Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1971 I. v. o.
81 Vládní návrh Zákon ze dne
1971
o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákone:
Čl. I (1) Zvyšuji se důchody starodůchodců, jimiž se rozumí poživatelé a) starobních, invalidních a vdovských důchodů přiznaných podle předpisů platných 1. před 1. lednem 1957 pro důchodové pojištěni pracovníků v pracovním poměru a pro důchodové zaopatřeni příslušníků Ozbrojených sil, 2. před 1. dubnem 1962 pro důchodové pojištění družstevníci! rolníků; b) vdovských důchodů vyměřených ze starobních a Invalidních důchodů u vedených pod písm. a). (2) Zvýšeni činí měsíčně a) k starobnímu a invalidnímu důchodu 1. 'poživatele důchodu, na nějž vznikl nárok horníku podle předpisů o hornickém penzijním pojištění nebo o důchodovém pojištění horníků platných před 1. lednem 1957, a poživatele důchodu,.který konal nejméně 20 roků jiné práce (službu v ozbrojených silách), jež by podle předpisů platných po 30. červnu
2 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (služby] do I. pracovní kategorie, anebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách] nebo v přímé souvislosti s ním 300 Kčs 2. poživatele důchodu, který konal nejméně 20 roků práce, jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (pracovní Činnosti) do II. pracovní kategorie, anebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (pracovní činnosti) nebo v přímě souvislosti s ním 200 Kčs 3. jiného poživatele důchodu 120 Kčs; b) k vdovskému důchodu 60 % z částky zvýšení náležejícího k starobnímu (invalidnímu) důchodu, z něhož byl vyměřen vdovský důchod. (3/ Pokud důchody uvedené v odstavci l byly nově vyměřeny podle předpisů platných po 31. prosinci 1956*) nebo byly upraveny podle předpisů o důchodovém zabezpečení účastníků odboje**], zvyšují se jen o rozdíl mezi výši důchodu, která by vyplývala z jeho zvýšeni podle tohoto článku před novou výměrou nebo úpravou důchodu podle uvedených předpisů, a výší důchodu po takové nové výměře nebo úpravě. (4) Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení starobního (Invalidního] důchodu a vdovského důchodu téže poživatelky, zvýší se jen důchod, k němuž náleží výhodnější zvýšení; částka zvýšení se pro souběh důchodů nesnižuje na polovinu. To platí též, jestliže poživatelce starobního (invalidního) důchodu zvýšeného podle tohoto článku vznikne nárok na vdovský důchod vyměřený ze starobního (invalidního) důchodu, který byl rovněž zvýšen podle tohoto článku; vdovský důchod se v tomto případě vyměřuje ze starobního (invalidního) důchodu po odečtení jeho zvýšení. (5] Zvýšení se přizná k měsíční částce důchodu náležející ke dni 30. září 1971 po připočteni zvláštního přídavku k tomuto důchodu, popřípadě k úhrnu důchodů téhož poživatele. ***) Je-li *] § 18 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (§ 119 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení). *) Článek IV zákona č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečeni účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení. *) Článek I zákona č. 161/1968 Sb.
3
však důchod ke dni 30. září 1971 krácen pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti, přizná se zvýšení k důchodu, který náležel,po připočtení zvláštního přídavku před touto úpravou. Totéž platí, je-li výplata důchodu ke dni 30. září 1971 omezena pro pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), popřípadě pro ústavní nebo jiné zaopatřeni důchodce. Zvýšení pro bezmocnost ani výchovné se do důchodu nezapočítává. (6) Zvýšení nepodléhá zvláštní dani z důchodu; započítává se však do nejvyšší výměry důchodu stanovené v předpisech o sociálním zabezpečení pevnými částkami. *) (7) Při zvýšení se zvláštní přídavek znovu neupravuje a započítává se do nejvyšší výměry důchodu stanovené pevnými částkami; jinak platí obecná ustanovení o zvláštním přídavku. (8) Zvýšení náleží za splnění ostatních podmínek i k důchodu upravenému již dříve podle předpisů o nejnižší výměre důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu (jediným nebo hlavním zdrojem výživy) důchodce; **] zvláštní podmínky stanovené pro úpravu důchodu na uvedenou nejnižší výměru se jinak nemění. (9) Zvýšení o částku nepřesahující 120 Kčs, a jde-li jen o vdovský důchod, o částku nepřesahující 72 Kčs měsíčně, se poskytuje bez žádosti počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971; výhodnější zvýšení starobních a Invalidních důchodů podle odstavce 2 písm. a) č. l a 2 a vdovských důchodů vyměřených z těchto důchodů se poskytuje počínajíc touto splátkou na žádost. Čl. II
Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonů č. 89/1968 Sb., č. 161/ 1968 Sb. a č. 71/1970 Sb., se mění takto: Nejnižší výměry důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, stanovené v § 18 odst. 5, § 28 odst. 4 písm. a), § 31 odst. 6, § 34 odst. 4, § 37 odst. 2, § 63 odst. l a § 122a se zvyšují z částky 500 Kčs na 550 Kčs a z částky 850 Kčs na 900 Kčs. Čl. III zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákonů č. 141/ 1965 Sb., č. 116/1967 Sb., č. 89/1968 Sb., č. 161/ 1968 Sb. a č. 71/1970 Sb., se mění takto: Nejnižší výměry důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, stanovené v § 47 odst. 4, § 48 odst. 3, § 58 odst. 4 písm. a), § 59 odst. 5, *) Například § 124 odst. 2 a § 136 odst. l zákona č. 101/1964 Sb. **) Článek l, 2 a 4 zákona č. 71/1970 Sb., o úpravě některých nízkých důchodů a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečeni.
4
§ 66 odst. 6, § 69 odst. 4, § 101 odst. l a § 137a se zvyšují z částky 500 Kčs na 550 Kčs a z částky 850 Kčs na 900 KDS. Čl. IV Zvýšení důchodu podle čl. II a III lze poskytnout na žádost nejdříve počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971.
Čl. V Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o sociálním zabezpečení a zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení
Důvodová zpráva I. V š e o b e c n á č á s t
Dělnické starobní a Invalidní důchody činily 27 % průměrných mezd, zatím co důchody úředníků překračovaly značně polovinu jejich platů.
V historickém vývoji důchodového pojištění v našich zemích docházelo k vzniku důchodových systémů pro jednotlivě skupiny pracovníků postupVznikem lidové demokratické republiky v roné podle třídně mocenských poměrů a úroveň ce 1945 se počaly prosazovat nové socialistické těchto systémů mela přitom kvalitativně odlišný principy sociální politiky vypracované Komunischarakter. Na povaze této základní struktury dů- tickou stranou Československa. V počátečním obchodového pojištění se v podstatě nic nezměnilo dobí šlo o zvýšení dělnických důchodů a o odani v období první 'buržoazní republiky. Sociální stranění podstatných rozdílů ve výši penzí staropolitika se vyvíjela v důsledku oportunní politiky důchodců. Zásadní řešení sledovalo odstranění doretormistických Stran jen v rámci nezbytných bur- savadních diskriminačních pojišťovacích systémů žoazních reforem; přitom buržoazie regulovala a a rozšíření důchodového zabezpečení na všechny kontrolovala sociální pojištění a využívala jeho. pracující formou státního zabezpečení. organizace i prostředků pro své mocenské a hosTéto zásadní změně ve vývoji důchodového za podářské zájmy. Pro jednotlivé skupiny pracujících platily Tužné systémy pojištění, třídně dife- bezpečení hýl položen základ zákonem o národním rencované a projevující hlubokou nerovnoměrnost; pojištění, který vstoupil v účinnost dnem 1. října k zavedení dělnického důchodového pojištění do- 1948. Zákon o národním pojištění zavedl pro šlo až v roce 1926. Pro státní a veřejné zaměstnance všechny pracovníky stejný důchodový systém (výplatilo státní zabezpečení, jehož úroveň byla mno- hodnější úprava platila pro horníky) a rozšířil pohonásobně vyšší proti nárokům dělníků, horníků jištění i na osoby samostatné výdělečně činné a i soukromých zaměstnanců. Masa drobných výrob- spolupracující 'členy jejich rodin. Zároveň došlo ců a pracujících rolníků nebyla pro případ Stáří k organizačnímu sjednocení dosavadních odvětví veřejnoprávního sociálního pojištění. Od 1. dubna a invalidity vůbec důchodově zabezpečena. Třídní charakter 'sociálního pojištění pevní re- 1950 byli 'zahrnuti do národního pojištění i veřejní publiky dokumentuje i průměrná měsíční výše dů- zaměstnanci. chodů, která v roce 1937 dosahovala: Potřeby združstevnění zemědělství si vyžádaly upravit v prováděcích předpisech k zákonu o nástarobní a vdovský rodním pojištění zvláštní důchodové pojištění pro u skupiny pojištěnců invalidní důchod Kčs členy jednotných zemědělských družstev. Výše důdůchod Kčs dhodu členů JZD byla závislá na zvoleném důchodělníci 142 72 dovém pásmu a na délce doby práce v družstvu. hornici 235 106 Důchodové pásmo mohlo být zvoleno nezávisle na soukromí úředníci 787 368 pracovních odměnách v družstvu. U osob samostatné hospodařících byla výše důchodu závislá státní a veřejní na výši průměrného vyměřovacího základu a na 550. zaměstnanci 1100
5
počtu získaných let pojištění. Vyměřovací základ byl určen u zemědělců podle výměry a bonity obhospodařované půdy a u ostatních osob samostatně výdělečně činných podle rozsahu samostatné činnosti. V dalším legislativním vývoji došlo dnem l ledna 1957 k podstatné zrněné předpisů o sociálním zabezpečení platných pro pracovníky a předpisů o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil Proti dosavadní úpravě došlo v důsledku výhodnější konstrukce systému dávek, zejména pokud jde o základ a způsob jejich výpočtu, ke zlepšení důchodového systému pracovníků a příslušníků ozbrojených sil. Předpisy o důchodovém pojištění družstevních rolníků, které platily od 1. ledma 1957, neznamenaly ještě zásadní změnu v důchodových nárocích. K zásadní změně, která již respektovala zásluhově hledisko a vedla k zvýšení důchodových nároků, došlo od 1. dubna 1962. K věcné změně důchodových nároků osob samostatně hospodařících došlo od 1. ledna 1969 v tom směru, že se rozšířila pásma výše důchodů a pro výši důchodu se hodnotí i doba pojištění nad 10 roků; tato úprava platí i pro důchody, které byly přiznány před 1. lednem 1969. Zákonná úprava z roku 1964 v sociálním zabezpečení pracovníků přinesla významnou změnu v tom, že pro nově přiznávané starobní (invalidní) důchody z hlediska podmínek nároku na důchod a jeho výši je rozhodná, a to i za dobu před 1. lednem 1957, doba zaměstnání a nikoli jen doba pojištění. Tím došlo k odstranění diference v úrovni důchodových nároků, spočívající v zavádění důchodového pojištění pracovníků v nestejných dobách (nejstarší pojištění veřejnoprávní, dělnické pojištění teprve od 1. července 1926). Při celkovém hodnocení vývoje důchodového zabezpečení od roku 1945 je možno konstatovat zásadní kvalitativní změny jak co do jeho struktury, tak i úrovně. Došlo k jeho rozšíření prakticky na všechny pracující formou státního zabezpečení; počtem zabezpečených osob, rozsahem důchodových nároků a jejich úrovní, sociální jistotou zaručenou nejen právně, ale i materiálně státem, a úrovní sociálních služeb pro všechno obyvatelstvo se řadí československé sociální zabezpečení k předním soustavám ve světě. Zatím co v roce 1948 bylo vypláceno jen 1, 3 mil. důchodů, vzrostl jejich počet do 31. prosince 1970 zhruba na 3, 3 mil. V uvedeném období se podstatně zvýšila také průměrná výše vypláceného důchodu; jestliže průměrná výše starobního důchodu v roce 1948 činila 325 Kčs měsíčně, zvýšila se do roku 1970 na 863 Kčs měsíčně. Vývoj počtu důchodů a jejich výše se projevil i v nákladech na důchodové zabezpečení, které vzrostly z 3, 6 mld Kčs v roce 1948 na 25 mld Kčs v roce 1970 (podrob-
nější údaje o vývoji, rozsahu a současném stavu v oblasti důchodového zabezpečení jsou uvedeny v tabulkách l až 3). Přes tyto pozitivní výsledky bude třeba z hlediska potřeb dalšího sociálně politického a materiálního rozvoje společnosti přezkoumat některé zásadní otázky platné úpravy sociálního zabezpečení; určité nedostatky vyplývající z dosavadního vývoje, především problematika starých důchodů, však vyžaduje neodkladného řešení. K problematice starých důchodu V závěrech XIV. sjezdu Komunistické strany Československa se ukládá zdokonalovat soustavu důchodového zabezpečení a v prvé řadě řešit problém starodůchodců, kde je potřeba úprav nejnaléhavější Zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení v linii vytyčené XIV. sjezdem KSČ je náročným úkolem a lze je uskutečňovat jen postupně podle ekonomických možností. Přednostně je však třeba řešit úpravu starých důchodů, které — přes řadu opatření, k nimž po roce 1945 došlo — nejvíce zaostaly za životní úrovní ostatních pracujících. Hluboká nerovnoměrnost v úrovni důchodů z doby první republiky si vyžádala řešení již v letech 1946, kdy všechny důchody byly zvýšeny o stejnou pevnou částku, čímž byly relativně více zvalorizovány nízké, tj. dělnické důchody. Zákonem o národním pojištění bylo do značné míry řešeno i vyrovnání důchodů starodůchodců. Invalidní a starobní důchody byly zvýšeny o 40 % a dělnické důchody kromě toho o pevnou částku 300 Kčs (ve starých penězích). I při tomto správném přístupu při řešení otázky starodůchodců zákonem o národním pojištění nemohly být však důsledně odstraněny všechny rozdíly (z důvodů politických nemohly být naráz odstraněny určité preference získané ze zabezpečení státních zaměstnanců, jehož byli účastni např. pracovníci železnic, pošt a státních podniků, učitelé a další pracovníci). Při propočtu a úpravě důchodů v souvislosti s peněžní reformou v roce 1953 byly nižší důchody zvýšeny o větší částky než důchody vyšší. Další úpravou z roku 1956 byly zvýšeny důchody nedosahující měsíčně 600 Kčs (u horníků 800 Kčs) o 10 %; pro nejnižší starobní a invalidní důchody bylo stanoveno minimum 350 Kčs (u (horníků 600 Kčs) a pro vdovské důchody minimum 280 Kčs (u vdov po hornících 420 Kčs). Přestavba národního pojištění provedená — pokud jde o důchodové zabezpečení pracovníků — zákonem č. 55/1956 Sb. zavedla od 1. ledna 1957
6 nový nárokový systém, který znamenal, jak bylo již uvedeno, zlepšení důchodových nároků pro většinu pracovníků. Při stejných pracovních zásluhách (stejném průměrném výdělku a stejné době pojištění) byly nově napadající důchody převážně vyšší než důchody napadlé před 1. lednem 1957 Na rozdíl od zákona o národním pojištění nedošlo novým zákonem k valorizaci dříve přiznaných důchodů a v tom spočívá jedna z příčin problému starých důchodů pracovníků. Další příčinou problematiky starých důchodů je skutečnost, že za dobu před 1. lednem 1957 (a to l za platnosti zákona o národním pojištění] se důchody vyměřovaly nikoli podle délky zaměstnáni, nýbrž podle délky důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že důchodové pojištění dělníků bylo zavedeno teprve v roce 1926, byly dělníkům přiznávány důchody v nižší výměře, než by odpovídalo době jejich zaměstnání (zatím co u jiných pojištěnců se doby zaměstnání a pojištění fakticky kryly). Třetí příčinou zaostávání starých důchodů pracovníků je trvalý růst průměrných mezd. Tento vzestup průměrných mezd se výrazně projevuje i ve výši průměrných výdělků rozhodných pro výměru důchodů. Tak např. průměrný výdělek za léta 1948 až 1952 rozhodný pro výši důchodů napadlých v roce 1953 byl o 49 % nižší než průměrný výdělek za léta 1955 až 1959 rozhodný pro výši důchodů přiznaných v roce 1960. Ukazuje se tedy, že jen z důvodů růstu průměrných mezd byly nové napadající důchody v roce 1960 téměř o polovinu vyšší než důchody napadlé v roce 1953. Ve skutečnosti je rozdíl ještě nepříznivější, než by odpovídal výše uvedenému poměru; v roce 1953 byly důchody vyměřovány podle horšího nárokového schématu a z kratší doby pojištění než v roce 1960. Některé z uvedených příčin problémů starodůchodců působily obdobně i v důchodovém zabezpečení družstevních rolníků. V tomto zabezpečení došlo ke změně v důchodových nárocích od 1. dubna 1962 v tom směru, že výše základní výměry důchodu se určovala z průměrné měsíční pracovní odměny a nezávisela již od volby družstevníka. Dosavadní systém volby měl specifické nepříznivé důsledky v tom, že většina družstevních rolníků platila nejnižší pojistné; tím získala důchodové nároky jen v nižších důchodových pásmech.
statě (i (když s určitými odchylkami) dosud, třeba považovat za starodůchodce ty důchodce, jimž byl přiznán důchod před uvedenými daty. V žádné z pozdějších úprav sociálního zabezpečení nedošlo totiž ke komplexnímu řešení těchto starých důchodů. K dílčí úpravě došlo v roce 1968 v souvislosti se zvýšením důchodů napadlých před 1. lednem 1968 o valorizační přídavek (zvláštní přídavek k dávkám); jinak se staré důchody upravovaly jen v rámci zvyšování nízkých důchodů. V roce 1959 došlo ke zvýšení převážné části nízkých starobních a invalidních důchodů na 400 Kčs měsíčně. Při jednorázových akcích, které měly sociální charakter, došlo v letech 1961, 1964, 1966, 1967 a 1968 k dalšímu zvyšování nízkých důchodů; na jejich zvýšení bylo vynaloženo od roku 1959 do konce roku 1968 celkem 1, 5 mld Kčs. Od 1. ledna 1969 byly zákonem č. 161/1968 Sb. v souvislosti se zavedením zvláštního přídavku nově upraveny nízké důchody, které byly jediným nebo hlavním zdrojem příjmu důchodce, a to na 445 Kčs měsíčně u jednotlivce a na 645 Kčs u důchodce, na jehož důchod byl odkázán rodinný příslušník, popřípadě na 750 Kčs,pobírala— li manželka důchod. V roce 1970 byly podle zákona č. 71/ 1970 Sb. upraveny důchody, které jsou jediným zdrojem příjmů důchodce, na 500 Kčs měsíčně, a jestliže na starobní a invalidní důchod důchodce byl odkázán též rodinný příslušník, na 850 Kčs měsíčně. Těchto úprav byli účastni poživatelé důchodů ze všech druhů zabezpečení (pojištění). Provedenými úpravami minimálních důchodů byla zvýšena také určitá část důchodů starodůchodců. Neupraveny zůstaly ostatní důchody starodůchodců; tyto důchody, jak ukazují rozbory dále uvedené, zůstávají — a to poměrně značně, pokud jde o důchodce z důchodového zabezpečení pracovníků — pod úrovní nových důchodů. Počet důchodů starodůchodců činil ke konci roku 1970 zhruba 591 tisíc. Z toho připadá 84 % na důchody pracovníků a 16 % na důchody družstevních rolníků. Skladba těchto důchodů v ČSSR je tato (v tisících):
ČSSR
Důchod
starobní Vychází — li se z hlediska, že základní úprava výhodnější konstrukce a způsobu výpočtu důcho- invalidní dů, zavedená u pracovníků a příslušníků ozbroje- vdovský ných sil od 1. ledna 1957 a u družstevních rolníků (členů družstev, která nejsou družstvy s vyšší Celkem úrovní hospodaření) od 1. dubna 1962, platí v pod-
Pracovníci
Družstevní Celkem rolníci
126
63
189
161
23
184
208
10
218
495
96
591
7
Výši vyplácených důchodů starodůchodců podle pásem a druhu důchodu v důchodovém zabezpečení pracovníků, jak byla zjištěna statistickým výběrovým šetřením, ukazuje tento přehled: ČSSR Měsíční výše důchodu Kčs
— 499
500— 600— 700— 800—
599 699 799 899
900— 999 1000—1099 1100—1199 1200—1299 1300—1399 1400— Celkem
Důchod starobní a invalidní
Úhrn
abs.
v %
abs.
v %
abs.
28419 77590 68501 35638 26050 12834 12574 5920 8765 2391 7126
9, 9
44249 120 857 20905 9643 7743 2093 1353
21, 3 58, 1
72668 198 447 89406 45281
14, 7
6, 8
286 808
27, 1 23, 9 12, 4
10, 1 4, 6
v %
40, 1 18, 1 9, 2
403
0, 2
0, 8
80
0, 0
33793 14927 14927 6440 9168 2471
2, 5
43
0, 0
7169
1, 4
100, 0
207 889
100, 0
494697
100, 0
9, 1 4, 5 4, 7 2, 1 3, 0
Z přehledu jsou zřejmé výrazné rozdíly mezi skladbou starobních a invalidních důchodů na jed ně a vdovských důchodů na druhé straně. Starobní a invalidní důchody mají vyšší úroveň a jsou rov no měrné ji rozloženy. V pásmu do 500 Kčs je pouze 28 tisíc, tj. 10 % starobních a invalidních důchodu a v pásmu od 500 do 600 Kčs 78 tisíc, tj. 27 % důchodů. Pásmo od 600 do 900 Kčs zahrnuje 131 tisíc, tj. 45 % důchodů. Méně zastoupeny jsou již starobní a invalidní důchody v pásmech od 900 do 1100 Kčs; v pásmu od 900 do 1000 Kčs je 13 tisíc a v pásmu od 1000 do 1100 Kčs 14 tisíc důchodů. Nejmenší počet je starobních a invalidních důchodů v pásmech od 1100 Kčs. Naproti tomu u vdovských důchodů je velká část, tj. 21 % důchodů, v pásmu do 500 Kčs a téměř 60 % důchodů v pásmu od 500 do 600 Kčs. Vdovských důchodů v pásmu od 600 do 700 Kčs je 10 % a v pásmu nad 700 Kčs rovněž 10 %. Pokud jde o skladbu starých důchodů družstevních rolníků, je v pásmu do 500 Kčs 35 tisíc, tj. 40 % starobních a invalidních důchodů, iv pásmu od 500 do 600 Kčs 40 tisíc, tj. 47 % starobních a invalidních důchodů a v pásmu nad 600 Kčs pouze 11 tisíc, tj. 13 % starobních a invalidních důchodů l
vdovský
520
3, 7 1, 0 0, 7 0, 3
3, 0 3, 0 1, 3 1, 9 0, 5
Průměrnou výši důchodů starodůchodců ve srovnání s průměrnou výší novodůchodců ukazuji tyto přehledy: ČSSR •Pracovníci Druh důchodu
Průměrná měsíční výše důchodů v Kčs vyplácených v roce 1970
1956 starobní invalidní vdovský
527 527 336
staronovodůchodci důchodci
1
rozdíl ]
802
919
— 117
663
823
—160
534
649
—115
Uvedené porovnání v oblasti důchodového zabezpečení pracovníků ukazuje, že dílčími úpravami jak bylo uvedeno již v předchozí části této zprávy, došlo k vzrůstu průměrné výše důchodů proti roku 1956, že však stále zůstává značný rozdíl mez] úrovní průměrných důchodů starodůchodců a no-
] Rozdíl průměrné výše důchodů starodůchodců a novodůchodců vyplácených v roce 1970
8
vodůchodců. Jako důchody starodůchodců se zde uvádějí průměrné důchody celého souboru důchodů pracovníků přiznaných před 1. lednem 1957 a jako důchody novodůchadců průměrné důchody celého souboru důchodů z let 1957—1970. Rozdíl u starob-
ních a vdovských důchodů je přibližně stejný (115 Kčs a 117 Kčs). Větší rozdíl u invalidních důchodů (160 Kčs) je důsledkem velmi výhodné konstrukce a způsobu výpočtu invalidních důchodů podle předpisů z roku 1964. ČSR Družstevní rolníci
Průměrná měsíční výše důchodů v Kčs vyplácených v roce
Druh důchodu
1970 1)
490
505
559
—15
—69
Invalidní
259 259
432
467
502
—35
vdovský
251
451
431
450
+ 20
—70 + 1
starobní
novodůchodci 2 )
rozdíl
starodůchodci
1956
ad 1)
ad 2)
1) JZD ostatní ) JZD s vyšší úrovní hospodařeni + JZD ostatní.
2
U družstevních rolníků mohlo být toto porovnání pro nedostatek podkladů provedeno, jen pokud jde o Českou socialistickou republiku. Důchody starodůchodců tvoří soubor důchodů z doby před 1. dubnem 1962 a důchody novodůchodců soubor důchodů z období po 1. dubnu 1962 až do rohu 1970. Rozdíl mezi průměrnou výší důchodů starobních (invalidních) starodůchodců a novodůchodců z řad družstevních rolníků se na rozdíl od pracovníků pohybuje pouze v rozpětí od 15 Kčs do 70 Kčs. Tento nižší rozdíl má příčinu v tom, že pracovní odměny v zemědělství rostly v minulostí velmi pomalu, a v tom, že značná část těchto starodůchodců byla účastná zvyšování nízkých důchodů, čímž se do značné míry setřel rozdíl mezi průměrnou výší důchodů starodůchodců a novodůchodců; u vdovských důchodů došlo tím dokonce k vyrovnání průměrných výší. To se projevilo patrně ještě výrazněji ve Slovenské socialistické republice, kde bylo zvýšeno v říjnu 1970 do výměry 500 Kčs (a byl-li na důchodce odkázán výživou další rodinný příslušník, do výše 850 Kčs) z cel kového počtu důchodů družstevních rolníků 34 %, kdežto v ČSR necelých 20'% důchodů. Podrobnější přehledy, zejména pokud jde o počty důchodů z hlediska doby jejich přiznání a věku starodůchodců, jsou uvedeny v připojených tabulkách č. 3 až 7. Navrhovaná úprava Návrh zákona o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů vychází z těchto zásad:
1. Zvyšují se starobní, invalidní a vdovské dů chody přiznané a) podle předpisů platných před 1. lednem 1957 pro důchodové pojištění pracovníků v pracovním poměru a pro důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených síl, b) podle předpisů platných před 1. dubnem 1962 pro důchodové pojištění družstevních rolníků, jakož i vdovské důchody vyměřené z uvedených starobních a invalidních důchodů. 2. Zvýšení se poskytuje k důchodu náležejícímu ke dni 30. září 1971. Zvláštní přídavek podle zákona č. 161/1966 Sb. se započítává do základu pro zvýšení důchodu. Do výše důchodu se nezapočítává zvýšení pro bezmocnost ani výchovné. 3. Zvýšení činí k starobnímu a invalidnímu důchodu a) přiznanému horníkům a těm poživatelům důchodu, kteří konali nejméně 20 roků jiné než hornické práce nebo službu v ozbrojených silách, jež by odůvodňovaly zařazení jejich zaměstnání (služby) do I. pracovní kategorie podle předpisů platných po 30. červnu 1964, nebo se stali invalidními následkem pracovního úrazu utrpěného při výkonu takového zaměstnání (služby) měsíčně 300 Kčs
9
b) přiznanému těm, kteří konali nejméně 20 roků práce, jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jejich zaměstnání (pracovní činnosti) do II. pracovní kategorie, nebo se stali invalidními následkem pracovního úrazu utrpěného při výkonu takového zaměstnání měsíčně 200 Kčs, c) přiznanému jiným důchodcům měsíčně 120 Kčs. Zvýšení k vdovskému důchodu činí 60 % částky, která by náležela k starobnímu (invalidnímu) důchodu, z něhož byl vdovský důchod vyměřen ( t j . 180, 120, 72 Kčs měsíčně). 4. Důchody účastníků odboje, které byly upraveny podle zákona č. 161/1968 Sb., se zvyšují, jen jestliže by úprava podle čl. 1 návrhu zákona byla výhodnější než úprava provedená podle citovaného zákona (vzhledem k tomu, že zákonem č. 161/ 1968 Sb. byly upraveny nejnižší výměry důchodů účastníků odboje podle skupin zařazení částkami 800 až 1400 Kčs měsíčně, může jít o zcela výjimečné případy). Obdobně se postupuje u starobních a invalidních důchodů, které byly přiznány podle předpisů platných před 1. lednem 1957, avšak po tomto dni byly nově vyměřeny podle § 18 zákona č. 55/ 1956 Sb. 5. Splňuje-li též poživatelka podmínky pro zvýšení jak starobního (invalidního) důchodu, tak vdovského důchodu, přizná se zvýšení jen k důchodu, k němuž náleží výhodnější zvýšení. Tato částka zvýšení se pak z důvodu souběhu důchodů nesnižuje na polovinu. Stejně se postupuje, jestliže poživatelce starobního (invalidního) důchodu zvýšeného podle čl. I návrhu zákona vznikne po 30. září 1971 nárok na vdovský důchod, který se vyměřuje ze starobního (invalidního) důchodu již zvýšeného. Vdovský důchod se vyměří z takového důchodu po odečtení jeho zvýšení. 6. Zvýšení důchodu nepodléhá zvláštní dani z důchodu, avšak započítává se do nejvyšší výměry důchodů stanovené v předpisech o sociálním zabezpečení pevnými částkami (po snížení o zvláštní daň z důchodu) 7. Při zvýšení důchodů se zvláštní přídavek znovu neupravuje. Započítává se do nejvyšší výměry důchodů stanovené pevnými částkami. Dojde-li později ke změně vyplácené dávky, určí se výše zvláštního přídavku znovu podle všeobecných zásad (čl. I zákona č. 161/1968 Sb. ). 8. Zvýšení se poskytuje i k důchodům dříve již zvýšeným z toho důvodu, že jsou jediným zdrojem
příjmu důchodce; zvláštní podmínky stanovené pro úpravu důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, se jinak nemění. 9. Zvýšení důchodu o částku nepřesahující 120 Kčs měsíčně, a jde-li jen o vdovský důchod, nepřesahující částku 72 Kčs měsíčně, se poskytne počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971, a to bez žádosti. O výhodnější zvýšení důchodu je třeba požádat (pro přiznání výhodnějšího zvýšení v plné výši bez žádosti nejsou potřebné podklady). 10. Pro důchody, které mohou být jako jediný zdroj příjmu důchodce upraveny podle zákona č. 71/1970 Sb., se zvyšuje částka 500 Kčs na 550 Kčs, a v případě, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušník, částka 850 Kčs na 900 Kčs měsíčně. (Důchodcům, jimž byl přiznán důchod podle předpisů platných pro osoby samostatně hospodařící, bude možno důchody zvýšit na nově stanovené částky jen tehdy, jestliže při provozu zemědělského závodu nebo jiné samostatné výdělečné činnosti soustavně nezaměstnávali cizí pracovní síly; tato úprava bude provedena změnou příslušné vyhlášky. ) Zvýšení podle čl. II a III návrhu zákona není nárokové. Určení okruhu starodůchodců a důchodů, k nimž náleží zvýšení, je zdůvodněna v předchozí části této zprávy. U ostatních důchodů, které se vyskytují v platném systému sociálního zabezpečení, se zvýšení nenavrhuje. Částečný invalidní důchod byl zaveden teprve předpisy platnými od 1. ledna 1957 (nejde o starý důchod); kromě toho se vzhledem k věku starodůchodců nebudou prakticky vyskytovat případy, kdy důchodce pobírá částečný invalidní důchod. Důchod sirotčí náleží nejvýše do 26. roku věku dítěte. Případy, kdy se vyplácí sirotčí důchod po starodůchodci, mohou být zcela výjimečné. V roce 1968 byla nejnižší výměra sirotčího důchodu na jednostranně osiřelé dítě zvýšena a bylo umožněno pobírání sirotčího důchodu spolu s výchovným na každé dítě poživatele starobního, invalidního, částečného invalidního, osobního a sociálního důchodu. Důchod manželky a sociální důchod jsou dobrovolnými dávkami. Důchod manželky se přiznává v pevné částce od 100 do 300 Kčs měsíčně, důchod sociální jen osobám potřebným, a pokud je jediným zdrojem příjmu, bude jej možno upravit podle čl. II a III navrhovaného zákona. Osobní důchody se přiznávají podle předpisů platných po 31. prosinci 1956, a proto poživatele těchto důchodů nelze považovat za starodůchodce, a to ani tehdy, jestliže původní důchod byl přiznán před 1. lednem 1957.
10 Pokud jde o způsob úpravy starých důchodů, nelze provádět jejich Individuální přepočet podle platných předpisů nejen pro jeho časovou náročnost (a v četných případech pro nedostatek potřebných podkladů), nýbrž především proto, že při takovém postupu by bylo nutné vycházet z původní výše důchodu. Takové řešení by však vedlo k tomu, že by zvýšení nebylo přiznáno podstatné části starodůchodců, kterým byly již dříve zvýšeny jejich důchody při různých úpravách nízkých důchodů; šlo by přitom právě o skupiny s nižšími důchody, kde sociální potřeba je nejvíce naléhavá. Předložený návrh proto vychází z řešení, podle něhož by se průměrná výše důchodů starodůchodců jako celku zvýšila v podstatě na průměrnou výši důchodů nově přiznaných do roku 1970 jako celku o jednotnou pevnou částku.
Protože v současné důchodové soustavě jsou preferovalo! zařazením do I. a II. kategorie pracovníci, kteří vykonávají rizikové a zvlášť namáhavé práce, je odůvodněné, aby byli stejně preferováni i starodůchodci vykonávající dříve obdobné práce (zvýšením o 300 Kčs, popřípadě o 200 Kčs měsíčně se zároveň sleduje zásluhové hledisko). Vzhledem k tomu, že vdovský důchod podle platných předpisů činí 60 % starobního (invalid ního) důchodu zemřelého manžela, je odůvodněné, aby zvýšení k vdovskému důchodu činilo 60 % z částky, která by náležela ke starobnímu [invalidnímu) důchodu. Navrhovaným řešením se současně výrazně uplatňuje sociální hledisko a výhodněji se upravují nižší důchody, lede sociální potřeba je nejvíce naléhavá. To ukazuje následující přehled:
Výše důchodu po zvýšení o Kčs
Zvýšení důchodu v % při zvýšení o Kčs
Výše důchodu před zvýšením Kčs
120
200
300
120
200
300
400
520
600
700
30
50
75
600
720
800
900
20
33
50
800
920
1000
1100
15
25
38
1000
1120
1200
1300
12
20
30
1200
1320
1400
1500
10
16
25
1400
1400
1575
1700
0
13
21
Navrhovaným způsobem řešení se do značné míry vyrovnají důchody starodůchodců-pracovníků
s důchody novodůchodců, jak ukazuje tento přehled: ČSSR
Průměrná výše důchodu v Kčs Druh důchodu
Starodůchodců
Novodůchodců
Rozdíl v Kčs Před zvýšením
Po zvýšení
před zvýšením
po zvýšení
starobní
802
922
919
—117
+ 3
Invalidní
663
783
823
—160
—40
vdovský
534
606
649
—115
—43
11 Při zvýšení důchodů starodůchodců takto:
družstevních rolníků, projeví se navrhovaný postup
ČSR Rozdíl v Kčs. po zvýšení
Průměrná výše důchodu v Kčs Druh důchodu
novodůchodců
starodůchodců před zvýšením
po zvýšení
ad 1)
M
2
ad 2 )
)
starobní
490
610
505
559
+ 105
+51
invalidní
432
552
467
502
+ 85
+ 50
vdovský
451
523
431
450
+ 92
+ 73
1) JZD ostatní. 2) JZD s vyšší úrovní hospodaření + JZD ostatní. Z tohoto přehledu vyplývá, že důchody těchto starodůchodců se zvýší nad současnou úroveň nových důchodů družstevních rolníků. Při návrhu jednotné úpravy zvýšení pro pracovníky i družstevní rolníky se vychází z toho, že nižší celková úroveň důchodů družstevních rolníků je důsledkem postupného rozvoje tohoto důchodového zabezpečení a odlišného způsobu odměňování v jednotných zemědělských družstvech; přihlíží se též k tomu, že tato skupina starodůchodců-družstevních rolníků se podílela v obtížných podmínkách na vzniku a rozvoji socialistického zemědělství. Oprava nízkých důchodů
V souvislosti s úpravou důchodů starodůchodců je třeba řešit problematiku důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodiny a jsou přiznány do částky 500 Kčs měsíčně a v případě, že na důchodce je svou výživou odkázán další rodinný příslušník, do částky 850 Kčs měsíčně. Pokud tyto důchody byly přiznány po 1. lednu 1957, nebudou účastný navrhovaného zvýšení důchodů starodůchodců. Výše uvedené minimální výměry stěží kryjí nutné životní náklady. Podle odhadu jde asi o 393 tisíc důchodů, z nichž je z okruhu pracovníků 152 tisíc družstevních rolníků 59 tisíc osob samostatně hospodařících 92 tisíc 90 tisíc poživatelů sociálních důchodů 393 tisíc.
Navrhuje se proto současně s úpravou důchodů starodůchodců zvýšit minimální výměru pro důchody, které jsou jediným zdrojem příjmů důchodce a jeho rodiny, a to u jednotlivce z 500 Kčs na 550 Kčs měsíčně, a je-li na důchodce odkázán výživou další rodinný příslušník, z 850 Kčs na 900 Kčs měsíčně. Tato úprava bude platit l pro důchody nově přiznané za účinnosti navrhovaného zákona v případech, kdy důchod bude jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodiny. Náklady na navrhovanou úpravu Zvýšení důchodů starodůchodců
Při této úpravě dojde ke zvýšení asi 500 tisíc důchodů, z toho zhruba 85 tisíc důchodů družstevních rolníků; v tomto počtu bude asi 55 tisíc důchodů, které budou zvýšeny výhodněji (o částky 300 Kčs, popřípadě 200 Kčs). Roční náklady na zvýšení důchodů starodůchodců se odhadují takto: ČSSR
ČSR
SSR
v zabezpečení pracovníků v zabezpečeni družstevních rolníků
571
451
120
118
72
46
Celkem
689
523
166.
Zvýšení nákladů na důchodové zabezpečení bude činit v roce 1971 asi 171 mil. Kčs (v ČSR 130 mil. Kčs a v SSR 41 mil. Kčs).
12 V průběhu páté pětiletky se úprava (zvýšení nákladů) projeví takto (v mil. Kčs): 1971
1972
1973
1974
1975
ČSSR
171
689
648
607
565
ČSR
130
571
537
502
467
SSR
41
118
111
105
98.
Zvýšeni důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu Odhaduje se, že při této úpravě bude zvýšeno asi 393 tisíc důchodů (v ČSR 242 tisíc a v SSR 151 tisíc). V roce 1971 se tím náklady na důchodové zabezpečení zvýší asi o 52 mil. Kčs (z toho (připadá na ČSR 31 mil. Kčs a na SSR 21 mil. Kčs). V průběhu páté pětiletky se úprava (zvýšení nákladů) projeví takto (v mil. Kčs):
1971
1972
1973
1974
1975
ČSSR ČSR
52
207
199
191
183
31
123
118
113
108
SSR
21
84
81
78
75.
V roce 1972 budou činil celkové náklady na úpravu důchodů (včetně ozbrojených složek)1. úprava důchodů starodůchodců
699 mil. Kčs
2. úprava důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu
207 mil. Kčs
celkem
906 mil. Kčs.
Pokud zvýšení nákladů na důchodové zabezpečeni v roce 1971 nebude možno uhradit v rámci schválených státních rozpočtů republik na rok 1971, bude třeba k úhradě zvýšených nákladů po užít přebytku státního rozpočtu federace na rok 1971.
II. Z v l á š t n í č á s t
K čl. I K odst. 1: Článek I obsahuje ustanovení o zvýšení důchodů tzv. starodůchodců a v odstavci l vymezuje pro
tyto účely okruh příjemců důchodů, které se zvyšují. Starobními, invalidními a vdovskými důchody jsou všechny důchody takto označené ke dni počátku účinnosti zákona, tedy i důchody, které v době svého vzniku byly označeny jinak (napr. odpočivné nebo zaopatřovací platy, důchody odpočivné a zaopatřovací, úrazově důchody a zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/1948 Sb., jestliže ztráta výdělečné schopnosti činila aspoň 65 %], avšak podle pozdějších předpisů o sociálním zabezpečení se posuzují jako starobní, invalidní nebo vdovské důchody z důchodového zabezpečení. K jiným důchodům poskytovaným z důchodového zabezpečení (částečný invalidní, sirotčí a sociální důchod, důchod manželky, důchod rodičů B osobní důchod) zvýšení podle čl. I nenáleží.
K odst. 2:
Jednotnost částek zvýšení důchodů je odůvodněna ve všeobecné části této zprávy. Zvýšení náleží jen k vdovským důchodům, na něž vznikl nárok nejpozději 30. září 1971. K vdovským důchodům později napadlým zvýšení nenáleží, protože se vyměřují ze starobního (invalidního) důchodu již zvýšeného ( v i z též vysvětlivky k odstavci 4). Odstupňování částek zvýšení podle toho, za jak obtížných pracovních podmínek bylo vykonáváno zaměstnání, zejména práce škodlivé zdraví nebo zvlášť nebezpečné, odpovídá dnešnímu stavu, po dle něhož tyto okolnosti jsou rozhodné pro zaražení zaměstnání do pracovních kategorií (kategorií funkcí), jež se projevuje při výpočtu výše důchodu. Proto se navrhuje, aby výhodnější zvýšení bylo poskytnuto k důchodům horníků, tj. k důchodům, na něž vznikl nárok podle dřívějších předpisů o hornickém penzijním pojištění (zákon č. 44/ 1947 Sb. ) nebo podle předpisů o důchodovém pojištění horníků (§ 139 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění), a k důchodům, jejichž poživatel vykonával nejméně 20 roků jiné práce (není podmínkou, aby šlo o dobu pojištění) nebo službu v ozbrojených silách, které by podle předpisů dnes platných odůvodňovaly zařazení zaměstnání (služby), v němž tyto práce [funkce) byly konány, do zvýhodněné I. nebo II. pracovní kategorie. Potřebnou dobu 20 roků výkonu tatových prací může nahradit vznik invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného v přímé souvislosti s jejich výkonem nebo následkem nemoci z povolání, která se klade na roveň pracovnímu úrazu. Provádění tohoto ustanovení si vyžádá zpravidla zvláštní šetření; počítá se s tím, že potřebná šetření zajistí orgány sociálního zabezpečení na národních výborech ve spolu práci se závody.
13 K odst. 3:
Starobní a invalidní důchody pracovníků, kteří po vzniku nároku na důchod byli dále zaměstnáni aspoň po dobu dvou roků, mohly být nové vyměřeny podle § 18 zákona č. 55/1956 Sb., popřípadě podle § 119 zákona č. 101/1964 Sb., a to z nových výdělků. Takovým novým vyměřením se sice poživatel starobního důchodu dostal na úroveň poživatelů důchodů nově přiznávaných, avšak nové vyměření vedlo mnohdy jen k nevýznamnému zvýšení důchodu. Nebylo by proto vhodné vylučovat poživatele takto nově vyměřených důchodů ze zvýšení důchodů podle čl. I; zvýšení důchodu získané již dříve novým vyměřením se započte do zvýšení, které by náleželo podle tohoto článku k důchodu před jeho novým vyměřením. Obdobná zásada platí i pro důchody účastníků odboje, které byly nově upraveny podle čl. IV v souvislosti s ustanovením čl. II č. 16 a čl. III č. 12 zákona č. 161/1968 Sb. zejména v tom směru, že pro ně byly významně zvýšeny nejnižší výměry důchodů. Tyto výměry většinou převyšují částky, které by náležely starodůchodcům po zvýšení důchodu podle čl. I navrhovaného zákona. Nelze však vyloučit případy, že důchod účastníka, uvedený v čl. I odst. 1, popřípadě vdovský důchod z něho vypočtený, by ani po úpravě na zákonné minimum nedosáhl částky, kterou by činil původní důchod se zvýšením podle tohoto článku; proto se účastníkům odboje přiznává nárok na zvýšení důchodu o rozdíl mezi těmito částkami. K odst. 4:
Souběh důchodů, u nichž by jinak byly splněny podmínky pro zvýšení, může nastat jen u poživatelky vdovského důchodu s vlastním důchodem starobním nebo invalidním. Vdovský důchod může být přitom vyšší nebo k němu může náležet vyšší zvýšení než k starobnímu (invalidnímu) důchodu vzhledem k odstupňování zvýšení (odstavec 2). Proto se stanoví, že se zvyšuje jen důchod, (k němuž náleží výhodnější zvýšení. Při souběhu důchodů se však podle platných předpisů vyplácí pitně jen vyšší důchod a z nižšího polovina; proto je třeba zajistit, aby se takto nesnižovala částka výhodnějšího zvýšení náležejícího popřípadě k nižšímu důchodu. Teto zásada se důsledně rozšiřuje i na případy, ve kterých dojde později k souběhu zvýšeného důchodu s důchodem vyměřovaným ze zvýšeného důchodu. K odst. 5:
Ustanovení, že se zvláštní přídavek poskytovaný podle čl. I zákona č. 161/1968 Sb. zahrnuje do základu pro zvýšení důchodu a že se při zvý-
šení důchodu znovu neupravuje (odstavec 7), je odůvodněno tím, že přiznání zvláštního přídavku sledovalo v podstatě týž cíl jako zvýšení důchodu starodůchodcům, pokud jde o přizpůsobení výše důchodu růstu životních nákladů. Do zálkladu pro zvýšení důchodu se započítávají také všechna zvýšení, jež byla poskytnuta v jednotlivých akcích prováděných k zvyšování ně kterých nízkých důchodů v letech 1959—1968 na podkladě usnesení vlády vydaných podle zákonných zmocnění, popřípadě která byla přiznána podle zákonných ustanovení o odstraňování tvrdostí. Byl-li starobní, invalidní nebo vdovský důchod již dříve upraven podle zákona č. 161/1968 Sb., popřípadě podle zákona č. 71/1970 Sb., na nejnižší výměru stanovenou pro důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu (jediným nebo hlavním zdrojem výživy) důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod, je nutno pro účely zvýšení podle čl. I vycházet z výše důchodu takto upravené. Další trvání uvedené úpravy se ovšem řídí obecnými předpisy pro ni platnými (srov. odstavec 8). K odst. 7:
Zvláštní přídavek se započítává do základu pro zvýšení důchodu podle čl. I navrhovaného zákona i do nejvyšší výměry důchodů stanovené v předpisech o sociálním zabezpečení pevnými částkami (po snížení o zvláštní daň z důchodu). Proto není důvodu, aby zvláštní přídavek znovu upravoval při tomto zvýšení důchodu. Při jiných pozdějších změnách vyplácené dávky se bude 'postupovat podle obecných ustanovení o zvláštním přídavku obsažených v čl. I zákona č. 161/1968 Sb. Dávky pozůstalých budou vyměřovány ze zvýšeného důchodu (s výjimkou uvedenou v odstavci 4) po odečtení zvláštního přídavku k němu náležejícího a výše tohoto přídavku se určí znovu. Obdobně se bude postupovat, nastane-li souběh zvýšeného důchodu s jiným důchodem, k němuž nenáleží zvýšení podle čl. I. K odst. 8:
Jak již bylo uvedeno ve vysvětlivkách k odstavci 5, zvyšují se podle čl. I navrhovaného zákona i důchody, které již byly upraveny na nejnižší výměru stanovenou v čl. 2, 3 a 4 zákona č. 71/ 1970 Sb. pro důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, popřípadě stanovenou v čl. II a III zákona č. 161/1968 Sb. pro důchody, které jsou jediným nebo hlavním zdrojem výživy důchodce. Toto zvýšení se jinak nedotýká zvláštních podmínek stanovených pro uvedenou úpravu. Proto další trvání takové úpravy se řídí obecnými ustanoveními pro ni platnými.
14 K odst. 9:
Tímto ustanovením, podle něhož zvýšení důchodu neleží počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971, se nemění platná obecná úprava promlčení nároku na jednotlivé splátky dávek důchodového zabezpečení. K čl. II až IV:
Ustanovení těchto článků je přímou novelizací platných předpisů o nejnižší výměre důchodů, které jsou jediným zdrojem přijmu důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod. Tyto změny vytvářejí právní podklad pro zvýšení všech důchodů, jež zákony o sociálním zabezpečení a o sociálním zabezpečení družstevních rolníků dovolují zvýšit při splnění stanovených podmínek (tj. pro zvýšení starobních, invalidních, vdovských, sirotčích, sociálních důchodů a důchodů rodičů).
Pokud jde o starobní, invalidní a vdovské důchody, na něž se vztahuje čl. I, bude zpravidla úprava podle tohoto článku, na niž je právní nárok, výhodnější než úprava podle čl. II a III; nelze však vyloučit, že by výjimečně ani po úpravě podle čl. I nebylo dosaženo nejnižší výměry uvedené v čl. II a III. V takových případech bude při splnění ostatních zákonných podmínek možno přiznat i zvýšeni až do částek nově stanovených těmito články. Příslušnost Federálního shromáždění k vydání navrhovaného zákona je odůvodněna tím, že zvýšení dávek důchodového zabezpečení vyžaduje jednotnou úpravu, která má povahu jednotných zásad důchodového zabezpečení. Stanoveni takových zásad náleží podle čl. 22 ústavního zákona č. 143/ 1968 Sb., o Československé federaci, do působnosti Československé socialistické republiky.
V Praze dne 1. září 1971 Předseda vlády ČSSR: Dr. Štrougal v. r. Ministr práce a sociálních věcí ČSSR: Štanceľ v. r.
15
Tabulka č. l
ČSSR
Vyplácené důchody k 31. 12. 1970
Druh zabezpečení a druh důchodu
Počet
Pracovníci Starobní poměrný starobní invalidní částečný invalidní manželky vdovský sirotčí (kmeny]
1 014 983 123 324 473 340 113 782 123 913 608 337
celkem
2 537 258
Družstevní rolníci starobní invalidní částečný invalidní manželky vdovský sirotčí (kmeny) celkem Samostatné hospodařící starobní invalidní částečný invalidní vdovský sirotčí (kmeny)
79579
307 550
70824 16285 1075
77047 4208
Průměrná výše Kčs
863 440 781 594 184 524 504
481
36575 1373
v tis. Kčs
10 134 522 655 137 4 336 597
919500
284 052 3 783 767 507 630
20 621 205
528 505 316 182 331 423
476 989
54705 33087
Roční výdaje
1 836 634 413 569
66858
1825 275 767
23464
2 618 117
522 521 266 440 379
318 390 198 901 1739
188209 7556
celkem
126 221
sociální osobní jiné, přiznané podle předpisů platných do 31. 12. 1956
131 485 843
462 1544
699 616
46123
129
75392
ÚHRN
3318919
714 795
20378
24 749 503
16 Tabulka č. 2
ČSR
Vyplácená důchody k 31. 12. 1970
Druh zabezpečení a druh důchodu
Počet
Průměrná výše Kčs
Roční výdaje v tis. Kčs
Pracovníci starobní poměrný starobní invalidní částečný invalidní manželky vdovský sirotčí (kmeny) celkem
864 635
102 721 353 752 80536 74379 485901 54879
860 420 775 571 166 521 474
8 583 728 522 247 3 169 885 645 170 156 593 3 001 103 330 759
16 409 485
2 016 803
Družstevní rolníci starobní invalidní částečný invalidní manželky vdovský sirotčí (kmeny)
217266 44385 S 508 548 52280 2384
celkem
326 371
512 482 320 179 304 422
1 241 203 242 539 39098 827 169 498 13761 1 706 926
Samostatně hospodařící 503 480 272 406 334
starobní invalidní částečný invalidní vdovský sirotčí (kmeny)
32975 13998 189 18951 423
celkem
66536
sociální osobní jiné, přiznané podle předpisů platných do 31. 12. 1956
59219 618
470 1510
314 160 16020
32731
128
53178
ÚHRN
2 502 278
178 979 74840 542 92704 2536 349 601
18 849 370
17
Tabulka č. 3
SSR
Vyplácané důchody k 31. 12. 1970
Druh zabezpečení a druh důchodu
Počet
Průměrná výše Kčs
Roční výdaje v tis. Kčs
Pracovníci starobní poměrný starobní invalidní částečný invalidní manželky vdovský sirotčí (kmeny)
150 348 20603 119 588 33246 49534 122 436 24700
celkem
520 455
879 537 798 649 210 538 570
1 550 794 132 890 1166712 274 330 127 459 782 664 176 871 4 211 720
Družstevní rolníci starobní invalidní částečný invalidní manželky vdovský
sirotčí (kmeny) celkem
90284 26439 6777 527 24767 1824
567 543 309 185 387 424
595 431 171 030 27760 998 106269 9703 911 191
150 618
Samostatné hospodařící 550 551 262 476 399
139 411 124061 1197 95505 5020
starobní invalidní částečný invalidní vdovský sirotčí [kmeny)
21730 19089 292 17624 950
celkem
59685
sociální osobní jiné, přiznané podle předpisů platných do 31. 12. 1956
72266 225
455 1637
385 456 4358
13392
131
22214
ÚHRN
816 641
365 194
5 900 133
18 Tabulka č. 4 ČSSR
Vyplácené důchody
starodůchodů
k 31. 12. 1970
Důchody pracovníků (přiznané podle předpisů platných před 1. 1. 1957
Měsíční výše důchodu Kčs
abs.
V sólo v %
abs.
v %
— 299
1658
0, 6
5699
2. 7
300— 399
3033
1, 0
6749
3, 3
400— 499
23728
8, 3
31801
15, 3
500— 599
77590
27, 0
120857
58, 1
600— 699
68501
23, 9
20 905
10, 1
700— 799
35638
12, 4
9 643
4. 6
800— 899
26050
9, 1
7 743
3. 7
900— 999
12834
4, 5
2093
1, 0
1 000—1 099
13574
4, 7
1353
0, 7
1 100—1 199
5920
2. 1
520
0. 3
1 200—1 299
8765
3, 1
403
0, 2
1 300—1 399
2391
0. 8
80
0, 0
1400—
7126
2. 5
43
0, 0
286 808
100, 0
207 889
100, 0
celkem S
S + I+SV + IV
— důchod starobní
I
— důchod invalidní
SV
— důchod starobní a vdovský
IV
— důchod invalidní a vdovský
V
— důchod vdovský
19 Tabulka č. 5 ČSSR
Vyplácané důchody starodůchodců k 31. 12. 1970 Důchody družstevních rolníků přiznané podle předpisů platných před 1. 4. 1962
Měsíční výše důchodu Kčs
V sólo
S + I + SV + IV
abs.
v %
abs.
' v %
— 299
6132
7, 4
1645
16, 2
300— 399
12315
14. 4
666
6, 6
400— 499
15550
18, 1
1612'
15, 9
500— 599
40500
47. 2
5678
55, 9
600— 699
5651
6. 6
238
2, 4
700— 799
2098
2. 4
253
2. 5
800— 899
2003
2, 3
43
0, 4
900— 999
179
0, 2
4
0, 0
1 000—1 099
412
0, 5
12
0, 1
1 100—1 199
30
0.0
4
0.0
1 200—1 299
649
0, 8
—
—
1 300—1 399
21
0. 0
—
—
1400—
75
0. 1
—
—
85795
100, 0
celkem
•
10155
100, 0
20 Tabulka č. 6 ČSSR
Vyplácené důchody starodůchodců k 31, 12. 1970
Důchody pracovníků a družstevních rolníků (součty z tab. č. 4 a 5]
Měsíční výše důchodu Kčs
S + I + SV + IV abs.
V sólo v %
abs.
v %
— 299
7970
2, 1
7344
3, 4
300— 399
15348
4, 1
7415
3, 4
400— 499
39278
10, 6
33413
15, 3
500— 599
118 090
31, 7
126 535
58, 0
600— 699
74152
19, 9
21 143
9, 7
700— 799
37736
10, 1
9896
4, 5
800— 899
28053
7. 5
7786
3. 6
900— 999
13013
3. 5
2097
1, 0
1 000— 1 099
13986
3, 8
1365
0. 6
1 100—1 199
5950
1. 6
524
0, 3
1 200—1 299
9414
2, 5
403
0, 2
1 300—1 399
2412
0, 7
80
0, 0
1400—
7201
1, 9
43
0. 0 4
celkem
372603
100, 0
218 044
100. 0
21 Tabulka č. 7 ČSSR
Odhad vyplácených důchodů starodůchodců k 30. 6. 1972
Měsíční výše důchodu Kčs
ZA + JZD
JZD
S + I+SV + IV
V sólo
S + I+SV+IV
S + I+SV + IV
V sólo
— 399
4210
12047
16856
2096
21066
14143
400— 499
21291
30777
14072
1462
35363
32239
500— 599
69622
116966
36649
5151
106 271
122 117
600— 699
61466
20232
5114
216
66580
20448
700— 799
31978
9333
1899
230
33877
9563
800— 899
23375
7494
1812
39
25187
7533
900— 999
11516
2026
162
4
11678
2030
1 000—1 099
12180
1309
373
11
12553
1320
1 100—1 199
5312
503
27
4
5339
507
1 200—1 299
7865
390
587
—
8452
390
1 300-1 399
2146
77
19
—
2165
77
1400-
6394
42
68
—
6462
42
257 355
201 196
77638
9213
334 993
210 409
celkem
ZA
ZA
V sólo
•
= důchody pracovníků přiznané podle předpisů platných před 1. 1. 1957
JZD = důchody družstevních rolníků přiznané podle předpisů platných před 1. 4. 1962
StT 1 - 86220-71
