Federální shromáždění Československé socialistické republiky
II. v. o.
77
Vládní návrh Zákon ze dne
1974,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I Zákon č. 28/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, se mění a doplňuje takto: 1. § 2 zní: "§ 2 Státní odborný dozor na vnitrozemskou plavbu a ostatní úkoly státní správy ve věcech plavby vykonávají federální ministerstvo dopravy a dále Státní plavební správa v Praze, Státní plavební správa v Bratislavě a československý lodní registr v Praze, které jsou mu podřízeny. (2) Federální ministerstvo dopravy zajišťuje rozvoj vnitrozemské plavby, určuje její potřeby a zastupuje její zájmy při budováni a úpravách vodních cest a přístavů, řeší základní otázky týkající se bezpečnosti plavebního a přístavního provozu, schvaluje nové typy plavidel a vykonává dozor na technická zařízeni na plavidlech a v přístavech, pokud slouží přímému zabezpečení provozu vodní dopravy; tato technická zařízeni určí federální ministerstvo dopravy v dohodě s Českým úřadem bezpečnosti práce a Slovenským úřadem bezpečnosti práce obecně závazným právním předpisem. (1)
1974
2 3
( ) Státní plavební správa v Praze na území České socialistické republiky a Státní plavební správa v Bratislavě na území Slovenské socialistické republiky (dále jen „plavební správa"] zajišťují plavební bezpečnost na vodních cestách a v přístavech, dozírají na dodržováni předpisů týkajících se plavby, rozhoduji o provozní způsobilosti plavidel, provádějí cejchováni plavidel, vydávají příslušné lodní listiny, vedou evidenci plavidel, provádějí zkoušky způsobilosti členů lodních posádek, provádějí odborné šetřeni plavebních nehod a činí při nich nutná opatřeni, spolupracuji na úseku péče o vodní toky se správci vodních toků, vykonávají dozor nad provozem přístavů, určených pro veřejnou potřebu, a zajišťují výstavbu jejich pozemní části; ukládají a vybírají v blokovém řízeni pokuty za přestupky proti plavební bezpečnosti. 4 ( ) Plavební správa vykonává svou působnost přímo nebo svými organizačními útvary, jimiž jsou pobočky plavební správy a jejich pracoviště. (5) Plavební správa může vydávat plavební vyhlášky obsahující příkazy a zákazy k zajištění bezpečnosti a plynulosti plavebního provozu a činit jiná vhodná opatření. (6) Československý lodní registr v Praze (dále jen „registr") je organizací, která vykonává odborný technický dozor na stavbu, rekonstrukci, popřípadě modernizaci plavidel a provádí technické prohlídky plavidel za účelem přezkoumání jejich technické způsobilosti. Federální ministerstvo dopravy může registr pověřit výkonem dozoru na technická zařízení určená podle odstavce 2. (7) Správci přístavů a vodních toků, správci (vlastníci, uživatelé) nemovitosti při vodních tocích, projektanti, výrobci a provozovatelé plavidel a technických zařízení určených podle odstavce 2 jsou povinni umožnit pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného dozoru na vnitrozemskou plavbu (odstavec 1] vstup do obvodu přístavů, na nemovitosti, do provozních prostorů a na plavidla a vytvořit podmínky potřebné pro výkon jejich dozoru. " 2. V § 3 odst. l se slova „hydrotechnická část přístavu" nahrazují slovy „vodní část přístavu". 3. V § 4 se slova „hydrotechnické části přístavů" nahrazují slovy „vodní části přístavů". 4. V § 8 odst. 2 se ve větě první nahrazuji slova „Uživatelé pozemků" slovy „Správci (vlastnici, uživatelé) nemovitosti" a ve větě druhé slova „uživatelům pozemků" slovy „správcům (vlastníkům, uživatelům) nemovitostí". 5. V § 8 odst. 3 první věta zní: „Správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí mají nárok na náhradu škody, která jim vznikla při výkonu oprávnění podle odstavce 2. "
s 6. § 9 zní: ,, § 9 (1) Plavidla jsou lodi, plovoucí stroje, plovoucí zařízení a vory. Federální ministerstvo dopravy stanoví obecně závazným právním předpisem, která plavidla se pokládají za malá plavidla. (2) Plavidla musí být stavěna podle pravidel pro stavbu lodí vydaných nebo uznaných federálním ministerstvem dopravy, podle schválených typů a za dozoru registru. Podle těchto pravidel a za dozoru registru se provádí i rekonstrukce, popřípadě modernizace plavidel. Náklady dozoru hradí výrobce, popřípadě objednatel plavidla. U plavidel stavěných, rekonstruovaných, popřípadě modernizovaných v zahraničí může se souhlasem federálního ministerstva dopravy vykonávat tento dozor zahraniční organizace obdobného charakteru činnosti. (3) Způsobilost plavidla k plavbě se prokazuje lodním osvědčením. Plavidla, jichž se použije jenom pro jednotlivou plavbu, obdrží místo lodního osvědčení zvláštní povolení; takové povolení obdrží také plavidla pro zkušební plavbu, plovoucí zařízení a vory. " 7. § 10 zní: „§ 10 ( ) Po skončení stavby, rekonstrukce, popřípadě modernizace plavidla vydá registr průkaz osvědčující jeho technickou způsobilost. Plavební správa na základě tohoto průkazu a po ověření provozní způsobilosti vydá pro plavidlo lodní osvědčení. (2) Provozovatel plavidla odpovídá za řádný technický a provozní stav plavidla. Je povinen podrobit plavidlo technickým prohlídkám prováděným ve lhůtách a za podmínek stanovených federálním ministerstvem dopravy. Technická prohlídka plavidla musí být provedena též po každé havárii nebo větší opravě plavidla a jeho hnacího zařízení, pokud mohou mít vliv na pevnost a stabilitu plavidla. 3 ( ) Technické prohlídky, při kterých registr ověřuje technickou a plavební správa provozní způsobilost plavidla, se provádějí bez úplaty. " 8. § 11 zní: 1
㤠11 1
( ) Na plavidle s výjimkou malého plavidla musí být označen maximální přípustný ponor v souladu s řádem pro cejchování plavidel vnitrozemské plavby. Federální ministerstvo dopravy stanoví obecně závazným právním předpisem, která plavidla podléhají cejchování a musí mít cejchovní průkaz. (2) Cejchování provádí na žádost výrobce, popřípadě provozovatele plavidla plavební správa. "
4
9. § 12 zní: ,,§ 12 (*) Evidenci lodí, plovoucích strojů a plovoucích zařízení s výjimkou sportovních a rekreačních plavidel, přívozních plavidel, plovoucích plováren a loděk patricích půjčovnám, vede plavební správa. 2
( ) Nařízení vlády československé socialistické republiky stanoví, v jakém rozsahu budou evidována plavidla nepodléhající evidenci podle odstavce l a určí orgán příslušný k vedeni této evidence. (3) Plavidla musí být opatřena poznávacími znaky. " 10. § 23 odst. 2 zní: „(2) Ustanovení § 2 odst. 7, § 9 až 15 a § 18 až 21 se nevztahují na plavidla a technická zařízení ozbrojených sil a ozbrojených sborů. " 11. § 24 se ukončí čárkou a doplňuje těmito slovy: „pro vory a některá plovoucí zařízení. ". 12. Kde se v zákoně č. 26/1964 Sb. mluví o ministerstvu dopravy, rozumí se tím federální ministerstvo dopravy.
Čl. II Zrušuje se vyhláška č. 2/1959 Ú. I., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 192/1956 C. 1., o zřízení podniku INSPEKTA, podniku pro kontrolu zboží v zahraničním obchodě.
Čl. III Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.
6
Důvodová zpráva Všeobecná část Zákon č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, vycházel ze zásad, jejichž uplatněním by se dosáhlo zejména rozděleni vodních cest na sledované vodní cesty vhodné pro velkou plavbu a na ostatní vodní cesty, stanoveni odpovědnosti za jejich údržbu, za stav plavebních znaků, světel a jiných zařízení, dále zvýšení ochrany vodních cest s ohledem na jejich národohospodářský význam, jakož l úpravy otázek provozu, zajištěni a sledování jeho bezpečnosti a způsobu projednáváni plavebních nehod. Desetileté zkušenosti s používáním zákona prokazuji, že v uvedených směrech se zákonná úprava osvědčuje a není proto potřebí ji měnit. zákona jsou výNaproti tomu některá ustanovení vojem překonána a je proto nutná dílčí novelizace zákona, a to zejména v těchto směrech: 1. V důsledku federatívniho uspořádání státu je třeba upravit organizační uspořádáni státní správy ve věcech plavby. 2. V souvislosti se zvýšením náročnosti na bezpečnost plavebního- provozu v důsledku technického rozvoje plavidel a nové technologie plavby je třeba prohloubit a zkvalitnit státní odborný dozor na technický stav plavidel používaných ve vodní dopravě. 3. Se zřetelem k značnému rozvoji sportovní a rekreační plavby v posledních letech se v zákoně zakotvuje možnost postupného zavedeni povinnosti evidence plavidel i u těchto plavidel pro sportovní a rekreační účely; dosud tato plavidla evidenci nepodléhala. Ad 1:
V důsledku federativního uspořádání státu ústavním zákonem č. 143/1968 Sb., o československé federaci, došlo k rozděleni celostátní působnosti podle zákona jediné Státní plavební správy v Bratislavě mezi Státní plavební správu v Bratislavě a vedoucí pobočku v Praze. Toto rozděleni výkonu státní správy ve věcech plavby se v praxi plně osvědčilo jak z hlediska zjednodušeného a pružnějšího způsobu řízení, tak i z ekonomického hlediska a přineslo značnou úsporu nákladů spojených se zajišťováním výkonu státní správy. Uvedená změna v uspořádání působnosti Státní plavební správy nebyla však dosud legislativně upravena; proto se v návrhu novelizace zákona výslovně uvádí, že státní správu ve věcech plavby vykonávají Státní plavební správa v Praze na území České socialistické republiky a Státní plavební správa v Bratislavě na území Slovenské socialistické republiky.
Ad 2:
V době od vydáni zákona o vnitrozemské plavbě došlo ve vnitrozemské vodní dopravě ke značnému technickému rozvoji a k zaváděni nové technologie plavby (tlačné soustavy se sníženým počtem členů posádky, plavba za noci a při zhoršené viditelnosti s použitím radaru aj. ). Byly vyřazeny zastaralé typy vlečných člunů, parní trakce byla nahrazena motorovou a lodní park byl doplněn o nové moderní typy plavidel, především motorové nákladní lodě a tlačné soupravy. V současné době disponuje vodní doprava 474 provozními plavidly o celkové nosnosti 311 tis. tun a trakčním výkonu 84 tis. k, kromě toho dalšími 105 plavidly k prováděni přístavních a skladovacích manipulací. XIV. sjezd KSČ uložil m. j. ve svých závěrech dále modernizovat lodní park. V souladu s tím se počítá v perspektivním výhledu do roku 1990 s další výstavbou lodního parku, která bude orientována na tlačné soupravy a motorové nákladní lodě. Touto výstavbou se zvýši tonáž v roce 1990 v porovnáni s rokem 1971 o 350 tisíc tun, tj. o 114, 3 %, zatímco objem přepravy se zvýši 4, 5krát. V důsledku těchto skutečností je třeba zvýšit náročnost na Bezpečnost plavebního provozu, zejména pak na technický a provozně bezpečnostní stav plavidel. Jedním z prostředků, jak lze tohoto cíle dosáhnout, je zkvalitnění státního odborného dozoru jak ve stádiu přípravy technické dokumentace pro stavbu plavidel a jejich stavby, rekonstrukce, popř. modernizace, tak i během provozu plavidel. Pro řádný výkon tohoto technicky náročného dozoru nejsou plavební správy dostatečně personálně vybaveny. Organizací, která v ČSSR provádí technický dozor na stavbu, rekonstrukci, popř. modernizaci plavidel, jak pro tuzemského, tak i zahraničního zájemce a za úplatu Je československý lodní registr, organizačně začleněný do podniku zahraničního obchodu „Inspekta", řízeného federálním ministerstvem zahraničního obchodu. Čs. lodní registr zastupuje z pověření československé zájmy v RVHP, pokud jde o spolupráci Orgánů technického dozoru a klasifikace, zaměřenou v posledních letech zejména na vypracováni předpisů pro stavbu a klasifikaci lodí včetně předpisů vyplývajících z přijatých mezinárodních úmluv v souladu s usnesením 24. zasedáni Stálé dopravní komise RVHP. V rámci této spolupráce není Čs. lodní registr postaven na roveň ostatním zúčastněným registrům, které v členských státech RVHP mají charakter orgánů státního dozoru. Za této situace
6 vznikají potíže při řešení otázek společného zájmu v rámci RVHP, neboť Čs. lodní registr nemůže při svém současném organizačním začlenění přejímat bezprostředně závazky vyplývající z přijatých usnesení a zasahující do působnosti federálního ministerstva dopravy. Vzhledem k těmto skutečnostem vyslovila vláda ČSSR usnesením ze dne 5. července 1973 č. 205 souhlas s převedením Čs. lodního registru z působnosti federálního ministerstva zahraničního obchodu do působnosti federálního ministerstva dopravy ke dni nabyti účinnosti novelizovaného zákona o vnitrozemské plavbě, který mu má svěřit důležitě úkoly v novém pojetí výkonu státního odborného dozoru nad vnitrozemskou plavbou, zejména provádění odborného technického dozoru na stavbu, rekonstrukci, popř. modernizaci plavidel a provádění technických prohlídek plavidel za účelem přezkoumání jejich technické způsobilosti. Kromě této činnosti na úseku státní správy bude Čs. lodní registr v novém organizačním začlenění i nadále obstarávat služby pro zahraniční zájemce na základě oprávnění k zahraničně obchodní činnosti uděleného federálním ministerstvem zahraničního obchodu. Čs. lodní registr se začleňuje do, resortu federálního ministerstva dopravy jako příspěvková organizace. Výkon odborného technického dozoru na stavbu, rekonstrukci, popř. modernizaci plavidel bude hrazen výrobcem, popř. objednatelem plavidla. Provádění technických prohlídek plavidel Čs. lodním registrem si vyžádá zvýšení jeho nákladů ve výši asi 250 000 Kčs ročně; o stejnou částku se zvýší jeho náklady v souvislosti s jeho činností zaměřenou na zpracování, popř. revizi pravidel pro stavbu lodí a lodního zařízení. Dopad převedení Čs. lodního registru do působnosti federálního ministerstva dopravy na státní rozpočet se projeví a) snížením odvodů u federálního ministerstva zahraničního obchodu o cca l 400 000 Kčs,
těchto plavidel, je v současné době jejich počet odhadován na 80 tisíc [z toho v ČSR 60 tisíc a v SSR 20 tisíc). Podstatně se rozšířila výstavba plovoucích rekreačních chat, výrazný je i rozvoj vodního motorismu a vodního lyžování. Zvyšující se rychlost sportovních a rekreačních plavidel v důsledku používání stále výkonnějších pohonných motorů ohrožuje bezpečnost na vodních cestách a klade zvýšené nároky na vedení a obsluhu těchto plavidel. Kromě toho provoz těchto plavidel, zejména v rekreačních oblastech působí v mnohém směru nepříznivě na životní prostředí. Ze všech těchto důvodů je nutná regulace plavebního provozu těchto malých plavidel a zavedení pořádku na vodních cestách. První podmínkou k tomu je podrobit tato plavidla ve stanoveném rozsahu evidenci. Vzhledem ke značnému počtu plavidel, zejména sportovních a rekreačních, nejsou zatím reálné předpoklady (materiální a personální) k okamžitému zavedení evidence všech těchto plavidel. Proto podle návrhu zákona se vláda Československé socialistické republiky zmocňuje určit nařízením rozsah evidence těchto plavidel a orgán, který jejich evidenci bude vést. Tento postup je pružnější a umožní, aby beze změny zákona byla evidence postupně podle narůstajících potřeb a vytvářených podmínek rozšiřována na další kategorie plavidel. Podle čl. 19 písm. a) ústavního zákona č. 143/ 1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 117/1969 Sb. a ústavního zákona č. 125/1970 Sb. patří jednotná právní úprava ve věcech dopravy a dopravních cest a výkon státní správy ve věcech říční plavby do působnosti Československé socialistické republiky. Je tedy odůvodněno provést potřebnou novelizaci zákona o vnitrozemské plavbě zákonem Federálního shromáždění. Zvláštní část K § 2
Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) zákona 900 000 Kčs, č. 174/1968 Sb., o státním dozoru nad bezpečností práce, se nevztahuje působnost orgánů státního tedy zhoršením vztahu ke státodborného dozoru uvedených v tomto zákoně na nímu rozpočtu o c c a . . . 500 000 Kčs. technická zařízení, podléhající podle zvláštních předpisů dozoru orgánů na úseku dopravy. VzhleJako příspěvková organizace si Čs. lodní redem k tomu, že orgány resortu dopravy vykonágistr bude hradit své investice ze svých zdrojů. vají tuto činnost na úseku drah, jeví se účelným svěřit jim jako odborným orgánům obdobnou působnost i na úseku vnitrozemské plavby a to tím Ad 3: spíše, že začleněním Čs. lodního registru do reV posledních letech došlo na vodních cestách sortu dopravy jsou dány předpoklady pro kvaliČSSR k značnému rozvoji sportovní a rekreační fikovaný výkon tohoto dozoru. Ustanovení § 2 odst. plavby. Proti roku 1963, kdy bylo evidováno 22 670 2 a 6 návrhu zákona jako zvláštní předpis ve b) zvýšením odvodů u federálního ministerstva dopravy o c c a . .
7
smyslu cit. ustanovení zákona č. 174/1968 Sb. vytvářejí pro toto opatřeni l právní podmínky. Dozor orgánu resortu dopravy na bezpečnost technických zařízení se týká zejména parních, tlakových, plynových, elektrických, zdvihacích a dopravních zařízeni na plavidlech a v přístavech, pokud slouží přímému zabezpečeni provozu vodní dopravy, která určí federální ministerstvo dopravy v dohodě s peským úřadem bezpečnosti práce a Slovenským úřadem bezpečnosti práce obecně závazným právním předpisem. Orgány státního dozoru nad bezpečností práce zřízené podle zákona č. 174/1968 Sb. budou však nadále vykonávat dozor nad bezpečností práce i na úseku vnitrozemské plavby. Ustanoveni odstavců 3 až 5 jsou v podstatě shodná s textem dosavadního zákona o vnitrozemské plavbě, pouze působnost obou plavebních správ, která byla dosud podrobněji rozvedena v prováděcí vyhlášce, se v širší úpravě než dosud stanoví přímo v textu zákona. Pokud jde o pravomoc plavebních správ vydávat plavební vyhlášky, poznamenává se, že tyto vyhlášky mají v podstatě charakter hromadného správního aktu. Jejich účelem je časově i místně omezená regulace plavebního provozu vyvolaná mimořádnou situaci, která na určité vodní cestě nastala. Jde např. o zákaz plavby v důsledku chodu ledů nebo nepříznivých vodních stavů, o omezeni plavby vzhledem k opravě jezů a plavebních komor, popř. zúžení plavební dráhy vyvolanému stavební činnosti nebo potopením plavidla apod. Výraz „plavební vyhláška" je tradičně užíván v tuzemském l mezinárodním plavebním provozu. Vyhlášky se doručuji plavebním organizacím v tuzemsku i v cizině a vyvěšuji v přístavech. Ustanovení odstavce 7 má, jako je tomu i v jiných zákonech upravujících státní odborný dozor ve státní správě, umožnit řádný výkon státního odborného dozoru nad vnitrozemskou plavbou.
K § 3 a 4 Dosavadní dikce se terminologicky zpřesňuje a pojem „hydrotechnická část přístavu" se nahrazuje pojmem „vodní část přístavu". Pokud jde o § 3 odst. 2, počítá se s dosavadní praxí, podle niž federální ministerstvo dopravy při určování toho, u kterých vodních cest bude sledována a udržována jejich splavnost a které přístavy jsou určeny pro veřejnou potřebu, postupuje ve spolupráci s dotčenými ústředními orgány státní správy, zejména s ministerstvy lesního a vodního hospodářství republik.
K § 8 Ustanovení odstavce 3 se uvádí v soulad s ustanovením § 36 nového zákona o vodách, aby se odstranila odchylnost úpravy v podstatě stejné problematiky.
K § 9 Ustanovení § 24 zákona o vnitrozemské plavbě zmocňuje federální ministerstvo dopravy ke stanovení úlev a odchylek platných pro kategorii malých plavidel. Podle dosavadního zákona se pokládají za malá plavidla plavidla malých rozměrů, jejichž délka lodního tělesa nepřesahuje 15 m a šíře 3 m. Toto jediné kritérium není v důsledku technického rozvoje z hlediska současnosti postačující, neboť je vhodné uvažovat v této souvislosti i další kritéria, jakými jsou výtlak plavidla, popř. i výkon strojního pohonu. Kromě toho je i z důvodu pružnosti a se zřetelem k možným změnám vyplývajícím z mezinárodních dohod o plavbě na vnitrozemských vodních cestách účelné ponechat stanovení pojmu „malé plavidlo" prováděcímu předpisu a neurčovat je přímo v zákoně. Návrh zákona klade důraz na to, že každá stavba, rekonstrukce, popř. modernizace plavidla musí být prováděna za dozoru Čs. lodního registru, který bude garantem toho, aby již v jednotlivých etapách prací bylo zajištěno dodržení předepsaných konstrukčních norem, použití předepsaného materiálu a správné stavební technologie. Zvláštní povoleni k plavbě, které v některých případech nahrazuje lodní osvědčení, vydává plavební správa.
K § 10 Pokud plavební správa po provedeném řízení podle odstavce l odmítne vydat pro plavidlo lodní osvědčení, je třeba na takové rozhodnutí hledět jako na rozhodnutí podle předpisů o správním řízení. Podle dosavadní zákonné úpravy bylo povinností provozovatele plavidla provádět ve stanovených lhůtách opětovné prohlídky plavidel. Zkušenosti s aplikací tohoto ustanovení však prokázaly, že v zájmu zvýšeni bezpečnosti plavebního provozu je třeba zkvalitnit prováděni těchto prohlídek a proto návrh zákona svěřuje tuto činnost orgánům vykonávajícím státní odborný dozor v plavbě, tj. Čs. lodnímu registru, který při prohlídce ověří technickou způsobilost plavidla, a plavební správě, která přezkoumá jeho provozně bezpečnostní způsobilost. Lhůty, v kterých se budou technické prohlídky provádět, a bližší podmínky jejich prováděni stanoví prováděcí předpis.
8 K § 11
Dosavadní ustanoveni zákona týkající se označení maximálního přípustného ponoru vodoryskou vycházelo z Omluvy o cejchování vnitrozemských lodí z r. 1925. Nová úprava se bude zásadně opírat o Omluvu o cejchování lodí vnitrozemské plavby (Ženeva 1986). Vláda ČSSR vyslovila souhlas s přístupem k této Omluvě usnesením č. 278/1973. Se
zřetelem k tomu, že úprava podmínek souvisejících s cejchováním lodí vnitrozemské plavby patří výlučně do kompetence federálního ministerstva dopravy, je z důvodů pružnosti a trvalosti úpravy vhodné, aby zákon pouze rámcově stanovil povinnost označení maximálního přípustného ponoru na plavidlech v souladu s cejchovním řádem, který vydá federální ministerstvo dopravy.
V Praze dne 10. října 1974
Předseda vlády ČSSR:
Ministr dopravy ČSSR:
Dr. Štrougal v. r.
Dr. Ing. Šutka v. r.
StT1- 37227-74
