FOCENÍ VÝLOVU RYBNÍKU PODROUŽEK U NETOLIC
FOCENÍ KRAJINY U OBCE LUŽICE
1
Pozvánka na výstavu Pořekadlem:„Když je hezky, tak je všude hezky“, navozujeme, že jihočeská krajina není krásnější než ostatní, ale určitě je pro nás Jihočechy - seniorské amatérské fotografy jiná. Máme k ní hlubší, důvěrnější vztah. S její letitou proměnou jsme se měnili i my. S jihočeskou krajinou jsme více spjati v naší životní pouti. Tam, kde máme své kořeny, tam, kde k nám promlouvá genius loci našeho oblíbeného místa, tam se rádi vracíme pro oživení našich vzpomínek a pro nové dojmy a nezapomenutelné okamžiky. S naším amatérským fotoaparátem nebo mobilem se pokoušíme zachytit jen pro nás slyšitelnou promluvu naší matky Země, abychom mohli znovu a jinak objevovat další krásné pohledy, dojímavé nálady, stali se užaslými diváky světel a stínů. Snažíme se zachytit vodní páru oblaků nad šumavským pohořím, vítr na hladině jihočeských rybníků i malebnou krásu jihočeských měst a vesnic. Vnímáme, jak světlo dne mění náladu krajiny a našeho místa. Vnímáme své napojení na energii krajiny, po tisíciletí modelovanou přírodními živly a po staletí tvarovanou našimi předky: Kelty, Slovany ,Germány.. Brzy ráno i pozdě večer pozorujeme naše životodárné slunce, kreslící úchvatné obrazy v nebeské galerii. Stoupáme na šumavské vrcholy a rozhledny, abychom se pokochali panoramatem „naší“ jihočeské krajiny. Fotografujeme prchavé okamžiky krásných scén nejen pro vlastní vzpomínky. Rádi se o ně podělíme i s Vámi. Jste srdečně zváni na výstavu našich fotografií s názvem:
SVĚTLO DNE JIŽNÍCH ČECH 2013.
2
Autoři fotografií nar. 1935 Ludmila BAŠTÝŘOVÁ 1948 Zdeňka BENEŠOVÁ 1951 Alena HAVLÍNOVÁ 1940 Jitka HUŇÁČKOVÁ 1935 Jaroslav JAROŠ 1965 Alena KOVÁŘOVÁ 1947 Alena KREJČÍ 1941 Miloslava KRUCHŇOVÁ 1946 Václav KŘENEK 1940 Jiří LAHODNÝ 1950 Marie LUDVÍKOVÁ 1945 Marie MACHÁČKOVÁ 1934 Jaroslav MACHOVEC 1936 Jaroslav PAVLÍK 1943 Terezia POLANKOVÁ 1947 František PRÁZDNÝ 1938 Václav ŘEBÍK 1937 Božena ŠVECOVÁ 1938 Libuše VEPŘEKOVÁ 1951 Eva VRZÁKOVÁ Průměrný věk 71 let
3
FOCENÍ MENHIRŮ U HOLAŠOVIC
KURZ TVORBY FOTOKALENDÁŘE
4
Ludmila BAŠTÝŘOVÁ *1935 Většina kolegů, kteří vystavují své fotografie, o tom, jak pořídit dobrý obrázek předem přemýšlí a před zmáčknutím spouště nastaví všechny parametry tak, aby fotka byla co nejlepší. Oni totiž rozumí fotoaparátu. To není můj případ – fotím jenom díky tomu, že mohu použít automat a že fotoaparát značky Olympus se vejde i do kapsy. Pořídila jsem si ho a první fotografie udělala v době, kdy už jsem měla odžitých sedm křížků. Přinutilo mě to i k tomu, abych se přihlásila do nějakého kurzu, kde bych se naučila alespoň minimální úpravy, které digitální fotografie potřebuje. Za těch pět, nebo šest roků se mnou tahle malá věcička prošla nesčetněkrát Český Krumlov. Tady totiž najdete každý den něco, co jste celé roky neviděli - záleží jenom na Vaší momentální náladě a na tom, jak se podíváte. Pořídila jsem v Českém Krumlově i jinde stovky obrázků - jenom některé z nich se trochu povedly a snesou kritiku. Na této výstavě jsou poprvé předkládány veřejnosti.
5
Zdeňka BENEŠOVÁ *1948 Proč fotím? Hlavně proto, že si silně uvědomuji čas, který nám tak rychle běží. Přitom zažívám úžasné věci - v rodině, mezi přáteli, kamarády, na svých toulkách po Česku i v cizině. Paměť je ošemetná záležitost - je ,,vybíravá" a v mém případě i špatná. A tak nastupují fotografie - a jsem jim moc vděčná - dokáží mi, při jejich prohlížení, vyvolat pocity, které bych už si nevybavila, vzpomínky, zasunuté kdesi v hlavě, dokonce se mi někdy vybaví i vůně, která vznik fotografie doprovázela. A když se ještě podaří
obzvláště
pěkná,
i
pocit
uspokojení
nad
dobrým
dílem. Pokouším se zachycovat svět i pomocí malby, kresby, výtvarně. Výtvarné dílo dá dost práce, je náročné na čas, výsledek může být neuspokojivý. Fotografie je rychlá, přesná, zdařilá dokáže diváky zaujmout. Tak to je asi stručně, proč ráda fotografuji. Málokdy vycházím na procházku nebo výlet bez svého fotoaparátu. Používám ho vždy, když si chci uchovat hezkou vzpomínku na prožité okamžiky. Fotografuji ráda přírodu, architekturu ale i lidi. O své fotografie se ráda podělím s přáteli.
6
Alena HAVLÍNOVÁ *1951 Každý se snažíme zachytit chvíle pro naši rodinu významné, dovolené, posezení s přáteli, výlety a další, ale až po kurzech digitální fotografie se mi otevřel úplně nový pohled , nejen na fotku ,ale i její úpravu, tvorbu prezentací . Vědět co chci fotit, jak to do toho “ foťáku“ dostat a tak se snažím, hledat ten nejlepší záběr a dívat se na krajinu pohledem „fotografa“. Jak se mi to daří musí posoudit divák. Důležité upozornění: Fotoaparát vždy s sebou.
Jitka HUŇÁČKOVÁ *1932 Od mládí jsem čistý a pravý introvert. Od mládí chodím přírodou nejraději sama, pozoruji (často u vytržení) východy a západy slunce, úžasné mraky a oblaky,klaním se před starými stromy s jejich jedinečně krásnou borkou, listy rašícími i odumírajícími, i jehlicemi. A květiny a rostliny? Taková krása, rozmanitost, barevnost - nikdo se nevyrovná přírodě v její tvůrčí práci. Obdivuji hory, skály a kameny i v jejich detailech s ohledem na geologický původ. Nejsou mi cizí ani ptáci a hmyz. S tím vším souvisí i architektura ať stará nebo nejnovější. Proto fotografuji.
7
Jaroslav JAROŠ *1935 Fotograf je člověk hloubavý – vlastní boty toulavý. Jednou je tady a podruhé tam – také neví kudy kam. Krajinou se toulá rád, foťák je jeho kamarád. Fotílidi, ptáky – na poli i vlčí máky. Portrét holky – kluka, nedělá mu žádná muka. Počasí mu nevadí, v temné komoře se pobaví. Dobrá fotka – je jako v kartách přebít spodka. Fotograf mladej i starej – k snímku je vždy zralej. Život s ním někdy zamete, dostane se za to do nebe.
Alena KOVÁŘOVÁ *1965 S fotografováním jsem začala před mnoha lety s fotoaparátem na kinofilm značky Zenit . Nejčastěji jsem fotila krajinu, přírodu , květiny na svých poznávacích cestách.Navštívila jsem Bulharsko,Rumunsko několikrát i exotické země jako Thajsko, Čínu, Tchajwan, Kambodžu a všude jsem fotila zejména květiny- púvodní druhy a ve volné přírodě, zejména orchideje. I když zpočátku nerada jsem přešla na digitální fotoaparát - značky Lumix a objevila kouzlo digitální fotky a přírody v blízkém okolí Č.Budějovic .Na svých cestách fotím nejen digitálním fotoaparátem, ale už i chytrým telefonem Sony Xperia.
8
Alena KREJČÍ *1946 "Fotím pro potěšení, pro nečekaný krásný
výsledek, pro možnost zastavit čas a zachytit emoce, pro chvíle, kdy mé fotografie udělají radost i někomu jinému."
Václav KŘENEK *1944 Fotografování mne zaujalo už v mládí v době černobílé fotografie, kdy se expozice nastavovala podle expozimetru nebo odhadem. Vyvolání filmu a zhotovení fotek v koupelně bylo dobrodružstvím. Přechodem na barevné diapozitivy, barevné fotografie a v současnosti k digitální fotografii je fotografování po technické stránce snazší. Foťák mne doprovázel a doprovází na dovolených, zájezdech,výletech a rodinných událostech a tak se mi ve fotkách vracejí vzpomínky. Při procházení přírodou a setkávání s lidmi je každý okamžik neopakovatelný a v prožitku každého jinak viděný. Fotografie je tak i vyjádřením pocitů autora. Mám radši přírodu bez lidí. Výstava se mi líbí a doufám, že budu mít příležitost se potkat a seznámit s ostatními.
9
Miloslava KRUCHŇOVÁ *1940 „Místa, která jsou schopná oslovit duši člověka působí jinak než místa, jež jsou pouze hezká“, to je myšlenka Christophera Daye, uváděná jako motto výstavy našich fotografií. Už si umím vážit každé chvíle, která mi umožní je hledat a nalézat. A nemusí to být jen místa nová, často je nově nacházím i tam, kde jsem je dříve neviděla, nevnímala. Při toulkách přírodou, kde každá denní i roční doba, každá změna počasí, přízeň nebo nepřízeň sluníčka způsobí překvapivou změnu scenerie. Při objevování nových krajin tu i cizozemských, kdy nadšeně vítám každý pohled, který se mi otevře na vrcholu hory, za zatáčkou silnice, na kraji lesa, v zrcadle vodní hladiny nebo na obzoru nekonečného moře. Krajina zabydlená lidmi, krajina po věky lidmi přetvářená, hýčkaná a milovaná, která umí vyprávět o jejich osudech. Dovypráví a dokreslí znalosti historie. Jistě nejsem sama, kdo si odnáší hluboký prožitek z míst zaniklých šumavských vesnic, kdo čte knihu života malých venkovských hřbitůvků či honosných městských pohřebišť nebo vnímá důvěru a pokoru, kterou nespočetné generace před námi skládaly před oltáře kostelíků i chrámů. A města? Už mne příliš nezajímají výklady obchodů, ale vidím detaily domů, ulic i prostranství, nahodilou i promyšlenou architekturu během staletí poskládanou do mnohdy tak půvabných celků. Jak jsem to mohla dříve nevidět? Nechci přijít o všechny tyto prožitky a vjemy, ráda se k nim vracím. Fotografování mi pomáhá. Mám-li štěstí, podaří se mi kus dané atmosféry - atmosféry míst, která mne oslovila, zachytit, donést domů a znovu si ji přivolávat při pohledu na snímek. I když jsem se jím po většinu života nezabývala, stalo se mi fotografování radostí, koníčkem, který mne zaujal. Doufám, že se mi podaří dosáhnout časem i výsledků, které by mě uspokojovaly.
10
Jiří LAHODNÝ *1939 Koníček - fotografování a vše kolem zpracování fotomateriálů mě drží již od konce základní školy bez přerušení do dneška. Pracoval jsem se všemi materiály na trhu, s aparáty na skleněné desky, filmy i diapositivy, které v dřívějších dobách měly různou kvalitu, ceny nebo vůbec nebyly na trhu. Dokázal jsem fotografovat přes různé překážky v zaměstnání, dokonce i na vojně. Témata fotek bylo vše, na co šlo namířit aparát a bylo aspoň trochu osvětlené a nestál tam policajt. Nejraději mám krajinu a reportáž z cestování, nebo různých veřejných akcí /i se strkáním/.Toto jsem nejvíce využil v pozdějším věku při možnosti cestování p o světě po uvolnění situace, kdy jsem mohl navštívit zajímavé, dříve nedostupné země jako USA, Brazílie, Turecko, Švédsko, Rusko apod. a udělat z fotek i výstavy. K práci jsem využíval všech typů fotoaparátů na film /analogových/, později jsem přešel na digitál a snažil se pracovat i s počítačovou technikou. Střídání aparátů a techniky mě přivedlo k tomu, že aparátů se nezbavuji, naopak je sbírám a vytvářím zajímavou sbírku včetně literatury a dokumentů k tomuto tématu .
11
Marie LUDVÍKOVÁ *1950 Fotím, protože se snažím zachytit nevratný okamžik, abych si v paměti co nejdéle uchovala to, co jsem prožila a zpětné se mohla k těmto časem omezeným okamžikům vrátit. Mohu si tak kdykoli připomínat vše, včetně počasí a nálady. Nehledě na to, že jsem se v poslední době v Klubu Aktiv setkala s tak velkým množstvím fantastických lidí, že nejsem schopna si jejich podobu vždy přiřadit ke jménu. Zúčastňuji se dle možností většiny akcí, na kterých se lidé střídají, nechodí vždy ti samí. Většinou se něco přihodí a pak je dobré mít foťák u sebe. Například, a to mne moc mrzí, že jsem o ty fotky přišla, když jsme přecházeli lávku v lese, ta praskla a byla valná hromada. Hned po zjištění, že se nikomu nic nestalo, jsem si tu „skupinu“ vyfotila! Na jednom cyklovýletě jsme projížděli bahnem a ejhle přede mnou to kolegovi ujelo a už se válel v blátě. Pak se musel převléci u rybníka a sušil věci i omyté kolo. Dnes se nad těmi záběry společně usmíváme. Před Vánoci jsem jela MHD a tam se rozehrála parta tří lidí s vánočními písněmi. Celý autobus se usmíval a já si je nafotila.Teď jsem si nafotila dvojčata, co se narodila mé neteři jako první mamince v roce v Českých Budějovicích. Opravdu si to s fotoaparátem užívám a snažím se být pořád lepší, i když je to jen můj subjektivní pocit. Ale když vidím někoho fotit, koukám, jestli se nemohu něčemu přiučit. Učím se i v našem Klubu Aktiv, kde se nám fotografům věnuje náš František Batysta. Pořádá s námi fotovýlety směrované vyloženě na focení, pak si fotky promítáme a ukazujeme si komu se co povedlo a jak na fotografii pohlížet také z druhé strany, to je té co u akce nebyla, aby fotka zaujala. Prostě jsem tomuhle koníčku propadla a jsem šťastná, když mohu a mám co fotit s partou prima lidí.
12
Marie MACHÁČKOVÁ *1945 Mé fotografování pro mne znamená zastavit se v uspěchaném čase. Chodím se svými přáteli po kraji a zachycuji krásné scenérie přírody nebo uměle vytvořená díla lidí, kteří se snaží o zkrášlení svého okolí nebo chtějí svým dílem připomenout důležité události. Fotím také lidskými zásahy zdevastovanou krajinu. Moje fotografování je zdokumentování našeho putování a fotografie nám budou i po letech připomínat jeden druhého, náladu a příběhy, které se při našem toulání staly….i tehdy, když už třeba nebudu moci toulat.
Jaroslav MACHOVEC *1934 „Fotografie je pro mne pokladnicí a průvodce vzpomínek, pohladí, osvěží, vypráví, jak čas plyne. „
13
Jaroslav PAVLÍK *1936 Fotografovat jsem začal již v dávném mládí "PIONÝREM", později "FLEXARETOU". Fotky jsem sám vyvolával a tvorba výřezů a zvětšenin v temné komoře mě moc bavila, zejména rodinné fotky dětí. Od nich jsem dostal k šedesátinám digitál "OLYMPUS" a rázem jsem propadl kouzlu digitální techniky, i když je její zvládnutí pro stárnoucí paměť někdy hodně složité, zejména ve spojení s prací na počítači. Je ale pro mne stále lákavé a v kurzech Akademie třetího věku se stejnými nadšenci se cítím moc dobře.
František PRÁZDNÝ *1947 Já se za fotografa nepovažuji. Jsem spíše turista, rád procházím krajinu nebo jezdím na kole. Když se mi někde líbí, vytáhnu fotoaparát a udělám snímek. K fotografování jsem se dostal více až v důchodu, kdy mám více času na své vycházky a projížďky. Mám rád Novohradské hory, kde fotografuji nejvíce, ale líbí se mi i jiné oblasti jižních Čech.
14
Terezia POLANKOVÁ *1943 Focení mně baví. Dříve jsem fotila na kinofilm. Před 5 lety jsem začala fotit digitálním fotoaparátem a focení s ním se stalo mým koníčkem. Po absolvování kurzu úpravy digitální fotografie, který vedl v roce 2010 František Batysta na Zdravotně sociální fakultě JU, jsem se naučila upravovat fotografie v programu PICASA. Ale jeden kurz nestačil. V dalším kurzu pro pokročilé jsem se naučila fotografie upravovat v programu Zoner Photo Studio. Fotím nejen svoji rozšířenou rodinu, své přátele a všechny akce, kterých se zúčastním jak v Klubu absolventů U3V, tak Klubu Aktiv a s partou absolventů kurzů Digifoto. Mou láskou je focení krajiny, stromů, odrazů ve vodě, svítání a západy slunce.
Božena ŠVECOVÁ *1937 V přírodě najdu vždycky něco neobvyklého, něco hezkého. Třeba strom, krásný, mladý nebo i ten starý vykotlaný , rybník i když je vypuštěný a zarostlý rákosím nebo jen rozkvetlý bodlák, všechno má své kouzlo. Proto fotografuji, pro ten okamžik, ke kterému se mohu kdykoliv vrátit.
15
Václav ŘEBÍK *1938 K fotografování mne přivedl můj strýc, který byl vášnivým fotografem a naučil mne s fotoaparátem zacházet. Později jsem si zařídil vlastní fotokomoru a začal jsem více fotografovat. Byl jsem členem klubu amatérských fotografů, kde nás učil fotografovat známý budějovický fotograf Otta Sepp. Dodnes si pamatuji na jeho rady stále platné, i když fotografická technika udělala obrovský pokrok. V současnosti fotografuji společenské dění kolem sebe, zajímavé akce v Netolicích i jinde, kterých se účastním, ale ze všeho nejraději přírodu. Fascinují mne západy a východy slunce, mraky a proměny krajiny v každou roční i denní dobu.
16
LIBUŠE VEPŘEKOVÁ * 1938 Fotografování mě provází už od dětství. Ráda jsem si prohlížela rodinné album se starými fotkami a k nim postupně přidávané malé fotečky z výletů mého tatínka (1906) a maminky (1913). Tatínek sám fotky vyvolával a zvětšoval. Velice živě si vzpomínám na jedno vánoční focení. Byly mi asi 3 roky a tatínek fotil s bleskem, tedy zapálil hořčíkový prášek, nastal výbuch a na fotce dodnes stojí vyděšené děvčátko u vánočního stromku. Později se vždy v rodině objevil někdo s fotoaparátem, na studiích nás fotili kamarádi. První fotoaparát z druhé ruky jsme si pořídili v roce 1962. Protože jsme měli malé děti, dost jsme je fotili i na barevné diapositivy. Jako učitelka jsem později začala fotografovat i ve škole. Ve školním fotokroužku si děti fotky vyvolaly a ve třídě vystavily. Po odchodu do důchodu jsme se přestěhovali do malé vesničky u Č. Budějovic. Místo továrních komínů a smogu nás uvítala čistá a krásná příroda, naše děti a vnoučata. To vše bylo tak krásné a povzbudivé, že jsem focení přímo propadla. Už je to deset let, co jsem dostala k narozeninám malý digitální foťáček a musela jsem se také naučit pracovat na počítači, který jsem dosud ani neviděla. Vše jsem zvládla v několika lekcích kurzu PC a můj trpělivý vnuk mi dosud občas shovívavě vysvětluje pro mě určité nepochopitelnosti a záludnosti. Fotím všechno, co si chci uchovat v paměti, fotím události v naší vsi, protože je v nich práce a snaha lidí, fotím děti, protože jsou přirozené, fotím zvířata, protože žijí s námi a kolem nás, fotím přírodu, protože se mění. Těší mě, když mohu udělat svou fotografií někomu radost a děkuji rodině, že mě podporuje.
17
Eva VRZÁKOVÁ *1951 Proč fotím? Mě to totiž baví. Mám radost, když se na moje „veledíla „ někdo podívá, pochválí, zeptá se, kde jsem byla na dovolené, na výletě,na procházce. Ráda si svoje snímky i po čase prohlídnu, vzpomenu si na lidi, na okolnosti, na atmosféru okamžiku, který už je nenávratně za námi. Mrzí mě, že si moc netroufnu fotit cizí lidi, že nemám takovou tu reportérskou drzost. Někdy se sama sobě musím smát, když je mi líto i nepovedené, neostré snímky mazat. Je to pro mě zápisníček určité chvíle, i když nikomu jinému ta fotografie nic neřekne. Někdy se za mě moje děti stydí – jsem prý horší, než Japonci! Dneska je to „hraní „ s fotografií jiné, než před lety, když jsem měla fotoaparát Pionýr. To bylo třeba rozvážit, co vyfotím a co nechám vyvolat. Dnes mám dokonalejší hračku – zrcadlovku Nikon. Někdy ale mám pocit, že mu to kazím! Snažím se využít všechny jeho funkce a možnosti, a protože nastavení různých parametrů moc nerozumím, tak víceméně „zkouším a prubuju“. Něco pak vymažu, něco vyjde kupodivu dobře, něco díky Františkovi a jeho kurzům umím v počítači upravit. Důležitá je pro mě možnost umístit fotografie i ve velkém rozlišení na Internet. Mám za oceánem dceru s rodinou, takže jí svoje snímky přímo nevnucuju, ale má možnost podívat se, co se doma změnilo, jak jí roste synovec, jak jí roste maminka, co nám v okolí domu postavili, co zbourali. Když jdu na vycházku, může se virtuálně zúčastnit.Některým koníčkům a aktivitám se člověk ve vyšším věku nemůže už věnovat, ale pokud fotoaparát udržím v ruce a nebudu slepá,mám v úmyslu fotit i nadále.
18
