EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

MANUÁL

EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY Publikaci vydala Okresní hospodářská komora Jihlava v rámci realizovaného projektu „EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY“ registrační číslo CZ.1.07/3.2.09/01.0022, spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu České republiky.

MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

2

Úvodem

Vážený

čtenáři, právě se Vám dostala do rukou publikace „Manuál excelentní manažer malé a střední firmy“, která je jedním z výsledků pilotního projektu „Excelentní manažer malé a střední firmy“ registrační číslo: CZ.1.07/3.2.09/01.0022, realizovaného Okresní hospodářskou komorou Jihlava v období od 1. 6. 2010 do 30. 9. 2012. Tento projekt, zaměřený na specializované vzdělávání vedoucích pracovníků a manažerů malých a středních firem, byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu České republiky. Cílem tohoto projektu bylo zlepšení kompetencí manažerů malých a středních firem, nezbytných pro zvládnutí současné složité ekonomické situace, jakož i zvýšení kvality řízení malých a středních firem a zejména zvýšení jejich konkurenceschopnosti prostřednictvím modernizace cíleného dalšího vzdělávání. Před podáním projektové žádosti Okresní hospodářská komora Jihlava provedla vlastní průzkum mezi malými a středními firmami, jímž byly zjištěny skutečnosti svědčící jednoznačně o potřebnosti realizovat tento projekt, vytvořit pro podnikatele, manažery a vedoucí pracovníky takový vzdělávací program, který svými parametry a moderní koncepcí umožní každému jeho absolvování a zároveň vytvoří podmínky pro změnu přístupu ke vzdělávání v celé firmě. Do pilotní realizace projektu se postupně zapojilo a bylo podpořeno cekem 57 manažerů malých a středních podniků v šesti vzdělávacích modulech a to:      

jazyková příprava – anglický jazyk, praktické manažerské dovednosti, psychologie, finanční řízení a controlling, komunikační dovednosti, obchodní dovednosti, marketing, základy obchodního a pracovního právo.

Manažeři, podnikatelé a vedoucí pracovníci byli zapojeni do realizace projektových aktivit (zejména prezenční formy výuky) a motivováni několika způsoby:     

obsahová náplň jednotlivých vzdělávacích modulů byla dotvářena za jejich aktivní spolupráce, v průběhu prezenční formy výuky měli možnost vzájemné výměny svých zkušeností a vzájemného předávání informací, osobně se podíleli na tvorbě a závěrečné podobě vzdělávacího programu svými připomínkami, návrhy na doplnění, změnu či zkvalitnění konkrétního modulu, v průběhu prezenční formy výuky přednášející experti využívali názorné praktické příklady, aby výuka byla pro posluchače co nejpřijatelnější, a aby je zaujala v maximální možné míře, zapojení manažeři, vedoucí pracovníci a podnikatelé se průběžně podíleli na evaluaci jednotlivých vzdělávacích modulů a e-learningové aplikaci jakož i na evaluaci celého projektu,

3 MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

 

zapojení manažeři, vedoucí pracovníci a podnikatelé si účastí na realizaci projektu zvýšili svoji kvalifikaci a odbornost, všichni úspěšní účastníci obdrželi v závěru projektu certifikát o úspěšném absolvování pilotního kurzu.

Prezenční forma výuky shora uvedených vzdělávacích modulů byla doplněna o e-learningovou aplikaci Moodle, která byla její nedílnou součástí a umožňovala účastníkům vzdělávání pracovat s elearningovými studijními materiály zejména ve svém volném čase. Zmíněná aplikace obsahovala tři hlavní části, a to teoretický oddíl, praktickou část a část obsahující testy. Teoretický oddíl obsahoval zejména písemné podklady pro prezenční formu výuky, praktická část zahrnovala názorné příklady a v testové části měli zapojení účastníci možnost průběžného zkoušení testů v rámci jednotlivých vzdělávacích modulů. Zde nutno zmínit, že e-learningová aplikace byla ze strany účastníků hojně využívána, zejména pro přípravu materiálů na následující hodiny prezenční výuky, jakož i možností vyzkoušení a přezkoušení vědomostí získaných prezenční výukou a samostudiem. Z celkového počtu 57 podpořených účastníků projektu jich bylo 55 úspěšných (38 mužů a 17 žen), což znamená, že složili úspěšně závěrečný test a absolvovali z více jak 80 % prezenční formy výuky konkrétního modulu. Převážná většina úspěšných účastníků v rámci evaluačních dotazníků hodnotila realizovaný projekt velice pozitivně, případná negativní hodnocení byla pouze dílčí povahy a většinou se týkala značné časové náročnosti prezenční výuky a několik výjimečných připomínek směřovalo ke způsobu realizované výuky ze strany některých lektorů. Na zjištěná negativa pracovníci realizačního týmu okamžitě reagovali s cílem eliminovat jejich opakování v dalším období realizace projektu. Rovněž případné výtky k osobám lektorů ze strany účastníků byly realizačním týmem následně vždy projednány, aby se tak předešlo dalším připomínkám a snížení efektivnosti výuky. Závěrem lze konstatovat, že zrealizovaný pilotní projekt „Excelentní manažer malé a střední firmy“ významnou měrou přispěl ke koncipování vzdělávacího programu za přímé účasti cílové skupiny, pro kterou byl určen a v jeho pilotní fázi i k řešení specifických aspektů práce zapojených podnikatelů, manažerů a vedoucích pracovníků malých a středních firem a přinesl jim relevantní poznatky využitelné v jejich každodenní praxi. Pomohl jim v úspěšném řešení pracovních problémů v nejrůznějších oblastech, a to jak v odborné, tak i vztahové rovině. Konkrétní přínosy projektu v konečném důsledku spočívají i ve zvýšení osobních kompetencí v oblastech komunikačních dovedností, řízení lidských zdrojů, v komunikaci s vnějším i vnitřním klientem, ve zlepšení firemních výsledků a zejména ve zvýšení konkurenceschopnosti podniku, respektive firmy. Hlavním smyslem vydání této publikace, je seznámit další podnikatele, vedoucí pracovníky a manažery malých a středních firem s obsahovou náplní jednotlivých vzdělávacích modulů realizovaného projektu, předat jim základní a nejdůležitější informace potřebné k úspěšnému vedení firmy a zejména jim umožnit aktivně se účastnit výuky již pilotně ověřených modulů v rámci udržitelnosti projektu.


4

Představení lektorského týmu - obsah

Gabriela Nosková

Str. 6

JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA – ANGLIČTINA

Str. 10

RNDr. Jaroslav Zeman

Str. 24

MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI, PSYCHOLOGIE

Str. 27

Ing. Ladislav Šiška, Ph.D.

Str. 49

FINANČNÍ ŘÍZENÍ A CONTROLLING

Str. 51

Ing. Zuzana Šánová

Str. 70

KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI OBCHODNÍ DOVEDNOSTI, MARKETING

Str. 73 Str. 94

JUDr. Iva Zlochová

Str. 118

ZÁKLADY OBCHODNÍHO A PRACOVNÍHO PRÁVA

Str. 121


Gabriela Nosková

EUROPEAN CURRICULUM VITAE FORMAT

OSOBNÍ ÚDAJE Jméno

Gabriela Nosková

Adresa

Chlumova 9a, 586 01 Jihlava

Telefon

603 284 723

E-mail Národnost Datum narození

[email protected] česká 24. 2. 1978

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor

2010 – současnost OSVČ – Gabriela Nosková Jazyková škola Jihlava, Havlíčkova 111, Jihlava pořádání individuálních a skupinových jazykových kurzů pro veřejnost, firmy a státní organizace příprava ke složení státní jazykové zkoušky z angličtiny a mezinárodních certifikátů


6

• Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor • hlavní náplň práce • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • hlavní náplň práce

• Od – do • název a adresa zaměstnavatele • povolání nebo funkce • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • povolání nebo funkce • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • povolání nebo funkce

• Od – do • název a adresa zaměstnavatele • povolání nebo funkce

2010 – 2012 Hospodářská komora Jihlava expert modulu Jazyková příprava angličtina v projektu „Excelentní manažer malé a střední firmy“ příprava pilotního modulu, e-learning a prezenční výuka duben 2011 Impuls Třebíč, Okružní 935, Třebíč Lektorování v Programu pro zvýšení jazykových a metodických kompetencí pedagogů vyučujících anglický jazyk na 2. stupni ZŠ – modul „Efektivní organizace výuky ve velkých třídách“ září 2009 – leden 2011 Střední průmyslová škola Jihlava, tř. Legionářů 3, Jihlava učitelka anglického jazyka březen – prosinec 2009 Akademie J. A. Komenského, o.s. – oblast Jihlava lektor anglického jazyka 1990 – 2007 Jazyková škola U Pivovaru, s.r.o., Masarykovo nám. 47, Jihlava Podnikatelská činnost - spolujednatelka Jazykové školy U Pivovaru, s.r.o. 1998 - 1999 Jazyková škola U Heřmanů, Jihlava lektorka anglického jazyka

VZDĚLÁNÍ • Od - do • Bakalářské studium obor

• Od - do • Doplňkové pedagogické studium

2007 – 2010 Masarykova Univerzita Brno – Pedagogická fakulta Specializace v pedagogice – Lektorství AJ Studium ukončeno po třetím semestru na vlastní žádost 2001 - 2003 Vysoká škola J. A. Komenského v Praze Ukončeno závěrečnou zkouškou

• Od - do • Středoškolské vzdělání

1994 - 1997 Obchodní Akademie Jihlava Ukončeno maturitní zkouškou


KURZY, ZKOUŠKY A CERTIFIKÁTY

• Od – do • jazyková zkouška certifikát

2005 Cambridge ESOL Certificate in Advance English

• Od – do • jazyková zkouška certifikát

2003 Cambridge ESOL Business English Certificate Vantage

• Od – do • jazyková zkouška Certifikát

1998 Státní jazyková škola Brno Státní základní zkouška z jazyka anglického

Od – do Studijní pobyt

Červen 2004 Malta, Sliema – Business English course

ZNALOSTI

anglický jazyk německý jazyk

Úroveň C1 dle Evropského referenčního rámce Úroveň A2 dle Evropského referenčního rámce

PUBLIKAČNÍ ČINNOST 30 Topics for English coversation – vydalo Computer Press Brno 2009 Angličtina pro obchodní praxi (2. upravené vydání s interaktivním CD) – vydalo Computer Press Brno 2008 Angličtina pro obchodní praxi – vydalo Computer Press Brno 2007

MATEŘSKÝ JAZYK ORGANIZAČNÍ DOVEDNOSTI A KOMPETENCE

TECHNICKÉ DOVEDNOSTI A PŘEDPOKLADY

český - organizační zajištění kurzů - lektorská činnost (výuka obecné a odborné angličtiny, příprava ke složení státních jazykových zkoušek a mezinárodních certifikátů) - školení začínajících lektorů - tvorba učebních materiálů - jazykový audit pro zaměstnance firem a státních institucí práce s počítačem (MS Word, e-mail, Internet) řidičský průkaz B


8

REFERENCE

-

Hospodářská komora Jihlava, Miloslav Vytasil Střední průmyslová škola, třída Legionářů Jihlava, Mgr. Ladislav Kašpárek Bosch Diesel Jihlava, Ing. Kateřina Široká CZ LOKO, Bc. Tomáš Brancuzský Rollcontech s.r.o., Marcela Plívová Impuls Třebíč, Mgr. Karel Ošmera Biona Jersín, s.r.o., Ing. Ladislav Zelenka Státní veterinární úřad Jihlava, RNDr. Hana Bulawová Státní fond životního prostředí, Ing. Kateřina Marková

Prohlašuji, že výše uvedené údaje jsou správné a úplné a vyplývá z nich, že mám 14 let lektorské praxe.


Modul

JAZYKOVÁ PŘÍPRAVA – ANGLIČTINA


10

METODIKA VÝUKY V analýze vzdělávacích potřeb manažerů malých a středních podniků v kraji Vysočina respondenti uvedli jazyky (zejména anglický jazyk) jako jednu z oblastí, ve které cítí potřebu nejvíce aktualizovat své znalosti a dovednosti. Ty si přejí zdokonalovat formou klasické výuky s lektorem a novou formou studia - tzv. e-learningem. Časová dotace prezenčního studia je 50 vyučovacích hodin. Pro efektivní zajištění výuky je proto nutné pečlivě zvolit tématické okruhy a vhodnou metodiku výuky. CÍLE JAZYKOVÉHO KURZU Obecné cíle naší jazykové přípravy jsou:    

zdokonalení dovedností, kterými jsou mluvení, poslech, psaní a čtení poskytnout účastníkům znalosti vhodné slovní zásoby a frazeologie z oblasti obchodu a podnikání nácvik komunikačních technik nutných např. při prezentaci výrobku, při telefonickém rozhovoru, pracovních poradách a dalších činnostech vedených v angličtině upevnění gramatických jevů potřebných k plynulému vyjádření v angličtině

METODA KOMUNIKATIVNÍHO PŘÍSTUPU Základem jazykové výuky je komunikativní přístup, tzv. „communicative approach“, který pomáhá rozvíjet komunikativní dovednosti v cizím jazyce a zajišťuje co možná nejvyšší efektivitu výuky. Rozumí se jím maximální využití aktivity studentů a potenciálu lektora. Lektor se snaží připravit výuku tak, aby zahrnovala různé typy činností a úkolů a byla zaměřena na praktické použití jazyka. Výuka je vedena převážně v cílovém jazyce, čímž je dána studentům možnost ihned procvičovat svou schopnost porozumět a mimo jiné se navodí tzv. reálné prostředí. Mateřský jazyk slouží pouze podpůrně v případech, kdy studenti evidentně nerozumí. PROBÍRÁNÍ NOVÉHO UČIVA Prezentace nové látky probíhá vždy jasně, stručně a bez zbytečného teoretizování, nejlépe za využití různých přehledů, které uvítají zejména studenti s vizuální pamětí. Lektor seznámí studenty s novým učivem, přičemž se snaží, aby učivo pouze neodpřednášel, nýbrž studenty zapojil a podnítil je ke spolupráci. Jedna z forem představuje kladení cíleně zaměřených otázek s úmyslem získat od studentů informace - jejich představy a názory, které mohou dál sloužit jako podklad pro formulaci nového učiva a samotná diskuze jako příprava na novou látku. Objem a povaha slovní zásoby k daným tématům odpovídá jazykové úrovni posluchačů. Lektor vede studenty k odvození významů slov a frází z kontextu, hledání synonym a antonym a průběžně zadává cvičení typu word formation (tvary slov). Tato práce se slovní zásobou slouží k jejímu lepšímu zapamatování a správnému užívání. PROCVIČOVÁNÍ Procvičování v hodině nepředstavuje vypracování několika cvičení v učebnicích, ale aktivní zapojení studentů při výuce formou vhodně vybraných úkolů, cvičení a her, během nichž si nové znalosti důkladně procvičí a následně osvojí. Nejčastěji probíhá formou role-plays - simulace situací z reálného života (telefonický rozhovor, objednávka zboží, žádost…). Studenti pracují ve dvojicích nebo skupinkách podle situace. Lektor pouze monitoruje jejich činnost, případně individuálně radí a pomáhá. Po skončení následuje zpětná vazba - studenti vyjadřují své názory, lektor spolu s nimi diskutuje a analyzuje případné chyby. Nácvik těchto situací může probíhat opakovaně dle potřeby, dokud studenti nezískají požadovanou jistotu, že daný úkol či roli perfektně či alespoň uspokojivě zvládají. Mezi další aktivity komunikativního přístupu, které účinně odstraňují komunikační bariéry a eliminují strach studenta z toho, že by se dopustil během mluvení chyby, patří survey (anketa) a interview. Interview má za cíl intenzivně procvičit schopnost kladení otázek a pohotové reakce, survey kromě


pohovoru zahrnuje i interpretaci získaných informaci, popř. jejich analýzu. Jinými slovy, jedná se o úkoly zaměřené spíše na dosažení plynulosti mluveného projevu než na jeho přesnost a správnost. Pasivnější formy výuky (gramatická cvičení, porozumění textu, překlady apod.) jsou studentům zadávány především ve formě domácí přípravy. PERSONALIZACE Je dnes již běžnou praxí kvalifikovaných lektorů vybrat takové učební materiály a cvičení, která počítají s vysokou mírou personalizace. Studenti neplní úkoly vytvářející fiktivní situace, nejsou nuceni vymýšlet si informace ani hovořit o tématech, která je nezajímají. Naopak, jsou jim předkládána taková cvičení a aktivity, která je podněcují k mluvení o sobě, svých zážitcích, plánech, pocitech, postojích apod. Výsledkem je přirozené vyjadřování. Studenti se soustředí pouze na to, „CO říci“, a nepřemýšlí „JAK to říci“. Převedeno do naší jazykové přípravy manažerů malých a středních podniků toto znamená, že účastníci připravují prezentace, sestavují nabídky svých výrobků či služeb, mluví o záměrech, silných stránkách svých firem apod. MOTIVACE STUDENTŮ Úspěšné studium se neobejde bez motivace studentů - jejich vynaloženého úsilí, radosti z pokroku a chuti se dále vzdělávat. V první řadě je nutné obeznámit skupinu s cílem celého kurzu i cíly každého tématického celku. Lektor připraví návrh studijního plánu, který po diskusi s účastníky upraví do finální podoby. Tato vizualizace svým způsobem studenty lépe připraví na průběh celého kurzu i „naladí“ na jednotlivé hodiny. Různorodost aktivit ve vyučovací hodině je pro motivaci také důležitá. Studenti vždy uvítají „živé“ hodiny (např. střídání skupinové diskuze s porovnáváním odpovědí ve dvojicích, samostatné práce s prací ve skupinkách apod.) než ty, při kterých se opakovaně účastní stejného úkolu a kdy lze velmi dobře předvídat, co bude následovat dále. Zásadní je vytvořit atmosféru důvěry a otevřenosti, ve které se účastníci budou cítit uvolněně, a která je nezbytná pro bezprostřední komunikaci ve skupině. Samozřejmě lépe se tato atmosféra navodí v malém kolektivu lidí. Navázat se skupinou přátelský vztah, udržet jejich pozornost, motivovat je k aktivitě vyžaduje zkušeného lektora s psychologickými předpoklady a empatickým přístupem. KOMPETENCE LEKTORA Metodika komunikativního přístupu klade velké nároky na lektora. Role vyučujícího připomíná z velké části roli manažera, neboť i lektor pracuje s týmem lidí a řídí vyučovací hodinu. Proto se neobejde bez patřičných schopností a dovedností jako jsou: - organizace vyučovací hodiny (umět řídit práci studentů ve vyučování, volit vhodné aktivity s odpovídajícím seskupením studentů a jejich rozmístěním v učebně, efektivně využívat čas, plánovat činnosti krátkodobé i dlouhodobé ), - komunikační dovednosti (umět podat informace jasně a srozumitelně bez zbytečného užívání teoretických termínů, zvolit takový verbální projev, který není monotónní a neosobní, vystupovat s přirozenou řečí těla atd.), - motivace studentů (jednotlivců i skupiny). Vedle odborných jazykových znalostí a pedagogické způsobilosti by lektor měl mít přirozenou autoritu a být dobrým psychologem, což je nezbytné např. při zadávání úkolů, volbě rolí studentů, opravování chyb apod. V neposlední řadě studenti vždy ocení, má-li jejich vyučující upřímný zájem jim po celou dobu studia naslouchat. E-LEARNING Jako doplněk k prezenčnímu studiu slouží posluchačům e-learningový kurz obsahující studijní látku ve formě textů, obrázků nebo videa. Tento program je dále doplněn o zkušební testy, na kterých si studenti mohou průběžně vyzkoušet nabyté znalosti.


12

1. SPOLEČENSKÁ KONVERZACE (SOCIAL CONVERSATION) V obchodním světě jsme samozřejmě dennodenně ve styku s lidmi – s našimi spolupracovníky, zaměstnanci, obchodními partnery, investory apod. Téma „Společenská konverzace“ proto nechybí v žádných osnovách obchodní angličtiny a její ovládání je nezbytné pro úspěšné obchodní návštěvy a jednání. Jako správné lidské bytosti začínáme povídáním o sobě. Studenti si připraví stručný profil své práce, který si následně vymění s jiným posluchačem v kurzu. Úkolem je seznámit s tímto popisem ostatní. Tato aktivita slouží mimojiné k „prolomení ledů“ při prvním setkání se skupinou neznámých lidí a lektor si tímto zároveň nenápadně mapuje jazykovou úroveň účastníků. V další části se zabýváme frázemi při setkání s lidmi, ať už jde o první kontakt či opakovaný a také frázemi vyjadřující rozloučení. Než přejdeme k praktickému procvičení (formou skupinové hry improvizující setkání a loučení), diskutujeme nad vhodnými tématy tzv. nezávazné společenské konverzace (small talk). Nicméně větší pozornost věnujeme frázím k vyjádření žádosti, nabídky občerstvení, pomoci, žádosti o svolení, návrhu atd. Jelikož jsou neméně důležité i reakce na tyto podněty, je nutné tuto část se studenty více natrénovat – např. formou samostatné práce („co byste řekli v následujících situacích?“) anebo práce ve dvojicích („zareagujte na 3 podněty Vašeho partnera, a to kladně i záporně“). Mezi běžné projevy obchodní komunikace se řadí také různá pozvání. Po seznámení s vhodnou frazeologií se posluchači ve dvojicích vzájemně zvou na různé akce a reagují na pozvání ostatních studentů přijetím či odmítnutím pozvání. Procvičení zakončíme sestavením běžného zvacího dopisu. Ke komunikačním dovednostem patří i schopnost poradit si v situacích, kdy potřebujeme vyjádřit naši nespokojenost s něčím nebo s někým. V těchto případech je radno i výtku podat zdvořilým způsobem, neboť přímá kritika by mohla vyznít hrubě a neomaleně. Vyjadřování stížností formou, která nevede ke vzniku komunikačních bariér, a následných omluv a jejich přijetí si studenti trénují formou role-play. ukázka ze studijního materiálu:

Complete these sentences about yourself:

1 2 3 4 5 6 7

My name is .................... I´m a/an .................... (+ job)/ I work as a ………………. I work for .................... (+ company) I have been working for .................... (company) for ................. (how long) I´m in .................... (+ type of work) I´m responsible for/in charge of .................... What I like most on my job is ....................

Obsahová náplň lekce: a) Můj profil: Představení mého osobního profilu a profese (My profile: Introduction of my personal profile and my job) b) Setkání: První kontakt (Meeting people: First contact)


c) Nezávazná společenská konverzace (Small talk) d) Společenská konverzace: prosba, nabídka jídla, pití, pomoci, žádost o svolení, návrhy, vyjádření díků apod. (Social conversation: requests, offering drinks and food, offering to help, asking for permission, suggestions, expressing thanks) e) Pozvání na akce: přijetí a odmítnutí pozvání; Zvací dopis (Invitations to events: acceptance and decline of an invitation; A letter of invitation) f) Stížnosti a omluvy (Complaints and apologies) 2. TELEFONOVÁNÍ (TELEPHONING) Cílem tohoto tématického bloku je zvládat běžné situace po telefonu a co možná nejvíce eliminovat případné obavy spojené s touto formou komunikace. Studenti si nejprve trénují, jak se dovolat určité osobě do firmy, zanechat a předat vzkaz, reagovat na situace, kdy volaná osoba není přítomna apod. V další části se zabýváme řešením nejběžnějších situací, jakými jsou rezervace ubytování, žádostí o zaslání dokumentů, oznámení o změně údajů, potvrzení či rušení účasti na jednání a mnoho dalších. Pro důkladné upevnění si posluchači závěrem trénují vzájemné vyřízení vzkazů z pracovního listu. ukázka ze studijního materiálu: Getting people on the phone – phrase guide

(ABC) company. Can I help you? * Hello, this is (Paul Blake) calling from . . . ./ /Hello, (Paul Blake) speaking. /Hello, it´s (Paul Blake) here. Can I speak to (Mike Dowell)?/ Am I speaking to (Mike Dowell), please?

1. Speaking. 2. Hold the line./Hold on. Putting you through. 3. Will you hold? I´ll see if he´s in./I´ll try to get him. . . . a) * Yes, I´ll hold. ---

He´s coming already . . .

* Thanks very much for your help. Bye. b) * No, thanks. I´ll call back later.

4. I´m afraid he´s not available/he´s not in his office at the moment. I´m afraid he´s at lunch/he´s having a meeting now. I´m afraid he´s on holiday/on business/ill this week. I´m afraid he won´t be here till . . .


14

Would you like to leave a message for him? a) * Yes, please. Could you ask him to ring me back? My phone number is . . . One moment, please, I´ll get a pen. OK, go ahead. b) * No, thanks. But could you put me through to . . ., please? c) * No, thanks. Just tell him I rang.

5. I´m afraid, you must have the wrong number. There´s no (Mike Dowell) here.

Obsahová náplň lekce: a) Nácvik typických frází při telefonování: jak zavolat do firmy, zanechání a předání vzkazů, dovolání se na špatné číslo apod. (Useful phrases used in telephoning: getting people on the phone; leaving and taking messages; dialling the wrong number etc.) b) Řešení různých jednoduchých situací po telefonu: např. objednávka zboží, rezervace v hotelu, žádost o zaslání textu faxem nebo emailem, rušení účasti na jednání apod. (Making phone calls: e.g. ordering of goods, booking at a hotel, request for sending a text by fax or e-mail, cancellation of someone´s attendance at a meeting etc.) c) Relaying messages (Vyřízení vzkazů) 3. PÍSEMNÁ KOMUNIKACE (WRITTEN COMMUNICATION) Tuto kapitolu zahajujeme skupinovou diskuzí nad charakteristikou formálního a neformálního stylu, od čehož se dále odvíjí frazeologie obchodních dopisů nebo mailů. Tu následně prostudujeme v ukázkovém dopise/mailu a ukázkové odpovědi. Než přejdeme k samostatnému psaní dopisů/mailů, je dobré seznámit posluchače s interpunkčními znaménky a nejčastěji se vyskytujícími zkratkami. Zvládání písemného projevu je podmíněno také pravopisnou a gramatickou přesností, kterou mají studenti možnost si ověřit například v dopise Žádost o pracovní místo (v každém odstavci opravte tři gramatické a dvě pravopisné chyby) a třech ukázkových emailech, které obsahují nejčastěji se vyskytující chyby. Na závěr jsem studentům pro odlehčení tématu připravila malý kvíz – jazyk textových zpráv, který vzhledem k neustálému vývoji elektronické komunikace je vhodné čas od času aktualizovat. ukázka ze studijního materiálu: Abbreviations – match the corresponding options: and so on

for example

please reply this invitation

as soon as possible

with regard to

I also want to say

that is

by the way

in the matter of/concerning

d) RSVP e) e.g.

g) BTW h) i. e.

a) etc. b) wrt


c) asap Obsahová náplň lekce:

f) PS

i) re

a) Formální a neformální styl (Formal and informal style) b) Struktura a frazeologie obchodního dopisu/emailu (Structure and phrases of a business letter/e-mail) c) Interpunkční znaménka (Punctuation marks) d) Nácvik psaní nejběžnějších obchodních dopisů/mailů; ukázkové formuláře (Practice of writing the most common business letters/emails; sample forms) e) Text messaging language (Jazyk textových zpráv) 4. DOMLOUVÁNÍ SCHŮZEK A NÁVŠTĚVY VE FIRMĚ (ARRANGEMENTS AND COMPANY VISITS) Každou obchodní schůzku vždy předchází domluvení vhodného termínu a místa, a to je hlavní téma našeho čtvrtého semináře. Posluchači jsou seznámeni s výrazy, jako jsou například „domluvit si schůzku“, „sejít se osobně“, „navrhnout vyhovující termín“ apod. Jelikož téma domlouvání si schůzek je velmi spjato s funkčním jazykem návrhů, potvrzení apod., zařadila jsem do teoretické části ukázkový poslech, který pomáhá k zafixování těchto slovních obratů. Velmi často se studenti potýkají s předložkami. Plánování termínů se neobejde bez orientace v časových předložkách, zejména „in“, „within“, „by“ a „until“, které si posluchači mají možnost ověřit na cvičení. Z gramatického hlediska je zde také nutné studentům připomenout vyjadřování budoucího času pomocí přítomného času průběhového nebo vazbou „to be going to“. Aby simulace plánování byla co nejvěrohodnější/nejpřesnější, rozdám každému posluchači stránku z diáře, který mají za úkol vyplnit svými týdenními povinnostmi a jinými aktivitami, ať již skutečnými nebo si je vymyslí. Následně interpretují svůj týdenní program ostatním či partnerovi ve dvojici navzájem. Praktická část již spočívá v simulaci obchodní schůzky, které předchází domluvení si vhodného termínu a místa formou telefonického rozhovoru. Následně studenti tuto ústní domluvu potvrdí emailem (Confirmation email). Posluchači si rozdělí role na „domácí“ a „hosty“, které si po nácviku vymění, aby si každý vyzkoušel obě úlohy. Scénář této skupinové role-play „Obchodní návštěva“ spočívá v přivítání hostů, představení své osoby, případně dalších spolupracovníků, uvedení hostů do jednací místnosti, nabídnutí pohoštění společně s vedením krátké společenské konverzace, zahájení a ukončení jednání a rozloučení se. Ideální je, pokud možnosti učebních prostor nabízí zahrnout do této aktivity i skutečné malé občerstvení, anebo si posluchači mohou donést své vlastní. Je dobré zde také připomenout, že lektor během role-plays neustále monitoruje práci studentů, aby případně mohl poradit či jinak pomoci například jazykově méně slabším jedincům. Dále je nutné vyhradit na tuto aktivitu dostatek času, neboť je těžko předvídatelné, jak dlouho jednotlivá „schůzka“ nakonec může trvat. ukázka ze studijního materiálu: Making arrangements – phrase guide Arranging a meeting appointment/meeting/date to arrange/set up/fix a meeting

- schůzka - domluvit si schůzku

to meet/get together

- sejít se

to meet in person

- sejít se osobně MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

16

time/date

- termín

to suit sb/be OK with sb/be good for sb - vyhovovat komu convenient/suitable

- vhodný

to be free

- mít volno

to be busy/tied up

- být zaneprázdněn

to suggest

- navrhnout

to agree on (Tuesday)

- domluvit se na (úterý)

to make it (later)

- domluvit se (na později)

to let somebody know

- dát vědět komu

Obsahová náplň lekce: a) Plánování schůzek, domlouvání změn termínů a potvrzení termínů (Arranging and rearranging meetings, confirmation of arrangements) b) Časové předložky „in/within/by/until“ (Prepositions of time „in/within/by/until“) c) Můj nabitý týden – vyjadřování plánované budoucnosti (My busy week – talking about planned future) d) Návštěvy ve firmě: přivítání, zajištění pohoštění, nezávazná společenská konverzace, zahájení a ukončení jednání, rozloučení se (Company visits: welcoming the visit, offering refreshments, small talk, starting and finishing the discussion, rounding the meeting off) 5. ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A ÚSPĚŠNÉ PORADY (PROBLEM SOLVING AND EFFECTIVE MEETINGS) Oproti kapitole Písemná komunikace, která se logicky zaměřuje na písemný projev, by mělo být hlavním přínosem této části zlepšení mluvení posluchačů. Ti se v první části tohoto semináře nejprve seznámí s konverzačními obraty k vyjádření názoru, souhlasu, nesouhlasu, přerušení diskuze apod. Pro praktické cvičení jsem připravila různé situace, o kterých studenti diskutují, vyjadřují své názory, argumentují, navrhují řešení a doporučení, rozhodují se mezi alternativami apod., přičemž se zároveň snaží reagovat na názory ostatních. Problémem však zde může být nízká jazyková pokročilost studentů, která jim brání se k jednotlivým otázkám se plynule či vůbec vyjádřit. Částečnou pomocí může být to, že lektor je předem dostatečně seznámí s potřebnou slovní zásobou a nabídne například dvě tři varianty k řešení, které napíše pro názornost na tabuli. Zároveň je dobré, pokud má lektor připravených více procvičovacích materiálů, které se liší v pokročilosti. Druhá část se týká pracovních porad, jejich základními fázemi a běžnou frazeologií, jako je například „svolat poradu“, „provést zápis ze schůze“, „podepsat prezenční listinu“ apod. Aby se posluchači co nejvíce motivovali na praktickou část, která opět představuje simulaci pracovní porady, sestavila jsem seznam příkladových vět, které mohou na poradě zaznít. Úkolem skupiny je diskutovat nad tím, ve kterých situacích by jednotlivé věty mohli použít. Jak jsem již zmínila, následuje praktický nácvik porady, který probíhá podle předem daného programu (agenda). Ten obdrží každý z posluchačů. Skupina si také nejprve zvolí mezi sebou předsedajícího schůze (zpravidla osoba jazykově nejvíce pokročilá), jehož úkolem je nastínit program porady a následně její průběh řídit. Ostatní studenti představují účastníky porady, kteří nad body programu diskují. Dle jazykové pokročilosti zúčastněných lektor připravuje méně či více obtížné otázky k jednání. V praxi se tato aktivita ukázala jako nejvíce žádaná a téměř ve všech skupinách projevilo zájem o roli předsedajícího více zúčastněných. Proto jsme s touto role-play pokračovali většinou i v úvodu následujícího sezení.


ukázka ze studijního materiálu: Group discussion: Participating in business meetings - Discuss situations in which you may hear the following sentences:

     

We´ve spent too long on this issue, so we´ll leave it for now. I think we´re getting off the subject a bit. So, unless anyone has anything else to add, I think we can wrap this up. As we have a lot to cover today, we´d better get started right now. If you notice anyone missing, please let me know. As you know, I´ve called this meeting to discuss . . .

...

Obsahová náplň lekce: a) Konverzační obraty pro vedení diskuse: názory a argumenty, vyjádření souhlasu a nesouhlasu, návrhy a doporučení - přijetí a odmítnutí (Conversation phrases for running a discussion: opinions and arguments, expressing agreement and disagreement, suggestions and advice - acceptance and rejecting) b) Řešení problémů: praktické cvičení (Problem solving - practising) c) Účast na poradách - fráze pro základní fáze porady: zahájení porady, prezence, seznámení s programem, zahájení diskuze, shrnutí, zakončení porady (Participating in business meetings - phrases for the basic stages of a meeting: opening the meeting, roll-call, introducing the agenda, starting the discussion, summarizing, closing the meeting) d) Praktický nácvik porady (Rehearsal of a meeting) 6. ÚSPĚŠNÉ PREZENTACE (EFFECTIVE PRESENTATIONS) Jednou z nejnáročnějších komunikačních dovedností je prezentace. Cílem tohoto semináře není stát se profesionálem v prezentacích, ale vyzkoušet si, pro mnohé poprvé, podat třeba i krátký, nicméně ucelený projev o své firmě, výrobcích, službách či jiném libovolně zvoleném tématu. Také tento seminář se skládá z teorické a praktické části. Co se týče teoretické přípravy k zvládnutí úspěšné prezentace v angličtině, připravila jsem pouze osnovu skládající se ze tří částí – příprava, přednes a struktura, abych posluchače podnítila k samostatnému sestavení teoretického obsahu. Ti následně vytvoří tři skupiny, jejichž úkolem je svými nápady a podněty přispět k části, kterou si zvolí. Lektor pak dále ještě doplňuje potřebné informace a doporučení, popřípadě upravuje výsledný celek. Pro upevnění teoretických znalostí je vhodné připravit i shrnující cvičení, které uvítají zejména méně pokročilí studenti. K sestavení vlastní prezentace je samozřejmě nezbytné seznámit posluchače s klíčovými frázemi pro jednotlivé části prezentace, tzv. signpost language, který je přehledně uveden v jejich studijním materiálu. Pro názornost a zvýšení motivace před praktickou částí jsem zahrnula poslech ukázkové prezentace z učebnice, popřípadě lektor může použít jiný poslech z internetu, který nalezne na některé z webových stránek podporujících výuku anglického jazyka. Umožňuje-li to vybavení učebny, mohou si tvořivější studenti připravit prezenci s využitím audiovizuálních pomůcek.


18

Obsahová náplň lekce: a) Struktura a základní fáze prezentace (Structure and stages of a presentation) b) Klíčové fráze pro jednotlivé části prezentace (Key phrases for each part of a presentation) c) Příprava a nácvik vlastní prezentace (Preparation and rehearsal of one´s own presentation) 7. PRODEJ A VYJEDNÁVÁNÍ (SALES AND NEGOTIATIONS) Prodej a vyjednávání je další potřebnou obchodní dovedností manažera malé a střední firmy. Vzhledem k tomu, že Jazyková příprava tohoto modulu má poskytnout manažerovi základní jazykovou výbavu pro orientaci v komunikaci se zahraničním partnerem a téma Vyjednávání je spíše specifickou oblastí vyžadující ovládání angličtiny na pokročilé úrovni, zabýváme se jí spíše okrajově, ale o to více se věnujeme záležitostmi týkající se prodeje. Posluchač je seznámen s pojmy, jako jsou zboží, cena, sleva, dodací termín apod. a s nimi souvisejícími slovními spojeními. Jelikož je tato část náročnější z hlediska četnosti odborných termínů a jejich dalších příslušných kolokací, pro snadnější zvládnutí tohoto tématu jsem vytvořila soupis slovní zásoby, se kterou jsou studenti seznámeni hned v úvodu lekce. K jejímu osvojení jsem namísto klasických cvičení zvolila procvičení formou tří kvízů – které z uvedených sloves netvoří slovní spojení, hledání synomym a spojování dvou slov tvořící kolokaci. V další části se zabýváme druhy prodejních podmínek a na jednoduchém příkladu procvičujeme první reakce na požadavky obchodního partnera. K vyjádření návrhů, protinávrhů a souhlasu či nesouhlasu je opět uveden frázový průvodce. S pokročilejšími studenty je možné dál pokračovat k technikám kompromisního řešení, které již ale z hlediska gramatiky vyžadují znalost podmínkových vět, spojek či jiných alternativních výrazů pro vyjádření hypotéz. Než přejdou studenti k praktické části, kde by již měli pracovat samostatně, upevnění získaných znalostí z této části představuje skupinová diskuze nad situacemi, které se běžně vyskytují při prodeji. S pomocí lektora se snaží najít pro tyto situace vhodná řešení a přijít s odpovídajícími reakcemi. V aktivitě role-play si posluchači střídavě zkoušejí úlohu prodávajícího a nakupujícího na příkladu nákupu notebooků pro firmu a trénují komunikační dovednosti ve vyjednávání nejvýhodnějších podmínek. Je dobré toto obchodní jednání pojmout jako osobní setkání, nikoliv telefonické, aby si posluchači mohli zopakovat učivo ze čtvrté kapitoly (Arrangements and Company visits). To znamená, že před samotným vyjednáváním o ceně a dalších podmínkách si mohou studenti domluvit termín a místo k setkání, přivítat se, případně představit své kolegy, nabídnout malé pohoštění, zahájit krátkou společenskou konverzaci k vytvoření uvolněné atmosféry apod. ukázka ze studijního materiálu: Roleplay: Study the information in the table. Imagine you discuss some sales conditions with your supplier. Invent your reactions: TERMS

YOU EXPECT YOUR PARTNER OFFERS

unit price

40

50

discount

5%

2%

payment

3 weeks

1 week

delivery period

2 weeks

5 weeks


Obsahová náplň lekce: a) Obchodní podmínky – slovní zásoba a běžná spojení (Sales conditions – vocabulary and common phrases) b) Návrhy a protinávrhy, vyjádření souhlasu a nesouhlasu s návrhy (Proposals and counterproposals, agreement and disagreement with proposals) c) Kompromisní řešení a ústupky (Making compromises and concessions) d) Obchodní jednání – praktický nácvik (Sales meeting – role-play) 8. POPTÁVKA, NABÍDKA, OBJEDNÁVKA (ENQUIRY, OFFER, ORDER) Každodenně se firmy kontaktují svými nabídkami či poptávkami a s jejich frazeologií by studenti měli být obeznámeni stejně tak s tím, jak tyto písemné útvaru sestavit. Studijní materiál obsahuje nejprve frázového průvodce k vytvoření nabídky, po jehož prostudování si studenti připraví svou vlastní nabídku výrobku či služby, a dále případovou studii ve čtyřech ukázkových dopisech – poptávka, odpověď na poptávku, objednávka a potvrzení objednávky. Tyto ukázkové dopisy jsem zároveň pojala jako cvičení k doplnění slovních výrazů. Po každém ukázkovém dopise následuje ještě mini-quizz k upevnění slovní zásoby, a to hledání synonym. Následuje praktický nácvik formou role-play s úkolem poptat vyhovující prostory pro plánovaný seminář. Posluchači si ve dvojicích střídavě vyzkouší roli poptávajího a nabízejícího. K procvičení poslechových dovedností je dále pro studenty připravena CD nahrávka. Úkolem studentů je zaznamenat, která osoba poptává jaké zboží a v jakém množství. Po této části se vrací ke svým již vytvořeným nabídkám, které si vymění („pošlou“) mezi sebou. Následným úkolem je zareagovat na nabídku, buď jejím přijetím či odmítnutním a odpověď „zaslat zpět“ adresátovi. Vzhledem k tomu, že v současné době téměř veškerá obchodní komunikace probíhá z devadesáti procent elektronickou poštou, na doporučení posluchačů jsem formu ukázkových dopisů nahradila ukázkovými maily. ukázka ze studijního materiálu: Making Offers – phrase guide We have been in business for . . . years and we are one of the . . . in the country. We would like to acquaint you with our . . . which we think might interest you. Our products compete successfully in most European markets . . . We have been selling our goods with success for . . . years. Our company was awarded . . . at the exhibition in . . . Our top product is . . ./Our best-selling product is . . . Our products are made in conformity with the latest methods. Our products meet the EU standards. Our loyal customers are companies such as . . . On request, we can submit a certificate . . . MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

20

We guarantee . . . Recently, we have introduced . . ./we have launched . . ./we have expanded our selection by . . . We have a real novelty for you. This offer is valid until . . . (date)

Obsahová náplň lekce: a) Nabídka – užitečné fráze pro sestavení nabídky (Offer – useful phrases for making an offer) b) Poptávka, Nabídka, Zamítnutí nabídky, Objednávka, Potvrzení objednávky - případová studie v ukázkových dopisech (Enquiry, Offer, Declining an offer, Order, Confirmation of order – a case study in sample letters) c) Poptávka vyhovujících prostor pro nadcházející seminář (Enquiry for a suitable conference room for an upcoming seminar – role-play) d) Zaznamenání poptávky z poslechu (Recording an enquiry – listening) e) Skupinový úkol – sestavení vlastních nabídek a reakce na nabídky jiných posluchačů (Group play – composition of one´s own offers and replies to the offers of other students) 9. SMĚRY VÝVOJE, INTERPRETACE TABULEK A GRAFŮ (TRENDS, INTERPRETATION OF TABLES AND GRAPHS) Toto téma jsem do osnov projektu zařadila proto, že firma jako živý subjekt se neustále vyvíjí, dochází v ní k různým změnám, zaznamenává obchodní výsledky, porovnává ukazatele apod. Považuji proto za užitečné seznámit posluchače se základní slovní zásobou potřebnou k interpretaci údajů v tabulkách a grafech, analýze a porovnávání výsledků a jejich následné shrnutí. V části popisu grafů jde zejména o slovesa vyjadřující nárůst a pokles (to rise, to soar, to decrease …), přídavná jména a příslovce popisující stupně změn (slight, sharp …) a slovní obraty, které vysvětlují, proč k danému jevu došlo a jaký to zapříčinilo následek (cause and result). K upevnění slovní zásoby jsem posluchačům připravila různá cvičení k doplnění a dále poslech, během něhož měli do grafu zakreslit křivku znázorňující roční obrat v jednotlivých měsících. Dále jsme se zabývali analýzou prodejních cílů formou příkladu jednoduché tabulky zachycující údaje o obratech a předem stanovených cílech a obratech dosažených v jednotlivých regionech v období dvou let. Tyto výsledky jsme ústně interpretovali, porovnávali a následně se snažili o jejich vyhodnocení. Sdělování statistických informací jsme procvičovali formou role-play, během které si posluchači ve dvojicích vyměňovali údaje o čtvrtletním a ročním srovnání. Lekci jsme ukončili praktickou částí, ve které si studenti připravili libovolný graf nebo tabulku, kterou popsali ostatním posluchačům doplněnou o vysvětlení, proč k jednotlivým změnám došlo a co je zapříčinilo.


ukázka ze studijního materiálu:

1. Study the graph and decide whether the statements below are true of false: Sales results Product A

Product B

Product C

8000 units

6000 4000 2000 0

1st qtr

2nd qtr

3rd qtr

4th qtr

a) Sales of product A fell dramatically to reach the minimum level in the third quarter. Then, b) c) d) e) f) g)

there was a slight increase in the following quarter. Sales of product A went up by 1000 units in the fourth quarter. Product C sold better than product B. There was a steady growth in sales of product C. Sales of product B remained steady throughout the year. In the third quarter sales of product B dropped to 3000 units. Product C sold worst in the first quarter.

Obsahová náplň lekce: a) Nezbytná slovní zásoba k interpretaci tabulek a grafů – směry vývoje, změny, vyjádření příčiny a následku, sumarizace výsledků atd. (Essential vocabulary for interpretation of tables and graphs – trends, changes, reason and result, summarizing of figures etc.) b) Roční obrat firmy – zaznamenání křivky do grafu z poslechu (Company´s sales figures throughout a year – listening and completion of a graph) c) Analýza prodejních cílů (Reporting on sales targets) d) Srovnávání údajů (Comparison of figures) e) Popis a analýza vlastního grafu nebo tabulky – praktický nácvik (Description and analysis of a graph or a table – practising) 10. FIREMNÍ ZÁLEŽITOSTI (TALKING ABOUT A COMPANY) Cíl posledního tématu tohoto vzdělávacího modulu spočívá ve schopnosti manažera popsat základní charakteristiku své firmy jako subjektu určité právní organizace se svou vlastní strukturou, zaměřením obchodní činnosti a aktivitami současnými i plánovanými do budoucna. K sestavení profilu firmy se posluchači nejdříve seznámí s různými typy právních forem a všeobecným organizačním schématem firmy. Poté následuje skupinová diskuze o marketingově silných stránkách podniku a dále činnostech, které v něm v současné době probíhají. Jelikož firmy často procházejí různým vývojem a změnami, je nutné s jejich názvoslovím studenty také obeznámit stejně tak jako se slovesy vhodnými k popisu pracovní náplně (např. to be in charge of – být pověřen čím, to oversee – dohlížet na, to process – zpracovávat apod.). Pracovní podmínky, priority a jiné záležitosti ohledně zaměstnání jsou tématem další diskuze. Pro praktické doplnění tématu si mohou studenti přečíst historii firmy Enron, která obsahuje spoustu slovní zásoby z teoretické části. Profil naší firmy zakončujeme plány, záměry a očekávání do budoucna. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

22

ukázka ze studijního materiálu: Project: What are your job responsibilities? Make a few sentences about your job using the verbs below: to design to manage to organize to handle to supervise to oversee to monitor spravovat to serve poskytovat

- navrhovat - řídit, vést - organizovat - vyřizovat, jednat - dohlížet na, řídit - dohlížet na - sledovat, dohlížet na

to deal with to process to be responsible for to be in charge of to check to take care of to maintain

- zabývat se čím - zpracovávat - být odpovědný za - mít na starosti co - kontrolovat - mít na starosti co - udržovat,

- obsluhovat

to supply

- dodávat,

Obsahová náplň lekce: a) b) c) d) e)

Právní formy organizací a oblasti podnikání (Types of organizations and areas of business) Organizační schéma firmy (Organization chart) Pracovní zařazení a popis náplně práce (Job titles and job responsibilities) Změny v rámci firmy (Changes in the company) Současné a plánované činnosti firmy (Current and planned company activities)

ZÁVĚR A HODNOCENÍ Z reakcí zúčastněných ve všech skupinách lze všeobecně soudit, že nejsilnější motivací byla snaha zaktivovat a upevnit si jejich teoretické znalosti v aplikaci na své vlastní podnikání či zaměstnání. Dokazuje to také jejich zájem o procvičující aktivity ve dvojicích nebo skupině, které simulují různé situace z běžné obchodní praxe - sdělení informací po telefonu, přivítání obchodního partnera ve firmě, představení portfolia firmy apod. Umožňuje-li časová a finanční dotace studenty nejprve rozřadit do skupin dle jazykové pokročilosti, aby mohl lektor množství a náročnost obsahu odpovídajícím způsobem dodatečně předem upravit, dosáhne se samozřejmě plynulejšího průběhu semináře. I když některá cvičení obsažená například v e-learningu jsou obtížnější k uspokojení i jazykově pokročilejších, závěrečný test je koncipován k otestování znalostí na přibližně mírně pokročilé úrovni dle evropského referenčního rámce.

Seznam použité literatury a internetových odkazů: Business Vocabulary in Use, Bill Mascull (Cambridge University Press, 2002) Business Objectives, Vicky Hollet (Oxford University Press, 1997) English on Business, Tony Thorne and Gerald Lees (P&R Centrum, 1990) Longman Dictionary of Contemporary English (Pearson Longman) http://www.englishclub.com/speaking/presentations http://www.bbc.co.uk/worldservice/learningenglish/business/talkingbusiness/unit1telephone/1conn ecting.shtml http://www.bbc.co.uk/worldservice/learningenglish/business/talkingbusiness/unit1telephone/4app ointments.shtml http://www.bbc.co.uk/worldservice/learningenglish/business/talkingbusiness/unit2meetings/1agen da.shtml http://www.bbc.co.uk/worldservice/learningenglish/business/talkingbusiness/unit3presentations/1o pening.shtml






Adresa

Pávov 22, 586 01 Jihlava

Telefon

602 594 627

Fax E-mail Národnost Datum narození

[email protected] Česká 1959

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor • povolání nebo funkce • hlavní náplň práce

2003 – nyní OSVČ Lektor, poradce, kouč, auditor pro certifikaci osob ČIA lektor, konzultant lektorské a organizační zajištění vzdělávacích akcí, seminářů


24

• Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor • povolání nebo funkce • hlavní náplň práce

• Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor • povolání nebo funkce

• Od – do • název a adresa zaměstnavatele

1999 – 2003 Open University v ČR, Opletalova 35, Praha vzdělávání v oboru management vedoucí tutorského týmu, tutor, regionální ředitel tutorská činnost v rámci programů MBA

1996 – 1999 VOŠ Jihlava, Tolstého ul., Jihlava finance a řízení vedoucí praxe, učitel

1992 – 1996 Provozně ekonomická fakulta VŠZ Praha

• obor

VŠ vzdělávání

• povolání nebo funkce

učitel, technik


1984 – 1991 SPPŠ Pardubice středoškolské vzdělávání Matematik analytik, učitel

VZDĚLÁNÍ • Od - do • Diplomové studium obor • Od - do • Rigorózní studium obor • Od - do • Název a druh školy • Hlavní předměty/dovednosti

1994 – 1999 Open University Profesionální diplom v managementu 1984 – 1986 UK Praha, MFF titul RNDr., náhodné procesy 1979 – 1983 Universita Karlova Praha, fakulta matematicko-fyzikální Náhodné procesy, matematická statistika


KURZY

• Od – do • systém řízení kvality certifikát

2008 DTO Ostrava Auditor kvality

• Od – do • systém řízení kvality certifikát

březen 2004 – červen 2004 ČSJ Praha Manažer kvality EOQ

ZNALOSTI

anglický jazyk ruský jazyk

PUBLIKAČNÍ ČINNOST

domluví se domluví se

1996 – Sbírka příkladů ze statistiky 2000 – Kvalita ve vzdělávání 2002 – vzdělávání v managementu



REFERENCE

český - lektorské a organizační zajištění vzdělávacích projektů - organizační zajištění kurzů a vzdělávacích akcí - vzdělávání lektorů - pedagogická činnost práce s počítačem (MS Word, MS Excel, e-mail, Internet) řidičský průkaz A, B

-

-

Everesta: Česká Lípa, Ing. Bohuslava Munzarová, tel. 774201492, Brno, Ladislav Buček, tel. 777038343, Ostrava, Ing. Marek Weiglich, tel. 734445842 Hospodářská komora Jihlava, Ing. Miloslav Vytasil, tel. 602152899 Pelikan Kyjov, Ing. Pavel Zástřešek, tel. 606608474 Aperta Liberec, Ing. Věra Růžičková, tel. 739066633 ATTN Olomouc, Ing. Alexandr Toloch, tel. 603830727 Talentexpres Praha, Ing. Karel Červený, tel. 724643302 Patrol group Jihlava, Ing. Evžen Zámek, tel. 606731787 CPI hotels, Ing. Veronika Fajčíková, tel. 724170197

Prohlašuji, že výše uvedené údaje jsou správné a úplné a vyplývá z nich, že mám 28 let profesní zkušenosti v oboru a 27 let učitelské a lektorské praxe. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

26

Modul

MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI, PSYCHOLOGIE


METODIKA VÝUKY Modul Manažerské dovednosti a psychologie je určen pro podnikatele, vedoucí pracovníky malých a středních firem. Vzhledem k tomu, že vzdělávání dospělých a zejména vzdělávání manažerů z praxe má svoje specifické charakteristiky, které vyžadují interaktivní diskusi, hodně příkladů z jejich praxe a zaměření výuky na konkrétní činnosti, vyžaduje použitá metodika hojné využití tzv. zážitkové psychologie výuky. Při zjišťování vzdělávacích potřeb manažerů a vedoucích pracovníků malých a středních podniků v kraji Vysočina respondenti uvedli vedle komunikačních dovedností také manažerské dovednosti jako jednu z oblastí, ve které cítí potřebu nejvíce se rozvíjet. Jako vhodný metodický nástroj se tedy ukazuje forma klasické výuky s lektorem s doplněním nové formy studia - e-learningu. Časová dotace prezenčního studia v rámci úsporných opatření omezená, pro efektivní zajištění výuky je proto nutné zařadit manažerské hry, které dobře demonstrují probírané téma a následně poskytnout účastníkům semináře kvalifikovanou zpětnou vazbu k jejich výkonu v rámci těchto her. CÍLE KURZU MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI, PSYCHOLOGIE Obecné cíle kurzu: Modul je zpracován tak, aby naplnil následující cíle:  seznámit se základními pojmy managementu  seznámit se základními modely, které se v rámci řízení v organizaci dají použít  pochopení funkcí těchto modelů  zvládnutí implementace teoretických poznatků do vlastní praxe  nácvik realizace vybraných modelů  pochopení základních psychologických principů v oblasti vedení lidí  naučit se identifikovat jednotlivé typy lidí v organizaci a jak s nimi vhodně zacházet  poznat souvislosti uplatňovaných modelů při řízení  seznámit účastníky s moderními metodami a trendy v řízení METODA VEDENÍ KURZU Výuka je vedena interaktivní formou, jejímž klíčovým aspektem je zajištění intenzivního a aktivního zapojení všech účastníků kurzu do vzdělávacího procesu. Lektor pomocí výkladu, brainstormingu, moderované diskuse, hraní rolí, řešení případových studií a modelových situací a dalších moderních forem interaktivní výuky efektivně využívá dosavadní zkušenosti účastníků s danou problematikou, získává od nich zpětnou vazbu a názory ohledně probíraných témat a také zajišťuje vzájemné předávání zkušenosti mezi jednotlivými účastníky. Účastníci jsou takto v dobrém slova smyslu „nuceni“ se do dění aktivně zapojovat a nemají roli pasivních příjemců informací předávaných lektorem. Teoretická východiska kurzu jsou interpretována pomocí konkrétních praktických příkladů a je také věnována velká pozornost praktickému nácviku získaných znalostí a dovedností. Účastníci si tak mohou okamžitě ověřit využití získaných teoretických poznatků ve své praxi. PROBÍRÁNÍ NOVÉHO UČIVA, PROCVIČOVÁNÍ A ZPĚTNÁ VAZBA Nové znalosti a dovednosti, které účastníci kurzů získávají, jsou aplikovány v návaznosti na znalosti a dovednosti, které již účastníci mají. Nové informace jsou řazeny do menších, logicky na sebe navazujících celků, což umožňuje účastníkům novou látku lépe chápat a zařazovat ji do kontextu informací, znalostí, dovedností a zkušeností, které již dříve získali. Veškeré informace, které mají teoretický charakter, jsou vysvětlovány na konkrétních příkladech z praxe, aby byly jasně pochopitelné a účastníci si je mohli jednoduše ověřit. K lepšímu pochopení jsou také využívány manažerské hry, různá schémata a další vizualizační prvky, které umožňují snadněji pochopit probíranou problematiku. Klíčové prvky probírané látky jsou podle své povahy několikrát zopakovány, aby došlo k jejich snadnějšímu zapamatování. Lektor vždy poskytuje účastníkům kvalifikovanou zpětnou vazbu k jejich výkonu a zároveň si sám pomocí zpětné vazby od těchto účastníků ověřuje, zda došlo k pochopení probírané problematiky a zda jim je jasný teoretický základ MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

28

i jeho praktické využití. Na konci jednotlivých témat proběhne jejich shrnutí a účastníci dostanou prostor k případným dotazům či diskuzi, případně se otevře diskuse k příbuzným oblastem. Během výuky je využívána dynamika, což znamená, že účastníci kurzu pracují jak individuálně, tak i ve dvojicích či vícečlenných týmech a tyto techniky se vhodně střídají či kombinují. Jsou využívány kreativní techniky, které umožňují účastníkům vnést do situace své názory, postoje a nové myšlenky, které mohou být zdrojem inspirace pro ostatní. Lektor při těchto aktivitách má převážně organizační a moderační roli, velký prostor je ponechán hlavně účastníkům a jejich kreativitě. Lektor se zaměřuje na to, aby byly u účastníků odbourány komunikační bloky a případné obavy z jakékoli formy potenciálního selhání či neúspěchu. Během výuky je pravidelně povzbuzuje a motivuje. Na konci každé aktivity probíhá její rozbor, pojmenování silných stránek a oblastí rezerv. Dále jsou formulována klíčová východiska pro další možné využití výstupů aktivity pro praxi. Účastníci pomocí vzájemné zpětné vazby sdílejí své poznatky a zkušenosti z dané aktivity a jsou jim poskytnuty konkrétní výstupy ohledně toho, jak byli druhými vnímáni a hodnoceni, jakých se případně dopustili chyb, či kde mají např. prostor ke zlepšení určité dovednosti. Veškeré aktivity jsou orientovány do reálné praxe a jsou nastaveny tak, aby co možná nejvíce simulovaly realitu, s níž se jednotliví účastníci setkávají. Vnitřní motivace účastníků je rozvíjena lektorem pomocí zdůraznění praktického přínosu kurzu pro jejich konkrétní pozici. Účastníci jsou přirozenou formou zapojováni do všech aktivit, zejména je podporována interaktivní forma výuky. Je nastavena přátelská atmosféra otevřenosti a důvěry, která by měla být zárukou efektivní komunikace nejen mezi lektorem a účastníky, ale také vzájemně mezi jednotlivými účastníky. KOMPETENCE LEKTORA Interaktivní forma vedení výuky klade velké nároky na lektora a zejména na jeho precizní přípravu na každý vzdělávací blok. Lektor musí zvládnout během výuky několik rolí, zejména roli organizační, řídící a informační, moderační, motivační či empatickou. Odborné znalosti lektora jsou pouze jedním z mnoha předpokladů pro efektivní předání potřebných znalostí a dovedností účastníkům kurzu. Cílem lektora by tedy mělo být nejen informovat, ale naučit (zejména s důrazem na praktické využití získaných dovedností). E-LEARNING Prezenční forma výuky je doplněna e-learningovou výukou, která umožní účastníkům nejen si efektivně zopakovat probranou látku, ale také doplnit a rozšířit získané znalosti a dovednosti. Součástí e-learningu jsou učební texty, schémata, obrázky a další vizualizační aspekty, které zefektivní pochopení dané problematiky. Další nedílnou součástí jsou také testy, pomocí nichž si účastníci mohou průběžně ověřovat získané znalosti a dovednosti.


TEMATICKÉ OKRUHY 1. Týmová spolupráce 2. Leadership 3. Řízení OBSAHOVÁ NÁPLŇ VÝUKY MODULU „MANAŽERSKÉ DOVEDNOSTI, PSYCHOLOGIE“ 1. Týmová spolupráce  Práce v týmech a vedení týmů  Týmová komunikace  Týmové osobnosti a role 2. Leadership  Styly vedení, řešení konfliktů a motivace  Koučování a mentoring  Hodnocení zaměstnanců a manažerské rozhovory 3. Řízení    

Efektivní rozhodování, vedení porad, delegování a kontrola Timemanagement Práce s informacemi Prevence vůči stresu

Následující text je nástinem probírané problematiky. Celý modul o managementu a psychologii vedení pokrývá kromě komunikace náplň manažerské akademie. Dá se tedy říci, že po navázání na modul komunikace je tento modul dobrým základem pro řízení a vedení ve firmách a organizacích.


30

Budování autority Co z vás dělá vedoucího? Zapomeňte na předsudky o výlučnosti postavení vedoucího. Kdokoliv se může stát vedoucím, pokud jsou ostatní přesvědčeni, že ho mají poslouchat. Lidé poslouchají z různých důvodů:  Strach „Pokud nebudeme poslouchat, bude následovat trest.“  Konvence „Posloucháme mistra, protože je to mistr“ nebo „Seznam vedoucích pracovníků stanoví, kdo je náš přímý nadřízený“ nebo „Platí, že nejstarší člen řeší naše spory.“ S tím úzce souvisí i setrvačnost: „vždy jsme dělali to, co nám říká šéf“. Zastánci tohoto principu si nemusí uvědomovat, že jednají právě takto.  Respekt Lidé mohou akceptovat vedoucího, protože obdivují některou jeho osobní vlastnost: energii, sebedůvěru, odhodlání, znalosti, kompetenci, moudrost, odvahu. Takové kvality jsou pro vedoucího víc, než jen popularita mezi podřízenými.  Důvěra Lidé mohou poslouchat, protože věří ve schopnost vedoucího pomoci jim dosáhnout cílů, které jim přinášejí uspokojení. Důvěřují vedoucímu, že se bude starat o jejich zájmy. To neznamená totéž, jako dávat jim to, co chtějí. Toto nejsou vzájemně neslučitelné důvody. Lidé mohou například respektovat své vedoucí a zároveň se i bát důsledků spojených s neposlušností. Podmínky vedení, které jsou nejefektivnější v moderní organizaci, jsou pravděpodobně respekt a důvěra. Respekt za:  kompetentnost ve vlastní práci  pochopení práce podřízených a jejich problémů  celkovou znalost firemních záležitostí  jasný záměr a schopnost dělat plány, které v praxi fungují  rozhodnost při požadování vysoké úrovně práce od ostatních i od sebe  odvahu postavit se takovým rozhodnutím, která ohrožují efektivita provozu Důvěra na základě:  pochopení potřeb lidí, jejich skutečných zájmů a potenciálu  ochoty jednat s lidmi jako se zodpovědnými dospělými - poskytovat jim dostatek informací, zdůvodňovat příkazy, zapojit je do plánování  ochoty dát lidem prostor pro úspěch  zájmu o to, aby se jejich úspěchům dostalo uznání  odhodlání postarat se, aby měli příležitost pro rozvoj a růst  síly postavit se úspěšně za tým proti nepatřičnému tlaku zvnějšku Tým je zvláštním druhem skupiny  má společný cíl nebo úkol  v zájmu splnění cíle členové týmu spolupracují  členové týmu jsou v pravidelném a častém kontaktu Výhody týmu  vzájemná podpora  příležitost navzájem se od sebe učit  možnost navzájem se motivovat


 

šance využít různých dovedností a zkušeností jistá nezávislost na „zbytku organizace“

Nevýhody týmu  možná izolovanost od „zbytku organizace“  skupinové myšlení – tlak týmu, vedoucí k nereálnému pohledu na svět  soutěžení mezi týmy může vést ke konfliktům  příležitosti ke vznikům konfliktů mezi členy týmu Výhody týmu pro organizaci  Tým více ví - kombinace, synergický efekt  Tým podněcuje - princip brainstormingu  Tým vyrovnává - kompromis vylučuje extrémní hodnoty, postoje a názory Synergický efekt v managementu Synergie v podstatě znamená, že celek je víc než prostý součet jeho jednotlivých částí. Jedna a jedna je v tomto případě víc než dvě. Vztah mezi jednotlivými částmi jsou samy o sobě také součástí celku a v managementu velmi podstatnou. Efektivnost a úspěch manažerské práce závisí nejen na dobrém provádění jednotlivých činností, ale také, a je nutno zdůraznit, že zejména, na harmonické integraci těchto částí do jednoho celku. Na synergickém efektu je v podstatě založeno také tvůrčí vedení lidí (vůdcovství, leadership). Úkolem manažera-lídra, je optimálně sladit jednotlivé aktivity a vytvořit takové prostředí, které se stává katalyzátorem: sjednocuje a uvolňuje nejvyšší schopnosti člověka. Harmonická integrace jednotlivých částí do jednoho celku tak, aby se vytvořil a znásobil synergický efekt, závisí ovšem nejen na vrcholovém vedení podniku, ale také na řadě dalších faktorů. Klíčovým konceptem současného managementu, pro zvětšení synergického efektu, je tzv. učící se organizace. Úkolem manažerů (a zejména charizmatických vůdců) je vytvořit takové prostředí a vzájemné vazby uvnitř podniku, aby celek byl větší než součet jeho jednotlivých částí. Můžeme říci, že kvalita podnikového řízení je přímo úměrná kvalitě uplatnění synergického efektu. Zkušenosti ukazují, že v podniku, kde se to povedlo, účinek předčil nasazení metody, která byla zrovna v módě. Kdy nemůže vzniknout synergický efekt  ignorace, ignorance  strategie vlastního užitku  žádná podpora v kolektivu, díky strachu před ztrátou vlastního prospěchu  spolupracovníci s premisou „paráda, ten druhý to udělá za mne“  klasická „soudní komunikace“- komunikace bez osobních názorů Otázky k tématu týmových dovedností Odpovědi na následující otázky jsou centrálními elementy funkčního týmu:  Jak mohu podporovat své kolegy v týmu tak, aby jim „šla jejich práce od ruky?“  Dělám opravdu práci, v níž vidím realizaci mých dovedností?  Chválím a taktéž kritizuji své kolegy na pracovišti?  Jak je má práce uznávána a hodnocena?  Jsou všichni kolegové integrování v týmu, nebo existují mimostojící či vůbec se neintegrující spolupracovníci?  Je ochota pomoci hlavním prvkem spolupráce v našem týmu?  Existují konflikty mezi kolegy?  Jak mohu definovat tyto konflikty? MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

32

 

Jsou osobní faktory vyčleněny z pracovní komunikace? Jste podporováni vedením společnosti při řešení konfliktů?

Týmové role dle Belbina Efektivní tým se skládá z členů, kteří plní různé klíčové role.  je-li příliš velké zastoupení jedné z rolí, následkem je ztráta rovnováhy týmu  chybí-li některá z rolí, mohou zůstat některé úkoly nesplněny  jedinec může zastupovat více rolí (zvláště v malých týmech)  jen málo lidí zastává jen jedinou roli  efektivita týmu závisí i na tom, do jaké míry si členové týmu uvědomují vzájemnou podporu a doplňování se v jednotlivých rolích

Jak své spolupracovníky i sám sebe vést k tvůrčí práci a vysokým výkonům? Dlouhá léta se vede spor, zda úspěšný management má používat autoritativní či kooperativní způsob řízení. Lidé se dělí na dvě skupiny - rychlé koně a líné želvy. J. Sellym


"Rychlí koně" přicházejí s novými nápady, jsou nositeli pokroku, "líné želvy" dělají jenom to, co se jim uloží. Pokud je to možné, nedělají nic. S každou skupinou pracovníků je nutné pracovat zcela jinak. "Rychlí koně" přicházejí se skvělými nápady, obvykle však nemají výdrž a myšlenku nedovedou do fáze realizace. Jejich aktivita proto musí být usměrňována. Není to jednoduché. Práce s "línými želvami" je zcela jiná. K přinášení nápadů musí být povzbuzovány. Plnění úkolů musí být stále sledováno, odměňováno (stejně jako u rychlých koňů) a neplnění musí být postihováno. Chceme-li u těchto dvou skupin dosáhnout potřebných efektů, musíme diferencovaně použít jednoduchou metodu, kterou lze shrnout větou: "Systematický, vlídný, ale neúprosný nátlak". Jeho důkladné uplatňování přinese firmě pozitivní výsledky. Zásady účinného vedení lidí 1.

Buďte lidem osobním příkladem a nikdy nic nezapomeňte

Diář zajišťuje, aby manažer nikdy nezapomněl na dohodnuté schůzky a pro každou z nich měl k dispozici přiměřené množství času. Diář, ať už elektronický nebo papírový, musí mít manažer vždy u sebe. Evidence manažerských úkolů a problémů. Používá-li manažer klasický diář, má v něm vloženu jedinou malou kartu, na niž si zaznamenává všechny průběžně vznikající úkoly, sliby, nebo nápady. V případě použití elektronického diáře je nutné zaznamenávat tyto úkoly v jedné složce. Každý den ráno před začátkem práce manažer prohlédne přehled úkolů a nápadů a vyřídí vše, co je nezbytně nutné. Z práce neodchází, dokud nevyřeší naléhavé úkoly. Jediná složka nevyřízených spisů. Manažer má jedinou papírovou nebo elektronickou složku nadepsanou "K vyřízení". Jedině tam mohou být nevyřízené spisy založeny. Tuto složku dva až třikrát do týdne probere a záležitosti vyřizuje. Na nic se nemůže zapomenout a nevyřízené problémy se nemohou hromadit. Vede to také k tomu, že si manažer ponechává k osobnímu vyřízení pouze ty nejpodstatnější záležitosti a ostatní ihned předává svým spolupracovníkům. Prázdný stůl a uklizené pracoviště. Při skončení pracovní doby musí být pracoviště vzorně uklizeno. Obdobný princip musí být uplatňován i pro data v počítači. Maily jsou přečteny a vyřízeny. Evidence úkolů. Ve velkých firmách přebírá tuto kontrolu sekretariát, který sleduje všechny důležité úkoly. V malých firmách patří kontrola plnění všech úkolů mezi základní úkoly šéfa. Nástroje jsou jednoduché: evidence klíčových úkolů v počítači, popř. v papírové formě. U každého úkolu je určen odpovědný pracovník a termín splnění. Termíny plnění úkolů musí být krátké. Použitím těchto jednoduchých nástrojů se zajišťuje splnění první zásady "Nikdy nic nezapomenout". Její dodržování vytváří systematický tlak na spolupracovníky, kteří často spoléhají na to, že se na úkol zapomene. 2.

Úkol musí být splněn

Výchova spolupracovníků. Pracovníci si musí zvyknout na to, že každý úkol musí být bezpodmínečně splněn. Proto nemají právo tvrdit, že něco nelze splnit, ale měli by předkládat návrhy, jak problémy řešit. Veřejně zdůvodňovat nesplnění úkolu. Dojde-li výjimečně k nesplnění úkolu, musí to pracovník vždy podrobně zdůvodnit. Osvědčuje se zdůvodňování před širším kolektivem. Z plnění úkolů je nutné udělat prestižní záležitost tak, aby nesplnění úkolů pracovník pociťoval jako hanbu. Systém hodnocení výsledků práce. Každý pracovník musí vědět, jaké jsou jeho úkoly a v kterémkoliv okamžiku musí umět předložit stav jejich plnění. Hodnocení nesmí mít charakter pouhé kontroly. Musí vždy být spojeno s výměnou názorů, protože zpětná vazba s podřízenými manažerovi přináší mnoho významných poznatků. Hodnocení se spojuje s průběžným ad hoc "školením" pracovníků, MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

34

kteří jsou takto seznamováni s novými metodami, poznatky a zkušenostmi manažera. Pochvala a odměna za splněný úkol musí být neoddělitelnou součástí hodnocení. Namátková hodnocení. "Líné želvy" musí mít pocit, že jejich práce je neustále hodnocena. Hodnocení musí být nenápadné, vlídné, ale trvalé. Nejjednodušším systémem je procházení pracovišť. Další osvědčenou metodou jsou namátková hodnocení dokladů. Obvykle se zjistí mnoho nedostatků a zabrání se jejich nahromadění. Racionální řízení. Dobrý manažer se se svými spolupracovníky vždy radí. Nejlepší metodou, jak dosáhnout plnění úkolů, je vytvoření klimatu, kdy pracovníci si sami své úkoly navrhnou a manažer jim "dovolí", aby tyto úkoly plnili. Když si pracovníci sami vytvoří dočasné pracovní týmy a zvolí jejich vedoucí, úkolem manažera je koordinovat činnost těchto týmů. Probíhá-li tento proces na základě strategických cílů firmy, je to téměř ideální stav. Porady jsou jednou z nejlepších cest k vytvoření tvůrčího klimatu, ovšem pouze za určitých podmínek. Porada musí být dokonale připravena. Každý musí předem vědět jaký je cíl porady, které materiály se budou projednávat, mít je včas k dispozici a mít připravené příslušné návrhy. Manažer řídící poradu musí mít vždy připravené řešení každého problému. Nesděluje jej však na začátku porady, ale snaží se, aby s nápady přišli jeho spolupracovníci sami. Každý bod porady tedy musí být konkrétně uzavřen, závěr jasně zformulován, včetně úkolů, nákladů, termínů a odpovědných pracovníků. Na poradě se jedná se zavřenými materiály, nesmí se v nich listovat a teprve na poradě vymýšlet problémy a jejich řešení. Návrhy se přednášejí z dříve připravených poznámek a musí být zcela konkrétní. Porady musí být pravidelné a začínat v naprosto přesně stanovený čas. Nejsou-li všichni pracovníci přítomni, začátek porady se odkládá na tentýž den v pozdních večerních hodinách. Je to důležitý moment sebevýchovy pracovníků. Tyto zásady řízení porad se pochopitelně nevztahují na porady brainstormingového typu, kde jde o získání nových, třeba i "šílených" nápadů. Tyto porady jsou naopak zcela neformální, připouští se každý nápad, nehodnotí se jejich reálnost a každý může vystoupit, kolikrát si přeje a jak dlouho chce.

3.

Mějte manažerský nadhled (tzv. „helicoptery view“)

Dobrý systém organizace a řízení. Ve velkých firmách se topmanažer má zabývat pouze sedmi skupinami úkolů. Jsou to: strategické řízení, kontakty s významnými zákazníky, dlouhodobé a střednědobé zajištění zakázkové náplně, ekonomické efektivnosti a cash-flow, zásadní personální rozhodnutí, sledování aktuálního cash flow, unikátní problémy značného významu. Dalšími úkoly se top management zabývá pouze výjimečně a nesmí se nechat zatáhnout do řešení operativních úkolů. V malé firmě se šéf musí osobně zabývat i mnoha operativními problémy. Na ty výše uvedené však kvůli nim nesmí v žádném případě zapomínat. To by mělo katastrofální důsledky. Kvalifikace pracovníků. Má-li se top management orientovat na základní problémy, musí být pracovníci na střední a nižší úrovni dostatečně kvalifikovaní. Cestou k tomu je systematická kvalifikační příprava pracovníků. Znalosti velmi rychle zastarávají! Rozvoj tvořivého myšlení a systém nepřetržitého zlepšování. Jednou za tři měsíce se má manažer svých přímých podřízených zeptat, co nového za uplynulé čtvrtletí vymysleli a zavedli do praxe, a co nového chtějí udělat v dalších třech měsících.

4.

Budujte si autoritu

Pro vedoucího je dobrý pocit - vědět víc než spolupracovníci (podřízení). Autorita vzniká tím, že manažer ví a umí víc, než jeho podřízený (netýká se to detailních a vysoce odborných problémů). Podřízený musí vědět, že se svým nadřízeným se může přijít poradit, a ten si na to musí udělat čas. Je to dokonce jedním z jeho hlavních úkolů. Moderní top-manažer je zároveň učitelem, koučem. Vnáší


do firmy nové poznatky, inspiruje, usiluje o to, aby se učili všichni pracovníci a firma se stala "učící se firmou". Nesmí to ale vést k alibizmu podřízených a k přenášení odpovědnosti pohodlných pracovníků na své šéfy. Být příkladem. Manažer musí být příkladem ostatním. Dodržování všech výše uvedených zásad je velkým bičem na manažera. Pracovníci musí mít pocit, že jejich šéf pracuje hodně a možná nejlépe. Vždyť proto je manažerem a proto je také nejlépe placen. Dobrý šéf je především motorem. Dodržovat sliby. Dodržování slibů výrazně zvyšuje autoritu manažera. Nejsou-li sliby dodržovány, pracovníci ztrácejí chuť k předkládání návrhů. Vyvozují z toho pro sebe morální oprávnění, aby ani oni své úkoly neplnili. Vždy si udržet určitý odstup od spolupracovníků. Na Západě se dnes běžně vžilo tykání a oslovování křestními jmény. V našich podmínkách je třeba tento přístup vážit, protože někdy vede podřízené k ležérnějšímu přístupu k plnění úkolů. Nebát se žádné práce. V případě krizových situací je manažer ochoten provádět jakékoliv, i ty nejnamáhavější a nejméně kvalifikované činnosti. V poslední době se opět stalo zvykem, že topmanažeři velkých firem jednu směnu měsíčně odpracují přímo v terénu. Poznají tak skutečný život, ale i hranice výkonnosti pracovníků. Uznat svou chybu a správně zhodnotit chyby jiných. Manažer nemá předstírat svou neomylnost. Chybu je nutné přiznat, ale hlavně ji neopakovat. Dopustí-li se chyby podřízený, je třeba hledat příčinu. Jestliže byla způsobena iniciativní snahou o zavedení nového postupu, měl by manažer zvážit, zda pracovník postupoval dostatečně uvážlivě a vzal v úvahu všechny faktory úspěchu i rizika. Trestání za každou chybu způsobenou v dobrém úmyslu by umrtvilo iniciativu pracovníků. Chyby způsobené nedbalostí nebo nezájmem musí být naopak potrestány.

5.

Buďte „posedlí ziskem“ a aplikujte filozofii nákladového myšlení

Výchova. Pracovníkům je nutné stále vysvětlovat, že tvorba zisku je otázkou života a smrti podniku i existence jednotlivých pracovníků. K tomu je nutné překonat byzantskou marnotratnost, která se u nás rozvinula. Každý si stále musí klást otázku, zda jeho činnost přináší zisk. Limitování a kontrola nákladů. Náklady musí být pro jednotlivé strukturní složky podniku limitovány. Je tedy nutné limitovat např. náklady na režijní materiály, kancelářské potřeby, telefony, cestovné apod. Dodržování těchto limitů nákladů musí být systematicky kontrolováno. Použití metody Target Costing by mělo být jedním z nejdůležitějších principů firmy. Stále "normovat". Manažer musí mít stále představu o tom, jakého výkonu může pracovník dosáhnout. Neznamená to nutnost mít obrovské množství formálně zpracovaných norem. Avšak určité neformální "normy" výkonnosti musí manažer mít vždy alespoň ve své hlavě tak, aby mohl řídit efektivní využití svých spolupracovníků a vyvíjet systematický tlak na zvyšování jejich výkonů a na snižování nákladů.

6.

Rychle se vypořádejte s lenochy

Pro každého nalézt správné místo. Téměř pro každého lze nalézt vhodné místo. Je to takové místo, které pracovník zastává rád a dobře. Manažer musí sledovat, co pracovník umí a co by dělal rád. Sledování spokojenosti pracovníků je jedním z velmi důležitých úkolů top managementu. Důsledně MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

36

přitom realizujeme zásadu: neumíš - naučíme tě, nemůžeš - pomůžeme ti, nechceš - máš smůlu, odcházíš. Nepolepšitelné nelítostně propustit. Pracovník, který nechce pracovat, zatěžuje podnik nejen náklady na svou mzdu a na pojištění, ale obvykle zdržuje a demoralizuje i ostatní. Musí proto z podniku odejít. I propuštění je třeba provést lidsky. Outplacing zajišťuje odchod pracovníků z firmy tak, aby vznikalo firmě i pracovníkovi co nejméně potíží. Práci vždy ocenit a poděkovat za ni. Podřízení vždy rádi slyší slova chvály, zvláště na veřejnosti. U některých to působí více než peněžitá odměna. Zaveďme proto systém oceňování, který bude pobízet pracovníky k vyšším výkonům a přinese jim větší spokojenost.

7.

Buďte citliví k lidem

Vychovávat sám sebe. Spolupracovníci oceňují, jestliže je šéf vlídný v každé situaci. V případě obtížné situace si manažer vždy najde čas, aby svého spolupracovníka podpořil a pomohl mu. V každé situaci se ovládat. Momentální výbuchy hněvu často vedou k nespravedlivým a neracionálním řešením a k vyvolání nezdravé atmosféry na pracovišti. K profesionalitě manažera patří sebeovládání za každé situace.

8.

Stimulujte lidi

Kvalifikovaná strategie podniku určuje základní cíle podniku a ty jsou základem stimulace. Žádná anonymita. Každý v podniku musí vědět, kdo je za co odpovědný. Vnějším výrazem vystoupení z anonymity jsou jmenovky. Vnější odznaky hodnosti. Lidé mají rádi veřejné odznaky svého postavení a zásluh. Objevily se i tendence k odstranění vnějších znaků hodností. Autor však pokládá jejich zachování a dokonce rozšíření (např. vyhrazené parkoviště) za důležitý motiv. Hmotná stimulace. Hmotná stimulace hraje značnou roli. Manažer musí mít výrazně vyšší plat než jeho podřízený. Mnoho profesí musí být stimulováno výhradně podle dosahovaných výkonů. V poslední době se k motivaci stále více používají doplňkové nástroje tzv. bonusy - prodloužení dovolené, příspěvky na důchodové zabezpečení a na zahraniční cesty, počítače atd. Moderní je tzv. "caffeteria system", kdy si zaměstnanec za body, získané za dosažené výkony, vybírá z nabídky předkládané zaměstnavatelem. Volba vhodného stylu vedení lidí Když existuje problém nebo požadavek, na němž podřízení musí pracovat, řeší manažeři často dilema, jaký styl vedení zvolit. Mají se přiklonit k autoritářskému stylu nebo demokratickému zapojení lidí? Volba není jednoduchá - v převážné většině situací máte k dispozici širokou škálu možností. Vybírejte vždy pečlivě s vědomím, že je to také výběr vhodného stylu, co lidi motivuje! Přechod od autokratického k demokratickému stylu vedení je spojitý proces, to znamená, že ve skutečnosti se dá realizovat nekonečně mnoho různých stylů mezi autokratickým a demokratickým přístupem. Proto je tak těžké styl vedení jednoznačně vymezit.


Vedení týmu „v kostce“ šest nejdůležitějších slov:

„Připouštím,

že já jsem udělal chybu.“

pět nejdůležitějších slov:

„Jsem

na vás velmi hrdý.“

čtyři nejdůležitější slova:

„Jaký

je váš názor?“

tři nejdůležitější slova:

„Kdybyste,

prosím vás…“

dvě nejdůležitější slova:

„Děkuji

vám.“

jedno nejdůležitější slovo:

„My“ jedno nejméně důležité slovo:

„Já“ Konfliktní situace v týmu a jejich řešení Konflikty v týmu     

rozdíly v názorech, stanoviscích, zájmech, hodnotách či přesvědčení mohou přerůst v konflikt konflikty jsou součástí života nikdo se konfliktům nevyhne konflikt je reálný a důležitý pro všechny zúčastněné konflikty mohou vznikat mezi jednotlivci, skupinami, a také mezi jednotlivcem a skupinou

Příčiny konfliktu Některé konkrétní příčiny konfliktů v týmu  nejasné hranice odpovědnosti nebo pravomoci  nejasné hranice práce  omezené zdroje  vzájemná závislost úkolů  nejasné pokyny  nejasná pravidla  časový tlak, neúnosně tvrdé termíny  složitá (nepřehledná) organizace  nevyřešený či potlačený předchozí konflikt


38

„Jít či nejít do konfliktu?“ – Co se dá konfliktem získat?  zlepšené mezilidské vztahy – lidé často potřebují prostor k uvolnění svých pocitů, vztahy se tím mohou pročistit a uvolnit  zlepšená dynamika skupiny – konflikt může pomoci identifikovat osobní zájmy, může položit základy pro nové skupinové cíle, normy a postupy  nové myšlenky a metody – nutnost prokázat oprávněnost svých názorů nutí k hlubšímu promýšlení a jasnějšímu formulování, konflikt může odhalit strukturální nebo procedurální problémy Motivační nástroje vedoucího týmu Vedoucí se často domnívají, že pokud nemohou zaměstnanci poskytnout finanční odměnu, nemohou je motivovat. Ve skutečnosti jsou peníze až v druhé polovině pracovníky požadovaných stimulů. Několik tipů, jak působit na lidi 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

úsměv poděkování volno zajímavý projekt/úkol vzdělávací akce společná večeře děkovný mail, přání dopis cena (vyhlášení prémie s oceněním) odznak/spona/kravata kniha čokoláda lístky na kulturní nebo sportovní akci kompliment pozitivní zpětná vazba pozvání na kávu žádost o radu veřejné ocenění – článek ve firemním časopise nabídka zodpovědnější práce návštěva u dodavatele/zákazníka prodloužení pauzy spolupráce na projektu/úkolu možnost využívání nějakého vybavení pro soukromé účely možnost prezentace výsledků práce před vedením či veřejností účast na konferenci nebo semináři

Co z tohoto seznamu používáte? Označte si! A kolik toho ještě dokážete nyní doplnit? Zkuste alespoň pět dalších položek! Šest zásad motivující pochvaly 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Ať je pochvala konkrétní Pochvala by měla být adresná Ať je pochvala vyslovena včas Ať je pochvala veřejná Pochvala by neměla být formální Připravenost chválit


Osm zásad motivující výtky 1. Musíme přesně zjistit důvodyselhání 2. Vytýkáme nedbalost a nezodpovědnost 3. Očekávání musí být přesně stanoveno 4. Výtka má být adresná 5. Vytýkat je třeba konkrétní věci 6. Výtka nesmí obsahovat osobní napadení 7. Ať výtka probíhá mezi čtyřma očima 8. Výtka musí mít odpovídající formu Motivační modely Teorie potřeb (Abraham Maslow) Psychologie chápe potřebu jako člověkem prožívaný nedostatek něčeho, pro člověka subjektivně důležitého. V rovině prožívání se potřeba projevuje jako nelibě pociťovaný stav napětí, které chce člověk odstranit a je pro jeho likvidaci ochoten vyvíjet nějakou činnost. Potřeby jsou pokládány za základní zdroj motivace a jsou obvykle rozdělovány na: 

primární, nižší (biologické, fyziologické): spojené s činností a funkcemi lidského těla jako biologického organismu



sekundární, vyšší (sociální, společenské): spjaté s člověkem jako tvorem sociálním, společenským a kulturním

Maslowova pyramida potřeb       

je založena na předpokladu, že člověk uspokojuje své potřeby od „nižších“ k „vyšším“ je-li uspokojena „nižší“ potřeba, člověk usiluje o uspokojení té „vyšší“ začíná fyziologickými potřebami jsou-li uspokojeny, nastupuje potřeba jistoty a bezpečí následuje potřeba sounáležitosti a lásky ještě výše stojí potřeba úcty, ocenění, uznání a na vrcholu nalezneme potřebu seberealizace

Maslow patří k psychologům, kteří předpokládají, že hlavní hybná síla našeho chování a jednání je umístěna uvnitř člověka, že jsme vnitřně puzeni, tedy motivováni se rozvíjet. POZOR: V reálném životě se někdy lidé chovají paradoxně: V rozporu se svými potřebami preferují to, co jim přináší příjemné pocity. Nemáme hlad – přesto se přejídáme Chceme být zdraví – přesto se nepohybujeme, kouříme, opíjíme se.... Podle J. Plamínka potřebu prožívání příjemných pocitů a vyhýbání se pocitům nepříjemným je třeba brát velmi vážně. Je motorem našeho aktivního chování a základem individuálního učení, založeného na pocitové zpětné vazbě. Maslowovu pyramidu potřeb můžeme proto doplnit o nulté patro: -

potřebu prožívání příjemných pocitů a unikání pocitům nepříjemným.


40

Pravidla poskytování zpětné vazby popis zpětná vazba musí obsahovat neosobní popis konkrétního chování komunikačního partnera („Nenašel jsem přislíbené podklady…“) nehodnotíme lidi – popisujeme situaci, konkrétní jednání, používáme neosobní vyjadřování pocit informace o tom, jak prožíváme výše popsané konkrétné chování („…a tak se bojím, že nestihnu….“) včasnost zpětnou vazbu poskytujeme pokud možno bezprostředně přiměřenost

volíme formu zohledňující úroveň vnímání příjemce zpětné vazby

použitelnost

zpětná vazba se musí vztahovat k tomu, co je příjemce schopen změnit účinnost zpětné vazby roste, je-li vyžádána nebo je-li příjemce alespoň ochoten ji přijmout

akceptovatelnost

Desatero zásad při poskytování zpětné vazby 1. zpětná vazba je součástí každodenní práce 2. týká se vždy aktuálních informací, situací, chování, jednání 3. popisuje, nesoudí 4. odvolává se vždy na konkrétní chování, jednání 5. její nedílnou součástí je kladení otázek 6. vede lidi, aby přišli sami na to, co a jak by měli v budoucnu dělat 7. vybírá a podrobuje analýze nikoli maličkosti, ale klíčové události 8. zaměřuje se na to, co může pracovník ovlivnit, zdokonalit 9. staví na empatii 10. je poskytována upřímně a pozitivně (žádný formální sendvič)

Kritické faktory při poskytování zpětné vazby NE hodnotit příjemce - nehodnotit osobnost (popisujeme chování, skutečnosti) NE formulovat agresivně NE věštit – nepředjímat, žádné nepodložené úvahy či domněnky NE „dobré rady“- nepoučovat, neradit, nejsme-li o to požádáni

Hodnotící pohovor Alfou a omegou při vedení každého hodnotícího rozhovoru je správné používání základních nástrojů komunikace:  kladení otázek  naslouchání  empatie A jak má hodnotící rozhovor vypadat? 1. Základní podmínkou úspěšného průběhu je zodpovědná příprava 2. O hodnocení musí být pracovník předem informován, musí znát jeho cíl


3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Pro hodnocení je třeba zvolit vhodný čas a beze spěchu Rozhovor se musí konat ve vhodných a důstojných podmínkách Prvním bodem je pozitivní přivítání Pochvala konkrétního pracovního výkonu Dotaz na hodnocení vlastních silných a slabých stránek Pozitivní posílení kladů, registrace slabin Hledání konkrétních příčin kladů i záporů Formulace pracovních cílů pozitivní závěr

Nejčastější chyby při hodnotícím pohovoru    

vlastní monolog nekonkrétnost „dobré rady“ srovnávání nesrovnatelného

Při hodnocení je nutné vyvarovat se náhodnosti a povrchnosti hodnotících soudů. Je proto třeba hodnotit systematicky. Musíme proto brát v úvahu osobnost hodnoceného, jeho pohlaví, věk, vzdělání, kvalifikaci, délku praxe, znalosti, dovednosti, povahu, temperament, motivaci, zájmy, sklony, potřeby, postoje, názory, hodnotovou orientaci atd. Postup při hodnocení:        

řádná příprava stanovení metody a její použití ujasnění si koho a co chceme hodnotit kritéria hodnocení sběr informací analýza a interpretace seznámení hodnoceného s výsledky prognóza a ověřování závěrů v praxi

Na hodnocení se obě strany - vedoucí (hodnotitel) i podřízený (hodnocený) - musí pečlivě připravit. Je důležité, aby probíhalo v pravidelných intervalech a jeho frekvence a termíny byly včas oznámeny. Hodnotitel si musí uvědomit, že pracovní hodnocení není výslech ani zpověď, v níž by se posuzovaný kál a žádal o sejmutí hříchů. Musí to být věcný rozhovor, který poskytne oběma stranám dostatečný prostor k vyjádření svého mínění. Zásady osobního hodnocení pracovníků     

pro hodnotící diskusi si rezervuje dostatek času (dobré hodnocení trvá asi 1 hod.) zvolte si vhodné a nerušené místo rozhovor veďte přátelským, neformálním způsobem navoďte atmosféru, která provokuje k diskusi tak, aby hodnocený pracovník hovořil bez obav a na rovinu (víc poslouchat než mluvit, pak se víc dozvíte) začínejte vždy hodnocením pozitivních pracovních výsledků


42

Příprava hodnotitele Každý vedoucí pracovník se na hodnocení svých pracovníků připravuje průběžně. Dobrý vedoucí pracovník vede se svými podřízenými průběžně rozhovory o jejich pracovních problémech.

Doporučený postup před hodnocením: 1. Shromážděte všechny závažné údaje, které se týkají požadavků na pracovníka, vykonávajícího příslušnou pracovní funkci, stejně jako úkolů stanovených v uplynulém období. 2. Zhodnoťte objektivně podmínky, které byly nevyhnutelné pro splnění úkolů. 3. Zhodnoťte pracovní výkon podřízeného ve srovnání s pracovními výsledky, které od něho očekáváte v hodnoceném období a zařaďte ho do stupnice od nepřístupného po výjimečnou úroveň. 4. Poznamenejte si problémy, otázky týkající se výkonu pracovníka, které je nutné s ním prodiskutovat (případně i příklady). 5. Seznamte se a posuďte pracovní vývoj podřízeného, který by měl zahrnovat:  pracovní schopnosti  odborný rozvoj a vzdělání  zkušenosti  speciální a všeobecnou kvalifikaci  pracovní pozici  pracovní náplň 6. Připravte si úkoly a cíle pro následující období. 7. Zvažte možnosti pracovního postupu hodnoceného a připravte se na diskusi na toto téma Jestliže průběh hodnocení a jeho výsledky nesplní očekávání, obvykle je to proto, že hodnotitel nebyl dostatečně připravený nebo nedal druhé straně dostatek prostoru, aby se na hodnocení mohla připravit. Příprava hodnoceného Příprava hodnocení ze strany hodnoceného pracovníka je stejně důležitá jako příprava hodnotitele. Hodnoceného je nezbytné s dostatečným předstihem o záměrech, metodách, místě a času konání informovat!!! Aby se mohl hodnocený pracovník na hodnocení důsledně připravit, musí být seznámen s cílem a průběhem hodnocení, jeho znaky a kriterii. Je vhodné předložit mu předem včas několik otázek, které mu pomohou při sebehodnocení. Možné otázky pro sebehodnocení        

Byly Vám v uplynulém období dostatečně známy Vaše pracovní cíle, úkoly? Co se Vám podařilo? Co Vás omezovalo ve Vaší práci? Můžete na své současné pozici plně využít Vaše schopnosti? Která pozice (činnost), v naší firmě, by byla podle Vašeho názoru pro Vás vhodná na základě Vašich schopností? Co pro svoji práci považujete do budoucna za obzvlášť důležité? Co pokládáte za vhodné pro zvyšování Vaší kvalifikace (další vzdělávání)? Jaké představy máte o své budoucnosti v naší firmě, společnosti?


Kritéria hodnocení Zpravidla hodnotíme podle vypracovaných kvantitativních a kvalitativních kritérií vycházejících z požadovaných schopností, zkušeností, fyziologických a psychických zvláštností, pracovního zařazení a popisu práce. Výkonnost a výsledek každé činnosti v podstatě ovlivňují dvě složky: schopnosti, motivace. Jedná se především o posouzení:  pracovního výkonu - tj. jakých výsledků pracovník dosahuje  pracovního chování, tj. jakým způsobem dosahuje výsledky  potenciálu pracovníka, tj. jaké možnosti, rezervy má pracovník pro další rozvoj, zdokonalování V rámci hodnocení musíme zjišťovat opravdu to, co zjišťovat chceme – musíme mít definovány znaky, které chceme hodnotit, stejně jako je nutné definovat hodnotící kritéria. Hodnocení má rozhodující význam pro rozhodování o dalším pracovním a funkčním zařazením zaměstnance, jeho odměňování, vzdělávání, rozvoji a kariérním postupu. hodnocení je ovlivňováno mnohými faktory, mezi něž patří:  úroveň kvality sociální percepce  osobní přístup  vědomosti hodnotitele  politika firmy  její tradice má význam pro:  určení cílů  zlepšování výkonnosti zaměstnance  další výcvik a vzdělání  rozvoj  kvalifikaci  zvolená kriteria musejí být v souladu s vykonávanou prací – její náplní i místem jejího výkonu  nelze hodnotit schopnosti, které pracovník k výkonu práce nepotřebuje  je nutno měřitelným způsobem definovat, jaký výkon je žádoucí, přijatelný a nepřijatelný Co hodnotíme? výsledky práce  množství práce  kvalita práce  odpadovost / zmetkovitost  úrazovost  množství obsloužených zákazníků  spokojenost zákazníků  množství reklamací… pracovní chování  ochota přijímat úkoly  ochota vzdělávat se a rozvíjet  úsilí při plnění úkolů  podržování instrukcí  ohlašování problémů MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

44

      

hospodárnost zacházení se zařízením vedení potřebných záznamů dodržování pravidel řádná docházka podávání návrhů (např. zlepšovacích…) kouření, požívání alkoholu či drog na pracovišti…

sociální chování  ochota ke spolupráci  jednání s lidmi  vztahy ke spolupracovníkům  vztah k zákazníkům  chování k nadřízeným / podřízeným  styl vedení lidí… dovednosti a znalosti, potřeby, vlastnosti, obecné kompetence  znalosti  dovednosti  fyzická síla  schopnost koordinace činností  vzdělání  diplomy a osvědčení  podnikavost  cílevědomost  ctižádostivost  sociální potřeby  samostatnost  spolehlivost  vytrvalost  přizpůsobivost  organizační schopnosti  verbální schopnosti  znalost jazyků  loajalita  čestnost  tvořivost  schopnost vést lidi  smysl pro osobní odpovědnost  odolnost vůči zátěži a stresu… POZOR! Výkon pracovníka může být ovlivňován faktory na pracovníkovi nezávislými, od těch je třeba při jeho hodnocení odhlédnout! Manažerské dovednosti  osvojení moci  aktivní naslouchání  zvládání kulturních rozdílů  rozpočtování  výběr efektivního stylu vedení  koučování  budování efektivního týmu


              

delegování navrhování motivující pracovní náplně vytváření důvěry řešení disciplinárních přestupků dotazování zvládání odporu ke změně řízení času rádcovství vyjednávání poskytování zpětné vazby firemní kultura efektivní vedení porad monitorování prostředí stanovení cílů tvůrčí řešení problémů Robbins, S. - Coulter, M. Management

Struktura pozitivně vedeného hodnocení Každý rozhovor začíná a pokračuje v určité atmosféře. Ta je předurčena třemi faktory: 1. vzájemný vztah obou partnerů rozhovoru 2. okamžité naladění a očekávání výrobního hodnotitele 3. okamžité naladěním a očekávání hodnoceného

Atmosféra může být trojího druhu podle toho, jaké emoce převládají: 1. spíše negativní 2. neutrální 3. spíše pozitivní Je nezbytné, udělat maximum pro eliminaci negativní atmosféry, protože taková atmosféra brání dosažení cílů rozhovoru. Hodnotitel však může převzít roli začít hned od začátku a příznivě ovlivňovat atmosféru rozhovoru:  přivítat s úsměvem, pozitivně zahájit  vnímat rozpoložení hodnoceného  sledovat neverbální projevy hodnoceného  komunikovat asertivně  v případě nutnosti rozhovor odložit na vhodnější dobu Možné otázky:  Jak jste spokojen(a) se svou prací?  Jak celkově hodnotíte uplynulé hodnocené období?  Co považujete za své největší úspěchy?  Jak hodnotíte naši vzájemnou spolupráci?  Co můžete Vy i my společně zlepšit?  Co je pro Vaši práci největší pobídkou?  Co Vás motivuje?  Jaký máte plán dalšího osobního rozvoje?  Čeho byste chtěl(a) ve své pracovní kariéře dosáhnout?  Které ze svých podřízených, resp. kolegů, hodnotíte jako nejlepší?  S kým se Vám dobře spolupracuje?  .......................................................................................................... MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

46

Jak ukončit hodnotící rozhovor? o o o o o

Shrňte vše, o čem se diskutovalo a co bylo dohodnuto (zhodnocení dosažených pracovních výsledků, plán dalšího rozvoje pracovníka, jasné stanovení nových úkolů a cílů Poskytněte hodnocenému příležitost reagovat na projednávané a doplnit jeho názory a náměty. Přesvědčte se, zda hodnocený pracovník správně pochopil smysl stanovených úkolů a budoucích pracovních povinností. Oceňte spoluúčast a aktivitu hodnoceného v průběhu hodnocení a vyslovte svou důvěru v jeho dobrou práci v dalším období. Vyplňte „Záznamový list pracovního hodnocení“, kde může písemně vyjádřit své stanovisko i hodnocený a potvrdit ho podpisem.

Na co nezapomínat? Také při hodnocení je důležité nezapomenout na motivaci – hodnocení je krok do budoucna!  seberealizace - pracovník bude dělat dobře práci, ve které uplatňuje to, co umí a v čem se osobně cítí jako dobrý  uznání - výsledky jeho práce jsou oceněny  zodpovědnost - musí cítit důvěru poskytnutou firmou  informovanost - musí vědět co firma potřebuje, a musí vědět, že je jejím platným článkem a firma s ním počítá  pocit účasti, opory a jistoty - pracovník musí cítit, že se svými problémy nezůstane sám  možnost osobního rozvoje, vzdělávání, kariéra - pracovník ví kde je, kam by chtěl dojít a zda k tomu jsou nebo budou podmínky Zamyslete se nad tím, jak jste si Vy osobně počínali v hodnotící diskusi s pracovníkem  co jste udělali dobře  co jste mohli udělat lépe  co jste se dozvěděli o pracovníkovi  co jste se dozvěděli sami o sobě Pět základních kroků pracovního hodnocení 1. zopakování stávajících cílů, očekávání a standardů 2. průběžné poskytování zpětné vazby 3. písemný podklad pro hodnocení pracovního výkonu 4. hodnotící rozhovor, nikoli monolog 5. stanovení nových cílů, očekávání a standardů Hodnotíme pracovní výkon a pracovní chování jedince, ne jeho osobnost a vlastnosti!!! Čeho se při hodnocení vyvarovat? Nepodléhat předsudkům, nepředjímat Vaše reakce nesmí být ovlivněné např. věkem, pohlavím, náboženstvím, politickou příslušností, známostmi apod. Nehodnotit Nevěnovat velkou pozornost těm vlastnostem pracovníka, které nemají nic společného s výkonem funkce, např. vlídnost, upřímnost. Nepodléhat dojmům a pocitům, řídit se fakty


Nezdůrazňovat příliš Příznivého či nepříznivého pracovního výkonu u jednoho či dvou úkolů, to by mohlo vést k neopodstatněné disproporci v celkovém hodnocení pracovníka. Neposuzovat podle „mustru z loňska“ Nedržet se „zlaté střední cesty“ Dobře provedené hodnocení dává oběma zúčastněným, hodnotiteli i hodnocenému, pocit, že něco získali. LITERATURA                    

Armstrong, M.: Personální management, Grada 1999 Bedrnová, E. - Nový, I.: Psychologie a sociologie řízení, Praha 2002 Bělohlávek, F. - Šuleř, O. - Košťan, P.: Management, Olomouc 2001 Bělohlávek, F.: Jak vést a motivovat lidi, Computer Press Brno 2008 Buckley, R. – Caple, J.: Trénink a školení, Brno 2004 Donelly, J. H. - Gibson, J. L. - Ivancevich, J. M.: Management, Grada 1997 Fischer-Epe, M.: Koučování, Portál Praha 2006 Fišer, R. – Plamínek, J.: Řízení podle kompetencí, Grada 2005 Forsyth, P.: Jak motivovat lidi, Praha 2000 Hayes, N.: Psychologie týmové práce, Portál Praha 2005 Hroník, F.: Hodnocení pracovníků, Grada 2006 Koubek, J.: Personální práce v malých a středních firmách, Grada 2007 Plamínek, J.: Tajemství motivace, Grada 2007 Prokopenko, Joseph – Kubr, Milan a kol.: Vzdělávání a rozvoj manažerů, Praha 1996 Provazník, V. a kol.: Psychologie pro ekonomy, Grada 1997 Robbins, S. - Coulter, M.: Management, Grada 2004 Stýblo, J.: Efektivní manažer, Montanex 1993 Štěpaník, J.: Umění jednat s lidmi, I., II., III. Grada 2003, 2005, 2008 Šuleř, O.: Manažerské techniky I., II., III. Rubico Olomouc 1995, 1997, 2003 Terman, S.: Umění přesvědčit a vyjednávat, Grada 2002

ZÁVĚR Proč absolvovat modul „Manažerské dovednosti, psychologie“? V dnešní době neustále se zvyšující konkurence je jedním z charakteristických trendů úspěšnosti organizací přechod od funkčního řízení k procesnímu řízení společnosti. Zatímco funkční přístup předpokládá především disciplinu a takové kompetence pracovníků, které se vztahují pouze k omezeným aktivitám, procesní přístup vyžaduje daleko více kompetencí, zejména také schopnost efektivní týmové spolupráce. Rovněž nároky na pracovníky při uplatňování procesního přístupu se prohlubují. Podporuje se spoluzodpovědnost, což znamená, že pracovník už není zodpovědný pouze za své úkony, ale cítí se spoluzodpovědný za všechny činnosti v rámci celého procesu. Co by bylo platné, kdyby pracovník v jednom místě procesu pracoval bezchybně, kdyby jeho předchůdce či následník chyboval? Přechod k procesnímu řízení s sebou nese i zvyšující se nároky na kompetence řídících pracovníků. Na důležitosti nabývá stále více budování kultury v organizaci, za kterou jsou tito řídící pracovníci zodpovědní. Kurz je zaměřen na zvládnutí potřebných manažerských modelů, které se dají uplatnit při řízení. Zejména pak pro podnikatele menších a středních firem, které mají určité praktické zkušenosti v oblasti řízení, ale potřebují získat lepší přehled a souvislosti je kurz vhodným doplňkem jejich manažerské praxe. Významná nepochybně je i výměna zkušeností formou diskuze mezi účastníky kurzu. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

48

Ing. Ladislav Šiška, Ph.D.



Ladislav Šiška

E-mail

[email protected]

Národnost Datum narození

česká 1. 7. 1976

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor

2010 – 2012 Hospodářská komora Jihlava expert modulu Finanční řízení a controlling projektu „Excelentní manažer malé a střední firmy“

• Od – do • název a adresa zaměstnavatele

2008 – současnost Katedra ekonomických studií Vysoké školy polytechnické Jihlava, Tolstého 16, Jihlava Výuka předmětů Manažerské účetnictví, Controlling příprava pilotního modulu, e-learning a prezenční výuka

• obor • hlavní náplň práce


• Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor • Od – do • název a adresa zaměstnavatele

2004 – současnost Katedra podnikového hospodářství Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, Lipová 41a, Brno Výuka předmětů Manažerské účetnictví, Controlling 1998 – 2003 daňový poradce ev. č. 3003 v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, Jindřišská 34 (nyní Jungmannova 24), Praha 1

DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ • rok ukončení • škola • obor • titul

2006 Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta Podniková ekonomika a management Ph.D.

• rok ukončení • škola • obor • titul

2002 VŠE Praha, Fakulta financí a účetnictví Účetnictví a finanční řízení podniku Ing.

• rok ukončení • škola • obor • titul

1998 VŠE Praha, Fakulta financí a účetnictví Finance Ing.


Šiška, L., Lízalová, L. Výběr ekonomických ukazatelů pro měření dlouhodobé výkonnosti podniku. Journal of Competitiveness. 2011, roč. 2, č. 1, s. 4-24. Šiška, L. Analysis of the financial performance of enterprises based in the Vysočina region. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendeleianae Brunensis. 2011, Vol. 59, Is. 4, s. 355-361. Šiška, L., Šišková, Z. The Relationship between the Applied Performance Measurement and the Financial Prosperity of the Company. International Journal of Knowledge, Culture and Change Management, 2010, Volume 10, Is. 1, s. 39-50. Hradecký, Mojmír - Lanča, Jiří - Šiška, Ladislav. Manažerské účetnictví. Praha: Grada, 2008. 352 s. ISBN 978-80-247-2471-3. Šiška, Ladislav. Vybrané kapitoly z controllingu. Masarykova univerzita, 2007. 193 s. ISBN 978-80-210-4495-1.

MATEŘSKÝ JAZYK

český

Prohlašuji, že výše uvedené údaje jsou správné a úplné a vyplývá z nich, že mám 14 let lektorské praxe.


50

Modul

FINANČNÍ ŘÍZENÍ A CONTROLLING


VÝUKOVÉ METODY Základní výukovou metodou je postupný praktický rozbor veřejně dostupných dat finančních výkazů obchodní společnosti, pro kterou účastníci školení pracují. Problematika vnitřního ekonomického řízení je pak představována na fiktivním modelovém výrobním podniku, na jehož pozadí se studenti seznámí se základními postupy rozpočtování, kalkulování nákladů a jejich controllingu. Nedílnou součástí kurzu jsou četné elearningové materiály a testy, na kterých si studenti interaktivně ověří, do jaké míry zvládli a zažili probíranou látku. CÍLE KURZU Ústředním cílem modulu je pochopení obsahu a vzájemných souvislostí hlavních finančních výkazů podniku, obsahu finančního řízení a úloze controllingových nástrojů typu plánování, rozpočtování a kalkulací. Konkrétní cíle modulu Finanční řízení a controlling spočívají v:  osvojení si obsahu a souvislostí trojice hlavních podnikových výkazů (rozvaha, výsledovka, peněžní toky);  zvládnutí finanční analýzy podnikových výkazů vč. horizontálního, vertikálního rozboru a rozboru obvyklých poměrových ukazatelů ziskovosti, aktivity, likvidity a zadluženosti;  seznámení se se základními principy finančního řízení, které tvoří plánování a rozpočtování budoucích žádoucích stavů a jejich následném neustálé konfrontování s reálným vývojem veličin sledovaných v účetnictví;  seznámení se s principy vnitropodnikového ekonomického řízení, vč. schopnosti definovat základní ekonomickou strukturu středisek, prostřednictvím kterých se v podniku řídí náklady a případně další ekonomické veličiny;  dovednosti sestavit kalkulace nákladů výrobků a rozpočty jak režijních nákladů středisek tak celopodnikové rozpočty v podobě předobrazu hlavních výkazů rozvahy, výsledovky a rozpočtu peněžních toků;  ovládnutí základních postupů evidence nákladů v nákladovém účetnictví, zejména schopnosti zorientovat se v účetním systému a získat z účetních dat informace pro manažerské rozhodování, vč. reportingu těchto informací vlastníkům, mateřským společnostem a dalším zainteresovaným subjektům;  pochopení základních metod investičního rozhodování. CÍLOVÁ SKUPINA Modul je primárně určen pro manažery bez ekonomického vzdělání, kteří řídí podniky s právní formou obchodní společnosti nebo družstva, nikoliv však živnostníky fyzické osoby nevedoucí účetnictví. OBSAH MODULU FINANČNÍ ŘÍZENÍ A CONTROLLING Modul je tvořen sedmi tématy. V následujícím textu jsou detailněji pojednána první dvě úvodní témata. Zbývající jsou pouze načrtnuta pro představu jejich přibližného obsahu. Ten navíc může být individuálně změněn, tak aby co nejvíce respektoval potřeby klientů. Výklad zahajují základy účetnictví, protože bez základního pochopení účetnictví není možné realizovat finanční řízení. Důraz není kladen na vlastní účtování, ale na výsledek účetního zobrazení v podobě účetních výkazů rozvahy, výsledovky a peněžních toků. Při výuce jsou používány výkazy ze sbírky listin konkrétního podniku a na nich demonstrována jednak obvyklá struktura finančních výkazů, jednak způsob jejich rozboru metodami finanční analýzy. Druhou relativně ucelenou oblast témat představuje finanční řízení, jeho obsah a nástroje, které má k jeho provádění k dispozici finanční ředitel. Z nástrojů je největší pozornost věnována nástrojům vnitropodnikového controllingu, mezi které lze zařadit kalkulace, rozpočty, rozbory a reporting odchylek skutečných a žádoucích stavů. Z témat se strategičtějším dlouhodobým horizontem je pozornost věnována zejména otázce časové hodnoty peněz a jejímu odrazu do metod hodnocení efektivnosti investic. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

52

1. ZOBRAZENÍ PODNIKU V ÚČETNÍM MODELU Výukové cíle: Po prostudování bude absolvent schopen:  Vymezit podstatu a hlavní principy účetního zobrazení podniku a jeho činnosti.  Rozlišovat mezi stavovými a tokovými ekonomickými veličinami.  Vyjmenovat hlavní položky finančních výkazů (=účetní závěrky).  Přiblížit rozdíl mezi akruální a peněžní bází uplatněnou v účetnictví. Finanční řízení, které nese tento modul ve svém názvu, není ničím jiným než řízením podniku pomocí peněžně (=finančně, ekonomicky) vyjádřených údajů. Hlavním nástrojem shromažďování, třídění a agregace takových údajů je přitom účetnictví (dříve označované za podvojné účetnictví), které některé prameny dokonce označují za esperanto businessu. Máme-li při finančním účetnictví využívat údajů účetnictví, musíme se alespoň v hrubých rysech seznámit s jeho obsahem. Účetní model Účetnictví je modelem, jenž usiluje o zobrazení veškerého podnikového dění v penězích. Jako každý model tedy i účetnictví představuje zjednodušenou realitu, jež je postavena na celé řadě omezujících předpokladů. V případě účetního modelu patří k nejdůležitějším z nich tzv. princip opatrnosti, jenž od podniku žádá, aby veškeré realizované, ale i potenciální ztráty byly zachyceny v účetnictví, zatímco potenciální zisky jsou zachyceny teprve v okamžiku jejich realizace. Podobně se princip opatrnosti promítá i do hlavních zásad oceňování, kdy pro většinu transakcí platí, že jsou oceněny tzv. historickými cenami, tj. cenami, za které se prokazatelně uskutečnily. Kdyby se později ukázala sjednaná cena jako neodůvodněně vysoká, bude ocenění předmětného majetku v souladu s principem opatrnosti v účetnictví sníženo, zatímco v opačném případě růstu tržní ceny na cenu, za kterou byl majetek pořízen, nebude ocenění v účetnictví změněno. Jinak řečeno, princip opatrnosti se promítá do skutečnosti, že ocenění majetku v účetnictví představuje svého druhu minimální hodnotu, kterou má podnik. Dalším důležitým předpokladem skrytým za účetním modelem je princip trvalé existence podniku (going concern). Účetní model tedy předjímá, že podnik bude dlouhodobě fungovat. Jestliže bylo konstatováno, že účetní hodnota podniku představuje určité minimum, pak toto minimum ovšem předpokládá trvalý chod daného podniku, nikoliv např. jeho likvidaci, či nucenou likvidaci, při které se likvidační zůstatek může ukázat i pod účetní hodnotou. Není smyslem této publikace rozebrat všechny účetní principy. Posledním, kterého se dotkneme, je princip dokladovosti. Každá transakce je zobrazena v účetnictví jedině na základě účetního dokladu, který obsahuje veškeré náležitosti vč. podpisových záznamů osob odpovědných za uskutečnění účetního případu, věcnou správnost transakce a její zaúčtování. Přesto může z řady důvodů dojít k tomu, že skutečnost se odchýlí od účetních stavů, a proto všechny položky majetku a závazků zachycené v účetnictví podléhají alespoň jednou do roka inventarizaci, při které je ověřena shoda účetních stavů s realitou. Účetní podvojný pohled na svět Základem účetnictví je podvojný pohled na podnikovou realitu. Ten v prvé řadě odráží rozvaha (=bilance), jež je prvním z trojice hlavních účetních výstupů pojednávaných níže. Rozvaha zachycuje statický, okamžikový snímek podnikového majetku na jedné straně (aktiv) a na druhé straně zdrojů jeho financování (pasiv), jež podávají informaci o tom, komu patří majetek


zobrazený v aktivech. Jelikož v rozvaze zachycujeme popsaným podvojným pohledem ten stejný majetek – pouze jednou z pohledu jeho podstaty v aktivech, podruhé v pasivech z pohledu, zda jej vlastní předmětný podnik (vlastní kapitál), nebo jeho věřitelé (dluhy) – musí se úhrn všech majetkových hodnot (aktiv) rovnat hodnotě všech zdrojů jeho financování (pasiv). Rozvahu je teoreticky možné sestavovat v kterýkoliv okamžik účetního období, jímž bývá zpravidla kalendářní rok1. Výsledkem by byla početná série rozvah podniku stvořená však za cenu značných administrativních nákladů. V praxi se proto sestavuje pouze zahajovací rozvaha na začátku období, která se rozvede na samostatné účty, kde se v průběhu účetního období zachycují jednotlivé transakce, a na konci účetního období je z jejich údajů sestavena konečná rozvaha. Zahájení a konec účetního období jsou dva významné okamžiky, ke kterým jsou sestaveny rozvahy. Mezi nimi však v podnicích probíhá celá řada podnikových procesů, tvořených řadou činností, jimiž podniky přetvářejí v četných transakcích vstupy od dodavatelů do podoby výstupů pro své zákazníky. Jinými slovy podnikem protečou různě objemné toky peněžně vyjádřených užitků a jejich spotřeby, jak ukazuje schéma na obr. 1. V něm je zachycen běh času od zahajovací rozvahy po konečnou a v šedém rámečku rozebrán přírůstek vlastního kapitálu podniku za účetní období, kterému se říká výsledek hospodaření. Výsledkem hospodaření může být zisk, nebo ztráta, dalo by se říci též zbohatnutí, resp. zchudnutí podniku. Rovnice rovněž napovídají, že zisk se projevuje buď zvýšením podnikových aktiv, nebo snížením dluhů. V případě ztráty jde naopak o pokles podnikových aktiv za účetní období nebo zvýšení dluhů. Jako správný podnikatelský subjekt usiluje každá obchodní společnost, resp. družstvo vytváření zisku, tj. své obohacení. Účetnictví proto věnuje značnou pozornost tvorbě zisku v samostatném výkazu zisku a ztráty (=výsledovce). Ta zobrazuje jako výnosy přírůstky majetku (např. přírůstky pohledávek při uzavření obchodu, v hotovosti inkasované tržby apod.) a snižování dluhů (např. prominutí dluhu). Protipólem výnosů jsou náklady, které vyjadřují při tvorbě výnosů spotřebovaný majetek (např. spotřebovaný materiál, energie, opotřebení strojů) a nárůsty dluhů (např. závazky za zatím nevyplacené mzdy dělníkům za odvedenou práci). Závěrem k výsledovce připomeňme šedý obdélník na obr. 1, jenž vyjadřuje dění za celé účetní období. Jinými slovy, výnosy a náklady vyjadřují toky za účetní období, nikoliv stavy k jeho začátku a konci.

1

Zákon o účetnictví umožňuje i hospodářský rok, kterým je dvanáct po sobě jdoucích kalendářních měsíců začínajících jiným dnem než 1. ledna. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

54

Obr. 1 Souvislost rozvahových stavů a toků výnosů a nákladů

Zdroj: Autor. Pouze v zájmu úplnosti dodejme, že pro účetní účely je poslední rovnice v rámečku upravována tak, aby všechny její prvky byly kladné, tj. do podoby

Aktiva  Náklady  Dluhy  Výnosy Uvedená rovnice zachycuje v obecném vyjádření základní postup, kterým se rozdělí rozvaha na soustavu účtů aktivních a pasivních a doplní se účty pro tokové veličiny nákladů a výnosů, jak ukazuje obr. 2. Současně poukazuje na podstatu podvojného účetního zápisu. Protože rovnice vznikla z úprav konečné a zahajovací rozvahy, stejně jako pro obě rozvahy musí tedy i pro každý jednotlivý účetní zápis platit podvojnost, kdy změna na jedné straně účtu se souvztažně musí projevit ve stejné změně na opačné straně jiného účtu, aby rovnice neustále platila. Účetní pro názornost užívají k zobrazení T formu účtu a za účelem vzájemné domluvy o souvztažnosti zaúčtování předmětného účetního zápisu používají pro označení stran dotčených účtů termíny Má Dáti a Dal. Podobně jako aktiva a pasiva, také Má Dáti, resp. Dal je terminus technicus účetní mluvy bez jakékoliv konkrétní vazby na češtinářský podtext, který tato slova mohou ohledně svého obsahu evokovat. Jinými slovy Má Dáti neznamená automaticky pohledávku, Dal splacený dluh apod. Obr. 2 Princip souvztažného podvojného účetního zápisu.

Zdroj: Autor.


Hlavní položky rozvahy Rozvaha již byla představena jako soupis majetku na straně aktiv a zdrojů jeho financování (údajů komu aktiva patří) na straně pasiv. Zmíněna však nebyla zásadní skutečnost, že rozvaha zobrazuje pouze majetek, který je ve vlastnictví účetní jednotky. Jinými slovy v rozvaze nenalezneme např. pronajatý majetek, který sice podnik užívá, ale nevlastní. Kromě toho však také v rozvaze nenalezneme celou řadu zpravidla nehmotných aktiv, která nelze vlastnit! Příkladem mohou být různé znalosti v hlavách zaměstnanců podniku, zkušený management, tajené know-how, vnitřně vytvořený speciální software, znalost zákazníků, databáze jimi uskutečněných nákupů, znalost dodavatelů vstupů do podnikového procesu, jedinečné organizační uspořádání podniku, podniková kultura, motivovanost pracovníků apod. Soudobá literatura tyto složky někdy označuje za lidský, vztahový, organizační a sociální kapitál.2 Skutečnost, že nejsou zobrazeny v účetnictví je pak považována za největší slabinu účetnictví a současně za důvod, proč se tržní hodnota společností typu Microsoft, Google, či Nokia silně liší od účetní hodnoty jejich aktiv. Hlavní položky rozvahy připomíná obr. 3 vč. tzv. bilanční identity (aktiva=pasiva), jež je odrazem podvojného účetního pohledu. obr. 3 Konečná rozvaha podniku

Zdroj: Autor dle vyhlášky 500/2002 Sb. Z obrázku 3 je zřetelné, že majetek (aktiva) je v rozvaze členěn na dvě zásadně odlišné podskupiny. První představuje dlouhodobý majetek (označován též za stálá aktiva), jehož charakteristickým rysem je skutečnost, že v podniku přetrvává delší dobu než jedno účetní období a postupně se při provozu podniku opotřebovává. Roční míru opotřebení vyjadřují náklady v podobně odpisů, jejichž postupné kumulaci za dobu používání se říká oprávky. Příkladem dlouhodobého majetku mohou být výrobní stroje, haly a další výrobní prostředky s životností delší jednoho roku. Z účetně technického pohledu by bylo obtížné evidovat každou drobnou věc jako dlouhodobý majetek, a proto si účetní jednotky určují hranici, od které budou dlouhodobý majetek evidovat. Tato hranice se často stanoví v návaznosti na zákonnou úpravu daňového základu na 40 tis. Kč pro dlouhodobý hmotný majetek a 60 tis. Kč pro nehmotný majetek, byť rozhodnutí o rozhodné výši ocenění pro účetní účely zůstává podniku.

2

Označení kapitál zde není z účetního pohledu správné, ovšem v teorii i praxi je poměrně zaužívané. Jeho původ přišel z teoretické ekonomie, která pod kapitálem rozumí kumulované výrobní prostředky, které byly v minulosti investovány místo toho, aby byly hned po vytvoření spotřebovány. V podobném vnímání představuje lidský, vztahový či sociální kapitál odraz v minulosti učiněných "investic" do jejich rozvoje, nikoliv účetní údaj o tom, komu patří aktiva. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

56

Druhou významnou složku aktiv tvoří oběžná aktiva. Svůj název odvozují od skutečnosti, že se jedná o krátkodobé složky podnikového majetku, jež během podnikové činnosti obíhají, tj. mění se jedna v druhou. Názorně to pro výrobní podnik naznačuje obrázek 4. Na začátku cyklu podnik nakoupí za „hotové“ materiál a jeho aktivum v podobě finančního majetku se tak změní do podoby zásob nakoupeného materiálu. Materiál podnik následně vydá do spotřeby ve výrobě společně s výrobním příkazem vyrobit z něj konkrétní počet výrobků. Do podoby hotových výrobků přetvořená nedokončená výroba je poté prodána zákazníkovi na fakturu a podniku tak vzniká pohledávka za zákazníkem. Poté co zákazník uhradí fakturu, podniku se vrací finanční prostředky a koloběh oběžných aktiv se uzavírá. Každá otočka je samozřejmě v ideálním případě spojena s obohacením podniku, tj. s dosažením zisku z daného obchodu. Logickým důsledkem je pak snaha podniku o to, aby oběžná aktiva obíhala co nejrychleji a podnik tak dokázal kumulovat co největší počet dílčích zisků z každé otočky oběžných aktiv. Současně je třeba podotknout, že popsaných cyklů probíhá v podniku souběžně několik, a proto oběžná aktiva téměř v každém okamžiku nalezneme ve všech fázích cyklu, nejen v jediné, jak bylo zjednodušeně popsáno. Obr. 4 Koloběh oběžného majetku v podniku

Zdroj: Autor Na straně pasiv vychází na obr. 3 hlavní členění na zdroje vlastní a cizí. Vlastní kapitál je peněžním vyjádřením, jaký z aktiv připadá přímo podniku. Zdůrazněme podniku, nikoliv přímo jeho vlastníkům, protože z právního pohledu obchodní společnost je právnická osoba způsobilá vlastnit majetek a zavazovat se v závazkových vztazích. Jinými slovy, vlastní kapitál říká, jaké bohatství vlastní v úhrnu tato právnická jednotka a teprve její valná hromada může v souladu se zákonnými pravidly rozhodnout, že část ze svého majetku rozdělí a vyplatí svým vlastníkům. Jednotlivé složky vlastního kapitálu jsou patrné z obr. 3. Za zmínku v něm stojí zejména šedě podbarvená položka "výsledek hospodaření běžného účetního období", jež představuje zisk/ztrátu po zdanění, bude se shodovat s konečným údajem výkazu zisku a ztráty (výsledovky – viz níže) a říká, jak za sledované účetní období podnik zbohatnul/zchudnul. Rozvahovou stranu pasiv doplňuje do celku cizí kapitál. Členěn bývá podle zbytkové doby splatnosti na dlouhodobý a krátkodobý. Jak název napovídá, zachycuje dluhy podniku jako dlužníka vůči jeho věřitelům. Stejně jako v případě vlastního kapitálu i zde platí, že se jedná o souhrnné peněžní vyjádření objemu dluhů. Jinými slovy nelze tvrdit, že věřiteli připadá např. konkrétní položka z aktiv, ledaže by měl svou půjčku zajištěnu právě tímto majetkem, což však z rozvahy přímo nevyčteme. Hlavní položky výkazu zisku a ztráty (=výsledovky) Název výkazu zisku a ztráty (=výsledovky) jasně vypovídá o jeho podstatě, kterou je vyjádření toku přírůstků a úbytků bohatství za účetní období. Hlavní položky jeho struktury zachycuje obr. 5.


Obr. 5 Zjednodušená struktura výkazu zisku a ztráty

Zdroj: Autor dle vyhlášky 500/2002 Sb. Struktura výkazu byla na obr. 5 záměrně zredukována proti zákonné úpravě, kde se vyskytuje ještě celá řada dílčích položek tvorby provozního výsledku hospodaření a také výsledek mimořádných, jednorázových, nečekaných událostí. Obr. 5 také současně zachycuje tzv. druhové členění výsledovky, které bývá podniky preferováno na úkor účelového členění běžného v anglosaských zemích. S vědomím uvedených zjednodušení proberme hlavní položky. Tržby jsou zachyceny odděleně jednak za zboží přeprodávané podnikem dále v nezměněném stavu, jednak za výrobky a služby vytvořené vlastní činností podniku. Proti tržbám se staví náklady na prodané zboží, resp. výrobní spotřeba (materiál, energie, nakoupené služby). Po odečtení zmíněných nákladů od tržeb dojdeme k saldu tzv. přidané hodnoty. Jde o saldo, kolik hodnoty podnik do okolí dodal minus kolik z okolí spotřeboval. Na okraj poznamenejme, že kumulací přidaných hodnot za všechny podniky zjišťují národohospodáři výši hrubého domácího produktu národního hospodářství. Pro podnikové účely jde o ukazatel toho, kolik podnik dokázal se svých tržních příležitostí vyprodukovat hrubého efektu, jenž si nyní může vnitřně použít na pokrytí mezd svých zaměstnanců (vč. odvodů na povinná pojistná na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění placená zaměstnavatelem jde o tzv. osobní náklady), úhradu opotřebení strojů v daném účetním období vyjádřenou odpisy. Po zohlednění dalších položek typu zisku/ztrát z jednorázových prodejů majetku, či dopadu změn stavu některých účetních rezerv a dalších opatrnostních účetně technických prostředků dojdeme k provoznímu výsledku hospodaření. Ten vypovídá o efektivitě hospodaření v oblasti hlavní činnosti, ke které byl podnik zřízen. Kromě hlavní činnosti každý podnik vykonává i celou řadu finančních transakcí – od plateb úroků z úvěrů, přes obchodování s cennými papíry až po platby pojistného a podobné finanční náklady. Jejich výsledek dává dohromady finanční výsledek hospodaření. Součet provozního a finančního výsledku hospodaření snížený o daně tvoří výsledek hospodaření za běžnou činnost a po úpravě o výsledek mimořádných položek pak výsledek hospodaření za běžné období, jenž se musí shodovat s výsledkem hospodaření z konečné rozvahy. Z uvedeného důvodu je na obr. 5 a 3 šedě zvýrazněn.

Specifickou položkou je změna stavu zásob vytvořených vlastní činnosti. Jedná se odraz specifického účetního postupu o výrobě, jenž je předepsán českými účetními standardy a také většinou účetních


58

standardů kontinentální Evropy3. Kladná hodnota změny stavu zásob vytvořených vlastní činností říká, jaká část nákladů, které jsou vykázány v položkách nákladů, byla spotřebována v souvislosti s vytvářením výrobků, které dosud nebyly prodány. Jinými slovy, kladná změna stavu zásob vytvořených vlastní činností (výrobky, nedokončená výroba, polotovary) neguje část nákladů a vyvádí je do hodnoty zásoby vykázaných v rozvaze jako aktivum, jež bude prodáno v příštích účetních obdobích. Záporná hodnota změny stavu naopak udává hodnotu nákladů, které byly spotřebovány v souvislosti s výrobou zásob výrobků/služeb, které byly prodány teprve v tomto běžném období, ačkoliv ke spotřebě nákladů došlo již v předchozím účetním období.

Výkaz peněžních toků jako odraz peněžní báze Výkaz peněžních toků doplňuje rozvahu a výsledovku. Podobně jako výsledovka má tokový charakter, tj. udává toky za období. Zatímco výsledovka však zobrazuje přírůstky výnosů a spotřebu nákladů na tzv. akruální bázi - tedy bohatnutí, příp. chudnutí podniku bez ohledu na to, zda zbohatnutí bylo v podobě přírůstku peněz, či přírůstku zásob, nebo přírůstku pohledávek apod. - výkaz peněžních toků udává, kolik peněžních prostředků připlynulo a odplynulo z podnikových pokladen a bankovních účtů podniku. Jedná se o tzv. peněžní bázi příjmů a výdajů peněžních prostředků. Shrneme-li, pak v souvislosti s akruální bází hovoříme o výnosech/nákladech podniku. V souvislosti s peněžní bází o příjmech/výdajích peněžních prostředků. Rozdíl obou klasifikací lze ukázat např. na vystavení faktury odběrateli. V okamžiku vystavení se bude jednat o výnos, neboť zákazník se v platné kupní smlouvě podniku zavázal zaplatit a podniku tak vznikla pohledávka za zákazníkem. Nebude se však jednat o příjem, protože peněžní prostředky zatím zákazník nezaplatil. Na konci doby splatnosti zákazník zaplatí a v ten okamžik bude jeho platba představovat příjem, nebude se však jednat o výnos, neboť ten již byl zaúčtován v době, kdy podnik bohatnul, tj. uzavřel se zákazníkem obchod. Peněžní toky se obvykle vyjadřují v podobě tří sald, jak ukazuje obr. 6. Prvním je peněžní provozní peněžní tok. Na obr. 6 je sestaven méně běžnou tzv. přímou metodou, zatímco oficiální výkazy obvykle preferují tzv. nepřímou metodu sestavení vycházející z úprav výsledku hospodaření o nepeněžní operace. Provozní peněžní tok by měl být pro každý podnik kladný, protože vyjadřuje, jak se podniku vrací v placených tržbách za jeho výrobky a služby investice do dlouhodobých stálých aktiv. Výdaje na pořízení nových stálých aktiv naopak nalezneme v investičním peněžním toku. Pro rozvíjející se podnik platí, že oblast investičního peněžního toku bude vykazovat záporné hodnoty. Hrubé pravidlo říká, že průměrné investiční saldo by mělo dosahovat hodnot vyšších, než jsou odpisy v daném roce, tj. podnik by měl nahrazovat opotřebený dlouhodobý majetek investicemi do majetku nového. Přirozeně je třeba přihlédnout ke specifikám odvětví, kdy zejména u majetku s dlouhodobou životností může docházet k investicím ve vlnách přesahujících i několik účetních období. Peněžní tok z financování pak udává, jak podnik financoval svou činnost. Zejména podle rozsahu investiční činnosti může nabývat kladných i záporných hodnot. Kladné hodnoty značí, že podnik čerpá úvěry, či přijímá vklady od svých vlastníků. Záporné hodnoty vyjadřují naopak situaci, kdy podnik splácí a vrací svým investorům jejich finanční prostředky.

3

Položku nenalezneme v anglosaských výkazech, tedy ani ve výkazech mezinárodního finančního výkaznictví. Tyto uplatňují tzv. realizační pojetí výsledku hospodaření, které do nákladů připouští pouze náklady čerpané na prodané (nikoliv také vyrobené a neprodané, či právě vyráběné a neprodané) výrobky.


Obr. 6 Struktura výkazu peněžních toků

Zdroj: Autor dle vyhlášky 500/2002 Sb. K peněžním tokům dodejme, že souhrn všech peněžních toků reprezentuje celkový roční přítok/odtok peněžních prostředků do/z podniku. Ve vztahu k rozvaze proto musí platit vazby, které jsou rovněž zaznačeny na obrázku 6 šedým podbarvením. Ze zahajovací rozvahy převzatý počáteční stav peněžních prostředků sečtený se všemi druhy peněžních toků musí odpovídat konečnému stavu peněžních prostředků, jaký bude vykázán v konečné rozvaze. Shrneme-li, účelem výkazu peněžních toků je poskytnout informaci o vývoji peněžních prostředků, tedy údaje vyjádřené na peněžní bázi. Účelem výsledovky je naopak na akruální (=přírůstkové) bázi co nejpřesněji vyjádřit, o kolik podnik zbohatnul za dané období, a to bez ohledu na to, zda přírůstek bohatství byl v hotových penězích nebo v podobě přírůstku nějakého druhu nepeněžního majetku.

2. FINANČNÍ ŘÍZENÍ Výukové cíle: Po prostudování bude absolvent schopen:  Vymezit podstatu a hlavní cíle finančního řízení.  Chápat souvislosti hlavních oblastí finanční analýzy, jakými jsou ziskovost, aktivita, zadlužení a v neposlední řadě likvidita podniku.  Číst v podnikových finančních výkazech a představit si pravděpodobnou podstatu transakcí, které jsou za vykazovanými výsledky.  Odlišit jednotlivé nástroje finančního řízení. Finančním řízením rozumíme řízení podniku pomocí veličin, které jsou vyjádřené v peněžních jednotkách. Jako každé jiné řízení spočívá finanční řízení ve stanovení cílů, plánování cest jejich dosažení, rozhodování o volbě konkrétních cest, jejich realizaci a neustálé kontrole, zda se zvolenou cestou podnik přibližuje vytýčenému cíli. Náplň finančního řízení a jeho institucionalizace Nejvyšším manažerem odpovědným za finanční řízení bývá v obchodních společnostech finanční ředitel (financial director) označovaný v americké praxi jako CFO (chief financial officer), v tuzemské pak také jako ekonomický náměstek apod. K jeho pracovní náplni zpravidla patří: 

udržovat likviditu podniku, tedy přiměřené množství peněžních prostředků, se kterým je podnik neustále schopen splácet své splatné závazky; MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

60

   

usilovat o co nejvyšší zisk celého podniku tím, že maximalizace zisku bude přenesena do všech operativních činností podniku; zajišťovat pro chod podniku nezbytné finance od věřitelů a vlastníků oceňovat potenciální dopady investic do rozvoje podniku a spolupodílet se na výběru nejvhodnějších variant; optimalizovat daňové povinnosti podniku.

Kromě vyjmenované pětice činností spojených s ekonomikou podniku bychom nalezli i celou řadu dalších podpůrných činností typu vedení účetnictví, jejichž výkon je nezbytný pro vlastní provádění ekonomického řízení. Ve větších podnicích nezvládne veškerou agendu finančního řízení a s ním spojeného účetnictví pouze finanční ředitel. Zřizuje si proto štáb specialistů, kteří jej při finančním řízení podporují. Nejčastěji k nim patří útvary financování (někdy též označováno anglickým treasury) a controllingu. Náplní prvního je zajišťovat likviditu a finance. Zadání pro controlling pak tvoří plánování, kontrola a reporting aktuálního stavu a zjištěných odchylek od něj. Vedle jmenovaných útvarů v podnicích zpravidla pod finančním ředitelem bývají účtárny vedené hlavním účetním. Historicky bývaly finanční útvary prvními částmi podniku, kde se uplatnilo využití výpočetní techniky pro automatizaci zpracování informací, a proto často ve štábu finančního ředitele nalezneme i IT oddělení. Cíl finančního řízení a vazba na finanční analýzu Cílem finančního řízení je udržet podnik v tzv. finančním zdraví. Za finančně zdravý bývá považován takový podnik, jenž dlouhodobě generuje co nejvyšší zisky (tj. bohatne a s ním bohatnou i jeho vlastníci) při podstupování tomu přiměřeného rizika a při udržení své neustálé schopnosti splácet vlastní splatné dluhy. Finanční kondici prokazuje podnik v prvé řadě prostřednictvím svých finančních výkazů, tj. již představené rozvahy, výsledovky a přehledu peněžních toků. Všechny subjekty zainteresované na existenci a výsledcích podniku4 proto pečlivě zkoumají obsah jeho finančních výkazů. Zpravidla přitom uplatňují postup označovaný za finanční analýzu. Finanční analýza (=finanční rozbor) je soubor postupů, jejichž cílem je posoudit finanční zdraví podniku. Prvými kroky, kterými se obvykle zahajuje, spočívají v rozboru časových řad údajů z podnikových výkazů - tzv. horizontální finanční analýza - aby uživatel určil základní trendy, které se meziročně projevují v hospodaření podniku. Druhým krokem bývá vertikální finanční analýza, která spočívá v posouzení proporcí jednotlivých složek na celkovém majetku, resp. celkových tržbách v případě nákladů a výnosů. Z pohledu dalšího výkladu nás bude zajímat zejména třetí krok, kterým bývá konstrukce poměrových ukazatelů nad údaji finančních výkazů, a to zpravidla z následujících oblastí:    

ziskovost (=rentabilita, rendita) vyjadřující podíl zisku jako efektu ze zapojeného kapitálu; aktivita vyjádřená počtem obrátek majetku podniku za účetní období; zadluženost zachycující poměry mezi vlastním a cizím kapitálem podniku; likvidita poměřující stav prostředků použitelných k placení se stavem splatných dluhů.

4

Anglosaská literatura hovoří v té souvislosti o tzv. stakeholders. Jsou jimi v prvé řadě vlastníci a věřitelé společnosti, kteří jí poskytli finanční prostředky. Eminentní zájem na existenci podniku však mají samozřejmě i její výkonní zaměstnanci, manažeři, dodavatelé vstupů, odběratelé podnikových výkonů, komunita v okolí podniku, stát se svými fiskálními zájmy, různá hnutí dotčená činností podniku apod.


Obvyklé poměrové ukazatele ziskovosti Ziskovost (=výnosnost, rentabilita, profitability) je obecně definována jako podíl zisku a kapitálu, jenž byl používán k jeho vytvoření. Ziskovost tedy vyjadřuje, s jakou efektivitou podnik používal svěřené prostředky vlastníků a věřitelů. Jednotlivé ukazatele ziskovosti se liší podle toho, jaký druh zisku (před zdaněním, po zdanění, před úroky a zdaněním apod.). Dalším rozdílem bývají doporučení ohledně konstrukce jmenovatele. Tím je stav kapitálu z rozvahy, který je vždy k určitému datu a tak se nabízí legitimní otázka, zda použít počáteční stav kapitálu, konečný stav, jejich průměr, případně průměrné stavy kapitálu během účetního období, jsou-li známy apod. Jako nejvhodnější se pravděpodobně jeví stav kapitálu na začátku období (viz. např. Damodaran, 2007), kdy podobným způsobem např. vyčíslujeme úrokovou míru z vkladu u banky. V případě velkých změn v aktivech naopak najdeme argumenty spíše ve prospěch nějakého typu průměru apod. Nejběžnějším ukazatelem souhrnné ziskovosti bývá rentabilita aktiv (ROA, Return on assets):

ROA 

Pr ovozní zisk aktiva (netto )

Rentabilita aktiv vyjadřuje celkovou hospodářskou sílu podniku. Říká, kolik korun přinese jedna koruna aktiv používaných podnikem. Některé prameny doporučují do čitatele dosazovat místo provozního zisku tzv. EBIT (Earnings before interests and taxes) konstruovaný jako zisk před zdanění zvýšený o "zdaněné" úroky, tj. úroky násobené rozdílem (1sazba daně z příjmů právnických osob). Podle našich zkušeností zpravidla nebývá rozdíl mezi výsledky oběma způsoby konstruované ROA zásadní. Zásadní rozdíly spíše vykazují různá odvětví ekonomiky. Pro české podniky lze nalézt orientační údaje o průměrné za odvětví na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO)5. Z nich plyne, že průměrná ROA v roce 2010 činila 6,80% v průmyslových a 5,11% ve službách, nicméně v některých odvětvích jako "Výroba pryž. a plastových výrobků" se pohybovala nad 17%. Zatímco ziskovost aktiv vyjadřuje zhodnocení veškerého kapitálu, rentabilita vlastního kapitálu (return on equity, ROE) ukazuje, jak je zhodnocován vlastní kapitál podniku a tedy prostředky vložené do podnikání zkoumaného podniku jeho vlastníky. Definiční vzorec ROE vypadá následovně:

ROE 

Zisk po zdanění vlastní kapitál

Rentabilita vlastního kapitálu bývá u finančně zdravé společnosti číselně vždy vyšší než rentabilita aktiv. Odráží tak skutečnost, že podnik společně se svými vlastníky podstupuje nejvyšší riziko (v případě úpadku jsou věřitelé uspokojeni před vlastníky), a proto by za to měl být vlastní kapitál také nejvíce odměňován. Ukazují to též údaje MPO, dle kterých průměrné hodnoty v roce 2010 za průmyslová odvětví činily 11,49% a za služby 8,31%. Více než jednorázové roční údaje ovšem napoví dlouhodobější řady, protože zejména po vypuknutí finanční krize v roce 2008 se řada podniků ocitla ve ztrátách a vykazuje záporné hodnoty rentability. Posledním ukazatelem ziskovosti, který si uvedeme, bude ziskovost tržeb (ROS, return on sales):

ROS 

5

Zisk po zdanění Tržby

Blíže viz http://www.mpo.cz/dokument89407.html . MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

62

Někdy se tento ukazatel rovněž nazývá ukazatelem ziskové marže, jelikož vyjadřuje, kolik haléřů zisku vyprodukuje jedna koruna tržeb. Meziodvětvově vykazuje značné rozdíly (záhy ukážeme proč) od pár procent až k hodnotám přes 20% v odvětvích typu telekomunikačních činností, činností v oblasti nemovitostí, či těžbě a dobývání. Ukazatele aktivity Ukazatelé aktivity informují o míře zapojení majetku podniku do tvorby výkonů, za které podniku platí jeho zákazníci. Aktivita se vyjadřuje buďto obrátkovostí, tj. kolikrát do roka se otočí jedna koruna investovaná do konkrétního druhu majetku, nebo dobou obratu, což je převrácená hodnota obrátkovosti, jež po vynásobení počtem dnů v roce říká, kolik dnů bude investovaná koruna vázána v daném druhu majetku. Příkladem obrátkovosti může být obrat aktiv, jenž bývá definován:

obrat aktiv 

tržby aktiva

Opět mohou být vedeny diskuse, zda aktiva mají být ze začátku období, či stav z konce období nebo jejich průměr apod. Stejně tak na stránkách MPO si můžeme všimnout značných rozdílů v obratu aktiv napříč odvětvími, kdy průměrná hodnota se sice pohybuje mírně nad 1,0, ovšem sahá od 0,12 pro "Dinnosti v oblasti nemovitostí" po trojnásobky ve velkoobchodě, jenž je méně náročný na vybavení kapitálem a umožňuje rychleji otáčet zásoby při nižších maržích. Naznačenou vazbu obratu aktiv a ziskovosti tržeb jasně ukazuje tzv. DuPontův rozklad rentability aktiv6:

ROA 

Pr ovozní zisk tržby x  ROS x obrat aktiv tržby aktiva (netto )

Z uvedeného vztahu je patrné, že vyšší ziskovosti aktiv je tedy možné dosáhnout buďto vyšší ziskovostí tržeb (vysokou marží za jedinečné výrobky a služby), nebo vyšší obrátkovostí aktiv (takto např. diskontní řetězce rychle točí při malé marži velké objemy zboží). Naše analýza desetiletých časových řad rentabilit přibližně tří stovek tuzemských podniků s nejvyšším průměrným ROA ukázala, že dlouhodobě úspěšné podniky se snaží kombinovat obě cesty, byť cesta vyšších marží se jeví preferovanější a pevnější zdroj konkurenční výhody, jak naznačuje rozdělení na obr. 7. Obr. 7. ROS a obrat aktiv u dlouhodobě nejziskovějších tuzemských podniků

6

Pro zajímavost dodejme, že Du Pontův rozklad zavedl v roce 1912 finanční ředitel společnosti Du Pont Donaldson Brown (Chandler, 1977).


Obrat aktiv (Assets Turnover)

14 12

10 8 6 4 2 0 0%

10%

20%

30%

40%

50%

Rentabilita tržeb (ROS)

Zdroj: Šiška, Kozáková (2012) Alternativně je možné aktivitu vyjadřovat dobou obratu. Pro námi zkoumaná aktiva by se jednalo o ukazatel doba obratu aktiv konstruovaný následovně:

doba obratu aktiv 

365 x aktiva tržby

Ve srovnání s obratem aktiv je v případě doby obratu aktiv naopak snahou podniku co nejvíce zkrátit tuto dobu, po kterou je kapitál vázán v aktivech. Podobným způsobem jako pro aktiva by bylo možné konstruovat dobu obratu pohledávek:

doba obratu pohledávek 

365 x pohledávky tržby

Podobné vzorce doporučují učebnice i pro řadu dalších položek oběžných aktiv (viz též oběh znázorněný na obr. 4) a závazků. Přesnější výpočet by však v těchto případech měl respektovat ocenění zkoumaných položek v čitateli. Jestliže tedy např. materiál vyjadřujeme v účetnictví v pořizovacích cenách a ne v tržních cenách jako pohledávky, poté by rovněž jmenovatel měl pracovat se stejně oceněnou veličinou nákladů na spotřebovaný materiál. Podobně bychom při výpočtu ukazatele doby obratu výrobků měli pracovat ve jmenovateli místo s tržbami raději s obratem strany MD účtu Změna stavu výrobků7 atd. Cílem podniku přitom je minimalizovat doby, po které je majetek vázán v podobě oběžných aktiv, a naopak maximalizovat dobu, po kterou podnik čerpá úvěr od dodavatelů a ti mu tak pomáhají financovat jeho chod. Graficky tuto souvislost mezi co nejkratším tzv. finančním cyklem a ziskovostí ukazuje obr. 8.

7

Nemáme-li přístup k detailním účetním informacím, pak uvedený údaj ze zveřejňovaných finančních výkazů nezískáme. To je důvod, proč učebnice pracují často pouze s tržbami, protože jiný tokový údaj vhodný k poměření s průměrnými stavy otáčeného majetku zkrátka není k dispozici. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

64

Obr. 8. Souvislost délky finančního cyklu se ziskovostí

Zdroj: Autor. Schéma na obrázku 8 shrnuje situaci obchodního podniku, jenž nakoupil zboží za 80 tis. Kč, po 33 dnech se mu jej podařilo prodat odběrateli se ziskem 20 tis. Kč za 100 tis. Kč (tj. ROS činí v tomto případě 20%), které odběratel po 32 dnech skutečně zaplatil. Podnik tak měl vázáno ve zboží a posléze v pohledávce svých 80 tis. Kč po dobu 65 dnů. Z toho mu však s financováním po 20 dnů pomáhal jeho dodavatel tím, že posečkal podniku s platbou za odebrané zboží. Proto finanční cyklus (=cash-to-cash cycle) dosahoval 45 dnů, po které zásoby a pohledávky vázaly finanční zdroje podniku. Při stejných obchodech tedy podnik bude schopen realizovat 8 obrátek do roka a dosáhnout tak se svým vkladem 80 tis. Kč zisku 160 tis. Kč (8 obchodů á 20 tis. Kč). Kdyby se však podniku podařilo finanční cyklus zkrátit, mohou hodnoty zisku díky vyšší rychlosti obratu zásob nabývat ještě vyšších hodnot než 160 tis. Kč. Ukazatelé zadluženosti a jejich souvislost s rentabilitou Základním ukazatelem zadluženosti je poměr vlastního k celkovému kapitálu, jenž se v tuzemských podnicích pohybuje v průměru 50,52% u průmyslových podniků a 52,42% ve službách. Tyto hodnoty provázejí rovněž odvětvové rozdíly, kdy na financování vlastním kapitálem nejvíce spoléhají dopravní podniky (cca 70% kapitálu je vlastního), zatímco dluhové financování se uplatňuje např. v ubytování (pouze 22% vlastního kapitálu), výrobě počítačů (pouze 8% připadá z celkového na vlastní kapitál. Z důvodů zvýznamnění souvislosti zadluženosti s tzv. finančním rizikem a ziskovostí podniku se často používá i převrácená hodnota podílu vlastního kapitálu na celkovém. Nazývá se finanční pákou a je definována následovně:

finanční páka 

aktiva vlastní kapitál


Název finanční páka má napovědět, že větší zapojení cizího kapitálu (tím současně pokles podílu vlastního a tedy zvýšení finanční páky) může vést ke zvýšení ziskovosti pro vlastníky (ROE), protože platí rozklad:

ROE 

Zdaněný zisk Pr ovozní zisk aktiva x x Pr ovozní zisk aktiva vlastní kapitál

Poslední činitel je právě rozebíraná finanční páka, prostřední činitel jsme si představili jako tzv. rentabilitu aktiv a konečně první činitel vyjadřuje tzv. daňovou a úrokovou redukci provozního zisku. Ta vyjadřuje skutečnost, že provozní zisk snižují daně a úroky, než je vyplacen akcionářům. Z uvedeného vztahu vyplývá, že čím větší zapojení dluhu, tím vyšší může být ziskovost dosažená vlastníky, což rovněž pro 164 reálných podniků se téměř stejným ROA (mezi 4% a 5%) ukazuje obr. 9.

Obr. 9. Souvislost finanční páky a ROE 80% 70%

ROE (EAT/Equity)

60% 50% 40%

y = 0,0454x - 0,0009 R2 = 0,9868

30% 20% 10% 0% 1,000

3,000

5,000

7,000

9,000

11,000

13,000

15,000

17,000

Lev er (Assets/Equity)

Zdroj: Šiška, Lízalová (2011). Podmínkou pozitivního působení finanční páky je skutečnost, že podnik dokáže svá aktiva zhodnocovat efektivněji, než kolik platí úrokovou sazbu za zdroje věřitelů. S rostoucím zadlužením přirozeně věřitelé vycítí rostoucí riziko úpadku a nenavrácení svého kapitálu a začnou požadovat vyšší úrok za poskytnutý kapitál. V takovém případě naroste činitel daňové a úrokové redukce, jenž efekt rostoucí finanční páky začne utlumovat. Rovněž vlastníci se větším zadlužením dostávají nejen k vyšším výnosům, ale také do většího rizika. To spočívá ve skutečnosti, že finanční páka bude stejně silně umocňovat i ztrátovost společnosti, čili pokud se propadne ROA a podnik nebude dostatečně MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

66

vydělávat, přesto bude nucen platit úroky z přijatých dluhů a jeho ztráty budou vyšší, než kdyby vlastníci nepřipustili jeho zadlužení.

Ukazatele likvidity podniku Likvidita byla vymezena jako jeden z cílů finančního řízení. Kromě společností ve finanční tísni se obvykle nejedná o ústřední podnikový cíl. Na druhou stranu dostatečné množství majetku na zaplacení splatných dluhů je nezbytným předpokladem dlouhodobé existence a ziskovosti podniku. Jako základní ukazatelé likvidity se v literatuře uvádějí různě pojmenované poměrové ukazatele, jejichž čitatelem jsou peníze, příp. na peníze přeměnitelná oběžná aktiva, zatímco jmenovatel tvoří krátkodobě splatné dluhy (vč. krátkodobých bankovních úvěrů). Takto jsou konstruovány ukazatele:

běžná likvidita  rychlá likvidita 

oběžná aktiva krátkodobé závazky  krátkodobé úvěry krátkodobý fin. majetek  pohledávka krátkodobé závazky  krátkodobé úvery

hotovostní poměr 

krátkodobý finanční majetek krátkodobé závazky krátkodobé úvěry

S využitím údajů MPO by opět bylo možné demonstrovat různé specifické hodnoty uvedených ukazatelů pro to které odvětví. Obecná učebnicová doporučení říkají, že hotovostní poměr by měl činit více než 0,5, tedy podnik by měl držet pohotové finanční prostředky ve výši alespoň 5% splatných závazků. Pro rychlou likviditu se orientační hranice stanovují na 1,0 až 1,5 a pro běžnou likviditu nad 1,5. Z čitatelů by přitom měly být vyloučeny položky, které jsou zřetelně na peníze nepřeměnitelné jako pohledávky po lhůtě splatnosti apod. Obecně z pohledu likvidity podniku samozřejmě platí, že vyšší ukazatele jsou lepší, na druhou stranu vázat prostředky v oběžných aktivech znamená nemožnost zhodnocovat je lépe v jiných formách majetku, které jsou obecně výnosnější. Proto úkolem finančního ředitele je udržovat optimální výši likvidity podniku, při které nebude ohrožena jeho dlouhodobá existence krátkodobou likvidní krizí a na druhou stranu nebude tato likvidní politika vázat zbytečně velké majetkové hodnoty podniku. Nástroje finančního řízení k udržení finančního zdraví podniku Finanční ředitel a jeho štáb samozřejmě v podniku pasivně nečekají a neevidují pouze nastalé události, ale snaží se činnosti podniku cílevědomě ovlivňovat, aby finanční ukazatele v očích všech uživatelů finanční analýzy vypadaly co nejlépe. V návaznosti na vymezené oblasti finančního řízení se nabízejí zejména následující nástroje, jejichž rozbor je náplní zbývají poloviny kurzu. V členění podle vytýčených cílů finančního řízení se jedná zejména o:  

K udržování likvidity slouží podniku různé modely (Baumolův, Miller-Orrův apod.) a zejména detailní projekce plateb v podobě platebních kalendářů, Maximální ziskovost všech operativních činností podniku je dosahována pomocí rozdělení podniku do středisek, za která se odděleně sledují ekonomické veličiny. Tímto tzv. vytvořením ekonomické struktury se zpravidla na samostatných střediscích odděleně řídí








3.

náklady uvnitř podniku a dosahování co nejvyšší ziskové marže z obchodů na trhu s finálními výrobky. Pravidla vnitřního ekonomického řízení, plánování a kontrola plnění vč. reportingu jsou zpravidla náplní controllingu. Zajištění financí mívají na starosti útvary financování (treasury). K jejich úkolům rovněž často patří zajištění podniku proti kolísaní měnového kurzu, nákup deviz, již zmiňované zajištění likvidity. Nástrojem jsou bankami nabízené produkty, příp. přímý přístup pracovníků podniku na finanční trhy, příp. zprostředkovaně přes finanční zprostředkovatele. V oblasti hodnocení investic sehrávají ústřední roli techničtí pracovníci odpovědní v podniku za danou oblast, které se investice potenciálně týká. Úkolem finančního útvaru je ocenění budoucích přínosů, jejich převod nástroji diskontování na současnou hodnotu, srovnání s investičními výdaji a vyčíslení buďto absolutní čisté současné hodnoty, nebo relativní vnitřní výnosové míry, či indexu rentability. Optimalizace daňové povinnosti se odehrává zpravidla v součinnosti s daňovým poradcem daného podniku.

VNITROPODNIKOVÉ FINANČNÍ ŘÍZENÍ

Výukové cíle: Po prostudování bude absolvent schopen:   

4.

Vymezit principy odděleného řízení nákladů prostřednictvím stanovení jejich výše dopředu a ziskové marže. Posoudit stávající ekonomickou strukturu (rozdělení podniku do nákladových a hospodářských středisek). Pojmenovat možnosti ekonomického řízení hierarchicky vyšších středisek typu závodů, či dceřiných společností koncernu.

ROZPOČETNICTVÍ (STŘEDISKOVÉ I CELOPODNIKOVÉ)

Výukové cíle: Po prostudování bude absolvent schopen:    5.

Vymezit úlohu rozpočtů při řízení režijních nákladů. Sestavit rozpočet s využitím indexní metody. Popsat proces sestavování hlavního podnikového rozpočtu (Master Budget). KALKULACE

Výukové cíle: Po prostudování bude absolvent schopen:   

Rozdělit náklady na přímé a nepřímé. Posoudit vhodnost základních metod přiřazování (alokace) nepřímých nákladů kalkulačním jednicím. Zvážit vhodnost přiřazovat fixní náklady konkrétním výkonům, nebo se rozhodnout pro jejich řízení jako jednolitého celku bez detailního rozlišení.


68

6.

NÁKLADOVÉ ÚČETNICTVÍ A KONTROLA PLNĚNÍ ROZPOČTŮ

Výukové cíle: Po prostudování bude absolvent schopen:    7.

Chápat souvislost účetního systému se získáváním dat pro posouzení, jak byly naplněny rozpočtované a kalkulované cíle. Vypočítat hlavní typy odchylek, které mohou nastat v oblasti nákladů a ziskové marže. Interpretovat vypovídací schopnost té které odchylky. INVESTIČNÍ ROZHODOVÁNÍ A ČASOVÁ HODNOTA PENĚZ

Výukové cíle: Po prostudování bude absolvent schopen:    

Vysvětlit princip časové hodnoty peněz. Vypočítat současnou a budoucí hodnotu několikaleté časové řady peněžních toků. Vypočítat typická kritéria pro hodnocení efektivnosti investic (čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, index rentability). Interpretovat získané výsledky výpočtů a rozhodnout na jejich základě o realizaci/nerealizaci investice.

Použitá literatura:        

DAMODARAN, A. (2007): Return on Capital (ROC), Return on Invested Capital (ROIC) and Return on Equity (ROE): Measurement and Implications. [online] Available from HRADECKÝ, M., LANČA, J., ŠIŠKA, L. (2008): Manažerské účetnictví. Praha: Grada. 352 s. ISBN 978-80-247-2471-3. CHANDLER, A.D. The Visible Hand : The Managerial Revolution in American Business. Harvard University Press, 1977. KRÁL, B. a kol. (2002): Manažerské účetnictví. Praha: Management Press. ISBN 80-7261-062-7 MAŘÍK, M. et al. (2007): Metody oceňování podniku: proces ocenění – základní metody a postupy. Praha: Ekopress. PAVELKOVÁ, D., KNÁPKOVÁ A. (2010): Finanční analýza. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3349-4 ŠIŠKA, L., KOZÁKOVÁ, P. (2012): Strategic Positioning and Company's Long-term Performance. In Proceedings of International Conference on Finance, Accounting and Auditing, v recenzním řízení. ŠIŠKA, L., LÍZALOVÁ, L. (2011): Výběr ekonomických ukazatelů pro měření dlouhodobé výkonnosti podniku, Journal of Competitiveness, Vol. 2, No. 1, s. 4-24.


Ing. Zuzana Šánová



Zuzana Šánová

Adresa

Mělkovice 2456, 591 01 Žďár nad Sázavou

Telefon

604 664 857

Fax E-mail

[email protected]

Národnost

česká

Datum narození

1959

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor • povolání nebo funkce

březen 2000 – nyní OSVČ vedení účetnictví, činnost soudního znalce, lektorská činnost lektor, konzultant

• hlavní náplň práce

lektorské a organizační zajištění vzdělávacích akcí, seminářů, MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

70

konferencí • Od – do • název a adresa zaměstnavatele • obor • povolání nebo funkce • hlavní náplň práce




září 2000 – leden 2007 VOŠ a SPŠ Žďár nad Sázavou ekonomika a účetnictví učitel střední školy výuka ekonomických předmětů (externě další školy)

únor 2007 – dosud UHK – PdF Hradec Králové ekonomika – DPS (oborová didaktika) externí učitel

říjen 1990 – únor 2000 FŘ Brno, pracoviště FÚ Žďár nad Sázavou kontrolní činnost pracovník správce daně

srpen 1983 – září 1990 JZD Nížkov se sídlem v Sázavě ekonomický úsek evidence nemovitostí, vodohospodář

VZDĚLÁNÍ • Od - do • Postgraduální studium obor

listopad 2005 – červen 2006 Univerzita Hradec Králové - PdF Doplňkové pedagogické studium

• Od - do • Postgraduální studium obor

únor 1989 – červen 1991 Vysoká škola ekonomická Praha Právo – hospodářský zákoník a zákoník práce (postgrad. studium)

• Od - do • Název a druh školy • Hlavní předměty/dovednosti • Od - do

1979 - 1983 Vysoká škola zemědělská v Brně, fakulta provozně ekonomická účetnictví, ekonomika, odborné předměty 1978


Státní zkouška

Státní zkouška z kancelářského psaní strojem

KURZY • Od – do • Train the Trainer • Od – do • Soudní inženýrství • Od – do • Certifikace

2008 EuroProfis, s. r. o., Praha Lektor, hodnotitel EBC*L pro ČR (zkouška v AJ) 2001 Ústav soudního inženýrství v Brně Soudní znalec – obor ekonomika, odvětví účetní evidence 1998 Svaz účetních Praha Certifikát účetního - 1. stupeň

ZNALOSTI anglický jazyk ruský jazyk německý jazyk


domluví se domluví se domluví se

2007 – Daně a zákony 2007 – Sbírka příkladů z účetnictví s řešením 2007 – Účetnictví – 1. část, Majetek podniku 2010 – Základy účetnictví



REFERENCE

český - lektorské a organizační zajištění vzdělávacích projektů - organizační zajištění kurzů a vzdělávacích akcí - vedení účetnictví, zpracování přiznání DPFO, DPPO - činnost soudního znalce v oboru ekonomiky, odvětví úč. evidence - pedagogická činnost práce s počítačem (MS Word, MS Excel, e-mail, Internet) řidičský průkaz A1, A, B, T

-

bit cz training, s.r.o., Brtnická 989/25, Jihlava, Ing. Josef Sobotka, Soňa Hrdličková PdF UHK, Hradec Králové, doc. PhDr, PaedDr. Kamil Janiš, CSc.

Prohlašuji, že výše uvedené údaje jsou správné a úplné a vyplývá z nich, že mám 26 let profesní zkušenosti v oboru a 10 let učitelské a lektorské praxe.


72

Modul

KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI


METODIKA VÝUKY Při zjišťování vzdělávacích potřeb manažerů a vedoucích pracovníků malých a středních podniků v kraji Vysočina respondenti uvedli komunikační dovednosti jako jednu z oblastí, ve které cítí potřebu nejvíce aktualizovat své znalosti a dovednosti. Ty si přejí zdokonalovat především formou klasické výuky s lektorem s doplněním nové formy studia - tzv. e-learningem. Časová dotace prezenčního studia je 20 vyučovacích hodin. Pro efektivní zajištění výuky je proto nutné pečlivě zvolit tematické okruhy a vhodnou metodiku výuky. CÍLE KURZU KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI Obecné cíle kurzu:  získání a rozvoj klíčových komunikačních dovedností  osvojení základních komunikačních technik a stylů  analýza preferovaných komunikačních stylů jednotlivých účastníků  nácvik technik asertivního jednání  nácvik sebeprosazení a efektivní argumentace  nácvik efektivního naslouchání  nácvik vedení rozhovoru a sdělování informací  nácvik získávání zpětné vazby  nácvik sdělování negativních informací  nácvik technik řešení konfliktů  nácvik odstraňování komunikačních bariér  nácvik komunikace při týmové práci METODA VEDENÍ KURZU Výuka je vedena interaktivní formou, jejímž klíčovým aspektem je zajištění intenzivního a aktivního zapojení všech účastníků kurzu do vzdělávacího procesu. Lektor pomocí výkladu, brainstormingu, moderované diskuse, hraní rolí, řešení případových studií a modelových situací a dalších moderních forem interaktivní výuky efektivně využívá dosavadní zkušenosti účastníků s danou problematikou, získává od nich zpětnou vazbu a názory ohledně probíraných témat a také zajišťuje vzájemné předávání zkušenosti mezi jednotlivými účastníky. Účastníci jsou takto v dobrém slova smyslu „nuceni“ se do dění aktivně zapojovat a nemají roli pasivních příjemců informací předávaných lektorem. Teoretická východiska kurzu jsou interpretována pomocí konkrétních praktických příkladů a je také věnována velká pozornost praktickému nácviku získaných znalostí a dovedností. Účastníci si tak mohou okamžitě ověřit praktické využití získaných teoretických poznatků. PROBÍRÁNÍ NOVÉHO UČIVA, PROCVIČOVÁNÍ A ZPĚTNÁ VAZBA Nové znalosti a dovednosti, které účastníci kurzů získávají, jsou vždy aplikovány v návaznosti na znalosti a dovednosti, které již účastníci mají. Nové informace jsou řazeny do menších, logicky na sebe navazujících celků, což umožňuje účastníkům novou látku lépe chápat a zařazovat ji do kontextu informací, znalostí, dovedností a zkušeností, které již dříve získali. Veškeré informace, které mají teoretický charakter, jsou vysvětlovány na konkrétních příkladech z praxe, aby byly jasně pochopitelné a účastníci si je mohli aplikovat na své znalosti a zkušenosti z konkrétní praxe. K lepšímu pochopení jsou také využívána různá schémata, grafy, nákresy a další vizualizační prvky, které umožňují snadněji pochopit probíranou problematiku. Klíčové prvky probírané problematiky jsou podle své povahy pokud možno vizualizovány a několikrát zopakovány, aby došlo k jejich fixaci. Lektor si pomocí zpětné vazby od účastníků ověřuje, zda došlo k pochopení probírané problematiky a zda je účastníkům jasný jak teoretický základ, tak zejména jeho praktické využití v každodenní realitě. Na konci jednotlivých témat dostávají účastníci prostor k případným dotazům či diskuzi k probírané problematice či k příbuzným oblastem s tématem souvisejícím. Účastníci kurzu v rámci výuky pracují jak individuálně, tak i ve dvojicích či týmech, a to s ohledem na povahu procvičované problematiky. Jsou využívány kreativní techniky, které umožňují účastníkům MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

74

vnést do situace své názory, postoje a nové myšlenky, které mohou být zdrojem inspirace pro ostatní účastníky. Lektor při těchto aktivitách má zejména organizační a moderační roli, velký prostor je ponechán hlavně účastníkům a jejich kreativitě. Lektor se zaměřuje zejména na to, aby byly u účastníků odbourány komunikační bloky a případné obavy z jakékoli formy potenciálního selhání či neúspěchu. Na konci každé aktivity probíhá její podrobný rozbor, pojmenování kladných a záporných aspektů, jichž bylo dosaženo, a jsou formulována klíčová východiska pro další možné využití výstupů aktivity pro praxi. Účastníci pomocí vzájemné zpětné vazby sdílejí své poznatky a zkušenosti z dané aktivity a jsou jim poskytnuty konkrétní výstupy ohledně toho, jak byly druhými vnímány a hodnoceni, jakých se případně dopustili chyb, či kde mají např. prostor ke zlepšení určité komunikační dovednosti. Veškeré aktivity jsou zaměřeny do reálné praxe a jsou nastaveny tak, aby co možná nejvíce simulovali realitu, s níž se jednotliví účastníci setkávají. MOTIVACE STUDENTŮ Účastníci kurzu budou mít jistě vlastní vnitřní motivaci k získání nových poznatků a dovedností v oblasti komunikace, protože komunikační dovednosti jsou nedílnou součástí fungování jakékoli lidské činnosti. Tato vnitřní motivace bude rozvíjena lektorem pomocí zdůraznění praktického přínosu kurzu pro jednotlivé účastníky, dále bude podporována interaktivní formou výuky, kdy účastníci budou jednak aktivně zapojeni do dění, jednak bude výuka přizpůsobována konkrétním vzdělávacím potřebám, které účastníci v průběhu výuky projeví. Oblastem, jež budou účastníky zajímat, bude věnován větší prostor a účastníci se mohou zeptat nejen přímo lektora, ale také získat poznatky a inspiraci od ostatních účastníků kurzu při neformální diskuzi. Aktivity v rámci kurzu budou často střídány, aby byla udržena pozornost účastníků a jejich aktivní zapojení do vzdělávacího procesu. Bude nastavena přátelská atmosféra otevřenosti a důvěry, která by měla být zárukou efektivní komunikace nejen mezi lektorem a účastníky, ale zejména také vzájemně mezi jednotlivými účastníky. KOMPETENCE LEKTORA Interaktivní forma vedení výuky klade velké nároky na lektora a zejména na jeho precizní přípravu na každý vzdělávací blok. Lektor musí zvládnout během výuky nejen roli organizační, řídící a informační, ale zejména také roli moderační, motivační či empatickou. Odborné znalosti lektora jsou pouze jedním z mnoha předpokladů pro efektivní předání potřebných znalostí a dovedností účastníkům kurzu. Cílem lektora by tedy mělo být ne jen informovat, ale naučit (zejména s důrazem na praktické využití získaných dovedností). E-LEARNING Prezenční forma výuky je doplněna e-learningovou výukou, která umožní účastníkům nejen si efektivně zopakovat problematiku, ale také doplnit a rozšířit získané znalosti a dovednosti. Součástí e-learningu jsou nejen učební texty, ale také schémata, obrázky a další vizualizační aspekty, které zefektivní pochopení dané problematiky. Další nedílnou součástí jsou také testy, pomocí nichž si účastníci budou moci průběžně ověřovat získané znalosti a dovednosti. TEMATICKÉ OKRUHY

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Základní principy efektivní komunikace Efektivní naslouchání a sdělování informací Komunikační bariéry a jejich odstraňování Neverbální komunikace Komunikační styly a techniky Asertivní komunikace a zvládání konfliktů


OBSAHOVÁ NÁPLŇ 1. Základní principy efektivní komunikace  Základní aspekty a formy komunikačního procesu  Základní principy a charakteristiky komunikace  Roviny komunikace (obsahová a vztahová rovina)  Komunikační kontext a jeho vliv na efektivní komunikaci  Komunikační cíle a jejich hlavní aspekty 2. Efektivní naslouchání a sdělování informací  Základní aspekty procesu naslouchání  Hlavní formy a principy aktivního naslouchání  Efektivní dotazování (otevřené a uzavřené otázky)  Nejčastější chyby naslouchání  Základní aspekty procesu sdělování informací  Hlavní formy a klíčové principy sdělování informací  Nejčastější chyby sdělování informací 3. Komunikační bariéry a jejich odstraňování  Vysvětlení pojmů bariéra, šum, překážka v komunikaci  Příčiny vzniku komunikačních bariér  Typy komunikačních bariér  Komunikační proces: kódování a dekódování informace  Faktory ovlivňující proces komunikace  Zásady a nástroje předcházení vzniku komunikačních bariér  Způsoby a možnosti odstraňování bariér 4. Neverbální komunikace  Vysvětlení pojmů verbální a neverbální  Použití a vnímání neverbálních prostředků  Složky neverbální komunikace  Praktická cvičení jednotlivých složek neverbální komunikace  Rozdíly v komunikaci žen a mužů  Význam neverbální komunikace 5. Komunikační styly a techniky  Styl manipulativní, agresivní, pasívní, asertivní  Komunikační osobnostní styly  Podoby agrese  Typologie lidí a jejich komunikační styly  Umění rozhovoru 6. Asertivní komunikace a zvládání konfliktů  Vysvětlení pojmu asertivita  Deset práv asertivního člověka  Stres, frustrace, konflikt  Příčiny vzniku konfliktů  Předcházení a řešení konfliktních situací  Asertivní techniky  Kompromis a konsenzus – asertivní mistrovství MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

76

1. Základní principy efektivní komunikace Pojem komunikace Pokud chápeme komunikaci jako formu lidského dorozumívání, lze ji považovat za základní prvek měkkých dovedností. Pojem komunikace je dnes snad jedním z nejfrekventovanějších pojmů. Aniž si tuto skutečnost uvědomujeme, omezujeme dnes význam slova komunikace pouze na prostředek dorozumívání. Komunikace však zasahuje téměř do všech sfér života společnosti. Jako prostředek dorozumívání bylo toto slovo převzato právě z ostatních oblastí života společnosti. Komunikace probíhá všude tam, kde spolu lidé přicházejí do kontaktu, kde pracují, hovoří, předávají si zkušenosti, vzdělávají se a neposlední řadě probíhá komunikace i v prostředí zábavy. V každé z této oblasti je třeba komunikovat odpovídajícím způsobem s ohledem na situaci, místo, prostředí či čas a s přihlédnutím k účelu a ostatním účastníkům komunikace. Následující schéma ukazuje, jak široký je význam slova komunikace.

Komunikace 1. v dopravě, stavebnictví – znamená dopravní spojení, zařízení určená pro pohyb dopravních prostředků, chodců, materiálů, energií. Rozlišujeme různé druhy komunikace: pozemní, letecká, potrubní, vodní, telekomunikace apod. 2. v informatice – slouží k přenosu či výměně informací mezi dvěma či více jedinci. V tomto případě obsahuje informace svého vysílatele a příjemce, dále pak zdroj, resp. pramen, který nemusí být shodný s vysílajícím. 3. jazyková komunikace – představuje sdělování prostřednictvím jazyka. Spočívá v předkládání různých modelů jazykové dokumentace a úlohy jazyka v ní. 4. komunikace jako etologie (dorozumívání) – představuje dorozumívání mezi živočichy. Hlavními způsoby dorozumívání, tzv. kanály přenosu, mohou být signály chemické, dotykové, zvukové, zrakové apod. 5. v psychologii – je považována za předpoklad a současně jednu z nedůležitějších forem sociálního styku. Může probíhat mezi jednotlivci nebo ve skupině, může být i zprostředkovaná např. sdělovacími prostředky. Signály mohou mít povahu slovní, tzn., mohou být mluvené nebo psané. Podoba neslovní spočívá v mimice, gestech aj. výrazech těla. Proces komunikace je modifikován na základě zpětné vazby. 6. komunikace masová (sociální) – je typ komunikace, při němž je sdělení přenášeno k příjemcům ve vysokém počtu identických kopií, přičemž příjemci nejsou autorovi známi. Vzhledem k narůstajícímu významu masmédií se tento typ komunikace konstituuje jako samostatný obor, jenž se soustřeďuje na studium médií a jejich fungování ve společnosti. Podle povahy vztahu mezi účastníky rozlišujeme komunikaci intrapersonální, kdy vede komunikaci jedinec sám se sebou, interpersonální, při níž komunikující jedinec komunikuje s dalším jedincem či více jedinci a každý účastník je samostatným subjektem. Dalším typem je veřejná komunikace, kdy je sdělení předáváno veřejnosti.


V další části textu se budeme věnovat komunikaci ve smyslu měkké dovednosti sdělování, dorozumívání, přesvědčování, motivování apod. Podstata a význam komunikace Komunikaci lze považovat za jednu ze stěžejních soft skills. Bez komunikace nelze realizovat další oblasti měkkých dovedností. Můžeme tedy říci, že komunikace tvoří jakousi střechu nad dalšími oblastmi, které z komunikace vycházejí a na jejímž základě probíhají.

KOMUNIKACE

Tvořivost (creativity) Jednací technika (assertivity) Přizpůsobivost (flexibility) Samostatnost (self – activity) Výkonnost (efficiency) Podnikavost (enterprising) Plánování a organizování času (time management)

Úroveň lidského jednání spočívá v tom, že si člověk ke svým záměrům a cílům pracovním, společenským, politickým i osobním získává jako partnery jedince ze svého okolí. Ti se mohou na jeho záměrech podílet v různých rolích, například jako nadřízení či podřízení spolupracovníci, přátelé, kolegové, studenti apod. Každý z těchto partnerů vstupuje do komunikace se svými vlastními záměry, cíli, postoji či názory. Smyslem komunikace je pak navázání kontaktu, jehož výsledkem má být výměna informací podle postavení v jednotlivých rolích, sdělování pocitů, žádosti, přání, očekávání. Výsledkem komunikace mohou být kladná i záporná sdělení. Smyslem komunikace může být i skutečnost přinutit druhého, přičemž na základě našeho tvrzení musí něco podniknout či strpět (většinou podřízený) nebo nemusí podniknout nic (prodejce a zákazník). „Něžnými slovy a dobrotou je možno vést na vlásku slona.“ (Sádí) Hlavním nástrojem přenášení informací, prezentace myšlenek, postojů, názorů je bezesporu i dnes řeč. Nelze však říci, jak dlouho tomu tak ještě bude, neboť v dnešní době, v době s tak rychlým technickým a vědeckým rozvojem, je význam řeči postupně omezován a nahrazován technickými prostředky (počítače, Internet, videa, CD a DVD přehrávače, SMS zprávy, televize apod.). Dochází k izolaci jedinců ve společnosti, k výraznému potlačování přirozené lidské schopnosti a potřeby komunikovat pomocí řeči „face to face“.


78

Bez použití řeči v procesu komunikace daleko hůře někoho přesvědčíme, někomu vysvětlíme, někoho naučíme, protože pouze řeč, v jakémkoli jejím typu, disponuje velkým množstvím atributů, jak posluchače zaujmout. Význam řeči v komunikaci nelze opomenout i z hlediska historického. Mluveným slovem se zabývá samostatná věda nazývaná rétorika (jazykověda), která se zabývá studiem jazykových projevů.

Současně je třeba si uvědomit, že významnou a neoddělitelnou součástí slovní (mluvené) komunikace je i složka neverbální (nonverbální) komunikace, bez níž je verbální komunikace nerealizovatelná. Každá z těchto dvou složek, verbální a neverbální, komunikace je utvářena několika aspekty.

KOMUNIKACE VERBÁLNÍ

NEVERBÁLNÍ

Vytváření prvního dojmu

Haptika

Navazování kontaktu

Mimika

Nedirektivní přístup

Gestika

Aktivní naslouchání

Proxemika

Asertivita

Pantomimika

Asertivní techniky

Paralinqvistika


Příklady různých definic komunikace 1. Komunikací rozumíme rozlišitelnou odpověď organizmu na podnět. (Cherry 1961) 2. Komunikace jakožto sdělování a přijímání informací v sociálním chování a sociálních vztazích lidí. Vnitřně souvisí s interakcí, tj. se vzájemným působením na sebe navzájem. (Janoušek 1968) 3. Společenská (sociální) komunikace je sdělování (přenost informací a výměna významů) v rámci společenského kontaktu. (Lamser 1969) 4. Komunikace je proces interakce, jehož se aktivně účastní osoba sdělující určitý obsah (komunikátor) a osoba přijímající obsah (komunikant). Role osob se může měnit (jde-li o dialog) nebo setrvat (jde-li o monolog), má kognitivní, emotivní nebo snahovou složku. (Hylík, Nakonečný 1977) 5. Komunikace je společenský styk, založený na výměně zpráv mezi lidmi. Aby se taková výměna mohla konat, musí mít příslušná individua společnou zásobu znaků. Výměna informací, jejichž nositelem jsou akustické, případně optické signály, vyplývala pro lidský rod z nutnosti společné výroby. (Berka 1985) 6. Komunikace je obecný jev, s fyzikálními, biologickými, psychickými, společenskými a kulturními aspekty. (Nikl 1990) 7. Komunikaci je tedy nutné chápat jako základní prostředek uskutečňování výchovy a vzdělávání, který umožňuje zprostředkovaně v podobě verbální a neverbálních projevů učitelů a žáků realizaci zvolených cílů, obsahu, metod a forem jako prvků vyučovacího procesu. (Navrátil, Fleischmann, Klimeš 1992) 8. Podstatou sociální komunikace je nejen společenský styk, ale veškerá společná činnost, vzájemné působení. I vzájemné vztahy jsou nemyslitelné bez předávání, přijímání, konfrontování a sdílení určitých významů. (Mareš, Křivohlavý 1995) Základní typy komunikace Podle formy, jakou je komunikace realizována můžeme rozlišit komunikaci: 

přímou a nepřímou přímou komunikací je rozhovor „face to face“, při nepřímé komunikaci jsou účastníci odděleni prostorem, časem apod. (např. telefonování)



jednostrannou a dvoustrannou je založena na rolích zúčastněných jedinců, tzn. na roli posluchače a řečníka, v tomto případě pak hovoříme o monologu nebo dialogu



se zpětnou vazbou a bez zpětné vazby záleží na tom, zda má komunikátor možnost přijímat reakce komunikanta či nikoli (televize) MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

80



párovou, skupinovou, hromadnou je daná počtem účastníků diskuse



masová je zvláštním druhem hromadné komunikace, jedná se jednosměrnou nepřímou komunikace bez zpětné vazby (televize, tisk)

2. Efektivní naslouchání a sdělování informací Verbální složka projevu Verbální složka v sobě zahrnuje jednak užití jazykových prostředků, tzn. zaměření na obsah sdělení, a jednak zvukové stránky řeči, tzn., jak je sdělení řečeno. Formální stránce projevu se tedy věnuje paralingvistika. K základním jazykovým prostředkům patří zejména: srozumitelnost projevu – výběr slov by měl vycházet ze slovní zásoby posluchačů, ale současně by měl tuto zásobu obohacovat a rozšiřovat, srozumitelnost závisí na celkové koncepci sdělení a zvukové stránce řeči ústnost mluveného projevu – odlišuje ústní a písemný projev, každá forma má svoje specifika, částečně souvisí se slovní zásobou, stylem, taktikou komunikace a strategií variabilnost projevu (textu) – vychází ze skladby cílové skupiny, adresátů (věk, sociální původ aj.) celkový rytmus projevu (textu) – jedná se o zachování celkového rytmu projevu na úrovni slov a vět doplněné akcentováním jednotlivých obsahových částí sdělení a dynamikou u mluveného projevu kohéznost projevu – můžeme si pod ní představit soudržnost a návaznost jednotlivých částí sdělení v obsahovém celku, souvisí s přípravnou sdělení a komunikačním cílem situačnost řečového projevu – přednášející by měl být schopen reagovat na předvídané i náhlé změny vznikající při přednášce dialogičnost projevu (textu) – i když se jedná o slovní projev monologický, měl by být dialogický ve smyslu vést posluchače k zamyšlení nad obsahem, k polemickému vztahu ke sdělovanému textu Specifickými jazykovými prostředky můžeme případně doplnit slovní projev, pokud to jeho charakter vyžaduje. Jedná se zejména o následující jazykové prostředky: sugestivnost (přesvědčivost), empatičnost (vcítění se do duševna adresáta), názornost (přispěje pochopení), dramatizace (zvukové a myšlenkové stránky), ozdobné rétorické prostředky. Těchto prostředků je třeba používat úměrně k základním jazykovým prostředkům. Mohlo by dojít k zakrytí obsahu, ke snížení vážnosti apod. Specifické jazykové prostředky nemusí být obsaženy v každém slovním projevu. Do zvukové stránky řeči patří zejména (paralingvistika): technika řeči – vyjadřuje rétorické umění, artikulaci, vycházející ze správné práce s dechem, řeč vzniká činností mluvních orgánů, které zahrnují ústrojí dechové (aspirační), hlasové (fonační) a hláskovací (artikulační)


ortoepické znaky řeči – vyjadřují správnou výslovnost hlásek, slabik, slov, ale i vět a větných celků hlasová intonace  melodie slovního projevu (např. hluboký hlas uklidňuje)  důraz a správný přízvuk  přestávky v projevu (dechový rytmus, dramatizační přestávky či neznalost následujícího textu)  intenzita hlasu (závisí na znalosti tématu, velikosti prostoru, počtu posluchačů)  zabarvení hlasu  dynamika projevu

3. Komunikační bariéry a jejich odstraňování Základní komunikační diáda Vysílač Komunikátor (řečník - lektor, učitel)

Přijímač Komunikant (žák, student, účastník kurzu)

myšlenka, informace

porozumění, dekódovaní

Bariéry: - schopnost vnímání - porozumění výkladu, projevu - komunikační styl řečníka . . . 4. Neverbální komunikace Neverbální složka projevu Neverbální složka projevu je nejstarším typem komunikace. Často jí komunikátor používá neuvědoměle. Hůře se kontroluje a ovládá vůlí. Neverbální komunikace se označuje termínem „body language“, tj. řeč těla.


82

Tato složka je tvořena:  gestikulací a gesty  mimickými projevy  doteky (haptika)

  

pohyby (kinezika) postoji, figurami (posturologie) vzdáleností (proxemika)

V současné době se do nonverbální komunikace zahrnuje i sdělování navenek úpravou zevnějšku. 1. Gestikulace a gesta Gestikulace doprovází a doplňuje mluvené slovo prostřednictvím kulturně tradovaných pohybů rukou, ať jsou uvědomělé či neuvědomělé. Nesmí však přitahovat pozornost více než řeč samotná. Gestikulace souvisí s temperamentem mluvícího a kulturní tradicí. Gestikulaci můžeme rozlišit na funkční a nefunkční. Funkční gestikulace má pomoci sdělit něco malého, vyvolat zájem, diskuzi apod. Nefunkční gestikulace je použita pro rázování, projev tempa. Gestika nebo také gesta na rozdíl od gestikulace nahrazují řeč. 2. Mimické projevy Mimika je vyjadřována pohybem obličejových svalů, důsledkem čehož je pak výraz obličeje, hra svalů na tváři. Vyjadřujeme jí emoce, aktivitu, ale i očekávání. Mnoho informací lze také sdělit očima. Oči slouží v komunikaci současně jako přijímač, tak i vysílač. Přednášející by měl dbát na to, aby pohledat rozděloval mezi účastníky stejným dílem. Současně by měl umět číst z pohledů účastníků. K mimickým projevům můžeme přiřadit i zrakový kontakt. Oči mohou sdělovat:  kam a na koho se kdo dívá, přednášející se nemůže dívat na všechny posluchače najednou, částečně si může pomoci tzv. očním švenkem, tj. pohybem hlavy tak, aby obhlédl celý prostor, vyučující by se měl vyhnout vyhýbavým pohledům, za něž považujeme pohledy na zadní stěnu, z okna apod.,  délka jednoho pohledu vyjadřuje míru zájmu o přednášejícího či poslouchajícího,  při pohledu z očí do očí je možné sledovat, kdo začal nebo ukončil oční kontakt, kdo se přidal, co se stalo po té, kdy jeden partner ukončil kontakt. Tady je obzvlášť významná délka pohledu, přičemž krátký zrakový kontakt vyjadřuje ostych, nezájem, neupřímnost, naopak dlouhý zrakový kontakt vyjadřuje touhu, zájem, potřebu, žádost. Do zrakových kontaktů řadíme i „business pohled“. Při použití tohoto pohledu zrak směřuje na kořen nosu partnera, což zaručuje výdrž při pohledu. Při tomto typu pohledu je však potřeba dbát, aby pohled nebyl příliš dlouhý, čímž by partnera mohl uvést do rozpaků, aby nebyl konfrontační, tzn., kdo vydrží déle, neboť cílem komunikace není „kdo s koho“. Z pohledu společenské etikety bychom měli dodržovat při očním kontaktu zásadu stejné výšky, tzn., že oči komunikujících by měly být ve stejné výši. Jinak může dojít k dojmu ponížení či povýšení. 3. Doteky Haptickou komunikací rozumíme sdělování prostřednictvím doteků a tělesného kontaktu. V sociální komunikaci se řídí pravidly společenského chování a obecnými normami. Hmatový kontakt je představován podáním ruky, dotekem paže, uznalé poklepání po rameni. Zejména způsob podání ruky nám může o našem partnerovi, účastníkovi mnohé napovědět. Může signalizovat jeho aktuální stav, postoj, ale může být i jakýmsi informátorem o jeho postojích odrážejících jeho povahové rysy. Slabý stisk prozrazuje člověka nejistého, ohroženého, ale také může signalizovat nepříjemnost dotyku. Silný stisk odhalí člověka dominantního, rozhodného.


V sociální pedagogické komunikaci obohacuje dotek výrazové prostředky a současně plní pedagogické záměry (pochvala, upozornění na chybu, pomoc při provádění cviku apod.) Pozor na doteky u posluchačů, studentů opačného pohlaví. 4. Pohyby Motorické pohyby se klasifikují podle části těla, která se pohybuje a podle rozsahu pohybu. Rozlišujeme je od pohybů mikroúrovňových (prsty, paže) až po značnou pohybovou aktivitu, která je prezentována pohybem účastníků po místnosti. Komunikační pohyby vyjadřují vztah k tomu, co se právě v mezilidské interakci odehrává. Pohyby různých částí těla mohou signalizovat různý momentální stav mluvícího i posluchačů. Například pohybem hlavy se dá vyjádřit souhlas či nesouhlas, mnutí rukou, žmoulání kapesníku, škrábání na tváři apod. signalizuje napětí, nejistotu, nepohodu, neklid aj. 5. Postoje, figury Posturologie vyjadřuje způsob sdělování prostřednictvím postavení končetin, polohy těla a hlavy. Z nich je možné vyčíst míru sebevědomí, citové ladění apod. K polohám řadíme i způsob sezení na židli. Důležité je také to, zde se lidé při komunikaci k sobě přiklánějí či odklánějí. Příklon značí důvěru, přátelství, odklon signalizuje odmítavé stanovisko. V poloze vstoje bychom si měli všímat i držení rukou. Měli bychom se vyvarovat postoji s rukama v kapsách, neboť tento postoj odporuje pravidlům etikety a navíc může naznačovat neúctu. Při poloze ve stoji bychom si měli všímat i nohou. Ideální je postoj v mírném rozkročení s nakročením jednou nohou vpřed. Působí stabilně a sebevědomě. Lektor, učitel, přednášející by měl svým postojem a držením těla vyjadřovat jistotu a sebevědomí, klid a rozhodnost. 6. Vzdálenost Proxemika znamená sdělování prostřednictvím přiblížení či oddálení se. Každý člověk si kolem sebe vytváří jisté zóny, do kterých umožňuje vstup dalších osob a to podle toho s kým komunikuje a jakým typem osobnosti je, zda se jedná o introverta či extroverta. Rozlišujeme tyto komunikační zóny:  intimní (do 45 cm)  osobní (45 – 120 cm)  sociální (120 – 360 cm)  blízce veřejná zóna (360 – 720 cm)  veřejná zóna (nad 720 cm) Každý jedinec má svoji „životní bublinu“. Každá kultura má svoje specifické vzdálenosti pro různé příležitosti. V jiných kulturách bývá zvykem hovořit ve společnosti na menší vzdálenost. Přednášející, vyučující se většinou pohybuje v blízce veřejné zóně. Ta část místnosti, v níž interakce probíhá, se nazývá akční zóna. V současné době s neverbální komunikací stále úžeji souvisí a o mnohém vypovídá i úprava zevnějšku, oblékání a celkový vzhled účastníků komunikace. Učitel, přednášející, lektor může svým zevnějškem sdělit důležité informace o sobě a také bývá podroben přísné kritice. Vhodný zevnějšek může jeho vzdělávací působení umocnit. Další důležitý signál může vyslat k účastníkům i pracovní prostředí lektora, úprava stolu, přehlednost a estetičnost učebních pomůcek apod. Samozřejmě to platí i naopak. V nonverbální komunikaci je důležitá i přiměřenost a přirozenost mimoslovních projevů.


84

Nepřímé komunikační okolnosti Za nepřímé komunikační vlivy označujeme:  vlivy prostředí, které má své fyzikální vlastnosti (rozměry, osvětlení, členitost, hluk z okolí, dostatek místa pro posluchače na tužky a poznámky, uspořádání místnosti, svit slunce do místnosti, akustika aj.). Někdy se též označují za vlivy vnější a řečník nemá mnoho šancí je ovlivnit, protože se jedná o podmínky, během nichž projev probíhá. Pokud se vyskytnou nedostatky, řečník je vždy první, na jehož hlavu padnou.  vnější vzhled mluvícího, který je prezentován oblečením, upraveností a doplňky, které mohou přednášejícího i do jisté míry charakterizovat. Platí zásada, že do neznámého prostředí se muž lektor, přednášející, obléká do saka a kravaty, žena volí kostým, předpokládá se i příjemná vůně. Nutno poznamenat, že pokud bude řečník při své přednášce používat flipchart či tabuli nebo zpětný projektor, lze zvolit méně formální oděv, neboť při použití didaktických pomůcek více či méně gestikuluje a trochu cvičí, což by v upjatém saku mohlo vypadat komicky. Každopádně čistá košile, kravata a vestička. Pokud bude řečník přednášet ve známém prostředí, může se přizpůsobit zvyklostem posluchačů. Při outdoorovém tréninku manažerů může k nim řeč vést ve sportovním oděvu.  osobnostní projev, jenž představuje osobu mluvícího integrované podobě, vyjadřuje souborný dojem jeho komunikace (pohotovost, improvizační schopnosti, slovní zásobu apod.


Následující schéma znázorňuje výraz osobnostního projevu


86

5. Komunikační styly a techniky Komunikací rozumíme všechny cesty, kterými dáváme druhému najevo svoje pocity, přání, požadavky nebo prosby. Komunikace má být otevřená, jasná, přehledná a vstřícná. Můžeme rozlišit chování pasivní, agresivní, manipulativní a asertivní. Pasivní styl chování se vyznačuje bezbranností vůči požadavkům druhých. Pasivnímu člověku chybí sebejistota. Ustupuje ostatním, je nejistý, stále se omlouvá. Vyhýbá se výměně názorů. Někdy je nadmíru a nepřirozeně snaživý, aby ho druzí nekritizovali. Jindy se vyhýbá sociálním kontaktům. Obviňuje okolí z agresivity. Má pocit, že ho druzí využívají. Často také využíván je. Někdy si pak vybije vztek na někom ještě slabším. Agresivní chování vede k prosazování sebe na úkor druhých. Zraňuje druhé. Nedbá na jejich práva. Ponižuje je. Agresivní člověk si myslí, že pravdu má jen on. Rád druhým káže, vyčítá nebo moralizuje. Neumí si přiznat vlastní chybu. Často zaměňuje upřímnost s útočností. Přehnané sebevědomí a útočnost mohou být zástěrkou komplexů, které jsou agresivitou kompenzovány. K agresivnímu chování patří nejen hrubá slova, křik či moralizování, ale také sarkasmus, ironie, značkování a významné mlčení. Manipulativní chování je nepřímé, sleduje skrytý, většinou egoistický cíl. Snaží se dostávat druhého do takového vnitřního rozpoložení, ve kterém manipulaci podlehne. Jak pasivní, tak agresivní jedinci často manipulují (pláčem, křikem, výčitkami, předstíráním bezmocnosti, lichotkami atd.). Jde jim o vítězství, ne o spolupráci. Jsou v jádru přesvědčení, že lidem nelze moc důvěřovat. Asertivní člověk přebírá plnou odpovědnost za svoje chování. Ví, co chce dělat a jak. Jsou mu jasné i důsledky. Vyhýbá se manipulaci a agresi. Je aktivní. Většinou přímo řekne své pocity a o co mu jde. Nepovyšuje se a zásadně se neponižuje. Umí naslouchat druhému. Když udělá chybu, přizná ji. Umí přistoupit na kompromisy. Působí vyrovnaně, uvolněně, srozumitelně. Častěji vyjadřuje pozitivní věci. Kritizuje věcně, konstruktivně a tak, aby nikoho neponížil. Jde mu více o spolupráci s druhými než o vítězství nad nimi. Komunikační osobnostní styly Dle Robbinse existují 4 základní individuální styly osobnosti:  Analytická – má sklon hodně myslet, pomaleji jednat, kontrolovat se, je pasivní, tichá, nepodléhá vášním  Řídící – je aktivní, nezávislá, vytrvalá, opatrná, vyhledává soutěž a konflikt, neukazuje své city  Přátelská – je velmi citlivá, ráda těší ostatní, má pro lidi pochopení, raduje se z jejich radosti  Expresivní – rovněž citlivá, má ráda vzrušení, má sklony k unáhlenějšímu zobecňování, více zahleděná do sebe Komunikace žen a mužů Závěrem kapitoly o komunikaci bude jistě zajímavé zmínit se o rozdílech v komunikaci žen a mužů. Údaje pro tuto subkapitolku byly čerpány z výzkumu provedeného Janou Javorčíkovou v roce 2008, nazvaného Lingvistická analýza genderového diskurzu univerzitných študentov. Mezi komunikací žen a mužů můžeme spatřovat rozdíly, které jsou, na základě výzkumné činnosti, částečně ovlivněny pohlavím. V komunikaci jednotlivých pohlaví můžeme pozorovat používání odlišných, zažitých stereotypů.


K typicky ženským stereotypům zejména patří:  obšírnost, používání delších vět  častější používání synonym  ve větší míře používání řečnických otázek  nekonkrétní, abstraktní vyjadřování, používání pocitových slov, kterými je např. cítím, vnímám, rozumím  používání více abstraktních než konkrétních slov  nelineární, emotivní organizace argumentů Ženy se z pohledu psycholingvistiky při popise událostí zaměřují více na doprovázející atmosféru než na konkrétní obsah. Svůj projev doprovázejí svými pocity nebo pocity jiných. Mají snahu kritiku či negativní informace podávat nepřímo, přičemž využívají modální výrazy, jako např. „V budoucnu bychom mohli …“, „Bylo by možná lepší …“. K tomu je vede snaha o zmírnění dopadu na posluchače. K typicky mužským stereotypům řadíme:  stručnost, používání krátkých vět  synonymická chudost, využívání v menší míře přídavných jmen  vyjadřování v oznamovacích větách  věcné a konkrétní, specifické vyjadřování, používání sloves přinést, odnést, dostat, přijít, odejít, apod.  vyjadřování konkrétními slovy na úkor abstraktních  logická organizace argumentů Při popise událostí se muži zaměřují na konkrétní děj nebo obsah, uvádějí více technické parametry, číselné údaje. Nevyjadřují pocity ať vlastní či cizí, nevnímají doprovázející atmosféru. Při diskusi reagují rychleji, nemají tendence se omlouvat, kritiku vyslovují přímo, bez používání modálních sloves či frází. Výsledkem výzkumu mělo být potvrzení, či nepotvrzení používaných stereotypů u žen a mužů. Potvrzené:  ženy jsou verbálnější  ženy používají delší věty  ženy používají více slov než muži  ženy jsou emocionálnější  ženy jsou při komunikaci ohleduplnější Nepotvrzené:  muži nevnímají atmosféru  muži nevnímají při komunikaci mezilidské vztahy  ženy nejsou technicky všímavé

6. Asertivní komunikace a zvládání konfliktů Deset práv asertivního člověka Pokud se chceme jasně a jednoznačně projevit, nenechat sebou manipulovat okolím, jednat slušně, ale důrazně, umět stát na svém, vyznat se sám v sobě a současně i v druhých, měli bychom znát a současně respektovat zásady asertivního chování.


88

Nutno podotknout, že asertivita je v současné době moderní a atraktivní metodou pro současnou populaci. Přednášková forma může posluchače zaujmout, ale neosvojí si při ní asertivní techniky a dovednosti. 1. Sám posuzovat své chování, myšlenky a emoce a být za ně i za jejich důsledky odpovědný. Pokud je člověk schopen jednat a chovat se dle určitých pravidel, zvyklostí bez kontroly, je na vyšší vývojové úrovni než ten, který tak činí pouze proto, že je pod kontrolou. I když je všeobecně hlásáno, že člověk nemůže nezaujatě posuzovat sám sebe, že musí být hodnocen vnějšími činiteli a autoritou, která je mu nadřazená, tedy je považována za moudřejší a vyzrálejší než hodnocený jedinec. Jak známo, autority se mění, mohou intrikovat a zejména manipulovat. Jedinec může být považován za asertivního pouze tehdy, nepodlehne-li v žádné oblasti svého konání manipulaci. V asertivitě se hovoří jasně. Jedná se o náš vlastní život, na nás záleží, co se v něm uděje a na nikom jiném. Jsme pak sami soudci vlastního chování, nemůžeme se na nic a nikoho vymlouvat stylem: „…já za nic nemohu, poslechl jsem pouze nadřízeného …“. Všechny další zásady asertivního chování se odvíjejí od této základní zásady, kdy jsme rozhodčími ve vlastním chování a současně za ně neseme plnou odpovědnost. 2. Nenabízet žádné výmluvy či omluvy ospravedlňující vlastní chování. Obecná zvyklost nás nutí svoje chování a jednání zdůvodňovat, vysvětlovat, příp. ospravedlňovat svému okolí. K typickým situacím dochází často v obchodech při nákupech. Při zevrubném pohledu se nám může zboží jevit zajímavé. V momentu, kdy nám je prodávající předvede, zjistíme, že je např. z jiného materiálu, než jsme předpokládali a tudíž již o zboží nemáme zájem. V tomto momentu stačí poděkovat prodavači a odejít. V mnoha případech se však stane, že prodavač nám začne zboží nejen vnucovat, ale ještě je vychvalovat. Slabší jedinci zboží koupí, poněvadž se cítí provinile a je jim trapné prodavače odmítnout. Naopak silnější jedinci mohou v této chvíli přejít do agresivního jednání a prodavači vynadat. Americká teorie asertivity zastává názor neomlouvat se, chyby lze napravit i bez omluv. Pokud však vycházíme ze základní zásady asertivity, tedy, že jsme soudcem sami sobě, můžeme dospět k závěru, že bychom se měli za své chování omluvit. Může nás k tomu přivést fakt, že chceme mít sami před sebou dobrý pocit a omluva má pro nás význam i z hlediska duševní hygieny. 3. Sám posoudit, nakolik je odpovědný za řešení problémů ostatních lidí. Vžitý je také názor, že vrcholem morálky je odpovědnost za své blízké, za přátele, případně za instituce, vůči nimž máme povinnosti. V podstatě bychom se tedy vůči nikomu v našem okolí neměli chovat tak, abychom nenesli odpovědnost za jeho chování a jednání. Opět situace v obchodě, při níž jsme manipulováni, aniž si tuto skutečnost uvědomujeme. A můžeme být manipulováni ze dvou stran současně, a to ze strany prodávajícího a ze strany nakupujících, kteří jsou ve frontě za námi. Prodavač může mít pocit, že ho kupující, který chce předvést kupované zboží, zdržuje v práci a zákazníky za námi rovněž bez pochyby připravujeme o spoustu času. Pod tlakem této situace kupující slabší povahy koupí zboží rychle a zboží, které mu možná úplně nevyhovuje. Cítí se být odpovědný za ztrátu času zúčastněných stran. Pokud však chceme vycházet z této zásady v návaznosti na zásadu základní, pak je to právě každý z nás, jež má právo posoudit sám, za co a v jaké míře ponese odpovědnost. Zde totiž obzvlášť platí, že méně může znamenat více. 4. Změnit svůj názor. Velká většina veřejnosti zastává názor, že si člověk má za svým názorem stát. To znamená, že pokud jsme se k nějakému stanovisku přiklonili, neexistuje, že toto stanovisko změníme. Pokud tak učiníme a změníme svůj názor, můžeme být považováni za neseriózního, nezodpovědného a omylného. Okolí nám nedůvěřuje, neboť kde je záruka, že se nebude mýlit znovu.


Asertivita však připouští, že každý jedinec může změnit názor. A to nejen pod tlakem okolností, ale i proto, že se mu nějaká věc nebo situace přestala líbit. Každý má právo říci, aniž by byl špatný, už nepreferuji značku Adidas, vyhovují mi lépe výrobky značky Nike. 5. Dělat chyby a být za ně odpovědný. Téměř každý člověk žije s pocitem, že nesmí dělat chyby. Pokud se nějaké chyby dopustí, může být svým okolím označen za neschopného, nesolidního, musíš být více kontrolován. V jedinci samotném to pak vyvolává pocit studu a viny. Heslo „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ se zde uplatní v plné míře, protože, když nic neuděláme, skutečně nemůžeme nic pokazit a za to ještě můžeme být pochváleni. Tato situace vede ve většině případů k tomu, že dotyčný, pokud patří mezi slabší jedince, pak není ochoten přijmout i sebemenší riziko. 6. Říci „já nevím“. Dospělý člověk je považován za jedince, který musí znát veškeré své schopnosti, musí se umět v sobě vyznat a hlavně musí umět zodpovědět veškeré dotazy, týkající se jeho chování či jednání. Když něco děláme, musíme vědět, co děláme a proč to děláme. Tato skutečnost se dotýká hlavně rolí rodičů, učitelů či nadřízených. U nichž se neomylnost obzvlášť předpokládá. Má-li mít někdo přece autoritu, musí všechno znát a každý dotaz umět zodpovědět. „Vyhnout se“ této zásadě mohou slabší jedinci tím, že prostě zalžou. Pokud něco nevím a předpokládá se, že to musím vědět, tak si to prostě vymyslím, pokud to situace dovolí. Není to asi v pořádku, ale je to méně nepříjemné, než přiznat pravdu, na což mám z pohledu asertivity občas právo. 7. Být nezávislý na dobré vůli ostatních. Asertivní jedinec nesmí svá rozhodnutí činit v závislosti na vůli svého okolí. Zdaleka ne všichni v našem okolí mají k nám kladný vztah, a pokud bychom jednali na základě jejich vůle, mohli bychom se dostat do popředí jejich manipulačního zájmu. Na kladném vztahu kontrolního pracovníka a podvodníka asi nebude také všechno v pořádku. 8. Dělat nelogická rozhodnutí. V lidském chování a jednání nelze vždy hledat logická rozhodování. Lidský život nemůžeme dopředu naprogramovat tak, aby jeho jednotlivé fáze na sebe logicky navazovaly. Rovněž platí, že i logické řešení může zklamat a osvědčí se řešení, jehož výsledek nikdo nečekal právě proto, že se nejevilo jako logické. Je-li žena přesvědčená, že tmavovlasí muži jsou mírné a dobrotivé povahy, bude jejím logickým postupem vdát se za tento typ muže. Po čase zjistí, že se krutě zmýlila. Možná by tedy bylo lepší nelogické rozhodnutí a vzít si blonďáka. 9. Říci „já ti nerozumím“. Člověk nemůže být za každé okolnosti empatický vůči svým bližním či známým. Většinou má svoje starosti, kterých někdy bývá příliš. Někdy může slovo empatie evokovat v člověku pocit povinného přizpůsobení se rozmarům partnera, příbuzných či známých. Přitom vůbec není naší povinností číst druhým myšlenky a plnit tak ještě nevyřčená přání. Máme právo se jich zeptat, co chtějí nebo co si přejí a máme současně i právo slyšet, ale také dát jasnou, srozumitelnou a třeba i zápornou odpověď. Často bývá ten, kdo se potřebuje zeptat, případně vysvětlit situaci, označován za necitlivého a hloupého. To platí zvláště u milenců, kteří jsou přesvědčeni, že pokud se skutečně milují, tak jsou slova zbytečná. 10. Říci „je mi to jedno“. Cílem každého průměrného člověka je cesta za osobním úspěchem, to znamená snažit se být stále lepší a lepší, zdokonalovat se v oblasti svého jednání. Může se stát, že svého cíle nedosáhne plně, ale důležité je to, že se snaží a dělá proto maximum, co se dělat dá. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

90

Reakce okolí, spočívající v dobře míněných radách, protože jen oni to myslí dobře a oni jsou ti správní, kteří vám dávají pokyny, jak to máte dělat, může být záporná v případě, že se rozhodnete podle těchto pokynů nepostupovat. Okamžitě vás označí za lenocha, nemožného, flákače apod. Je zažité, jestliže někoho napomenete, nemůže přece říci, „je mi to jedno“. Tato zásada tedy říká, že máme právo být ne zcela perfektní. Ono taky co znamená perfektní? To co je pro jednoho dostačující, dobré či výborné nemusí druhému vyhovovat vůbec. Je mi úplně jedno, jestli mám uklizeno, hlavně když jsem udělala zkoušku z komunikace.

Konflikty náleží k životu, jsou jeho nedílnou součástí. Nejsou něčím výhradně záporným. Mnohdy sehrávají významnou a pozitivní roli při překonávání problémů, nalézání nových řešení. Podle zakladatele psychoanalýzy Freuda je konflikt východiskem psychického pohybu. Pokud si někdy povzdechneme, jak by byl život krásný bez stresu a konfliktů, vycházíme z falešné představy. Takový život by byl nehybnou, nudnou vodou. Na druhou stranu, není nutné dostávat sebe nebo druhé do permanentního tlaku, útočit na ně a pohádat se několikrát za den. Konflikt je střetem motivů, postojů a názorů, hodnot, zkrátka soubojem protichůdných tendencí. Ty se mohou odehrávat uvnitř jedince (vnitřní konflikty) nebo vně v podobě konfliktů s druhými lidmi. V životě jeden typ konfliktu podmiňuje ten druhý, oba se vzájemně ovlivňují. Stará pravda k vnitřnímu a vnějšímu konfliktu říká: kdo se nesrovnává sám se sebou, bývá zdrojem problémů pro své okolí. Obecně platí, že ke konfliktům vnitřním inklinují více introverti, zatímco k vnějším, mezilidským spíše extroverti. Jedinec plný vnitřních rozporů častěji naráží ve svém okolí. Člověk s častými střety s druhými zvyšuje i vlastní vnitřní napětí a nevyrovnanost. Na závěr uvádím některá cvičení realizovaná v průběhu výuky.


PRAKTICKÁ CVIČENÍ Vnímání písemného projevu V souvislosti s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms a ty to přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že? Hrnek – vhodné zařadit jako úvod do komunikace Účastníci si vezmou papír a tužku. Lektor jim dá instrukce: Kreslete podle diktátu, neklaďte žádné otázky, nedívejte se k sousedovi. Neřekne jim, že budou kreslit hrnek, každému vyjde něco jiného. Nakreslete elipsu, nakreslete ještě jednu elipsu – menší. Obě elipsy spojte dvěma čarami. K jedné z těchto čar přikreslete polovinu srdíčka. Nad větší elipsu nakreslete spirálu. To je celé, teď se navzájem na své výtvory podívejte. Výtvory většinou vyvolají veselí účastníků. Měl jim vyjít nakreslený hrnek (jedna a druhá elipsa spojená čarami) s jedním ouškem (poloviny srdíčka) a s kouřem nad hrnkem (spirála). Reflexe: Proč vám to jako hrnek nevyšlo? Co vám chybělo? Vzpomeňte si na začátek…podle diktátu, neklaďte otázky…. Šlo o jednostrannou komunikaci, neměli jste možnost zpětné vazby. Co vám to dalo? Neverbální volání Účastníci sedí tak, aby na sebe vzájemně viděli, nejlépe v kruhu. Každý účastník si vymyslí svoje gesto vyjádřené jednou nebo oběma rukama, prostřednictvím kterého bude volán. Všichni postupně ukáží své gesto a ostatní se snaží si jej zapamatovat. Začátek hry: Jeden z účastníků začne volání tak, že ukáže své gesto a hned potom gesto někoho jiného. Ten, jehož gesto bylo ukázáno, přijme „zavolání“ na sebe tak, že ukáže své gesto a pak zase hned gesto někoho dalšího. Takto na sebe postupně všichni volají, zpravidla u hry panuje veselí. Je vhodné, aby se volané osoby střídaly, tedy aby byl alespoň jedenkrát zavolán každý. Obměnou může být vypadávání ze hry, když například volaná osoba nezavolá další do dvou vteřin (nemůže si vzpomenout na gesto zamýšlené osoby). Příklady gest: vztyčený palec, zkřížené paže na hrudníku, dva prsty do písmene „V“ (victory), cvrnknutí ukazováčkem do nos aj. Hru můžeme hrát se skupinou od čtyř do třiceti účastníků. Při počtu účastníků vyšším než 30, raději skupinu rozdělíme na dvě patnáctičlenné, neboť hrozí riziko, že si hráči nezapamatují tak velké množství gest ostatních. Lektor důsledně vyžaduje pouze neverbální projevy hráčů. Rozšiřování slovní zásoby – verbální cvičení písemné skupinové Účastníky rozdělíme do skupin po třech až pěti účastnících. Úkolem každé ze skupin je napsat během dvou minut co nejvíce slov končící na – ař a –ář. Jeden ve skupině zapisuje slova, ostatní mu napovídají. Lektor stopuje čas a nabádá účastníky, aby se ve skupince radili tiše, jinak by mohli napovědět svým soupeřům z ostatních skupin. Po dvou minutách písaři odloží tužky a každá skupina nahlásí počet vymyšlených slov. Skupina s nejvyšším počtem vyhrává a přečte všechna svá slova ostatním. Reflexe: Může následovat krátká diskuse nad tím, jak je těžké si v časovém presu vzpomenout na požadovaná slova.


92

Rozšiřování slovní zásoby – verbální cvičení písemné individuální Lektor rozdá každému účastníkovi pracovní list č. 1. Úkolem je napsat co nejvíce synonym a opozit na uvedená slova, a to v časovém limitu dvě minuty. Po vypršení času se lektor postupně ptá na každé slovo, kdo vymyslel kolik požadovaných ekvivalentů. Hráč s nejvyšším počtem je vždy přečte. Reflexe: Je zajímavé pozorovat velké rozdíly mezi účastníky – stává se, že na stejné slovo někdo nedokáže vymyslet jediné synonymum a jiný jich vymyslí pět i více. Řetězové sdělování, chyby v komunikaci V místnosti zůstane 1 účastník, ostatní odejdou za dveře. Lektor mu zadá úkol, aby nakreslil obrázek, na kterém bude rybník, strom, postava a nápis „Čerstvé ryby nelétají.“ Obrázek se ukáže prvnímu z vrátivších se účastníků. Ten se snaží si informaci zapamatovat a předává ji dalšímu účastníkovi. Tak se postupuje, až se vrátí poslední účastník do místnosti a ten má za úkol nakreslit obrázek podle informací, které dostal.

ZÁVĚR A proč absolvovat modul „Komunikační dovednosti“? V dnešní době, kdy je snaha komunikaci zjednodušit, zrychlit a zlevnit, se ke komunikaci ve stále větší míře používají elektronické komunikační prostředky. Účastníci komunikace se mnohdy osobně vůbec neznají, a přitom spolu „hovoří“. Kurz komunikační dovednosti je zaměřen právě na osobní komunikaci a na její úlohu v různých situacích. Pomocí her, modelových situací jsou, za účinkování samotných účastníků, tyto situace prezentovány. Ukazují se nejen kladné stránky osobní komunikace, ale i ty záporné. Mnohdy jsou sami účastníci překvapeni výsledky her. Praktická část kurzu je doplněna i trochou teorie. A právě proto, že je kurz zaměřen na osobní komunikaci, může být pro některé vedoucí pracovníky přínosný.


Modul

OBCHODNÍ DOVEDNOSTI, MARKETING


94

METODIKA VÝUKY Modul Obchodní dovednosti, marketing je určen pro podnikatele a vedoucí pracovníky malých a středních firem. Toto široké spektrum potenciálních členů cílové skupiny vyžaduje specifickou metodiku výuky, která bude vyhovovat všem účastníkům vzdělávání. Při zjišťování vzdělávacích potřeb manažerů a vedoucích pracovníků malých a středních podniků v kraji Vysočina respondenti uvedli obchodní dovednosti, marketing jako jednu z oblastí, ve které cítí potřebu nejvíce aktualizovat své znalosti a dovednosti. Ty si přejí zdokonalovat především formou klasické výuky s lektorem s doplněním nové formy studia - tzv. e-learningem. Časová dotace prezenčního studia je 20 vyučovacích hodin. Pro efektivní zajištění výuky je proto nutné pečlivě zvolit tematické okruhy a vhodnou metodiku výuky. CÍLE KURZU OBCHODNÍ DOVEDNOSTI, MARKETING Obecné cíle kurzu: Modul bude zpracován tak, aby naplnil následující cíle:  seznámit se základními pojmy marketingu  seznámit se subjekty, které se na trhu pohybují a ovlivňují jej  pochopení funkcí jednotlivých subjektů trhu na trhu  zvládnutí implementace poznatků o prvcích trhu do vlastního podnikání  nácvik přípravy a provedení analýzy trhu a získání důležitých informací pro změnu strategie vlastního podnikání  seznámení se s možnostmi komunikace se zákazníkem  vytipování nejvhodnějšího komunikačního kanálu pro vlastní zákazníky  seznámit se s tvorbou ceny  seznámit se s jednoduchými kalkulačními výpočty  seznámit účastníky s novými formami marketingu na sociálních sítích METODA VEDENÍ KURZU Výuka je vedena interaktivní formou, jejímž klíčovým aspektem je zajištění intenzivního a aktivního zapojení všech účastníků kurzu do vzdělávacího procesu. Lektor pomocí výkladu, brainstormingu, moderované diskuse, hraní rolí, řešení případových studií a modelových situací a dalších moderních forem interaktivní výuky efektivně využívá dosavadní zkušenosti účastníků s danou problematikou, získává od nich zpětnou vazbu a názory ohledně probíraných témat a také zajišťuje vzájemné předávání zkušenosti mezi jednotlivými účastníky. Účastníci jsou takto v dobrém slova smyslu „nuceni“ se do dění aktivně zapojovat a nemají roli pasivních příjemců informací předávaných lektorem. Teoretická východiska kurzu jsou interpretována pomocí konkrétních praktických příkladů a je také věnována velká pozornost praktickému nácviku získaných znalostí a dovedností. Účastníci si tak mohou okamžitě ověřit praktické využití získaných teoretických poznatků. PROBÍRÁNÍ NOVÉHO UČIVA, PROCVIČOVÁNÍ A ZPĚTNÁ VAZBA Nové znalosti a dovednosti, které účastníci kurzů získávají, jsou vždy aplikovány v návaznosti na znalosti a dovednosti, které již účastníci mají. Nové informace jsou řazeny do menších, logicky na sebe navazujících celků, což umožňuje účastníkům novou látku lépe chápat a zařazovat ji do kontextu informací, znalostí, dovedností a zkušeností, které již dříve získali. Veškeré informace, které mají teoretický charakter, jsou vysvětlovány na konkrétních příkladech z praxe, aby byly jasně pochopitelné a účastníci si je mohli aplikovat na své znalosti a zkušenosti z konkrétní praxe. K lepšímu pochopení jsou také využívána různá schémata, grafy, nákresy a další vizualizační prvky, které umožňují snadněji pochopit probíranou problematiku. Klíčové prvky probírané problematiky jsou podle své povahy pokud možno vizualizovány a několikrát zopakovány, aby došlo k jejich fixaci. Lektor si pomocí zpětné vazby od účastníků ověřuje, zda došlo k pochopení probírané problematiky a zda je účastníkům jasný jak teoretický základ, tak zejména jeho praktické využití v každodenní realitě.


Na konci jednotlivých témat dostávají účastníci prostor k případným dotazům či diskuzi k probírané problematice či k příbuzným oblastem s tématem souvisejícím. Účastníci kurzu v rámci výuky pracují jak individuálně, tak i ve dvojicích či týmech, a to s ohledem na povahu procvičované problematiky. Jsou využívány kreativní techniky, které umožňují účastníkům vnést do situace své názory, postoje a nové myšlenky, které mohou být zdrojem inspirace pro ostatní účastníky. Lektor při těchto aktivitách má zejména organizační a moderační roli, velký prostor je ponechán hlavně účastníkům a jejich kreativitě. Lektor se zaměřuje zejména na to, aby byly u účastníků odbourány komunikační bloky a případné obavy z jakékoli formy potenciálního selhání či neúspěchu. Na konci každé aktivity probíhá její podrobný rozbor, pojmenování kladných a záporných aspektů, jichž bylo dosaženo, a jsou formulována klíčová východiska pro další možné využití výstupů aktivity pro praxi. Účastníci pomocí vzájemné zpětné vazby sdílejí své poznatky a zkušenosti z dané aktivity a jsou jim poskytnuty konkrétní výstupy ohledně toho, jak byly druhými vnímány a hodnoceni, jakých se případně dopustili chyb, či kde mají např. prostor ke zlepšení určité komunikační dovednosti. Veškeré aktivity jsou zaměřeny do reálné praxe a jsou nastaveny tak, aby co možná nejvíce simulovali realitu, s níž se jednotliví účastníci setkávají. MOTIVACE STUDENTŮ Účastníci kurzu budou mít jistě vlastní vnitřní motivaci k získání nových poznatků a dovedností v oblasti komunikace, protože komunikační dovednosti jsou nedílnou součástí fungování jakékoli lidské činnosti. Tato vnitřní motivace bude rozvíjena lektorem pomocí zdůraznění praktického přínosu kurzu pro jednotlivé účastníky, dále bude podporována interaktivní formou výuky, kdy účastníci budou jednak aktivně zapojeni do dění, jednak bude výuka přizpůsobována konkrétním vzdělávacím potřebám, které účastníci v průběhu výuky projeví. Oblastem, jež budou účastníky zajímat, bude věnován větší prostor a účastníci se mohou zeptat nejen přímo lektora, ale také získat poznatky a inspiraci od ostatních účastníků kurzu při neformální diskuzi. Aktivity v rámci kurzu budou často střídány, aby byla udržena pozornost účastníků a jejich aktivní zapojení do vzdělávacího procesu. Bude nastavena přátelská atmosféra otevřenosti a důvěry, která by měla být zárukou efektivní komunikace nejen mezi lektorem a účastníky, ale zejména také vzájemně mezi jednotlivými účastníky. KOMPETENCE LEKTORA Interaktivní forma vedení výuky klade velké nároky na lektora a zejména na jeho precizní přípravu na každý vzdělávací blok. Lektor musí zvládnout během výuky nejen roli organizační, řídící a informační, ale zejména také roli moderační, motivační či empatickou. Odborné znalosti lektora jsou pouze jedním z mnoha předpokladů pro efektivní předání potřebných znalostí a dovedností účastníkům kurzu. Cílem lektora by tedy mělo být ne jen informovat, ale naučit (zejména s důrazem na praktické využití získaných dovedností). E-LEARNING Prezenční forma výuky je doplněna e-learningovou výukou, která umožní účastníkům nejen si efektivně zopakovat problematiku, ale také doplnit a rozšířit získané znalosti a dovednosti. Součástí e-learningu jsou nejen učební texty, ale také schémata, obrázky a další vizualizační aspekty, které zefektivní pochopení dané problematiky. Další nedílnou součástí jsou také testy, pomocí nichž si účastníci budou moci průběžně ověřovat získané znalosti a dovednosti. TEMATICKÉ OKRUHY 1. Základní marketingové pojmy 2. Marketingová analýza jako součást marketingového plánu 3. Marketingová komunikace se zákazníkem


96

OBSAHOVÁ NÁPLŇ 1. Základní marketingové pojmy  Pojem marketing  Sortiment  Zákazník  Konkurence 2. Marketingová analýza jako součást marketingového plánu  Cíle marketingu  Vypracování projektu komplexní analýzy  Vlastní sběr informací  Vlastní zpracování a analýza získaných informací  Interpretace výsledků a formulace doporučení  Realizace  Etické zásady marketingového výzkumu  Analýza prostředí  Analýza trhu a odvětví  Analýza konkurence  Analýza dodavatelů a zákazníků  Segmentace trhu  Analýza konkurenční výhody 3. Marketingová komunikace se zákazníky  Charakteristika marketingové komunikace  Marketingová komunikace jako komunikační proces  Tvorba komunikačního mixu  Média a jejich využití v marketingu  Měření účinků marketingové komunikace  Stimulování prodeje  Reklama  Public relations  Osobní prodej  Přímý marketing  Marketing a veřejnost


1. Základní marketingové pojmy Pojem marketing Marketing můžeme definovat několika způsoby. Marketing definujeme jako společenský a manažerský proces, jehož prostřednictvím uspokojují jednotlivci i skupiny své potřeby a přání v procesu výroby a směny výrobků či jiných hodnot. (Kotler, Armstrong) Marketing je proces plánování a realizace, koncipování, oceňování, distribuce a propagace myšlenek, výrobků a služeb s cílem jejich směňování tak, aby uspokojovaly cíle jedince i organizace. (Berkowitz) Marketing je souhrn činností, jimž se podniky snaží o zvýšení prodeje. Zahrnuje studium trhu, identifikace potřeb a přání spotřebitelů, jež dosud nebyly plně nebo vůbec v nabídce uspokojeny, zjišťování příčin nespokojenosti zákazníků. Poznatky z této činnosti jsou přenášeny do koncipování nových výrobků. (Všeobecná encyklopedie) Marketing je proces řízení, jehož výsledkem je poznání, předvídání, ovlivňování a v konečné fázi uspokojování potřeb a přání zákazníka efektivním a výhodným způsobem zajišťujícím splnění cílů organizace. (Světlík)

,


98

HISTORICKÝ VÝVOJ MARKETINGU Výrobní koncepce 1900 – 1920, neustálé zdokonalování hromadné výroby, snaha po zvýšení produkce a nízké ceně – snížení ceny při zdokonalování technologie

Výrobková koncepce 1920 – 1930, spotřebitel žádá co nejkvalitnější výrobek, byť za vyšší cenu. Podnikatelé přestávají vnímat reálné potřeby trhu

Prodejní koncepce 1930 – 1950, sílí konkurence, zákazníka je třeba přesvědčit, že právě náš výrobek si musí koupit. Podniky začínají využívat reklamy.

Marketingová koncepce 1950 – 1960, orientuje se na zákazníka a jeho potřeby a přání při dodržení zásady ziskovosti

Sociální koncepce 1960 až dosud, cíle klade na uspokojování potřeb spotřebitelů při zachování jeho blahobytu i celé společnosti. Věnuje se třem aspektům: vlastní zisk, co nejvyšší uspokojení spotřebitelů, uspokojování společenských zájmů 1. Výrobní podnikatelská koncepce Tato koncepce je spojena s rozvojem výroby, neboť rozvoj výroby a zvyšování jejího objemu vyvolávalo nutnost rozšíření trhu, na kterých se výrobky budou prodávat. S rozvojem výroby současně dochází ke snižování ceny výrobků, což předpokládá zvýšenou poptávku obyvatelstva. Koncepce tedy vychází z předpokladu, že zákazník bude preferovat levné a snadno dosažitelné výrobky. Charakteristickou se stává pásová výroba. Typickým představitelem této koncepce v předválečném Československu byla firma Baťa. Za duchovního otce této koncepce je považován Henry Ford.


2. Výrobková podnikatelská koncepce Výrobková koncepce je postavena na myšlence, že spotřebitel při nákupu zohlední především kvalitu výrobku prezentovanou určitou značkou. To znamená, že výrobce je zaměřen na výrobu vysoké kvality, kterou se snaží neustále zdokonalovat. Tento fakt se samozřejmě odráží v ceně výrobku. Podnikatel v tomto případě přestává vnímat reálné potřeby trhu s tím, že zákazník bude volit při nákupu kvalitu a výjimečnost, nesleduje přání a tužby zákazníka. 3. Prodejní podnikatelská koncepce Vlivem rozvoje výroby a distribuční sítě na trhu sílí konkurence a výrobci si uvědomují, že zákazník má širší výběr výrobků a jejich snazší dostupnost. To znamená, že se může rozhodnout, jaký výrobek si koupí a že to nemusí být zrovna jejich výrobek. Proto je potřeba zákazníkovi „pomoci“ s výběrem výrobku. Je tedy nutné spotřebitele přesvědčit, že právě náš výrobek je ten nejlepší a že právě ten výrobek chce. Hlavní myšlenkou této koncepce tedy je prodat to, co bylo vyrobeno, nikoliv vyrábět to, co by bylo možno prodat. Prodejci začínají využívat k prezentaci svých výrobků reklamu. 4. Marketingová podnikatelská koncepce Tato koncepce vzniká v polovině padesátých let minulého století v USA a je výsledkem dlouhodobého vývoje. Je založena na poznání potřeb zákazníka, je zde uplatňována zpětná vazba mezi trhem a výrobcem. Další myšlenkou této koncepce je úvaha, že pokud výrobce dokonale pozná přání, potřeby a tužby zákazníka, bude je schopen uspokojit lépe než konkurence. Je totiž snadnější, a také méně nákladné, udržet si zákazníka, než získávat zákazníky nové. Pokud se firmě podaří uspokojit zákazníka, ten přijde znovu a opět si její výrobek koupí a současně si možná koupí i jiný výrobek, nevěnuje již pozornost výrobkům konkurenční firmy a současně může firmě dělat reklamu tím, že výrobky v okruhu svých známých pochválí. Při uplatnění této koncepce se již výrobce nemůže zaměřovat na celý trh, své úsilí vyvíjí na trh cílový, tzv. target market, tzn. na určitou skupinu spotřebitelů. 5. Sociální koncepce marketingu Někdy bývá nazývána také humánní koncepcí. Je poměrně mladou koncepcí a vyznačuje se tím, že se snaží sladit potřeby a zájmy zákazníků se sociálními a etickými zájmy společnosti. Výrobce ve svých marketingových rozhodováních zohledňuje zájmy všech účastníků trhu, tedy spotřebitelů (domácností), veřejného zájmu (státu) a samozřejmě svého zisku. V předchozích koncepcích byl prvotně kladen důraz na zisk výrobce. Dnes firmy do svých rozhodování musí zahrnout i faktor celospolečenských zájmů, kterými jsou zejména ekologie, bezpečnost apod. Pokud si tuto nutnost neuvědomí, mohou se dostat až do existenčních potíží. Významnou úlohu dnes hraje sponzoring či charitativní činnost. Marketingové prostředí Prostředí lze chápat jako souhrn více systémových prostředků. Marketingové prostředí je tvořeno dvěma základními vlivy, kterými jsou vnější a vnitřní vlivy. Marketingová činnost dnes vyžaduje vzájemné propojení jednak všech subjektů trhu, ale současně i jednotlivých oddělení uvnitř samotné firmy. Vnější vlivy jsou tvořeny mikroprostředím a makroprostředím. Mikroprostředí představuje faktory, které bezprostředně ovlivňují možnost podniku uspokojovat potřeby svých zákazníků. MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

100

MARKETINGOVÉ PROSTŘEDÍ

VNĚJŠÍ VLIVY

VNITŘNÍ VLIVY

Mikro prostředí

Makro prostředí

Podnik

Ekonomické vlivy

Finanční schopnosti

Zákazníci

Technologické vlivy

Výzkum a vývoj

Dodavatelé

Demografické vlivy

Personál

Konkurence

Politické vlivy

Výroba

Přírodní vlivy

Management

Kulturní vlivy


Konkurence Pod pojmem konkurence si můžeme představit jednoho či více konkrétních účastníků trhu nebo jí může být proces střetu zájmů různých účastníků trhu. Střetávání nabídky a poptávky na trhu nazýváme konkurencí mezi nabídkou a poptávkou, tedy konkurencí napříč trhem. Konkurence je proces, v němž větší počet soutěžících subjektů sleduje různými formami ve svém individuálním zájmu určitý hospodářský cíl. Důsledkem konkurence je trvalé zlepšování ekonomické výkonnosti nasazováním všech podnikatelských schopností a sil. Konkurence je ústředním systémovým a organizačním principem tržní ekonomiky. Intenzita konkurence závisí na míře přístupu subjektů na trh. Konkurence není cílem, nýbrž prostředkem k tvorbě ekonomické aktivity. Dle podmínek na trhu rozlišujeme dva základní typy konkurence.

KONKURENCE Dokonalá

Nedokonalá

Dokonalá konkurence Je ideální tržní situací, v praxi se však nevyskytuje. Vychází z následujících předpokladů:  na trhu jsou pro všechny účastníky stejné podmínky  mnoho výrobců vyrábí stejné výrobky  žádný výrobce nemůže ovlivnit cenu produkce  firmy mají volný přístup na trh  míra informovanosti je pro všechny subjekty trhu stejná Nedokonalá konkurence V tomto případě ti, kdo nabízejí na trhu, nemají stejné postavení. Nachází se mezi nimi někdo, kdo má na trhu výsadní postavení. Monopol Typ konkurence, v němž existují bariéry v přístupu subjektů na trh. Monopson Situace, kdy proti několika výrobcům stojí jeden kupující. Příkladem může být stát. Oligopol Na straně nabídky existují dva nebo pouze několik málo velkých výrobců s dominantním postavením.


102

Oligopson Na trhu je mnoho výrobců a proti nim jen málo kupujících. Úplný monopol Na trhu je jediný výrobce.

Marketingový mix Nástroje marketingového mixu Marketingový mix je souhrnem všech podnikových činností, které vedou k ovlivnění kupujícího. Pro maximální marketingový efekt by tyto podnikové činnosti měly být ve vzájemné interakci za účelem maximalizace zisku. Takto definoval marketingový mix profesor Borden z Harward Business School. Vzhledem k tomu, že marketignový mix zahrnuje velkou řadu činností, snažili se a dodnes se snaží odborníci o klasifikaci těchto činností. Počátkem 60. let 20. století profesor McCarthy zúžil předcházející interpretaci marketingového mixu na tzv. 4P. -

PRODUCT (výrobek, služba) PRICE (cena) PLACE (místo, distribuce) PROMOTION (podpora prodeje)

-

POLITICS (politika) PUBLIC OPINION (veřejné mínění)

Pod čarou uvedená 2P navrhuje přidat ke 4P americký marketingový odborník Philip Kotler, neboť jak uvádí, jejich význam neustále stoupá, zejména v globálním mezinárodním marketingu. Politické aktivity jsou představovány zásahy státu a legislativními úpravami. Zákaz reklamy na tabákové výrobky, alkoholické nápoje zřejmě negativně ovlivní objem jejich prodeje. Naopak zpřísnění norem na poškozování životního prostředí může zvýšit zájem o výrobu a prodej zařízení, která eliminují poškozování životního prostředí. V dnešním, silně medializovaném prostředí, lze rychle a mnohdy i úspěšně ovlivňovat veřejné mínění. Vytvářejí se tak nové nálady a postoje spotřebitelů vůči různým produktům či službám. Nejvnímavější k těmto postojům je otázka zdraví. Tak se například zákazníci mohou odklánět od spotřeby vajec, hovězího masa, vepřového masa, tuků apod. Firmy pak musejí vyvíjet aktivity, jejichž cílem je zákazníka přesvědčit, že zakoupením produktu jim nebezpečí nehrozí. Dalším a určitě racionálním názorem, který má svoje opodstatnění, je fakt, že koncepce 4P je konstruována pouze z pohledu prodávajícího a nezohledňuje potřeby a přání kupujícího. Marketingoví odborníci jsou v úloze prodávajících, zákazníci jsou v roli těch, jež při nákupu (řešení problému) požadují hodnotu. Proto se při nákupu zajímají nejen o cenu, ale i o to, jaké budou jejich celkové náklady spojené s pořízením produktu, s jeho užíváním a čím dál více se objevuje i faktor spojený s likvidací. Proto zákazníci požadují, aby výrobek, ale i služba, byly co nejdostupnější při současné oboustranné komunikaci. Marketingoví odborníci by měli tedy nejprve přemýšlet o 4C a na základě zjištěných informací budovat 4P.


MARKETINGOVÝ MIX (4P)

MARKETINGOVÝ MIX 4. P VÝROBEK (Product)

CENA (Price)

DISTRIBUCE (Place)

PROPAGACE (Promotion) Pod pojmem produkt rozumíme vše, co se nabízí na trhu. Jedná se o veškeré výrobky, služby, ale i zkušenosti, informace a myšlenky, tedy vše, co se může stát předmětem směny a uspokojí potřeby a přání zákazníka. Cena v užším slova smyslu je množství peněz vynaložené na zakoupení produktu. Šířeji je cena vyjádřením všech hodnot, které vlastnictví produktu spotřebiteli přináší, jedná se tedy o sumu, kterou spotřebitel vynakládá výměnou za užitek plynoucí z vlastnictví produktu. Distribuci chápeme jako způsob zajištění dostupnosti produktu pro zákazníka. Tento způsob se projevuje formou distribuční cesty, která představuje množinu nezávislých organizací, podílejících se na procesu dostupnosti. Propagace jako podpora prodeje produktu používá různé nástroje. Firmy v současné době musejí komunikovat se zákazníky, aby co nejlépe zjistily jejich potřeby a přání.


104

MARKETINGOVÝ MIX (4P + 4C)

MARKETINGOVÝ MIX 4. P + 4. C

VÝROBEK (Product)

ŘEŠENÍ POTŘEB ZÁKAZNÍKA (Customer solution)

CENA (Price)

NÁKLADY PRO ZÁKAZNÍKA (Cost to the Customer)

DISTRIBUCE (Place)

DOSTUPNOST ŘEŠENÍ (Convenience)

PROPAGACE (Promotion)

KOMUNIKACE (Communication)

Strategie pro oblast výrobků a služeb Pojmem produkt označujeme vše, co může firma (výrobce) nabídnout na trhu. Jedná se o hmotné a nehmotné statky, které může spotřebitel nakoupit, užívat a spotřebovávat a které mohou uspokojovat potřeby a přání.


KLASIFIKACE VÝROBKŮ A SLUŽEB

VÝROBKY

Spotřební

Obchodovatelné zboží

Průmyslové

Na následujícím obrázku je uveden komplexní výrobek se svými vrstvami. KOMPLEXNÍ VÝROBEK (Marketingová struktura výrobku)

INSTALACE LEASING KVALITA VZHLED

ZÁRUKA

2)

JÁDRO

OBAL

3)

1) STYL

SERVIS

ZNAČKA

DODÁVKA

Schéma životnosti produktu na trhu MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

106


Charakteristika jednotlivých fází životního cyklu výrobku v návaznosti na marketingový mix

Vývojová

Zaváděcí

Růstová

Zralostní (dospělost, nasycenost)

OBJEM PRODEJE

X

nízký

zvyšování objemu

maximální a kulminující

klesá

NÁKLADY-1 zák.

vznikají

vysoké

průměrné

snižující se

nízké

ÚROVEŇ ZISKU

X

ztráta

rostoucí

maximální

klesá

TYP ZÁKAZNÍKŮ

X

inovátoři

počáteční většina

pozdní většina opozdilci

zvyšující se

stabilní s klesající tendencí

NÁSTROJ /PLC

M.

Úpadková

KONKURENCE předpoklad

malá

VÝROBEK

hledání námětů

základní výrobku

DISTRIBUCE

X

výběr distributorů

vybudovaná distribuční síť

maximální, hledání nového odbytu

opuštění neziskového odbytu

CENA

X

nákladová

zaváděcí

nižší než konkurence

nízká, výprodej

silná

snížená díky rostoucí poptávce

zvýšená komunikace

minimalizovat náklady

přesvědčovací

snaha o odlišení produktu

minimalizovat náklady

PODPORA PRODEJE

REKLAMA

X

X

verze základní verze + inovace stylu, externality značky

informativní

odpadá

snížení nabídky


108

Cenová politika a tvorba ceny Cenou rozumíme výměnný poměr mezi penězi a daným zbožím. Tvorba ceny závisí na formě trhu, od níž se odvíjí typ tvorby ceny. Při dokonalé konkurenci dochází k vytvoření rovnovážné ceny na základě interakce nabídky a poptávky, to znamená, že množství nabízeného zboží za určitou cenu a objem poptávky po tomto zboží jsou stejné. Prostřednictvím cenového mechanismu se určuje, co a v jakém množství se bude vyrábět. Cenová konkurence tak nutí výrobce ke zvolení nákladově nejvýhodnějšího výrobního postupu, tzn., určuje, jak se bude vyrábět. Cena je další součástí marketingového mixu, který jako celek slouží k dosahování marketingových cílů. Psychologické aspekty ceny: -

vnímání ceny v rovině „drahé – laciné“ zákazník si vytvoří svůj standard na základě svých zkušeností a s ním porovnává ceny

-

úvahy o prestiži pro některé spotřebitele odpovídá cena produktu jeho sociálnímu image, jež představuje sociální prestiž spotřebitele

-

vnímání kvality cena pro zákazníka představuje záruku kvality a to obzvláště v případě, že kvalitu nelze posoudit podle jiných kritérií

Vztah poptávky a ceny Cena Kč/výr. 120 100 80 60 40 20

0

Poptávka 25

50

75

100

125


150

Metody stanovení ceny Použitá metoda stanovení ceny závisí na záměrech podniku, zda se jedná o dlouhodobý či krátkodobý záměr, dále pak na fázích životního cyklu výrobku, ve kterých se výrobky nacházejí. Skutečná cena se pohybuje mezi dolní hranicí, která je určena náklady a horní hranicí, která je dána vnímáním hodnoty zákazníkem. Při stanovení ceny musí firma zvažovat i ceny konkurence a další externí a interní faktory tak, aby nalezla optimum mezi krajními hranicemi.

Faktory ovlivňující tvorbu ceny:

Nízká cena

Dolní hranice

firma nemůže tvořit zisk

Horní hranice

ceny konkurence náklady externí a interní faktory zákazníkem

hodnota vnímaná

Vysoká cena po výrobku nebude poptávka

Metody stanovení ceny:  nákladově orientovaná tvorba ceny  metoda orientovaná na konkurenci  tvorba ceny orientovaná na poptávku  metoda tvorby ceny podle vnímání hodnoty zákazníkem

CELKOVÉ NÁKLADY

Smíšené Fixní

Variabilní


110

Distribuční politika Distribuční politika firmy řeší základní otázku komu, kde a kdy se budou výrobky prodávat. Jakým způsobem lze zajistit, aby byl výrobek nabízen na správném místě a ve správném okamžiku (just in time). Prodejní cesta je souhrn prostředníků a zprostředkovatelských článků, jejichž prostřednictvím přechází zboží od výrobce ke kupujícímu. Prodejní cesta funguje jako systém. J. Světlík Distribuční cesta je množina nezávislých organizací, které se podílejí na procesu zajištění dostupnosti výrobku nebo služby pro zákazníka – konečného spotřebitele nebo zákazníka na průmyslovém trhu. P. Kotler, G. Armstrong Podle toho, jakou cestou se produkt dostane k zákazníkovi, hovoříme o přímých distribučních (prodejních) cestách nebo o nepřímých distribučních cestách.

2. Marketingová analýza jako součást marketingového plánu Marketingový informační systém Informací lze chápat obsah procesu lidské komunikace, odevzdávání a přijímání oznámení, jejich přenos osobním kontaktem, zvukem, signálem apod. V současnosti se informace řadí k hlavním faktorům podmiňujícím pokrok ve všech oblastech lidské činnosti. Aby podnik mohl sbírat, porovnávat a vyhodnocovat informace o trhu a na základě těchto informací rozhodovat, musí si vybudovat marketingový informační systém (MIS). Každý podnik má svůj vlastní MIS. Jiný MIS bude mít majitel malé prodejny a jiný podnik obchodující se zahraničím s několika tisíci zaměstnanci. Majiteli prodejny postačí, bude-li se orientovat v potřebách zákazníků malého regionu, bude-li znát svůj malý sortiment zboží, o něž je právě nyní zájem, bude-li umět odhadnout, o jaké zboží bude zájem v nejbližší budoucnosti a bude mít informaci o cenách dvou sousedních prodejen. Jinak tomu patrně bude u veliké firmy, která plánuje a analyzuje dlouhodobě. V ní bude MIS tvořen odbornými pracovníky s odpovídajícím hmotným zázemím, možná bude využívat odborných firem na průzkum trhu a analýzu údajů. Úkolem MIS je shromáždit, utřídit, analyzovat, vyhodnotit a předávat informace marketingovému managementu. Informace musejí být užitečné a aktuální, aby mohly sloužit jako podklad pro plánování, organizování, rozhodování a kontrolu marketingových aktivit. Uživateli informací mohou být nejen marketingoví manažeři, ale také interní a externí partneři. Tito uživatelé vzájemným působením vytvářejí tlak na definování informačních potřeb. V marketingovém informačním systému se shromažďují veškeré relevantní informace týkající se zejména těchto otázek:  cena  podíl na trhu  činnost a plány konkurence Každá další získaná informace z této oblasti se stává součástí MIS podniku.


1. Definování informačních potřeb MIS prvotně slouží potřebám marketingových a ostatních manažerů firmy. Současně však může být zdrojem pro externí partnery, kterými mohou být dodavatelé, odběratelé nebo marketingové agentury. Při vytváření informačního systému musí firma zohledňovat potřeby uživatelů tohoto systému. Informační systém musí vyvažovat informace, které by uživatelé rádi dostali, s těmi, které dostat musejí a u nichž je zajištěna jejich dostupnost. Prvním krokem vždy bude dotazování manažerů na informace, které požadují. Po zjištění potřeb se informace zpracují. Při definování informačních potřeb by firma měla zvážit, zda bude MIS provádět sama nebo dodavatelsky. Toto rozhodnutí závisí na několika okolnostech, zejména na skutečnosti, zda disponuje odborným managementem (marketingovým) a zdá má dostatečné finanční zdroje, neboť na získání informací bude muset vynaložit náklady. Informace sama o sobě totiž nemá žádnou cenu, její hodnota závisí na tom, jak bude s informací naloženo, jak bude využita. 2. Zpracování marketingových informací Zpracování informací vychází nejdříve z interní databáze (vnitřní podniková evidence). Informace jsou nejčastěji čerpány z účetnictví, kde lze získat informace o dosažených tržbách, vynaložených nákladech a toku finančních prostředků. Výrobní oddělení může poskytnout informace o výrobních plánech, dodávkách a stavu zásob. V obchodním oddělení lze zjistit odezvy prodejců, ale také informace o konkurenci. Dalším krokem je shromažďování a třídění marketingových informací. Spočívá v systematickém vyhledávání a analyzování dostupných informací o konkurenci a o marketingovém prostředí. Shromažďování informací o konkurenci v poslední době velmi narůstá, přičemž se používají různé techniky. Dotazování, srovnávání výrobků, vyhledávání na internetu, pozorování, dokonce i prohledávání odpadkových košů konkurenta. Dramatických nárůst shromažďování informací vyvolává občas i etické problémy hraničící se špionáží. Cílem marketingového výzkumu je předpověď chování a jednání zákazníků, za současného snižování podnikatelského rizika. Poskytuje specifické, ověřitelné informace, týkající se trhu konkurence, prostředí a zejména zákazníků, včetně jejich reakce na jednotlivé části marketingového mixu. Marketingový výzkum se zabývá všemi aktivitami marketingové praxe. Marketingová analýza může pracovníkům marketingu pomoci určit tržní potenciál a možný podíl na trhu, porozumět potřebám zákazníků a jejich tržnímu chování, ale také měřit efektivnost výroby a propagačních aktivit. Rozhodnutí o tom, zda firma bude provádět marketingový výzkum, závisí na třech základních kritériích:   

firma si není jista některým ze svých marketingových rozhodnutí firma je připravena na základě získaných informací změnit své rozhodnutí, strategii či taktiku firma musí posoudit náklad na marketingový výzkum a musí si být vědoma, že nemohou přesáhnout určitou hranici


112

Marketingový výzkum má pět základních prvků:

MARKETINGOVÝ VÝZKUM

Definování problému a cíle

Plán výzkumu, jeho příprava

Sběr informací a třídění informací

Realizace výzkumu, analýza

Závěrečná zpráva, doporučení

3. Analýza marketingových informací Analýza následuje po té, co byly průzkumem shromážděny a zjištěny potřebné údaje. Při kvantitativní analýze se zjišťují statistické veličiny vyjadřující četnosti výskytu, střední hodnoty, míry závislosti mezi proměnnými apod., které slouží jako podklad pro další rozhodování marketingového managementu. Dnes již existují počítačové programy, které tento krok značně zjednodušují. Při kvalitativním výzkumu je analyzován každý jednotlivý případ, jsou vyhodnocovány použité psychologické postupy, jedná se o nalezení příčin, motivů. Výběr metod analýzy závisí na cíli výzkumu a na typu výzkumu.


4. Předávání a využívání marketingových informací Tento krok představuje zpracování a prezentaci závěrečné práce. Ta zpravidla obsahuje:  stanovení předmětu a cíle výzkumu (podle zadání)  přehled metodických postupů  popis zkoumaného souboru  shrnutí základních poznatků výzkumu  doporučení pro řešení zkoumaného problému Závěry výzkumu by měly managementu dát informace, které je možné aplikovat na plánování marketingové strategie, či tát odpověď na řadu otázek, např. vliv jednotlivých faktorů na prodej výrobků, image značky či efektivnost působení komunikačního mixu. Díky moderním technologiím mohou dnešní marketingoví manažeři získat informace přímo z informačního systému, který je jim umožněn téměř kdykoli a odkudkoli. Segmentace trhu Trh je tvořen jednou velkou skupinou zákazníků. Tato skupina je však velmi různorodá podle svých nákupních zvyklostí, regionů, složení obyvatelstva a potřeb. Firmy si začínají uvědomovat, že tak rozdílnou skupinu spotřebitelů nejsou schopny uspokojit svojí nabídkou, nemohou tedy konkurovat celému trhu. Proto se snaží vybrat si určitou část trhu nebo určitý produkt (segment), kde, resp., s nímž se snaží vyniknout nebo odlišit se od ostatních výrobců. Jednu velkou skupinu si tedy rozdělí na několik menších, avšak homogenních skupin. Segmentace trhu znamená rozdělení trhu do stejnorodých skupin, které se vzájemně liší svými potřebami, charakteristikami a nákupním chováním. Lze na ně působit modifikovanými nástroji marketingu. Dnes se tedy firmy věnují pečlivému výběru cílového zákazníka, tzn. „svojí“ skupiny, kterou hodlají oslovit svými výrobky. V podstatě si vybírají část trhu. Této orientaci na zaujmutí části trhu říkáme výběr cílového trhu – targeting. Tímto dochází k přechodu od roztříštěnosti marketingových aktivit („shotgun postup“) k soustředění na zájem užší skupiny zákazníků, kteří mají skutečný zájem o výrobky („rifle postup“). Dalším krokem v segmentaci trhu je snaha o zaujetí zákazníka v jeho mysli tím, že svůj produkt firma odliší od ostatních výrobků a dosáhne žádoucí pozice na trhu. Tuto část segmentace nazýváme positioning. Vymezení místa produktu na trhu musí být jasné, zřetelné a musí zdůrazňovat již zmíněnou odlišnost od ostatních výrobků. Pokud firma uvede na trh výrobek, ve snaze odlišit se vůči konkurenci, a nesplní výše popsaná kritéria, vede tato snaha k neúspěchu. Například firma Pepsi uvedla na trh čirý nápoj Pepsi Crystal, avšak zákazníci průzračnost nápoje nijak neocenili. Positioning jako jedna z konkurenčních výhod bývá obtížný. Ale bývá obtížný, obzvláště v dnešním světě je těžké najít odlišnost produktu od ostatních podobných.


114

3. Marketingová komunikace se zákazníkem Marketingový komunikační mix (promotion) V současné době není problémem výrobek vyrobit. V prostředí dnešní konkurence mnoha výrobců vystupuje do popředí problém výrobek případnému zákazníkovi přiblížit a prodat. Proto musí výrobce se spotřebiteli neustále komunikovat. A nejen s konečnými spotřebiteli, ale i s odběrateli, distributory a širokou veřejností, protože ti všichni jsou ať již současnými nebo budoucími zákazníky výrobce. Každý výrobce dnes tedy plní i funkci komunikátora a propagátora. Propagovat svůj výrobek a komunikovat s veřejností může výrobce sám, ale čím dál častěji si pro účinnou komunikaci firmy najímají specializované reklamní agentury na podporu prodeje svých výrobků. Principy marketingové komunikace Účelem marketingové komunikace je přenos informací od zdroje (odesílatele) k příjemci, tedy zákazníkovi, spotřebiteli. Charakter sdělení se odvíjí od následujících faktorů:  pro koho je informace určena (příjemce sdělení) příjemcem informace může v tomto případě být cílová skupina potenciálních kupujících, článek distribučního systému, akcionáři apod.  o jakou informaci se jedná (charakteru sdělení) jestli má informace vzbudit zájem o výrobek a přesvědčit jej o koupi, jestli má prezentovat již konkrétní výrobek a jeho vlastnosti  použité formě komunikace v marketingové komunikaci je používáno pět základních forem komunikace Komunikační proces V současné době je na komunikační proces nahlíženo jako na řízení dlouhodobých vztahů se zákazníky. Komunikace se zaměřuje na předprodejní, prodejní a spotřební stadium včetně období po spotřebě produktu. Rovněž cílová skupina (příjemce) se diferencuje, proto je nutné navrhovat komunikační proces pro různé, od sebe se lišící, cílové skupiny. S vývojem nových technologií směřuje komunikace nejen od výrobce k zákazníkovi, ale stále více se zabývá tím, jak mohou zákazníci najít cestu k výrobcům. Podstatu komunikace tvoří následující aspekty: a) kdo informaci sděluje b) co informace obsahuje c) jakou cestou se informace sděluje d) komu je informace sdělena e) jaký má mít informace účinek


sdělení

Zdroj informace

kódování

přenos

dekódování

ŠUM

Příjem informace

zpětná vazba ZDROJ

strana sdělující zprávu druhé straně

SDĚLENÍ

myšlenka informace

KÓDOVÁNÍ

převedení myšlenky do symbolické formy vyjádření

PŘENOS

výběr komunikačního kanálu

DEKÓDOVÁNÍ

převod informace do formy srozumitelné příjemci

PŘÍJEM ZPĚTNÁ VAZBA

chování příjemce při přijetí zprávy, závisí na jeho zájmu a přístupu reakce příjemce na sdělení, kterou odesílá zdroji

ŠUM

rušení komunikačního procesu, zkreslení informace

„Informace je to, co příjemce slyší či vidí, nikoli to, co zdroj vysílá“.

Vlastnosti sdělení Vysílající (zdroj) má zájem na maximálním efektu přijetí informace. Přijetí informace záleží na procesu vnímání, který je ovlivněn ochotou sdělení vnímat. Současně je proces vnímání ovlivněn vlastnostmi a kvalitou sdělení. Účinnost sdělení a jeho vnímání zvyšuje jeho pozitivní příjem a další sdělování příjemcem. Účinné vnímání ukazuje model AIDA: AWARENESS – zaujetí, upoutání pozornosti INTEREST – vzbuzení zájmu DESIRE – vyvolání přání, tužby ACTION – dosažení akce Tento model vychází z předpokladu, že kupující před zakoupením výrobku prochází několika fázemi. Úkolem modelu je, aby byl zákazník v každé fázi povzbuzen a přesvědčen o správnosti svojí úvahy, která nakonec povede k dosažení akce, to znamená, že si náš výrobek koupí.


116

Působení sdělení na zákazníka

SDĚLENÍ

racionální působení

emotivní působení

morální působení

ZÁVĚR A proč absolvovat modul „Obchodní dovednosti, marketing“? V dnešní době, kdy je na trhu mnoho a mnoho výrobců a konečný spotřebitel je zaplaven nabídkou velkého množství velice podobných výrobků, získává na významu umění prodat výrobek. To samé platí i pro oblast výrobců, kteří prodávají dalším výrobcům, případně obchodníkům. Kurz je zaměřen na marketingovou teorii, která může vhodným způsobem doplnit praktické zkušenosti potenciálních účastníků. Zejména pro podnikatele menších a středních firem, které nemají vlastní marketingové oddělení je kurz vhodným doplňkem jejich marketingové praxe. Významná může být i výměna zkušeností formou diskuze mezi účastníky kurzu.


JudR. Iva Zlochová



JUDr. Iva Zlochová

Adresa

U Hrázek 4, Žďár nad Sázavou 591 01

Telefon

566620174

Fax E-mail Národnost Datum narození

[email protected] Česká 1964

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI • Od – do

Únor 1997 – nyní

• název a adresa zaměstnavatele

OSVČ

• obor

Právo


118

• povolání nebo funkce • Od – do • název a adresa objednatele • obor • povolání nebo funkce

• Od – do • název a adresa objednatele • obor • povolání nebo funkce • Od – do • název a adresa objednatele • obor • povolání nebo funkce • Od – do • název a adresa objednatele • obor • povolání nebo funkce • Od – do • název a adresa objednatele

• obor • povolání nebo funkce


Advokátka 2009 – 2010 WYDA s.r.o., Žďár nad Sázavou Právní poradenství Externí lektor, obor základy práva správního a soukromého přednášené ve studijním programu bakalařského kombinovaného studia Školský management Univerzita Palackého v Olomouci, fakulta filozofická, institut celoživotního vzdělávání

2007 Marlin BaV, s.r.o. Uherské Hradiště, IČ. 60733306 Právní poradenství Externí lektor, obor právo 2002 ABS WYDA, s.r.o., Žďár nad Sázavou Právní poradenství Externí lektor, obor právo 2000 CEPAC – Morava, Olomouc, IČ 60800909 Právní poradenství externí lektor, obor právo 1997 – 1999 IEC s.r.o. Rantířovská 9, Jihlava, Soukromá střední odborná škola živnostenská Žďár nad Sázavou, s.r.o. Právní poradenství externí učitel, obor právo

Červenec 1992 – leden 1997 Okresní úřad Žďár nad Sázavou Referát vnitřních věcí Vedoucí správního oddělení



září 1988 – červen 1992 Správa a údržba silnic Žďár nad Sázavou Právo podnikový právník

VZDĚLÁNÍ • Od – do • Název a druh školy • Hlavní předměty/dovednosti • Od – do Státní zkouška

1984 – 1987 Univerzita UJEP Brno, fakulta právnická Studijní obor právo 1988 Státní rigorózní zkouška studijní obor právo, titul JUDr.

• Od – do

1993 Ministerstvo vnitra ČR Osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti v přestupkové agendě

• Od – do

1992 Profesní zkouška komerčních právníků

ZNALOSTI

anglický jazyk ruský jazyk



Základní znalosti Základní znalosti

Český - lektorská činnost v oboru právo - poskytování právních porad v rámci i advokátní praxe práce s počítačem (MS Word, e-mail, Internet) řidičský průkaz A1, , B,

Prohlašuji, že výše uvedené údaje jsou správné a úplné.


120

Modul

ZÁKLADY OBCHODNÍHO A PRACOVNÍHO PRÁVA


METODIKA VÝUKY Malé a střední firmy či jiné subjekty podnikající v Kraji Vysočina cítí potřebu mít alespoň základní orientaci v českém právním řádu, potažmo v obchodním a pracovním právu v rámci svého podnikatelského prostředí. Nutnost těchto znalostí vychází z neustále rostoucích požadavků na podnikatelské subjekty ze strany veřejné správy a na druhé straně i potřeba samotných subjektů orientovat se v podnikatelském prostředí. Bez alespoň základní orientace v obchodním a pracovním právu je pro podnikatelské subjekty negativním faktorem, který může mít vliv na jejich další růst a srovnání s případnou konkurencí, která dnes v podnikatelském prostředí je velmi vysoká. Časová dotace prezenčního studia je 20 vyučovacích hodin + e-learning. S ohledem na takto velmi malou časovou dotaci, ve které lze jen velmi těžko zvládnout základy obchodního a pracovního práva je nutno zaměřit se na skutečné problémy, které zatěžují podnikatelské subjekty v praxi a zejména je naučit orientovat se ve složitém právním prostředí. CÍL KURZU „ZÁKLADY OBCHODNÍHO A PRACOVNÍHO PRÁVA“ Cílem kurzu obchodního a pracovního práva je:  zvládnout základní orientaci v českém právním prostředí,  zvládnout základní právní pojmy z oblasti obchodního a pracovního práva,  orientaci v právních normách obchodního a pracovního práva,  řešení základních právních případů při podnikatelské činnosti. SPOLUPRÁCE LEKTORA A POSLUCHAČE Základem výuky obchodního a pracovního práva je přístup lektora k posluchačům, který je založen na srozumitelném vysvětlování právních pojmů a jejich použití na jednotlivé právní případy. V této fázi je velmi důležité pochopení dané látky neboť základní právní pojmy se dále prolínají celým právním systémem. V mnohých případech ovšem nejde jen o pochopení právních pojmů, ale je nutné zapojit i logické myšlení. Každý blok výuky je nutno připravit tak, aby do samotné přednášky ze strany lektora byli zapojeni i posluchači. PROBÍRÁNÍ UČIVA Nové učivo lektor posluchačům srozumitelnou formou vysvětlí a zároveň se snaží aplikovat jednotlivé právní pojmy na faktické situace, se kterými se posluchači setkávají ve svém podnikatelském prostředí. Probíranou látku by lektor neměl přednášet jako „monolog“. Snahou lektora je zapojit posluchače do vzájemného dialogu tak, aby přednáška byla zejména pro posluchače časem, kdy je zapojen do vzájemné komunikace. Kontakt mezi lektorem a posluchačem musí být navázán po celou dobu přednášky. Přednáška musí být prováděna odlehčenou formou a docílit, aby posluchač se stal tzv. aktivním. I samotní posluchači mohou lektorovi vznášet své představy o tom, jakou by přednáška měla mít podobu. Lektor by měl nejenom přednášet, ale měl by umět i naslouchat svým posluchačům. OPAKOVÁNÍ PROBRANÉ LÁTKY Opakování probrané látky nelze v každé hodině zajistit. Opakování látky bude vázáno na probírání nového učiva, kde se budeme setkávat s již probranými právními pojmy. Během přednášek, na které je vymezena daná časová dotace se nelze věnovat dokonalému procvičování již probraného učiva. V tomto směru je zejména na posluchačích, aby si probranou látku osvojovali např. přímo v podnikatelském prostředí. Právo je v tomto směru trochu odlišné např. od jazykové přípravy, kdy procvičování lze zvládnout zejména různými cvičeními a komunikací v cizím jazyce. Právo je mnohdy založené na logickém uvažování a aplikování teorie na skutečné případy. Cvičení formou různých testů lze uplatnit v právu velmi omezeně.


122

S ohledem, jak je shora uvedeno, na danou časovou dotaci není ani možné předpokládat, že posluchači po skončení kurzu se budou považovat za „právníky“. To rozhodně není ani cílem tohoto projektu. Cílem projektu je získat alespoň základní přehled o fungování českého právního systému, což by mělo zajistit základní orientaci v právních předpisech obchodního a pracovního práva. Posluchači budou seznámeni se základní literaturou, kterou by měli vlastnit a umět ji používat. Není nutné, aby měli ve svých knihovnách právní předpisy od specializovaných právních nakladatelství, s kterými nebudou umět pracovat, a tato literatura bude pro ně úplně zbytečná. Jde o to, aby posluchači měli základní právní normy a v případě potřeby je využily. V případě složitějšího právního problému bude s největší pravděpodobností nutné, aby navštívili profesionála, který mnohdy může předejít vážným následkům, které mohou z titulu neznalosti zákona nastat. MOTIVACE POSLUCHAČU Základním cílem celého kurzu je uplatnit nové vědomosti, které posluchači získají, během kurzu a tyto následně zúročí při své podnikatelské činnosti. Získané vědomosti by měly vést k tomu, že např. v rámci vyjednávání s obchodními partnery budou lépe komunikovat, budou mít větší sebevědomí, neboť budou mít znalosti, které doposud neměli. V rámci právního povědomí by se mělo zlepšit i jejich jednání např. i s úřady a celou veřejnou správou, které zbytečně vyžadují od podnikatelů nadbytečné informace. Současná doba klade na podnikatelské prostředí velmi značné nároky a to zejména nároky právní, když bez jejich základních znalostí se dnes neobejde žádný podnikatelský subjekt. Toto vše by mělo být motivačním faktorem každého posluchače. Bez motivace nemůže být dosaženo efektivního výsledku. Mezi lektorem a posluchačem by měl být navázán a to již na samém počátku velmi otevřený vztah, který uvolní napětí např. z neznalosti ve skupině před ostatními posluchači. Zvládnutí navázání kontaktu klade vysoké nároky na lektora, aby ve skupině jednotlivců, kteří mohou mít rozdílné požadavky, vytvořil skupinu „jednoho celku“. Každý posluchač by měl mít určitou dávku ctižádosti a chuť se vzdělávat. Bez této motivace nemůže absolvovat kurz s pocitem nového vědomí a radosti, že i on sám něčeho dosáhl, něco nového se dozvěděl. Lektor by měl na samém počátku kurzu seznámit posluchače co je cílem tohoto kurzu, aby posluchači nebyli případně zklamáni v očekávání něčeho jiného. KOMPETENCE LEKTORA Úspěšné zvládnutí celého kurzu, s cílem zvednout právní povědomí podnikatelských subjektů klade vysoké nároky na lektora. Lektor je nejenom vyučující, psycholog, ale i manažer. Každá přednášková hodina musí být dopředu řádně připravena. Ale i řádně připravená hodina nemusí být nakonec v tomto směru dodržena. Na základě dotazů a reakce posluchačů se může přednášková hodina odchýlit od naplánovaného tématu a je pouze na lektorovi aby tuto situaci zvládl tak, že přednášková hodina bude zvládnuta na profesionální úrovni. Mezi dovednosti, které musí lektor zvládnout, patří: - organizace vyučovací hodiny (umět organizovat posluchače v hodině a umět reagovat na změnu tématu, - komunikační dovednosti (umět podat informace jasně a srozumitelně, umět zapojit posluchače do přednášky), - motivace studentů (nejen motivace samotných posluchačů, ale i umění motivovat jednotlivce i skupiny). Vedle odborných jazykových znalostí a pedagogické způsobilosti by lektor měl mít přirozenou autoritu a být dobrým psychologem, což je nezbytné např. při zadávání úkolů, volbě rolí studentů, opravování chyb apod. V neposlední řadě studenti vždy ocení, má-li jejich vyučující upřímný zájem jim po celou dobu studia naslouchat. E-LEARNING Jako doplněk k prezenčnímu studiu slouží posluchačům e-learningový kurz obsahující studijní látku ve formě textů či obrázků.


TÉMATICKÉ OKRUHY k modulu „Základy obchodního a pracovního práva“ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Právní normy, sbírka zákonů Základní ustanovení obchodního zákoníku Obchodní společnosti Obchodní závazkové vztahy – obecná ustanovení Jednotlivé obchodní závazkové vztahy v obchodním zákoníku Pracovní poměr Skončení pracovního poměru Náhrada škody v pracovně právních vztazích Společná ustanovení v pracovně právních vztazích

1. PRÁVNÍ NORMY, SBÍRKA ZÁKONŮ - úvod do studia práva (typy právní kultury, právní řád) - právo jako pojem - právní systém (právní odvětví v České republice, dělení práva na právo veřejné a právo soukromé, právo procesní a právo hmotné), - právní normy (stručná charakteristika právní normy, znaky právní normy, druhy právní normy, působnost právní normy), - právní předpisy - sbírka zákonů (vyhlašování právních předpisů, platnost právního předpisu, účinnost právního předpisu, aplikace právního předpisu, legisvakance právního předpisu, derogace právního předpisu) - systém rozhodování o právech a povinnostech občanů a podnikatelů v České republice (organizace soudnictví, organizace státního zastupitelství, advokacie, notářství a rozhodování těchto orgánů, rozsudek, opravné prostředky proti rozhodnutí soudu, právní moc rozsudku a vykonatelnost rozsudku) 2. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU - obchodní zákoník jako základní kodex soukromého práva (základní kodexy soukromého práva a jejich vzájemný vztah) - úprava obchodního zákoníku (vztahy upravované obchodním zákoníkem jakož i vztahy upravované občanským zákoníkem), - pojem podnikání ve smyslu obchodního zákoníku (srovnání pojmu podnikání s pojmem podnikání uvedených v živnostenském zákoně), - základní pojmy obchodního zákoníku (co se rozumí obchodem, pojem podnikatel, právnická a fyzická osoba, obchodní firma), - jednání podnikatele (obchodní listiny podnikatele, zastoupení, prokura) - obchodní rejstřík 3. -

OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI definice obchodní společnosti, veřejná obchodní společnost (obecná charakteristika, založení a vznik, jednání jménem společnosti, práva a povinnosti společníků), komanditní společnost (obecná charakteristika, založení a vznik, jednání jménem společnosti, práva a povinnosti společníků), společnost s ručením omezeným (obecná charakteristika, založení a vznik, jednání jménem společnosti, práva a povinnosti společníků, obchodní podíl), MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

124

-

akciová společnost (obecná charakteristika, založení a vznik, jednání jménem společnosti, práva a povinnosti společníků), družstvo (obecná charakteristika, založení a vznik, jednání jménem společnosti, práva a povinnosti společníků),

4. OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHV – obecná ustanovení - vymezení pojmu závazku (vymezení pojmu obchodněprávního závazku a občanskoprávního závazku), - rozlišení obchodněprávních vztahů, - zajištění obchodního závazku (jednotlivé způsoby zajištění závazků – smluvní pokuta, ručení, bankovní záruka, uznání závazku, další zajištění závazků v občanskoprávních vztazích), - změna obchodních závazků (změna v obsahu závazku, změna v subjektech závazku, porovnání se změnami občanskoprávních závazků), - zánik obchodních závazků (jednotlivé způsoby zániku závazku a porovnání se zánikem občanskoprávních závazků). 5. JEDNOTLIVÉ OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU – vybrané smluvní typy - kupní smlouva (základní kodexy soukromého práva a jejich vzájemný vztah) - smlouva dílo, - smlouva mandátní, - smlouva komisionářská, - smlouva o prodeji podniku, - smlouva o přepravě věci, - smlouva o zprostředkování, - smlouva o obchodním zastoupení, - smlouva o nájmu dopravního prostředku, - vymezení smluv dle občanského zákoníku používaných i v obchodních vztazích (smlouva o půjčce, smlouva o koupi nemovitosti, smlouva zástavní, zvláštní typ smlouvy o nájmu a podnájmu nebytových prostor). 6. -

PRACOVNÍ POMĚR předmět úpravy a vymezení pracovněprávních vztahů, práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, účastníci pracovněprávních vztahů (zaměstnanec, zaměstnavatel, zastoupení), postup před vznikem pracovního poměru, vznik pracovního poměru (pracovní smlouva), dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), dovolená

7. -

SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU obecná ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru, rozvázání pracovního poměru dohodou, rozvázání pracovního poměru výpovědí, skončení pracovního poměru ve zkušební době, okamžité zrušení pracovního poměru, odstupné, neplatné rozvázání pracovního poměru.


8. NÁHRADA ŠKODY V PRAC. PRAVNÍCH VZTAZÍCH A. odpovědnost zaměstnance za škodu, - odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody, - odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen zaměstnanec vyúčtovat, - odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů, - rozsah náhrady škody, B. odpovědnost zaměstnavatele za škodu, - odpovědnost při odvracení škody, - odpovědnost na odložených věcech, - rozsah náhrady škody, - odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání. 9. -

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ V PRACOVNĚ PRÁVNÍCH VZTAZÍCH konkurenční doložka, doručování písemností, dohoda o srážkách ze mzdy, osobní spis, potvrzení o zaměstnání a pracovní posudek.

ZAMYŠLENÍ Jak vyplynulo z probíhajících učebních hodin, posluchači se zajímali o různá obsahová témata. Snahou lektora je skloubit různé požadavky posluchačů a to jak v oblasti témat obchodního zákoníku, občanského zákoníku a pracovního práva. Rozdílnost dotazů se odvíjí od toho, zdali se jednalo o zaměstnance firem, kteří se zdokonalovali v rámci svého postavení ve firmě tj. výkonu své funkce, či zdali se jednalo o samotné vlastníky firem, tedy z pozice zaměstnavatele. Zaměstnavatelé musí zajišťovat ve vztazích vůči zaměstnancům zákonné podmínky v rámci pracovněprávních vztazích, rovné zacházení se všemi zaměstnanci. Dále musí zaměstnavatel věnovat pozornost předcházení škodám na pracovišti. Za dobu našeho kurzu došlo např. k další novele zákoníku práce, na kterou byli posluchači upozorněni. Drobní a střední podnikatelé nesmí podceňovat ani znalost základních právních norem obchodního a občanského zákoníku. I přes to, že občanský zákoník nebyl přímo obsahovou náplní tohoto kurzu, bylo vcelku nemožné se bez jeho výkladu obejít. V řadě případů je nutností srovnání právní úpravy jak dle občanského zákoníku, tak dle obchodního zákoníku. Toto srovnání je velmi podceňováno, když toto podcenění může mít pro výsledek určité činnosti a to zejména té smluvní, velmi závažné důsledky. Proto jsme se v rámci tohoto kurzu snažili co nejvíce porovnat obě právní úpravy, a to alespoň v těch nejdůležitějších pasážích. Domnívám se, že je velmi zásadní, aby si účastníci soukromoprávních vztahů již na počátku uvědomili, jakou právní úpravu použijí a proč tomu tak je. Učební hodiny ukázaly, že i přes snahu posluchačů a jejich aktivnímu přístupu porozumět právním otázkám daného tématu se najde řada okruhů, které je nutno vysvětlit a které je nutno naučit používat. Tomuto nasvědčuje i to, že náš právní řád prochází stálou novelizací právních předpisů, které naše právo v určitých oblastech spíše zahlcuje a způsobuje jeho nepřehlednost a to nejen samotným posluchačům, ale i právnické odbornosti. Zejména pro drobné a střední podnikatele je neustálá novelizace právních předpisů velkou zátěží, kterou nejsou schopni při běžném chodu svého podnikatelského subjektu zvládnout. Velkým problémem ovšem také je nepředvídatelnost vývoje práva. Ze strany státu nejsou vytvářeny zcela jasné podmínky, za kterých se může podnikat. Tyto podmínky doznávají neustálých změn.


126

Domnívám se, že tento kurz ukázal, že ať už zaměstnavatel, zaměstnanec, podnikatel, spotřebitel, obchodní partner či běžný občan mají při využívání svých práv řadu možností, jež jim nabízí právní řád, ale i řadu úskalí na která může narazit. Níže uvedené pasáže jsou pouze velmi zjednodušeným výběrem z jednotlivých bloků přednášek, aby alespoň těm čtenářům, kteří budou tyto stránky číst, byl poskytnut náhled ukázky toho, co bylo v jednotlivých v blocích předmětem přednášky a společné diskuse lektora a posluchače.

PŘIKLADY Z DISKUTOVANÝCH TÉMAT

1. blok „právní normy, sbírka zákonů“ „Ubi societates, ibi ius“ Kde je společnost tam je i právo Účastníci byli seznámeni alespoň se základními znalostmi z teorie práva, které jsou nezbytné pro jeho aplikaci. Nabývání účinnosti právního předpisu: A - právní normy publikované ve Sbírce zákonů:   

účinnost je stanovena přímo v právním předpisu, není-li účinnost stanovena, právní předpis nabývá účinnosti 15 dnem po jeho vyhlášení, v případě naléhavého právního zájmu lze stanovit dřívější účinnost právního předpisu, nejdříve však dnem vyhlášení.

B – právní normy obsažené v obecně závazných vyhláškách místních orgánů:   

účinnost je stanovena přímo v právním předpisu není-li účinnost stanovena, právní předpis nabývá účinnosti 15 dnem po jeho vyhlášení, v případě naléhavého právního zájmu lze stanovit dřívější účinnost právního předpisu, nejdříve však dnem vyhlášení.

2. blok „základní ustanovení obchodního zákoníku“ „Clara pacta, boni amici“ Jasné smlouvy, dobří přátelé. Účastníci byli seznámeni se základními kodexy soukromoprávní úpravy, jež tvoří obchodní a občanský zákoník a s jeho základními pojmy.


 Zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství

3. blok „obchodní společnosti“ „De lege lata“ Podle platného zákona Základem tohoto bloku bylo seznámení účastníků se základními formami obchodních společností upravených v obchodním zákoníku. Nejčastěji používanou formou je společnost s ručením omezeným. Zakládající dokument Společenská smlouva (při založení více osobami) Zakladatelská listina (při založení jednou osobou) Zakládající osoby Jeden až 50 společníků (fyzické či právnické osoby) Základní kapitál Povinný - minimálně 200.000,- Kč Statutární orgán Jeden či více jednatelů MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

128

Vklad společníka Orgány společnosti

Rezervní fond Ručení

Označení

Povinný a musí činit nejméně 20.000,- Kč Valná hromada – nejvyšší orgán společnosti Jednatelé – statutární orgán Dozorčí rada – kontrolní orgán společnosti (nemusí být zřízen) Povinný Za závazky společnosti ručí primárně společnost celým svým majetkem, sekundárně ručí za závazky společnosti všichni společníci a to společně a nerozdílně, a to do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápisem splacení všech vkladů do obchodního rejstříku ručení zaniká. „společnost s ručením omezeným“ „spol. s r.o.“ „ s.r.o.“

4. blok „obchodní závazkové vztahy“ „ Obligatio ex contractu“ Závazek ze smlouvy Úkolem tohoto bloku bylo seznámit účastníky s pojmem závazku, jeho vznikem, změnou a zánikem. Účastníci byli seznámeni se základními zajišťovacími instituty a jejich rozdílnosti v právní úpravě občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Uvedená problematika se týkala např. smluvní pokuty, která je obsažena v obou právních předpisech tedy občanského i obchodního zákoníku. Účastníci kurzu byli seznámeni s pojmy uznání dluhu a uznání závazku a jeho dopady do smluvních vztahů. Uznání dluhu Jde o samostatný zajišťovací institut v občanskoprávních vztazích. Uznání dluhu představuje písemné prohlášení dlužníka, jímž vůči věřiteli uznává svůj dluh co do výše a právního důvodu. Uznáním dluhu nemusí věřitel prokazovat právní důvod svého závazku. Uznání závazku Jde o zajišťovací institut v obchodněprávních vztazích. Za uznání závazku se považují na rozdíl od občanskoprávních vztahů i určité faktické úkony dlužníka, např. částečné plnění.

5. blok „jednotlivé obchodní závazkové vztahy v obchodním zákoníku“ „Facta probantur iura deducuntur“ Skutečnosti se dokazují, práva se odvozují Účastníci byli seznámeni s problematikou uzavírání smluv. V rámci smluvních vztahů je nutno si uvědomit, zdali se smluvní vztah bude podřizovat úpravě občanskoprávní či úpravě obchodněprávní. Zde vznikají často velké problémy, neboť účastníci smluvních vztahů při uzavírání smluv vůbec neřeší, pod jakou právní úpravu bude jejich smluvní vztah spadat, což může mít pro účastníky nečekané následky. Účastníci byli seznámeni s druhy smluv, ať už smlouvami pojmenovanými v jednotlivých právních předpisech, smlouvami nepojmenovanými (tzv. inominátními) a smlouvami o smlouvách budoucích.


6.blok „pracovní poměr“ „Lex posterior derogat priori“ Pozdější zákon ruší starší Přijetí zákoníku práce č. 262/2006 Sb., přineslo zásadní změnu do pracovněprávních vztahů, když dřívější zásada „co není dovoleno je zakázáno“ je opuštěna. Nová právní úprava se řídí zásadou „co není zakázáno, je dovoleno“. Neznamená to ovšem veškerou smluvní volnost, neboť práva a povinnosti si mohou účastníci upravit odchylně, jestliže to zákoník práce výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit (např. délka dovolené, či výše odstupného). Předmětem úpravy zákoníku práce jsou: - právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli - právní vztahy kolektivní povahy - zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství - právní vztahy před vznikem pracovněprávního vztahu Účastníci pracovněprávních vztahů: A: Zaměstnanec: Pracovněprávní způsobilost být zaměstnancem vzniká fyzické osobě, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak dovršením věku 15 let. Zaměstnavatel však nesmí se zaměstnancem sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Práce fyzických osob mladších 15 let nebo starších 15 let do skončení povinné školní docházky je zakázána. Tyto osoby mohou vykonávat jen uměleckou nebo kulturní činnost. B: Zaměstnavatel: Zaměstnavatelem ve smyslu zákoníku práce může být jak právnická osoba, tak i fyzická osoba. C: Odbory Odbory vznikají nezávisle na vůli zaměstnavateli dle zákona č. 83/1990 Sb., Zákoník práce byl přijat pod č. 262/2006 Sb. Od doby jeho účinnosti byla přijata již řada novelizací. I v rámci probíhajícího kursu došlo k novelizacím, na které byli účastníci upozorněni. Jednalo se o zejména o novelu č. 365/2011 Sb., s účinností od 1. 1. 2012, na základě které zákoník práce doznal významných změn.

7. blok „skončení pracovního poměru“ „ Nulla poena sine lege“ Není trestu bez zákona Účastníci měli získat základní přehled o jednotlivých formách skončení pracovního poměru. Na ukázku krátký exkurz nejčastěji používaného způsobu rozvázání pracovního poměru – výpovědí. Rozvázání poměru výpovědí (§ 50 a násl.) Výpověď je na rozdíl od dohody jednostranným právním úkonem, kterým účastník vyjadřuje kvalifikovaným projevem vůle úmysl skončit pracovní poměr, bez ohledu na stanovisko či nesouhlas druhé smluvní strany. Podstatné znaky výpovědi: -

výpověď musí být podána písemně, jinak je neplatná, výpověď musí být doručena druhému účastníkovi do vlastních rukou, MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

130

-

-

ve výpovědi dané zaměstnavatelem musí být skutkově vymezen důvod tak, aby nebyl zaměněn s jiným důvodem, pro který je výpověď podávána a tento důvod nelze dodatečně měnit, výpověď musí obsahovat i vlastnoruční podpis, neboť by mohla být zpochybněna její autentičnost a to i přes to, že tato skutečnosti není uvedena jako podstatná náležitost pod sankcí neplatnosti.

Výpovědí může rozvázat pracovní poměr jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Zaměstnavatel může podat výpověď pouze ze zákonem stanovených (taxativních) důvodů uvedených v § 52 písm. a/ – h/ zákoníku práce. Zaměstnanec může podat výpověď z jakéhokoli důvodu. Výpovědní doba musí být pro obě smluvní strany stejná, nejméně dvouměsíční a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v tzv. ochranné době uvedené v ust. § 53. Výpověď z pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací. Povinnost zaměstnavatele požádat o předchozí souhlas odborovou organizace se vztahuje jen na případ, jdeli o člena orgánu odborové organizace, jež působí u zaměstnavatele v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení.

8. blok „náhrada škody v pracovně právních vztazích“ „Ne bis in idem“ Ne dvakrát ve stejné věci Účastníci kursu se v této části seznámili se základními principy odpovědnosti za škodu jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany zaměstnance. O náhradě škody hovoříme jako o újmě, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích.

Náhrada škody odpovědnost na straně zaměstnance odpovědnost na straně zaměstnavatele . obecná odpovědnost . obecná odpovědnost . odp. za nesplnění povinnosti k odvrácení škody . odpovědnost při odvrácení škody . odp. za schodek na svěřených hodnotách, které .odp. na odložených věcech je zaměstnanec povinen vyúčtovat . odp. při pracovních úrazech a . odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů nemocech z povolání

9. blok „společná ustanovení v pracovně právních vztazích“ „De iure“ Podle práva Konkurenční doložka – ust. § 310- 311 zákoníku práce: Konkurenční doložka je dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, kde se zaměstnanec zavazuje, že po určitou dobu po skončení zaměstnání se zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči zaměstnavateli soutěžní povahu.


Konkurenční doložku lze sjednat v pracovní smlouvě, v manažerské smlouvě, či v jiné smlouvě. Může být sjednána rovněž kdykoli v průběhu pracovního poměru. Konkurenční doložka je možné uzavřít nejdříve po uplynutí zkušební doby, je-li tato sjednána v pracovní smlouvě. Konkurenční doložka by měla být využívána pouze tam, kde zaměstnanec získá poznatky, informace, technologické postupy, tedy určité know – how zaměstnavatele, a jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat, a jejichž využití by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost. Pokud zaměstnanec nepřijde do styku s žádnými takovýmito znalostmi, neměla by být konkurenční doložka sjednávána. Konkurenční doložka musí být sjednána písemně, jinak je neplatná. Doba, na kterou může být konkurenční doložka uzavírána, je nejdéle jeden rok. Zaměstnavatel se zároveň zavazuje, že poskytne zaměstnanci peněžité vyrovnání, a to ve výši nejméně jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Pro případ porušení závazku ze strany zaměstnance může být v dohodě sjednána smluvní pokuta, kterou se zaměstnanec zavazuje uhradit zaměstnavateli. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek zaměstnance vůči zaměstnavateli. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu sjednaných podmínek. Zaměstnavatel může od dohody odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. Zaměstnanec může dohodu vypovědět, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil peněžité vyrovnání do 15 dnů po uplynutí jeho splatnosti. Dohoda pak zaniká prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi.

Procvičování znalostí Pro posluchače byly v každém bloku vytvořeny testové otázky, na základě kterých si účastníci mohli ověřit, zdali přednášená témata pochopili. Pro krátkou ukázku prezentuji jeden z testů, který účastníci absolvovali. 1. Obchodní zákoník upravuje A - postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a jiné vztahy související s podnikáním, B – postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a majetkové vztahy fyzických a právnických osob, C – postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy právo na ochranu podnikatelů. 2. Obchodní zákoník považujeme A – za obecný základní předpis soukromého práva B – za obecný základní předpis práva veřejného C – zvláštní právní předpis pro obchodní vztahy 3. Obchodní rejstřík je A – veřejný seznam, kam se zapisují údaje o podnikateli, jež vedou tzv. rejstříkové soudy B – veřejný seznam, kam se zapisují údaje o podnikateli, jež vedou živnostenské úřady C – neveřejný seznam, kam se zapisují údaje o podnikateli, jež vedou živnostenské úřady 4. Obchodní firma je A – je název, pod kterým je podnikatel zapsán u živnostenského rejstříku B – je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku C - je název, pod kterým vystupuje osoba samostatně výdělečná činná MANUÁL - EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

132

5. Jednotka územní samosprávy je A – okres B – rozpočtová a příspěvková organizace C – obec 6. Podnikáním rozumíme činnost A – soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku B - občasnou činnost prováděnou podnikatelem, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku C - soustavnou činnost prováděnou podnikatelem, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost 7. Právní subjektivitou rozumíme A – způsobilost sám vystupovat v právních vztazích B – způsobilost být nositelem práv a povinností z právních vztahů C – způsobilost nést odpovědnost za protiprávní jednání 8. Způsobilost k právním úkonům u fyzické osoby vzniká obecně A – narozením B – dovršením 15 let C – dovršením 18 let 9. Prokura je A – zvláštní plná moc B – statutární orgán C – soudem ustanovený zástupce pro osobu, jejíž pobyt není znám 10. Způsobilost k právním úkonům u právnické osoby vzniká A – sepsáním notářského zápisu o založení společnosti B – složením základního kapitálu na účet právnické osoby C – vzniká současně se vznikem způsobilostí k právním úkonům (založení a vznik společnosti)

„Post scriptum“ Co dodat na závěr. Snad jen to, že právo je obor, který s rozvojem společnosti prochází neustálým vývojem a někdy je velmi těžké s tímto dynamickým vývojem udržet kontakt. Není účelem a ani nemůže být cílem, aby se posluchači, kteří se rozhodli absolvovat tento kurs, stali odborníky na „právo“. Je ale nesmírně důležité, aby nejen posluchači tohoto kursu byli schopni se orientovat v základních právních předpisech a naučili se alespoň základním znalostem právní teorie, které jim mnohdy mohou pomoci předcházet a předvídat následným škodám, které by mohly vzniknout jejich nesprávným rozhodnutím a neznalostí zákona.

„Ignoratia iuris neminem exeusat“ Neznalost zákona neomlouvá


Závěr

Vážený čtenáři, věříme, že informace, které jste získal přečtením tohoto Manuálu, budou pro Vás užitečné pro každodenní úspěšné vedení malých a středních firem. V případě, že Vás obsahová náplň jednotlivých vzdělávacích modulů realizovaného projektu zaujala ve větší míře, nabízíme Vám možnost zúčastnit se výuky již pilotně ověřených modulů v rámci udržitelnosti projektu „Excelentní manažer malé a střední firmy“. Cena výuky se bude odvíjet od celkového počtu zapojených účastníků. V případě Vašeho zájmu o zapojení do výuky prezentovaných vzdělávacích modulů nás neváhejte kontaktovat na e-mailových adresách [email protected] nebo [email protected], případně na telefonu 561 114 311 či mobilu 724 775 173 (p. Vytasil).

Okresní hospodářská komora Jihlava děkuje všem zapojeným účastníkům, oponentům a lektorům za jejich aktivní přístup při pilotním ověření projektu „Excelentní manažer malé a střední firmy“, bez něhož by nebylo možné nejen projekt úspěšně zrealizovat, ale ani vytvořit tento Manuál.


134

Poznámky


EXCELENTNÍ MANAŽER MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY

Recommend Documents