Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1969 I. v. o.
23
Vládní návrh Zákon ze dne
1969,
kterým se doplňuje a mění občanský soudní řád a některé další civilněprocesní předpisy
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně: ČI. I
Ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ) se mění a doplňují takto: 1. Z ustanovení § 8 se vypouštějí slova „zejména řízení o pracovním sporu u rozhodčího orgánu Revolučního odborového hnutí". 2. § 9 zní:
„§ 9 K řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy. " 3. § 10 zní:
„§ 10 Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a proti rozhodnutím státních notářství. "
2
4. V ustanovení § 11 odst. 3 se slova „Nejvyšší soud" nahrazují slovy „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky". 5. Ustanovení § 12 odst. 3 se doplňuje touto větou: „Je-li jeden z těchto soudů na území České socialistické republiky a druhý na území Slovenské socialistické republiky, rozhoduje o přikázání Nejvyšší soud Československé socialistické republiky. " 6. § 13 se zrušuje. 7. § 16 odst. l zní: „(1) O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky rozhodne jiný senát téhož soudu. " 8. Ustanovení § 17 odst. l se zrušuje a vypouští se označení odstavce 2.
9. § 36 zní:
㤠36
(1)
Soud jedná a rozhoduje zpravidla v senátu. Všichni soudci jsou si při rozhodování rovni. ( 2 ) Ve věcech pracovních, a nestanoví-li zákon jinak, ve věcech upravených zákonem o rodině jedná a rozhoduje vždy senát. V ostatních věcech jedná a rozhoduje předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Předseda senátu jedná a rozhoduje jako samosoudce těž v dalších případech, kde tak stanoví zákon. Ve všech případech, kdy jedná a rozhoduje předseda senátu, přísluší mu práva, která jsou vyhrazena senátu. [ 3 ] V případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat předseda senátu jako samosoudce, může jednat a rozhodovat jako samosoudce i jiný soudce z povolání. ( 4 ) Jinak může předseda senátu nebo jiný soudce z povolání sám provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje. " 10. Ustanovení § 82 odst. 2 zni: (2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u komise pro pracovní spory, je řízení u soudu zahájeno také dnem, kdy postoupená věc došla soudu. " 11. V ustanovení § 88 písm. g) se nahrazují slova „rozhodčí orgán" slovy „komise pro pracovní spory". 12. V ustanoveni § 105 odst. 2 se slova „Nejvyššímu soudu" nahrazují slovy „Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky".
3 13. Ustanovení § 108 odst. 2 se zrušuje a vypouští se označení odstavce 1. 14. V ustanovení § 135 odst. l se slovo „provinění" nahrazuje slovem „přečin". 15. K § 195 se připojuje další odstavec 3 tohoto znění: 3 „( ) V řízení o prohlášení za mrtvého rozhoduje předseda senátu. " 16. V § 230 odst. 2 připojuje se věta tohoto znění: „Návrh může být podán i po uplynutí této lhůty, jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byl později podle trestně právních předpisů zrušen. " 17. § 237 zní: „§ 237 1
( ) Ke stížnosti je oprávněn generální prokurátor Československé socialistické republiky, a jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu republiky, některého krajského nebo okresního soudu (státního notářství), také generální prokurátor a ministr spravedlnosti příslušné republiky. Stížnost projedná nejvyšší soud republiky, jde-li o rozhodnutí některého krajského nebo okresního soudu (státního notářství), a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu republiky. ( 2 ) Stížnost projedná příslušný soud v senátě. " 18. Ustanovení § 245 odst. l zní: „( 1 ) Přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů jsou příslušné a) okresní jinak,
soudy, není-li
zákonem
stanoveno
b) krajské soudu, jde-li o rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění, nebo jestliže je tak stanoveno zákonem, c) nejvyšší soudy České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, jde-li o přezkoumání rozhodnutí ústředních orgánů České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky, d) Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, jde-li o přezkoumání rozhodnutí federálních orgánů Československé socialistické republiky. "
4
19. Ustanovení § 250 zní: ,, § 250
(1) Proti rozhodnutí soudu není přípustná obnova řízení a s výjimkou případů podle odstavce 2 ani odvolání. (2) Ve věcech důchodového zabezpečení je možno podat proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhoduje nejvyšší soud republiky. (3) Proti pravomocným rozhodnutím je možno podat stížnost pro porušení zákona. " 20. V § 274 se vypouští ustanovení písm. a) a v ustanovení písm. c) se nahrazují slova „rozhodčích orgánů v pracovních sporech slovy „komisí pro pracovní spory". 21. Ustanovení § 275 odst. 2 zní: „(2) Návrh na výkon rozhodnutí je třeba podat vždy u soudu. " ČI. II
Ustanovení notářského řádu zákona č. 95 1963 Sb. ) se mění takto: 1. Ustanovení § 10 odst. l první věta za středníkem zní: „jde-li o státní notářství v obvodech různých krajských soudů, rozhodne nejvyšší soud republiky, a jde-li o státní notářství v obvodech České socialistické republiky a slovenské socialistické republiky, rozhodne Nejvyšší soud Československé socialistické r e p u b l i k y . 2. V § 10 odst. 3 se; nahrazuji slova „Nejvyšší soud" slovy „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky". 3. V § 22 odst. 3 se nahrazují slova „Nejvyšší soud" slovy „nejvyšší soud republiky". Čl. III
Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, se mění a doplňuje takto: 1. V § 39 odst. l připojuje se věta tohoto znění: „Pravomoc československých soudů je dána také pro řízení o výživném proti československému občanu, proti němuž je uplatňován nárok cizincem bydlícím v cizině, a pro řízení, v němž československý občan navrhuje proti cizinci bydlícímu v cizině zrušení nebo změnu rozhodnutí československého soudu. "
5
2. Ustanovení § 67 odst. 2 zní „(2] Vyslovit, že se uznává rozhodnuti uve dené v odstavci l, přísluší jen Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky po slyšeni generálního prokurátora Československé socialistické republiky. Návrh může podat vedle účast niků každý, kdo prokáže právní zájem, a v zájmu společnosti i generální prokurátor Československé socialistické republiky Nejvyšší soud Českosloven ské socialistické republiky rozhoduje rozsudkem, jednání nemusí nařizovat. Čl. IV
1. Majetkové věci, o nichž bylo řízení zahájeno u místních lidových soudů, které nebyly rozhodnuty v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, postoupí se bez návrhu soudu, a jehoz obvodu byl místní lidový soud: ve věcech, v nichž b y l o míst ním lidovým soudem již rozhodnuto, platí o odvolání dosavadní předpisy, okresní soud je však po v i n e n rozhodnout ve věci samé. 2. Přípustnost obnovy řízení a stížnosti pro po rušeni zákona u pravomocných rozhodčích výroku se posuzuje j a k o u rozhodnuti soudů. 3. Působnost, která podle tohoto zákona přísluší nejvyšším soudům republik a Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky, vykonává, do dne ustanovení těchto soudů dosavadní Nejvyšší soud. Rozhoduje přitom v senátu v takovém složení, které je předepsáno pro soud, jehož f u n k c i plní. 4. Pokud se v civilneprocesnich předpisech m l u v í o Nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské so cialistické republiky; pokud se m l u v í o generálním prokurátorovi, rozumí se tím podle povahy věci generální prokurátor Československé socialistické republiky, generální prokurátor České socialistické republiky nebo generální prokurátor Slovenské sociíilistické republiky. 5. Pokud bude působnost nejvyšších soudů re p u b l i k a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky vykonávat dosavadní Nejvyšší soud, muže jeho předseda podávat ve věcech skončených pravomocně před počátkem účinnosti toto zákona stížnost pro porušení zákona. 6. Ustanovení § 365 se použije obdobně i na rozhodnutí místních lidových soudů a smíry jimi schválené a na rozhodnutí rozhodčích orgánů v pracovních věcech a smíry jimi schválené, vydaná před počátkem účinnosti tohoto zákona.
6 Čl. V Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.
Důvodová zpráva Federativní uspořádání státu vyžaduje, aby i v oboru procesních předpisů, vycházejících dosud z koncepce unitárního státu, byly promítnuty nastalé státoprávní změny. Je to především ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje hlava osma Ústavy, novela zákona o organizaci soudů a o volbách soudců, jakož i novela zákona o prokuratuře, které činí nezbytným provést některé změny v procesních předpisech. Další změny vyplývají také z novely zákoníku práce. V rámci potřeby uvést do souladu příslušné úseky právního řádu uskutečňují se zatím jen změny nejnutnější. Další změny, které na federalizaci nepřímo navazují, se předpokládají v souvislosti s řešením dělby působnosti odpovídající společensky odůvodněnému postavení Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a nejvyšších soudů republik. K článku I K § 8 až 195 a. s. ř.
Hlavním článkem soudní soustavy zůstávají i nadále okresní soudy, které jsou příslušné k řízení v prvním stupni ve všech věcech. Výjimky jako dosud stanoví jen některé ustanovení hlavy čtvrté o. s. ř. o řízení o přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů. K řízení v druhém stupni jsou příslušné krajské soudy, které rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a státních notářství. Nejvyšší soudy České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky budou rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona proti rozhodnutím nižších soudů a státních notářství a dále ve věcech důchodového zabezpečení, kde budou působit jako soudy odvolací. K přenesení těžiště působnosti nejvyšších soudů republik do rozhodovací činnosti v řádném instančním pořadí dojde až v souvislosti s vyvrcholením institucionálních úprav, které v oblasti justice nepřímo navazují na federalizaci státu. Nejvyšší soud Československé socialistické republiky bude sjednocovat rozhodování soudů republik. Vzhledem ke zvláštní povaze tohoto úkolu, vyplývajícího z ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy, podmínky řízení a rozhodování při vydávání rozhodnutí a stanovisek, k zabezpečení jednotného výkladu zákona pro
obor občanského soudního řízení neupravuje občanský soudní řád, ale zákon o organizaci soudů a o volbách soudců. V občanském soudním řádu je upraveno řízení a rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, která se zatím do institucionálního dobudování funkční příslušnosti nejvyšších soudů republik bude u Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky uplatňovat prakticky, jen pokud bude směřovat proti rozhodnutím nejvyšších soudů republik ve věcech důchodového zabezpečení. Obsah náplně rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky se dále řeší zatím pro rozhodování v některých procesních otázkách; výrazem těchto úprav jsou například změny při přikazování věci k rozhodnutí jinému soudu a rozhodování o vyloučení soudců. Novou úpravu také vyžaduje účast soudců z lidu v občanském soudním řízení. V návaznosti na ustanovení ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy, byl znovu zvážen okruh případů, kdy podle dosavadního stavu mohl jednat a rozhodovat předseda senátu jako jediný soudce. Bohaté životní zkušenosti soudců z lidu budou napříště v řízení a rozhodování využívány především tam, kde povaha věci klade těžiště případu do řešení skutkových otázek. Tak je tomu především ve věcech pracovních a v některých věcech práva rodinného. Protože v ostatních případech, zejména ve sporech převážně majetkové povahy, podle dosavadních zkušeností účast soudců z lidu nemohla být dostatečně účinným a hospodárným způsobem využita, rozšiřuje se právo předsedy senátu jednat a rozhodovat jako jediný soudce (samosoudce). Současně se stanoví, že v případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat předseda senátu jako samosoudce, může jednat a rozhodovat jako samosoudce i jiný soudce z povolání. K nová úpravě vázanosti soudu rozhodnutím příslušných orgánů (§ 135 odst. 1) dochází v návaznosti na změny, ke kterým dochází v oboru trestního práva hmotného a procesního.
K § 237 o. s. ř. Protože novela zákona o organizaci soudů a o volbách soudců přiznává právo podat stížnost pro porušení zákona také ministrům spravedlnosti
7
České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, musela se tato změna také odrazit v předpisech upravujících občanské soudní řízení. Současně se v těchto předpisech musela projevit i dělba kompetence mezi generálního prokurátora ČSSR a generální prokurátory republik, a pokud jde o rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, také dělba kompetence mezi Nejvyšším soudem Československé socialistické republiky a nejvyššími soudy České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. K § 245 odst. l a 250 o. s. ř.
K změnám proti dosavadnímu stavu tu dochází jedině při vymezení příslušnosti soudů jednotlivých stupňů k řízení o přezkoumání rozhodnuti jiných orgánů než soudů. Ve věcech důchodového zabezpečení se stanoví, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu prvního stupně je možno podat odvolání, o němž rozhoduje nejvyšší soud příslušné republiky. Tuto úpravu si vyžádala potřeba účinněji sjednocovat rozhodování nižších soudů nejvyššími soudy republik v řádném instančním pořadí. Současně se tím také umožňuje sjednocování rozhodování nejvyšších soudů republik Nejvyšším soudem Československé socialistické republiky prostřednictvím řízení a rozhodování o stížnosti pro porušení zákona.
K § 274 písm. a), c) a 275 odst. 2 o. s. ř.
Uvedené změny závisejí na změnách, ke kterým dochází v úpravě rozhodování ve věcech do sud svěřených místním lidovým soudům a ve věcech dosud svěřených rozhodčím orgánům. K článku II
V souvislosti s ústavním zákonem, kterým se mění a doplňuje hlava osmá Ústavy, bylo třeba v zák. č. 95/1963 Sb., o státním notářství a řízení před státním notářstvím, znovu upravit rozhodování o příslušnosti státních notářství ležících v obvodech různých krajských soudů a státních notářství ležících v České socialistické republice a Slovenské socialistické republice. K článku III
Také změny v zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, vyplývají v podstatě z federalizace státu. K článku IV
Zde jsou shrnuta všechna ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Jde o nutné úpravy v návaznosti na změny, ke kterým došlo novelou zákona o organizaci soudů a o volbách soudců. Provedením zákona nevzniknou náklady, které by zatěžovaly státní rozpočet.
V Praze dne 4. prosince 1969 Předseda vlády ČSSR: v z. prof. ing. Kempný, CSc. v. r.
místopředseda vlády
StT l - 35584-69
