Finanční plánování ve společnosti Channel Crossings

Vysoká škola ekonomická v Praze  Fakulta podnikohospodářská  Katedra podnikové ekonomiky  Hlavní specializace: Podniková ekonomika a management         

Diplomová práce   

Finanční plánování ve společnosti Channel Crossings              Školní rok 2008/2009 

Diplomant: Mgr. Vítězslav Bican 

Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Hana Mikovcová, Ph.D.     

            Prohlášení  Prohlašuji, že diplomovu práci na téma  „Finanční plánování ve společnosti Channel Crossings“  jsem vypracoval samostatně a že jsem uvedl  veškerou použitou literatutu a podkladové materiály, ze kterých jsem čerpal  v seznamu literatury                    V Praze dne 10. prosince 2008  

 

 

 

Podpis 

Abstrakt  Tato diplomová práce se zabývá finančním plánováním. Na jedné straně jeho teoretickým  uchopením a na straně druhé aplikací na konkrétní podnik, společnost Channel  Crossings. Hlavním cílem práce je zhodnocení procesu finančního plánování v konkrétní  společnosti a zároveň identifikace toho, jakým způsobem jsou v praxi tohoto podniku  používány přístupy známé z teorie finančního managementu. Poznatky této práce by  měly být využitelné jak pro zhodnocení teoretických přístupů k finančnímu plánování,  tak pro vedení společnosti k přehodnocení a zkvalitnění jejich stávajícího plánovacího  procesu.     This thesis deals with financial planning. On one hand with its theoretical handling, on  the other hand with its particular application on a specific business, the Channel  Crossings company. The main objective of the paper is to assess the process of the  financial planning in this particular company and at the same time to identify, how this  company uses the approaches known from the theory of financial management in  practise. The information included in this thesis should be exploitable for the assessment  of theoretical approaches to the financial planning, as well as for the management of the  company in question how to re‐evaluate and optimize the current financial planning  process.    

 

Obsah  Úvod ............................................................................................................................................. 1  1. 

Strategické plánování a finanční plánování ....................................................................... 3  1.1 

Strategické plánování podniku a strategická analýza ................................................ 3 

1.2 

Finanční strategie a finanční politika ......................................................................... 4 

1.3 

Návaznost finančního plánování na podnikovou strategii ....................................... 5 

2.  Finanční analýza jako základ finančního plánování ......................................................... 5  2.1 

Finanční analýza jako východisko pro finanční plánování .......................................6 

2.2 

Výstupy finanční analýzy ............................................................................................. 7 

2.3 

Potřeba kapitálu ............................................................................................................ 8 

3.  Teoretická východiska finančního plánování ................................................................... 9  3.1 

Zásady a metody finančního plánování ..................................................................... 9 

3.2 

Druhy finančních plánů ..............................................................................................12 

3.3 

Postup tvorby finančního plánu ................................................................................ 14 

3.4 

Financování růstu ....................................................................................................... 20 

4.  Výstupy finančního plánování ...........................................................................................21  4.1 

Dlouhodobé finanční plány ....................................................................................... 22 

4.2 

Krátkodobé finanční plány ........................................................................................ 23 

5.  Finanční analýza společnosti Channel Crossings............................................................ 24  5.1 

Charakteristika společnosti Channel Crossings ....................................................... 24 

5.2 

Data pro finanční analýzu .......................................................................................... 26 

5.3 

Horizontální, vertikální a poměrová analýza ........................................................... 28 

5.4 

Komplexní ukazatele a zhodnocení finanční kondice ............................................. 33 

6.  Stávající systém plánování ................................................................................................ 35  6.1 

Strategické a obchodní plánování ............................................................................. 35 

6.2 

Začlenění finančního plánování do plánovacího procesu ....................................... 36 

6.3 

Reálné výstupy finančního plánování ....................................................................... 39 

7.  Postup sestavování finančního plánu ............................................................................... 41  7.1 

Časový postup plánování ........................................................................................... 41 

7.2 

Plánování výnosových položek finančního plánu .................................................... 43 

7.3 

Plánování nákladových položek ............................................................................... 46 

7.4 

Finanční cíle společnosti Channel Crossings ........................................................... 50 

7.5 

Scénáře vývoje a variantní finanční plány ................................................................ 52 

8.  Specifické charakteristiky finančního plánování ............................................................ 53  8.1 

Plánování ve společnosti Channel Crossings ........................................................... 54 

8.2 

Specifika finančního plánování v MSP ...................................................................... 55 

8.3 

Specifika plánování podniku ve službách ................................................................. 56 

9.  Finanční plán společnosti Channel Crossings ................................................................. 57  9.1 

Dlouhodobý finanční plán ......................................................................................... 57 

9.2 

Krátkodobý finanční plán .......................................................................................... 58 

Závěr ........................................................................................................................................... 62  Literatura ................................................................................................................................... 65  Přílohy ....................................................................................................................................... 66   

Úvod  Tato diplomová práce se zabývá problematikou finančního plánování jako jednoho  z nejdůležitějších prvků finančního řízení podniku. Tato důležitost, jakkoli je všeobecně  přijímána a považována za samozřejmou, je ovšem v prostředí českých podniků stále  pouze teoretická. To je také inspirací a důvodem vzniku této práce.   Finanční plánování je v životě podniku (nefinanční instituce) zakotveno dvojím  způsobem. Na jedné straně je to strategický plánovací proces, kde je finanční plánování  součástí souboru a hierarchie plánů a strategií podniku. Na straně druhé je to finanční  řízení podniku, kam finanční plánování vstupuje jako jedna ze součástí finančního  řídicího systému. V této diplomové práci se budu věnovat především druhému aspektu,  tedy finančnímu plánování jako součásti finančního řízení podniku.   Důvodem pro zdůraznění finančního plánování je jeho stále trvající podcenění v obou  výše zmíněných oblastech. V oblasti strategického plánování jsou na prvním místě vždy  především strategické plány a cíle, popřípadě krátkodobější obchodní plány, které se  soustředí zejména na oblast obchodu, marketingu a trhu. Finanční plánování, ať už se  jedná o plánování likvidity, detailní plánování příjmů a výdajů nebo plánování cashflow  pak do tohoto souborů vstupuje na poměrně podřízené pozici. Oblast finančního řízení se  potom často omezuje na aktuální a operativní řízení likvidity a cashflow, na  dlouhodobější plánování se taktéž zapomíná. Současný stav problematiky finančního  plánování v nefinančních podnicích v České republice je z výše uvedených důvodů  poměrně neuspokojivý, proto by mělo být cílem finančních manažerů a finančních  ředitelů podniků více pracovat na tom, aby se tato oblast stala standardní součástí jejich  pracovní náplně.   Obecným cílem této práce je aplikace principů finančního plánování na konkrétní  podnik. V teoreticko‐metodologické části je hlavním cílem shrnutí principů finančního  plánování a především konkretizace těchto principů na oblast služeb. Vzhledem  k zaměření podniku zkoumaného v analytické části, tedy k zaměření na jazykové služby,  bude v teoreticko‐metodologické části důležité to, jakým způsobem je možné principy  finančního plánování, vytvářené v teorii původně především pro průmyslové nebo pro  obchodní podniky, aplikovat na podnik působící v terciárním sektoru. Dalším  1   

teoretickým cílem je konsolidace přístupů k finančnímu plánování, rozpracování jeho  procesu a shrnutí výstupů tohoto procesu.   V oblasti analytické je cílem této diplomové práce aplikace principů finančního plánování  na podnik Channel Crossings, jazykovou agenturu poskytující služby v oblasti jazykového  vzdělávání a překladatelské a tlumočnické služby. Postupnými cíli jsou identifikace  systému plánování, prozkoumání postupu sestavování finančního plánu a nakonec také  zjištění toho, jak je teorie aplikována při vytváření finančního plánu na rok 2009. Tento  závěrečný cíl je tak konkrétní aplikací teoretických principů na praxi konkrétního  podniku.   Metoda této diplomové práce byla již zmíněna v předchozích odstavcích a bude jí  především aplikace teoretických principů do podnikové praxe. V teoreticko‐ metodologické části bude použito zejména metody analogie, kdy bude zapotřebí přístupy  vytvářené pro průmyslové nebo obchodní podniky přeformulovat tak, aby byly použitelné  pro podniky působící ve službách. Pro systematizaci teoretických přístupů k finančnímu  plánování bude použita metoda klasifikační analýzy tak, aby bylo možné postihnout tuto  oblast podle jejích jednotlivých aspektů. Metoda analytické části je dána jejím cílem a  bude to tedy formulování principů finančního řízení pro konkrétní podnik a návrhy  opatření, která by měla být přijata.   Hlavním přínos této práce můžeme rozdělit na obecný a konkrétní. V obecné rovině by  přínosem měla být systematizace principů finančního plánování, jejich aplikace na oblast  služeb a sestoupení až na úroveň jednoho konkrétního podniku. V konkrétní rovině by  potom přínosem mělo být vytvoření principu finančního plánování pro společnost  Channel Crossings tak, aby mohl být tento systém použitelný pro plánování finanční  oblasti podniku i do dalších období. Zároveň by mělo být výsledkem také sledování  vytváření konkrétního finančního plánu, a to finančního plánu pro rok 2009.   Práce tak bude využitelná dvojím způsobem. Bude systematizovat poznatky o finančním  plánování a budou ji moci použít zájemci o přehled o této oblasti. Hlavní přínos ale je  možné vidět pro management společnosti Channel Crossings, který tak dostane nástroj  pro další práci v oblasti finančního plánování, nástroj, jenž bude prakticky využitelný  v další praxi podniku.   2   

1. Strategické plánování a finanční plánování  Jak již bylo uvedeno v úvodu k této diplomové práci, finanční plánování je jednou ze  součástí celkového plánovacího procesu podniku. Plánování jako jedna z činností  manažera je zaměřeno na stanovení budoucích stavů organizace a cest k jejich dosažení.  (Veber a kol., 2005, str. 52) Finanční plánování poměrně přesně odpovídá této  charakteristice, protože i zde jde o stanovení (predikci, výpočet, model) budoucích stavů,  ale nejen cest k jejich dosažení, nýbrž také opatření, jak s těmito stavy v budoucnu  nakládat.  

1.1 Strategické plánování podniku a strategická analýza  Plánovací hierarchie podniku se člení do tří základních úrovní, kde na prvním, nejvyšším  místě jsou strategické, na druhém taktické a na třetím operativní plány. Jsou odlišeny  časovým horizontem a podstatou záležitostí, jež se v nich objevují. Na nejvyšší úrovni tak  můžeme najít podnikatelské plány, dlouhodobou strategii podniku s výhledem delším  než pět let a podobně. Taktické plány se většinou vytvářejí na období jednoho roku nebo  několika let a týkají se funkční struktury podniku nebo jednotlivých činností. Operativní  plány jsou již vytvářeny na období maximálně jednoho čtvrtletí anebo kratší období  v řádech dnů a týdnů.   Strategické plánování spočívá ve dvou oblastech. Na prvním místě je to stanovení priorit  podniku, jeho dlouhodobých cílů a záměrů a představ vlastníků společnosti, kam chtějí  v dlouhodobém ohledu podnik dovést, jaký má být další vývoj společnosti. Druhou  součástí tohoto dlouhodobého plánování je také analýza toho, jak se bude vyvíjet  prostředí, ve kterém podnik působí, jak se budou vyvíjet vnější podmínky trhu nebo  celého ekonomického a společenského systému. Pro finanční plánování nabývá zejména  tato oblast prvořadé důležitosti.   Aby byla společnost schopná tyto budoucí podmínky odhadnout a připravit se na ně, je  nezbytné provést základní strategickou analýzu, jejímž cílem je identifikovat, analyzovat  a ohodnotit všechny relevantní faktory, o nichž lze předpokládat, že budou mít vliv na  konečnou volbu cílů a strategie podniku. (Sedláčková, Buchta, 2006, str. 9) Strategická  analýza tak může poskytnout data nezbytná pro reálné nastavení cílů a plánů společnosti.  3   

V oblasti, kterou se zde zabýváme, je tato analýza důležitá především proto, že oblast  podnikových financí je mnohem více závislá na podmínkách vnějších, než oblasti jiné.  Analýza vlivu okolí podniku i analýza vnitřních zdrojů je tady proto podstatnou součástí  strategického plánování.  

1.2 Finanční strategie a finanční politika  Finanční manažer podniku má ve strategické oblasti dvě základní úlohy. Na prvním místě  je to (spolu)rozhodování o tom, do jakých aktiv má podnik investovat, jaké investice  budou výhodné a jaké přinesou podniku trvalý růst hodnoty. Obecně přijímaným  dlouhodobým cílem podniku je růst hodnoty pro vlastníka, proto by rozhodování  finančního manažera o investicích mělo být motivováno tímto cílem. Druhým  podstatným úkolem je rozhodování o tom, z jakých zdrojů bude podnik tyto investice  financovat, tedy rozhodnutí o použitých zdrojích.   Na rozdíl od finanční strategie můžeme finanční politiku podniku chápat jako plány na  nižší, taktické úrovni. Finanční politikou podnik v osobě finančního manažera naplňuje  dané strategické cíle. Finanční politika podniku se tak skládá z různých dílčích strategií a  taktik, jak hospodaření podniku dovádět k cílovým hodnotám. V tomto ohledu se  finanční politika opět může rozdělit na dvě části. Na jedné straně je finanční politika  týkající se aktiv, tedy například efektivní řízení oběžného kapitálu, daňová a odpisová  politika nebo cenová politika ve spolupráci s marketingovým a produktovým oddělením  podniku. Na druhé straně je potom zaměření na pasiva, kde může jít o politiky řízení  zadluženosti a likvidity, přerozdělování zisku nebo správu rezerv. Tyto politiky jsou tedy  rozpracováním základního strategického cíle a slouží k jeho dosahování, stejně jako ke  kontrole toho, zde se podnik nachází na správné cestě, která jej tam může dovést.   Celkovou finanční strategii nakonec můžeme rozčlenit do několika částí, do několika  politik: (dle Landa, 2007, str. 99)  ‐

dluhová politika (optimalizace kapitálové struktury a využívání cizích zdrojů), 

‐

úvěrová politika (obchodní úvěry odběratelům), 

‐

politika v oblasti likvidity (řízení čistého pracovního kapitálu), 

‐

daňová politika (optimalizace daňových a odvodových povinností), 

‐

politika nakládání s výsledkem hospodaření (použití zisku pro vlastníky a podnik),  4 

 

‐

politika v oblasti podnikového účetnictví (zásady vedení manažerského  účetnictví). 

1.3 Návaznost finančního plánování na podnikovou strategii  Při charakterizaci finančních plánů je třeba zdůraznit ještě jednu záležitost. Zatímco  v případě dlouhodobých strategických plánů je finanční plánování v zásadě součástí  celkového strategického plánu, pro taktickou a operativní úroveň často existují  samostatné plány, které někdy mohou stát proti ostatním operativním plánům.   Podniková strategie musí při výběru druhu strategie, strategických cílů a strategických  cest zohledňovat také finanční aspekty. (Grünwald, Holečková, 2007, str. 245) Na jedné  straně tedy finanční plány a politiky vycházejí z dlouhodobých strategických cílů, na  straně druhé musí vedení společnosti při výběru strategie zvažovat reálné finanční  podmínky. Opět se zde dostáváme k důležitosti prognózování, kdy je nezbytné zajistit to,  že se finanční a nefinanční strategické cíle nedostanou do sporu. Jistá nadřazenost  finančního plánování nad všemi ostatními složkami spočívá v tom, že trvalým cílem  společnosti je neustálé usilování o co nejvyšší hodnotu podniku. Tento cíl, ve své podstatě  finanční, tak spočívá nad všemi strategickými plány a to vyplývá to ze specifického  postavení finančního řízení v řízení celého podniku.   

2. Finanční analýza jako základ finančního plánování  Znalost toho, jak si stojíme dnes, je nezbytnou předehrou pro uvažování, jak bychom si  mohli stát v budoucnu. (Brealey, Myers, 2003, str. 817) Toto je základní východisko  jakékoli plánovací činnosti, vždy je zapotřebí vyjít ze stávajícího stavu, ve většině případů  jej také porovnat s minulostí a pomocí různých nástrojů určit možnosti, trendy, vlivy a  jednotlivé prvky, jež by mohly mít na plánovací proces i plán samotný vliv. Ve finančním  plánování je takovýmto nástrojem (samozřejmě pouze jedním z nich, i když tím  nepodstatnějším) finanční analýza. Finanční analýza v úzkém smyslu slova je jednou  z částí analýzy finanční situace podniku. Tato analýza se skládá z několika částí:  (Grünwald, Holečková, 2007, str. 258) 

5   

‐

hodnocení realizace ročního finančního plánu, 

‐

hodnocení finančního chování, 

‐

diagnóza finančního zdraví, 

‐

posouzení nákladů, výnosů a zisku, 

‐

posouzení stavu dlouhodobého hmotného majetku.  

2.1 Finanční analýza jako východisko pro finanční plánování  Především druhý a třetí bod předchozího seznamu jsou samotnou finanční analýzou  v užším smyslu. Nezbytnou charakteristikou analýzy je její zakotvení v čase, tedy výpočet  ukazatelů nikoli pouze k určitému datu, ale zejména jejich porovnání v časové řadě.  Teprve na základě tohoto časového srovnání můžeme vidět, jak se finanční situace  podniku vyvíjí a pomocí dalších prostředků můžeme určit, odhadnout, vypočítat nebo  plánovat hodnoty pro období další.   Údaje pro finanční analýzu získáváme z účetních výkazů podniku, rozvahy, výkazu zisku  a ztráty, výkazu o cashflow a přílohy k účetní závěrce. Jejich rozbor není cílem této práce,  takže se mu na tomto místě nebudeme věnovat a přejdeme rovnou k technikám, které se  ve finanční analýze uplatňují. Obecně je možné tyto techniky rozdělit na dvě části,  každou s jinou vypovídací hodnotou, resp. s jiným příspěvkem ke zkoumání finanční  situace podniku. První z nich je procentní rozbor, druhou technikou poměrová analýza  Procentní rozbor sleduje absolutní hodnoty a stavy uvedené v účetních výkazech, a to ze  dvou pohledů, horizontálního a vertikálního. Horizontální pohled je pohledem časovým.  Zajímá nás, jakým způsobem se hodnoty v jednotlivých položkách změnily v čase,  nejčastěji v porovnání s několika minulými účetními obdobími. Je nutné se ale soustředit  na obě roviny, tedy jednak na to, o kolik se ta která položka změnila oproti minulým  obdobím v absolutní hodnotě, a jednak na to, o kolik procent se hodnota změnila. Obě  tyto roviny jsou důležité a u položek, které nabývají vysokých hodnot, nemusí být  procentní změna výrazná, ale změna v absolutní hodnotě může být změnou podstatnou.  Naopak u položky, která nedosahuje vysokých hodnot, nemusí být absolutní změna  výraznější, ale například procentuální pokles o 50 % může svědčit o významné tendenci.   Abychom byli schopni rozlišit, které položky jsou pro agregované součty účetních výkazů  podstatné, provádíme vertikální analýzu. Vertikální pohled nám ukazuje, jak se jednotlivé  6   

části výkazu podílejí na celkové sumě. Konkrétně tedy můžeme například vidět, jakým  procentem se jednotlivé části aktiv podílejí na celkových aktivech, nebo kolik procent  z celkových tržeb „ubírají“ personální náklady nebo nákladové úroky. I tyto pohyby je  nakonec vhodné porovnávat v časovém vývoji, proto horizontální i vertikální analýza  musí jít vždy ruku v ruce a nemají odděleně příliš velký smysl.   Poměrová analýza je druhou z hlavních technik finanční analýzy. Poměrová analýza data  z účetních výkazů zpracovává tak, že je klade do vzájemného poměru a tyto poměry jako  bezrozměrná čísla potom hodnotí. Hodnocení poměrových ukazatelů může být  prováděno samozřejmě v časové řadě u téhož podniku, ale může také sloužit  k mezipodnikovému srovnávání, ať už ke srovnávání s konkrétním konkurenčním  podnikem nebo například s odvětvovým průměrem.   I poměrová analýza sleduje svoje výstupy ze dvou pohledů. Prvním pohledem je paralelní  soustava ukazatelů, ve které mají všechny ukazatele stejný význam. Podle (zejména  americké) tradice ukazatele členíme do několika skupin podle toho, jakým uživatelům  jsou určeny nebo jaké aspekty financování podniku postihují. Těmito skupinami jsou:   ‐

ukazatele rentability,  

‐

ukazatele aktivity, 

‐

ukazatele likvidity,  

‐

ukazatele zadluženosti, 

‐

ukazatele tržní hodnoty.  

Druhý pohled na poměrovou analýzu (pyramidový rozklad) rozlišuje mezi významem  jednotlivých ukazatelů. V takovém případě je určen jeden z ukazatelů jako nejdůležitější  (tzv. vrcholový ukazatel) a ten se rozkládá na různé dílčí ukazatele. Při analýze tak je  možné vidět, který z dílčích ukazatelů měl největší význam pro změnu ukazatele  vrcholového v čase. Příkladem takovéhoto pyramidového rozkladu je například analýza  DuPont.  

2.2  Výstupy finanční analýzy  Výstupy finanční analýzy jsou roztříděny podle jednotlivých výše zmíněných hledisek.  Výstupem procentní analýzy jsou účetní výkazy rozšířené o vertikální i horizontální  7   

procentní rozbor, kdy je zřejmé, jak se hodnoty jednotlivých položek vyvíjejí v čase a jaký  je jejich vztah k agregovanému ukazateli.   Výstupem poměrové analýzy je soubor ukazatelů, které vyjadřují různé aspekty finanční  situace podniku. Mezi ukazatele rentability se nejvíce prosazují ukazatel rentability  vlastního kapitálu, rentability aktiv a rentability investovaného kapitálu, z ukazatelů  aktivity jsou to především obrat aktiv, obrat dlouhodobého majetku nebo obrat zásob. Co  do likvidity se vyjadřuje běžná, pohotová a hotovostní likvidita, v oblasti zadluženosti  poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv, ukazatel úrokového krytí a ukazatel  věřitelského rizika. Poslední oblastí jsou ukazatele tržní hodnoty, například zisk na akcii,  výplatní poměr nebo poměr tržní ceny akcie k zisku na akcii.   Komplexnějším výstupem je potom souhrnné vyjádření finančního zdraví podniku  pomocí násobné diskriminantní analýzy, kdy jsou vybraným poměrovým ukazatelům  přiřazeny váhy a po součtu vzniká úhrnný index (např. Altmanův Z‐faktor). Dle  historických reálných dat jsou potom stanovena rozmezí určující, zda podnik spadá do  skupiny finančně zdravých podniků, do tzv. šedé zóny, nebo do skupiny podniků  ohrožených (například bankrotem). Příkladem takovýchto komplexních výstupů je již  zmíněná Altmanova analýza, Grünwaldův index nebo indexy skupiny IN.  

2.3  Potřeba kapitálu  Jednou ze samostatných oblastí finanční analýzy je analýza rozdílových ukazatelů, z nichž  nejznámějším je analýza pracovního kapitálu. (Kislingerová, 2007, s. 78) Pracovní kapitál  je rozdílová hodnota udávající, jaké množství kapitálu je krátkodobě investováno do  aktiv. Aby podnik mohl rozjet své podnikání, musí na začátku vložit kapitál do dvou  oblastí. Do trvalých aktiv, investičního majetku, a do aktiv oběžných, oběžného majetku.  Potřeba kapitálu vzniká proto, že podnik musí na v určitém okamžiku vydat prostředky,  vůči kterým nestojí bezprostředně inkasované příjmy. Velikost tohoto kapitálu spočívá na  velikosti příjmů a výdajů a na časovém odstupu mezi výdejem hotovosti a jejím inkasem.  (Olfert, Reichel, 2008, s. 66)   Potřeba kapitálu pro trvalá aktiva je základem investiční činnosti, tedy rozhodování, do  jakých stálých aktiv investovat a za jakých podmínek. Potřeba kapitálu pro oběžná aktiva  je potřebou pracovního kapitálu. Pracovní kapitál, přesněji tedy čistý pracovní kapitál je  8   

rozdílem mezi oběžnými aktivy (zásobami, pohledávkami z obchodních vztahů a  krátkodobým finančním majetkem) na straně jedné a závazky z obchodních vztahů na  straně druhé. Vyjadřuje, kolik kapitálu je v podniku vázáno pro financování běžného  provozu.    Pojem potřeby investičního nebo pracovního kapitálu je tedy jedním z hlavních pojítek  mezi finanční analýzou a finančním plánováním. Jako rozdílový ukazatel je součástí  finanční analýzy podniku, jako předpoklad pro investiční nebo finanční rozhodování je  ale již integrální součástí plánovacího procesu. Finanční analýza nám odpovídá na otázku,  jaká byla velikost pracovního kapitálu, zatímco při plánování se vždy musíme ptát, kolik  pracovního kapitálu budeme v rámci našeho plánovacího horizontu potřebovat.    

3. Teoretická východiska finančního plánování  Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, finanční plánování musí odpovídat na dvě  základní otázky: cílová velikost a struktura dlouhodobých aktiv a cílová struktura  dlouhodobého kapitálu. Díky odpovědím na tyto otázky bude management společnosti  schopný zjistit, jaký je celková finanční náročnost podnikové strategie a jaké náklady  s sebou ponese. To je účel finančního plánování. Teprve z dlouhodobého finančního  plánu vyplyne, jaké dlouhodobé vnější finanční zdroje bude podnik potřebovat a jaká  bude jeho schopnost uhrazovat dluhové závazky.  

3.1 Zásady a metody finančního plánování  Než se začneme věnovat metodám, jak vytvářet finanční plány, bude užitečné zabývat se  základními zásadami, které bývají uváděny v souvislosti s finančním plánováním. Tyto  zásady nejsou na rozdíl od ostatních oblastí jednoznačně uznávanou věcí, existuje více  přístupů, jak principy finančního plánování vyjádřit. Jejich dodržování by mělo být  zárukou toho, že vytvářené finanční plány jsou v co nejvyšším možném souladu s realitou,  ať už současnou nebo budoucí. Pro účel této diplomové práce vybereme dva soubory  zásad, v analytické části si potom budeme všímat toho, do jaké míry se námi zkoumaný  podnik těchto zásad drží.  

9   

První přístup prezentuje tyto zásady finančního plánování: (dle Marek, 2006, str. 495)  ‐

systematičnost, 

‐

úplnost, 

‐

přehlednost, 

‐

periodičnost, 

‐

pružnost, 

‐

klouzavost. 

Zásada systematičnosti vyjadřuje nezbytnost systematického sledování nějakého  základního cíle, kterému podléhají cíle dílčí. Standardně takovým cílem bývá  maximalizace tržní hodnoty. Úplností se rozumí nezbytnost zahrnutí všech dostupných  údajů a informací, zatímco přehlednost má umožnit každému, kdo přijde do styku  s plánem, aby byl schopen snadno se v něm orientovat a provádět kontrolu plnění. Zásada  periodičnosti vyjadřuje nutnost sestavování finančních plánů pro časově následující  období a zásada pružnosti naproti tomu možnost aktualizace ještě v průběhu běžného  období. Klouzavost potom vyžaduje to, aby se plánovací horizonty na sebe navazujících  plánů částečně překrývaly.   Tyto zásady jsou tedy spíše obecnými charakteristikami toho, co by měl finanční plán  splňovat. Zároveň s tím by měly finanční plány ještě vycházet vstříc dvěma principům a to  principu časové a prostorové koordinace. (Marek, 2006, str. 495) Princip časové  koordinace klade důraz na sladění krátkodobých a dlouhodobých plánů, aby jejich data a  cíle nebyly v rozporu. Prostorově koordinovat je naproti tomu jednotlivé finanční plány  různých částí (divizí, SBU, funkčních oddělení) podniku.   Druhý přístup k zásadám finančního plánování se již zabývá více obsahem finančního  plánu, tedy principy a zásadami, které by měl finanční plán splňovat po obsahové stránce:  (dle Landa, 2007, str. 110‐112)  ‐

princip preference peněžních toků – princip upřednostňuje kategorii cashflow nad  kategoriemi zisku či obratu, 

‐

princip respektování faktoru času – při stejné nominální hodnotě musí být  upřednostňován dřívější příjem před příjmem pozdějším,  10 

 

‐

princip respektování a minimalizace rizika – nutnost brát rizika v úvahu při  jakémkoli rozhodování, 

‐

princip optimalizace kapitálové struktury – při rozhodování je nezbytné brát na  vědomí strukturu kapitálu podniku, 

‐

zásada dlouhodobosti finančního rozhodování a hierarchického uspořádání  finančních cílů – dlouhodobé cíle jsou nadřazeny krátkodobým, 

‐

zásada reálné dosažitelnosti podnikových cílů a zásada ziskové orientace podniku  – nezbytnost analýzy reálných možností a nutnost dosahovat zisku, 

‐

zásada periodické aktualizace plánů – aktualizování v průběhu období i plovoucí,  

‐

zásada shodné struktury plánovacích podkladů a účetních výkazů, 

‐

zásada jednoduchosti a transparentnosti plánových výpočtů, 

‐

zásada relativní autonomie finančního plánu.  

Jestliže se nyní obrátíme k metodám finančního plánování, uvidíme, že metody  finančního plánování se v zásadě nijak neliší od metod plánování obecně. Můžeme  plánovat pomocí kauzálních nebo statistických vztahů, zároveň ale může být plánování  prováděno pouze intuitivně. Tato intuitivní metoda je v podstatě individuálním  myšlenkovým experimentem plánovače, který si statistické vztahy i kauzální závislosti  promítá v hlavě pouze virtuálně a na základě své zkušenosti a schopnosti předpovědi.  Evidentní je především nebezpečí zjednodušení vynecháním některých podstatných  souvislostí, protože kapacita tohoto postupu je samozřejmě omezena.   Statistická metoda spočívá v prodloužení časových řad do budoucnosti. (Marek, 2006,  str. 498) Tímto způsobem je možné extrapolovat statistickou historii minulého vývoje na  základě konstantního tempa růstu, proporcionálního růstu nebo konstantních závislostí  jednotlivých proměnných. Specifickým postupem je také regresní analýza. Nevýhodou  této metody je především předpoklad toho, že stejným způsobem, jak se statistické  veličiny vyvíjely v minulosti, budou se vyvíjet i v budoucnu. Statistická metoda tak není  schopna postihnout některé podstatné aspekty a změny prostředí.   Nejvhodnější metodou se tedy jeví být metoda kauzální. Zde na vstupu figurují dva druhy  veličin, jež dobře ilustrují již výše zmíněný rozdíl mezi externími faktory a interními cíli  organizace. Veličiny v první skupině, tedy veličiny vstupní, jsou trojího druhu: (Marek,  2006, 498)  11   

‐

 údaje o stavu majetku a dosavadních výsledcích hospodaření, 

‐

výstupy z ostatních plánů podniku (obchodního plánu, marketingového plánu,  výrobního plánu, investičního plánu atd.), 

‐

makroekonomické prognózy (kurzy měn, daňové předpoklady, ceny vstupů). 

Na základě těchto vstupních veličin by měl být tvůrce plánu schopný vytvořit  ekonomickou prognózu týkající se plánování společnosti. Druhou skupinou veličin  vstupujících do plánování je podle kauzální metody skupina veličin cílových, tedy veličin,  které vyjadřují žádoucí stav, žádoucí hodnoty finančních ukazatelů.   Kauzální metoda se poté snaží najít kauzální závislosti, které vedly k minulým stavům a  výsledkům hospodaření, a tyto kauzální závislosti po přehodnocení na základě externích  údajů projektovat i do budoucího období. Na jedné straně se tak střetávají reálné  možnosti dané projekcí příčinných souvislostí do budoucna a cíle podniku. Jestliže tyto  dvě oblasti při vytváření plánu obsahují rozpor, je nutné přehodnotit a přeformulovat  některé vstupní údaje (především tedy buď cílové hodnoty, nebo plány ostatních částí  podniku). Výstupem kauzálního postupu jsou poté veličiny vyjadřující výsledek  plánovacího procesu, tedy zejména plánové účetní výkazy. 

3.2  Druhy finančních plánů  Finanční plány můžeme rozdělovat podle několika úhlů pohledu, z nichž  nejzákladnějšími jsou hlediska: (Olfert, Reichel, 2008, str. 125)  ‐

četnosti a pravidelnosti vytváření,  

‐

cílových skupin,  

‐

časového výhledu.  

Podle četnosti a pravidelnosti vytváření rozlišujeme finanční plány (prů)běžné a  jednorázové. Průběžné finanční plány se zabývají procesy běžícími v podniku nepřetržitě  a mohou být jednak řádné (zabývající se standardními finančními, obchodními a  výrobními procesy) a mimořádné (zabývající se investicemi do aktiv a jejich  financováním). Jednorázové finanční plány se zabývají takovými situacemi v životě  podniku, které porušují kontinuitu jeho fungování. Jedná se především o finanční plány 

12   

pro situaci založení podniku, jeho přeměny, sanace nebo fúzování podniku s jiným.  (Olfert, Reichel, 2008, str. 126)  Podle cílových skupin můžeme finanční plány rozdělovat na veřejné a interní. Veřejné  jsou určené pro všechna místa, která jsou nositeli rozhodnutí v podniku, především tedy  pro management. Interní jsou vytvářeny jako přizpůsobitelné nebo alternativní finanční  plány a existují pouze uvnitř finančních oddělení. Teprve poté, co je evidentní, že se  podniková realita znatelně vzdálila od plánovaného vývoje natolik, že nebude možné  původní plán dodržet, je veřejný finanční plán nahrazen interním. (Olfert, Reichel, 2008,  str. 126)  Třetím hlediskem pro členění finančních plánů je pohled časový. Zde velmi intuitivně  můžeme rozlišovat mezi plány dlouhodobými, střednědobými a krátkodobými.  Dlouhodobé finanční plány jsou plány strategickými. Časový rámec těchto plánů by měl  překračovat nejméně pět let, v některých podnicích se můžeme setkat s plány, jejichž  období je desetileté. Na rozdíl od střednědobých a krátkodobých se tyto plány nezabývají  příjmy a výdaji v peněžních prostředcích, ale příjmy charakterizovanými jako poskytnutí  kapitálu a výdaji charakterizovanými jako použití kapitálu. Dlouhodobé plány jsou proto  plány vázanosti kapitálu. (Olfert, Reichel, 2008, str. 127) Jejich cílem je optimalizace  poměru vlastního a cizího kapitálu jak z hlediska cílů podniku (pohled managementu  podniku), tak z hlediska očekávání poskytovatele kapitálu (očekávání vlastníků a  věřitelů). Veškeré investiční výhledy podniku musí být součástí dlouhodobého finančního  plánování.   Střednědobé finanční plány jsou plány na období jednoho roku až pěti let a jsou  spojovníkem mezi krátkodobými a dlouhodobými plány, překládají cíle a očekávání  dlouhodobých plánů do konkrétnějšího jazyka. Jsou to plány taktické. Krátkodobé  finanční plány potom jsou tvořeny na nejkratší období, kdy horizont plánování nejčastěji  zabírá jeden rok, ale v mnoha případech je i kratší (pololetní, čtvrtletní, měsíční plány).  Krátkodobé plány jsou plány operativní, které provádějí plány dlouhodobější. Cílem  krátkodobých finančních plánů je: (Olfert, Reichel, 2008, str. 129)  ‐

zajištění likvidity podniku, 

‐

zajištění optimální hospodářské rentability.   13 

 

Tyto dvě, často protichůdné, tendence v sobě musí krátkodobý finanční plán obsahovat a  musí nacházet cesty, jak zároveň dosáhnout optimální likvidity i optimální rentability  v podniku.   Finanční plán se orientuje na peněžní prostředky, udává stav peněžních prostředků na  začátku plánovacího období, peněžní příjmy, peněžní výdaje a stav prostředků na konci  plánovacího období. Peněžní příjmy spolu se zvýšením pohledávek a snížením dluhu tvoří  celkové příjmy, peněžní výdaje spolu se snížením pohledávek a zvýšením dluhu tvoří  celkové výdaje. (Kislingerová, 2007, str. 119) U peněžních příjmů bychom měli být také  schopni určit pravděpodobnost / jistotu, s jakou je můžeme skutečně očekávat. Naproti  tomu peněžní výdaje můžeme ve velmi hrubém ohledu rozdělit na ty, které  z hospodářských, provozních nebo legislativních důvodů nemůžeme odložit, a na ty,  které ano. (Olfert, Reichel, 2008, str. 130)  Přirozeně by mělo být cílem podnikání to, aby množství peněžních prostředků, které  vstupuje do finančního plánu na počátku období, bylo nižší, než množství peněžních  prostředků, které jsou na konci finančního plánu jako „stav ke konci období“. Je však  evidentní, že existují situace, kdy podnik po přechodnou dobu musí tuto zásadu porušit,  například pokud existuje významný investiční výdaj, který je kryt z jiných zdrojů. V tom  případě nás o smysluplnosti usilování podniku musí přesvědčit plán dlouhodobý, z nějž  by mělo být již evidentní, že v dlouhodobém ohledu tento jednorázový výdaj přinese  podniku vyšší výnosy. To se ale již dostáváme do oblasti hodnocení výnosnosti investic,  což není předmětem této diplomové práce.  

3.3  Postup tvorby finančního plánu  Před samotným charakterizováním postupu vytváření finančního plánu se budeme  zabývat dvěma metodickými pomůckami, které jsou při plánování nezbytné. Jedná se o  scénáře a modely. Tyto obě pomůcky jsou používány kvůli nezbytnosti zabývat se  alternativními finančními plány. Již od počátku se tedy setkáváme s podmínkou  plánování, kterou je variantnost a možnost alternativ. Modely a scénáře nám ukážou,  jakým způsobem se s variantností můžeme vypořádat. Poté můžeme přistoupit k obecné  charakterizaci postupu tvorby plánu a k určování vstupních údajů, jež jsou nezbytné.  

14   

Modelem rozumíme ve finančním plánování takový nástroj, který nám umožňuje  jednoduše a přehledně zpracovávat alternativní (nebo variantní v případě více než dvou  variant) finanční výhledy pro různé typy plánů. V zásadě se jedná o početní nástroj  (v současnosti často představovaný standardním tabulkovým kalkulátorem), který  finančnímu manažerovi umožňuje s malými časovými a finančními náklady vypracovávat  variantní finanční plány při změnách vstupních podmínek, ať už vnitřních nebo vnějších.  Sofistikovaněji, většinou tedy ve velkých společnostech s množstvím typů finančních  plánů, je možné vytvářet modely také v samostatných počítačových programech. Pomocí  počítačových modelů finančního plánování tak podnik může vytvářet variantní finanční  plány pro různé oblasti, například modelovat různé způsoby projevení vlivu kapitálového  plánování na operativní provozní plány, popřípadě mohou existovat speciální modely na  vyhodnocování fúzí apod. (Kislingerová, 2007, str. 122)  Zatímco modely se zabývají tou částí plánování, kterou bychom mohli nazvat technickou,  scénáře se zabývají oblastí prognózy a cílování plánu. Ukázkovým příkladem může být  požadavek pro jednotlivé dílčí plánovací jednotky, aby byly sestaveny tři dílčí plány pro  následující střední až dlouhé období: (dle Brealey, Myers, 2003, str. 831)  ‐

plán pro nejpříznivější vývoj, kdy je plánován razantní růst vyžadující významné  kapitálové investice, vývoj nových produktů a zvyšování tržního podílu, 

‐

plán normálního růstu, kdy cílem je růst paralelně s tím, jak roste celý trh, ale  nikoli růst na úkor konkurenčních podniků,  

‐

plán pro úsporné období, který je vytvářen s cílem minimalizovat kapitálové  výdaje, protože podnik očekává „horší časy“, tedy období poklesu trhu, na které je  zapotřebí se připravit.  

Scénáře se tak soustřeďují na různé možnosti, které podnik může mít v budoucnu a  zabývají se jak variantními možnostmi vývoje (nejen finančního) makro a mikrookolí  podniku, tak také různými možnostmi cílů, které podnik může pro budoucí období mít.  Scénáře vývoje trhu a scénáře variantních cílů podniků a podmínek, za nichž je možné  těchto cílů dosáhnout, potom konfrontuje finanční manažer a vytváří finální finanční  plán pro podnik. Ostatní scénáře potom zůstávají takzvanými interními plány, jak byly  zmíněny v předcházející podkapitole.   15   

Finanční cíle podniku by ovšem již při prvních návrzích scénáře měly splňovat jisté  podmínky, aby mělo smysl je do kalkulací vůbec zahrnovat. (Landa, 2007, str. 112) Na  prvním místě by měly být v souladu s nefinančními cíli podniku a měly by být  dosažitelné, protože nereálné cíle jsou v tomto ohledu irelevantní, nehledě na jejich  demotivační vliv. Finanční plán, který bude vyžadovat dvojnásobný růst zisku po zdanění  v situaci zvyšování daňové sazby, zatímco marketingová a prodejní strategie budou  zaměřeny na udržování tržní pozice, bude velmi těžko naplnitelný bez razantního  snižování nákladů podniku.  Cíle také musí být vnitřně konzistentní, rozsáhlé plány  investičních výdajů a zároveň požadavek na vysoké cashflow podniku jsou opět slučitelné  velmi problematicky. A nakonec samozřejmě cíle musí být kontrolovatelné, aby podnik  po ukončení plánovacího období mohl vyhodnocovat, zda byly cíle dosaženy, nebo  nikoliv.   Samotným obsahem finančního plánu jsou (podle typu plánu především kapitálové nebo  peněžní) příjmy a výdaje, které porovnáváme se stavem prostředků na začátku období,  přičemž dostáváme předpokládaný stav prostředků na konci daného období. Co však stojí  na počátku samotného plánovacího procesu?   Podle Olferta a Reichela (Olfert, Reichel, 2008, str. 110) je východiskem podnikového  plánování ve většině případů plán odbytu, díky němuž máme přehled o tom, které  výrobky a jaké zboží budou v daném období prodány a k jakým peněžním příjmům to  bude v jakém čase vést. Na tento plán jsou potom navázány další oblasti mimofinančního  plánování jako například plánování zásob, marketingové plánování, plánování  personálních kapacit a podobně.   Samotný postup vytváření finančního plánu se skládá ze dvou činností:   ‐

finanční prognóza, 

‐

kapitálové a peněžní vyrovnání.  

Finanční prognóza v tomto smyslu tedy zahrnuje především prognózování příjmů a  výdajů. Finanční plán má ve většině případů podobu takovéto prognózy, protože se  zabývá budoucími příjmy a výdaji. Metodami plánování a prognózování jsme se věnovali  již výše, protože však nejčastěji používaným způsobem prognózování je metoda  extrapolace dosavadního vývoje, budeme se jí věnovat nyní trochu podrobněji.  16   

Extrapolace jako metoda plánování zahrnuje tři možné procedury, jež mohou dát různé  výsledky: (Olfert, Reichel, 2008, str. 112)  ‐

prognóza na základě středních hodnot minulého vývoje, 

‐

prognóza na základě exponenciálního vyhlazení, 

‐

prognóza na základě výpočtu trendu.  

Při použití každé z uvedených metod potřebujeme mít k dispozici určitá data nebo  hodnoty vycházející z minulého vývoje. Jestliže budeme prognózovat na základě  středních hodnot minulého vývoje, potřebujeme mít dostatečně dlouhou časovou řadu,  kdy budeme schopni buď na základě prostého nebo váženého aritmetického průměru  spočítat střední hodnotu stavů, výsledků nebo jakýchkoli dat za minulá období. Takto  spočítaná střední hodnota potom může být jednou z možností, jak se dobrat podložené  prognózy. Upřednostňována by měla být vždy metoda váženého průměru, abychom byli  schopni hodnotám z bližší minulosti dát vyšší váhu, než hodnotám z minulosti vzdálené.  Tímto způsobem také můžeme zachytit jistý (růstový nebo klesající) trend.   Druhou z extrapolačních metod je prognóza na základě exponenciálního vyhlazení, která  spočívá v tom, že se zajímáme o rozdíl mezi předpovědí pro minulé období a skutečným  výsledkem minulého období. Na základě vztahu těchto dvou známých veličin potom  upravujeme předpověď pro období následující. Vztah mezi minulou předpovědí a  minulým výsledkem a zároveň váha časově bližších období jsou vyjádřeny  tzv. vyhlazovacím faktorem α, který nabývá hodnot od 0 do 1 a může být charakterizován  tak, že čím je hodnota tohoto faktoru α vyšší, tím silněji jsou pro prognózu ohodnocena  data z bližší minulosti a tím méně jsou „vyhlazeny“ náhodné výkyvy v datech. (Olfert,  Reichel, 2008, str. 114) Tento vztah je možné vyjádřit rovnicí:    

 

 

    

   

 

kde   Pt je předpověď pro budoucí období t   

Pt‐1 je předpověď pro minulé období 

 

St‐1 je skutečný výsledek minulého období  α je vyhlazovací faktor.   17 

 

Třetí metodou je potom analýza trendu, jako zjednodušená verze lineární regresní  analýzy. Je vhodná pro zakalkulování trendu jako vývojového prvku do předpovědi.  Zjednodušeně se dá vyjádřit takto: (Olfert, Reichel, 2008, str. 114)    1    

 

12 1

 

 

1

1 2

 

 …

 

  1

2

 

 

2 1 2

 …

 

1 2

 

 

kde   y je předpovídaná hodnota toku, regresní hodnota v závislosti na čase   

yn je skutečná hodnota toku v období n 

 

n je počet minulých období zahrnutých do trendové analýzy 

 

i je pořadí předpovídaného období v datové řadě (např. zahrnujeme‐li 5 minulých 

období, je hodnota i rovna 6)   

t je potom míra růstu regresní křivky 

 

b je regresní koeficient 

 

a průměrná velikost hodnot jednotlivých toků.  

Na základě minulých hodnot tak jsme schopni vyjádřit tendenci vývoje finančních veličin  a vytvořit tak sofistikovanou prognózu pro finanční plánování.   Samotný postup finančního plánování se pak skládá z vyjádření jednotlivých položek  příjmů a výdajů, přičemž nesmíme zapomenout na pojistky, jež musí být do finančního  plánu implementovány pro případ, že skutečný vývoj se od prognóz odchýlí. Plánování  příjmů a výdajů je velmi specifické pro každý podnik, existují však společné oblasti, na  základě nichž se plánuje. Zde uvedeme pouze několik příkladů pro příjmy i výdaje: (dle  Olfert, Reichel, 2008, str. 116)  ‐

plánování na základě výzkumu trhu – plány obratu a prodeje výrobků a služeb,  18 

 

‐

plánování dle výrobního programu – plánování nákladů, investičních výdajů,  materiálu nebo jiných zásob 

‐

plánování na základě minulých hodnot (se zakalkulováním možného růstu) –  plánování úrokových sazeb, plánování personálních výdajů nebo daňových výdajů,  

‐

plánování na základě právních ujednání – změny vlastního a cizího kapitálu, 

‐

plánování dle podnikového zadání – zásoby hotovosti, výplaty dividend.  

Každý plán, který je postaven na základě prognózy budoucího vývoje, by měl počítat  s tím, že se skutečný vývoj může od prognózy odchýlit. Finanční plány by proto měly  obsahovat pojistky, které umožní plány přizpůsobit nebo modifikovat. Základními třemi  typy jsou potom elastické finanční plány, plovoucí finanční plány a alternativní  (variantní) finanční plány. Elastické finanční plánování spočívá v tom, že v dlouhodobém  ohledu (který je nejméně jistý) podnikové finanční plánování kalkuluje s různými scénáři,  standardně pro podnik příznivý vývoj, pro podnik nepříznivý vývoj a střední cesta mezi  těmito dvěma extrémy. Dlouhodobý plán tak není fixní, ale je zvažováno, že všechny tři  situace mohou v budoucnu nastat. Krátkodobé plány jsou potom vytvářeny na základě  pravděpodobnosti, a protože krátkodobé plány je nutné stanovit přesně, je jako berná  mince brán nejpravděpodobnější vývoj v krátkodobém ohledu.   Plovoucí finanční plány jsou vytvářeny na principu postupného zpřesňování, kdy  krátkodobý plán je vždy vytvářen jako detailní, ale dlouhodobé (nebo dlouhodobější)  plány jsou vytvářeny pouze jako rámcové a s tím, jak je po krátké periodě možné zjistit  případnou odchylku od plánu, jsou zpřesňovány. Vždy po uplynutí takového období se  vytvoří z části rámcového plánu plán detailní a časový výhled dlouhodobého rámcového  plánu se prodlouží, takže časové rámce zůstanou zachovány. Třetí možností jsou  variantní časové plány, které jsou založeny na principu zmíněném již výše, na principu  scénářů. Při tomto způsobu je vytvořeno a sestaveno více rovnocenných finančních plánů,  které se pojí s jednotlivými možnými „stavy světa“. Standardně se vytváří stavy pro  pesimistická, optimistická a realistická očekávání. Je předpokladem, že každá z možných  situací, každý z možných „stavů světa“ si vyžaduje jiné finanční strategie a plány jsou  proto vzájemně odlišné. Plány takto existují paralelně až do doby, kdy se prokáže, že  jeden ze stavů skutečně nastává nebo pravděpodobnost tohoto stavu významně překročí  pravděpodobnosti stavů ostatních. I poté je ale užitečné, pokud jisté aspekty  19   

neuplatněných finančních plánů manažeři vedou v patrnosti, protože vývoj se může  změnit i v průběhu období.   Druhou důležitou činností po prognóze vývoje a první fázi sestavení plánu je vyrovnání  plánu, tedy činnost, která je zaměřena na vyrovnání se s bilancí příjmů a výdajů ve  finančním plánu zachycených. V zásadě existují dvě možnosti – kladná a záporná bilance  prostředků po konfrontaci příjmů a výdajů. Jestliže je bilance kladná, musí finanční  manažer zhodnotit možnosti dalšího použití finančních prostředků, což je možné  prostřednictvím interních investic do dlouhodobého kapitálu, nebo investic externích,  především do finančních instrumentů. Jestliže je však bilance záporná (předpokládané  příjmy ve finančním plánu nekryjí předpokládané výdaje) je podnik v situaci ohrožené  likvidity, kdy opět existují možnosti externího a interního vyrovnání. Externím  vyrovnáním může být kapitálový příjem podniku, ať už pomocí zvýšení vlastního kapitálu  nebo zvýšení dluhu. Interním vyrovnáním potom jsou různé možnosti, jak uvnitř  podniku změnit běžící procesy, aby položky příjmů a výdajů vyrovnaly. Zde již mohou  fungovat známé možnosti snížení peněžních výdajů (zřeknutí se některých investic a  obnovy zařízení, snížení provozních nákladů, prodloužení doby splatnosti závazků) nebo  zvýšení peněžních příjmů (snížení stavu zásob, zkrácení doby odkladu splatnosti pro  zákazníky, zkrácení obratového cyklu peněz). (Olfert, Reichel, 2008, str. 121) 

3.4  Financování růstu  V posledních odstavcích jsme se dotkli problematiky konzistentnosti cílů podniku.  Existuje totiž vztah mezi tím, co je v možnostech podniku, a nastavením finanční politiky.  Než tedy opustíme tuto teoretickou pasáž, budeme se krátce zabývat tímto vztahem  podrobněji. Mnoho (nejen) finančních manažerů by si přálo, aby podnik rostl velmi  rychlým tempem, aby zaujímal stále větší a důležitější postavení na trhu. Zároveň se tito  manažeři snaží pokrýt růstové možnosti z interních prostředků podniku, především tedy  z reinvestování zisku. Existuje však jednoznačný vztah mezi růstovými cíli firmy a jejími  finančními potřebami, resp. možnost růstu bez potřeby dodatečného kapitálu je omezen  dvěma veličinami, a to mírou reinvestovaného zisku a čistými aktivy (net assets = stálá  aktiva + čistý pracovní kapitál). Je možné tento vztah vyjádřit takto: (Brealey, Myers,  2003, str. 837)  20   

  ů

í

   

 

í

ů

 

č

ž ý  á 

 

Tento vztah vyjadřuje skutečnost, že horní hranice možného růstu bez dodatečného  kapitálu je omezena mírou zadrženého zisku. Jestliže chce podnik růst rychleji a  neabsorbovat další kapitál, je nezbytné, aby reinvestoval více zisku nebo aby snížil svá  čistá aktiva. Při rozkladu tohoto vztahu můžeme vidět další možnosti.   í

  ů

   

í

 

ů

 

ž č

ý  ý 

   

č

ý  í 

á

   

č

í  á 

á

 

Nyní vidíme další možnosti, jak podpořit míru růstu. Zvýšením poměru reinvestovaného  zisku k celkovému čistému zisku nebo zvýšením rentability vlastního kapitálu nebo  zvýšením poměru vlastního kapitálu k čistým aktivům. (Brealey, Myers, 2003, str. 837)  Tímto způsobem chceme pouze ilustrovat, že při finančním plánování je zapotřebí  uvědomovat si souvislosti a návaznosti, které v sobě podnikový finanční systém nese.  Jestliže finanční manažeři nebudou schopni ani jednu z těchto tří veličin v plánovaných  hodnotách zvýšit a přesto bude cílem podniku dosahovat vyššího růstu, je nezbytné  počítat s tím, že růst bude muset být zčásti financován dluhem (se všemi náležitostmi,  které to s sebou nese).    

4. Výstupy finančního plánování  Celý proces finančního plánování, jak byl popsán v předcházejícím textu, musí končit  formalizovaným výstupem, který bude shrnovat finanční plán v přehledné podobě.  Výstupy finančního plánování musí být uspořádány tak, aby přehledně obsahovaly a  prezentovaly jeho výsledky a aby byly přístupné pro všechny uživatele. Předně je důležité  dodržovat zásadu, že formální podoba finančních plánů má být stejná nebo přinejmenším  velmi podobná formě, v jaké společnost vede a prezentuje finanční data a finanční  výsledky. Jedině tak je možné zajistit transparentní srovnatelnost údajů a mít možnost na  základě srovnání plánu a reality navrhovat akce k řešení nesouladu. Tento princip se  například odráží v metodě vytváření tzv. plánových finančních výkazů. Výstupům 

21   

finančního plánování se budeme věnovat ze dvou pohledů, jež je možné bez problému  anticipovat, z pohledu dlouhodobých a krátkodobých finančních plánů.  

4.1  Dlouhodobé finanční plány  Podstatou dlouhodobého plánování je schopnost podniku a finančního managementu  plánovat déle, než je horizont jednoho roku. S tím se pojí několik souvislostí. Jednak je  dlouhodobé finanční plánování součástí podnikové strategie a musí navazovat na  podnikové cíle, nemůže existovat ve vzduchoprázdnu. Je nezbytné, aby bylo prováděno  v přímé souvislosti s ostatními podnikovými aktivitami a plánováním ostatních částí  podniku. Při této konfrontaci však musí podnikové finanční plánování do celkového  konceptu podniku vnášet trvalý finanční princip, maximalizaci hodnoty firmy. Jádrem  takového plánování je investiční rozhodování a dlouhodobé financování. (Grünwald,  Holečková, 2007, str. 254)  Těmto dvěma oblastem a jejich významu se budeme ve stručnosti věnovat. Dlouhodobý  finanční plán musí být investičním výhledem, proto musí obsahovat plán investic.  Investice jsou ze své podstaty aktivitami, jež trvají několik let (někdy i desítky), proto  jejich efekty nemohou být hodnoceny v plánech krátkodobých. Dlouhodobé plány však  musí zachycovat předpokládané výdaje i příjmy, zohledňovat jejich časovou strukturu a  riziko. Na druhé straně musí být dlouhodobý plán zaměřen na dlouhodobé financování,  tedy především na financování vlastním kapitálem a dlouhodobým dluhem. I zde je  zapotřebí, aby plánovací orgán byl schopen ve svém výhledu předpokládat, z jakých  zdrojů v budoucnosti bude možné a potřebné čerpat a jak to ovlivní finanční stav  podniku.   Standardně tedy výstupem dlouhodobého finančního plánování je plánová dlouhodobá  rozvaha, která předpovídá, jaká struktura aktiv a pasiv bude v následujících letech. Dále  na tuto rozvahu musí navazovat rámcový plán peněžních toků, který vychází  z předpokladu a plánu provozní činnosti podniku a z investičního výhledu, jak jej známe  z klasického hodnocení výnosnosti investic. Tento investiční rozpočet je časovým  harmonogramem příjmů a výdajů spojených s realizací projektů. Čtvrtým výstupem je  plán dlouhodobého externího financování, který poskytuje přehled o závazcích 

22   

z dlouhodobých dluhů a o tom, kdy bude zapotřebí doplnit základní kapitál nebo obnovit  bankovní úvěry. (Grünwald, Holečková, 2007, str. 255) 

4.2 Krátkodobé finanční plány  Na rozdíl od dlouhodobého finančního plánu se krátkodobý tvoří na období do jednoho  roku, což v sobě obsahuje mnoho rozdílných prvků. Krátkodobý plán na jednu stranu  zpřesňuje dlouhodobé plány, ale na stranu druhou obsahuje mnohem přesnější náplň,  tedy konkrétní čísla představovaná finanční realitou podniku. Zatímco dlouhodobý  finanční plán se zabývá zhodnocením a rentabilitou podniku, krátkodobý se soustředí  především na likviditu. Jedním z jeho hlavních cílů je, zajistit dostatečnou likviditu  podniku v krátkém období. Toto období může být (a velice často také bývá) mnohem  kratší než roční, například měsíční, týdenní až denní.   Výstupy krátkodobého finančního plánování se ale mohou zdát podobné jako výstupy  v dlouhém období. Jejich obsah a cíl je však jiný. Stejně jako postup vytváření. Zatímco  u dlouhodobého plánování jsme postupovali od rozvahy, nyní je zapotřebí začít u  výsledovky. Nejprve je nezbytné sestavit (v souladu s rámcovou výsledovkou a s reálnými  minulými údaji) roční plánovou výsledovku, který nám udává plánované hodnoty výnosů  a nákladů období. Abychom se ovšem posunuli k principu zajištění likvidity, je nutné  kalkulovat nikoli výnosy a náklady, ale peněžní příjmy a výdaje. Zahrnutím akruálního  principu a koncentrací na skutečné peněžní příjmy a výdaje získáme roční plán peněžních  toků, který je nejvýznamnějším dokumentem pro plánování likvidity podniku. Na  plánování peněžních toků potom navazuje vytvoření plánové roční rozvahy, tak abychom  měli v plánové formě všechny základní roční účetní výkazy.   Nejvýznamnějším prvkem krátkodobého finančního plánování je plánování výnosů,  nákladů a zisku. Bez něj se neobejdeme při snahách zachytit budoucí hodnotu podniku,  posoudit schopnost podniku splácet své závazky ani při zjišťování, zda podnik  zhodnocuje vložený kapitál vlastníků. Při plánování výnosů a nákladů musí finanční  manažer sejít až na nejnižší úroveň podnikového provozu a zhodnotit všechny proměnné,  které mohou mít na výnosy a náklady vliv. Vracíme se zde k faktu, že na této úrovni je  naprosto nezbytná spolupráce jednotlivých provozních i funkčních oddělení a jejich  schopnost předvídat a plánovat. Plánování výnosů a nákladů bude také jednou z hlavních  23   

součástí analytické části této diplomové práce. Poté, co jsme na předchozích stranách  zhodnotili teoretické přístupy k finančnímu plánování a objasnili některé metod a  principů, můžeme se pustit do aplikace těchto metod a principů v praxi.    

5. Finanční analýza společnosti Channel Crossings  Analytickou část této diplomové práce začneme procesem, který byl v části teoreticko‐ metodologické označen za základ veškerého finančního plánování. Tímto procesem je  analýza stávajícího finančního stavu společnosti, stávající finanční kondice. Než  přistoupíme k samotné finanční analýze, bude užitečné charakterizovat společnost,  kterou se ve druhé polovině práce budeme zabývat.  

5.1  Charakteristika společnosti Channel Crossings  Společnost Channel Crossings je soukromým podnikem, který působí v oblasti jazykových  služeb. Právně se jedná o dvě společnosti, které existují formálně a účetně nezávisle, ale  v postatě tvoří konsorcium spojené značkou „Channel Crossings“. Těmito dvěma firmami  je jednak společnost s ručením omezeným Channel Crossings s.r.o. a jednak Lenka  Pavilková – Channel Crossings jako podnikající fyzická osoba zapsaná v obchodním  rejstříku. Obě společnosti mají stejný předmět podnikání, obě jsou plátci DPH a obě  podnikají na stejném místě, ve stejných provozovnách. Důvody pro paralelní existenci  dvou společností jsou organizační (společnost Channel Crossings s.r.o. vznikla původně  za účelem poskytování nového produktu) a daňové (kdy je využíváno odlišných daňových  úprav pro fyzické a právnické osoby). V běžném provozu není prakticky možné  společnosti odlišit, v oblasti financí je zapotřebí pouze přihlédnout k možným odlišným  právním úpravám pro právnické a fyzické osoby. V této práci budeme s oběma  společnostmi pracovat jako s jednou entitou, účetní výkazy budou zpracovávány  v konsolidované formě a případné rozdíly nebudou zohledňovány, protože pro finanční  plánování nejsou v smyslu této práce relevantní. V této práci budeme proto používat  označení Channel Crossings, které je v tomto smyslu především vyjádřením  podnikatelské entity než účetního a právního subjektu.  

24   

Jak již bylo řečeno, společnost Channel Crossings působí v oblasti jazykových služeb, tedy  v oblasti nevýrobní a nefinanční. Tato charakteristika v některých pasážích bude  potřebovat zvýšenou pozornost, protože teorie velmi často pracuje spíše s výrobními  (zejména průmyslovými) podniky nebo s podniky obchodními. Oblast služeb má svá  specifika a ta se v této práci budeme snažit také nalézt. Jazykovými službami zde myslíme  především dva hlavní produkty, poskytování jazykové výuky a zajišťování  překladatelských a tlumočnických služeb. Poskytování výuky cizích jazyků probíhá na  několika úrovních, může se jednat o poskytování výuky v zahraničí, nebo v Česku, o její  nabídku korporátním klientům nebo široké veřejnosti, popřípadě o poskytování  individuálního vzdělávání. Tato část produktového záběru společnosti je v obecném  smyslu součástí vzdělávacího systému. Druhou produktovou oblastí je poskytování  překladatelských a tlumočnických služeb, které se zaměřuje především na klienty  z podnikové sféry, kdy může docházet k uzavírání jednorázových obchodů nebo  k dlouhodobé spolupráci a dlouhodobému smluvnímu zakotvení. Tato část  poskytovaných služeb nespadá do vzdělávání, ale spíše do oblasti profesionálního  firemního servisu.   Společnost Channel Crossings patří mezi malé a střední podniky. V účetních výkazech  v této kapitole budou uvedeny konkrétní finanční údaje, zde je proto uvedeme pouze  stručně. Obrat společnosti v roce 2007 činil 56 296 tis., hospodářský výsledek před  zdaněním 2717 tis. Společnost zaměstnává v současné době 48 zaměstnanců, z nichž  někteří pracují na částečný úvazek, takže přepočtený počet zaměstnanců na konci roku  2007 byl 41. Charakteristické je ovšem to, že společnost zásadní většinu prováděných  výkonů najímá, ať už se jedná o překladatele a tlumočníky nebo o lektory cizích jazyků.  Počet aktivně spolupracujících překladatelů se pohybuje kolem 300, počet  spolupracujících lektorů je asi 190. Z počtu 48 tvoří asi dvě třetiny zaměstnanci  společnosti v administrativě, jednu třetinu potom lektoři cizích jazyků se smlouvou na  hlavní pracovní poměr.   Struktura společnosti může být charakterizovatelná jako funkčně produktová se štábními  prvky. Produktovou složku tři produktová oddělení, která se soustředí na jednotlivé  produkty a služby, oddělení překladů a tlumočení, jazyková škola pro výuku cizích jazyků  v ČR a studium v zahraničí pro jazykovou výuku v zahraničí. Tato tři produktová oddělení  25   

fungují samostatně v oblastech svého zájmu a odpovědné jsou pouze výkonnému řediteli  a majitelce společnosti. Kromě nich ovšem existuje ještě marketingové a obchodní  oddělení postavené na funkčním základě, tedy reprezentující společnost jako celek a  komunikující s jednotlivými produktovými útvary. Štábními prvky jsou další úseky pod  přímým řízením výkonného ředitele, tedy oddělení lidských zdrojů, IT podpora a  kancelář pro evropské projekty. Oblast finančního řízení spadá do přímé kompetence  výkonného ředitele, který je odpovědný majitelce společnosti.   Pro finanční plánování bude ze struktury společnosti důležité především rozdělení na tři  produktové útvary, protože hlavní podklady pro krátkodobé finanční plánování, tedy plán  výnosů a nákladů bude vycházet z nich. Naproti tomu dlouhodobé finanční plánování je  především v rukou ředitele a majitelky.  

5.2  Data pro finanční analýzu  Prvním krokem k finančnímu plánování podniku je tedy, jak již bylo řečeno výše, analýza  současného finančního stavu podniku. Finanční analýza společnosti Channel Crossings by  nám měla v krátkosti představit základní stav její finanční kondice. Data, která pro  finanční analýzu budeme používat, vycházejí z účetních závěrek obou společností, která  jsou pro potřeby této diplomové práce konsolidována do jednoho výkazu. Používáme data  za poslední tři uzavřená hospodářská období, tedy za roky 2005, 2006 a 2007.   Na prvním místě zde tedy máme rozvahy za poslední tři období, celé rozvahy v plném  znění je možné nalézt v Příloze 1. V zestručněné podobě vypadá rozvrh aktiv a pasiv  společnosti Channel Crossings následovně:   AKTIVA 

2005 

Aktiva celkem 

2006 

2007 

12 978 

13 971 

15 983 

Dlouhodobý majetek 

3 694 

3 243 

2 891 

Oběžná aktiva 

9 167 

10 643 

12 877 

Ostatní aktiva 

117 

85 

215 

Tab. 1 Aktiva společnosti Channel Crossings (v tis. Kč) 

PASIVA 

2005 

2006 

2007 

Pasiva celkem 

12 978 

13 971 

15 983 

Vlastní kapitál 

6 764 

7 177 

9 932 

26   

Cizí zdroje  Ostatní pasiva 

5 275 

5 454 

4 678 

939 

1 340 

1 373 

Tab. 2 Pasiva společnosti Channel Crossings (v tis. Kč) 

Na první pohled nám tyto tabulky ukazují nárůst hodnot aktiv tažený růstem oběžných  aktiv a nárůst vlastního kapitálu společnosti, zatímco dlouhodobý majetek v posledních  třech letech rovnoměrně klesal. Procentní rozbor provedeme podrobněji v následující  podkapitole.   Druhým zdrojem dat je výkaz zisku a ztráty společnosti, který nám ukáže, jakých  hospodářských výsledků bylo dosaženo v posledních třech letech. Nejprve tedy opět ve  zkrácené podobě, výkaz zisku a ztráty v plném znění je možné nalézt v Příloze 2.   VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY 

2005 

2006 

2007 

Obrat 

47 076 

48 691 

56 296 

Výrobní náklady 

33 644 

35 300 

39 367 

Přidaná hodnota 

13 432 

13 391 

16 929 

Osobní a další náklady 

11 989 

14 715 

16 849 

842 

1 107 

1 229 

25 

2  939 

3 490 

Provozní výsledek hospodaření 

626 

508 

2 341 

Finanční výsledek hospodaření 

‐255 

334 

376 

Výsledek hospodaření před zdaněním 

371 

842 

2 717 

Výsledek hospodaření za účetní období 

307 

631 

2 000 

Odpisy  Ostatní provozní výsledek 

Tab. 3 Výkaz zisku a ztráty společnosti Channel Crossings (v tis. Kč) 

Opět nejprve zběžným pohledem uvidíme, že se společnosti daří navyšovat obrat, a to  zejména v roce 2007. Na druhou stranu rostou významným tempem i výrobní a osobní  náklady. Celkově se ale společnosti daří dosahovat zisku a daří se jí tento zisk v průběhu  tří posledních let zvyšovat. Pro hodnocení výkonnosti podniku bude vypovídající  především částka hospodářského výsledku před zdaněním, protože díky již zmíněnému  rozdělení na dvě společnosti s rozdílnou právní úpravou je i daňová úprava odlišná.   Účetní výkazy z účetní závěrky by tedy měly obsahovat všechny potřebné údaje pro to,  abychom mohli sestavit samotnou finanční analýzu. Posledním potřebným údajem je  informace o počtu zaměstnanců, který také převezmeme z přílohy k účetní závěrce.  27   

Přepočtený poměr zaměstnanců v roce 2005 byl 41, v roce 2006 to bylo 37 a v roce 2007  byl tento počet opět na úrovni 41.  

5.3  Horizontální, vertikální a poměrová analýza  Samotnou finanční analýzu začneme horizontálním procentním rozborem účetních  ukazatelů společnosti Channel Crossings za poslední 3 roky. Kompletní procentní rozbor  rozvahy je v Příloze 1, procentní rozbor výkazu zisku a ztráty v Příloze 2.   Při pohledu na aktiva je zřetelný nárůst celkových aktiv meziročně o 7,7 % a 14,4 %,  v absolutních hodnotách o 993 tis. a 2012 tis. mezi lety 2005 až 2007. Je podstatné podívat  se, jak k tomuto nárůstu došlo, resp. které složky aktiv se na tomto růstu podílely.  Dlouhodobý majetek však mezi lety 2005 a 2007 spíše klesal, a to o 12,2 % z roku 2005 a  10,9 % z roku 2006. Vzhledem k tomu, že největší část dlouhodobého majetku tvoří  dlouhodobý hmotný majetek, byl to především jeho pokles, který stál za poklesem celé  položky dlouhodobého majetku. Nárůst aktiv tak byl tvořen růstem oběžných aktiv, která  se jako celek zvýšila 16,1 % z roku 2005 a o 21,0 % z roku 2007, v absolutních hodnotách je  to o 1476 tis. a o 2234 tis. Kč. Jaké položky oběžných aktiv přispěly k tomuto nárůstu?   Jak uvidíme z vertikální analýzy, zásoby netvoří ve společnosti významnou položku, ke  změnám úrovně oběžných aktiv přispívají především pohyby v krátkodobých  pohledávkách a ve finančním majetku. Ovšem právě krátkodobé pohledávky meziročně  také klesaly, v roce 2006 pouze o 0,5 %, ale v roce 2007 již o 7,1 %, což je 278 tis. Kč.  Nárůst oběžných aktiv tak byl tvořen v zásadě pouze růstem finančního majetku, který se  v roce 2006 zvýšil o 31,8 % (1379 tis.) a v roce 2007 o 46,1 % (2634 tis.) Tento nárůst  finančního majetku, především tedy hotovosti v pokladnách a na bankovních účtech byl  největším tahounem růstu aktiv mezi lety 2005 a 2007.   Pokud se zaměříme na pasiva, vidíme, že došlo mezi lety 2005 a 2007 k významnému  nárůstu položky vlastního kapitálu, a to o 6,1 % v roce 2006 a o 38,4 % v roce 2007  (v absolutních hodnotách o 413 tis. a o 2755 tis. Kč). Složky tohoto nárůstu v roce 2007  byly dvě, a to růst základního kapitálu o 20,5 % (1332 tis.) a růst hospodářského výsledku  o 217,2 % (1370 tis.) Přestože každá z nich má jiný absolutní objem, k nárůstu přispěly  prakticky stejným dílem. Cizí zdroje prošly odlišným vývojem. V roce 2006 došlo k jejich  zvýšení o 3,4 % (179 tis.), ke kterému přispělo nejvíce zvýšení krátkodobých závazků o  28   

10,0 % (473 tis.), i když položka bankovní úvěry a výpomoci poklesla o 55,0 % (294 tis.).  V roce 2007 naproti tomu cizí zdroje poklesly o 14,2 % (776 tis.), což bylo způsobeno  dalším poklesem bankovních úvěrů (jejich úplným splacením) o 100 % (241 tis.) a také  poklesem krátkodobých závazků o 19,8 % (1034 tis.) Stručně nyní shrňme:   MEZIROČNÍ ZMĚNY 

2006 relativní 

2007 relativní 

7,7 % 

14,4 % 

993 

2.012 

Dlouhodobý majetek 

‐12,2 % 

‐10,9 % 

‐451 

‐352 

Dlouhodobý hmot. majetek 

‐12,7 % 

‐6,8 % 

‐426 

‐200 

Oběžná aktiva 

16,1 % 

21,0% 

1 476 

2 234 

Krátkodobé pohledávky 

‐0,5 % 

‐7,1 % 

‐18 

‐278 

Finanční majetek 

31,8 % 

46,1 % 

1 379 

2 634 

Aktiva celkem 

 

Vlastní kapitál  Výsledek hospodaření  Cizí zdroje  Krátkodobé závazky  Bankovní úvěry a výpomoci 

 

2006 absolutní  2007 absolutní 

 

 

 

6,1 % 

38,4 % 

413 

2.755 

105,0 % 

217,2 % 

323 

1 370 

3,4 % 

‐14,2 % 

179 

‐776 

10,0 % 

‐19,8 % 

473 

‐1 034 

‐55,0 % 

‐100,0 % 

‐294 

‐241 

Tab. 4 Horizontální analýza rozvahy (v % a tis. Kč) 

Již jsme zmínili důležitost vertikální analýzy pro zhodnocení významu jednotlivých změn,  proto se na vertikální analýzu rozvahy nyní podívejme podrobněji. Na aktivech má  dlouhodobý majetek pouze menší podíl, navíc podíl klesající z 28,5 % v roce 2005 až na  18,1 % v roce 2007. Naprostou většinu z dlouhodobého majetku tvoří dlouhodobý hmotný  majetek (17,1 % z aktiv v roce 2007). Podíl oběžného majetku na aktivech se poměrně  rovnoměrně zvyšuje, v roce 2005 byl 70,6 %, v roce 2007 už 80,6 %. Z oběžného majetku,  jak jsme již uváděli, mají nejvyšší podíl krátkodobé pohledávky (22,6 % z aktiv v roce  2007) a finanční majetek (52,2 % z aktiv v roce 2007).   Pasiva vykazují rostoucí podíl vlastního kapitálu (52,1 % v roce 2005 a 62,1 % v roce 2007),  přičemž jeho hlavní složkou je základní kapitál (49,0 % v roce 2007). Podíl cizích zdrojů  na pasivech se snižuje (ze 40,6 % v roce 2005 na 29,3 % v roce 2007). Z cizích zdrojů je  nejpodstatnější složkou položka krátkodobých závazků (26,1 % z pasiv v roce 2007).  Poměrně významnou položkou je také časové rozlišení v pasivech (výdaje a výnosy  příštích období), které v roce 2007 tvořilo 8,6 % z pasiv. Opět stručně shrňme:   29   

VERTIKÁLNÍ POMĚRY 

2005 

Aktiva 

2006 

2007 

100,0 % 

100,0 % 

100,0 % 

Dlouhodobý hmotný majetek 

25,9 % 

21,0 % 

17,1 % 

Oběžná aktiva 

70,6 % 

76,2 % 

80,6 % 

Krátkodobé pohledávky 

30,1 % 

27,8 % 

22,6% 

Finanční majetek 

33,4 % 

40,9 % 

52,2 % 

 

 

Pasiva 

 

 

100,0 % 

100,0 % 

100,0 % 

52,1 % 

51,4 % 

62,1 % 

Cizí zdroje 

40,6 % 

39,0 % 

29,3 % 

Krátkodobé závazky 

36,5 % 

37,3 % 

26,1 % 

Přechodné účty pasiv 

7,2 % 

9,6 % 

8,6 % 

Vlastní kapitál 

Tab. 5 Vertikální analýza rozvahy 

Po procentním rozboru rozvahy se nyní obrátíme k rozboru výkazu zisku a ztráty.  Kompletní rozbor výkazu zisku a ztráty je možné najít v Příloze 2. Nejprve se budeme  opět věnovat horizontální analýze. Jak ukáže analýza vertikální, z celkového obratu tvoří  naprostou většinu tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, proto se budeme věnovat  v příjmové části pouze výkonům, nikoli tržbám za prodej zboží. Výkony meziročně  vzrostly, ovšem mnohem výrazněji v roce 2007. Nárůst v roce 2006 činil 3,4 % (1580 tis.),  zatímco nárůst v roce 2007 16,0 % (7687 tis.). Rostla i výkonová spotřeba (5,0 %, resp. 1671  tis. v roce 2006 a 11,4 %, resp. 3989 tis. v roce 2007). Podstatná je tedy meziroční změna  marže, která v roce 2006 poklesla o 0,3 % (42 tis.), ale v roce 2007 opět vzrostla, a to o  26,4 % (3538 tis.). Významnou složkou jsou také osobní náklady, jež také rostly  významnou měrou, přesně tedy o 18,8 % (2201 tis.) v roce 2006 a o 17,4 (2424 tis.) v roce  2007. Po započtení ostatních provozních výnosů a nákladů a také odpisů nám vyjde  meziroční změna provozního hospodářského výsledku ‐18,8 % (‐118 tis.) v roce 2006 a  360,7 % (1833 tis.) v roce 2007. Provozní výsledek tedy nevykazuje konstantní růst, ale  nejprve pokles a poté nárůst. Nejdůležitější položkou je potom hospodářský výsledek  před zdaněním, který v roce 2006 vzrostl o 126,8 % (471 tis.) a v roce 2007 o 222,8 %  (1875 tis.). Následuje stručné shrnutí:  MEZIROČNÍ ZMĚNY 

2006 relativní 

2007 relativní 

2006 absolutní  2007 absolutní 

Výkony 

3,4 % 

16,0 % 

1 580 

7 687 

Výkonová spotřeba 

5,0 % 

11,4 % 

1.671 

3 989 

30   

Přidaná hodnota 

‐0,3 % 

26,4 % 

‐42 

3 538 

Osobní náklady 

18,8 % 

17,4 % 

2 201 

2 424 

Provozní VH 

‐18,8 % 

360,7 % 

‐118 

1 833 

VH před zdaněním 

126,8 % 

222,8 % 

471 

1 875 

Tab. 6 Horizontální analýza výkazu zisku a ztráty (v % a tis. Kč) 

Procentní rozbor účetních výkazů ještě završíme vertikálním pohledem na výsledovku,  který by měl ukázat, jak jsou výnosy a náklady společnosti Channel Crossings vzájemně  složeny. Jak již bylo řečeno, celkový obrat je z drtivé většina tvořen prodejem vlastních  výrobků a služeb (99,2 % v roce 2007). Výkonová spotřeba odebírá z obratu v každém  roce okolo 70 % (69,3 % v roce 2007) zatímco poměr osobních nákladů roste (24,9 %  v roce 2005 a 29,1 % v roce 2007). Poměrně významným příspěvkem k výnosům  společnosti jsou od roku 2006 ostatní provozní výnosy (6,6 % v roce 2006 a 7,2 % v roce  2007). Díky tomu může provozní výsledek hospodaření být v kladných číslech, a to 4,2 %  v roce 2007. Poměr výsledku hospodaření před zdaněním se díky tomu zvyšuje z 0,8 %  v roce 2005, přes 1,7 % v roce 2006 až k 4,8 % v roce 2007. Tabulka nám tyto vztahy ukáže  přehledněji.   VERTIKÁLNÍ POMĚRY  Obrat 

2005 

2006 

2007 

100 % 

100 % 

100 % 

Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 

99,0 % 

98,9 % 

99,2 % 

Výkonová spotřeba 

70,8 % 

71,8 % 

69,3 % 

Osobní náklady 

24,9 % 

28,5 % 

29,1 % 

0,6 % 

6,6 % 

7,2 % 

1,3 % 

1,0 % 

4,2 % 

0,8 % 

1,7 % 

4,8 % 

Ostatní provozní výnosy  Provozní výsledek hospodaření  Výsledek hospodaření před zdaněním  Tab. 7 Vertikální analýza výsledovky 

Jestliže jsme již provedli procentní rozbor účetních výkazů společnosti Channel  Crossings, můžeme se nyní obrátit k další oblasti, která nám přeci jen více napoví o  finančním stavu podniku, a to k analýze poměrové. Budeme se zabývat klasickou  paralelní soustavou ukazatelů, které se dotýkají základních oblastí financování podniku,  tedy rentability, likvidity, zadluženosti a aktivity. Pro stručnost se budeme věnovat  především obdobím roku 2006 a 2007, přičemž vždy, když bude v jednom ukazateli  kombinována stavová a toková veličina, tedy vždy, když bude v jednom ukazateli  31   

kombinován údaj z výkazu zisku a ztráty a údaj z rozvahy, bude použito průměru  stavových veličin za období toku. Například pokud budeme používat tokovou veličinu  zisku a stavovou veličinu aktiv za jeden rok, veličina aktiv bude vždy průměrem hodnot  na začátku a na konci období příslušného toku. Souhrn všech poměrových ukazatelů je  možné najít v Příloze 3.  První důležitou oblastí poměrové analýzy je oblast rentability podniku. Zde nás zajímá  především ukazatel ROA, tedy rentabilita aktiv, kterou počítáme jako poměr EBIT (zisk  před zdaněním a úroky) a celkových aktiv. Hodnota ROA roku 2006 je 6,34 %, pro rok  2007 již je to 18,41 %. Rentabilita vlastního kapitálu ROE nám nabízí podobný obrázek.  Zde již do čitatele vstupuje čistý zisk a do jmenovatele vlastní kapitál. Hodnota rentability  vlastního kapitálu společnosti Channel Crossings je pro rok 2006 9,05 %, pro rok 2007  23,38 %. Tato hodnota vysoce překračuje hodnoty uváděné jako průměrné pro Českou  republiku. (Kislingerová, 2007, str. 88) Ještě zmíníme rentabilitu tržeb jako poměr čistého  zisku a celkového obratu, která z hodnoty 1,30 % roku 2006 stoupla až na 3,56 % v roce  2007.   Co se týká ukazatelů aktivity tím pravděpodobně nejdůležitějším je obrat aktiv, tedy  schopnost podniku zužitkovat svá aktiva v průběhu výrobního procesu. U společnosti  Channel Crossings se počet obrátek aktiv dostává přes 3,5 (3,61 v roce 2006 a 3,75 v roce  2007) a zvyšuje se, což znamená, že společnost svá celková aktiva „obrátí“ pouze  třiapůlkrát ročně, ale rychlost obratu se zvyšuje. Souvisejícím ukazatelem je doba obratu  aktiv, která se analogicky s tím zkracuje. Vzhledem k nízkým zásobám není obrat zásob  podstatným ukazatelem, ovšem například doba inkasa pohledávek je ukazatelem  důležitým. Tuto dobu se podařilo zkrátit z hodnoty (ve dnech – konvence 360) 34,80 na  29,21 v roce 2007.   Ukazatele zadluženosti se zabývají kapitálovou strukturou společnosti Channel Crossings  a dluhovou náročností financování. Hlavím poměrem je zde tzv. equity ratio, tedy poměr  vlastního kapitálu a celkových aktiv. Tento poměr se v roce 2007 zvýšil o téměř 11  procentních bodů, takže je 62,14 %. Toto je ta část celkového kapitálu, kterou tvoří vlastní  kapitál, resp. ta část celkových aktiv, která je krytá vlastním kapitálem. Vzhledem  k přechodným účtům pasiv není poměr cizího kapitálu odpovídající prostému odečtení  poměru vlastního kapitálu od 100 %, ale je nižší. Tento poměr, tzv. debt ratio I potom činí  32   

29,27 %. Významným ukazatelem zadluženosti je také ukazatel úrokového krytí, který  vyjadřuje poměr zisku před zdaněním a úroky a nákladových úroků. Tento ukazatel  vyjadřuje, kolikrát je podnik schopný ze svého EBIT splatit všechny nákladové úroky.  Zatímco v roce 2005 to bylo pouze 17,71, tak v roce 2007 to především díky růstu zisku  bylo již 68,49.   Čtvrtou velkou skupinou ukazatelů jsou ukazatele likvidity, tedy schopnosti splácet své  závazky. Na jedné straně zde jsou ukazatele poměřující různé skupiny aktiv a krátkodobé  závazky, tedy celková likvidita, běžná likvidita a peněžní likvidita. Vzhledem  k minimálním zásobám nejsou mezi prvními dvěma velké rozdíly, běžná likvidita se od  roku 2005 a úrovně 1,74 zvýšila na 2,86 v roce 2007. Podle konzervativní strategie by její  hodnota měla být mezi 1,1 a 1,5, (Kislingerová, 2007, str. 89), takže tato hodnota je ve  společnosti Channel Crossings vysoce překročena. Kromě těchto ukazatelů likvidity je  jedním z kritérií také úroveň pracovního kapitálu a jeho poměr vzhledem k aktivům.  Pracovní kapitál jako rozdílová položka se mezi roky 2005 a 2007 zvýšil z úrovně 3621 tis.  o více než dvojnásobek na hodnotu 7883 tis. Proto i poměr pracovního kapitálu vzhledem  k aktivům narostl, a to až na 49,32 %. Posledním ukazatelem v této oblasti je potom doba  splatnosti krátkodobých závazků, která se z hodnoty okolo 36 dní v letech 2005 a 2006  snížila na 30,09 dne v roce 2007.  

5.4 Komplexní ukazatele a zhodnocení finanční kondice  Rozšířením poměrové analýzy je vytváření souhrnných indexů, které slouží především pro  predikci finanční tísně (bankrotní modely) nebo určení schopnosti podniku vytvářet  hodnotu (bonitní modely). Zde se budeme věnovat pouze jednomu z nich, a to modelu  IN05, který je kombinací bankrotního a bonitního modelu. Rovnice pro výpočet indexu  IN05 zní: (Neumaierová, Neumaier, 2005, str. 145)  05

0,13

í 

0,04

á .ú

3,97

0,21

ý

0,09

ěž á     

Ú

 

Po dosazení všech příslušných hodnot odečtených z rozvahy a výkazu zisku a ztráty je  zřejmé, že společnost Channel Crossings se pohybovala ve všech zkoumaných letech nad  úrovní horní hranice, tedy na hodnotě, která znamená, že podnik ve všech třech letech  „tvořil hodnotu“. Díky vysokému poměru EBIT a nákladových úroků bylo pro tento  33   

ukazatel použito doporučené hodnoty 9. (Neumaierová, Neumaier, 2005, str. 147) Autoři  indexu IN05 určují mezní hodnoty 0,90 a 1,60, podniky pod dolní mezní hodnotou jsou  ohroženy bankrotem, podniky nad horní mezní hodnotou tvoří hodnotu. Hodnoty pro  společnost Channel Crossings jsou tedy tyto:   INDEX IN 

2005 

2006 

2007 

IN05 

1,739 

1,908 

2,567 

Tab. 8 Hodnoty indexu IN05 pro společnost Channel Crossings 

Před otevřením kapitoly o vlastním finančním plánování ve společnosti Channel  Crossings můžeme krátce zhodnotit aktuální stav jejího financování. Na základě analýzy  rozvahy jsme viděli, že dochází k stabilnímu nárůstu aktiv, který je tažen růstem aktiv  oběžných. Z nich potom, především krátkodobých finančních prostředků. Tento trend,  kdy roste podíl peněz na aktivech, přispíval k posilování likvidity společnosti, ale je  zřejmé, že tyto prostředky jsou v průběhu času zhodnocovány pouze minimálně.  Ukazatele rentability vykazují uspokojivě vysoké hodnoty, přesto je možné říci, že by  rentabilita těchto prostředků mohla být vyšší při jejich jiném použití, ať už provozně nebo  finančně investičním. V oblasti pasiv je pozorovatelný nárůst vlastního kapitálu a poměru  vlastního kapitálu k celkovým zdrojům, kdy s růstem všech položek dochází k poklesu  krátkodobých závazků. Opět je to situace příznivá pro hodnocení zadluženosti, ale je  zřejmé, že společnost málo využívá například odkladu splatnosti pohledávek pro zkrácení  doby potřeby kapitálu. Potřeba kapitálu a cash flow je tak řešena především růstem  obratu a výnosů (tedy objemově) než prací se lhůtami splatností a jejich odkladů (tedy  časově).   Výkazy zisku a ztráty podávají o tomto objemovém zakotvení jasný obraz v tom, jakým  způsobem roste provozní výsledek hospodaření a čistý zisk společnosti. Tento růstový  trend bude ale v následujících obdobích velmi obtížné udržet. Proto je nutné věnovat se  také nákladovým položkám a při poklesu růstu obratu dokázat tento trend promítnout i  do položek nákladů, především personálních, které rostou rychleji než například výkony.  Důležité je také si všimnout položky ostatních provozních výnosů, která například v roce  2007 dosahuje téměř čtvrtinové úrovně přidané hodnoty, aniž by jí náležely odpovídající  ostatní provozní náklady. Je evidentní, že tato položka významně přispívá k celkovému  zisku společnosti.   34   

6. Stávající systém plánování  Plánování ve společnosti Channel Crossings je komplexním procesem, který nezahrnuje  pouze plánování v oblasti financí, ale také v oblasti produktové, obchodní a samozřejmě  celofiremní a strategické. V této části diplomové práce se budeme věnovat stávajícímu  stavu plánovacího procesu a jeho výstupům, abychom v části následující mohli navrhnout  některé změny pro pánování budoucích období, konkrétně už například hospodářského  roku 2009. V této kapitole se budeme věnovat především finančnímu plánování let 2006 a  2007.  

6.1  Strategické a obchodní plánování  Stávající systém plánování ve společnosti Channel Crossings je založen na dvou  základních principech, jednak na plánování střednědobém a jednak na samostatném  plánování jednotlivých produktových sekcí a jejich samostatných obchodních plánech.  V tomto smyslu precizní finanční plánování nehrálo tak významnou roli, jaká mu byla  přisuzována v teoreticko‐metodologické části a jakou by podle teoretických přístupů  mělo zastávat. Finanční plán se vždy vytvářel na jedno hospodářské období (tedy  kalendářní rok), popřípadě ještě v dělení na čtvrtletí, a byl více či méně doplněním  obchodních plánů jednotlivých oddělení.  Nejobecnějším explicitně vyjádřeným plánem v podniku je strategický střednědobý plán,  který se vytváří na dobu tří let a je shrnutím základních představ a strategických cílů  společnosti pro toto období. Tento plán se zabývá především obecnými představami  týkajícími se růstu společnosti, produktovým rozvojem a cílovým postavením podniku na  trhu jazykových služeb. Velmi výraznou součástí tohoto plánu je také reakce na okolí  podniku, ať už se jedná o makrookolí nebo mikrookolí. Plán zhodnocuje vývoj trhu  jazykových služeb, možná ohrožení a rozvojové příležitosti. Pro období 2008 – 2010 je  v tomto smyslu především důležité, aby podnik byl připraven a vhodně a včas zareagoval  na případný propad jazykového trhu v oblasti státních institucí po skončení českého  předsednictví v Radě EU, které bylo významným impulsem pro investice do rozvoje  jazykových znalostí. V intencích mikrookolí se podnik musí věnovat především rozvoji  použití elektronických technologií v jazykových službách jako je e‐learning nebo systémy  CAT (Computer Aided Translation – překládání s podporou počítače).   35   

Na základě tříletého střednědobého plánu se poté vytvářejí roční obchodní plány. Tyto  plány jsou vytvářeny především v rámci jednotlivých produktových oddělení, ale existuje i  celopodnikový obchodní plán, který v podstatě shrnuje závěry a představy jednotlivých  sekcí. Cílem obchodních plánů jsou dvě věci. Na prvním místě je to základní plán  obchodní činnosti, tedy plán obchodního obratu a výrobních nákladů. Na druhém místě  potom akční plán, tedy plán jednotlivých aktivit především v produktové oblasti, který  má své časové zakotvení. Celopodnikový obchodní plán tyto dvě oblasti sdružuje a  přidává další, které nejsou v plánech jednotlivých oddělení zachyceny.   Tato struktura potom jako soubor naplňuje podmínku časového i obsahového  zpřesňování dlouhodobých plánů v plánech krátkodobých. Obchodní plány tak nejsou  pouze plány obchodní činnosti, ale také plány marketingové, produktové a finanční.  Vyjmutí finančních plánů z této struktury, udělení jim samostatného postavení a  významu a také jisté nadřazení plánům ostatním, to je teprve záležitost, kterou musí  vedení společnosti Channel Crossings provést v blízké budoucnosti.  

6.2 Začlenění finančního plánování do plánovacího procesu  Při dosavadním popisu způsobu, jakým jsou ve společnosti Channel Crossings vytvářeny  obchodní plány jsme se nevěnovali příliš plánování ve finančním smyslu. To přirozeně  probíhá i nyní, ačkoli, jak jsme zmiňovali výše, je zapotřebí finančním plánům udělit  autonomii a jistou nadřazenost. Současnou charakteristikou je především to, že plánování  probíhá v zásadě pouze na úrovni výkonové a nákladové (tedy účetního výkazu zisku a  ztráty) a nikoli na úrovni strukturální, stavu aktiv a zdrojů, jimiž jsou tato aktiva kryta  (tedy účetního výkazu rozvaha).   Plánování finančních stavů probíhá po dvou rovinách. Na jedné straně je to plánování na  úrovni jednotlivých produktových jednotek, které se zabývají položkami výnosů a  výrobních nákladů. Na straně druhé je to úroveň celopodniková, kde se plánování věnuje  nákladovým položkám provozním, personálním, marketingovým a ostatním. Kombinace  těchto údajů poté vytváří celopodnikový finanční plán. Jeho podobou se budeme zabývat  v následující podkapitole. Nyní je pro nás důležité najít způsob, jakým je plánování  finančních výsledků zakomponováno do ostatních oblastí plánovacího procesu na obou  úrovních.   36   

Nejprve se tedy budeme věnovat souvislostem na úrovni jednotlivých produktových  oddělení. V jistém smyslu se jedná o samostatné SBU (Strategic Business Units –  Strategické obchodní jednotky), protože každá z nich se po obchodní stránce může  chovat samostatně a jejich výsledky je možné také samostatně evidovat. Díky  celofiremnímu zaměření některých dalších oblastí (personální a marketingové řízení)  však princip samostatných SBU není dotažen do konce a strategickým cílem podniku je  spíše jistá centralizace nevýrobních podnikových funkcí.   Obchodní plán každého z oddělení se jako jednomu z hlavních bodů věnuje struktuře  současných zákazníků a strategiím rozvoje klientely, zejména v oblastech korporátních  služeb. V souvislosti s tím je možné vyjádřit finanční objemy jednotlivých zákazníků  číselně, tedy předpokládané hodnoty pro následující období založené na minulých  údajích a známých předpokladech. Zároveň je v obchodním plánu nastaven cílový nárůst  objemu prodeje, jenž je také možné vyjádřit finančně. V oblastech, kde není možné  použít přístup založený na klientech, používá se přístup produktový, kde existují údaje o  výnosech za jednotlivé produktové oblasti, na jejichž základě je možné za použití  matematických prostředků i kauzálně‐zkušenostních přístupů plánovat i vývoj v dalším  období. Co se týká nových produktů, jejich vývoj je také součástí obchodního plánu, a  proto je nezbytné i předpoklad přínosů těchto produktů vyjádřit finančně.   Na druhé straně se obchodní plán musí věnovat i nákladovým položkám, zejména tedy  výrobním nákladům. Zde je opět nezbytné vycházet z minulých údajů, kdy hlavním  údajem je tzv. hrubá rentabilita, tedy poměr obratu a výrobních nákladů. Jedním  z finančních cílů je také udržování stabilní úrovně hrubé rentability, takže plánování  zajištění „výroby“ (zajištění lektorů jazykových kurzů, služeb překladatelů, zajištění  jazykových kurzů v zahraničních jazykových školách) má zřejmý finanční odraz  v nákladech na toto zajištění. Plánované změny (např. upřednostňování spolupráce na  základě pracovního kontraktu oproti spolupráci na živnostenský list) musí mít také odraz  ve finančním plánování jednotlivých oddělení.   Na celopodnikové úrovni je finanční plánování v rámci dílčích plánovacích oblastí ještě  zřetelnější. Jedná se už výhradně o nákladové plánování a je možné ho rozdělit do tří  základních oblastí, lidské zdroje, marketing a provozní náklady. V rámci personálního  plánování je základním prvkem plánování počtu zaměstnanců, a to v souvislosti  37   

s obchodními plány oddělení. Kromě počtu zaměstnanců je v personálním plánu nutné  také se zabývat ostatními oblastmi, jako je odměňování, předpokládaný objem náboru  zaměstnanců nebo systém benefitů. Všechny tyto nákladové oblasti se bezprostředně  vyjadřují finančně. U počtu zaměstnanců a jejich platů je nutné počítat také  s předpokládaným nárůstem. Personální plán se tedy primárně vyjadřuje jako finančně  zaměřený.   Co se týká marketingového plánování, tam je na prvním místě společné řešení  marketingových aktivit ve spolupráci s jednotlivými produktovými odděleními (jde – li o  marketingové aktivity týkající se produktových oblastí samostatně), na druhém místě  potom plánování celofiremních marketingových aktivit (jestliže jde o obecnou propagaci,  public a media relations nebo posilování známosti značky – branding). Při  marketingovém plánování jde na prvním místě o obsah a o schopnost plánovaných  marketingových aktivit dosáhnout cílů vyjádřených příjmovými položkami plánů. Poté  jde o finanční vyjádření marketingového plánu, tedy o nákladovost. Samozřejmě v tomto  případě je nutné postupovat synchronizovaně, protože především u marketingového  plánování je nezbytné dávat do souvislosti náklady s předpokládanými přínosy z akcí.  Finanční složka plánování je však i přesto v marketingové oblasti až sekundárním  činitelem.   Třetí z velkých nákladových oblastí je oblast provozních nákladů. Zde se již jedná o čistě  finanční plánování, ve kterém je nezbytné správným způsobem odhadovat a vyčíslit vývoj  provozních nákladů v dalším období. Jiné než plánování, než plánování ve finančních  jednotkách zde neexistuje a klíčové body této oblasti se nacházejí především ve  schopnosti správně extrapolovat a vyjádřit kvalifikovaný odhad provozních nákladů na  základě minulých údajů.   Jak je tedy evidentní z předcházejícího textu, finanční plánování se ve společnosti  Channel Crossings více či méně objevuje ve všech oblastech, v nichž k plánování dochází.  V jednotlivých oblastech jsou finance samotné na různých místech významu, podle toho,  jak bezprostřední vztah mají k té či oné oblasti. Budoucím cílem společnosti bude  pravděpodobně posílení této pozice tak, aby bylo zřejmé, že finanční vyjádření je  základním principem, na kterém musí plánování společnosti stát. Pro uskutečnění tohoto  cíle bude zapotřebí změny v některých přístupech podniku, což je ovšem oblast, která již  38   

přesahuje záběr této diplomové práce. V dalším textu se budeme věnovat tomu, jaké  výstupy finanční plánování poskytuje, jakým způsobem tyto výstupy zpřehlednit a  nakonec také, jak zlepšit a zpřesnit postupy a procesy finančního plánování ve zmíněném  podniku.  

6.3  Reálné výstupy finančního plánování  Výše popsaným procesem finančního plánování je tedy vytvářen finanční plán jako reálný  výstup. Jak již bylo uvedeno, plánování probíhá pouze po rovině výkonové a nákladové,  takže výsledný finanční plán je jakousi analogií výkazu zisku a ztráty. V následující  tabulce uvádíme jednotlivé položky, které výsledný finanční plán společnosti Channel  Crossings standardně obsahuje.    FINANČNÍ PLÁN 2008 

JAZYKOVÁ  STUDIUM V  PŘEKLADY A  POBOČKA  ŠKOLA  ZAHRANIČÍ  TLUMOČENÍ  RADOTÍN 

CELKEM 

OBCHODNÍ OBRAT 

28.000.000 

11.400.000 

16.000.000 

8.200.000  63.600.000 

VÝROBNÍ NÁKLADY 

17.360.000 

9.050.000 

10.320.000 

3.731.000  40.461.000 

OBCHODNÍ MARŽE 

10.640.000 

2.350.000 

5.680.000 

4.469.000 

23.139.000 

38,0 

20,6 

35,5 

54,5 

36,4 

HR náklady ‐ sekce 

2.849.343 

977.501 

2.409.225 

1.233.976 

7.470.045 

HR náklady ‐ podíl 

1.134.721 

441.280 

788.001 

788.001 

3.152.003 

Výkon. odměny ‐ sekce 

180.000 

105.000 

130.000 

75.000 

490.000 

Výkon. odměny ‐ podíl 

64.800 

25.200 

45.000 

45.000 

180.000 

Osobní ohodnocení ‐ sekce 

40.000 

27.500 

32.500 

22.500 

122.500 

Osobní ohodnocení ‐ podíl 

17.100 

6.650 

11.875 

11.875 

47.500 

PERSONÁLNÍ NÁKLADY 

4.285.964 

1.583.131 

3.416.601 

2.176.352 

11.462.048 

PROVOZNÍ NÁKLADY 

3.499.819 

510.924 

1.023.748 

1.339.603 

6.374.094 

MARKETING. NÁKLADY 

700.200 

348.840 

413.460 

367.500 

1.830.000 

KRÁCENÍ DPH 

360.000 

0 

0 

160.000 

520.000 

REŽIJNÍ NÁKLADY 

8.845.983 

2.442.895 

4.853.809 

4.043.455 

20.186.142 

BILANCE I. 

1.794.017 

‐92.895 

826.191 

425.545 

2.952.858 

Rentabilita (v %) 

Tab. 9 Finanční plán společnosti Channel Crossings na rok 2008 

Okomentujme nyní stručně tyto jednotlivé položky:  ‐

obchodní obrat – předpoklad tržeb realizovaných jednotlivými odděleními,  

39   

‐

výrobní náklady – náklady na zajištění lektorů, překladatelů, tlumočníků,  zahraničních škol,  

‐

obchodní marže – rozdíl mezi obratem a výrobními náklady, analogie přidané  hodnoty ve výkazu zisku a ztráty,  

‐

rentabilita – poměr obchodní marže k obratu, 

‐

HR náklady‐sekce – personální náklady na mzdy zaměstnanců příslušných  k jednotlivým výrobním oddělením,  

‐

HR náklady‐podíl – náklady na ostatní zaměstnance a ostatní HR náklady  rozdělené mezi jednotlivá oddělení podle poměru zaměstnanců,  

‐

výkonnostní odměny – náklady na variabilní složky platů přidělované podle  hodnocení výkonu zaměstnanců,  

‐

osobní hodnocení – náklady na složky osobních hodnocení zaměstnanců,  

‐

personální náklady – součet všech složek personálních nákladů,  

‐

provozní náklady – náklady na provoz podniku, nájmy, vybavení, služby, energie,  apod.,  

‐

marketingové náklady – náklady na marketingovou propagaci společnosti,  

‐

krácení DPH – náklady, které vznikají v souvislosti s tím, že společnost některé  produkty prodává s nulovou sazbou daně z přidané hodnoty a nemůže proto na  některých svých nákladech uplatňovat DPH,  

‐

režijní náklady – součet všech nákladů kromě výrobních,  

‐

bilance I – rozdíl mezi obchodní marží a režijními náklady.  

Dle struktury je tedy zřejmé, že se jedná o jednodušší variantu výkazu zisku a ztráty, která  ovšem nezahrnuje několik velmi důležitých věcí. Z těch nejpodstatnějších to jednak jsou  odpisy a jednak daně. Nepřítomnost odpisů spočívá v tom, že tento finanční plán se na  výkonnost podniku dívá poměrně úzce zaměřeným pohledem jednotlivých produktových  sekcí a jejich výkonnosti. Investiční položky (které se samozřejmě týkají také jednotlivých  oddělení, ale ne tolik bezprostředně jejich provozního výkonu) jsou evidovány odděleně a  proto nevstupují do těchto kalkulací ani ve formě finančních výdajů (což by odpovídalo  vykazování peněžních toků) ani ve formě odpisů. Z toho plyne, že tento plán je možná  spíše než analogií výsledovky analogií výkazu peněžních toků, protože logika  vykazovaných údajů a struktura jejich řazení, je tomu bližší. Nepřítomnost položky  daňové v tomto plánu je opět vysvětlena tím, že je vytvářen především s pohledem  40   

provozu jednotlivých produktových oddělení a pro hodnocení jejich výkonnosti, na což  by zdanění nemělo mít žádný dopad. Pro plánování dalších období se budeme z části  držet podobného modelu s tím, že cílem plánu je měření provozní výkonnosti podniku,  nikoli jiné aspekty, jako například controlling likvidity nebo výnosnosti vložených  investic. K tomu ale samozřejmě musí přistoupit i pohledy ostatní, především tedy pohled  struktury oběžných aktiv a pasiv.    

7. Postup sestavování finančního plánu  V této části diplomové práce se budeme věnovat konkrétnímu postupu sestavování  finančního plánu ve společnosti Channel Crossings a na její závěr uvedeme několik  základních bodů, které se týkají případných změn. Nejprve se tedy budeme věnovat  časovému rozložení vytváření finančního plánu, konkrétním postupům a extrahování  příslušných finančních dat, vytváření variantních plánů, resp. scénářů a na závěr přidáme  několik „doporučení“ ke změně modelu.   Zároveň je třeba ještě jednou zdůraznit, že v současné době plánování v předmětné  společnosti probíhá pouze na dobu jednoho kalendářního roku a pouze po výnosové a  nákladové linii, jež je v některých ohledech podobná s linií vykazování cash flow přímou  metodou.  

7.1  Časový postup plánování  Protože hospodářský rok společnosti Channel Crossings je identický s rokem  kalendářním, probíhá veškeré plánování také na základě kalendářního roku. Je to  nejběžnější způsob, i když v některých případech nikoli nejvhodnější, protože například  typický provozní rok jazykové školy se datuje od září do srpna, takže hospodářský rok je  oproti němu posunut o čtyři měsíce. To se však týká pouze části podniku, proto je  zachován postup v souladu s rokem kalendářním. Jak uvidíme níže, vykazování  finančních výsledků a tedy i minulých dat potřebných pro budoucí plánování probíhá po  čtvrtletích, takže pokud chceme finanční plánování založit na datech z minulých období,  je nezbytné mít tato data k dispozici.  

41   

První fáze plánování proto přichází po třetím čtvrtletí, tedy po uplynutí měsíce září. V tu  chvíli má již podnik k dispozici data za tři čtvrtiny roku, o která se může již významně  opírat. V této první fázi je vytvářen tzv. návrh. Návrh je prvním nástinem finančního  plánu na rok, má strukturu, jakou nám ukazuje tabulka 9 a datově se opírá o výsledky  prvních tří čtvrtletí běžného roku, přičemž samozřejmě hodnotí i kompletní roky minulé,  popřípadě samostatně čtvrté čtvrtletí roku předchozího. Návrh je vytvářen v průběhu  měsíce listopadu a v jeho rámci se plánují především položky příjmové a položky  výrobních nákladů, které vycházejí z jednotlivých oddělení. Konkrétní postup si ukážeme  níže.   V souvislosti s návrhem finančního plánu je zapotřebí také se věnovat dalším nákladovým  položkám, především tedy těm, které je možné spolehlivě plánovat ještě před koncem  účetního období, tedy před koncem kalendářního roku. To jsou personální náklady, kdy  ještě před koncem roku musí docházet k plánování personálních kapacit a k dohodám o  případném zvyšování mezd zaměstnanců, a marketingové náklady, na jejichž naplánování  také není zapotřebí čekat na přesné výsledky. Tyto dvě oblasti v rámci finančního plánu  fungují poměrně samostatně, a proto jejich plánování také může probíhat v zásadě  nezávisle.   Pro definitivní naplánování příjmových položek rozpočtu je nutné mít k dispozici přesné  výsledky roku uplynulého. Jak již bylo zmíněno, provozní rok v některých odděleních  (jazyková škola) probíhá analogicky se školním rokem, tedy od září do srpna. Ve čtvrtém  čtvrtletí (říjen – prosinec) se rozbíhají nové kontrakty se zákazníky a do značné míry se  rozhoduje o tom, jak budou vypadat dvě následující čtvrtletí až do začátku letních  prázdnit. Tento fakt je natolik výrazný, že pro naplánování následujícího roku je nezbytné  mít k dispozici data i za čtvrté čtvrtletí. To znamená, že finanční plán může být nejdříve  dokončen na konci ledna, spíše však až v polovině února. Až poté, co jsou tato data  k dispozici, probíhá další kolo plánování (v zásadě se jedná o zpřesňování údajů  v listopadovém návrhu) a finalizace položek příjmů, výrobních nákladů a provozních  nákladů.   Finální finanční plán, jak je dosud používán, je tedy finalizován na konci února, poté co se  doplní o položky plánované „nezávisle“, tedy marketingové a personální náklady, a jsou  42   

upřesněny položky závislé na přesných výsledcích předchozího roku, tedy obrat, výrobní  náklady a provozní náklady.  

7.2  Plánování výnosových položek finančního plánu  Po časovém ujasnění se nyní můžeme podívat na to, jak probíhá plánování podle  jednotlivých položek finančního plánu společnosti Channel Crossings. Nejpodstatnější a  naprosto výchozí položkou je obrat, tedy plánované příjmy společnosti. Nejprve se proto  budeme věnovat jim. V tuto chvíli tak musíme sestoupit na úroveň jednotlivých oddělení  a na úroveň jednotlivých produktů, protože pro každý produkt existuje jiný postup, jak  naplánovat příjmy v budoucnu z něj plynoucí.   Začneme nejkomplikovanějším oddělením s největším rozsahem produktů, což je  jazyková škola (včetně pobočky Radotín). Dvěma hlavními produktovými oblastmi jsou  zde výuka jazyků ve firmách a jazykové kurzy pro veřejnost. Při plánování příjmů  z firemní jazykové výuky je třeba postupovat po jednotlivých klientech. Vzhledem  k obratu a počtu klientů je to možné, v případě vysokého počtu by bylo nezbytné  postupovat spíše statistickým způsobem. Celkový počet klientů, u nichž probíhala  jazykový výuka v roce 2008, činil 76. Pro plánování v této oblasti zvažujeme tyto základní  body:   ‐

vývoj kontraktů u jednotlivých klientů (růst nebo pokles objemů z důvodu  rozšiřování nebo omezování poptávky ze strany klienta), 

‐

objem z nově získaných klientů, 

‐

objem ze ztracených klientů, 

‐

změna obratů na základě zvýšení ceny produktů (dle odhadované cenové  flexibility nárůst nebo pokles objemů).  

Každý kontrakt je jednotlivě posouzen a zhodnoceny jeho vyhlídky pro následující rok.  Používá se zde především metoda prodloužení časové řady, pokud jsou k dispozici údaje  za několik posledních let. Příkladem je pozice zákazníka Ministerstva průmyslu a  obchodu ČR, kde v posledních třech letech dochází k postupnému každoročnímu poklesu  objednávaných služeb, proto je třeba s tímto vývojem počítat i v budoucnu. Jestliže není  k dispozici dostatečně dlouhá časová řada (nejméně tři až čtyři celé roky), je zapotřebí  vycházet z jiných indikátorů. Takovým indikátorem může být například smluvní zajištění  43   

kontraktu, která určuje, jaký objem jazykové výuky bude v jakém období objednán a  poskytován a za jakou cenu, což je dostatek informací na to, abychom předpokládali  obrat pro následující období. Pokud není kontrakt takto smluvně podchycen, je zapotřebí  provést intuitivní a zkušenostní predikci založenou na všech dostupných informacích,  například na objemu odebraném v posledním měsíci s přihlédnutím k tomu, který měsíc  v roce to je, na ústních dohodách o předpokládaném objemu výuky, na počtu  jednotlivých studentů klienta, kteří prošli jazykovým auditem, nebo na vnitřních plánech  klienta, které společnosti sdělil (nábor nových zaměstnanců, převod povinné jazykové  výuka mezi benefity a naopak, plán na intenzivní kurzy pro vrcholné zaměstnance,  předpoklad individuální výuky pro vrcholný management). V této fázi se plánování opírá  o informace, které nejsou písemně, smluvně ani číselně podložené, a proto vytvoření  potřebné predikce z nich se musí opírat o zkušenost a dobrou intuici za dodržení míry  kritičnosti a opatrnosti v odhadech.   Druhým hlavním produktem je veřejná jazyková výuka v otevřených kurzech, kde  plánování nemůže probíhat po jednotlivých klientech (jejich počet se v průběhu jednoho  kalendářního roku pohybuje kolem 2200), ale je nutné vycházet ze statistického vývoje,  přičemž je nutné zvažovat tyto body:   ‐

počet studentů v minulých letech,  

‐

počet nabízených kurzů a vývoj obsazenosti kurzů,  

‐

poměr stálých klientů (zůstávajících více než dva semestry), 

‐

změny obratu na základě změny ceny kurzů.  

Kalkulovat se v tomto směru také s nabídkou konkurence, vlastní nabídkou nových  produktů (např. specializované kurzy nebo kurzy v neobvyklých časech) a celkovým  vývojem, kdy může být problémem například klesající reálná mzda obyvatel vedoucí  k omezení osobních investic do vzdělávání.   Dalšími produkty jazykové školy jsou prodej učebnic, jazykový audit, e‐learning a  poskytování jazykových zkoušek. Všechny tyto produkty jsou ale poměrně pevně  navázány na předcházející dvě hlavní oblasti, proto jejich vývoj bude s velkou  pravděpodobností kopírovat vývoj v nich.  

44   

Druhým oddělením s největším obratem je sekce překladatelských a tlumočnických  služeb. Protože v této oblasti se téměř výhradně jedná o poskytování služeb firmám, je  možné postupovat podobně jako u firemní jazykové výuky zmíněné výše. Rozdílem je  ovšem to, že zatímco klientů jazykové výuky je v absolutních počtech 76, počet klientů  překladů a tlumočení je přes 250, a proto není možné provádět analýzu po jednotlivých  firmách, jako tomu bylo výše. V této oblasti je nezbytné klientelu rozdělit do několika  skupin, které budou podléhat samostatné analýze:   ‐

klíčoví klienti – asi 30 klientů s největším obratem v posledních dvou letech, u  kterých bude prováděn individuální rozbor,  

‐

stálí klienti – dalších 50 klientů, s nimiž trvá spolupráce déle než 5 let,  

‐

mladí klienti – skupina klientů, s nimiž spolupráce trvá 2‐5 let,  

‐

noví klienti – klienti získaní v posledním roce, 

‐

ztracení klienti – klienti, kteří ukončili spolupráci se společností v posledním roce.  

Podle těchto skupin jsou potom prováděny prognózy. U skupiny klíčových klientů  individuálně na základě již rozvinutého obchodního vztahu, kde je dostatek údajů a  informací, včetně interních informací od klienta samotného. U stálých klientů je možné  vyjít z historické datové řady, kdy s touto skupinou nakládáme jako s jednotkou, která má  určitý vývoj a stabilitu. U tzv. mladých klientů je zapotřebí klást větší důraz na složení  skupiny, protože zde není možné tolik se opírat o historickou spolupráci a je možné, že  tato skupina bude snáze ovlivněna různými vlivy, ať už z makrookolí (vývoj ekonomiky,  vývoj měnových kurzů, hospodářský růst) nebo mikrookolí (příchod nových nebo  substitučních produktů, nové konkurence, tlak ze strany dodavatelů). Noví a ztracení  klienti by vždy měli být hodnoceni společně, protože mohou existovat vzájemné  souvislosti, které ovlivňují obě skupiny (zvýšená volatilita na trhu, pohyby cen, expanze  nebo naopak útlum v určitých odvětvích).   Ve třetím z oddělení (studium v zahraničí) jsou příjmy rozděleny na dvě skupiny, jednak  na příjmy ze spolupráce s firmami, kde lze použít postupy zmíněné výše. Počet firemních  klientů se pohybuje kolem 15, je tedy možné provést individuální rozbor. Druhou část  příjmů tvoří klienti z řad veřejnosti, kde je kromě údajů z minulých let je také nutné  přihlížet k makroekonomickým ukazatelům (vývoj měnových kurzů) a marketingovému  plánování. Detailní rozbor tohoto postupu již překračuje rozsah této práce.   45   

Tímto způsobem tedy společnost Channel Crossings pro finanční plán zpracovává  položky příjmové, v následujících odstavcích bude popsáno plánování nákladů, abychom  na konci mohli získat kompletní finanční plán společně s bilancí, tedy s plánovým  hospodářským výsledkem. 

7.3  Plánování nákladových položek  Nákladové položky představují velmi členitou skupinu v rámci finančního plánu. Ke  každému druhu nákladů proto při plánování musíme přistupovat samostatně. Budeme se  zajímat o tyto skupiny nákladů: výrobní, marketingové, personální, provozní. Nejdříve se  budeme věnovat tomu, jakým způsobem ve společnosti Channel Crossings probíhá  plánování nákladů „na výrobu“, protože ty jsou nejtěsněji svázány s již analyzovanými  příjmovými položkami.   Výrobní náklady jsou těsně svázány s výnosy, protože z hlediska teorie se jedná o  variabilní náklady na jednotlivé výrobky. V dané terminologii je tedy (nikoli vždy, ale  v naprosté většině případů) kategorie výrobních nákladů analogická variabilním  nákladům, zatímco kategorie režijních nákladů analogická nákladům fixním. Pro  správnou kalkulaci variabilních nákladů ovšem není vhodné sestupovat v případě  Channel Crossings na úroveň jednotlivého výrobku, resp. služby. Je to proto, že služby  jsou nakupovány od dodavatelů (lektorů, překladatelů) za různé ceny a neexistuje tedy  jednoznačný vztah mezi cenou služby a variabilním nákladem na ni. Vhodnější je proto  statistický přístup, který určuje poměr obratu a výrobních nákladů za několik posledních  období a ze kterého je možné vycházet i do dalších let. Poměry obratů a výrobních  nákladů v jednotlivých odděleních v posledních 3 letech u jednotlivých produktových  oddělení shrnuje následující tabulka:   POMĚR NÁKLADŮ 

2005 

2006 

2007 

Výuka jazyků 

0.610 

0.609 

0.617 

Překlady a tlumočení 

0.618 

0.627 

0.642 

Studium v zahraničí 

0.823 

0.817 

0.800 

Pobočka Radotín 

0.469 

0.477 

0.456 

Tab. 10 Poměr výrobních nákladů k tržbám v letech 2005‐2007 

46   

Je zřejmé, že i uvnitř produktových oddělení jsou mezi poměry na výrobní náklad pro  jednotlivé produkty rozdíly, ovšem do takových podrobností evidence společnosti nejde,  pro propočet finančního plánu je důležitá především celková částka za výrobní náklady.  Z výše uvedené časové řady je potom možné vysledovat několik tendencí. Ve výuce jazyků  a v překladech se v průběhu těchto let poměr výrobních nákladů zvyšuje (z 61 % na 61,7 %  a z 61,8 % na 64,2 %), je tedy pravděpodobné, že tato tendence bude pokračovat i nadále,  pokud nedojde k nějaké změně (např. zvýšení ceny služeb). Naproti tomu u studia  v zahraničí dochází k poklesu procenta výrobních nákladů, i zde je to tendence  jednoznačná, významný pokles v roce 2007 byl způsobem především nestálostí měnových  kurzů. I zde je zapotřebí počítat s tímto aspektem pro další plánování. V případě pobočky  Radotín je tendence nejasná, proto bude třeba přisoudit největší vánu poslednímu údaji.  Ve všech případech ovšem je při plánování výrobních nákladů třeba vycházet z dalších  aspektů. Může se jednat o již zmiňované změny cen služeb, změny sazeb pro dodavatele,  změny struktury služeb a podobně. Tyto změny mohou být vyvolány na jedné straně  záměrnou politikou společnosti, na druhé straně ale také okolnostmi, které v moci  společnosti nejsou. V tabulce stručně shrneme výrobní náklady za poslední 3 roky:  VÝROBNÍ NÁKLADY  Výuka jazyků 

2005 

2006 

2007 

13.890.037 

15.811.377 

17.163.895 

Překlady a tlumočení 

7.513.143 

7.592.788 

10.050.211 

Studium v zahraničí 

7.740.561 

7.012.853 

8.343.601 

Pobočka Radotín 

3.127.893 

3.481.604 

3.671.173 

Tab. 11 Výrobní náklady v letech 2005‐2007 v Kč 

Druhou velkou skupinou nákladů jsou náklady personální. Jejich plánování je závislé na  plánování počtu zaměstnanců, na mzdách a jejich růstu a na ostatních nákladech na  personální řízení. Při plánování je nezbytné počítat s těmito položkami:   ‐

růst počtu zaměstnanců, 

‐

zvyšování mezd zaměstnanců, 

‐

zákonné povinnosti – náklady na zdravotní a sociální pojištění a jejich změny, 

‐

fluktuace zaměstnanců – náklady na recruitment, zaškolování, dobu překrývání  pracovní pozice, odstupné apod., 

‐

náklady na vzdělávání a benefity,   47 

 

‐

náklady na mimořádné aktivity – teambuilding, oslavy, společné akce pro  zaměstnance,  

‐

náklady na prémie a osobní odměny.  

Veškeré plánování však vychází z hlavního kritéria, kterým je počet zaměstnanců, a  největší položkou jsou náklady na mzdy. Ačkoli na rozdíl od ostatních skupin není pro  personální náklady rozhodující časový vývoj a prognóza probíhá spíše kauzálním  způsobem, pro přehlednost v následující tabulce uvádíme vývoj personálních nákladů  společnosti Channel Crossings za roky 2005‐2007:   PERSONÁLNÍ NÁKLADY 

2005 

2006 

2007 

Výuka jazyků 

1.789.279 

2.571.735 

2.863.255 

Překlady a tlumočení 

1.364.287 

1.705.191 

2.122.210 

Studium v zahraničí 

840.435 

908.816 

918.760 

Pobočka Radotín 

1.213.314 

1.287.175 

1.196.215 

2.604.257 

2.642.399 

2.841.303 

Společné náklady* 

Tab. 12 Personální náklady v letech 2005‐2007 v Kč  * Společné náklady: personální náklady na zaměstnance nezařazené do jednotlivých produktových sekcí 

Podobně jako personální náklady jsou ve společnosti plánovány náklady na marketing,  kde také neprobíhá analýza časového vývoje, ale dělá se podrobná predikce nákladů na  základě marketingových aktivit, jak jsou uváděny v marketingovém plánu. Ten je sestaven  z konkrétních akcí, kde jsou vyčísleny předpokládané náklady na ně. Plánování proto  musí být založeno na dvou zásadách. Zaprvé na správném odhadu budoucí ceny  nakupovaných marketingových služeb a na efektivním nákupu tak, aby bylo dosaženo  výnosových položek, jak jsou naplánovány ve výnosové části finančního plánu. (Je  nezbytné poznamenat, že ze všech položek režijních nákladů právě marketingové splňují  nejméně charakteristiku nákladů fixních, protože k jejich zvyšování by mělo docházet  právě se zvyšováním objemu prodeje. Na rozdíl od výrobních nákladů jsou ale  marketingové jistým způsobem napřed, tedy v ideálním případě dochází ke zvyšování  marketingových nákladů, a proto následně ke zvyšování prodeje. Tato vlastnost již je ale  přiřazuje k nákladům s charakterem fixních.) Marketingové náklady přiřazené na  jednotlivé produktové skupiny uvádí následující tabulka:    48   

MARKETINGOVÉ  NÁKLADY 

2005 

2006 

2007 

Výuka jazyků 

633.880 

564.559 

531.075 

Překlady a tlumočení 

274.638 

269.771 

410.331 

Studium v zahraničí 

289.449 

298.141 

246.322 

Pobočka Radotín 

287.958 

266.615 

345.107 

Tab. 13 Marketingové náklady v letech 2005‐2007 v Kč 

Poslední nákladovou skupinou jsou náklady na provoz podniku, kam patří především  náklady na pronájem kanceláří, energie a služby, kancelářské vybavení, provoz  dopravních prostředků, provoz a investice do IT technologií, telefonní a internetové  připojení, spotřební materiál atd. V případě této položky by se jistým způsobem mohlo  také jednat o variabilní náklad, ale matematickou souvislost by bylo velmi náročné  vysledovat, proto k provozním nákladům přistoupíme jako k fixním. Pro jejich plánování  bude rozhodující opět časová řada a extrapolace do budoucnosti, která bude brát v úvahu  některé aspekty, týkající se především velkých položek:   ‐

změny cen energií – elektřina, plyn, voda, 

‐

změny měnových kurzů (nájem je stanoven v eurech a každý měsíc přepočítáván  na koruny dle aktuálního kurzu), 

‐

provozní investice do zařízení, vybavení – pracovní místa pro nové zaměstnance,  obnova počítačové techniky, renovace softwaru atd.  

Vývoj provozních nákladů je zachycen v následující tabulce:   PROVOZNÍ NÁKLADY 

2005 

2006 

2007 

Výuka jazyků 

3.599.969 

3.260.404 

3.290.652 

Překlady a tlumočení 

1.040.254 

984.493 

964.766 

514.556 

477.090 

510.881 

939.849 

1.282.708 

1.256.422 

Studium v zahraničí  Pobočka Radotín 

Tab. 14 Provozní náklady v letech 2005‐2007 v Kč 

Účelem výše uvedených rozborů a analýz v oblasti výnosových i nákladových položek  finančních výsledků je co nespolehlivěji predikovat tyto položky v budoucím roce. Tímto  tedy finanční plánování ve společnosti Channel Crossings splňuje onu prediktivní složku,  kterou jsme zmínili v teoreticko‐metodologické části této práce. Druhou složkou  49   

finančního plánování je ale také složka cílová, tedy plánování, které vychází ze  strategických cílů společnosti a konkretizuje se do finančních cílů krátkých období,  v tomto případě tedy do jednoho roku. O této složce bude pojednávat následující  podkapitola.  

7.4 Finanční cíle společnosti Channel Crossings  Jak již bylo uvedeno v kapitole 6, jsou finanční cíle společnosti, kterou se zde zabýváme,  stanovovány v rámci dlouhodobé strategie a krátkodobých obchodních plánů. Tyto cíle  tam jsou začleněny především jako doplňky jednotlivých obchodních plánů. Nyní se ale  podívejme na skutečnou hierarchii finančních plánů, jaká existuje při jednáních  vrcholového vedení. Strukturu těchto plánů by bylo možné shrnout sestupným způsobem  takto:   1. Dlouhodobý cíl stability společnosti na základě going‐on principu.  2. Dosahování pravidelné roční bilance výnosů a režijních nákladů ve stanovené  úrovni.  3. Investování pravidelných ročních částek do rozvoje společnosti.   4. Udržování dlouhodobé solventnosti a likvidity společnosti.   Cíl dlouhodobé finanční stability vychází z dlouhodobého strategického cíle vlastníka  společnosti, kterým je udržování společnosti, posilování jejího postavení a tedy princip  tzv. on‐going‐business. Dlouhodobým cílem tedy není příprava na prodej společnosti, její  zfúzování nebo ukončení činnosti. Aktivity společnosti by měly probíhat po neurčitě  dlouhou dobu, tedy i finanční cíle musí tomuto strategickému cíli odpovídat. Finančně  proto musí společnost provádět stabilní politiku dosahující přiměřeného zisku a  přiměřeným způsobem tento zisk reinvestující zpět do podniku.   Tento dlouhodobý cíl je zpřesněn v cíli nižší úrovně, který stanoví finanční cíle na  jednotlivé roky. Dosahování pravidelné roční bilance (v účetní terminologii  hospodářského výsledku) je nezbytným předpokladem pro udržování chodu společnosti.  Míra této kladné bilance je stanovena vždy na tři roky dopředu v tříletém střednědobém  plánu. Pro roky 2008‐2010 je stanovena na 2 miliony korun v každém z těchto tří let. Toto  je částka, která by měla zajistit, že v každém roce bude společnost schopna dostát svým  závazkům, zhodnotit vložený kapitál vlastníka a investovat potřebnou částku do rozvoje  50   

podniku. Cíl roční bilance je vyjádřen nominálně a staticky, nezohledňuje tedy inflaci ani  časovou hodnotu peněz. Pro roční plánování slouží především jako rámec, nikoli jako  nějaká minimální míra zisku, kterou je nezbytné dodržet.   Třetím cílem je pravidelné investování do rozvoje společnosti. Zároveň s tím, jak jsou  plánovány výnosy a provozní náklady, je také zpracováván plán investic, který je pouze  jednoduchým přehledem o tom, do jakých oblastí společnost bude investovat v  následujícím roce. V dlouhodobém plánu je tento cíl finančně specifikován na 1 mil. Kč,  které by měly být investovány mimo provozní náklady podniku. S touto částkou proto  také musí být při plánování počítáno, mimo jiné i proto že se jedná často o vysoké  jednorázové výdaje. Příklad investičního rozpisu je uveden v tabulce 15.  Investice 

Investovaná částka 

Informační systémy ‐ intranet 

300.000 

Informační systémy – extranet pro klienty 

150.000 

Knihovnický systém 

30.000 

Přestavba prostor na pobočce Radotín 

150.000 

Nová pracovní místa 

80.000 

Stavební práce 

400.000 

Nákup softwaru 

50.000 

Server, sítě a další hardware 

100.000 

Celkem 

1.260.000 

Tab. 15 Rozpis investic pro rok 2008 

Posledním obecným finančním cílem je udržování dlouhodobé solventnosti a stability  společnosti, což je cíl, který se z finanční oblasti má přenášet do ostatních, aby byla  společnost vnímána jako solidní a seriózní obchodní partner, který je schopen plnit svoje  závazky, ať už finanční nebo obchodní.   Kombinace těchto stanovených finančních cílů společnosti a prognóz v oblasti výnosů a  nákladů je potom samotným finančním plánováním, jak je ve společnosti Channel  Crossings prováděno. Jde tedy o skloubení požadavků stanovených ve finančních cílech a  možností, které společnosti dává reálná situace na jazykovém trhu. Toto „vyjednávání“  mezi oběma pohledy probíhá na úrovni vedení společnosti, kdy ze strany manažerů jdou  podávány finanční predikce, ze strany vlastníka potom finanční cíle. Výsledkem procesu  51   

je nakonec finanční plán, jak byl již představen v podkapitole 6.3. Vzhledem k tomu, že  budoucnost je vždy nejistá, a tedy i její prognózy, je kromě řádného finančního plánu  vytvářeno ještě několik variant.  

7.5  Scénáře vývoje a variantní finanční plány  Varianty finančního plánu slouží k tomu, aby měla společnost předem jistou oporu,  kdyby předpoklady, na kterých byly finanční plány vystavěny, nebyly v průběhu roku  naplněny. Varianty jsou založeny na principu pesimistického a optimistického scénáře,  které se soustředí v podstatě hlavně na oblast výnosů. Pesimistický scénář tak líčí variantu  vývoje, kdy nebude docházet k realizaci tak vysokého množství zakázek, jak bylo  plánováno, a celkové výnosy budou nižší. V tu chvíli je nezbytné zareagovat a tato  varianta finančního plánu obsahuje některá opatření, která mají zajistit, aby byly alespoň  částečně naplněny hlavní finanční cíle. Protože jednou z charakteristik tohoto vývoje je,  že se nebudou moci zaměstnancům vyplácet žádné výkonnostní odměny, je tato varianta  nazvána jako „finanční plán nulového bodu“.   Kromě seškrtání výkonnostních odměn omezuje finanční plán nulového bodu i další  náklady. K omezením dochází v oblasti investic, které jsou sníženy pouze na nezbytné  investice do obnovy a jsou pozastaveny investice rozvojové, další omezení se týká  marketingu, kdy je investováno pouze do prověřených kampaní, a jsou omezeny aktivity,  které nemají historicky ověřený efekt. V oblasti HR nákladů a provozních nákladů jsou  omezeny náklady na reprezentaci a náklady na společné akce pro zaměstnance.   Druhým scénářem, se kterým se při plánování pracuje, je scénář optimistický, který  zpracovává možnost vyšších výnosů, než bylo předpokládáno v standardním finančním  plánu. Díky tomu, že jedním z efektů postupu podle tohoto plánu by bylo vyplacení  výkonnostních hodnocení zaměstnancům ve dvojnásobné výši, je tento plán nazýván  „finančním plánem dvojnásobku“. Plán musí mít pro tuto variantu připraveny možnosti,  jakým způsobem s dodatečnými finančními příjmy naložit. Dochází proto především  k posílení investičních plánů, kdy tyto přebytečné zdroje mají být investovány způsobem,  který zvýší konkurenceschopnost podniku do budoucnosti. Stejně tak v oblasti  marketingu je možné investovat v takovém případě i do aktivit, které se neprojevují  okamžitě, ale mají schopnost se zúročit spíše v dlouhodobém horizontu.   52   

Plán nulového bodu a plán dvojnásobku tvoří nezbytnou součást finančního plánování  společnosti Channel Crossings. Na závěr této podkapitoly si předvedeme, jak se mohou  odlišovat některé částky v obou těchto variantních plánech oproti finančnímu plánu  „realistickému“.   Položka  Obrat 

Finanční plán 

Plán nulového bodu 

Plán dvojnásobku 

63.600.000 

58.927.000 

71.945.000 

1.830.000 

1.700.000 

2.130.000 

670.000 

0 

1.340.000 

Investiční náklady 

1.260.000 

580.000 

1.500.000 

Režijní náklady 

6.374.000 

6.174.000 

6.600.000 

Marketingové náklady  Výkonnostní hodnocení 

Tab. 16 Rozdíly mezi variantami finančního plánu 

Již v předcházejícím textu bylo zmíněno, že finanční plány jsou ještě rozpracovávány do  jednotlivých čtvrtletí. Stejně je tomu samozřejmě i s plány pro pesimistickou a  optimistickou variantu vývoje. Jak je ovšem nastaven kontrolní mechanismus? Tento  kontrolní mechanismus spočívá právě ve čtvrtletním zhodnocování finanční výkonnosti  společnosti a díky tomu jsou k dispozici vždy po třech měsících data ukazující, na jaké  úrovni se podnik pohybuje, zda se daří naplňovat finanční plán v jeho standardní podobě,  nebo zda je zapotřebí začít uvažovat o „přepnutí“ na jinou variantu. Proto i jednotlivé  investice jsou plánovány do různých čtvrtletí, aby bylo možné je v případě nepříznivého  vývoje pozastavit.   V následující části shrneme základní zásady finančního plánování ve společnosti Channel  Crossings a abstrahujeme z nich na jedné straně některá specifika finančního plánování  ve společnostech, které působí ve službách, a na druhé straně zvláštnosti finančního  plánování v malých a středních podnicích.    

8. Specifické charakteristiky finančního plánování  Jedním z témat této diplomové práce je také odkrytí toho, jaká jsou specifika finančního  plánování v malých organizacích a jaká jsou také specifika podniků působících ve 

53   

službách. Na základě předcházejícího textu, který se věnuje společnosti Channel  Crossings je možné některá z těchto specifik odhalit.  

8.1  Plánování ve společnosti Channel Crossings   Na prvním místě zaujme samozřejmě nepřítomnost explicitního finančního plánu  v oblasti strukturální. Pro aktiva a pasiva nesestavuje společnost žádnou plánovou  rozvahu, neplánuje, jakým způsobem se budou vyvíjet v následujícím roce její závazky a  pohledávky. To je na první pohled může jevit jako podstatné porušení zásady finančního  plánování. Na pohled druhý, především tedy na pohled, který podrobněji prozkoumá stav  účetního výkazu rozvaha je ovšem zřejmé, že struktura aktiv a pasiv společnosti je  poměrně jednoduchá a při nezměněné finanční politice (například při zachování nízké  dlouhodobé zadluženosti, nebo při zachovávání nízkých zásob) se bude vyvíjet  rovnoměrným způsobem. Stejně tak není kalkulováno s potřebou kapitálu, jako  samostatnou oblastí finančního plánování, přinejmenším ne explicitně. I toto je určeno  finanční politikou, která stanovuje podniku doktrínu ziskového hospodaření a  reinvestování tohoto zisku zpět do společnosti.   Druhou z viditelných věcí je to, že pro finanční plánování se používá do jisté míry odlišná  terminologie, než jakou používá účetnictví a účetní výkazy. Tento fakt je způsobem tím,  že na finančním plánování se podílejí samotní manažeři produktových sekcí, kteří nemají  ekonomické vzdělání v oblasti financí. Proto je používána zjednodušená, i když někdy  nepřesná terminologie. Při analýze proto musíme věnovat pozornost tomu, jak jsou  jednotlivé pojmy charakterizovány a pro exaktní potřeby je převést do pojmů, jaké  používá účetnictví a finanční management.   Třetí z věcí specifických pro finanční plánování ve společnosti Channel Crossings je to, že  přestože se ve formálním smyslu jedná o plánování výnosů a nákladů, tak ve skutečnosti a  v praxi jde spíše o plánování příjmů a výdajů. Jde tedy spíše o plánování položek  peněžních toků, protože především v nákladové oblasti se mnoho položek zpracovává  k datu finančního výdaje, nikoli k datu, kdy je konkrétní náklad „použit“ pro provoz nebo  výrobu společnosti. Neexistuje tedy přesná analogie mezi účetním výkazem zisku a ztráty  a mezi finančním plánem (resp. uváděním finančních výsledků). Když se ještě zaměříme  na účetní výkaz rozvaha v Příloze č. 1, tak je viditelné, že položky přechodných účtů aktiv  54   

a zejména přechodných účtů pasiv nabývají poměrně vysokých hodnot. Z toho vyplývá, že  ke konci účetního období (a systémově tedy v každém jednotlivém momentu, ke kterému  bychom zachytili stav aktiv a pasiv) existuje mnoho položek, které například jsou již  provedené, ale ještě ne vyúčtované, nebo jsou předem placené, ale do nákladů ještě  nezanesené.  

8.2 Specifika finančního plánování v MSP  Na základě některých výše uvedených příkladů můžeme (samozřejmě s nezbytnou  dávkou opatrnosti a také zjednodušení) zobecnit některé oblasti, které jsou specifické pro  finanční plánování v malých a středních podnicích (MSP). Stručně bychom je mohli  vyjmenovat takto:  ‐

soustředění na výkonnostní (a nákladovou) složku financí, 

‐

soustředění se na peněžní toky,  

‐

založení finančního plánování na případech spíše než na statistice. 

Koncentrace na výkonnostní složku byla popsána již výše. Mnoho malých a středních  podniků má relativně jednoduchou finanční strukturu se základním množstvím kapitálu  z vlastních zdrojů a se samofinancováním růstu. Díky tomu není zapotřebí vkládat  mnoho energie do plánování struktury zdrojů a koneckonců i struktury aktiv. Pro MSP je  mnohem podstatnější mít přesným způsobem naplánované výnosové a nákladové  položky, protože existence těchto podniků je často závislá na řádově velmi malých  výkyvech v příjmech nebo výdajích. Proto jsou také důležité finanční toky více než účetní  hodnoty. Pro malé a střední podniky je podstatné, jak si dokážou plnit své závazky, než  jaká bude účetní hodnota zisku. Jako podniky neobchodované na akciovém trhu pro ně  hodnota účetního zisku má pouze malý význam, zatímco aktuální stav cashflow je pro ně  zásadní informací. A konečné založení plánování na případech má odůvodnění v tom, že  mnoho malých podniků má pouze málo zákazníků a může si dovolit přistupovat při  plánování ke každému z nich jednotlivě, zatímco podnik se stovkami nebo tisíci  zákazníků musí své plánování zakládat především na statistických a dalších  matematických metodách.    

55   

8.3  Specifika plánování podniku ve službách  Druhým možným zobecněním, které se pokusíme učinit na základě zkušenosti  s finančním plánováním ve společnosti Channel Crossings, je vymezení některých  specifik, které může mít finanční plánování ve společnostech působících ve službách.  Mezi tato specifika patří:  ‐

nízký objem investic, nízké odpisy, nízký objem zásob,  

‐

hlavní oběžná aktiva v pohledávkách z obchodního styku,  

‐

krytí z cizích zdrojů prostřednictvím krátkodobých závazků.  

Jak ze zřejmé, specifické rysy plánování v podnicích terciárního sektoru jsou především  v oblasti strukturální, protože především tam jsou rozdíly oproti výrobním nebo  obchodním podnikům. Podniky působící ve službách často nepotřebují ke svému provozu  rozsáhlá zařízení, do nichž by bylo potřebné investovat a které by se v hospodářských  výsledcích projevovaly především skrze odpisy. Samozřejmě i zde jsou výjimky, například  telekomunikační společnosti. Díky tomu k sobě mají mnohem blíže hodnoty výnosové a  nákladové a hodnoty příjmové a výdajové. Na rozdíl od obchodních a výrobních  společnosti také není nezbytné držet velké množství zásob, protože služby jsou často  založeny především na práci vlastních zaměstnanců nebo na nákupu dalších služeb ke  zprostředkování.   Kvůli této neexistenci zásob jako složky oběžných aktiv se nejvíce podstatnou  komponentou oběžných aktiv stávají pohledávky z obchodního styku a nejdůležitější  složkou cizích zdrojů závazky z obchodního styku. Tento fakt svědčí o skutečnosti, že  důležitým bodem plánování především větších firem terciárního sektoru musí být  plánování peněžního cyklu, který může vázat velmi vysoké finanční objemy. Díky tomu  potom i zdánlivě marginální změna v obratovém cyklu (například prodloužení doby  inkasa) klade poměrně vysoké nároky na jeho profinancování. Řízení pohledávek,  obchodní politika poskytování dodavatelských úvěrů a schopnost vyjednávat s dodavateli  co nejpříznivější podmínky splatností je v oblasti finančního plánování pro firmy působící  ve službách nejvýznamnějším úkolem.    

56   

9. Finanční plán společnosti Channel Crossings  V závěru této diplomové práce se dostáváme k vlastnímu výstupu finančního plánování ve  společnosti Channel Crossings, jak jsme jej na předcházejících stranách charakterizovali.  Popsali jsme proces, jaký probíhá, popsali jsme také zásady, na nichž je založen, a také  omezení, které toto plánování má. Nyní se podívejme na konkrétní vzhled dlouhodobého  a krátkodobého finančního plánu společnosti, jak byl vytvořen pro rok 2009.  

9.1  Dlouhodobý finanční plán  Dlouhodobý finanční plán společnosti Channel Crossings se soustředí na dvě oblasti. Na  první straně je to plánování zisku a růstu společnosti v jednotlivých letech, na straně  druhé je to stanovení finančních politik, kterých se společnost chce držet. Pro oblast  plánování zisku a růstu jsou stanoveny následující parametry:   1. Kumulovaný zisk společnosti před zdaněním za období 2008‐2010: 6 mil. Kč  2. Růst tržeb: 5 % ročně  3. Cílová hrubá rentabilita (poměr tržeb a výrobních nákladů) v roce 2010: 38 %  Kromě těchto číselných vyjádření dlouhodobých finančních cílů existuje ještě soubor  finančních politik společnosti, které se zbývají finančním řízením společnosti  z principiálního hlediska: (dle Landa, 2007, str. 99)  Dluhová politika  ‐

optimální kapitálové struktury – bude preferována koncepce hierarchického  pořádku zdrojů, kdy jsou používány primárně interní finanční zdroje podniku, 

‐

celková zadluženost podniku – udržovat nízkou míru zadluženosti, bankovní  úvěry využívat pouze pro krytí větších investic, nikoli pro provozní účely,  

‐

podíl dlouhodobých zdrojů – dodržování zlatého pravidla financování, kdy je  dlouhodobý majetek kryt dlouhodobými zdroji 

Politika v oblasti likvidity  ‐

strategie peněžních zůstatků – konzervativní strategie, udržování vysokých  zůstatků a snaha maximálně omezit rizika vzniku platebních potíží podniku.   57 

 

Politika nakládání s výsledkem hospodaření  ‐

politika použití zisku – zisk bude použit na zvýšení základního kapitálu a převeden  do dalších let,  

‐

politika krytí ztráty ‐ ztráta společnosti bude hrazena z nerozděleného zisku  minulých let a hrazena z prostředků společníků,  

‐

umístění převedeného zisku – finanční záloha pro krytí neočekávaných potřeb  společnosti, umístěná prostřednictvím termínovaných vkladů.  

Daňová politika  ‐

daňová optimalizace – využívání legálních způsobů daňové optimalizace díky  existenci dvou společností s rozdílným právním statusem,  

‐

odpisová politika – daňové a účetní odpisování je analogické,  

‐

orientace na střednědobé cíle – podnik se nebude snažit snižovat daňovou  povinnost i za cenu záporného minimálního výsledku hospodaření.  

Politika v oblasti podnikového manažerského účetnictví  ‐

celkové zaměření manažerského účetnictví – soustředění na výkonovou linii a na  vyjádření vztahu nákladů ke konkrétní službě a dílčímu výkonu, 

‐

ekonomická struktura společnosti – existence 4 rentabilních středisek  zodpovědných za výnosy a výrobní náklady (jazyková škola, překlady a tlumočení,  studium v zahraničí, pobočka Radotín) a 3 dalších nákladových středisek (lidské  zdroje, marketing, provoz), 

‐

9.2

rozpočtový systém – založený na soustavě ročních a čtvrtletních finančních plánů.  

Krátkodobý finanční plán 

Krátkodobý finanční plán založený na výše zmíněných politikách a dlouhodobém  finančním cíli se soustředí na jedno hospodářské období, v tomto případě tedy na  kalendářní rok 2009. Poté, co jsme v podkapitole 6.3 představili finanční plán, jak byl  vytvořen pro rok 2008, a také poté, co jsme podrobně prošli principem plánování  jednotlivých položek plánu, můžeme nyní představit aktuální finanční plán na  hospodářský rok 2009. Tento plán je postaven na základě let 2006, 2007 a prvních tří 

58   

čtvrtletí roku 2008. Jak již také bylo představeno, finální podoba plánu bude vypracována  až po uzavření výsledků za celý rok 2008.   FINANČNÍ PLÁN 2009  

JAZYKOVÁ  STUDIUM V  PŘEKLADY A  POBOČKA  ŠKOLA  ZAHRANIČÍ  TLUMOČENÍ  RADOTÍN 

CELKEM 

OBCHODNÍ OBRAT 

28.500.000 

11.000.000 

13.100.000 

8.600.000 

61.200.000 

VÝROBNÍ NÁKLADY 

17.300.000 

8.500.000 

8.250.000 

3.900.000 

37.950.000 

OBCHODNÍ MARŽE 

11.200.000 

2.500.000 

4.850.000 

4.700.000 

23.250.000 

39,30 

22,73 

37,02 

54,65 

37,99 

HR náklady ‐ sekce 

3.001.900 

1.157.200 

2.321.000 

1.249.600 

7.729.700 

HR náklady ‐ podíl 

1.254.000 

445.500 

892.100 

851.400 

3.443.000 

Výkon. odměny ‐ sekce 

210.000 

112.500 

172.500 

90.000 

585.000 

Výkon. odměny ‐ podíl 

105.000 

21.000 

42.000 

42.000 

210.000 

Osobní ohodnocení ‐ sekce 

65.000 

32.000 

52.500 

25.000 

174.500 

Osobní ohodnocení ‐ podíl 

30.000 

6.000 

12.000 

12.000 

60.000 

4.665.900 

1.774.200 

3.492.100 

2.270.000 

12.202.200 

PROVOZNÍ NÁKLADY 

  

  

  

  

6.124.650 

MARKETING. NÁKLADY 

  

  

  

  

2.100.000 

KRÁCENÍ DPH 

  

  

  

  

500.000 

REŽIJNÍ NÁKLADY 

4.665.900 

1.774.200 

3.492.100 

2.270.000 

20.926.850 

BILANCE I. 

6.534.100 

725.800 

1.357.900 

2.430.000 

2.323.150 

Rentabilita (v %) 

PERSONÁLNÍ NÁKLADY 

Tab. 17 Finanční plán společnost Channel Crossings pro rok 2009 (1. verze, listopad 2008) 

Tímto způsobem tedy vypadá první verze finančního plánu společnosti Channel  Crossings pro rok 2009, vytvořený na základě procesů, které jsme představili výše. Vedení  společnosti bude tento plán upravovat ještě v dalších týdnech. Jako jednu z podstatných  věcí je nutné doplnit ještě plán investic, který byl vytvořen vzhledem k aktivitám podniku  v roce 2009:   Investice 

Investovaná částka 

Informační systémy ‐ intranet 

250.000 

Informační systémy – extranet pro klienty 

50.000 

Informační systémy – CRM systém 

300.000 

Nová pracovní místa (nábytek, vybavení) 

150.000 

Stavební práce 

350.000 

IT technika (SW, HW, server, sítě) 

200.000 

59   

Celkem 

1.300.000 

Tab. 15 Rozpis investic pro rok 2009 

Toto jsou tedy základní finanční propozice pro hospodářský rok 2009. Nárys finančního  plánu a plánu investic, jak v tomto momentu existují. Protože tato diplomová práce se  soustředila jak na teoretickou, tak na praktickou složku finančního plánování, tak si nyní  můžeme dovolit dodat několik doporučení. Tato doporučení by měla sloužit k tomu, aby  plánování ve společnosti Channel Crossings mohlo v následujících letech dosáhnout vyšší  úrovně profesionality, lepší kontrolovatelnosti a aby postihlo i některé oblasti, jež jsou  z něj v tuto chvíli vyloučeny, ať už proto, že je společnost sama nepovažuje za podstatné,  nebo proto, že jejich k jejich zpracování nemá dostatek údajů nebo jiných zdrojů.   Na prvním místě je nezbytné, aby se součástí finančního plánování stala i složka  strukturální. Tedy složka zabývající se plánovým vzhledem účetního výkazu rozvaha, i  když je možné, aby to bylo ve zjednodušené formě a s vlastní terminologií, jako je tomu  nyní u výkazu zisku a ztráty. Zejména potřeba soustředění se na oblasti oběžných aktiv (a  tam především na oblast krátkodobých pohledávek) a cizího kapitálu (závazků  z obchodního styku) je evidentní. V rámci současného plánování společnost jen málo  pracuje s hotovostním cyklem a plánováním splatností pohledávek a závazků. Tento  aspekt je jedním z nejpodstatnějších v oblasti plánování likvidity, takže podnik by se mu  měl začít urychleně věnovat.   Na místě druhém je takovým doporučením vyšší míra využívání statistických a  matematických metod plánování a extrapolace, jak byly uvedeny v teoreticko‐ metodologické části této práce. Například metoda prognózy na základě exponenciálního  vyhlazení se zdá jako velmi vhodná pro potřeby podniku, protože je relativně jednoduchá  a údaje, které jsou potřeba pro její použití, má podnik k dispozici. Současné založení na  minulých údajích je prováděno spíše intuitivním způsobem, který v jádru není chybný,  ale je nezbytné jej doplnit druhým, systémovým přístupem.   Třetím doporučením by bylo sjednocení terminologie, v níž je plánování vykonáváno, a  terminologie, v níž jsou prezentovány hospodářské výsledky v účetní závěrce. Několikrát  jsme v této diplomové práci narazili na nejasnou terminologii a nepřesné používání 

60   

účetních a finančních pojmů. Sjednocení povede ke zvýšení jednoznačnosti a  transparentnosti a k jednoduššímu zhodnocování finančních výsledků.   Čtvrtým a posledním doporučením je přesné uvědomování si akruálního principu  podnikových financí a nezaměňování účetních výsledků s peněžními toky. Pro úspěšné  plánování je nezbytné plánovat jak v pojmech účetních výsledků, tedy výnosů a nákladů,  tak v pojmech peněžních toků, tedy peněžních příjmů a peněžních výdajů. Oba tyto  směry mají své zastoupení. A protože cílem společnosti je jak dosahování zisku, tak  udržování dostatečné úrovně cashflow, musí být schopna plánovat v obou těchto  oblastech. I zde se jedná o terminologii, ale nikoli pouze o ni. Ve finančních plánech, jak  jsme měli možnost se s nimi seznámit, jsou často sdružovány položky postavené na  základě účetního zisku a položky postavené na základě peněžního toku. To může často  vést k dalším nejednoznačnostem. Ideálním stavem by proto bylo oddělené plánování  peněžních toků a plánování účetního hospodářského výsledku. Ve společnosti jakou  zatím Channel Crossings je, sloučení těchto principů nemusí být neřešitelný problém, ale  bude‐li cílem společnosti do budoucna růst, potom je zapotřebí tomu přizpůsobit i  finanční plánování.    

 

61   

Závěr  Tato diplomová práce chtěla zhodnotit proces finančního plánování v nefinanční firmě  jak ze strany teoretické, tak ze strany praxe. Na předcházejících několika desítkách stran  jsme se vyjádřili k mnoha aspektům obou těchto pohledů, shrnuli některé závěry a  prozkoumali aplikace teoretických a metodologických pohledů v praktickém životě  podniku, společnosti Channel Crossings, která patří mezi malé a střední podniky  působícím v terciárním sektoru. Tato práce nebyla toho typu, aby byly na jejím začátku  položeny nějaké pracovní hypotézy, které bychom v průběhu zkoumali a aplikovali a  které bychom potom mohli zhodnotit jako platné nebo nikoli. Proto ani nyní  nepředkládáme soubor závěrů, které by tato diplomová práce přinesla. Na druhou stranu  i zde byly položeny jednoznačně definované cíle a nyní můžeme zhodnotit, zda a jak se  nám podařilo tyto cíle naplnit.   Jak bylo uvedeno na úplném počátku, jedním z cílů práce by měla být aplikace  teoretických principů finančního plánování na konkrétní podnik. Tedy přesněji  identifikace toho, jak konkrétní podnik finanční plány vytváří, jak se s nimi nakládá a dále  pracuje a nakonec také určení souvislosti mezi teoretickými principy, které jsou  doporučovány, a způsobem, jak konkrétní plánovací proces vypadá. Práce na tomto cíli se  prolíná celým textem, nejprve jsme teoreticky popsali proces finančního plánování, poté  jsme se věnovali plánovacím postupům společnosti a zkoumali, zda jsou teoretické  postupy v praxi konkrétní společnosti aplikovány nebo ne. Výsledkem tohoto postupu je  jištění, že ve společnosti Channel Crossings jsou uplatňovány některé z principů  finančního plánování. Některé jsou poměrně hodně upravovány pro potřeby společnosti,  jiné nejsou uplatňovány vůbec.   Při obecnějším pohledu jsme mohli zhodnotit, jak se některé teoretické principy  pozměňují, pokud se zabýváme finančním plánováním v malých a středních podnicích.  Viděli jsme, na co se tyto podniky ve svých plánovacích postupech soustředí a které  oblasti například ve svých plánech do značné míry opomíjejí. Stejně tak jsme byli schopni  identifikovat některá specifika finančního plánování v podnicích působících ve službách,  oproti obchodním společnostem nebo průmyslovým podnikům. Celkově je jistě možné  říci, že tato práce uspokojivě splnila v úvodu stanovený obecný cíl systematizace způsobů,  62   

postupů a principů finančního plánování, přičemž se věnovala i některým více  specifickým a ne vždy v teorii podrobně zpracovávaným oblastem, které se dostaly do  jejího zorného pole.   Konkrétním přínosem této diplomové práce mělo být spojení teorie s praxí, spojení  principů finančního plánování s tím, jak je toto plánování prováděno v konkrétní  společnosti. Tento cíl byl obsažen prakticky v celé teoreticko‐metodologické části, kdy  jsme se věnovali tomu, jak své finance plánuje společnost Channel Crossings. Zároveň  s tím jsme se pokoušeli identifikovat, podle jakých postupů management společnosti při  tomto plánování postupuje, jaké teoretické principy jsou tam uplatňovány a jaké výsledky  proces finančního plánování nabízí. Díky tomu jsme mohli vidět, že v podniku našeho  zájmu jsou uplatňovány pouze některé postupy, dalo by se říci, že dokonce menší část  postupů, než kolik by jich mělo podle teorie probíhat.   I na základě toho jsme potom byli schopni vytvořit soubor takových doporučení pro  společnost Channel Crossings, jak by mohl být systém plánování upraven, aby jeho  výsledky byly možná přesnější, úplnější, transparentnější a pro finanční řízení podniku  využitelnější. Toto je, myslím, jeden z nejdůležitějších závěrů této diplomové práce a  zároveň přínos, který překračuje její akademický význam. Management podniku má nyní  v ruce stručný předpis toho, jak svůj finančně plánovací systém do budoucna upravit, aby  splňoval výše zmíněné charakteristiky. Věříme, že bude použitelný nikoli pouze tuto  společnost.   Na závěr ještě zmiňme problémy, jichž se tato diplomová práce pouze stručně dotkla a  které by si zasloužily podrobnější rozpracování na větší ploše. K prvnímu z nich patří  další analýza kapitálové struktury podniku Channel Crossings. Stručná finanční analýza  uvedená v kapitole 5 ukázala, že kapitálová struktura společnosti neodpovídá některým  teoriím zabývajícím se její racionalizací a kapitál je tak využíván do jisté míry neefektivně.  V souvislosti s tím by bylo možné věnovat se podrobněji plánování použití realizovaného  hospodářskému výsledku a investiční politice společnosti, stejně jako její dlouhodobé  finanční strategii, která je formulována poměrně vágně. Další oblastí, kterou bychom  mohli podnítit ke zpracovávání, je provedení ještě hlubší ekonomické analýzy  jednotlivých jednotek společnosti a sestoupení finančního řízení na nižší úroveň, protože  mezi odděleními jsou poměrně významné rozdíly v tom, jaký plánovací postup je  63   

používán a jak jsou zpracovávány finanční výsledky. To už je ale úkol pro samotný  management podniku, tato diplomová práce možná může být impulsem, jak se dále  věnovat systematizaci procesu finančního plánování, konkrétní vypracování detailních  postupů nemůže nahradit. Věříme ale, že je přínosem pro uvědomění si dalších otázek a  přivede podnik na vyšší úroveň finančního řízení.    

 

64   

Literatura  BREALEY, Richard A., MYERS, Stewart C. Principles of Corporate Finance (International  Edition). 7th ed. New York : McGraw‐Hill, 2003. ISBN 0‐07‐115144‐3.  GRÜNWALD, Rolf, HOLEČKOVÁ, Jaroslava. Finanční analýza a plánování podniku. 1. vyd.  Praha :  Ekopress, 2007. ISBN 978‐80‐86929‐26‐2.  KISLINGEROVÁ, Eva a kol. Manažerské finance. 2. přepracované a rozšířené vydání.  Praha : C. H. Beck, 2007. ISBN 978‐80‐7179‐903‐0.  LANDA, Martin. Finanční plánování a likvidita. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2007. ISBN  978‐80‐251‐1492‐6.  MAREK, Petr a kolektiv. Studijní průvodce financemi podniku. 1. vyd. Praha : Ekopress,  2006. ISBN 80‐86119‐37‐8.  NEUMAIEROVÁ, Inka, NEUMAIER, Ivan. Index IN05. In: Evropské finanční systémy,  editor Mgr. Petr Červinek. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80‐210‐3753‐9.  OLFERT, Klaus, REICHEL, Christopher. Finanzierung. 14. Auflage. Ludwigshafen :  Friedrich Kiehl Verlag, 2008. ISBN 978‐3‐470‐53494‐7.  SEDLÁČKOVÁ, Helena, BUCHTA, Karel. Strategická analýza. 2. přepracované a doplněné  vydání. Praha : C. H. Beck, 2006.  VEBER, Jaromír a kol. Management. Základy, prosperita, globalizace. 1. vyd. Praha :  Management Press, 2005. ISBN 80‐7261‐029‐5.   

 

65   

Přílohy  Příloha č. 1 – Rozvahy společnosti Channel Crossings 2005 – 2007  Příloha č. 2 – Výkazy zisku a ztráty společnosti Channel Crossings 2005 – 2007  Příloha č. 3 – Poměrová analýza 

66