FENOMÉN INSTRUKTORSTVÍ V ŽIVOTNÍ DRÁZE ČLOVĚKA (PREZENTACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU)

Tomáš Valenta Fenomén instruktorství v životní dráze člověka (prezentace výsledků výzkumu) Gymnos Akadémos, 1(1), 12-22

FENOMÉN INSTRUKTORSTVÍ V ŽIVOTNÍ DRÁZE ČLOVĚKA (PREZENTACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU) THE PHENOMENON OF LEADERSHIP IN THE HUMAN’S LIFE CAREER (PRESENTING THE RESEARCH RESULTS)

časopis pro teorii a výzkum

autor Tomáš Valenta

Shrnutí V tomto textu jsou prezentovány výsledky kvalitativní výzkumné práce. Studie je zaměřena na oblast osobnosti instruktora v rámci pedagogického směru výchova prožitkem. Z pohledu kinantropologie se práce věnuje aktuální otázce kvality personálního zajištění v oblasti volnočasových aktivit. Kvalitativní výzkumná práce je provedena podle metody zakotvené teorie. Práce má biografický výzkumný design, vychází z pedagogicko-psychologického diskurzu. Cílem je popsat a ukotvit fenomén instruktorství prostřednictvím analýzy záznamů rozhovorů životních drah šesti vybraných instruktorů, doplněných o studium dalších dat biografické i nebiografické povahy vztahující se k tématu osobnosti instruktora. Výsledkem práce je zkonstruování teoretického modelu fenoménu instruktorství, charakterizované na základě vývoje motivů, smyslů a obsahů jednání vybraných jedinců v jednotlivých etapách vlastní instruktorské dráhy.

Summary This paper represents results of a qualitative research study. The survey is focused on the area of instructor’s personality within the frame of the specific field of pedagogy – experiential education. Within the scope of kinantropology is the survey interested in the actual theme of staff’s personal quality in the sphere of leisure time activities. It is a qualitative research study based on the grounded theory methods. The research paper contains biography study design, based on the pedagogical-psychological discourse. The goal of the study is to describe and handle the leadership phenomenon by means of the interview analysis of the life careers of six selected instructors, filled in with the study of other different data of biographical and non biographical nature related to the instructors’ personality topic. The result of this thesis is the construction of the theoretical model of the leadership phenomenon, characterized on the basis of motives development, meanings and contents of actions of the chosen respondents in the constituent periods of the instructors’ career.

Klíčová slova: KVALITATIVNÍ VÝZKUM, INSTRUKTORSTVÍ, ŽIVOTNÍ DRÁHA, MOTIVY, VÝCHOVA, OSOBNOST INSTRUKTORA

Keywords: QUALITATIVE RESEARCH, „INSTRUCTOR – LEADERSHIP“, COURSE OF LIVE, MOTIVES, EDUCATION, PERSONALITY OF INSTRUKTOR

- 12 -

Tomáš Valenta Fenomén instruktorství v životní dráze člověka (prezentace výsledků výzkumu)

Úvod do problému Studie se zabývá fenoménem instruktorství v životní dráze člověka působícího ve sféře volnočasových aktivit. Z pohledu kinantropologických studií jde tematicky o oblast víceméně marginální. Zmiňovaná sféra lidské činnosti však v posledních letech výrazně nabývá na významu s ohledem na vývoj kulturně-společenských poměrů. Tyto změny jsou spojeny s nárůstem volného času, rozšiřováním služeb v této oblasti. Sekundárně s tématem souvisí prevence patologického chování, a tudíž jde o zvyšující se nároky na profesionální připravenost poskytovatelů těchto služeb. Bylo by chybou zaujmout k tomuto vývoji nevšímavé stanovisko a nehledat aktuální témata i v rámci současné vědecko-badatelské činnosti. Téma práce řeší pedagogický aspekt sféry volnočasových aktivit, věnuje se problematice vývoje osobnosti instruktora. Práce tak jednoznačně poukazuje na multidisciplinární povahu vědního oboru kinantropologie.

k tomuto pedagogickému směru, byl vybrán zkoumaný vzorek. S nimi byly vedeny rozhovory, týkající se jejich životní a instruktorské dráhy. Výzkumné otázky a cíle Pro kvalitativní výzkum je typické sestavení výzkumné otázky vztahující se ke studovanému tématu. Jedná se o množinu otázek (nemusí jít nutně o hypotézy), která reprezentuje stránky empirické oblasti, které chce vědec zkoumat. Tyto otázky určují priority a místa pozornosti. Zároveň vylučují množinu nezajímavých aspektů. (Hendl, 1997, 43) Základní otázka výzkumu zní: Jakou roli sehrává fenomén instruktorství v životní dráze člověka? Tato otázka je záměrně postavena poměrně široce. Odpovědí na ni je zároveň i teoretické zmapování popsané zkoumané oblasti. Základní otázka je doplněna o několik dílčích otázek, jež prohlubují a směrují zacílení hlavního výzkumného tématu:

Na fenomén „instruktorství“ je pohlíženo v duchu hermeneuticko-fenomenologické výzkumné tradice, jež přísluší kvalitativně pojatým výzkumům. Spíše než o „vysvětlení“ tohoto pojmu se jedná o popsání a porozumění šíři fenoménu instruktorství jakožto oblasti zvolené ke studiu. Instruktor, instruktorství jsou termíny hojně užívané v prostředí neziskového sektoru. V tomto výzkumu je instruktorství kontextuálně spojeno s organizací Prázdninová škola Lipnice o.s. (dále PŠL). PŠL se zasloužila o vývoj specifického pojetí organizace a vedení kurzů a zároveň o vznik pedagogického směru – zážitková pedagogika, který pracuje s navozením, rozborem a reflexí prožitkových událostí za účelem získání zkušeností přenositelných do dalšího života. (Jirásek, 2004, 15) Prázdninová škola se zároveň zabývá systematickou přípravou a vzděláváním nových instruktorů, působících ve zmiňované oblasti. Z instruktorů, kteří se hlásí


1. Jaké motivy vedou zkoumané jedince k vykonávání instruktorské činnosti? 2. Jakou roli hraje instruktorství v jednotlivých etapách životní dráhy? 3. Jak se dá charakterizovat osobnost instruktora? Cíle práce je možno rozčlenit do tří oblastí: Cíle intelektuální · Obsáhnout kvalitativní výzkumné procedury s ohledem na výzkumný design práce. · Analyzovat fenomén instruktorství dle postupů metody zakotvené teorie. · Ukázat perspektivy dalšího výzkumu v oblasti osobnosti instruktora. Cíle praktické · Zkonstruovat model fenoménu instruktorství, který bude praktickou pomůckou pro orientaci v problematice mapující vývoj

- 13 -

Gymnos Akadémos, 1(1) časopis pro teorii a výzkum

vztahu motivů, smyslů a obsahů chování instruktorů v průběhu jejich životní dráhy. · Obohatit teoretickou oblast formálního a neformálního vzdělávání instruktorů. · Vytvořit práci, jejíž nálezy mohou být inspirací instruktorům při hledání vlastního instruktorského stylu. Cíle personální · Osobně se setkat s instruktorskými osobnostmi, se kterými bych se jinak běžně nedostal do kontaktu. · Odpovědět na vlastní otázky týkající se osobnosti instruktora, které jsem zmínil v kapitole Vznik a vývoj disertačního tématu. · Cílem práce je prohloubit teoretické pedagogické ukotvení oboru v oblasti osobnosti instruktora. Povaha práce Výzkumná práce má biografickou povahu. Výzkum spočívá v analýze záznamů rozhovorů, životních drah šesti vybraných instruktorů, doplněných o studium dalších dat biografické i nebiografické povahy vztahující se k tématu osobnosti instruktora. S účastníky výzkumu byly vedeny tři typy semistrukturovaných rozhovorů. V případě prvního typu rozhovoru se jednalo o polostrukturované interview narativní povahy, druhým typem rozhovoru bylo polostrukturované interview, jehož příprava vycházela z analýzy rozhovoru prvního typu. Třetí typ rozhovoru měl kontrolní povahu, sloužil jako zpětnovazební informace pro analýzu dat. Zde byli zároveň dotazovaní seznámeni s dílčími výsledky výzkumu. Stěžejním byl první typ, narativní rozhovor, o němž pojednává Čermák, Hiles a Chrz (2007), který otevírá téma a zároveň mu dává tematickou šíři. Důraz je kladen na přirozenou formu prezentace vlastního postoje k tématu instruktorství. Snahou je zachytit komplexnost fenoménu instruktorství a jeho promítnutí do životní dráhy člověka,

využít poznatků o přirozené snaze člověka prožívat vlastní život prostřednictvím příběhu. Chrz (2002) v této souvislosti píše o tzv. konstrukci narativní identity. Práce je řešena pomocí kvantitativních výzkumných procedur. Jako hlavní metoda analýzy dat byla použita metoda zakotvené teorie. Jejími autory jsou Glaser a Strauss, 1967. Metoda byla dále rozpracovávána a upravována jimi samotnými i dalšími autory jako Strauss a Corbinová (1999), Babuck (1996), Glaser (2004), Bryant a Charmaz (2007) a další. Výsledné uchopení metody je blízké konstruktivistickému pojetí dle Bryanta a Charmazové. Záměrný výběr participantů vzhledem k povaze práce Kritéria výběru dotazovaných se v průběhu výzkumu měnila v závislosti na teoretickém vhledu do studovaného tématu v souladu s pravidly metody zakotvené teorie. Konečný výčet kritérií, jež musí vybraný jedinec splňovat, má tuto podobu: 1. aktivně se zajímá o vývoj metody a dění kolem zážitkové pedagogiky, 2. absolvoval/a kurz lipnického typu jako účastník, 3. hlásí se k tomu, že dělá kurzy lipnického typu, 4. zastoupení obou pohlaví, 5. věková rozrůzněnost, 6. kladný osobní vztah dotazovaných k PŠL, 7. ochota podstoupit výzkum. Celkem byly vedeny rozhovory se šesti instruktory – 4 muži a 2 ženami. Věk dotazovaných jedinců byl 31, 33, 40, 44, 48, 78 let. Pět z dotazovaných vytvořilo jeden nebo více vlastních autorských kurzů, všichni jsou tvůrci nebo spolutvůrci několika vlastních autorských programů, mají mnohaletou osobní zkušenost s instruktorskou a šéfinstruktorskou činností. Jeden z nich se podílí na vzdělávání instruktorů PŠL. Všichni jsou

- 14 -



stále aktivními instruktory. Všichni dotazovaní mají ukončeno vysokoškolské vzdělání.

dinců, jakožto i odpověď na základní vědeckou otázku práce.

Analýza dat byla v průběhu výzkumu rozšířena o další biografická data týkající se jednoho z dotazovaných a dále o záznam skupinového rozhovoru pěti instruktorů splňujících stanovená kritéria. Tématem této diskuse byla osobnost instruktora.

Teoretický model fenoménu instruktorství Na fenomén instruktorství je nahlíženo skrze dva základní úhly pohledu. Ty tvoří časový a procesuální rámec studovaného tématu. Prvním z nich je rovina horizontální, jejímž hlavním rysem je její časovost, vlastnost, která reprezentuje vývoj sledovaných jevů v životních příbězích dotazovaných jedinců. Představuje nezbytnou podmínku pro vytvoření vnitřní dynamiky těchto příběhů. Jedná se o koncept životní dráhy. Ta tvoří časový prostor pro seberealizaci prostřednictvím vlastní instruktorské dráhy, v rámci které dochází k vývoji instruktorské osobnosti jakožto ústředního tématu práce.

Prezentace výsledků Výsledky prezentované v následující části jsou doplněny o citace a odkazy na literární zdroje, které s tématy souvisí a podílely se na formulování modelu fenoménu instruktorství v průběhu výzkumu. Stěžejním výsledkem je sestavení teoretického modelu fenoménu instruktorství v životní dráze vybraných studovaných je-

Obrázek 1. Teoretický model fenoménu instruktorství

- 15 -


Triáda – hybná síla jednání Vertikální rovinu tvoří koncept „triády – hybné síly jednání“ člověka, prostřednictvím které je systematicky pohlíženo na vývoj motivů, smyslů a obsahů jednání vybraných instruktorů v jednotlivých etapách vlastní instruktorské dráhy. Motivem se rozumí pohnutka k jednání, vnitřní puzení k činnosti, uspokojování nižších – „homeostatických“ či „deficitních“ nebo vyšších – „sebeaktualizačních“, „růstových“ potřeb člověka (Homola, 1972; Říčan, 2004; Nakonečný, 1996). V rámci instruktorské činnosti může u jedince docházet k uspokojení obou typů potřeb. Rozvoj zdravé instruktorské osobnosti je však spojen především s uspokojováním potřeb vyšších. Příznačná u těchto potřeb je jejich relativní neuspokojitelnost. Zatímco u nižších potřeb je motiv zapříčiněn nedostatkem a jedinec se snaží nastolit zpět rovnovážný – homeostatický stav, v případě potřeb vyšších dosažení cílových objektů výchozí motivační stav naopak intenzifikuje, tj. indukuje dané napětí a s ním spojenou snahu po dalším uspokojení. (Nakonečný, 1996) Jakákoliv vzniklá potřeba vyvolává u člověka tendenci k jednání, projevující se odpovídajícím chováním. Chování je instrumentální aktivita zprostředkující vztah mezi potřebou a jejím uspokojením. (Nakonečný, 1996, 27) Potřeba – motiv tedy vyvolává u člověka jednání. Předmět takového konkrétního jednání je to, co je nazýváno obsahem. Obsah působení v rámci instruktorství je jednak formální – to je dáno rolí, kterou instruktor na kurzu zastává (odborník na skupinovou reflexi, filozof, host, elév, instruktor, šéfinstruktor...); druhým typem obsahu je stránka programová, zde se jedná o konkrétní zvolené typy programů, her, lekcí, efektů, inscenačních a výrazových prvků,

dramaturgie a jejich řazení do programového scénáře. Motiv, smysl a obsah působení spolu vytváří vzájemně propojený celek. Pokud se v životě člověka objeví nový motiv, daný jedinec je na něj nucen nějakým způsobem reagovat – obsah působení. Každé takové jednání má pro daného jedince (v případě instruktorství i pro účastníka instruktorova působení) nějaký smysl. Frankl (1994) poukazuje na skutečnost, že právě v uspokojování vyšších potřeb promítajících se v seberealizaci jedince musí člověk vědomě projevovat vůli ke hledání smyslu vlastního konání. Jakkoliv se změní jeden ze tří prvků „triády“, vždy se to nějakým způsobem dotkne zbývajících dvou. Vývoj motivů, obsahů a smyslů konání v jednotlivých etapách instruktorské dráhy tvoří úhel pohledu na zkoumané téma a je zároveň znázorněn jako vertikální dimenze modelu fenoménu instruktorství v životní dráze.

Obrázek 2. „Triáda – hybná síla jednání“ člověka – teoretický model

Instruktorství je součást životní dráhy jedince Životní dráha je veškerý děj, který nastane od jedincova narození po jeho smrt. V intencích biografického výzkumu jsou události životní dráhy ohraničeny schopností jedince zkonstruovat životní příběh na základě reálně prožitých událostí vlastního života. Podle Atkinsona jde o takový příběh, který si jedinec volí k vyprávění o prožitém životě, který je vyprávěn úplně, do té míry otevřeně, jak

- 16 -


dovoluje paměť a jedincovo přání ohledně toho, co by o něm měli znát druzí, a který je obyčejně výsledkem rozhovoru vedeného jiným člověkem. (in Švaříček, Šeďová & kol., 2007, 130) Životní dráha člověka je tvořena životními liniemi. Životní linie tvoří dílčí témata životní dráhy člověka. Mohou mít podobu jednoho, dvou nebo více oddělených světů, které se dostávají do společných interakcí. Témata životních linií mohou být různá – rodinná scéna, studium, zájmy, práce... V rámci životních linií člověk zastává různé společenské role. Životní linie studovaných jedinců vznikají, zanikají, mění „směr působení“ a slučují se v důsledku působení těchto jevů: setkání s lidmi, silné životní okamžiky a období, osobní směrování v životě. Říčan (2004) prezentuje jevy, které vstupují do života jedince a podílí se na jeho vývoji. Tyto hybné síly duševního vývoje mají biologické, sociální a psychické determinanty. Instruktorství v životní dráze člověka tvoří samostatnou životní linii – instruktorskou dráhu. Životní dráhu jedince je možno dle biodromální psychologie (Koščo, 1987) rozdělit na vývojové etapy (Erikson, 1999; Říčan, 2004, 2007). V kontextu s fenoménem instruktorství hovoříme o životní etapě dětství a raného vývoje, etapě dospívání a rané dospělosti, etapě středního věku a etapě stáří a kmetství. Instruktorská dráha se podle obsahu dělí na etapu předinstruktorské dráhy, která odpovídá vývojovým životním etapám raného vývoje, dětství a dospívání, a dále etapu vlastní instruktorské dráhy, která má počátek v rané dospělosti a může provázet člověka po zbytek jeho aktivního života. Etapa předinstruktorské dráhy má několik důležitých charakteristik. Na budoucí realizaci v instruktorské sféře má vliv styl rodičovské výchovy. Rodiče mohou být výrazným vzorem v takovém případě, kdy sami


organizovaně působí na druhé jedince, ať již profesně (jako učitelé) nebo v rámci volnočasových aktivit (vedoucí oddílů, zájmových kroužků). Pro vlastní směrování k instruktorské činnosti to však není podmínkou. Životní dráha instruktora v etapě dětství a raného vývoje, stejně jako u jakékoliv jiné osoby, může přinášet úskalí a překážky, se kterými se jedinec musí vypořádat (nedostatek vrstevníků, závažná onemocnění a hyperprotektivní výchova, neúplná rodina, nestrukturované dětství – školní „průserář“, nedostatek citových projevů ze strany rodičů). Přesto nebo právě proto může daný jedinec dospět v respektovanou, zdravou instruktorskou osobnost navzdory tomu, že se v útlém věku musel vypořádat s nejednou větší či menší negativní životní zkušeností. Samotné instruktorství může v překonávání důsledků těchto negativních zkušeností sehrávat významnou úlohu. Důležitou zkušeností z etapy dětství je vlastní účast na dětských táborech, kde se jako dítě seznamuje s rolí vedoucího. Tuto roli se později učí vykovávat při vedení vlastních oddílů. Již v tomto období se projevuje charakterový rys potřeby vést, organizovat. Význam takovéto činnosti je v naučení se systematickému přístupu v pravidelné, cílevědomé činnosti. Významným bodem v instruktorské dráze většiny dotazovaných se jeví vlastní účast na kurzu PŠL. Kurz má vliv na změny v životních liniích – funguje jako významný prvek v životních rozhodnutích.V roli účastníka kurzu PŠL dochází k pochopení principu koncepce kurzu a jeho působení na rozvoj osobnosti člověka. Vzniká jednoznačný motiv podílet se na kurzu v roli instruktora. Pro budoucího instruktora se jedná o objevení nové formy seberealizace – nastartování nové životní linie – instruktorské dráhy. Zřetelným jevem je vznik této nové linie prostřednictvím sloučení – propojením několika již existujících linií, které do té doby probíhaly víceméně samostatně. Instruktorská dráha nabízí

- 17 -


možnost seberealizace v nejrůznějších oborech, význam má především pro jedince divergentních zájmů, otevřených nejrůznějším oblastem lidského konání. Formálním krokem v instruktorské dráze je elévství v PŠL. Jedná se o fázi získávání zkušeností v podobě pomocné síly v instruktorských týmech a absolvováním instruktorského kurzu. Instruktorská dráha je prostor pro rozvoj osobnosti člověka Nutným předpokladem vlastního rozvoje prostřednictvím instruktorství je sebereflexe. Sebereflexe je schopnost ohlédnout se a zhodnotit události vlastní životní, popřípadě instruktorské dráhy. Je to i schopnost poznání sebe sama, nalezení vlastních silných a slabých stránek jakožto základního předpokladu pro vědomé ovlivnění vlastního rozvoje. Podněty pro sebereflexi mohou přicházet prostřednictvím vnější zpětné vazby od zkušenějších instruktorů (učitelů). Podmínkou rozvoje je ochota vyhledávat a přijímat takovouto zpětnou vazbu. Biodromální koncepce chápe vývoj osobnosti jako proces permanentně se odehrávajících změn s potenciály pro růst, obohacování a změnu i v dospělosti a ve stáří. (Koščo, 1987, 55) Říčan zdůrazňuje, že člověk se nevyvíjí pouze na základě biologických a sociálních determinant, ale je to i on samotný, kdo se podílí značnou měrou na vlastním rozvoji: (…) to jací jsme uvnitř, jaká je naše osobnost, rozhoduje do značné míry o tom, jací budeme – a to ve vzestupném stádiu vývoje tím více, čím jsme starší, resp. čím dále jsme pokročili. (Říčan, 2004, 33)

Obrázek 3. Instruktorská osobnost teoretický model

Podmínkou pro rozvoj jsou tedy osobnostní předpoklady, soubor charakterových vlastností, které člověk potřebuje k tomu, aby se mohl, ale zároveň i chtěl rozvíjet. Mohou to být otevřenost ke změně, přizpůsobivost, vytrvalost, sebedůvěra, vnitřní stabilita anebo již zmiňovaná schopnost sebereflexe. V rámci osobnostního růstu hovoříme o přirozených vývojových zákonitostech, které jsou spojovány s překonáváním jednotlivých etap životní dráhy. Říčan (2004) v rámci každého období hovoří o dominantním vývojovém úkolu, případně příslušné vývojové krizi. O vývojových krizích v životě pojednává ve své teorii osobnosti Erikson (1999). Vyřešení nebo nevyřešení této krize rozhoduje, zda jedinec získá pro svou osobnost novou hodnotu, opačný případ znamená stagnaci ve vývoji. Smékal (1994) se zmiňuje o „frustraci základních potřeb“. Pokud nedojde u jedince k uspokojení potřeby úcty, respektu, uznání nebo i potřeb ještě nižších, dochází k nezdravému vývoji jedince projevujícího se v rámci instruktorství nežádoucími jevy. Mezi ty patří potřeba manipulace a potřeba moci, spojená s jejím zneužitím. Seberealizační potřeby v instruktorství spadají do kategorie vyšších potřeb, které, jak již bylo uvedeno, jsou ze své povahy neuspokojitelné. Z tohoto pohledu je skutečně rozvoj osobnosti relativně nekončící proces.

- 18 -


„Instruktorské řemeslo“ představuje mnoho teoretických znalostí (didaktické principy, poznatky o týmové spolupráci, skupinové dynamice, komunikativních dovednostech, motivaci, dramaturgii…) i praktických dovedností (uvádění programů, lanové techniky, výtvarné techniky, prezentační dovednosti…). Sami instruktoři jsou přesvědčeni o tom, že se dají naučit. Osobnostní zralost je vnímána jako rozměr, který představuje základ pro vybudování vlastní instruktorské osobnosti, prostřednictvím které může jedinec uspokojovat vyšší potřeby člověka – seberealizace, sebeaktualizace. Jedná se o rovinu, která právě ony teoretické znalosti a praktické dovednosti přesahuje. V rámci nepřetržitého rozvoje se jedná o určitý dosažený stupeň, kdy je osobnost jedince považována za zralou. Dle Smékala (in Holec, 1994) se jedná o „integrativní stádium“ vývoje osobnosti, jímž je vrcholné období zralosti projevující se zklidněním, realismem, schopností spolupracovat s druhými, schopností přijímat, spoluvytvářet hodnoty, ve vztazích k druhým převládá představa „já jsem člověk – ty jsi člověk“, zanícení pro konstruktivní, reálnou a smysluplnou práci. Je zřejmé, že osobnostní zralost s ohledem na vývojové etapy souvisí s věkem, avšak věk samotný není zárukou pro dosažení osobnostní zralosti. Z tohoto pohledu se jeví důležitými etapami života adolescence a raná dospělost, kde si jedince odpovídá na otázku Kdo jsem?, tvoří základ vlastní identity, následně se pak realizuje ve smysluplné práci a ukotvuje vlastní existenci v síti vztahů včetně vlastní rodiny, na jejichž tvorbě se aktivně spoluúčastní. Seberealizace zralé instruktorské osobnosti se projevuje schopností sebereflexe, individualitou, schopností nechat se inspirovat, tvořivostí, profesionalitou a zkušeností, zna-


lostí vlastních schopností a dovedností. Takový jedinec má charisma a vnitřní jiskru. Výše uvedené vlastnosti umožňují člověku vytvořit jedinečnou formu vlastní instruktorské osobnosti, prostřednictvím které dochází k tvůrčímu sebevyjádření a uspokojení vyšších potřeb člověka – vytváří vlastní instruktorský rukopis. Šéfinstruktorství jako možnost seberealizace a rozvoje osobnosti Významnou rolí v rámci instruktorství je role šéfinstruktora, pro jejíž vykonávání může mít instruktor různou míru vrozených předpokladů. V každém případě je šéfinstruktorská zkušenost – tvorba a vedení realizačního instruktorského týmu – významná pro konstrukci vlastní instruktorské osobnosti. Z pohledu šéfinstruktora jedinec získává jiný pohled na instruktorskou roli. Vlastní přístup jedince k šéfinstruktorské roli může z pohledu „triády“ nabývat dvou základních podob, šéfinstruktorských typů. První typ šéfinstruktora je svou povahou umělec, který hledá vlastní seberealizaci prostřednictvím kurzu. U tohoto typu instruktora často nacházíme přirovnání kurzů k uměleckému dílu – filmu, obrazu... Vlastností tohoto typu instruktora je improvizace, nezbytná pro práci s programem v duchu dramaturgických pravidel. Motivem je vlastní tvůrčí sebevyjádření prostřednictvím programu kurzu. Hlavním smyslem je vytvořit zajímavé prostředí – kurz samotný, na který je nahlíženo jako na jeden celek, jehož vyznění šéfinstruktor hlídá. Na druhém místě se jeví vztah k účastníkům kurzu a jejich ovlivnění prostřednictvím programu. Tento typ šéfinstruktora inklinuje spíše ke klasické koncepci pobytového kurzu s týmem šesti až osmi instruktorů. Pracuje hodně se scénářem, aplikuje dramaturgické principy. Programy jsou nejrůznějšího typu a zaměření, často jsou vytvářeny nové autorské programy, podle aktuálního tématu kurzu a situace, kterou mají navodit. Řazení programů,

- 19 -


jejich typ a atmosféra představují tvůrčí nástroje. Při práci v týmu se operuje s tématem, hledají se programové prostředky, šéfinstruktor se musí naučit dávat důvěru členům týmu, která je pro ně motivující, nabízí jim seberealizaci. Uměním šéfinstruktora je využití potenciálu realizačního týmu. Druhým typem šéfinstruktora jsou jedinci, kteří tvoří projekty, které naopak nejsou svou povahou založené na dramaturgii a práci se scénářem kurzu. Šéfinstruktor dopředu promýšlí varianty a snaží se vyhnout momentům, které by ho stavěly do situace, kdy by musel příliš měnit program. Znakem takovýchto projektů je experimentování, jež se projevuje v netradičně pojatém tématu kurzu, zajímavém nápadu a místě jeho realizace. Schopnost improvizace a práce se scénářem v průběhu samotného kurzu může být u tohoto typu šéfinstruktora omezená. Motivem je předávat svou vlastní zkušenost, která má ze strany šéfinstruktora jasný obrys. Smysl těchto kurzů spočívá právě v onom sdílení a předávání vlastní zkušenosti. Typické obsahové zaměření kurzů je například řemeslná dílna, pouť, divadlo... Jedná se o tematické kurzy, které mají zpravidla jasnou programovou strukturu. Šéfinstruktor druhého typu se snaží vytvořit tým, který bude schopen zrealizovat jeho nápad. V týmu vidí hlubokou oporu, uvědomuje si sílu týmové spolupráce, šéfinstruktor je schopen prostřednictvím týmu realizovat projekty, na které by sám nestačil. Vytvořený tým má úlohu podpory a sdílení programu. Dopředu jsou vybíráni jedinci, kteří nejsou příliš názorově roztříštění s ohledem na předkládané téma. Šéfinstruktor se tak vyhýbá případným neshodám v týmu, které sice nevylučuje, považuje je však za negativní jev narušující atmosféru v realizačním týmu.

Existují tři základní motivy pro vykonávání instruktorské činnosti s ohledem na směr (orientaci) působení: · K sobě samému. V rané fázi se jedná o potřebu následovat vzor, vyniknout, potřeba sebepotvrzení a nalezení vlastní identity. Později se jedná o motivy zaměřené na rozvoj vlastní osobnosti, vlastních instruktorských a šéfinstruktorských dovedností, potřeba úspěchu, uznání, potřeba „zanechat za sebou stopu“. Specifickou skupinou motivů orientovaných na sebe sama jsou negativní motivy. Raná fáze instruktorství je spojována s potřebou manipulace, v dospělosti se může projevovat formou zneužití moci. Negativní motivy v dospělosti jsou projevem nezdravé osobnosti. · Na účastníka. Smyslem takového působení je zaujmout a pobavit, zprostředkovat vlastní zkušenosti. Obsah takového působení je zaměřen i na rozvoj účastníků, popřípadě jejich celoživotní výchovu. · Oboustranný profit. Jedná se o seberealizaci instruktora (šéfinstruktora) prostřednictvím tvorby kurzu jakožto specifického typu prostředí na jedné straně a možnost vyzkoušet něco nového, nevšedního, s potenciálem hlubokého prožitku na straně druhé – straně účastníka. 2. Jakou roli hraje instruktorství v jednotlivých etapách životní dráhy? ·

·

·

Odpověď na dílčí vytčené otázky: 1. Jaké motivy vedou zkoumané jedince k vykonávání instruktorské činnosti?

- 20 -

V etapě raný vývoj a dětství se člověk seznamuje s instruktorskou rolí (s rolí táborového vedoucího) jako účastník táborů. V etapě dospívání sehrává instruktorství svou úlohu při hledání vlastní osobnosti v roli oddílového vedoucího, jedná se o etapu předinstruktorské dráhy. V etapě raná dospělost je instruktorství zdrojem příjmu, seberealizací. V této etapě dochází ke spojení životních linií a propojení dříve odlišných zájmových směrů jedince (koníčky, studovaný obor,


·

·

jiné zájmy). Instruktorskou činnost je nutno v této etapě skloubit s úkoly dané etapy – zakládání rodiny, vytváření domova, hledání uspokojujícího zaměstnání. V etapě střední věk je instruktor na vrcholu svých sil, v této etapě uspokojuje prostřednictvím instruktorství sebeaktualizační potřeby. Zralé instruktorské osobnosti se v této etapě projevují vlastním rukopisem. Pro rodinný život může být instruktorství obohacením pro výchovu vlastních dětí. Generativní motiv teoreticky souvisí s krizí středního věku. Po tomto období získává instruktorství novou hodnotu. V etapě stáří a kmetství instruktor ustupuje z vedoucích a řídících rolí, převládající motiv je generativní, instruktor vystupuje spíše v roli rádce, poradce.

3. Jak se dá charakterizovat osobnost instruktora? Nutnými podmínkami pro vytvoření vlastní zdravé instruktorské osobnosti jsou: · vytvoření vlastní identity, · osobnostní a charakterové předpoklady, · schopnost sebereflexe, · osobnostní růst, · osobnostní zralost. Práce zachycuje vývoj motivů, smyslů a obsahů jednání jednotlivých instruktorů v průběhu jejich životní i instruktorské dráhy. Tato biografická fakta byla studována na


skupině generačně rozrůzněných případů, kde v mnoha ohledech vyvstaly tematicky shodné motivy spějící k osobnímu směřování a následné seberealizaci v rámci vlastní instruktorské činnosti. Bez ohledu na politicko-ekonomické limity plynoucích z výrazně rozdílných podmínek studovaných případů je evidentní význam rodinného a sociálního kontextu stejně jako osobní charakterové a povahové předpoklady studovaných jedinců. Souhrn Pomocí postupů metody zakotvené teorie byl analyzován fenomén instruktorství a s ním související oblast osobnosti instruktora. Fenomén instruktorství v životní dráze člověka je v práci prezentován prostřednictvím zkonstruovaného teoretického modelu, který je podrobně rozpracován ve výsledkové části. Práce popisuje zákonitosti vývoje zdravé instruktorské osobnosti. Zabývá se i negativními a patologickými jevy plynoucí z nezdravého vývoje osobnosti a jejich dopady v rámci instruktorské činnosti. V této oblasti je možno nalézt prostor pro další studium, hlubší analýzu si zaslouží koncept „osobnost instruktora“ a jeho centrální kategorie „osobnost instruktora – vlastní rukopis“. Tyto poznatky mohou být inspirací pro instruktory, kteří se systematicky zabývají studiem tohoto oboru, zároveň jim mohou pomoci na jejich cestě k vlastnímu sebevyjádření v rámci instruktorství. Výsledky práce jsou přenositelné i do jiných pedagogických – interakčních profesí.

Literatura n Atkinson, R. (1998). The Live Story Interview. Sage University Papers Series Qualitative. n Babuck, W. A. (1996). Glaser or Strauss? Grounded Theory and Adult Education. Retrieved 20. 8. 2008 from www.iupui.edu/~aduted/mwr2p/prior/gradpr96.htm n Bryant, A., & Charmaz, K. (2007). The SAGE Handbook of Grounded Theory. London: SAGE Publications Ltd.

- 21 -


n Čermák, I., Hiles, D., & Chrz, V. (2007): Narativně orientovaný výzkum: Interpretační perspektivy. Acta Universitatis Palackiaena Olomucensis Fakultas Philosophica. n Erikson, E. H. (1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: NLN. n Frankl, V. E. (1994). Vůle ke smyslu. Brno: Cesta. n Glaser, D. (2004). Remodeling Grounded Theory. Retrieved 16. 5. 2009 from http://www.qualitative_research.net/fqs-texte/2-04/2-04glaser-e.html n Hendl, J. (1997). Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum. n Holec, O. a kol. (1994). Instruktorský slabikář. Praha: PŠL. n Homola, M. (1972). Motivace lidského konání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. n Chrz, V. (2002). Poetika identity: Kategorie popisu narativní konstrukce. Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí : sborník z konference. Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR. n Jirásek, I. (2004). Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion (1), 6–16. n Koščo, J. a kol. (1987). Poradenská psychologie. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství. n Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského konání. Praha: Academia. n Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál. n Říčan, P. (2007). Psychologie osobnosti. Praha: Grada. n Strauss, A., & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. n Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.

Mgr. Tomáš Valenta, Ph.D. (1978), odborný metodik a manažer sportovních programů, Akademik sport centrum Univerzity Palackého v Olomouci, externí lektor FTK UP, ERUDIONATURA – odborné vzdělávací semináře. [email protected]

- 22 -

FENOMÉN INSTRUKTORSTVÍ V ŽIVOTNÍ DRÁZE ČLOVĚKA (PREZENTACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU)

Recommend Documents