Filip Tittl Současné systémy zástavby kompaktního města

Filip Tittl Současné systémy zástavby kompaktního města

email: [email protected] / školitel: Michal kohout / ústav: 15118 Ústav nauky o budovách / obor: Architektura - teorie a tvorba ATT

2

Středověké město, bloky 18. a 19. století, ale koneckonců i modernistické struktury představují městskou hmotu s na první pohled jasnou charakteristikou. Umíme najít charakteristiku a možnou podobu soudobého města? Zdá se, že minimálně v našem prostředí chybí současným urbanistickým paradigmatům „kompaktního, obytného a čitelného“ města jednoznačná prostorová reprezentace, na níž by existovala jasná shoda. Už vzhledem k rozmanitosti současné společnosti a složitosti procesů je zjevné, že nelze najít jedinou univerzální odpověď. Přesto (nebo spíše právě proto) je ale třeba hledat škálu použitelných modelů - zastavovacích systémů a analyzovat a porovnávat jejich vlastnosti, prostorová uspořádání a kapacitní parametry tak, abychom jako tvůrci vystavěného prostředí jasně věděli, co tvoří hmotu, kterou máme k dispozici, zkrátka „z čeho se staví město.“

3

4

východisko 1: kompaktní město 20. století, a to jak ve své modernistické podobě, tak prostřednictvím masivní suburbanizace vytvořilo obraz města rozvolněného a rozprostřeného do krajiny. Již několik dekád zjišťujeme důsledky tohoto procesu a naše pozornost se obrací zpět k městu. Se zvyšujícím se důrazem na téma „udržitelnosti“ tyto tendence získávají v Evropském kontextu širší škálu významů a zároveň ekonomické a politické pozadí. Město ve své kompaktní podobě je vnímáno jako šance vyrovnat se s environmentální a sociálními hrozbami a zároveň se dá popsat jako „přirozené životní prostředí postindustriální společnosti“1. Přináší živé veřejné prostory, dostupné služby, efektivní hromadnou dopravu aniž by konzumovalo okolní krajinu. Snad nejilustrativnější pro popis změny vnímání městského prostředí je příklad fenoménu hustoty. V přelidněných městech přelomu 19. a 20. století se stala synonymem nepříznivých životních podmínek a jedním z hlavních argumentů rozbití tradiční formy města. Během 20. století však poklesly rezidenční hustoty několikanásobně2 a to jak vzhledem k zvyšujícímu se standardu, tak typům a principům zástavby. Negativní důsledky poklesu hustoty začali ovlivňovat kvalitu života obyvatel měst a staly se tématem jak širší společenské diskuze, tak konkrétních architektonických realizací3. „Dostatečná hustota“ se stala jedním ze základních ukazatelů funkčnosti městské struktury. Jak již bylo řečeno, husté a kompaktní město přináší kvality odpovídající aktuálním potřebám. Zároveň ale

1/ např.: FERNÁNDEZ PER, Aurora, MOZAS, Javier, ARPA, Javier. Density is home, a+t Ediciones, 2011; nebo: PORTA, Sergio, ROMICE, Ombretta: Plotbased urbanism: towards time-consciousness in place-making , 2010

2/ UYTENHAAK, Rudy. Cities full of space / qualities of density. Rotterdam: 010 Pulishers, 2008

3/ BERGHAUSER PONT, Meta, HAUPT, Per. Spacematrix. Rotterdam: NAi Publishers, 2010

5

zvyšuje nároky na koordinaci výstavby a především na znalost vlastností prostředí jako celku. Jeho „obytnost“ závisí na řadě parametrů ovlivňujících kvalitu městského prostředí.

východisko 2: tvorba města

Klasické kompaktní předmodernistické město bylo definováno jednou klíčovou vlastností. A totiž téměř dokonalou typologickou unifikací. Krom omezeného počtu veřejných budov (a později průmyslových objektů) byla kritická masa tvořena jedinou typologií se standardním vztahem k veřejnému prostoru: Od středověkého měšťanského domu až po schodišťový činžák. Vzhledem k jednoznačně definovaným ‚stavebním kamenům‘ městské struktury se takové město dalo velmi jednoduše prostorově plánovat. Během 20. století se bez ohledu na politicko-architektonický vývoj vyvinula široká škála typologií odpovídající jednotlivým funkčním náplním s velmi komplikovanou vnitřní logikou. Liší se zásadně měřítkem, prostorovými proporcemi a především vztahem k veřejnému prostoru. Takové prvky není jednoduché kombinovat, natož pak univerzálně zaměňovat podle ‚jednotných pravidel hry‘.

6

Změnily se i další parametry ovlivňující zástavbu. Zmenšující se velikost domácnosti výrazně ovlivňuje typologické uspořádání zástavby. Na stavební typologie,

především obytné se pak váže vlastnická struktura, jejíž odlišné formy implikují různý potenciál funkčního mixu. Polyfunkční městská struktura tak nevzniká přirozeně, ale je podmíněna koordinací - vlastnické vztahy mají bezprostřední dopad na formu městské struktury. Paralelně se v celé Evropě zásadně zvětšila standardní velikost investice a rozostřila se hranice mezi soukromým a veřejným. Vznikají tak rozsáhlé naráz realizované celky, které často přesahují rámec jednoho „městského bloku“ a obsahují i veřejné prostory. Taková situace na jedné straně vyžaduje přehodnocení nástrojů regulace, na straně druhé ale umožňuje promyšlenou organizaci prostředí v měřítku na pomezí architektury a urbanismu.

>> více viz Michal Kohout, Filip Tittl: Proměny obytnosti města, in ASB 2/2013

vymezení tématu: zastavovací systémy

Městská struktura je, zjednodušeně řečeno, definována dvěma základními druhy parametrů. Na jedné straně jsou to vnější vstupy jako hierarchie celkového skeletu města, návaznosti, lokální vazby či morfologie terénu. Na straně druhé jsou to pak implicitní parametry struktury dané způsobem zástavby - tedy zvolená typologická skladba definující proporci skladebných jednotek, prostorová forma a základní rastr veřejných prostor. Smyslem analýzy a pochopení fungování zastavovacích systémů je právě pohled na městskou strukturu z 7

hlediska hmoty – skladebnosti. Jinak řečeno, předmětem výzkumu by měly být vnitřní charakteristiky standardního výseku městské struktury. Výzkum bude zacílen na soudobé systémy zástavby v našem kulturním okruhu „kontinentální Evropy na sever od alp“ s důrazem na přenositelnost do Pražského prostředí. Vzhledem k popsaným východiskům je hlavním smyslem práce popsat parametry a vlastnosti kompaktních struktur s městskou hustotou a převažující rezidenční funkcí.

stav poznání: parametry městské struktury Relevantní výzkum k tématu zastavovacích systému lze rozdělit do čtyř základních kategorií: 1/ „Tradiční“ prostorové teorie a analýzy, zabývající se formou a skladebností vystavěného prostředí, především pak teorie urbánní morfologie ( Conzen, Whitenhead), teorie konfigurace prostoru (Hillier, Hanson), systémové teorie (Alexander) a teorie skladebnosti (Habraken) představují základní framework pro analýzu městského prostředí.

8

2/ Výzkum vytvářený architektonickými kancelářemi k vybraným projektovým otázkám (Maas, částečně Uytenhaak) vyjadřuje určitou renesanci parametrického popisu prostředí a propojuje obecné hypotézy s reálnými

projekty, na nichž je ověřuje. 3/ „Case study“ literatura (např. série vydávané nakladatelstvím A+T) reprezentuje aktuální touhu po srovnání typů zástavby a určitou katalogizaci v šíři současných stavebních typologií. Jakkoli je škála sledovaných parametrů omezená a relevance dat často problematická vzhledem k ne vždy jednotné metodice jejich sběru a vzhledem k rozdílné velikosti srovnávaných projektů, lze tyto publikace považovat za cennou sondu napříč typologickými možnostmi současné výstavby. 4/ Klíčový pro porozumění vlastnostem systémů zástavby je výzkum zaměřující se na jednotlivé parametry městského prostředí. Jedním ze základních parametrů je hustota a její vztah k prostorové konfiguraci zástavby spolu s definováním vztahu prostorových parametrů a skladebných jednotek (Berghauser Pont, Haupt). Dále je třeba zmínit témata jako vztah zástavby a parametrů vnitřního prostředí (Uytenhaak), měřítko organizace zástavby a parcelace (Porta, Romice), analýzy funkního mixu prostředí (van de Hoek) nebo hierarchie míry soukromí (Kohout, Tichý).

hypotézy: trendy prostorového uspořádání V momentě kdy Evropa opustila modernistické principy zástavby a navrátila se k paradigmatu kompaktního města, vycházelo postmoderní uvažování o městě z 9

„předmodernistických“ vzorů. Z mnoha důvodů, z nichž některé byly již nastíněny v úvodu tohoto textu se ale způsob zástavby postupně proměnil. Současné „čitelné kompaktní město“ s jasně vymezenými veřejnými prostranstvími a zastavitelnými bloky se od toho tradičního – tedy města gründerského období (které vytvořilo základní mentální obraz Evropského města) poměrně dramaticky liší. Jaké jsou tyto rozdíly? V prostorovém uspořádání současných realizacích rozsáhlejších urbanistických projektů ve vyspělých Evropských zemích lze rozeznat řadu trendů, z nichž jmenujme především následující: - zvětšující se velikost městského bloku, který získává složitější vnitřní organizaci s širší škálou typů sdílených prostor - přechod od typologicky homogenních struktur ke strukturám typologicky heterogenním, kdy je často charakter prostředí utvářen výrazným měřítkovým kontrastem mezi jednotlivými typologiemi - programová výšková členitost zástavby (a to dokonce i v tradičnějších - perimetrické uspořádání bloků respektujících systémech zástavby) Výzkum by měl tyto trendy blíže popsat a definovat základní principy uspořádání současných systémů zástavby. Kombinací těchto trendů vzniká velmi rozmanitá škála systémů prostorového uspořádání zástavby s rozdílnými kvantitativními parametry i dalšími vlastnostmi. Právě popsání výše zmíněných trendů a jednotlivých principů prostorového uspořádání bude základním předmětem výzkumu. Zároveň bude zkoumán vztah mezi prostorovou konfigurací těchto systémů a jejich kvantitativními parametry, kvalitativními vlastnostmi a neprostorovými charakteristikami. 10

metodika a cíle

Analytické metody budou čerpány z probíhajícího výzkumného projektu analýzy stávajících Pražských zastavovacích systémů (Tittl, Sokol, Kohout). Metodicky bude výzkum zároveň navazovat na autorův diplomní projekt a bude se opírat především o výsledky výzkumu městské hustoty a metody analýz urbanistických struktur na TU Delft4. Budou analyzovány vybrané case studies z evropského prostoru – rozsáhlejší urbanistické celky realizované za posledních 20 let (př.: Lyon Confluence, Paris Renault City, Amsterdam Ijburg apod.). Vybrané adekvátní výseky urbanistických struktur těchto lokalit budou popsány parametricky pomocí vybraných analytických nástrojů a zároveň morfologicky tříděny. Výběr lokalit bude upřesňován podle vysledovaných morfologických typů a jejich prostorových aspektů. Z vybraných case studies budou na základě morfologického třídění vytvořeny typizované modely, ke kterým budou přiřazeny jednotlivé parametry a definovány vlastnosti skladebných jednotek.

>> více viz příloha 2 / analytické nástroje a principy (Tittl, Kohout, Sokol, SGS 13/152/OHK1/2T/15)

4/ BERGHAUSER PONT, Meta, HAUPT, Per. Spacematrix. Rotterdam: NAi Publishers, 2010 nebo UYTENHAAK, Rudy. Cities full of space / qualities of density. Rotterdam: 010 Pulishers, 2008

>> více viz příloha 1 / case studies

Jednotlivé parametry modelů (namátkou hustota, mixed use level) budou konfrontovány s vybranými prostorovými principy (velikost bloku, výšková členitost, typologická homogenita…) a bude zjišťován jejich vzájemný vztah na základě výsledků pro různé modely systémů zástavby.

Cílem výzkumu je tedy vytvoření systematizace

11

současných zastavovacích systémů na základě morfologického uspořádání a vybraných parametrů a zároveň pochopení jakým způsobem prostorové vlastnosti těchto struktur ovlivňují jejich efektivitu a kvalitu.

literatura

ALEXANDER, Christopher, ISHIKAWA, Sara, SILVERSTEIN Murray. A pattern language: towns, buildings, construction. New York: Oxford University Press, 1977 BERGHAUSER PONT, Meta, HAUPT, Per. Spacematrix. Rotterdam: NAi Publishers, 2010 FERNÁNDEZ PER, Aurora, MOZAS, Javier, ARPA, Javier. Dbook: density, data, diagrams, dwelings; a visual analysis of 64 collective housing projects. Vitoria-Gasteiz: a t Ediciones FERNÁNDEZ PER, Aurora, MOZAS, Javier, ARPA, Javier. Density is home, a+t Ediciones, 2011 GIL, J., BEIRÃO, J. N., MONTENGRO, N.; DURANTE, J. P.. On the discovery of urban typologies: data mining the many dimensions of urban form. In: Urban Morphology 2012 / I KROPF, Karl S. Aspects of urban form. In: Urban Morphology 2009 / II LEVY, Albert. Urban morphology and the problem of the modern urban fabric: some questions for research. In: Urban Morphology 1999 / III MAAS, Winy. Farmax: excursions on density. MVRDV. Rotterdam: 010 Publishers, 1998

12

OSMOND, P.. The urban structural unit: towards a descriptive

framework to support urban analysis and planning. In: Urban Morphology 2010 / I PORTA, Sergio, ROMICE, Ombretta: Plot-based urbanism: towards time-consciousness in place-making , 2010 PATRICIOS, N.N.. Urban design principles of the original neighbourhood concepts. In: Urban Morphology 2002 / I SIKSNA, Arnis. The effects of block size and form in North American and Australian city centres. In: Urban Morphology 1997 / I TITTL, Filip. Vnitřní periferie Prahy: Městské prostředí pro 20XX, diplomová práce, nepublikováno, 2010 UYTENHAAK, Rudy. Cities full of space / qualities of density. Rotterdam: 010 Pulishers, 2008

*** BOEIJENGA, Jelte, MENSINK, Jeroen: Vinex Atlas. Rotterdam: 010 Pulishers, 2008 CONZEN, M.R.G. A study in town-plan analysis. London: Institute of British Geographers, 1969 COOPER, J.. Fractal assessment of street-level skylines: a possible means of assessing and comparing character. In: Urban Morphology 2003 / II FERNÁNDEZ PER, Aurora, ARPA, Javier. Density projects: 36 new concepts on collective housing. Vitoria-Gasteiz: a t ediciones, 2007 FERNÁNDEZ PER, Aurora, ARPA, Javier. Density, New collective Housing. Vitoria-Gasteiz: a t ediciones, 2007 GEYTER, Xaveer de. After sprawl research for the contemporary city. HABRAKEN, N. John. The Structure of the Ordinary. Cambridge, London: MIT Press, 1998 HALL, T.. The form-based development plan: bridging the gap between theory and practice in urban morphology. In: Urban Morphology 2008 / II KOSTOF, Spiro. The City Shaped: Urban Patterns and Meanings through History. KROPF, Karl S. Conceptions of change in the built environment. In: Urban Morphology 2001 / I LEHNERER, Alex. Grand Urban Rules. Rotterdam: 010 Pub-

13

lishers, 2009 LYNCH, Kevin. A Theory of Good City Form. LO, C. P.. The application of geospatial technology to urban morphological research. In: Urban Morphology 2007 / II MALFROY, Sylvain. Urban morphology and project consulting: a Berlin experience. In: Urban Morphology 2001 / II MARSHALL, Stephen. Streets and Patterns. PETRUCCIOLI A.. Rethinking the nineteenth century city. 1998 PANERAI, P., LANGÉ, J.. Formes urbaines, tissus urbaines. 2001 SAGILE, Inger-Lise. Density and town planning: implementing a densification policy. SALINGAROS, Nikos. Principles of urban structure. TANG, Ming, YANG, Dihua. Urban Paleontology: Evolution of Urban Forms. Universal Publishers, 2008 WOLFURM, S., NERIDINGER, W., SCHAUBEK, S.. Multiple city: urban concepts 1908/2008. 2008

14

přílohy >> 15

16

1/ předvýběr case studies z evropského prostoru 17

Ijburg, Amsterdam, NL

ZAC Seguin, Boulogne Billancourt, FR

Av. des Jeux Olympiques, Grenoble, FR

18

19

Confluance, Lyon, FR

Java-eiland, Amsterdam, NL

Borneo+Sporenborg, Amsterdam, NL

20

21

Villenueve, Grenoble, FR

Allebron, Stockholm, S

Kop van Zuid (De Landtong), Rotterdam, NL

22

23

Rive-Gauche, Paris,FR

Hans-Fischer-Straße, Munchen, DE

Porte d Asniéres, Paris, FR

24

25

Westerdook, Amsterdam, NL

Bavaria Quartier, Hamburg, DE

Hafen-city, Hamburg, DE

Central brownfiel develoment, Wien, AT

Seestadt Aspern, Wien, AT

....

zdroje: bingmaps birdview, googlemaps 45°-view

26

27

28

2/ analytické nástroje a principy zpracováváno v rámci grantu SGS 13/152/OHK1/2T/15 (Filip Tittl, Michal Kohout, Daniel Sokol), vybrané metodiky připraveny ve spolupráci se studenty předmětu U5; spolupráce na principu grafické reprezentace dat: Jan Karásek

29

4/ členění prostředí v měřítkové hierarchii od pozemku po lokalitu (BERGHAUSER PONT, Meta, HAUPT, Per. Spacematrix. Rotterdam: NAi Publishers, 2010

30

Nástroje a analýzy jsou ověřovány v rámci srovnání pražských zastavovacích systémů. Pro přehlednost výstupů byly vybrány typologicky čistě homogenní struktury. Vymezení struktur v rámci case studies pro datovou analýzu. Jedním z klíčových principů organizace prostředí v měřítkové hierarchii je přidávání sdílených prvků v každé vyšší úrovni nad rámec jednotek úrovně nižší4 (v měřítku struktury jsou nad rámec „bloku“ přidány základní veřejné prostory, v měřítku lokality pak nad rámec běžné struktury prvky vyššího měřítka jako parky, centrální náměstí či vyšší dopravní infrastruktura). Pro relevantní srovnání dat v úrovni struktury (systému zástavby) je nezbytné hierarchicky vyšší prvky z analýzy vyloučit.

Nové M 16,6467 h

Pankrác Na Veselí 19,3267 ha 5765 obyvatele

Vinohrady / u echových sadƽ 15,8505 ha

5435 obyvatele

31

Organizace struktury zástavby (zastavěné/zpevněné/ nezpevněné) definuje základní charakter prostředí.

25%

Bloková struktura Vinohrady - U echových sadƽ

33% 42%


39%

OtevƎená zástavba bytových domƽ Pankrác - Na Veselí

27% 34%


45%

32

\adové domy \epy - Fialka


27% 24%

Hierarchie míry soukromí na škále veřejný / poloveřejný / polosoukromý a soukromý prostor popisuje fungování parteru a významně ovlivňuje možnost typologické variability zástavby.

30%



33%


8%

25% 34%


20%


28% 42%

9%


47% 24%

33

Základní jednotky zastavitelnosti jako vlastnost definující uspořádání urbanistické struktury v prostoru i schopnost proměny v čase. Zastavitelné plochy /bloky/ vymezují základní uliční prostory, primární uliční síť jako základ množiny veřejných prostranství.

70% 30%



67% 33%



80% 20%

34



,4

Koeficinty objemu zástavby (FAR/FSI) a zastavěnost jsou závislé na měřítku jednotek, ke kterým se vážou. Níže KPP a KZP v identických strukturách započtené v měřítku bloku (černě) a v měřítku lokality (červeně).

2,4

3,4


,4 1,7

3,2 2,5


3

0,7 0,5 2,5 Bloková struktura Vinohrady - U echových sadƽ

0,3

0,5

3,4


,2 0,8 \adové domy \epy - Fialka

1,0

0,2 \adové domy \epy - Fialka

0,3 35

Programová náplň parteru je kromě vlivu polohy v rámci lokality a města jako celku závislá na typologické struktuře zástavby a jejím vztahu k veřejným prostranstvím.

47% 45%



85%


8%

12% 3%


75% 25%

36



Podíl bydlení významně ovlivňuje možnosti prostorového uspořádání: bydlení je z principu nejnáročnější na kvalitu vnitřního prostředí staveb ve vztahu okolí a zároveň vzhledem k typologickému mixu nejvíce závislé na vlastnické struktuře.

83% Bloková struktura Vinohrady - U echových sadƽ

87% OtevƎená zástavba bytových domƽ Pankrác - Na Veselí

93% \adové domy \epy - Fialka

37

Poměr plochy veřejných prostranství vůči hrubé podlažní ploše představuje ukazatel adekvátnosti uspořádání struktury a výrazně ovlivňuje potenciál vzniku živých veřejných prostranství. Adekvátně přepočet plochy veřejných prostranství na obyvatele (vpravo).

0,13 Bloková struktura Vinohrady - U echových sadƽ

0,19 OtevƎená zástavba bytových domƽ Pankrác - Na Veselí

0,25 38


8,7 m²


10,9 m²


22,2 m²


39

Parcelace idealizovaná na základě systému zástavby definuje zároveň velikost „operační jednotky“ a vlastnické jednotky na úrovni struktury zástavby.



40


Velikost jednotek ve vztahu k parcele (a k zastavěné ploše)

1801 m² 525 m² Bloková struktura Vinohrady - U echových sadƽ

1542 m² 698 m² OtevƎená zástavba bytových domƽ Pankrác - Na Veselí

284 m² 278 m² \adové domy \epy - Fialka

41

Podlažnost, zde jako porovnání průměrné podlažnosti a její struktury. Vzhledem k hodnotě volného prostoru a zároveň důležitost vztahu k terénu definuje kromě nejen kvantitativní vlastnosti struktury, ale zároveň i kvalitativní.

5,2 6 69% 20%

4


4,6 6 38% 50%

2 OtevƎená zástavba bytových domƽ Pankrác - Na Veselí

3,3

4 55% 23% 17%

1

42


Srovnání rezidenční hustoty (vyjádřené v počtu obyvatel na hektar) a hustoty objemu zástavby (vyjádřené jako FAR), vyplývající z standardu jednotek, míře funkčního mixu a typu zástavby.

343 Bloková struktura Vinohrady - U echových sadƽ

298 OtevƎená zástavba bytových domƽ Pankrác - Na Veselí

91 \adové domy \epy - Fialka

2,4 Bloková struktura Vinohrady - U echových sadƽ

1,7 OtevƎená zástavba bytových domƽ Pankrác - Na Veselí

0,8 \adové domy \epy - Fialka

43

Filip Tittl Současné systémy zástavby kompaktního města

Recommend Documents