Jak jsem se svezl s Honzou Kopeckým Autor: „Shacki“, 25. 11. 2005 00:00 Sobota 19. listopadu pro mě měla být slavnostním dnem. Ten den se konala v Sosnové u České lípy předehra k Setkání mistrů, kdy všichni jezdci nejen trénují, ale vozí i své sponzory a známé. Byl jsem jeden z těch šťastných, kteří měli svezení domluvené. To, že to mělo být rovnou s Honzou Kopeckým ve Fabii WRC, mé očekávání ještě prohlubovalo.
eW
R
C
.c z
Do Sosnové jsem dorazil v sobotu kolem jedenácté. Obloha byla zatažená, docela zima, ale nesněžilo. Ještě z vyhřátého auta volám Stanisovi, který by už se tam někde měl pohybovat. Zjišťuji, že je někde u startu a sleduje jízdy. Vylézám z auta a hned registruji burácivý zvuk wéercéčka. Přes tribuny ho nevidím, ale (správně) usuzuji, že by to měl být Honza Kopecký. Rychle si balím pár věcí a kameru a vyrážím ke trati.
Honzu ještě zahlédnu na trati, ale jen na chvíli, protože vzápětí končí první sérii jízd a vrací se do servisu. Scházím se se Stanisem, vzápětí potkávám i kolegy z eWRC – Michala, Davida (s krásnou ušankou ze Švédska), Mravencze, který stejně jako já má v ruce kameru, objevuje se i Marek Felt s nezbytným foťákem. Chvíli pozoruji to dění před cílem, kde si přesedají spolujezdci. Musím pochválit pořadatele za přístřešky v tomto prostoru, protože přeci jen trochu začíná chumelit, a tak přišly vhod. Sledujeme chvilku jízdu ostatních, hlavně závěrečnou pasáž s vracečkou před cílem. Zrovna jezdí autokrosaři, kteří se na asfaltu docela trápí. Jejich auto není evidentně stavěné na tento povrch, což ještě násobí absence ruční brzdy. Vracák si tak vyloženě protrápí, protože auto se nechce otočit.
.c z
C
Registrujeme i další jezdce – Brouka, Semeráda, který zrovna vozí vítěze soutěže s eWRC, Trojana, Trněného, Flídra, objevuje se i Červenka a s červeným Lancerem Navrátil. Rallykrosaři zatím nic, stejně jako Ášín nebo Valda. Najednou je dráha prázdná, všichni najednou vyrazili do servisu. Nezbývá nám, než je následovat a omrknout, co se tam děje.
eW
R
U Škodovky je rušno, ale Filipa Schovánka, se kterým se měl svezení domluvené, nikde nevidím. Se Stanisem míříme dál a zastavujeme se u Semeráda, který má trochu víc škrábnutý přední nárazník. Prý ani neví, kde k tomu přišel. Hned vedle sídlí tým Pavla Červenky, kde nás nejvíce zaujal krásný Focus WRC. Pravda, byl to jen RC model, ale proháněl se pěkně. To nevydržel Semerád mladší a šel vyndat z auta taktéž RC model. Jak jinak než napodobeninu tátova auta. Více než pět minut mu pak trvalo, než ho nastartoval. Pak už se ale honil Lancer s Focusem. Řeknu vám, tyhle RC auta jsou docela dobrá hračka.
.c z
R
C
Skutečné WRCy se už také vracejí na okruh, a tak RC opouštíme. Na odchodu ještě registruji, jak Mravenecz zpovídá Vojtu Štajfa, u Valdy vidíme, že je vše připraveno pro první jízdu, stejně jako u Ášín, jehož půjčená Corolla v bíločervené kombinaci mi k němu nějak nesedí. Přicházíme opět pod přístřešky a natáčíme. Přijíždí i Honza Kopecký, ale když vidím, kolik lidí tam čeká v řadě na svezení, říkám si, že nebudu Filipa zatím otravovat. Místo toho vyrážíme se Stanisem fotit a natáčet dovnitř okruhu.
eW
Zpočátku máme trochu obavu, aby nás někdo nevyhnal, protože vesty nemáme. Pořadatelé nás ale nijak nevyhánějí, a tak se pomalu osmělujeme a nakonec už se po okruhu procházíme jako staří mazáci. Nejprve jdeme k dlouhé táhlé vracečce na šotolině. Máme štěstí, že je to zrovna v okamžiku, kdy začínají jezdit Valda a Ášínem. Zatímco Valda nasazuje hned od začátku svůj crazy styl „všechno bokem“, na Ášínovi je zpočátku vidět, že si na Corollu musí zvykat. První průjezdy jsou dost neurovnané a opatrné, postupně se ale zlepšuje. Hodně je vidět i Brouk, který jezdí vyloženě pro zábavu. Auto nijak nešetří, což se nejvíce podepisuje na jeho zadním nárazníku, který během celého dne ztratil několikrát. V závěru už mu ho raději ani nenasazovali.
.c z
R
C
Přecházíme ze šotoliny na asfaltovou část. Nejprve točím pasáž před nájezdem na most, když se nabažím, jdu až do pasáže před hlavními tribunami, kde je hned několik míst, kde se jede bokem. Upřímně řečeno, všichni jezdí bokem všude, kde to jen trochu jde. Vedle těch, které už jsem zmínil, se na trati objevuje i Liška, Zdeněk Vlček a nakonec i rallykrosaři. Na autech jsou sice jména Paasonen a Kresta, ale tihle dva uvnitř určitě nejsou. Těžko říct, kdo s těmi auty jezdil.
eW
Najednou koukám, že už jsou dvě hodiny. Copak to, horší je, že jsem si uvědomil, že už jsem strašně dlouho neviděl jezdit Honzu s Fabií. Najednou mám strach, abych se vůbec svezl. Kameru schovávám a urychleně se přesouvám do servisu. Na začátku se ještě zastavujeme u mycí linky, kde mají dva lidé s „vapkou“ co dělat, aby jakžtakž umyli řadu silně znečištěných aut.
Konečně jsme u stánku ŠM, kde potkáváme koho jiného než Agnuse. Konečně se objevuje i Filip a uklidňuje mě, když říká, že mají před sebou ještě jednu rundu a že se mnou počítá. Zve nás dokonce do krásně vyhřátého stanu a nabízí pohoštění. Oceňujeme především teplo, protože během celého dne jsme docela promrzli. Kecáme o všem možném, ale blíží se půl třetí a s tím i start poslední rundy Honzy Kopeckého. Hromový zvuk odjíždějící Fabie nás zvedá ze židle a již potřetí se přesouváme pod přístřešky ke trati. Nemusím spěchat, protože přede mnou se sveze ještě několik lidí. Začínám pociťovat lehkou nervozitu. Když vidím, co na trati Honza s autem provádí, nejsem si jist, jak to bude snášet můj žaludek. Nepřidává mi ani pohled na slečnu, kterou od něj z auta musejí skoro vytáhnout. Je bledá jak stěna a sotva se udrží na nohou…
eW
R
C
.c z
Konečně na mně přichází řada. Svlékám si bundu, na hlavu si natahuji kuklu a pak i helmu. Pak už jen čekám, až Honza přiveze mého předchůdce. A je to tady. Filip mi upozorňuje, abych nešlapal na práh. Přes rám se do auta leze poměrně špatně, ale zvládám to. Horší je, že se sotva vejdu do sedačky. Inu, je to stavěno pro hubené lidi. Filip mě upíná do pásů a připojuje interkom. Pak mě upozorňuje na řadu tlačítek na zemi u nohou – nedotýkat se, jinak by si pustil stěrače, houkačku a já nevím co ještě. Naštěstí jsem v sedačce upnut tak, že nemám šanci se jakkoliv pohnout.
Zdravím se s Honzou a chystáme se vyrazit. Filip ho ještě nabádá, aby mně ukázal i ostrý start a pořádnou jízdu bokem. Honza na něj jen tak mrkne. Nervozita je kupodivu pryč, adrenalin se začíná vyplavovat a já se nemohu dočkat. Když už se Honza chystá vyrazit, přiběhne nějaký mechanik a chce po něm, aby vyzkoušel „traction control“. Honza se s ním domlouvá, že jeden velký okruh pojede bez něj, druhý s ním, aby mohli porovnat data. Pro mě je to skvělá zpráva, protože se projedu dvakrát tolik, co ostatní! Honza pomalu vyjíždí ke trati. Těsně před ní zastavuje, spouští „launch control“ a předvádí mi ostrý závodní start. Puštěním ruční brzdy auto doslova vystřelí vpřed. Vzápětí následuje nájezd do poslední zatáčky před cílem, kde už jedeme smykem. Na rovince registruji úžasné zrychlení a vzápětí neuvěřitelné brzdy. Nestačím vnímat vše, protože vzápětí koukám pravým bočním okénkem, kam to vlastně jedeme. Zdá se, že musíme trefit betonový zátaras před předkem auta, ale kdepak, Honza to
R
C
.c z
má v ruce. Krásným bočním smykem vykrouží celou zatáčku, aby tam vzápětí hodil kontr. Přijíždíme na klouzající šotolinu. V tom okamžiku si uvědomuji, že v autě s přilbou na hlavě nevnímáte řev motoru. Kloužeme po šotolině až k do té velké vracečky, kde si Honza pěkně přibrzdí a Fabii do ní pošle znovu bokem. Jsem v jednom velkém transu.
eW
Výjezd zpátky na asfalt je jeden velký powerslide, který vzápětí přechází do táhlého smyku v nájezdu do vnitřní dráhy v cílové rovince. Všímám si, že brzdy na konci Honza trochu prodává, přeci jen dráha klouže a sebemenší chybička by znamenala náraz do betonových zátarasů, po čemž ostatně netoužím ani já. V dalších zatáčkách mi to ale vynahrazuje, dvě z nich dokonce jedeme takovým smykem, že zadek auta lítá po trávě. Přijíždíme na most a já se modlím, aby se mi na vrcholu neobrátil žaludek. Při nájezdu na most koukám do nebe, nahoře se to zlomí a najednou koukám do propasti pod sebou. Honza už na mostě točí auto stranou, aby lépe najel do zatáčky. Je to dobré, žaludek se neozval. Následuje další vracečka do cíle, kterou jedeme jak jinak, než bokem. Jsme v půlce, a tak si říkám, že druhé kolo bych mohl více sledovat, co dělá Honza. Chvíli se snažím soustředit na jeho ruce, ale jde to těžko, protože pak příliš nevnímám, kam že to vlastně jedeme. Pocitové vnímání směru jízdy je v závodním autě dost jiné, protože v sedačce je člověk opravdu upnut tak, že se ani nehne. Přesouvám mojí pozornost na práci jeho nohou – levačka na brzdě, pravačka na plynu. Všechno to v jeho podání vypadá tak přirozeně, až si chvíli bláhově myslím, že na tom nemůže nic být. Vracím se do reality a užívám si poslední chvilky jízdy. Mám chuť zeptat se ho na pár věcí, ale pak jsem raději zticha, abych ho nerušil při jízdě. Co kdyby kvůli mně udělal nějakou chybu?
.c z C
R
Druhé kolo je u konce, Honza se mnou ještě na závěr dělá kolečko na místě a ptá se, jak se mi to líbilo. No jak asi, byla to bomba! Filip otvírá dveře a povoluje pásy. Znovu mě upozorňuje, abych dal při vystupování pozor na práh. Vylézám ven, sundávám přilbu a kuklu, kterou si mohu nechat na památku. Kupodivu se mi netočí hlava, není mi zle, ba právě naopak. Cítím se v sedmém nebi, neboť se mi splnil jeden klukovský sen.
eW
Po mně jedou ještě dva tři další šťastlivci. Filip zjišťuje moje pocity, takže se znova opakuji. Mezitím Honza končí s ježděním a my se znovu přesouváme do stanu ŠM, kde je pěkně teplo. Domlouvám si s Filipem ještě pár věcí, nechávám si od obou Kopeckých podepsat knihu Sága rodu Kopeckých, dostávám ještě pár dalších upomínkových předmětů a pomalu se loučíme. Jsou čtyři hodiny a čeká mě cesta domů.
.c z C
eW
P.S. Brzy bude i video!
R
Závěrem bych chtěl poděkovat Filipovi Schovánkovi a Honzovi Kopeckému za tento neuvěřitelný zážitek. Jsem jejich dlužníkem, doufám, že ne na dlouho. Děkuji i Stanisovi za pořízení fotodokumentace.
