Firmy a mezinárodní spolupráce

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Firmy a mezinárodní spolupráce Bakalářská práce

Autor:

Jakub Strnad Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.

2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 30. dubna 2016

Jakub Strnad

Na tomto místě bych nejdříve rád poděkovat vedoucímu práce panu Ing. Stanislavu Heczkovi, Ph.D. za cenné rady a odbornou pomoc, které mi vždy byly velkým přínosem a vedly k vypracování této bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval svojí rodině, která mi byla psychickou podporou po celou dobu mého studia.

Anotace Tato bakalářské práce vymezuje základní finanční a nefinanční mezinárodní instituce, které k mezinárodním aktivitám neodmyslitelně patří. Důležitou součástí je i vymezení forem vstupu firem na mezinárodní trhy z hlediska kapitálové náročnosti. Samotná práce má za cíl blíže představit problematiku obchodů na mezinárodních trzích, charakteristiku rizik s tím spojených a způsoby jejich diverzifikace. V závěru je uveden příklad zapojení společnosti Pivovary Staropramen. Klíčová slova: Obchodní korporace, Know-how, Dceřiná společnost, Joint Venture, Franchising, PEST analýza, Životní cyklus výrobku, Pivovary Staropramen

Annotation This bachelor’s thesis defines the basic financial and non-financial international institutions which for international activities are inseparable. An important part is defining forms of companies entering on international markets in terms of capital intensity. The thesis aims to introduce to the issue of trading in international markets, the characteristics of the associated risks and ways to diversification. The conclusion is an example of involvement Pivovary Staropramen company.

Key words: Business Corporation, Know-how, Subsidiary Company, Joint Venture, Franchising, PEST Analysis, Product Life Cycle Stages, Staropramen Breweries

Obsah Úvod .........................................................................................................................................................8 1.

2.

Právní formy podnikání ....................................................................................................................9 1.1

Firma.........................................................................................................................................9

1.2

Právní formy podnikání ............................................................................................................9

1.3

Obchodní korporace.............................................................................................................. 10

1.3.1

Veřejná obchodní společnost ........................................................................................ 10

1.3.2

Komanditní společnost .................................................................................................. 10

1.3.3

Společnost s ručením omezeným.................................................................................. 11

1.3.4

Akciová společnost ........................................................................................................ 11

1.3.5

Družstvo ........................................................................................................................ 12

Mezinárodní obchod ..................................................................................................................... 12 2.1.1 2.1.1.1

Hlavní funkce zahraničního obchodu ........................................................................ 13

2.1.1.2

Další funkce zahraničního obchodu .......................................................................... 14

2.1.2 3.

4.

5.

Funkce zahraničního obchodu ...................................................................................... 13

Doložky (dodací podmínky) INCOTERMS ...................................................................... 15

Instituce mezinárodního obchodu ................................................................................................ 16 3.1.1

GATT .............................................................................................................................. 16

3.1.2

WTO............................................................................................................................... 17

3.1.3

UNCTAD ......................................................................................................................... 18

3.1.4

WCO .............................................................................................................................. 19

3.1.5

Cíle WCO........................................................................................................................ 19

Instituce na našem území.............................................................................................................. 19 4.1.1

EGAP .............................................................................................................................. 19

4.1.2

Česká exportní banka .................................................................................................... 20

4.1.3

MPO ............................................................................................................................... 20

4.1.4

CZECHTRADE ................................................................................................................. 21

4.1.5

CZECHINVEST ................................................................................................................. 21

Mezinárodní finanční instituce...................................................................................................... 22 5.1

Bretton-Woodský systém ...................................................................................................... 22

5.1.1

MMF .............................................................................................................................. 22

5.1.2

IBRD ............................................................................................................................... 23

5.1.3

IDA ................................................................................................................................. 23

5.1.3.1

Světová banka ........................................................................................................... 24

5.1.4 6.

BIS .................................................................................................................................. 24

Formy vstupu nenáročné na kapitálové investice......................................................................... 24 6.1

7.

Transfer know-how ............................................................................................................... 24

6.1.1

Technická pomoc........................................................................................................... 25

6.1.2

Licence ........................................................................................................................... 25

6.1.3

Joint Venture ................................................................................................................. 27

6.1.4

Franchising .................................................................................................................... 27

6.1.5

Zušlechťovací operace ................................................................................................... 28

6.1.6

Výrobní kooperace na mezinárodní úrovni ................................................................... 29

Formy vstupu náročné na kapitálové investice ............................................................................. 29 7.1

Mateřská a dceřiná společnost ............................................................................................. 30

7.2

Strategické aliance ................................................................................................................ 30

7.3

Přímé zahraniční investice..................................................................................................... 31

8.

7.3.1

Fúze a akvizice ............................................................................................................... 31

7.3.2

Investice na zelené louce .............................................................................................. 32

7.3.3

Investice na hnědé louce ............................................................................................... 32

Důvody zapojení firem do mezinárodní spolupráce ..................................................................... 33 8.1

9.

Životní cyklus výrobku ........................................................................................................... 33

Rizika v mezinárodním podnikání ................................................................................................. 36

10.

Mezinárodní marketing ............................................................................................................. 38

10.1

Mezinárodní marketingová strategie .................................................................................... 39

10.2

PEST analýza .......................................................................................................................... 40

11.

Další způsoby financování mezinárodního obchodu................................................................. 44

11.1

Faktoring ............................................................................................................................... 44

11.2

Forfaiting ............................................................................................................................... 46

11.3

Úvěry v mezinárodním obchodě ........................................................................................... 48

11.3.1

Dodavatelský úvěr ......................................................................................................... 48

11.3.2

Odběratelský úvěr ......................................................................................................... 48

11.3.3

Leasing ........................................................................................................................... 48

12.

Staropramen.............................................................................................................................. 49

12.1

Úvod ...................................................................................................................................... 49

12.2

Historie společnosti ............................................................................................................... 49

12.3

Staropramen v mezinárodním měřítku ................................................................................. 50

12.4

Molson Coors Brewing Company .......................................................................................... 50

12.5

Fúze Staropramenu a Molson Coors ..................................................................................... 51

12.6

Vzájemné smlouvy ................................................................................................................ 51

12.7

Tržby společnosti Staropramen s.r.o..................................................................................... 52

12.8

Možnosti rozšíření ................................................................................................................. 53

Závěr ...................................................................................................................................................... 54 Zdroje: ................................................................................................................................................... 55 Seznam použitých obrázků................................................................................................................ 59 Seznam použitých grafů .................................................................................................................... 59 Seznam použitých tabulek ................................................................................................................ 59 Přílohy: .................................................................................................................................................. 59

Úvod Téma Firmy a mezinárodní spolupráce jsem si vybral z důvodu soukromé zainteresovanosti do problematiky zvoleného tématu a možnosti tak si prohloubit znalosti o fungování mezinárodních obchodů a způsobech jak spolu firmy kooperují, vytvářejí nadnárodní skupiny, diverzifikují riziko a společně bojují s konkurencí. Cílem této bakalářské práce je charakterizovat základní formy zapojení firem do mezinárodní spolupráce a hodnocení zapojení českých firem do mezinárodní spolupráce. Strukturu práce jsem pro lepší přehlednost rozdělil do dvanácti rozsáhlých kapitol, kde jedenáct kapitol popisuje problematiku zvoleného tématu a dvanáctá kapitola je praktická část. V první kapitole své bakalářské práce vymezím základní pojem firma a druhy obchodních korporací na našem území. V druhé kapitole se pokusím charakterizovat mezinárodní obchod, jeho druhy a funkce. Dále podrobněji rozeberu podmínky INCOTERMS, které jsou nedílnou součástí mezinárodního obchodu. Ve třetí kapitole vymezím hlavní instituce mezinárodního obchodu, konkrétně ve čtvrté kapitole se zaměřím na tuzemské instituce, které ovlivňují a podporují mezinárodní obchod. Pátá kapitola se bude týkat finančních institucí v mezinárodním měřítku. V kapitole šest a sedm jsou základní formy vstupu firem na zahraniční trhy z hlediska náročnosti kapitálu. Osmá kapitola bude charakterizovat důvod těchto zapojení firem do mezinárodní kooperace. Naopak devátá kapitola poukáže na rizika, která jsou spojena s obchodními aktivitami na zahraničních trzích a obecně mezinárodním obchodem. Desátá kapitola obsahuje základní principy a způsoby diverzifikace, jak se podniky již zmíněných rizik mohou vyvarovat. Jedenáctá kapitola dodatečně charakterizuje další možné způsoby financování mezinárodního obchodu a poslední kapitola je věnována praktické části, která uvede reálný příklad mezinárodní kooperace tuzemské firmy Pivovary Staropramen s.r.o. V bakalářské práci byla v první řadě použita metoda deskripce, která měla vymezit základní způsoby a možnosti firem vstupu na zahraniční trhy. Dále byla použita metoda syntézy, neboť problematika mezinárodních obchodů je velice obsáhlé téma a tudíž bylo nutné mnoho informací a zdrojů sjednotit. Pro vytvoření tabulky vzájemných smluv mezi pivovarnickými korporacemi byla použita metoda sumarizace a deskripce pomocí výročních zpráv.

8

1. Právní formy podnikání 1.1 Firma Firma jako pojem není nijak zvláště neznámé téma, ovšem velice často se zaměňuje s pojmem podnik, proto považuji za vhodné je zde vymezit. „Firma je

pojem,

který

označuje obchodní

název,

pod

kterým

vystupuje

konkrétní podnik. Je to tedy označení obchodní společnosti, jedná se o nehmotný statek.“ (Managementmania, 2013) Podnikem se rozumí subjekt, organizace, společnost, která vykonává činnost za účelem zisku. S tím související i pojem podnikání, který představuje „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“(Nop.topsid, 2016)

1.2 Právní formy podnikání V České republice právní formy podnikaní upravuje Nový občanský zákoník, který nabyl právní moci 1.1.2014. Dle §18 Nového občanského zákoníku č.89/2012 Sb. lze rozdělit osoby na fyzické a právnické. Fyzická osoba Za fyzickou osobu (zkráceně FO) považujeme takovou osobu, která dosáhla zletilosti (v našem prostředí dovršení 18 let), je bezúhonná a je zapsána v živnostenském rejstříku. FO vykonává činnost za účelem zisku. Na vlastní žádost může být zapsána v obchodním rejstříku. Právnická osoba Právnická osoba (zkráceně PO) je subjekt, který dle stanovených podmínek má své jméno, sídlo a je zapsán ve veřejném rejstříku. Subjekt vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku a zaniká dnem výmazu. Vedení daňové evidence vs vedení účetnictví Daňová evidence-činnost, při které se evidují pouze příjmy a výdaje, majetek a závazky. Do ledna roku 2004 byla daňová evidence označována jako "jednoduché účetnictví". Účetnictví-činnost, při které se evidují jak příjmy a výdaje, majetek a závazky, tak také náklady a výnosy. Do ledna roku 2004 zákon označoval jako "podvojné účetnictví".

9

Zákon o účetnictví stanovuje, že účetnictví vedou povinně všechny PO (právnické osoby). Daňovou evidenci vedou oproti tomu FO (fyzické osoby). Zároveň ale platí, že FO může vést dobrovolně dle svého rozhodnutí účetnictví nebo se tak stává jeho povinností při překročení 25 000 000,- Kč obratu za rok.

1.3 Obchodní korporace Dle §1 zákona č.90/2012 Sb. o obchodních korporacích lze korporace rozdělit na obchodní společnosti a družstva. Za obchodní společnost se považuje veřejná obchodní společnost (v.o.s), komanditní společnost (k.s.), společnost s ručením omezeným (s.r.o.) a akciová společnost (a.s.).

1.3.1 Veřejná obchodní společnost „Veřejná obchodní společnost je společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně.“ §95 odst. 1 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Společníci mají svá práva a povinnosti zakotvena ve společenské smlouvě. Ta může být měněna pouze se souhlasem všech společníků. Pokud tedy není určeno smlouvou jinak, společníci mohou za společnost jednat samostatně, mají stejné hlasovací právo a stejný podíl na zisku. Statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci. Společenská smlouva také může určit, že statutárním orgánem společnosti můžou být jen někteří společníci nebo pouze jeden z nich dle §106 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Společnost se dle § 113 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích může zrušit například výpovědí společníka, dnem právní moci rozhodnutí soudu, smrtí společníka nebo třeba prohlášením konkurzu na majetek společníka. Obchodní společnost, tak jako ostatní společnosti, zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku.

1.3.2 Komanditní společnost Základním charakteristickým znakem společnosti je rozdělení společníků do dvou kategorií a to: komanditisté a komplementáři.

10

Komanditista ručí svým majetkem za dluhy společnosti komanditní sumou (=pojem zavedený dle NOZ-tedy částkou, kterou ručí komanditista), a to maximálně do výše svého nesplaceného vkladu. Minimálním vklad činí 5 000 Kč. Podíl na zisku je mezi komanditisty rozdělen dle výše jejich vkladů do společnosti. Oproti tomu komplementáři ručí za dluhy společnosti celým svým majetkem a podíl na zisku si mezi sebou rozdělují rovným dílem. Komplementáři jsou také statutárním orgánem celé společnosti. Ve věcech mimo statutární orgán hlasují všichni společníci, přičemž zvlášť hlasují komplementáři a zvlášť komanditisté podle §125 odst. 2 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

1.3.3 Společnost s ručením omezeným Jedná se o kapitálovou společnost, která je v České republice nejvíce rozšířená. Od 1.1.2014 minimální základní kapitál pro společnost s ručením omezeným byl stanoven 1 Kč. Společnost má své jednatele, dozorčí radu a valnou hromadu. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezením je jednatel či jednatelé (pokud společenská smlouva nestanoví jinak). Dozorčí rada naopak vykonává dohled nad činností jednatelů jakožto statutárního orgánu a má právo nahlížet do všech dokumentů společnosti. Společnost ručí celým svým majetkem. Stejně tak i jednatelé společnosti ručí svým majetkem a to v případě, že by podnik nemohl dostát svým závazkům, nebo by se jednatelé dopustili takové činnosti, které by byli v rozporu se zákonem, nebo by byli v nesouladu s péčí řádného hospodáře a měli tak negativní vliv pro podnik. Společníci ručí pouze do výše svých nesplacených vkladů. Velkou změnu přinesl Zákon o obchodních korporacích také v podílech společníků, které se dají zapsat na kmenové listy. Tyto listy jsou cenným papírem se všemi svými náležitostmi (označení, výše vkladu připadající na podíl, identifikace společníka apod.). Dle zákona je dále stanoveno, že kmenový list nemůže být veřejně obchodovatelný ani vydaný v zaknihované formě podle §137 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

1.3.4 Akciová společnost Akciová společnost je kapitálovou společností. Výše základního kapitálu je stanovena zákonem a to minimálně ve výši 2 000 000,- Kč.

11

Nejvyšším orgánem akciové společnosti je valná hromada, která rozhoduje o nejdůležitějších činnostech společnosti. Například emisí nových akcií, případném snížení či zvýšení základního kapitálu, výplatou dividend apod. Dalším důležitým orgánem je představenstvo, které je statutárním orgánem společnosti. Řídí tedy celou společnost a jedná jejím jménem. Dozorčí rada zde plní kontrolní funkci. Sleduje chování představenstva a má právo nahlížet do všech dokumentů společnosti. Právo účastnit se valné hromady mají všichni akcionáři. Jejich hlasovací práva jsou stanovená poměrem dle držených akcií. Výjimku zde tvoří akcionáři, kteří mají v držení prioritní akcie, tedy právo na přednostní výplatu dividend. Nemají však hlasovací právo. Všichni akcionáři mají právo na dividendy, podíly na zisku a na likvidačním zůstatku. V případě rozhodnutí valné hromady o emisi akcií, mají tito akcionáři i předností právo na odkup.

1.3.5 Družstvo Zákon družstvo definuje jako „společenství neuzavřeného počtu osob, které je založeno za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, případně také za účelem podnikání.“ §552 zákon č 90/2012 Sb., o obchodních korporacích Družstvo musí mít nejméně 3 členy. Orgány družstva je členská schůze, která je zároveň nejvyšším orgánem. Představenstvo, vykonávající činnost jako statutární orgán, a kontrolní komise. Představenstvo předkládá členské schůzi údaje o hospodaření družstva. Právo účastnit se členské schůze mají všichni členové a každý hlasuje rovným dílem. Nejtypičtějším příkladem družstev u nás jsou zemědělská družstva a bytová družstva.

2. Mezinárodní obchod Obchod je činnost, při které dochází ke směně zboží a služeb. Už od pravěku zaznamenáváme první obchody mezi primitivními kmeny. Jedná se tedy o barterový obchod. Barterový obchod znamená směnu zboží za zboží. Postupem času se přešlo k platidlům, která se používala při směně-dnes tuto činnost vykonávají peníze. Pro začátek by bylo vhodné vymezit si rozdíl mezi zahraničním obchodem a mezinárodním obchodem. Tyto dva pojmy jsou různě mezi zdroji zaměňovány. Zahraniční obchod chápeme, jako vztah mezi určitou zemí a jinými státy, které mezi sebou provádějí

12

směnu. Mezinárodní obchod oproti tomu chápeme, jako souhrn veškerých obchodů všech zemí, které mezi sebou provádějí směnu statků a služeb. Velký vliv na vývoj mezinárodního obchodu má globalizace, kterou můžeme definovat jako proces integrací států do jednotného celku. Dalším důležitým faktorem je přechod řady států z centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku. Mezinárodní obchod má své bariéry, funkce a příčiny, které si vymezíme níže. Typy mezinárodního obchodu můžeme dělit do tří kategorií dle počtu států: 1. bilaterální (dvojstranný) 2. trilaterální (trojstranný) 3. multilaterální (mnohostranný) (Internetovy-marketing.blogspot, 2016)

2.1.1 Funkce zahraničního obchodu 2.1.1.1 Hlavní funkce zahraničního obchodu 

Transformační funkce „Transformační působení zahraničního obchodu představuje historicky prvotní smysl

ekonomických vztahů se zahraničím. Zahraniční obchod mění (transformuje) strukturu domácí produkce resp. domácích zdrojů ve strukturu žádoucí v oblasti užití.“ (Plchová, 2007) V podstatě zde hovoříme o dovozu produktů popř. výrobních faktorů, které by daná země nebyla schopna sama vyrobit (nebo by to pro ni bylo příliš drahé). Z důvodů nedostatku zdrojů, špatných přírodních podmínek nebo zastaralých technologií. 

Transkriptivní (transmisní) funkce „Představuje tok informací, kritérií a stimulů z vnějšího prostředí a jejich vliv na

národní ekonomiku, její konkurenceschopnost, tyto informace pak ovlivňují rozhodování domácích subjektů (podle stupně otevřenosti ekonomiky).“ (Heczko, 2009) Z toho jasně vyplývá, že se zde nejedná o přesun produktů, ale o samotný přenos informací (know-how). Některé zdroje transkriptivní funkci nazývají "vyšší úrovní funkce transformační". Jedná se tedy tak o jakési rozšíření nejstarší funkce zahraničního obchodu.

13

2.1.1.2 Další funkce zahraničního obchodu 

Růstová funkce „Z hlediska projevu růstového efektu je závažná struktura prováděné substituce

domácí výroby a domácích zdrojů dovozem zboží či využitím zahraničních zdrojů. Jde o takovou strukturu prováděné transformace, která vede k úsporám vynaložené práce.“ (Plchová, 2007) Tedy za další funkci, a zároveň důvodem existence mezinárodního obchodu můžeme považovat fakt, že ne každá země je schopna produkovat stejné statky a služby. Ať už kvůli finanční náročnosti nákladů, tak třeba nevhodným klimatickým podmínkám (např. pěstování tropického ovoce ve sklenících v Evropě). Tuto problematiku nejlépe definuje teorie absolutních a komparativních výhod. Autorem absolutní výhody je Adam Smith, ekonom, filosof a teoretik z 18. století. Ve stejném století působil i britský ekonom David Ricardo, který je považován za autora teorie o komparativní výhodě. U absolutní výhody jednoduše lze říci, že každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s absolutně nižšími náklady (kde je absolutně efektivnější, výkonnější než jiné země), naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s absolutně vyššími náklady. (Heczko, 2009) Komparativní výhoda naopak spočívá v tom, že země má relativní výhodu (relativně nižší náklady) na výrobu statku. Tento statek pak vyváží a dováží ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady. 

Funkce bariéry růstu domácí ekonomiky Zahraniční obchod může mít i svou negativní stránku. Tato situace nastává hlavně v

nerozvinutých ekonomikách. V podstatě se může stát, že ekonomika daného státu začne zaostávat, oproti konkurenci na zahraničních trzích. Výrobní faktory a domácí produkty se začnou snižovat a bez zásahu by mohlo dojít ke značnému úpadku domácí ekonomiky. Nejlépe skutečnost bariéry růstu domácí ekonomiky vysvětluje teorie protekcionismu. Protekcionismus Z důsledku negativních vlivů, které přináší mezinárodní obchod, vstupuje do obchodu samotný stát. Pomocí cel a dovozních kvót, která uvaluje na dovozce, chrání svůj domácí produkt. Často nastává situace, že z důsledku mezinárodního obchodu a tlaku importérů do země, začíná upadat domácí produkt, ať už cenou nebo kvalitou. Stát tímto způsobem se snaží zpomalit, nebo úplně zamezit negativního tlaku vyvíjeného na naše výrobce. Bez zásahu státu by taková situace mohla vést i třeba ke snižování pracovní síly. Popřípadě potlačování tradic dané země. (například Česká republika jakožto tradiční výrobce

14

piva by hypoteticky snížila, z důvodu vnějších tlaků, zpracování chmelu, produkci piva a nechávala by si pivo dovážet) 

Funkce vzájemného působení růstem (poklesem) národního důchodu, růstem resp. poklesem dovozu a vývozu. V zásadě se jedná o poznatek keynesiánské teorie zahraničního obchodu. Při růstu

národního důchodu, roste dovoz. Vývoz to v této situaci nijak neovlivní, tedy mluvíme o negativním důsledku na celkovou obchodní bilanci země. Nárůst vývozu vyvolá i nárůst dovozu, ale v menší míře. (Heczko, 2009)

2.1.2 Doložky (dodací podmínky) INCOTERMS INCOTERMS (International Commercial Terms) – „Mezinárodní podmínky platné pro přepravu zboží. Upravuje platby za dopravu, rizika a povinnosti mezi dopravcem, kupujícím a prodávajícím:Dodací podmínky určují, do jakého okamžiku (místa) nese rizika a náklady na dodání zboží prodávající, a kde tato rizika a náklady přecházejí na kupujícího.“ (Doprava.vpraxi, 2012) „První Soubor mezinárodních pravidel pro výklad dodacích doložek byl vydán v roce 1936 pod názvem INCOTERMS 1936. Později byly prováděny změny, poslední v roce 2010, kdy byly provedeny změny a úpravy tak, aby pravidla byla náležitě uvedena v soulad s běžnou moderní (např. elektronický přenos dat apod.) praxí mezinárodního obchodu.“(Dsv, 2016) Je nutné ovšem mít na paměti, že vydáním nových doložek, staré doložky nezanikají. Proto je v zájmu obou stran uvádět rok vydání, kterými se budou řídit. (Černohlávková, 2007) Například INCOTERMS 2000, nebo nejnovější verze INCOTERMS 2010. Dodací podmínky INCOTERMS pouze řeší náklady a rizika. Lidé se často mylně domnívají, že tyto doložky určují, ve které chvíli přechází vlastnické právo na zboží z prodávajícího na kupujícího. Problematika vlastnictví je zakotvena v kupní smlouvě nikoliv v doložkách INCOTERMS. Rozdělení Doložky dělíme do 4 skupin: 

skupina E (Ex)



skupina F (Free)



skupina C (Cost,Carriage)



skupina D (Delivered) (Černohlávková, 2007)

15

Skupina E má pouze jedinou doložku a to EW, která dává povinnost prodávajícímu pouze připravit zboží ve svém závodě. (Dsv, 2016) Zde se jedná o velkou výhodu pro prodávajícího, který nenese prakticky žádná rizika, dokonce ani rizika během nakládání zboží. Veškeré riziko si nese kupující sám. Skupina F stanovuje, že prodejce nehradí hlavní náklad dopravy. Prodejce pouze dodá zboží na určené místo. Dle doložky je to FCA-prodejce dodá na smluvené místo (do objektu), FAS-prodejce dodá k boku lodi k nalodění, FOB-prodejce dodá zboží přímo na loď. (Businessinfo, 2016) Skupina C obsahuje čtyři doložky a je zvláštní tím, že u všech doložek se mění okamžik přechodu nákladů s okamžikem přechodu rizik. CFR-rizika přecházejí na kupujícího v přístavu nakládky (nalodění) a náklady až v přístavu určení (vylodění). CIF-stejné jako CFR, ale prodávající sjedná na své náklady ještě pojištění. CPT-prodávající hradí plně náklady na dopravu, vybírá dopravce, rizika si však nese kupující už při prvním předání dopravci sám. CIP-je stejné jako CPT, akorát se využívá při moderním způsobu přepravování kontejnerovou dopravou. (Černohlávková, 2007) Skupina D znamená, že veškeré riziko a náklady hradí prodávající. V tomto provedení je tedy nejvíce zvýhodněn kupující, neboť nenese žádné riziko. DAT-riziko a náklady přechází na kupujícího v okamžiku vyložení zboží z přepravního prostředku. DAP-kupující platí clo a vykládku z přepravního prostředku, náklady si zde také již hradí sám. DDP-stejné jako DAP, jen clo hradí prodávající. (Dsv, 2016)

3. Instituce mezinárodního obchodu V této kapitole bych rád zmínil základní instituce mezinárodního obchodu a stručně je charakterizoval. Tyto instituce jsou zakládány pro podporu mezinárodního obchodu a jeho co nejjednodušší průběh. Ke konci kapitoly zmíním některé tuzemské instituce, které se na obchodu podílejí, popřípadě přímo podporují exportní politiku naší země.

3.1.1 GATT GATT (General Agreement on Tariffs and Trade), neboli „Všeobecná dohoda o clech a obchodu, vznikla původně jako mnohostranná dohoda. Obsahovala všeobecné zásady

16

a pravidla, jejím cílem bylo regulovat mezinárodní obchod. Byla podepsána 23 zeměmi 30.10.1947.“ (Kalínská, 2006) Od roku 1947 bylo dokončeno osm kol celních jednání: 

1947 Ženevské kolo



1949 Annecy, Francie



1950–51 Torquay, Velká Británie



1956 Ženeva



1960–62 Dillonovo kolo



1964–67 Kennedyho kolo



1973–79 Tokijské kolo



1986–94 Uruguayské kolo (Businessinfo, 2016) „Cílem GATT je snížit míru ochranných obchodních opatření a zajistit poctivé a

rovné obchodní dohody mezi státy. Výsledkem těchto jednání je pokles průměrného cla na zpracovatelské produkty na devíti největších světových průmyslových trzích ze 40 % na méně než 5 %.“ (Businessinfo, 2016)

„Po vzniku WTO se GATT stal základním pilířem mnohostranných dohod o obchodu se zbožím. Další dva pilíře představují GATS-Všeobecná dohoda o obchodu a službami, TRIPS-Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví.“ (Kalínská, 2006) Kromě dohody GATTS ještě stojí za zmínění další dohody týkající se mezinárodního obchodu. Je tím například SPS-Dohoda sanitární a fotosanitární (stanovuje základní pravidla pro bezpečnost a ochranná opatření týkajících se života lidí, rostlin a zvířat)-dohlíží na jejich nezávadnost, způsob hnojení apod. AOAs-Dohody o zemědělství stanovují mezinárodní pravidla pro obchod s potravinami. Dále se také zabývají intervencí státu do zemědělství v podobě dotací, které dohodou jsou omezeny.

3.1.2 WTO WTO (Word Trade Organization)-Světová obchodní organizace, „je jednou z důležitých globálních institucí, zaměřenou na obchod. Byla zřízena v roce 1994 a oficiální zahájení bylo k 1.1.1995. V zásadě jde o společný rámec obchodních vztahů mezi členskými zeměmi (Česká republika, tehdy ještě Československo, je dokonce jedna ze zakládajících členů). Sídlo WTO je v Ženevě.“ (Kalínská, 2006) Jak již zde bylo zmíněno v kapitole o GATT, Světová obchodní organizace de facto znamenala přeměnu dohody GATT na mezinárodní organizaci. V praxi tedy WTO zastřešuje již zmíněné 3 pilíře.

17

Orgány WTO: 

Konference ministrů-nejvyšší orgán, rozhodují o nejdůležitějších věcech WTO, scházejí se jednou za 2 roky.



Generální rada-skládá se z představitelů členských států, řídí WTO



sekretariát WTO-poskytují administrativní a technické zázemí pro rozhodování, v čele je generální ředitel WTO (Mpo, 2005) Velmi zajímavé je, že během jednání se dodržuje zásada o rozhodování konsensem.

Tedy odsouhlasení všemi členy. Cíle WTO 

zvýšení životní úrovně



dosažení plné zaměstnanosti



zajišťovat rostoucí úroveň reálného důchodu



snaha zvyšovat úroveň efektivní poptávky (Businessinfo, 2016) „Prostředkem k dosažení je sjednání mnohostranně závazných pravidel mezinárodní

liberalizace (odstraňování překážek), zajištění transparentnosti a stabilnosti obchodu mezi členy WTO.“ (mpo.cz)

3.1.3 UNCTAD UNCTAD (United Nations Conference on Trade and Development)- Konference OSN o obchodu a rozvoji je instituce OSN, která sídlí v Ženevě. „Cílem organizace je napomáhat integraci rozvojových a zejména nejméně rozvinutých zemí do světové ekonomiky, především do mezinárodního obchodu a mnohostranného obchodního systému.“ (businessinfo.cz) UNCTAD ve spolupráci s dalšími organizacemi a dárcovskými zeměmi poskytuje také technickou pomoc dle potřeb daných rozvojových zemí. Zejména je zaměřena na nejméně vyvinuté země a země s transformující se ekonomikou. Dále organizace předkládá různé podklady, analýzy a zprávy pro potřeby vládních expertů, kteří se na pomoci podílejí. (Kalínská, 2006)

18

3.1.4 WCO WCO (World Customs Organization) Světová celní organizace má svojí historii již od roku 1947, kdy se uvažovalo o vzniku celní zóny, která by navazovala na principy GATT. V roce 1948 byl pro tyto potřeby založen Ekonomický výbor a Celní výbor. Celní výbor se později v roce 1952 změnil na Radu pro celní spolupráci (Customs Cooperation Council). Rada takto vystupovala až do roku 1994, kdy došlo k transformaci na Světovou celní organizaci. WCO sídlí v Bruselu a dnes dohlíží na téměř 98% mezinárodního obchodu. Světová celní organizace má aktuálně 180 členů. (Wcoomd, 2016)

3.1.5 Cíle WCO „Cílem WCO je zajistit efektivnost a co nejvyšší účinnost celní správy ve světovém měřítku. Její činnost je zaměřena na vývoj světových celních standardů a jednoduchého a účinného celního systému, na zjednodušení, modernizaci, harmonizaci a jednotné uplatňování celních procedur, na bezpečnost obchodních toků a na pomoc při vytváření celních institucí v rozvojových zemích.“ (Businessinfo, 2016)

4. Instituce na našem území V České republice se můžeme setkat hned s několika institucemi, které napomáhají proexportní politice na našem území. Za zmínění stojí jistě EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost) a ČEB (Česká exportní banka). Dále bychom rozhodně neměli zapomenout na MPO (Ministerstvo průmyslu a obchodu) nebo agentury CZECHINVEST a CZECHTRADE.

4.1.1 EGAP Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) „byla založena v roce 1992 jako akciová společnost plně vlastněná státem. Česká republika svá akcionářská práva vykonává prostřednictvím Ministerstva financí ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ministerstva zemědělství ČR. Ve své činnosti se řídí zákonem o pojišťovnictví a zákonem č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou.“ (Egap, 2016) EGAP lze také charakterizovat jako úvěrovou pojišťovnu se zaměřením na nepojistitelná tržní a komerční rizika běžnou pojišťovnou. Týká se hlavně financování exportních služeb a investic. Převážně tak pojišťuje bankovní úvěry s delší dobou splatností,

19

které jsou poskytnuty na exportní činnost především do zemí, kde politicko-ekonomické a právní prostředí přináší větší míru rizika nesplacení na straně kupujících. (businessinfo.cz)

4.1.2 Česká exportní banka Česká exportní banka (ČEB) je akciová společnost, která byla založena v roce 1995 se sídlem v Praze. Majoritním vlastníkem je stát, který vlastní 80% všech akcií. Zbylých 20% akcií vlastní EGAP. Jak už sám název napovídá, hlavním úkolem a důvodem založení České exportní banky je podpora českých vývozců (exportérů), a tím také i zlepšení celkové konkurenceschopnosti České republiky. Mezi hlavní produkty poskytované Českou exportní bankou jsou: 

odběratelské úvěry



dodavatelské úvěry



úvěry na investice v zahraničí



předexportní úvěry (Ceb, 2012) Pro ČEB je velmi důležitý vztah s EGAP. Jak již bylo řečeno EGAP v zásadě

pojišťuje hlavně úvěry poskytnuté Českou exportní bankou, příjemce úvěru tak má nejlépe vytvořené státem podporované podmínky pro svoji činnost. ČEB a EGAP sice může provádět podpůrné činnosti pro exportéry, aby zlepšil jejich konkurenceschopnost na mezinárodních trzích, ovšem musí dodržovat jistá mezinárodní pravidla, která jsou označována jako konsensus OECD. Zdroj uvádí, že Konsensus OECD je jakousi "džentlmenskou dohodou", kterou musí dodržovat všichni členové. Tito členové se scházejí v sídle OECD a jednají o úpravách a aktualizacích konsensu tak, aby odpovídal skutečným potřebám členů. Hlavním důvodem konsensu je vytvoření rovnocenných podmínek pro všechny členy. Konsensus obsahuje metodiku propočtu a stanovení minimálních pojistných sazeb. (Mpo, 2005)

4.1.3 MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu je orgánem státní správy, „koordinuje zahraničněobchodní politiku a má řídící úlohu v rámci vývozní politiky ČR. MPO podporuje

20

odstranění bariér vývozu, úzce spolupracuje s EGAP a ČEB. Dále se zaměřuje na informační činnost, poradenství a odborné vzdělávání.“ (Beneš, 2004) Činností ministerstva je také koordinace všech příprav legislativy, její implementace a kontrola dodržování. V neposlední řadě zabezpečuje sjednávání dvoustranných a mnohostranných ekonomických dohod. Důležitá činnost je také obchodní spolupráce a komunikace s mezinárodními organizacemi a integračními seskupeními. (Mpo, 2005) MPO má několik podřízených organizací, kam mimo jiné spadají i agentury CZECHTRADE a CZECHINVEST. Dále můžeme jmenovat například ČOI (Česká obchodní inspekce), Státní energetická inspekce anebo Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva.

4.1.4 CZECHTRADE CZECHTRADE „je agenturou na podporu exportu podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu. Cílem agentury je usnadnit firmám rozhodování o výběru vhodných teritorií, zkrátit dobu vstupu na daný trh a podpořit aktivity směřující k dalšímu rozvoji firmy v zahraničí.“ (CzechTrade, 2014) Agentura poskytuje odborné semináře, kurzy a školení pro firmy či jednotlivce, kteří se zajímají nebo již specializují na exportní operace. Nedílnou součástí činností agentury je „denně aktualizovaná databáze zahraničních poptávek, projektů a investičních příležitostí.“ (CzechTrade, 2014) Ve spojení s agenturou CZECHTRADE je nutno rozhodně zmínit webový portál businessinfo.cz, který je oficiálním portálem pro podnikání a export. Agentura je od roku 2001 realizátorem projektu businessinfo.cz. (Businessinfo, 2016)

4.1.5 CZECHINVEST Agentura CZECHINVEST je státní organizace pro podporu podnikání a investic, podřízená MPO. Je výhradní organizací, která smí nadřízeným orgánům předkládat žádosti o investiční pobídky, a podporuje české firmy, které mají zájem zapojit se do dodavatelských řetězců nadnárodních společností. Prostřednictvím svých služeb a rozvojových programů tak „CZECHINVEST přispívá k rozvoji domácích firem, českých a zahraničních investorů i celkového podnikatelského prostředí.“ (CzechInvest, 2016)

21

Mezi hlavní služby agentury patří: 

implementace dotačních programů financovaných EU a státem



formální poradenství projektů



pomoc při realizaci investičních projektů



zprostředkování státní investiční podpory



správa databáze českých dodavatelských firem a databáze podnikatelských nemovitostí (CzechInvest, 2016)

5. Mezinárodní finanční instituce 5.1 Bretton-Woodský systém Nejprve, než si zmíníme mezinárodní finanční instituce, je nutné zmínit jakousi "kolébku" většiny z nich. Tím je Bretton-Woodský měnový systém. Tento systém nese název dle města, ve kterém se v roce 1944 konala konference o poválečném uspořádání měnového systému, a tím je Bretton-Woods. 44 členských států (některé zdroje uvádí 45) rozhodlo, že měnový systém bude založen na fixních kurzech měn vůči USD (oscilační pásmo +/- 1%). Na konferenci došlo dále k založení dvou významných institucí. Jednou je Mezinárodní měnový fond (MMF) a druhou je Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD). (Kalínská, 2006) Bretton-Woodský měnový systém byl založen na fixním kurzu vůči USD, který byl kryt zlatem. Avšak v roce 1971, kdy nastal kolaps fixních směnných kurzů, mohly členské země si sami zvolit a případně přejít na systém pohyblivých kurzů (floating). Vzhledem k tomu, že USA také měla v emisi značné množství nekrytých peněz zlatem, došlo k rychlému vyčerpání zlatých zásob v USA a tím pádem tehdejší prezident Nixon byl nucen zrušit Bretton-Woodské měnové uspořádání. (Instituce však pokračují ve svých činnostech dále). (Penize, 2016)

5.1.1 MMF Jak již bylo zmíněno, MMF vznikl na Bretton-Woodské konferenci, formálně byl zřízen na konci roku 1945, kdy 29 zemí podepsalo Články Dohody. Dnes je součástí MMF 188 členských států. (Kalínská, 2006) Jednoduše lze činnost Mezinárodního měnového fondu charakterizovat jako: vykonávání dohledu nad měnovým systémem v mezinárodním měřítku, a monitoring

22

ekonomické a finanční situace svých členů. Dále také MMF poskytuje úvěry svým členům na krytí bilance. Tento úvěr je ovšem poskytnut členům, kteří o něj nejenom požádají, ale zavazují se, že provedou takové změny, které odstraní příčiny jejich špatné ekonomické situace. S činností měnového fondu nutno zmínit i SDR (zvláštní práva čerpání). Charakterizovat se dají jako speciální peněžní prostředky, které fond využívá na krytí likvidity nebo vyrovnávání měnových kurzů. Také lze touto formou splatit vklady členských států. Hodnota SDR je stanovena dle měnového koše čtyř světových měn (USD, EUR, JPY, GBP). Přepočítání se provádí každý den, dle kurzů daných měn.

5.1.2 IBRD Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD) bylo založena v Bretton-Woodu jako druhá instituce po MMF. Její hlavní činnost spočívala ve finanční pomoci prostřednictvím úvěrů, které poskytovala válkou postiženým středně bonitním zemím. Dnes je IBRD zaměřena převážně na rozvojové země a země, které potřebují pomoc s transformací své ekonomiky z centrálně plánované na tržní. Mimo finanční podpory IBRD poskytuje členským zemím poradenství, průzkumy a různé analýzy pro zefektivnění jednotlivých oblastí, jako je hospodářství, průmysl, technologie apod.

5.1.3 IDA Jelikož IBRD byl zaměřen na středně bonitní státy, bylo nutné založit organizaci, která by se specializovala na ty nejchudší a nejhůře úvěruschopné státy. Tou organizací je IDA (Mezinárodní sdružení pro rozvoj). Půjčky jsou poskytovány za velmi výhodných podmínek a jsou tak pro chudé země velmi perspektivní, jelikož jsou levnější než kupříkladu půjčky na kapitálových trzích. Peněžní prostředky IDA půjčuje v nejlepším případě i bezúročně s minimálním správním poplatkem. Typologicky úvěry mají dlouhodobý charakter. (Většina zdrojů se shoduje na splatnosti okolo 40 let) Oficiální stránky organizace dokonce uvádějí, že IDA se podílela a podílí na obnově zemědělství a vylepšení celkové infrastruktury v nejchudších oblastech Afriky, kde

23

vybudovala více než 240 000 kilometrů silnic a zajistila více než 15 milionům dětem možnost vzdělání. (Worldbank, 2016)

5.1.3.1 Světová banka IBRD a IDA jsou souhrnně nazývána jako Světová banka. V průběhu své činnosti ovšem bylo nutné se přizpůsobit a modernizovat v rámci nových změn. Proto vznikají další organizace jako například: IFC-Mezinárodní finanční korporace, MIGA-Agentura pro mnohostranné finanční záruky a ICSID-Mezinárodní centrum pro řízení investičních sporů. Dohromady všech 5 institucí tvoří tzv. Skupinu Světové banky.

5.1.4 BIS Banka pro mezinárodní platy (BIS) byla založena na základě Haagské smlouvy. Původně byla BIS založena z důvodu poválečných reparací, které mělo platit Německo poškozeným státům. Dnes se spíš soustředí na podporu centrálních bank, ať už prostřednictvím finanční spolupráce, tak také správou devizových rezerv. BIS vede centrální banky členských zemí k vytváření zdravého bankovního prostředí a celkové finanční stabilitě, která zajišťuje dobré podmínky pro hospodářský a ekonomický růst členských států. (Kalínská, 2006)

6. Formy vstupu nenáročné na kapitálové investice Na zahraniční trhy můžou firmy vstoupit mnoha způsoby. Pokud zváží všechna rizika a rozhodnou se tak, musí zvolit správnou formu. Jestliže se jedná o střední podnik s menším kapitálem, jistě bude vhodné zvolit jeden ze způsobů nenáročný na kapitálové investice. Za výhodu pak můžeme považovat menší riziko, které firma podstupuje. V této části bakalářské práce se seznámíme s několika základními typy, které se v praxi využívají.

6.1 Transfer know-how Know-how je poměrně široký pojem, který zahrnuje několik prvků. Na začátku je nutné si prvky odlišit. Samotný transfer know-how můžeme jako přesunu technologií či poskytování informací pro management, technickou pomoc nebo prodej licencí a patentů. (Heczko, 2007) Know-how, znamená souhrn všech poznatků dané firmy. Nejde pouze o náhlé zjištění, ale o zkušenosti získané firmou během dlouhodobé činnosti. Může se jednat o určitý druh

24

procesu, nebo postupu výroby. Některé zdroje know-how označují jako duševní vlastnictví firmy.

6.1.1 Technická pomoc Technickou pomoc chápeme ve smyslu poskytnutí svých poznatků jiné firmě za úplatu prostřednictvím smlouvy o technické pomoci. V jistém slova smyslu jde o vztah mezi poskytovatelem a příjemcem, ovšem ne striktně právně ošetřen, jelikož se zde jedná o zkušenosti či dovednosti, které nelze nechat patentovat nebo ošetřit licencí. Jedná se tak o vyřizování potřebných povolení, nebo například zajištění dozoru a implementace vlastních poznatků na výrobní zařízení příjemce.

6.1.2 Licence Jednou ze základních, a také velmi často užívaných, forem vstupu firem na zahraniční trhy je licence. Poskytovatel licence tak vstupuje na zahraniční trh bez náročných kapitálových investic, a dá se říct, i bez větších tržních rizik. Oproti tomu příjemce licence může získat za úplatu, velmi dobrou výhodu oproti konkurenci. Ale tím trochu předbíháme, nejdříve je nutné si definovat pojem licence.

Pojem licence Pojmem licence označujeme svolení k činnosti či povolení, která by za jiných podmínek nebyla dovolena. V prostředí firmy mluvíme o nehmotném majetku. Může se jednat o obchodní tajemství, know-how, technologické postupy a principy, nebo například i způsoby řízení managementu. Poskytovatel licence dává příjemci právo, za jistou finanční úplatu, nakládat a využívat poznatky, které poskytovatel licence nabízí. Licence má své náležitosti, které je nutné striktně dodržovat. Právní úprava licencí v České republice je zakotvena v NOZ (Novém občanském zákoníku) č.89/2012 Sb. (konkrétně § 2358-§ 2389). Rozdělení licencí Licence můžeme dělit dle rozsahu práv, která nám licence přináší: 

výlučná licence - užívat licenci může pouze její držitel, poskytovatel nemůže tuto licenci poskytnout již nikomu jinému (ani samotný poskytovatel)



nevýlučná licence - užívat licenci může kdokoliv, komu jí poskytovatel licence prodá



výrobní licence - poskytnutí práva na výrobu předmětu licence 25



prodejní licence - poskytnutí práva na prodej, včetně případného vývozu do jiných zemí (Černohlávková, 2007)

Licence lze dělit (viz tabulka č.1) dle předmětu průmyslových práv, těmi základními jsou: 

vynálezy (patenty) - dává nám právo vyrábět, prodávat, popřípadě vyvážet produkt, ve kterém je daný vynález (patent) obsažen, nebo byl při výrobě použit



průmyslové vzory - stejný princip jako u vynálezů, avšak zde je nutné mít souhlas autora, pokud autor a majitel není tatáž osoba



ochranné známky - vhodné, pokud poskytovatel licence má pocit, že by příjemce licence mohl pošpinit dobré jméno firmy produkty z nekvalitních materiálů. Může to tedy znamenat dodávky materiálu od určitých dodavatelů, nebo dodržování standardů. (Machková, 2015) Firma zvažuje poskytnutí licence v mnoha případech. Typickým příkladem je, že

firma sice vyvinula jistý prototyp, ale není schopna ho sama uvést do výroby, z důvodu velkých kapitálových investic, anebo ne v takovém rozsahu, jaký si trh žádá. Snazší je proto nechat prototyp patentovat a pak ho následně prodat firmě, která je schopna výrobního procesu. Další typickým důvodem je tržní bariéra, v některých oblastech či přímo státech jsou zaváděny celní kvóty, nebo konečný spotřebitelé kladou velký důraz na tradici. Firma, která by nově vstupovala na trh, by nebyla schopna čelit konkurenčnímu boji s domácími firmami. Velmi častým případem poskytnutí licence je při sloučení firem. Jeden dodá potřebný kapitál, například výrobní linku, druhý poskytne nehmotný vklad ve formě licence, nebo patentu. Firma naopak zvažuje nákup licence, pokud hodlá rozšířit svojí exportní politiku o další produkty, aby byla více perspektivní. Dále firma není schopna sama dosáhnout originálních nápadů z důsledku nedostatku peněžních prostředků, pro výzkum a inovaci, které by ve výsledku byly konkurenceschopné. Nakonec je nutné ještě zmínit dobu platnosti patentu, která je jakousi ochranou dobou patentu. Během této doby má vlastník patentu konkurenční výhodu a dá se říct, že do určité míry jistý monopol. Má tak možnost generovat nejvyšší možný zisk.

26

Tabulka č.1 Doba platnosti ochrany předmětů průmyslového vlastnictví Forma

Doba platnosti

Vynálezy (patenty)

20 let od podání přihlášky

Průmyslové vzory

5 let od podání přihlášky + 4*5 let prodloužení

Ochranné známky

4 roky od podání přihlášky + 2*3 roky prodloužení

Zdroj: Machková - Mezinárodní marketing str. 75, Úprava: vlastní

6.1.3 Joint Venture Pokud se podnik rozhodne vstoupit na zahraniční trh, je pro něj nejjednodušší způsob intervence na cizím trhu, spojením s některou z domácích firem. Jedním z možných spojení zahraniční a domácí firmy je joint venture. Pojem lze volně přeložit do češtiny jako společné podnikání. Samotné definici joint venture lze rozumět jako spojení dvou či více podniků do jednoho subjektu prostřednictvím smlouvy o joint venture. Ve smlouvě jsou uvedeny podmínky všeobecné, ale i konkrétní, jako je třeba podíl na zisku, či stanovená doba jejich spolupráce. Tato smlouva je i jakousi zárukou pro obě strany, že i v případě ztráty se budou o její krytí podílet společně, dle podmínek smlouvy. Charakteristikou pro tento druh podnikání je dlouhodobá spolupráce. V praxi se setkáváme se vzájemnou výpomocí při výzkumu a vývoji nebo podporou ve výrobním procesu. Jedna strana může dodávat zdroje ve formě investic či zásob. Druhá strana poskytne výrobní halu, pracovní sílu, software, know-how a podobně. Výhodou je, že domácí firmy mají zkušenosti s podnikáním na svých trzích, znají dobře zákazníky, konkurenci, obchodní cesty a legislativu své země. Zahraniční firma tím minimalizuje rizika při vstupu na cizí trh a domácí firma může získat kapitálovou či jinou výpomoc, která upevní jejich pozici vůči konkurenci na trhu.

6.1.4 Franchising „Franšíza je smluvní vztah mezi partnery, ve kterém franšizér poskytuje svou značku a

právo užívat předmět podnikání své společnosti, tj. poskytuje své know-how včetně systému řízení a zabezpečování služeb a nabyvatel franšízy (někdy označován jako franšízant) se zavazuje zaplatit smluvně stanovenou odměnu a dodržovat obchodní politiku poskytovatele.“ (Černohlávková, 2007) Nejčastěji se tento vztah využívá v obchodním podnikání. „Franchising je komplexní a trvalý vztah, při němž se původní koncepce podnikání často dále rozvíjí. Zdroje tohoto rozvoje zajišťují jak poskytovatel franšízy, tak její nabyvatelé.

27

U franchisingu dochází ke sdružování zdrojů, při němž nabyvatel franšízy poskytuje zdroje finanční, materiální (provozovnu) a lidské (pracovní sílu).“ (Machková, 2015) Dále bychom si měli definovat pojem franchisingová síť. Franchisingovou sítí myslíme obchodní a organizační propojení franšízora a všech jeho franšíz. Příkladem může být například firma McDonald´s, která má po světě více než 35 000 poboček. Kde 80% těchto poboček jsou franšízy. (Machková, 2015) Dále řetězec rychlého občerstvení Burger King, síť čerpacích stanic Shell nebo hobby market OBI. Výhody franchisingu Výhoda franchisingu je pro poskytovatele franchisingový poplatek, tedy poplatek za využívání franšízy franšízantem. Podíl na zisku, který je předem smluvně definován nebo třeba částečný vklad kapitálu ze strany nabyvatele franšízy. Nejčastějším poskytovatelem franšízy jsou velké podniky, které díky tomu mají možnost bez velkých kapitálových investic vstoupit na zahraniční trh. Výhodou pro franšízanta je značné potlačení podnikatelských rizik, kdy vlastně díky poskytnutému know-how a dalších zkušeností od franšizéra, je poučen jakým směrem by se měl podnikatelský záměr pohybovat, čeho by se měl vyvarovat, anebo co je naopak správný a osvědčený postup. Proto tento způsob podnikání začíná být velice oblíbený.

6.1.5 Zušlechťovací operace Zušlechťovací operace podniky velmi často vyhledávají a jsou oblíbenou formou mezinárodní spolupráce. Oblíbenost spočívá především v nenáročnosti na kapitálovou investici. Podstata zušlechťovacích operací je vcelku prostá. Jedná se o úpravu výrobku, surovin, materiálu nebo polotovaru do vyššího stupně ve výrobě. Případně již dokončení do finální podoby. Právní úprava těchto operací je zakotvena a posuzována nejčastěji jako smlouva o dílo. V té se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit. Ovšem, zde je nutné si vymezit pojem kupní smlouva a smlouva o dílo, abychom se nedostali do zbytečné kolize. Kupní smlouvu chápeme jako stav, kdy většinu věcí (materiálů) dodá převážně prodávající. Jestliže, většinu věcí (materiálů) má dodat kupující (objednatel), jedná se o smlouvu o dílo. (Kalinová, 2002)

28

Zušlechťovací operace jsou oblíbenou činností hlavně díky nižším nákladům. V této souvislosti hovoříme o nižších nákladech na pracovní sílu, režijní náklady anebo třeba nižší náklady na suroviny. Zušlechťovací operace lze rozdělit do dvou kategorií a to: 

aktivní operace



pasivní operace (Černohlávková, 2007) Aktivní operaci chápeme tak, že protistrana (objednatel) dodá nám potřebný materiál,

polotovary, výrobky apod. a my provedeme zušlechťovací proces. Velmi často je tato činnost spojena s leasingem, kdy objednatel nám pronajme pro potřeby zušlechtění stroj. Naopak za pasivní operaci považujeme situaci, kdy my jsme v pozici objednatele a dodáváme potřebný materiál, polotovary, výrobky apod. do zahraničí, kde protistrana (zhotovitel) provede zušlechťovací proces. Při pasivní operaci se v praxi část produkce nechá zhotoviteli nebo případně reexportuje do dalších zemí a zbytek hotového zušlechtěného produktu se navrátí objednateli.

6.1.6 Výrobní kooperace na mezinárodní úrovni Činnost výrobní kooperace se nikterak od zušlechťovacích operací výrazně neliší, a proto některé zdroje výrobní kooperaci uvádějí jako její součást. Výrobní kooperace spočívá v rozdělení výrobního programu na více částí, mezi několik zahraničních výrobců z různých zemí. V praxi si tak můžeme uvést příklad na montáži automobilu. Kola automobilu jsou vyráběny v zemi A, díly automobilu jsou vyráběny v zemi B, torso (karoserie) auta je vyráběna v zemi C, kompletace provádí země D. Popřípadě kompletovat a distribuovat může několik zemí současně. Důvody rozdělení těchto operací jsou zřejmé. Může se jednat například o levnější pracovní sílu, lepší technologické zázemí, nerostné bohatství dané země potřebné pro výrobu komponentů a podobně. Velmi často také určitá země provádí výzkum a inovace, které pak do samotného produktu implementuje druhá země.

7. Formy vstupu náročné na kapitálové investice Jestliže existují formy nenáročné na kapitálové investice, tak samozřejmě musí existovat i formy vstupu firem na zahraniční trhy náročné na kapitálové investice. Tato 29

forma je obvykle zvolena velkými podniky s přebytečným kapitálem, které jsou si plně vědomy všech rizik plynoucí ze zahraničních trhů.

7.1 Mateřská a dceřiná společnost V souvislosti s dceřinou společností bude nutné zmínit nejprve společnost mateřskou. Mateřská společnost je řídící společnost, která zakládá a ovládá společnost dceřinou, založenou třeba i na území jiného státu. Daná společnost se vždy musí řídit zákony státu, ve kterém má sídlo. Dceřiná společnost, ve které působí a má sídlo, se tak může podřizovat jiným legislativním požadavků, než společnost mateřská. Vznik dceřiné společnosti může nastat buď: 

založením nové společnosti



akvizicí (viz kap. 7.3.1.) „Hlavním cílem založení obchodních dceřiných společností v zahraničí je obvykle

dovoz a distribuce výrobků a služeb mateřské společnosti na cílovém zahraničním trhu.“ (Machková, 2014) Výhoda spočívá v přítomnosti společnosti na cílovém zahraničním trhu. Společnost tím získává možnost vytvářet si silnější vazbu na zákazníky, sledovat vývoje trendů na trhu a samozřejmě přístup k informacím na daném trhu. Dále pak za výhodu lze považovat možnost skladování zboží již ve skladech cílové země a tudíž urychlení distribuce. Mateřská společnost provádí řízení strategie, tvorbu cílů, financování vývoje a inovací, popřípadě distribuci zboží do dceřiné společnosti. Dceřiná společnost naopak zodpovídá za dodržování stanovených cílů a distribuci zboží na jejím trhu.

7.2 Strategické aliance Tento druh společného podnikání se začíná objevovat během globalizace v počátku 80. let. Nejvíce se pak začal rozvíjet v oblasti telekomunikací, informačních technologií a automobilovém průmyslu. (Kalínská, 2006) V dnešních dobách můžeme pozorovat zakládání strategických aliancí i na úrovni běžných obchodních řetězců. Cílem těchto aliancí je vytvoření silného celku společností, které poskytují stejné produkty či služby, s použitím stejných distribučních cest a vzájemné podpory ve vývoji a inovacích. Společnosti tak nejenom narůstá větší množství zákazníků, ale získává tím možnost nahlédnout na jiné zahraniční trhy. Největší výhodou však zůstává konkurenceschopnost.

30

Společnost, která je členem strategické aliance má ohromnou převahu oproti jiné společnosti, která není členem žádné aliance. Typickým příkladem strategické aliance u nás je TPCA Kolín, kde se sdružují automobilové závody Toyota, Peugeot, Citroen a Audi. Využívají jednu továrnu, stejné výrobní linky, avšak po dokončení výrobního procesu jde každý do své vlastní distribuce a opět jsou v běžném konkurenčním boji. Dalším takovým příkladem může být již zmiňovaný letecký průmysl, konkrétně aliance Sky Team. Členem této aliance je 20 leteckých společností včetně Českých aerolinek (ČSA). Jmenovitě další členové jsou například: Air France, Korean Air, americká Delta Airlines, nebo ruský Aeroflot. Společně tak celá aliance provede více než 165 000 letů denně do téměř 1 100 destinací. (Skyteam, 2016) Velká výhoda v této alianci spočívá v zákaznickém servisu. Můžeme tudíž letět kombinovaně s více společnostmi najednou a během přestupů na letištích se společnosti mezi sebou sami domluví, vše zařídí a zákazníci mohou využívat všech služeb a zázemí na letišti, které tyto společnosti poskytují.

7.3 Přímé zahraniční investice Proces přímých zahraničních investic předchází mnoho důkladných analýz vybraného podniku, do kterého se investor rozhodne vložit své volné finanční prostředky.

7.3.1 Fúze a akvizice Fúzi a akvizici můžeme považovat za formu vstupu na zahraniční trh. V zákoně se o těchto formách mluví jako o přeshraničních přeměnách a jsou vymezeny §59a zákona č.125/2008 Sb., o obchodních korporacích. Akvizice O akvizici mluvíme v situaci, kdy jedna společnost převezme, popřípadě zakoupí kontrolní balíček, již fungující společnosti. Jestliže se tak děje z důvodu posílení pozice na trhu, nebo jiné zlepšení stávajícího podniku, hovoříme o tzv. přátelském převzetí. V opačném případě se v praxi setkáme s pojmem nepřátelské převzetí, za kterým stojí podnik, který tímto způsobem chce zlikvidovat konkurenci. Fúze Jedná se o spojení dvou, či více obchodních korporací, nebo družstev. V této problematice rozlišujeme 2 rozdělení a to: 

sloučení je proces spojení, při kterém dochází k situaci, kde jedna společnost zanikne a druhá převezme veškerá aktiva a pasiva a stane se tak jedinou společností. Pro

31

pochopení uvádím příklad: společnost A se spojí se společností B, firma A zanikne a veškerou činnost převezme společnost B. 

splynutí naopak od sloučení rozlišujeme tím, že v této situaci zanikají obě společnosti a vznikne společnost nová. Příkladem tak bude společnost A a B, které obě zaniknou a veškerý majetek a zdroje převezme nově vytvořená společnost C. Společnosti tímto spojením mohou získat lepší postavení na trhu a také vůči

konkurenci. V praxi se tak spojí dva konkurenti se stejným podnikatelským záměrem. To sebou přináší i značné úspory z rozsahu a rozšíření distribučních cest. Některé zdroje v této situaci hovoří o tzv. horizontální fúzi. Za další pozitivum lze považovat zvýšení technologického zázemí, popřípadě samotný vývoj, přílivem nového kapitálu. Fúze sebou ovšem přináší i řadu rizik. Tato rizika nejčastěji spočívají v rozdílných strategiích a sociálně-kulturních postaveních obou původních společností na trhu. Tyto kolize často zapříčiní úbytek zákazníků, většinou způsobených rozdílnými organizačními principy původních společností, které kvůli nedostatečným zkušenostem managementu jsou při spojení špatně implementovány.

7.3.2 Investice na zelené louce Pokud se společnost (investor) rozhodla zvolit formu investice na zelené louce, pak hovoříme o situaci, kdy v jiné zemi nově založí a postaví podnik. Jedná se o velmi náročnou kapitálovou investici, která se v hojné míře provádí při vstupech na trh v rozvojových zemích. Speciálně v takových zemích, kde není prostor pro formu vstupu typu akvizice nebo fúze. Nevýhoda pro společnost, jako investora, spočívá hlavně ve zpomalení produkce, která nemůže být dříve spuštěna, než se postaví případná výrobní hala. Další překážkou pak může být například nutné proškolování zaměstnanců. Společnost také přinese do země moderní technologie, kapitál a vznikne tak nová konkurence na trhu. Pro cílový trh může být přínosná hlavně možnost získání nových pracovních míst.

7.3.3 Investice na hnědé louce Investice na hnědé louce se liší od investice na zelené louce tím, že zde společnost investuje do již existujícího. Jedná se tak o zastaralé, nebo již nevyužívané výrobní haly, skladovací prostory, důlní komplexy, vojenské zařízení apod. Zde společnost musí provést 32

rozsáhlou rekonstrukci prostor pro své potřeby. Nejčastěji se jedná o průmyslové objekty, které jsou na dobrém strategickém místě.

8. Důvody zapojení firem do mezinárodní spolupráce Existuje mnoho důvodů, které firmy vedou k mezinárodní spolupráci. Hlavním důvodem tak bývá označována konkurence. Podniky při mezinárodní kooperaci si vzájemně mohou propůjčovat své seznamy dodavatelů, popřípadě nabídnout kooperující společnosti i svoji distribuční síť, know-how apod. Firma, která využije příležitosti mezinárodní spolupráce, získá lepší postavení na trhu, možnost přílivu kapitálu, popřípadě rozvoj. Zaměření firmy na výrobu i jiných produktů, popřípadě rozšíření nabízených služeb samozřejmě vede k získání i nového segmentu zákazníků. Jedním z důvodů zapojení firem do mezinárodní spolupráce bývá často i prodlužování životního cyklu svých výrobků.

8.1 Životní cyklus výrobku Tak jako člověk se narodí, žije a umírá, tak podobnou fází prochází i výrobek na trhu. Tyto fáze označujeme jako životní cyklus výrobku. Žádný výrobek není na trhu věčně, každý má určitou životnost. Pro firmu je stěžejní, aby byla schopná určit, v jaké fázi cyklu se jejich výrobek momentálně nachází. Podle toho musí společnost provést důležité kroky, jako je například vhodné využití marketingového mixu, který se v průběhu cyklu výrobku mění. Výsledkem je pak snaha udržet výrobek co nejdéle na trhu, s co možná největším využitím jeho potenciálu pro maximalizaci našeho zisku. Všechny známé zdroje se shodují na rozdělení životního cyklu do pěti fází. 

Fáze vývoje



Fáze zavádění na trh



Fáze růstu



Fáze zralosti



Fáze úpadku

33

Graf č.1: Životní cyklus výrobku Zdroj: Machková-Mezinárodní marketing str. 130, Úprava: vlastní Fáze vývoje V této fázi výrobek nenese firmě žádný zisk. Peníze vynaložené na vývoj výrobku zatím nemají žádnou návratnost. Nenastávají zde žádné investice do reklam. Podnik tuto fázi výrobku vždy chrání před konkurencí. Důvodem je dlouhá doba vývoje a inovací, než bude výrobek připraven k uvedení na trh. Silnější konkurence s lepší technologickou a inovativní vyspělostí by mohla tuto fázi mít daleko kratší a uvedla by výrobek na trh dřív, což by mělo za následek snížení potenciálních zisků. Fáze zavádění na trh Fáze je pro podnik finančně velmi náročná. Jedná se o dobu, kdy výrobek vstupuje na trh a je nutná velká investice do propagace a reklamy. Firma si také dobře musí rozmyslet, s jakou cenou uvede výrobek na trh. Zisk podniku je zde minimální, většinou spíš jde stále o ztrátu. Konkurence je nízká a výrobek se kvůli nízké informovanosti lidí prodává jen v malém množství. O výrobek má zájem jen malé množství zákazníků. Obecně se udává 2-5 % zákazníků, kterým se říká inovátoři. Jde o speciální skupinu lidí (nadšenců), která důkladně sleduje trh a v případě zavedení novinky na trh, chtějí být mezi prvními, kdo si výrobek pořídí a začne ho užívat.

34

Fáze růstu Výrobek se na trhu dobře ujal a poptávka roste. Výrobek již kupuje okolo 30% potenciálních zákazníků (osvojitelů), kteří dali na rady, popřípadě recenze inovátorů. S tím souvisí růst zisku společnosti. Do popředí se dostávají konkurenční firmy. Je proto nutné dobře volit využití marketingového mixu a spíše se zaměřit na zvýšení prodeje výrobku. Často se v této fázi dále investuje do vývoje a vylepšení daného výrobku, popřípadě prodeje různých dodatečných částí, nástaveb a podobně. V některých případech zde firmy vstupují s výrobkem na mezinárodní trhy. Fáze zralosti Období lze charakterizovat jako dosažení vrcholu. Výrobek se zde nachází nejdelší dobu. Pro firmu toto období znamená nejvyšší zisk a zároveň nejnižší náklady na propagaci, protože výrobek je na trhu dobře znám a kupuje ho největší podíl zákazníků (kupující většina). Charakteristické pro tuto fázi je velmi silná konkurence, v této chvíli firma většinou přistupuje ke snížení ceny a dodatečné investici do reklamy na odlišení výrobku od konkurence. Fáze úpadku Poslední fáze výrobku, je provázena značným snížením tržeb a samozřejmě také zisku. Zpravidla se zde již nevyrábí a naopak se firmy snaží za každou cenu prodat zbytek zásob ve skladě. Toto období je charakteristické velkými slevami a výprodeji. Výrobek dodatečně kupuje poslední segment zákazníků, který je v praxi nazýván jako "skeptici". Jedná se o typ zákazníka, který od začátku uvedení výrobku na trh měl v něj nedůvěru a až případný propad cen spotřebitele motivoval k nákupu. V mezinárodním měřítku se doba výskytu výrobku v jednotlivých fázích může lišit. Zpravidla platí, že výrobek ve vyspělých zemích jako je USA, Japonsko, Čína apod., má svůj cyklus životnosti výrazně zkrácen a v některých případech se dokonce ani do všech fází nedostane. Oproti tomu v rozvojových zemích (Malawi, Zambie apod.) může firma díky své výhodě jediného nebo majoritního distributora na trhu udržet svůj výrobek v jednotlivých fázích mnohem déle. Zákazníci v takových zemích většinou nemají možnost koupě u konkurence. Na uspokojení svých potřeb, kupují stejný produkt od jediného distributora na trhu.

35

9. Rizika v mezinárodním podnikání Podniky, které se rozhodnou zapojit se do mezinárodního podnikání, si musí být vědomy nejen příležitostí, které jim vstup na nové trhy nabízí, ale i rizik, se kterými je mezinárodní podnikání spojeno. (Machková, 2015) Podnikání je samo o sobě rizikové, nelze rizika úplně odstranit. Kladný vztah společnosti k vystavováním rizikům může přinést výhody v podobě lepšího boje s konkurencí. Firmy, které obchodují na mezinárodních trzích, chrání sami sebe před nepříznivými vlivy v daném státu. Takovým negativním vlivem může být například politický rozvrat anebo krize. Vliv v dané zemi poškodí jen tu část firmy, která podniká na jejím území, avšak zbytek firmy zůstává chráněn bezprostřednímu riziku. Dá se říct, že si firmy takto vytváří jistou nezávislost. Rizik v mezinárodním podnikání může být celá řada, většina zdrojů se shoduje v těchto nejzákladnějších rizikách: 

tržní rizika



teritoriální rizika



kurzová rizika



přepravní rizika



komerční rizika



odpovědnostní rizika (Machková, 2015)

Tržní rizika „Změna tržní situace může být způsobena různými příčinami, např. změnou celkové konjunkturní situace v určité zemi či ve skupině zemí, změnou vztahu nabídky a poptávky po určitém zboží, změnami v postavení rozhodujících dodavatelů nebo odběratelů nebo v důsledku změn v jejich prodejní či nákupní politice, změnami v technologii, sezonními výkyvy apod. Toto riziko může vést ke změně cenových relací, k růstu nákladů, ale může se projevit i neprodejností výrobků.“ (Businessinfo, 2016) Proti tržnímu riziku se lze do jisté míry chránit. Podniky mohou klást velký důraz na pružnost jejich nabídky k poptávce zákazníků, tedy schopnost rychle reagovat na jejich změnu potřeb nebo pravidelně provádět průzkumy trhů pro lepší využívání marketingového mixu.

36

Teritoriální rizika „Souvisejí zejména s politickou a ekonomickou nestabilitou jednotlivých zemí, ale mohou být také důsledkem přírodních katastrof, embarga nebo bojkotu zboží.“ (Machková, 2015) Z politického hlediska takovým rizikem může být například změna politické situace, válka či revoluce. Se změnou politiky daného státu souvisejí zejména změny právního systému. Dále to mohou být administrativní změny, které se mohou negativně projevovat v našich obchodních vztazích s dodavateli. Může to vést k obchodním bariérám jako je zvýšení cel nebo zrušením licencí. Do teritoriálních rizik patří také přírodní katastrofy (tsunami, požáry, povodně, zemětřesení apod.). Asi jediný způsob, jak se chránit před teritoriálním rizikem je dobrá informovanost o dané zemi. Vyplatí se samozřejmě i znalost historie země. Některé živelné katastrofy se ve větší míře opakují cyklicky v průběhu desítek let. Kurzová rizika Lze je charakterizovat jako vůbec největší rizika v mezinárodním podnikání. Každá firma obchodující na mezinárodních trzích se vystavuje kurzovému riziku. Kurzy jednotlivých měn se vzájemně ovlivňují. Toto riziko stále kolísá a její budoucí vývoj nejde s přesností určit, protože jsou na něj vázána rizika jiná. Jako je například teritoriální nebo inflační riziko. Do vývoje kurzů do jisté míry může intervenovat i centrální banka prostřednictvím své měnové politiky. Vývoj kurzu měn může být pro podnik i výhodné. Vždy však záleží, v jakém postavení se podnik nachází. Pro exportéra je výhodné, pokud domácí měna oslabuje. U importéra je tomu naopak. Pokud firmy diversifikují, tedy rozdělují své působení mezi více trhy, jsou proti těmto rizikům do určité míry chráněny. Nejčastěji se podniky chrání pomocí zajišťovacích nástrojů. Takovým nástrojem jsou termínované obchody, forward, futures nebo swapy. Přepravní rizika „Jsou spojena s mezinárodními obchodními operacemi s hmotným zbožím. Během dopravy může dojít ke ztrátě nebo poškození zboží a škodu utrpí ten, kdo v daném okamžiku toto riziko nesl. Většinou to bývá buď prodávající, nebo kupující. Přechod rizika ztráty nebo poškození zboží sjednávají zpravidla výslovně v kontraktu stanovením určité dodací podmínky

37

(parity). Toto riziko však nese i dopravce, eventuálně speditér tím, že přebírají odpovědnost za zboží během dopravy.“ (Businessinfo, 2016) S rizikem souvisí i případná prevence proti takovéto ztrátě. Tím mohou být doložky INCOTERMS (viz kapitola 2.1.2) či kladení důrazu na vhodného a spolehlivého dopravce. Přepravní riziko lze minimalizovat pojištěním transportu. Komerční rizika „Rizika vyplývající z nesplnění závazku obchodním partnerem nebo společníkem v případě společného podnikání či jiné formy mezinárodní hospodářské spolupráce. V mezinárodních obchodních operacích dochází nejčastěji k následujícím problémům: neodůvodněné odstoupení obchodního partnera od smlouvy, nesplnění či vadné plnění kontraktu dodavatelem, neodůvodněné nepřevzetí zboží odběratelem a platební nevůle či neschopnost dlužníka.“ (Machková, 2015) Riziko lze minimalizovat díky vytvoření dlouhodobých vazeb mezi firmami či dobrého doporučení. S tím souvisí i nutná dobrá informovanost o ekonomické situaci našich obchodních partnerů. Pro tyto účely existují ratingové agentury, které se zabývají hodnocením podniků. Odpovědnostní rizika Nejčastěji je s tímto rizikem spojeno riziko odpovědnosti za výrobek. Může nastat situace, kdy konečnému spotřebiteli způsobí výrobek újmu na zdraví či na majetku. Odškodnění pak může požadovat po výrobci, případně jiné osobě odpovědné za výrobek (například distributor). Toto riziko lze omezit přísnými kontrolami kvality v podniku a dalšími pojištěními.

10. Mezinárodní marketing Vznik mezinárodního marketingu umožnilo několik faktorů. Jako základní faktor považujeme globalizaci, která zapříčinila rozvoj mezinárodního podnikání v oblastech jako je výroba nebo služby. Dalším takovým faktorem může být liberalizace nebo technologický a komunikační pokrok. Firmám se takto otevírají nové možnosti jakým způsobem posilovat své pozice na trhu a tudíž lépe bojovat s konkurencí. Většina zdrojů se shoduje, že mezinárodní marketing můžeme dělit do tří základních kategorií a to:

38

1. Vývozní marketing: považujeme za nejzákladnější koncept mezinárodního marketingu. Tento typ volí převážně malé a střední podniky, které nemají dostatečné kapitálové prostředky. Charakteristická je zde implementace na blízkých zahraničních trzích (sousedské země). Nejčastěji se zde jedná pouze o malou skupinu zahraniční trhů. Firma provede analýzu trhu, marketingový mix a dle získaných informací implementuje na zvolený trh. 2. Globální marketing: lze snadno od vývozního marketingu odlišit. Globální marketing se zaměřuje na více trhů najednou (u silných firem často celosvětově). Firma v této situaci používá jednotné normy a marketingové postupy pro implementaci na všech trzích. Nehledí zde na okolní vlivy jednotlivých trhů individuálně. Společnost zde ušetří mnoho peněžních prostředků při analýzách trhů, které by jinak musela provádět. Globální marketing je často spojován s velkoobjemovou výrobou, která podnikům přináší značné úspory z rozsahu. 3. Interkulturní marketing: můžeme považovat za jistou moderní formu marketingu. Zde se vychází z kulturních a sociálních potřeb zákazníků na jednotlivých trzích. Podniky si uvědomují, že rozdílně vyspělé země mají i rozdílné potřeby zákazníků. Nejčastěji tak podniky volí rozdílnou cenovou politiku na jednotlivých trzích. Prodávají své zboží v menším množství, nebo naopak zvětšují jejich objem a snaží se zákazníky nalákat na množstevní zvýhodnění. Jelikož analyzovat a upravovat marketingovou koncepci na každý trh by bylo velmi nákladné a zdlouhavé, využívá se proto koncept sociálně-kulturních zón. Kde si rozdělí státy do několika zón, které jsou si svojí vyspělostí, potřebami zákazníků či sociálními postoji podobné. Například země Beneluxu nebo Skandinávie.

10.1 Mezinárodní marketingová strategie Existuje celá řada marketingových strategií. Asi nejznámější z nich je strategie tržních pozic, kterou definoval americký ekonom Philip Kotler, který je považován za jednoho z největších specialistů na marketing. P. Kotler ve své knize Marketing management rozděluje 4 kategorie tržních pozic 1. Lídr trhu (40% podíl na trhu) 2. Tržní vyzyvatel (30% podíl na trhu) 3. Tržní následovatel (20% podíl na trhu) 4. Výklenkář (10% podíl na trhu) (Kotler, 2013)

39

Lídrem trhu je společnost, která většinou jako první uvede na trh nový výrobek a zavádí tak jejich cenu. Lídr je charakterizován velkými investicemi do vývoje, inovací a celosvětových reklamních kampaní. Svojí pozici na trhu udržuje například díky akvizicím a fúzím, které mu pomáhají zvyšovat jeho tržní podíl, případně likvidovat konkurenci. Příkladem lídra trhu je například společnost Microsoft nebo síť restaurací s rychlým občerstvením McDonald´s. Další v pořadí dle velikosti podílu na trhu je tržní vyzyvatel. Vyzyvatel se snaží sesadit lídra trhu ze své pozice. Při této strategii se hojně uplatňuje SWOT analýza slabých a silných stránek podniku, při které analyzují lídra trhu a dle jeho slabých stránek se je snaží využít ve svůj prospěch. Například zdokonalení servisu, popřípadě lepší péče o zákazníky. Charakteristická je zde i nižší cena produktu, než u lídra trhu. Naopak investice vynaložené do reklam jsou zde stále velmi vysoké. Malé a střední podniky mají většinou podobu tržního následovatele, který se vyznačuje spíše defenzivní strategií a tudíž má velmi stabilní pozici na trhu. Nijak tedy nechce konkurenty připravovat o zákazníky a získávat jejich tržní pozici, ale spíš se zaměřuje na stabilitu, kterou získává ze stálého segmentu zákazníků. Tržní následovatel je často v praxi dost negativně spojován s některými firmami v Asii, které kopírují nápady a produkty lídrů a vyzyvatelů. To tržnímu následovateli umožňuje vynakládat nízké náklady do inovací a výzkumu. Cena je zde nižší než u předchozích dvou typů, což je pro zákazníky příznivá skutečnost. Výklenkář je nejčastěji malý podnik. Je zaměřen na mezery v trzích o které větší firmy nejeví zájem. Firma tak této výhody využije a specializuje se přímo na danou podnikatelskou koncepci, která není na trhu k dispozici. Za nevýhodu pak považujeme likvidační riziko, které přichází se vstupem silnějšího konkurenta na trh.

10.2 PEST analýza „Před vstupem do mezinárodního prostředí musí firmy provést řadu analýz, které budou základem pro rozhodování o strategii mezinárodního marketingu, a dále musí vyhodnotit rizika, která s mezinárodním podnikáním bezprostředně souvisejí. Základním nástrojem analýzy mezinárodního makroprostředí je tzv. PEST analýza.“ (Machková, 2015) Při PEST analýze bereme v potaz čtyři základní hlediska prostředí. Politicko-právní prostředí, ekonomické prostředí, sociálně-kulturní prostředí a technologické prostředí. Samotná hlediska jsou tedy akronymem jména této analýzy. Podniky by měly klást obzvlášť

40

velký důraz na správné vypracování této analýzy, obvykle to bývá hlavním hlediskem zda vstoupit na daný zahraniční trh, nebo nikoliv. Politicko-právní prostředí „Politická rizika mezinárodních korporací jsou ovlivněna typem vlády, která je u moci na cílových trzích. Konkrétním projevem existujícího režimu v cílové zemi (na cílovém trhu) jsou politicky laděná rozhodnutí, která mohou buď podporovat nebo omezovat zahraničně obchodní směnu.“(Kalínská, 2006) Nejlépe je tedy zvolit trh země, která má silné a stabilní ekonomické prostředí. U těchto zemí lze nejméně očekávat její negativní budoucí vývoj. Za vhodný krok také lze považovat výběr trhu, jehož země má podobný právní systém, členství ve stejných mezinárodních organizacích apod. V budoucnu by totiž mohlo dojít k problémům mezi členskou a nečlenskou zemí v těchto integračních spojeních. Nutné je také sledovat vztah k jiným zemím a zvláště k zemi, ze které firma hodlá vstoupit na jejich trh. Zda mezi sebou státy nemají některé bariéry v podobě dlouholetých historických sporů nebo například uvalením celních embarg. Ekonomické prostředí Než se investor rozhodne vstoupit na zahraniční trh, rozhodně by měl klást velký důraz na důslednou analýzu ekonomického prostředí. Chování státu ve vztahu k zahraničním trhům se nazývá zahraničně-obchodní politika. „Nástroje používané pro realizaci obchodní politiky lze dělit do několika skupin, přičemž základní je dělení na nástroje smluvní, autonomní a proexportní.“ (Machková, 2015) Problém zde může nastat na trzích rozvojových zemí, kdy stát nejčastěji volí přístup protekcionistický. (viz kapitola 2.1.1.) Nástroje autonomní stát využívá jednostranně, dle své hospodářské politiky a potřeby tak, aby to pokud možno co nejlépe vyhovovalo cílům dané země. Naopak smluvní nástroje jsou velmi hojně používány, jelikož většina obchodů probíhá skrz tyto nástroje. Stát se zavazuje k určitému způsobu obchodního chování, na které se předem strany dohodnou a tím i nese případné riziko sankcí, při nesplnění těchto podmínek. Principově tak můžeme hovořit o smlouvách v rámci WTO, CEFTA a podobně. Stát samozřejmě chce podporovat hlavně jeho vlastní vývozní (exportní) politiku. Pro tuto činnost existují proexportní nástroje. Proexportní nástroje můžeme vidět v podobě pojištění, zvýhodněných exportních úvěrů nebo třeba poskytnutí analýz a informací o zemi, kam podnik chce vyvážet. Činnost pro podporu 41

exportní politiky státu mohou vykonávat ratingové agentury nebo instituce jako jsou EGAP, CzechTrade, CzechInvest a ČEB (více v kap. 4). Za zmínění stojí jistě i cla, která jsou souhrnně označována jako tarifní nástroje. Netarifní nástroje mají formu nejčastěji dovozní přirážky, kvót určujících množstevní omezení nebo stanovení minimálních dovozních cen, za které je možno produkt do země dovést. Nejlépe stav zahraničního trhu a obecně celou hospodářskou a ekonomickou stabilitu státu charakterizují makroekonomické ukazatele, tedy vývoj HDP (hrubý domácí produkt), vývoj HNP (hrubý národní produkt), inflace, nezaměstnanost, ale také i platební bilance. V rámci makroekonomických ukazatelů je často zahrnuta demografická struktura státu, tedy průměrná délka života obyvatel, počet obyvatel, jejich životní úroveň apod. Sociálně-kulturní prostředí „Kulturu můžeme definovat jako identitu lidí, která vytváří vzor vztahů a chování ve společnosti.“ (Machková, 2015) Vlivy sociálního a kulturního prostředí mohou hrát významnou roli v mnoha ohledech. Tyto vlivy se nejčastěji projevují v chování spotřebitelů. Negativně se takto může projevit nedůvěra v nový zahraniční výrobek, který může v místních spotřebitelích vyvolávat pocity změny a vychýlení od zvyklostí, které jsou v rozporu s jejich vírou. „Pochopení a respektování cizí kultury je základním předpokladem úspěchu mezinárodního podnikání.“ (Kalínská, 2006). V novém prostředí se můžeme setkávat s řadou odlišných prvků. Tím je zejména jiný jazyk. Při vstupu na zahraniční trh je víc než nezbytné, aby firma ovládala jazyk dané země, ve které chce uvádět na trh svůj produkt. Neznalost jazyka může mít za následek velké komunikační problémy a také tím firma nebudí dobrý dojem. Odlišností může být i samotná společnost v daném státu, kterou lze rozdělit na otevřenou a uzavřenou (též nazýváno explicitní a implicitní). Kde otevřenou společností lze považovat takové země, ve kterých je snaha upozorňovat na problémy, vyjadřovat své postoje a názory. Klade se zde také velký důraz na individualitu člověka. V těchto zemích je proto snazší implementovat nový produkt. Příkladem může být USA, Norsko, Švédsko. Uzavřenou společností myslíme takovou společnost, kde je každý jednotlivec nucen přizpůsobit se hodnotám celé společnosti a kde se klade velký důraz na potřeby kolektivní. Implementace na takových trzích je pro firmy obecně mnohem obtížnější. Týká se to především arabských, afrických a asijských zemí.

42

Potřeby zákazníků se mohou různě lišit. V některých kulturách můžou převládat jiné potřeby, než jsou potřeby zákazníků na našem cílovém trhu v zahraničí. Podle amerického psychologa A. Maslowa lze rozdělit potřeby do několika kategorií, které nejčastěji zobrazoval formou pyramidy potřeb.

Obrázek č.1 Maslowova pyramida potřeb Zdroj:http://www.filosofie-uspechu.cz/wp-content/uploads/2011/03/Maslow2.jpg Úprava: vlastní Technologické prostředí Při zkoumání technologického prostředí bereme v potaz především základní ukazatele jako je GERD (Gross Domestic Expenditure on R&D), ukazatel hrubých domácích výdajů na výzkum a vývoj. Nebo ukazatel BERD (Business Enterprise Expenditure on R&D) tedy celkové výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru. Orientace na výzkum a vývoj je velmi důležitá hlavně z hlediska schopnosti čelit konkurenci. Významnou položku investic do výzkumu a vývoje tedy mají především velké a vyspělé země jako je Čína, USA nebo Německo. Nedílnou součástí zkoumání technologického prostředí jsou i informační technologie. Ať už se to týká rozšíření internetové sítě nebo jakákoliv vybavenost domácností a podniků informační technologií, jako jsou počítače, tablety apod. V rámci podnikatelských aktivit dochází k čím dál větší provázanosti obchodu s využitím počítačů. Typický příklad informačního systému podniku je ERP systém, který sdružuje všechny zdroje podniku do 43

jednoho interního systému. Dalším příkladem je CRM systém, který má za úkol evidovat a dále zpracovávat informace o zákaznících. S tím souvisí i velký rozvoj elektronického obchodu (e-shop). Čím více lidé využívají takovéto technologie, tím snazší je pro podnik potencionální zákazníky oslovit. Podniky by tak měli vybírat takové země, ve kterých je rozvoj a využívání technologií klíčovým prvkem (Čína, Japonsko apod.).

11. Další způsoby financování mezinárodního obchodu 11.1 Faktoring „Faktoring je komplexní služba, která se rozšířila asi od poloviny šedesátých let, zvláště ve vyspělých zemích.“ (Černohlávková, 2007) Většinou jde o situaci, kdy podnik prodá nějaký produkt nebo službu jinému podniku (zákazníkovi) a vystaví fakturu s určitou dobou splatnosti. Prodávající má dvě možnosti. Může počkat, až mu zákazník splatí danou fakturu – často 30, 60, 90 dní nebo déle – nebo může prodat pohledávku zprostředkovateli (faktorovi), který splatí prodejci pohledávku okamžitě a od daného zákazníka ji dostane splacenu později. Faktoring dává podnikům k dispozici hotovost, kterou potřebují k další činnosti a k růstu. (Šmejkal, 2013) V praxi lze celý průběh faktoringu rozdělit do několika procesů: 1)

Dodavatel uzavře smlouvu s faktoringovou společností a stává se tak jejím klientem.

2)

Dodavatel vystaví fakturu odběrateli s cesní klausulí (=oznámení o postoupení pohledávky faktorovi a tudíž platbu na účet ve prospěch faktora).

3)

Dodání zboží (výrobků, materiálu apod.) odběrateli a zároveň odeslání kopie faktury faktoringové společnosti (odběratel se stává dlužníkem faktora).

4)

Čerpání klienta peněžních prostředků od faktora dle smlouvy o faktoringu (většinou 80-90% z ceny pohledávky).

5)

V době uplynutí splatnosti dodavatel (dlužník faktora) splatí celý závazek faktorovi.

6)

Faktor po odečtení svých nákladů a úroku doplatí zbytek peněžních prostředků svému klientovi. (Csobfactoring, 2016)

44

Faktoringové společnosti Pro potřeby faktoringu jsou zakládány specializované finanční instituce, které se přímo na tuto problematiku zaměřují. Nejčastěji je můžeme vidět jako dceřinou společnost velkých bank popřípadě finančních skupin. Příkladem tak může být Erste Factoring, která patří pod Finanční skupinu Erste Group nebo Factoring KB, kterou zastřešuje Finanční skupina Komerční banky. V globálním měřítku se faktoringové společnosti shlukují do velkých mezinárodních řetězců. Jednou z největších je Factors Chain International (FCI), která má své členy po celém světě. Na našem území nemá faktoring vlastní právní úpravu, a proto se řídí dle NOZ §1879§1887 o postoupení pohledávek. Zisk faktoringové společnosti se skládá zpravidla ze dvou prvků. Z administrativních nákladů, které si účtují za správu faktur, vyhodnocování bonity apod. Druhým prvkem je úrok, který je procentuálně stanoven dle výše z fakturované částky a dle rizikovosti. Rozdělení faktoringu Faktoring můžeme rozdělit do dvou kategorií dle odpovědnosti za riziko, a to: 

regresní faktoring



bezregresní faktoring

Regresní faktoring V tomto případě riziko ponese dodavatel (klient faktora). Tedy v případě, že odběratel nezaplatí faktoringové společnosti svůj závazek do doby splatnosti faktury a faktorovi se nepodaří ani ve lhůtě stanovené faktoringovou smlouvou (zdroje se shodují na lhůtě 90 dní od splatnosti faktury) z dlužníka jeho dluh vyzískat, přechází riziko zpět na dodavatele (klienta faktora). Pokud taková situace nastane, faktoringová společnost po svém klientovi požaduje zpětnou úhradu prostředků, které mu za danou pohledávku poskytla. Dodavatel tedy musí svojí pohledávku vymáhat sám. Bezregresní faktoring Jak už název napovídá, tenhle způsob je bez zpětné regrese, případné riziko se nepřenáší zpět na dodavatele (klienta faktora). Celý proces bezregresního faktoringu probíhá stejně jako u regresního, s rozdílem, že po uplynutí splatnosti i stanovené lhůty riziko nesolventnosti dlužníka zůstává na faktoringové společnosti. Pro takové případy je 45

faktoringová společnost pojištěná proti těmto rizikům u komerční pojišťovny. Zároveň faktor upozorní svého klienta o vzniklé situaci nesolventnosti odběratele. Touto cestou zajišťuje svému klientovi informovanost a tedy varování ohledně budoucích obchodních vztahů s konkrétním odběratelem. Bezregresnímu faktoringu se v praxi říká pravý faktoring. Výhody faktoringu Jak už zde bylo zmíněno, subjekt získá možnost dále využívat své peněžní prostředky, které by jinak zůstaly uložené v pohledávkách. Dá se tedy hovořit o jisté formě krátkodobého úvěru, který je vhodný pro subjekty s velkými provozními náklady. Za hlavní výhodu faktoringu se považuje převzetí rizika za nesplacení pohledávky odběratelem. V praxi pak případné vymáhání pohledávky je úkolem faktora, který tak činí dle pokynů svého klienta. Další výhodou faktoringu je administrativní výpomoc. Faktoringová společnost může svému klientovi vést evidenci pohledávek. V neposlední řadě se setkáváme i s pomocí ohledně výběru vhodných dodavatelů (vyhodnocování bonity a solventnosti) či poradenství. Faktoring v mezinárodním měřítku Zájem o metodu financování faktoringem se setkal s velmi pozitivním rostoucím trendem hlavně v roli mezinárodních obchodních vztahů. Rozlišujeme zde faktoring exportní a faktoring importní. Nejčastěji fungují na principu tzv. systému dvou faktorů, kde jedna strana je v zemi vývozce (exportní faktoring) a druhá v zemi dovozce (importní faktoring). Pokud obě faktoringové společnosti jsou ve stejném mezinárodním řetězci faktoringů (např. FCI), je komunikace mezi faktory daleko snazší a rychlejší. Zároveň si obě společnosti můžou vyměnit své informace o bonitě klientů. „Použití faktoringu v mezinárodním obchodě je vhodné především pro ty firmy, které vyvážejí opakované dodávky zboží stálému okruhu odběratelů na určitých zahraničních trzích. Náklady, se kterými je faktoring spojen, mohou být často vyváženy dosažením vyššího obratu díky zlepšení likvidity exportujícího podniku.“ (Černohlávková,2007)

11.2 Forfaiting Způsob financování metodou forfaitingu se od faktoringu nijak zásadně neliší. Přesto má pár odlišností, které si blíže specifikujeme. Podobně jako u faktoringu, i forfaiting lze poskytovat jak bankami, tak specializovanými institucemi.

46

Forfaiting chápeme jako financování střednědobých a dlouhodobých pohledávek (zdroje uvádějí nejčastěji minimálně 90 dní splatnost). V poslední době se můžeme setkávat i s krátkodobým forfaitingem (Komerční banka poskytuje od minimální hranice splatnosti 45 dnů). Pro potřeby forfaitingu byla v roce 2012 zavedena jednotná pravidla pro forfaiting (ICC Uniform Rules for Forfaiting URF). (Machková, 2014) Velkou výhodou forfaitingu je, že je poskytován bez zpětné regrese. Tedy převzetí všech rizik forfaiterem. Při případné neschopnosti dlužníka splácet, forfaiter nevymáhá peníze po svém klientovi. Samozřejmě i forfaitingová společnost s takovou situací počítá a žádá tedy po svém klientovi zajišťovací formu, kterou by případně mohla reinvestovat na sekundárním trhu a dlužné prostředky z ní tak vyzískat. Pro účely zajištění nejčastěji společnosti používají: 

směnky (s bankovní zárukou-avalem, bez avalu, případně směnka vlastní vystavená dlužníkem)



dokumentární akreditiv



faktura



pojištění pohledávky



kombinací instrumentů (Kb, 2016) Forfaiting je nejčastěji poskytován vývozcům (exportérům), jelikož často získají od

forfaitingové společnosti až 100% své pohledávky, tak je likvidita exportéra velmi pozitivně ovlivněna. Může tak peněžní prostředky rychleji dále zhodnocovat. V problematice forfaitingu považuji za největší pozitivum fakt, že nijak nedochází k narušení obchodních vztahů mezi stranou kupujícího a prodávajícího. Jelikož kupující se ani nemusí dozvědět, že pohledávka byla věřitelem postoupena forfaitingové společnosti. Hana Machková ve své knize Mezinárodní obchodní operace hovoří o forfaitingu, jako o možnosti financování, které by jinak běžnou komerční bankou nemohlo být z důvodu úvěrových rizik ani pojištěno a tím pádem tak hovoříme o jisté rozšířené možnosti vývozu. (Machková, 2014)

47

11.3 Úvěry v mezinárodním obchodě 11.3.1 Dodavatelský úvěr Jak už název napovídá, tento úvěr poskytuje dodavatel čili exportér zahraničnímu odběrateli. V této problematice rozlišujeme krátkodobý úvěr, který bývá požadován při dodávkách surovin a běžného spotřebního zboží. Exportér zde nese všechna rizika a úroky bývají zahrnuty již přímo do ceny kontraktu. Naopak střednědobý a dlouhodobý úvěr bývá poskytnut na stroje a jiná zařízení. „Poskytují se zpravidla pouze na část hodnoty dodaného zboží (80-90%), přičemž úhrada zbývající části se sjednává formou akontace v závislosti na dodávce, montáži, uvedení zařízení do provozu apod.“ (Machková, 2014)

11.3.2 Odběratelský úvěr Odběratelský úvěr má nejčastější formu akontace, tedy částečnou platbu z ceny kontraktu předem. Tento typ úvěru se používá převážně u velkých kontraktů nebo výrobních procesů na zakázku. Odběratel zde nese plnou úvěrovou odpovědnost za nesplnění kontraktu ze strany dodavatele. V praxi odběratel často požaduje jistou formu záruky (nejlépe bankovní záruky) za navrácení akontace při nesplnění smluvních podmínek.

11.3.3 Leasing Leasing je typ úvěru, který má nájemní charakter. V podstatě tak nájemce získá právo na užívání daného stroje, zařízení za smluvených podmínek. V praxi rozlišujeme dva základní druhy leasingů a to leasing finanční, kdy nájemce má právo věc užívat a po uplynutí leasingu je zpět navrácen pronajímateli, který zůstává majitelem. Opačným typem je leasing operativní, kdy nájemce po uplynutí leasingového kontraktu se stává majitelem daného stroje, zboží apod. Výhoda leasingu spočívá hlavně v možnosti financovat až 100% hodnoty předmětu. V praxi si tak společnost případný stroj vyzkouší a později pokud se osvědčí, tak si ho sama zakoupí. Nejčastěji se k leasingu uchýlí ty společnosti, které nemají dostatek vlastního kapitálu na potřebné zařízení pro spuštění svého podnikatelského záměru. Ovšem za nevýhodu lze považovat poměrně vysoké náklady ve formě provizí pro pronajímatele. V zahraničním obchodě se setkáme s leasingem například mezi mateřskou a dceřinou společností. Kdy mateřská společnost poskytne za leasingový poplatek stroje a jiná zařízení své dceřiné společnosti. Výše poplatků u zahraničního leasingu může být ovlivněna dalším tranzitním nákladem, jako je například clo.

48

12. Staropramen 12.1 Úvod V České republice má pivo tradici starou více než jedno tisíciletí, proto jsem jako konkrétní příklad společnosti zapojené do mezinárodní spolupráce vybral český pivovar Staropramen. Společnost vykonává svojí podnikatelskou činnost jak na tuzemském trhu, tak na mezinárodních trzích. Ať už v rámci svých dceřiných společností nebo v rámci vzájemných smluv uzavřených s jinými pivovary v mezinárodní skupině.

12.2 Historie společnosti Historie společnosti sahá až do roku 1869, kdy se dva průmyslníci Jan Kohout a Vilém Pick rozhodli vybudovat pivovar na pražském předměstí. Do té doby bylo pivo vařeno jen v centru Prahy. Oba průmyslníci si ihned všimli potenciálu, který tehdejší industriální Smíchov nabízel. Jakožto rozvíjející se průmyslová oblast dala možnost vzniku Akcionářskému pivovaru a sladovně na Smíchově. Se stavbou rozsáhlého komplexu budov se započalo ještě téhož roku v říjnu. Mezníkem společnosti se stalo datum 1.5.1871, kdy byla uvařena první várka piva. O 13 let později v roce 1884 je historicky zaznamenán první vývoz piva do zahraničí. Konkrétně do Rakouska, Německa, Švýcarska a později i do USA. Společnost se exportem plně začala zabývat až okolo roku 1955. Své proslulé jméno Staropramen dostal pivovar po svém pivu v roce 1913. V předválečném období následovala velká modernizace, při které přibylo několik dalších varen a sudy nahradily ocelové tanky. Během 2. světové války pivovar zažíval těžké časy, jelikož vaření a celková produkce byla značně omezena. Po válce v roce 1946 došlo k znárodnění pivovaru a později v roce 1960 nastává další historický milník v podobě překročení hranice 1 milionu hektolitrů uvařených piv za rok. Po revoluci roku 1989 se národní podnik vrací do své předešlé podoby akciové společnosti a následuje další rozsáhlé investice do modernizace. Společnost se během své existence vypracovala až na absolutní špičku mezi pivovary. Již brzy oslaví své 150-té narozeniny a v dnešní době je druhým největším tuzemským producentem piva. Kromě samotné distribuce piva, společnost Pivovary Staropramen vede svojí vlastní restaurační síť Potrefená husa. Kdy první restaurace byla otevřena již v roce 1999. (Staropramen, 2014)

49

12.3 Staropramen v mezinárodním měřítku V 90. letech minulého století patřila firma Staropramen britskému seskupení Bass Brewers. Ovšem na přelomu tisíciletí se do podvědomí zapisuje belgický koncern pivovarů Anhaeuser-Bush InBev, které odkoupilo část pivovarnické divize. Díky fúzi tak belgický koncern dostal i tuzemskou akciovou společnost Pražské pivovary, která mimo jiné vlastnila i pivovary Staropramen a Braník. Pražské

pivovary

a.s.

mimo

vlastnily

tuzemských

pivovarů

i

několik

východoevropských pivovarů například v Řecku. Souhrnně se označovali jako StarBrev. Seskupení StarBrev v rámci velkého koncernu Anhaeuser-Bush InBev začalo velmi zajímat konkurenční koncerny. Nakonec soutěž vyhrála kanadsko-americká společnost Molson Coors Brewing Company, která díky této fúzi v roce 2012 dokončila vstup na evropský trh.

12.4 Molson Coors Brewing Company Je kanadsko-americká pivovarnická společnost a zároveň mateřská společnost pivovarnické skupiny Molson Coors, která je jednou z největších na světě. Od roku 2012 se stala také majitelem Pivovarů Staropramen s.r.o. V rámci světových skupin pivovarů se můžeme setkat s již zmíněným Anhaeuser-Bush InBev, který se dlouhodobě drží na první příčce, nebo například pivovarnickou skupinu Heineken nebo SABMiller. Skupina Molson Coors se skupinou SABMiller uzavřely dohodu o společném podnikání Joint Venture (více o Joint Venture viz kap. 6.1.3.) a vytvořily tak 1. července 2008 společnost MillerCoors. Pro Molson Coors a SABMiller bylo vytvoření Joint Venture strategicky velmi výhodné, neboť díky tomu zvýšily svůj tržní podíl na trhu v USA a v Portoriku a získaly konkurenční výhodu oproti Anhaeuser-Bush InBev. Oba vlastníci MillerCoors mají 50% hlasovací právo. (Annual Report Molson Coors, 2014) Další Joint Venture vytvořila Molson Coors s Anhaeuser-Bush InBev. Společnost získala název Brewers Retail Inc. Tato společnost působící v Ontariu v Kanadě má za účel ukázat zákazníkům produkty obou společností s možností si je zde i zakoupit. Obě strany vlastní 49% společnosti, zbylá 2 procenta vlastní japonská Sleeman Breweries. (Annual Report Molson Coors, 2014)

50

12.5 Fúze Staropramenu a Molson Coors K fúzi dochází dle dohody obou stran, a to buď sloučením, nebo splynutím (viz kap. 7.3.1 o Fúzích a akvizicích). Konkrétně mnou vybraná firma zvolila fúzi sloučením mezi nástupnickou společností Molson Coors Czech s.r.o. a zanikající společností Pivovary Staropramen a.s. Molson Coors Czech s.r.o. je vlastněná dvěma společníky (viz příloha č.1). Konkrétně holandskou Molson Coors Netherlands, která vlastní 99,99% se splaceným vkladem ve výši 180 000,- Kč a lucemburskou Molson Coors Lux 2, která vlastní zbylých 0,01% se splaceným kapitálem 20 000,- Kč. Smlouva o fúzi dokonce uvádí, že ke dni realizaci fúze (rozhodný den) musel být navýšen základní kapitál nástupnické společnosti na 1 000 000 000,- Kč. Rozložení společníků tak činí 99,995% se splaceným kapitálem 999 950 000,- Kč u Molson Coors Netherlands a Molson Coors Lux 2 s podílem 0,005% (50 000,- Kč). Dále je ve smlouvě o fúzi uvedeno, že 100% akcií (998 000 ks) v celkové hodnotě 1 000 000 000,- Kč je v držení nástupnické společnosti. Zanikající společnost Pivovary Staropramen a.s. v rozhodný den zaniká a nástupnická společnost Molson Coors Czech s.r.o. mění svůj název na Pivovary Staropramen s.r.o. (Projekt fúze, 2012) Důvodem

fúze

je

„zjednodušení

organizační

struktury

Skupiny,

vytvoření

efektivnějšího systému řízení, eliminace podnikatelských rizik, optimalizace vnitřních procesů, jakož i celkové snížení administrativní náročnosti v rámci koncernu, včetně zjednodušení vzájemných finančních a fakturačních vztahů.“ (Projekt fúze, 2012) Pro náklady spojených s fúzí a následnou restrukturalizací byla poskytnuta mateřskou společností Molson Coors Netherlands B.V. dlouhodobá půjčka ve výši 16 miliard korun, která je poskytnuta na 10 let s úrokem 8,84% p.a. (Konsolidovaná výroční zpráva Pivovary Staropramen s.r.o.,2014)

12.6 Vzájemné smlouvy V rámci skupiny se nejčastěji setkáváme s uzavřením licenčních, distribučních a výrobních smluv. Pro ilustraci zde uvádím příklad několika smluv uzavřených mezi Pivovary Staropramen s.r.o. a jinými společnostmi ve skupině.

51

Tabulka č.2 Vzájemné smlouvy Pivovary Staropramen s.r.o. Typ smlouvy

Období

Společnost

od

Kamenitza A.D.

do

Smlouva o technické podpoře Smlouva o spolupráci v oblasti skladová, distribuce a prodeje piva Distribuční smlouva Smlouva o stáčení piva

Trebjesa A.D.

24.5.2002

platná

Borsodi Sörgyár Zrt Borsodi Sörgyár Zrt

1.9.2009 18.5.2004

platná platná

Smlouva o distribuci a stáčení piva

Borsodi Sörgyár Zrt

23.4.2004

platná

Kamenitza A.D.

25.7.2005

platná

Starbev Netherlands B.V.

2.12.2009

platná

Starbev Netherlands B.V. Molson Coors Europe s.r.o. Bergenbier S.A. Molson Coors Europe s.r.o.

2.12.2009

platná

2.12.2009

platná

1.5.2011

platná

1.7.2010

platná

Licenční smlouva k distribuci piva Staropramen Sub-distribuční smlouva piva Leffe a Hoegaarden pro ČR Sub-licenční smlouva piva Stella Artois Servisní smlouva Licenční smlouva k distribuci piva Staropramen Nájemní smlouva kancelářských prostor

4.12.2000 12.5.2015

Zdroj: Výroční zpráva Staropramen 2014, Úprava: vlastní

12.7 Tržby společnosti Staropramen s.r.o. Největším podílem na tržbách pivovarů je samozřejmě prodej piva, v neposlední řadě ale musíme brát v potaz i jiné položky, jako je například: poskytování licencí, nájemné anebo třeba prodej zboží či materiálu, jak je vidno v tabulce č.3 Rozložení tržeb. Společnost Pivovary Staropramen s.r.o. je díky své mezinárodní pivovarnické skupině zaměřená na vývoz viz graf č.2 a č.3 kde více než polovina ročních tržeb připadá na export. Tabulka č.3 Rozložení tržeb Pivovary Staropramen s.r.o. (v tis. Kč) Tržby Pivo

2013 Domácí

2014 Zahraniční

Domácí

Zahraniční

4 500 269

4 503 841

3 074 565

4 220 640

Mláto

48 013

10 845

41 294

-

Služby (licence, nájmy)

31 447

347 653

17 742

265 077

Zboží

37 130

272 832

21 980

263 084

Dlouhodobý majetek

93 464

26 632

4 879

3 926

Materiál

57 296

19 266

12 987

11 856

4 767 619

5 181 069

3 173 447

4 764 583

Celkem

9 948 688

Zdroj: Konsolidovaná výroční zpráva Staropramen 2014, Úprava: vlastní 52

7 938 030

Graf č.2 a č.3 Rozložení tržeb Staropramen s.r.o. Zdroj: Konsolidovaná výroční zpráva Staropramen 2014, Úprava: vlastní

12.8 Možnosti rozšíření Podle mého názoru bych se zaměřil na síť restaurací Potrefená husa. Společnost rozšířila svojí síť, čítající téměř 30 poboček, do větších měst po celé České republice. V rámci Staropramen Slovakia s.r.o., která je ve 100% vlastnictví Pivovary Staropramen s.r.o.,(viz příloha č.1) je zde vidět jistý potenciál pro expandování na zahraniční trh i se sítí restaurací. Navíc jako velké pozitivum beru, že naopak od jiného konceptu firmy Pivovary Staropramen s.r.o. (síť hospod Nová hospoda), jsou restaurace Potrefená husa provozována pomocí franšíz. (více o franšízách v kap. 6.1.4) Doporučoval bych zvážit, zda zvolit již velmi dobře osvědčenou metodu franšíz, i co se týká sítí hospod Nová hospoda. Přinese to pak nejenom rychlejší expandování a rozšíření sítě, ale i menší kapitálovou náročnost pro společnost Pivovary Staropramen s.r.o.

53

Závěr Bakalářská práce vymezila a charakterizovala základní formy vstupu firem na zahraniční trhy a jejich spolupráce. V další řadě jsem považoval za nutné vymezit mezinárodní finanční a nefinanční instituce, které do obchodních vztahů na mezinárodní úrovni vstupují. V některých případech pozitivně, v jiných negativně, ale to by bylo předmětem spíše jiné práce. V neposlední řadě jsem vymezil důvody, které vedou firmy pro vstup na zahraniční trhy a s tím samozřejmě spojená i rizika. Problematiku rizik plynoucích z mezinárodních trhů si firmy uvědomují, a proto činí jistá opatření, jak tato rizika minimalizovat nebo diverzifikovat. Popřípadě pomocí PEST analýzy analyzovat zahraniční trh. Rozvoj mezinárodního obchodu v dnešní době vzkvétá, především z důvodu globalizace a stále sílící konkurence, která firmy nepřímo nutí do uzavírání strategických aliancí, různých akvizic a fúzí pro posílení svého postavení. V praktické části práce jsem proto uvedl příklad společnosti Pivovary Staropramen, která je vlastněna zahraniční společností Molson Coors. To je důkaz, že Česká republika je jednou z nejvíce globalizovaných zemí na světě a převážná většina původních tuzemských firem s dlouholetou tradicí je zkupována zahraničními subjekty. Mým osobním cílem bylo, aby práce posloužila jako případný zdroj informací, či návod firmám, které o vstupu na mezinárodní trhy uvažují. Především aby tak mohly zvážit všechny výhody, nevýhody a rizika s tím spojená. V zásadě toto považuji za hlavní přínos mé bakalářské práce.

54

Zdroje: Bibliografie BENEŠ, Vlastislav. Zahraniční obchod: [příručka pro obchodní praxi]. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0558-3. ČERNOHLÁVKOVÁ, Eva a Božena PLCHOVÁ. Zahraniční obchod. Vyd. 3. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2007. ISBN 978-80-7265-106-1. HECZKO, Stanislav. Pracovní texty k předmětu Mezinárodní ekonomické vztahy. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Fakulta sociálně ekonomická UJEP, 2007. ISBN 978-80-7044-922-6. KALINOVÁ, Miluše, Zbyněk ŠVARC a Jiřina HÁSOVÁ. Obchodní právo. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2002. ISBN 80-245-0252-6. KALÍNSKÁ, Emilie a Václav PETŘÍČEK. Mezinárodní obchod I. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1066-9. KOTLER, Philip a Kevin Lane KELLER. Marketing management. [4. vyd.]. Překlad Tomáš Juppa, Martin Machek. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4150-5. MACHKOVÁ, Hana. Mezinárodní marketing: [strategické trendy a příklady z praxe]. 4. vyd. Praha: Grada, 2015. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-5366-9. MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. 6., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4874-0. PAČESOVÁ, Hana. Makroekonomické vztahy a souvislosti. Praha: Vodnář, 2012. ISBN 97880-7439-048-7. PLCHOVÁ, Božena. Zahraniční ekonomické vztahy ČR. 3., přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1285-3. SMEJKAL, Vladimír a Karel RAIS. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2013. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4644-9.

55

Webové stránky About SkyTeam. About SkyTeam [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.skyteam.com/cs/about/ Africa - International Development Association (IDA). Africa - International Development Association (IDA) [online]. Washington D. C., 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/ida/africa/index.html Annual Reports | Investors | Molson Coors. Annual Reports | Investors | Molson Coors [online]. Denver, 2016 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: http://phx.corporateir.net/phoenix.zhtml?c=101929&p=irol-reportsannual Brettonwoodský měnový systém a jeho pád | Peníze.cz. Brettonwoodský měnový systém a jeho pád | Peníze.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15899-brettonwoodsky-menovy-system-a-jeho-pad Firma - ManagementMania.com. Firma - ManagementMania.com [online]. Praha, 2013 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/firma Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP | BusinessInfo.cz. Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP | BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu/zpravodajstvi-proexport/sluzby-pro-exportery/cesky-export-podporuji/exportni-garancni-a-pojistovacispolecnost-egap.html Forfaiting KB - odkup pohledávek s budoucí splatností. Forfaiting KB - odkup pohledávek s budoucí splatností [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.kb.cz/cs/firmy/firmy-s-obratem-pod-60-milionu/forfaiting.shtml Incoterms 2010 - soubor pravidel mezinárodní přepravy | DSV. Incoterms 2010 - soubor pravidel mezinárodní přepravy | DSV [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicni-doprava/incoterms/ Incoterms 2011,incoterms,mezinárodní podmínky přepravy - Doprava v Praxi. Incoterms 2011,incoterms,mezinárodní podmínky přepravy - Doprava v Praxi [online]. Praha, 2012 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.doprava.vpraxi.cz/incoterms.html Informační servis | Služby | CzechTrade. Informační servis | Služby | CzechTrade [online]. Praha, 2014 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.czechtrade.cz/sluzby2014/informacni-servis/

56

Jak funguje factoring :: ČSOB Factoring. Jak funguje factoring :: ČSOB Factoring [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.csobfactoring.cz/factoring/jakfunguje-factoring Marketing, internet a etc. - studium: 07/09/08. Marketing, internet a etc. - studium: 07/09/08 [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://internetovymarketing.blogspot.cz/2008_07_09_archive.html Mezinárodní instituce v mezinárodním obchodě | BusinessInfo.cz. Mezinárodní instituce v mezinárodním obchodě | BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mezinarodni-instituce-v-mezinarodnim-obchode23486.html#!&chapter=1 Ministerstvo průmyslu a obchodu. MPO | Podpora exportu | Financování a pojišťování exportu v ČR [online]. Praha, 2005 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument70538.html Ministerstvo průmyslu a obchodu. MPO | Světová obchodní organizace (WTO) | Základní informace k WTO a DDA [online]. Praha, 2005 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument7894.html Ministerstvo průmyslu a obchodu. MPO | Ministerstvo | Působnost ministerstva [online]. Praha, 2005 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument1926.html Nauka o podniku - Podnik - Topsid.com. Nauka o podniku - Podnik - Topsid.com [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://nop.topsid.com/index.php?war=podnik O CzechInvestu | CzechInvest. O CzechInvestu | CzechInvest [online]. Praha, 2016 [cit. 201603-19]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/o-czechinvestu O CzechTrade | CzechTrade. O CzechTrade | CzechTrade [online]. Praha, 2014 [cit. 2016-0319]. Dostupné z: http://www.czechtrade.cz/o-czechtrade/ Odběratelský úvěr - Česká exportní banka. Odběratelský úvěr - Česká exportní banka [online]. Praha, 2012 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.ceb.cz/codelame/uvery/odberatelsky-uver/ Pravidla INCOTERMS 2010 | BusinessInfo.cz. Pravidla INCOTERMS 2010 | BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/prezentace-incoterms-2010-27735.html#!&chapter=12 Profil :: O společnosti :: EGAP - POJIŠŤUJEME ČESKÝ EXPORT. Profil :: O společnosti :: EGAP - POJIŠŤUJEME ČESKÝ EXPORT [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.egap.cz/o-spolecnosti/profil/index.php 57

Rizika v mezinárodním obchodě | BusinessInfo.cz. Rizika v mezinárodním obchodě | BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/rizika-v-mezinarodnim-obchode-7170.html Staropramen - Historie pivovaru. Staropramen - Historie pivovaru [online]. Praha, 2014 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.staropramen.cz/o-pivovaru/historie-pivovaru/ Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky: Výroční zpráva za rok 2014.Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=687699 Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky: Projekt fúze. Veřejný rejstřík a Sbírka listin - Ministerstvo spravedlnosti České republiky [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-04-17]. Dostupné z: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-slfirma?subjektId=687699 Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) | BusinessInfo.cz. Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) | BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vseobecna-dohoda-o-clech-a-obchodu-gatt7160.html#!&chapter=2 World Customs Organization. World Customs Organization [online]. Brusel, 2016 [cit. 201603-19]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/en/about-us/what-is-the-wco/au_history.aspx Zahraniční obchod | BusinessInfo.cz. Zahraniční obchod | BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/zahranicni-obchod-eu.html Základní informace k WTO a DDA | BusinessInfo.cz. Základní informace k WTO a DDA | BusinessInfo.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-03-19]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/zakladni-informace-k-wto-a-dda-7186.html

58

Seznam použitých obrázků Obrázek č.1 Maslowova pyramida potřeb

Seznam použitých grafů Graf č.1: Životní cyklus výrobku Graf č.2 Rozložení tržeb Staropramen s.r.o. za rok 2013 Graf č.3 Rozložení tržeb Staropramen s.r.o. za rok 2014

Seznam použitých tabulek Tabulka č.1 Doba platnosti ochrany předmětů průmyslového vlastnictví Tabulka č.2 Vzájemné smlouvy Pivovary Staropramen s.r.o. Tabulka č.3 Rozložení tržeb Pivovary Staropramen s.r.o.

Přílohy: Příloha č.1 Organizační struktura skupiny Molson Coors

59

Příloha č. 1 Začlenění společnosti Pivovary Staropramen s.r.o. do organizační struktury Molson Coors Brewing Company Molson Coors Brewing Company, U. S.

Molson Canada, Canada

Molson Coors Holdco Inc., U. S.

Molson Coors Holdings, U. K.

Molson Coors Lux 2, Luxembourg

Coors Brewinf Co., U. S.

Molson Coors Netherlands B. V. Pivovary Staropramen s.r.o. Czech Republic

Starbev Netherlands B. V.

Molson Coors SER d.o.o. Apatin

Staropramen Slovakia s.r.o., Slovakia

Apatinska Pivara Apatin d.o.o., Serbia

Cervesia Zagreb d.o.o., Croatia

Bergenbier S. A., Romania

Zagrebacka Pivovara d.o.o., Croatia

Borsodl Sorgyar Kit, Hungary

MCCanada European Imports ULC, Canada

Molson Coors Europe s.r.o., Czech Republic

Kamenitza AD, Bulgaria

Tretjasa d.o.o., Montenegro

Zdroj: Annual Report, Molson Coors 2014, Úprava: vlastní