FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
èíslo 2
roèník 5
Velikonoce 2005
I já vstanu... Vážený ètenáøi, toto èíslo farního zpravodaje ti chce pomoci k uvìdomìlému a radostnému prožití velikonoèních svátkù. K radosti nutnì a vždy patøí slovo pravda. Snaž se zamyslet chvíli nad touto pravdou. Jsi na svìtì a v celých lidských dìjinách naprosto sám. Nenajdeš nikde a nikdy èlovìka, který by byl pøesnì takový, jaký jsi ty. Každý èlovìk je naprostý originál. V tom je kultura a moudrost Stvoøitele. Proto také v osobním duchovním životì platí heslo, které vynikajícím zpùsobem zpracoval svatý Ignác z Loyoly ve svých Duchovních cvièeních: „Pøeveï to na sebe!“ Také všechny zprávy evangelia, rady a pouèení Pána Ježíše mají pro tebe smysl jen tehdy, když je pøevedeš na sebe, jako by byly napsány právì pro tebe. Také velikonoèní poselství o vzkøíšení mrtvých, o odstranìní høíchù, utrpení a smrti je urèeno každému èlovìku osobnì, a• žije kdykoliv. Pán Ježíš øíká pøi svém vyuèování: „Já vás vzkøísím v poslední den.“ A jinde praví: „Jdu vám pøipravit místo, abyste byli se mnou tam, kde jsem já. Na jedné slovácké faøe už je samozøejmé, že mládež i dospìlí lidé tam chodí jako domù. Spoleèenství mladých studentù probíralo èasto pravdy víry. Asi dvacetiletá, šikovná Anina se najednou knìze zeptá: „Otèe, i já vstanu z mrtvých?“ Po chvíli zamyšlení jsem jí øekl: „Anièko, teï bys mìla kleknout na zem a z celého srdce podìkovat Duchu svatému, že tì tato otázka koneènì napadla. Ano, vstaneš z mrtvých k vìènému životu. JINAK BY NEMÌLO SMYSL NIC.“ Jenom èlovìk má touhu žít stále. Ptal jsem se jednoho z chlapù-muzikantù, jestli by chtìli žít navìky tak, jak žijí nyní na zemi. Nechtìl by to ani jeden. Všichni toužíme už pøirozenì po vylepšení života, po vykoupení a osvobození od zla. Tuto zprávu nám vždy znovu pøinášejí Velikonoce. Když jsme už byli stvoøeni, jsme urèeni k vìènému životu, ne k smrti. Z milionù jiných možných lidí si z lásky a ze své moudrosti vybral Stvoøitel nás osobnì, aby nám dal svùj božský život v Nejsvìtìjší Trojici, aby nám dal takto plnost života. Za to jsme prosili dennì v postní dobì. Dìkujeme Bohu, že nás vyslyšel a skrze Ježíše nám vykoupení oznámil a na Kristu jako na prvním z lidí ho také provedl. P. Vladimír Tomeèek
“Kdo to prosím tì mìl dnes mši? Takový vousatý, starší…“ Možná jste se nìkteøí setkali s touto otázkou od svých pøíbuzných, známých, nebo si ji také po mši sami kladete. Již dva roky P. Vladimír Tomeèek v naší farnosti dle potøeby zastupuje pøi mších. Trvale bydlí v „chaloupce“ pod lesem 1,2 km od rozcestí do Vranèe. Tuto chaloupku mu po své smrti odkázal zdejší rodák P. František Leskovjan v roce 1992. Seznámili se na Sv.Hostýnì, spøátelili se a P. Tomeèek, který byl již za jeho života ve Vranèi èastým hostem, se o tomto dìdictví dozvìdìl až po jeho smrti. Nyní je P.Tomeèek kaplanem ve Vsetínì a dle potøeby vypomáhá v celém Vsetínském dìkanátu. Pro nemoc je jeho výpomoc èásteènì omezená. Má již 35 let cukrovku a v souèasné dobì zahajuje nároènìjší léèbu. P. Tomeèek je èlen øádu jezuitù, narodil se ve Zlínì pøed 64 lety a za svùj život se celkem 16x stìhoval. A protože èlenové øeholí nesmí nic vlastnit je vše co má majetkem „Tovaryšstva Ježíšova“. Chaloupka nyní slouží jako misijní domek (když jsem mu telefonovala, pøedstavil se jako „Ranè ve Vranèi“), kam jezdí nejrùznìjší lidé ze všech stavù a ze všech jeho bývalých farností. Jezdí nìkdy jen tak na návštìvu, ale èasto také vyøešit si své problémy, poradit se, vyzpovídat… Bìhem letních mìsícù je odtud èasto slyšet smích dìtí, jezdí za ním na návštìvu dìti, skauti, schola… Je mu líto, že si k nìmu nenašli cestu i zdejší lidé a sám øíká, že jeho dveøe jsou otevøeny každému. Ingrid Petøeková
1
...AKTUÁLNÌ...ROZHOVOR...AKTUÁLNÌ...ROZHOVOR...AKTUÁLNÌ...ROZHOVOR ...
Velikonoce - svátky jara? Máme pro vás dobrou zprávu! Zaslíbení, která Bùh dal, vyplnil, když vzkøísil Ježíše. (srov. Sk 13,32-33) Ve velikonoèním tajemství jsou dvì hlediska: svou smrtí nás Kristus osvobozuje od høíchu, svým vzkøíšením nám zjednává pøístup k novému životu a otevírá nám nebe. Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou pravdou víry. Velikonoce proto nejsou svátkem jako ty ostatní: je to „svátek svátkù“, „slavnost slavností“.
O nás bez nás?
Kolik dùležitých a slavných vìcí se dìje na svìtì - a bez nás. Když se udìluje Nobelova cena, rozdìlují olympijské medaile, nebo setkávají hlavy státù. A mnohdy se nás to ani nijak jinak netýká. Ale když Kristus vstal z mrtvých, týkalo se to každého z nás, aè jsme ještì nebyli na svìtì. A slavíme-li Ježíšovo vzkøíšení dnes, týká se to každého - a to jak pro dnešek, tak i pro celou vìènost. V Ježíšovì smrti totiž zemøel náš høích, v Ježíšovì vzkøíšení jsme i my vzkøíšeni a køtem jsme byli naroubováni na nový kmen Božího života. Slavme tedy spoleènì, že jsme pokøtìni. Že jsme pøešli ze smrti do života. Že se nás sice bolestná lid-
ská smrt týká, ale jen jakožto brána do vìènosti. Máme nadìji, že umøeme, abychom žili. Máme nadìji, že Boží život v nás nikdy nevyhasne. Máme jistotu, že Bùh je vìrný, a že to, co slíbil a uèinil má vìènou platnost.
tezivnili svoji pøípravu. Ostatní køes•ané se brzy pøipojili, aby si tak sami svoji víru oživili. Po Velikonocích nastává velikonoèní doba, která trvá 50 dní do svátkù „Seslání Ducha svatého“, kdy se pøipomíná další událost. Velikonocemi totiž nic neskonèilo. Apoštolové se v dalších 40 dnech setkávali se vzkøíšeným Kristem. Pøi posledním setkání jim Kristus øekl, že již ho neuvidí, ale dostanou zvláštní posilu - dar Ducha svatého. Ten dostali za dalších 10 dní; - vlastní Velikonoce se slaví v tzv. svatém týdnu, který zaèíná Kvìtnou nedìlí; - ve velikonoèním období se nosí bílá barva, barva svìtla, barva která pøiKøes•anské Velikonoce Vzkøíšení Ježíše Krista je pro køes- pomíná roucha, která si oblékali novì •any centrálním bodem jejich víry, smrt pokøtìní v prvotní církvi, aby symbolinení konec, ale nový zaèátek nového zovala nový život. života: Nièím se neznepokojuj, - proto se o Velikonocích zvìstuje, že nièím se nermu•, život zvítìzil nad smrtí, pravda nad lží, všechno pomíjí, spravedlnost nad nespravedlností a lásBùh se ale nemìní. ka nad nenávistí; Máš-li v srdci Boha, - na Velikonoce se køes•ané pøipravují nic ti nechybí, 40ti denním obdobím nazývaným postjeho láska staèí. ní doba, které zaèíná Popeleèní støe(Terezie z Avily) dou. Je to pùvodnì doba, kdy lidé toužící pøijmout køest (katechumeni) zinpøevzato a upraveno z internetu
Rozhovor - P. Václav Horniak, SVD Od 20. ledna do 8. února 2005, v dobì nemoci P. Josefa Streèky, do naší farnosti na výpomoc zavítal P. Václav Horniak, SVD. Krátce pøed odjezdem zpìt do Nitry jsem ho navštívila a poprosila o rozhovor.
P. Václav Horniak, SVD Narodil se 28.9.1952 v obci Starý Tekov v okrese Levice. Vyuèil se zedníkem, studoval veèerní Støední prùmyslovou školu stavební a v letech
2
1980-1985 Vysokou školu teologickou v Litomìøicích. Vysvìcen byl roku 1985 ve svých 32 letech v Praze. Pracoval na stavbách jako zedník, pozdìji mistr, dvouletou základní vojenskou službu vykonával v Praze. Má èeské i slovenské státní obèanství, vìtšinu dokladù má v èeštinì. Bìhem svého pobytu na Hrozenkovì sloužil mše, zpovídal, navštevoval nemocné, odhazoval sníh... Byl na výletì na Pustevnách a v Rožnovì pod Radhoštìm, kde navštívil Valašskou dìdinu. Pomohlo Vám tìch 12 let praxe ve stavebnictví ke knìžské práci? No, pomohlo mi to jako životní zkušenost. Proè jste vtoupil do misijní øehole? Ještì døíve jsem se setkal s nìkterými knìžími, tøeba s P. Škodou. Øehole byly
v té dobì omezeny. Pøes prázdniny jsme chodili do hor na tùry, tam jsme se setkávali. Kde všude jste pùsobil? Po vysvìcení 11 mìsícù v Bohušovicích nad Ohøí a v okolních filiálkách Terezín, Brozany…Pak v Mimoni osm let (kostel svatého Petra a Pavla).V nejsevernìjší èásti Èech, jak je Šluknovský výbìžek v Dolní Poustevnì, také osm let. A potom mi bylo znovu nabídnuto místo v Mimoni, kde jsem byl 2,5 roku, než jsem onemocnìl. Kouslo mì klíštì, dostal jsem boreliózu…Od øíjna (5 mìsícù) jsem v Nitøe. Jaké to bylo v pohranièí (Dolní Poustevna)? Stále mì tam zvou. Je tam poøád dost pùvodních nìmeckých obyvatel, ti chodí do kostela, jejich dìti a vnouèata.
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR… Jsou tam i pøistìhovalci ze Slovenska a Èech. Sešli se tam lidé z celé republiky. Nìco podobné je i v Polsku, tam ale lidé chodí do kostela, tady nechodí. Takže tam zùstalo dost pùvodních nìmeckých obyvatel? Hlavnì smíšené èesko-nìmecké rodiny. Tamní textilní prùmysl byl i po válce na vysoké úrovni a pracovala zde vìtšina pùvodního obyvatelstva. Proto se mnozí vyhnuli odsunu. Pravidelnì na bohoslužby chodí pod jedno procento obyvatel. Vìtšinou chodí pùvodní „Nìmci“. Za první republiky byla Litomìøická diecéze katolická. V kostelech jsou podlahy úplnì vyšlapané, tam musely projít tisíce a tisíce lidí. To je èlovìku i smutno, když to vidí? Vidìl jsem i žulové schody vyšlapané, i takovéto nìco je tam vidìt. Severní Èechy jsem nazval žulový kraj. Tam je hodnì žuly. Lidé dokázali dát do kostelù peníze, aby byly krásné, ten vliv pùvodních obyvatel je tam cítit. I po umìlecké stránce. Nìmci mìli každý svoji cedulku v kostele a na jejich místo si nikdo nesedl; tam bývaly 3-4 mše svaté v nedìli. Rodina sedìla na svém místì. Nìkde jsou tyto cedulky zachovány, ale vìtšinou jsou strhnuté. Jaké jsou tam kostely? Jsou tam podstatnì vìtší kostely než tady, jsou to velké stavby. Mají boèní lodì, balkóny. Teï na zimu samozøejmì strašnì studené, tam se netopí, nìkde jsou i poškozená okna. Takový prostor nelze vytopit. Vìtšinou jsou to barokní kostely, ale i gotické. V Mimoni, tam býval vojenský prostor, že? Ano, byli tam vojáci, velké letištì tam bylo. Znièilo se hodnì kostelù. Vy jste prý sám opravoval kostely? No úplnì sám ne, opravovali jsme. V letech 1992-94 jsme opravovali kostel sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem. Tam se to tak všelijak dìlá, tam je málo penìz. Peníze od státu vìtšinou vezmou malíøi a restaurátoøi. A ty pomocné práce jsme dìlali sami. V Mimoni kostel sv. Petra a Pavla byl také zavøený? V Mimoni je v pomìrnì dobrém stavu kostel z ranného baroka (r.1663),
ten kostel byl stále funkèní. Zavøený kostel byl v Kuøivodech. Byl plný munice, bednièky byly naskládané až pod strop 8-9 m do výšky. Až tam jsou vidìt
Mimoò rok 1900 ruské nápisy, psali všude kde se dalo. V nìkterých kaplièkách jsou nápisy dodnes. Oni to psali syntetickou barvou, a to se nedá oškrabat. V Kuøivodech se opravil strop a støecha, to ještì armáda zaplatila. V majetku církve je pouze kostel, pozemky ne. Faru tam prodali. Na farách tam nemá kdo bydlet, zùstávají prázdné. Knìží je málo, vìtšinou starších, jsou vìtšinou z Moravy. Vy jste byl na faøe sám? Ve vìtších mìstech jsou i kaplani, ale v menších mìstech a dìdinách je vìtšinou knìz sám. Když jsem tam byl poprvé, tak jsem mìl farní hospodyni, teï už má asi 94 rokù. Je ve Staré Boleslavi v domì pro staré knìze. Teï jsem tam byl na faøe sám, nìkdy pøišla maminka nebo sestra mi pomáhat. Je to velká budova, mnohem vìtší než tato, nahoøe je asi 10 pokojù. Jsou tam krásné barokní klenby, byla postavena asi roku 1680. V kopie Božího hrobu Mimoni je také kopie stavby Božího hrobu z Jeruzaléma asi z roku 1660. Jak je to v Mimoni s návštìvností kostelù? Mimoò má asi 7000 obyvatel. Pøes léto se nedìlních bohoslužeb zúèastòuje 80100 lidí. Když jste pøipravoval dìti k prvnímu svatému pøijímání, kolik jich napøíklad bylo? Pøipustili jsme jen ty dìti, které pravi-
delnì chodily do kostela. Tam první svaté pøijímání mùže být kdykoliv, tøeba v zimì, pokud dítì nebo mladý èlovìk je pøipraven, tak jde k prvnímu sv. pøijímání. Nedìláme zvláš• prùvod, svíèky… Tak dvì, tøi dìti do roka. Nìkdy jdou k prvnímu svatému pøijímaní i dospìlí kolem 40-50 rokù. Co byste vzkázal Valachùm? Jsme jiní, než lidé v Èechách? Je to tu lepší, oni nemají moc zájem. Tady se mi moc líbilo, ty døevìné domy, dobøí lidé a dìti. Byli v Mimoni tøeba skauti? Skauti tam byli, ale moc do kostela nechodili. Nosili nám betlémské svìtlo, hlídali kostel o Vánocích. Tam nemùže zùstat kostel otevøený, ani pøedsíò jako tady. Vykradli kostel i pøes den, i v nedìli. Velmi se rozmáhá vykrádání kostelù, je to èím dál tím horší. Nìkteré jsou úplnì prázdné, není tam nic, ani jedna socha, obraz ani køíž, i ten køíž ukradou. I papírové obrazy ukradou a potom, když zjistí, že nemají žádnou hodnotu, hodí je do kontejnerù. Je tam jedna kladná vìc. V Èeské Lípì je skupina lidí, kteøí opravují kamenné køíže. Je tam daleko více køížù než tady - v Mimoni bylo více než 40 kamenných soch. I tìch soch se hodnì pokradlo. Jeden pán, který pracuje jako státní úøedník, ve volném èase opravuje køíže a kaplièky, èasto i bez vìdomí knìze. Bývá to majetek majitele pozemku. Teï budeme svìtit 2 opravené kaplièky. On sám jde a opraví køíž? Ano, nebo postaví, ty køíže které leží v járku. Já sám jsem mu povìdìl, kde nìkteré leží. On vyhledává tyto vìci, má pøehled o celém okrese, má to uloženo v poèítaèi. Už víte, kde budete pùsobit dále? Teï momentálnì nevím, kde budu. Podle toho, jak na tom budu se zdravím. Chtìl bych se vrátit do Èech nebo na Moravu, nevím, jak to bude. Teï, když jsem pøišel sem, jsem si zase musel zvykat na kázání v èeštinì, ale nedìlalo mi to problémy.
za rozhovor podìkovala Ingrid Petøeková
3
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Z èinnosti Orla Hry v pyžamu Ve ètvrtek 13. ledna 2005 probìhlo v tìlocviènì ZŠ netradièní cvièení s názvem „Hry v pyžamu“. Na startu bylo 25 závodníkù rozdìlených do dvou družstev na školáky a pøedškoláky. V prostoru tìlocvièny bylo rozmístìno 6 stanoviš•, na kterých se závodníci snažili získat svou šikovností, pøesnou trefou, znalostmi a pohotovostí, co nejvíce bodù. Všichni závodníci byli odmìnìni sladkostmi, které si „ulovili“ a vítìzové kategorií obdrželi sladké medaile. Na závìr byl vylosován „pyžamový král“, který byl slavnostnì korunován královskou korunou, jablkem a žezlem. Chceme podìkovat všem, kteøí nám pøišli na pomoc, a i když nejsou èleny ORLA ochotnì se do organizování her zapojili.
Orelské závody
V sobotu 5. února 2005 se v Huslenkách konaly „Orelské závody ve slalomu na lyžích“. Ani velký mráz neodradil stovku závodníkù v úèasti na této
celožupní akci. Hrozenkovjanùm se podaøilo získat dva bronzy a jedno støíbro. Za starší žákynì byla ohodnocena Adéla Krystyníková - 3. místo, za starší žáky Jan Krystyník - 3. místo a Jakub Krystyník - 2. místo. Dìkujeme jim za vzornou reprezentaci a pøejeme jim mnoho dalších úspìchù - nejen v lyžování.
Co jsme dìlali o jarních prázdninách?
zvíøecích rohù, na šalmaj a støedovìkou døevìnou píš•alu s mìchuøinou a také vysvìtlil dodržování zásad pøi høe na uvedené hudební nástroje. Zajímavostí je, že pan Pavl Èíp se uèil hrát u pana uèitele Josefa Orsága - Vraneckého. Chceme vzkázat tìm, kteøí s námi nejeli, že tato exkurze byla opravdu zajímavá a obohacující. V naší republice je to první soukromá dílna vyrábìjící døevìné dechové hudební nástroje a pokud budou mít dìti zájem, opìt ji navštívíme.
V prázdninový ètvrtek 17. února 2005 jsme orelské dìti vzali na exkurzi do soukromé dílny v Zubøí, kde pan Pavel Èíp a jeho synové vyrábìjí píš•aly, flétny, dudy a jiné netradièní dechové hudební nástroje. Prohlédli jsme si stroje, nástroje a pomùcky, které se pøi výrobì hudebních nástrojù používají a zároveò jsme získali spoustu nových znalostí a informací. Pan Èíp nám pøedvedl, jak se hraje na dudy, na píš•aly ze
Jednota Orla N.H.
Ze skautské kroniky - „Bahenní válka“ Tábor na Hovìzí, o kterém již po tøetí píši, nám prakticky celý propršel. Bylo jen málo dní, kdy by nespadlo alespoò pár kapek. Naše táboøištì také podle toho vypadalo. No, co vám budu povídat. Po kotníky jsme se brodili v bahnì. Brzy nebyl nikdo, komu by zrádné bahno nepodtrhlo nohy a onen jedinec byl takto donucen se vrhnout do jeho odporné náruèe. Ostatní však z toho mìli vždy velkou srandu.
A tak v tìchto extrémních podmínkách se bìžné úkoly stávaly nadlidskými. Je bìžné, že když je hotové jídlo, tak služba dá ostatním táborníkùm smluveným signálem (z plna hrdla zaøve), že je
4
èas jídla, a pak zaène odpoèítávat. Kdo to nestihne dostává trest. Dá se to za normálních podmínek stihnout. Ale zde? Po jednom takovém mírném deštíèku nic netušící služba zaøvala: „obìììéééd!“ Možná si to dokážete pøedstavit. Nìkolikateré zahrabání, poslední snahy o vyrovnání a v zápì tí s rachotem letí ešus nìkam stranou a jeho majitel se jak dlouhý tak široký rozplajzne v té hnìdé kaši. Než se mu podaøí postavit, ještì dvakrát upadne a pak se marnì snaží najít svou lžíci, kterou ostatní víceménì úspìšní táborníci zašlapali do zemì. A kol dokola jen hurónský smích. Taky cesta k latrýnì byla stezkou obratnosti. Pøístupová cesta k tìmto veledùležitým místùm byla do kopeèka. Takže, kdo chtìl tato místa navštívit, musel opatrnì a pomalounku postupovat nahoru. Dva kroky dopøedu a tøi jste vzápìtí sjeli dolù. A co když mìl nìkdo naspìch?!! V polovinì tábora se to už nedalo zvládnout a tak náèel-
nictvo rozhodlo, že se na táborové nádvoøí nanosí èetina. Jenže nejbližší lesík byl tam, kde latrýny. Z cestièky do kopce byla už pøedtím slušná klouzaèka. Nedalo se po ní vylézt a už vùbec ne sejít. A co nejde po nohách, jde po bøiše. Pak vynalézaví skauti pøišli na další objev a to, že se z bláta dají dìlat kulièky a dá se jimi házet. No, milí rodièe, nebudu to dále popisovat. Vaše fantazie jistì postaèí, a jestli ne, tak taky dobøe. Podotýkám jen, že se všichni pak tøi hodiny drhli a potokem tekla kalná voda. NamaŠ
…Z NAŠÍ FARNOSTI…CO SE CHYSTÁ?…Z NAŠÍ FARNOSTI…CO SE CHYSTÁ?...
Zprávy z Charity Nový Hrozenkov všechny bylo, když 12ti letá „Anèe“ roz- mìstnáni na omezenou dobu i ti, kteøí jsou V Charitì Nový Hrozenkov bylo 7. krájela rekvizitu – vlastnoruènì upeèe- registrovaní na úøadu práce. Pøihlásit se mùžete na tel.: 571 451 bøezna opravdu velice živo. Dìti ze Zá- nou bábovku a podìlila nejen své „kolegy“, ale obdarovala i všechny diváky. 548, 571 429 676, nebo pøímo v sídle Chakladní školy z Karolinky pod vedením rity v Novém Hrozenkovì è. 124 (místní paní uèitelky Soni Vaškové pøišly zahrát èást – Èubov). našim klientùm divadlo. Mìly nastudoNabídka vanou Krkonošskou pohádku – Jak Charita Nový Hrozenkov nabízí zdraProsba Trautenberk vymìnil Krakonošovi fajku. votním sestrám na mateøské dovolené Pomalu se nám daøí vybavovat náš Dìti si nejprve rozestavìly kulisy, které možnost pøíležitostného zamìstnání (na jim pomohla namalovat paní uèitelka Pe- výpomoc v dobì dovolených, nebo ne- Dùm pokojného stáøí na Èubovì, ale stále nám pøipadá, že by mohlo být na stìtra Mikešová, pøevlékly se do kostýmù mocí). a pøedstavení zaèalo. Trautenberk láteøil Dále hledáme zdravotní sestru do te- nách více obrázkù a také deèek na skøíòtak, jak ho známe z veèerníèkù a Anèe, rénu, která zajistí pomoc nemocným v ky a stoleèky není nikdy dost. Proto jsme Kuba a hajnej bìhali, jak si milostpán domácím prostøedí, má praxi v nemoc- Vás chtìli poprosit, pokud Vám takové poruèil. Ale nakonec, jako v každé správ- nici u lùžka nejménì 2 roky a vlastní øi- vìci doma pøebývají, zda bychom je mohli umístit u nás. né pohádce všechno dobøe dopadlo. dièské oprávnìní. Dìkujeme za pochopení Babièky se spokojenì usmívaly a dìti Od øíjna loòského roku mohou být zapracovnice Charity sklidily velký potlesk. Pøekvapením pro
Divadlo na domeèku
Co se chystá v naší farnosti? Velikonoèní pásmo Schola z Karolinky a dìti ze skupiny Los candeleros si pøipravily velikonoèní pøíbìh prokládaný písnìmi. Toto velikonoèní pásmo pøedvedou v nedìli po mši svaté 10. dubna 2005 a bude trvat asi 45 min ( zaèátek cca 8:30 hod ). Srdeènì vás všechny zveme. Vedoucí Los Candeleros
Slavnost biømování v naší farnosti „Pane faráøi, od kdy jste vìdìl, že budete knìzem?“ Tuto otázku jsem už slyšel mnohokrát a nikdy na ni nedovedu pøesnì odpovìdìt. Mnoho vìcí v nás dozrává pod vlivem vnìjších i vnitøních okolností. Knìžské svìcení je veøejným potvrzením osobního rozhodnutí ke knìžské službì. Není to však ještì završení, i toto povolání s léty dále dozrává a naplòuje se, podobnì jako napø. manželství. Pøipomíná mi to pøíbìh lékaøe v Indii, který pøes 20 let pracoval v misijní nemocnici pro malomocné. Byl to osamìlý muž bez rodiny a když zemøel, knìz se rozhodl uspoøádat mu církevní pohøeb. Øeholní sestra z nemocnice namítala: „Otèe, ale on pøeci není pokøtìný!“ Knìz se jí s úsmìvem zeptal: „Sestro, mìla jste ho ráda?“ – „Samozøejmì, pomáhala jsem mu po celá ta léta, co k nám pøicházel a vždycky jsme velmi dobøe vycházeli“ - a slzy jí vyhrkly do oèí. „A myslíte si, že Pán Bùh ho nemìl rád?“
zeptal se a už nemusel èekat odpovìï. Pøestože se tento lékaø nestal køes•anem, mìl k církvi blízko. Spolu s jinými køes•any pomáhal tìm nejchudším, na které jeho spoluvìøící hinduisté pohlíželi skrze prsty. Možná za jiných okolností, tøebas po dalších dvaceti letech, by se rozhodl pro køest. Aèkoli k tomu ještì nedozrál, svým zpùsobem patøil k církvi. On se køes•anem ještì jenom stával… Blíží se slavnost biømování (24. dubna), kdy 12 mladých lidí z naší farnosti a další z Velkých Karlovic budou potvrzeni jako dospìlí køes•ané. Praxe udìlování této svátosti sahá už do doby prvotní církve (Sk 8, 14-17), kdy se ještì jenom formovaly poèátky prvních církevních obcí a køes•ané se teprve uèili žít ve svìtì, který jim nebyl zrovna naklonìn. Jejich vìdomé pøihlášení se k církvi a vyznání víry bylo slavností sice tajnou, ale úèel a cíl byly stejné: veøejnì vydávat svìdectví o své víøe a nadìji pøed svìtem (1 P 3,15). K tomu je potøebná také znalost Svatého písma, tohoto pramene naší víry a pøimìøená pøíprava tìch, kteøí chtìjí jednou s odvahou øíct: „Vím, komu jsem uvìøil.“ (2 Tim 1,12) Vždy mne povzbudí, a• už zde nebo v mém rodišti, upøímná slova: „Já na tebe poøád pamatuji v modlitbách.“ Kéž je tato slavnost pro nás pøíležitostí, abychom do svých modliteb pravidelnì zahrnovali alespoò jednoho z tìchto mladých lidí. Máme viditelné dùkazy, že naše farnost
žije a není to zásluha jenom jednoho zodpovìdného èlovìka. V každé dobì si Pán Bùh povolává nové svìdky své radostné zvìsti. Je na nás, aby biømovanci cítili, že jsou našimi duchovními syny a dcerami. Vždy• i po biømování budou poøád ještì poutníky na cestì. P. Jozef Streèka, SVD
Stavìní máje
Pøiznejme si, že si obèas posteskneme za starými dobrými èasy, kdy se zachovávalo tolik hezkých zvykù a obyèejù. Mnoho z toho se už nikdy nevrátí. Tyto zvyky mìly svùj podklad ve zpùsobu života našich pøedkù, a to už není možné vrátit zpìt. Pøece však, tam kde to jde, hledáme pøíležitost, abychom se mohli sejít v pøátelské atmosféøe a tyto zvyky si mohli alespoò èásteènì pøipomenout. Po úspìšných farních dnech loni v létì zkusíme založit novou tradici, a sice postavíme si na farní zahradì májku. Nìkdo snad namítne, že na faøe bydlí jenom samí muži - až na fenku Elzu, ale to kácení májky na konci kvìtna bude urèitì dùvodem navíc, abychom se znovu sešli a prožili spolu hezké chvíle. Letos nám pøipadne 1. máj na nedìli, což bude jistì hezký zaèátek této tradice. Doufám, že po nedìlní mši pøijdete povzbudit naše muže na farní zahradu pøi tomto „obøadu“. Místní dechovka samozøejmì u toho nebude chybìt. P. Jozef Streèka, SVD
5
…POUTNÍ MÍSTA…POUTNÍ MÍSTA…POUTNÍ MÍSTA…POUTNÍ MÍSTA… POUTNÍ MÍSTA…
Zašová - Farní kostel Navštívení Panny Marie Pou• k Pannì Marii Zašovské Poloha: Mapa Pøibližnì v polovinì vzdálenosti mezi Val. Meziøíèím a Rožnovem p.R. odboèit pøes koleje ke kostelu, který je v centru obce.
Historie a popis poutního místa: Povìst vážící se k tomuto poutnímu místu vypráví, jak Matka Boží zachránila zbloudilému rytíøi tìžce zranìnému v boji s Turky život tím, že ho dovedla ke studánce, kde nabyl nových sil. Z vdìènosti dal namalovat výjev zobrazující Matku Boží s dítìtem, která mu podává záchrannou šòùru. Již ve 14. století bývala v Zašové fara, která však za husitských válek zanikla, a byla obnovena v 16. století, ale již jako fara protestanská. V dùsledku císaøských patentù byla pak roku 1628 vrácená katolíkùm. V té dobì již byl v Zašové kostelík sv. Anny. Jeho obraz se zachoval na rytinì z roku 1768. Stával na prostranství dnešního parèíku, døíve starého høbitova, v tìsné blízkostí chrámu dnešního. Na jeho hlavním oltáøi byl umístìn milostný obraz Panny Marie Zašovské, a již v r. 1 6 7 2 byla Zašová navštìvovan ý m poutním místem. V r. 1725 byl položen základní kámen ke stavbì kláštera trinitáøù (Nejsvìtìjší Trojice - zal. r. 1198 sv. Janem z Mathy a sv. Felixem z Valois, tento øád uveden do Èech v r. 1705 a jeho hlavním posláním byla humanitární èinnost pøi zmíròování následkù váleèných útrap a pomoc jejich obìtem, zejména pøi osvobozování køes•anských zajatcù, a to i za cenu ztráty vlastní svobody - v novìjší dobì misijní èinnost a duchovní správa). V r. 1783 byl klášter císaøem Josefem II. zrušen. Èást bývalého kláštera byla ponechána za faru, zbytek pøešel do soukromého majetku. V roce 1800 získala èást Zašovská obec a umístila tam školu. 1901 zakoupil budovu bývalého kláštera Spolek sv. Josefa z Vítkovic, promìnil ji na sirotèinec a postavil pøi nìm soukromou školu Školních sester de N.D. Po zøízení samostatné fary nastává
6
rozkvìt poutí. Zašová se stává nejvìtším poutním místem na Valašsku. Ze širokého okolí sem pøicházejí poutní prùvody. Ještì dnes pøicházejí do Zašové každoroènì v urèitou nedìli poutníci z rùzných okolních farností. Pouti v roce 1900 o svatodušních svátcích se zúèastnilo 7000 mužù, z nich 1100 pøistoupilo k svatému pøijímání. 1. èervna 1871 v noci vyhoøel kostel i fara. Po požáru byl kostel brzy opraven, avšak vìže byly jen provizornì opatøeny støíškou. Nové vìže cibulovité byly postaveny až roku 1892. V této podobì existuje kostel dodnes. Ve ètyøicátých létech 20.století byl znovu vymalován interiér kostela. V nedávné dobì byla restaurována pøekrásná barokní kazatelna, køtitelnice a dva oltáøe - sv. Cecilie a Všech svatých. Také byly odstranìny neodborné pøemalby milostného obrazu Panny Marie, který se tak zaskvìl ve své pùvodní kráse. Rovnìž byla poøízena kopie znaku Žerotínù nad hlavním vchodem. Podle návrhu architekta Šlapety z Olomouce byl postaven nový oltáø tváøí k lidu. V roce 1984 byla za pomoci farníkù obnovena fasáda kostela. Byla poøízena kopie sochy sv. archandìla Michaela z prùèelí chrámu. Do jednoho z výklenkù prùèelí byla rovnìž umístìna kopie sochy sv. Felixe z Valois. Tento svìtec spolu se sv. Janem z Mathy byl zakladatelem trinitáøského øádu.
nìjaký dárek k milostnému obrazu. Zprávu o jednom z nejstarších uzdravení podává obraz, který dal z vdìènosti za uzdravení namalovat Meziøíèský dìkan Ondøej Helmesiniho r. 1707. O jiném vyslyšení prosby svìdèí další obraz z r. 1745 - podle povìsti za uzdravení jednoho nìmého a jednoho chromého dítka. Jiné pøípady pomoci Panny Marie zaznamenává matrika z Val. Meziøíèí (1744). Antonín Zámeèník z Rožnova zaznamenal 23 pøípadù rùzných vyslyšení, a to v dobì od roku 1852 do 1903. Od roku 2000 prochází celý areál Straèky rekonstrukcí, která ještì není dokonèena. Dodnes je Zašová navštìvovaným poutním místem a vìøící lid z celého Valašska se ve svých nesnázích utíká k Pannì Marii Zašovské. Avšak vedle tìchto rùzných milostí pro tìlo, vyprosila Panna Maria mnoho milosti pro duši zbožných poutníkù.
Straèka Asi ètvrt hodiny pìšky severnì od kostela vyvìrá z úboèí stránì pramen výborné vody. Kronika vypráví o mnoha pøípadech uzdravení na pøímluvu P. Marie po užití vody ze Straèky. Úprava tohoto místa spadá asi do doby trinitáøù. Celá stráò byla r.1895 upravena a zøízena zde jeskyòka se sochou P. Marie Lurdské (nyní umístìna v jeskyòce v kostele). Ta byla roku 1942 nahrazena sochou P. Marie Zašovské. Již dìjepisec Støedovský poznamenal roku 1710, že obraz Panny Marie pùsobí zázraky od starodávna. Neexistuje ovšem žádný písemný doklad. Avšak okolnost, že již roku 1672 visely u milostného obrazu rùzné votivní pøedmìty, ukazuje, že už tehdy byla pomoc Panny Marie Zašovské známá - a to jistì jen nìkteøí vyslyšení vìnovali z vdìèností
Pou•: Hlavní - nedìle po svátku Navštívení Panny Marie (2. èervence – tradièní pou• podle slavení pøed pokoncilní úpravou církevního kalendáøe) mše sv.: 7:00 - 8:00 - 10:30 hod a odpoledne následuje kulturní program s procesím k prameni „Straèka“ - zaèátek ve 14:30 hod. Mše sv. mimo pou•: Nedìle - 9:30 h. Duchovní správa: Øimskokatolický farní úøad, 75651 Zašová 44, tel.: 571634056. Turistické informace pro poutníky: Nejbližší železnièní zastávka Zašová je na trati Valašské Meziøíèí - Rožnov. Z železnièní stanice Hodslavice - Hostašovice na jih po turistické znaèce je do Zašové 7 km.
…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK……DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK...
Velikonoce Nejvìtším církevním svátkem celého roku jsou Velikonoce. Pøipomínají všem vìøícím ukøižování a vzkøíšení Ježíše Krista. Pøedchází jim ètyøicet dní postní doby. Ta zaèíná Popeleèní støedou a konèí na Zelený ètvrtek. Velikonoce patøí nerozluènì k jarnímu období, kdy se všechno probouzí k životu. Ne všichni vìdí, že se slavily ještì pøedtím, než pøišlo køes•anství. I když s trochu jiným názvem a s jiným obsahem. Velikonoce mají svùj pùvod v dìjinách židovského národa. Jejich vznik je spojen s vysvobozením izraelitù z egyptského otroctví. Po 450 letech otrockých prací v Egyptì povolal Bùh Mojžíše, aby je vyvedl ke svobodì. Faraón Ramesse II.(1298-1235 pøed Kristem) nebyl ochotný propustit tolik otrokù, nebo• z jejich práce se mìli Egyp•ané dobøe. Pøišlo však nìkolik pohrom a živelných katastrof, kterými Bùh dokazoval, že izraelité jsou v právu, ale faraón zùstal neústupný. Pak pøišla desátá rána, ta nejhorší. Bìhem jedné noci zemøeli v Egyptì všichni prvorození. Dìti, muži, starci, otroci i svobodní - všichni, kteøí se modlili ve své rodinì první. Zemøeli nejen lidé, ale i zvíøata. V každé rodinì nìkoho oplakávali. Jen izraelitùm se tato pohroma vyhnula. Na Mojžíšùv rozkaz se na tuto noc pøipravili. V každém domì zùstala rodina pospolu a zabili mladého beránka. Jeho krví potøeli veøeje vstupních dveøí, aby tak mìli oznaèené domy. Beránka
potom pøipravili na veèeøi podle pøesných pravidel. Nesmìli mu zlomit žádnou kost, všichni èlenové rodiny museli být obuti, obleèeni v cestovním odìvu a v rukou drželi hole, o které se cestou opírali. Když faraón vidìl tuto pohromu, povolil. Není divu, i jemu zemøel prvorozený syn. Izraelité se dali ještì téže noci na cestu. S sebou si vzali chleba z tìsta, které ještì nestihlo vykvasit. Tato událost se odehrála kolem roku 1250 pøed Kristem a na její památku byl ustanovený jeden z nejvìtších židovských svátkù Pascha. Za Ježíšových èasù se slavila Pascha podle tradièních zvyklostí. Každá rodina obìtovala v chrámì beránka, další beránek byl pøipraven na veèeøi doma. Jeho krví se potøely veøeje domu, pak byl upeèen a celá rodina zasedla k veèeøi. I tato veèeøe mìla pevnì stanovená pravidla, která se pøísnì dodržovala.
Tak jako ostatní Židé i Ježíš slavil svátek Pachy. A právì pøi této slavnostní veèeøi se staly nejdùležitìjší události v Ježíšovì životì. Na základì starozákonní Paschy ustanovil Ježíš svátost oltáøní - zázraèný zpùsob jeho stálé pøítomnosti mezi námi. Promìnil chléb na své tìlo pøi dobroøeèení nad chlebem a promìnil víno na svou krev pøi dobroøeèení nad kalichem. Ustanovil i služebníky – knìze, kteøí nám tato tajemství zprostøedkovávají. Mnozí køes•ané vidí ve Velikonocích jen pøipomínku Kristova zajetí, muèení a ukøižování. To je jen polovina skuteèných událostí. Nejdùležitìjší je Kristovo zmrtvýchvstání. Nebo• tím všem lidem ukázal, že smrt není definitivní teèkou. Je jen pøechodem k nìèemu novému. K novému životu. Jaký bude, to záleží na našem každodenním bìžném životì. Omalovánka
...Prvního dne po sobotì, za èasného jitra, pøišly k hrobu s vonnými mastmi, které pøipravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Vešly dovnitø, ale tìloPána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v záøícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily tváø k zemi. Ale oni jim øekli: “Proè hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkøíšen…( Lu 24, 1-12)
7
…DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK……DÌTSKÝ KOUTEK…DÌTSKÝ KOUTEK...
Pokání Karlík šel domù z kostela v mrzuté náladì. Vracel se ze svaté zpovìdi a místo toho, aby se radoval, že má èisté srdce, vrtalo mu hlavou pokání, které mu pan faráø uložil - pomodlit se Otèe náš a udìlat radost nìjakému starému èlovìku. Modlitba, to pro nìj nebyl problém, ale komu má udìlat radost? Babièka a dìdeèek z tátovy strany už umøeli a druhá babièka s dìdou bydleli na vesnici šedesát kilometrù odtud. Karlík mrzutì odkopával kamínky na chodníku. Vtom uslyšel, jak na nìho nìkdo volá: „ Haló, chlapèe pojï sem, prosím.“ Rozhlédl se a uvidìl na druhé stranì ulice v oknì nìjakou starou paní. Vzdychl a pomalu se loudal k oknu. „Prosím tì, hochu, dones mi z lékárny lék. Pan doktor mi tady nechal recept a paní posluhovaèka, která ke mnì chodí, je nemocná.“ Karlík souhlasil, vzal recept a rozbìhl se pøes námìstí. To byla pro nìj opravdu malièkost.
Když se vracel s lékem, mìl radost, jak se mu podaøilo splnit pokání. A hned se staré paní nabídl: „Kdybyste nìco potøebovala, tak já se u vás zastavím zítra až pùjdu ze školy.“ Staøenka s radostí nabídku pøijala. Druhý den se Karlíkovi moc nechtìlo, ale slib je slib. Odpoledne opatrnì zaklepal u staré paní. Potøebovala nakoupit nìkolik nejnutnìjších potravin. Podala chlapci tašku a penìženku: “Máš tam dost penìz, tak si kup nìco od cesty.“ Samoobsluha byla za rohem, a tak byl Karlík brzo zpátky. Samozøejmì si pro sebe nic nekoupil. To by nebyl žádný dobrý skutek. Stará paní ho pozvala dovnitø na malou svaèinku. Chtìl se vymluvit, ale už staøenka nesla hrníèek s kakaem. A kakao mìl Karlík velice rád. Posadil se ke stolu a než se nadál, stál vedle hrníèku talíøek s dozlatova usmaženým koblížkem. Karlík se zastavoval u staré paní každý den a vždy se našlo nìco s èím potøebovala pomoci. Vždy se našlo nìco na zub a
s babièkou se hezky povídalo. Jednoho dne, když donesl nákup mu staøenka povídá: „Tak Karlíku, zítra už ti povinnost konèí. Paní posluhovaèka je zdravá a zítra opìt pøijde. Za všechno ti moc dìkuji.“ Chlapec pocítil podivný smutek. „Smím pøijít nìkdy na návštìvu?“ Staøenka na nìho mile pohlédla: „To víš, že mùžeš. Vždy• by se mi po tobì stýskalo.“ Karlík radostnì vybìhl na ulici. Najednou ho napadlo, jak to všechno zaèalo. Na zaèátku bylo pokání, které se mu vùbec nelíbilo. A teï z toho vzniklo takové pìkné pøátelství. „Máme hodného a moudrého pana faráøe,“ pomyslel si hoch, „ten ví, jak nás má popostrèit na dobrou cestu.“ A radostnì nakopl kamínek ležící mu v cestì. pøevzato autor : P. Ladislav Novák
Milé dìti, pøipravili jsme pro vás „Biblickou soutìž“ . Odpovìzte prosím na otázky urèené pro vaši vìkovou kategorii (rozdìlení podle tøíd ZŠ), samozøejmì mùžete odpovìdìt i na otázky týkající se starších dìtí. O Velikonoèní nedìli 27. bøezna vhoïte vyplnìný ústøižek do pøipraveného košíku u obìtních darù, bìhem mše bude vylosováno celkem 12 dìtí, které (pokud budou mít správné odpovìdi) budou odmìnìny dárkem podle vlastního výbìru a sladkostí. ………….zde ustøihni………….zde ustøihni………….zde ustøihni………….zde ustøihni………….zde ustøihni………….zde ustøihni………....
Biblická soutìž - Velikonoce 2005 (Mt 26-27) Pro všechny: 1) Co si pøipomínáme o Velikonocích?............................................................................................................................................... 2) Který den Ježíš umírá?.................................................................................................................................................................. 3) Jakou smrtí Ježíš zemøel?.............................................................................................................................................................. 4. – 6. tøída a starší 4) Jak se jmenuje den, kdy si pøipomínáme Ježíšùv slavný vjezd do Jeruzaléma a co tímto dnem zaèíná?.......................................... ........................................................................................................................................................................................................... 5) Jak se jmenoval muž, který Ježíše zradil a co za to dostal od veleknìží?......................................................................................... 6) Kdo zapøel Ježíše a kolikrát?.......................................................................................................................................................... 7. – 8. tøída a starší 7) Koho si vyžádali židé, aby byl propuštìn místo Ježíše?................................................................................................................... 8) Co udìlal Pilát, aby naznaèil že on nemá nic spoleèného s Ježíšovou smrtí?................................................................................... ........................................................................................................................................................................................................... 9) Jaké úkazy doprovázely Ježíšovu smrt?.......................................................................................................................................... 9. tøída 10) Jaký je rozdíl mezi Petrem a Jidášem? Oba Ježíše pøece zradili................................................................................................... ........................................................................................................................................................................................................... JMÉNO A PØÍJMENÍ:..............................................................................................................TØÍDA ZŠ :...................................
8
...SVATÍ NAŠÍ DOBY...BIBLICKÉ OKÉNKO...SVATÍ NAŠÍ DOBY...BIBLICKÉ OKÉNKO...
Svatý vrátný Koncilní konstituce Lumen gentium naléhavì pøipomíná novozákonní výzvu, že „všichni v církvi jsou povoláni ke svatosti, podle slov Apoštolových: Nebo• toto chce od vás Bùh – abyste byli svatí. (1 Sol 4,3)“ – Svatý Otec Jan Pavel II. nejednou hovoøil o „svatosti všedního dne“. Ne jenom o tom mluvil. Štìdøe nabízí pøíklad podivuhodných svatých z rùzných dob, národù a stavù, které blahoslavil nebo svatoøeèil. Jedním z typických „svatých všedního dne“ je náš souèasník z dvacátého století, jezuitský bratr František Garate, Španìl, „svìtec obyèejného a denního života“, jak ho charakterizuje jeho životopisec P. Molinari, který napsal: „Vnìjší skuteènost jeho života se dá popsat tìmito nìkolika slovy: Narodil se v Loyole, blízko rodného domu sv. Ignáce, a byl jednaètyøicet let vrátným univerzity v Deusto (v Bilbao).“ Aèkoliv pracoval po celý život v nejpodøadnìjším postavení, rýsuje se jeho postava, na kterou vzpomínají dosud živí pamìtníci, jako výraz bohatosti skryté v prostém a monotónním pù-
sobení, v jednotvárnosti denní služby v nepatrném prostoru vrátnice, který za desítky let mohl nabýt podoby vìzení. Ti, kdo procházejí vrátnicí, mají zhusta tendenci vidìt ve vrátném kus inventáøe, v lepším pøípadì ho vnímají jako èlovìka, který se k nièemu nároènìjšímu nehodí. V pøípadì bl. Františka Garate panuje podle životopisce „pøekvapující shoda tìch, kdo o nìm svìdèili s nadšením a radostí, že ho pamatují jako èlovìka nezištné služby, „velkodušné, odpovìdné, laskavého pøijetí, úslužné dobroèinnosti, jemného a pøitom povzbuzujícího rozhovoru“. Nestalo se nikdy, že by byl nevrlý, nebylo dne, kdy by mohl být zastižen nevlídný, nevstøícný nebo neochotný. Vzpomínky na nìho jsou bez výjimky spojeny „s obdivem a radostným pocitem“. Je to dùsledek toho, usuzuje životopisec, „že jeho samého pøijal Bùh do své dùvìrnosti, a tak i on pøijímal všechny, nedbal na èas, na své zájmy, na sebe vùbec.“ Každý, kdo tøeba jen po krátký èas byl v podøízeném postavení povinen
sloužit lidem v èasové tísni, netrpìlivým a spìchajícím, rozmanitì podráždìným, agresivním a podávat informace nechápavým, desorientovaným, nebo naopak povýšeným a nadutým, zná z vlastní zkušenosti, jaké vùle, jak heroické trpìlivosti je tøeba k tomu, zachovat pøinejmenším aspoò slušnost a klid. František Garate dosáhl heroismu ve své celoživotní službì, nebo• neotvíral dveøe jen pøíchozím lidem, ale otevøel bránu srdce pøedevším svému Pánu, který ho zval k osobnímu pøátelství. Odtud pramenila jeho prostá, vytrvalá a jemná dobrota, pro kterou byl ctìn a vážen. Pochopit a prožít život jako velkodušnou službu, to je poselství, které zanechal František Garate i nám: „Proniknutý duchem svého povolání, nacházel Boha ve všech vìcech, ve všech lidech“ a svým vlídným, milujícím pøijetím zprostøedkovával prostøedí milující Boží pøítomnosti. V tom smyslu nám jeho pøíklad nabízí k následování Jan Pavel II., který ho dne 6. øíjna 1985 prohlásil za blahoslaveného.
Jonáš Pøíbìh o Jonášovi je v Bibli zaøazen do sbírky dvanácti tzv. „malých“ prorokù. Je jednou z nejkratších biblických „knih“: v èeském ekumenickém pøekladu zabírá pouhé dvì stránky. Patøí k nejznámìjším biblickým pøíbìhùm také díky ateistické propagandì, která na jeho pøíkladu do omrzení „dokazovala“ nevìrohodnost Bible, nebo• nechtìla chápat, že událost s velkou rybou, která Jonáše polkla a po tøech dnech živého vyvrhla, nemusí být nezbytnì autentickou historickou skuteèností, ale souèástí mnohovrstevného podobenství (jako jsou Ježíšova podobenství v evangeliích) ve formì dramatické novely. Prorok Jonáš je ovšem historická postava (zmiòuje se o nìm 4. kniha Královská), ale vypravování o jeho prorockém poslání v mìstì Ninive bylo napsáno s nejvìtší pravdìpodobností nìkolik století po jeho smrti. Hovoøí se v nìm o jediném Hospodinovì pøíkazu – povìøení Jonáše, aby hlásal pokání v pohanském mìstì Ninive, a o tom, co
prorok zažil pøi jeho vykonávání, které mu bylo proti mysli a jemuž se vzpíral. Proè právì tuto starozákonní knihu pøipomínáme o Velikonocích? Jednak proto, že byla pøipomínána už v evangeliích jako pøedobraz Kristova pohøbu a vzkøíšení: „Jako byl Jonáš v bøiše ryby tøi dny a tøi noci, tak bude Syn èlovìka v nitru zemì tøi dny a tøi noci.“ (Mt 12,40). Ale pøedevším proto, že jde o zásadní pouèení o tom, že Boží prozøetelnost, všemohoucnost a milosrdenství zahrnuje všechny lidi: i nejvìtší nepøátelé Izraele (a dobøe rozumìjme: i nejvìtší nepøátelé Církve, tím spíše naši osobní nepøátelé) mohou kajícností dojít odpuštìní a spásy. V tomto smìru je Jonášùv pøíbìh stále aktuálním varováním pøed životu nebezpeèným høíchem proti Duchu Svatému: nepøát a závidìt jiným milost Boží. Nikdo si nemùže pøisuzovat výluèný nárok na spásu! Tato neomezená, univerzální nabídka milosrdenství a spásy, které se lidstvu dostalo vtìlením, smrtí a vzkøíšením Syna Božího, je Církví zvláš• pøi-
pomínána o druhé velikonoèní nedìli, která je nedìlí Božího milosrdenství. V biblických úvahách Starý Zákon – kniha pro dnešní dobu (2003) píše Johanna Koppová o knize Jonášovì: „Je to nauèné vyprávìní s pøímìry, které chce znázornit univerzalitu Boží lásky; Boží slitování se vztahuje jak na pohany, tak i na vykøièené mìsto, jako bylo Ninive. V tomto smyslu nejsou zvláštní události, jako napø. Jonášovo pøežití v bøiše velryby, nijakým problémem. Jestliže je zajetí v rybích útrobách ještì dnes platným obrazem pro stav nejzazšího ohrožení, bezvýchodnosti a smrtelné nouze, ze které mùže èlovìka zachránit pouze Bùh, potom se nás vyprávìní dotkne ještì osobnìji, než kdybychom ho brali pouze jako líèení již dávno minulého, jednorázového dìje. Nebo• v takovém pøípadì tento biblický text nehovoøí pouze o Jonášovi, nýbrž také o nás.“ stránku pøipravil Mojmír Trávníèek
9
…Z DOPISÙ MISIONÁØÙ… Z DOPISÙ MISIONÁØÙ…Z DOPISÙ MISIONÁØÙ…
Papua - Nová Guinea - 2. èást P.Rastislav Kršák, SVD, pøišel do Papuy – Nové Guiney (dále PNG) roku 2002. V minulém èísle jsme vás seznámili s úryvky z dopisù z poèátku jeho pùsobení. Nyní vám pøedkládáme úryvky z dopisù z roku 2004. …V PNG navštìvuje školu pouze málo dìvèat. Statistiky mluví o 76%, v nìkterých provinciích je to 90%, nìkde pouze 47%.Mnohé dívky ukonèí pouze 6 tøíd, protože podle principu základní kultury do dívek nemá smysl investovat. Lidé jsou pøesvìdèení, že dívky jsou pouze na to, aby se vdaly, staraly se o rodinu, dìti a pracovaly na poli. Mnoho dívek se dále nevzdìlává kvùli strachu z násilí a ze znásilnìní. Na støední škole, kde vyuèuji náboženství, mám ve tøídì 49 chlapcù a 20 dìvèat. Je tu jeden paradox: dìvèata jsou nadprùmìrnì nadaná a chlapci se jim nemohou vyrovnat. Vìtšina dìvèat bude studovat tak dlouho, pokud to finanèní situace dovolí. Tak se stává, že v PNG je malá skupina vysoce vzdìlaných žen, které se však nemohou uplatnit a velká skupina prùmìrnì vzdìlaných mužù, kteøí mají však stoprocentní kontrolu v parlamentu. Z tìchto dùvodù se UNICEF snaží rozvíjet projekty zabezpeèující vyváženost vzdìlání. Tyto projekty ale selhávají pro nesmírnou korupci na všech úrovních státních orgánù. Nevím, zda se tímto projektem nìkdy podaøí zmìnit tradicí zakoøenìné smýšlení mužù, je tøeba však doufat… …Poslouchání zde v misiích není vùbec jednoduché. Zdejších 5,3 miliónù obyvatel mluví více než 800 jazyky, což
je poøádná zátìž pro uši a pamì•. Odborníci na komunikaci však vìdí, že je to pouze jedna pìtina poslouchání. Zbývající èást tvoøí neverbální komunikace, která je ještì o mnoho komplikovanìjší. Uvedu jeden pøíklad. Když jsem svým domácím popisoval Nejsvìtìjší Trojici, ukázal jsem jim na levé ruce vztyèené tøi prsty, podle evropského zpùsobu. Nepochopili. Podle jejich zpùsobu poèítání jsem jim ukazoval pouze èíslici dva, protože poèítají od malíèku k palci. A to tak, místní ženy že každý ohnutý prst znamená èíslo. První je ohnutý do dlanì malíèek a znamená èíslo jedna, potom prsteníèek znamená dva a tak dále. Dodnes mi to pøi poèítání dìlá problémy,snad se to nauèím… …Jedním z nejpoužívanìjších slov PNG je jistì kompejzejšn - odškodnìní. Do roku 1975 bylo v domorodé kultuøe neznámé, od té doby se používá stále èastìji. Pùvodcem je první premiér PNG Michael Somare. Když se dostal do této funkce, mnozí lidé si stìžovali, že nemají žádný poøádný servis - školy, obchody a jiné služby, proto pøišel s unikátním návrhem: „Žádejte za používanou pùdu odškodné a zaènìte služby rozvíjet sami.“
Tehdejší ministr financí tento návrh kritizoval, protože byl pøesvìdèený, že z lidí udìlá darebáky a darmožrouty. Ani tehdy netušil, jak prorocká budou jeho slova. V zemi neexistuje registr pùdy, tu vlastní urèitá skupina, která právì ovládá dané teritorium. Podle zákonù je tento tradièní zpùsob vlastnìní pùdy dostateèný na to, aby byli vlastníci plnoprávní. Od premiérova vyhlášení zákona lidé žádají odškodnìní za každou malièkost. Když zaèali stavìt cesty, žádali urèité sumy penìz a vláda jim je poskytla. Peníze však nešly na další rozvoj mìst a obcí, ale peníze lidé propili a projedli. Lidé byli tímto vývojem povzbuzeni a zaèali žádat odškodné za všechno. Když se v období deš•ù sesunula pùda na hlavní cestu, musela vláda platit odškodné za sesutou pùdu, až poté mohli pøijet tìžké stroje a cestu oèistit. Po 25 letech drancování státní pokladny už vláda není schopná platit, ale nikdo nechce zákon o odškodnìní novelizovat. Tento jev ovlivòuje i církev. Nedávno mi jeden spolubratr øekl, že lidé žádali odškodnìní za pùdu, na které teï stojí kostel, pastoraèní centrum a základní škola. Páter muže, který tlumoèil žádost o odškodnìní, mile pøijal a poprosil ho, aby mu dal den na rozmyšlenou. Když druhý den pøišel, vyúètoval mu vyrovnání za vybudování školy, kostela i pastoraèního centra. Od té doby od nìj nikdo odškodnìní nežádal... výòatky z dopisù upravila a ze slovenštiny pøeložila Ingrid Petøeková
Pozvánka na koncert – Slávek Klecandr V nedìli 27. bøezna 2005 po mši svaté (cca v 10:15 hod) kostel sv. Jana Køtitele v Novém Hrozenkovì Vás zveme na komornì ladìný sólový recitál písnièkáøe Slávka Klecandra. Slávek Klecan dr - zkušený písnièkáø, zpìvák, kytarista a kapelník skupiny Oboroh o podobì sólových koncertù napsal: Sólové vystupování mi umožòuje volný pohyb v èase své muzikantské historie. Znamená to, že mùžu hrát zhudebnìné biblické žalmy z raného období Oborohu a písnì z ještì starších èasù stejnì jako ty úplnì nejnovìjší, které by
10
mìly èasem tvoøit obsah buï mého pøíštího sólového alba, nebo dalšího CD naší skupiny. A samozøejmì mohu kdykoli sáhnout po ledaèems, co lze nalézt mezi tím. Tváø koncertu do jisté míry èasto urèují i pøání posluchaèù. Pøesto, že vystupuji sám, èiním tak s pomocí kvalitní aparatury, nìkolika rùzných kytar a foukacích harmonik. Jde mi o to, aby i u písní nahraných s muzikanty z Oborohu nebo s jinými pøáteli nespadla instrumenSlávek Klecandr má témìø výhradní tální stránka mých sólových koncertù do roviny jednoduchých doprovodù, nýbrž autorství hudby a textù pro jedno sóloaby sama o sobì nesla pøesvìdèivé hu- vé a ètyøi úspìšná alba legendární folkrockové skupiny Oboroh. dební sdìlení.
...DO VAŠÍ KNIHOVNY...KALENDÁRIUM...DO VAŠÍ KNIHOVNY...KALENDÁRIUM...
Do vaší knihovny: Heller David Milý Pane Bože, v co vìøili dinosauøi? - Dìti píší Bohu Další série veleúspìšných dìtských dopisù Pánu Bohu. Jejich naivita a bezprostøednost dokáže nás dospìlé potìšit i rozesmát. Na nìkteré z nich bychom se ale mìli pokusit (alespoò v duchu) odpovìdìt sami. Když se nad nimi zahloubáme, najednou poznáme, že mnohé dopisy nejsou vùbec tak naivní, jak se mohlo na první pohled zdát. brožovaná, 142 str., cena: 99,- Kè Rohr Richard a Martos Joseph PROÈ BÝT KATOLÍKEM? Dùvod k tomu být katolíkem je nakonec v tom, být svìtcem. Svatí, kteøí šli pøed námi, vytýèili cestu. Ukázali, že to mùže jít a jak to mùže jít. Jejich životy nejsou k tomu, aby byly otrocky kopírovány, ale jsou nám dány jako inspirace pro budoucnost. Dávají nám vzory, podle kterých mùžeme modelovat naše vlastní životy na cestì ke svatosti. A právì tak, jako se jeden svatý lišil od druhého, tak každý z nás mùže èekat, že se bude lišit od všech ostatních. brožovaná, 124 str., cena: 139,- Kè Grün Anselm Tajemství velikonoèní radosti 50 duchovních inspirací Velikonoce jsou svátky radosti, které touží pøinést lidem svìtlo a radost do všedního dne. A pøesto známe spíše „køížovou cestu“ než „cestu vzkøíšení“. Jak ale máme Velikonoce slavit a vychutnat svou radost? V této publikaci nám Anselm Grün pøedkládá úvod do velikonoèního tajemství. Naznaèuje svìt symbolù tohoto svátku a jeho fascinující postavy a 50 impulsy a návrhy konkrétních cvièení na každý den velikonoèní doby pomáhá každému, kdo chce utváøet svùj všední den ve svìtle Velikonoc. brožovaná, 134 str., cena: 129,-Kè Tomáš Špidlík Umíme se modlit? Modlitba je rozhovor duše s Bohem. Ale je také úèast na „rozhovoru“, který od vìènosti vedou tøi božské Osoby mezi sebou. Tedy i naše modlitba se obrací k Bohu Otci skrze Syna v Duchu svatém. Je to náš výstup, který odpovídá sestupu milosti. Všecko dobré totiž k nám pøichází od Otce skrze Syna v Duchu svatém. Smíme v Duchu skrze Syna øíci: „Otèe náš!“ Drobná populární knížka nás formou otázek a odpovìdí uvádí do tajemství modlitby. brožovaná, 70 str., cena: 35,- Kè Nicky Cruz Utíkej, malý, utíkej Bùh hledá každého, i ty, kteøí jsou v lidských oèích již ztraceni. Beletrie, svìtový bestseller. brožovaná, cena: 79,- Kè
Od 20. bøezna do 15. kvìtna si pøipomínáme: Program velikonoèního týdne je uveden v poøadu bohoslužeb na str. è. 12 25. bøezna: Velký pátek Den modliteb za úctu k poèatému životu a nenarozené dìti Modlitba ženy v požehnaném stavu: Všemohoucí Bože, kdysi jsi pøipravil tìlo i duši nejsvìtìjší Panny Marie za dùstojný pøíbytek pro svého Syna. Nyní jsi požehnal také mé tìlo a uèinil jsi je nástrojem své tvùrèí síly. Plna vdìèné radosti dávám se zcela do Tvé služby. Také dítì, které jsi mi dal, Ti cele zasvìcuji. Ochraòuj a opatruj tento klíèící život a dej, a• se toto dítì š•astnì narodí a stane se ve svém køtu Tvým dítìtem. Chraò mé dítì v celém jeho dalším životì, a• kráèí vìrnì cestami Tvých pøikázání a a• dosáhne vìèného života v nebesích. 26. bøezna: Bílá sobota - konec doby postní 27. bøezna: Zmrtvýchvstání Pánì - Boží hod velikonoèní 4. dubna: Zvìstování Pánì - Dnešní slavnost pøipomíná den, kdy byl andìl poslán k Pannì Marii a zvìstoval ji, že se má stát matkou Mesiáše, Syna Božího. 23. dubna: sv. Vojtìcha, biskupa a muèedníka – Pocházel z èeského knížecího rodu Slavníkovcù, narodil se kolem r. 956. Devìt let strávil v Magdeburgu v blízkosti arcibiskupa Adalberta, roku 981 pøijal knìžské svìcení. R. 983 se stal druhým pražským biskupem. Do jeho diecéze patøilo kromì Èech a Moravy také Slezko, èást jižního Polska a dnešního Slovenska. Horlivì usiloval o odstranìní rùzných dobových zloøádù a tím proti sobì poštval nìkteré mocné šlechtice. Požádal, aby byl zproštìn úøadu a r. 990 v Øímì vstoupil do benediktinského kláštera. Na pøání papeže se vrátil do Prahy, kde r. 992 založil benediktinský klášter v Bøevnovì. Po vyvraždìní svého rodu odešel r. 996 hlásat evangelium pohanským Prusùm, kde byl 23.4. 997 probodnut oštìpy sedmi Prusù. Jeho ostatky byly pøevezeny do Prahy r. 1039. 24. dubna: slavnost biømování v naší farnosti 25. dubna: sv. Marka, evangelisty – Mìl dvì jména: hebrejské Jan a øímské Marek. Jeho matce Marii patøil v Jeruzalémì dùm, v nìmž se scházeli Ježíšovi uèedníci; má se za to, že se tam konala i poslední veèeøe a pøíprava na seslání Ducha svatého. Se svým pøíbuzným Barnabášem doprovázel sv. Pavla na jeho apoštolské cestì. Byl žákem apoštola Petra a podle jeho kázání napsal evangelium. Pøipisuje se mu založení církevní obce v Alexandrii, kde také zemøel muèednickou smrtí. 3. kvìtna: sv. Filipa a Jakuba, apoštolù – Filip pocházel z Betsaidy a patøil mezi uèedníky Jana Køtitele. Byl jedním z prvních kdo šli za Ježíšem. Jakub syn Alfeùv, je rovnìž jedním z apoštolù. Pøedpokládá se, že je totožný s Jakubem, „bratrem Pánì“, prvním pøedstaveným køes•anské obce v Jeruzalémì. Slavení dnešního svátku souvisí s posvìcením øímské baziliky Dvanácti apoštolù. 6. kvìtna 1890† P. Josef Machálek (*1821) Faráøem v Novém Hrozenkovì od 19. února 1873 do 6. kvìtna 1890 †, pochován v Novém Hrozenkovì v knìžském hrobu 14. kvìtna: sv. Matìje, apoštola – byl zvolen za apoštola místo Jidáše. Podle vyprávìní chodil s apoštoly po celou dobu od poèátku až do Ježíšova nanebevstoupení. 15. kvìtna Seslání Ducha svatého - Boží hod svatodušní
11
...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...
Duchovní obnova 15. - 17. dubna 2005 Téma: EUCHARISTIE Pátek 15. dubna 2005: Nový Hrozenkov: 17:00 mše svatá (s Veni Sancte) 17:45 pøednáška 18:30 pùlhodinová adorace Po programu pøíležitost ke sv. smíøení Karolinka: 17:00 mše sv. (s Veni Sancte) 17:45 pøednáška 18:30 pùlhodinová adorace Po programu pøíležitost ke sv. smíøení
Sobota 16. dubna 2005: Karolinka: 9.00 mše sv. 9.45 pøednáška 10.30 pùlhodinová adorace Bìhem programu a po nìm pøíležitost ke sv. smíøení Nový Hrozenkov: 15.45 mše sv. 16.30 pøednáška 17.15 pùlhodinová adorace Bìhem programu a po nìm pøíležitost ke sv. smíøení
Nedìle 17. dubna 2005: Karolinka: 7.30 mše sv. + po mši beseda Nový Hrozenkov: 9.15 mše sv. + po mši beseda Duchovní obnovu vedou knìží z øádu karmelitánù: P. Jeroným Ertelt, OCarm a P. Norbert Žuška, OCarm.
Poøad bohoslužeb Velikonoce 2005 Nový Hrozenkov 24. bøezna - Zelený ètvrtek Nešpory-veèerní modlitba církve Mše sv.-památka posl.veèeøe adorace do 25. bøezna - Velký pátek Ranní chvály-zaèátek adorace Nešpory-veèerní modlitba církve Obøady Velkého pátku adorace do 26. bøezna - Bílá sobota Ranní chvály-adorace u Bož.hrobu Vigilie v Charitì-zkrácené obøady Nešpory Vigilie Zmrtvýchvstání 27. bøezna - Zmrtvýchvstání pánì Mše svatá Odpolední pobožnost 28. bøezna – Velikonoèní pondìlí Mše svatá
Karolinka
18:30 19:00 20:30
16:30 17:00 19:00
10:00 18:30 19:00 21:00
9:00 16:30 17:00 20:30
10:00 16:00 20:30 21:00
9:00 18:30 19:00
9:15 14:30
7:30 -
Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali 6. bøezna 2005 v Novém Hrozenkovì Tomáš Jochec Petr Mikula
Svátostné manželství uzavøeli 5. února 2005 v Novém Hrozenkovì Eva Leskovjanová a Zdeòek Štuler
Do vìènosti nás pøedešli
v mìsíci únoru 2005: Stanislav Hurník z N.Hrozenkova Zelený ètvrtek – po homilii (kázání) je obøad mytí nohou, je možné se k nìmu Stanislav Polášek z Karolinky Božena Boháèová z N.Hrozenkova dobrovolnì pøipojit Ludmila Vráželová z N.Hrozenkova Velký Pátek – obøad uctívání køíže Blažena Štulerová z Karolinky Bílá sobota – obnova køestních slibù, mùžete si pøinést svoji køestní svíèku k obnovì køestních slibù; k obøadu pøinášení velikonoèní svíce si mùžete pøinést v první polovinì bøezna 2005: Marie Pašková z N.Hrozenkova malý kahánek Nedìlní mše svatá - Zmrtvýchvstání Pánì - na konci eucharistické požehnání a Jana Ondrušová z N.Hrozenkova Vojtìch Uherek z N.Hrozenkova „Bože, chválíme tebe“ 9:15
7:30
PO UZÁVÌRCE: Jménem mìstského úøadu v Karolince vás chceme poprosit o pomoc pøi sestavení knihy u pøíležitostí stého výroèí vzniku Divadla v Karolince. Pokud máte informace nebo fotografie týkající se historie divadla, kontaktujte prosím vedení mìsta. Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail:
[email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada. Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme. Náklad 250 ks - NEPRODEJNÉ - pro vnitøní potøebu farnosti.
12
