Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1974 II. v. o.
59
Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Úmluva o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, podepsaná v Moskvě dne 26. května 1972
Návrh schvalovacího usnesení: Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, podepsanou v Moskvě dne 26. května 1972.
2 1
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky Omluva o řešeni občanskoprávních sporů vznikajících za vztahu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení, podepsaná v Moskvě dne 26. května 1972
Komplexním programem dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické Integrace členských států RVHP bylo uloženo členským státům provádět dohodnutá opatření k dalšímu zdokonalování činnosti jejich zahraničně obchodních arbitrážních orgánů a v souvislosti s tím zajistit rozšíření kompetence národních zahraničně obchodních arbitrážních soudů tak, aby do jejich působnosti příslušelo rozhodování též občanskoprávních sporů mezi hospodářskými organizacemi vyplývajících ze všech dohod o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci mezi členskými státy RVHP. Dosavadní obligatorní pravomoc rozhodčích soudů, zakotvená v § 90 Všeobecných dodacích podmínek RVHP z r. 1968 se omezovala toliko na spory, vznikající mezi organizacemi členských států RVHP v souvislosti s dodávkami zboží. Rozšíření obligatorní pravomoci rozhodčích soudů k rozhodování sporů, vznikajících mezi hospodářskými organizacemi členských států RVHP v procesu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce má být podle doporučení orgánů RVHP zajištěno uzavřením mnohostranné úmluvy mezi členskými státy RVHP. Tato úmluva vypracovaná příslušnými orgány RVHP byla již schválena Výkonným výborem RVHP a dne 27. května 1972 podepsána stálými představiteli všech členských států RVHP. Úmluva o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízeni upravuje obligatorní pravomoc rozhodčích soudů při Obchodních komorách k řešení všech občanskoprávních sporů, vznikajících mezi hospodářskými organizacemi členských států RVHP ze vztahů, vyplývajících z provádění hospodářské a vědeckotechnické spolupráce. Pravomoc obecných soudů pro řešení sporů tohoto druhu je vyloučena. Pokud ovšem pro řešeni některých druhů těchto sporů existuje ve smluvních státech specializovaný rozhodčí soud, mohou strany dohodou přenést rozhodování takových sporů na specializovaný rozhodčí soud. Takovým soudem je např. Arbitrážní komise námořní v SSSR, Mezinárodní rozhodčí soud pro námořní a vnitrozemskou plavbu ve Gdyni, Bavlnářská arbitráž ve Gdyni, atd. Pravomoc rozhodčích soudů při Obchodních komorách se ovšem nevztahuje na spory, týkající
se nároků na uzavření smlouvy nebo spory, které se týkají přijetí jednotlivých podmínek smlouvy (tzv. spory předsmluvní). Vychází se přitom z toho, že výrokem rozhodčího soudu nemůže být vytvořena smlouva nebo změněn či doplněn její obsah. Úmluva stanoví, že rozhodnutí rozhodčích soudů jsou konečná a závazná a není proti nim dána možnost řádného opravného prostředku. Tato rozhodnutí se považují za uznaná bez jakéhokoliv dalšího řízení. Pokud jde o výkon, tj. nucený výkon rozhodnutí, zajišťuje Omluva možnost výkonu v kterémkoliv smluvním státě a podrobuje rozhodnuti témuž režimu, jako pravomocné soudní rozsudky státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno. Promlčecí lhůta pro nároky přiznané rozhodnutím rozhodčích soudů se stanoví jednotně pro všechny členské státy na dva roky. Výkon rozhodnutí rozhodčích soudů může být odepřen státním soudem z. důvodu porušení předpisů o pravomoci podle Omluvy, porušení zásady rovného postavení obou sporných stran a v případě zrušení rozhodnutí nebo pozastavení výkonu, které se stalo ve státě, kde bylo rozhodnutí vydáno podle tamních právních předpisů. Strana, které byl výkon rozhodčího nálezu odepřen, může na stejném základě podat ve lhůtě tří měsíců novou žalobu. Omluva dále stanoví, že ve vztazích mezi smluvními státy je vyloučeno použití těchto mnohostranných úmluv, jimiž je ČSSR vázána: — Omluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená dne 10. června 1958 v New Yorku (č. 74/1959 Sb. ) (podepsaná a ratifikovaná všemi smluvními státy mimo NDR a MoLR); — Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži (č. 176/1964 Sb. ) (podepsaná a ratifikovaná rovněž všemi smluvními státy s výjimkou NDR a MoLR); — Omluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků sjednaná v Ženevě dne 26. 9. 1927 (č. 192/1931 Sb. ) — Protokol o doložkách o rozsudím ze dne 23. září 1923 (č. 191/1931 Sb. ), a to v poměru k NDR, neboť ve vztazích s ostatními smluvními státy je její platnost vyloučena Úmluvou Newyorskou.
3
- U dvoustranných níže uvedených smluv vylu- Mongolská lidová republika: čuje Úmluva aplikaci ustanoveni o výkonu rozhod— spory o přepravě nákladů a osob po mongolské čích nálezů a smírů, uzavřených před rozhodci. železnici, pokud takové spory mají vznik na Jde o tato mezinárodně smluvní ustanoveni: území MoLR. — Smlouva ČSSR — BLR č. 57/1954 Sb. čl. 49 — Smlouva ČSSR — NDR č. 38/1957 Sb. čl. 50Německá demokratická republika: — Smlouva ČSSR — MLR č. 91/1962 Sb. čl. 47, — patentové spory; 51 — spory ohledně ochranných známek; — Smlouva ČSSR — RSR č. 180/1964 Sb. čl. 13 — Smlouva ČSSR — PLR
č. 66/1962 Sb. čl. 48
— spory ohledně vzorů zaregistrovaných v NDR.
Naproti tomu není dotčena platnost těch mezi- Polská lidová republika: státních úmluv, které svěřují určité kategorie sporů — spory týkající se nehmotných práv; do výlučné pravomoci určitých orgánů; k těmto mezistátním úmluvám patří např. — spory týkající se nemovitostí ležících na území PLR; — Dohoda o přepravě zboží po železnicích v přímém mezinárodním styku (MGS) č. 81/1951 Sb. — spory ohledně patentů a práv na registraci uži— Dohoda o mezinárodní železniční přepravě tých vzorů a původských osvědčení; zboží (SMGS). — spory ohledně registrace ochranných známek; Úmluva se dále nepoužije na ty občanskoprávní spory, u nichž je stanovena výlučná pravomoc soudních nebo jiných státních orgánů podle těch vnitrostátních právních předpisů, které měly platnost ke dni podpisu Úmluvy. Podle informací, které si podle usneseni Výkonného výboru RVHP členské státy vyměnily, budou z aplikace Omluvy v jednotlivých členských státech vyjmuty tyto spory: Bulharská lidová republika: — spory ohledně práv k nemovitostem ležícím na území BLR; — spory ohledně vzniku, přerušení, zániku nebo anulování registrace patentů, autorských osvědčení, ochranných známek a průmyslových vzorů, které byly vydány nebo registrovány v BLR; — spory o vrácení přeplatku dopravního tarifu na železnicích. Maďarská lidová republika: — spory ohledně autorství, vzniku, zániku a přerušení vynálezů, patentů, ochranných známek a průmyslových vzorů a jejich nucené využití, jakož i spory ohledně náhrady za vynálezy vytvořené v rámci služební činnosti; — spory o vlastnictví k zemědělské půdě; — spory o výkon správy majetku; — řešeni otázek týkajících se registrace obchodních firem.
— spory týkající se náhrad v souvislosti s důlními škodami; — spory týkající se náhrad v souvislosti s geologickými Škodami. Rumunská socialistická republika: — spory týkající se nemovitostí ležících na území RSR; — spory týkající se společností až do jejich faktické likvidace; — spory ohledně vynálezů, novátorských a zlepšovacích návrhů, které jsou vedeny na území RSR; — spory ohledně továrních a obchodních známek a známek služeb vedených na území RSR. Svaz sovětských socialistických republik: — spory o zřízení a přerušení právní ochrany vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů, o autorství k vynálezům a průmyslovým vzorům, o výplatě odměn za vynálezy a zlepšovací návrhy, o právo na využití vynálezu, na který byl vydán patent a o prvenství ke zlepšovacím návrhům; — spory ze smluv o přepravě nákladů v přímé mezinárodní železniční a letecké dopravě; — spory o náhradě škod způsobených při havárii v námořní dopravě; — spory týkající se využití půdy a vod.
4
Československá socialistická republika: — čs. právní řád nestanoví výlučnou příslušnost čs. soudních nebo jiných státních orgánů ve sporech mezi čs. a zahraničními subjekty ze smluvních nebo jiných občanskoprávních vztahů.
Sb. V tomto zákone je v § 35 ustanovení, které umožňuje, aby byla uzavřena mezinárodni úmluva, obsahující úpravu odchylující se od ustanovení tohoto zákona. Podpisem a ratifikací této Úmluvy stává se úprava v této Úmluvě obsažená součástí československého právního řádu a není v rozporu s ustanoveními tohoto zákona.
Úmluva o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení má vztah toliko k zákonu o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů č. 98/1963
Protože Omluvou má být ze zákonem stanovené působnosti řádných soudů vyjmuta řada sporů. Úmluva se před ratifikací předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění podle článku 36 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci č. 143/1968 Sb.
V Praze dne 29. prosince 1973 Předseda vlády ČSSR: dr. Štrougal v. r. Ministr zahraničních věcí ČSSR: Ing. Chňoupek v. r.
5
ÚMLUVA o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení Vlády Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Mongolské lidové republiky, Polské lidové republiky, Rumunské socialistické republiky, Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky, vedeny snahou zabezpečit příznivé právní podmínky pro další prohloubení a zdokonalení vzájemné hospodářské a vědeckotechnické spolupráce, vycházejíce z toho, že náležité řešení sporných otázek vznikajících v průběhu uskutečňování této spolupráce napomáhá jejímu úspěšnému rozvoji, berouce v úvahu, že rozhodčí soudy v jejich státech se v praxi osvědčily jako účinný nástroj pro rozhodování sporů souvisejících se zahraničně obchodními operacemi, a usilujíce o ještě širší využití těchto rozhodčích soudů jejich pověřením k projednávaní občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů ohledně všech druhů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce, dohodly se na tomto: Článek I. (1) Všechny spory mezi hospodářskými organizacemi vyplývající ze smluvních a jiných občanskoprávních vztahů, vznikajících mezi nimi v průběhu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce smluvních států této úmluvy, budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci státních soudů v těchto sporech. (2) Za vztahy uvedené v odstavci l se považují vztahy z kupních smluv, ze smluv o specializaci a kooperaci výroby, ze smluv o dílo, ze smluv o provedení stavebních, montážních, projekčních, výzkumných, vědeckobadatelských, projekčně-konstruktérských a experimentálních prací, ze smluv o poskytování přepravních, zasilatelských a jiných služeb, jakož i jiné občanskoprávní vztahy, vznikající v průběhu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi smluvními státy této úmluvy. (3) Za hospodářské organizace ve smyslu této úmluvy se považují podniky, trusty, sdružení, kombináty, hlavní správy hospodařící podle chozrasčotu, jakož i vědeckovýzkumné ústavy, projekčně konstrukční kanceláře a jiné organizace podobného druhu, které jsou subjekty občanského práva a mají sídlo v různých smluvních státech této úmluvy.
Článek II. 1
( ) Spory uvedené v článku I budou projednávány u rozhodčího soudu zřízeného při obchodní komoře ve státě žalované strany nebo — podle ujednání stran — v třetím smluvním státu této úmluvy. 2
( ) V těch případech, kdy ve smluvních státech této úmluvy působí pro projednávání určitých kategorií sporů specializované rozhodčí soudy, budou se projednávat takové spory na základě vzájemné dohody stran těmito rozhodčími soudy. 3
( ) Vzájemná žaloba a nárok uplatněný k započtení, které vyplývají z téhož právního vztahu jako hlavní žaloba, podléhají projednání u rozhodčího soudu, u něhož se projednává základní žaloba. Článek III. 1
( ) Rozhodčí soudy, nemají pravomoc projednávat nároky na uzavření smlouvy nebo na přijetí jednotlivých smluvních podmínek. (2) Ustanovení odst. l se netýká pravomoci rozhodčího soudu, pokud jde o projednávání nároků poškozené strany na zaplacení penále stanoveného za porušení smlouvy o uzavření budoucí smlouvy, nebo na náhradu škod způsobených takovým porušením. Článek IV. (1) Rozhodnutí rozhodčích soudů uvedených v článku II odst. l jsou konečná a závazná. Strany je plní dobrovolně. (2) Tato rozhodnutí se považují za uznaná bez dalšího řízení a budou vykonána v kterémkoli smluvním státu této úmluvy týmž způsobem jako pravomocná rozhodnutí státních soudů státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno. (3) Pokud jde o smíry, potvrzené rozhodčím soudem, použije se přiměřeně ustanovení odstavců l a 2 tohoto Článku. (4) Ustanovení odstavců l a 2 tohoto článku se týkají i rozhodnutí specializovaných rozhodčích soudů uvedených v článku II odst. 2 této úmluvy, jakož i smírů potvrzených specializovaným rozhodčím soudem, pokud se nepředvídá něco jiného v právním řádu státu, kde má sídlo takový rozhodčí soud. ( 5 ) Rozhodnutí rozhodčích soudů uvedených v článku II a smíry potvrzené těmito soudy, nesplněné dobrovolně, mohou být předloženy k nu-
6 cenému výkonu v průběhu dvouleté lhůty. Tato promlčecí lhůta se počítá ode dne doručení rozhodčího nálezu straně žádající o výkon a při zaslání nálezu poštou — od data razítka poštovního úřadu o přijetí doporučeného dopisu k odeslání. V případě smíru se uvedená lhůta počítá ode dne uzavření smíru. Článek V. (1) Výkon rozhodnutí rozhodčího soudu může být odepřen státním soudem země výkonu jedině v případě: a) jestliže rozhodnutí bylo vydáno s porušením předpisů o pravomoci, stanovených touto úmluvou, nebo b) jestliže strana, proti které bylo rozhodnutí vydáno, dokáže, že byla zbavena možnosti hájit svá práva v důsledku porušení pravidel rozhodčího řízení nebo v důsledku jiných okolností, které nemohla odvrátit a které jí bránily účastnit se jednání rozhodčího soudu a uvědomit rozhodčí soud o těchto okolnostech, nebo c) jestliže strana, proti níž bylo vydáno rozhodnutí rozhodčího soudu, dokáže, že rozhodnutí bylo zrušeno nebo jeho výkon pozastaven na základě vnitrostátních předpisů státu, v němž bylo vydáno. (2] v případě odepření výkonu rozhodnutí rozhodčího soudu z důvodů uvedených v bodech a) a b) odstavce l tohoto článku, je strana, v jejíž prospěch bylo rozhodnutí vydáno, oprávněna předložit novou žalobu z téhož důvodu u příslušného orgánu v tříměsíční lhůtě, počítané ode dne, kdy usnesení o odepření nabylo právní moci. Článek VI. (1) Na otázky upravené touto úmluvou se nepoužije ve vztazích mezi jejími smluvními státy ustanovení dvoustranných a mnohostranných úmluv, jimi dříve uzavřených, s výjimkou úmluv, podle kterých určité kategorie občanskoprávních sporů patří do výlučné pravomoci určitých orgánů. 2
( ) Této úmluvy se rovněž nepoužije na občanskoprávní spory, které patří podle vnitrostátního zákona platného v době podepsání úmluvy do výlučné pravomoci soudních orgánů nebo jiných státních orgánů. Článek VII. Tato úmluva se netýká případů, které se projednávají ke dni, kdy úmluva vstoupí v platnost. Článek VIII. 1
( ) Tato úmluva bude ratifikována státy, které ji podepsaly. Ratifikační listiny se předávají do
úschovy sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci, který je depozitářem této úmluvy. (2) Tato úmluva vstoupl v platnost devadesátý den počítáno ode dne, kdy byla předána depozitáři pátá ratifikační listina. (3) Pro státy, jejichž ratifikační listiny budou předány do úschovy depozitáři po vstupu úmluvy v platnost, vstoupí úmluva v platnost devadesátý den ode dne, kdy byly předány ratifikační listiny depozitáři. Článek IX. ( ) Se souhlasem smluvních stran této úmluvy mohou k této úmluvě po jejím vstupu v platnost přistoupit jiné státy tím způsobem, že předají depozitáři listinu o přístupu. Přístup se považuje za platný po uplynutí devadesáti dní ode dne, kdy depozitář obdrží poslední zprávu o souhlasu s přístupem. (2) Stát, který přistoupí k této úmluvě, uvědomí depozitáře o tom, který rozhodčí soud v jeho státě, odpovídající rozhodčímu soudu uvedenému v článku II odst. l, bude projednávat spory uvedené v článku I této úmluvy. 1
Článek X. Každý smluvní stát této úmluvy může úmluvu vypovědět tím, že o tom uvědomí depozitáře. Výpověď nabývá účinnosti po 12 měsících ode dne, kdy depozitář obdržel toto oznámení. Vystoupení státu z úmluvy se nedotýká případů, které se projednávají podle této úmluvy ke dni, kdy výpověď nabude účinnosti. Článek XI. Depozitář vyrozumí neodkladně všechny státy, které tuto úmluvu podepsaly a které k ní přistoupily, o datu předání každé ratifikační listiny nebo každé listiny o přístupu do úschovy, o datu vstupu úmluvy v platnost, jakož i o jiných oznámeních podle této úmluvy. Článek XII. Depozitář této úmluvy učiní příslušná opatření k registraci této úmluvy v sekretariátě Organizace spojených národů v souladu s její Chartou. Článek XIII. Tato úmluva se předává do úschovy depozitáři, který rozešle náležitě ověřené opisy úmluvy státům, které úmluvu podepsaly a které k ní přistoupily. Sepsáno v Moskvě dne 26. května 1972 v jednom vyhotovení v ruském jazyce.
StT l — 37010-74
