K A K A D U Kaleidoskop každodenního duchamoření Noviny žáků Základní a Praktické školy G. Pelechové v Dolní Poustevně Milí čtenářové…
ČERVEN 2010 ROČNÍK IV / ČÍSLO 4
ROZHOVOR s ABSOLVENTY ÁJOU A HONZOU ČERVEN 2010 ROČNÍK IV / ČÍSLO 4
1. Jak se ti líbilo u nás ve škole ?
Tak a je to tu! Poslední vydání ,,Kakadáče´´ před prázdninami. A taky můj poslední úvodník! Kdo ho převezme příští rok mě nenapadá. Snad Jenda, ten má slohové vlohy. Jen se děsím toho, že celé úvodníky budou o Ivance J. Ty jo, už nám zbývá jen týden! To je strašný. Jak ten čas letí! Za týden se všichni rozprchnou na prázdniny a od prvního září už nebudeme komplet. Odchází nás dost: já, Dominik, Radek, Honzík s Ájou, Kiki a Hanička s prdelkou mojí malou, Ellen. Vůbec se mi od Vás nechce, budete mi strašně moc chybět! Jste má druhá rodina a bez Vás to na jiné škole nebude ono! Miluji Vás a závěrem všem přeji krásné vysvědčení a ještě krásnější prázdniny. Loučím se s Vámi a těším se na opětovné brzké shledání!
Tina
Á: Dobrý, líbilo se mi tu. H: Dobrý, líbilo se mi tady se učit .. Mám tady spousty kamarádů. 2. Bude se ti stýskat? Á: Hm. Budou mi chybět kamarádi a učitelé. H: Jo, mám tady kamarády. 3. Kdyby jsi mohl (a) přát jakékoliv přání, jaké by to bylo? Á: Přála bych si tady zůstat. A přála bych si mít rodinu. H: Chci zůstat v téhle škole.. 4. Co budeš dělat, když už jsi teď jakože vyšla/vyšel? Á: Nevím. H: Budu chodit do dílny pracovat. 5. Kdo ti bude nejvíce chybět? Á: Petra, Denisa, Radka .. vlastně všichni H: Denisa Otázky vymyslela a rozhovor uskutečnila Marie Marková
PŘEČTĚTE SI V TOMTO ČÍSLE: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11,12
Úvodník s Tinou; Rozhovor s Ájou a Honzou Návštěva Prahy; Výlety – Staré Splavy, Děčín Přistižen při činu; Výlet do Prahy I Výlet do Rumburka; Výlet do Prahy II Jak hodnotím zpětně svůj letošní rok Perličky a špeky;Jak se těším na prázdniny Školní výlet do Starých Splavů Křížovka Zlobím „bábrdli“; Závěrečné úvahy Stavění domečků Maka Karla
NÁVŠTĚVA PRAHY
VÝLET S
Jelis jsme autama. 8:30 (př Ráno jsem vstal ve 4:50h. Pak,když jsem vše udělal, tak jsem šel kousek tátou.Táta šel doVyjeli práce. jsme Dorazil přijeli jsme na hotel, potom vybalili jsem na vlakové nádraží. Byl jsem tam první. Když všichni dorazili, nastoupili do vlaku. Vlakjsme odjel vsi6:03h. Jelia Petra jsme až do Rumburka, tam jsme přestoupili. Když Petra,Zdeňka a Kačenka dorazily, nastoupili. Kačenka jezero Druhý tak denjsme jsme šli na Máchovo byla na autobusové zastávce, naštěstí jí Denisa našla a jeli jsme až do Mladédo Boleslavi. chtěli jet pěšky Doksy.Odtamtud Měli jsmejsme večer stezku odv
vlakem, který má kabinky, ale nejel. Z Mladé Boleslavi jsme jeli až do Prahy na hlavní nádraží. Z nádraží jsme šli na Václavské náměstí, tam byla socha sv.Václava a muzeum, od muzea k Prašné bráně, u té brány byl Obecný dům, potom Staroměstské náměstí, byl tam Orloj a radnice, asi 30 kroků byl pomník J.Husa i Týnský chrám. Potom jsme šli na Židovský VÝLET hřbitov, jenom jsme se koukli a odešli, nedaleko byl Karlův most, jenom jsme ho prošli a šli jsme k Chrámu sv.Mikuláše, byli tam dobrý starý auta, pak jsme šli a šli a šli, až jsme došli k Pražskému byla i stráž, ale závěr Třída Denisy ahradu, Radky si tam ještě zpestřila to jsme propásli o 5 min, i chrám sv.Víta. Tam jsme se nasvačili i blbli, ale jenom Jaký bylchvilku, výlet? a házeli do kašny mince. Za chvilku jsme šli na metro, potom vlakem až domů.
SUPER!! Robinek ho popsal takto:
Jeli jsme autobusem. Měli jsme plnej podívat akvárium. Byli tam ryby. Potom jsem auta. Potom jsme šli na parkovišti a viděli jsm velkej bazén, kterej byl až venku.
PŘISTIŽEN PŘI ČINU aneb A pak, že to nejde… (důkaz místo slibů) J
VÝLET DO PRAHY 25.5. jsme byli v Praze. Byli jsme na Karlově mostě. Byla tam Vltava a byly tam sochy. Byli jsme na Pražském hradě. Bylo tam hodně lidí. Byli tam na domech obrázky. Měli jsme úkoly a hádanky. Jeli jsme metrem a vlakem a zpátky i autobusem. Mně se to líbilo. ( Edita)
Byli jsme v Praze a jeli jsme tam vlakem. A byli jsme na Karlově mostě. A byli jsme na Hradě a mně se tam moc líbilo všechno. A Prahou protéká Vltava. A taky jsme jeli metrem. Ale nejvíc se mi líbily ty jezdící schody. Mně se všechno líbilo a měla jsem se tam dobře. (Míša)
VÝLET DO RUMBURKA Jeli jsme do Rumburka, naše třída s Petrou, Štěpán Marek, Vojta a Darina. Navštívili jsme rumburskou knihovnu, tak víme, jak si půjčit knížky a kolik to stojí na rok, taky Základní školu praktickou a speciální v Rumburku, kde jsme měli exkurzi po třídách, jak jsme zvyklí tady u nás, Petry máma nám udělala svačinu a upekla buchtu, a nakonec jsme šli do kulturního domu, kde jsme viděli výstavu. Bylo to docela dobrý. Marek
V 08:30 hodin jsme vyjeli. Když jsme tam dorazili, tak na nás děti čekaly před městskou knihovnou. Potom jsme šli do knihovny a tam nám povídaln např: na celý rok musíte zaplatit 60 korun, můžete chodit do všech kategorií a můžete na počítače zdarma. Když jsme vyšli, tak jsme šli do školy, kde se učí děti. Tam nás čekalo občerstvení. Když jsme se najedli, tak jsme se šli kouknout do Domu kultury. Tam jsme se koukli na výstavu. Potom jsme pospíchali na vlak, ale vlak měl zpoždění asi 1 minutu. Když přijel, tak jsme nastoupili a jeli do školy, tam jsme se najedli a šli se učit. Štěpán Š.
VÝLET DO PRAHY Ve středu 19.května jsme jeli do Prahy. Nejdříve s tím nápadem přišla Radka, že mají dráhy takovou akci. Já jsem vstával ve čtvrt na šest. Potom v půl šesté pro mě přišel Radek a šli jsme spolu na nádraží. Jelikož jsem měl hlad,kouknul jsem se do batohu,co mám ke svačině. Á už to vidím, mám: pět toustů a jeden hanácký vdolek a k pití jsem měl šťávu. Asi v šest hodin jsme byli já, Radka, Vojta, Honza, Tína, Milan, Robin, Jára a Radek v Dolní Poustevně. Přecházeli jsme různě do vlaků až jsme byli v Praze. Když jsme šli podchodem tak napadla Milana a ještě nějaké miminko cizí holka.Viděli jsme sochu sv. Václava, Smetanovo divadlo, Národní muzeum, Pražský hrad, Chrám sv.Víta. Počasí nám nevyšlo, bylo deštivo a zima brrr. Na pražském hradě to bylo krásné: viděli jsem před hradem dva vojáky a celou dobu se ani nehli. Já jednoho zkoušel rozesmát, ale nic.Na nádvoří jsme se dívali jak se vyměnují stráže. Pršelo po celý výlet. Byla to hrůza, všichni byly mokří.Potom jsme viděli Chrám sv.Víta, ale jen zvenčí, dovnitř se nedalo jít, protože byla dlouhá fronta. Jelikož byli všichni promoklí a zmrzlí, šli jsme do nějaké části hradu a tam jsme viděli Vladislavský sál, který dal postavit Vladislav 2. Jagellonský. Když jsme si odpočinuli, Milena hledala spoje přes mobil, jak se dostat domů.Tak se 5 min. radili, jestli pojedeme domů nebo jestli zůstaneme a ještě se někam podíváme.Rozhodlo se, že pojedeme domů - všichni jásali hurááááá hurááá ! Pojedeme domů !!! Tak jsme šli na tramvaj a Radka hledala spoje, jak se dostat na hlavní nádraží.Čekali jsme na číslo 26, ale furt nic.Najednou vidím číslo 26 ale ono to jelo na druhou stranu.Čtvrt hodiny jsme čekali na tramvaj. Jára když jsme byli v tramvaji , tak koukal za jízdy na holky a hodnotil je : „Tahle ujde,tahle je hrozná atd. Potom jsme jeli vlakem kupéčkem z Prahy do Děčína. V kupéčku to bylo suprový. Já byl v kupéčku s Radkem, Tínou, babičkou,Vaškem a s Járou.Cestou nám babička dávala hádanky z dějin. Ale než nám tu poslední hádanku stačila doříct, byli jsme v Děčíně. Potom jsme čekali na regionu.Babička nám pak už mohla tu hádanku říct. Ptala se např. :Jak se jmenoval tatínek Libuše. Radek asi 10 min. nevěděl, ale já to věděl, tak jsem nahlas řekl Krok“! Babička s údivem řekla :správně“.V Děčíně jsme přestoupili do regionky a ta nás vezla domů.Všichni byli unavení, jako kdyby si dali 20 piv v hospodě. Když jsme přijeli do Dolní Poustevny, na nádraží mě čekal taťka a odvezl mě domů.Výlet byl pěkný,no co pěkný nádherný.Kromě deště kdyby svítilo sluníčko bylo by to lepší.Chválím Radku a všechny, co ten výlet zorganizovali fakt super. Štěpán Marek
JAK HODNOTÍM ZPĚTNĚ SVŮJ LETOŠNÍ ROK
Kuba: Tenhle školní rok byl docela „brutál“. Divím se Ivance, že to se mnou a Jéňou H. vydržela, protože dva takovýhle puberťáci dohromady, to je výbušná směs. Možná Ivance
a pobyt v BohnicíchJ. Mrzí mě spousta věcí, co se budeme muset koupit prášky na nervy udály v tomhle školním roce. Mrzí mě hlavně to, že odcházejí: -
Radek (je pro mě jako brácha, oba jsme blázni do kompů
a rozumíme si, prostě jako bráchové ) - Tína (fakt dobrá kámoška, hodně mi v tomhle roce pomohla:
moc děkuji - Tínuš MTMR
-
)
Mína (dobrej kámoš, oba si rozumíme hlavně co se týká hudby HIP HOP 4ever a super učitelka Hanka -je hodná, nám puberťákům rozumí, je chytrá a milá, teď čeká
)
miminko - malou Elen, takže jim přeji hodně štěstí a úspěchů do života… Tenhle školní rok nám fakt rychle utekl a bohužel mi v této škole už zbývá pouze rok. Bude se mi tu po všech lidech stýskat, až odejdu a hlavně po Ivance a Radce. Ivance moc děkuji, že to se mnou vydržela, také doufám, že v příštím roce to bude se mnou lepší. Cituji Ivanku: „Já takéJ“
Jeník: Školní rok byl vynikající, ale byla i spousta problémů( pozn. je to totiž L.U.M.P.). A taky vtipných chvil
. Zaujal mě Mireček a hlavně moje Ivanka s bimbavou hlavinkou. Mám jí moc rád. Našel jsem
zde i spoustu přátel a jednoho nepřítele…Dan Barkovský. Nenávidím ho, chce mi „sbalit“ s bimbavou hlavinkou L. (pozn.: batoh na cestu do Bohnic pochopitelně)
Ivanku
Jinak školní rok uběhl jako voda . Já jsem si zvykl na všechny učitele , nakonec i na Hanku a omlouvám se jí za všechno, co jsem ji provedl. Doufám, že si oni zvykli na mě. Jsem s touhle školou spokojený a budu sem chodit ještě další 2 roky. ( pozn.: Doufám, že to všichni přežijeme, včetně budov a školního majetku…)
PERLIČKY A ŠPEKY Z čeho se vyrábí cukr? Z ropy. (Viola) Vzal jsem si slipy s dlouhým rukávem. (Pavel H.) Čtení textu z učebnice: „Recyklace je vhodná pro méně náročné druhy papíru: novinový papír, Lebedku… (místo lepenku) (Štěpán Š.) Hlášky z výletů: AUTOBUS Posuň se trošku! Není kam, jedou ňáká děcka na výlet. Taky si nemohly objednat vlastní autobus ?!? Kdo poslouchá ty písničky? Aha, Radek, a zase spí! Jezisinky, koníky RAJSKÉ OSTROVY Fůůůj had, ten je ale hnusném! Bacha na ty cvrčky! Jezisinky, ono to sedí na zábradlí …. Pojď Andrej, ukážu ti pavouka, co máme doma Kdo si chce pohladit leguána? Já, já, já … Achoj leguánku! Já jdu ještě jednou Deniso, já tě klidně zvednu BAZÉN Robine, nestůj na tom kraji, nebo tam žbluňkneš! …Žbluňk! My - vy – my – vy – my – vy, ne Jardo, ty musíš jít se Zdeňkou, ne s náma Ty neumíš dýchat pod vodou? Tak já tě to naučím. Už? Ne? Tak znova… Ta voda fakt zvětšuje. – Ani bych neřek, leda tvoje prsa…. Kterej kluk se ti líbí? Nevím, nemám brýle!
JAK SE TĚŠÍM NA PRÁZDNINY
Prázdniny Míša: Já se těším na prázdniny. Ale těším se i na příští školní rok. Hodně se těším na dovolenou do
Itálie. A budu se koupat v bazénu
Edita : Já se těším na prázdniny. Budu se koupat
zmrzlinu
.Budu lítat venku.
.
Pojedeme k tetě. Budu mlsat
ŠKOLNÍ VÝLET DO STARÝCH SPLAVŮ V plánu toho bylo mnoho, ale jak už to bývá, došlo na nejrůznější improvizace… Ačkoliv meteorologové nám slibovali hlavně déšť a zimu, počasí se nečekaně umoudřilo, ba dokonce nám ukázalo jednu ze svých nejpřívětivějších tváří. Protože už první den bylo jasné, že je škoda nebýt venku, vydali jsme se do Sloupu - na hrad a do skalního divadla. Prošli, někteří prolétli, jsme hrad, pod ním si dali zmrzlinu a kafe a šli na naše oblíbené pískovcové skály. Tam jsme si trochu zahorolezovali, pořídili pár fotek a jeli se ubytovat do Starých Splavů. Do pensionu, s koupelnou a televizí na pokoji a s pizzerií dole! Jenom ta paní majitelka neměla moc pochopení pro lítání z pokoje do pokoje a salta po postelích, škoda. Po vybalení a zakoupení pizzy jsme šli prozkoumat okolí, a narazili jsme na Mácháč! Mnozí, ač bez plavek, se ho rozhodli prozkoumat blíže, a tak jsme se vrátili docela mokří. Taky jsme pojedli něco hranolků a klobás, takže i docela najedení. A tak jsme vůbec nedokázali docenit pizzu, kterou jsme dostali k večeři, obzvláště když pro každého byla jedna velká! Pizza never more, alespoň pro ten večer. Holky objevily nedaleko večerku, bylo tedy o zábavu postaráno. Marek objevil houpačku, její skřípot ho nás pak provázel po zbytek pobytu. Druhý den dopoledne byl po bohaté snídani „výlet“ do Doks, vyšli jsme od penzionu a za půl hodiny jsme najednou byli zase u penzionu. Někde se stala chyba. Vzali jsme to sportovně (většina) a zeptali se na cestu raději místního důchodce. Pak už jsme tam došli beze zkratek. Bylo hrozné vedro, vrátili jsme se tak zničení, že Mary chtěla jít na Bezděz. A tak šla spát. Viola s Darinou také. Zatímco jsme čekali, až se holky probudí, dali jsme si kafe. Protože se holky vzbudily dost pozdě, nemohli jsme jet už nikam, šli jsme tedy k jezeru a na hranolký, klobásýý, kofolááá, a kafe. A nafukovací atrakce zdarma. A po vodě jelo auto. Tentokrát neodolaly ani Viola s Darinou a šly se koupat. Jenomže úplně oblečené. Kluci byli ve vodě a na atrakcích strašně dlouho, z vody jsme je nemohli dostat. Ale museli jsme na večeři, italské rizoto. Pepa to neocenil a chtěl české, a tak nejedl. Ostatní se také nepřecpávali, ve vzduchu visela stezka odvahy, a tak probíhalo uzavírání vzájemných koalic. Ale všichni jsme ji nakonec zvládli bravurně. Někteří měli dokonce samostatnou premiéru.
Poslední den už nebylo hezky a předpověď začala s dvoudenním zpožděním odpovídat. Po snídani a dospěláckém kafi se šlo se na úklid pokojů, z některých se ovšem časem staly chlívky – tam byl úklid náročnější. Po obědě a kávě jsme zaplatili všechna kafe a jeli do České Lípy, kde jsme se v marketu zastavili na kávu a papouška, a pak zajeli do veřejného akvária se zajímavými rybičkami s velkýma očima a byly tam i piraně. A pak už se jelo domů, někdo jel, někdo se ho třeba snažil dohonit. Přivezli jsme si zase spoustu zážitků a trávicí obtíže.
KŘÍŽOVKA 1. 2. 3. 4.
X 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 1. Sněžka je nejvyšší……….Krkonoš 2. Stát, který sousedí s ČR na jihu 3. Živočich s klepety 4. Kamarádka Hurvínka 5. Pokryv těla ptáků 6. 12 měsíců 7. Podestýlka pro dobytek 8. Nejchladnější roční období 9. Nejvzácnější tekutina 10. Denní tisk 11. Klouby spojují….. 12. Koleno zdrobněle 13. Malý hlodavec s dlouhým ocáskem TAJENKA:………………………………………….
ZLOBÍM „BÁBRDLI“ Jednoho krásného letního dne, asi před 3-mi lety, jsem z důvodu přemýšlení (což není mým častým zvykem) dospěl k závěru, že přespím u bábrdlinky. Tak jsem si sbalil saky paky a vysmahl jsem z domova. Babička byla celá šťastná, že její vnuk po 100 letech a jedné zimě opět za ní přišel. Babičku jsem ale zlobil - byl jsem zlý chlapec. Při jednom tom zlobení to došlo tak daleko, že mi babička chtěla nařezat. Volala na mě: „Až tě chytím, tak ti tak nařežu, že si rok nesedneš!!!!“Můj pud sebezáchovy mi radil: „Zdrhni na strom, tam ona nepoleze.“ Vylezl jsem na strom, ale bábrle, oproti mým předpokladům, lezla za mnou. A co se nestalo? Pod babičkou rupla větev a babička se rozplácla na zemi, jak to vajíčko, co jsem hodil sousedům nedávno do okna. Docela mi babičky bylo líto, a tak jsem slezl ze stromu a pomohl sem jí. Od té doby babičku už nezlobím.
ZÁVĚREČNÉ ÚVAHY Tina: Je čtvrtek 17.6. 23:42 a já si jdu lehnout. V tu chvíli jsem si uvědomila, že bych měla napsat tu úvahu, tak jdu uvažovat. Do konce školního roku zbývá přesně 13 dní a do ,,nového života´´ 74. Úderem 1. září už nic nebude jako dřív. Všechno pro nás bude nové. Noví lidé, učitelé a předměty. Nejvíce se bojím změny prostředí. Už nás nebude ve třídě jen šest, už se nebude jedna látka probírat měsíc…xD. Učitelé na nás nebudou mít tolik času jako na této škole, která je pro mě druhým domovem. Strašně špatně budu snášet odloučení od své ,,mámy´´ Radky, se kterou si můžu pokecat opravdu o všem. A co teprve Mařenka, Ráďa, Domíček! Úplně mi tady tečou slzy, jak na to myslím. Jen 13 dní. Ale jak se říká, změna je život, tak se budu snažit co nejvíce si ho užít! Všem děkuji za krásné zážitky, které jsem měla možnost s Vámi prožít. Naše hodiny angličtiny, kdy jsme měli ,,roupy´´ a vytáčeli Haničku. Nebo fyzika a chemie ve stylu Vinetou se vrací, naše výbuchy smíchu a odbočování od tématu. Nejvíc sranda, když se bavíme o polovodičích a najednou se bavíme o něčem úplně jiném. A nikdy to nesouvisí s chemií. Nejvíc budu vzpomínat na společné výlety např.: výlet do Brtníků nebo do Prahy. Nezapomenutelný zážitky! Budete mi strašně chybět, ale budu se na Vás chodit dívat! (x PS.: a málem bych zapomněla hodiny němčiny s Petrou, kdy se marně snažila nacpat mi do hlavy preteritum a perfektum..xD… Radek: Tak opět začínám psát svůj sloh pozdě. Asi se nenapravím a jednou se mi to vymstí. Do konce školního roku zbývá jen pár dní, když počítám tak asi jen 9 dní co strávím na této škole jako žák. Poté se budu muset učit na jiné škole, kterou jsem si samozřejmě vybral. Bude to úplně jiné prostředí, než na které jsem si zvyknul. Pro mě to má jen dvě pozitivní stránky. Životní změna a poznání jiných lidí… Poměrně se těším, ale nechce se mi opouštět tuto školu a budu na ni vždy v dobrém vzpomínat. Hlavně protože mi tu bude chybět každý žák i učitel. I když tu jsme namíchaní žáci základní školy až po žáky s mentálním postižením, tak myslím, že každý zaslouží pochopení. Téměř nejlepší na této škole je, že se žák může s učitelem bavit ,,jako s každým z rodiny“. Učitelé tu oproti běžné škole, kde je jen jeden plán, jen jedno tempo, s žáky učí individuálně, každému věnuje tolik času a tolik pochopení, kolik ho potřebuje. To je to, co mi tu bude nejvíce chybět a čeho bych si měl cenit ze všeho nejvíc. Bude těžký se 30.6. s touto školou jako žák loučit. Doufám, že budu mít čas se sem opět podívat.
STAVĚNÍ DOMEČKŮ V rámci pracovních činností jsme se rozhodli postavit rovnou barák…vlastně dům, tedy spíš domeček… A jak to dopadlo?
Bungalov Violy a Dariny…
Tři Bořkové
Lojzův rekreační objekt
a jejich „vymazlená“ vilka i ze zahrádkou v ceně
MAKA KARLA TUTELOVÉ ! KÚSOVÉ ! JUTOVÉ ! HOPIOVÉ !
Zástupci indiánských
MONOVÉ ! ERIOVÉ !
kmenů. Všechny vás zvu na shromáždění , které se uskuteční
v dlouhých letních dnech 28.- 29. měsíce růží
v Maka Karla. Koně
zanechte doma, do tajemného údolí Maka Karla se dopravíte železným ořem . Modlete se k velkému Alovi, aby padající kapky zalily naší úrodu až v měsíci hromu. Vezměte
své slavnostní čelenky doma.
, úsměv na rtech. Indiánské dýmky
nechte
Mojag
Třídní poštou k nám dorazila tahle lákavá pozvánka od Mojaga na indiánské shromáždění a tak jsme v neděli zabalili batůžky, přibrali spacáky a indiánské čelenky a v pondělí ráno jsme naskočili do železného oře a vyrazili směr Maka Karlo (někteří pochopili a pohotově i využili kvality cestování první třídou - bez příplatku). Naproti na nádraží nám přišly posily, které se do tábora dostavily jinými oři a pomohly nám se zavazadly. Radka s několika obětavci přes víkend připravili celý tábor a tak jednotlivé třídy – kmeny, se svými náčelníky (Jana – Mojag, Vašek – Achak, Denisa – Kanti, Petra - Mosi, Radka – Macawi, Dominika –Sihu, Zuzana – Ogin, Iva - Meda + náčelník kmene Mirek – Alo) mohli obsadit už postavená tee-pee. V krátké chvíli se všichni proměnili na indiány a zasedli na prvním kmenové poradě, kde Mojag prozradil nám první část úkolů, které jsme během dne plnili a také jsme si poprvé společně všichni zazpívali táborovou hymnu. Nejprve si každý kmen vyrobil vlastní vlajku pomocí přírodních barviv a přírodnin. Po rozluštění šifry potom v průběhu odpoledne indiáni pobíhali po lese a hledali jednotlivá stanoviště s úkoly, které se snažili splnit (střelba prakem do balónku, střelba lukem a šípem do terče, lov zvířátek sběrem nebo hodem na cíl, terénní běh bludištěm z provazu a nácvik tance k táborovému ohni – který nakonec všichni také předvedli). Najít a splnit úkoly nebylo úplně jednoduché a tak se indiáni chodili osvěžovat do studeného potoka. Večer si každý prošel stezkou odvahy – odvážnější pomohli méně statečným. Také si u ohně všichni opekli buřta. Zmoření horkem a sháněním obživy po lese pak všichni zalezli do svých tee-pee a spokojeně chrupali až do rána. Slunné ráno nás vytáhlo ze spacáků a po snídani Mojag všechny kmeny ještě poslal na malou přírodovědnou stezku, kde kmeny měly v co nejrychlejším čase poznat a zapsat různé přírodniny. S indiánským shromážděním jsme se rozloučili táborovou hymnou, sbalili jsme batohy a železným ořem se vrátili do svých domovů… Na závěr ještě poděkování a to Radce a jejím pomocníkům za stavbu tábora a organizaci a Janě za náročnou přípravu celého programu. A kdo by si chtěl tipnout, co znamenala jména všech náčelníků – náčelnic a kdo by chtěl i znát skutečnou odpověď, najde ji uveřejněnou „někde“ v tomto čísle.
INDIÁNSKÁ JMÉNA Radka - Macawi - velkorysý Petra - Mosi - kočka Denisa - Kanti - zpívá Jana – Mojag - nikdy mlčí Vašek - Achak - duch Mirek - Alo - duchovní průvodce Iva – Meda - prorokyně Zuzana – Ogin - divoká růže Dominika -sihu - květina
