FARNÍ ZPRAVODAJ
NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY èíslo 4
roèník 7
záøí 2007
Stát se darem pro druhé Drazí mladí pøátelé a ètenáøi našeho Farního zpravodaje, dovolte mi, abych na konci prázdnin a zaèátkem školního roku oslovil zvláštì mladé z naší farnosti. Byl jsem jednou v Bratislavì zastupovat vyuèujícího v hodinì náboženství v jedné tøídì gymnázia. Žáci v této tøídì na mne pùsobili velmi sebevìdomì, mìli kolem sedmnácti let. Mluvili jsme spolu o lásce. V lásce je velmi dùležité, abychom dokázali darovat sebe tomu druhému jako dar, protože láska musí být vzájemným sebedarováním. Každý dar, který nìkomu dáváme, dáváme jako nìco cenného, a• je to malièkost anebo velká vìc. A tak jsem jim rozdal papírky, na které mìli napsat alespoò tøi své špatné vlastnosti a tøi dobré, které si na sobì cení a na které jsou i hrdí pøed ostatními. Když jsem potom papírky posbíral a èetl si, co napsali, uvìdomil jsem si, že tìch špatných dokázali napsat hodnì, ale tìch dobrých a hezkých tam bylo jaksi poskrovnu. Vidìl jsem pøed sebou dcerky, které byly opravdu hezké a nedokázaly napsat ani to, že hezky vypadají, a také jsem vidìl kluky, po kterých se dcerky ohlídaly a oni nedokázali napsat o sobì nic hezkého. Pøitom každý z nich mìl to nejmodernìjší obleèení, nejnovìjší model mobilu, nejhezèí úèes, a pøece jim cosi chybìlo. Cosi opravdu dùležitého - a to jejich vlastní hodnota. Všechny ty okrasy navenek jen zakrývaly toto prázdné místo v jejich srdci. A pøece naše hodnota není v tom, zda máme nejlepší barvu na vlasech nebo máme náušnice na rtech, zda vlastníme ten nejnovìjší model mobilu – v tom všem hodnotu nenajdeme. Možná nám tyhle vìci budou druzí závidìt a budeme pro ostatní hvìzdami,
ale uvnitø poøád zùstaneme lidmi, kteøí se bojí, že kdyby to všechno ztratili, nikdo by je nemìl rád. Èasto slyšíme o tom, že si máme pøiznat pravdu o sobì. Že si máme uvìdomit, jací jsme zlí, jak se nesprávnì chováme a jací jsme neposlušní a nevdìèní. Toto však není celá pravda. Pravda o nás není jen v tìch špatných vìcech, celá pravda o nás je i v tom, že si dokážeme pøiznat a uvìdomit si o sobì i všechno to dobré a hezké, co v nás je. A já si myslím, že tohle je ta dùležitìjší pravda o nás. Protože je to pravda, kterou o nás ví i Bùh. On nás stvoøil jako hezké, dobré lidi, kteøí jsou schopní èinit dobré vìci, on nestvoøil nepodary. Ano, jsme nevdìèní, ale pøedevším vùèi Bohu, protože nedokážeme vidìt na sobì to všechno dobré, co do nás vložil. Zkusme se jednou postavit pøed zrcadlo a øíct si jen tak sami pro sebe: „Vážím si tì pro to, že…, je na tobì hezké…“ a zkusme za všechny ty dobré vìci Bohu podìkovat. Možná se ptáte, proè právì tahle slova na úvod školního roku. Proto, abychom nestrávili tento školní rok tím, že budeme chtít poøád dobøe vypadat s nìèím,co nejsme opravdu my. Zkusme se vzdát všech tìch vìcí, ušetøíme tak èas: sobì tím, že se nebudeme trápit nad tím, zda jsme ti nejlepší, nejlíp obleèení, nejvíc svalnatí…, ušetøíme také èas i tìm druhým, nebudou nám muset závidìt. Nebuïme sebevìdomí jen navenek, zkusme se stát opravdu darem pro jiné, naše spolužáky, pøátele, pro naše blízké. A nezapomeòme za to hezké, co na sobì najdeme, Bohu dìkovat. Pøeji vám hezký a požehnaný zaèátek školního roku. P. Marek Poláèik SVD, kaplan -1-
Najdi si èas myslet, je to èas k hledání pokladù. Najdi si èas k rozptýlení, je to èas k zachování mládí. Najdi si èas na ètení, je to èas k osvojení moudrosti. Najdi si èas na modlení, je to èas pøibližování se Bohu. Najdi si èas na lásku, je to èas nejkrásnìjší pøítomnosti. Najdi si èas na pøátelství, je to èas pro cestu ke štìstí. Najdi si èas na víru, je to èas k pøijetí klíèe do nebe. Najdi si èas pro Boha a bližního, je to èas, kdy nic neztratíš a mnoho získáš. (z knihy P. Josefa Doubravy Mozaika moudrosti)
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ZÁØÍ 2007
…BIBLICKÝ KOUTEK…ROZHOVOR…BIBLICKÝ KOUTEK…ROZHOVOR…
Kniha Izaiáš Starozákonní knihy ètyø tzv. „velkých“ prorokù a dvanácti „malých“ prorokù patøí k nejobtížnìjším biblickým knihám. (Oznaèení velký a malý vychází z rozsahu pøíslušných knih.) Je to pøirozené: Poselství prorokù zahrnovala pøítomnost i budoucnost. Žili v bezprostøedním kontaktu s Bohem a lidskými slovy zjevovali jeho vùli èasto velmi složitým zpùsobem podobenství a básnických obrazù mimoøádné síly a pùsobivosti. Ohlašovali události blízké i vzdálené. Hlásali trest jako následek provinìní, spásu jako odmìnu za obrácení. Považovali se vždy za pouhé nástroje Boží vùle a jejich projevy èasto zùstávaly i pro nì samotné tajemstvím, které èekalo èasto celá staletí, než v daleké budoucnosti došlo k uskuteènìní tajemných pøedpovìdí. – Prorok zpravidla nebyl spisovatel, nýbrž kazatel. V biblických prorockých knihách jsou zaznamenány prorocké výpovìdi jednotlivých významných prorokù èasto formou vynikajících básnických skladeb,
jindy vyprávìním v první osobì o vlastních zkušenostech proroka, o jeho povolání a pronásledování, jindy jde o vypravování ve tøetí osobì o životì proroka, zapsané jinou osobou. Tyto typy textu jsou zpravidla rùznì kombinovány. Chronologicky první mezi „velkými“ proroky byl Izaiáš. Obdržel prorocké poslání r. 740 pø. Kr. Je prorokem víry v nejtìžších dobách svého národa. Základním – a trvale platným - poselstvím jeho hlásání je požadavek, aby lidé spoléhali výhradnì na Boha a ani v nejkrutìjších a nejdelších zkouškách nepozbývali nadìje. Izaiáš byl geniální básník. Ètyøi lyrické skladby, „zpìvy Služebníka“, patøí k nejpeèlivìji zkoumaným a nejèastìji citovaným místùm Starého zákona. Tyto texty o trpícím Služebníkovi vztáhl Ježíš na sebe a na své poslání. – Izaiášùv styl je živý a pùsobivý, básnické obrazy vyzaøují svou sílu, vznešenost a harmonii i dnes udivující. Dostalo se mu zjevení Boží neko-
neènosti, moci a slávy, a lidské porušenosti a nehodnosti. Nejedna pasáž osloví dnešního ètenáøe zcela aktuálnì, napøíklad tam, kde prorok mluví o upøímnosti a pokoøe pøi bohoslužbì, nebo o spravedlnosti v sociálních vztazích. Náboženská závažnost této prorocké knihy zpùsobila, že (vedle žalmù, které jsou všechny souèástí denní modlitby církve) je v liturgii zastoupena nejrozsáhleji ze všech starozákonních spisù. Dennì je Izaiáš zaøazen napø. do mešních ètení doby adventní a nìkteré jeho jásavé verše má snad každý køes•an v mysli a pamìti: Bùh sám pøijde a spasí nás. - Rosu dejte, nebesa! – Hle, panna poène a porodí Syna. – Hle, dítì se nám narodilo, syn je nám dán! - Tyto a jiné podobné verše z liturgických ètení nám budou záchytnými body a pomohou nám s porozumìním a radostí èíst i tuto nesnadnou prorockou knihu. pøipravil Mojmír Trávníèek
Z Vietnamu na Moravu Do komunity verbistù v Novém Hrozenkovì pøibyli dva èlenové øádu z Vietnamu. Stalo se tak v den, kdy byl v Nitøe vysvìcen na knìze náš nový kaplan P. Marek Poláèik, v sobotu 16. èervna 2007. P. Josef Khang Thanh Dao (dále P. Josef) a P. Jan Køtitel Hung The Nguyen (dále P. Jan) jsou od 18. èervna oficiálnì zamìstnaní Arcibiskupstvím olomouckým jako kaplani v kostele sv. Michala v Olomouci. Od 15. záøí nastoupí do knìžského semináøe v Olomouci, kde se budou uèit èeský jazyk a postupnì získávat osobní kontakty s èleny vietnamské komunity na Moravì. Do té doby pobývají a uèí se základy èeštiny v Novém Hrozenkovì, kam budou o víkendech dojíždìt i v prùbìhu školního roku, aby udrželi kontakt se spolubratry. První kontakty Vietnamu s køes•anstvím se datují do roku 1533. První kroky k evangelizaci zemì vykonali dominikáni, františkáni a jezuité. Hlavnì francouzský jezuita Alexander de Rhode, který v roce 1627 založil známý institut pro katechety. Francouzská kongregace Ctitelé Svatého køíže se zasloužila o šíøení køes•anství, takže dnes èítá katolická církev 10 % z 83 milionù obyvatel. Obyvatelstvo Vietnamu tvoøí 54 etnik . Køes•anští misionáøi se zasloužili o rozšíøení latinské abecedy, která se stala oficiální formou psaného vietnamského jazyka. Ve
Vietnamu jsou 3 arcidiecéze a 22 diecézí a vláda v dnešní dobì povoluje jen 6 knìžských semináøù. Neustále pøibývá knìžských a øeholních povolání. V roce 2004 bylo v této zemi 2927 katolických knìží, z toho bylo 505 øeholních, 1833 èlenù mužských kongregací, 11 421 øeholních sester a 52 513 katechetù. na rýžovém poli
Poèátky Spoleènosti Božího Slova ve Vietnamu se datují do roku 1974, v roce 1998 se pøipojila k øeholi kongregace Bratøi Svatého Josefa. Zvláštností ve Vietnamu je politické rozdìlení které vzniklo po roce 1975, kdy se z jižní èásti, po nìkolika letech obèanské války, stáhli Amerièané. To se promítá i do života církve. Vìtšina katolíkù ze severu utekla na jih, kde se vytváøejí katolická gheta, kdy
nìkolik vesnic tvoøí spoleèenství èítající 510 tisíc lidí a ti dovnitø nepustí žádného nekatolíka. V tìchto vesnicích neexistují rozvody a podobné vìci, které je u nás bìžnì vidìt. Stejnì jako u nás za komunistù je stanoven limit, kolik knìží napøíklad mùže být vysvìceno, kolik øeholních sester mùže složit vìèné øeholní sliby. Je pravda, že tady v Èeské republice jsou Vietnamci vesmìs z komunistického severu a pøedpokládá se, že zde katolíkù mnoho není. Katolíci utíkají do jiných státù: Belgie, Francie, USA, Austrálie, které nebyly døíve komunistické. Církev ve Vietnamu je neustále pod státním dozorem, podobnì jako tomu bylo i u nás. Knìz nemùže jít sloužit mši do jiné farnosti. Pøed jejich odchodem do Èeské republiky každého vyslýchali 3 policisté 2 hodiny, než jim dovolili vycestovat. Mùžete nám prosím øíct nìco o rodinì ze které pocházíte, kolik je Vám let, kde žijí a èím se živí vaši rodièe…? P. Jan: Narodil jsem se roku 1969, mám tedy 38 let. Jsem z 11 dìtí, mám jen 1 sestru a 10 bratrù. Pìt bratrù a sestra jsou v rùzných
Ò Kdyby nì Pámbú šecky høíchy odpustil, teho bych nedokázál. Ï Ò Má ïúravú hlavu a tú mu utìká rozum. Ï
-2-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ZÁØÍ 2007
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR… øeholích. Jeden z mých bratrù studuje teologii v rámci SVD v Japonsku. Další z bratrù studuje ve Francii na univerzitì, ale není v øeholi. Dva bratøi jsou ženatí. Má rodina žije na hranici s Laosem, na venkovì, vysoko v horách. Živí se jako rolníci a pìstují kávu. Rostou tam nìkteré plodiny jako tady, tøeba lesní jahody. Rodièe mají známé v Saigonu, ti zajiš•ují sbìr staršího obleèení a moji rodièe pak zajiš•ují rozvoz a roznášku do chudých oblastí v horách. Je tam mnoho lidí, kteøí neumí hospodaøit a jsou velice chudí. P. Josef: Já mám 40 let. Pocházím také z venkova. Otec mi už zemøel a matka má 86 rokù. Mám ètyøi bratry a jednu sestru. Mùj otec krátce pracoval jako katecheta, pak ho v roce 1975 zatkli a byl 7 mìsícù ve vìzení. Má rodina pùvodnì pochází ze severu a emigrovala na jih. Otec byl stolaø, vyrábìl nábytek. Kdy jste byli vysvìceni na knìze? P. Jan: Byli jsme vysvìceni spolu, v prosinci to budou tøi roky, tedy v roce 2004. Znali jste se s Josefem? P. Jan: Poznali jsme se, až jsme zaèali studovat, pøedtím jsme od sebe bydleli asi 100 km. Kdy jste si dali jména Jan a Josef? P. Jan: Pøi køtu. U nás je ale taková zvláštnost, žena když se vdá, nechá si své jméno a lidé na ni volají køestním jménem jejího manžela, tøeba Josefová, Ondøejová… To, že se již vdala, nikdo nepozná, jen podle snubního prstýnku. Jaké jsou možnosti vzdìlávání mladých ve Vietnamu? P. Jan: Jsou obrovské sociální rozdíly mezi mìstem a venkovem. Záleží na tom, z jaké rodiny èlovìk pochází, jestli rodina má dost penìz. Seminaristé do nynìjška studovali filozofii a teologii v Saigonu, ale nyní je studium pøemístìno do mìsta Da Lat. Seminaristé jsou rozdìleni po roènících a každý roèník studuje na jiném místì, aby nebylo mnoho bohoslovcù shromáždìno v jednom místì a nebyli tolik vidìt. Jak je to s køes•anstvím ve Vietnamu? P. Jan: Na severu jsou vìøící více proná-
sledováni a jsou pod dohleden komunistické policie. Vìøící ze severu Vietnamu utíkají na jih, protože tam je to volnìjší. Na severu mají komunisté silnìjší pozice, pokud tam probíhá nìjaká demonstrace, tak zatknou jen vùdce a ve vìzení mu dají smrtící injekci, pošlou ho domù a on do dvou mìsícù na svobodì umírá.
dopravní ruch ve mìstì Saigon
neznám a nemám tu žádné pøátele. Lidé, co byli napøíklad v Anglii uvádìjí, že první dva mìsíce jsou velice tìžké, protože nemùžeš vyjádøit, co cítíš a jak se cítíš. Tady je to ještì tìžší, protože èeština je mnohem tìžší jazyk. Ve Vietnamu jsme mìli mnoho práce a tady je najednou docela volno, já jsem pracoval v Saigonu (Hoèiminovo mìsto) ve formaèním domì a Josef vypomáhal jako kaplan v jedné farnosti. Jak se Vám tu líbí? P. Jan: Vaše zemì je velmi, velmi krásná. Na tomto konkrétním místì je opravdu krásnì. Poprvé jsem v zahranièí, nemìli jsme pasy a možnost cestovat. P. Josef: Je tu velmi pøíjemné poèasí, lepší než u nás. Je pøíjemné, že tu na ulicích není mnoho lidí. Ve Vietnamu jsou na ulicích miliony lidí, ale v Èínì je to ještì horší. Když jdete po ulici, stále do vás nìkdo vráží. U nás je na ulicích veliký motoristický provoz a mnoho nehod mopedù, úplný chaos. Za rok umøe pøi autonehodách tolik lidí, jako umøelo Vietnamcù za jeden rok války. Pøirovnává se to k válce. Co øíkáte jídlu? P. Josef: Chutnají nám vaše polévky. Ale vaøí se zde moc mastné jídlo, my na to nejsme zvyklí. Tøeba vepøo-knedlo-zelo. U vás je na obìd polévka a hlavní jídlo. U nás máme mnoho rùznorodých jídel, v miskách zelenina, maso, rýže…Každý si pak vezme na co má chu•. Mì chutná i vaše pivo, Janovi ale ne. Jak to vypadá s Vaší výukou èeštiny? P. Jan: Dvakrát týdnì jezdíme do Velkých Karlovic za paní uèitelkou. Pomocí angliètiny nás uèí èesky. Jinak nás dennì uèí Jozef a také starší ministranti. Je to tìžké.
Na severu jsou také jen dva knìžské semináøe a na jihu ètyøi. Moji rodièe emigrovali ze severu na jih v roce 1954. Když pøišli na místo kde nyní žijí, nic tam nebylo, jen prales, nikdo tam nežil. Lidé se sem postupnì stìhovali, prales vykáceli a nyní je tam vesnice která má 12 tis.obyvatel. Všichni katolíci. Jak vypadá život obyvatel? P. Jan: Každý den se vstává ve 4 hodiny a o pùl páté je sloužena mše. Úèast na tìchto bohoslužbách patøí k dobrým zvykùm. Je to obzvláštì tìžké hlavnì pro malé dìti a v zimì, ale není nikoho, kdo by to zmìnil. Po mši se odchází hned do práce na pole. Ve mìstech nìkteøí ale pøijedou nìkolik kilometrù na mši, kolo si opøou o kostel, zùstanou venku a zapálí si cigaretu, z jejich pohledu pøipravil P. Jozef Streèka, SVD jsou na mši. a Ingrid Petøeková Cítil jste se svobodný, když jste pøišel k výuka èeštiny: P. Josef, P. Jan a ministrant Vašek nám? P. Jan: První týden jsem se tu bál. Zarazilo nás i to, že od lidí, kteøí sem pøicházejí za prací, se požaduje poplatek; to u nás nemusí být. Nemìl jste strach vycestovat do neznámé zemì? P. Jan: Mìl jsem strach z tìžkostí: jak se domluvím, nikoho tu
Ò Pámbú chraò, nic ve zlém. Ï Ò Mnìl kapsu tajak stodola pøede žòami, jednu kapsu práznú, druhú vysypanú. Ï
-3-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ZÁØÍ 2007
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
ZPRÁVY Z ORLA Hry v pøírodì spojené s opékáním špekáèkù Ve ètvrtek 21. èervna 2007 se pravidelné orelské cvièení konalo v pøírodì. Dìti si zahrály oblíbené hry, za dohledu vedoucích pøipravily táborák a opékaly špekáèky. opékání špekáèkù
Byly pøed námi ty nejoblíbenìjší mìsíce a tak bìhem celé akce bylo si o èem povídat a na co se tìšit.Toto naše setkání bylo také posledním v uplynulém školním roce. Na závìr jsme se spoleènì pomodlili, rozlouèili jsme se orelským pozdravem a zaèalo poøádnì pršet. Déš• nám pøipadal jako požehnání na prázdniny, které byly za dveømi. V duchu jsme dìkovali Pánu Bohu, že se toto setkání tak vydaøilo. Orelská cvièení by mìla opìt zaèít prvním ètvrtkem v øíjnu v tìlocviènì školy. Zveme všechny zájemce. Bližší informace budou na orelské nástìnce u kostela. Pavel Ohryzek
Orelské duchovní cvièení Od 27. èervna do 1 èervence 2007 probíhaly Celonárodní orelské exercicie v Koclíøovì u Svitav s názvem „ORA, LABORA ET LUDE“ – „MODLI SE, PRACUJ A RELAXUJ“. Zúèastnit se mohli také ti, kdo nejsou èlenové katolického Orla. Asi ètyøicet lidí se sjelo z nejrùznìjších koutù naší vlasti (z Prahy, Brna, Opavy, Hradce Králové, Starého Mìsta, Uherského Hradištì, Strážnice, Hranic na Moravì, Hodonína, Èejkovic, Domažlic, Zábøehu na Moravì, Lomnice nad Popelkou, Hovìzí, Velkých Karlovic, Nového Hrozenkova…), aby spoleènì s Bohem, v ústraní od bìžného hluku a spìchu, prožilo tìchto nìkolik dnù. Program duchovních cvièení byl velmi
pestrý. Èlenové duchovní rady Orla – P. Petr Tak, jak je u orlù zvykem, probìhlo duDujka, P. Pavel Dokládal a P. Pavel Kopecký chovní cvièení v rodinném spoleèenství, v pøipravili mnoho obohacujících myšlenek, areálu Èeskomoravské Fatimy, kde je k disrad a informací z duchovního života. Bylo pozici kostel, posluchárna, ubytovna, park, by škoda, jen je vyslechnout a ponechat pøírodní køížová cesta a dvorní kavárna. pouze pro sebe! Všichni úèastníci odjíždìli obohaceni o Proto alespoò nìkteré nové poznatky a nová setkání. zde uvádíme: - Orel je katolická orgaVýlet po Jižní Moravì nizace a jeho program nám Poèátkem mìsíce srpna poøádala Jednota jako svìtlo vyložil ve svém Orla Zašová zájezd na Jižní Moravu do ves3.listì Jan Pavel II., který nièky Telnice, k pøátelské návštìvì tamní nám radí: „Dívej se na Ježí- orelské jednoty. Svou úèastí také pøispìla še, na jeho tváø…je nutné jednota Nový Hrozenkov. vyjít od KrisVýlet zaèal prohlídkou Benediktinského ta…naslouchat Slovu a opatství s kostelem sv. Petra a Pavla v Rajzvìstovat Slovo“. Bez to- hradì, založeného roku 1048, kdy bylo velhoto základního programu kým støediskem umìní a vzdìlanosti. by se jednalo o jinou orgaDále se pokraèovalo pochodem slavkovnizaci, kdyby pøestala mít ským bojištìm - místem, kde se 2.prosince jako základ Krista. 1805 odehrála jedna z nejvìtších napoleon-Nejsme to my, kdo jsme se rozhodli pro ských bitev, za osobní úèasti tøí císaøù (NaJežíše, ale je to On, kdo si vyvolil nás. Vyvo- poleona I, ruského cara Alexandra a rakouslil si nás s láskou a ustanovil nás, abychom kého císaøe Františka). pøinášeli ovoce. Nazval nás pøáteli a chce, Pøi pøíjezdu do Telnice jsme mìli možnost aby Jeho radost byla i v nás, aby se naplnila navštívit celý areál moderní orlovny, kde se a byla úplná. nachází mimo jiné i sauna, solárium, kuželna, -Bùh je s námi, až do konce èasù. posilovna a herna pro hru RICOCHET (po-Program našeho života i program Orla je dobná høe SQUASH). I opravená orlovna dán evangeliem. Máme žít podle evangelia, ve Vyškovì s nedávno vybudovaným plámáme je znát a tak žít podle Krista. žovým høištìm, atletickou dráhou, šplhem a -Modlitba je souèást aktivity èlovìka! Je skokem do výšky se všem úèastníkùm moc chyba myslet si, že se máme modlit, až když líbila a nìkteré z nich pøímo nadchla. se nedá nic dìlat. Modlitba není nìco - jako poslední øešení. To, co konáme, plánujeme, pøipravujeme, máme provázet modlitbou. Je chyba myslet si, že výsledky záleží pouze na našich schopnostech. Nebo• bez Krista nezmùžeme nic. -Když nevidíme hned ovoce svého snažení, neklesejme na mysli. kostel sv. Alfonze a Mohlo by se totiž stát, Panny Marie Fatimské v Koclíøovì u Svitav že by v nás byla pýcha a úspìch bychom pøipisovali sobì Po š•astném návratu domù zùstalo v mysOtec arcibiskup Karel Otèenášek pøi mši lích návštìvníkù motto vyškovských orlù: „ svaté znovu pøipomenul všem pøítomným, Chceme se soustøedit hlavnì na získávání že nestaèí lidem pøedávat „Otèenáš…“, ale mládeže pro dobré dílo v køes•anské orgaže je nutné svým životem o Bohu svìdèit. nizaci Orel…“ Èlenové Orla
Ò Pámbù na nás zapomòél, šak on si aj na nás zpomene. Ï Ò Gdo umí – dìlá, gdo neumí – káže. Gdo má opratì – jede. Gdo sa radí – nezavadí. Ï
-4-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ZÁØÍ 2007
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
ZPRÁVY Z CHARITY obnošené vìci dávejte do krabic, rozmìro- jste se všichni zúèastnili a proto Vám všem vì podobných banánovým. Dìkujeme za za pøíspìvky ještì jednou dìkujeme. pochopení. Pøeji Vám krásný zbytek léta Rekonstrukce a sluneèný podzim Poslední naší zprávou je informace o proMartinková Danuše bíhající rekonstrukci Víceúèelového charitního domu v Halenkovì. Tato rekonstrukce je rozdìlena do dvou etap. V první etapì bude zajištìna výmìna oken, nová støecha a zabezpeèení stavby na zimu. V pøíštím roce bude pak stavba pokraèovat v návaznosti na získané finanèní prostøedky. Letos budou využity finance získané ze sbírky Sbìr šatstva Ve dnech 8. - 10. øíjna v odpoledních hodi- Adventního koncertu, Tøíkrálové nách ( 13. – 17. hod. ) se opìt po roce usku- sbírky a dotace ze Zlínského kravíceúèelový charitní dùm v Halenkovì teèní v Charitì sbìr starého šatstva. Èisté je. Pøevážnì jde o sbírky, kterých
Zájezd na Svatý Kopeèek
Dovolte mi pozvat Vás na zájezd na Svatý Kopeèek u Olomouce, který se v letošním roce uskuteèní 2. øíjna. Zájezdu se jako vždy mohou zúèastnit i starší lidé se sníženou pohyblivostí. Doprovod bude zajištìn prostøednictvím zdravotních sester a peèovatelek. Pøihlásit se mùžete do 20. záøí 2007 telefonicky na èíslo 571.451.548, 571.410.087, nebo pøímo v Charitì v Novém Hrozenkovì. Pøi nahlášení prosím uveïte, zda budete potøebovat z domova odvoz. Odjezd plánujeme od 7.15 z køižovatky Soláò, cena zájezdu 270 Kè vèetnì obìda.
Pøepad na skautském táboøe Když se øekne PØEPAD, tak se vìtšinì skautù zježí na hlavì vlasy a po tìle probìhne zvláštní strašidelný, ale pøíjemný mráz. PØEPAD je postrach noèních hlídek, ale bez nìho by tábor nebyl táborem. PØEPAD prostì cukr i sùl našich táborù. O vìtšinì pøepadù vedoucí ví, kdy a kdo pøijde, ale pøed dìtmi se to tají. Jen a• hlídky prokážou svou zodpovìdnost a stateènost. Letos jsme na táboøišti nebyli sami. Pøed námi táboøili Lideèáci a po nás pøijela další skupina dìtí z Lideèka. A tak pøi pøedáváni tábora jsme se s vedoucími tajnì domluvili, kdy na nás pøijdou. Jenže nìkdo z Lideèáku si pustil pusu na špacír a tak celý tábor vìdìl, že pøijdou, a že pøijdou dvakrát a dokonce v které dny. No nic, když už se to profláklo, tak se na nì pøipravíme. První pøepad - to se jen posílily hlídky. V tu noc pršelo a oèekávali jsme tedy, že spíš nepøijdou. Bylo kolem dvacáté tøetí hodiny. Na plachty stanù tiše bubnoval déš•. Poschovávané hlídky se provlhlé a promrzlé krèily ve tmì. – Z pøepadu asi nic nebude – tiše se dohadovaly. – Kdo by v tomhle neèase pøišel. – Dobrá, poèkáme deset minut a jdem spát. – V tom záblesk a rána. Ne, to nebyl blesk, ale petarda hozená „nepøátelskou“ rukou na námìstíèko. Hlídky vystartovaly. Nepøátelé se pokoušeli zmizet v lese. Ale marnì: postupnì je všechny pochytali, svázali a protože byli celí mokøí, posadili je ke kamnùm, u kterých se pøed chvílí ohøívali sami. Vìtšina se nestaèila ani vyhrabat ze spacáku a už bylo po všem. Na druhý pøepad jsme se však pøipravili
dùkladnìji. Podle veøejnì tajných zpráv mìly na nás dojet tøi auta, tedy nejménì patnáct lidí. A tak tedy bìhem týdne se strážní vìž promìnila ve vìzení, kde mìli být ubytováni naši noèní hosté a bylo vymyšleno nìkolik plánù, jak tábor uchránit. Ten den byl velmi nároèný, nebo• dìcka podnikly velkou tùru, pøi které hledali bájné Eldorádo, veèer jsme mìli mši sv. a v noci ten slibovaný pøepad. O nièem jiném se nemluvilo. Po mši svaté byly dokonèeny poslední pøípravy. Na vìž se vytáhla várnice s vodou a dodìlaly se poslední zabezpeèovací úpravy našeho vìzení. Pomalu se stmívalo. Dìcka nebylo možné zahnat do stanù. Koneènì kolem jedenácté zalehly a tábor ztichl. Jen hlídky se krèily na svých stanovištích. Tu noc jsme všichni spali v botách, obleèení do maskáèù a jen tak nalehko pøikrytí. I když jsme leželi, vìtšina z nás nemohla usnout. Nevím, kolik bylo hodin a jestli jsem vùbec spala, ale najednou jsem zaregistrovala tichý pohyb kolem stanù. Pak ticho. Nìkdo se tiše otøel o stan. Ticho. A pak …“PØEPÁÁÁÁD!“ to podivné slovo protrhlo oponu oèekávání, nejistoty a noèního klidu. Dvíøka stanù se rozletìla a my rovnýma nohama jsme vyskákali pøipraveni bránit svùj tábor. Baterky se kmitaly táborem, v lese i na louce. Bylo slyšet køik, smích i supìní tam, kde spolu zápasili. Brzy jsme mìli nìkolik svázaných zajatcù ve vìzení. „Kolik vás je?“ vyzví-
dali jsme na našich zajatcích, ale marnì. Ti ,co byli uvìznìní, si rozvázali spoutané ruce a pokoušeli se dostat ven. Jedné cérce se to povedlo. Ale byla znovu brzy dopadena. Zbylí vìzòové øádili tak, že museli být trochu zchlazeni. K tomuto úèelu posloužila várnice vytažená na vìž. Prostì se jen otoèilo kohoutkem a voda si již našla skulinku i obì• v tìsném vìzení. Zajatcùm se to však pøíliš nelíbilo a o to usilovnìji se snažili z vìzení dostat. Vrcholu však dosáhla jejich „zuøivost“ ve chvíli, kdy na nì zaèali sypat mouku. Mouka a voda – pìkné lepidlo. Vìž se pod jejich náporem silnì otøásala a po chvíli zaèala povolovat. Nakonec její dveøe povolily, ale zajatci daleko neutekli. Pøepad však už pomalu konèil. Sedli jsme do trávy a chvíli si povídali. Boj byl dobojován, teï je již èas na pokojný spánek. Vždy• se již blížila tøetí hodina ranní. Protože se znovu hnala bouøka, ustlali jsme lideèákùm v jídelnì. A kolik jich vlastnì bylo? Jen šest. Ostatním se nechtìlo. Škoda. Ale tìm šesti patøí veliká poklona a dík. Tak tedy táboru zdar a pøepadu zvláštì! Markéta Koòaøíková strážní vìž
Ò Zapomòél ho osvíti• Duch svatý. Ï Ò Néni dobrá žena, kerá umí vaøi• a nevaøí, ale ešèe horší je ta, kerá neumí vaøi• a vaøí. Ï
-5-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ZÁØÍ 2007
…AKTUÁLNÌ…AKTUÁLNÌ…AKTUÁLNÌ…AKTUÁLNÌ…AKTUÁLNÌ…
Kaplan v naší farnosti Od 7. èervence 2007 pøibyl do naší far- Srdce ve Vidinej pri Luèenci. V teologických Mezi jeho záliby vždy patøila práce na zanosti kaplan P. Marek Poláèik, SVD. Tento studiích pokraèoval na Teologické fakultì hradì mezi kvìtinami a také rád ète. V Bratinovoknìz, který pøijal knìžské svìcení dne Trnavské univerzity v Bratislavì a svoji for- slavì mìl ještì jeden zajímavý koníèek, kte16. èervna 2007 v Nitøe, se narodil 26. èervna maci si vykonával v Misijním domì sv. Ar- rý ho velmi bavil, ale nebude již v nìm po1981 v Námestove jako první dítì rodièù nolda v Bratislavì. Pastoraèní praxi si v No- kraèovat. Støíhal vlasy svým spolubratrùmKarla a Emy Poláèikových. Má jednoho vém Hrozenkovì vykonával v letech 2003- bohoslovcùm. mladšího bratra a tøi mladší sestry. Biømova- 2004. Vìèné sliby složil 8. záøí 2006 v Nitøe a Jak všechny pøítomné poprosil pøi primici cím patronem P. Marka je sv. Josef. jáhenské svìcení, kterého se zúèastnili také v Novém Hrozenkovì dne 8. èervence 2007 Základní školu ukonèil na Církevní škole naši farníci, pøijal 21. øíjna 2006 v Bratislavì. máme se za nìj modlit nyní aby byl dobrým Rudolfa Dilonga v Trstenej. knìzem, abychom se za nìj neV letech 1995 až 1996 absolmuseli modlit za dva-tøi roky, voval studium s maturitou na aby už koneènì od nás odeStøedním odborném uèilišti šel. na Blanické osadì v oboru V jeho blízké rodinì byli dva kuchaø. knìží, matèiny bratøi. Jeden z Do postulátu Spoleènosti nich již zemøel a druhý je beBožího Slova nastoupil 15. øíjnediktin P. Vladimír, kterého na 1999 a bìhem tohoto roku nìkteøí znáte. V Èeské repubstudoval v Nitre na Cyrilolice, a sice v nedalekém Lideèmetodìjské bohoslovecké faku, pùsobí jako knìz maminzleva: švagr Stanislav, sestra Zuzana – jeho manželka, tatínek, èin bratranec P. Anton Kasan. kultì. V letech 2000 – 2001 maminka, P. Marek Poláèik, malá sestra Dominika, pøipravila vykonal kanonický noviciát sestra Ema a bratr Lukáš Ingrid Petøeková v Misijním domì Božského
Katolická charismatická konference „Víš, že je letos Katolická charismatická konference v Brnì?“ nadšenì pronesla má kamarádka pøi jedné z návštìv a pokraèovala dále: „Jeï, já bych jela hned kdybych mìla v Brnì hlídání jako ty!“ Protože jsem už tuto akci mìla v kalendáøi zaznaèenou a uvnitø cítila potøebu úèastnit se nìjaké obnovy bylo rozhodnuto. Katolická charismatická konference 2007 zaèala ve støedu 25. èervence veèerní bohoslužbou a adorací v mé „domovské“ katedrále - bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brnì, Mendlovì námìstí. (Pokud zavítáte do Brna vøele doporuèuji tuto krásnì zrekonstruovanou baziliku navštívit i s pøilehlým opatstvím. V bazilice na oltáøi je umístìn obraz nazývaný Starobrnìnská Madona - PANNA MARIA SVATOTOMSKÁ Palladium mìsta Brna – ochránkynì mìsta Brna, k níž se poøádají poutì. Více na www.opatbrno.cz) Od ètvrtka do nedìlního poledne probíhaly pøednášky, adorace, neformální setkání, spoleèné modlitby, bohoslužby a také divadelní pøedstavení v novém klimatizovaném pavilonu na Brnìnském výstavišti. Úèastníci mìli možnost si pøedem objednat ubytování na pìti rùzných místech v Brnì a také stravu pøímo v areálu výstavištì. Motto konference bylo: „Jestliže tedy já, Pán
a Mistr, jsem vám umyl nohy…“ (Jan 13,14) Úvodní bohoslužba byla nádherná, bazilika byla narvaná lidmi tak, že se ani nedalo projít. Takovéto shromáždìní lidí nebývá ani pøi poutní slavnosti. Všem bych Vám pøála tam být. Dá se øíct, že pøi vyznání víry a modlitbì Otèe náš kamenná gotická katedrála doslova nadskakovala nad tou sílou hlasù. Já jsem se konference úèastnila pouze v pátek a v sobotu. Když jsem dorazila do pøednáškového pavilonu øíkala jsem si, že snad ani není možné jej naplnit lidmi. Ale v sobotu si už ani nebylo kam sednout a dohromady na konferenci pøijelo 3800 registrovaných úèastníkù. Bylo povzbudivé a pøíjemné vidìt, jak jsou lidé namícháni. Laici mladí, starší i babièky s øádovými sestrami a knìžími. Na konferenci byly úèastny i celé rodiny, nìkdy i jen s mìsíèními dìtmi. Pro stovky dìtí od 4 let byl obìtavými dobrovolníky zajištìn program v sousedním pavilonu. Dìti byly podle vìku rozdìleni do družin a hrály rùzné hry, mìli katechezi a také se uèily písnì, se kterými v sobotu vystupovaly. Každý den zaèínal ranními chválami a v prùbìhu dne byla zaøazena bohoslužba. V pátek bylo pøi bohoslužbì úèastno min.65 knìží. Po celou dobu konání konference byla
pøíležitost ke svátosti smíøení èi soukromé adoraci v adoraèním stanu. Také zde byli zástupci z rùzných nakladatelství a nabízely k zakoupení knihy èi hudbu. Nemohu se rozepisovat o pøednáškách, které jsem vyslechla, ale jsem velmi ráda, že jsem se odhodlala k úèasti. A co jsem si z této konference odnesla? Pøedevším vìdomí toho, že nás není jen hrstka, ale velká masa lidí. A také to, že nás všechny víra bez rozdílu vìku, pohlaví èi postavení spojuje. Jaksi jsem si zvykla, že lidé se o víøe nechtìjí bavit , až na malé výjimky. Zde byla velice živá, bezprostøední a duchovní atmosféra, nikdo se pøed nikým nestydìl a nic neskrýval. Živì se debatovalo ještì i v hromadných prostøedcích, kterými jsme cestovali na místa ubytování. Až doma jsem si na internetu pøeèetla zprávu, že pøíští rok se Katolická charismatická konference 2008 pro velký úspìch zase uskuteèní v Brnì. Velmi mne to potìšilo a již si znaèím do kalendáøe datum 9.-13. èervence 2008. (více na www.cho.cz) Chci Vás všechny povzbudit, aby jste nemìli obavy úèastnit se nìjaké duchovní obnovy èi setkání. Mì toho tato obnova dala mnoho, možná i proto, že jsem od ní pøedem nic velkého neoèekávala. Ingrid Petøeková
Ò Spustil sa Boha, chytil sa vàby. (zpustl) Ï Ò Nešèestí a nemoce ludi zbližujú, bohactví a šèestí ich rozváïajù. Ï
-6-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ZÁØÍ 2007
...ÁKTUÁLNÌ...Z NAŠÍ FARNOSTI...ÁKTUÁLNÌ...Z NAŠÍ FARNOSTI...
Pamìtní deska Pùjdete-li kolem Lidového domu na návsi v Novém Hrozenkovì, všimnìte si pamìtní desky knìze – muèedníka P. Vladimíra Èermáka.
Podobizna P. Vladimíra Èermáka akademický malíø Pavel Lisý (1971) Možná to bylo nìco víc než pouhá náhoda, že jsem ve farní knihovnì u nás na Hovìzí našel knížeèku Dr. Josefa Beneše KAINE, KDE TVÙJ BRATR? Byla to opìt náhoda, že pøi prvním otevøení mì zaujala povìdomá podobizna knìze, kterého jsem osobnì neznal, ale dennì jsem jeho fotografii mohl vídat doma, než jsem „odešel do svìta“. A tak jsem si vzpomnìl i na pamìtní desku na Lidovém domì. Kdo byl P. Vladimír Èermák? Narodil se pøed sto šesti lety – 5. dubna 1901- v Tupesích u Uherského Hradištì. Na knìze byl vysvìcen 5. èervence 1928 a nastoupil jako kaplan v Novém Hrozenkovì. Dne 9. prosince 1937 nastoupil do Vlachovic jako administrátor a od 12. listopadu1938
se stal faráøem. Zemøel v koncentraèním táboøe Dachau 7. øíjna 1942. Letos tomu tedy bude 65 let. V roce 1947 byl in memoriam vyznamenán Váleèným køížem. Padl na poli cti jako uvìdomìlý vlastenecký knìz a jeho památka žije v srdcích vdìèných farníkù. Dr. Josef Beneš ve jmenované knize o tomto knìzi mimo jiné uvádí následující: „Na farní budovì ve Vlachovicích na Valašsku je bronzová deska, na níž je hlava knìze a nápis: ,Odtud z blahodárné èinnosti a dne 7. øíjna 1942 v koncentraèním táboøe Dachau umuèen vlastenecký knìz P. Vladimír Èermák, faráø. Pamìtní deska tohoto muèedníka je i v Novém Hrozenkovì a co víc: ve všech vìtších domácnostech této farnosti je jeho fotografie vložena za rámem svatého obrazu, pod jehož sklem bývají obvykle uloženy svatební vínky. P. Vladimír Èermák si zaslouží této vdìèné vzpomínky svých farníkù, nebo• to byl knìz národnì uvìdomìlý, starostlivý duchovní otec svých farních dìtí, plamenný kazatel a øeèník a prùbojný novátor. Byl povahy prudké, ale neznal falše… Nacistickou okupaci naší vlasti nesl velmi tìžce a proto se zapojil do skupiny „Obrana národa“. Spolu s pasekáøem Svechou byl dùležitou spojkou, která pomáhala ohroženým èeským lidem k pøechodu hranic na Slovensko pøes Štítnou nad Vláøí, …koneènì nadešla osudná chvíle: faráø odevzdal pasekáøi Svechovi kapitána Gece z Uherského Hradištì, aby jej pøevedl pøes hranice. Svecha se pozdìji soukromì svìøil Zighalovi (místní èetník), že zatím co on uléhal na pùdu stodoly, aby mìl blíž na ranní èekanou na srnce, Gec nepozorován prchl pøed ním druhým štítem stodoly. Pasekáø byl zatèen i se svým synem a tentýž den zatklo gestapo i faráøe Èermáka. Starý Sve-
cha byl propuštìn, jeho syn i faráø zaplatili životem. P. Vladimír Èermák byl po výslechu v Uh. Brodì transportován do koncentraèního tábora Mauthausenu a odtud 30. kvìtna 1942 do koncentraèního tábora Dachau, kde dostal èíslo 30243… P. Èermák byl jednou z obìtí násilí, jež vládlo na plantáži. Byl ubit obrkápem Gasterem, že kradl rybíz, aè ve skuteènosti jedl jalovèinky jako jediný dosažitelný prostøedek proti úplavici, kterou byl P. Èermák zle sužován.“ Starší farníci jistì vìnují tomuto oblíbenému knìzi svou vzpomínkou a tøeba i krátkou modlitbièku, kterou je kdysi v náboženství nauèil. A nás mladší by jistì potìšilo, kdyby období jeho pùsobení v N. Hrozenkovì se podaøilo zdokumentovat a zachovat tak pro historii farnosti. pøipravil MVDr. František Kováø, Hovìzí
Svátost manželství uzavøeli 30. èervna v Novém Hrozenkovì René Vojtoviè a Soòa Vašková 4. srpna v Novém Hrozenkovì Roman Bitta a Erika Macháèková
Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali v Novém Hrozenkovì 24. èervna – Eva Košárková 5. srpna – Vendula Marie Kováøová
Do vìènosti nás pøedešli koncem mìsíce èervna: Pavel Chromèák (1934) z N. Hrozenkova
Døevìný køíž na Èubovì Katastrální území: Nový Hrozenkov Zbudován: 1841 Posvìcen: 26. prosince 1841 byl na Èubovì z povolení arcibiskupské konsistoøe v Olomouci ze dne 3. listopadu 1841 è. 4040 posvìcen døevìný køíž. Nemá žádného udržovacího fondu. Stav objektu: dobrý Zajímavosti: Od dobrodincù složen na rozkaz knížecí arcibiskupské konsistoøe z 13. èervna 1936 è. 9665 na udržování køíže obnos 100 Kè, který je vložen do Reiffeisenky.
v mìsíci èervenci: František Vrána (1938) z N. Hrozenkova Jaroslav Oravec (1927) z N. Hrozenkova Ludmila Orságová (1934) z N. Hrozenkova Emílie Krystyníková (1913) ze Vsetína v mìsíci srpnu: Josef Volek (1931) z Karolinky Jaroslav Pavlica (1922) z Karolinky Anna Michálková (1919) z N. Hrozenkova František Zbranek (1955) z N. Hrozenkova
pøipravil MVDr. František Kováø, Hovìzí
Ò Èlovìk bleskem zabitý ide pøímo do nebe, lebo Pámbú pro nìho poslal svého posla. Ï Ò Dokáï ludé chléb jedli a èistú vodu pili, dycky dobøe žili. Ï
-7-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ZÁØÍ 2007
...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...
Od 2. záøí do 28. øíjna si pøipomínáme: 3. záøí: sv. Øehoøe I. Velikého, papeže a uèitele církve – Narodil se kolem roku 540 v Øímì v paláci Monte Celio v šlechtické rodinì. Byl jedním z nejvìtších papežù všech dob a patøí také mezi první ètyøi velké církevní Otce Západu. Bývá nazýván posledním Øímanem a prvním støedovìkým papežem. Øehoø byl brzy (r.527) v mládí zvolen za nejvyššího funkcionáøe Øíma prefekta, ale on toužil po samotì a mnišském životì. Pøesto se dal do služeb lidu a proslul velikými organizaèními schopnostmi. Na svých statcích založil 6 klášterù podle benediktinské regule. Kolem roku 580 se zøekl vysoké funkce a odešel do kláštera. Papež Pelagius II. jej však vysvìtil na jáhna a jako legáta poslal do Konstantinopole, po návratu se znovu uchýlil do kláštera. Náhlá papežova smrt jej v roce 590 vynáší na papežský stolec. Není možno vyèítat veškerou Øehoøovu èinnost, ale oslavuje ho hluboký vnitøní život, liturgie, misie, mezinárodní styky, práce spisovatelská a pastýøská. On sám se nazval „servus servorum Dei“ – sluha sluhù Božích. Zemøel 12. bøezna 604 a je pochován u sv. Petra. Celkem 18 úryvkù z jeho spisù se ète v breviáøi. Patronem hudebníkù zpìvákù.
P. Waldemar Grieger v novém pùsobišti Od 1. èervence 2007 slouží P. Waldemar Grieger SVD ve farnosti Zlín Malenovice. Dùvodem pøeložení je jeho žádost sloužit v ménì nároèné farnosti. Novým správcem vsetínské farnosti a dìkanem je P. Jiøí Rek (pøišel z farnosti Holešov) a kaplanem je P. Pavel Hödl.
Pøednáška o náboženské výchovì v rodinì V záøí nebo v øíjnu bude následovat druhá pøednáška p. Mgr. Marie Mléèkové z katechetického centra v Olomouci s názvem „Náboženská výchova v rodinì se zamìøením na pøedškolní a školní vìk“. Její první pøednáška byla pøijata posluchaèi v naší farnosti s kladným ohlasem. Termín pøednášky bude zveøejnìn ve farních oznámeních a na plakátku.
19. záøí: sv. Januária, biskupa a muèedníka – Biskup z Bonaventy, který byl pro svoji víru pronásledován a muèen nedaleko Neapole bìhem velkého pronásledování za císaøe Diokleciána (304-305). Podle záznamu byl s•at s nìkolika jinými muèedníky. Podle zkoumání ostatkù, jež bylo provedeno, byl vysoké postavy a bylo mu asi 35 let. Januárius je znám pøedevším „zázrakem krve“. V neapolské katedrále je ampule a v ní je do tøí ètvrtin tmavì èervená substance. O ní tradice tvrdí, že je to krev svatého Januária. Každý rok ètyøikrát (v kvìtnu, 17. a 19. záøí a 16. prosince) zaène se tato zhoustlá krev, která je vystavená uctívání vìøících, mìnit v tekutinu, vøe a její objem se zvìtšuje. Tento proslulý a velmi starý úkaz lze tìžko vysvìtlit pøirozenou cestou, ale bylo by neopatrné vysvìtlovat ho zásahem nadpøirozeným. Neapolitánci nedají na svého patrona dopustit a rozšíøili jeho úctu do celého svìta. Je ochráncem proti erupcím sopky Vesuvu. 7. øíjna: Panny Marie Rùžencové – Liturgický svátek Panny Marie Rùžencové, pùvodnì Panny Marie Vítìzné, zavedl papež Pius V. na podìkování za vítìzství nad Turky u Levanta 7. øíjna 1571. Rùženec se stal od 12. století nejznámìjší pobožností, pøi které se meditují tajemství ze života Krista a Panny Marie: pìt radostných, pìt bolestných a pìt slavných. Od
Pout na Velehrad a do Nitry V sobotu 8. zárí 2007 pojedeme na tradicní pout za duchovní obnovu našich rodin na Velehrad. Soucástí této cesty bude také modlitba u hrobu Anicky Zelíkové v Napajedlích. Odjezd autobusu bude ve 14.00, v 15.30 se sejdeme na høbitovì v Napajedlích spolu s dalšími poutníky z našeho dìkanátu k modlitbì sv. rùžence. V 17.00 bude v basilice na Velehradì adorace, jejíž vedení bylo svìøeno farníkùm z farnosti Nový Hrozenkov. Zakonèením bude mše svatá sloužena v 18.00 o arcibiskupem Janem Graubnerem. Ve stejný den se vydáme také do Nitry na Slovensko. Pøi slavnostní bohoslužbì v 10.00 bude skládat na Kalvárii své vìèné øeholní sliby bratr Jozef Marko, který v naší farnosti bìhem jednoho a pùl roku vykonával nìkolik služeb vèetnì služby kostelníka. Jeho misijní urèení je Slovensko a Èesko, pøièemž o jeho dalším pùsobišti rozhodnou
roku 2003 se pøipojuje ještì pìt tajemství svìtla. Celý rùženec má tak 200 Zdrávasù a 20 Otèenášù. Sv. Dominik byl vyzván podle legendy k jeho modlitbì a bl. Alan de la Roche se stal v 15. století jeho nejvìtším šiøitelem. V nejnovìjší dobì se klade dùraz hlavnì na rozjímání. Panna Maria pøi svých nejznámìjších zjeveních v Lurdech (1858) i ve Fatimì (1917) vøele tuto modlitbu doporuèovala. 19. øíjna: sv. Pavla od Køíže, knìze a zakladatele – Køíž a umuèení Kristovo se staly hybnou silou celé jeho spirituality a apoštolátu. Narodil je r. 1694 v italském Piemontu a mìl pokraèovat v práci svých rodièù jako obchodník. V 19 letech mìl však vidìní a v jeho životì nastala zmìna. Samotná Matka Boží ho vyzvala, aby se oblékl v èerný hábit s nápisem „Jesu Christi Passio“, umuèení Krista Ježíše, a aby založil spoleènost, která by sledovala tento ideál. Spolu s nìkolika druhy se uchýlil na Monte Argentario v Toskánsku a zaèali žít podle nové regule Klerikù sv.Køíže a Umuèení Pánì, zkrácenì „pasionistù“. Roku 1741 složili první sliby a Pavel byl zvolen za hlavního pøedstaveného, roku 1771 vznikla ženská vìtev „pasionistek“ a zakladatel pøesídlil do Øíma na Monte Celio, kde roku 1775 umírá, roku 1867 prohlášen za svatého. pøipravila Ingrid Petøeková øeholní pøedstavení. Autobus do Nitry vyjede od kostela v Karolince v 7.00 ráno.
Pøíprava na svátost biømování a køtu dospìlých V kvìtnu pøíštího roku bude po 4 letech v naší farnosti a ve farnosti Velké Karlovice vysloužena našim mladým lidem svátost biømování. Pøíprava na svátost biømování zaène v poslední záøijový týden. Spodní vìková hranice biømovancù je vymezena studiem na støední škole. K pøijetí této svátosti zveme také ty dospìlé farníky, kteøí ještì nebyli biømováni. Biømovanci se pøihlásí formou podepsané pøihlášky, kterou si mùžou vyzvednout v kostele. Zároveò vyzýváme všechny dospìlé zájemce o pøijetí svátosti køtu, že se mùžou osobnì pøihlásit u správce farnosti. pøipravil P. Jozef Streèka, SVD
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail:
[email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada: Ingrid Petøeková, Mojmír Trávníèek, P. Jozef Streèka Fotodokumentace do farního zpravodaje archiv obèanù NH Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme. Náklad 250 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 9,- Kè (náklady na tisk).
-8-
