Festivalové setkání Střelce — Londýn, Prosinec 2012 “Vidím cíl. Dosahuji cíle a pak vidím další cíl” Simon Marlow Přátelé, vítejte na našem meditačním setkání ve znamení Střelce. Čas úplňku proběhl před zhruba čtyřmi hodinami toto odpoledne a to znamená, že pracujeme, když je příliv duchovní energie stále ve svém maximu. Klíčovou myšlenkou pro naši práci dnešní večer je “Vidím cíl. Dosahuji cíle a pak vidím další cíl.“ Čtouce různá Tibeťanova díla, je výrazné, jakou důležitost nám předkládal, abychom se pokusili a účastnili se tak plně, jak to je možné, v duchovních příležitostech a příležitostech služby, které prezentují sekvence úplňků. Tvrdil, že v tomto období, symbolicky řečeno, se otevřou dveře mezi Sluncem a Měsícem, které umožní, aby se staly jisté události duchovní podstaty. Pás zlatého světla rozšiřující se mezi Sluncem a Měsícem, zcela “ozařuje měsíční povrch” (abychom použili starověkou formulaci) a umožňuje jistá odhalení. “Studentům, jako vy, “ píše, “by symbolika měla být zřejmá a může být viděna jako vyvolávající duální interpretaci.” První porozumění se nás týká jako individualit a potřeby uvádět do souvislosti duši a osobnost a nakonec spojit tyto dvě do jednoho milujícího sloužícího já. Tady je vhodné si připomenout, že osobnost naplňuje svůj pravý účel, když je řádně a ochotně ovládaná a používaná duší. Neměla by to být zlikvidovaná mrtvá chudinka. Je životně důležitou pro práci a život Duše, která strávila mnoho, mnoho životních období při jejím utváření jako nástroje, který může použít, aby milovala a sloužila Plánu. Druhé porozumění se vztahuje k širšímu obrazu ekvivalentního vztahu mezi Hierarchií a lidstvem a tudíž subjektivního a objektivního světa, sféry příčiny a sféry následku. Toto je vztah, který začíná být silnější a životně důležitý, jak více a více lidstva je polarizováno v mentální úrovni a nejen tam přemýšlí, ale přemýšlí se srdcem. Srdce je nevyhnutelně skupinové vědomí a myšlení se srdcem nás vede spojit náš postoj jako individuality do postoje skupiny. A naše meditační setkání jsou jistě míněna ku pomoci, aby se toto dělo. Možná v meditaci zjistíme, že naše vědomí se rezolutně drží v osobním já. Ale bariéry osobního mohou být prolomeny a vědomí se může spojit ve větším celku, ale bez ztráty pocitu individuality. Pokud je naše aspirace k takové zkušenosti dostatečně pevná, můžeme si být jisti, že se otevřou dveře do povědomí aktivity skupinové mysli, skupinového srdce a skupinové duše. Daleko dále před námi v budoucnu přístup skupin bude nakonec nahrazen organizovaným postojem lidstva jako celku. Nyní, pokud jsme uspěli v našem skupinovém přístupu, se jisté realizace stanou možnými. Jednou z nich je objevení, že “Hierarchie se může, v tomto období duchovní příležitosti, přiblížit, potvrzená a známá, a tak vedoucí k aktivní vědomé spolupráci s Plánem, kterému Hierarchie slouží.” V rámci své knihy Tibeťan dělá mnoho narážek a to je jedna z nich, které nás zvou proniknout do světa Hierarchie. Hierarchie není teorie, je to realita planetárního centra lásky, jejíž členové podstoupili vše, co lidská zkušenost může nabídnout, triumfovali nad všemi těžkostmi, udělali všechny nutné oběti a nakonec se vnořili do transpersonálního stavu bytí, který je pouze imaginativním pro nás, kdo jsme stále na cestě plné složitostí skrz radost. Ale jejich výkon je také garancí našich případných výkonů. Také objevíme, že pro
každé vědomé úsilí, které uděláme, specificky jako skupina, abychom dosáhli Hierarchie, je jim pak umožněno udělat odpovídající úsilí v přiblížení se směrem k lidstvu a tak postupně pracovat směrem ke spojení Hierarchie a lidstva, zrcadlíce v planetárním měřítku spojení pro individualitu duše a osobnosti. Takže nyní můžeme na chvíli ustat a pak řekneme najednou dohromady klíčová slova Střelce, která jsou ve vašich meditačních přehledech. “Vidím cíl. Dosahuji cíle a pak vidím další cíl.” Jedním z mnoha indikátorů lidského vývoje je cesta, na které se symbol Střelce zdokonalil v průběhu tisíciletí lidské existence. V čase Atlantidy je nám řečeno, že toto znamení bylo líčeno jako kentaur držící luk a šíp. Zde máme představu člověka zcela identifikovaného se svou zvířecí podstatou. Pokud by v tom období byly nějaké vědomě rozpoznané cíle, mohly být stručně a přesně vyjádřené v materiální klíčové myšlence tohoto znamení: “Nechť je potrava hledána.” Toto je predátor beroucí si ze svého prostředí co je potřeba pro fyzické přežití a pro uspokojení nižších tužeb. Šíp je to, co zraňuje a zabíjí. Je to zbraň touhy a osobního růstu. Později se symbol změnil do lukostřelce na bílém koni. Zde již člověk dále není zcela identifikován se svojí zvířecí podstatou. Místo toho sedí obkročmo, řídící a vedoucí. Šíp se stal symbolem směru, volby a rozlišování. Je to šíp, který hledá. V naší současnosti symbol Střelce je jednoduše šíp s pouhým fragmentem luku zůstávajícím stále v zaznamenávání. Volba a rozlišování bylo transformováno do aspirace a nakonec vůlí šlapané stezky lásky. Tento symbol je archetyp toho, čím se může člověk stát a v mnoha případech čím se stává – učedníkem, někým, kdo může jasně vidět duchovní cíl a věnuje svůj život jeho dosažení. Šíp je nyní energií stezky, která vede na horu iniciace v Kozorohu. Je to šíp, který osvobozuje. V sekvenční transformaci tohoto symbolu máme obrázek rozvoje a vývoje lidstva – od základní touhy a identifikace s formou skrz rozvoj smyslu rozlišování k objevení lásky a rozvíjející se intuici. Tato poslední fáze je pro nás dnes zvláště významná, neboť je nám řečeno, že šíp Střelce může symbolizovat antahkaránu, duhový most, který nás spojuje s duchovní triádou, a také, že pokud je šíp naší vůle dostatečně intenzivní, aby pronikl skrz na tuto vysokou úroveň vědomí, pak se tento šíp vrátí jako probuzená intuice – jeden z velkých darů a požehnání Střelce. Opravdu skrz své vedoucí členy se lidstvo samo stává šípem spěchajícím směrem k duchovnímu rozvinutí a evokování intuice. Tato idea je krásně obsažena v básni R.S.Thomase ‘Cíl’( ‘Target’): Dívám se nahoru na oblohu v noci a vidím lukostřelce, Střelce s jeho lukem obnaženým a zjišťuji člověk je šíp spěchající ne jako si někteří myslí do nekonečna, ale protože prostor je zakřivený zpátky směrem k srdci toho, co drží luk, aby se porovnal se svým stale krvácejícím zraněním
Krvácející rána srdce. Nyní je tu fráze, kterou stojí za to prozkoumat. Může se nám okamžitě připomenout Balada studovaného cíle (Ballad of Reading Goal) Oskara Wildea, která obsahuje následující verš: Jak jinak než skrz zlomené srdce může Pán Kristus vstoupit dovnitř? Toto zobrazuje zkušenost známou mnohým z nás, že duchovnímu probuzení často předchází náhlá krize a utrpení v našich osobních životech. Například, Alexander Solzenicin napsal: “Bylo to až tehdy, když jsem ležel na hnijícím vězeňském slamníku, kdy jsem ucítil uvnitř sebe první pohyby dobra. Postupně mi bylo odhaleno, že linie oddělující dobro a zlo prochází ne skrz státy, ne mezi třídami, ani ne mezi politickými stranami, ale přesně skrz všechna lidská srdce. Proto, požehnej ti, vězení, že jsi v mém životě.” Jako se všemi věcmi je zde mnoho vrstev významu. Možná ve vysokém smyslu Kristus sám je lučištník a vracející se šíp je Vůle našeho Logosu, která otevírá srdce, aby nezměřitelná láska mohla být vylévaná na lidstvo a svět. A necítíme hluboko, že je to proud do lidských srdcí a myslí lásky, základní energie vesmíru, která pozvedne lidstvo jako celek do místa vědomí, kde sloužit je přirozeným motivem a vyjádřením života. Jsme si vlastně všichni vědomi mnoha vnějších problémů, kterým lidstvo a svět čelí. Mnoho bylo napsáno a řečeno a natočeno a blogováno a o nich vysíláno. Opravdu, jak mluvíme, nové kolo rozhovorů o klimatu pod vedením Spojených národů v Doha právě začalo, i když, když zaznamenáme, jak mocný je lobbing korporací a jak jsou vlády ostatního světa fixované na sledování cíle pokračujícího ekonomického růstu, aby se porovnaly s finanční stagnací, ve které jsme, nezbývá než pozorovat, jestli z nich vyjde něco pozitivního. Naše záznamy v této oblasti nejsou příliš dobré. Možná tu máme dobrý příklad faktu, že pokud se pokoušíme se vyrovnat s vnějšími vlivy bez zahrnutí důležitějších vnitřních dimenzí příčiny a následku, je to podobné jako použití náplasti, když to, po čem je voláno, je hluboké léčení a radikální transformace lidského vědomí. Myslím si, že toto je to, kde je intuice kriticky důležitá. Je možná přirozené přemýšlet o intuici jako o pokročilém výkonu. Ale po léta nezbytné intuice tiše pronikají do lidského vědomí měníce ho a připravujíce ho rozpoznat lepší cestu vpřed pro všechny z nás. Možná nejdůležitější intuitivní porozumění objevující se mocně v moderních dobách je pochopení propojenosti všeho života. To se neobjevilo náhle, ale postupně rostlo v průběhu století. Například v 17tém století básník John Donne to vložil stručně do této známé básně: žádný člověk není ostrovem cele pro sebe …každý člověk je kus kontinentu, část celku Úsilí Williama Wilberforce zrušit obchod s otroky na přelomu 18tého a 19tého století mělo medailónovou kampaň s obrázkem otroka v řetězech, přes kterého bylo heslo “nejsem člověk a bratr?” Podobná vzájemná souhra a propojenost lidských bytostí je krásně zachycena v tomto pozorování dvacátého století od Raymonda Fosdicka: “americký voják zraněný na bitevním poli na dalekém východě dluží za svůj život japonskému vědci Kitasatovi, který izoloval bacil tetanus. Ruský voják zachráněný krevní transfůzí je zavázán Landsteinerovi,
Rakušanovi. Němec je ochráněn od tyfusu s pomocí Rusa, Metchnikoffa. Holandský mariňák ve východní indii je chráněn před malárií díky experimentu Itala Grassiho, zatímco britský pilot v severní Africe unikl smrti operační infekce díky Francouzovi, Pasteurovi a Němci Kochovi, kteří vypracovali novou techniku. „V míru stejně jako ve válce jsme příjemci znalosti, ke které přispěl každý národ na světě. Naše děti jsou chráněné před záškrtem díky tomu, co udělal Japonec a Němec; jsou ochráněné proti neštovicím díky práci Angličana; jsou zachráněni od vztekliny díky Francouzovi; jsou vyléčeni z chronického nedostatku vitamínu B3 (pelagra) díky výzkumům Rakušana. Od narození do smrti jsou obklopeni neviditelným davem – duchy lidí, kteří nikdy nepřemýšleli v rámci vlajek nebo hranic a kteří nikdy nesloužili nižší oddanosti než prospěchu lidstva.“ Pochopení propojenosti všeho života byla dána obrovská validace skrz všechny druhy vědeckých objevů. Například nové chápání elektřiny v 19tém století vedlo Nathaniela Hawthorne, aby napsal v 1851, „je to fakt – nebo jsem snil – že, prostřednictvím elektřiny se svět hmoty stal velkým nervem, vibrující tisíce mil v bezdechém bodu času? Spíše kulatý glóbus je širokou hlavou, mozkem, instinktem s inteligencí!“ Toto vidění dláždilo cestu pro zobrazení lidského vědomí Teilhard de Chardina jako ‚noosphere‘ a pro myšlenku Petera Russela lidstva představujícího globální mozek s lidmi jako jeho podstatnými buňkami a různými mechanismy komunikace jako jeho spojující synapse. Nyní máme fenomén instantní globální komunikace. Dokonce, i kdyby byly technologie jedinou příčinnou realitou za tím, stále by to byl zaznamenání hodný úspěch. Ale pro vnitřní oko předcházející příčinou je objevení lidské jednoty ve vědomí. Před více než půl stoletím definovaly nacionalistické a národní hranice většinu lidského vědomí. Mezinárodní komunikace probíhala postarší poštovní a telegrafní infrastrukturou nebo těžkopádným ručně operovaným telefonním systémem, kde mezinárodní volání, které bylo omezujícně drahé, muselo být rezervováno skrz různé mezinárodní směnárny několik dní dopředu. Nyní je vědomí vzestupně globální a internet se rychle v souladu stává univerzálně dostupným. Konverzace, všechny formy komunikace, informace, audio a video soubory, finanční transakce – celé spektrum moderního žití – tepe okolo světa jako puls světla skrz globální vlákno optického kabelového systému, který nyní, jako nový nervový systém, podepírá všechny lidské vztahy. Signifikance, že je to nyní světlo, které je vysílačem všeho tohoto, neunikne nikomu se stupněm duchovního chápání. Klikem myši na Skype můžeme mluvit s kolegy druhé strany světa v okamžiku, za ne více než náš měsíční propojovací poplatek k internetu. Souhrn lidské znalosti a zkušenosti se postupně stává dostupnou všem, kteří si přejí mít k ní přístup. Všechny události v rámci lidské rodiny – revoluce, války, přírodní katastrofy, humanitární úsilí vyprostit a zachránit, sportovní události, umělecké úspěchy – všechny jsou pověšeny na web v momentě, kdy se dějí, obcházejíce vládní cenzury a zaujatosti tradičních novinových médií. Pak tu jsou úžasné objevy o DNA. Všichni v sobě obsahujeme nejen lidské genetické informace ale kódování pro všechny formy života – další zvířata, rostlinné království a tak dále. Geneticky jsme z 99,5% stejní jako další lidské bytosti. Jsme z 98% stejní jako šimpanzi. Octomilka (Drosophila) s námi sdílí okolo 60% své DNA. Mořské houby – jedna z nejstarších mnohobuněčných životních forem – sdílí skoro 70% stejných genů jako lidské
bytosti. Opravdu život je jeden. A potřebná transformace je to, že lidstvo by nemělo jen rozpoznat tento fakt, ale začít podle něho činit. Můžeme dohromady pomoci přinést energii duše, aby nesla mysl a srdce lidstva. Je to toto, co bude transformovat postoj a tudíž aktivitu. Je to toto, co je hlubokou výzvou naší doby. Samozřejmě všichni víme, kolik toho už bylo tímto směrem udělané. Ale také všichni víme, co všechno dalšího je potřeba. Myslím, že Buckminster Fuller to pochopil správně, když řekl, „Bůh je sloveso, ne podstatné jméno.“ Potřebujeme ‚být‘ a ‚dělat‘. Takže pojďme nyní do naší meditace, otočme teorii v praxi a vštipme si naše vize a ideje se světlem, láskou a vůlí k dobru.
