Federální shromáždění Československé socialistické republiky I. v. o.
59
Vládní návrh Zákon ze dne
1970
o Státní bance československé Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně: Základní ustanovení
§ l Státní banka československá*) (dále jen „banka") je ústřední bankou Československé socialistické republiky. § 2 (1) Označení banky je „Státní banka československá" nebo „Statná banka československá". (2) Sídlem banky je Praha. (3) Banka může svým jménem nabývat práv a zavazovat se. § 3 Banka a) má výhradní právo vydávat bankovky; spolu s federálním ministerstvem financí navrhuje vládě Československé socialistické republiky úpravu měny a zásady oběhu zákonných peněz a dohlíží na ochranu měny, b) na podkladě stanoveném zákonem určuje poměr československé koruny k cizím měnám a stanoví ceny zlata v bankovních operacích s cizinou, '] Státní banka Československá byla zřízena zákonem č. 31/1950 Sb.
1970
2
c) přijímá vklady na účty, d) poskytuje úvěry, e) organizuje a provádí platební styk, jakož i zúčtování pro organizace, f) podílí se v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštními předpisy na regulaci a kontrole mzdového vývoje, g) provádí financování investiční výstavby uskutečňované socialistickými organizacemi a v souvislosti s tím provádí její kontrolu, h) provádí pokladní plnění státního rozpočtu federace a státních rozpočtů republik, ch) spravuje devizově měnové rezervy Československé socialistické republiky ve zlatě a v ostatních devizových prostředcích, i) nakupuje, směňuje a prodává zlato a ostatní devizové prostředky, j) zastupuje Československou socialistickou republiku na základě zmocnění vlády Československé socialistické republiky v mezinárodních bankovních institucích, k) plní funkce v devizové oblasti podle předpisu o devizovém hospodářství, l) přijímá a poskytuje úvěry a záruky ve styku s devizovými cizozemci, m) stanoví zásady pro poskytování a přijímání zahraničních bankovních úvěrů, n) organizuje a provádí platební styk a další bankovně obchodní činnost ve styku se zahraničím, o) provádí další činnost podle pokynů vlády Československé socialistické republiky. § 4
(1) K zajištění úkolů a cílů státních plánů rozvoje národního hospodářství banka ve spolupráci s příslušnými orgány vypracovává a předkládá vládě Československé socialistické republiky ke schválení návrh zásad vnitřní a zahraniční bankovní měnové politiky a návrh měnového [úvěrového, pokladního a devizového) plánu, podle nichž banka vykonává činnosti uvedené v § 3; svou činností se podílí na uskutečňování úkolů a cílů státních plánů rozvoje národního hospodářství a prosazuje opatření k upevňování měny. (2) Zásady vintřní a zahraniční bankovní měnové politiky, schválené vládou Československé socialistické republiky, jsou závazné pro všechny peněžní ústavy a ostatní organizace; měnový plán je pro peněžní ústavy a organizace závazný v rozsahu na ně provedeného rozpisu. § 5 Plněním některých úkolů vyhrazených bance může banka pověřit jiné peněžní ústavy nebo jiné
3
organizace nebo orgány; pokud nestanoví jinak, platí pro pověřené peněžní ústavy, jiné organizace a orgány obdobně předpisy platné pro banku.
§ 6
(1) Banka je oprávněna kontrolovat, a to zejména při účasti na plánovacích pracích a při poskytování úvěrů a devizových prostředků, jak socialistické organizace používají celospolečenských prostředků. (2) Organizace jsou povinny předkládat bance potřebné doklady, poskytovat jí požadované informace, umožnit prověrky na místě a i jinak jí umožňovat plnění jejích funkcí. (3) Zjistí-li banka nedostatky v hospodaření socialistických organizací, je oprávněna požadovat na nich i na jejich nadřízených orgánech odstranění těchto nedostatků a popřípadě použít proti organizacím opatření, stanovených ve zvláštních předpisech. (4) Ustanovení odstavců l až 3 se vztahují na družstevní a společenské organizace jen v případech, kdy jim banka poskytuje úvěrové nebo devizové prostředky, a v případech, kdy banka vůči nim uplatňuje kontrolní funkce podle zvláštních předpisů. Řízení a organizace banky
§ 7 (1) Banku řídí předseda banky; zastupuje ho v plném rozsahu místopředseda banky a na jednotlivých úsecích činnosti banky předsedou banky pověření generální ředitelé banky. Je-li předsedou banky občan České socialistické republiky, je místopředsedou banky občan Slovenské socialistické republiky anebo naopak. (2) Předsedu banky jmenuje a odvolává president Československé socialistické republiky na návrh vlády Československé socialistické republiky. Místopředsedu banky a generální ředitele banky jmenuje a odvolává vláda Československé socialistické republiky na návrh předsedy banky. (3) Předseda banky má postavení vedoucího federálního ústředního orgánu. (4) předseda banky v dohodě s ministrem financí Československé socialistické republiky navrhuje vládě Československé socialistické republiky zásadní finanční a měnová opatření;mají— li tato opatření dopad na státní rozpočet republiky, postupuje v dohodě s ministrem financí republiky. (5) Předseda banky vydává na základě tohoto zákona obecně závazné právní předpisy o a) poskytování úvěrů,
4
b) úrokových sazbách z úvěrů a z prostředků organizací na účtech u peněžních ústavů, jakož i o poplatcích, náhradách a paušálech náhrad při provádění bankovních operací a služeb, c] používání dalších bankovních nástrojů v oblasti vnitřních a zahraničních měnových vztahů, d] provádění finacování a o bankovní kontrole investiční výstavby, uskutečňované socialistickými organizacemi, e] platebním styku v tuzemsku i se zahraničím, jakož i o zúčtování s organizacemi, f] pokladních operacích v socialistických organizacích a o směnárenské činnosti. § 8
Banka vykonává svou činnost ústředím v Praze, hlavním ústavem pro Českou socialistickou republiku v Praze, hlavním ústavem pro Slovenskou socialistickou republiku v Bratislavě (dále jen „hlavní ústavy"), pobočkami, popř. jinými organizačními jednotkami.
§ 9 (1) Ústředí vykonává celostátní koncepční, řídící a kontrolní činnost banky. (2) K zabezpečení úkolů a cílů státních plánů rozvoje národního hospodářství ústředí zpracovává ve spolupráci s hlavními ústavy návrh zásad vnitřní a zahraniční bankovní měnové politiky, návrh měnového plánu a tvorby měnových rezerv, jakož i zásady, pravidla a nástroje pro plnění úkolů a činností banky. (3) Ústředí dále a] zajišťuje výkon Činností banky vůči organizacím, řízeným orgány federace, b) zajišťuje výkon činnosti banky ve vztahu k zahraničí, c] zajišťuje jednotné plnění úkolů a činností banky ve všech jejích organizačních jednotkách a kontrolu jejich činnosti, d) vykonává další Činnosti podle statutu banky a pokynů předsedy banky. [4} Výkon činností banky, uvedených v odstavci 3 písm. a] a č], zajišťuje ústředí zásadně prostřednictvím hlavních ústavů. § 10 (1) Hlavní ústavy řídí generální ředitelé ve funkci místopředsedů (dále jen „generální ředitelé hlavních ústavů"]. (2) Generální ředitele hlavních ústavů jmenuje a odvolává na návrh předsedy banky vláda Československé socialistické republiky po projednání v příslušné vládě republiky.
5
(3) Generální ředitel hlavního ústavu odpovídá za výkon své funkce předsedovi banky; odpovídá též za to, že hlavní ústav při plnění úkolů, uvedených v odstavci 4 písm. a) až d), postupuje v souladu s rozhodnutími vydanými vládou republiky v její působnosti. (4) Hlavní ústavy a) se účastní na sestavování a rozpracovávání měnového plánu na republiky a zajišťují úkoly banky, vyplývající ze státních plánů rozvoje národního hospodářství; b] sestavují a projednávají s příslušnými orgány republik návrhy zásad úvěrové politiky, návrhy pokladního a úvěrového plánu za republiky a koordinují s nimi vzájemný postup; c) zajišťují úkoly banky, vyplývající z působnosti vlády republiky; d) zajišťují úkoly, vyplývající pro banku z měnového plánu; k tomu účelu disponují prostředky a zdroji určenými rozpisem měnového plánu na republiky; při disponování prostředky a zdroji, určenými pro organizace, řízené orgány republik, jsou vázány celostátními, obecně závaznými předpisy předsedy banky; e) řídí organizační jednotky banky na území republiky a kontrolují jejich činnost. (5) Hlavní ústavy vykonávají další činnosti podle statutu banky a pokynů předsedy banky. § 11
Za banku podepisují společně předseda banky a místopředseda banky nebo jeden z nich a generální ředitel. Rozsah oprávnění dalších pracovníků podepisovat za banku stanoví organizační předpisy banky. Hospodaření banky
§ 12 Banka má statutární fond, všeobecný rezervní fond, popřípadě další fondy stanovené vládou Československé socialistické republiky.
§ 13 Statutární fond činí pět miliard Kčs a slouží k zabezpečení závazků banky. Vláda Československé socialistické republiky může podle potřeby statutární fond zvýšit a určit, z jakých prostředků se zvýšená část statutárního fondu doplní.
§ 14 Do všeobecného rezervního fondu plynou příděly ze zisku tak dlouho, až dosáhne výše statutárního fondu.
6
§ 15 Banka hospodaří podle zásad stanovených vládou československé socialistické republiky. Banka je povinna odvádět do státního rozpočtu federace část zisku podle zásad, schválených vládou československé socialistické republiky. Roční účetní závěrku společně s výroční zprávou schvaluje vláda Československé socialistické republiky.
§ 16 Ztráta banky se hradí ze všeobecného rezervního fondu; pokud tento fond k úhradě ztráty nestačí, hradí ji Československá socialistická republika. Všeobecná ustanovení
§ 17 Banka neručí za závazky Československé socialistické republiky ani České socialistické republiky ani Slovenské socialistické republiky, pokud výslovně takovou záruku nepřevezme. Československá socialistická republika, Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika ručí za závazky banky, jen je-li tak výslovně stanoveno.
§ 18 Pro výpočet úroků z částek skládaných nebo docházejících ve prospěch účtů organizací a ze zůstatků na těchto účtech, jakož i z poskytnutých úvěrů, je rozhodné zúčtování příslušné částky v bance.
§ 19 Na pracovníky banky se nevztahují ustanovení § 23 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví.
§ 20 Činnost, organizaci a hospodaření banky upravuje podrobněji statut, který schvaluje vláda Československé socialistické republiky. Závěrečná ustanovení
§ 21 Práva a závazky ústavů, uvedených v § 2 zákona č. 31/1950 Sb., které nebyly podle vyhlášky ministerstva financí č. 383/1950 Ú. l. I (č. 380/1950 Ú. v. I] na banku do účinnosti zákona č. 117/1965 Sb. převedeny, nebudou na ni převáděny. Právní poměry ústavů, uvedených v § 2 zákona č. 31/1950 Sb., upraví federální ministerstvo financí.
7
§ 22 Z r u š u j e se a) zákon č. 117/1965 Sb., o Státní bance československé, b) § 363 až 365 hospodářského zákoníku č. 109/ 1964 Sb., c) § 7 zákona č. 170/1968 Sb., o některých opatřeních souvisejících s federativním uspořádáním státu. § 23 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.
Důvodová zpráva Všeobecná
část
Státní banka československá [dále jen „banka") plní v národním hospodářství úkoly ústřední emisní banky, provozní a investiční banky, jakož i specializovaných bank (pro průmysl, zemědělství, obchod, dopravu a místní hospodářství). Úlohy banky, její organizace a právní postavení jsou upraveny v souladu s usnesením ÚV KSČ z ledna 1970, které stanovilo, že banka má být uspořádána jako jednotná emisní, úvěrová a zúčtovací organizace v zájmu jednotné československé ekonomiky. To vyžaduje uspořádat banku jako jednotně řízenou federální instituci. Přitom však je zároveň třeba, aby se při respektování jednoty banky promítly do jejího vnitřního organizačního uspořádání i federativní principy. Návrh proto vychází z federativního uspořádání státu a ze zhodnocení dosavadních zkušeností z tohoto uspořádání, které vyústí v připravovanou novelizaci ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, zejména též čl. 14 tohoto zákona. Návrh proto upravuje vnitřní organizaci banky tak, aby odpovídala symetrickému uspořádání řízení a správy státu a aby banka mohla zajišťovat své činnosti a vztahy jak k orgánům federace, tak k orgánům republik. V návaznosti na federativní uspořádání státu se zajišťuje podíl zástupců ČSR a SSR na dvou klíčových vedoucích funkcích v bance tím, že funkce předsedy banky a místopředsedy banky budou obsazovány paritně; analogicky bude postupováno při jmenování generálních ředitelů, pověřených předsedou banky jeho zastupováním na jednotlivých úsecích činnosti banky. Vedle ústředí banky bude zřízen hlavní ústav pro území České socialis-
tické republiky a hlavní ústav pro území Slovenské socialistické republiky. V zákoně se rámcově stanoví úloha a postavení ústředí banky a jejích dvou hlavních ústavů s tím, že podrobněji bude jejich činnost vymezena ve statutu banky. Základní úkoly a činnosti banky zůstávají v podstatě stejné, jak byly stanoveny zákonem č. 117/1965 Sb., o Státní bance československé. Dochází jen k dílčímu upřesnění ve výčtu činností banky v souladu s dnešní náplní její činnosti (např. na úseku regulace mezd a devizového hospodářství). V návaznosti na upevňování centrálního řízení státu a posilování úlohy a autority státních plánů rozvoje národního hospodářství se v zákoně upřesňují úlohy banky v plánovitém řízení národního hospodářství, zejména na úseku zajišťování a realizace měnové politiky, a to v souladu s úkoly a cíli státních plánů rozvoje národního hospodářství. Do zákona se nové zakotvila povinnost banky sestavovat měnový (úvěrový, pokladní a devizový) plán. Zvláštní
část
K § l Aby byly odstraněny jakékoliv pochybnosti o skutečnosti, že nejde o zřízení nové banky, uvádí se v zákoně pod čarou, že byla zřízena zákonem č. 31/1950 Sb.
K § 3 V tomto ustanovení jsou uvedeny všechny druhy hlavních činností, jejichž výkon přísluší bance jako ústřední bance Československé socialistické republiky.
8
V ustanovení pod písm. a) se přesněji než v dosavadním zákoně stanoví oprávnění a úkoly banky při emisi peněz, řízení peněžního oběhu a při ochraně měny. Toto ustanovení je v souladu s odpovídajícím oprávněním federálního ministerstva financí, obsaženým v návrhu zákona o působnosti federálních ústředních orgánů. Oprava textu ustanovení pod písm. b) oproti znění obdobného ustanovení v dosavadním zákoně je jen zpřesněním, aby text návrhu zákona plně odpovídal zákonu č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě, ve znění zák. opatření č. 25/1961 Sb. Oprávnění banky přijímat vklady na účty, jež banka vykonává již od svého vzniku, nebylo v dosavadním zákoně výslovně uváděno. Do návrhu se tato činnost zařazuje v zájmu zpřesnění, a to tím spíše, že jde o jeden ze základních úkolů banky [písm. c)]. Právo banky přijímat vklady na účty se stanoví obecně. V praxi se zaměřuje banka především na přijímání vkladů na účty od socialistických organizací a nepředpokládá se změna okruhu této její činnosti. Přesto však není možno vyloučit výjimečné případy, ve kterých by banka přijímala vklady ať již korunové nebo devizové od specifického okruhu jiné klientely. Právo banky poskytovat úvěry, uvedené pod písm. d), se neformuluje jako výlučné oprávnění a vychází se ze současného stavu, kdy také jiné peněžní ústavy (např. Československá obchodní banka, státní spořitelny) mohou poskytovat úvěry a kdy financování investiční výstavby družstev se provádí také z prostředků družstevních svazů (ze zvláštních fondů). Na druhé straně se blíže nespecifikuje okruh klientely banky. Vychází se přitom z předpokladu, že banka bude poskytovat úvěry převážně socialistickým organizacím. Formulace zákona však připouští, aby předseda banky rozhodl i o poskytování úvěru jiným organizacím a orgánům. Uvedená formulace připouští i možnost poskytnutí úvěru státním rozpočtům. Předpokládá se, že úvěry budou moci být poskytnuty jen v rámci zmocnění, daného ministru financí v rozpočtovém zákoně. Jelikož organizaci platebního styku banka provádí již po léta jako jeden ze základních úkolů, byl výčet činností v ustanovení pod písm. e) v tomto směru doplněn. Tímto ustanovením je kryta i účast banky na organizování a provádění pokladních operací v hospodářství. Od vydání zákona č. 117/1965 Sb. došlo k význačným změnám na úseku kontroly mzdového vývoje. Protože se banka v současné době podílí na kontrole mezd jen v návaznosti na plnění svých ostatních ekonomických funkcí a zejména v souvislosti s poskytováním úvěrů, vymezují se pod písm. f) úkoly banky na tomto úseku nově v sou-
ladu se současnou praxí a příslušnými právními předpisy (vyhl. č. 174/1969 Sb. ). Úprava ustanovení pod písm. ch) oproti textu obdobného ustanovení dosavadního zákona vychází důsledně z existence státního devizového monopolu zabezpečovaného bankou i na úseku správy devizově měnových rezerv ČSSR ve zlatě a v ostatních devizových prostředcích; banka je povinna jako orgán státního devizového monopolu uvedené rezervy spravovat. Pozměněné ustanovení dosavadního zákona o oprávnění banky k nákupu, směně a prodeji drahých kovů a cizozemských platebních prostředků výslovně hovoří pouze o zlatu, resp. ostatních devizových prostředcích v souladu s návrhem nového zákona o devizovém hospodářství [písm. i)]. Ve srovnání s obdobnými ustanoveními dosavadního zákona se upouští od toho, aby návrh nového zákona výslovně uváděl, že banka „stanoví zásady pro uzavíráníbankovně—finančníchdohod s devizovými cizozemci", neboť toto ustanovení výlučně devizové povahy není třeba v zákoně o Státní bance československé výslovně upravovat [písm. m)]. Dosavadní ustanovení o provádění platebního styku se zahraničím se doplňuje o oprávnění banky i k jeho organizaci z téhož důvodu jako ustanovení pod písm. e) ohledně platebního styku v tuzemsku [písm. n)]; pod písm. n) uvedená působnost banky neznamená změnu postupu při mezistátních jednáních o úpravě platebního styku; tento postup je upraven usnesením vlády ČSSR o sjednávání mezinárodních smluv. K § 4
V souladu s upevňováním plánovitého řízení národního hospodářství se nově upravují povinnosti banky na úseku plánovitého řízení měny, uskutečňování měnové politiky a plánovité realizace bankovních funkcí. Banka přešla od sestavování úvěrového a pokladního plánu k vypracovávání komplexního měnového plánu zahrnujícího úvěrový, pokladní a devizový plán a k vypracovávání zásad jak vnitřní, tak zahraniční bankovní měnové politiky. Toto zdokonalení plánovacího procesu v bance a upevnění plánovitého řízení činnosti banky se zakotvuje nově i do zákona o Státní bance československé. V souladu s upevňováním centrálního řízení národního hospodářství a s úkolem zajistit jednotnou bankovní měnovou politiku v celé úvěrové soustavě se v zákoně výslovně stanoví, že zásady vnitřní a zahraniční bankovní měnové politiky, schválené vládou ČSSR, jsou závazné pro (všechny peněžní ústavy a ostatní organizace. Závaznost měnového plánu je u nich určena rozpisem měnového plánu a mírou závaznosti provedeného
9
rozpisu. Tím bude zajištěna jednota postupu všech typů peněžních ústavů vůči organizacím a jednotný postup úvěrové soustavy v obou republikách. K § 5 Dlouholeté zkušenosti banky ukazují, že si hospodářský život a uplatňování hledisek maximální hospodárnosti v bankovnictví vynucuje nutnost pověřit jiné peněžní ústavy nebo jiné organizace nebo orgány (např. orgány spojů) plněním některých úkolů vyhrazených bance. Tak byla např. Československá obchodní banka pověřena prováděním platebního styku se zahraničím v r. 1965, došlo k zapojení i jiných peněžních ústavů a nepeněžních organizací do směnárenské činnosti (např. Československé obchodní banky, Živnostenské banky, státních spořitelen a Interhotelů). Banka přenáší na jiné organizace provádění bankovně-technických operací, pokud je mohou provádět hospodárněji a racionálněji. Protože jde o rozhodování o bankovně-technických operacích, nebylo by vhodné, aby uvedené pověřovací oprávnění příslušelo jinému orgánu.
Protože se uvedený postup v praxi osvědčil, navrhuje se, aby oprávnění banky k takovému pověřování bylo převzato z dosavadní úpravy do nového zákona v podstatě beze změny. Toto své pověřovací oprávnění bude banka vykonávat po předchozí dohodě s pověřenou organizací nebo orgánem. Při pověření závažnějšího významu, zejména když jsou spojena se zvýšením počtu pracovníků u organizace nebo orgánu, přejímajícího agendu, bude banka postupovat v dohodě s jejich nadřízeným orgánem. K § 6
Banka při plnění svých úkolů prosazuje celospolečenské zájmy na zvyšování hospodárnosti v organizacích a jejich nadřízených orgánech. Aby tuto úlohu mohla banka řádně plnit, je třeba, aby k tomu měla potřebná oprávnění. Proto se do nového zákona přejímají všechna oprávnění, která banka k tomuto účelu měla v dosavadním zákoně, a to jen s tím zpřesněním, že se oprávnění banky uvedené v odst. l označuje v zájmu zvýraznění společenské úlohy banky výslovně jako kontrola. Toto zpřesnění odpovídá v podstatě dosavadní úpravě obdobných práv banky podle příslušných úvodních ustanovení části XI. hospodářského zákoníku (zejména § 363), jež se současně zrušují za účelem odstranění duplicity. Bance se dává právo, a to zejména při účasti na plánovacích pracích a při poskytování úvěrových a devizových prostředků, kontrolovat, jak socialistické organizace používají celospolečenských prostředků. Jde o dikci převzatou z dosavadního zákona, která se osvědčila. V tomto pojetí se kontrola banky neomezuje jen na efektivnost využití úvěru a devizo-
vých prostředků, ale rozšiřuje se i na kontrolu efektivnosti využití prostředků vložených společností do organizací jinými formami, např. ve formě tzv. „vlastních" prostředků organizací, dotací ze státních rozpočtů apod. Rozsah oprávnění banky se omezuje vůči družstevním a společenským organizacím jen na blíže v návrhu uvedené druhy případů se zřetelem na odlišný charakter jejich vlastnictví (skupinové vlastnictví). K §
7-11
Znění zákona vychází z usnesení ÚV KSČ z 31. ledna 1970 o tom, že banka má být uspořádána jako jednotná organizace v zájmu jednotně československé ekonomiky. Řízení banky je proto založeno na principu jediného odpovědného vedoucího, předsedy banky. Zákon vychází z nutnosti úzké koordinace finanční a bankovní měnové politiky federace. Proto bude předseda banky v zásadních finančních a měnových opatřeních postupovat v dohodě s ministrem financí Československé socialistické republiky. Tato zásada se přejímá z dosavadního zákona o Státní bance československé. Nově se do zákona pojímá zásada, že v otázkách majících dopad na státní rozpočty republik bude předseda banky postupovat v dohodě s ministry financí republik. Půjde zejména o koordinaci státních rozpočtů, úvěrových a pokladních plánů a projednání návrhu zásad úvěrově politiky. Předpokládá se, že tato koordinace bude zajišťována prostřednictvím Finanční rady, jejímiž členy jsou všichni ministři financí i předseda banky. Předsedovi banky jsou odpovědni za výkon své funkce všichni další v zákoně vyjmenovaní vedoucí pracovníci banky bez ohledu na to, který orgán je do funkcí jmenoval. Obdobně se upraví odpovědnost na dalších stupních řízení. Vztah mezi generálními řediteli banky, pověřenými předsedou banky jeho zastupováním na jednotlivých úsecích činnosti banky, a generálními řediteli hlavních ústavů je dán tím, že — generální ředitelé, pověření předsedou banky jeho zastupováním na jednotlivých úsecích činnosti banky, odpovídají předsedovi banky za zpracování koncepce jednotlivých činností banky a vypracování zásadních pokynů pro všechny organizační jednotky banky; odpovídají za činnost banky vůči organizacím, říza ným orgány federace; postup banky vůči těmto organizacím zajišťují zpravidla prostřed nictvím hlavních ústavů v zájmu jejich informovanosti a umožnění hodnocení činnosti poboček; avšak zabezpečování úkolů banky vůči organizacím, řízeným orgány federace, bude odpovídat cestám plánů; z odpovědností ge-
10
nerálních ředitelů v ústředí za činnost banky vůči organizacím, řízeným orgány federace, vyplývá nutnost i přímého styku ústředí s pobočkami z operativních důvodů v souladu s principy racionálního řízení; rozsah pravomoci generálních ředitelů hlavních ústavů v oblasti hospodářství, řízeného orgány republik, zůstává tím však nedotčen; — generální ředitelé hlavních ústavů pro ČSR a SSR odpovídají předsedovi banky za plnění stanovených bankovních úloh, pokynů, pravidel a kontingentů a za řízení a činnost hlavních ústavů a poboček na území příslušně republiky; při disponování prostředky a zdroji, určenými rozpisem měnového plánu na republiky pro organizace, řízené orgány republik, jsou vázáni celostátními, pro všechny organizační jednotky banky závaznými vnitřními předpisy předsedy banky. Vztahy mezi generálními řediteli, pověřenými předsedou banky jeho zastupováním na jednotlivých úsecích činnosti banky, a generálními řediteli hlavních ústavů budou podrobněji upraveny ve statutu banky. Pokud jde o změnu v postaveni a označeni jednotlivých funkcionářů banky proti zákonu č. 117/1965 Sb., vychází se z poslání banky v národním hospodářství a z jejího postavení v mezinárodních bankovních vztazích jako ústřední banky ČSSR. Z těchto hledisek nevyhovuje dosavadní označení. vedoucího představitele „generální ředitel". Navrhuje se proto pro vedoucí představitele banky označení „předseda banky" a „místopředseda banky", jako je tomu téměř ve všech socialistických státech. Právo jmenovat předsedu banky se přenáší na presidenta ČSSR, přičemž vládě ČSSR přísluší právo jmenovat a odvolávat ostatní vedoucí funkcionáře banky. Zákon uvádí funkce jednotlivých organizačních jednotek banky. Ústředí vykonává činnosti, které metodicky upravují a sjednocují výkon funkcí banky jako celku, a činnosti, které souvisejí se vztahy k organizacím, řízeným orgány federace, a k zahraničí. Hlavní ústavy zajišťují vztahy k orgánům republik, přičemž zejména koordinují s nimi postup v období přípravy státních plánů rozvoje národního hospodářství, státních rozpočtů, úvěrového a pokladního plánu a zásad úvěrové politiky; řídí výkon funkcí banky na území příslušné republiky. Zákon dále předpokládá pobočky jako organizační jednotky banky pro, zajišťování jejích funkcí vůči organizacím. Výčet činností organizačních jednotek banky není taxativní. Řízení organizačních jednotek je svěřeno funkcionářům, kteří svou řídící činnost vykonávají v rámci pravomoci delegované od předsedy banky.
Ustanovení o postavení předsedy banky v § 7 odst. 3 má především plně zajistit předpoklady k tomu, aby oprávnění předsedy banky vydávat obecně závazné právní předpisy (§ 7 odst. 5) bylo v souladu s Čl. 80 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, jenž omezuje toto oprávnění jen na federální ústřední orgány, zmocněné zákonem k takovému vydávání. K § 12—16
V ustanoveních o hospodaření banky se upravují pouze dva nejdůležitější fondy [statutární a všeobecný rezervní fond). Oprava ostatních fondů se ponechává jako dosud vládě, a to vládě ČSSR (§ 12). Oproti dosavadnímu zákonu jsou provedeny kromě zpřesnění vyplývajících z federativního uspořádání státu (§ 13, 15 a 16) jen změny ve výši statutárního fondu a v úpravě hospodaření, zejména nakládání se ziskem banky. Statutární fond byl totiž v mezidobí vládním usnesením č. 115 ze 17. 4. 1967 zvýšen z 1 miliardy Kčs na 5 miliard Kčs, takže jde jen o uvedení stavu právního v soulad se stavem skutečným (§ 13). Zásady uspořádání odvodů banky do státního rozpočtu a principy jejího hospodaření s prostředky jí ponechanými ze zisku byly pro rok 1970 schváleny usnesením vlády ČSSR č. 120 z 4. 6. 1970 na podkladě zhodnocení aplikace zásad experimentálně ověřovaných v letech 1967—1969, které se osvědčily. Je proto účelné v těchto věcech i nadále používat formy zásad, které by stanovila vláda ČSSR. Proto se zákonná úprava přizpůsobuje této formě, přičemž se však přímo zákonem stanoví, že příslušná část zisku banky se odvádí do státního rozpočtu federace (§ 15). Roční účetní závěrku spolu s výroční zprávou bude banka předkládat ke schválení vládě ČSSR; počítá se s tím, že je bude zasílat také předsednictvům vlád ČSR a SSR k informaci. Ve všeobecných ustanoveních je kromě zpřesnění souvisejících s federativním uspořádáním státu (§ 17 a 20) zachován beze změny dosavadní stav. Ustanovení § 18 recipuje beze změny dosavadní zákonnou úpravu, jež rámcově převzala obecně užívaný způsob počítání úroků, jaký byl a je jedině možný za daného stavu účtovací těch niky. Tento způsob vychází ze stavu zůstatků na úctě a jeho změn, takže pro úročení je rozhodné zúčtování příslušné částky na účtě u banky. Počáteční a konečný den pro úrokování je zpravidla den zúčtování nebo den předcházející. Tyto dny,
11 jakož i lhůty, ve kterých banka nebo jiný peněžní ústav provádí zúčtování, stanoví předpisy o pla tebním styku a zúčtování s organizacemi (t č. vy hláška generálního ředitele Státní banky česko slovenské č. 85/1966 Sb. ].
s obdobnými ustanoveními v § 6 návrhu zákona, jednak ustanovení § 7 zákona č. 170 1968 Sb, o některých opatřeních souvisejících s federativním uspořádáním státu, které po přechodnou dobu upravuje další činnost banky
K § 22
V derogační doložce je třeba zrušit kromě do savadního zákona č. 117/1965 Sb, o Státní bance československé, jednak ta ustanovení hospodářského zákoníku, která jsou v podstatě věrně shodná
Provedeni tohoto zákona neovlivni předepsaný odvod ze zisku banky do státního rozpočtu fede race.
V Praze dne 14. listopadu 1970 Předseda vlády ČSSR dr. Štrougal v r. Generální ředitel SBČS ing Potáč v. r
StT ú - 35903-70
