FORMAČNÍ SERVIS OBCE ARCHITEKTŮ
www. architekt.cz
ZAUJALO NÁS…
[email protected]
ú n o r
4
2 0 0 4
Již v minulém čísle jsme se zmiňovali o výstavě „Studenti PSA a jejich hosté“. Tentokrát dáme prostor jedné z vystavovaných studentských diplomových prací, která nás zaujala především rozsáhlou vizuální dokumentací. Vypracoval jí Jozef Kuráň, bývalý student 5. ročníku Stavební fakulty STU Bratislava, pod vedením Doc. Ing. arch. Jozefa Liščáka PhD.,katedra Architektury. Tímto počinem bychom rádi navázali na dobré vztahy mezi Slovenskou a Českou architektonickou obcí.
Diplomová práca na tému „Plaváreň a Plavecký štadión pre vrcholové podujatia“ bola spracovaná na úrovni architektonického a urbanistického návrhu počas školského roka 2002/2003. Vedúci konzultant Diplomovej práce bol Doc. Ing. arch. Jozef Liščák PhD. Skĺbenie tvorivého entuziazmu na jednej strane a erudovanosti spolu so skúsenosťami na strane druhej, bolo logickým vyústením predchádzajúcej spolupráce. Výsledný pôdorys o rozmeroch 115 x 100 metrov bol pre mňa výzvou, ktorá predchádzala pomerne rozsiahlej a ambicióznej projektovej úlohe. Takto rozsiahle úlohy síce kladú vysoké nároky na študenta aj konzultanta, no profesné obohatenie a otestovanie schopností je platnou náhradou za náročnú tému. (pokračování na str. 6 - 7))
2. STRANA
IS 04 / 2004
ZVEME VÁS
ČEŠTÍ ARCHITEKTI V ZAHRANIČÍ Místo konání: GALERIE ARCHITEKTURY BRNO, Starobrněnská 16/18, 602 00 Brno, Trvání výstavy: od 7. února do 26. února 2004 tel.: 542 212 506 e-mail:
[email protected] www.ga-brno.cz Výstavu připravili: Odbor kultury Ministerstva zahraničních věcí, Galerie Jaroslava Fragnera v Praze Autor výstavy a katalogu: PhDr. Petr Kratochvíl, CSc.
Jiří Oplatek: Televizní věž
Ivan Reimann: Obytný komplex Reichenbach strasse, Drážďany
Knihovna University ve Stony Brook, stát New York, 1964-72
Patricia Lane House, Clinton Corners New York, 1995 - 99
Mirko Baum: Karmelitánský klášter ve Frankfurtu nad Mohanem, 1990
Jaroslav Šafer: Administrativní mrakodrap, Melbourne
Ivan Koleček: Požární zbrojnice v Sainte Croix
Eva Jiřičná: Schodiště bytu v Knightsbridge Londýn, 1990
Atelier Z: Administrativní budova Správy silnic, Amsterdam
IS 04 / 2004
ATELIER 8000
ATELIER 8000 Martin Krupauer a Jiří Střítecký Místo konání: Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské nám. 5a, Praha 1 tel.: 222 222 157 fax: 222 221 746 www.gjf.cz e-mail:
[email protected]
3. STRANA
konstruktivních lidí, jako byl Dan Mrkos, člověk v životě moc nepotká. Ani ne po roce jsme skutečně soukromí byli. Do začátku jsme si od naší sekretářky, Marušky Záveské, půjčili 16 tisíc korun, koupili "žigulíka" a zahájili jsme opravdu dobrodružnou cestu v sedmi lidech, která svým způsobem pokračuje dodnes, jenom těch lidí je mnohem více a vše je mnohem komplikovanější, zodpovědnější a tak. Výstavou ve Fragnerově galerii bychom chtěli představit průřez pracemi Atelieru za necelých 15 let jeho existence. Faktem je, že když se dívám na soubor prací, které na výstavu připravujeme, dostávám se do nostalgických vzpomínek a v hlavě se mi promítají jednotlivé zakázky, touhy, kraťounké pocity štěstí a moc a moc jiného.
Trvání výstavy: od 6. do 29. února 2004 Pořadatelé: Atelier 8000, Galerie Jaroslava Fragnera Výstava se koná za podpory: Nadace české architektury, Ministerstvo kultury ČR Koncepce výstavy: Atelier 8000 Atelier 8000 jsme s Martinem Krupauerem založili v roce 1988, jako 8. atelier státního projektového ústavu Brno, a to po předchozí anabázi, kdy jsme byli z podniku Drupos doslova odejiti prostě proto, že jsme se v duchu tehdejší reformy o soukromých družstvech pokoušeli vytvořit soukromý projektový atelier "reformy jsou vždy pofiderní". Naštěstí nás tehdy vzal pod křídla již jmenovaný státní projektový ústav obchodu a vytvořil nám opravdu první tržní podmínky do našeho startu. Ani ne po roce jsme fungovali v počtu 25 lidí, a to včetně specializovaných řemesel, a pak přišel 17. listopad. 21. listopadu jsme oznamovali našemu řediteli Danu Mrkosovi, že jsme soukromí. Odpovědí nám bylo, že nás již čeká, ať mu předložíme naší představu. Musím poznamenat, že tak
Dnes má Atelier mnohem profesionálnější tvář, mnohem více připomíná organizovanou fabriku než huť, je mnohem více pragmatičtější, ale při každé nové příležitosti je znovu hektický, temperamentní a citlivý, jako ve svých začátcích. Asi je to tím, že tu pracuje spousta mladých tvořivých lidí s obrovskou touhou. U touhy není důležité příslovečné určení způsobu. Přidanou hodnotou touhy těchto lidí je krásno. Dnešní společnost, bohužel, tuto přidanou hodnotu vnímá velmi okrajově, spíše si ji transformuje do materiálních hodnot. Záměrně používám termín "přidaná hodnota", protože ta je dnes velmi zmiňována a na burze nemá žádnou cenu - ale jakou má cenu na burze života? Přál bych si, aby alespoň okrajově tato výstava vedla k zamyšlení, kolik úsilí vydá mnoho lidí k tomu, aby krásný sen byl krásnou skutečností. Jiří Střítecký
4. STRANA
VÝSTAVY
Česká fotografie 1840 - 1950 Příběh moderního média Místo konání: Galerie Rudolfinum, Velká a Malá galerie Trvání výstavy: od 15. ledna 2004 do 28. března 2004 Koncepce a kurátor výstavy: Jaroslav Anděl V současném světě i umění dominují moderní média od fotografie až po digitální technologie. Není divu, že fotografii je věnována rostoucí pozornost a že fotografické výstavy zaznamenávají rostoucí popularitu mezi širokou veřejností. V této souvislosti je potěšitelné, že česká fotografie má ve světě velmi dobré jméno a že fotografové, jako František Drtikol či Josef Sudek jsou v zahraničí známější než přední čeští malíři. Důležitou roli zde sehrály zejména souhrnné přehlídky české fotografické tvorby, jako byly výstavy věnované meziválečné české fotografii v Brně(1981), Praze (1982), Essenu (1984), Paříži (1983) a také prezentace českého moderního umění v zahraničí, v nichž byla fotografie obsáhle zastoupena - v Houstonu a New Yorku (1989-1990), ve Valencii (1993) a Praze (1994) a v Dijonu (1997). V nedávné době pak výsledky předešlého bádání pro období 1918 až 1948 resumovala výstava nazvaná Česká fotografická avantgarda 1918 -1948 (Paříž, Barcelona, Lausanne, Mnichov, Praha, 1998 -1999). Tyto přehlídky, kladoucí důraz na meziválečné období, vedly však postupně k jisté kanonizaci české moderní fotografie, jež kontrastuje s nedostatkem poznání fotografické tvorby v předchozích obdobích, zejména v 19. století. Přesto dosud chyběla výstava, která by ukázala, jak se fotografické vidění v našich zemích vyvinulo od samého počátku do své zralosti. Výstava "Česká fotografie 1840 - 1950: Příběh moderního média" chce tuto citelnou mezeru zaplnit. Přehlídka ukazuje v reprezentativním výběru díla předních i méně známých tvůrců 19. a 20. století, kteří formovali podobu fotografického média v našich zemích. Jsou zde shromážděny fotografie z předních veřejných i soukromých sbírek a ukazuje slavná fotografická díla i celou řadu prací, které jsou zveřejněny poprvé. Akcentovány jsou velice významné sbírky české fotografie ze Spojených států, jejichž kvalita a rozsah je díky předchozímu historickému vývoji paradoxně v našem prostředí zcela neznáma. Vystavená díla jsou zařazena do širšího kulturního kontextu pomocí doprovodného materiálu, skládajícího se z časopisů, knih a informativních textů, které upozorňují na specifické dobové významy a spojitosti.
IS 04 / 2004
Instalace hraje klíčovou roli předních osobností (Jindřich Eckert, František Drtikol, Josef Sudek, Jaromír Funke, Jaroslav Roessler), všimne si však také zapomenutých tvůrců i anonymní tvorby. Zvláštní pozornost je na jedné straně věnována fotografickým postupům, které měly pronikavý vliv na vývoj fotografie i výtvarného umění, například fotomontáži, na straně druhé různým způsobům distribuce a použití fotografie, od alba, stereofotografie až k obrázkovým časopisům. Výstava, která obsáhne kolem 230 děl od více než padesáti autorů, má šanci stát se inspirující kulturní událostí, protože současná doba je charakterizována překotným rozvojem informačních technologií, na jejichž prapočátku stojí právě médium fotografie. Autor výstavy Jaroslav Anděl, žijící v New Yorku, organizoval v posledních patnácti letech řadu reprezentativních přehlídek českého umění doma a v zahraničí, v nichž byla fotografická tvorba začleněna do širších uměleckých a kulturních souvislostí.
Otto Herbert Hajek - Malba velkého formátu Místo konání: Národní galerie v Praze - Veletržní palác (Malá dvorana) Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7 Trvání výstavy: od 23. ledna do 13. dubna 2004 Výstava vznikla za finanční podpory Česko - německého fondu budoucnosti a Sparda - Bank Koncepce a kurátor výstavy: Katarína Müllerová Od 23. ledna do 13. dubna 2004 připravila Národní galerie v Praze výstavu maleb velkého formátu známého německého umělce českého původu Otty Herberta Hajeka ( *1927, Nové Hutě, okres Prachatice). Národní galerie v Praze, která získala s Veletržním palácem a jeho dvoranami možnost ověřovat uplatnění výtvarných děl většího rozsahu, také touto výstavou navazuje na svůj dlouhodobý program prezentace moderní a současné malby. Monumentální cítění malby představené v Malé dvoraně Veletržního paláce vychází z kontextu celoživotní tvorby umělce, který se mimo jiné významně zasloužil o vývoj světového moderního sochařství a aktivně se podílí na formování veřejného kulturního života a vytváření řady kulturních mostů mezi západní a východní Evropou. Podobně jako jeho dílo, i samotná osobnost Otty Herberta Hajeka proniká do četných sfér veřejného života; rozmanitá pedagogická činnost a četné mezinárodní kulturní iniciativy ho od počátku jeho prvních veřejných vystoupení v 50. letech staví do pozice umělce nejen intenzivně tvůrčího, ale i aktivně působícího na okolní dění. Všechny tyto aktivity jsou umocněny jedinečným vztahem Otty Herberta Hajeka k Čechám, země, kde se narodil a se kterou dodnes udržuje přátelské kontakty. Katarína Müllerová
Vladimír Kopecký - Obrazy a objekty Místo konání: Národní galerie v Praze - Veletržní palác (ochoz a respirium mezaninu ) Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7 Trvání výstavy: od 23. ledna do 18. dubna 2004 Kurátoři výstavy: Tomáš Vlček, Jana Horneková „…… Sklo pro mne není subjektem mého vyjádření, je pouze prostředkem k dosažení neznámých cílů. ....Sklo neglorifikuji. Je možné s ním zacházet různě, i proti zaběhnuté představě o něm, tedy i ošklivě. Sám jsem termín OŠKLIVÉ SKLO na začátku šedesátých let razil.
IS 04 / 2004
VÝSTAVY
Tím ale nemyslím, že sklo vždy takové musí být. Chci říci jen to, že jdu-li za výraznou myšlenkou, ne ozdobou, tak tedy bezohledně, že z toho skla i kůži sedřu, až na krev, bude-li to třeba….. Jde mi o to, aby hotová věc ze skla poskytovala pozorovateli hlubší význam a nepromlouvala jen vlastnostmi materiálu, které jsou sice jedinečné, ale stavět jen na nich mi připadá málo. Ve své práci, která je přísně geometrická i spontánně expresivní, se snažím vyslovit všechno to, co mne fascinuje: nekonečnost prostoru, ticho, úzkost a melancholii…..“ Vladimír Kopecký, 1991 Přesto, že Vladimír Kopecký sám sebe považuje především za malíře, je ve světě znám jako sklářský výtvarník: dostatečně o tom svědčí řada výstav, na kterých byl právě sklem zastoupen. To, že svět nepochopil Kopeckého bytostné zaměření, je jen jedním z omylů: vždyť Kopecký citované vyznání potvrzuje svojí tvorbou od počátku. Po řadě váz, jejichž malovaný nebo leptem provedený dekor nikdy malíře nezapřel, vytváří řadu objektů a nástěnných obrazů sestávajících z tabulí skla řazených za sebou. Síla skla navozuje sama o sobě otázku vnitřního prostoru, jehož hloubku Kopecký umocňuje posunutím nebo postupným zvětšováním zvoleného geometrického prvku. Pozoruhodná je tajemná hloubka tiché čirosti skla, zvýrazněná a zjemnělá matovanými geometrickými prvky. Jana Horneková
Michal Škoda 2000-2003 Místo konání: Národní galerie v Praze - Veletržní palác (respirium 2. patra) Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7 Trvání výstavy: od 23. ledna do 2. května 2004 Koncepce a kurátor výstavy: Jiří Valoch K nejosobitějším a nejpozoruhodnějším českým sochařům patří v posledním desetiletí jistě Michal Škoda (1962). Právě jeho tvorba v této dekádě vyzrála a obohacuje sféru aktuálního umění. Není nezajímavé, že autorovy první osobité práce byly spjaty s keramikou, ovšem i v té již hledal možnosti maximální redukce geometrických forem, a tak se de facto stavěl do opozice k nejfrekventovanějším podobám keramiky. Tehdy se také určujícím momentem jeho práce stal protiklad přítomného a nepřítomného jako prostředek artikulace prostoru. Tehdy ještě bylo možno chápat některé umělcovy realizace jako nositele určitých mimovýtvarných poselství, nejčastěji v podobě existenciálního působení prostorových vymezení. Pojímání sochařského objektu jako sui generis architektury (nebo alespoň jako architektonu) dovolilo Michalu Škodovi pracovat s nejredukovanějšími geometrickými formami a přitom se v podstatě od vizuality i od komunikačního záměru minimal artu jednoznačně odlišovat a tedy přinášet nový typ vizuálního poselství, jedinečného, spjatého právě jen s jeho typem talentu. Soustavné zkoumání estetických a komunikačních kvalit monochromní barevné povrchové struktury jej logicky přivedlo k resignaci na barvu vůbec a po originálním zkoumání polarity bílé a černé k monochromii bílé, která je charakteristická pro umělcovy cykly z posledních čtyř či pěti let. Je to nejen cesta k většímu oproštění, ale také k stále větší absolutnosti formy, jež je touto cestou zpřítomňována. Bílá se ukazuje jako optimální, protože je zatížena nejmenším množstvím literárních odkazů a konotací a zase nás dřív spojuje s jakýmsi světem absolutní architektury ... Nedílnou součástí autorovy tvorby jsou také kresby tužkou, z nichž jeden cyklus již Národní galerie ve Veletržním paláci
5. STRANA
vystavovala v sérii výstav Laboratoř, věnované pracím pozoruhodných mladých umělců. A zase úplně krajní minimum vyjadřovacích prostředků, rýsovaná tužková čára, dovoluje výtvarníkovi zhmotňovat vymezení, jež jsou opět podstatně odlišná od kreseb autorů klasického minimalismu, vnášet do nich repetitivní vzorec i jeho narušení a především implikovat určité vztahy, jež jsou bytostně spjaty s naší percepcí prostoru. Ale také zachovávat jedinečnost a nezaměnitelnost kresby jako média. Škodovy kresby nejsou žádné sochařské studie, jsou to zcela autonomní díla, plně respektující právě danosti zvoleného média a výrazně obohacující celou jeho tvorbu. Jiří Valoch
MALÍŘSKÁ RODINA MÁNESŮ Místo konání: Národní galerie v Praze - Palác Kinských Trvání výstavy: od 20. června 2003 do 29. února 2004 Autorka: Naděžda Blažíčková-Horová Kurátorka: Veronika Hulíková Národní galerie v Praze Sbírka umění 19. století mimořádně prodloužila v paláci Kinských rozsáhlou výstavu o malířské rodině Mánesů, která představuje jednu z nejznámějších a nejvýraznějších kapitol v dějinách českého umění 19. století. Reprezentuje ji hned pět osobností ve dvou generacích, které vyšly z atmosféry dobového romantismu a jeho různé polohy naplnily osobitou tvůrčí estetikou i vlastními ideály. Svými životy obsáhly jedno celé století. Tvorba bratří, Antonína a Václava, vznikala pod vlivem první vlny romantických názorů a představ, Antonínovy děti, Amálie, Josef a Quido, vstupovaly na uměleckou dráhu už v době, kdy myšlenky romantismu ovlivňovaly českou společnost nejsilněji. Výstava představuje všechny členy Mánesovy rodiny, nejšířeji nejslavnějšího z nich Josefa. Výstavu doprovází obsáhlá publikace a široká programová nabídka lektorského oddělení Sbírky umění 19. století. Komentované prohlídky k výstavě: Každou neděli je hodinový komentář k výstavě zdarma, v sobotu je cena komentované prohlídky 20 Kč k platné vstupence. Sraz s lektorem je vždy u pokladny paláce Kinských. (témata prohlídek: Rodina Mánesů Sobota 11.00 a 15.00, Josef Mánes neděle 11.00)
6. STRANA
POZVÁNKA NA VERNISÁŽ
IS 04 / 2004
tenisové štadióny, športové kluby, jazdiarne či vysoká škola ekonomického zamerania. Stavba využíva nezastavaný priestor medzi spomenutými zariadeniami, sceľuje dané územie, poskytuje priestor pre ďalší rozvoj takto využívaného prostredia. Stavba reaguje na problematické sídliskové prostredie, vysiela rozvojový impulz a predstavuje potrebný humánny prvok v sídliskovom prostredí. Tak isto je neopomenuteľný sociálny rozmer stavby, ktorá takto predstavuje alternatívu aktívneho trávenia voľného času verejnosti. DISPOZIČNÉ RIEŠENIE Riešená plaváreň vytvára priestory pre vrcholové podujatia vodných halových športov. Miesto si tu nachádzajú plavecké disciplíny, skoky do vody, vodné pólo,
------------------------------------------------------------------------------pokračování z titulní strany SITUOVANIE STAVBY Stavba je situovaná v Bratislave Petržalke, v časti Ovsište, v blízkosti ktorého sú lokalizované rôzne športoviská,
synchronizované plávanie. Auditórium pre verejnosť poskytuje kapacitu 3000 miest na sedenie. Samozrejmosťou je bezbariérový prístup do diváckych zariadení. Celkovo sú tu umiestnené 4 bazény, konkrétne skokanský bazén, hlavný plavecký bazén dĺžky 50m s 8 plaveckými dráhami, skokanský bazén, menši 50m bazén na rozplavby s 6 plaveckými dráhami, detský bazén so samostatnou prevádzkou. Dva spomínané 50m bazény je možné celoročne využívať ako plaváreň pre verejnosť, čo zabezpečujú dve samostatné, pre verejnosť prístupné prevádzky s kapacitou 2 krát 200 ľudí. Na 2 NP sa pre verejnosť nachádza samostatná prevádzka fitnes s „Protein barom“, samostatná sauna pre mužov a ženy a samostatná prevádzka vodoliečby a masáží. Verejnosť (divácka a plavecká) vstupuje do objektu cez hlavnú nástupnú halu s výhľadom na bazény a galériou vedúcou na 2 NP. Na halu ja napojená prevádzka samoobslužnej reštaurácie s výdajom 300 jedál za hodinu a letnou terasou. Z haly sú prístupné divácke zariadenia, a priestory určené verejnosti.
IS 04 / 2004
Plaváreň a Plavecký štadión pre vrcholové podujatia
Pre športovcov, trénerov a rozhodcov je určený samostatný vstup, na ktorý sú naviazané priestory ako šatne pre športovcov, rozcvičovňa, posty pre rozhodcov, ošetrovňa a ordinácia športového lekára. Na 1 PP sú umiestnené pozorovateľské chodby lemujúce bazény, umožňujúce sledovať techniku plavby alebo umiestnenie prenosovej techniky. Od vstupu pre zamestnancov sa odvíjajú priestory pre strážnu službu, monitoring objektu, požiarnu hliadku, či šatne a denné miestnosti pre zamestnancov. Podzemné podlažie v sebe sústreďuje väčšinu technických priestorov, skladov, dielní, rozvodní a manipulačných priestorov ako aj rozsiahly celok čerpadiel, nádrží a iných zariadení tvoriacich technologické zabezpečenie bazénov, pre ktorý je určený aj navrhovaný montážny otvor. Priestory vzduchotechniky sú na 1 NP nad uvedenými technickými priestormi.
Zabezpečenie diváckych priestorov, t.j. šatne, jednotka prvej pomoci, hygienické zariadenia, prenajímateľné predajné priestory, evakuačné únikové cesty či sklady sú umiestnené na 2 NP. Od 2 NP po 4 NP sa odvíja celok administratívnej prevádzky, so samostatným vstupom, ktorý v sebe sústreďuje zasadacie priestory, tlačové stredisko s pripojením na internet, rokovacie priestory na tlačové konferencie, administratívne bunky, priestory pre vedenie, klubovne, priestory pre predstavenstvo klubov. V rámci diváckeho zariadenia je navrhnutých 3000 miest na sedenie, vrátane časti pre telesne postihnutých a novinárskych kabín vo vrchnej časti auditória. KONŠTRUKČNÉ A ARCHITEKTONICKÉ RIEŠENIE: Stavba sa skladá z rozsiahlych halových priestorov, ktorých konštrukčné riešenie pomocou zavesených uzavretých plnostenných oceľových profilov tvoriacich väzníky, je súčasťou architektonického konceptu riešenia. Menšie objekty sú riešené pomocou skeletovej konštrukčnej sústavy a systému montovaných priečok, umožňujúc tak variabilnú dispozíciu. Betónové bazény tvoria samostatný dilatačný celok. Poňatie stavby sleduje dekonštruktivistickú líniu použiteľnú pri rozsiahlych športových stavbách, načrtnutú Behnischom už pri stavbe Olympijského štadiónu v Mníchove, alebo Reichertovým Plaveckým a cyklistickým štadiónom vybudovaným v Berlíne. Demonumentalizácia rozsiahlych objektov je otázkou živou a aktuálnou aj v dnešných spoločenských súvislostiach. Snaha vyhnúť sa schématičnosti, historickému klišé, zle pochopenému elementarizmu či naopak afektovanej preexponovanosti často vedie ku prekvapivým riešeniam. Pôsobivú vzletnosť a dobovú aktuálnosť stavby podporujú
7. STRANA
ľahké zavesené oceľové nosníky, prekonávajúce zastrešenie pomocou čiarovej hry lanových prvkov. Rozsiahle zasklenia sú akcelerované rotovanými a posúvanými líniami zasklievania. Oceľové prvky ako stĺpy, zavetrenia, vzpery, nosníky prijímajú dynamiku a ľahkosť celkového poňatia stavby. Konštrukcia sa stáva prostriedkom, architektonickou rečou, výrazom samotným, ako taká skúma svoje možnosti, význam, vstupuje medzi ľudí, preniká do priestoru ako aj do myslí ľudí ktorých obklopuje. Derrida v osemdesiatych rokoch nastolil filozoficko-lingvistické otázky smerujúce ku semiologickým predpokladom, ústiacim až do konkrétnych, častokrát pokrokových architektonických foriem. Takto koncipované riešenie nechce byť definitívne, totálne. Dekonštruktívny princíp oslobodzuje konštrukciu od jej predpokladateľnej schémy. Takto položená tvorba síce vyvoláva estetické polemiky, no predpokladá vznik originálnych foriem a tvarov, vo svojej podstate reflektujúcich a akceptujúcich funkčné či konštrukčné postuláty. Dekonštrukcia je kritická ohľadne tradície, ale táto kritika sa odohráva v mene tradicie. Spôsob kritiky metafyziky na poli neoštrukturalizmu, ktorý Derrida označuje ako dekonštrukcia, rozpad, sa naplno prejavil v charakteristike dekonštrukcie: „Dekonštrukcia je strhnutie múrov západnej metafyziky, nie s úmyslom zničiť ich, ale vybudovať nanovo a iným spôsobom (re-construire).“ Podstatou takéhoto tvorivého prístupu však naďalej zostáva predovšetkým konštrukcia, tak ako v revolučných dielach ruskej architektonickej avantgardy. Náboj prameniaci z konštrukcie a jej rôznych polôh s radosťou využívam na danú športovú stavbu. Zdanlivým rozbitím pôvodných prvkov a ich skladaním v pôsobivých kompozíciách vzniká netradičná a neabsolútna forma, ktorá skúmaním samej seba objavuje nové aspekty tvorby. Takúto neabsolútnosť a zásadnú apolitickosť takéhoto tvorivého prístupu som s veľkou radosťou použil pri takejto rozsiahlej a rozsiahlo vnímanej stavbe patriacej verejnosti a jej aktivitám. Stavba nechce diktovať, alebo nebodaj utlmovať či kontrolovať dianie v jej okolí. Chce byť výzvou a hlavne podnetom pre činnosť, elementom v pohybe, partnerom pre akúkoľvek aktivitu, centrom diania v danej oblasti ako aj východiskom pre ďalší rozvoj diskutabilnej sídliskovej monosféry, do ktorej nepriehľadnuteľným spôsobom vstupuje. Autor textu: Jozef Kuráň
8. STRANA
ZÁPIS Z RADY OA
IS 04 / 2004 5. Různé: a) I. Havlíček informoval o možnosti výstavy Paraquajského konzulátu v Písecké bráně při příležitosti státního svátku Paraguajské republiky. Vernisáž výstavy by mohla být 20. května 2004 b) V. Šafář zve na ples architektů v Polském domě v Ostravě, který se koná v sobotu od 19:00 hodin c) Schůzka se zástupcem časopisu Světlo J. Kotkovou (zástupce šéfredaktora časopisu) o možnosti uspořádání soutěže Světlo v architektuře - V. Štulc d) Doubner - OA v Šanghaji
Příští zasedání ROA se bude konat v úterý 2. března 2004 v 10:00 hodin v Revoluční 23. Zapsala: Kučerová
Schválil: Haman
Znovu upozorňujeme:
GRAND PRIX 2004 OBCE ARCHITEKTŮ XI. ROČNÍK CENY ZA REALIZACI ROKU
-------------------------------------------------------------------------------
ZASEDÁNÍ RADY OA Zápis ze dne 3. února 2004 Přítomni: ROA: Štulc, Šafář, Navrátil, Mojžíš, Haman, Havlíček, Krejčí, Kopečný Dozorčí rada: Melichar, Polívková Omluveni: Driml, Čejka, Mastný, Prokop 1 Návrh programu zasedání ROA: a Vyloupení Revoluční 23 b. Grand Prix OA 2004 c. Písecká brána d. Různé Hlasování: schváleno všemi osmi přítomnými. 2. Vloupání do Revoluční 23 Ji. Kučerová informovala o pokusu o vloupání do kanceláří OA, Revoluční 23. - pokusit se zjistit, zda se ztratily nějaké listiny (sekretariát) - zjistit, jak se dá lépe zabezpečit Revoluční, za kolik by bylo pojištění, bezpečnostní schránka pro dokumenty, promyslet formu zajištění elektronických dat. 3. Grand Prix 2004 Tři agentury obdržely zadávací podmínky pro konání Grand Prix 2004, jedna agentura odstoupila 27. ledna, druhá 29. ledna. Se třetí agenturou FOIBOS vstoupili v jednání za OA O. Haman a V. Štulc. 4. Písecká brána shromáždí se všechny dokumenty k Písecké bráně pro právníka, kopie dokumentů se uloží v sekretariátu. Ve čtvrtek 5.2. schůzka
Přihlašuji v kategorii (symbol zakroužkujte): N Novostavba K Krajinářská architektura a zahradní tvorba R Rekonstrukce U Urbanismus I Interiér D Architektonický design a drobná architektura V Výtvarné dílo v architektuře
Termíny Uzávěrka pro doručení dokumentace: 10. března 2004 do 16 hodin na adrese: Agentura FOIBOS, Trmalova vila, Vilová 11, 100 00 Praha 10 - Strašnice Zasedání poroty: 18. - 21. března 2004 Slavnostní zahájení a vernisáž výstavy: 20. května 2004 ve Veletržním paláci NG v Praze
Prosíme vážené čtenáře o zasílání námětů, doporučení a připomínek k Informačnímu servisu poštou, nebo ještě lépe e-mailem na adresy:
[email protected] nebo
[email protected] (do kopie na
[email protected]). Datumy uzávěrek jednotlivých čísel jsou vždy 5. a 19. v měsíci. Děkujeme Názory uvedené v článcích IS nemusí vždy vyjadřovat názory redakce
INformační servis členský bulletin Obce architektů, vychází 2x měsíčně. Neprodejné redakce: Alexandra M. Videmannová a Bohumír Kotora e-mail:
[email protected],
[email protected], mobil: 604875018 adresa Obce architektů: Revoluční 23, 110 00 Praha 1 tel.: 257 53 50 25, 257 53 50 32, fax.: 257 53 50 33 e-mail:
[email protected], www.architekt.cz.
