Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2010
Romana Elstnerová
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav translatologie
Bakalářská práce
Romana Elstnerová
Komentov aný překlad: La vida cotidiana de los españoles (Amando de Miguel, Editorial Planeta: Barcelona, 2001, kapitola 8: El atuendo y la moda)
Annotated translation: La vida cotidiana de los españoles (Amando de Miguel, Editorial Planeta: Barcelona, 2001, chapter 8: El atuendo y la moda)
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jana Králová, CSc. Praha 2010
Ráda b ych poděkoval a Prof. PhDr. Janě Králové, CSc., za cenné rad y, připomínky a čas, který mi věnovala.
Prohlašuji, ţe jsem tuto b akalářskou práci v ypracovala samostatně a
v ýhradně
s
pouţitím
odborn ých zdrojů.
V Praze dne 21. 5. 2010
citovan ých
pramenů,
literatury a
dalších
ANOTACE Cílem této bakalářské práce je v ytvořit funkčně ekvival entní překlad odborného španělského textu o módě ve Španělsku z pohledu sociologie.
Samotný
překlad
představuje
první
část
této
práce.
Ve druhé části se pak nejprve celkově charakterizuje v ýchozí text a poté se přistupuje k nastínění hlavních problémů, které při překladu vyvstal y,
a
překladatelská
postupů řešení
uţitých jsou
pak
při
jejich
podloţena
řešení. konkrétními
Jednotlivá příklady
z textu překladu.
ABSTRACT The aim of this bachelor thesis is to create a functionally equivalent translation of the non-literary text in Spanish on the fashion in Spain from the sociological viewpoint. The translation constitutes the first part of the thesis. In the second part, the original text is anal ysed and the main translation problems are presented together with their solutions. These are accompanied by concrete examples from the target text.
KLÍČOVÁ SLOVA Komentovaný překlad, móda, sociologie, společnost, Španělsko
KEYWORDS Annotated translation, fashion, sociology, societ y, Spain
OBSAH 1
ÚVOD..................................................................................................................................7
2
TEXT PŘEKLADU.............................................................................................................8
3
K O M E N T Á Ř K P Ř E K L A D U ...............................................................................28 3.1
PŘEKLADATELSKÁ ANALÝZA ...........................................................................28
3.1.1
AUTOR ...............................................................................................................28
3.1.2
FUNKCE KOMUNIKÁTU ................................................................................29
3.1.3
RÁZ, KÓD, MÍRA PŘIPRAVENOSTI A FORMA SDĚLENÍ ........................29
3.1.4
SITUACE A PROSTŘEDÍ, ADRESÁT ............................................................29
3.1.5
TÉMA .................................................................................................................30
3.1.6
FUNKČNÍ STYL A SLOHOVÝ POSTUP ........................................................30
3.2
CÍLOVÝ ČTENÁŘ PŘEKLADU .............................................................................31
3.3
PŘEKLADATELSKÁ STRATEGIE ........................................................................31
3.4 PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY NA GRAMATICKÉ A SYNTAKTICKÉ ROVINĚ ................................................................................................................................32 3.4.1
TRANSPOZICE .................................................................................................32
3.4.2
EXPLICITACE A ROZŠIŘOVÁNÍ TEXTU.....................................................34
3.4.3
POLOVĚTNÉ VAZBY ......................................................................................37
3.4.4
AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ VÝPOVĚDI ................................................................38
3.4.5
HISTORICKÝ PRÉZENS ..................................................................................39
3.4.6
INTERPUNKCE .................................................................................................39
3.5
PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY NA LEXIKÁLNÍ ROVINĚ ...........................40
3.5.1
TERMINOLOGIE ..............................................................................................40
3.5.2
SYNONYMA .....................................................................................................42
3.5.3
MNOHOVÝZNAMOVÁ SLOVA .....................................................................43
3.6
PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY NA STYLISTICKÉ ROVINĚ ........................43
3.6.1
EXPRESIVITA ...................................................................................................44
3.6.2
KOHEZE ............................................................................................................46
3.6.3
VLASTNÍ JMÉNA A REÁLIE ..........................................................................48
3.6.4
KONTAKT SE ČTENÁŘI .................................................................................51
3.6.5
MODULACE ......................................................................................................52
3.6.6
VYNECHÁNÍ .....................................................................................................53
4
ZÁVĚR ..............................................................................................................................55
5
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...............................................................................56
6
PŘÍLOHA − TEXT ORIGINÁLU ....................................................................................58
S E ZN A M ZK R A T E K O − text originálu P − text překladu
1 ÚVOD Pro překlad, na němţ je tato bakalářská práce postavena, jsem si vybrala
kapitolu
o
módě
ze
sociol ogicky
zaměřené knihy
o kaţdodenním ţivotě Španělů. O španělsk ých reáliích toho b ylo napsáno
mnoho,
ale
na
kaţdodenní
realitu
se
příliš
autorů
nesoustředí, a proto jsem zvolila právě tento text. Po samotném překladu bude následovat koment ář, ve kterém se vyjádřím k jednotlivým překladatelským problémům, na které jsem v textu narazila, a ke způsobům, jak jsem je řešila. Komentované otázk y budou orientačně rozdělen y do jednotliv ých jazykov ých rovin. Vzhledem ke skutečnosti, ţe se všechn y t yt o rovin y překr ývají, však bude uţité členění opravdu pouze orientační. Literatur y zab ývající se otázkami překladu mezi španělsk ým a česk ým jaz ykem je poměrně málo. Mimo uveden ých zdrojů se ted y budu v celé práci opírat především o české st ylistick é poznatk y a o své vlastní závěr y.
7
2 TEXT PŘEKLADU VIII. KAPITOLA OBLEČENÍ A MÓDA Způsob
oblékání
běţn ých
lidí
se
po
několik
staletí
téměř
neměnil. K zásadním změnám začalo docházet aţ během upl ynul ých sto padesáti let, kdy tradiční společnost pře cházela ve společnost moderní.
Některé
části
oděvu
se
osvobodily
od
dlouholet ých
konvencí, a tak vznikla řada módních novinek. Dnes například není ve zvyku nosit pokr ývku hlav y. Tato móda vznikla na konci válk y, která se odehrávala mezi let y 1939 a 1945, v álk y, jeţ neb yla přímo světová.
Celosvětové
však
b yl y
její
důsledk y,
kupříkladu
právě
odklon od nošení klobouků. Ještě před sto lety kaţdý nejenţe nosil pokr ývku hlav y, ale ani v ýběr tohoto doplňku neb yl náhodn ý − b yl dán
společensk ým
postavením.
Tato
skut ečnost
však
není
nijak
překvapující, v Evropě totiţ b yla běţná nejméně po dobu posledních tisíc
let.
V současné
Dnešní době
prostovlasost pokr ývku
je
hlavy
vskutku prosazuje
historickou jen
v ýjimkou.
sportovní
móda.
Vezměme si například celosvětově rozšíře nou baseballovou čepici, která pochází ze Spojen ých států. Velmi populární je rozmar nosit tuto čepici s kšiltem otočen ým dozadu, jenţ se také zrodil v rámci severoamerické módy a později obohatil způsob oblékání na celém světě. D alším v ýz načn ým mód ním a rt iklem dov ez en ým z e S poj en ýc h států jsou dţíny, které se ve Španělsku naz ývají „kovbojské kalhot y“. V ybraná ţenská móda se uţ po více neţ sto let výraz ně mění, ale přesto si zachovává jednu stálou vlastnost − nechává na odiv velkou část těla. Míra odhalen í přitom závisí na zv yklostech dan ých cudností.
Toto
platí
minimálně
ve 8
vztahu
k muţskému
způsobu
oblékání, jehoţ pravidla předepisují odhalovat pouze velmi malou část těla. Samozřejmě stále hovořím o elegantní módě. Pro dámskou módu je také t ypické, ţe b y se obnaţ ené části těla, jako ruce, dekolt, krk a hlava, měl y zdobit předmět y z ušlechtil ých kovů, drahokamů či napodobenin těchto materiálů. Tato zásada přetrvává dodnes, i kd yţ samotné dámské oblečení se značně zjednodušilo. Dnešní elegantní ţeny na sobě stále nosí mnohem větší mnoţství kovu a více či méně drah ých kamenů neţ muţi. Vytouţ ená rovnost pohlaví ted y naráţí na tuto nápadnou v ýjimku, kter ých však bude jistě více. Trik současně
ţenské s jeho
módy
spočívá
cudn ým
v odhalení
zahalením.
podstatné
Vrcholn ým
části
gestem
těla
studu
je
zakr ytí kolen pomocí ruk y nebo kabelk y v případě, ţe ţena sedí. Sukně umoţňuje vidět l ýtka, podkolení a stále častěji i stehna, ale zmíněné gesto, které je často doprovázeno marn ým popotahováním sukně,
nám
připomíná
neust álou
ambivalenci
mezi
zahalováním
a v ystavováním na odiv. Oděv je rozhodně mnohem erotičtější neţ nahota. Velmi vymizení
v ýraznou
vojenských
změnou ve španělských ulicích je a
církevních
stejnokrojů,
které
faktické
b yl y
kd ysi
neodm yslitelnou souč ástí pouličního prostředí. Ani sluhové a řidiči uţ většinou nemusí nosit uniformu, a tak se zdá, ţe se v tomto směru napomáhá určité demokratizaci odívání. Tak tomu však není. Některé stejnokroje mizí, ale jiné v ystupují do popředí a r ychle se šíří. Všud ypřítomní jsou pracovníci soukrom ých bezpečnostních sluţeb a na obchodních jednáních i jin ých společensk ých setkáních vzrůstá počet
hostesek.
Podniky
r ychlého
občerstvení
své
zaměstnance
oblékají do nápadných uniforem a lidé, kteří se věnují nebezpečném u c yklistickému sportu, se převlékají do barevného oblečení s různ ými znak y. Španělům se stejnokroje pořád líbí, ať uţ se tvrdí cokoliv. 9
Uniforma přinejmenším budí dojem stálého zaměstnání. Tento dojem chc e v yv olat n apří klad pr a covník o b sluh y pa rkovišt ě, k d yţ si n asa dí sluţební čepici. Jde o zdání autorit y. Navzdory obecné tendenci k rovnosti je oblečení stále prvkem odlišujícím příslušník y různých sociálních tříd. Zaměstnání, která vyţadují speciální oděv, uniformu, mají odjakţiva velký společensk ý význam. Uniformovaní lidé se tak stávají člen y určité privilegované skupin y. Bíl ý plášť zdravotnického personálu nemá zamezovat nákaze mikrob y. J eho úk olem j e ud rţ ovat odstup od p a cie ntů či z b yt ku zaměstnanců. Podobně je tomu se soudcovsk ými a advokátními talár y , jejichţ funkcí není udrţovat čistotu civilního oděvu nebo bojovat proti
mrazivému
prostředí
justičních
paláců.
Mají
identifikovat
právník y v případě, ţe se chtějí separovat od sv ých klientů, moţn ých zločinců. Velmi zajímav ý je vývoj uţívání barev na ob lečení. Po staletí, aţ do polovin y devatenáctého století, kd y b yla v ynalezena chemická barviva, b ylo barvení oděvů značně drahou záleţitostí. Pouţíval y se k tomu rostlin y, které b yl y poměrně vzácné, a některé druh y hm yzu, například svinka. Metod y barvení b yl y tak drahé, ţe se do ţiv ých barev oblékal y jen v ysoce postavené osob y. V tomto předchemickém období si pak lidé nejvíce cenili právě s ytě barevn ých oděvů. Většina šatů b yla hnědá nebo bílá, na mnišský způsob. Zjevnou v ýjimkou v uţívání barev ovšem b yl y šat y aristokracie a královské rodin y. Jednalo se o módu přísně čern ých oděvů, kterou nastolil Filip II., jíţ se řídila nejen španělská šlechta. To, co se zdálo b ýt r ysem strohosti, však spíše znamenalo luxus. Španělští dob yvatelé objevili na
karibském
pobřeţí
rostlinu,
z níţ
se
získávalo
zářivě
černé
barvivo, které b ylo podobné barvě gagátu (téţ známému jako čern ý jantar, španělsk y azabache). Po tomto nerostu pak b ylo nové barvivo, 10
jeţ bylo tak s ytě černé jako ţádné jiné, pojmenováno. Tato velmi drahá barvicí látka b yla snad jediná, která se pouţívala na šat y pro Filipa II. Do té dob y b yla černá barva spíše nahnědlá a postrádala půvab. Byla to v ybranost, nikoliv strohost, co charakterizovalo oděv Filipa II. K objevu anilinových neboli syntetick ých barv iv došlo roku 1856.
Oslavování
barvy
šatů
tedy
začalo
aţ
ve
druhé
polovině
devatenáctého století. Důleţitou skutečností je, ţe od té doby uţ barevné oblečení nepřísluší pouze bohat ým lidem. Větší rozmanitost barev oblečení je tak dostupná všem společensk ým vrstvám. Platí to přinejmenším pro módu ţenskou. Jednotvárnost pánských oděvů pak rozbíjí kravata. Jejích vzorů je na tisíce, neboť představivosti se, v tomto extrémním případě, meze nekladou. Přesto se však najdou muţi, kteří rozhodně odmítají kravatu no sit. Tato část oděvu se jim totiţ zřejmě zdá příliš formální. Jedná se například o univerzitní student y a lídr y někter ých nacionalistick ých stran. Je to zvláštní, ale pokud dostatečně známý muţ nemá kravatu, upoutává na sebe mnohem více pozornosti, neţ kdyby ji měl. Jde o určitý způsob odlišení se od ostatních, jehoţ vyuţívají někteří umělci. Před sto let y b yla nejnápadnějším rysem ţenského oblečení obrovská rozdílnost oděvů ţen odlišných společensk ých postavení. Existovaly také různé regionální obměny odě vů, které se jiţ dnes nev ysk ytují.
Příslušnice
madridské
aristokracie
si
nechávaly
zhotovovat oblečení v Paříţi anebo jim alespoň jejich šat y v yráběl y krejčové v ydávající se za Francouzky. Je přitom důleţité mít na paměti, jak moc byla tehd y francouzská ku ltura přitaţlivá. Z Paříţe nepřicházela jen móda, ale také myšlenk y. Stačí připomenout, ţe kolem
roku
1900
b yl y
v Barceloně
časté
politické
manifestace
radikálních skupin, které podporovaly připojení Katalánska k Francii. 11
Oproti toaletám z ámoţn ých ţen však stál y skromné šat y z perkálu, které si pro sebe šily pracující
madridské ţen y, jak v ypovídají
svědectví sebraná Pilar Folguerovou. Na těchto prostých šatech pak nosíval y přehoz nebo šátek. Střevíce si t yto ţen y obouval y jen v neděli a denně chodil y v trepkách či konopn ých polobotkách, které byl y většinou také domácí v ýrob y. Hlavu si pokr ývaly šátkem, jenţ odpovídal
klobouku,
který
b yl
vyhrazen
vznešeným
ţenám.
Na
základě oděvu lze na pouličních snímcích z tehdejší doby dobře rozpoznat různé společenské pos tavení jednotliv ých osob. Oblečení pro děti z niţších, a často i středních, společensk ých tříd se v yrábělo doma přešíváním šatů obrácen ých narub y po starších členech rodin y. Tradiční společnost stanovila v ýraz ný rozdíl mezi vznešen ými osobami,
malou
menšinou,
a
všemi
ostatními
lidmi.
Elegance
spočívala v tom, ţe oděv, obuv, doplňky i účes odpovídali určité denní
době.
Jistý
subtilní
v ýznam
se
přisuzoval
také
vhodn ým
kombinacím barev. Většina těchto pravidel vkusu se jiţ nedodrţuje, ale určitého ideálu elegance se dnes snaţí dosáhnout rozhodně širší společenská vrstva. V současné době však tento ideál závisí moţná více na individuálním vkusu neţ na konvencích dan ých společensk ými třídami. Na druhou stranu ovšem existují pevně dané tendence, které vedou k v ýrazn ým změnám ve způsobu oblékání a které mají dopad na celou společnost. Zjevné je například směřování k pohodlnosti. Změny u
pláţového
ve
způsobu
oblečení.
odívání
V příručce
se
nejradikálněji
slušného
chování
projevily z počátku
dvacátého století, jejíţ autorkou je spisovatelka a novinářka Carmen de Burgos, se o dámském plaveckém úboru dozvídáme: „K plavání je určen oděv, jenţ sestává z kalhot a halenk y s krátk ými rukáv y, pod níţ se nosí tílko a korz et v yz t uţ en ý koţ en ými p ásk y, kter ý pod ep ír á prsa. Některé ţeny k tomuto oblečení nosí i punčochy a polobotk y.“ 12
Kaţd ý si jistě všimne, jak velk ý je rozdíl mezi takto popisovan ými plavkami a těmi současn ými. Bikin y existují jiţ více neţ půl století a v posledních letech se dokonce často nosí pou ze jejich spodní část, jeţ je navíc čím dál méně zahalující. Pánský plavecký úbor se v polovině 20. století zbavil nátělníku a od té doby uţ se moc nemění. Móda ve sm yslu určitého způsobu oblékání, obouvání, nošení jistých účesů, doplňků a ozdob či pouţívání určit ých předmětů osobní potřeby nám můţe připadat jako banální a povrchní kult, ale tak tomu není. Ani módní novinky nevznikají jen tak pro nic za nic. Vše se odvíjí od určité ekonomické hojnosti, jeţ jednoduše umoţňuje měnit způsob oblékání díky větším moţnostem v ýběru. Tento proces začal v Evropě
kolem
osmnáctého
století,
přičemţ
zpočátku
módu
následovala pouze privilegovaná společenská vrstva, šlechta. Během devatenáctého století se však vliv módy rozšířil i na střední třídu a ve století dvacátém se pak móda stává všeobecnou záleţitostí a dot ýká se celé společnosti. Móda předpokládá potlačení osobního vkusu a soustavné přizpůsobování se „tomu, co se nosí.“
Kd yb y se
toto nedělo, tak b y se, vzhledem k ekonomickému blahobytu součas né společnosti,
oděvy
rozhodování
o
v ybíral y
výběru
úplně
oblečení
náhodně.
by
však
Naprosto b ylo
jasnou
svobodné ch ybou
ekonomik y. Velmi obtíţná b y b yla volba oděvu zvláště pro lidi s malou představivostí či špatn ým vkusem. Ve společnosti b y to pa k vypadalo jako na nikd y nekončícím maškarním bále. Další nev ýhodou by b yl zmatek ve společensk ých rolích − ve velkém divadle světa se kost ým y
nemohou
ponechat
náhodě.
Publikum
tedy
souhlasí
s normami stanovujícími, co se v určitém období (jeţ můţe trvat i několik let) „nosí“, a ukázněně je dodrţuje. Stanovení jistého vzoru oblékání na dlouhou dobu b y však bylo národnímu hospodářství také 13
na škodu. Produkty prům yslov ých odvětví souvisejících s odíváním (například textil či obuv) b y se totiţ kvůli nadb ytku zboţí prodával y pod cenou. Móda má tedy v celé situaci nastolit stabilní rovnováhu, a zabránit tak těmto dvěma extrémním scénářům. Způsob oblékání není ani pevně daný na celý ţivot, ani se o něm nerozhoduje náhodně, z rozmaru. První případ se t ýká je n tradičních společností, v nichţ byl y oděv y, obuv a veškerá paráda drahou záleţitostí. Střídání šatů byl přep ych, který si mohla dovolit jen malá skupinka dvořanů či umělců, a i kd yţ se oděv y obměňoval y, v ýrazně se od sebe nelišil y. Ke druhé z v ýše zmíněn ých krajních situací zase nikd y nedošlo. V opačném případě by se z kaţdodenní skutečnosti stal maškarní bál a z vrtochu norma. Byl b y to příliš drah ý rozmar. Nejedná se však pouze o ekonomickou otázku. Rovnováha, jiţ s sebou móda přináší, dodává mnoha l idem, kteří by byli znepokojeni, kd yb y se museli rozhodovat sami za sebe, pocit jistoty. K dosaţení tohoto pocitu si jednoduše stačí obléknout (v souladu s individuálním společensk ým postavením) „to, co se nosí“. Ovšem jakmile se tato módou udrţovaná stabilita naruší, můţeme se kvůli svému oděvu začít cítit směšně. Nicméně bez tohoto pocitu by móda neexistovala. Způsob oblékání se tedy podřizuje opakujícím se obměnám, jejichţ
v ýsk yt
je
proměnlivý
nejen
v závislosti
na
šatech
a předmětech, ale také na lidech, kteří módní pravidla dodrţují. Některé módní trendy přetrvávají tak dlouho, aţ se zdá, ţe nemají konce, čímţ se přibliţují tradičnímu modelu společnosti s ustálen ým způsobem odívání. Vezměme si například úspěch dţínov ých kalhot. Pro mládeţ na celém světě jsou stále téměř tak samozřejmou součástí šatníku,
jako
b yla
pro
Římany
tóga.
Další
stálou
tendencí
je
prostovlasost, jeţ vládne v takzvaných západních zemích. S nelibostí ji
sledují
jen
ortodoxní
Ţidé.
Z historického 14
hlediska
je
však
prostovlasost opravdovou novinkou. Takřka ve všech společenstvech se totiţ hlava nějakým způsobem zakr ývala. Ustálená je také zásada, ţe muţi nenosí sukně. V ýjimkou nejsou ani Skotové, protoţe jejich kilt, jenţ se navíc za sukni nepovaţuje, je oděvem obřadní m. Z téhoţ důvodu se nepokládá za opravdovou v ýjimku prostovlasosti záliba elegantních
ţen
v
nošení
nápadn ých
slaměných
klobouků
u příleţitosti velkých svateb. Zmíněné odch ylk y od módních pravidel jsou však příz n ač né pro v elmi v ýz n amnou ud á lost − s ouča snou kriz i módy jako instituce. Přestává b ýt totiţ jasné, co je vlastně elegantní. Krize mód y nastává tehd y, kd yţ značná část veřejnosti neuznává autoritu elegantních osob, arbitrů mód y. Nejedná se však o to, ţe b y se kaţd ý oblékal podle libos ti. Existuje dokonce druh módy, jemuţ se říká ad lib (zcela volný způsob oblékání, ad libitum), coţ je ovšem paradoxní. Způsob odívání ad lib je jen další módou s určit ým t ypem šatů a vzorů, přičemţ v tomto případě se v yuţívá bíl ých, vzdušn ých látek
a
velkor ysých
velikostí.
Krize
se
ubírá
jiným
směrem.
Nedosáhla ještě fáze maškarního bálu, ale přibliţuje se jí. Stačí se podívat
na
pestrobarevné
oděvy
turistů
či
oblečení
účastníků
někter ých mezinárodních shromáţdění. Vnější pozorovatel b y jen těţko určil, které oděvy jsou skutečně předepsané módou. Móda je jedním ze sjednocujících prvků celého světa a ani v případě Španělska nepřipouští mnoho osobit ých r ysů. Patrná je snad jen určitá jednotvárnost oblečení, která je zde v ýraznější neţ v jiných komplexních či vyspěl ých společnostech a k níţ dochází především z ekonomick ých důvodů. Obecně jsou to totiţ méně bohaté či více chudé země, které zachovávají určitý vzor oblékání po delší dobu. Existuje však i mimoekonomická příčina tohoto jevu a ne nadarmo, neboť Španělsko jiţ není chudou zemí. Danou příčinou (pokud se to tak
dá
nazvat)
je
skutečnost,
ţe 15
Španělé
silně
vnímají
pocit
směšnosti. Je však také jisté, ţe tato vlastnost (ať uţ pozitivní či negativní − záleţí na úhlu pohledu) velmi r ychle mizí. Běţní Šp aněl é, zejména muţi, se cítí nepříjemně, pokud je jejich oděv odlišn ý, nápadn ý. nadávka
Právě −
na
„payaso“
extravagantní („šašek“).
šaty Mezi
naráţí
tradiční
typické
znaky
španělská klaunského
oblečení pak patří pruhované vzor y, ostré barv y či šle. Tradiční společnost vyţadovala, aby vznešení, nebo jednoduše zámoţní, lidé nosili stále dokonale čistou a lesknoucí se obuv. Proto byl y na začátku dvacátého století ve městech jako Madrid stovk y čističů
bot,
jejichţ
zákazník y b yli,
jak
si
lze
lehce
představit,
kavalíři. Tento výraz je jiţ zastaralý a pojmenovává ještě starší pozůstatek
společenského
stavu
z doby,
kdy
se
rozdíl
ve
společenském postavení odráţel v tom, zda lidé jezdili na koni (či v kočáře), nebo chodili pěšk y. Tato společenská diferenciace pak nesla viditelné následky −
boty kavalírů se leskly čistotou. „Páni“,
co chtěli v ypadat vznešeněji, neţ ve skutečnosti b yli, si zase bot y natírali dehtem, aby navodili zdání elegance, která jejich společenské třídě vlastní neb yla. Dnešní společnost uţ lakované o buvi nepřikládá takov ý v ýz n am a i čističi bot jiţ té měř v ymiz eli. Š pa nělé se v šak na mezinárodních shromáţděních stále vyz načují čistotou svých bot. S módou je spojována představa cyklu − nejedná se tedy jen o pouhý sled módních novinek. Části oděvu a ni zásady vkusu navíc nejsou nespočetné, a proto jsou omez ené i jejich v ýsledné kombinace. Změny
ve
způsobu
oblékání
jsou
pak
chtě
nechtě
následovány
návratem k předchozí fázi mód y. To, co se nosí dnes, se nosilo jiţ dříve. Nezapomínejme, ţe ono „nosit“ se vztahuje k módě, jeţ je povaţována za elegantní, a ne k oblečení na doma. Díky c yklickému charakteru mód y, jemuţ podléhají i jednotlivé části oděvu, se časem vymezuje určitá struktura oděvu. To znamená, ţe změny ve způsobu 16
oblékání jsou jen dílčí a povrchové. Části oděvu se moc nemění. Muţi si v osmnáctém století zvolili kalhoty (mimo jiné proto, aby mohli jezdit na koni) a k taláru se jiţ nevrátili. Dokonce i tógu či sutanu, které jsou v yhraz en y pro obřadní akt y, si oblékají přes kalhot y. V případě dámské módy se pak korzet devatenáctého století ve století dvacátém vyvinul v podprsenku, jeţ se nosí dodnes. Korzet prsa spíše nadzvedává, neţ podpírá, a v pánské módě mu odpovídají ramenní vycpávk y. Móda
není
pouhým
sledem
módních
novinek.
Dokazuje
to
skutečnost, ţ e se k někter ým oděvům, st ylům, vzorům a klasick ým předmětům stále dokola a s chutí vracíme. Je například zajímavé, ţe umělá vlákna či syntetické materiály zcela nenahradily vlnu, hedvábí, bavlnu, len nebo kůţi. T yto tradiční, přírodní materiály naví c znovu nab ývají na hodnotě, protoţe se vyrábějí v menší míře neţ látk y syntetické.
Nosit
klasické
oblečení
je
tedy
v
tomto
případě
nákladnější neţ následovat nejnovější módní trend y. Do hry vstupuje i pozoruhodn ý smysl hmatu, dík y němuţ vnímáme umělé mate riál y jinak
neţ
ty
přírodní.
Nikdy
se
kupříkladu
neprosadilo
nošení
nylonového spodního prádla. Móda ve sm yslu řad y módních novinek však
nutně
v pomíjivém.
neznamená Móda
má
mrhání i
penězi,
racionální
v yumělkovanost stránku
a,
aţ
či na
zálibu některé
výstřednosti, tíhne k stabilní rovnováze mezi opakováním a novostí. Oblečení,
které
se
prezentuje
na
přehlídkov ých
molech,
b ychom
neměli zaměňovat za to, jeţ se skutečně nosí. Módní přehlídky mají jen zv ýšit prestiţ určit ých módních značek. Podobně je tomu s voz y formule jedna − jsou moţná dokonalé, ale nikdo si je nekupuje. To, co b ylo řečeno ohledně mód y v pravém slova sm yslu, ted y způsobu odívání, by samozřejmě mohlo platit i o autech.
17
Proměnlivost módy se nevztahuje pouze k oblečení, k tomu, co tělo zahaluje. Mění se také způsob, jak ým své tělo prezentujeme. Vezměme si například opálení. To vţdy neb ylo s ymbolem zahálk y a distingovanosti. V tradiční společnosti naopak zámoţní lidé dbali o to, ab y jejich pleť b yla bledá. Opálení b ylo totiţ v tehdejší době znakem namáhavé venkovní práce. Jen ty nejobezřetnější venkovanky si část obličeje zakr ýval y šátkem, aby se tak chránil y před slunečním zářením. Současná společnost vnímá opálení úplně obráceně. Dnes jsou to v ysoce postavení lidé, kteří mohou b ýt po cel ý rok opálení, protoţ e cest ují a r ekr eují s e n a pl áţ ích n ebo v l yţ ařs k ých stř edis cích . Dokonalého
opálení
lze
také
dosáhnout
ve
fitness
centrech
se
speciálními lampami. Cyklus mód y se však dovršuje, protoţe se opět začínáme v yh ýbat přílišnému slunečnímu zá ření. Dnes se tak snaţíme předcházet
rakovině
kůţe,
která
kvůli
ničení
ozónové
vrstvy
atmosfér y nab ývá epidemického rázu. Takto alespoň zní oficiální zdůvodnění, jeţ se zdá b ýt spíše astrologick ým poznatkem. Ať je tomu jakkoliv, skutečností je, ţe si znovu , i kd yţ z jin ých důvodů neţ dříve, ceníme určité bledosti. Toto ovšem není jediný případ, kdy se tradiční společnost a ta dnešní řídí stejn ými zv yk y, b yť je odůvodňují jiným způsobem. Móda je vţdy nutně spojená s pokorou. Neexistuje totiţ pojetí vkusu, které by mělo věčnou platnost. To, co je dnes elegantní, můţe být uţ zítra povaţováno za nevkusné. Tato zásada platí nejen pro oblečení, dekoraci domova či způsob chování, ale i pro řadu dalších projevů
ţivotního
stylu.
Vzdělaná
střední
třída
minulé
generac e
povaţovala za znak distingovanosti umístění reprodukce Picassova obrazu Guernica na stěnu ob ývacího pokoje. Předtím, dle tradiční střední tříd y, zase tuto roli plnila Poslední večeře Leonarda da Vinciho. Dnes b y byl y oba tyto z vyk y nevkusné. Podstatné je , ţe 18
v kaţdé chvíli existuje nějak ý oblíben ý okrasn ý doplněk. A i kd yb y se tvrdilo, ţe ideologie z mizel y, dřívější znak y elegance jako koţich y či dekorativní sloní kly se dnes zavrhují ve jménu ekologismu. Móda je strukturovaná více, neţ
by se na základě
falešné
představ y, ţe se jedná o rozmar, tedy o nadvládu pomíjivého, mohlo zdát. O tom nemůţe b ýt ani řeč. Nikd y se například neprosadila takzvaná unisexová móda, tedy stejný způsob oblékání ţen i muţů. Tato koncepce by sice měla určitou ekonomickou logik u, ale přesto se ji
podařilo
Jednotlivé
uplatnit módní
jen
u
novinky
některých si
vţdy
neformálních
představujeme
částí
oděvu.
s vědomím,
ţe
existuje odlišná móda pánská a dámská. Jinou věcí je, ţe ţeny přejímají
některé
prvky
muţského
způsobu
oblékání.
Je dná
se
například o ramenní v ycpávk y, kalhoty či kost ým. Muţi však nemohli nikdy
přirozeným
způsobem
převzít
ani
věc
tak
praktickou
a elegantní jako je kabelka. Ve Španělsku získala pánská kabelka v šedesát ých letech hanlivé pojmenování „ mariconera“ („buzertaška“) a aţ na cestovní účel y se přestala pouţívat. Naproti tomu batoh b yl vášnivě přijat mladými lidmi obou pohlaví. Móda předpokládá v ýběr. Z tohoto důvodu je prvním činem revoluce
navrţení
stejnokroje
a
stanovení
jeho
konečné
podob y,
snaha o to, ab y se nev yvíjel. Lidé chudí jako kostelní myši, nebo ti, co nosí uniformu či pracovní oděv, si své šat y nemohou v ybírat, coţ v důsledku znamená, ţe se jich móda vlastně net ýká.
Pokud máme
moţnost volb y, třebaţe b y neb yla úplně vědomá, tak sv ým o děvem vţdy
něco
v yjadřujeme,
přinejmenším
svou
náladu.
I
kd yb y
se
oblečení povaţovalo za určitý způsob zahalení těla, jeho skutečnou úlohou
je
tělo
zdůrazňovat.
Někteří
lidé
dokonce,
s úm yslem
obtěţovat své okolí, dbají o jistou neupravenost oděvu. Přivolá vají tak na sebe pozornost. K v ýběru oblečení dochází v rámci šatníku 19
kaţdého
jedince.
poh ybují
pouze
S výjimkou mladí
lidé,
někter ých se
totiţ
prostředí,
šaty
ve
nepůjčují.
kter ých
se
K vzájemné
výměně šatů mezi pohlavími dochází ještě řidčeji. Přesněji ř ečeno, ţeny
se
mohou
obléci
jako
muţi,
ale
obráceně
je
to
mnohem
komplikovanější. Rozdíly mezi pánským a dámsk ým oblečením se zakládají více na zvyku neţ na odlišné tělesné stavbě. Například kalhot y b yl y ve skutečnosti po staletí záleţitostí spíše ţenského neţ muţského šatníku. Pro oblečení sportovní se dnes připouští móda unisexová. Vezměme si například teplákovou soupravu či sportovní obuv. Ve srovnání s touto obuví
jsou společenské boty mnohem
vzdálenější anatomickému tvaru chodidla. Tradiční elegance bý vá, co se
oblékání
týče,
v rozporu
s pohodlím.
Není
nic
politováníhodnějšího neţ vidět dirigenta orchestru natěsnaného do fraku (který je vlastně také uniformou). Odborníci předpokládají, ţe móda je procesem imitace „shora dolů“, coţ znamená, ţe se lidové vrstvy snaţí napodobit „to, co se nosí“ ve v ysok ých společensk ých kruzích. Tento postup je evidentní, ale připouští četné v ýjimk y, coţ naznačuje, ţe existuje něco víc neţ jen
přání
napodobovat
v ysoce
postavené
osob y.
Zmínil
jsem
se
o tendenci k prostovlasosti, jeţ je v současnosti opravdu zarputilá. Představuje společensk ým
módu,
která
třídám
se
nezb ývá
šíří nic
„zdola jiného,
nahoru“.
neţ
se
V ybran ým
podvolit
tlaku
lidov ých vrstev, které tvrdošíjně odmítají nosit pokr ývku hlav y. Jedná se o případ zvláštního plebejství, které má ve Španělsku mnoho dalších
projevů,
například
mluvu.
Dokonce
i
nedávná
móda
base ballov ýc h čep ic poch áz í „ z ez dola“ ( nemluv ě o tom , kd yţ s e nosí naopak, s kšiltem na zát ylku). Je málo platné, ţe si tuto čepici osvojují golfoví hráči. Tato část oděvu je rozhodně lidová, ostatně jako
téměř
všechny
sportovní
mód y. 20
Obdobn ým
příkladem
je
sportovní obuv, jeţ je dnes i přes svůj lidový původ draţší neţ ta běţná. Skutečnost, ţe ji nosí někteří velmi exhibicionističtí vysoce postavení činitelé, jen potvrzuje náš výklad plebejství. Aţ do devatenáctého století jsme bohuţel nemohli s přesností určit,
jak
móda
v kaţdé
chvíli
vypadala.
Neměli
jsme
totiţ
k dispozici fotografické pramen y a malb y nemohou b ýt tak objektivní jako fotografie, pro toţe zveličují okázalost zobrazovan ých oděvů. Osobě, kterou portrétuje, malíř často přimalovává t y nejv ybranější, slavnostní
šat y.
Ze
stejného
důvodu
se
na
základě
obrazů
znázorňujících bitvy můţeme m ylně domnívat, ţe v minulosti byla všechna
vojska
oděna
do
skvělých
uniforem.
Jedná
se
rovněţ
o malířovo v ylepšení, které mělo přispět k větší slávě příslušného kníţete či generála. Prakticky uţ ve dvacátém století jsme si díky fotografii,
především
té
„okamţité“,
uvědomili,
ţe
oděvy
ve
skutečnosti n eb yl y tak honosné. Snímky z občanské války z ach ycující republikán y i nacionalist y odhalují, ţe oblečení bojovníků v ypadalo spíše bídně a nesourodě. Stejně tomu pravděpodobně bylo v téměř všech upl ynul ých válkách. Z téhoţ důvodu se patrně ani příslušníci aristokratick ých či zámoţných tříd nezdobili tolika tretkami, jak je znázorněno
na
obrazech.
Takové
oděvy
určitě
existovaly,
ale
rozhodně se pouţívaly jen při určitých příleţitostech. Podobně by si nějaký
historik
z budoucnosti
mohl
opatřit
filmový
záznam
korunovace anglické královn y Alţběty II. a na z ákladě něj v yvodit, ţe stejně se ve dvacátém století oblékali všichni Angličané. Jeho interpretace b y b yla zjevně ch ybná. Největší záhadou je důvod, proč se jednotlivé módy střídají v r ytmu, kter ý je rozmar n ý a nepoch ybně nadřazený tak častému obměňování mód y, jeţ by vedlo k plnému v yuţití oděvů. Sociologové se
obecně
domnívají,
ţe
tuto
marnotratnost 21
způsobují
zámoţné
vrstv y, které se chtějí odlišit a vzbuzovat závist. Jedná se o teorii „okázalé
spotřeby“
amerického
sociologa
a
ekonoma
Thorsteina
Veblena. Gilles Lipovetsk y, francouzský sociolog a filozof, však Veblenovu teorii pomocí komparativní metod y v yvrací. Kd yb y totiţ tento
mechanismus
fungoval,
r yt mus
módy
by
se
uplatňoval
i v dávných spol ečnostech, jeţ existoval y před moderní Evropou. Tak tomu však není. Můţeme se ještě vrátit k jiţ klasickému argumentu Veblena. V minulosti se ve společnosti udrţovalo pevné a nerovné schéma − bohatí se oblékali mnohem lépe neţ chudí. Kaţd ý b yl na svém místě a společenské postavení jednotliv ých osob neb ylo moţné zaměnit.
Zpočátku
přizpůsobuje
teorii
(přibliţně „okázalé
v osmnáctém spotřeb y“.
století)
Aristokraté
se
móda
často
mění
elegantní šat y (se kter ými se nechávají portrétovat), ab y je střední třídy
nemohly
napodobovat.
diferenciace.
Střední
ponechávají
oblečení,
vrstvy které
Móda na
to
se
je
tedy
reagují od
nositelem
například
osmnáctého
sociální
tím,
století
ţe
si
stává
regionálním či národním oděvem. Všimněme si, ţe téměř všechn y t yto oděvy mají v Evropě podobu šatů osmnáctého století. Proto říkal Miguel de Unamuno, španělský filozof a spisovatel, ţe všechny evropské regionální oděv y v ypadají stejně. Jedná se o jeden z mnoha p a r a d o x ů , k t e r é p ř i t a h u j í o s t ř í ţ í z r a k t o h o t o „ B a s k a z e S a l a m a n k y “ 1. Mimochodem, Unamuno se oblékal velmi osobitě, skoro jako b y b yl protestantský kněz.2 1
Miguel de Unamuno (1864,Bilbao − 1 936,Salamanka) pocházel z Baskicka, avšak neodmyslitelně je spjat také se Salamankou. V letech 1901−1914 a 1931−1936 byl rektorem tamější univerzity. 2
Spisovatel Vicente Marrero v časopise Punta Europa (v článku Unamuno, clergyman/ „Unamuno, kněz“) roku 1956 uvádí, ţe Unamuno nosíval bílou košili bez kravaty, vestu vţdy zapnutou aţ ke krku a po určitou dobu t éţ kněţský klobouk. Na krku míval kříţek a jeho oděv byl vţdy přísně černý. Spisovatel Bernardo G. de Candamo dokonce Unamunův oděv nazývá „kvakerským“.
22
Stejn ým způsobem se móda v yvíjela aţ do dvacátého století, kd y byla zavedena novinka v podobě konfekčního oblečení. Od té dob y mohly niţší společenské tříd y velmi dobře napodobova t střih i st yl elegantních oděvů. Protoţe se cen y oblečení sniţovaly, b ylo nutné módu obměňovat, aby nedošlo k fádní uniformitě společnosti. O tuto jednotnost společnosti však usilují některé severoamerické sekt y, například amenité, kteří chodí oblečeni ve venkovsk ýc h oděvech, jeţ se nosil y v devatenáctém století. Západní země podobnou odch ylku nemohou akceptovat. Naopak prosazují obměňování šatstva − dokonce s kaţdou sezónou. Hlavní úlohou módy uţ není zajistit, ab y se v ysoce postavení skutečnost,
lidé ţe
odlišili
od
módními
„sp odiny“.
arbitry
Důvodem
jsou
teď
je,
mezi
odborníci.
jin ými ,
Příslušníci
zámoţných tříd si mohou dovolit paradoxní luxus − nedrţet krok s módou. Právě oni si cení „klasického“. Je také jasné, ţe se módním novinkám neoddávají chudí, n ýbrţ členové středních vrstev, jimţ to umoţňují jejich příjmy. Novink y v oblasti mód y jiţ nezavádějí bohatí lidé,
ale
„slavní“,
kteří
představují
jinou
kategorii.
Jejich
společenskou rolí je nutně přivolávat na sebe pozornost, a proto je pochopitelné, ţe potřebují, aby se módní trendy střídaly velmi často. Rychl ý koloběh mód y je však dnes také v zájmu prům yslu. S kutečn ými „ a rbit r y el e gan c e“ n ejs ou f yz i ck é osob y, ale v elké podnik y, které v yrábějí textilní vlákna a tkanin y určené pro oděvní prům ysl. Je logické, ab y se dohodl y, ţe pro kaţdou sez ónu uvedou na trh jen pár druhů šatů, ab y tak sníţily náklad y. Takzvané „haute couture“ neboli „vysoké krejčovství“ je pouze veřejn ým a estetick ým projevem tohoto předchozího rozhodnutí podnikatelů. Zboţí, které se na konci sezóny neprodá, putuje do oddělení slev, coţ představuje nezb ytn ý postup, jak se zbavit starých modelů. Tímto způsobem se napomáhá
určitému
vyrovnání
společnosti, 23
alespoň
z hlediska
odívání. V yšší a niţší tříd y se paradoxně podobají v tom, ţe módu, jeţ se v určité sezóně „nosí“, následují s mírn ým zpoţděním. Princip „okázalého konzumu“ se dnes uplatňuje v ýrazně méně. Úkolem mód y je vylepšovat dílo přírod y. Všichni lidé totiţ nemohou b ýt pohlední − mimo jiné také proto, ţe krása je pouze atributem mlád í. Téměř kaţd ý však můţe b ýt elegantní, pokud mu záleţí na tom, aby se dobře oblékal, a je toho schopen. Krása je vrozená,
ale
skutečnosti
je
eleganci fakt,
lze
ţe
získat.
móda
plní
Paradoxním
důsledkem
demokratizační,
této
v yrovnávající
funkci, coţ naprosto odporuje tomu, jak se móda na první pohled jeví. Pro poslední
třetinu dvacátého století
je t ypick ý jev, jenţ
Lipovetsk y naz ývá „otevřená móda“. V ýroba originálního šatstva, „haute couture“, jiţ není v yhrazena jen malé hrstce nejvznešenějších ţen. Dnes se jedná o rozmanit ý průmysl zaměřen ý na obě pohlaví a široké vrstv y populace. Neprodávají se jen konfekční šat y, ale také parfém y,
kosmetika,
s nějak ým
estetickým
doplňky či
a
nejrozmanitější
osobit ým
detailem.
To,
druhy co
předmětů
se
však
ve
skutečnosti rozšiřuje, je velk ý soubor značek, logotypů a vzorů určen ých pro obrovsk ý počet zákazníků. V odívání i z působu ţivota se pak rozhodně prosazuje sportovní styl. Móda je čím dál více záleţitostí komunikace a s ymbolů. Stala se téţ komplexním jevem. Velmi
příznačn ým
znakem
současné
společnosti
je
neustálé
předvádění značek na šatech. O směšném v ystavování obchodních značek na oblečení c yklistů, automobilov ých závodníků a jin ých sportovců ani nemluvě. Viditelná značka na kabelce, botách, tričku a
dalších
částech
oděvu
dnes
v oblasti
společenského
ţivota
představuje elegantní detail. Tato bezplatná reklama však zřejmě 24
nikomu prestiţ,
nevadí.
Nejuţívanější
jakkoli
to
můţe
obchodní
s ymbol y
nezaujatému
navíc
pozorovateli
zv yšují připadat
nepochopitelné. Vzhledem k rozrůznění a všeobecnému rozšíření současné módy jiţ neexistuje pouze jedno hlavní módní centrum, Paříţ. Tuto hodnost dnes sdílí několik zemí. Je mezi nimi i Španělsko, jemuţ připadá jeho skromná
část
díky
skutečnosti,
ţe
tamější
návrháři
uţ
nemu sí
emigrovat do Paříţe či New Yorku. Ve španělsk ých městech dnes můţeme nalézt stejné obchod y s módou jako t y, jeţ se v ysk ytují v hlavních
zemích
mód y,
a
některé
španělské
značky
jsou
mezinárodně rozšířené. I toto povrchní hledisko přispívá k tomu, ţe se Španělé cítí b ýt „součástí Evrop y“. Móda, cob y vláda rozmaru, v ýrazně komplikuje v ýklad změn ve způsobu oblékání. Proč b yli muţi po tolik staletí tak spokojeni s talárem (se sukněmi) a dnes ho rázně odmítají? Nalézt v ysvětlení není snadné, a to ani v případě úpadku tak jednoduchého, krásného a uţitečného předmětu, jak ým je vějíř. Móda nepochybně připouští prvek náhod y, roz maru, jenţ se těţko předvídá. Móda
by
neb yla
institucí,
jakou
známe,
kd yb y
neexistoval
poţitek z napodobování modelů navrţen ých veřej ností. Proč obecně rozšířené opakování těchto vzorů uspokojuje, je záhadou, ale je tomu tak. Imitace však unavuje. Jinak by totiţ existovalo jen pár st ylů oblékání, které by měly věčnou platnost. K tomu se blíţí jen dţínové kalhot y a další vz ácné v ýtvor y. Zpravidla ovšem dochází k pravému opaku.
Móda
neustále
kolísá
mezi
dočasnou
oblibou
krátkého
a dlouhého, volného a přiléhavého oblečení. Střídání módních trendů je nezb ytné, ab y se slavní mohli odlišit od sv ých příznivců.
25
Bez mód y není říše, do volím-li si parafrázovat slavný v ýrok španělského humanisty a jaz ykovědce Antonia de Nebrij y. 3 Mám na mysli
módu
jako
instituci,
jeţ
řídí
a
předepisuje,
co
se
bude
v kaţdém období nosit. Toto rozhodnutí se zpočátku uplatňuje pouze v malém počtu módních cen ter, z e kter ých se dále šíří. Nejprve se nová
móda
prosazuje
v Paříţi
a
v Lond ýně,
poté
v New
Yorku
a v Miláně a později v Tokiu a v pár dalších městech. Není náhodou, ţe zmíněná střediska mód y jsou zároveň centr y vědeckého v ýzkumu. Nejedná se o neuvědomělou volbu několika málo měst. Dokazuje to, ţe jak módní krejčí a návrháři, tak vědci představují profese s velkou zeměpisnou mobilitou. Usazují se v těchto velk ých městech, protoţe činnost v oblasti módy i věd y si vyţ aduje velkou koncentraci osob . Tvoří však skupinu lidí pocházejících z různ ých zemí. Další paralelou mezi
vědci
a
módními
návrháři
je
skutečnost,
ţe
pocházejí
z příhodného rodinného prostředí. Některé profesní vlastnosti jsou totiţ do určité míry dědičné. V ykládat módu z hlediska machiavelismu či konspiračních teorií je snadné − omezený počet „arbitrů“ určuje, jaký oděv bude veřejnost nosit. Ovšem i kdyb y tomu tak b yl o, proč b y se tito módní arbitři měli shodnout na jednotném trendu? A co je ještě problematičtější, proč b y je lidé mě li brát na vědomí? Důvod je především praktick ý. Přichází doba, kdy je spotřeba oblečení, obuvi a módních doplňků tak masivní, ţe se objevuje nebezpečí náhodného v ýběru. Kd yb y si však kaţd ý oblékal, co se mu zlíbí, mohlo by to v yjít příliš draho. Mělo b y to
negativní
dopad
nejen
na
spotřebitele,
ale
také
na
textilní
a podobné podniky. Prosazuje se ted y určitá ho spodárnost. Kromě jiných důvodů se vkus musí usměrňovat proto, ab y si firmy v yrábějící 3
Antonio de Nebrija (1444−1522) v prologu své Gramatiky kastilského jazyka uvedl: „La lengua es compañera del imperio.“ („Bez jazyka není říše.“)
26
látky a jiné materiály mohly připravit omezenou ko lekci vzorků. „Vysoké
krejčovství“
tak
paradoxně
zpřístupňuje
módu
většímu
mnoţství lidí. Skutečn ými módními arbitr y jsou však návrháři látek, jejichţ
přirozeným
střediskem
je
Lond ýn.
Jejich
rozhodnutí
podmiňují ta, jeţ později činí návrháři z Paříţe, New Yorku, Milána, Holl ywoodu a nemnoha dalších měst. V těchto městech se rodí módní trend y a norm y vkusu a to nejen ty, které se vztahují k odívání. Z několika málo center se totiţ rozšiřuje ţivotní st yl všech lidí na světě. Jedná se o „globalizaci“, jeţ se n et ýká pouze podniků.
27
3 KOMENTÁŘ K PŘEKLADU 3.1 PŘEKLADATELSKÁ ANALÝZA Následující anal ýz a textu originálu se bude odvíjet převáţně od stylistick ých poznatků z publikace Marie Čechové s názvem Současná česká st ylistika. 4 Ze zmíněné knih y budu v ycház et proto, ţe cílem této práce je v ytvořit překlad, kter ý b y měl v českém prostředí stejnou funkci, jako má originál ve Španělsku. Z tohoto důvodu povaţuji
za
vhodné
rozebírat
původní
text
s ohledem
na
české
stylistické norm y.
3.1.1 AUTOR Amando
de
(nar. 1937)
Miguel
je
emeritním
profesorem
španělské univerzity Universidad Complutense de Madrid, kde působí na katedře sociologie. Jako hostující profesor také přednášel na prestiţních v ysok ých školách Yale Universit y, University of Florida a
Colegio
prostředk y,
de
México.
například
Spolupracuje
s periodiky
La
s rozličnými Razón
a
sdělovacími
Libertad
digital
a s rozhlasov ými stanicemi Onda Cero a COPE. Stojí v čele centra pro
v ýzkum
veřejného
mínění
Tábula-V.
Amando
de
Miguel
je
autorem více neţ stovky5 knih a obrovského mnoţství článků. Obdrţel řadu
ocenění,
mezi
jinými
Premio
Internacional de Ensayo Jovellanos
Espasa
de
Ensayo,
Premio
a Premio de Ensayo Miguel
Espinosa.
4
Čechová, M. a kolektiv autorů (2003) Současná česká stylistika. ISV nakladatelství, Praha, s. 38−42, 60−68, 74−84, 178−189. 5
Tento údaj se v řadě internetových zdrojů značně liší (španělská Wikipedie například uvádí „více neţ 120 knih“). Nejdůvěryhodnější se mi zdál portál http://www.libertaddigital.com/opinion/amando -de-miguel (právě ten udává „más de un centenar de libros“), protoţe sám autor do tohoto časopisu přispívá .
28
3.1.2 FUNKCE KOMUNIKÁTU Hlavní funkcí analyzovaného textu je funkce informativní, jeţ je doprovázena funkcí odborně sdělnou a vzdělávací. Autor chce čtenářům přiblíţit dané téma ze svého odborného hlediska. Dále je v textu přítomna funkce persuasivní. V ysílatel se totiţ snaţí čtenáře přesv ěd čit o vz ta hu sociol o gie a mód y a n ěkt er ým sv ým z ávě rům dodává na důvěr yhodnosti tím, ţe do textu zahrnuje i názor y jin ých odborníků.
Kromě
funkce
odborně
sdělné
se
v textu
uplatňuje
i funkce expresivní, i kdyţ v menší míře. Expresivita je patrná hlavně v subjektivně zabarven ých hodnotících v ýrazech a v občasném uţití hovorového lexika. V textu se také místy uplatňuje funkce fatická, obrací-li se autor přímo na čtenáře.
3.1.3 RÁZ, KÓD, MÍRA PŘIPRAVENOSTI A FORMA SDĚLENÍ Ráz sledovaného komunikátu je formální, coţ dokaz uje v ýběr lexika (uţití převáţně spis ovného jaz yka, termínů), a veřejn ý (text je součástí knih y, jeţ je určena široké veřejnosti). Míra připravenosti sdělení je v ysoká, coţ se odráţí nejen v obsahu, ale také ve struktuře textu.
Jedná
komunikátu
se je
o
sdělení
prestiţní
−
primárně uţité
psané
a
monologické.
lexikum
i
s yntax
Kód
odpovídají
odbornému, populárně naučnému st ylu.
3.1.4 SITUACE A PROSTŘEDÍ, ADRESÁT Text je místně vázán na komunikační situaci. Jeho autorem je španělsk ý sociolog zab ývající se (v knize, z níţ pochází anal yzovan ý text) španělskou společností dvacátého století. Adresátem je tedy Španěl se zájmem o sociologii, historii či o svou kulturu, ale také kaţd ý, kdo ovládá španělštinu a zajímají ho reálie oblastí, kde se 29
tímto jaz ykem hovoří. Jedná se o soudob ý text (kniha v yšla teprve před devíti let y), kter ý nabízí pohled do minulosti. Jakoţto zdroj informací o změnách, jeţ se v oblasti módy do konce dvacátého století udál y, však bude text vţdy hodnotn ý a z tohoto hlediska ted y není časově vázaný (tato nadčasovost je pro odborná sděle ní t ypická). Sledovaný komunikát je adresován velkému mnoţství čtenářů, s nimiţ autor nemá přím ý kontakt. Tento kontakt se však vysílatel míst y snaţí v textu navodit tím, ţe čtenáře přímo oslovuje. Adresátem je především široká veřejnost bez příliš speciál ních znalostí z oblasti módy či sociologie (aţ na jména dvou známých sociologů), ale také veřejnost odborná.
3.1.5 TÉMA Tématem sdělení jsou změny v oblasti módy a odívání, jimiţ v minulosti, především během dvacátého století, prošla španělská společnost.
Autor
dále
udává
důvod y dan ých
změn
a
pojednává
o zásadním vlivu společensk ých mechanismů na módu.
3.1.6 FUNKČNÍ STYL A SLOHOVÝ POSTUP Základní funkční styl textu je styl odborn ý, jehoţ volba je s ohledem na dané téma a funkci sdělení pochopitelná. Ve vý kladu dominují
fakta
a
logická
argumentace,
věcnost,
jednoznačnost
a zřetelnost předávané informace. Text má také jasně prom yšlenou kompozici. Podíl syntaktick y sloţitých větn ých celků však není tak vysok ý, jak b ývá u odborn ých textů běţné. V rámci stylu odborného se jedná o st yl populárně naučn ý. Autor totiţ neočekává, ţe b y měl jeho
adresát
velké
znalosti
ze
sociologie
či
z oblasti
mód y.
V yjadřování autora je míst y hovorové a terminologie je omezena na nezb ytnou míru. Ve sdělení jsou patrné i něk teré prvk y esejistického 30
stylu. V textu se objevuje v ýrazná subjektivita i příznaková slova. Formální členění se omezuje na odstavce a ch ybí poznámkov ý aparát. Základním slohov ým postupem textu je v ýklad, kter ý pomáhá zach ytit vnitřní souvislosti sdělovaných faktů. Dále je to úvaha, neboť jsou předkládané informace často relativizován y, je zvýr azněn autorsk ý subjekt (poměrně časté je tedy uţití kondicionálu a konjunktivu) a nech ybí ani řečnické otázk y. V textu se však také uplatňuje popis a v yprávění (t ypické pro popularizující texty).
3.2 CÍLOVÝ ČTENÁŘ PŘEKLADU Text překladu je adresován široké i odborné veřejnosti. Lidem se zájmem o sociologii, historii, módu či o reálie Španělska. Tomuto různorodému t ypu adresáta jsem se snaţila text originálu přibl íţit (s
ohledem
pomocí
na
rozdílnost
vnitřních
španělské
v ysvětlivek,
a
přístavků
české blíţe
kultur y)
především
určujících
vlastní
jména a poznámek pod čarou.
3.3 PŘEKLADATELSKÁ STRATEGIE Hlavním kritériem, jímţ jsem se snaţila při překládání řídit, byla funkční ekvivalence překladu a originálu. jsem
podřídila
prostředků.
výběr
Oproti
st ylistick ýc h,
textu
originálu
Tomuto poţadavku
lexikálních
i
jsem
mnohdy
tedy
gramatick ých volila
explicitnější a jednoznačnější způsob sdělení dan ých informací, ab y text co nejvíce odpovídal českému odbornému, respektive populárně naučnému, st ylu. Z tohoto důvodu jsem původní sdělení poněkud stylistick y nivelizovala. Ubráním na expresivitě jsem se však chtěla přiblíţit českému úzu. Strukturu textu jsem (s v ýjimkou několi ka 31
málo
dílčích
změn
v rámci
odstavců)
zanechala.
Text
jsem
pak
opatřila třemi poznámkami pod čarou, čímţ jsem se zase odklonila od mírně esejistické povahy originálu ve prospěch odborného diskursu.
3.4 PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY NA GRAMATICKÉ A SYNTAKTICKÉ ROVI NĚ 3.4.1 TRANSPOZICE Ke gramatické
transpozici
jsem
se
v překladu
uch ylovala
poměrně často. Španělské podstatné jméno jsem nahradila česk ým slovesem v následujících případech: Esa constancia se rompe durante el último siglo y medio, con el tránsito
de
K zásadním padesáti
la
sociedad
změnám
let,
kdy
tradicional
začalo tradiční
docházet společnost
a
la
až
moderna.
během
přecházela
(O:155)
uplynulých ve
/
sto
společnost
moderní. (P:8) Sin embargo, el ciclo de la moda se completa , porque vuelve otra vez el rechazo del exceso de sol. (O:163) / Cyklus módy se však dovršuje, protože se opět začínáme vyhýbat přílišnému slunečnímu záření. (P:18) Jindy jsem zase místo španělského slovesa pouţila podstatné jméno. El juego de la moda femenina consiste en
dejar ver una parte
sustancial de la piel y, al mismo tiempo, cubrirla pudorosamente. (O:156) / Trik ženské módy spočívá v odhalení podstatné části těla současně s jeho cudným zahalením. (P:9)
32
Se quiera o no, al cabo de algunos cambios, la moda vuelve a un estadio anterior. (0:162) / Změny ve způsobu oblékání jsou pak chtě nechtě následovány návratem k předchozí fázi módy. (P:16) V následujícím
případě
jsem
španělské
adverbium
přeloţila
česk ým adjektivem . …cubrirla pudorosamente. (O:156) / …cudným zahalením. (P:9) K překl adu španělského adjektiva česk ým adve rbiem pak došlo v tomto případě: El cambio de atuendo más radical ha sido el que se impone para ir a la playa. (O:158) / Změny ve způsobu odívání se nejradikálněji projevily u plážového oblečení. (P:12) Jindy jsem zase španělské přídavné jméno v češtině nahradila slovesem. …aun con el atuendo femenino tan simplificado. (O:156) / …i když samotné dámské oblečení se značně zjednodušilo. (P:9) V překladu
jsem
vyuţila
i
transpozici
s yntaktickou.
V následujících případech jsem například zaměnila trpný a činný rod větn ých konstrukcí. Ha caído en desuso fuera de su función como artículo de viaje. (O:164) / … a až na cestovní účely se přestala používat. (P:19) Se puede cuidar, incluso, un cierto desaliño con ánimo de molestar , que es otra forma de llamar la atención. (O:164) / Někteří lidé dokonce, s úmyslem obtěžovat své okolí, dbají o jistou neupravenost oděvu. (P:19)
33
3.4.2 EXPLICITACE A ROZŠIŘOVÁNÍ TEXTU S ohledem na primárně informativní funkci sdělení jsem se vţdy snaţila převést původní v ýznam co nejjednoznačnějším způsobem. Ab ych se v yhnula jak ýmkoli nejasnostem, které b y mohly vzniknout při v ýkladu přeloţeného textu, uch ýlila jsem se mnohdy k explicitaci, jeţ vedla k rozšíření původního textu. Kromě konkretizace nejasn ých míst a
v textu
částic
originálu
explicitně
jsem
pomocí
v yjadřovala
podřadn ých
implicitní
souvětí,
logické
spojek
vztahy
mezi
syntaktick ými celky. (Sería el baile de disfraces convertido en realidad cotidiana, el capricho convertido en norma.)Demasi ado caro. (O:160) / (…)Byl by to příliš drahý rozmar. (P:14) Es todo un síntoma de un suceso que sí importa mucho… (O:160) / Zmíněné odchylky od módních pravidel jsou však příznačné pro velmi významnou událost…(P:15) Con independencia de las prendas caract erísticas, destacan algunas novedades.
(O:155)
/
Některé
části
oděvu
se
osvobodily
od
dlouholetých konvencí, a tak vznikla řada módních novinek . (P:8) Es la que persiguen algunas sectas norteamericanas, como los Amish, que se detienen en la ropa campesina del siglo XIX. (O:166−167) / O tuto jednotnost společnosti však usilují některé severoamerické sekty,
například
amenité,
kteří
chodí
oblečeni
ve
venkovských
oděvech, jež se nosily v devatenáctém století. (P:23) La función principal ya no es la de hacer que los de arriba se distingan de los de abajo. (O:167) / Hlavní úlohou módy už není zajistit, aby se vysoce postavení lidé odlišili od „spodiny“. (P:23)
34
Por otra parte, hay tendencias firmes que significan un cambio decidido en la manera de vestirse... (O:158) / Na druhou stranu ovšem existují pevně dané tendence, které vedou k výrazným změnám ve způsobu oblékání... (P:12) Ve prospěch větší srozumitelnosti jsem také místy rozdělovala sloţitá souvětí do více vět. La diversificación y generalización de l a moda actual significa que ya no hay una capital de moda, París, sino que esa primacía se reparte
entre
diversos
países.
(O:168)
/
Vzhledem
k rozrůznění
a všeobecnému rozšíření současné módy již neexistuje pouze jedno hlavní módní centrum, Paříž. Tuto hodnost dnes sdílí několik zemí. (P:25) Es
una
verdadera
novedad
histórica,
pues
en
casi
todas
las
sociedades las cabezas se han cubierto de algún modo. (O:160) / Z historického hlediska je však prostovlasost opravdovou novinkou. Takřka ve všech společenstvech se totiž hlava nějakým způsobem zakrývala. (P:14−15) V zájmu jasného a jednoznačného v yjádření sm yslu a souvislostí jsem však v někter ých případech naopak původně samostatné vět y spojila v jeden celek. Los verdaderos «árbitros de la elegancia» n o son personas físicas sino grandes empresas. Son las que fabrican las fibras y los tejidos que
han
de
Skutečnými
servir „arbitry
a
la
industria
elegance“
de
nejsou
la
confección.
fyzické
osoby,
(O:167) ale
/
velké
podniky, které vyrábějí textilní vlákna a tkaniny určené pro oděvní průmysl. (P:23)
35
La palabra «payaso» es un dicterio tradicional en España. Alude precisamente
al
atuendo
extravagante.
(O:161)
/
Právě
na
extravagantní šaty naráží tradiční španělská nadávka − „payaso“ (šašek). (P:16) Původní
členění
textu
na
s yntaktické
celky
jsem
v ýrazně
změnila i v následujících případech: Desde
hace
más
de
un
siglo,
el
atuendo
femenino
distinguido
evoluciona grandemente, pero mantiene una constante. Deja ver una gran parte del cuerpo, compatible con los usos
que impone la
modestia. (O:155) / Vybraná ženská móda se už po více než sto let výrazně mění, ale přesto si zachovává jednu stálou vlastnost − nechává na odiv velkou část těla. Míra odhalení přitom závisí na zvyklostech daných cudností. (P:8) Es una lástima que, hasta el siglo XIX, no hayamos tenido la fotografía como fuente para precisar la moda de cada momento. La pintura no puede ser tan neutra como la fotografía. La pintura exagera la fastuosidad del traje. (O:165) / Až do devatenáctého století jsme bohužel nemohli s přesností určit, jak móda v každé chvíli vypadala. Neměli jsme totiž k dispozici fotografické prameny a malby nemohou být tak objektivní jako fotografie, protože zveličují okázalost zobrazovaných oděvů. (P:21) Zřejmě
největšího
zásahu
do
textu
originálu
jsem
se
však
(v rámci explicitace) dopustila v následujícím případě: …descubren una planta que proporciona un tinte de negro brillante, azabache, como jamás se había conseguido. (O:157) / …objevili na karibském pobřeží rostlinu, z níž se získávalo zářivě černé barvivo, které bylo podobné barvě gagátu (též známému jako černý jantar, 36
španělsky azabache). Po tomto nerostu pak bylo nové barvivo, jež bylo tak sytě černé jako žádné jiné, pojmenováno. (P:10−11) Jedno slovo (azabache) z originálu jsem v překladu rozvedla do tří vět (vedlejší věty přívlastkové a podřadného souvětí o dvou větách).
Důvodem
k tomuto
velkému
rozšíření
textu
byla
snaha
o maximální srozumitelnost textu a nenalezení ekvivalentu k v ýrazu azabache
(gagát,
černý
jantar)
coby
názvu
barvicí
látk y.
Dané
barvivo jsem tedy opsala a v závorce uvedla jeho španělský název. S výrazem
je
azabache
však
spojen
ještě
jeden
překladatelský
problém − gagát není nerost. Jedná se o kámen organického původu či ještě přesněji o tzv. mineraloid (látka podobná minerálu). Překlad však není určen geologům, a tak jsem v rámci Levého minimaxové strategie pouţila slovo nerost (v ýr az m ineraloid b y totiţ čtenářům zřejmě
moc
neřekl
a
vzhledem
k celkovému
sm yslu
textu
nemá
azabache stejně ţádn ý v ýznam).
3.4.3 POLOVĚTNÉ VAZBY Polovětné konstrukce jsou pro španělštinu t ypické, nicméně v našem textu je jich velmi málo. Do češtiny jsem je překládala především gramatick ými větami. Například v následujících případech jsem do vět převedla původní polovětn é vazby s infinitivem. …se oponen resueltamente a la corbata, por considerarla, quizá, una prenda demasiado formal. (O:157) / …Tato část oděvu se jim totiž zřejmě zdá příliš formální. (P:11) …para ampliarse durante el siglo XIX a las clases medias. (O:159) / Během devatenáctého století se však vliv módy rozšířil i na střední třídu… (P:13)
37
Jindy jsem však původní infinitiv v překladu ponechala. …para evitar las dos alternativas extremas. (O:159) / …a zabránit tak těmto dvěma extrémním scénářům. (P:14) Polovětné konstrukce s gerundiem se v textu v ysk ytl y pouze ve dvou případech. V překladu jsem je nahradila příslovečn ým určením a přívlastkem. …se les hacía la ropa dando la vuelta y recosiendo las prendas de los mayores. (O:158) / Oblečení…se vyrábělo doma přešíváním šatů obrácených naruby po starších členech rodiny. (P:12)
3.4.4 AKTUÁLNÍ ČLENĚNÍ VÝPOVĚDI V textu
překladu
jsem
se
snaţila
o
to,
aby
b yl
uplatněn
objektivní pořádek slov, tedy aby téma předcházelo rématu. Z tohoto důvodu jsem mnohdy měnila slovosled původních vět. En la vida de relación social se ha convertido en un detalle elegante la marca visible del bolso, los zapatos, el polo y otras prendas. (O: 168) / Viditelná značka na kabelce, botách, tričku a dalších částech
oděvu
dnes
v oblasti
společenského
života
představuje
elegantní detail. (P:24) (De esas ciudades provienen las modas y los gustos, pero no solo los del vestir.) Es el estilo de vida de todo el mundo el que se difunde desde unos pocos centros. (O:170) / (V těchto městech se rodí módní trendy…nejen ty, které se vztahují k odívání. ) Z několika málo center se totiž rozšiřuje životní styl všech lidí na světě. (P:27)
38
3.4.5 HISTORICKÝ PRÉZENS Pro
vyjádření
dějů,
které
se
odehrály
v minulosti,
vyuţívá
původní text jak minulých slovesných časů, ta k času přítomného (tzv. historického prézentu). V překladu jsem minulé časy zachovala a historický prézens mnohdy nahradila préteritem. La moda sigue su curso hasta llegar al siglo XX con la innovación de la ropa confeccionada. (O:166) / Stejným způsobem se móda vyvíjela až
do
dvacátého
století,
kdy
byla
zavedena
novinka
v podobě
konfekčního oblečení. (P:23) En las costas caribeñas, los conquistadores españoles descubren una planta… (O:157) / Španělští dobyvatelé objevili na karibském pobřeží rostlinu… (P:10) V někter ých případech jsem však historick ý prézens zachovala. El último tercio del siglo XX se caracteriza por lo que Lipovetsky llama la «moda abierta». (O:168) / Pro poslední třetinu dvacátého století
je typický
jev, jenž Lipovetsky nazývá
„otevřená móda“.
(P:24) En un primer momento (más o menos el siglo XVIII), la moda se ajusta
a
la
teoría…
(O:166)
/
Zpočátku
(přibližně
v osmnáctém
století) se móda přizpůsobuje teorii… (P:22)
3.4.6 INTERPUNKCE Nejv ýraznější změnou v interpunkci bylo nahrazení původních bočních uvozovek klasick ými uvozovkami dvojit ými. Na někter ých místech
jsem
však
uvozovky
úplně
zrušila.
Dále
jsem
v textu
překladu nepouţívala středník, který v českém úzu není tak běţný jako ve španělštině. Nahrazovala jsem ho především čárkami , ale 39
místy jsem místo něj pouţila i pomlčku. ( Es also así como los coches de «fórmula uno»; serán perfectos, pero… /O:162/ − Podobně je tomu s vozy formule jedna − jsou možná dokonalé, ale… /P:17/) Další změnu v oblasti interpunkce představuje umístění te čky za římská číslice. (…que impuso Felipe II /O:157/ − kterou nastolil Filip II. /P:10/) Závorky jsem většinou zachovala. Jen místy jsem je nahradila čárkami. (…diferencia entre las personas elegantes /una reducida minoría/ y todas…/O:158/ − rozdíl mezi vznešenými osobami, malou menšinou, a všemi… /P:12/)
3.5 PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY NA LEXIKÁLNÍ ROVINĚ 3.5.1 TERMINOLOGIE Vzhledem nev ysk ytovalo
k populárně příliš
mnoho
naučné
povaze
odborných
sdělení
termínů.
se
Přesto
v textu
zde
však
uvádím překlad y někter ých z nich (včetně těch neodborných). «consumo ostensible» − „okázalá spotřeba“ (O:166 / P:22) la llamada «alta costura» − takzvané „haute couture“ neboli „vysoké krejčovství“ (O:167 / P:23) V překladu jsem uvedla i původní francouzský termín, protoţe je v českém prostředí uţívan ý ve stejné (ne -li v yšší) míře jako jeho česk ý ekvivalent. V dalším případě výsk ytu tohoto termínu jsem však jiţ pouţila pouze termín česk ý. toilette − toaleta (O:158 / P:12)
40
Původní termín je psán kurzívou, ale vzhledem k tomu, ţe jsem zvolila ekvivalent, který v českém prostředí natolik zdomácněl, ţe se přizpůsobil i českému pravopisu, nijak jsem jej v textu nezv ýraznila. kilt − kilt (O:160 / P:15) Tento v ýraz je v původním textu opět v kurzívě. V překladu jsem to však zase nepovaţovala za nutné. moda unisex − takzvaná unisexová móda (O:164 / P:19) V textu originálu je v ýraz „unisex“ v kurzívě, v překladu opět nikoliv. …una moda que se dice así ad lib…−…druh módy, jemuž se říká ad lib (O:160 / P:15) Přestoţe je v ýraz „ad lib“ poměrně běţn ý i v českém úzu, ponechala jsem v překladu původní kurzívu (s ohledem na to, ţe se jedná o pojmenování určité mód y). «sinsombrerismo» − prostovlasost (O:165 / P:20) Na první straně textu jsem však tento termín s ohledem na větší srozumitelnost
a
sémantickou
souvislost
sdělení
přeloţila
jako
„odklon od nošení klobouků“. České „prostovlasosti“ téţ odpovídá španělsk ý v ýraz „ destocamiento“, jehoţ je uţito na první straně textu originálu. dar una
interpretación maquiavélica
o
conspiratoria
a la moda
(O:169) / vykládat módu z hlediska machiavelismu či konspiračních teorií (P:26)
41
3.5.2 SYNONYMA Poměrně
problematický
b yl
i
překlad
základních
termínů
překládané kapitoly. Jedná se o výr az y „moda“, „gusto“, „atuendo“, „elegancia“, „ropa“, „sociedad“ a další, jimiţ t ext přímo hýří (a to i přesto, ţe sám autor v textu uţívá širokou škálu s ynonym). Pokud to bylo moţné, tak jsem se je snaţila různě obměňovat (viz následující příklad y), protoţe v českém textu by jejich neustálé opakování b ylo nepřijatelné. Vţdy to však neb ylo moţné, a tak se i z tohoto hlediska lehce sníţila st ylistická úroveň původního textu. el atuendo de las personas corrientes (O:155) / způsob oblékání běžných lidí (P:8) sólo el atuendo deportivo impone hoy la moda de cubrir la cabeza (O:155) / pokrývku hlavy prosazuje jen sportovní móda (P:8) democratización del atuendo (O:156) / demokratizaci odívání (P:9) llevaba una indumentaria muy personal (O:166) / oblékal se velmi osobitě (P:22) en
la
faceta
de
la
indumentaria
(O:167)
/
z hlediska
odívání
(P:23−24) habría pocas modas (O:169) / jen pár stylů oblékání (P:25) de esas ciudades provienen las modas y los gustos (O:170) / v těchto městech se rodí módní trendy a normy vkusu (P:27) gusto por lo efímero (O:162) / zálibu v pomíjivém (P:17) diferencia
entre
las
personas
elegantes…y
todas
las
demás.
La
elegancia consistía en... (O:158) / rozdíl mezi vznešenými osobami… a všemi ostatními lidmi. Elegance spočívala v… (P:12) 42
3.5.3 MNOHOVÝZNAMOVÁ SLOVA V původním Většinou
textu
usnadnil
se
jejich
vysk ytuje správnou
řada
slov
interpretaci
s více
výz nam y.
kontext,
ale
na
někter ých místech jeho znalost ke správnému překladu nestačila. Vţdy
jsem
tedy
zvolila
výraz,
jenţ
mi
přišel
v daném
případě
nejlogičtější. Nada más fácil que ponerse «lo que se lleva» (de acuerdo con la condición de cada uno) para sentirse seguro. (O:160) / K dosažení tohoto pocitu si jednoduše stačí obléknout (v souladu s individuálním společenským postavením) „to, co se nosí“. (P:14) Další
moţnou
variantou
překladu
by
b ylo
„v
souladu
s individuálním charakterem“. …a la mayor gloria del príncipe o del general correspondiente. (O:165) / …k větší slávě příslušného knížete či generála . (P:21) V ýraz „príncipe“ pak také samozřejmě znamená „princ“.
3.6 PŘEKLADATELSKÉ PROBLÉMY NA STYLISTICKÉ ROVINĚ Ze st ylistického (i lexikálního) hlediska je pro text originálu příznačné míšení různých st ylistick ých vrstev jaz yka. Autor pouţívá jak slova st ylově neutrální, tak slova st ylově zabarvená − například dobově
či
hovorově.
Vzhledem
k
této
lexikální
a
stylistické
rozmanitosti jsem text celkově poněkud nivelizovala. S ohledem na styl česk ých populárně naučn ých textů jsem pak překlad umístila do spisovné vrstv y jaz yka (jen míst y jsem uţila hovorové prvk y, ab ych tak alespoň částečně kompenzovala expresivitu původního textu ). 43
3.6.1 EXPRESIVITA Jak
jsem
expresivních
jiţ
dříve
uvedla,
v textu
se
vysk ytuje
Na
lexikální
úrovni
se
jedná
prvků.
mnoho
především
o hovorové v ýraz y a obrat y, které jsem se například v následujících případech pokusila převést do češtiny. perifollos − tretky (O:166 / P:21) un grupito de cortesanos − malá skupinka dvořanů (O:160 / P:14) Autor v textu dokonce uvedl jeden vulgarismus, který jsem ponechala ve španělštině a do závorky k němu připojila jeho případný český ekvivalent. (O:164 / P:19) Expresivita je v originále patrná také v řadě poznámek autora k obsahu
textu,
které
jsem
většinou
při
převodu
do
češtiny
nivelizovala. Me
sigo
refiriendo
a
la
moda
elegante,
claro
está.
(O:155)
/
Samozřejmě stále hovořím o elegantní módě. (P:9) K nivelizaci také došlo v následujících případech: …se va perdiendo a chorros. (O:161) / …velmi rychle mizí. (P:16) …en
consecuencia,
la
moda
no
va
con
ellos.
(O:164)
/
…což
v důsledku znamená, že se jich móda vlastně netýká. (P:19) los señoritos de medio pelo (O:161) / „páni“ (P:16) rojos o nacionales (O:165) / (zachycující) republikány i nacionalisty (P:21) ...«lanzar» unas pocas líneas por temporada... (O:167) / …že pro každou sezónu uvedou na trh jen pár druhů šatů… (P:23) 44
Původní v ýraz „lanzar“ je v originále v uvozovkách, coţ b y mohlo naznačovat, ţe jej chtěl autor pouţít i v jeho doslovném významu
„hodit“.
To
by
fungovalo
i
v češtině
(v
případě
jsem
zase
více
expresívní verze překladu) − „hodit na trh“. Některá přeloţila
původně
výrazy
nepříznaková
příznakov ými.
vyjádření
Chtěla
jsem
tak
místy
kompenzovat
expresivitu, o kterou jsem překlad v jiných částech textu ochudila. ...en las que vestirse, calzarse o acicalarse resultaba caro. (O:160) / …v nichž byly oděvy, obuv a veškerá paráda drahou záležitostí (P:14) …lo que uno se pone para andar por casa o en sus inmediaciones . (O:162) / …oblečení na doma. (P:16) Es una forma de distinción que practican algunos artistas. (O:158) / Jde o určitý způsob odlišení se od ostatních, jehož využívají někteří umělci. (P:11) …que los de arriba se distingan de los de abajo . (O:167) / …aby se vysoce postavení lidé odlišili od „spodiny“. (P:23) Místy je v textu originálu patrný i důraz na zvukomalebnou a r ytmickou stránku jaz yka. Ve většině případů jsem však původní vyjádření nivelizovala. Las clases pudientes pueden permitirse el lujo paradójico… (O:167) / Příslušníci zámožných tříd si mohou dovolit paradoxní luxus… (P:23) I
v ýrazn ý
r ytmus,
který
v originálu
spočívá
převáţně
v distribuci krátkých vět, jsem mnohdy v překladu zrušila. Často jsem totiţ
tyto
krátké
větné
celky
rozvedla
(v yjádřením
implicitních
významů či větn ýc h členů), nebo připojila k okolním větám (v zájmu jasného v yjádření logick ých souvislostí mezi větami). 45
3.6.2 KOHEZE V zájmu
koheze
jsem
v textu
překladu
často
pouţívala
demonstrativa (často i s v yjádřením substantiv, ke kterým odkazují), jichţ jsem v yuţívala především jako prostředků koreference. …el uniforme da la impresión de trabajo fijo. Es la que quiere transmitir... (O:156) / Uniforma…budí dojem stálého zaměstnání. Tento dojem chce vyvolat… (P:10) …vestidos de percal. Sobre los cuales acostumbraban a llevar… (O:158)
…šaty
/
z perkálu…
Na
těchto
prostých
šatech
pak
nosívaly…(P:12) Dále jsem do textu, s ohledem na kohezi, často přidávala různé konektor y. La monotonía del atuendo masculino se rompe por corbata. (O:157) / Jednotvárnost pánských oděvů pak rozbíjí kravata. (P:11) Dado que los elementos del atuendo y del gusto no son innumerables, las combinaciones resultantes son limitadas. (O:161-162) / Části oděvu
ani
zásady
vkusu
navíc
nejsou
nespočetné,
a
proto
jsou
omezené i jejich výsledné kombinace. (P:16) El bronceado era entonces un signo del trabajo esforzado al aire libre. (O:163) / Opálení bylo totiž v tehdejší době znakem namáhavé venkovní práce. (P:18) De hecho, durante siglos los pantalones fueron una prenda más femenina
que
skutečnosti
po
masculina. staletí
(O:164)
záležitostí
šatníku. (P:20)
46
/
Například
spíše
kalhoty
ženského
než
byly
ve
mužského
La imitación produce cansancio. (O:169) / Imitace však unavuje. (P:25) Také
jsem
se,
v zájmu
koheze,
v překladu
snaţila
dodrţet
tematicko-rematickou strukturu textu, jíţ jsem se snaţila přizpůsobit slovosled
(viz
souvislosti
oddíl
textu
(a
3.4.4).
V rámci
úsilí
o jasné v yjádření
o
udrţení
vz tahů mezi
tematické
jednotliv ými
větami), jsem však v několika místech přehodila i pořadí cel ých větn ých celků. El capítulo de la moda admite pocas peculiaridades en el caso español. Estamos ante uno de los aspectos unificadores a escala planetaria. (O:161) / Móda je jedním ze sjednocujících prvků celého světa a ani v případě Španělska nepřipouští mnoho osobitých rysů. (P:15) Es más, esas fibras o materiales de siempre, naturales, adquieren por ello un renovado valor. Su producción se sujeta más a la norma de la escasez que los productos artificiales. Por otro lado, lo artificial no acaba de ser lo mismo para el interesante efecto del sentido del tacto...
En
ese
caso,
la
tendencia
a
mantenerse
en
lo
clásico
significa más dispendio que estar al tanto de las novedades. (O:162)/ Tyto tradiční, přírodní materiály navíc znovu nabývají na hodnotě, protože se vyrábějí v menší míře než látky syntetické. Nosit klasické oblečení
je
tedy
v
tomto
případě
nákladnější
než
následovat
nejnovější módní trendy. Do hry vstupuje i pozoru hodný smysl hmatu, díky němuž vnímáme umělé materiály jinak než ty přírodní. (P:17)
47
3.6.3 VLASTNÍ JMÉNA A REÁLIE Ve v ýchozím textu se v ysk ytuje řada vlastních jmen osob. Vzhledem k populárně naučnému charakteru sdělení jsem k nim ve většině případů v textu překladu připojila přístavek či jinou vnitřní vysvětlivku. Jak je uvedeno jiţ v kapitole 3.2, adresátem překladu je široká skupina lidí s odlišnou mírou znalostí z jednotlivých oborů spojen ých s tématem textu originálu. Z tohoto důvodu jsem se snaţila veškeré v ysvětlivky vztahující se k reáliím do textu včlenit stručn ým a
co
nejméně
násilným
způsobem.
Chtěla
jsem
se
tak
v yhnout
případn ým negativním reakcím ze stran y té skupin y adresátů, která je s v ysvětlovan ými reáliemi dobře obeznámena. Na všech místech to však neb ylo moţné, a tak jsem se uch ýlila i k poznámkám pod čarou. Následují příklad y blíţe určen ých vlastních jmen. …un manual de urbanidad de principios del siglo XX, el de Carmen de Burgos,… (O:158−159) / V příručce slušného chování z počátku dvacátého století, jejíž autorkou je spisovatelka a novinářka Carmen de Burgos,… (P:12) Es la teoría del «consumo ostensible» de Veblen, que Lipovetsky rechaza a través del método comparativo. (O:166) / Jedná se o teorii „okázalé
spotřeby“
Veblena.
Gilles
amerického
Lipovetsky,
sociologa
francouzský
a
eko noma
sociolog
a
Thorsteina
filozof,
však
Veblenovu teorii pomocí komparativní metody vyvrací. (P:22) Por eso decía Unamuno que todos los trajes regionales europeos parecen
el
mismo.
(O:166)
/
Proto
říkal
Miguel
de
Unamuno,
španělský filozof a spisovatel, že všechny evropské regionální oděvy vypadají stejně. (P:22)
48
…si se me permite parafrasear el famoso dicho de Nebrija. (O:169) / …dovolím-li
si
parafrázovat
slavný výrok španělského humanisty
a jazykovědce Antonia de Nebrijy. (P:26) Další vnitřní v ysvětlivka blíţe určuje obraz, kter ý je sice velmi proslaven ý, ale přesto s ním někteří předpokládaní příjemci textu (z řad široké veřejnosti) nemusí b ýt obeznámeni. …colgar una reproducción del
Guernica
en el
cuart o de estar.
(O:163) / …umístění reprodukce Picassova obrazu Guernica na stěnu obývacího pokoje. (P:18) V následující větě je navíc uveden další stejně známý (ne -li známější) obraz jiného umělce, jehoţ jméno je uvedeno i v textu originálu. (Toto dílo je navíc v českém prostředí známé pod názvem, jenţ neodpovídá doslovnému překladu toho španělského. Představuje tedy také překladatelský problém z hlediska lexikálního.) …la reproducción de La Santa Cena de Leonardo da Vinci . (O:163) / …Poslední večeře Leonarda da Vinciho. (P:18) V případech, kd y neb ylo moţné v ysvětlivk y do textu přirozeně zakomponovat, jsem se uch ýlila k poznámkám pod čarou. …la mirada de águila del vasco de Salamanca . (O:166) / …ostříží zrak tohoto „Baska ze Salamanky“. (P:22) Poznámka pod čarou zní následovně: Miguel de Unamuno (1864, Bilbao − 1936, Salamanka) pocházel
z Baskicka,
avšak
neodmyslitelně
je
spjat
také
se
Salamankou. V letech 1901 −1914 a 1931−1936 byl rektorem tamější univerzity. (P:22)
49
I druhá poznámka pod čarou se vztahuje k Unamunovi. Začlenila jsem ji do textu proto, ţe se domnívám, ţe b y českým čtenářům nemusel b ýt jasn ý význam následující vět y: …Unamuno se oblékal velmi osobitě, skoro jako by byl protestantský kněz. (P:22) (…llevaba una indumentaria muy personal, casi como si fuera un pastor protestante. /O:166/) Poznámka zní: Spisovatel Vicente Marrero v časopise Punta Europa (v článku Unamuno, clergyman/ „Unamuno, kněz“) roku 1956 uvádí, že Unamuno nosíval bílou košili bez kravaty, vestu vždy zapnutou až ke krku a po určitou dobu též kněžský klobouk. Na krku míval křížek a jeho oděv byl vždy přísně černý. Spisovatel Bernardo G. de Candamo dokonce Unamunův oděv nazývá „kvakerským“. V citovaném
novinovém
článku
jsem
se
navíc
dočetla,
ţe
U n a m u n ů v z p ů s o b o b l é k á n í j e d o b ř e z n á m ý 6. T a t o s k u t e č n o s t b y l a dalším důvodem k vloţení dané poznámk y. Poslední
poznámka
pod
čarou
souvisí
s problémem
intertextuality. Autor totiţ parafrázuje v ýrok z Nebrijovy Gramatik y kastilského jaz yka. Španělé jej zřejmě znají, ale většina česk ých adresátů určitě ne. Proto jsem původní v ýrok v tex tu uvedla (jak v č e s k é m p ř e k l a d u , t a k v e š p a n ě l š t i n ě 7) . P o z n á m k a z n í : A n t o n i o d e Nebrija (1444−1522) v
prologu své Gramatiky kastilského jazyka
uvedl: „La lengua es compañera del imperio.“ („Bez jazyka není 6
„…de su indumentaria, se ha hablado tanto y se ha descrito tan al pormenor…“ (http://www.filosofia.org/hem/dep/pun/ta004056.htm) 7
Výrok jsem uvedla i ve španělštině, protoţe jeho oficiální překlad do češtiny neexistuje. Překlad však nebyl úplně jednoduchý, neboť španělské slovo „imperio“ má více významů - v tomto případě jsou relevantní „moc“ a „říše“. Také překlad výrazu „compañera“ je poměrně problematický. Na radu Prof. PhDr. Jany Králové, CSc., jsem nakonec tento výraz pouţila přeneseně a své původní vágní verze („Jazyk provází říši/ moc“) nahradila interpretací „Bez jazyka není říše“.
50
říše.“) Vztahuje se k větě: La moda es compañera del imperio, si se me permite parafrasear el famoso dicho de Nebrija. (O:169) / Bez módy není říše, dovolím-li si parafrázovat slavný výrok… (P:26)
3.6.4 KONTAKT SE ČTENÁŘI Kontakt se čtenáři je v našem textu velmi důleţit ý. Autor jej navozuje buď přímým oslovením čtenáře, nebo pomocí inkluzívního plurálu. Přímé oslovení čtenáře jsem v textu překladu převedla na neosobní
způsob
v yjádření,
či
na
inkluzívní
plurál,
zatímco
inkluzívní plurál jsem většinou ponechala. No podía extrañarles esa constancia … (O:155) / Tato skutečnost však není nijak překvapující… (P:8) El lector sabrá apreciar… (O:159) / Každý si jistě všimne... (P:13) Compárese este último con los zapatos de vestir... (O:164) / Ve srovnání s touto obuví jsou společenské boty… (P:20) Véase
la
recomendación
que
hace
un
manual
de
urbanidad...
(O:158−159) / V příručce slušného chování…se o dámském plaveckém úboru dozvídáme… (P:12) …la institución que conocemos… (O:169) / …institucí, jakou známe… (P:25) Někd y jsem zase uţila inkluzívní plurál i v místech, kde b yl původně neosobní způsob vyjádření, ab ych tak kompenzovala případ y, kdy jsem kontakt se čtenářem zrušila. En contra de lo que parece, la moda en el atuendo ...no equivale al culto de lo trivial o superficial. (O:159) / Móda ve smyslu určitého způsobu oblékání…nám může připadat jako banální a povrchní kult, ale tak tomu není. (P:13) 51
Un ejemplo podría ser el éxito… (O:160) / Vezměme si například úspěch… (P:14) …hay prendas...a los que se vuelve… (O:162) / …se k některým oděvům…vracíme. (P:17)
3.6.5 MODULACE Modulace spočívá ve v yjádření téţe situace odlišn ými způsoby v jaz yce
v ýchozím
a
cílovém.
Tyto
rozdíly
ve
vyjadřování
téţe
skutečnosti odráţ ejí odlišné vnímání mimojaz ykové realit y a jinou sémantickou
strukturu
jaz yka
originálu
a
překladu.
Modulace
se
vyuţívá především při překladu obrazných v yjádření. 8 Es una de tantas paradojas que atraen la mirada de águila del vasco de Salamanca. (O:166) / Jedná se o jeden z mnoha paradoxů, které přitahují ostříží zrak… (P:22) Španělský „orlí
pohled” spíše odpovídá českému
„ostříţímu
zraku“. El pobre de solemnidad o la persona que se viste… (O:164) / Lidé chudí jako kostelní myši, nebo ti… (P:19) Rozdílný přístup mluvčích v ýchozího a cílového jazyka k téţ e skutečnosti se také projevuje v negativním či pozitivním způsobu vyjadřování.
Původní
pozitivní
vyjádření
jsem
často
do
češtiny
přeloţila jeho negativním ekvivalentem. Hoy, la cabeza se suele llevar descubierta. (O:155) / Dnes například není ve zvyku nosit pokrývku hlavy. (P:8)
8
Dubský, J. (1988) Capítulos de estilística funcional comparada . Státní pedagogické nakladatelství, Praha, s. 45.
52
Empieza a no estar muy claro qué sea lo elegante. (O:160) / Přestává být totiž jasné, co je vlastně elegantní. (P:15) Recordemos
que
ese
«llevar»
se
refiere
a
la
moda
tenida
por
elegante… (O:162) / Nezapomínejme, že ono „nosit“ se vztahuje k módě, jež je považována za elegantní … (P:16) V textu
překladu
jsem
také
místy
zaměnila
původní
výraz
v jednotném čísle za tent ýţ v ýraz v plurálu (a naopak). La mujer elegante de hoy…(O:156) / Dnešní elegantní ženy…(P:9) …casi todas las personas pueden ser el egantes…(O:167) / Téměř každý však může být elegantní …(P:24)
3.6.6 VYNECHÁNÍ V textu originálu se objevují dvě vět y, které jsem do češtin y nedokázala převést tak, aby v ní měly stejnou funkci. Nepodařilo se mi nalézt ani vhodné české ekvivalent y, jimiţ b ych moh la původní výraz y (v nichţ spočíval problém nepřeloţitelnosti) substituovat, a proto jsem oba větné celk y v překladu v ynechala. V obou případech se však jedná o metajaz ykové poznámk y, které nemají vzhledem k celkovému sm yslu textu pro předpokládané če ské příjemce téměř ţádn ý v ýznam. He dejado caer la expresión «de postín», un coloquialismo en franco retroceso. (O:160) Problém spočívá ve v ýrazu „(las bodas) de postín “, jemuţ v č e š t i n ě o d p o v í d á „ v e l k á s v a t b a “ 9. T e n t o t y p s v a t b y v š a k v č e š t i n ě nemá hovo rov ý ekvivalent (kter ý b y se navíc v ytrácel z úzu). 9
Dle Ladislava Špačka: http://www.ceskatelevize.cz/program/204522161300029.html?&tema= detail
53
Se ha desleído mucho el principio del «consumo ostensible» (y no «conspicuo», como a veces, literalmente, se traduce ). (O:167) Původní češtiny
anglický
překládá
jako
termín „okázalá
„conspicuous spotřeba“,
consumption“ a
nevhodný
(a
se
do
navíc
doslovn ý) překlad do našeho jaz yka neexistuje. Autorův zájem o jaz yk se projevuje i na dalších místech. T yto metajaz ykové poznámk y však jiţ bylo snadné převést do češtin y. Jedná se například o následující případy: La palabra «payaso» es un dicterio tradicional en España. (O:161) / …tradiční španělská nadávka − „payaso“ („šašek“) (P:16) …caballeros…La palabra está bien traída… (O:161) / …kavalíři. Tento výraz je již zastaralý… (P:16)
54
4 ZÁVĚR Při tvorbě překladu jsem se snaţila mít na paměti především funkci
v ýchozího
textu.
volila
s ohledem
na
Všechny
českého
jaz ykové
příjemce,
prostředky jsem
jenţ
je
zvykl ý
na
tedy jiné
stylistické norm y neţ adresát španělského originálu. Z tohoto důvodu jsem v textu překladu ubral a na expresivitě, na niţ není v odborn ých textech česk ý čtenář příliš zv ykl ý. Dalším, a ještě v ýraznějším, posunem
oproti
originálu
je
poměrně
velké
rozšíření
textu
zapříčiněné snahou o co nejúplnější převod invariantu výchozího textu. Vzhledem k primárně informativní funkci sdělení jsem totiţ na mnoha
místech překladu
explicitně
v yjadřovala
implicitně
dané
význam y a souvislosti. Veškeré posuny však měl y přispět k v ytvoření jednoznačného, jasného a přitom (pokud moţno) čtivého textu.
55
5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PRIMÁRNÍ LITERATURA Miguel, Amando de (2001) La vida cotidiana de los españoles. Editorial Planeta, Barcelona, s. 155−170.
SEKUNDÁRNÍ LITERATURA Čechová, M. a kolektiv autorů (2003) Současná česká stylistika. ISV nakladatelství, Praha. Dubsk ý,
J.
(1988)
Capítulos
de
estilística
funcional
comparada.
Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Dubsk ý, J. (1993) Medios léxico -gramaticales de la comunicación. Linguistica Pragensia, 1/93, s. 1−7. Macurová, A. (1995) Nad jaz ykem současného překladu. In: Spiso vná čeština a jaz yková kultura, FF UK, Praha, s. 246−249. Nord, Ch. (2000) What do we know about the target text receiver. In: Investigating
translation.
Beeby
A.,
Ensinger,
D.,
Presas,
Barcelona, s. 195−212.
INTERNETOVÉ ZDROJE http://prirucka.ujc.cas.cz/ http://www.libertaddigital.com/opinion/amando -de-miguel/ http://www.filosofia.org/hem/dep/pun/ta004056.htm 56
M.,
http://escritoras.com/escritoras/escritora.php?i=23 http://es.wikipedia.org/w/index.php?title=Miguel+de+Unamuno&oldid =10476876 http://es.wikipedia.org/wiki/Amando_de_Miguel http://www.ceskatelevize.cz/program/204522161300029.html?&tema= detail http://cs.wikipedia.org/wiki/Gag%C3%A1t http://www.stoplus.cz/archiv/gagat.html
SLOVNÍKY Dubsk ý, J. a kol. (1993) Velk ý španělsko -česk ý slovník. Academia, Praha. Kolektiv autorů (1999) Diccionario de uso del español actual. Ediciones SM, Madrid. Kolektiv autorů (1999) Španělsko -český slovník. FIN Publishing. http://www.rae.es http://www.spanishdict.com/translate
57
6 PŘÍLOHA − TEXT ORIGINÁLU
58
59
60
61
62
63
64
65
66
