím
ji v nedli. jsem rozumný hoch, po že o její smrti jsem klidn vyprávt moh, s takovým klidem, rty se mi nechvly: Pohbím ji v nedli ....
Ptali se
pátek, ní.
A
lovku toí, zatlait oi. Z tch oí úzko mi býti ted poíná, co živá neekla rtoma, íká te oima Jenom
já
to jedno, víte, hlava se
jsem
jí
zapomnl
.
.
Já vím, já vím: ty mj ptáku, moje malá, ty jsi život milovala. Taky lásku. Bože, lásku. Lásku, šeptám, a už se tch oí na nic neptám, a už jenom odpovídám:
v nedli
t ervm vydám
25
CURRICULUM VITAE Nai doktora studoval jsem,
po tom toužil, císa pán zas vzpomenul abych jemu sloužil, tatík
si,
a ty zas chceš, moije milá, bych se pro soužil.
t
Tatík lomil rukama, já nelámal hlavu, císa pán mi nechal ujít generálskou slávu, co moh ztratit, ztratil jsem, s tebou ztratím hlavu.
Moji milí profesoi, já vás pozdravuju, také na vás, pane hejtman, s kletbou pamatuju, pro tebe se, moje milá, k smrti umiluju
26
PÍBH AD
VOCEM: MORÁLKA
Neplakala.
To by
lhala.
Jenom slab zavzlykala.
A
já
smál se: jedna, dv, ti malá, ty má malá!
— ty má
Troohu se
jí
chvla víka.
Malá, bílá katolika. Já se cudn díval na ni dle šestého pikázání.
Rek jsem jí, že budu knzem. Za tím bezem, pod tím bezem
—
co budu já tím knzem, pak se zase takhle slezem
Je/n
.
.
.
Tomu jsme se smáli oba. Byla vlažná noní doba. Od
cihelen
zlí
že jsme se jim
psi vyli, nelíbili.
Že tak pozd jdeme krajem, že tak mladí už si hrajem na tak velmi vážné vci. To psy musí zlobit peci.
27
!
KUS KRÁSNÉHO SNU Svšené páže vidla
noc,
—
zdvižené pst uvidí ráno ne, nechce se takhle zbable umít, není dobojováno
!
Z tch erných mramor, z tch bude chrám, nechce-li nikdo, pjdu já sám, k
nkomu, koho mám
tam
já
se
Ne oima
divoce rád,
budu modlívat.
mýma modrýma,
ne náruí, která objímá, však modlit se modlitbou, která by nelhala, obtí krve, kousnutím pardala, modlit se k bohu, jejž miluje step, divoká, ohromná, svobodná step, modlit se krásným vzkypním sval v hukotu tepen a v krve cvalu, tož modlit se tak, aby zas poznalo slunce
potomka svého Slzy mi tekou. Však neplái.
A pece bych a sbíral slzy
— Zem
28
plakal nejradši
obma
dlanma:
zaslíbená, nejsladší
zem má ...
ADA, MINKA,
MARTA —
„Ada, Minka, Marta
(Napsáno na dveích editelství pražském)
žlutých kvtech krvavá pšinka zrádn se stáí,
Na
mají hlad" celly
.
15.
na policejním
rosa,
dvátka
ti jdou, dvátka bosá, rosa se lísá, rosa je smáí, srdce je na dlani, sukénka vichí,
my
rozbhla dvátka Ada a Minka a Marta. to jsme se
Maminka maminka
kam
s
pláem piísla
ti
vlasy,
plakala ráda,
jste se
mé asy
podly, mladé
maminka
zpívala ráda, koukejte, holky, jak se
svt houpá, houbiky užije, když bude hloupá Ada a Minka a Marta. Cekanky modré žalují u cest, msto vlá v dálce rudými dýmy, dejte se, holky, dejte se unést,
chytí jdou
upít se,
pjdeme
s
nimi
-
hlava se zvrátila, zvroucnly hlasy, kdo jen vám ráno uesá vlasy, Ado a Minko a Marto ? .
.
.
Kehouké
sklínky pípitek vzkikly láhev a svdomí, vivat a vivat! lžko je z rží, my se už svlíkly,
29
lžko
je z
trn,
my
chceme
líbat,
láska je velká prý, láska je svatá, jak k ní však dojíti pro tolik bláta, ? Ado a Minko a Marto .
.
.
Dlažba je kluzká a lidé cizí, verejší známí ti se dnes stydí. Nco se stalo, však souvislost mizí.
A je tak tžko žít uprosted lidí. Plnoní krása v poledne dsí, srdce, kam zašlo jsi, srdce, oh, kde Ado má, Minko
a
Marto
jsi?
!
Prostydly noci, marn se klepá. Není vám, dátka, v hadérkách zima? Ulika poslední, ulika slepá. Beránek boží, ten híchy snímá! Reka lká dole, beránek mlí, ze
tmy jen klapají Ado má, Minko
Z minula
vlí a Marto elisti
— !
vrací se sen jeden rudý,
chraptivým hlasem lze ješt zpívat. Ty, hochu opilý, zahej mi údy, sakra, tož smákni mne, rozkoši, vivat! Vy, pane strážníku, vy aspo vzte: Daly vše. Padly. Bývaly hezké Ada a Minka a Marta.
chodím: trní a hloží. Opilé, hrozné ti blábolí hlasy: Cellou
30
já
básníku hloupý, z milosti boží, hebenem zlatým ueš nám vlasy, pšinku uprosted, pšinku bílou, jako bys esal bílou svou milou,
Adu eš, Minku
a
Martu
.
.
.
31
.
.
NAŠE SVATEBNÍ A tu
nám máš mou tak
Sepnme
rozkvetlo
ervené
milování, duši, vem, svou dej za ni. ruce:
Sluníko, sluníko,
dej
požehnání
!
.
My jsme si nevzali svatební šaty, my jsme si nedali prstýnek zlatý, my jsme si ekli jen, že se chcem poctiv milovati
.
.
dvma svým dtem, krvavým kvtem zasnub je, muže a ženu, ped celým svtem. Požehnej, slunce,
oni
ti
—
zaplatí
Už se na nás nehnvejte, že jste pi tom nebyli, když jsme se my s mojí milou ženili.
Nikoho jsme nepozvali, nikomu nic neekli, šli jsme rovnou cestou v peklo, místo v pedpeklí.
Nikoho jsme nepozvali, žádný host k nám nepijel, jenom erven, ten byl s námi a
32
nám
pipíjel.
Tulák se tak lehko
nemá
tulák
as
žení,
hrát,
si
tulák ten se proto žení,
má
že
Když by v to
si
rád.
tulák ženu vede,
ní objal celý
svt,
smí jenom slunce vidt, pták a kvt.
Tak že
jen se
jste
už nehnvejte,
pi tom
když jsme
se
nebyli,
my
s
mojí milou
ženili.
33
OBSAH * Blízko * Psí
chorál. *
* tíská. * * snad *
Ped
konce. *
V
*
Pohbím
*
Píbh
*
u
* Kakofonie. * * Vojáci. *
S ji
A umela.
* Episoda ry- *
Narodil
jedné
se.
paní.
erná hodinka.
nkým
šel
* Pohádka. * *
Naposled. * * Illustrace. *
hích. * Raport. *
v nedli. * Curriculum vitae. *
ad vocem
:
morálka. * Kus krás- *
* ného snu. * Ada, Minka, Marta. * *
T. *
dalmatinské vinárn. * Bylo *
pozd.
Návštvou
spaním. * A.
svatební.
Naše
*
*
:
:
Práce
Anarchistická
Revue
Lidový trnáctidenník. Redjguje- Fráa Šrá-
Red.
s
Cena
3.
pílohami,
pouze prc nenty. Pn tné 3 K,
né na 10 sešit
]
lednu 5
K450, do ciziny K 5—
ŠIBENICKY
711.
Vnovány
Tamtéž:
BRUNr
HA
jsou
a beletrii
vbec.
LIST
S mnoha karika-
VYVLASTNNÍ
turami a kresba-
10 hal.
mi. Pedplatné: do ciziny
Sbírka repre
Kjv-. Vychází
umlc.
K5—
PRVNÍ MÁJ RE-
VOLUCIONÁ
P<
I.,
Tamtéž
satye, epigramu
Kropotkin
b
Adressa V.
M.KÁCHA, ŽIŽKOV
Cena 30
.
Vyšlo
portem.
Cena
K.Neumann.
40 hal. Pedplat-
Adressa:
P.
S.
m
obraz<
s
mek. Pedplatné v RakouskoUhersku K 208, do ciziny K 340 i
Uml.
domácích
,
Brna.
hal.
i
Dosi šla 4 ísla, platné na ro
v Rekovicích u
SIEGFRID NACHT.:
12 hal.
VŠEOBECNÁ STÁVKA Adressa: asopis „Omladina" Bruch.
V
lednu vyjde.
FRÁA
ŠRÁMEK:
V
lednu vyjde.
R.
TSNOHLÍDEK:
-
Dvam
a rudý
ostatní
Verše o vojácích.
S ornamentaa Brunnera.
Modrý -
Cena 70 Adressa:
Cena K 3—.
hal.
Fráa Šrámek,
Adressa: V. Brunne ha I., Perštýn 1
Vinohrady, Hálkova t. 54. Tiskem Th. Venty v Praze-I.
—
Nákladem asopisu
„Prá<
í PG 5038 '3
Šrámek, Frár '-/ota bído, rád
PLEASE
CARDS OR
te mám
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
pec
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
rflfl
