UNIVERZITA
KARLOVA
FILOZOFICKÁ ÚSTAV
PRAZE
FAKULTA
TRANSLATOLOGIE
STANISLAV
"'
EVZEN V
V
"' CESKYCH ~
RUBÁŠ
....
ONEGIN "' PREKLADECH
FILOLOGIE
VEDOUCÍ
PRÁCE
-
PROF.
PHDR.
2006
MILAN
BRALA,
DRSC.
Prohlašuji, samostatně
literatury.
že jsem
disertační
s využitím uvedených
práci vykonal pramenů
a
Génius odhaluje pravdu na první pohled a pravda je
A.
mocnější
S.
než král.
PUŠKIN
OBSAH
ČESKÝCH
TRADICE
ONĚGINOVSKÝCH
VZNIK A KOMPOZICE ONĚGINSKÁ
STROFA
VÝZNAMOVÉ
DĚNÍ
ROMÁN
JAKO
VÁCLAV
EVŽENA
I
ČENĚK
UVNITŘ
VÁCLAV ALOIS
I
I
POZNÁMKY RESUMÉ SUMMARY
BILANCE
I
I
I
46
HORA
DVOŘÁK
175
17 7
228
LITERATURA A PRAMENY
22
85
226
I
I
54
JUNG A JOSEF
OLGA MAŠKOVÁ A MILAN
ZÁVĚREČNÁ
VERŠE
I
BENDL
ONĚGINA
o
4
ROZHOVOR
PŘEKLADŮ
I
230
I
I 146
116
I 1
TRADICE
ČESKÝCH
ONĚGINOVSKÝCH
Evžen
Oněgin,
Sergejeviče
z
veršovaný román Alexandra
Puškina,
je
nejpřitažlivějších
když
čítá
něco
PŘEKLADŮ
přes
jedním
překladatelsky
textů
pět
světové
půl
a
literatury. I veršů,
tisíce
dostal
od roku 1833, kdy vyšel poprvé v úplnosti, u nás - novou podobu v torzovitě
vydaných
vznikl - a z velké v
době,
pěti
Puškinův
čtenářů,
běžných
potřebu
"z profese", však mají
těch
i
čem
spočívá
přitažlivost?
je možné objevovat stále znovu
Oněgina především
díky jedné
věci,
nedoslovený,
jakoby
cenzuře
je
příčin
anebo z
autorovi. Jeho
otevřenost
podstatnějším:
přestože
pozoruhodně
další
některé
většinu
Ne snad pouze proto,
otevřený.
že mu chybí konec i
pro
příznačné
"nejednorázové" literatury:
kvůli
uzavřenou
objevit si ho
znovu, pro sebe, pro svoji dobu. V jeho
román
se také odehrává -
části
kterou zpravidla pokládáme za
kapitolu: generace
třech
kompletních a
překladech.
jen
části,
ať
už
známých pouze
spočívá
v
čemsi
Puškin v každém verši
zabíhá do reality své doby - absolvuje s hlavním hrdinou jeho stylovou ranní toaletu, nahlédne do jeho knihovny a pádí s ním v ~\
/\
nikdy
nekončí
bryčce
na balet -
u mechanického, do sebe
uzavřeného
popisu. Naopak. S lehce ironickým nadhledem vše komentuje, provokuje k
klade otázky, vyvolává pochyby, přemýšlení
-
především
samo sebe spoutalo konvencemi, ustrnulo, co se však
1
tváří
nad tím,
co
zmechaničtělo,
jako jediný možný styl
a postoj,
ať
už v
módě,
nebo v
literatuře
životě
vůbec.
"Už v samotné poetice hledejte Puškinovu velikost,
tam,
kde slovem a veršem zachycuje
realitu s odvážnou a úzkostlivou láskou k pravdě," 1 prohlásil jeden z oněginovsk~ch překladatelů
a
nepřímo
nejtěžších
a
současně
z
spojen~ch
Jsou
věci
bytostně
s
tak,
Zdá se,
nejzajímavějších
puškinovsk~m
"reálně"
jak
ještě
nebo je všechno
tím poukázal k jedné
věcí:
vnímáním
vypadají navenek -
trochu jinak?
že Puškin,
ještě
jak
umožňujícího
mezi realitou a pravdou
uvidíme v našich
podstatě
rozborech, vychází z jednoho v duchého principu,
otázek
jedno-
komplikovan~
zčásti
vztah
nahlédnout:
z principu života v jeho každodenních projevech, říká
kterému ruština "6HT". Jednoduše
těžko
řečeno,
přeložiteln~m
stačilo
Puškinovi
sledovat sebe a své okolí, aby zjistil, života - už jen to, zdaleka není tak
jak
čemu
jednoznačné,
slovem
říkáme
pozorně
že projevy
často
-
jak se na první
pohled zdá. Jestliže Puškin v první kapitole svého románu například
poznamená,
že jeho hrdina trpí nemocí naz~vanou
podobnou anglickému "spleenu", rusky upozorňuje
"chandra",
samo sebou. Ta
dvě
podobná:
můžeme
každé
národní mentality,
v
krajině
ruské
vůbec
skutečně
jiného stavu duše.
v melancholické
připomíná
co
není
pouze
vnímat jako odraz jiné
představu
chandře
něco,
slova jsou si
spleen vyvolává
jezer, v
1\
tím na
osamělého
star~ch
vane vítr z
Zatímco
poutníka
anglick~ch
nekonečné
hradů
a
stepi,
vesnice ztracené v obrovském prostoru
říše,
kde z jednoho konce na
2
druh~
nedojedeš
měsíc ...
ani za
Obě
slova kotví v jiných kulturních
vzdálených
dějinách,
přinejmenším
Anglie. Shoda navenek, rozdíl v přesně
Snaha
třeba
jako je
značnosti,
lidská
aniž bychom
to podstatné a světě,
řeč,
Puškinovi
umožňuje
vému zachycení
přesně
třeba
přiblížit
se k pravdi-
musí vskutku projevit "odvahu" i jak
usilovně
se
pojmenovat to, co se ho dotýká,
nemoci své doby. A úzkostlivost, protože se
neustále sám sebe musí ptát: Mluvím Jsem
zřetele
stále v tomto "reálném"
"úzkostlivost". Odvahu v tom, pokouší
ztráceli ze
skutečnosti.
přitom
Autor
projevy života,
v jejich nejedno-
přitom
zůstávali
podstatě.
různé
zachytit
tak jako Rusko a
v kontaktu se svými hrdiny,
ještě
začali
pořád
k
věci?
kteří
od chvíle, kdy jsem je pojmenoval,
žít
vlastním životem? Ba co víc: respektuju princip života ve všem, co a jak píšu? Právě hraně:
ková v
proto se Puškin udržuje vždy jakoby na
kdyby
začal
otevřenost
zahořklou
trochu víc ironizovat, myšlen-
se rychle vytratí. Zvrtne se
parodii, možná v moralizování. A
typická puškinovská múza - lehkost, švih a - budou
přesnost
pryč.
Odvážné balancování na neustrnout v
nějaké
hraně,
literární
k rozehrání velké hry se spoustou
přitom
významů,
narážek,
náznaků,
vedené snahou vede Puškina
manýře,
často
víceznačné,
zámlk.
Do Puškinova obrazu doby, pro nás k nedoněco
nesmírně
perspektiva. Literatura,
která si
hlédnutí vzdálené, se tak dostává přitažlivého: vystačí
s pouhým popisem, nám
připadá
jaksi
plochá. Ale obraz, do kterého z hloubky dobového myšlení a
cítění
vnikne perspektiva,
3
přímo
vtahuje:
jako bychom skrze
vnímali samotný
něj
život. Puškinova schopnost vystihnout charakteristické detaily, myšlenky, nálady, postoje a poskládat je nikoli ploše, ale tak, aby se
propojily v
vzájemně
provokativně
umožňuje
nejen vstoupit
v
polovině
hlavně
do
třeba
Oněginovy
do jeho myšlení.
Například
sedmé kapitoly Puškin z toho,
hlavní hrdina myslel,
když
četl
vyvodí sérii otázek, kterými zevnitř,
zachytit
obraz,
rozporuplný, nám pak
nezřídka
knihovny, ale
trojrozměrný
"zpod
plných
vnějších
čtenář
až dosud vnímat:
Oněgina
zkouší
všech rozporu-
jež v jeho chování mohl
něčí
... kdo to je? Není snad nicotným
tu kterou knihu,
pláště"
projevů,
co si
imitací,
nebo snad
přízrakem,
Moskvanem v plášti Harolda? Interpretací cizích
výmyslů,
lexikonem plným módních slov? Nebo dokonce Čtenář,
nějakou
parodií?
který pozorně sledoval Oněginův příběh až
sem, do sedmé kapitoly,
může
právě
otázky hlavního hrdinu poznat spolu s ním i Rusko na
přelomu
skrze tyhle
nějak
pravdivěji
a v první
- a
polovině
dvacátých let devatenáctého století. Takový obraz doby je ovšem pobídkou k mýšlení,
pře
k domýšlení souvislostí. Proto na každém
kroku Puškinova románu, od
netradiční
s románovou formou až po samotný
práce
příběh,
cítíme
především
jedno: nesmírné zaujetí pro svobodnou
myšlenku.
"V
čem
tkví velikost
člověka,
ne-li
v myšlení?" prohlásil Puškin na adresu svých
4
cenzorů "Nechť
a s odvážnou nekompromisností dodal: b~t
je tedy svobodné, tak jako má
svobodn~
v mezích zákona a za dodržování všech
člověk:
podmínek, které stanoví společnost." 2 Přem~šliví
čtenáři
objevovat už bezmála přitom
se s
předpokladu:
postojích a b~t
dokážou takové s
nakolik
v
předem
se,
byli
čtenáři
v Rusku na Čechách
poprvé, a jinak jsou v
se s
atmosféře
nepotkali)
Jeho
slovy,
jak
Míra
proměňuje
počátku
Oněgin
dnes,
třicát~ch
vyšel počátkem
tisíciletí.
Podívejme se tedy,
kteří
nalinkovan~ch
otevření.
samozřejmě,
let devatenáctého století, kdy
\
z jednoho
Jin~mi
sami
-
místem, historickou zkušeností ... Jinak
otevření
třetího
hlavně
pravdách.
Oněginovi
otevřenosti
časem,
vězí
pohodln~ch vůči
vůbec
daleko. Jak - pokud
potkají, vychází
Oněginem
Oněgina
století. Ne všichni se
dvě
stejně
doberou
nově
mohou znovu a
Oněginem
ti z
vůči
by
kdy a v jaké duchovní (případně
"profesionálních"
česk~ch
němu
potkali
měli
b~t
otevření
čtenářů,
možná nejvíc.
překladatelé.
Vůbec Oněgina
první,
v 3
když neúplné stopy Evžena
vedou
češtině
až do poloviny století,
l
překvapivě
třicát~ch
působil
s duší básníka".
4
Právě mezi
První pokus o vznikat prakticky
kde tehdy na místní
Jan Evangelista
dochoval také zlomek z
českého
Puškinova románu v Rusku. Oněginovy
kroky
kapitoly,
k jedné z
přesně
Purkyně,
Oněgina.
Oněgina
tedy
začal
po prvním úplném vydání Purkyně,
do jedné
kter~
třetiny
nejvirtuóznějších
5
"vědec
jeho rukopisy se
překladu
vzápětí
zřejmě
let devatenáctého
do polské Wroclawi,
univerzitě
daleko,
sledoval první
pasáží, kde
se spolu s verši primabalerína
roztančí
Avdoťja
slavná petrohradská
Istominová,
mohl zažít
ještě
stejnou atmosféru doby jako Puškin: mohl
vidět
stejné baletky a dýchat stejný vzduch,
tančit
který proudí na chodbách, v budoárech i pánských kabinetech Puškinova románu. Jeho pokus však neocení pouze
čtenáři
se sentimentálním smyslem
pro antikvární patinu: jak v
rozboru,
podrobnějším
- o odvážné
nastínění
oněginovského
Proč?
s
ovšem museli
třicátých
Puškina
Čelakovský. básně Proč
překlad
Oněgina
bezmála
počkat
si
třicet
čeští
let.
se tehdy mohl
literátů
potkat - a nepotkal se s ním?
Oněginem
překládal
pouze ve zlomku
byť
překládání.
Kdo z našich
Ve
jde -
uvidíme
budoucích možností
Na první kompletní čtenáři
ještě
letech devatenáctého·století především
Překládal
ale
František Ladislav
téměř výhradně
Puškinovy
s národními motivy, jakési "ruské lidové". se minul s Puškinovými dalšími texty,
především
těmi,
nejrůznější přetvářely
Jisté
které - tak jako
stereotypy,
včetně
Oněgin
-
národních,
těch
po svém? vysvětlení
Čelakovského
postoje
nacházíme v jeho dopisech z roku 1826. Odkazují k události ani ne rok staré, jeden z
klíčů
k
porozumění
která
celému
představuje Oněginovi:
"Z Rus trochu lítosti. V tom zpropadeném spiknutí též znamenití spisovatelé, Puškin a MuravjovApostol. Jak první nejlepší v básni, tak druhý v prose.
Nepochybně
oboum hlava
dolů
skočí.
[ ... ]
Ubohý Alexandr, ale jak ze všeho poznávám, padl obětí
těm
šílencům.
To morové
6
povětří
Německa
z
(!)
převanulo-
tam
příčiny
a již z té
dvojnásob mi to hnusné.n 5 Eelakovsk~
"Spiknutímn rozumí v
Petrohradě
co
v prosinci roku 1825, nedlouho poté,
Alexandr I.
zemřel
děkabrist~
povstání
Právě
po smrti cara,
inspekčních
Puškin pro jeho neutuchající zálibu v cestách
přezdíval
někteří
šanci na
povstání
despotan, vycítili
"kočující
změnu.
Nezdařilo
na popravišti
skončili
Puškin.
6
jen o
včetně
zmíněného
devěta
roky staršího než
tři
Další čekala Sibiř.
prosincového "spiknutin
V~dci
se.
Sergeje Muravjova-Apostola, tehdy dvacetiletého,
kterému
Puškin sám se
přímo
nezóčastnil:
když
vypuklo, byl už ve vyhnanství v jižním Rusku. autor sympatizující se všim svobodomysln~m
stejně
ale
pokrokov~m
následk~m
carsk~
režim, ho
nepřestaly
a
povstání
kter~m
neunikl: cenzurní a jiné tlaky,
Jako
ho vystavil
pronásledovat do konce
života. Pro nás je pak
d~ležité,
najdeme po myšlenkách nejbližších začne
o
přátel,
děkabrist~,
celou
řadu
Oněginovi
že v
Puškinov~ch
stop.
v jedné z prvních strof románu mluvit tak podružné
zdánlivě
věci,
jakou je
dobová nemódnost latiny, souvisí to s kteří
I když Puškin
latinu
právě
děkabristické komentáře
jsou
postoj~
měli
ve velké
rovněž
děkabristy,
oblibě.
A
Puškinovy ironické
hlavního hrdiny, o celkovém
svobodném duchu románu ani Vraťme
třeba
nemluvě.
se však k postoj~m Eelakovského,
vypl~vajicim
z citovaného dopisu:
odráží neznalost
skutečn~ch
poměr~
zjevně
v Rusku, daná
obtížnou dostupnosti informaci, ale i
7
se v nich
jistou
setrvačností
v myšlení,
našim tehdejším vidět
oporu,
společnou
takřka
všem
Ti
chtěli
v Rusku
slavjanofilům.
"veliké dubisko",
které,
jak
prohlásil Kollár dikcí starozákonního proroka, "vzdoruje zhoubným až dosaváde časům". představa
Ruska,
které "vzdoruje" tím,
každou cenu udržuje neudržitelné letech
třicátých
románu pustil,
patrně
že za jak ho ve
Oněginovi,
nemohla uspokojovat.
zjevně
z nich do
někdo
Ovšem
poměry,
Puškin nejen v
načrtl
naše slavjanofily kdyby se
7
překládání
I
Puškinova
by ho - zatížen ustrnulými
o všemocném "slovanském bratrovi" -
představami
v mnoha ohledech
nemohl
zřejmě
(a
nechtěl)
pochopit. postoj k Puškinovi mezi
Převládající
tehdejšími
literáty shrnuje
českými
německy
v jednom ze svých politováníhodné,
spisů:
"Je
že se géniem vzájemnosti
slovanské nenadchli básníci naší doby, Milutinovič
psaných
Kollár
právě
vynikající slovanští
tři
jmenovitě
ruský Puškin,
srbský
a polský Mickiewicz: stojíce na ruské,
srbské a polské zemi, avšak s hlavou ve slovanském nebi, mohli být
veškerým národem
spatřeni
slovanským." 8 Teprve o
postupně,
skutečných
poměrech
s
přibývající
informovaností
v Rusku a rostoucí
historickou zkušeností s Alexandrovým nástupcem, Mikulášem I., snahy
který
některých
rázně
ukončil
osvobozenecké
svých "slovanských
(v letech 1830-1831 nejprve
Poláků
bratrů"
a v roce 1849
v rámci "nezištné pomoci" Rakousku také se proti konzervativním reprezentovaným
českým
například
8
Maďarů),
slavjanofilům,
Kollárem,
formuje
mladší,
poněkud
a ovšem také
pokrokovější
básnická generace.
bouřlivější
K této generaci
patřil
kněz
i
literát, kterého v roce 1853, po z gymnázia, kvůli
9
jihočeský
a
vyloučení
vyšetřovala rakousko-uherská policie časopisu
vydávání nepovoleného studentského
a který
let předtím možná stál i na barikádách. 10 Tehdy, v revolučním roce 1848, mu pět
bylo teprve šestnáct. Václav Čeněk Bendl. Právě on se také pustil do
překladu
semináře
alumnus bohosloveckého Budějovicích.
Puškinových několik
Oněgina,
Překládal
jako
Českých
v
celou
rovněž
O autorovi
děl.
ještě
řadu
jiných
dokonce napsal
Oněgina
zdůraznil,
životopisných pojednání, kde
že
"jméno Puškin stalo se heslem všech nespokojenců".11 Už
jen z této charakteristiky je patrné,
že ruskému básníkovi většina
možná víc než
rozuměl
současníků.
jeho
Bendlův
silný vztah k Puškinovi dokládá i
několik
vět
Němcové
koncem roku 1856, krátce po vstupu do
z jeho dopisu
českobudějovického
u Vás Puškina,
adresovaného
semináře:
zapomněl
Boženě
"Milostpaní, mám
jsem ho - a tož bez
něho
přece nemohu být ... " 12 V těch slovech je víc pravdy,
než by se na první pohled mohlo zdát. Bendl, s kterým se život doslova žil i
zemřel:
znamenal posilu v mnohá
svědectví,
přeložil
věru
několik
na den stejného
nemazlil, nejenže pro
těžkých
chvílích,
tisíc Puškinových věku
jako autor
ruský básník
jak dokazují
veršů,
dosáhl
Oněgina.
Puškinova veršovaného románu
- první kompletní - vyšel v třicet
něj
ale v den své smrti, poté, co
Bendlův překlad
necelých
s Puškinem
březnu
let po vzniku
9
roku 1860,
Purkyňova
zlomku.
čtenářů
V myslích tehdejších nou stopu. V
době,
neměla
poezie v
česká
nějaké
stanovit
kdy s výjimkou Máchova Máje
měřítko,
může
čemu
k
vůbec
některé
z našich budoucích inspiroval
nic, co by mohlo
podstatě
čeština
zjevně
zanechal nesmazatel-
se básnická
vzepnout, pomáhal formovat literátů.
například
překladu
prý už jako
oněginovské
student pokusil zpracovat hned dva 13
Ostatně,
prostředí,
můžeme
Čecha,
Svatopluka
který se pod vlivem Bendlova náměty.
Krom jiných
literárně
do kterého
velmi
pozoruhodném
ostře
(i jinak)
Bendlův
zralé
nepříliš
překlad
vstoupil,
zahlédnout v jednom
českém
textu
Oněginem
rovněž
silně
inspirovaném, v pamfletu Jana Nerudy z roku 1858 s
příznačným
hrdina,
názvem U nás.
začínající
Nerudův
mladý básník,
"pamfletový"
zkoumá,
kde
"u nás", v Čechách, najít "látku pěknou pro hrdinu,/ jenž by se rovnat mohl
Oněginu,"
a po
mnoha bezvýsledných pokusech se mu nakonec dostane poučení
Čet
od zkušeného dobového literáta: jsem ty vaše básně,
jsou dost hezky, naneštěstí
dost hezky, pravím, avšak přespříliš
myšlének v
těch
básních jesti -
tak nesmí básnit žádný básník Nač
myšlének,
Nač
vůbec
Nač
novotami lid náš dobrý
vždyť
měli
jež v
myšlének,
Evropě
zraj o u?
teď
mučit,
větší
učit
máme,
když v hlouposti ho trochu ponecháme!
10
[ ... ]
když národ v plence? [ ... ]
bychom se pak sami
a vždycky užitek my
český!
Brilantní ironií, odhalující demagogii jistých kolegů-literátů,
ruské
předloze,
překladu českého
k
přiblížil
se Neruda natolik až nás zamrzí,
své
že se do jejího
nepustil sám. I tak je ale jeho hledání Oněgina
"českému"
pozoruhodným
příspěvkem
chápání Puškinova románu.
Nerudův
důležitou
pamflet je navíc
součástí
dalšího významného fenoménu naší puškinovské tradice: tu totiž řada
celá
pouze
netvoří
oněginovských
kolem vydání Bendlova
vznikly
Nerudova pamfletu ještě další dvě. na tu pravou -
Nicrnéně
chvíli si musel
původní,
počkat
ještě
době
nápodob. Pouze v
překladu
přímo
ruský
Oněgin
další
tři
ale také
překlady,
kromě
14
světovou
českém
v
-
prostředí
desetiletí.
Koncern roku 1888 uvedlo Národní divadlo premiéru nové oněginovský
námět.
skladatel. A opernímu Drážďan světu
a
Čajkovského
premiéra je tak
čtyři
domů.
roky po slavné jeho nový
Pochází z pera muže,
který
světa:
Václav Alois Jung
románu
dokončil
působil
Vídně,
Praha se otevírá Oněgina.
prerniéře,
český
rovněž
svůj
že
v roce
překlad.
poznal kus
překlad
Puškinova
v Nebrasce, ve Spojených státech,
téměř
dvacet let, mimo jiné jako
žurnalista. Jinak ovšem, jak spíš typickou
sám
úspěšná,
se otevírá Praze - skrze
svět
1892, se objevil i
kde
i
pomáhá proniknout do
i dalších operních
Necelé
přijíždí
Do Prahy
česká
Oněginovi
opery zkomponované na
součástí
ještě
uvidíme, byl
našeho lurnírovsko-
ruchovského literárního záhumenku,
jedním
z představitelů "akademické doby našeho verše". I
jeho
Oněgin
Básník Otokar
se setkal s Březina
ll
příznivým
prohlásil,
přijetím.
že za tento
15
veršovaného románu "jediného olympského
překlad
češtiny
z Rusó" Jungovi "nelze od milovnikó 16
poděkovat".
Vyjádřil
běžn~ch,
tak názor většiny čtenářó
předpokládat,
"z profese". A lze
nadšeni,
neboť
dost
mnoh~ch
že i
které tehdy
Oněgin
vyvolal, vedlo nejen k četn~m reprizám Čajkovského nov~m
opery, ale také ke stále Jungova
knižnim podobám
překladu.
Jungóv
Oněgin,
čtyřikrát
přepracovan~,
se
celkem šesti vydáni: vycházel v letech
dočkal
1892-1937, tedy skoro pól stoleti. Mezitim, v roce 1934, se na stránkách prvorepublikového tisku objevil jeden věnovan~
ovšem
stěži
rovněž
prohlašuje, "opl~vaji
profesor
Jindřich
že dosavadni
plzeňsk~
současně
oprávněnou
obavu,
kulturnimi
činiteli,
nynějšich
Oněgina
zródnostmi, ba
nesmysly". Jako dókaz nabizi "dokonalejši",
Dokládá
Najman,
překlady
nejnehoráznějšimi
článek
česk~ch
slavnou kapitolu
ruské klasiky. Jeho autor,
středoškolsk~
dána
novinov~
oněginovsk~m překladóm.
poněkud méně
překladó
přehlédnuteln~
překlad
přimo
vlastni,
však konstatuje:
"Chovám
že našimi rozhodujicimi kter~m
mocensk~ch
přiležitost
záleži na udrženi
poměró,
nejenže mi nebude
takov~
[ ... ], ale
dókaz mi bude
vóbec znemožněn prost~m - umlčenim." 17 Najmanóv překlad
v
nakonec vyšel. V roce 1935 se objevil
Topičově
edici "souvislé
ale nepronikl do širšiho rozdil od
překladu
pouze jednou a
zkráceně,
skutečn~
odrážejici
povědomi,
protože - na
hlavně
kvóli své nejednou
18
překlad
nemal~
školni", nikdy
Bendlova a Jungova - vyšel
zpochybněné kvalitě.
Na
četby
v~voj,
12
pro dvacáté stoleti, kter~
urazilo
české
básnictví od dob Jungových, tedy čekali.
teprve
puškinovským
létě
V
čeští
Oněgina
černého
který podle Václava
"úžasnou hudebností svého slova,
sobě
jež nemá
"Předem
nedůvěra
A
v básnickou ryzost jeho
epické poezie, vzniklá kdysi v dávných letech, jsme
četli
ruského klasika v
zavánějících
nad
počátku:
Puškina od samého
tu byla
19
přemýšlel
o slovu a jeho možnostech Hora
překladem
českého
vynikal
rovny od časů Hlaváčkových" - Josefa Horu. právě
před
rokem, požádalo
nakladatelství Melantrich o nového básníka,
měsíců
roku 1936, pár
výročním
čtenáři
překladech
antikvariátem. Bylo
třeba
kdy
jazykově
vzít do
ruky originál a zjistit, že antikvární ráz má jen překlad
[ ... ] Originál , Oněgina' zní jako dnešní
báseň. " 20
Horův
dobu -
překlad
přibližně
událostí.
Ještě
vznikl za
čtyři
před
měsíce
stejně
poněkud
pomíjivější:
základě
Horova rukopisu
podnětnou,
představení
- a stal se velkou
byť
ze své podstaty
Emil František Burian na vytvořil
scénář
k divadel-
Oněgina.
I Buriana na Puškinovi zaujalo
hlavně
"Pravděpodobnost
promlouvá k dnešku. pravdivost
krátkou
vydáním však odstartoval
událost
nímu
neuvěřitelně
rozhovorů
-
toť
skutečný
to,
jak
situací a zákon
dramatu," cituje Burian z Puškinovy korespondence a dodává: "Jak se tu Puškin dotýká z
nejožehavějších
nictví!
problémů
[ ... ] Tak nám
může
o úchylkách v dramatickém
právě
současného
jednoho
divadel-
sloužit k diskusi umění
k mechanickému
popisování skutečnosti." 21 Burian zjevně našel
13
v Puškinovi stejného myšlenkového nespokojence, jakým byl sám. Obě
přišly
navíc
události, v
oněginské
v
době
před
působí dějin
výstavě,
červnu
překladu
vydáním svého
v proslovu na
zlomové,
blížící se okupace a války.
Dobovou atmosféru zachytil v roky
lecčems
která
při
největších
jako jedno z
roku 1935, dva
Oněgina, zpětném
sám Hora pohledu
mement novodobých
Evropy. "Výstava spálené knihy".
Připomí
nala události roku 1933, kdy se na
náměstích
Německa
při
hořely
konala velkolepá autodafé,
kterých
zvláštní hranice:
"Byly doby,
kdy [ ... ] se u nás
šířily
Havlíčkovy
satiry jen v rukopisech, kdy v Rusku sám car cenzuroval verše odbojného Puškina, všechno byly speciální
případy
[ ... ] ale to
- a žádný
absolutismus devatenáctého století nesestoupil k metodám známým z dob inkvizice. z
těchto
knih,
všechny v hranicích,
které tady vidíte a které jsou
Německu
za
Přestaneme-li
zakázány, byly spáleny na
řevu
tisíců
zfanatizovaných
[ ... ]
myslet na brutalitu, s jakou
shladili z povrchu
třetí
všechny lidi cizích jim napadne vás,
[ ... ] Mnohé
říše
haknkrajcleři
světových
názorů,
[ ... ]
jakou sílu asi má myšlenka vyslovená
knihou ... " 22
V takové situaci ovšem musel silněji zřejmě
než kdykoli nejsilněji
předtím.
po
Nerudově
Oněgin
promlouvat
Do jeho vnímání se pamfletu - dostává
síla svobodné myšlenky. Už samotné pozadí vzniku Puškinova románu, psaného namnoze v
různých
vyhnanstvích a vystaveného bitvám s cenzory,
14
muselo probouzet
živé souvislosti.
z básnického vyznání Puškinovi,
Ostatně,
našlo v
bolestivě
Horově
pozůstalosti,
v
době,
třeba
nějaké
kdy snad každý vedl vnitřní,
jen ty svoje,
rozhodovalo,
zřejmé,
je víc než
jak slovo pronásledovaného básníka
při
které se
působilo
bitvy,
zatím
kterých se však
jak se kdo zachová v
těch
velkých,
dějinných:
ty,
jenž jsi volnost v stínu
nad celou Rusí
čel
rozezněl,
tvé slunce zpívá,
tvůj
sníh
září
Čaromoc
do našich bitev.
tváří
tvých slov nám svítí, blesk tvých před
námi rozhrnuje noc [ ... ]
Básníku blízký, vzdálený, co znamenají všecka léta, když
píseň
tvá,
jež ruší
čas,
v zdroj svobody své zvedá nás? 23
Za dalších
třicet
let, v
šedesátých, ovšem
přišel
kompletní
Oněgina.
myšlenky
překlad
účinkovala
Dvacetiletí
let
polovině
nový, v
pořadí
už
čtvrtý
I tehdy síla svobodné
víc než kdy jindy. vývoje,
poválečného
země
demokratické, ve které
země
socialistická,
ještě
přineslo,
kdy se ze
žil Hora, stala
jak známo,
opět
jednu ideologii, tentokrát orientovanou na Východ. A Puškin jako reprezentant preferované východní kultury,
paradoxně
institucionalizovaný
stejně
despotickým režimem, na který sám po celý život narážel, nemohl překročit
zůstat
hranice své
naše poezie stojí
před
15
stranou: "Puškin dovedl třídy
[ ... ] Dnes,
úkolem
změnit
kdy také se v
účinnou
sílu socialistického budování, příklad prospět
při
řešení
1949. 24 Podobné fráze, pak nadlouho staly
zatuhl do neživé
Puškinův
Mukařovský
v roce
snad i upřímně míněné, se
součástí
učebnic
encyklopedií i
jí
otázek nejzáklad-
napsal akademik Jan
nějších,"
může
řady
našich Puškinův
literatury.
obraz
(a nežité) podoby oficiálního
klasika. přinesla
Teprve "zlatá šedesátá"
Probudilo se intelektuální
změnu.
společnosti.
A
součástí
sebevědomí
nové duchovní atmosféry
bylo také znovuobjevování a které se staly
šanci na
očišťování
textů,
povinnou hodnotou - a
takzvaně
paradoxně
se tak ocitly mimo zájem lidí,
dřív
i v
měly
překladech
obrovskou
třebaže
přitažlivost:
"Horův překlad
byl za války pro nás, tehdejší
středoškoláky,
takřka
si jej a
učili
nedostupný, opisovali jsme nazpaměť,
jsme se mu
stejně
jako
druhé ,bibli našich prvních lásek', Rollandovu Petru a Lucii. Dnes je v
Horově
překladu
na
Oněgin
v originále i škole povinná
střední
Dost mladých lidí zná díky tomu jen souboj, pár Oněgina
už
úryvků
řadu
a
Dost starších se do
děj.
let nepodívalo, protože jsou
To jsou slova Olgy Maškové, autorky nového
mnoho
dopis,
Taťánin
že ho dokonale znají." 25
přesvědčeni,
Oněgina,
četba.
českého
který poprvé vyšel v roce 1966. Vyvolal
ohlasů,
společnosti
což se v
svobodně
o všem, dalo
očekávat
našich tehdejších které si -
některé
době,
kdy se v celé
začínalo
téměř
deníků
a
znovu diskutovat
automaticky. V časopisů
řadě
vyšly recenze,
dokonce v detailu - všímají
16
26
jazykové stránky nového překladu. poměrně
přímo
polemické, ale všechny se
nepřímo)
Místy jsou i
shodují v jednom: Mašková
(či
překládá
takzvanou literární klasiku jinak, než jak se překládala
dosud ... Její
překlad
interpretační
projev velké jazykové a V patrně
byl vnímán jako
prvního vydání svého
době
ještě
Mašková
překladu
nemohla tušit, co její odvážné
postoje - nikoli už jen literární svobodně
odvahy.
rozběhlé
způsobí:
po
šedesátých let, vrcholící
vlně
v roce 1968 pražským jarem, se na dlouhých dvacet let ocitla na seznamu zakázaných Oněgina
Její verze
tak
zůstala
známá. Mohla vyjít pouze 1969 a
ministerstvo kultury -
Symbolicky
dodnes
třikrát,
poměrně
poněkud
překladatelčiny
ke 150.
právě
smrti autora,
"Jsem zamilovaná do jeho básnických i
tehdejší "Navíc mi
vzápětí
poměry
dodala
vyznít
připadá
samozřejmě, Překlad
ném rozboru,
vzdělanosti,
co muselo i na
něco,
přinejmenším
modernější,
nekonvenčně:
odvážnější
Josefa Hory. něčemu
~eč
jak
ještě
uvidíme v podrob-
je v jistém smyslu polemikou s celou českého
především Zřetelná
tak ustálenému,
generace za generací, svoje
a mladší 27
o Puškinovi.
Maškové,
dosavadní tradicí překládání,
řekla:
lidských
než většina současných ruských básníků." byla,
-
práce zrušilo.
o kterém Mašková už v šedesátých letech
espritu." A
kdy
nevyzpytatelně
výročí
vlastností, do jeho talentu,
málo
podruhé v roce
(a naposled) v roce 1987,
potřetí
zákaz vydávat
překladatelů.
nebezpečí:
oněginovského
s kanonizovaným potřeba
překladatel
17
vymezit se
že se tomu "učili
překladem
středoškoláci,
nazpaměť",
se
vůči
může
má ovšem
nechat
1
strhnout vlastním novátorským až vznikne otázka, nakolik polemikou s
řešení
pravdivým
vlastně
skutečně
čtením předlohy.
překladu
také jako reakce na vynalézavý české
těchto
nového,
působily
překlad
svobodo-
Stojí
překladatelky.
zmínku, že autora
sedmdesátých let
polovině
úryvky z
knižně
myslné
jsou jeho
a nakolik
předchůdci
A vskutku, když v vyšly
natolik,
přístupem
úryvků,
přitom
za
Emanuela Fryntu,
Mašková pokládala spolu s Horou za jediné
právě
dva básníky,
kteří
"puškinovskou tradici
vytvořili
našeho uměleckého překladu". 28 Z Fryntovy verze
valo pouze torzo: autor který z
Oněgina
se, bohužel, zacho-
Oněgina
uznávaných
řady
stihl
údajně
přeložit
překladů,
poměrně
velkou část (snad celých sedm kapitol), 29 většinu svého rukopisu spálil. překladu
nicméně
oněginovského
předznamenalo
získal
pověst
bardů,
písničkářů
českého
především
Fryntova
další vývoj našeho
svými
občanské
začal
"asi v
Oněgina
Milan
Dvořák
si
ruských
překlady
reflektujících mimo jiné
podoby
veršovaný román překládat
zlomků
překládáni.
Autor nového
nejrůznější
Několik
nesvobody.
podle svých slov
Dvořák
polovině
Puškinův
osmdesátých let", ovšem
"s dlouhými prodlevami". 30 Po vydání své verze v roce 1999 "V
Horově
řekl:
překladu,
k
němuž
předchozí
s úctou vzhlížely, jsou podle nepřesnosti,
neporozuměni
jisté
a také trošku inklinuje
k romantické stránce díla. V straně
mě
generace
Oněginovi
romantický básnický duch, ale na
je na jedné straně
druhé duch realisticko-ironický. Duch takového
18
vzdělaného
přiliš
Milan
zdůrazňovala
Dvořák
Oněgina
se proto pokusil udržet
poukazuje i
překladatelů
polohy
obě
Frynta. K zvláštnimu
právě
vkus až
pani Mašková." 31
v rovnováze. A v tom se mu stal
předchůdcem
obou
můj
intelektuála. To zase na
nevědomým souzněni
jedna pozoruhodná
souvislost. Týká se jednoho z
čitankových
mist
Oněgina.
Taťána,
divka z typické
rodiny, odchovaná
Zpočátku
autorů,
konvenčně.
poměrně
statkářské
módnimi romány, piše
předevšim
milostný dopis.
provinčni
ve stylu svých oblibených Jak
upozorňuje
Vladimir
Nabokov,
jeji dopis se "velmi
překladu
do banálni francouzštiny". Obsahuje totiž
spoustu
obratů
Puškinovy doby.
častých 32
ve francouzské přerůstá.
nejsilnějšich
A jeji dopis se
osvobozujicich gest
celého románu. Je to patrné nejen ve v
z vykáni do tykáni, ale
přechodu
v celkovém
nesmirně
Taťánin
formě,
spěje
třeba
předevšim
zaniceném tónu, v
ponenáhlu - tak jak dopis zaslechneme
literatuře
Misty ale Taťánino vyznáni různé
dobové literárni šablony stává jednim z
poddává
dobře
němž
ke konci -
vlastni, autentický hlas:
"Misto, které jsem si vybavil jako prvni, když jsem byl požádán, abych se pustil znovu do Evžena Oněgina,
byl verš, kterým
Oněginovi čisti
v
Horově
sobě
se mi dostal do rukou nečetl,
dopis
,I
končim!
Hrůzno
přitom
CTpamHo nepeqecTb.' Tedy
do té doby
Taťánin
překladu:
psani.' Originál
mám strach to po
konči
něco
čist'.
překlad
řiká:
,KoHqaiD!
ve smyslu Po
,končim
dokončeni
Fryntův,
překladu
který jsem
a já zjistil, že konec
19
a
Taťánina
dopisu v
něm
zní naprosto
vlastním
překladu:
Frynta dvacet let
,Končím přede
jako v mém
stejně
číst.'
a bojím se to
mnou
překládal
Oněgina
jak bych ho překládal já." 33
tak,
Dvořáka,
Vzpomínka Milana
autora našeho zatím
oněginovského
překladu,
svým
charakterizuje i všechna
předchozí
setkání
posledního
překladatelů Oněgina
na tu
předchozí.
dorůst
méně
je reakcí, více nebo
Stačí
To není náhoda.
že jednotlivé
překlady,
letech.
Právě
vědomou,
si prvního
včetně
třiceti
kompletního, vznikaly zhruba po čtyřiceti
českých
s Puškinovým románem: každá nová
verze
uvědomit,
způsobem
až
za tak dlouhou dobu stihne přinášející
další básnická generace,
odlišný postoj k poezii, jinou poetiku a s ní také obnovenou
potřebu
přeložit
světovou
si znovu
klasiku. Stejně českého
tak není náhoda,
prostředí
politických a
že
Oněgin
uveden v
třikrát
společenských
zlomů:
byl do
době
na
šedesátých let devatenáctého století,
velkých
počátku
kdy se
začal
hroutit policejní stát reprezentovaný jistým nechvalně
ve
proslulým rakousko-uherským ministrem, letech,
před
nacistickou okupací, a
v letech šedesátých,
před
pražským jarem.
třicátých
román se tak k
českým
řadí
čtenářům
k
textům,
ještě
které promlouvají
jinak než jen jako
literatura: koncentruje se v všemi, z
řad
Puškinův
něm
spřízněnost
se
kdo se - tak jako Puškin a jeho druhové děkabristů
tím, co Ve Oněgina
dělali,
- nedali zastrašit státní mocí. A dodávali
svědectvích
věrohodnost
většiny
se to odráží velmi
20
našich
svým
slovům.
překladatelů
zřetelně.
Z jejich
dopisů,
rozhovorů
je patrný vztah,
a vzpomínek spojených s Puškinem a silný: jako by mezi
důvěrný
nimi a mrtvým básníkem došlo k setkání na dálku, které
umožňuje,
aby lidé, ukotvení v
své
realitě
doby, mohli sdílet a v nových souvislostech domýšlet
postřehy
a city vyslovené dávno
před
nimi. Všechny
vydané verze
kompletně
kterým se v rozborech chceme nějak
rezonovaly s dobou,
překladatelům
románu
něco,
podařilo
jako by se
vystihnout z Puškinova
co zachycovalo podstatné momenty
Jung, Hora, Mašková i zasáhli do vývoje
Ještě
především,
kdy vznikly:
v myšlení a prožitcích jejich
překládání.
věnovat
Oněgina,
Dvořák
českého
současníků.
Bendl,
nepřehlédnutelně
oněginovského
Každý po svém. než se podíváme,
vali, pokusme se nastínit, s překladatelsky
utkat. Jak
jak
přesně
čím
Oněgin
se
postupo-
vlastně
vlastně
museli
vznikal?
A co z toho plyne pro jeho kompozici, významy - a v
konečném
důsledku
pro
21
překlady
samotné?
VZNIK
A
KOMPOZICE ONĚGINA
EVŽENA
"Tady je
začátek
dokončena.
nebude nikdy Evžena
básně,
rozsáhlé
která podle všeho
Několik
zpěvů
neboli hlav
už je hotových. Vznikly pod vlivem
Oněgina
blahodárných okolností. .. " 1
Takto uvedl Puškin první kapitolu svého románu, když vyšla poprvé. Už samotná přitahující
začaly
pozornost svou tajuplností, má v
ironický
palčivě
předmluva,
první
rozměr:
vznikat na
části
sobě
Oněgina
roku 1823 ve vyhnanství.
jaře
"Blahodárnost" vynuceného pobytu v jihoruské Besarábii se mohla projevit snad tím,
že Puškin do
světa",
jisté míry unikl z "víru velkého
do Petrohradu, tehdejšího carského
soustředěného
sídla. Jinak ale mohl autor budoucího nejčtenějšího
románu ve verších
zapochybovat,
zda
jako
přidělený
úředník,
započaté
do
dílo
přirozeně
někdy
kanceláře
dokončí:
jihoruského
místodržícího, si nemohl být nikdy jist shovívavostí svých obojí se
měnilo
Kišiněva,
nadřízených
ani místy pobytu -
prakticky ze dne na den.
Oděsa,
Michajlovskoje, Moskva,
Petrohrad, Malinniki, Pavlovskoje, Boldino všechna
města
a vesnice,
svého románu sloužil, kancelářích
kde Puškin
zpravidla v
carské administrativy,
charakteristické ovzduší. křižovatkami
Řada
různých měla
svoje
z nich byla
velkých politických událostí
tehdejšího Ruska i Evropy a zanechala v zřetelné
psaní
během
stopy:
ať
jednotlivých míst
Oněginovi
už jsou v románu názvy přímo
22
zmíněny
nebo ne,
vytvářejí
pozoruhodný místopis,
který
vnímat nejen
zeměpisně,
podtextu:
třeba
je
překladatel
ale také z hlediska
mít se na pozoru,
charakteristiky
různých
prostředí,
román odehrává,
vlastně
myslí.
totiž
stejně
jak Puškin
kde se jeho vždy jsou
Téměř
víceznaEné jako "blahodárné
okolnosti", o nichž byla
v citované
řeE
k první kapitole. Znalost i
musí
poměrů
předmluvě
Puškinově
v
Rusku
okolností básníkova života je neodmyslitelnou
souEástí pravdivého Etení
(a
překládání)
Oněgina.
V Boldinu, na podzim roku 1830, po více než sedmi letech práce,
Puškin dopsal poslední,
devátou kapitolu svého románu. 1831, k
však
němu
připsal
dopis,
tentokrát od
deváté
udělal
Později,
ještě
Oněgina
v roce
jeden románový z kapitoly
Taťáně,
osmou a z osmé dodatek,
který
nadepsal Úryvky z Oněginova putování. Tento dodatek konEí veršem nové Eásti B
O~ecce ... "
vyprávění:
-
naznaEujícím zaEátek zcela
"Tak jsem žil tehdy v
Román tedy - podle Puškinovy vlastně
TO~~a
"MTaK, R xMn
nekontí.
Přesto
Oděse ... "
předpovědi
však má konec: v
-
závěru
poslední kapitoly se autor se svým hrdinou, výrazně
jiným, než s jakým seznamoval výslovně
více než sedmi lety, řeEeno,
louEí.
Etenáře
před
Přesněji
louEením konEí první kompletní vydání
Oněgina z roku Zvlášť,
1133.
se zvláštní
předmluvou
Puškin
/3
publikoval ještě zmíněné Úryvky z Oněginova putování, vypuštěné.
autor, ta
z prvního kompletního vydání románu I když bez "putování",
se s románovými hrdiny
nepřehlédnutelná
proměna,
23
jak uznává i
stěží
sám
mohla odehrát
pozorovatelná snad
nejvíc v
dodatečně
a v
Taťáně
"Katěnin
pro
Taťánině
neboť
a nejasná.
oprávněnost
něj:
že uvedená výpustka,
proměna
Taťánu-významnou
nečekaná
dopise
možná i výhodná, narušuje kompozici
celé skladby, v
Oněginově
reakci na
[ ... ] nás upozornil,
čtenáře
slečny
připsaném
Taťány-provinční
dámu je tím pádem pociťoval
[ ... ] Autor sám
podobné výhrady, ale
kapitolu vypustit z
se rozhodl
přesto
závažných pro
příčin
příliš
něj,
nikoli pro veřejnost." 2
začal
Od roku 1823, kdy Puškin
do roku 1831, kdy
Oněgina,
ovšem
proměnily
psát první
dokončil
části
poslední, se
nejen románové postavy.
Měnila
se také doba. Různé
proměny
spojené se vznikem
snad nejvíc odrážejí v významů.
Součástí
mnohoznačném
především
řeč
na samém
nesčetné
Jejich krajním až Puškin v
měly
tvořit
jeho
obrazu,
našich úvah,
nejrůznějších
příkladem
je
narážek.
- dokreslujícím,
kam
charakteristikách doby
představují
součást
třírozměrného
počátku
množství
nepřímých
dokázal zajít -
dění
se
významového podtextu,
dodávajícího románu kvalitu o které byla
Oněgina
Oněgina:
záludný,/ plešatý švihák,
verše,
které
rovněž
"Panovník slabý,
nepřítel
práce,/ jemuž
sláva spadla do klína,/ panoval tehdy nad námi." 3 Tyto a další záměru
románu, před
měly
řádky,
které se podle
původního
stát úvodem k takzvané desáté
hlavě
Puškin v roce 1830 nakonec spálil v
domovní prohlídkou.
některých
Zpětně
pak
začátky
strof znovu zapsal v šifrách,
badatelům podařilo
obavě
jež se
rozluštit teprve v roce 1922.
24
Nejsou sice kanonizovanou českých
Oněgina,
vydání
součástí
ruských ani přeloženy
ale vydány a
byly: hlavně pro svoji dokumentární hodnotu. nejpodstatnější
Pro nás je míra
otevřenosti
především
k Alexandrovi I. Ten,
zjevně
odkazuje veršů
jak vyplývá z
trůnu,
samotných, už sice nesedí na carském ještě
"slávu",
mohl zažít jeho panování,
která
Napoleonem -
krajní
citované narážky z fragmentární
desáté kapitoly: Puškin
autor
4
Alexandrovi po
právě
ale
stejně
jako nad
vítězství
jakoby bez zásluhy - "spadla do
klína". Otevřená
carská narážka
kontrastuje s velkou vaných v
z úvodních strof jihu Ruska,
Puškin
TaM
HeKo~~a Bpe~eH
předchozích
že car ho v
ceBep
M R:
~nR
MeHR.
verších Puškin naráží na
povětří".
kde se
on sám:
roku 1820
z Petrohradu na jih "změny
V jedné
skrytější.
jak se hrdina jeho
líčí,
~ynRn
květnu
jako
psaných ve vyhnanství na
Oněgina,
"kdysi toulával" i
V
poněkud
podobně
toulá po severoruském Petrohradu,
příběhu
Ho
-
předmluvě
výrazně
narážek z kanonizo-
částí
románu. Ty jsou totiž -
částí
Puškinově
poměrně
údajně
Důležitá
skutečnost,
vypověděl
s poukazem na
potřebu
ovšem není ani tak
konkrétní carova poznámka, reflektovaná ve druhém verši slovy "sever mi ovšem škodí", jistá ironie vyplývající z
vliv"
verš
přeloží
jako spíš
dvojznačnosti
konstatování. Není bez významu, zmíněný
5
jestli
"však sever na
mě
překladatel
zlý má
(Hora) nebo "sever mi ale uškodil"
25
takového
(Dvořák)
Oba
akcentují
překlady
básník
otevřeně
neměl.
Ve druhém
jiného. V prvním
něco
připouští,
že se choval,
upozorňuje
ho postihlo. A ozývá se v
spíš na
něm
jak které
příkoří,
jistá
křivda.
Srozumitelnost jednotlivých narážek, úzce souvisí s událostmi a atmosférou
samozřejmě,
doby, ve které Puškin
psal. Všechny
Oněgina
přitom
vycházejí ze starého principu, který je podstatou každé narážky - "rozumí ti, ostatní však nejsou sice
pocit,
občas
co není
"nezasvěcenými"
ze hry: mohou mít
vyloučeni
že poslouchají cosi soukromého,
počítá.
text rózné poznámky a Oněgina
také zprávu o
mají". Ani
jejich uším, ale Puškin s
určeno
Autor
rozumět
kdo
-
připojil
I proto
za svój
vysvětlivky.
podával svým románem
zjevně
sobě
těmito
přesně
ve smyslu,
jak to
zformuloval puškinovský badatel Jurij Lotman: "Puškin
měl
zvyk sledovat vlastní duchovní vývoj a
zaznamenávat jeho mezníky. Po této stránce se vóbec nepodobal básníkóm jako Byron nebo Lermontov, kteří
jejichž duchovní ideál se
sami
utvářeli
svou
vnitřní
neměnil
podobu jako
a něco
neměnného." 6
Každý,
kdo
chtěl
mohl - a dodnes móže - poznat i
porozumět,
jeho osudu. Puškin se z jeho
současníkó
přitom
kus
mohl spolehnout,
mu budou chtít
rozumět
že
mnozí.
nemalou pozornost prakticky celé ruské
Přitahoval veřejnosti.
O
počátečních
v roce 1828 Moskevský předmětem
Puškinovým narážkám
hovoró,
kapitolách
věstník:
Oněgina
píše
"Jsou všeobecným
ženy a dívky, literáti a
se na potkání ptají jeden druhého:
Znáte
světáci
Oněgina?
Jak se vám líbí nové zpěvy?" 7 Takový zájem nemohl vyvolat
začátečník.
Puškin
26
měl
za sebou
řadu
úspěšných
děl
čtenářům
které svým
slavného Ruslana a Ludmily,
včetně
Oněgina
v úvodu
také
výslovně
připomíná.
Máme tu co do
s literární popularitou,
činění
která do té doby (a ovšem ani dnes) nemá obdoby: čtenáři
čekali
Puškinův
na každý nový
autor si tak mohl dovolit
vytvářet
svého myšlenkového úsilí
vnitřními
co napsal
čím
dřív,
i na to,
kontinuitu odkazy na to,
zrovna žije.
Puškinova popularita navíc s
umožňovala
se v dnešní vydavatelské praxi,
čím
pokud jde o poezii, mohl vycházet
rovněž
postupně,
běžně
po
text - a
něco,
přinejmenším
nesetkáme:
částech,
tak,
Oněgin
jak
vznikal, aniž by se autor musel obávat nezájmu o další A
pokračování.
se
přece
později
románu ve verších čtenářského začaly
publikované
dočkaly
přijetí:
jeho
části
trochu jiného nepříznivé
"První
články
se
objevovat, pokud si vzpomínám, po
uveřejnění
a pátého
čtvrtého
zpěvu,"
píše Puškin
v roce 1830. 8 Poměrně častou výhradou čtenářů "z profese" i se
říci
těch
běžných
autorův
byl
jazyk: "Dá
sklenice šumí místo víno šumí ve
sklenici?" pochyboval jeden z recenzentů. Především
ale prvním
nedořečenost
Oněgin
stále vidí,
románu vadila
a jistá myšlenková neustálenost
Puškinova textu: poema
čtenářům
9
mu
"Dělá působí
to na
mě
dojem,
takové potíže,
že jeho že
člověk
jak píše bez plánu, bez cíle, bez
určité ustálené myšlenky." 10
K takovým výhradám Puškinovy první vedla
hlavně
hrdinů.
jistá unáhlenost
Ostatně,
v poznámce o
právě
příliš
hlavních
o ní Puškin sám mluví
nečekané
27
proměn
čtenáře
proměně
Taťány.
S tim,
že "sám
výhrady~.
Proč
pociťoval
podobné
oprávněnost
ale takovou
"nedokonalost~
připouštěl?
Podívejme se na kompozici románu ve verších V poslední set
čtyřicet
trochu
ještě
Oněgin
jedna
podrobněji.
redakci z roku 1837, takzvané
Puškinově
editio optima,
nejslavnějšího
celkem
čitá
veršů.
Ty jsou
osmi kapitol, uvedených celkovým
tisic
pět
připojuje
vysvětlujici
a
věnováním
ještě
přičemž Oněginovo
album s hrdinovými epigramy a glosami a závěr
do
rozděleny
jednotlivými motty, a jednoho dodatku, k celému románu autor
pět
úplně
na
poznámky. Samostatné vydáni
prvni kapitoly bylo uvedeno
ještě
satirickými
verši Rozmluva nakladatele s básníkem, které stejně
jako
- nebývají
zmiňované
součásti
ale v
Oněgina,
zlomky desáté kapitoly
ruských ani
českých
vydáni
existuji (dokonce hned
češtině
v několika překladech) . 11 Jednotlivé kapitoly románu jsou očíslovaných
strof po
výjimkami: dvou
čtrnácti
dopisů,
jedné nápodoby lidové
verších (s
o kterých už byla
pisně).
v jednotlivých hlavách -
rozděleny
Počet
soudě
podle
do
třemi
řeč,
a
strof čislic
posledních strof každé kapitoly - kolisá od čtyřiceti
o jednu
do šedesáti, tedy
čistě
numericky až
třetinu.
Když se ale do
Oněgina
začteme,
zjistíme, že
hned v prvni kapitole šest strof chybi, respektive misto nich najdeme v textu pouze
čisla.
vynechávky pak objevíme i v dalších Stejně
Podobné
zpěvech.
tak chybi i celé kusy jednotlivých strof -
misto slov jsou v nich pouze
28
tečky.
strofy,
Některé
románu
přitom můžeme
případně
jednotlivé verše
dohledat
(v rukopise nebo
v jeho prvních vydáních), fiktivní.
Jejich
čísla
jiné jsou pouze
"visí zcela ve vzducho-
prázdnu",12 odkazují k něčemu, Představují
- posilují
jednu z
bytostně
co neexistuje. puškinovských hádanek
textu a mnohé
nedořečenost
provokují k domýšlení autorova
čtenáře
kompozičního
záměru.
S trefným pasáží
přišel
postřehem
především
ohledně
Puškin
přestávají
(a s nimi i
"Zajímavé je
román že
přitom,
hotovou celou strofu [ ... ], ale nakonec
měl
se rozhodl řádkem
když
zničehonic
s odkazem k verši, na kterém
samotný), poznamenal:
Tyňanov,
Jurij
Úryvky z Oněginova putování
chybějících
ukončit
Oněgina
strofy. V tomto
pouhým úryvkem, prvním
kulminačním
románu realizoval Puškin to, strofě
(poslední)
celého
bodě
naznačil
co
v LI.
,A v nejlepším vstal od vína/ jako já od Oněgina. '" 13 Z
Tyňanovovy
vypuštěné
osmé hlavy:
poznámky
strofy jsou
jasně
především
vyplývá, součástí
že Puškinovy
hry s významy. Hravý
kompoziční
detail,
badatel povšiml, má ovšem
kterého si ruský
podstatnější
než by se na první pohled mohlo zdát:
důsledky,
je
vlastně
tak jako všechny další vynechávky -
vyjádřením
jisté distance autora od jeho díla.
Puškin
že
naznačuje,
něco,
bez
čeho
kromě
literatury samotné je tu
žádný verš
nemůže
nerománový život, ve kterém je od psaní a z
čeho
žít.
dělat
něco
potřeba
běžný
občas
docela jiného, aby verš
Proto Puškin
29
vzniknout:
ještě
přímo
vstát měl
fyzicky rozrušuje
plynulý tok svého textu a
upozorňuje
nás na jeho
nesamozřejmost.
Vraťme
ještě
se však
proměnami,
spojené s
důležité
k jedné
kterými
Puškinův
věci
román
prošel.
Měnila
autorův
postoj k nim. Snad nejvíc je to patrné
na
se doba, místopis, postavy - a také
vztahu k
Puškinově
Oněginovi.
hrdina, museli zažít podobné
Oba, autor i
věci,
jeho
každý z nich je
ale vnímal jinak. Z Puškinových poznámek a textových narážek vyplývá, koncem roku 1819 a měsíců před zjevně
končí
že
děj
románu
v roce 1825,
začíná
několik
povstáním děkabristů. Čas Oněgina se s
překrývá
kdy ho Puškin psal.
časem,
Tak jako se Puškin v srpnu roku 1824 musel stěhuje
uchýlit do rodného domu v Michajlovském, se také
Oněgin
na rodinný statek, ležící kus od
Moskvy,
stejně
jako Michajlovskoje. Shoda
v místopise,
jakkoli skrytá, napovídá jednu
z
souvislostí,
nesčetných
hlouběji
proniknout do
které nám mohou pomoci
Oněginova
Zatímco pro Puškina se rodný
příběhu.
dům paradoxně
stal dalším místem vynuceného pobytu, zastihla zpráva o povstání nejzávažnější
nudu.
děkabristů,
svoji
řeší
podobné shody i
musíme
často
umět
který by autor v
objevuje.
rozdíly v textu románu sám ovšem pouze v narážce,
postoj k
nějakým
I autor,
podstatě.
Puškin hojně
kterou
rozkrýt.
Puškinův předem,
Oněgin
situaci - a
finanční
Shoda na povrchu, rozdíl v
komentuje:
možná
událost celého jeho života,
na venkov
přesunem
kde ho
stejně
Oněginovi
předběžně průběhu
jako
Klíčovým
promyšleným
není dán
záměrem,
psaní už jenom
čtenář,
naplňoval.
svého hrdinu
okamžikem v
30
přitom
Puškinově
postupně
hledání
Oněgina
se stala sedmá kapitola,
střední
část.
Puškin nám tu dává nahlédnout do
knihovny a formuluje,
Oněginovy
z úvodní kapitoly našich úvah, mířících
k
podstatě
Rukopisné
tři
otázek
osobnosti. ..
dané pasáže
náčrtky
knihovny.
jak už víme řadu
Oněginovy
váhání: existují celkem Oněginovy
její
hlavně
varianty popisu
Podle první
měly
na policích
stát svazky Rousseaua, Voltaira, Locka, Horátia,
~n
CiceLť
Diderota,
a dalších, samé filozofické a
historické práce, Puškin zaplnil
o velkém
svědčí
variantě
žádná beletrie ... V další knihovnu Byronem,
Oněginovu
Chateaubriandem, Walterem Scottem. A v poslední variantě
zůstala
neurčitá
zmínka o
Byronově
Džaurovi a Donu Juanovi a bibliograficky neurčitější, tři
přece
a
velmi výstižný odkaz na "dva
romány,/ ve kterých se dost
naše století,/ a náš
ještě
současník
věrně
odrazilo
s jeho nemravnou
duší,/ sobeckou a vyprahlou,/ propadlou neustálému přemítání,/
s jeho sršatým rozumem,/ který se
vybíjí v plané Původní
činnosti."
varianta tedy
vypodobnit jako
někoho,
měla
Oněgina
kdo víc než se svou dobou
je spjat s rozumem minulých století, s osvíceným osmnáctým a antikou. To podtrhnout také
zjevně
Oněginovo
hlavně
mělo
album, které
chtěl
Puškin zařadil bezprostředně po popisu knihovny 14 jako doklad hrdinova Zatímco podle
zdravě
původní
kritického rozumu.
varianty se
odklonit od dobové módy a
trendů,
údajně
umřít
sám vyslovil,
"buď
se dát k děkabristům", Oněgin
typickým
15
dítětem
31
-
měl
Oněgin
ostře
a jak se Puškin
na Kavkaze, nebo
v poslední variantě je svého
věku
- s
příznačnou
nevyhraněností
a
projevující se nejen
neurčitostí,
obsahem jeho knihovny ... Vždyť
v poslední kapitole románu, poté,
ještě
co jsme sledovali notný kus Puškin tak trochu
provokativně Načež
BaM?" - "Znáte ho?" sám odpoví: "M
~a
společenské
si
osudu, se
zeptá: "3HaKoM OH
ještě
provokativněji
HeT." - "Ano i ne."
M
V první kapitole svojí toaletou,
Oněginova
Oněgin
tráví spoustu
času
jezdí na balet, okouzluje dámy
konverzaci - a
při
při
tom všem se
"ušlechtile" nudí. Svou rezignací na jakýkoli angažovaný život popírá to, co souviselo s životním postojem Puškinovi nejbližším s
činorodým
měnit
děkabristů,
nadšením
stávající dusivé
Oněginův
přímým
život
kteří
společenské
chtěli
poměry.
Je tedy
protikladem života
Puškinova? "Ano i ne." jsou, jak už to v
Věci
složitější.
Ani Puškin se nedokázal, s tím jak se
jeho
stupňoval
bývá, trochu
životě
psance, vyhnout jisté
úděl
rezignaci. Ta
měla
než
nuda, ale navenek se projevovala
Oněginova
podobně:
poněkud
psaním lehkovážných
glosami na adresu úřadu
jistě
tváří,
že
samotářstvím.
těch,
něco
epigramů,
geniálně
znamenají, i
Na rozdíl od
zřejmě
nejtěžší
myslící bytost:
zemi mu dávaly rozumu. Ani ničemu,
divu,
satirickými
jistým vzdorným
Oněgina
ovšem Puškin
nadřízených
samotného panovníka zakoušel to, co
představuje
k
příčiny
kdo se z titulu svého
v konfrontaci s omezeností svých včetně
hlubší
že v
ostře
bezútěšné
přes
něj
Puškinově
poměry
v jeho
pocítit hranice kritického
nejpronikavější
když
zkoušku pro každou
nazvání
cenzor
věci
udělal
nebylo
škrt. Není
postoji najdeme okamžiky, kdy
32
by
na všechno rezignoval,
nejraději
jako
stejně
Oněgin.
Kdesi v hloubce Puškinovy
všudypřítomné
ironie objevíme také odvrácenou, temnou polohu jeho myšlení - Démona, který, stejnojmenné básni,
jak básník
říká
ve
jedné z nehlubších sond do
vlastního nitra, mu byl v patách od chvíle, kdy brát rozum:
začal
[ ... ] z ač a 1 se z a mno u taj ně p 1 o užit jakýsi temný génius a tam,
kde
chtěl
jsem radost prožít,
zaséval tesknotu a hnus. Pokoušel
[ ... ]
samu,
prozřetelnost
rouhal se jí a pomlouval; svoboda
ničím
nebyla mu
a všemu nadšení se smál. Lásce a kráse
říkal
zdání,
pohrdal životem a dnem a odpíral své l
přitakání
vesmíru i všemu v něm.
16
"Temný génius", odraz Goethova "ducha negace", v
přímém
protikladu k
činorodosti.
Obě
děkabristicky
je
nadšené
tyto krajní polohy Puškinova
kritického rozumu našly v
Oněginovi
nebývale silný
odraz. Vnitřních
pronikly do
rozporů,
Oněgina,
si
které z Puškinova života překladatel
nemůže
nevšimnout. Aby je pochopil a dokázal pro
ně
nalézt slova, musí hledat: v Puškinových textech i v poznámkách jeho zapomenout,
životopisců.
že každý
neměl
Nesmíme
přitom
(a nemohl) mít
k dispozici výsledky badatelského úsilí desítek
33
jež máme k dispozici my. A
puškinologů,
tedy
s tím, že v
počítejme
našeho
oněginovského
etapách vývoje
různých
se míra proniknutí
překládání
do hlubších vrstev textu bude
předem
nutně
už
různit
podle doby, kdy se na jednotlivých verzích
Oněgina
pracovalo. V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století, tedy - s výjimkou vlastně
překladů,
na téma nejednoduché
postřehy
Puškinova myšlení rozdíl od
řady
Jurij Lotman. Ten, na
především
jeho doby. Tento
každodenního života
běžného,
přístup
porozumět
mu umožnil trochu duchovní
puškinovské epochy, od jejího přes
různé
předchůdců,
Puškinovy osobnosti a tvorby
sledováním
"autentičtěji"
náladě
způsobu
oblékání
"vytříbenou
názory na politiku až po
kulturu citů a milostných prožitků". Oněgina
nejhlubšími
proměnlivosti
se vymezujících
proměny
zevnitř,
vůbec
českých
svých formalisticky, marxisticky a
vnějškově
zkoumal
s
přišel
-
Oněgina
až po vydání všech kompletních
oněginovských
jinak
Dvořákova
17
Lotman zkoumá v mnoha pozoruhodných
souvislostech. Jednou z nich je takzvaný Svaz blaha, jeden z tajných děkabristé.
A další
spolků,
Čackij,
který se zrodil ve stejné
ze kterých vzešli
literární hrdina, jako první
době
části
Puškinova románu a který má typický profil děkabristy
-
důsledně
používá
zajímá se o literaturu i
svůj
dějiny
a
zdravý rozum, především
o
věci
politiky: "Puškin v hlavě
době,
Evžena
děkabristů.
kdy
začínal
Oněgina,
plně
[ ... ] Pak se však
34
pracovat na první sdílel tyto názory autorův
záměr
změnil.
[ ... ] Zesílení reakce, tísnivá atmosféra politického rozkladu [ ... ], to všechno dolehlo na Puškina velice [ ... ] Léto a podzim roku 1823, tj. období,
tíživě.
kdy básník dopsal první hlavu a druhé,
je v jeho
období složité ideové
tvorbě
[ ... ] Krize a rozpad Svazu blaha ovlivnil
proměny.
další ideový a
směr
vyhraňovalo
že tak
revoluce.
vědomí,
[ ... ] [ ... ]
v období světle
těchto
,moudrého' Čackého,
Nového jaře
členy,
nejlevicovější
nejhorlivější
Tento vývoj byl
přípravě
vojenské
kteří
že [ ... ] , národy
Vědomí,
jak se
onak je nevyhnutelná
či
umírněné
neopouštělo
děkabristického
souvisel s tím,
[ ... ] k
Přechod
revoluce [ ... ] lekal odpadali.
vývoj
organizační
hnutí. Jeho celkový
klid',
pracovat na
začal
houfně
děkabristy
politické aktivity.
přerván
jenom
chtějí
ani
[ ... ]
14. prosincem 1825 [ ... ] Ve
zkušeností se pak už
představa
nespojovala s postavou nadšence
člověka
nýbrž s figurkou pochybujícího Démona.
zdůvodnění
se dostalo i tématu nudy. Na
1825 napsal Puškin Rylejevovi:
,Nuda je jedna
z nutných stránek myslící bytosti ... '"
18
Ve
není pouze
světle
člověkem,
promarňuje
Lotmanova
postřehu
Oněgin
který z nedostatku lepší zábavy život: jeho "nuda" je typickou nemocí
nemocné
společnosti,
se kterou se - na rozdíl od
Oněgina
nikoli bez boje -
mu-&e--1~~-~yp~-ř-ádat
l
Puškin. Pochyby, kterými si prošel, není vysvětlit
čtení
v
psaní svého románu
možné jednou provždy
sebehlubším vhledem do jeho života.
Oněgina
různých
samozřejmě
během
na
ně
však budeme narážet
podobách. Projevují se
často
nesčetnými
narážkami. Ale odraz nacházejí i navenek:
35
Při
a
v otevfen9ch pfiznánich, "jak jinak by se dalo 19
vyprávěni vystavět".
Napfiklad v závěru prvni
kapitoly Puškin vypichuje - jako různé
princip -
mluvů,/
našel jsem spoustu proti-
odstraňovat."
ale nechci je
Puškinovu postoji
můžeme
porozumět
v souvislosti s tim, co už bylo snaze narušit někdo,
samozřejmost
může
jeho literárnim v9tvorem,
takov9,
tak se ovšem
třeba
může
i
zdánlivě
i autor je
a lidi,
byť
m9lit
čtenář.
Zvlášť
pfem9šlet
samozfejm9m -
Pfikladem za všechny, shrnujicim celou
řeč,
jsou
veršů.
v9znamem Puškinov9ch
podtextů
v9znamov9ch
pouze
m9lit.
pochybovačně
kter9 nebude
nad každ9m -
věci
opět
o jeho
řečeno
vyprávěni:
kdo se ve svém odhadu
Stejně
můžeme
jsem prvni kapitolu;/ všechno
přehlédl:/
jsem kriticky
kompozični
protimluvy, které v textu
"Dokončil
objevit:
vědom9
Oněgina,
řadu
o kter9ch dosud byla
je následujici, navenek docela nenápadné
čtyfverši:
Bna~ocnoBM
0
T~,
MOM
~on~MM
Tpy~,
3ITMqecKaH Mysa!
M,
BepH~M
He
~aM
ITOCOX MHe BpyqMB,
6ny~~aTb
MHe BKOCb M BKpMB.
"Požehnej mé dlouhé práci,/ 6 ty, epická mózo!/ A s
věrnou
holi,
kterou mi vkládáš do ruky,/ mi
nedej sejit z cesty a chodit oklikami." O
těchto
veršich autor sám tiká,
že jsou
óvodem k celému románu. Jako by se prosbou k "epické móze" pokoušel dostát vznešené klasicistni obřadnosti
sv9ch literárnich
osvicensk9ch
básniků
předchůdců,
osmnáctého stoleti. A
36
rovněž
věci,
jejich "kultu rozumu": proto chce mluvit k bez
odboček.
uvědomíme
Když si ovšem
kontext, ve
kterém Puškin svoji prosbu vyslovuje, Předchozí
jsme trochu na omylu.
zjistíme,
že
verše totiž
nepocházejí z úvodu první kapitoly románu, nýbrž předposlední.
z konce kapitoly sedmé, "úvodem", ovšem
poněkud
chvíle se autor v Patrně
proto,
Jsou
"pozdním". Až do této
různých
odbočkách
přímo
vyžíval.
že jeho "epická múza" nebyla
příliš
ostražitá. Nebo snad nedala Puškinovi tu správnou hůl",
"klasicistní Ostatně, během
Puškin
podpěrné
"hole"
svého románu docela
klasicistní
někdy
opřít?
o kterou by se mohl
často
různých
stylů
- tu
mění
s romantickou a jindy
střídá
zase s realistickou. A
přece
jeho klasicistní
literární žert: -
přes
všechny
po vyvážených,
kompozice odbočky
přesných
čtyřverší
Oněgina
- vykazuje
jako celku totiž zřetelnou
snahu
proporcích. Jako by se nejrůznější
Puškin pokoušel znovu propojit významové zákruty a protimluvy, čtenáře
není pouze
před
které
očima
rozehrál. Navzdory pochybujícímu Démonovi,
který rozkládá
svět
na protiklady,
Puškinův
je
román - vposledu - pokusem o jedno velké scelující gesto. nejrůznějších
Na
detailech
jak se Puškin snaží dát každé místo,
můžeme
věci
pozorovat,
právě
takové
jaké jí náleží - pomocí konfrontace
pohledů.
V románu objevíme
obrazů
jednotlivých slov,
i
nastavují zrcadlo. odrazové úhly kompozice,
20
situací, postav,
které si
se promítá i
kapitolami: dopis
vnímat trochu jinak
vzájemně
Princip zrcadlení,
významů,
napříč
řadu
při
37
prvním
různých
čtení
zmnožující
do celkové Taťány
budeme
a jinak poté,
přečteme
až si
Oněginův,
dopis
zařazený
s klasicistní rovnováhou do kapitoly poslední. Předchozí
čtyřverší
věci:
ovšem poukazuje
k jedné
důležité
Oněgin
cestě".
A pokud se už autor
je "textem na zastaví a
někde
určitého
ohlédne nazpátek, ohlíží se vždy z k
němuž
dospěl.
ještě
místa,
Uražený úsek cesty Puškin nijak
nezastírá - ukazuje ho i s omyly, neodhady, protimluvy a během
nejrůznějšími
cesty dopustil, ale také se
zpřesněními:
jinak než
i
věcí
z odstupu mnoho
tvůrčího
bezprostřednost,
ale
autentického hledání. Snad i proto
věrohodnost
se po jeho stopách vydává tolik ostatně
vypadá trochu
procesu dodává Puškino-
nejen myšlenkovou
slovům
zpětnými
prvním setkání.
při
Nezastírání vým
kterých se
odbočkami,
čtenářů.
Není
bez zajímavosti, že Puškin sám si
ještě
v roce 1835, dva roky po prvním úplném vydání Oněgina, působí
jako
Ostatně,
málo
k dalšímu
náčrtek
románové cestě.
Oněginem
několik
poznamenal
veršů,
které
pokračování
v jeho
21
v
Puškinově
způsobem
i všechny
pokračováním
jsou svým
cestě
za
oněginovské
překlady.
Krom kompozicí
načrtnutých Oněgina
nejobtížnějším
je
úskalí spojených se vznikem a překladatelsky
vůbec
rysem celého románu - kterým se už
dostáváme k otázce básnického tvaru -
především
živost a až hravá lehkost Puškinova verše:
"Před
Puškinem
téměř
nikdo z ruských
básníků
nepsal verše s takovou lehkostí. Možná
Baťuškov.
Snad Žukovskij. I u nich ale sem tam škobrtneme. A najednou - kde se vzaly tu se vzaly - s
38
ničím
a
s nikým nesrovnatelné úklony a obraty, rychlost, pevný stisk, výskok [ ... ] po vzoru akrobatických kreací,
jejichž
při
tak vžívá do role,
že strofa,
se stává nejlepším
doporučením
umění
společně
s
uměním
těch líčení
proměněná
se Puškin v baletku,
jeho vlastního
Istominové:
[ ... ] OHa, HoroM KacaRcb nona,
O~HOM ~pyrOID
li:!
Me~neHHO
B~pyr
npbi~OK,
Kpy~MT,
M
neTMT r
B~pyr
fleTMT, KaK nyx OT ycT 3ona; To CTaH COBbeT, TO pa30BbeT li:!
ÓHCTpOM HO~KOM HO~KY 6beT." 22
"[ ... ] ona, I dotýkajíc se jednou nohou
země,
I druhou
zvolna krouží,/ a vtom skok a náhle letí,/ letí jak
chmýří
od úst Aióla;/ hned se svine, hned zas
rozvine/ a rychlou nožkou nožku tepe." Doslovnému jednotlivých Puškinových naznačuje
překladu
obrazů veršů,
Andrej
zjevně
a slov souvisí lehkost jak v
jim
Siňavskij,
s
něčím, stejně
co
slovům
umění
Avdoťji
Istominové, s
vyměřuje
jistý
rozměr,
co jejich konce
něčím,
určitých
pravidel,
39
něčím,
zkrátka
co z básníkových myšlenek a
verše ...
(a
promyšlený
taneční
propojuje podle s
úryvku
předchozím
jejich slabikám) dodává pohyb, jako
cosi chybí. Vedle
obrazů
dělá
co
ONĚGINSKÁ
Někteří
STROFA
především
teoretikové,
ruští, tvrdí,
že verš je "organizované násilí" páchané na
běžném
jazyce. 1 Pokud bychom uvedený výrok vzali doslova, zcela bez nadsázky, mohlo by se zdát, nemůže
text, natož román, něco
běžného,
ve verších vyznít jako
přirozeného: byť
jistého "násilí",
pokaždé ponese stopy
organizovaného.
Verše, ve kterých je napsán sdružují Stejně
(až na
Oněgin,
se
výjimky) do strof po
tři
jako sonet,
že žádný
čtrnácti.
už petrarkovský nebo
ať
shakespearovský. Se sonetem obou evropských proveniencí má ovšem dalších
řadu
věcí
vnitřního
členění
čtyřverší
a
Dokonce i
myšlenky.
strofa
důmyslnými
společnou
i
nejpodstatnější: Dělí
se
dvojverší
někdy
podobně
jindy v ní najdeme
stejně
trojverší
té
včetně
závěrečného
sonet anglický, dvě
oněginská
dvě
do
tří
jako
čtyřverší
a
jako v sonetu italském. obměnami
rýmů,
jak uvidíme
v další kapitole, se Puškinova románová strofa blíží sonetu.
2
Mírou "organizovaného násilí" se tak Puškin hlásí k básnickému útvaru, nejdokonalejším. Neboť
Přesněji
patří
k
vůbec
- nejvíc zdokonalovaným.
sonet od chvíle, kdy kolem roku 1235 vznikl
na sicilském královském lidové
který
písničky)
prochází
dvoře
(údajně
, nedává spát stovkám
postupně
většinou
mimoevropských zemí a mezi
básníků,
evropských i významnějšími
nenajdeme snad nikoho,
kdo by se
o verše a nepokusil se
přitom
vážně
autory
pokoušel
také o sonet.
Možnosti sonetu si vyzkoušel i Puškin: oněginská
z italské
jeho
strofa je variací na sonetovou formu,
40
která už prošla
lecčím,
snad jen s jedinou před
typicky ruskou - výjimkou: nikdy
Puškinem se
v ní nepsaly romány. "Píšu nikoli román, ale román ve verších v tom je po
velký rozdíl," poznamenal
čertech
Puškin v dopise z roku 1823. 3 V čem přesně zmíněný rozdíl
spočívá?
Sonet, ležící v základech Oněgina
celý text
graficky, ale čtrnácti
hlavně
stejně děje,
rozvíjení
především
počet
Omezený prostor
řádků
řádků
napříč
předurčuje
formující tlak, který se dynamice Puškinova
výrazně
příběhu
rozvinutých ve dvou prvních
proudí
vpřed,
neměl
k
právě
z vlast-
různorodých,
zpravidla
čtyřverších,
další verše dospívají k
nikdo
vnitřní
podílí na
vyplývá
protikladných myšlenkách,
začátku
přesně
neúprosný
ností sonetu: sonet je založen na
střetnutí
uvnitř
vyprávění.
Spád Puškinova
někdy
způsob
celým románem:
vytváří
a slabik
strofy,
nejen navenek,
myšlenek i metafor
jednotlivých strof i daný
člení:
vnitřně.
dlouhých
oněginské
něčemu,
z jejichž o
čem
na
tušení. Svou dynamikou sonet
nečekanému
zvratu,
k
pointě.
Verše, dodávající myšlenkám hrany, mohou o sebe ve správnou chvíli a tmě.
křísnout.
Vylétne jiskra,
jak už to jiskry mívají v povaze -
zakrouží
zmizí ve
Záblesk pochopení nebývá delší. Když k tomu
připočteme
lehkou melodii verše, efekt je
dokonalý. To,
jaké jiskry vyletují v
oněginské
strofě,
uvidíme za okamžik na úvodních verších celého románu.
Ještě
základnější vyprávění,
předtím
věci: sevřený
se ale pozastavme u
Jak je možné,
poněkud
že proud Puškinova
v tak "organizovaném" tvaru,
41
jakým je variace na sonet, plyne s takovou lehkostí? Jako by nebylo nic
psát romány ve verších: nikde ani stopa po Čím
násilí.
Prvním
než
přirozenějšího
nějakém
to? je bezpochyby temporytmus:
důvodem
verše pulzují v
přirozeném
rytmu ruštiny. Jsou
psány jambem, a to jambem volným, proměnlivým, který je pro ruskou ulici - rytmem velmi
třeba
běžným.
ruština
může
v
kdy se práce na
době,
-
větu
i zaslechnutou na
Snadnost, s jakou ho
dosáhnout, komentoval v roce 1830, blížila ke
Oněginovi
konci, sám Puškin: prohlásil, že
čtyřstopým
klukům
"píše každý" - a radil ho "zanechat zábavu".
přes
pro
veškerou svoji volnost je ruský
jamb rytmicky velmi výrazný. v
jambem
5
Ovšem český.
4
Především
ruštině
rozdíl od
proto, že metrický
zvýrazňují
těch
jako
českých
právě
přízvuk
dlouhé hlásky, které se - na - vždy shodují s
slova. Když se dlouhé hlásky opakovat,
víc než
Rozhodně
začnou
přízvukem
pravidelně
v jambu, vznikne rytmický
impulz, kterým se ruský verš jakoby rozhoupává. Tento impulz bývá v ruské poezii tak silný, že se - zejména
při
hlasitém
čtení
-
houpavým
můžeme
rytmem verše dát ukolébat natolik, až přestaneme vnímat jednotlivé významy.
Jamb každý ze
oněginské
čtrnácti
strofy je jambem
veršů měří
buď
případě. obětovat: přízvuky
přízvuk.
čtyřstopým:
osm, nebo
slabik. Na každou sudou slabiku by vycházet metrický
téměř
6
přitom měl
Tedy v ideálním
Jenže dostát ideálu vždy znamená v daném
případě
řadu
něco
slov, ve kterých
nevycházejí na sudé slabiky.
42
devět
badatelů
Podle statistik puškinovských představuje
množství takových slov
celé ruské slovní zásoby.
7
zhruba polovinu
Jinak řečeno,
dodržet
jamb znamená asi padesátiprocentní riziko,
čistý
přesnějšího,
že místo slova
ale metricky méně
"nezávadného" básník zvolí slovo
přesné.
Dokonalost formy se projeví v nedokonalosti myšlenky. "čisté"
Puškin se
napodobit. Když v přízvučné
metrické
jamby ani nepokouší
Oněginovi
spočítáme
všechny
a nepřízvuč~né slabiky, zjistíme, přízvuky
se vyskytují tam,
že
kde se
teoreticky vyskytovat mají, pouze v necelých dvaceti sedmi procentech nejčastěji
jsou
přitom
-
případů
vypouštěny
vůbec
v šesté
8
slabice.
Ta "nedokonalost" má ovšem svoje výhody. může
Puškin díky ní šíři
v
Oněginovi
ruského slovníku: výrazy
původu,
rozehrát celou
staroslověnského
galicismy, germanismy, anglicismy,
jako "slova z ulice". Podle Krom toho metricky
umožňuje
přízvučných
poloveršů.
Obecně
přízvukování
některých
slabik na úkor jiných
platí,
devatenáctého století slabiku
potřeby.
rozehrát kadenci jednotlivých
pozoruhodně
častěji
a
můžeme
přizvukují
jamby tíhnou jaksi
v
čtvrtou
vzhůru:
Oněginovi.
a osmou
9
Tento
Oněginské
získávají tak zvláštní
naléhavost, místy i patos, ale
především
odlehčenost.
V opačná:
českém
čtyřstopém
poloverše mívají
43
a
než druhou a šestou,
silněji
pozorovat i
veršů
že ruští básníci
takže poloverše mají kadenci stoupavou. trend
stejně
jambu je situace spíš častěji
ráz klesavý. A
pokud se básníci, zejména
pokoušeli
romantičtí,
vnést do jambu vzestupný rytmus, naráželi na jistý češtiny:
odpor
používat
a
příklonky
češtině
je v
předělů.
znát: prozrazují
veršů
Máchova Máje
českém
přece
slova,
jen jistou námahu, se to projevuje
romantickém jambu: osm prvních končí
- a dosahuje stoupavé slovy (máj,
jednoslabičných
přitom
určité
báseň
čas",
českému jambu.
řadu
můžeme
normě
vnímat jako
- ale také
10
se však k jambu Puškinovu. Jak už
Vraťme
něm
víme, i v
stylizovanější,
které
dobové básnické
daň
slov
polohy: Máchovy verše obsahují
inverzí typu "lásky jistou
do
hlas,
čas,
háj). Omezený repertoár
literárnější
kterých
využívat
Zřetelně
jednoslabičnými
"tlačí"
slabikám
Na jejich jambech to bývá
nápadnější.
v
melodie -
důsledně
občas
právě
nepřízvučným
jednoslabičná
pomálu, a
mezislovních
jsou jaksi
kvůli
museli
slabičnou
jde o
Nicméně
délku slova.
Puškinovi s jambem - a jeho stoupavou melodií pomáhá samotná ruština. Rozkolébání ruského verše dlouhými slabikami totiž rytmu, takže
setrvačnost
(vynechané
podvědomí
určitou
jistou jambu
proměnlivost
nevnímáme jako
přízvuky)
Naopak. Realizované
způsobuje
přízvuky
vytvoří
rušivého.
něco
v našem
setrvalou tendenci, vlivem níž
všechny - i nerealizované -
přízvuky
vnímáme
v zásadě jako součást jambického spádu verše. K tomu, abychom setrvačnosti,
v
českém
podobně
případně
jambu, je pak
přirozené
11
rytmické
vzestupnosti, dosáhli i třeba
jistá vynalézavost.
Žádná statistika přízvučných a nepřízvučných slabik - ani
šíře
slovníku - však
nevypovídá. Jak praví
44
český
ještě
o
básník v jedné
ničem
z
myšlenkově
nejhlubších sond do podstaty verše:
"Známe to/ plno slabik louskáčků
přízvučn~ch
nepřízvučn~ch/
hnid/ [ ... ] Verš Mezi prsty plamen
svíčky/
cosi z nití pro sudičky ... " 12 slovy, pokaždé,
Jin~mi
rozebírat na
prvočástice,
když verš
přepadne
začneme
nás pocit,
že
se pokoušíme uchopit neuchopi telné ... Na základní součástky
lze rozložit sobě
to, co má v živ~
stejně
tajemnou
přístroj,
pomoci
dělá
s
jin~mi
jist~ch
paměti,
živ~mi
ještě
postupů,
vnější
může
principy,
překlady
pouze pomoci
kter~mi
vyznačují.
45
jako
musíme mít
nenahlížíme do podstaty
jeho života. Detailní sledování temporytmu nám
jako
organismy - zkoumat za
laboratorních
že tím
nikoli
proměnlivost
organismus. Jestliže tedy verš budeme -
se to
na
mechanick~
se
proměn
veršového
rozkr~t
předloha
určité
a její
DĚNÍ
VÝZNAMOVÉ
Jak se
UVNITŘ
temporytmické
různé
VERŠE
proměny
vlastně
projevují? A pokud se vrátíme k sonetu, který leží v základech
strofy: Jak se stane,
oněginské
hrany verše o sebe
přesné
křísnou
že
a vyletí jiskra,
o nic delší než záblesk pochopení? Čtrnáct
na
řádků
veršové
šířku,
v
řadě
sonetů
fakta verše, dohledatelná
vnější
různých
autorů.
konkrétní sonetové strofy, se projevuje v
Oněgina,
slabik
césury, rýmové dvojice,
přesahy,
to vše jsou pouze
devět
na výšku, osm až
Nezaměnitelnost
jakou je strofa Evžena
něčem
jiném: jak autor
skrze formu tvaruje myšlenku. Tvarování myšlenky skrze verše odhalujeme jako
čtenáři
neustále,
uvědomujeme,
skrze vlastní
verše
ať
čteme,
si je v
určitém
přitom
aniž si to
často
hlas. Když si
vnitřní
už nahlas nebo potichu, intonujeme temporytmu,
který nám samy
sugerují - pod jednotlivá slova podkládáme a tím se nám vyjevuje jejich
přízvuky,
vnitřní
významová struktura. Tedy v naší interpretaci, která, k
samozřejmě,
podstatě
V verš?
podstata
spočívá
Především, hraně.
víceznačné ...
Stačí
pozmění t
přece
tak
překladatel
vůbec
významů
to
Oněgina
akcent - a jsme vedle. suverénní, a
připomínající
nesamozřejmé
je
řadu
oněginský
Je to provokativní, hravé,
tento.balanc-
-
zvané
"věci"
Puškin ponechává
Právě
hrazdě
mít blíž nebo dál
věci.
čem
jakoby na
může
pohyby akrobata na visuté
nejtěžší,
před
čím
stojí.
Podívejme se tedy,
jak taková
- pohybující se na pomezí
46
různých
intonační
významů
-
linie může
vypadat. Hned v první
strofě
autor vtahuje do
způsobem
děje
provokativním. Nevíme, motivací a jak moc
Mo~
~R~R
OH
První,
trochu
hlavně
s jakou
mluví:
caMHX qecTHHX npaswn,
ysa~aTb
M nyqrue
kdo a
vážně
He B rnyTKy
Ko~~a
celého románu nás
3aHeMo~,
ce6R gacTaswn
BH~yMaTb
devítislabičný
He
MO~.
verš se nese v rozvážném
tempu dokonale přízvukovaného jambu. 1 Jako by si mluvčí
dával záležet na každém
pomalu,
zeširoka,
strýc, muž
odbočkou
odpovídá i
je trochu
příbuznému:
svižnější,
sdělení:
lehce ironické
zarazíme, už
občas
přichází
verš
"Když se strýc
zas trochu
třetí,
seriózní: "Zjednal si óctu."
jaksi
obsahově
se ozve verš
Načež
- znovu kratší - s rozhodným prohlášením:
"A nic lepšího si nemohl vymyslet." Zatím
čemuž
hrál? Sotvaže se však
zpomalený devátou slabikou - a
čtvrtý
"Můj
vypravěčův
roznemohl ne jenom jako ... " Takže si na nemocného
Začíná
zásad." Další verš,
nejčestnějších
o slabiku kratší,
k
slově.
těžko
zlehčení?
říct.
Faktem je, že střídavé
Opět
střídavý
počet
slabik
doplňují
rýmy. To není náhoda. Rýmové dvojice
pomáhají udržovat naši pozornost. Když se ve třetím
verši dozvíme,
že
dotyčný
óctu", bleskne nám možná hlavou, podařilo.
Ale slovo "3acTaswn"
konci daného verše každému jako že to byl muž "npaswn"
47
strýc si "zjednal jak se mu to
(zjednal si) na ozvěna
připomene,
(zásad). Dokonce "caMHX
qecTHHx"
Takže logicky musel mit
(nejčestnějšich)
jistou autoritu! rýmů
Pomoci podmaňuje.
mluvči
si nás však
Jako by
rovněž
Podivejte se,
řikal:
jak to
umim! Mám vše pod kontrolou ... Pod kontrolou má ovšem - aniž to tušime - i nás. forma na
před
klame: dává nám na chvili zapomenout
poněkud
různé
nejistoty,
Ero npMMep
čtenář
čte
vlastně
dál:
HayKa;
KaKaH cKyKa
C ÓOflbHHM
CM~eTb
He
HM rnary npoqb!
OTXO~H
vypravěč
to
důvěřivý
~pyrMM
MOM,
6o~e
vážně
jak
chvili myslel. A
Ho,
Dokonale zvládnutá
M
M HOQb,
~eHb
Tady jsou dva prvni verše o slabiku delši než druhé dva:
jakoby
vyprávěni
tempu, což podtrhuji i dvojverši se
přitom
nabirá na
postupně
sdružené rýmy.
rozpadá na
mudrlantsky odkazuje k již
dvě
Prvni
části.
"Ze
řečenému:
[strýcova] postoje si druzi mohou brát Aha,
takže až dosud
bože
můj,
vypravěč
vysvětli:
"S nemocným
a neodcházet ani na krok nikdo na pochybách, strýci
vlastně
vážně!
Vzápěti
sedět
pryč."
jak to
Teď
mluvči
"Ale,
KaKoe HM3KOe KOBapCTBO ITony~MBoro no~yrnKM
ITeqanbHO
sa6aBnHTb, nonpaBnHTb,
no~HOCMTb
48
neKapcTBO,
se ale
ve dne v noci/ už
nemůže
být
s tou "óctou" ke
myslel, takže posledni
ani nic nezakrývá:
EMy
ponaučeni."
to je nuda," vpadá náhle dalši verš - a
uvrhne nás do nového zmateni. všechno
mluvil
Jedna
čtyřverši
už
"Jaká nizká podlost," pravi
sebekriticky
vypravě6
v prvnim verši, devitislabi6ném a trochu pateticky rozevlátém. Ale my jsme už mu tak zcela,
nevěřime
když se v následujicich dvou
sdruženě
kratšich,
a
opatrnějši
rýmovaných veršich rychle kaje: polštáře
"Bavit položivého,/
pod nim narovnávat."
A vý6et dovrši verš Etvrtý, rýmem upominajici na prvni: "S výrazem smutku mu nosit léky." A závěre6né
dvojverši:
Bs~HXaTb Ko~~a
npo ce6R:
M ~yMaTb
%e qepT B03bMeT Te6R!
Předposledni
soustředi
verš
se stejnou znepokojivosti jako
předchozich
tváře:
mnohozna6ný výraz
zatimco rozviji
smutně,
kreaci u
lůžka
jeho prvni Eást se vypravě6ovu
Na6ež
vě6né
tváři
hereckou
nemocného slovesem "vzdychat".
Zatimco ta druhá si už už únik z
veršů
dvojakost
přetvářky:
přicházi
tě
prostor pro
"A myslet si v duchu ... "
uvolňujici
posledniho: "Kdy
připravuje
odplivnuti verše
už vezme Eert!"
Kdo po celou dobu mluvil? A co se
vůbec
stalo? Hned z druhé strofy se dozvime, že všechno, co jsme až dosud vyslechli, se honilo hlavou nějakému
možná
"mladému hejskovi". Na6ež Puškin
překvapi.
celého románu!
Etenáře
Ten "hejsek" je hlavnim hrdinou Po smrti otce
zůstal
v dluzich, a
tak se mu strýc na smrtelné posteli docela hadi. Vyrýsovalo se pustime do k
vyprávěci
před
přiběhu
dědictvi ...
nim dál,
strategii
promluvě.
49
vraťme
uplatněné
Než se však
se
ještě
v úvodni
vnitřni
Teď, především
z odstupu si
nepovšimnout
nem~žeme
jednoho: s každou její
pozmění
naše
d~věra
je sice
přímá,
zákrut~
a
se trochu
částí
v
upřímnost
mluvčího.
ale ne
přímočará
- je v ní plno
narážek a
kliček,
řeč
Jeho
míst,
nedovysvětlených
vyvolávajících otázky. Zkrátka, zpod textu neustále proráží
na povrch.
něco
Text i podtext je
v
přitom
s rytmem a intonací verše, druhému: podtext je tím
těsném
jedno dává vyniknout
nápadnější,
čím
souvisí s tvarem strofy. Když hrdina strýce za "položivého"
významovým gestem: prodlením
(noJ1y:>r<:li1Boro) přesahu,
se ocitne na veršovém
sebeironický
slov~m
víc
označí
svého
a tento výraz
stává se jasným
- s jistým
vyjadřuje
příslušejícím
sepětí
na konci
intonačním
-
verš~
údiv nad absurditou vlastního
hrdin~v
počínání.
S podobnými gesty souvisí
zřejmě
i celková
čtenářem
dynamika strofy. Úvodní verše si se
tak
trochu hrají na schovávanou: jeden se schovává za druhý. Nevážný za ten rozvážný. A chvílemi na nás vykoukne šklebící se
oněginské
Dynamiku pouze
střídavá
v neposlední Jsou A
zároveň
tvář.
délka
řadě
stejně
verš~
proměnlivé
jsou rýmy
přesahy,
taneční
zvláštní
obrat~
kroky: strofa
pokaždé následovanými
střídavé
ale
jako intonace
strofě
pravidelných, harmonických
vykročeními,
a
také rýmy.
dávají celé
Připomínají
nevytváří
strofy ovšem
význam~.
p~vab
otoček.
a
začíná
dvěma
přísunem,
to
(abab), následují vždy dva
poskoky na jedné a na druhé noze, neboli rýmy sdružené
(ccdd), a pak
název sám vzbuzuje
přijde
představu
50
rým
obkročný,
taneční
figury,
jehož při
níž se verše jakoby se celá strofa
načež
kolem své osy (effe),
otočí
uzavře
dvěma
rýmem sdruženým (gg).
místě,
poskoky na se
Přitom
střídají
rýmy mužské s ženskými, prodlužujícími verš vždy o jednu slabiku. konců
Jaká slova Puškin do
svých
veršů
zapojuje? Z úvodní sloky románu je patrné, rýmují slova někdy
různých
vytvářejí
dvojice HayKa
druhů
i stejných
- CKyKa
(věda)
(nuda) v první
vedle rýmových dvojic, kde
jako je tomu u všech
strofy, nacházíme v označované
na nich znělé
různými
často
strofě
ale i
několik
slabik jednoho rýmovaného slova nachází ozvuk v druhém,
A
významů.
přesné,
Rýmy Puškinova románu jsou uvolněné:
kořenů.
zajímavou významovou souvislost:
rozehrává další hru ironických
zjevně
a
že se
přesný
rýmů
první
také rýmy
Oněginovi
třebaže
teoretiky za asonance,
nic asonantního není -
jsou
neméně
než rýmy jiné, snad jen ne tak "dokonale".
Tady stojí za zmínku jistá dobová souvislost, přístupu
která se dotýká Puškinova ale k teorii verše narušit v
"Puškin
přímo
rýmům,
usiluje
veškerý rýmový kánon.
Oněginovi
zákazy a pravidla, učinili
vůbec:
nejen k
Složité
které už v osmnáctém století
základem evropské prozódie vynikající
,básníci-zákonodárci' Malherbe a Boileau,
jsou tu
porušovány a vyvraceny na každém kroku. Jako by Evžen
Oněgin
téměř
celý
představoval
protest proti
věky posvěcenému učení o rýmu." 2 Přísná
prozódie
bohatý rým, a
připouštěla
vylučovala
proto
stejným slovním
kořenem
slov gramaticky
příbuzných
Puškin
hojně
využívá.
51
pouze takzvaný
například
rýmy se
nebo rýmové dvojice ze -
vlastně
vše,
čeho
názor na
Puškinův
věc
je jasný. O Malherbovi
že to byl "talent", který vyEerpal "své sily
řiká,
na zdokonaleni verše" a je dnes "zapomenut". pak je
Nejzajimavějši
"zapomenuti"
zminěné
spisovatelů,
důvod,
kterým autor
"Takový je osud
zdůvodňuje:
peEuji vic o
kteři
Oněgina
formu slova
vnějši
než o myšlenku, pravé to jeho byti, nezávislé na způsobu užiti!" 3
I tady, v otázce básnického tvaru, zaznivá by se
Puškinův
důraz
na myšlenku. A tento
stát hlavnim voditkem pro
měl
silně
důraz
překladatele
-
i pro jejich kritiky. Z dosavadni charakteristiky Puškinova verše ovšem vyplývá
jeden
ještě
princip.
důležitý
Jestliže Puškinovy myšlenky tepou v jambech, které připominaji
mluvenou ruštinu, a verš se
běžně
stát jistým "vyvrcholenim
přirozených
tendenci
jazyka",
4
Oněgina
nelehká otázka: Do jaké miry je možné
v
vzniká nad možnosti Eeského překladu
Eeštině
Přináši větši
zachovat
přirozenost
ruského jambu?
Eeský jamb - kterému naše než ruština - i
překážky
mateřština
větši
stylizovanosti? A jsou tedy Eeské
vic "literaturou" nežli živou,
řeEi,
o kterou Puškin tolik usiluje? Kromě
proměnlivé
intonace
verše, taneEnich kvalit v jednotlivých
překladech
všimat
předevšim
dikce,
která -
násili", o
a
šiře
Oněgina
bezprostředni
významů,
Oněgina
přirozenosti
při
němž
totiž,
rýmů
klade
miru
překlady
nutně
Oněgin
může
melodie
slovniku si
proto budeme
jejich celkové
veškerém "organizovaném
byla
řeE
- v románu
převládá.
Celý
jak už jsme naznaEili v souvislosti
s jeho kompozici, plyne rozhovor.
52
stejně
nenásilně
jako
Ostatně, vlastně Oněgin
byla začíná
o
čem
řeč?
že to v první
O jakémsi
odbočkou ...
53
strofě
hrdinově
románu
strýci?
ROMÁN
Oněgin
JAKO
začíná
nedůležitému.
Řeč
ROZHOVOR
čemusi
zdánlivě
je o jakémsi strýci na smrtelné
posteli. A pak prudký poznávat to, co
k
odbočkou
- a
střih
důležitě
čtenář
přinejmenším
začíná
vypadá: zčásti,
život titulního hrdiny. Poznává ho sice věku
kolem osmnácti,
do
zato však s takovými detaily,
že uplyne skoro celá první kapitola, než se proud řeči
stočí
zase zpátky ke strýci. viděli
Úvodní verše románu jsou, jak jsme v
předchozí
Samozřejmost,
lůžka
Oněgin
s jakou
umírajícího, nás
hrdinovi
věřit,
že
přímočarostí?
neřeší.
se
může
nemůže
kvůli
že je to
dědictví
docela mást. Máme
jednat jinak než přestane
"podle"? Nebo snad podlost když se o ní
rafinované. připouští,
přetvařovat
"nízká podlost", u
poměrně
kapitole,
být podlostí,
mluvit s takovou odzbrojující
začne
Podobné otázky přece
Na obzoru se
Oněgin,
vyrýsoval
samozřejmě,
strýcův
statek, pole, rybníky a lesy, což je pro mladíka v dluzích o dost
nový
podstatnější.
Strýcův
konec pro
začátek
- ovšem i trochu jinak, než tuší.
Oněgina
Jistěže
dědictví
vytvoří
však také šanci na
zděděnému
majetku
pomůže
mu
stěhuje
z
doslova znamená
existenční
změnu.
na
krize,
Oněgin
strýcův
se díky
statek,
z Petrohradu na venkov. Náhle se ocitne v
prostředí,
situace,
které mu
vůbec
není vlastní. Vznikne
která mladíkovi zvyklému na
životní styl nastaví než v jakém se doma
ještě denně
trochu jiné zrcadlo, zhlížel. V klidném a
tichém rytmu venkovského života vnímat i to,
co se v
54
velkosvětský
hlučném
Oněgin
může
víru velkého
začít
světa
dalo snadno
lidé, které by v Proto tedy ta Oněginův
a do cesty mu
přeslechnout,
metropoli
uspěchané
příbuzenská
přijdou
potkal.
stěží
hned zkraje!
odbočka
strýc - ten, o kom s výjimkou letmé
zmínky na konci první kapitoly dál nepadne ani slovo - se
bezděky
celý další
děj.
Podobně
v
stává prvotním impulzem pro
"bezděčné"
impulzy objevíme
prakticky na každém kroku. Napomáhají
Oněginovi
dodat Puškinovu románu to, co jsme pozorovali už v souvislosti s kompozicí: Máme dojem,
řeči.
náhodou předem
v
před
stanovený
případě
jako by se autor
námi
zmíněné
zjišťovat,
právě
teď,
bez ohledu na
rozvyprávěl
A teprve
záměr.
živé
bezprostřednost
příbuzenské
zpětně
tak jako
-
začneme
vyprávění
náhodný
odbočky
že proud Puškinova
-
nějaký
není ani zdaleka. Zpětně
svém
při
čtenář
vyprávění
také zjistí, jaksi
s partnerem v rozhovoru. budeme neustále jen
podvědomě,
že i s ním autor
počítá. Při
přistihovat,
Stejně
čtení
jako se
Oněgina
jak na
něco,
třeba
reagujeme. Jestliže Puškin
například
nikde nekomentuje fakt,
strýcovým
penězům
Oněgin
milujícího synovce
bez
kvůli
že
uzardění
sehraje roli
(jednu z mnoha rolí, do kterých
se titulní hrdina stylizuje), tím spíš pocítí reagovat
potřebu
vezmou se
Oněginův
prostě
čtenář.
Slabší povahy možná
postoj jako nutnost
musí uvažovat, chce-li
(ano,
člověk
ty ostatní to nejspíš vyprovokuje k
takhle
dědit)
- a
určitým
pochybnostem o jeho povaze. Podobně strofě
rafinovaně
jako
Oněgina
nechává Puškin promlouvat i
postavy.
Překladatel
55
se
přitom
v úvodní
některé
další
musí mít na pozoru:
mínění
hrdinů
a stanoviska Puškinových
často
vůbec
přímé
řeči
počáteční
jednoznačné.
nijak snadné
často,
kde
určit,
některého
už slyšíme
I to je
ještě
jak
Oněginův
uvidíme, není
mluví Puškin a kde
ještě
protagonistů.
z románových
Puškinovy hry,
součástí
vtáhnout do
čtenáře
A navíc nemají vždy formu
uvozovkami tak jako
vydělené
monolog.
nejsou
která má
Kam až byl autor v
děje.
míře
kontaktnosti svého textu ochoten zajít, dokládá okamžik,
kdy se na
Oněginovi
Taťána.
objeví ta,
scéně
nastavit zrcadlo z
Puškin ji svým
představuje
způsobem
nejostřejších.
čtenářům
značně
místě
na jednom
překračujícím
literatury: "Též V (jazemskij) řeči se dal,/ a duši
která má
[... ]I s
hranice
Taťánou
do
její zaujal." 1 Kníže
Vjazemskij ovšem není žádná literární postava, Puškinův
nýbrž
uvedené verše
současník přečetl,
přítel).
(a
Když si
s pobaveným údivem je
komentoval v dopisu své
"Ten kašpar tam
ženě:
šoupl i mě." 2 Přesně
tak. Puškin ovšem do svého románu něčím
"šoupl" nejen to, co
zaujalo
Taťánu,
ale
také vše, co zaujalo jeho samotného. Chvílemi tak důležitější
jsou
než samotný
nejrůznější
přátelům, vínům.
můžeme
nabýt dojmu, příběh
komentáře
a
kolegům-literátům
Nicméně
právě
tam,
že
hlavního hrdiny
odbočky
nebo
k Puškinovým
třeba
dobrým
kde se Puškin,
prohlásil, "zapovídal k neudržení",
3
jak sám
se často
nejvíc dostává ke slovu poezie. Tak jako ve chvíli,
kdy autor v
Petrohradě
na ples a pohled na nohy dívek, tance, v
něm
doprovodí
Oněgina
kmitající ve víru
vyvolá jakousi zasutou vzpomínku:
56
Ax,
HO~KM,
r~e
MHeTe BeillHMe
HO~KM!
r~e
B~
H~He?
UBeT~?
[I/31]
"Ach, nožky, nožky! Kde jste jarní
teď?/
mačkáte
Kde
květy?"
vběhl
"Puškin
do velké poezie na štíhlých
nožkách erotiky," prohlásil Andrej Siňavskij. Dodejme,
že to
pokud se na
učinil
věc
nohou,
dívčích
pomačkané
záviděníhodně
díváme
očima
ladně,
okvětní
zvlášť
překladatele.
které si kdesi v dálce
4
Obraz
běží,
plátky pod chodidly ... To se snad
ještě
zachytit dá. Ale melodie verše? Čím nahradit
třeba
sloveso "MHeTe",
měkkost dívčích
krok~?
soustředící
České
všechnu tu
"mačkáte"
je proti
jaksi nemotorné, o synonymu "šlapete" ani
němu
nemluvě.
A zatímco Puškin pět
strof - a
věnuje
se
čtenáři
jedněm
nestačí
nožkám celých
divit, do jakých
jemností dokáže prožívat jejich malé Oněgin,
kterého by nevzrušil
dívčích
nohou jakýchkoli proporcí, už je na
zřejmě
ani celý houf
A autor ho musí dohnat rychlým
dam~!
-
rozměry
cestě
střihem.
Jak si povšiml Vladimir Nabokov, dobíhání (nebo naopak
předhánění)
hlavního hrdiny,
jako "poletování netopýra", vypravěčské techniky. odboček
5
součástí
zvláštní
Ta kromě nejr~znějších
a formujícího tlaku
dodává textu nezvyklou
je
neslyšné
oněginské
vnitřní
strofy
dynamiku - vcelku
nepozorovaně.
Z
r~zných
odboček
a intermezz, které
nezřídka
m~žeme
brát jako samostatné kusy poezie, pak
rovněž
nepozorovaně,
Oněgin~v
příběh.
jakoby mimochodem,
vyr~stá
Abychom v dalších kapitolách
57
mohli nahlédnout, pojímají,
už v konkrétních
ať
překladatelé
jak ho jednotliví
nebo ve
řešeních
vlastní kritické reflexi, pokusme se
jak se to s titulním hrdinou
přiblížit,
trochu
teď
vlastně
má. "Je zrovna tak Juan",
6
přistřižen
jako Byron6v Don
jak tvrdí autor prvního kompletního
překladu,
Čeněk
Václav
Bendl? Nebo ho máme spolu
s Josefem Horou pokládat spíš za "intelektuála na rozcestí"? 7 Oněginovi
Na nehty,
vlasů
je všechno, od
"přistřiženo"
až po
naprosto dokonale,
stejně
jako na evropsky elegantním Donu Juanovi.
Umí se
v rozhovoru zlehka dotýkat libovolného tématu, navíc okouzluje dámy ironicky vyhrocenými epigramy ... Navenek se tedy všechno zdá být, řekli
Puškinovi
současníci,
Avšak poté, co Puškin vyrůstal
v
bezpečí
problémů
nabyl
blýsknout se ve u žen,
jak
"du comme il faut". vylíčí,
zajištěného
vzdělání,
kde všude byl, má
jaký
se oblékal, co čtenář
jak jeho hrdina
domova,
které mu
společnosti,
stylově
jak bez
umožňovalo měl
úspěch
skvělého
nic
zjevně
jedl a
možná na jazyku otázku,
kterou nakonec vysloví i sám autor: Byl když mu
jak by
nechybělo,
Oněgin,
i
A pokud ne,
šťastný?
jak tvrdí Puškin, co z toho plyne? S
těmi
dostává
otázkami se do
ještě
trochu jiný
hrdinova
líčení
Oněginova rozměr.
městě
autor
věcí,
které se odehrávají kdesi
Dopředu
přitom,
mohli pouze Naopak.
jak víme,
nezaujatě
Právě
že si
teď,
při
58
Po
odlehčeném
života v hlavním
společenského
naznačuje,
příběhu
všímat také
začneme
uvnitř,
vylučuje,
v duši.
že bychom snad
pozorovat vývoj situace. sestupu
takřka
do nitra,
je
účast
naše me,
ještě
potřebnější:
jinak
co podstatného se v dalších
stěží
částech
pochopí-
románu
řeší.
štěstí
Otázku nasvěcuje
zachycuje,
hlavního hrdiny Puškin
různých
z
úhlů
především věcně
pohledu:
Oněginova
jak vypadá realita
života,
uplývajícího v neustálém lehkém rozptýlení očí
mysli,
ať
už
nebo žaludku:
[ ... ] He Bcer,IJ;a :>Ke Mor Beefsteaks M cTpacóyprcKMM rrMpor illaMITaHCKOM OÓflMBaTb ÓyTHflKOM M CHITaTb OCTpHe CflOBa, Kor,IJ;a óonena ronoBa [I/37]
" ... ne vždycky
přece
mohl/ beefsteaky a štrasburský šampaňského/
piroh/ zalévat lahví
a z rukávu sypat
trefná slova,/ když hlava rozbolela." Ta
zdánlivě
lehkovážná poznámka má docela naplnění
vážný podtext: pocit něčím
zjevně
jiným než dostatkem požitků.
nasytí - dokonce tak,
dopřeje
že si
pomyslí ... Ale co dál? Co bude oběd
toho, přijde
Oněgin
balet a ples,
dělat
řídí
Člověk
ještě
se
všechno,
nač
pak? A krom
šampaňským,
s beefsteakem a
Nepřipadejte měli
se
po kterém
zažil už tolikrát.
si pak v osmnácti letech,
jako byste
už všechno za sebou! "Hledáte [ ... ] ne to,
co by
mělo
vyplnit váš
život, ale co by vyplnilo váš den," prohlásil ruský filozof čaadajev,
8
podstaty celého problému.
a dotkl se tak vlastní Zjevně
přitom
mysli pouze jednoho literárního hrdinu. žijící bez
určitého
neměl
na
Oněginové
životního cíle zkrátka byli
59
(a jsou) pro každou dobu tepající pouze pro přítomný
okamžik
typičtí ...
poměrně
V Puškinových ironických narážkách i postescích ovšem
můžeme
zaslechnout
ještě
jiný tep doby, než jaký vnímáme skrze Kdesi vespod, pod základní románu, tepe
společenský
devatenáctého století, různé
zase zanikají) o tom, z
co bude dál,
největších
dějinách
trochu
Oněgina.
linkou celého
dějovou
neklid dvacátých let
kdy v Rusku vznikají
(a
tajné spolky, vedou se debaty a kdy se schyluje k jednomu
projevů
svobodného ducha v novodobých
Ruska i Evropy.
Doba "poprvé probuzeného
společenského 9
vědomí",
jak ji nazýval Bělinskij,
Oněginův
obzor. A jestliže autor stále trochu
je ovšem mimo
ironizuje hrdinovy malicherné starosti, prozrazuje,
že sám myslí trochu víc na budoucnost,
nikoli pouze na Než se v bilanci:
přítomný
Oněgin
současníci
detailně
nemalé
měl
malou
mladíků
důsledky.
titulního hrdiny
"typičnost"
rozpoznávali: autor
proveďme
nese typické rysy
překlad
své doby, má to pro
jasně
den.
posuneme dál,
příběhu
jestliže
Puškinovi
nepřímo
jeho chování
odpozorované ze života, a
Oněginova
slova
a gesta proto fungovala jako symbolické zkratky. Rozumí se samo sebou,
že
překladatelsky
něco
takového znamená nemalé úskalí: Jak najít to jedno pravé "charakterotvorné" slovo,
které v
výseku zmapuje stav ruské mládeže
potřebném
počátku
devatenáctého století? Vůbec
zní
první charakteristika hlavního hrdiny
"Mono~o~
noseca". V hovorové
šlechty desátých let
měl
řeči
ruské
tento obrat skoro
platnost termínu. Vztahoval se k okruhu
60
ničím
nevázané mládeže,
přezíravé
dekoru a konvencím.
vůči
společenskému
se tak
Zároveň
říkalo
těm,
kdo
se lišili svými názory a životním stylem od průměru.
10
Významový rozptyl daného slovního
spojení napovídá už letmý
výčet
"prostopášník mladý"
řešení:
moderní"
(Bendl),
"potřeštěnec
hejsek"
mladý"
"hejsek
(Jung),
(Najman), "hoch lehké krve"
"větroplach
(Hora),
(Purkyně),
"šibeničník
mladý"
překladatelských
nad jiné"
(Mašková), "mladý
(Dvořák).
Každý z Oněgina
překladatelů
nějaký
zjevně
vnáší do výkladu
podtext: "prostopášník" evokuje
zhýralost, "hejsek" sugeruje lehkomyslnost, sledování módních
případně
zase sklony k nekalostem, bláznivost,
"větroplach"
přelétavost.
trendů,
"potřeštěnec"
zbrklost a jistou
Horovo
Jedině
"šibeničník"
řešení
naznačuje
ještě
cosi hlubšího, nesnadno postižitelného - a tím i blízkého
předloze,
postrádá
spojeni, kterým se
běžného
nicméně
přirozenost
vyznačuje
spojení
Puškinovo. Zdaleka
nejvýznamnější
vystižení charakteru
hlavního hrdiny se ovšem skrývá v jiném
slově,
svými souvislostmi kamsi k myšlenkové
mířícím
celého románu:
podstatě
Oněgin
byl, praví Puškin
hned v první kapitole, "dandy". To slovo samotné překladatel,
mu ale
samozřejmě,
správně
porozumí,
odvinout mnoho jiných "Dandyové předváděné pečlivě
svůj
život
umělecké
nazkoušená.
překládat
může
nemusi.
Pokud
z jeho kontextu
řešeni:
přeměnili
na
veřejně
dílo; každá strojená póza byla [ ... ] jak chodili,
jak stáli,
jak vstupovali do místnosti nebo jak z ní naopak
61
odcházeli, smáli byly
jak
a jak skládali ruce,
seděli
pokyvovali hlavami -
či
detailně
tanečních
sálů
přijímacích
a
zrcadla, aby v nich elegantní vlastní výstupy. vypadat ' . "
[ ... ]
salonů
stěnách
rozvěšena
mohl sledovat
svět
, Smyslem bylo ne být, ale
11
Tento sebezhlížecí - a ve své divadelní
každý postoj a gesto
Proto byla na
předepsány.
rozměr
Oněginova
podstatě
bytostně
je jedním
světa
z hlavních témat celého Puškinova románu: roli mají v našem přijetí obecně
jak se
určité
životě
může
masky? Kam až
stylizace,
umělé
nezřídka
uznávanými normami chování,
Jakou
diktované
vlastně
Nemohu-li nalézt sám sebe, hraju si na jiného. Z této
společenské
s lidmi z
různých
názorových patřili, Při
proudů
diskusích v
na plesech a v té
době
formou
říše
často
vrstev,
různých
tvářili,
někam někam patří.
že
tajných spolcích a
jedinou
shromažďování,
debat
zájmových skupin,
společenských
vlastně
účastnil
- prakticky všichni alespoň
nebo se
světa"
svém pobytu v hlavním
při
tehdejší ruské
městě
někoho
hry se stalo Puškinovo
velké téma zejména po vstupu do "velkého Petrohradu. Autor se
vést?
večírcích, oficiálně
se debatovalo
hlavně
které byly
povolenou hlavně
o budoucnosti Ruska. A Puškin nemohl
zůstat
stranou:
"Petrohradský pobyt ho s širokým okruhem
mimořádně
předních
diskusích ho uvedla
přímo
obohatil; styk
současníků doprostřed
a
účast
na
inte-
lektuálního života doby [ ... ] to,
že se pohyboval
v
přidržujících
rozličných
a
různého
62
stylu se
ho obohatilo o smysl pro styl
společenstvích,
mimořádně
chování. Výslednicí [ ... ] byla pružně
schopnost proměňovat Později
on jen
přetvářet
vlastní osobnost,
se v rozmanitých situacích, být
novým zdát se ... '
uměl
jak je
celistvosti.
[ ... ] Tato schopnost
nebezpečí,
Příliš
,Jak
pružný a bohatý. Skrývalo
vnitřně
se v tom však také
různý.
Oněginovi:
Puškin vyzvedl tento rys v
svědčila,
vytříbená
že jeho duše pozbude
velká mnohotvárnost a pružnost
hrozila ztrátou orientace." 12
Už v
základních intonací první strofy
náčrtu
Oněginově
románu, v jsme
viděli,
tváře. popředí
monologu,
jak rychle dokáže hlavní hrdina
Oněginova
A
sebecharakterizačním
zvlášť
"mnohotvářnost"
měnit
vystupuje do
v konfrontaci s dalšími postavami
románu, u kterých pochyby s vlastní identitou třeba
nejsou -
jen zatím - tak zjevné.
V sousedství
Oněginova
statku žije bezmála
osmnáctiletý básník Vladimír Lenskij. Čistá, nepoznamenaná duše. v Gottingenu
nedávno studoval
Ještě
německou
filozofii,
vášnivě
četl
Schillera a Goetha. A tenhle "gottingenský duch" teď
žije v
provinčním
Na venkovské říčkou,
lesů
zajištění
světě
samotě,
a starých,
mladíci
ruských
uprostřed
opuštěných
zaměstnání,
Puškin, vzniká mezi Lenským a I
přesto,
že povahy
těch
luk s pomalou zahrad, mají
dlouhou chvíli. A tak
přirozeně
z nedostatku jiného
statkářů ...
jak poznamenává
Oněginem
dvou se k
sobě
přátelství.
mají jako
"led k plameni". Lenského ryzí, mladicky ovšem
nesoustředí
příteli,
případně
vznětlivé
city se
pouze do vztahu k novému do psaní
63
veršů:
vždyť
v soused-
ství bydlí také Larinovi se
dvěma
dcerami, Olgou a
Taťánou ...
Olga v
vyrůstala
trávě",
na
jako "konvalinka
samotě,
vždycky "skromná, poslušná a veselá jako
jitro":
rnasa, KaK He6o, rony6hle, Ynhl6Ka, noKOHhl flbHRHhle, nB~~eHbR,
ronoc, nerKMM CTaH,
B Onb re... HO JIIQ60M poMaH
Bcě
BosbMMTe M
HaM~eTe
BepHo
Ee nopTpeT ... [II/23]
"Oči
jako nebe, modré,/
0směv,
kadeře
plavé jako
len, I pohyby, hlas, 0tlý pas, I všechno na Olze ... ale jakýkoli román/ si vezmete, najdete v jistě/
něm
její portrét."
Jinak
řečeno:
Olga
patřila
k
těm
dívkám, do
kterých se mladíci obvykle zamilovávají. Ani Lenskij není výjimka. Pozastavme se však chvíli. Ve druhé kapitole románu, před
právě
citovanými verši,
čeho
je "v naší
době"
schopna pouze "duše
provázely -
Bes~e
o~Ho
MeqTaHbe,
O~Ho
npMBhlqHoe
O~Ha
npMBhlqHaR neqanb.
~enaHbe,
[II/20]
64
strof
něčem mimořádně
básníka". Lenského podle autorových slov
Bcer~a,
na
Puškin mluví
o zamilovanosti Lenského jako o silném,
několik
opět
jedin~
"Vždycky, všude přáni,/
sen,/ jedno stále stejné
jedna stále stejná strast."
Takže Lenského city v zároveň
silu a
čim
"stále
ale také "obvykl~". pasáži
13
Přitom
v~raz
může
překládá
na
přesně
znamenat nejen
napřiklad
Dvořák,
Tak ho ovšem v citované
dosud
nepřeložil
překladatelů.
Dan~
jak ho
stejn~",
rozpor. Tim
Puškin se pohybuje
v~znamů.
jeho
zjevn~
jak
je to dvakrát opakované slovo
nejednoznačnějši.
hraně
stejně",
Autor vnáši do obrazu
"npMBHqHH~"?
zamilovaného mladika nápadnějši,
měly mimořádnou
se projevovaly "stále
slovo
naznačuje
sobě
žádn~
takové
z
česk~ch
řešeni
neni nijak
neopodstatněné. Vždyť
několik
zamilovanosti Olgu jako ličeni
strof za popisem Lenského
dospějeme
mimořádně
přerušil
k mistu,
kde autor
krásnou divku,
aby
odkazem k jeji "obvyklosti" až
Kolem Olgy zakrouži jiskry ironie a zpětně
vzápěti
románového raženi. Ve veršich to
banálně
bleskne hlavou také ten
lichotiv~
liči
v~znam
slova
křisne.
možná
čtenáři
druh~,
méně
"npMBHqHH~".
Podobné "záblesky" jsou pro pochopeni mnohoznačného
podtextu celého románu
jejich
základě
hledat
ještě
překladatel
takové,
korespondovat nejen s
nitek,
třeti
u
z
něco
citů
jedinou spojitosti.
kapitoly ji komentuje
návštěvě
začit při
kontextem,
jemn~ch
které se románem vinou.
"Obvyklost" Lenského nevyčerpává
Na
které bude
bezprostřednim
ale pokusi se zachytit také v~znamov~ch
zpětně
jiné slovo, než jaké ho napadlo
překladu:
lineárnim
může
důležité.
Larinov~ch
65
se
ostatně
Ještě
rovněž
konstatuje,
na
počátku
Oněgin.
Po
že na Lenského
mistě
rozhodně
by si
kulatým a jako on,
jak hloupý
červeným
dvořil
Oněgin
do
Ne, o Olgách,
velké
básně
o
je
statkářské
mlčenlivé
a
jak moc se trefuje
kypicich zdravirn,
se
román ve veršich
nejslavnějši
neméně
Oněginovi,
ani netuši,
Být básnikem
nepišou ...
věru
Ta, o které pojednává
měsic".
by se té druhé,
posmutnělé. černého.
"obličejem
nevybral Olgu s
(ne-li dokonce vic) Taťána.
rodiny,
a
Divka z
přece
než
provinčni
-
[ ... ] C T'OJ10Bbi ,IJ;O HOT' HMKTO 6H B ToT'o, qTo
He~
Ha~TM
MO.IJ;O~
He MOT'
caMOBJJacTHO~
B BHCOKOM J10H,IJ;OHCKOM KPYT'Y 30BeTCH vulgar. fliD6J1ID
,q
( He MOT'y ...
oqeHb 3TO CJ10BO
Ho He MOT'Y rrepeBeCTM [VIII/15]
ff··· od hlavy k
patě/
čemu
módy-samovládkyně/
se podle
společnosti/
řiká
by na ni nikdo nenašel/ to,
vulgar.
velmi rád,/ ale neumim ho Co tim Puškin telné" slovo má ekvivalentů.
"všedni",
přesně
přece
V daném
"lidový",
jako by to všechno spjato s londýnskou
(Neumim ... / Mám to slovo přeložit."
mysli? To
připadě
by mohlo znamenat
"obyčejný",
"plebejský". Ale
nestačilo:
společnosti,
hodnotách a mravech. Vyvolává
Prostě
"vulgar"!
představu
Nepřelož
s nánosem kulturniho kontextu.
66
to slovo je
kotvi v jejich
džentlmena hlediciho s pozdviženým co je ...
"nepřeloži
slovnikových
několik
nějak
v lepši londýnské
anglického
obočim
na
něco,
i telný výraz -
charakteristika hlavní hrdinky
Předchozí
poněkud
pochází z poslední kapitoly. Že předbíháme?
Taťáně
Ne tak docela. Ve zralé
románu totiž najdeme rysy,
které autor
z konce
předpověděl
už na samém po6átku. Casem se "pouze" prohloubily. okamžiků
Od prvních
na
Taťáně
pozorujeme nejen
jistou tajemnost a plachost "divoké v
podle autora
sobě
měla
už jako
kterou
laně",
dítě,
ale také
jakousi zvláštní prostotu, pro kterou Puškin do poslední chvíle, ani v poslední kapitole románu, nějak
nalézt to pravé ruské slovo.
nemůže
Vraťme
se však ke kapitole návštěvy,
třetí.
Taťána
Tam,
zmíněné
Oněginovy
"seděla
u okna", docela tiše. Tím tišeji,
po
během
většinu
6asu
6ím víc
v ní rostla touha. Až dosud takovou touhu prožívala pouze francouzských
svých oblíbených
prostřednictvím
románů,
Juliím, Klarissám a Delfínám - se
chtěla
A náhle ji samotnou stejná touha v noci po doteď
Oněginově
odjezdu. Zažívá
a z které se jí to6í hlava,
když všechno kolem usne, a papír a napsat v
přiměje
podobat.
přepadá
něco,
vždycky jenom 6etla. Ta touha,
narůstá
těm
jejichž hrdinkám - všem
o 6em
která v ní ji nakonec,
vzít do ruky pero
neznámému mladíkovi:
podstatě
H K BaM nMruy - qero Ee 6one? qTo
R
Mory eme cKasaTb?
"Já píšu vám - co víc?/ Co dva verše přece
Taťánina
jsou velmi
nikoli vy dívka. 6ekat -
mně.
ještě
dopisu zní docela
nesamozřejmé:
říci?"
První
nenápadně,
jak by se snad dalo
na po6átku devatenáctého století,
67
a
"Já píšu vám." Tedy
Jako první vykra6uje do neznáma
Dívka, nikoli mladík, zvlášť
mohu
v
době
"vytříbené
prožitk~".
14
Oněginově
v~li,
kultury
Taťána ví,
cit~
milostn~ch
a
že je teď zcela na
jak se k ni zachová.
M~že
ji
dokonce dát najevo pohrdání ... V tom dopise zazni vá jist~
romantick~
román~,
které
čim
Taťánin
se
m~že
pisatelčin~mi
za ni,
pak
ještě
Taťána
vzápětí
Oněginem
touhy,
(a co
právě
samozřejmě
dívčí
jemn~
s odzbrojující
tvář
orámovaná
chvíle.
klíčová
Taťánino
tam (a
Právě
lavičce
k zahradní
u potoka) co
znovu zavitá na jejich ke které až dosud -
- všechno
vysvětlit,
opětovat.
při
z knih a vlastními
když hlavni hrdina - poté,
příležitost
nem~že
je
formulovan~mi
statek. Nastává situace,
má
nás),
v lipové aleji.
obdržel její dopis -
takřka
vnitřní
po odesláni milostného dopisu
kousek dál,
prchá,
cit a intuice,
za stránkou ...
další
přichází
setkání s
módních
stránku s Taťánin~m dopisem - a
Tvář
vlasy.
Téměř
ovšem
větami,
Čteme
i
vyčten~mi
zdá se, prosvitá
čern~mi
četby
dopis rozechvívá
rozechvět
rozkmit mezi slovy upřímnosti.
pozoruhodn~
z
tiché jako ona sama.
doteď
čteni
poz~statek
vedou k vysloveni
Taťánu
To, jeho
současně
ale
touhy až
patos,
spělo.
proč
Hlavni hrdina
Taťániny
Mluví dlouho -
city
zatímco ona
nepronese jediné slovo - a když domluví, nabídne Taťáně
rámě.
Zamilovaná dívka ho
odvést do domu. To ovšem neni Taťánino
o
mlčení
srozuměni
i
závěrečné
se stavem
zvláštní sila,
kterou
věcí.
m~žeme
pozorovat do posledních
přijme
a nechá se
samozřejmost:
gesto
nesvědčí
jen
V jejím chováni je v hlavni hrdince
okamžik~
příběhu.
Základní situace - psaní milostného dopisu a setkání v aleji -
je klasická.
68
Věci,
které se
během
ní
už tak moc klasické nejsou.
dějí,
popsala
nejvýstižněji
svůj
dojem z
vrcholných míst Puškinova románu
Snad
těchto
Marina
básnířka
Cvetajevová:
"[ ... ] jednu
věc,
mně
ne jednu, ale mnohé, ve
determinoval Evžen
Oněgin.
Jestliže jsem
později
celý život [ ... ] psala vždy první, první podávala ruku - a ruce, nebojíc se odsudku - pak pouze proto,
při
v knize,
přehozeným stejně.
dnů
že na úsvitu mých svíčce,
copem, to
s rozcuchaným a před
mýma
A jestliže jsem potom,
(vždy - odcházeli)
očima
přes
-
prsa
udělala
když odcházeli
nejenom za nimi nevztahovala
podávané ruce, ale ani hlavu proto,
Taťána
ležící
že tenkrát v aleji
neotočila,
Taťána
pak pouze
strnula jako
socha. Lekce odvahy. Lekce hrdosti. Lekce Lekce osudu. Lekce osamělosti." 15
věrnosti.
Cvetajevovsky ostrý obraz socha" se vrývá do
paměti.
kterým se Puškinovy verše dávají si
téměř
- pokud ho
některé
postojů.
mnohým ... Aniž by, měla v úmyslu.
Zato při
věci
Taťána
společný
především:
podařilo
svým chováním něco
kterými
prožitek se pak
mohou dostat i
samozřejmě,
uděluje
setkání v aleji,
lekce
do
udělila
lekci
takového kdy
stvořen
poněkud
vědoměji:
z výše svých šestadvaceti let
strnulé dívce,
volba - nebyl
vyznačují
16
Oněgin
vysvětluje
Postihuje princip,
jako se to
přetavíme,
Cvetajevové našich
"strnulé jako
fyzicky spoluprožít chvíle,
prošla. A skrze
Taťána
Taťány
že on pro ni není dobrá
pro rodinný život:
"Mám vás
rád láskou bratra/ a možná ještě něžněji ... " 17 Jistě
69
i
jeho slova vede
vyvolané
upřímnost.
"Něžné"
dopisem, se v
Taťániným
rozechvěni,
však dlouho
něm
neudrží. Jak by taky mohlo? Jedna promluva v aleji přece
nic neznamená.
všedni dny a dalši
Přicházejí
u Larinových - a s nimi
návštěvy
pohledy
nešťastné
zamilované divky. Ty ovšem dokážou svobodomyslného mladíka nanejvýš rozladit. Na z
oslavě
podrážděni,
Taťánina
svátku
začne
trochu
Oněgin
trochu z dlouhé chvile flirtovat
s Olgou. Probudí tim v Lenském žárlivost - a mladý básnik ho vyzve na souboj. Tak káže doba. Přesněji,
společenské
sebemalichernějši. společnosti!/
doslova.
18
i kdyby urážka byla
miněni,
Jde přece o čest. "Soud
Pružina cti, náš idol!"
Puškin
řiká
"Vida, kolem čeho se točí svět!" 19 - ten, který se nikdy
Oněgin
spoutávat - náhle
pociťuje,
situaci si svým chováním
nechtěl
ničím
jak nesvobodnou V noci
připravil.
před
soubojem, když osami, zaživá chvili podobnou té, kdy
dočetl
dopis: vidi
Taťánin
věci
nějak
ostřeji
a dochází mu, co všechno svou lehkovážnosti ohrozit. A začali
pociťuje
může
- poprvé od chvile, kdy jsme
sledovat jeho kroky - "nespokojenost sám se
sebou". Ani pozdni litost ovšem situaci zachránit. včetně
Scénář
úhybných
souboje pamatuje na všechno
miřit
urážku.
k tomu,
výstřelech
kdyby se
manévrů:
souboji rozhodl Nehledě
nemůže
Oněgin
vedle, znamenalo by to novou že po
neúspěšných
z obou stran by souboj musel
znovu. 20 Soubojová pravidla jsou, zdá se, opravdovější
kterých se
než pravidla
ještě
"společenských
dá vycouvat
epigramem.
70
při
třeba
začit
jaksi her",
vtipným
ze
Oněgin
střílí
první - a nemine.
V tu chvíli Puškin pozastaví
průstřel.
v nehybném obraze zachytí Lenského kterého
Čistý
postupně
KaKoe qyBCTBO Kor~a
ze
tělo,
odchází život:
Barnero
CKa~MTe:
a
děj
~yrnoM oBna~eeT,
He~BM~MM,
Ha seMne
BaMM c CMepTbiD Ha qene,
ITpe~
OH ITOCTerreHHO KOCTeHeeT [VI/34] "~ekněte:
co vaši duši/ ovládá,
on bez pohnutí, na zemi/ 6ele/
postupně
před
jaký pocit,/ když
vámi se smrtí na
ledovatí?"
Tady ani v náznaku nenajdeme hru s dvojsmysly,
kterou jsme rozkrývali v rozboru úvodní
románové strofy. Tehdy nijak
zvlášť
myšlenkou,
Oněgin
umírání
6lověka
neprožíval, nanejvýš se zabýval
jak dlouho to celé
může
trvat.
Teď
je
donucen sledovat "postupné" umírání svého pří tele.
21
Hra se slovy skon6ila. Ke slovu se
dostává realita, světle
která náhle,
ostře,
smrti vyjeví jednu z dalších
masek - strnulou Po souboji
tvář
Oněgin
scény. Cestuje po
úspěšného
na
světě,
A jeho nezakotvený život
v nehybném Oněginových
duelanta ... let mizí ze
několik
stále bez ur6itého cíle. připomíná
řadu
6íslic,
které v románu odkazují k nikdy nenapsaným strofám.
I v nich se mohlo odehrát
zásadního, Ostatně,
doba,
co však nikdy nedošlo
není bez ironie
něco
velmi
naplnění.
(nejspíš nezamýšlené),
kdy nám titulní hrdina zmizí z dohledu,
71
že
tvoří
z
pouhý dodatek k románu, takzvané Úryvky putování.
Oněginova
Za krátký přinejmenším
po
čas
Oněginově
odjezdu se -
navenek - všechno vrací do starých
kolejí. Larinovi si dál žijí svým pomalým životem provinční
zamiluje a okolních
Taťána
a chodí se toulat do
čte
se dostane až k
večeru
Zvítězí
klíčnice
dál
lesů.
Jednou k statku.
rodiny, Olga se brzy znovu
statkářské
v ní
Oněginovu
a nechá si od staré
zvědavost
ukázat "panské pokoje". Vstoupí - a jako
"očarovaná"
Oněginově
stane nejen v
pokoji, ale,
zdá se,
přímo
zšeřelém
uprostřed
jeho
světa:
z knihovny bere jeden svazek za druhým a nachází v nich poznámky i místa zatržená nehtem. Ve slovech poznamenaných tužkou, v otaznících - všude nachází "stopy Začíná
trochu víc chápat,
se zamilovala. A i míří
Oněginovy
duše".
kdo byl ten, do kterého
když její otázky nad
Oněginem
do naprosto protikladných stran, mají -
svou krajní k
křížcích,
nejednoznačností
právě
- docela blízko
podstatě:
qy~aK
neqanbH~~
Cos~aHbe
Ce~
onacH~~,
Mnb He6ec,
a~a
aHren,
M
ce~
Ha~MeHH~~
6ec
[VII/24]
nebezpečný,/
"Podivín smutný a nebes, I tento Taťána
anděl,
zjevně
patosem: hledá v démona. jiným
tento zpupný
začíná
Oněginovi
72
či
běs ... "
zvysoka, s romantickým buď
Její tázání však záhy
příměrům:
výtvor pekla
anděla,
přechází
nebo k trochu
qTO
oH?
~
Y~enM
no~pa~aHbe,
HMqTo~HH~
npM3paK, Mnb
MOCKBMq B
raponb~OBOM
qy~MX
CnoB He
Y~
neKCMKOH? ..
nonHH~
nM OH?
napO~MH
nebo snad/ Moskvanem v plášti Harolda?/ výmyslů,/
Interpretací cizích
Taťána
rozpadá do
přitom
jehož život je
z jednoho kusu, a podle toho i z
těch
kdo
někdo,
které v stejně
vlastní? Mohl být
jak prohlašoval Bendl, rozcestí" z Horovy
opět
Oněgin
alespoň
určitým
nějakým
se jí
myslí Jaká
Oněgin?
hrál, mu byla
životě
tak
zčásti
způsobem
jedná. Jak ale myslel
mnoha rolí,
Uplyne
zachytit že
zjišťuje,
parodii?"
otázek. Jak by taky ne? Zachytit
řady
člověk,
se dá
Oněgina
se pokouší
- a
lexikonem plným
nějakou
módních slov?/ Nebo dokonce
příměrem
imitací, I nicotným
něčí
" ... kdo to je? Není snad přízrakem,
nna~e,
MCTOnKOBaHbe,
npMqy~
MO~HHX
e~e
dobře
"Donem Juanem",
jako "intelektuálem na
oněginovské
stati.
let a hlavní hrdina se vrací
několik
do Petrohradu. Zavítá,
pochopitelně,
také na
ples do domu jistého nejmenovaného generála, svého příbuzného.
V jedné z
přítomných
Hostitel mu ji
Taťánu.
manželku,
kněžnu
- a
představí
Oněgin
dam rozpozná jako svoji
nevěří
vlastním
KaK M3MeHMnacH TaTbHHa! KaK
TBep~O
B ponb CBOIO BOUina!
KTO 6 CMen MCKaTb B
ce~
BenMqaBo~,
73
~eBqOHKM
B
ce~
[ ... ]
He~HO~
He6pe~Ho~
očím:
san?
3aKoHo~aTenbHM~e
M OH eM
BOnHOBan!
cep~~e
[VIII/28]
"Taťána
proměnila!/
- jak se
svoji roli! I
bezpečně
Jak
[ ... ] Kdo by mohl hledat
hrála
něžnou
dívenku/ v této vznešené, povznesené/ zákonodársálů?/
kyni palácových
zneklidňoval
A on že jí
srdce?" V
verších si
předchozích
být jistý, kdo
čtenář
promlouvá:
vlastně
Puškin? Protože autor
nenaznačil
šlo o
vnitřní
se
přímou
nebo
řeč
Oněgin
zjevně
okamžik: vidí
v hlavním
městě
nespustil po
teď
právě
několik
znamenají,
let z
na jednom
nenuceně přirozeně
ještě
je
baví se se mu
Oněgina
stejně
žila na
kdo
společenskou
ovšem ví,
očí,
žádnou roli nehraje: když
teď,
kde se sešli všichni,
že
přirozená
venkově.
Zdá se
že v citovaných verších pohled hlavního
hrdiny i autora jakoby splývá: na
že by
přítomný
který ji na rozdíl od
jako kdysi,
tedy,
jak se
plesů, něco
především
dokonale zvládá svou
Taťána
Puškin,
Taťána
uvozovkami,
monolog, nezbývá než
vyslancem. A celkem
španělským
roli.
vnímá
Taťánu,
z petrohradských
že
nebo
Oněgin
o kontext.
opřít
zdá,
nemusí
vůbec
Taťánu
doříkává,
co mu
Oněgin,
přitom
ohromený
nenadálé zmatení že ho
ztrácí
překvapením
ještě
někdy
citů,
Oněgin
řeč
asi tak
Taťáninou
při
pohledu
- a Puškin za
může
běžet
proměnou,
o kterém si
stěží
něj
hlavou. prožívá pomyslel,
potká. Tentokrát píše dopis on:
74
H
BOnbHOCTb
~yMan:
3aMeHa cqacTbiD. KaK
R
OIIlMÓCR
6 BH
Ko~~a
M ITOKO~
Bo~e
MO~!
[ ... ]
KaK
3HanM,
ToMMTbCR
~a~~oiD
ITHnaTb -
M
y~acHo
niD6BM,
pa3yMOM BceqacHo
CMMpRTb BOnHeHMe B KpOBM
"Myslel jsem, že mi svoboda a klid/ nahradi můj!
I Jak jsem se mýlil [ ... ]I Kdybyste
štěsti.
Bože
věděla,
jak strašné/ je
mučit
se žizni po lásce,/
planout - a rozumem neustále/ ovládat neklid krve." vyslovuje slovo
Oněgin
v celém románu. To něm
oživil touhu "být
v
něm
byla vždycky, ale pod maskami
Taťána
projevit.
- poprvé
neni náhoda. Cit k
jistě
v
společenskými
štěsti
šťastný"
- touhu,
Taťáně
která
nejrůznějšimi
neměla
moc šanci se
ovšem na jeho milostný dopis
nereaguje - a zamilovaný mladý muž proto piše dalši dva.
vášně,
připravi
sobě
vášnivě
krev a nemit žádnou odezvu od
rozbouřenou
své
Mit v
Bezvýsledně.
to je situace, která
o rozum, nebo z
něj
člověka
udělá
předmětu
buď
básnika. Ani
jedno se nestalo, poznamenává Puškin s ironii
sobě
vlastni. Nadešla dlouhá ruská zima a s ni na Oněgina
padla
Ovšem s opět
ruská chandra.
přiznačná
přichodem
vypravi za
"teplého jara" se
Taťánou.
Oněgin
Tentokrát bez veškerých
zábran, bez pozváni vpadá
přimo
a zastihne ji,
v jakémsi dopise a
pláče.
Oněgin
jak si
čte
do jejich
se vrhá k jejim nohám a
libat ruku. Ale ona,
rozechvělá,
a
pokojů
začne
přitom
ji
pevná,
ho po dlouhé chvili ticha zarazi. Tentokrát
75
-
přišla
řada
na ni,
bláznivě
udělila
aby
lekci tornu,
kdo se
zamiloval:
[ ... ] Y:TO K MOli1M HOI'aM Bac rrpMBeno? KaKaR ManocTb! KaK c BaillMM
cep~~eM
li1 yMoM
BHTb Y:yBCTBa MenKOI'O pa6oM? [VIII/45]
proč
" ...
můžete
u mých nohou/ ležíte? Taková slabost! I s vaším srdcem a rozumem/ být otrokem
Jak
mělké
vášně?" Oněgin,
ných nohou,
teď
působí
patetičtěji
O dost
třicetiletý,
už
jistě
nejostřejších
můžeme
tento zas do
nějaké
než ta sedmnáctiletá dívka,
Taťána
za carskou
před
muž je, se
ještě
úspěch
ve víru
jako žena generála, říši,
světa?
uviděla
Taťánino
Styky,
raněného
které
v bojích
přiznává,
má u dvora? Ona sama
vyměnila
za
za "divoce rostoucí zahradu",
kde
větve
nad
poprvé a kde se klenou
hrobem její staré
chůvy:
[ ... ] BH
H BaC rrporuy,
MeHR
H sHaiD: B BameM I'Op~oCTb
vlastně
Nevžil se
další role? Neoslnilo ho
"polici knih",
M
kdo
zvětší.
všechnu tu "maškarádu" by ihned ráda
Oněgina
sebou jedno
A naše pochyby o tom,
bohatství? Její teď
Taťáni
zrcadel, ve kterém hlavního hrdinu
spatřit. dospělý
u
trochu pateticky.
která mu kdysi psala dopis. Máme z
klečící
~On:>KHbi,
OCTaBli1Tb;
cep~~e
ecTb
li1 rrpRMaR Y:eCTb.
H Bac niD6niD (K Y:eMy nyKaBMTb?),
76
že
Ho ~
~pyroMy
R
OT~aHa;
BeK eMy BepHa.
6y~y
[VIII/47]
"[ ... ]musíte na mne,/ prosím vás,
zapomenout;/ já
vím: ve vašem srdci je/ hrdost a
přímá
vás miluji
čemu
(k
patřím
lhát?)/, ale
čest./
Já
jinému/ a
budu mu navždy věrná." 22 Teď,
v jednom z pokojfi knížecího paláce, pro
změnu
po celou dobu mluví
mlčky
poslouchá.
A
opět
velmi
s
připomínkou
přesně
pouze
která se zapisuje do
paměti.
ji komentuje Cvetajevová - i
zahradní
strachy prchla po
Oněgin
klasická situace - a tak
Opět
neklasická promluva,
Taťána.
ke které
lavičky,
Oněginově
Taťána
druhém
někdejším
na jejich statek:
příjezdu
"Který národ má takovou milostnou hrdinku: odvážnou i dfistojnou, jasnozřivou
neochvějnou,
zamilovanou - i
- i milující. Všechny trumfy
měla
v rukou, aby se pomstila a dohnala ho k šílenství, všechny trumfy - aby snížila, rozšlapala na tu
lavičku,
srovnala ji s parketami toho salonu,
ale ona to vše
zničila
, Já vás miluj i - k
Oněgin
pouze tu a tam, zpytování tvář,
lhát?'
prořeknutím:
[ ... ] Všechny trumfy
si stále hrál na
někoho
jiného a
zpravidla ve chvílích tichého
svědomí,
Taťána
čemu
pouze jediným
jenže ona - nehrála." 23
měla v rukou,
Zatímco
padrť
svoji
jsme zahlédli jeho tvář
skutečnou
nezakrývá. A pokud se
zprvu stylizovala do svých oblíbených literárních hrdinek, prožívala jejich postoje jako své vlastní. Jako Rousseauova Julie,
77
i ona psala svému
Saint-Preux. 24 Její dopis však už nebyl "literaturou". Byl
do
vykročením
všemi riziky,
ještě
scény románu.
napsal milované teď
přestože
v
vnímání
věci.
odmítnout,
puškinovsky
má
jistě
právo
Taťánino
že
s její povahou, ona,
přece
se
čtenář
"ne"
zřejmě
vyzrála.
Po
odmítnuti, které
Taťánině
vrcholí vyznáním lásky,
Oněgin
uslyší blížící se kroky
Taťánina
se Puškin se svými
konči,
nebo spíš -
KTO
Bna~eH,
OcTaBMn, He
~M3HM
~OTIMB
~Ha
KTo He
~o~en
KaK
R
C
nad jejím
zpětně
nějak
si
souvisí
paradoxně
osamí - a na
čtenáři
npa3~HMK
TIOflHO~O
B~py~
Oněgina
chodbě
muže. Na tomto loučí.
Román
přestává:
BOKana
M
otevřeného
která od chvíle, kdy psala dopis
pozoruhodně
místě
tak jako
zcela
postojem nejspíš zarazí. A teprve uvědomí,
a
jejím "ne" -
konči
je to jedna z možných,
legitimních voleb. A
dopisů
Porušuje se tu,
příklad
Taťána
který
zavedená šablona. Máme
předtím,
sebou typický
před
obrazem muže,
milostných
několik
ho sama miluje.
situací
řadě
ženě
načrtnuté
u
Začíná
u jejích nohou. A
klečí
života, se
které to s sebou nese ...
Pozastavme se však závěrečné
skutečného
~o
paHo
BMHa,
ee poMaHa
yMen paccTaTbCR C HMM, 0He~MH~M
MOMM. [VIII/51]
"Blažený ten,
kdo svátek života záhy/ opustil a
nedopil až do dna/ pohár plný vina,/ kdo
78
nedočetl
uměl
román života/ a rázem se s ním jako já se svým
rozloučit/
tak
Oněginem.~
Čtenář může
celkem právem cítit jistou
nespokojenost. A vskutku. "Co je to za román bez ptá se ve svém rozboru
konce?~
čtenářů
z jeho
Vissarion
nejpřemýšlivějších,
Bělinskij.
"Myslím,
jejichž myšlenka tkví v tom, protože i ve
skutečném
ruský kritik
však dodává
Vzápětí
postřeh:
pozoruhodný
jeden
Oněgina
že jsou romány, že nemají konce, bývají
životě
příběhy
bez
rozuzlení, existence bez cíle [ ... ] A tyto bytosti bývají
často
obdařeny
[ ... ] velkými duchovními
silami; slibují mnoho, nic. a k
[ ... ] Co se potom stalo s čemu
bychom to
zůstal
Stačí
víc.
vědět
vědět,
zůstaly
nesplňují
[ ... ] Nevíme,
Oněginem?
potřebovali
že síly této hluboké povahy jeho život
málo nebo
splňují
když víme,
nevyužity,
beze smyslu a román bez konce?
i toto, abychom
nechtěli
vědět
nic
~ 25
A pak, tak,
proč
vyčerpat
že už nic nezbývá?
neméně
důležité.
vše do poslední kapky
Umění
Puškin ví,
včas
že
přestat
skutečný
je
román
nevznikne pouze dlouhým sezením u psacího stolu: je tu
ještě
jiný, nerománový život - ten, bez
kterého každý text vždycky bude pouze šustit papírem... Vracíme se k jedné z
nejdůležitějších
rovin
celého románu, na kterou jsme naráželi už v souvislosti s jeho vznikem: tak jako se charakter
Taťány
nebo
Oněgina,
textem i v textu - sám Puškin. kdy
Oněgina
psal,
představovalo
života. A jednou ze základních života musel
řešit,
byla
79
rovněž
utváří Téměř
skoro věcí,
utváří
se - nad deset let, třetinu
které
jeho
většinu
otázka vlastní
vůbec
identity. Kým bezvýznamnou
Měl
byl?
prakticky neexistoval,
26
který
právně
jeho zájem o veřejné dění
do více stran, takže ani politicky
rozprostřen
jako by nikam
vyhnance,
hodnost, nejisté postavení
úřední
profesionálního spisovatele,
byl
pověst
a
nepatřil,
jak
konečně,
Jurij Lotman, byl básník - a
zdůrazňuje
společnost
očekávala,
že se bude chovat podle šablony "básnické osobnosti":
"Bylo
věru
geniality nejen básnické, ale i za
těchto
opravdové
zapotřebí
lidské, aby
okolností nepodlehl svodu
začaly
vznikat také první
Puškin prožil na
Oněgina,
27
období hledání sebe sama,
nejtěžších
průběhu
v jehož
té
některé
banální masky ze společenské maškarády." Jedno z
člověk
počátku
části
dvacátých let.
Ocitl se tehdy v jihoruském vyhnanství, daleko od petrohradského života. vytržen z
přirozeného
Podobně prostředí
jako
Oněgin
mladého
byl
vzdělaného
intelektuála. A jeho složité životní peripetie pak vyvrcholily
hlavně
v
Kišiněvu.
pobytu na jihu Ruska podal především
v
četných
řadu
započetím
svědectví,
dopisech adresovaných
bratrovi. Na podzim roku 1822, před
Puškin o svém
práce na
zhruba
půl
roku
odtud svému
Oněginovi,
bratrovi, tehdy teprve sedmnáctiletému, posílá dopis,
který s nebývalou
hořkostí
jiné zklamání z blízkých lidí: každému Tě
chladně.
rád varoval
Důvěrnost
před
kouzlem
zachycuje mimo
"Chovej se ke
škodí vždy [ ... ] Byl bych přátelství,
odvahu zatvrzovat Tvé srdce ve
věku
ale nemám
nejsladších
iluzí." 28 Pozoruhodný ozvuk těch slov nacházíme ve čtvrté
kapitole
Oněgina:
80
BparM ero,
ero
~pysbR
(qTO, MOZeT ÓHTb,
O~HO
Ero qecTMnM TaK M
CRK.
BparOB MMeeT B MMpe Ho OT
06 HMX
BCRK,
cnacM Hac, 6oze!
~pyseM
Yz 3TM MHe
M TO ze)
~py3bR,
He~apOM
~py3bR!
BCTIOMHMn
R.
[IV/18]
"Jeho
nepřátelé,
jeho
přátelé/
někdy
(což
b9vá
jedno a to samé)/ ho pomlouvali všelijak./ Nepřátele
světě
mívá ve
kdekdo,/ ale
před
ochraňuj!/
Ti
přátelé,
Ne náhodou jsem si na
ně
teď vzpomněl."
nás, bože,
Ta slova pronáší Puškin o a jedním dechem bude
Překladatel
pro
předposlední
~PY3bR,
velmi
~PY3bR!"
zřejmě
přátelích
veršů:
smířené
Těžko
natož takov9m,
Oněgina
-
vlastním.
nejobtížněji
Je v tom
přátelé!/
moji
přátelům
k
z citovan9ch
povzdech.
hořk9
převodem,
přechází
přáteli
hledat slova "Yz 3TM MHe
mávnutí rukou i
se vystihuje jak9mkoli
kter9 se má vejít do osmi
až devíti slabik. Pokud však víme o Puškinov9ch kišiněvsk9ch
chvílích,
(a jin9ch) dopisech a
kdy vznikaly, básník,
porozumět,
proč
připisoval
přátelství
právě
můžeme
těžk9ch
snad trochu
kter9 od dob studií
cenu z
největších,
mluvil
takhle. Puškinovy
předchozí
verše
zároveň
míří
k jedné ze základních otázek celého románu: Kým jsme? Tím,
jak nás vidí druzí
povídá), nebo tím, nebo v kom máme
(a co se o nás
jak vidíme sami sebe? A v
spatřovat
svůj
pokud se na sebe - na rozdíl od dívat pouze do zrcadel?
81
čem
pravdivý odraz, Oněgina
- nechceme
Koro
~
niDÓMTb? KoMy
KTO He M3MeHMT HaM KTO BCe
BepMTb?
~e
O~MH?
BCe peBM MepMT
~ena,
Ha Ham aprnMH?
Ycny~nMBO
[IV/22]
"Koho mit rád? A komu
věřit?/
nezradi?/ Kdo všechny
činy,
Kdo nás sám
podle naši miry?"
ochotně
Do obou prorůstá
pasáži na téma
předchozich
Puškinův
zněji
život -
denikových
Z
životni prózy se stávaji verše,
literatura. V
záznamů,
výpisků
to však,
Oněginovi
z
stává
zpětně
čimsi
četby ...
jak vime
z rozboru románové kompozice, plati i literatura se
přátelstvi
ozvukem jeho
dopisů, řádek
měřil
všechna slova
obráceně:
velmi živým a
proživaným. Než se
napřiklad
autor nás upozorni,
začteme
do
Taťánina
že jde pouze o
"bledou kopii živé malby", protože Taťána
psala ve
působivě,
francouzštině,
překlad,
původně
ho
a to natolik
že by to prý Puškin sám tak nedokázal.
Jak poznamenává badatel Andrej "Vychládajici dopis, pouze
dopisu,
nezřetelným
mezi básnikem a
Siňavskij:
který máme pfed sebou,
odrazem jakýchsi dávných
Taťánou,
hranicemi textu - tam,
které
zůstávaji
je vztahů
za
kde je ukryt nedostupný
originál jejiho dopisu,
který Puškin
věčně
znovu
čte a nemůže se ho vynačist." 29
Tady se možná nejvic bližime k Puškinovy stoji O
tvůrči
přesně
"životě
jeho román ve veršich
na pomezi literatury a života.
textu"
oněginovských
metody:
podstatě
přemýšlel
překladatelů
82
také jeden z
českých
v básnické úvaze nad
hrdiny, Taťána
kteří
a
u nás mají podobný význam jako
Oněgin
v Rusku:
Jarmilo! Hynku! Viléme!
[ ... ]
kdo žije víc? Já nebo vy? Čas
jdoucí
tělem
mým
či
vámi?
Otázky Josefa Hory z jeho Máchovských variací, jedné z vrcholných sbírek
české
poezie,
míří
přímo
do nitra jakéhokoli velkého literárního díla, které pomáhalo také životy Pokud
utvářet
myšlení - a v jistém smyslu
bezpočtu
čtenářů.
překladatelé
o
přemýšlejí
podobně
jako Hora, ví,
překlad
tak vlivného díla staví. Jak
život, kterým tepe zachytit magickou
literatuře
jak obtížný úkol
před
ně
přenést
do jiného jazyka? Jak
předloha,
přitažlivost
nejslavnějšího
románu ve verších?
Kdo z nás ví, co znamená sláva! Za jakou cenu dosáh práva, šance nebo snad že mohl o všem žertovat,
přízně moudře,
mlčet
Boha, zdlouha
v ústraní
a nohy nazvat nožkami? 30
Předchozí
verše z pera Anny Achmatovové
poukazují k jedné Oněgina
důležité
bezprostředně
věci
s
nepřímo
překladem
související. "Nožky",
o kterých se v nich mluví,
samozřejmě,
jsou,
lyrickou zkratkou. Jsou odkazem -
k lehkosti a
nehledanosti Puškinovy poezie, na které jsme v našich rozborech naráželi na každém kroku. A také jsou slovem jaksi
83
bytostně
puškinovským. Jako
by na
něj
Puškin v
měl
jakýsi nepsaný
ruštině
copyright - stejný jako má v
"truchlence" nebo "promyk hvězd". si mohou dovolit volbou
slov,
přesných
zajiskří,
určité
ale stojí
31
Za
ze kterých se ve verši jiného než pouhé
slovníkové ekvivalenty nebo
důkladná
překladatelova
zkušenost. Vše, co do sebe dokázal Nic takového,
znalost
co bychom s jistým
Něco,
zjednodušením mohli nazvat
člověk.
I překladatelé
nazvat nezvykle.
věci
něco
kulturního kontextu.
Mácha na
češtině
lidská jako
vstřebat
neodhalí
pochopitelně,
žádná,
sebehlubší analýza, ale ve výsledku je to
stejně
jaksi poznat ...
V následujících rozborech kompletních překladů
s jakou
českých
Puškinova románu se pokusíme zjistit, dokázali jednotliví
otevřeností
překladatelé přistoupit.
k
nejrůznějším
Jaký obraz
Olgy a dalších
před
Oněgina,
námi v
způsobem
vyvstává? Jakým
významům
Taťány,
překladech
formují
Oněgina
Lenského,
vlastně
překladatelé
jednotlivé románové hrdiny a situace skrze jazyk? Z dosavadních trochu tušíme,
rozborů
těžké,
přitom
už
že hledat ta pravá slova pro
zachycení "formující síly", Puškinův
předlohy
kterou
originál, muselo být
jako když
Taťána
dopis ...
84
vyzařuje
přinejmenším
hledala slova pro
stejně svůj
ČENĚK
VÁCLAV
jsem Eugena
"Dokončil
ráno. Chvála Bohu! -
BENDL
Oněgina Při
roku bohosloví,
čtvrtém
dne 13.
ukončení čtyry
1860
března
byl jsem ve
měsíce
před
ordinací." 1
Takovými slovy okomentoval sedmadvacetiletý Václav Čeněk
v úplnosti verších.
zdolala
začal,
jestli první době
několik
nejslavnější
román ve
český
sice
přitom
nebylo zdaleka jisté,
Oněgin
vůbec
na svém
měl
stovek Puškinových
však pouze
- poprvé
v roce 1858, kdy Bendl s jeho
Ještě
překládáním
v té
čeština
Bendl chvíli, kdy
časopisecky.
někdy
vyjde. Bendl
překladatelském
veršů
kontě
- publikoval je
Mezi nakladateli nebyl
zájem. "~eknou
kdyby to nebyly básně! Kdyby to
vám,
byly pohádky o
to ano - ale
Meluzíně,
Alexandra Puškina - to ne!" zmíněného
roku
Boženě
2
básně
píše Bendl
Němcové
s odkazem k reakci,
na kterou mezi nakladateli narazil. Ta
hořká
poznámka odráží typický obraz Puškina v tehdejší české
čtenářské
veřejnosti:
naši
autora povídky Meluzína, tedy Puškina lidového. Jiného v první,
kdo u nás
podstatě
chtěl
Teprve písecký uzavřel s
víceméně
ani neznali. Bendl byl
ruského básníka
jako autora velké poezie.
žádali
čtenáři
představit
3
knihtiskař
Václav Vetterle
Bendlem "zvláštní kontrakt",
4
díky němuž
v roce 1859 vyšel první svazek Bendlových puškinovských projevili
překladů.
nečekaně
vyjít i druhý,
A protože o
něj
čtenáři
velký zájem, mohl v roce 1860
zahrnující "Eugena
85
Oněgina".
Bendl
plánoval
nicméně
ještě
svazek
obraz ruského básníka v 5
namnoze kompletním.
českém
prostředí
poněkud
stal
že na českém
Ukázalo se však,
knižním trhu rozhodují pouze ty
kterým by se
třetí,
vlivnější
zájmy než
čtenářské ...
Už vydání prvního svazku Bendlových
překladů
z Puškina neuniklo pozornosti c. k. policejního ředitelství
hlášení, dalších
v Praze,
které,
"považuje za svou povinnost, aby obsahu svazků
puškinovských
jeho literárnímu vlivu byl zřetel".
jak stojí v dochovaném
6
překladů
náležitý
věnován
Bendl, vyloučený z gymnázia kvůli časopisu,
vydávání nepovoleného studentského pochopitelně nepatřil
politicky
zrovna k
podezřelý.
autorům,
zákona rakousko-uherského loajality se státní mocí. puškinovských Rebelantský
překladů
Třetí
dvěma
budili pocit
svazek Bendlových
proto nikdy nevyšel.
překladatel
před
by ve strážcích
mocnářství
7
byl
A Puškin
kteří
si tak mohl
jeho ruský vzor, podrobený cenzuře
od Bendla a
třemi
neméně
připadat
jako
ostražité
desetiletími o kus dál na
Východ ... Bendlův zmíněné
Oněgin
nicméně
ještě
stihl vyjít. A
písecké vydání se pak nadlouho stalo jeho
jedinou knižní podobou. Podruhé vyšel až v roce 1927 - bohužel v upravené
podobě,
Bendlovy redakce poslední ruky odchyluje. Bendl
která se od
poměrně
dost
8 Oněgina
překládal
podle petrohradského
vydání Puškinových spisů z roku 1838. 9 Vycházel tedy z textu, ve kterém prvních ruských nejznámějšího
od
těch
čtenářů.
Oněgina
Původní
znali jedni z jeho edice
románu ve verších se ovšem odlišují
dnešních.
Především,
86
dvacáté století zná
Oněgina
vyretušovaného:
textově
původně
jména, které Puškin
různých
z
sloky a
některé
důvodů
vynechal, dohledali puškinovští badatelé v jeho rukopisech (a dalších pramenech) - a dnes jsou běžně
zařazovány
(někdy
do poznámek a také
součást
jako
románu,
překládány
odděleně
jindy
v dodatcích). Bendl, který
Oněgina
překládal
z prvních, nevyretušovaných vydání, potřebu
zjevně
jistou mezerovitost
vysvětlit
textu. V poznámce k první kapitole skutečnost,
poukazuje na
podle jednoho cítil
přeloženého
například
že tu chybí celá devátá ať
strofa: " ... komu to není vhod,
se nevadí se
mnou, nýbrž s ruskou censurou, která všechny zde vynechané verše a řádky vytrhla." 10 Z té energické obhajoby lze mimo jiné vyrozumět,
ocitl. O nic
v jak
nesamozřejmé
Oněginovi
běžný
podává zprávu o nové
pevnině
rozhodovat, co a jakým Sám
spousta
Oněginovi
v
věcí
objevení, nebo
podstatě
v
- se musel neustále našemu publiku
v mnohém tápal:
přitom
alespoň
pokud šlo o hledání
literáti
čtenář
způsobem
zprostředkuje.
Oněgina
český
A Bendl - jako objevitel, který
nevěděl.
literatuře,
situaci se Bendl
teprve
čekala
přesnější
nějaké
měli
beznadějná:
na
pojmenování. A
opory v
byla Bendlova situace
dost
vždyť
české při
překládání
jestliže s cenzurou naši
nemalé zkušenosti, s románem psaným
v rýmovaných jambech byla jejich zkušenost prakticky nulová. První Bendlovo
překladatelské
rozhodnutí
muselo padnout hned v souvislosti s jambickou formou románu. Jak zachovat všechny významy na ploše osmi až devíti slabik? Bendl se rozhodl
87
radikálně:
rozšířil verš o jednu stopu.
však nutné? Nedokázala si
11
Bylo to
poloviny
čeština
sevřeností
devatenáctého století poradit se
Puškinova jambu jinak než narušením temporytmu? Při
u
dohadů.
měla
odpovědi
hledání
ještě
překládal
Čeština,
zůstávat
nemusíme
jak víme,
jeden pokus o
Bendlem. Jan Evangelista
před
Puškinův
jeho první úplnou
téměř
román českou
třicet
verzí - sice
ale se zachováním původní formy.
let
pouze Oněgina
Purkyně
před
zlomkovitě,
12
Podívejme se tedy na jedno z pozoruhodných míst
Purkyňova
okolností
kterým jeho zlomek shodou
překladu,
Dvacátá strofa první kapitoly.
končí.
Ocitáme se ve chvíli, kdy divadla na balet. atmosféru
TeaTp
těsně
y~
přichází
Puškin popisuje
před
nonoH;
no~M
6ne~yT;
BCe KMDMT;
B paMKe HeTepnenMBO
nne~yT,
B3BMBillMCb 1 saHaBeC illYMMT. [I/20]
Teatr pln, loži jsou v blesku, překypí
křesla
v parteru,
z galerie již slyšet tlesku. Opona šumí,
počnou
hru. [Purkyně]
Divadlo plno; v ložích samý bleskot; parterre i
křesla
tam v ráji
netrpělivý
- všude šumot již, je tleskot
opona vyhrne se ve svou výš. [Bendl]
88
do
netrpělivou
představením:
TiapTep M Kpecna -
M,
Oněgin
Divadlo je nabité energií jako Lóže se "bl9skají"
(6nemyT)
příroda
světlem
před
odraženým od šperků
zlatého štukování, vojenských epolet a
přímo
pro majetné to
nahoře,
vzhůru"
tleskají"
jako když padají první
kapky. Náhle se však dusivé "letí
(KMITMT). A
"netrpělivě
na galerii, už
(HeTeprrenMBO rrnemyT),
"vře"
dam.
řadách
V parteru s levn9mi místy k stání i v křesel
bouří.
(BSBMBIDMCb)
a
napětí
protrhne: opona
přitom
deštivě
"šumí"
naznačuje
velmi
(myMMT) . Purkyně zdařile:
načrtnutou
dělí
atmosféru
vinoucí se cel9m
větu,
do krátkých, rytmick9ch
úseků,
čtyřverším,
přičemž
napětí
vyhrocuje obratem
"překypí
křesla
nabit9m
energií,
byť
trochu
nepřesn9m
prostor až za
řadami
křesel,
parter
potřebnou
označoval
vyhrazen9 k stání, nikoli křesla
slovník zní trochu
zachovává v9znam
Purkyně)
v drah9ch
řadách
právě
panstvo rovn9mi,
příslovce
křesel
"HeTeprrenMBo",
nahoře,
"netrpělivě
to
ještě
absolvuje rituál
proč
pozdravů
se
sobě
se do divadla chodí - a
předloze
překlad
působí
se však Bendl
víc než
Purkyně.
poněkud
strnule:
slovesa, rozvíjející dynamiku celého
nedějově.
protože
tleskají". Zachováním uvedeného
nepřiblížil
totiž Bendl
které má
zatímco
"vře",
které umožnil širší verš,
Naopak. Jeho
A navíc
na levných místech na galerii se
už dožadují toho,
detailu,
moderněji.
jistý sociální podtext:
předloze
stejně
naznačuje
-
samotná.
Bendlův
v
(jak
v parteru",
překládá
Napětí
převážně
čtyřverší,
neslovesně,
vykresleného obrazu se tím jaksi
vytrácí.
89
Bendl
uvolňuje
vycpávkami: tam, přechodníku
také slovními
napětí
kde Puškin pomocí úsporného
"BSBMBWMCb" dokonale prolne
jevištní opony s pohybem zkonstatuje,
vzhůru,
Bendl pouze
že opona se "vyhrne", a
slabiky vyplní
pfebytečn~m
šumění
"ve svou
zb~vající
v~š".
V dalších verších téže divadelní strofy Puškin zachytil baletní mistrovství Istominové,
jedné z
Puškinov~ch
časů:
Avdoťji
nejtalentovanějších
OHa, O~HOM
Ho~oM
~py~oro
M
Me~neHHO
B~py~
fleTMT,
KacaHCb nona, KPY~MT,
M
np~~oK,
neTMT,
a~py~
KaK nyX OT YCT 3ona;
To CTaH COBbeT, TO paSOBbeT M
6~cTpOM
HO~KOM
HO~KY
6beT.
[I/20] Na
půdě
ledva nožka stane,
druhou jen zvolna
otáčí,
tu skok, až
dívači,
těsno
letí jak pírko
větrem
hnané,
vije se v stranu tu a tu a bije patu o patu. [Purkyně]
Podlahy jednou nožkou a druhou
pomaloučku
dot~ká
točí,
se,
hrá,
v tom ale skok - a již se rozhárá, a jako v
větru
pírko rozletá se,
tu prohne a tu vymrští se zas, a nožkou tepe nožku ráz a ráz. [Bendl]
90
tanečnic
Verše
předlohy
odrážejí pohyby
přesně
tančící
baletky. První slovo "oHa", odkazující k té, se
objevila na
právě
-
přesahu
jako
scéně,
napjaté
tělo
se jedna noha "dotýká
balancuje na veršovém před
jeviště"
výskokem. A už
(KacaRCb rrona),
zatímco druhá "pomalu opisuje kruh" Kpy~MT),
rrpH~OK)
a "letí"
Aióla,
(Me~neHHO
se baletka "náhle odrazí"
načež
(neTMT). Letí boha
starořeckého
která
větru
-
(B~py~
jak pírko od óst po celou
ještě
délku verše následujícího, aby se po dopadu mohla v první
dalšího verše "svinout"
polovině
a v druhé zas "rozvinout"
(coBbeT)
(pasoebeT). A nakonec
zakmitat nohama ve vzduchu - v rytmickém sledu ukončeném
krátkých slov Oba
(tepe) .
sledují rozvíjení
překladatelé
poměrně
přesně,
dívači"
vnáší do obrazu
divácký ólek,
rázným "6beT"
Purkyňův
pouze
obrat "až
tančící
předloze
který v
veršů
těsno
baletky navíc není
(ale není s ní
ani v rozporu) . V věcně
Purkyňově
ósporné,
táhlými, óderné
překladu
je
čtvrtý
zdařile
intonován
"letícími" vokály - a poslední dva mají
zakončení:
závěrečné
evokuje pevnost a jistotu pohybů.
jsou první dva verše
Zvlášť
baletčiných
zdařile
napjatých
ve srovnání s Bendlovým dlouhým
připomínajícím
"ráz a ráz",
"patu o patu"
spíš
těžký
pochodový
krok než lehounké pas brisé, tedy rychlé zakmitání nohou ve vzduchu. Ostatně,
Bendlův
překlad
vinou dlouhých slov a poněkud
málo pružný.
uvedených
zbytečného
I
přesto,
baletka - na rozdíl od té
veršů
opakování - celý
že se Bendlova
Purkyňovy
- stihne
v rámci jediného verše "prohnout" a hned zas "vymrštit",
stejně
hbitě
91
jako v
je -
předloze.
Ze srovnání obou
jedno. I když
především
prozrazuje
určitou
o kterém se uchytí
předchozích
(Purkyně
čeština
nejistotu rodícího se jazyka, jaká slova se v
si pod tlakem
vymýšlí slovo "dívač"), napodobit
přinejmenším
Purkyňova
neví,
ještě
vysvítá
úryvků
13
rýmů
zdá se,
něm
jednou
například
že už dokáže Puškinova
sevřenost
čtyřstopého
jambu. Naproti tomu
rozšiřující
verš, obsahuje víc slov, než je nutné.
Jeho celková dikce se
Bendlův
překlad,
jistou prozaickou
vyznačuje
rozmáchlostí. Ještě
Bendlova českého
překladu,
Oněgina
podívejme se,
sám hodnotí
jak autor prvního
Puškinův
se ukazují dva mladíci,
"Zpočátku děvčat
než se pustíme do dalšího rozboru
román:
již do dvou
zamilováni jsou. Jeden z nich vkrátce
zhynul v souboji, druhý se sotva ke konci vypravování vrací na látky bylo velmi však Puškin,
jeviště.
těžko
dlouhou
Z tak chudé a krátké báseň
rozpřísti;
jemuž obrazy domácího života ruského
a tak mnoho jiných událostí na mysli tanulo, nalezl v Jest to
něm
dostatečnou
zpěvy
překrásný
obraz,
jehož
a
čtenář
ani nepozoruje,
ustavičně
mění,
klesá k epigramu a počíná
látku na
opět
půda
a barvitost se
báseň
jak z ódy
znenáhla se povznášeje
vypravovati v tónu pravého eposu.
celou tuto
své [ ... ]
Přes
jest vylita jakási tesklivá
úzkost, mnohem hlubší a
dojímavější,
než u Byrona
nalézáme. " 14
Pozoruhodné hodnocení. při
psaní
trefně
Oněgina
Zmínkou o tom,
"na mysli tanulo",
postihl puškinovský
92
způsob
co Puškinovi Bendl vcelku
jakoby náhodného
rozvíjení
A
děje.
především
postřehl
typickou pro styl celého románu.
proměnlivost,
se s ní ovšem vyrovnal jako věcí,
Základní překlad,
je krom
především
nenápadnou
jeho
překladatel?
Bendlův
která charakterizuje
rozšíření
Jak
půdorysu
metrického
nezaměnitelná
čeština.
Následující verše rozvíjejí další tanečních
z Puškinových oblíbených
motivů.
Bendl
ho v poznámce komentuje se stejnou energií, překládá:
s jakou pak i
" ... mluví se tu o polském
mazuru, a proti tomu je vaše mazurpolka, dámy,
toliko -
surogát! " 15
B
salva venia - pramizerný
-
Ma3ypKa Ko~~a
spanilé
BHaano,
pa3~anacb.
Ma3ypKM
~peMen
3ane ace
o~poMHOM
ITapKeT Tpeman TpRcnMCR,
no~
~poM,
~po~ano,
KaónyKoM,
~peóe3~anM
paMH;
Tenepb He TO: M MH, KaK CKOflb3MM no naKOBbiM
~aMhl,
~ocKaM.
[V/42] Mazurka
hlučná
rozlehá se rázem. -
Mazurky hrom když v starých hoj což se
pevně
třásly
chvěl
se a drkotaly rámy.
jinak vše - i my i
Teď
hřměl,
dupávalo na zem,
až parket pod ostruhami se a
časech
něžné
dámy
jen skloužem po podlahách hlazených.
Předchozí
svátku:
verše se vztahují k oslavám
líčí
tradiční
vrchol ruských
zábav Puškinovy doby, mazurku.
Puškin
neopomene využít
aby
příležitosti,
93
Taťánina tanečních přitom
připomněl,
jak
se
dřív
společnost
dokázala
při
tanci bavit. Žádné
uhlazené klouzání po "lakovaných parketách" při
(.naKOBbiM .I\OCKaM) , ale živelná radost, rozdrnčí
všechno mazurky"
"hřměl
jako hláska "r":
(rpeMe.n Ma3ypKM rpoM),
(Bce .I\PO%a.no), "parket praskal"
Tpe~a.n)
a
drnčely
se,
hrom
"všechno se
třáslo"
"třásly
které se
rámy"
(napKeT
(TpRc.nMcR,
.I\pe6e3%a.nM paMH) . Bendl
překládá
přesně,
české
třetího
všude odpovídá ruskému. S výjimkou kde
předloha
všechno
říká
doslova
téměř
slovo
verše,
"v ohromném sále se
zatímco Bendl se odrazí
třáslo",
k vlastnímu obrazu: "Hoj ... " Jako by si vykasal svoji bohosloveckou kutnu a skočil si. ovšem ne vždy tak
jak
zdařile,
Bendl odpoutává od
předlohy
16
Podobně
uvidíme - se
ještě
i na mnoha dalších
místech. Překlad
uvedeného sedmiverší však v
dávku zdravého furiantství,
dobře
atmosféru bujarého veselí, a jeho fortelná.
Snad i díky tomu,
že
teď
čeština
svůj
oněginské
úvaze,
Dají se s
podobně
všechny ty jemné o dost
původ
kterou Bendl je
nasnadě
fortelnou přechody
odvozuje
proměnlivosti
postřehl
ve své
jedna základní otázka: češtinou
zvládnout
do jiných poloh,
než je popis
rafinovanějších,
pěkně
je
17
vrátíme k nenápadné
Puškinova stylu,
má
odrážející
z Pojizeří, Bendlova rodného kraje. Když se
sobě
často
tanečního
veselí na prkenných podlahách Puškinova románu? Jedno z několik
klíčových
stylových
událostí v den po se,
míst,
proměn, oslavě
zahrnující hned
představuje Taťániných
jak víme, nejen tancovalo.
líčení
jmenin.
Při
Oněginovo
koketování s Olgou k smrti urazilo Lenského - a
94
té
mladý básník se rozhodl vyzvat V tom zvláštním dni - po soubojem -
a
oslavě
zachycuje Puškin
na souboj.
Oněgina
současně
před
všechny
postupně
čtyři
hrdiny v situacích nadmíru výmluvných. Lenskij,
který zrovna poslal k
Oněginovi
svého sekundanta s výzvou k souboji, se vydává za Olgou.
I když se zprvu
nechce tu "koketku" ani názor.
že
zařekl,
soubojem
před
nakonec
vidět,
změnil
Pro Olgu bude mnohem horším trestem,
jestliže ji zahanbí nenadálým
Ha BCTpeqy
6e~Ho~o
BeTpeHOM
TI0~06Ha
rreB~a
OneHbKa c
TipH~Hyna
příchodem:
KpHnb~a,
Ha~e~~e,
PesBa, 6ecrreqHa, Becena, Hy ToqHo Ta
KaK 6Hna.
~e,
u3aqeM Beqop TaK paHO CKpHflMCb?"
BHn rrepBHM OneHbKMH Borrpoc. [VI/13,14] naproti ubohému básníku, podobno záletnému přiběhlo
tak
plaché,
děvče
nenuceně,
kypře,
že Lenskij na ni "Proč
pak jste
Oliňka
Lenskij naproti" naději"
(Ha BCTpeqy
"přesně
KaK 6Hna),
taková,
při
nesměle.
nám tak záhy utek?"
očím:
(pesBa, jako byla
"vyběhla
"podobná nestálé
Ha~e~~e),
první zmínce v
95
Olga mu
rrpH~Hyna),
BeTpeHoM
bezstarostná, veselá" Tedy
vesele,
se tázala
vlastním
(rro~o6Ha
čtveračivé
hleděl
včera
upřímně
nevěří
větříku,
"dovádivá,
6ecrreqHa, Becena) dřív"
(ToqHo Ta
předchozí
~e,
kapitole.
Ne, Olga opravdu není z překvapit
tím,
netušeným.
něčím
které nás mohou
těch,
Překvapuje
snad jen
jak je za všech okolností stejná. Bendl podává
Předně
Olgu
načrtnutý
obraz trochu po svém.
k "záletnému
připodobňuje
větříku".
Nahrazuje tak obrat nBeTpeHaB
Ha~e~~a"
"nestálá
naděje",
opět
významů:
přívlastek,
"naději"
totiž znamená nejenom "nestálá", ale také
"větrná". popředí
obrazu člověk
který Puškin
Druhý z možných
běžící
dívky.
naději
přesto
pochybností -
na
hraně
připisuje
ekvivalentů
vystupuje do
pod dojmem rozevlátého
hlavně
popisují
balancující
neboli
uvedená slova
Obě
jako
něco
nejistého, k
přitom
upíná. Nejvíc ve chvíli velkých takové, v jaké se
přesně
právě
Lenskij. Ale Bendl zachytil pouze Olžinu rozevlátost. Oproti
se
čemu
ocitl
větrnou
se zcela vytratila.
Naděje
naopak
předloze
přibylo
slovo
"plaché", kterým Bendl dívku charakterizuje ve verši následujícím. Touhle vlastností se však podle autora
vyznačuje
jako lesní laň",
18
výhradně
Taťána,
"plachá
nikoli Olga. Ta je spíš radostně
živá. Bendl si tedy,
jak uvidíme i jinde, trochu
vymýšlí. Zároveň
domýšlet. Ve
však dokáže výčtu
předlohu
tvořivě
charakteristik, které Bendl
k Olze vztahuje, se vyskytuje mimo jiné slovo "kypře".
Třebaže
ho v
do obrazu "kulatého,
předloze červeného
nedohledáme, zapadá obličeje",
Olze připsal Oněgin v předchozí kapitole. samozřejmě,
váhat, zda
lichotivý, nebo ne,
Bendlův
představu
však dotváří dokonale.
96
20
přívlastek
který 19
Můžeme,
je spíš
Olgy kypící zdravím
Podobně
fíká,
Bendl domýšlí reakci Lenského, když běžící
že mladý básník na Takové fešení
nesměle".
dívku
"hleděl
vychází ze situace:
opět
Lenskij, pfekvapený Olžinou bezstarostností, zaváhal,
jestli se pfece jen trochu neunáhlil - a
snad se pfi pohledu na bezelstnou radost, měla
Olga z jeho pfíchodu, sám trochu A nakonec,
pfipojuje slovo
zastyděl.
za Olžinu udivenou otázku, Bendl "upfímně"
pfedstavu dívky, všechno tak,
kterou
- a dotváfí tak
která ve své
jak fíká, bez postranních
Po Lenského
návštěvě
myslí
nevědomosti
úmyslů.
u Olgy nastává chvíle
loučení:
0Ha
~nR~MT
eMy
B
"qTo c BaMM?" -
flMUO.
M Ha KpHnbuo.
TaK. -
[VI/19]
Ona
naň
zírá, ptá se: co je vám?
On dí však: nic - a odkvapí - ten tam!
Slova obou
milenců
jsou tím
výmluvnější,
jich je. Ona položí typickou otázku
zjišťující
rozpoložení milovaného: "qTo c BaMM?" bytostně
pronese v
podstatě
končí.
on
Načež
ruské "TaK" a odchází ... Nefíká
nic, a Olga pfece pochopí, že rozhovor
Lenskij odchází, ale ne ledajak:
neurčité
čím míň
slovo na
rozloučenou
po
záhadný dozvuk, neodbytný pocit,
sobě
že
jeho
zanechává
něco
není
v pofádku. Stejně funguje i Bendlovo "nic"
21
A zatímco Lenskij strávil poslední chvíle s Olgou,
málo verst dál,
chladně
pfijal od jeho sekundanta výzvu na souboj.
Chladně
Oněgin,
pfijal? Pfesto, pofádně
neví, co
o
několik
že je Lenskému teprve osmnáct a dělá?
97
To všechno
běží
Oněginovi
hlavou - ve chvíli,
kdy se poprvé od
začátku
románu zamýšlí sám nad sebou:
Hae~MHe
BbiJT
caM co6oM.
He~oBo.JTeH
BceM BbiJT
~YlliOM
c CBOeM
IDHOWY JTID6R,
cep~~eM ~o.JT~eH
He MRqMKOM
oKa3aTb ce6R npe~paccy~~eHMM,
He TibiJTKMM Ma.JTbqMKOM, Ho
My~eM
[ ... ]
6oM~oM,
c qecTbiD M c yMoM. [VI/9,10]
A Evgen v podivném tom okamžení sám
v duši
zůstal,
cítě
nepokoj,
sám s vlastním nitrem krutý veda boj.
[ ... ]
A Evgen, Lenského an miloval, an mu své celé srdce
jednat po úplném rozvážení,
měl
se státi
neměl leč
zůstat
První dva verše "O
samotě
sebou."
věnoval,
rváčem
posupným,
mužem cti a rozumným.
předlohy
jsou krystalicky
čisté:
se svou duší/ byl nespokojený sám se
Těžko
bychom hledali
jasnější
vyjádření
pro ten komplikovaný stav jisté rozdvojenosti, se
člověk
přece
k
obrací sám k
němu
něco
sobě.
Oněgin
kdy
byl sám, a
promlouvalo ...
V dalších verších se pak Puškinova slova prolnou s
vnitřním
slyšeli, co
hlasem hrdiny,
Oněginovi
právě
běží
miloval Lenského "celým srdcem" neměl
se stát
"míčkem předsudků"
npe~paccy~~eHMM),
(TibiJTKMM Ma.JTbqMKOM, rozumem"
(My~eM
"vznětlivým 6oM~OM),
jako bychom hlavou:
(BceM
cep~~eM),
(MRqMKOM
klukem, bojovníkem"
ale "mužem se ctí a
c qecTbiD M c yMoM) .
98
jestliže
Bendl zachoval ze představu
pojmenování pouze
tří
"rvá6e". Tím se ovšem z charakteristiky
titulního hrdiny vytratily dva
předsudkům,
jednak jeho sklony k
má v
Oněgin
rozmazleného kluka,
sobě
pořád
kterého,
rozměry:
které si s ním
především
pinkají jako s "mí6kem", a dětskost.
důležité
jeho z malého
něco
když zlobil,
trestali
jenom "zlehka", jak se do6ítáme v první kapitole románu.
22
A podobně zlehka s ním doteď nakládal i
život. Snad proto se náš hrdina
pořád
dostat z
něj
v
důsledku
Vždyť
her. A pokud se z
věku
souboje,
nerozhoduje,
dostane
nešťastná
je to spíš
v dané chvíli o svém
nemůže
životě
jiní rozhodují za
náhoda.
vlastně
něj
neúprosných spole6enských norem,
teď,
- v
podobě
které mu v otázce
blížícího se duelu nedávají moc na vybranou ... tady, v jednom z
Právě
Bendlův
míst,
překlad
nejtěžších
nejvíc selhává. První dva
tří
verše rozvádí do
významově
- a
původní
krystal Puškinovy
myšlenky nechává rozpustit v nadbyte6ných slovech. Navíc, ve dvou
předposledních
verších drží rytmus
pouze za cenu jistého násilí na slovosledu, případně
mu
ho nedrží
přesmykl
ještě
vůbec
(třetí
z jambu do trocheje). Když k tomu
připo6teme
rýmy, výsledek
těžkopádné
Bendlovy
působí
jsme,
neví, ani
Je tu však
jak
těžké
Oněgin,
Oněginovou
23
jak Bendl zachytil lou6ení
Lenského a Olgy a samotu souboje.
gramatické
spíš jako skica k básni,
nikoli dokonalý kus poezie. Viděli
verš od konce se
Oněgina
ještě
chvíle
urážkou -
právě
99
předve6er
jedna postava. Nikdo
právě
natož Lenskij,
v
prožívá. Nic netuší
který -
zaujatý pouze
sám sebe znovu
že je
přesvědčuje,
jít se zítra
třeba
střílet,
avšak -
6 OH SHan, KaKaH paHa
Ko~~a
TaTbHHH
Moe~
cep~ue
Ko~~a
6H
Ko~~a
6H SHaTb OHa
se~ana
~~na!
TaTbHHa, MO~na,
qTo sasTpa
fleHCKH~
3aCITOpHT O
MO~HflbHO~
Ax,
Mo~eT
~pyse~
H
Es~eHH~
CeHHi
6HTb, ee nro6oBb 6 BHOBb!
coe~HHHna
[VI/18] Aj kdyby mohl
vědět,
v ubohém srdci Táni
utkvěla!
A ubohá ta, milostná ach kdyby ona také
jaká rána
Taťána,
věděla,
že zejtra Evgen s Lenským v souboj vejde, že jeden z nich ze
světa
ve hrob sejde,
snad by se její láska vzmužila a rozdvojené druhy
smířila.
V prvních dvou verších se Puškin - s odkazem k Lenskému - pozastavuje nad
Taťániným
s bolestivým prodlením na každém věděl,
se
jaká rána/ mé
začne
skoro zalykat v
co se chystá: mohla
Taťáně
vědět,/
"Kdyby
"Kdyby
žhnula v srdci!" A pak
překotné
věděla
slově:
zármutkem,
touze
Taťána,/
vypovědět,
kdyby jen
že zítra Lenskij a Evžen/ svedou
souboj o hrobku." Ale nakonec Puškinovy verše zpomalují v zamyšlení: "Ach, možná, láska/ oba
přátele
opět
že by její
spojila."
Úvodní slova předchozí promluvy se vyznačují jakousi trýznivou obrazností. Rána spalující srdce.
Připomíná
metafory barokních
100
básník~:
"Oheň
div, než bez dřivi,/ i tělo,
i duši sžirá.n 24
Puškin sice neni tak doslovný, ale jeho obraz Taťániny
bychom
bolesti je
stejně
hypnotizujici.
Jako
tiché plameny šlehajici hluboko do
viděli
jejiho nitra ... Bendl uvedený obraz že použil
uhasil.
poněkud
sloveso. A vynechal jedno
nepřesné
Taťány".
dfiležité gesto: verše mluvi o srdci "mé To
přivlastňovaci
přiznačné
svědči
zájmeno
o
účasti,
velmi
pro Puškinfiv vztah k jeho hrdinfim.
Ani dalši autor
Stačilo,
část
překladu
neni
od ustrnuti nad
přecházi
Zatimco
přesná.
Taťániným
zármutkem
rovnou k otázce, co by se stalo "kdybyn, Bendl popisuje hlavni hrdinku jako "ubohoun a "milostnoun.
Opět
si vymýšli. Použité
nejenže nemaji oporu v vylučuji
s jeji
jediné slovo, jen s výjimkou
ale
předloze,
přivlastky přimo
se
dikci: Puškin nepoužil
střidmou
kterým by klesl k sentimentu. Snad závěrečného
"achn. Takový povzdech
je ovšem - v tak vzrušeném proudu
řeči
- docela
přirozený.
A posledni verše z nich
rovněž
překladu?
Nevytratilo se
Neni v tom snad kus ironie,
něco?
Puškin vfibec nemluvi o "etin,
že
kterou oba duelanti
deklaruji jako hlavni smysl svého souboje?
Zmiňuje
docela jiný souboj. "Souboj o hrobkun. Nic takového by ani jeden z mladikfi, zitra
střilet,
jistě
který vidi do smyslu
kteři
neakcentoval. Puškinovi, věci
podstata jejich souboje
o trochu vic, však
přirozeně
Bendl uvedený ironický akcent nepostřehl.
Jeho akcenty
dvouverši klade dfiraz na prý
věděla,
se jdou
miři
neunikla. zřejmě
jinam. V
Taťáninu
závěrečném
skleslost:
kdyby
jak nesmyslný souboj se chystá, pak by
101
se snad - podle Bendla - "její láska
vzmužila~.
namiřené
Bendlovo mužsky kurážné sloveso Puškin
dívčímu
smutnění
namistě?
přece
že sila
Taťániny
lásky je taková,
Je
proti
naznačuje,
že by mohla
nejen odvrátit smluvený souboj, ale oba mladíky dokonce znovu
"spojit~!
D~razem
Taťáninu
na
nemužnou skleslost vnáší Bendl do Puškinových slov jakousi patetickou
uvědomělost.
Jak
nepřiměřená
uvidíme,
ještě
Taťánu
Zřejmě
míra patosu provází
i v dalších místech jeho
Teď
před
je však
událost, Lenskij
přichází
pistole
přichystané
rozptýlit
četbou
překladu.
d~ležitá
námi poslední
která se odehrála dom~
záměrně.
večer
před
soubojem.
od své milované. Prohlíží si
na
zítřek,
pokouší se
Schillera, ale v duchu se
pořád
vrací k ni ... Vezme tedy pero a kus papíru a v návalu rozporuplných
cit~
začíná
Olze psát
elegii:
qTO
~eHb
MHe rOTOBMT?
rpB~ymMM
Ero MOM B3op HanpacHo noBMT, B rny60KOM Mrne TaMTCB OH. BnecHeT 3ayTpa nyq M 3aMrpaeT BpKMM
[ ... ]
~eHHMUhl
~eHb;
A B, 6hlTb MOXeT, B rpo6HMUhl Co:i1~y
B TaMHCTBeHHyro ceHb [VI/21, 22]
Co asi
zejtřejši
Nadarmo po toť
něm
den pro mne
střádá?
oko moje bádá -
hluboce jest skryto v temnosti [ ... ]
Zas zejtra vzejde
zoře
v ranní dobu
a blahodatný bude slavit den, než já snad,
já již ve tmavého hrobu
stín tajuplný budu
102
ponořen.
Neslyšeli jsme to už chystá
"příští
den"
který
"marně
(B3op), zítřka
(~eHb
Ruský
~pR~ymM~),
loví"
"zrak"
(HanpacHo noBMT)
utajený kdesi v "hluboké mlze"
... Obraty jako
M~ne)
Vzrušená otázka, co
někde?
čtenář
se
čteni
(~ny6oKo~
z romantické poezie.
vystřižené
při
odraz
Lenského elegie možná
rozpomene na Žukovského, Kjuchelbekera, Baratynského. 25 A čtenáři českému předchozí úryvek nejspíš tmy
připomene
vězeňské
slavnou úvahu
vězně
vrženou do
kobky:
Budoucí
čas?!
-
Co
přes
něj
či
spaní je bez
den?! -
Zejtřejši
dál, pouhý to sen, [ ... ]
sněni?
To smrtelný je mysle sen, co se ,nic' nazývá.
toť,
A než se
příští
skonči
den, 26
v to pusté nic jsem uveden.
horečnaté
Mácha zachycuje
popravou, Puškin v
předvečer
myšlenka na smrt. A třicátá
básníků,
přemítáni
rovněž
v noci
souboje. Stejná
stejná doba vzniku:
léta devatenáctého století,
kdy se tep
ruských i evropských, víc než kdy
zrychloval
při
před
dřív
pomyšlení na tajemství skrytá za
prahem života, v hluboké "temnosti". Takové úvahy mohou vyznít
buď
hodně
doprázdna, nebo se z nich
stane vrcholná poezie. Jestliže velikost Máchovy
nejslavnější
dnes už nikdo obhajovat nemusi, přinejmenším
v
křeči?
přímočarosti
o verších Lenského
zapochybujeme. Nejsou
Zatímco
Máchův
vězeň
básně
výrazově
trochu
s hrozivou
konstatuje "v to pusté nic jsem
uveden", Lenskij se chystá
103
poněkud
krkolomnou
inverzi vejit - "hrobky" siň"
(rpo6HMU~)
"v tajemnou
(a TaMHCTBeHHYID ceHb). Ale pfedevšim: ve začinajiciho
veršich
chmurných myšlenek
Děsivý
soubojem, nedohledáme ani
před
zlomek metafyzického nazývá".
básnika, ponofeného do
napěti
úžas,
z toho, "co se ,nic'
který Mácha shrnul v jediném
verši skrze filozofickou kategorii prvniho fádu, Lenského verše naprosto postrádaji. A pfece nejsou pouze nezdafilou napodobeninou velkých romantických básni. Prozrazuji i náznak talentu: slova "saMrpaeT rozehrávaji hru možná
čtenáf
světel
bezděky
stinů,
a
RpKM~
při
rozpomene na
slova z Máchy: "Jak krásný stin se stfidá!" Z obou
svět!/
obrazů,
jistý
~eHb"
které se náš
stejně
Jak
přirozená
světlo
-
Máchova i
Lenského, docela pfecházi zrak. Spolu s puškinovsky dokonalou formou tak Lenského verše dávaji jistý pfislib. Lyra mladého začala
básnika se teprve
rozeznivat,
jak
konstatuje sám Puškin v okamžicich po souboji: jeji osud mohl být
různý.
Snad by
Ale Lenskij ji mohl po
věkům".
navždycky odložit - a
svatbě
pfištim
s Olgou taky
básnické ideály za
vyměnit
starosti praktičtějšiho rázu.
"zněla
27
A zůstalo by jen
u pfislibu. Bendlův
pfeklad nechává Lenského verše
rovněž
rozeznit. Neklesá do pouhé parodie na romantické básně.
Naopak. Obraty typu "skryto v temnosti"
nebo "slavit den" Máje. A
současně
odvozeninou z Stoji
někde
zněji
důvěrně
nezapřou,
původniho
na rozhrani,
104
známými ozvuky
že jsou pouze
máchovského koncentrátu. právě
tak jako pfedloha.
Bendl však výklad Lenského elegie překladem veršů
trochu posunul. Nikoli ale
překladem
Tak
smutně
samotných,
který po nich následuje:
komentáře,
TaK OH ITMCan
jen
přece
BH~O
TeMHO M
škrábal ve svém paroxismu [VI/23]
Bendl
překládá
"TeMHo"
(temně)
zprudka:
poněkud
a "BRno"
Lenského básnický výkon,
klíčová
(unyle), hodnotící Puškin
vydělil
která - v souladu s dobovým územ - v znamenala totéž co dnes uvozovky. že
podobně
slova
28
kurzívou,
podstatě
Naznačuje tím,
by se nejspíš vyslovili doboví kritici.
Není jisté, jestli Puškin jejich názor sdílí. Jisté je pouze jedno: neodsuzuje Lenského elegii zdaleka tak
jednoznačně
jako Bendl, pomíjející
svým expresivním jazykem jisté nuance. ještě
Pozastavme se češtiny.
Viděli
jsme,
jednou u
jak s
zdrojů
úspěchem
Bendlovy
čerpala
z Máchy. Jazyk Máje, nabitý strhující obrazností a melodií, pronikl do kompletního
Oněgina.
básnický jazyk
neměl
vyšel teprve necelé překladem.
řady
Působil
míst našeho prvního
Ostatně,
žádný dokonalejší
Bendl k dispozici. Máj čtvrtstoletí
před
přitom
jeho
jako zjevení. A vyvolal -
jako
nejedno zjevení - dost rozporuplných reakcí. Na rozdíl od jeho prvních Bendl ke generaci, novodobé
české
čtenářů
patřil
kterou první velká
báseň
poezie uchvátila. Není
jistě
náhoda,
že mezi Bendlovými
několik
básní nejen
původními
věnovaných
verši najdeme
Máchovi, ale
přímo
prosycených nejrůznějšími máchovskými ohlasy.
105
29
V prvním
českém
jazykem knížete
se inspirace
Oněginovi
českých
básníků
kde Puškinovy postavy prožívají Bohužel, ne vždy se Bendlovi slova tak, aby neupadla do
hlavně
odráží
tam,
dramatického.
něco
podařilo
přílišného
odměřit
romantického
patosu. Zvlášť
osud
patrné je to v
připravil
postavě
Taťány,
které
snad nejvíc dramatických životních Nějaký
zkoušek. Podívejme se na jednu z nich. po smrti Lenského,
kdy
Oněgin
odjede do
Olga se provdá a život -
alespoň
vrátí do starých kolejí,
Taťána
světa,
navenek večer
čas
se zase
v zadumání
jde a jde, až - sama neví jak - dojde k nedalekému Oněginovu
stará
statku. A neodolá pokušení.
klíčnice
očarovaná
ji vpustí
dovnitř
Oněginova
a ona jako
stane v jeho pokoji -
TaTbRHa B3opoM yMMJieHHbiM BoKpyr ce6R Ha Bce Jii
rnR~MT,
BCe er!J: Ka:>KeTCR 6ecu,eHHbiM,
Bce
~yrny
TOMHYID :>KMBMT
ITonyMyqvrTenbHOM
OTpa~or/r:
[VII/19] Taťána
s okem
rozchvělosti
kol sebe na vše zírá vše se jí zdá tak l
chvějí
i vše ji
Zatímco Puškinova (B3opoM yMvmeHHbiM)
napůl
vášnivě,
se "dojatýma
rozhlíží po
mučivá
106
drahé,
sladkou mukou
Taťána
její "tesklivou duši" "naplňuje
dychtivě,
nevýslovně
rtové se jí naplňuje
blahé
(~yrny
Oněginově
TOMHyro)
bolest"
očima"
pokoj i
přitom
(:>KMBMT nonyMyqvr-
a
TenbHOM
Bendl nabízí patetický výjev
OTpa~oM),
dívky na pokraji mdloby. Ale podívejme se dál. Puškin se v úryvku už
dvojtečkou
vidí,
Taťána
výčtu
toho, co
kdežto Bendl -
M cTon c noMepKrnero M
k
přichystal
předchozím
~py~a
M
KHM~,
ITO~
naMna~oM,
OKHOM
KpoBaTb, ITOKpHTaH KOBpOM, M
BM~
B OKHO CKB03b cyMpaK nyHHHM,
M sToT M
nonycseT,
6ne~HH~
nop~a
nopTpeT,
Ba~poHa
M cTon6MK c KyKnoro no~
qy~yHHOM
mnHnoM c nacMypHbiM qenoM,
pyKaMM, C:>KaTbiMM KpeCTOM.
C
A k
srdci sahá rukou:
rozvlněnu
ten pokoj podivnou tak jeví vše jakby Tu
stůl,
mělo
na
kolem sebe
němžto
ještě
tvář,
zář.
lampa stojí,
tu kupa knih, a dále pod oknem to
lůžko
pod hedbávným pokrovem,
skrz soumrak žár se luny semo rojí, ta svitem jejím bílá opona, ta podobizna lorda Byrona.
Bendl hned v prvním z Taťánu
vpadá od
veršů
nutí
k dalšímu patetickému gestu. Avšak Puškin přímo
předmětu
do popisu. Postupuje k
předmětu:
(CTOn C ITOMepKrnero KH:vr~),
předchozích
"postel
"stůl
naMna~OM) r
přehozená
přitom
pozvolna,
s pohaslou lampou" "kupa knih"
kobercem"
(~py~a
(KpoBaTb,
rroKpHTaH KOBpOM) . Vše obestírá zvláštní tesklivá atmosféra "bledého
přítmí"
107
(6ne~HH~
rronycseT). A
v
jako dokonale nasvícená divadelní
něm,
rekvizita, "portrét lorda Byrona" nopTpeT). A nakonec tří
posledních nad
zachmuřeným
Ba~poHa
detail na ploše
ještě
veršů:
(nop~a
litinová soška s kloboukem a se
čelem
zkříženýma
rukama.
Puškinovy verše nás pomalu vtahují do zabydleného prostoru
Oněginova
pokoje, ve kterém
cítíme dech a kroky majitele. Jako by
ještě
pár minutami zhasnul lampu. A každý po druhém, svitu
se
postupně
začíná
před
předmět,
jeden
vyjevovat v tlumeném
měsíce.
Bendl obrací pozornost k jednotlivým předmětům
jako
těkavých
stejně
pomocí ukazovacích zájmen, pohled.
Taťánin
Výčet
přitom
končí
Byronovým portrétem. Na sošku z litiny, odkazující několika
příznačnými
romantismu,
který
atributy k dalšímu titánovi jako Byron v oblasti
stejně
ducha zahýbal Evropou mocensky, už
nezbylo
zřejmě
místo. Především Taťánin
však Bendl v celé
prožitek
při
vstupu do
strofě,
Oněginova
líčící
pokoje,
nedokázal zachytit tu "tesklivou ózkost", jsme
četli
v jeho vlastní
která souvisí s
oněginovské
překladatelsky
možná
o které
óvaze a nejtěžší
polohou Puškinova románu - s ruskou chandrou. Jen těžko
se do ní vžívá ten,
vanoucí z
nekonečných
kdo nepoznal vítr
stepí ...
Bendl tedy nenarušuje pouze temporytmus a významy
předlohy,
ale také její myšlenkovou
atmosféru.
Přitom
neumělost,
ale také o jistou svévoli.
Takovým jednoho z
někdy
případem
je
nejde pouze o výrazovou
především
nejpůvabnějších
108
líčení
Bendlův
překlad
ruské zimy, které
v
Puškinově
románu nalezneme
rovněž
srovnejme
M BOT
řešením
s
větší
(pro
kontrast
Maškové):
TpemaT MOp03H
y~e
M cepeópHTCR cpe,n;b TIOJ1ei1: ... (qMTaTeJ1b
~,n;eT
y~
po3H;
pM~MH
Ha, BOT B03bMM ee CKOpei1:!) [IV/42] Hle,
přihnal
již i mráz se
též led se
stříbrní
jako v letu,
již po polích.
Na oknech skví se hejno lesklých leč
nekvetoucích, ach jak
květů,
pomřelých.
[Bendl] Venku to
nekřesťansky
stříbrně
zvoní holomráz ...
(Teď
jistě mě
napadlo
čekáte
rým NEBE,
ještě
to
zebe,
včas!)
[Mašková]
Puškin
začíná
praskají" polích" v
typickým obrázkem ruské zimy:
(TpemaT Mopo3hl)
a
"stříbrní
se na
(cepe6pHTCR cpe,n;b noJ1ei1:). Ale pak,
něm představa
třeskutého
mrazu
"mrazy
vykřísla
jako by jednu
z dalších jisker ironie, mu bleskne hlavou, "Mopo3w" (růže).
(mrazy) Ten
Takže, milý
že
se rýmují se slovem "po3H"
konvenční čtenáři,
rým
stejně
"máš ho mít"
každý
čeká:
(B03bMM ee
cKopei1) ! Bendl, na rozdíl od Maškové, čtenářům
místo
jiskřivé
rýmové
unylý obraz "pomřelých" květů. Srovnání s ukazuje, úlohu.
jak
Vždyť
překladem
těžkou
měl
hříčky
poněkud
30
Maškové
první
předkládá
nicméně
překladatel
také Oněgina
Puškinova ruština, od které nás
109
děli
skoro
dvě
působí
století,
moderní básnický jazyk V tomto
dodnes
české
ovšem ty
světle
vyznívají
stejně
živě
překladatelky!
partie
zdařilé
Bendlova
Oněgina
čtenářům
zvyklým na suverénní básnický jazyk může
Ortena nebo Seiferta, Takovým
je
příkladem
ještě
lépe, než se nám,
na první pohled zdát.
překlad
následujícího
Oněginova
rána v den souboje. Lenského jeho
sekundant
spěšně
Domnívá se,
místě,
"leč"
že
soupeř
-
Ho ornMóancR oH: EBreHMM Crran B 3TO BpeMR MepTBbiM CHOM. Y~e
pe~eroT
HoqM TeHM
M BcTpeqeH Becrrep rreTyxoM; 0HerMH CITMT ceóe rnyóOKO. COnHUe KaTMTCR BHCOKO,
Y~
M rrepeneTHaR MeTenb BneCTMT M BbeTCR; HO ITOCTenb Eme EBreHMM He ITOKMHyn, Eme
HMM neTaeT COH.
Ha~
[VI/24] Leč
chyba lávky: Evgen s myslí klidnou
pořáde
ještě
Znenáhla
jako mrtvý spal. -
noční
již kohout na ještě
on
stínové již jitřenku
řídnou,
kokrhal;
v spánku hlubokém si hoví.
Již chvíli zírá slunce na den nový a
ozařuje
svěže,
vesele
sníh letavý; než z teplé postele se Evgen posud bůh
ví,
líčení
budí s obavou, aby stihli dorazit
ve smluvenou hodinu. na dohodnutém
jako
ještě
nevybírá -
kam asi ve snu zalítl.
110
už je
překládá
Bendl lávky"
přesně,
přitom
a
(Ho omM6ancR) . Na
svižně:
"Leč
chyba
se prvni verš
přesahu
doslova nakloni k druhému - a také k Evženovi, který "jako mrtvý spal" Pomalu se
začiná
rozednivat,
"Nočni
máchovsky: HO~M TeHM).
(cnan MepTBbiM CHOM) trochu
opět
stinové již
řidnou"
Ale přestože kokrhá kohout,
stále "v spánku hlubokém si hovi" ~ny6oKo).
jako
(y~e
Bendlův
překlad
31
pe~eroT
Oněgin
(cnMT ce6e pozvolna, tak
vytváři
atmosféru probouzejiciho se
předloha,
mrazivého jitra. K jejimu dovršeni chybi už jen několik
detailů.
"ITepeneTHaR MeTenb". Obraz ostrý
jako zimni slunce,
jež vysvitlo v šestém verši. A
přece
přeložitelný.
obtižně
dost
Označuje
"sněhový
poprašek", který poletuje ze strany na stranu, podle
směru
ovšem
působi
větru.
Bendlův
obrat "snih letavý"
"svěže,
docela
vesele",
stejně
jako
dikce celého úryvku. Podobně překladu
svěžich
řadu.
Někde
optimálni varianty Napřiklad
Bendl dokonce
pozdějšich
ve chvili,
nejdramatičtějšich
najdeme v rozebiraném
řešeni
překladatelů.
kdy Puškin
vteřin
předjimá
právě
liči
několik
načrtnutého
zimniho dne. Okamžik smrti Lenského:
Ha
~py~b
M
na~aeT.
Kna~eT
M3o6pa~aeT
TaK
TMXOHbKO pyKy
TyMaHHHM B3op cMepTb, He MyKy.
Me~neHHO
no CKaTy
~op,
Ha conHue MCKpaMM 6nMcTaR, Cna~aeT
~nH6a
cHe~oBaR.
[VI/31] Na prsy klade tichounce svou ruku a padá. - Mlhou zahalený zor
111
takřka
ten
zjevně
káže smrt - však žádnou muku ...
Tak poznenáhlu též po svahu hor, na slunci jiskrami se blyštíc v se valí ohromná lavina
běhu,
sněhu.
[Bendl] tichounce klade na a padá.
ruku
hruď
zrak
Zacloněný
smrti obráží, ne muku.
tvář
Po svahu hor se na slunci
jako kvítí,
jiskříc
lavina do údolí
tak,
právě
řítí.
[Hora]
Hned první verš
předlohy,
chvíle života Lenského, kulkou, bere dech: Na
během
věcí:
poslední
Oněginovou
klade na
hruď
nachýlí k pádu:
tělo
Umírající mladík vypadá s
líčí
zasaženého
"Bezhlesně
verše se
přesahu
který
klidně,
jakoby
ruku."
"A padá."
smířený
"Zamlžený zrak/ odráží smrt, ne pohledu na umírání,
trýzeň."
Při
bez naší
vůle,
padající
tělo
s nezadržitelnou náhle prolne s
které se
setrvačností,
představou
už
děje
se
laviny:
"Tak se pomalu po svahu hor,/ blyštíc se jiskrami sněhová
ve slunci,/ sesouvá
lavina."
Lavina se však sesouvá pomalu jen zdálky. Navyklá optika se zasažené ranou, z
bezpečné
součástí
sune
rovněž
vzdálenosti
těch,
kdo jsou stále
světa.
Nekonečně
jako
Lenského
tělo
tělo,
z odstupu,
se jako sníh
dlouho. A my tomu můžeme
už jenom
přihlížet,
Oněgin.
Srovnání Bendlova překladem
jako bychom
padat
hypnotizujícímu obrazu stejně
pohledu
viděli
tohoto
dolů.
mění:
při
Hory je
překladu
překvapující:
112
s moderním podobně
přesné
rozvržení významových obdobně
- a
akcentů
napjatá atmosféra
především
nezvratně
odehrávající tragédie. U Hory ovšem zvýrazněná
sevřeným
První
český
zpětném
překlad
těm,
razit cestu
rozměrem
předchůdce,
světlo
a teplo,
o
něco
pomohl
přijít.
A
při
Bendlova
postřeh
Purkyně,
který
výtečníky
považoval "bavení se takové s za pravé
zjevně
měly
které teprve
Jana Evangelisty
ještě
verše.
Oněgina
pohledu potvrzuje
se
básnickými
jímž dozrává síla i vkus
básnický". 32 Podobným "dozráváním" básnické češtiny se
Bendlův
bezesporu stal. Je
překlad
nejen
českého
české
poezie tak
přece
náhoda,
spisovatelů
němu
a románových
33
hlásila
Čech,
- Svatopluk
při
od Máchy k Horovi. Není
říkajíc
nebo Vítězslav Hálek. inspirace
příběhů.
Byl pro ně zdrojem
Ale nejen to. na jedno místo, tentokrát
ještě
přiblížit
předloze
prožitkovosti,
čtenářů
němu
veršů
neméně
H
6 B
Oněgin
klečí
cTpo~M~ MOe~
rrpe~rro~na
6
u
součástí
závěrečné
Taťániných
nohou a
pas~osop,
nMllib 6HnO BnaCTM, 06M~HO~
CTpaCTM
M 3TMM rrMCbMaM M cnesaM. K MOMM To~~a
odhadnuté
než jeho básnivá
promlouvá:
Xono~HH~, Ko~~a
přesně
někdy
která fascinovala generace
Puškinových
scény románu.
že Bendl se
i v
ruština. Následující pasáž je
ona k
našich
Karel Klostermann
z poslední kapitoly. Dokládá,
míře
řada
psaní vlastních veršovaných povídek
Podívejme se
dokázal
ale také vývoje
překladatelství,
že se k
součástí
Mna~eH~eCKMM
MMenM BH XOTb
113
Me~TaM ~anOCTb,
XoTb yBa:>KeHli1e
JreTaM ...
K
A HHHqe! - qTO
MOli1M HOraM
K
Bac npli1Be.rro?
[VIII/45] ta vaše slova, lhostejná a hrdá, ta vaše ke těšila
by
necitelnost tvrdá
mně
mě
buďte
vice,
jist,
než vaše slzy a než tento list! Tehdáž jste si
aspoň
jste let mých,
šetřil Leč
mě
vážil,
ještě
nezralých ...
ještě
nyní - Evgene, u nohou mých
co chcete šílený?
Taťána
klidně,
mluví
samozřejmosti:
s odzbrojující
"Chladnému, strohému rozhovoru,/ kdyby to jen bylo přednost
v moji moci,/ bych dala vášni/ a
těmito
z venkova, nyní
předtím,
potupnou
Někdejši
dopisy a slzami."
petrohradská
oslňující
Oněginových
mluví o
před
dívka
kněžna
dopisech, v kterých si chvíli
než vstoupil,
Mluví však také
četla.
o slzách. Či jsou? Snad její, snad Oněginovy ... Každopádně
představuji
působivou
zachycuji okamžik katarze, společně
stejně
procházejí. Ale
klidně
jste tehdy věku ... "
jako
měl
aspoň
A pak se na
zadívá: "A
teď!
Bendlova
klečícího
jeho
překladu,
stav duše té,
dívčím
v
pevně
Oněgina
nevěřícně
která v
vyzařuje
tolika jiným
řeč
o
Taťániných
vyrovnaně.
A
dobře
průběhu
stihla podivuhodně dozrát.
114
přivedlo?"
promluvě
chyběl
kde byla a
snům/
úctu k mému
předešlé
který
dál,
aspoň
- co vás k mým nohám/
čeština
prožitcích. Zní
pokračuje
už
"K mým
soucit,/
zvláštní cit pro míru, místům
kterým oba hrdinové
Taťána
začala:
lyrickou zkratku:
34
Puškinova
odráží
příběhu
řady
Z Bendl někdy
třebaže
lehkosti
navíc.
Uměl
také
rozehrané. A předlohy.
dvěma
že pružnou slabikami
domýšlet situace v románu
schopnost z jeho
Některá
že
jakoby
Přesto,
jednou až
tvořivě
měl
pro volbu
něco
přiblížit
předlohy.
zatěžkal
formu románu
je patrné,
mnohdy selhává - se
překladatelsky
jen dokázal
přece
samozřejmé
úryvků
rozebíraných
předat
řešení
prožitkovou sílu
přitom
prozrazují
slov velmi podstatného.
přesných
Silné zaujetí Puškinovými hrdiny. To potvrzuje také jeden z puškinovského z jeho
ale jako
překladatele.
- Bendl s
řádků
nepřestával
příběh
Oněgina
ještě
to,
mně,
zapotřebí čtvrtý
[ ... ]
Oněginem
soudě
dost natrápil,
lidí:
skutečných
vysázel dnes stovku, abych
někdo
jednou
překládal,
práce a
koňská
neudělám
to - byla k ní
trpělivosti
jako trám velké [ ... ] Jak píšeš,
zpěv;
zvláště
Táňa,
I když se -
ho vzrušovat. Nejen jako literatura,
"Mordie, kdyby mi
věř
našeho prvního velkého
dopisů
mám za to, zpěv
že
osmý, v
pozdější
němž
se
čteš
jsou
Táňa,
pěknější
ta pokorná
co jedenkrát Eugena o lásku žebrala,
dáma velkého
světa
a Eugen co duševní lazar, co mně
hotový žebrák na duchu; samotného líto,
jeví co
jako v
Což je to platno, ta
ho chlapa bylo
dřívějších
Táňa
zpěvích
je charakter,
Taťány.
ač
nakreslený zcela jednoduše a beze všeho pozlátka, tak krásný, tak spanilý,
že jsem se do
starý blázen, sám zamiloval." 35
115
něho
já,
VÁCLAV
ALOIS
JUNG
A
JOSEF
HORA
"B9val9 profesor rostovského gymnázia Sergej Potapenko
potuchy, že v zemi, jejímž byl
neměl
hostem, závodily básnické generace v rusk9ch Janem,
básníků,
jenž mu
a i pak, když byl na to
přinesl
Jungův
melancholicky hlavou.
vrtěl
nevozmožno ...
klasiků.
řeči
Ztratí je!' Gdě
Gdě
cvěty?
věšnije
upozorněn
Oněgina,
,Nevozmožno,
Ach nožki, nožki! mňotě
překlad
do své
nepřeložíte
kouzlo našich
překládání
vy
poetické [ ... ]
nyně!
[ ... ] , V tom je hudba, nenapodobi telná hudba! V té hudbě
je Rusko, nenapodobitelné Rusko!
jdou po
trávě
hvězdy,
můj
do
nekonečna,
nožky
Dívčí
step d9chá vítr a
Bože! Kde tu máte
něco
podobného? Ale
musíte slyšet, na vlastní uši slyšet ruské verše.
"d
Ta zapálená, tak
říkajíc
rusky emotivní promluva
ruského emigranta pochází z jednoho dnes už skoro zapomenutého
českého
náboj,
básnick9. A
téměř
románu. Má však pozoruhodn9 pozoruhodné
neméně
časové
vymezení: dvacáté století, první polovina třicát9ch
let. I když zlatá éra ruské emigrace
u nás tehdy už doznívala, přece
jen
masově
přetrvávalo
něco
dál. Stále
bylo možné zažívat tu
jiskřivou
podstatného z ní ještě,
byť
ne tak
intelektuálně
atmosféru let dvacát9ch, kdy zejména
v Praze, překřtěné na "rusk9 Oxford", 2 mohli naši čtenáři
zažívat ruskou literaturu
takřka
pramene. Rusk9 duch, kter9 k nám spolu
116
od
počtem
s obrovským
Rusů
umožňoval
tehdy proudil,
nejen "na vlastni uši slyšet ruské verše", ale také polemizovat, o puškinovských
třibit
názory.
o kterém byla nepatřil
kterých se v té
překladech,
vyrojilo obrovské množstvi. v
řeč
A Jungův Oněgin,
3
úryvku,
předchozim
Autorem citovaného románu, pokračováni
vycházet na
světle
době
rozhodně
těm přehlédnutelným.
k
Jungův
jiný než
Třeba
začal
který
v roce 1938, neni nikdo
nástupce, Josef Hora. V tomto
se ovšem úvodni promluva o "nemožnosti"
překladu
jevi
Oněgina
přispěvkem
nepřimou
na téma
ještě
neni pouze
zajimavěji:
ale také
nepřeložitelnosti,
polemikou. Dokonce hned dvoji. Hora
polemizuje se svým se sebou - jako s
předchůdcem. někým,
kdo se
A tak trochu i rovněž
sám
pokusil
o "nemožné". Horův
překlad
poprvé objevil
Oněgina
přesně
v
se na knižnich pultech
době,
kdy
překlad
Jungův
vyšel pošesté a naposled. V roce 1937. Tento rok, ve kterém uplynulo sto let od Puškinovy smrti, přinesl
v naši
oněginovské
tradici zjevný obrat.
Zatimco Evropský literárni klub v
Jandově
nakladatelstvi a nakladatel Václav Hrách se nezávisle na
sobě
Junga,
Oněgin
jehož
verzich
rozhodli znovu vydat
let, Melantrich v
v terminu málem šibeničnim, Po
Jungově
změnu.
4
půlstoleti
létě
1936,
zadal překlad Horovi. nastal
čas
na
5
Hora dobře.
necelém
přepracovaných
vycházel v
pětačtyřicet
osvědčeného
Jungův
Neopomněl
překlad
ho
znal. Dokonce velmi
připomenout
nejen v citovaném
románu, ale ani v žádném ze svých
většich
přiležitostných textů věnovaných Oněginovi.
117
6
Jeho
se stal reakcí na
překlad
pokusem
především
překlad
překročit
dosud
předchozí.
A
nepřekročenou
mez. Podle svých vlastních slov Hora
překládání
Puškina - a
klasiků
- vnímal jako
příležitost
oživit to, co v nich bylo "vinou
vůbec
dobového nánosu a tradice zmechanizováno". Překladem
se
Oněgina
chtěl
vyrovnat
7
především
s nesnadnou Puškinovou "prostotou dnes dávno "Uměti
vymizelou z poezie": Jmenovat
jejich pravým jménem! A nadto! Býti
věci
při
práv básníku, jenž citově
tak složitý,
eposu z
být prostý a jasný!
prostředí
vší té jasnosti jazykové je
jenž klouže ve svém románovém
do
prostředí,
z jedné citové
hladiny do druhé!" 8 s ohledem na
Právě
předlohy
Hora ovšem narážel na jednu základní skutečný
obtíž. Žádný překladatel neměla.
včetně
mohl
epos, o který by se jako moderní
opřít,
poezie
česká
Velké epické skladby u nás psal naposledy
Svatopluk kterých
epický žánr
proměnlivý
Čech,
Vrchlický, Machar. Tedy ti, na
vyrůstala
Junga.
starší
překladatelská
generace
Po nich se epika z naší poezie
téměř
vytratila. V roce 1934 na tento fakt upozornil František Xaver Šalda v jedné ze svých I když se nedochovala, v dobovém tisku
její hlavní tezi shrnul Josef Hora:
právě
přednášek.
"Proti
zmechanizování dnešní poezie volá F. X. Šalda po poezii širších rozloh, více
soustředěné,
k jasu, s touhou po vyšší rovnováze. epické poezie,
vůlí
s
Proč
nemáme
jakou mají Rusové?" 9
Horu jako nového
překladatele
Oněgina
nečekal
o nic menší úkol než Bendla
století
předtím:
měl
tři
tedy
čtvrtě
napomoci založit novou
118
tradici moderní
české
rozdíl od svého
předchůdce-průkopníka
vůči
dřívějším
epiky. Mohl se
českým
poezie. Ty mu totiž,
překladům
jak sám
"zaváněly antikvariátem".
dívčích
- vymezit
Puškinovy epické
říkal,
jak Hora
které v souvislosti s Jungovým
o
jazykově
řeší
odbočka
nožkách:
Ax,
HO~KM,
r~e
MHeTe BeillHMe UBeTH?
BsneneBHH B
BH HHHe?
r~e
Here,
BOCTOqHo~
Ha cesepHoM, neqanbHOM cHere BH He OCTaBMnM fl~6MnM
cne~OB:
MRrKMX BH KOBpOB
PocKornHoe npMKOCHOBeHbe. [I/31]
Ach, nožky, nožky, kde šlapete
kam jste zašly,
májový?
květ
Jen východní jste znaly a na severním našem jste nenechaly Koberců
jste
chtěly
něhu
sněhu
šlépějí:
měkkých
raději
dotýkat se
jemně.
[Jung] Ach, nožky, nožky, šlapete
květiny
kde
teď právě
jar svých?
Orientální znáte
něhu
a na severském, teskném
sněhu
jste stopy nezanechaly! Ach,
raději
koberců
jste mívaly
přepychové
chvění.
[Hora]
119
místo,
překladem
Puškinova lyrická
HO~KM!
- na
10
Podívejme se nejprve,
ve svém románu.
přitom
komentuje
Na plese,
kam
právě
rozpomněl
náhodou
Oněgina,
doprovodil
"mnete" Měkce
(MHeTe)
znějící
květy"
"jarní
které A
představách.
pohled kamsi do daleka: Kde
upřel
(HO~KM),
na divti "nožky"
ho prý dlouho pronásledovaly v
se Puškin
teď
jste? Kde
(BernHMe useTH)?
ruské sloveso se dokonale proliná
s oblými divtimi chodidly. A také s prvními kvítky nového roku. Takové
představy
Puškinovu fantazii.
Před
v "orientálním blahobytu" přímo
"vyhýtkané" neboli
rozněcuji
otima se náhle otevírá
krajů:
pohled do východních
ovšem
nožky vyrostly
(socToqHo~
He~e)
uB3neneRHH".
. Jsou
Půvabně
melodické slovo! Jako by samo do sebe velnulo dvěma
shodně
v
když vtom básník, stále sledující
představách
jiné
kontině:
divtí nožky, obrací pohled k docela na "severním, smutném
(cesepHoM, neqanbHOM žádné stopy" měly
říkajíc
Už skoro slyšíme vlátné východní
orientálně.
rytmy,
slabikami. Tak
zvlněnými
(BH He
"přepychové
cHe~e)
sněhu"
"jste nezanechaly
OCTaBMflM cne~OB). měkkých
doteky
Raději
koberců"
jste
(MR~KMX
KOBpOB pOCKOillHOe npMKOCHOBeHbe) . - "Doteky" v kombinaci s představu
rozehrávají další
"přepychem"
slasti východních
proměnila.
Ruské
sněhové
paláců.
pláně
Nálada se
opět
se rozplynuly pod
hebkým dechem Orientu. Oba jak
řeší
překlady
úvodní
používá spojeni pestrost jarních
na sebe leccos prozrazuji už tím,
květinovou
metaforu.
májový",
"květ
květů
obraz naopak domýšlí.
Zatímco Jung
zplošťujici
jednotným tislem, Hora daný "Květiny
jar svých" evokuji
nejen mnohost, ale také pomíjivost. Zachycuji uplývající tok tasu,
jako
120
připomínku
všech
těch
jar, která básníka nezapomenutelné Podobně
k
působí
detailů.
přepychu.
závěr
přirozeně,
Předně,
obou
překladů.
ovšem na úkor
zcela vynechává odkaz
A také jeden nenápadný detail:
koberců.
dívčích
kdy mu
"nožky" zmizely z dohledu.
- oproti Jungovi -
předloha
dotýká
dívčí
výmluvný je i
Jungova verze jistých
od chvíle,
dělí
že se chodidlo
neřiká,
Naopak. Koberce se dotýkají
chodidel. Jako žádostivi milenci.
z této milenecké
přitažlivosti
zjevně
se
Něco
pokouší
zachovat Hora v obraze "přepychového chvěni". Oba
překladatelé
Především
v
se ovšem i shodují. Doslova.
"něhu"
už Puškin a v
češtině.
Snaží -
"sněhu".
stejně
předchůdci
dospět
končin,
čemsi
k optimálnímu
nebo slovní obrat
Orientu a severu. vypovídá. Hora se
nevymezuje za každou cenu. řešení.
jak uvidíme také dál - nevadí, před
A zpravidla mu
jestli stejný rým
nim použil už jeho
konkurent. Podívejme se však,
jak strofa o nožkách
pokračuje:
~aBHO
jako
Navíc dokonale zapadá do obrazu dvou
I tak ale uvedená shoda o svému
zní skoro
ruštině
vzdálených, protilehlých
vůči
se slovem
jako Bendl. Ten rým se sám nabízí. Má ho
Stejně přece
kombinuji
11
nb
M
xax~y
M
Kpa~
~nH cnaB~
oT~oB,
Bac
H sa6~Ban
M noxBan, M saToqeHbe?
Mcqesno cqacTbe
IDH~x
KaK Ha nyrax Bam
neT,
nerKM~
cne~.
Aj, dávno-li, co han ni chval jen pro vás jsem si nevšímal,
121
ni vyhnanství, ni rodné Totam je
štěstí
země?
mladých let
jak na luzích váš lehký sled. [Jung] zapomněl
Pro vás jsem kdysi na slávu,
již jsem sklízet
na rodný kraj Totam je
l
štěstí
a vítr vaši
na
chtěl,
vězení.
mladých let, zved.
šlépěj
[Hora]
Puškin trochu nostalgicky vzpomíná na uplynulé dny,
kdy ho dojmy z ženských "nožek" zcela
pohlcovaly: "Je to dávno, co jsem kvfili vám zapomínal/ na touhu po vskutku nemohly být
"vyhnanství"
věci,
které ho neustále (Kpa~
"rodný kraj"
jistou konvencí,
OTUOB)
že jeho verše
přidává
ještě
právě
odlehčující
Vrací se zpátky k místfim,
ztěžkly
přirovnání.
kterých se dotýkala šlépěj."
chodidla: "Jak na lukách vaše lehká
Na posledním rytmickém odrazí od Oba
země
a
mladých let zmizelo." Ale jako
by Puškin vycítil,
dívčí
jestliže básníkovi
(saToqeHbe) . A nakonec
"§těstí
povzdech:
a uznání?" Ty dojmy
silnější,
daly zapomenout i na provázely životem:
slávě
slově
"cne~"
se
dívčí
pata
- a zmizí v nenávratnu.
překlady
jsou
významově
Snad jen s výjimkou Horova
poměrně
"vězení":
přesné.
slovem
"saToqeHbe" Puškin míní spíš svfij pobyt ve vyhnanství. Ve svých druhfi Ještě
obou "ni",
kobkách - na rozdíl od
vězeňských
děkabristfi
podstatnější
překladatelů.
-
přece
jen nikdy
neseděl.
jsou rozdíly ve slovníku
Předně,
Jungova slfivka "aj",
"han" jsou jasným poznávacím znamením starší
122
básnické školy. Dodávají jeho jazykovou patinu,
dřívějších
která na
antikvární
překladu
překladech
Puškinovy epiky tolik odrazovala Horu. Rozdílnost obou nevylučuje
s
verši Jung
dospěl
vědomě
nebo
nevědomě
přejal.
-
Jungův překlad
řešeních mnoho.
12
si
pasáži Hora s Jungem
Podobných
objevíme v Horových
jak v
třeba,
vždy předchozí
poslední verš. Oba se
řeší
pokoušejí zachovat rytmický efekt "cne~",
které Hora -
samozřejmě,
Nejsou,
Povšimněme
předposledním
řešení,
k dobrému
opět
se však
shodami. V
dílčími
návazností na
doslovné.
překladů
dívčí
evokujícího odraz
jednoslabičného
země.
paty od
Zatímco však Jung (podobně jako před ním Bendl) překládá
s doslovností jdoucí až k rusismu "sled",
vytváří
Hora
obraz zcela vlastní.
Opětovně
vyzdvihuje lehce nostalgickou atmosféru dívčí
šlépěj
předlohy:
odvál vítr z širokých ruských stepí.
Pozastavme se na chvíli. Hora v daném dodává svému v Jungových
překladu řešeních
atmosféru dalekých
Horově
Oněginovi
právě
14
jež se klene nad
stále
něco
že
vane, proudí,
Čas,
vítr i
dívčí
15
Jistá lyrická rozevlátost Horova ovšem
který
rozměr,
Není vůbec náhoda,
odplývá kamsi do prostoru. šlépěje.
ten
místě
postrádal - "svobodnou
obzorů,
líčením Puškinovým".
v
13
ovlivňuje
překladu
nejen jeho atmosféru, ale i výklad
jednotlivých postav. Podívejme se,
jak Puškin
zachycuje skrze obraz krajiny jednu z hlavních hrdinek:
0Ha nro6Mna Ha 6anKoHe ITpe~yrrpe~~aTb
sapM
123
BOCXO~,
Kor~a
Ha
3Bes~
McqesaeT
HeóocKnoHe
óne~HOM
xopoBo~,
M TMXO KpaM 3eMnM CBeTneeT, M, BeCTHMK yTpa, BeTep BeeT, M
BCXO~MT
TIOCTeneHHO
~eHb.
[II/28]
Jí bylo milo na
pavláně
vždy vítat ranní
vjezd,
zoře
když ve blednoucí nebes se tratí chorovody když tiše kraj se
bráně
hvězd, země
a posel jitra, vítr,
skvěje,
věje,
a probouzí se denní ruch. [Jung] Sedala ráda na balkonu, na úsvit jitra
čekajíc,
co po blednoucím nebesklonu proud
hvězd
a vítr,
se propadával v nic
časný
vál v dál proudilo
věštec
rána,
pole zaoraná,
přes světlo
v
země
klín.
[Hora]
Verše
předlohy
zachycují obraz v poezii velmi
obvyklý: "východ slunce"
napětí,
v nich odráží zvláštní příchod
Bocxo~).
hvězdou.
(óne~HOM
HeóocKnoHe)
(sBes~
A
přece
díky kterému
nového dne prožít znovu,
s každou pohasínající
hvězd"
(sapM
postupně,
můžeme takřka
Na "bledém nebi"
se pomalu vytrácí "chorovod
xopoBo~),
jako když se
tanečníci
odpojují z dlouhého, všelijak propleteného řetězce. nezačal
"tiše
Zvláštní chvíle, plná den, a
přitom
rozsvětluje"
očekávání.
Ještě
už není noc. Kraj kolem se
(TMXO cBeTneeT), "vane vítr"
124
se
(BeTep BeeT), všechny
"zvěstovatel
světelné
(BecTHHK yTpa). A
i dotykové vjemy "postupně
majestátní okamžik, kdy TIOCTeTieHHO
(BCXO~HT
rána"
~eHb).
své
nového dne tak ráda.
klidnější
vyčkává
nemůže
sestry
"balkoně"
na
nastává den" krajinu VŠak
Předjitřní
nevnímá pouze básník, ale taky ta, příchod
vytvářejí
která má
Taťána.
Na rozdíl od
(6anKoHe),
zahleděná
do
probouzejícího se východu. V té chvíli se cosi pozvolna
rozsvětluj
"zoře
na
v ní
l
e a vane ...
Jung místo "východu slunce" nechává čekat
raději
ráno dospat. A
Taťánu
vjezd". A "nebe" nahrazuje "nebes
bránou". Jeho akademicky básnické obraty odporují Puškinově prostotě. působí
poměrně
16
Jinak ovšem Jungovy verše
nehledaně.
Hora stejný obraz Ani jeho
řešeni
překládá
s velkým zaujetím.
ale neni zrovna prosté. Jestliže
Puškinovo nebe s pomalu se vytrácejícím "chorovodem Horovo je hvězd"
hvězd"
nějak
hlubší. Dokonce
propastně.
se propadává v "nic". A naopak,
namísto postupného Kam? V
dává tušit jistou hloubku, nebe
"země
klín"!
spíš zvláštního mateřského.
přibývání Opět
bezpečí.
Světlo
"Proud
světlo
-
- doslova "proudí".
hlubina, tentokrát ale Téměř
pozemsky
se navrací k zemi. A v jeho
návratu ve spojení s jejím klínem se zrcadlí jakýsi obrozující, uvedená v
část
Horova
životodárný princip. Celá překladu
spěje
k novému životu. V tom
nicotě
od mizení
rovněž
není
puškinovská prostota, nýbrž máchovská metafyzika! Proč
si
jistě
Hora postupoval kladl otázku,
nesčetněkrát určitou
právě
takto?
Především
jak východu slunce,
popsanému tolika básníky, vrátit
nezaměnitelnost.
125
A jeho hledání ho
zjevně
dovedlo až k Máchovi, zhruba rok
věnoval překladu
Oněgina
variace.
Horův
kterému se
před
- v
práce na
započetím
kdy psal své Máchovské
době,
Taťány
obraz
intenzivně
sledující východ
slunce je také takovou variací. Variací, kopií.
Neboť
přejímání
básníka.
Hora
obratů Naučil
podstatnějšího,
Dokázal verše.
stejně
17
u mechanického
neskončil
největšího
našeho se od
něj
něco,
co Máchu
dělá
Máchou.
dokonale prolnout obraz s melodií
Do jeho Oněgina se ta dovednost promítla
Povšimněme
si,
důsledky.
vycházejí z
jak Hora rozvíjí Puškinovu
"větru".
letmou zmínku o
přidané
romantického
mnohem
něco
s nebývalou silou. A také s
Stejně
nikoli
Slova "vál v dál"
vanutí a širých dálek.
představy
jako "pole zaoraná" a motivy
docela
působí
klín". Všechny
"země
přirozeně.
Navíc jsou
melodicky rozevláté svými táhlými hláskami. A mají i
jistý významový vztah k
místopisu
po staletí
důležitou
Rusko - s
střední
obdělávané
Přesto
tak trochu
přijít
neměli
Taťáninýma
něco,
po
plochami
zapomenout na jinou
Obraz východu slunce Puškin
Zřejmě
čem
líčí
To ona ráda sleduje,
očima.
jak se blíží nový den. může
nekonečnými
půdy.
bychom ale
věc.
Zapadají do
scény: venkovská usedlost
líčené
Larinových,
předloze.
i proto,
podvědomě
že s ním
touží ... Neodráží
svítající krajina stav její duše? Pak se ovšem Horova máchovsky rovněž
rozvichřená
trochu do rozporu s
metafora dostává
předlohou.
Hlavně
s její prostotou. Mnohem spíš se totiž spojuje s rozervaným nitrem Máchova smrt než s
osamělou
očekáváním
věcí
vězně
dívkou lehce
příštích.
126
čekajícího rozechvělou
na
se naopak podivejme,
Teď
zachycuji
Taťánu
se
opět
Oněgin
plese u svého
závěrečné,
v
jak oba
překladatelé
osmé kapitole,
kdy
vraci do Petrohradu a ocitá se na významného generála. Už
přibuzného,
zpovzdáli upoutá jeho pozornost generálova žena:
0Ha He
HeToponnMBa,
6~na
xono~Ha,
He roeopnMea,
Bes esopa Harnoro
ecex,
~nR
Bes npMTRSaHMM Ha ycnex, [VIII/14] Ta
nespěšná
je, nenápadná, přiliš
nl hovorná, ni
chladná,
nic z výzvy v
očich
nic z
v ni na dojem;
výpočtu
vůči
všem,
[Jung] Nebyla chladná,
nespěchala
a slovy
přiliš
neplýtvala,
šla bez
nároků
na
mijejic
skromně
úspěch,
všech.
tváře
[Hora]
Předchozi
verše
Objekt jejich zájmu najevo,
přitom
středem
že je
pohled do jediného bodu.
soustředi
ani náznakem nedává
než Puškinovy. Oba sleduji tu, "klidně,
pozoruhodnou xono~Ha),
spěchu"
beze
"přiliš
neméně
která vystupuje sobě
(HeToponnMBa). A má v
střidmost:
ani
Oněginovy
pozornosti,
neni ani "chladná"
výřečná"
Prvni dva verše Jung
(He
(He roeopnMBa).
překládá
téměř
doslova.
Až na slovo "nenápadná". Puškin nic takového neřiká
k
- a vi
přehlédnuti.
proč.
Měla
Taťána
přece
nebyla
zvláštni smysl pro miru
který snad neupoutá pozornost hned, ale po
127
věci, nějaké
chvíli
Tu
určitě.
lehkou, ale
střídmost
akcentuje Hora -
dobře
nápadnou zmínkou o
dostatečně
Taťánině
citu pro míru slov. Další verše jsou pro charakteristiku hlavní hrdinky
stejně
důležité.
na plese, mezi lidmi
žena generála, se
Taťána,
nejrůznějších
stavů
a
hodností, pohybuje "6es Bsopa Harnoro". Neboli: její pohled není
"urážlivě
posouvá pozornost trochu jiným Taťána
něj
podle
získat dojem,
neměla
očích",
"výzvu v
že neprovokovala,
zajímavě
překladu
nevykalkulovanost
zdůrazňuje
naznačují,
že
obdiv svého okolí.
si
Taťána
Měla
přirozeně.
řešení
podoba,
kterou dostalo, však bohužel
poměrně
křečovitě.
Poslední verš
přemýšlivě. překladu
předposlední)
a
elegantně.
přitom
předává
v kombinaci s
přechodníkem
obrazu dodává
potřebnou
v
obrat
plesových
A navíc
(v jeho doslova,
podstatě
"tváře
všech"
"míjejíc" navíc celému
dynamiku: vnímáme
procházející sálem, za kterou se přítomných
působí
přesně.
předlohy
Přidaný
Slovní
opodstatnění.
překládá
Ha
nenárokovala
ničím
ho zcela
tedy má svoje
rrp~TRSaH~~
Jungovo
Hora stejné místo
m~žeme
případně
jejího chování. Vskutku. Slova "6es ycrrex"
opět
Jestliže
směrem.
nekoketovala. Poslední verš Jungova nicméně
Jung
přezíravý".
otáčejí
Taťánu
hlavy
hostů.
V následující pasáži, shrnující
Oněginův
dojem z té všemi obdivované dámy, se ukazují další rozdíly mezi
oběma
v pohledu na
Oněgina,
vlastním
očím
překladateli.
-
128
který
právě
Tentokrát teď
nechce
věřit
~yMaeT
"YzenM," -
Ea~eHM~,
"Yzenb oHa? Ho TO"Y:HO ... HeT ... KaK! M3
cTenHbiX
~nyrnM
ceneHM~ ... "
[VIII/17] mě
"Což," mysli Jevgen, "zrak či
že ona to? Aj? ... Bdim
šáli?
snim? ...
Ne ... Jak z té stepní vísky v dálí ... " [Jung] "Je možno to?" si Eugen myslí: "Že by to ona mohla být? ... Jakže? Z té stepní díry syslí. .. " [Hora]
Předchozí
předlohy
verše
zachycují
přemýšlí
se sebou samým. "Je to možné?" nevěřícně
hrdina a
opakuje: "Je možné,
ona?" A následuje sebepotvrzení, vystřídá
"Jistěže ...
zaváhání:
trojtečky
jsou
Naznačují
horečnaté
Ne ... " Ty
Oněgin
Naznačuje,
že
že je to vzápětí
dvě
udivené
použije typický ~nywM
pojem z ruského místopisu. "Ms ceneHM~".
titulní
které vyústí ve
přemýšlení,
Načež
které
dialog
než slova samotná.
výmluvnější
zvolání: "Cože!"
Oněginův
cTenHHX
pochází ze
Taťána
zapadlých míst ruských stepí, na stovky verst vzdálených od civilizace. Oba řeč
překladatelé
pojímají
Oněginovu
jinak. Jungova "víska v dáli"
stylizovaně.
A evokuje spíš
české
působí
přímou
nadmíru
chaloupky pod
horami než širokou ruskou step. Hora naopak poslednímu verši nasazuje Jako by se v opět
-
při
satirický hrot.
pohledu na
probudil bývalý epigramatik,
glosující přece
Oněginovi
téměř
také
společenskou tvořit
smetánku,
součást
129
románu.
Taťánu
-
s oblibou jehož album
mělo
Zkusme se
- s
teď
- prudkým
zjištěni
lipové aleje, s podobnou
kde
střihem Oněgin
6es 6necToK
Harue~
MOM
B
no~py~M
R
EMy
zpátky, do
promlouval k
Taťáně
~HeM
~~ean,
O~HY
Mo~x
He
C~acTn~B ... cos~aH
~y~~a
~yrua
~nR
~36pan
ne~anbHhlX,
B
npeKpacHo~o
Ji1 6bin 6bi
Ho
přenést
Ma~p~~anbHhlx:
npe~H~M
BepHO 6, BaC
Bce~o
předchozich
přimosti:
CKa~y
~~
vědomim
sano~,
CKOnbKO
MO~!
6na~eHCTBa;
MOR [IV/13,14]
Řku
bez poetické vám fráze:
Svůj
dávný nalézt ideál,
vás a ne jinou bych si
přál
mit družkou na své chmurné dráze jak záruku všech blahu vloh a byl bych
šťasten
nesouzen však
Mně
- pokud moh. úděl
blažši:
má duše jest mu cizi již [Jung] To pravdou bez fráze je vskutku: našel bych dávný ideál a vás jen, vás jen bych si vzal za družku dni svých, svého smutku, jak záruku, bych Mé
že hoden vás,
šťasten
štěsti?
jejž ve
snad ... být mohl zas!
Listu podobá se,
vichřici
trousi kmen [Hora]
130
Ještě
před
stihl
říct,
začátkem
že bude
svém dopise. A "~eknu
stejně
často
zpravidla milostných,
třebaže
volí taková
mluví na obvyklé madrigalové téma,
hlavně
chce být
Zároveň
pravdivý.
obrací slovy vnukajícími jistou naději:
"Naleznuv
věřte,
svůj
Načež
přichází
může
Taťáně
neoprávněnou
přítelkyni
jedno z
velmi prostých vyznání,
zamilované dívce
se však k
dávný ideál/ vybral bych
vás jedinou/ za
dnů."
smutných přitom
opakuje:
spěchu
která druhá strana chce slyšet. Ovšem
Oněgin,
si,
Taťáně
jako ona ve
otevřený
znovu, beze
teď
Oněgin
bez madrigalových pozlátek." Autoři
madrigalů,
slova,
pasáže
předešlé
svých největších
a
jakého se
dostat: "Stala byste se
zárukou všeho krásného." V tom není pouze momentální okouzlení, ale také budoucnost. To vše pak maxima:
"Byl bych
podmiňovací
všechno je
ještě
stvořený
přirozeně
šťasten ...
mohl!" Ten
společná
ústí do jakéhosi
nejvíc,
způsob
kol i k bych jen
ovšem dává tušit,
že
trochu jinak: "Já ale nejsem
pro blažený život,/ tomu je moje duše
cizí." Hned první verš očekávání. nepříliš
oba
řeší
Jung jako obvykle zvolil
překvapivé,
celková dikce? Jung stylizovanosti: rozhodovala o
Hora je směřuje
opět
jako by forma,
překladem
Horovým,
větší
Zvlášť
rýmů,
kdy
fyzicky cítíme,
slovní, ale i ten ve
tváři
131
ve
kde jedno slovo
další - a z jejich sledu
gesto: od chvíle,
přímo
A
slov víc než snaha zachytit co
volbě
srovnání s
jen"
k
zejména tlak
stav hlavního hrdiny.
určité
řešení
přímočařejší.
zjevně
nejvěrněji
podněcuje
podle
překladatelé
Oněgin
postupně
řekne
vzniká
"a vás
jak jeho výraz - nejen - nabývá
soustředěného
napěti, němž
"šťasten
vrcholiciho spojenim
následuje
zas!" Slovy i různorod9ch
uvolněné tváři
vydechnuti "snad mohl
titulniho hrdiny prolne vlna
pocitů.
Překladatelsky
zajimav9 je
neméně
pasáže. Jung ho
předchozi
b9t", po
předává
závěr
l
vcelku
přesně.
Až na slovo "již", vynucené nejspiš r9mem, budi falešn9 dojem,
Oněginův
že
život snad
které někdy
dřiv
b9val "blažši". A Hora se -pokolikáté už? -
opět
odpoutává k vlastnimu obrazu.
"štěsti"
přirovnává
Oněginovo
střásanému
k listu
kmenem.
I jeho metafora vnuká
představu
šťastnějšiho
Postoj Puškinova hrdiny je
Oněgina!
však jin9. Neni šťastn9
stvořen
vůli
b9valého
pro blažen9 život. Nikdy věci
nebyl a nebude! V té
kdesi mimo jeho
nějakého
- a on to
bylo rozhodnuto
nemůže
nijak
změnit.
Oba promluvě
tedy v
překladatelé
Oněginově
kličové
v aleji opomenuli jeho sklony
k fatalismu. oslabuje tu
Každá podobná poněkud
nepřesnost
nečekanou
proměnu,
ovšem kterou
hlavni hrdina v románu projde. Podivejme se kdy
Oněgin
znovu do
teď
závěrečné
kapitoly,
z cest zpátky do Petrohradu,
přijiždi
navštivi ples, z mysli mu nejde krásná hostitelka - a on se rozhodne napsat ji dopis:
Kor~a
6 BH SHanM, KaK yzaCHO
TOMMTbCR
zaz~OID
niD6BM,
ITbinaTb - M pasyMOM BCeLJ:aCHO CMMpRTb BOflHeHMe B KpOBM; /KenaTb o6HRTb y aac KoneHM [ ... ] A
Mez~y
TeM rrpMTBOpHbiM
xna~oM
BoopyzaTb M peLJ:b M BSOp,
132
Kéž byste
jak
věděla,
děsno
je s tužbou lásky zápolit, plát - a to
v nitru
bouřné
těsno
jen rozumem vždy chlácholit; chtít kolena Vám obejmouti [ ... ] a zatím lhostejnosti ledem si ozbrojiti
i zor
řeč
[Jung] Kdybyste znala, jaká
trýzeň
je v krutém ohni lásky mé, i v rozumu, jímž horkou své krve
žízeň
krotíme;
věčně
chtít kolena vám objímati [ ... ] A
při
tom všem se chladným zdáti,
nezradit okem, slovem cit [Hora] Oněginův
dopis má v
"zaz~a",
odkazující k "touze", která našeho hrdinu
trýzni,
znamená také
"rrunaTb" neboli "vášnivých
touhy jako spalujici zadržovaně
"žizeň".
A
stejně
sugeruje
"hořet"
prožitků"
navenek jakoby
jiskru imaginace. Slovo
sobě
- a
rovněž
Tím
žízně.
představu
"plamenů". silnější,
V jeho
potlačovaný.
že je
prosvítajícím zpoza slov, bychom
rozumem
ustavičně/
pronese
otevřené Načež
předstíraným
Řádky
Obraz
světle,
vnimat hlavni myšlenku celého dopisu:
kolena."
tak sloveso
utišovat neklid krve."
vyznáni:
musi
"Hořet
"Přát
přiznat:
"A
chladem/ vyzbrojit
jeho dopisu jsou
tkvícího jedním koncem v
133
- a
Oněgin
si obejmout vaše přitom
řeč
vznětlivé.
hned se stáhnou zpátky, do
měli
i pohled."
Hned vzplanou,
příslušných
hrdinově
mezi knotu
pulzující krvi.
Oba
zprvu zachycují jen
překladatelé
významový povrch slov. I když si však Horóv "krutý oheň
lásky" v
míře
moc nezadá
konvenčnosti
s Jungovou "tužbou lásky", má svoje
opodstatnění.
Souvisí totiž s velkým obrazem, který Hora v
překladu
vášeň,
rozvinul. "Horká
kterou je
žízeň
"krotit" jako plameny,
třeba
a nespoutané.
nebezpečné
Jungovo
je pravým opakem každé
řešení
nespoutanosti. Jestliže jeho "bouřné
krve". Odráží
v nitru
těsno",
Oněgin
sám sebe vskutku
m~že
p~sobí
nanejvýš "chlácholit". Jeho slova stísněně.
A
postupně
pociťuje
do
přecházejí
křeče.
hodně
Ta
kulminuje ve chvíli, kdy se Jung na konci předchozí
pasáže snaží "ozbrojit" svého hrdinu
"lhostejnosti ledem", použitým
zjevně
pod
neúprosným tlakem rýmu. A jak se s tímhle místem vyrovnal Hora? Jeho Oněgin
se pokouší "chladným zdáti". Ten obrat jednu hlubokou souvislost. Až dosud
zd~razňuje Oněgin
tických
vždy
něco
d~vod~.
tajemněji.
Teď
něj
sv~j
sobě
rovněž "nezAonevěřit kterému
pohledů
Třeba
v
přílišnou
řešení
měl.
Pozoruhodně
"neprozradit".
prostě
se". A
Aby - jak
naznačuje
tak
to, co je pro
vlastní hloupou neuvážepřímostí
svých slov a
milované bytosti.
přítomnosti
Horovo
kdy
člověk'vystavuje
d~leži té, /nej ak61T
ností.
zajímavěji,
cit "nezradil".
sloveso. Znamená
nebezpečí,
z pragma-
ale musí pod maskou bontonu skrývat
vypichuje Hora dvojznačné
hlavně
vypadat
Chtěl
cit, jaký v
nejsilnější
Ale
předstíral,
se Puškinovi blíží nejen múzou,
ale také myšlenkovou
podnětností.
Odráží to,
si u nás všiml už Tomáš Garrigue Masaryk,
134
čeho
který
básníkům
s odkazem k Puškinovi a k
puškinské plejády prohlásil: " ... těchto
verše
básníků
příkladům
K
které odhalují, - ve svém patří
i
závěrečná
mlčení.
myšlenkově
Taťániných
k
němu
promluví po
Říká přitom věci, vůbec
R
které bychom
nečekali.
6oraTa M SHaTHa,
qTo MY% B cpa%eHbRX MsyBeYeH, qTo Hac sa TO nacKaeT
~Bop?
He rroToMy nb, YTO MOM rrosop Terrepb 6H BCeMM 6Hn saMeYeH, M Mor 6H B o6mecTBe rrpMHeCTb BaM co6nasHMTenbHYID YeCTb? [VIII/44] že bohata jsem, vážena; že manžel
Dvůr
že za to Či
zmrzačen
proto,
mi zjednal
nám
byl vojnou, ráčí
nedůstojnou
a vás že plané slávy by
před
přát?
že by snad můj pád pověst
moh
světem
třpyt
ozářit?
[Jung] Že bohatá jsem, Že muže v boji
známá všem? zmrzačili?
Že dvoru v mnohém
135
spatří,
v jakémsi dopise, a
čte
Taťána
Oněgin
komnat,
tak zajímá?
qTO
veršů,
dospěl,
scéna celého románu.
v dané chvíli možná Oněgin
že se
18
filozofujících~
Oněgina
v slzách
padne jí k nohám. dlouhém
že
kam až Hora - ve srovnání s Jungem
překladu
kněžna
je,
myšlenky,
filozofovalo.~
"lyricky
vchází, nepozván, do jak si
důležité
zhuštěné
jsou
vůbec lyricky myslilo,
takzvané
vděčíme?
Proč
se o ni
A proto,
že by hanby mé
všichni kolem
teď
svědky
byli?
A pýchou Dona Juana by byla vám má pohana? [Hora]
Taťána
mluví s
Oněgin
o ni
překvapivou
jen proto,
věcností.
že je
cpazeHbHX M3yseqeH), a tak jim "carský
(B
věnuje
začala
svou
přízeň"
Taťána
To všechno
důvodů?
těžká
že její muž "utržil v bitvách
zranění" dvůr
"bohatá a známá"
společenských
(6oraTa M 3HaTHa)? Nebo ze Proto,
teď
Zajímá se
číst
říká
(Hac 3a TO nacKaeT nBop)?
v okamžiku,
dopis napsaný mužem,
kdy si znovu
který
právě
klečí
u jejích nohou. Mužem milujícím a stále milovaným. Ve slovech bývalé odráží kus o
Oněgina
V z
hořkého
-
své promluvy
nejostřejších:
její "ostuda"
získal
poznání,
ostře
ke kterému - pokud jde
nepřišel
(no3op)
přitom
snad
znamenala
velmi
přitažlivého?
qecTb"! To spojení je zcela
se mu
se však
vyslovuje slova
Oněgin
proto,
že by
společenský
kterého by si všichni všimli? A že by tak
něco
"svůdné
slečny
dospěla.
závěru
skandál,
provinční
prestiži",
podaří
uC06na3HMTenbHYD
přesné.
Odkazuje ke
kterou muž získá ve chvíli,
dobýt ženu.
Zvlášť
pokud už
kdy
patří
jinému. Až k tomuto místu Jung i Hora poměrně
věcně,
překládají
s gradací opakovaného "že".
V posledních dvou verších se však oba od odchylují. Každý jinak. zní ve srovnání s
Taťáninou
prestiž jistého typu Hora je zase
Jungův
mužů
vyhrocenější.
136
předlohy
"planý slávy
třpyt"
narážkou na pochybnou
zbytečně
Jeho
diplomaticky.
Taťána
se
připodobňuje přirovnání
k pyšným trofejím Dona Juana. Takové
není s
v rozporu.
předlohou
Dodává však
hlavní hrdince cosi navíc: schopnost epigramu. Ta, které literatura dokáže
nahrazovala život, náhle
dřív
vztáhnout události,
trefně
kterými sama
předobrazu,
.žije, k jejich možnému
vyčtenému
nejspíš z donjuanovské poemy lorda Byrona. Horovo řešení
přitom
natolik
suverénně,
že
neznalý originálu bude možná
překvapen,
když
zjistí, místě
působí
že o žádném Donu Juanovi Puškin v daném Veršů,
nemluví.
kanonizující překladu
na
které
samozřejmosti,
celou
nejznámějších, řeč
začátku
vytvářejí
Horově
O
několika
z
z úvodu
Taťánina
dopisu, bude
řadu.
těch
ještě
další kapitoly.
překonat
především
atmosféru Jungova
určitou
překladu,
z akademicky básnické
stísněnou
kombinované
Současně
pravou míru ta místa Puškinova určité
že Hora se
vyplývající
češtiny
s podléháním tlaku formy.
Jung - navzdory
dojem
objevíme v
Z dosavadního rozboru vyplývá, pokouší
čtenář
však uvádí na
příběhu,
která si
tendenci k doslovnosti -
vykládá jaksi po svém. Tak jako v následujících verších. Ocitáme se chvíli,
opět
kdy Puškin popisuje
módních nezbytností i výměnou
v první kapitole, ve
za
"dříví
Oněginův
doplňků,
dovážených do Ruska
a sádlo" z kultivovaných
evropských metropolí. A úvodní
část
uzavírá slovy:
Bce yKpawano Ka6MHeT ~MflOCO~a
pokoj plný
B OCbMHa~uaTb
fleT.
[I/23]
137
svého
líčení
tím vším se blýskal kabinet šviháka osumnácti let. [Jung] to vše krášlilo kabinet mudrce osmnácti let. [Hora]
Puškin nazývá
Oněgina
Ovšem v jaké situaci? zaplňovalo
velkých
myslitelů
nejrůznější
Pouze ten,
hrdinův
kdo chce
"osmnáctiletým filozofem". Právě
vykreslil, co
zčásti
pokoj. Nebyly to portréty a police plné tlustých knih. potřeby,
především
bez kterých se neobejde
vypadat. Vida!
Oněgin,
který se staví do pozice mladíka kriticky glosujícího svoji dobu,
je
zřejmě
doby víc, než by si byl ochoten světle
má ovšem
Horův
ironicky
ve vleku této
přiznat.
míněný
V takovém
"mudrc" ve
srovnání s Jungovým "švihákem" mnohem blíž k myšlence předlohy.
19
Až dosud jsme mluvili a Hora zasáhli do obrazu Podívejme se tedy,
hlavně
Taťány
a
o tom,
Oněgina.
jak v rozebíraných
vyznívá obraz zbylých dvou hlavních
qyTb oTpOK, Onbroro Cep~eqHHx
OH ÓbiJ1 Ee
Mna~eHqecK:vrx
B TeH:vr
OH
nneHeHHH~,
MyK eme He 3HaB,
CB11~eTenb
yM:vrneHHbi~
gaóae;
xpaH:vrTenbHO~
pa3~enRn
~y6paBH
ee 3a6aeH, [II/21]
Druh Olgin od samého
dětství,
muk srdce posud neznalý, druh druha nejradš za
138
jak Jung
svědectví
překladech
hrdinů:
svých
her si hledali;
dětských
ve stínech ochranného doubí svou zábavu on s její snoubí [Jung] Jak hocha ho Olga.
uchvátila
ještě Svědkem
zábav byl,
v nichž vyrostla ta malá víla, o jejíž lásce sladce snil. pod stromy,
Zřel
na lukách
jak dívka milá
věnečky
si vila [Hora]
Puškin popisuje dokonalou idylu, snad jen v životech Už jako "jinoch"
(cep~eqHNX
zamilování,
MYK),
Ještě
sa6as). A
společně
doubravy"
(B TeHM
udívčích
her"
si hrávali "v xpaHMTenbHO~
dikcí, Hora
umělou
lehkostí. Snad až překladu
Předně,
je totiž vykoupen proč
které
ještě
přece
předloze
~y6pasN)
opět
stínu
.
vyznačují
s velkou
Přirozený
určitými
spád jeho
posuny. Olžině
mluví o chlapeckém okouzlení,
nezná "muka srdce". Ani obraz Olgy
jako "malé víly vijící v
bezpečném
by Lenskij "sladce snil" o
lásce? Puškin
(CBM~eTenb
(Mna~eHqecKMX
překládá
přílišnou.
skutečné
svědkem"
Jestliže Jungovy verše se poněkud
ani neznal "muka přináší
která
a už byl "dojatým Olžiných
YMMneHHN~)
souzených si osudem.
(oTpoK) byl Lenskij Olgou
(nneHeHHN~).
"uchvácený" srdce"
milenců
která nastává
věnečky
nedohledáme. Do
ale zapadá docela vedlejší efekt:
dobře.
nepřímo
nastíněné
139
dívčí
idyly
A má jeden zajímavý vyostřuje
prostinkou Olgou a její mnohem sestrou.
na lukách"
kontrast mezi
komplikovanější
Jungův zřetelně
psané v
Horův
a
odráží
nM,
jeho elegie,
~esa
KpacoT~,
paHHeM ypHOM
Ha~
OH MeHR nro6Mn,
~yMaTb:
OH MHe
překladu
souboje:
Cnesy nponMTb M
v
hlavně
předvečer
TipM~erub
výklad Lenského se pak
ITOCBRTMn
e~MHOM
PaccseT net.JanbHbiM :>KMSHM 6ypHOM! ... Cep~et.JH~M
~pyr,
:>KenaHH~M
~pyr
[VI/22] zda
přijdeš,
Krasoty,
děvo
si zalkat nad mou a dumat: on mně
mě
jedinké on
časnou
urnou
miloval, věnoval
svou mladost pochmurnou a burnou! ... Můj
anděle,
má družko
[ ... ] [Jung]
co ty však,
Přijdeš
krásná?
květ
mi na hrob dáti se slzami? A pomyslíš si: mně
a
jen,
mně
Měl
chtěl
svých tesklivých Má milá,
mě
snů
rád darem dát drahokamy?
srdce v srdci mém [Hora]
Z každého verše mladého básníka patos. Ovšem trochu pokleslý. romantismu,
třebaže
často
čiší
romantický
Skutečně
velké
mluví o smrti,
básně
se
vyhýbají
něčemu,
průchod.
Chce vzbuzovat soucit. Nejprve se zeptá,
zda k
němu
přijde,
jeho
Olga -
čemu
Lenskij dal zcela volný
"děva
krásy"
aby "prolila slzu"
"předčasnou
urnou"
140
(~esa
KpacoT~)
(cnesy nponMTb)
nad
(paHHeM ypHoM). A hned
-
nato si už o soucit
přímo
když
řekne,
začne
dívce
svého srdce napovídat, co si má nad jeho hrobem myslet: "On mne miloval,/ smutný úsvit
mně
jediné
života!"
bouřlivého
Načež
apeluje na Olžinu blízkost: "Milovaná vytoužená Jung
opět
přítelkyně,
přítelkyně." překládá
s jistou rusifikující
doslovností. Svými obraty "časná
věnoval/
"děva
Krasoty" nebo
urna" dodává Lenského elegii jasné poetičnost.
podtrhuje její úpornou zdaleka tak "tesklivé
není. Najdeme v
jednoznačný
dnů
Horův
drahokamy", obrat
vyznění:
překlad něm
zřetelně
klišovitý. Ale také lyricky jemné "srdce v srdci mém", které odráží to, o kapitole:
čem
byla
řeč
v minulé
jistý záblesk talentu.
V širších souvislostech zachycuje tu inspirativní
nejednoznačnost
mladého básníka také
jedna z jeho úvodních charakteristik:
no MMeHM C
~YlliO~
neHCKOM,
Bna~MMMp
rrpBMO reTTMHreHCKOM,
KpacaBeu,
B
rronHoM UBeTe neT,
TioKnOHHMK KaHTa M DOST. OH MS repMaHMM TyMaHHOM TipMBeS yqeHOCTM BonbHon~6MBHe
rrnO~H:
MeqTH [II/6]
Zván po jménu Vladimír Lenskij, duch, abych tak sám v prvním a básník, On
řek,
květu
Kantův
učenosti
gottingenský,
mládenec,
stoupenec.
poklad pravý
141
sem z
Němec
o
snův
mlživých
přivez
blouznivých
svobodě
[Jung] Vladimír Lenskij zval se jménem, duch gottingenský byl mu Byl básník, ale mladý
věnem.
přec
a krasavec a kantovec. Ze zamlžené Germánie přivez
si
učenosti
díl
a svobodomyslný byl [Hora]
Puškin Hned
představuje
několika
"krásný" sil"
svého hrdinu z
stran.
najednou. Lenskij není pouze
(Kpacaseu),
rozkvětu
jak mladí muži "v
(B nonHOM useTe neT) bývají, ale vystupuje
také jako "ctitel Kanta" "básník"
(nosT).
Ještě
~yrno~
přímo
a
se však dozvídáme, gottingenskou"
npRMO reTTMHreHCKOM). Gottingen? To
slavné univerzitní náhodou!
(noKnOHHMK KaHTa)
předtím
že je to mladík "s duší (c
různých
Patřilo
město
jistě
autor
nezmiňuje
ke svobodné hanze a po válkách
s Napoleonem se stalo jedním z hlavních evropských center,
kde se
soustředily
je pouze logické, z "mlhavého do Ruska nno~H),
že si
Německa"
přivezl
liberální ideje. Proto
Puškinův
hrdina
(repMaHMM TyMaHHOM)
nejen "plody
učenosti"
s sebou (yqeHoCTM
ale také "svobodomyslné touhy"
(BOnbHOfl~6MBHe
MeqTH) .
Co tedy máme považovat na Lenském za inspirativnější?
spíš
tvář?
Anebo
napovídající, svobodně
a bez
Jeho sklony k psaní poezie? Nebo právě
tu "gottingenskou duši",
že jde o mladíka, předsudků?
142
který
přemýšlí
Lenskij slibuje
věru
mnohé. A
to je na mladých mužích možná
právě
vůbec
nejzajímavější.
Povšimněme
si také, jak Puškin v charakte-
ristice Lenského postupuje. Dozvídáme se,
že to
byl "krasavec", "cti tel Kanta" a "básní k" ... údajů
sled tak nesourodých osobních naznačuje:
mnohým,
cosi
mladík se sice mohl stát
dotyčný
však nebyl tak zcela. Všechno na
ničím
bylo jaksi
Těsný
stejně
krásná
důležité,
i
tvář
něm
jeho
filozofický profil. Ironii Puškinových slov navíc podtrhuje nenápadná zmínka o "mlhavém Odkazuje jak k typickému generace
vzdělanosti,
tak i
k
telnosti abstraktní
v zemi, která pro
počasí
byla synonymem
Rusů
záviděníhodné
příslovečné německé
Německu".
neproniknu-
filozofie.
Filozofie,
která vždy tolik kontrastovala s ruským, spíše emotivním Hora
způsobem
předává
myšlení.
charakteristiku Lenského o
než Jung: opakovaným
obratněji
souřadným
najevo, že mezi jmenovanými
jasně
něco
"a" dává
přednostmi
mladého básníka není hlubší rozdíl.
Zajímavě
vyznívá také srovnání obou verzí posledního verše: zatímco Jung hodnotí Lenského "sny o "blouznivé", Hora je
přímočarý
čisté
podobě,
aniž by jí
kladné nebo záporné znamínko. vzejít Z v
ještě
jisté míry
dosavadních
Oněginovi převládá
že v
v roce 1937, století
jako
přece
připisoval
Vždyť
z ní
může
ledacos.
většiny
Jungově
Přesto,
jako
Nechává Lenského "svobodomyslnost"
předloha.
zaznít v
stejně
svobodě"
zjištění
vyplývá, že
akademicky uhlazená dikce do nad myšlenkovým
přepracované
podobě
skutečným překladem
jen nebyl. To
143
zaostřením.
vyšel
ještě
pro dvacáté
ostatně
potvrzuje
i
jedné
postřeh
~tenářky
"z profese", která
vyrostla mimo jiné na poezii konce devatenáctého stoleti, kdy mně
z
Jungův
jazykem oné doby,
čechových
romanci,
vznikal: "Mluvil ke
překlad
jak jsem jej
Pisni otroka, z Vrchlického Balad a
z Macharových
a z jeho Magdalény
Vteřin
na zevnějšek stejně konverza~ni, Naproti tomu v
překladu
jako v Bendlovi, ovšem
o
svobodně.
ně~em
je -
21
podobně
- patrný spiš
A předevšim, diky
básnickému jazyku i velké snaze odkrývat
významy puškinovské velmi
jako je Oněgin ... " 20
Horově
hlouběji
"Máchův duchovni patronát". tvořivě
znala
dobře
předlohy
Takřka
působi
Horův
gottingensky. To
velmi podstatném. Hora
dobře
Oněgin
svěd~i
věděl,
že do
Puškinova veršovaného románu se vepsala myšlenková nálada jedné přelomové epochy ruských dějin. Epochy, kdy v
Evropě
i v Rusku propukla
spole~enských
bouři,
jež
otřásly
22
řada
nejen
panovnickými domy. Sou~asně
však nastaly chvile, kdy - jak
poznamenává Vladimir
Svatoň
Puškinovy
zachvátily pochyby,
sou~asniky
jsou s to koordinovat
-
rozumně
"téměř
všechny zda lidé
své zájmy a zda
mohou nastolit mezi sebou harmonický řád". A stejné pochyby musely ve
třicátých
dvacátého stoleti zachvátit také
23
letech
sou~asniky
Horovy. Neni proto divu,
že když Hora koncem
listopadu 1937
verše nazvané Nad
dokon~eným
uveřejnil
překladem
v nich pouze jeden
Eugena
úspěšně
Události, do kterých jeho
Oněgina,
nereflektoval
završený úkol. překlad
přicházel,
hned v úvodu vedly ke zmince o aktuálnim v tehdejši
Evropě,
kde
~áste~ných
ústupků
rozpinavé
144
právě
vitězila
řiši,
ho
děni
politika
která si - tak
jako v Puškinových opět
nároky na
dělala
vedla,
jak víme,
Napoleonova Francie -
časech
Ta politika
světovládu.
ke krizi nejen politické.
Podlomila celý duchovní život starého kontinentu. A Hora si
zjevně
Překládal
Puškinův
z
vrcholů,
uvědomoval
jistý paradox.
představující
román,
jeden
kam se lidský duch kdy dostal, v
která se
řítila
do jedné z
lidských
dějin.
A to krajní, mrazivé
nejděsivějších
zachytil ve verších napsaných po
době,
propastí
napětí
dokončení
sám svého
Oněgina:
Hle, ve dvou Co na
Pro
pln hlodavého strachu,
věk,
prováděl
žil jsi ten rok, brachu.
jsi hledal rým,
Oněgina
dvacátý tě
světech
svým
šílenější
podsvětím.
[ ... ]
vzruch než kdysi Lenskij
jdou muži na smrt v
změti
názorů
a ve psí zase je duch gottingenský pod tlapou
imperátorů.
Ti slabí však, jsou
přece
Taťána,
ještě
živi,
chůva
její,
zdá se mi.
Z hlubin své prostoty nám vynášejí třpyt poezie na zemi. 24
145
OLGA
MAŠKOVÁ
Verše uvedené v dokládají, že
Horův
A
DVOŘÁK
MILAN
závěru
kapitoly
předchozí
překlad
podstatně,
byť
dnes už
souvisí s dobou svého vzniku:
víceméně
skrytě
stísněná
atmosféra Evropy
posilovala obecné
těsně
před
válkou
o osvobozujícím
vědomí
nutně
účinku
Puškinovy poezie. A Horu
přirozeně
vedla k
silnější
potřebě
otevřít
"svobodnou atmosféru
dalekých
obzorů"
v Puškinových obrazech i
ještě
myšlenkách ... Doba ovšem zanechala stopu také v našem prvním Olgy Maškové,
poválečném
překladu
Oněgina
prvním puškinovském.
překladatelčině
Poprvé vyšel v roce 1966. Pozoruhodný se,
z pera
čas.
Zdálo
že se blíží konec jednoho z temných období
našich
kdy myšlení lidí omezoval jediný
dějin,
správný výklad bylo možná
Z pohledu
světa.
minula léta
povinně
alespoň
Především
českého
Oněgina
z
časů
za který
vlastní postoj. A
ten je, jak za chvíli uvidíme,
zkoumáni
přitom
dočasně
frázovitého jazyka,
se dalo leccos skrýt. právě
že
nejpodstatnější,
literátů
klíčem
ke
"zlatých
šedesátých". Potřeba
vyhraněného
ještě
z jedné
české
překladatelky
věci:
postoje však vycházela
před
puškinovským debutem
vyšel
desetkrát. Generace našich nazpaměť
uspět
nový?
Vždyť,
"nejrozšířenější
stále nových dávno a
Oněgin
čtenářů
se z
přibližně něj
učily
celé pasáže. Stal se kánonem. Mohl tedy
překlad
Zábrana,
Horův
obměnách
dobře
vzpomínky".
1
číst
jak je
postřehl
čtenář,
Jan
který chce ve
jednu a tutéž knihu,
známou, knihu, na niž má sladké
A jestliže se Horův Oněgin právě
takovou knihou stal,
měla
146
před
sebou Mašková
nelehký úkol. Aby prorazila zavedenou
krajně
představou,
kterou si naše
o
vytvořilo,
Oněginovi
předlohu
nějak
musela
uchopit
nutně
- tak, aby
nově
publikum
čtenářské
otevřela
její dosud
opomíjené významy. Ovšem v pro
různé
českých
odvážně
příhodnější
dějinách
chvíle než
společnosti.
naděje".
2
Nastal
Podobně
také Puškinovi
právě
v šedesátých letech.
"stále
čas
sebevědomí
vzrůstající
když
současníci,
připravovali
o
pokusů
převrat
který našel odraz také v
našich
překladové
čtenářů
H K BaM ~TO
R
v
Horově
~ero
-
~e
verzi:
oone?
MOry eme CKa3aTb?
Tenepb,
H
3Haro, B BarueM Bone
MeHH npe3peHbeM HaKa3aTb. Já píši vám - co mohu více? Co Teď
ještě
vím,
řešeními
literatury zapsala do myslí
právě
TIMillY
jak
Následující pasáž se jako máloco
předchůdce.
české
v ruských
příklad,
se Mašková vyrovnává s kanonizujícími z
jeden
Oněginovi ...
Podívejme se nejprve na typický svého
české
euforické chvíle museli zažívat
nejsvobodomyslnějších
dějinách,
nemohla
vynalézavé postoje nastat
se probouzet intelektuální
Začalo
z
poválečných
mohu dodati? že máte právo sice
mne pohrdáním trestati [Hora] Píšu vám - co víc? Píšu já vám. Co na tom slova
pozmění?
147
Vím,
sama si tím
přivolávám
trest - vaše opovržení. [Mašková] Úvodní slova z Taťánina dopisu Oněginovi: ještě
vám - co víc?/ Co pozoruhodný
začátek?
mohu
říci?"
Ten dopis -
vysloví - reflektuje sám sebe. že ho
skutečnost,
někdo
nekonvenčnosti,
než cokoli
ještě
píše.
na
Někdo
I kdybychom
probouzí sám fakt takového dopisu z jisté
Není to
Upozorňuje
někomu
Mladá dívka mladému muži!
"Píšu
někomu?
dál,
nečetli
podezření
kterou si v Puškinových
mohly dovolit možná hrdinky francouzských
časech
románů.
Ale vychovaná
slečna
rodiny? Však také po prvních dvou
statkářské
"Teď,
verších následuje obava: vůli,/
provinční
z
mě
zda
skutečnost,
je na vaší
potrestáte pohrdáním."
přichází
Mašková
já vím,
že
Taťána
s jasným akcentem: píše
naopak - se v prvním verši
Oněginovi
- a nikoli
zdůrazňuje
hned
dvakrát. Ne že by Hora danou souvislost zcela potlačil:
mnohem víc však
že si ji
objeví sám.
čtenář
Rozdíl v ještě
s tím,
počítá
míře
jednoznačnosti
prohlubují verše další:
Maškové vnímá
Oněginovo
zákonitý "trest". "vůli".
Vůbec
obou
Taťána
"pohrdání" nemluví o
Možnost svobodné volby je
překladů
v pojetí
téměř
jako
Oněginově přitom
důležitá.
Souvisí s jedním z hlavních témat celého románu: dokdy nás má
ještě
začínají
Oněgin
rozhodujeme sami za sebe - a kdy už za rozhodovat konvence? Ve chvíli,
zaujmout postoj
vůči
dívce,
kdy
která mu
poslala zamilovaný dopis, rozhodnutí není dáno předem.
A
Taťána
- a spolu s ní
148
rovněž
čtenář
-
žije
očekáváním
věcí
Hora i Mašková protikladné se
převratně
vyhraněná
těchto
jak
víceméně
přijít
novým? Takovou otázku si
z roku 1999, Milan
Dvořák.
s
něčím
zřejmě
musel
překladu
Jeho
hře
interpretace. Dá
dvou pojetích
klást autor zatím posledního přes
tak,
náznak, ponechávající ve
přístupy:
po
dva
představují
významy, versus
vůbec
Přesně
Hora.
naznačuje
různé
příštích.
Oněgina
však -
překlad
všechny možné apriorní pochyby -
přináší
opět
trochu jinou dikci: Píšu vám, a už jen to samo je víc, než do slov mohu dát, a jako vám i
mně
že smíte mnou
je známo,
teď
pohrdat [Dvořák]
Dvořák
neklade o nic menší
dopisu než jeho způsobem.
důraz
předchůdkyně.
na samotný fakt
Činí
to však jiným
překladu
"Píšu já vám" z
Maškové, to je
bezbranné gesto - emoce, která sama o vypovídá dost, abychom pochopili.
Dvořákova
naopak klidně, beze spěchu vysvětluje. civilní dikcí. Takový postup je pro příznačný.
4
sobě
3
Taťána
Velmi
Dvořáka
Hned druhé dva z předchozích veršů
ukazují jeho krajní
důsledky:
"a jako vám i
mně
známo" vyznívá natolik didakticky, že se z
Taťániných
rozechvělá
úsudku
dalších slov docela vytrácí
obava z naprosté vydanosti - napospas
Oněgina
jen racionální
a také celé poučenost
společnosti.
o stavu
věcí.
Základní tendence obou nových odráží také v jiných
částech
149
Zůstává
překladů
Taťánina
se
dopisu:
je
CHa~ana
R Mon~aTb
ITosepbTe:
Moe~o
BH He Y3HanM 6 6
Ko~~a
XOTb B
CTH~a
HMKO~~a,
Ha~e~~y
R
MMena
XOTb B
pe~KO,
HarneM
~epeBHe
xoTena;
Všechno by,
He~eniD
Bac
BM~eTb
ve
věřte,
pa3
mně
spalo,
nikdy bych vám s tou bezmocí, s tou hanbou nešla na mít že
a
naději, občas,
malou,
třebas
aspoň
oči,
tu a tam
zavede vás k nám
projížďka
[Mašková] Nikdy bych nebyla tak a nemusel by se
můj
smělá
cit
vaším soudem hanbou rdít,
před
kdybych tu
naději
jen
měla,
že byste se snad na pár chvil jen
občas
u nás zastavil [Dvořák]
Taťána mlčet." Přitom
zdrženlivě
A
začíná
konstatuje: "Nejprve jsem hledat
důvody,
se trochu obelhává.
proč
chtěla
nemlčela.
Až
Nevědomky.
později
totiž zjistí,
jak bolestivou reakci v ní dokáže
vzbudit pouhá
Oněginova
teď
upíná jako k
"Věřte, měla
můj
přítomnost,
dostatečně
ke které se
naplňujícímu
stud/ byste nikdy nepoznal,/ kdybych
naději,/
že
třeba
zřídka,
třeba
jednou za
t9den,/ vás u nás na vsi uvidím." I tak, jisté sebeobelhávání, ale vyslovuje -
prožitku:
něco
Taťána
velmi
přes
upřímně
z velké bezradnosti svého postavení
jako neprovdaná dívka je
150
připoutaná
k rodnému
kteří
domu a nemá zrovna moc šancí potkávat lidi, by jí byli blízcí zájmy,
intelektem, výrazně
Mašková hned zkraje Taťána
místo odkazu k Oněgin
kdyby se
mlčení
citlivostí ...
interpretuje.
tvrdí,
Její
že by v ní -
"tu a tam" objevil -
"všechno
spalo". Nepopírá to smysl celého dopisu? Mohla by Taťána
základě
psát milostné vyznání na
citů,
které by za jistých podmínek dokázaly hned zase předpokladu,
"usnout"? "Usnout" by mohly pouze za vědomě
kdyby naivně
něco
Taťána
se zase projevuje racionál-
než její puškinovská
prvotní
potřeby mlčet
si o ní
Oněgin
číst.
vzápětí
už
- nikoli se pouze
obelhávala.
Dvořákova něji
předstírala
A
předjímá
namísto "smělá",
slovem
mluví
přímo
před
jak se
zodpovídat ze svého
o "soudu".
činu.
Jako by si
Oněginem
Puškinova určité
věci
budou poznat. Tento fakt
Dvořák
ostatně
vývody, přece
poukazem k
"rdění".
kterých se jeho
Taťána
jen trochu uvědoměle. Podívejme se však
Avšak
ještě
na jednu
nesmělá
-
HlifKOMy Ha CBeTe [ •.. ]
TH B CHOBJif,I:\eHbFIX MHe FIBJ1FIJ1CFI He3pi1MbiM,
Tbi MHe ÓbiJ1 y:>R: MI1J1,
TBOM qy.I\HHM B3I'J1FI.I\ MeHFI TOMMJJ,
B ,I:\yrne TBOM ronoc pa3,[(aBancFI ,I\aBHO ... HeT, 3TO ÓbiJ1 He COH!
151
jemně
předchozí
vyznívají
část
Taťánina
zprvu spíše
proměňuje:
He OT,I:\ana óbr cep,I:\LI,a FI!
na ní zkrátka
dopouští,
ve které se jeho dikce -
,I\pyroM! ... HeT,
se
5
dopisu,
poněkud
bude muset
Taťána
pouze o "studu":
zd6razňuje
co
začne
asi pomyslí, až její dopis
představovala,
zmiňuje
předloha:
Někdo!
... A kdo? ... Ne, nikdo jiný!
Mé srdce jednou jen se vzdá. O
milý, snívala jsem,
tobě,
než jsem tvé
[ ... ]
tě
znala, byls mi vším,
uhranuly mým,
oči
srdce mi
tvým hlasem
zaznělo
už dávno ... nebyl to jen sen! [Mašková] Ne, nechci s jiným život spojit, na O
city vyplýtvat!
něho
[ ... ]
dávno sny mé byly,
tobě
tvůj
zrak v nich
tvůj
hlas mé nitro
byls neznámý, a
zářil
líbezně,
rozezněl,
přec
už milý ...
To nebyl sen, ten nežije! [Dvořák]
Jestliže se
Taťána
zpočátku
s jistými oklikami,
teď
by nedala "nikomu na kromě
(B
Oněgina.
jeho
milý~
"mučil~
dívku
hlas~
nezakrývá nic: své srdce
světě~
Ještě
(HMKOMY Ha cBeTe)
(~onoc
Oněgina
"nespatřený~
snech~
(HeSpMM~~)
a v její duši se "rozléhal
pas~asancB). dělo
"dávno~
spatřila.
A tohle všechno se (~aBHO),
nikoli až
Pozoruhodné vnímání
vyhrazené snad jen zamilovaným: to,
času,
Taťána
1
MMn). Jeho pohled zamilovanou
(yz
(TOMMn)
-jako zázrakempoté, co
zdrženlivě,
To on se jí zjevoval "ve
CHOBM~eHbBX).
byl jí "už
otevírala
co
měla
už dlouho v prožitcích, se nyní stává
skutečností.
A
teď,
se
záviděníhodnou
to
sen~
po seznámení s
Oněginem,
sebejistotou prohlásit:
může
"Nebyl
(sTo 6brn He coH) !
Mašková hned v prvním verši vkládá do
Taťánina
dopisu otázku navíc. A nechává hlavní hrdinku -
152
l
tak dost
"milým",
- nazvat
otevřenou
Puškinova
přestože
svým
Oněgina
takové osloveni
Taťána
nepoužije v celém dopise ani jednou. Oba zásahy maji,
samozřejmě,
zminěné
zřetelně
jistý dopad:
emocionalitu.
zvýrazňuji
Dvořákova
- zprvu pouze
Taťána
tentokrát poušti
uvědomělá
- se
do rozumového kalkulu:
přimo
mohla by snad jinak prohlásit,
že nechce
"vyplýtvat city na jiného"? A dokázala by - kdyby být naprosto
chtěla
"zářil
"zrak" ji jeho
oči
libezně"?
skutečnosti
ve
mohla napsat pouze
životě
Oněginův
při
pohledu do
zaživala "muka"? Ne, to která se neubránila i nad zázrakem,
Vždyť
začiná
že
řict,
Přestože
Taťána,
jisté citové falši. v jejim
-
upřimná
dávno
naplňovat
kdy se
procitěné,
si misto prostého užasnuti "to nebyl sen!" poněkud
křečovitě
Oněginovi,
přece
že "sen"
Přistup
nejvypjatějšich
která s
Taťániným
souvisi. Setkáni v aleji. vysvětluje,
vysvětli
"nežije"!
překladatelů
obou
také v jedné z románu,
zafilozofuje - a
se
jasně
pasáži Puškinova
dopisem Oněgin
bezprostředně
při
strof -
pět
konči
něm
slovy:
H Bac fliDOfliD niDÓOBbiD opaTa M, MOZeT ÓHTb, eme
z
Tiocnyrna~Te
MeHH
CMeHMT He pas
HeZHe~.
óes rHeBa:
Mna~aH
~eBa
MeqTaMM nerKMe MeqTH; ~epeBuo
MeHHeT c TaK
projevuje
co k zamilované divce citi. A jeho
- dlouhá celkem
TaK
ještě
BM~Ho
CBOM nMCTH
Ka~~oiD
HeóoM
153
BeCHOID. cy~~eHo.
řeč
f10JTIOÓJ1Te YYMTeCb
Bbi CHOBa:
HO ...
BnaCTBOBaTb
COÓOID
[IV/16] Věřte:
snad Má
jak sestru vás mám rád ... ne, mnohem
ještě
něžněji.
vám
střízlivost
radí:
dobře
své sny a touhy každé mládí v letu
častokrát
vymění,
strom každý rok je zelený a s každým jarem znova kvete. nebe
Proč,
Zas
jistě
láska ... ale vy ...
přijde
příště
ví.
dobře
se radši
ovládněte
[Mašková] Cítím k vám
lásku bratra,
čistou
proto snad smím vám tohle
říct:
Tak už to chodí, moje milá dívka se ze
snů
vyléčila,
a zítra sní zas o Tak
někom.
s jarem každý strom
přece
si novým listím život chrání. To samo nebe
chtělo
snad.
Budete znovu milovat ... Jen chce to sebeovládání! [Dvořák]
Oněgin
volí slova
otevřeně
jako
obezřetně,
Taťána
láskou bratra."
jistotě.
možná říká
Vzápětí
ještě něco
napovídá,
čtenářku
ale
přichází
něžněji."
řeč
stejně
románové klišé o bratrské
je o
154
pouze utvrdit v zjemňující
Svou
věcech
hořké
výrok:
Není tak konkrétní, a
pravdivějšího.
že
přitom
ve svém dopise: "Mám vás rád
Takřka
lásce musí horlivou
a
přece
neurčitostí stěží
"A
změřitelných,
o nichž sotva
vynášet
můžeme
může
soudy. Cit nás
začne
uvádět
věci
"vyslechněte
že
definitivní
překvapit ...
kdykoli
hlavní hrdina vytušil,
nějaké
řekl
hněvu"
chtěl,
víc, než
prosbě
na pravou míru. Po
mne bez
A jako by
mluví zase se
zkušeným nadhledem svých šestadvaceti let: zamění/
dívka nejednou Trefný
sněni."
do
jinými sny své lehké Rychlost,
postřeh.
zamilovala,
Oněgina
vůbec
kterou se
Taťána
nezná - takže její
mění
strom své listy/
obrátil
čas
představy
přeloží
přímočarého
do
se znovu ... " A nakonec učte
opět
kdyby se
jinam:
"Tak zjevně
pak
přirovnáni
něm
o
s každým jarem./ Tak
rozhodlo nebe." Své poetické sám
s jakou
přece
jsou vskutku pouhé "sny". Nebylo by divu, její cit za krátký
Taťána
o snadnosti,
svědči
se zamilovávají sedmnáctiletí. Oněgina
"Mladá
Oněgin
prozaismu: "Zamilujete
ještě
upozorněni:
"Nicméně/
se ovládat sebe samu." Mašková
nenechává k
Oněginovu Taťáně
promluvu stylizuje.
promlouvat
překladatelčinu metodu velmi typická,
posouvá dikci románu k
komplikovanosti, než jakou by Puškinova verše stylizace v
ale jeho
Oněgina,
Ta abstraktní obraznost, pro
"střízlivost".
důsledky:
Předně,
připouštěl.
překladu
6
má své
větší
přirozený
jazykové
Součásti
Maškové je ovšem i
dramatizováni. Tou
trojtečkou
prvního verše její
Oněgin
spád
jisté
a záporkou na konci
zjevně
něco
naznačuje.
zjemněni
Zaváháním dává najevo,
že váži slova. A
"ještě
- kterým koriguje onu
mnohem
"lásku k nazývá,
něžněji"
sestře",
jak
svůj
se tak dostává do
pozice. Jako když herec
155
cit k
Taťáně
intonačně
udělá
zprvu
exponované
dramatickou pauzu.
Dvořákův nečiní.
citu
Oněgin
žádné jemné
odstupňování
svého
Naopak. Oslovením "moje milá"
projevuje spíš
shovívavost. A
nadřazenou
snů
konstatováním "dívka se ze odkazujícím k
Taťáně
vyléčila",
třetí
jako ke
osobě,
si
udržuje nápadnou distanci od vzniklé situace. Proč?
Oněgin
ne
rozhodně
osudově
Puškinův
zajímavějšího
ale
Na zamilovanou dívku,
nezúčastněně.
svůj
promítající celý
jediného
obecně,
mluví možná
muže,
další život do kterého
stačila
poznat, mohou mít jeho slova dokonce osvobozující účinek.
A
čtenáři
může
se titulní hrdina
začít
jevit trochu jinak. Dosud se choval dost nezodpovědně.
Teď
je pod silným dojmem z
dopisu. A "živé dojetí", v
něm
-
dočasně
7
Taťánina
které nad ním pocítil,
- otevírá skrytý pramen
upřímnosti.
Jeho promluva k
představuje
jedno z mála míst, kdy trochu víc
chápeme,
proč
Taťáně
Puškin - na konci první kapitoly -
s takovou sympatií vzpomíná, vyprávěli
v aleji
jak si s
Oněginem
o "bývalých láskách" a v jejich duších
se přitom "znovu ozval cit" ... 8 Jisté nedomýšlení souvislostí se v překladu
předchozích
veršů
projevuje i v práci
s metaforou. Se zamilováním, praví Oněgin,
je to jako se stromem,
listoví, protože tím - dodává
Puškinův
který obnovuje Oněgin
"život chrání". Pak by ale, vzato do výměna
říkajíc
Dvořákův
-
důsledku,
jedné milované bytosti za druhou - tak s každým novým jarem - byla životní
nezbytností. Oněgin
Dvořákově
Taťáně
Proč
by
něco
sdělovat?
tak problematického
Zrovna ve chvíli,
měl
kdy
zamilovaná dívka vnímá každé jeho slovo s velejemnou ostrostí?
156
Dvořákovo
řešení
mimochodem
dokládá, Básník
jak je Puškinova metafora
dobře
metafora
patří
říkat
stejně
Oněgina
stromová schopnost života,
jako lidí. V danou chvíli není
promyšleně
třeba
předloze
závěru
detail:
Oněgin
Oněgin
sebeovládání".
příště
že měla
"učila
Oněgin Puškinův mluví vášně
okamžiku, ale vývoje. To, věci
Taťána
teď,
jak
zajímavěji.
učení.
osudově
Nikoli
Taťána
Oněgina
provinční
se svými city pracovat. V
Načrtnuté
věc
Ostatně,
jak se ta
sám dostane lekci v
je
že to "chce
být za pár let jiné -
může
vyrovnanější...
překvapí,
zase
"radši ovládnout". A
že zvládání
Naznačuje,
- až se
v podobném duchu radí,
9
Taťánu
Maškové hlavní hrdina
překladu
zamiluje - by se
zralejší,
- tentokrát oba -
nabádá, aby se své city
upozorňuje,
prožívá
jeho alejového
přitom
důležitý
zvládat". Ale v
Dvořákův
Puškin nechává promlouvat
Překladatelé
opomíjejí jeden
dost
projevům
k základním
také v úplném
monologu.
pouze
Oněginova
přesná.
víc. Stejně
v
má
proč
pouze u náznaku. Ano,
skončit
regenerace stromů
věděl,
vlastně
slečna
závěrečné
nejjemnější
jednou naučila
kapitole od ní
etice!
obecné tendence obou
překladů
ovšem
zasahují také do výkladu dalších postav románu. Podívejme se nejprve na charakteristickou pasáž týkající se
Oněginova
nejbližšího
básníka Lenského:
OH nen pa3nyKy M neqanb,
M HegTo,
M
TyMaHHY
»a~b,
M poMaHTMgecKMe po3H; OH nen Te
~anbHHe
r~e
B
~On~O
cTpaHH,
nOHO TMillMHH
157
přítele,
mladého
n~n~cb
ero ZMBHe cnesH;
OH nen
no6neKnH~
ZMSHM UBeT
Bes Manoro B ocbMHanuaTb neT. [II/10] o vzdechu zpíval, o vzlyku, o romantickém slavíku, NĚČEM,
o
o MLHAVÉ DÁLI,
i o dálce, kde
oči
kde bloudíval,
opravdový žal
do jímky ticha vyplakaly, zpíval, jak vadne žití
květ,
v rozpuku osmnácti let. [Mašková] Zpíval svou samotu a žal, i
tajemno, i
l
růží
mlžnou dál,
romantickou krásu,
i onu vzdálenou už zem, kde kdysi
uslzen
hleděl
do hloubky prostoru a
času.
krásný a už zašlý
Pěl
svět
z výše svých osmnácti let. [Dvořák]
Puškin komentuje básnické pokusy mladého poety s
určitým
podtextem.
Postupně
stále
zjevnějším.
Zprvu mluví pouze o Lenského oblíbených tématech, která redukuje do jednoho dvou slov: Lenskij (nen) - v duchu naznačuje
"žal"
tradiční
romantické poetiky, jak
použité sloveso- "rozluku"
(neqanb),
"něco"
(pasnyKy),
(HeqTo), "mlhavou dáli"
(TyMaHHY nanb), "romantické
růže"
(poMaHTMqecKMe
posw). S každou další položkou pojímáme podezření,
poněkud
zda
dotyčné
konvenčně.
větší
verše nebyly romantické
Ale pak už se Puškin sám
158
"pěl"
neudrží. A naplno rozvine jeden z Lenského typických obrazó: "daleké cTpaHH), TMillMHH) Příliš vězeň
končiny"
(~anbHHe
kde se dlouze v "lóno ticha" lily mladíkovy "živé slzy" Buďme
patetické? při
(noHo
(ZMBHe cnesH)
opatrní. Copak Máchóv
pohledu do dálky
nepláče,
loučí
když se
s milovanou zemí? Jemu jeho slzy věříme ... 10 Záleží
zřejmě
na situaci, která k
jako jsou mužské slzy, dala
výjimečnému,
plakal Lenskij? Nejspíš
Proč
daleké
něčemu
při
podnět.
vzpomínce na
kde v tichu knihoven góttingenské
Německo,
univerzity myslel na svoji ruskou milou. větší
tak
11
Žádnou
životní zkoušku, pokud víme, nezažil. V jeho
slzách je tedy dost romantické sebestylizace. To potvrzuje i
ostatně
stručně
načrtnutá
tematika
jeho verš0, 12 zvlášť výrazy psané kurzívou, signalizující
přímou
citaci. A
rovněž
závěrečné
dva verše: mladý básník zpíval "povadlý života květ".
"Bezmála osmnáctiletý"! Poslední verš-
jako ocásek škorpiona - vystrkuje ironický osten, který už nikoho nemóže nechat na pochybách, do jaké kategorie Lenského dojeti sebou samým
vlastně
spadá. Oba
překladatelé
pracuji s podtextem
Puškinových slov trochu jinak: Mašková
překládá
charakteristiku Lenského poezie
tematické
položky "NtCO". Totéž slovo "tajemno" ale
mírně
Puškinova verše. neurčitému,
včetně
Dvořák
vykládá. Jeho
obrušuje ironickou hranu
"Něco"
odkazuje k tématu tak
že jsou na to všechna ostatní slova
krátká. Jinak ovšem předává
bez
vcelku
předložky.
Dvořák
vnímavě.
obsah
předchozích
veršó
Sloveso "zpívat" ponechává
A vykazuje tak styl Lenského poezie
159
do
mezí. Dosažený efekt je
příslušných
než v originále: v
ironičtější
časů
běžná,
představuje
kdežto dnes
archiválii. Osobitá ironie se v dalších
Dvořákových
vazba vcelku
už jen poetickou
Co jiného se
řešeních.
dvě
času"?
v Gottingenu
kterým Lenskij
neunikl, s
jistě
do
hleděl
tu zkombinoval
Dvořák
filozofické kategorie,
projevuje i
nicméně
skrývá v nadneseném výroku "uslzen hloubky prostoru a
Puškinových
ruštině
bezpředložková
byla použitá
přitom
čímsi,
co
osmnáctileté mladíky zpravidla dohání k slzám. A ať
"časoprostorem"
už se tím myslí cokoli, s
rozhodně
souvisí pouze velmi
překlad
neurčitě
"pět"
Naopak Mašková
svět".
Puškinův
nicméně
květinový
povadle
zachovat. Bez
něj
nemůže
jakýsi "krásný,
zjevně
pochopila,
obraz žití je smeč
vyznít
posledního, prozrazujícího ten
všechno hezké Odlišný
skončilo
přístup
překladech
projevuje i v jedné z typických
Bce~~a
KaK yTpo Becena,
no~enyM
Bce~~a
no3Ta
nocnyrnHa,
npocTo~yrnHa,
nro6BM MMna,
rnasa KaK He6o
~ony6He,
YnH6Ka, noKOHH nbHRHHe, ~BM~eHbR, Bcě
B
~onoc,
Onb~e ...
že
k lehké puškinovské ironii se
CKpOMHa,
KaK
věk,
v nenávratnu.
Bce~~a
~M3Hb
třeba
záviděníhodný
charakteristik Olgy:
KaK
že
verše
který se tak rád stylizuje do úvah o tom,
v obou
Dvořákův
postrádá. V posledních verších nechává
Lenského pouze zašlý
okrajově.
ironickou poznámku
Závěrečnou
to
ne~KMM
CTaH,
HO nro60M pOMaH
160
B03bMMTe M
HaM~eTe
BepHo
Ee nopTpeT [II/23]
Veselá, hodná od kolíbky, jak
básníkův
den
průhledná,
milá jak chvilka pro polibky, svěží
jak doušek ode dna,
blankytem
lehkým krokem,
očí,
gloriolou loken,
úsměvem, sčesaných
něžně
do
čela,
vším Olga ... každá novela či
román kreslí dopodrobna
ten portrét [Mašková] Jak jitro veselá vždy byla, poslušná, skromná,
žádný kaz,
jak políbení lásky milá, prostá jak duše básníka. Ty
oči
ten
nebem
úsměv
projasněné,
a ty lokny
lněné,
postava, pohyby i hlas! Vše na ní ... Ale prosím vás, vezměte
kterýkoli román,
a Olgu popíše vám snad. [Dvořák]
Puškin popisuje Olgu jako bytost až dokonalou: byla "vždy skromná" "vždy poslušná" jitro veselá"
(Bcer~a
(Bcer~a
cKpOMHa),
(Bcer~a
nocnymHa),
"vždy jako
KaK yTpo Becena).
dalších slovech ovšem trochu
zbystříme:
básníka prostoduchá." Není v tom ironie? Dokonce zdvojená? zřejmě
neskutečně
opět
Vylíčená
Při
"Jak život
puškinovská
šťastná
povaha
souvisí s jistou duševní jednoduchostí. Ale
161
také s naivitou
ke kterým
básníků,
přece
i
patří
Olžin vyvolený .. Y A poté už přichází sled příměrů:
klasických literárních lásky milá" jako nebe" (ynH6Ka),
(KaK
rroueny~
MMna),
nro6B~
KaK He6o
(~nasa
byla "jak polibek
~ony6He),
plavé jako len"
"kadeře
"úsměv"
(noKOHH
nbHRHHe). Také další výrazy jsou jaksi odhadnutelné, "pohyby"
stejně
(~BM~eHbR),
B Onbre) ... Puškin románově
jako ta, které se týkají: "hlas"
(ronoc), "útlý pas"
samospád svého
přeruší
tradičním
obratem, aby
zkonstatoval, že neni
třeba
(Bcě
výčtu
netradičně
pokračovat
"Jakýkoli román/ si vezmete, najdete v
dál: něm
jeji
portrét."
věrný
Oba
pracují s ironii
překladatelé
po svém. Zatímco Mašková
veršů
Olžinu naivitu k
předem
cTaH) - zkrátka "všechno na Olze"
(nerKM~
modré
"oči
"průhlednosti
pointu
řeši
skrze
skrytěji,
podle
rozhodl pro gesto natolik
narážku na
čini
přirovnáni
závěrečnou
básníkova dne", a
víceméně
předchozích
předlohy,
Dvořák
že v
přímočaré,
se
něm
pro
ironický podtext nezbylo místo: "Ale prosím vás," komentující
výčet
Olžiných
přednosti,
otráveným mávnutím rukou nad tim, co
je pouze vlastně
nikoho moc nezajímá. Ze srovnáni obou ristiky však vyplývá jestliže v
Dvořák
podstatě
překladů
ještě
byla
fakt:
důležitý
civilní dikci, Mašková vynalézá stále běžného
Olžiny veselosti k "jitru"
"svěží
"kadeře
jeden
používá - jako obvykle -
nové lyrické detaily: místo příměru
Olžiny charakte-
jak doušek ode dna".
plavé jako len"
přetváří
literárního řiká,
že Olga
Podobně
obvyklé
v
rokokově
zdobnou "gloriolu loken". A "milou" povahu
162
popisované dívky
nepřirovnává
k abstraktnímu
něžně
"polibku lásky", nýbrž k
konkrétní "chvilce
pro polibky". Metaforika takřka seifertovská. Nevylučuje
se však s Puškinovým
zachycuje Olgu výrazivem
záměrem?
ražení, nikoli lyrickými detaily,
jak chvilka pro polibky" z "každé novely tedy u Maškové
či
ósměv.
určitě
románu". A
které místy Přirovnání
nep~sobí
závěrečná
vyznít zcela
nem~že
Zaujetí pro detail má však i němu
Puškin
románového
banálně
mohou vyvolávat okouzlený
14
"milá
jako pointa
přesvědčivě.
d~sledky
opačné.
Díky
některé
nenápadné, ale podstatné kvality Puškinovy
totiž Maškové
většinou
docela
poetiky:
BnecHyn MOp03. M
pa~~
TipOKa3aM MaTyillKM
3MM~.
He
eM nMIDb
pa~o
HeM~eT
M~
TaHM.
cep~~e
OHa 3MMy BCTpeqaTb,
MoposHoM
rr~nbD
rro~~maTb
[VII/30] [zima] mrazem v
sněhu
blyskotá ... Ze svých kouzel, nějaký
všem dává Jen
Táně
čár
ten dar.
nic. Ta v neúprosných
zimních dnech nejde vdechovat
nazdařbůh
rozjiskřený
vzduch [Mašková]
Nezbednou zimu,
její mráz,
s radostí vítá každý z nás. Jen
Taťána
je
zádumčivá,
ta matku zimu nevítá. Před
mrazem sedí ukrytá [Dvořák]
163
neunikají
verše uzavírají obraz
Předchozí
Doslova rychlostí blesku:
"Udeřil
Mopo3) . A následuje popis
Taťánina
v
době
před
nevěstami".
kousky
matičky
z
nejde
(6necHyn
rozpoložení
Zatímco "my máme rádi veselé
zimy"
věcí
TaHM)
se z nich-
budoucích - moc neraduje. zimu"
"přivítat
si ani jeden z
MH npoKa3aM MaTyrnKM
(pa~H
(cep~ue
3MMH), "srdce Táni" obavě
mráz"
jejím odjezdem do Moskvy, na takzvaný
"trh s
v
zimy.
příchodu
Taťána
(3MMY BCTpeqaTb). A neužívá
největších
požitků,
kdy
člověk může
zimní atmosféru vnímat skoro všemi smysly. "Mopo3HO~
no~HrnaTb."
nHnbiD
krystalky! Tisíce
částeček
vzduchu a vnikajících do Mašková ho velmi překlad
jeho
jiskřivě líčení
dobře
sněhu
těla ...
tak postrádá to
vířících
ve
Pozoruhodný detail!
vycítila,
radostný vjem,
dělá
Vdechovat mrazivé
Dvořák
nikoli. A
nejpodstatnější:
který z prostého zimního
velkou poezii zimy.
Schopnost Maškové odhalovat detaily odrážející Puškinovu lehkou múzu se projevuje v celé míst.
Zdá se však,
Různé
důsledky
strofě
TIOMHID MOpe
KaK
H
3aBM~OBan
C
rp030ID:
BOnHaM, qepe~oro
[I/33]
spojoval
moři:
vlnu s vlnou
nedočkavý
164
dobře
ze slavného intermezza
nro6oBbiD neqb K ee HoraM!
Závidím
vykoupena.
postupu jsou
čtyřverší:
npe~
BerymMM OypHoM
čímsi
nejpůsobivějších
jedné z
románu. Nejprve první ~
je
překladatelčina
patrné v následující o nožkách -
někdy
že
řadě
chvat,
částí
celého
když pospíchaly láskyplnou hrou jejím nožkám poctu vzdát. [Mašková] Vzpomínám,
záviděl
před
vlnám na
bouří
že divoce se
jsem jednou
vzhůru
moři,
vzedmou
a k nohám se jí položí. [Dvořák]
Puškin se rozpomíná na kdysi před
bouří
(Mope
npe~
pobřeží.
stojící na
spatřený
rposoiD)
Z tušené
výjev:
a ženské nohy nekonečnosti
hladiny se sbihaji vlny "v prudkém sledu" ~epe~oiD)
s jediným cilem.
k jejim nohám"
moře
mořské (6ypHo~
"S láskou se položit
(c niDÓOBbiD
K ee HoraM). Obraz
ne~b
neodbytně
milostný!
Mořský
živel dává ženským
chodidlům
láskyplně
pocítit bližicí se
bouři.
S každou dalši vlnou znova. Neni divu,
že
při
té
vzpomínce se Puškin neudrží a unikne mu vzrušené: "Jak jsem
těm
vlnám
záviděl"
(KaK
R
saBM~oBan
BOflHaM) ! Oba Dvořák
překladatelé
rým pro
nechybí ani Dvořáka
kvůli
k
něco
jiného.
celek, Mašková detaily. Jeji "vlna s vlnou"
připravuje
U
zdůrazňuji
přívlastek
"spěch",
"láskyplnou". A
se kterým vlny plynou.
takové podrobnosti nenajdeme. Mašková
nim však docela
"bouři".
opomněla,
A skrytou dravost
že
moře
mořských
se chystá
vln
zaměnila
laškovnou "hrou". Pak ovšem celkový obraz "pocty" vzdávané
mořem
nemůže
působit
zdaleka tak
impozantně
jako ve verzi
před
- k ženským nohám "pokládají". Dokonce
bouři
Dvořákově,
kde se vlny -
až po "vzedmuti". Hrdá pokora nezkrotného živlu!
165
Podívejme se však na další verše téže strofy:
KaK
R ~enan
KocHyTbCR MHnHx HeT,
HHKO~~a
KHTIRme~
H He
ycTaMH!
Ho~
cpe~b
Mfla~OCTM
~enan
C BOnHaMH
TO~~a
TIHflKHX
~He~
MOe~
c TaKMM MyqeHbeM
no6saTb ycTa
Mna~HX
ApMH~,
Mnb posH nnaMeHHHX naHMT, Mnb nepcH, nonHHe TOMneHbeM; HeT,
HHKO~~a
TIOphlB
TaK He Tepsan
~YlliM
CTpacTe~
MOeM!
Tolik jsem toužil cítit na rtu něžných
tep krve v ohbí času
Za
bouří,
nártů!
unášen
náruživostí pro
vášeň,
nikdy jsem nechutnal až u dna hořkou
tak s či
růžemi
zlíbat
Nikdy
mě
touhu navždy
tváří,
srůst
s krví úst
ňadra
k smrti
svůdná.
nepřepadala
touha tak zlá, tak zoufalá! [Mašková] Přál
jsem si s každou vlnou novou
ústy se dotknout milých nohou. Vždyť
ani v mládí,
rozbouřeného
za
těch
dní
dychtění,
já netoužil jsem
trýznivěji
Armidu líbat na ústa, na
tvář,
na prsy,
z níž
růže
vyrůstá,
jež se vzdechem
166
chvějí.
Mou duši
co jsem živ,
vášeň,
tak nedrásala nikdy
dřív! [Dvořák]
Nezapomenutelný
pobřežní
vášeň,
vzpomínku na jsem si tehdy
obraz v Puškinovi oživil sobě
kterou v
přál,
nejsilnější,
nechtěl
vášeň
"Jak
(HeT,
mučivě"
"tak
"Ne, nikdy
cpenb nHnKMX
HMKo~na
My~eHbeM)
(c TaKMM
"líbat ósta mladých Armid"
ódajně
byla
co jako mladík poznal.
v roztoužených dnech" nHe~)
měl:
abych se s vlnami/ mohl
dotknout milých nohou ósty." Ta to
kdysi
(no6saTb ycTa MnanHx
ApMwn). Ty "Armidy" odkazují ke slavné románové hrdince,
jejíž smyslnou krásu provázela
temná magie ... 15 Ani "růže plamenných lící" rrnaMeHHHX naHMT) naplněná
mukami"
těch
čarodějek,
ani
(p03bi
"ňadra
(rrepcw, rronHHe TOMneHbeM)
však
Puškin nezatoužil nikdy líbat tak jako ty nohy, kterým se pokládaly
mořské
vlny: "Ne, nikdy
ke
příval
vášní/ tak netrýznil moji duši!" Překlad
vjemů.
Maškové je plný
Neříká
něžně
erotických
"dotknout se ósty" jako Puškin, ale
"cítit na rtu". Nikoli "nohy", ale "tep krve". A navíc "v ohbí kde noha
nártů"!
přechází
Okouzlující oblost místa,
v chodidlo. A kdesi vespod tiše
pulzující pramínek krve ...
Opět
ta seifertovská
náruživost pro detaily ženského těla! namístě?
Čeho
16
Je
však
se vlastně Puškin chtěl spolu
s vlnami "dotknout"?
Předloha
říká
"Ho~".
To
může
znamenat "nohou", ale také "chodidel". Jestliže se však vlny k nohám pokládají, dotýkají se - a to jim básník závidí -
těch
jsou v kontaktu se zemí. Vladimir Nabokov,
"rovněž
167
jejich
Ostatně,
částí,
jak
právě
které
upozorňuje
šaty tehdejší doby a
Puškinovy kresby na okrajích jeho potvrzují, že
rukopisů
je o kotnících, nártech a
řeč
prstech". 17 Takže Mašková se rozhodně neocitá mimo významy
Naopak: rozkrývá je. A v prvních
předlohy.
dvou verších
pasáže to
předchozí
že spolu s ní
může
čtenář
tak
dělá
sestoupit
takřka
dovedně,
do
nitra Puškinova obrazu. "Niterná" jsou ovšem i
její další
ocitáme se "u dna" Puškinovy z
Až odtud,
vášně.
hlubin, "chutnal" touhu.
největších
pouze "okusil"?
proto, že v
Patrně
řešení:
Proč
tradičním
spojení s touhou se z daného slovesa už vytratil
původní
smyslový vjem! A
mluví o touze "navždy
spojit dva živé organismy. A s "srůst"?
"S
Detail až
růžemi
tváří".
téměř
konečně,
Tedy
srůst".
ne
Mašková
neodlučně
že má básník
čím
A také "s krví úst".
milostný!
bolestivě
Jednotlivé metafory Mašková podtrhuje také hláskovou instrumentací: úporné "t" a "r" v prvních dvou verších sugerují Puškin
"trýzeň",
pohledu na ženské nohy na
při
To slovo sice v
pociťoval.
překladu
nezazní, ale ozývá se v
něm.
zaposlouchání. Milostná
trýzeň
Při
hlasitém
čtení
civilněji.
až
příliš
"Hor",
překládá
se
téměř
připravují
předchozí
Povšimněme
přitom
každá
při
si: tam,
pasáž
k polibku ...
výrazně
kde Mašková - možná
- rozehrává, co se skrývá za slovem
Dvořák
uvádí pouze spojení "milých nohou".
A rýmuje ho se slovem "novou", které umístil do
Maškové nikde
vykrouží - krátce nebo dlouze -
zvuk "u", kdy se rty jakoby Dvořák
pobřeží
pozorném
zvuků
odráží také v rýmových dvojicích:
kterou
nepřirozené
168
předtím
inverzní pozice. Základní
významy
zjevně
převládly
nad skrytými motivy i
melodií verše. Zatímco
překlad
z nitra obrazu, náhoda,
působí
Maškové
zevnitř,
si nic moc nedomýšlí. Není
Dvořák
že krom jiného zachovává také Armidu, tedy
literární odkaz,
který Mašková vynechala ve
prospěch milostných detailů.
snaha
Dvořákova
významy
v
předlohy,
sympatická, však
18
víc než základní
neříkat
předchozím
může
úryvku
některých
méně
nějších
hlavně
opomíjením
nápadných souvislostí. A snad
zasahuje do Puškinových myšlenek,
nejrušivěji
jemných a
vlastně
být i problematická. Vede ke
zjednodušování. To se projevuje
přesných
zároveň.
Jednu z nejpozoruhod-
zachycují tyto verše:
Tipornna nro6oBb, M
jakoby
npoRcH~ncR
RB~nacb
TeMHH~
BHOBb
CBo6o~eH,
~my
Mysa,
yM. corosa
Bonrne6HHX sByKoB, qyBCTB
~
~yM;
[I/59] Přichází
múza, láska míjí,
bolavá hlava najde lék. Zas toužím po své harmonii pocitů,
tónů,
myšlenek ... [Mašková]
Naštěstí
múza zjevila se
a rozptýlila temnou noc. Rozbřesklo
se mi v
zas hledám
zvuků
hlavě
zase,
čaromoc. [Dvořák]
Puškin
přibližuje
inspirace:
něco
z tajemného principu
"Uplynula láska,
169
přišla
múza." Není to
Múza
překvapivé?
miloval, nýbrž
když básník
nepřišla,
právě
naopak. Když milovat
Tehdy se jeho "temný rozum vyjasnil" TeMHbiM yM) . A on - "svobodný" opět
začít
myšlenek"
někoho
(npoHCHMncR
( cBo6o.n;eH)
"zvuk~,
hledat spojitost
přestal.
- mohl
cit~
a
(sByKoB, qyBCTB M .n;yM). Trojjedinou
podstatu poezie. Možná proto Puškinovy verše začínají
slovem "vzpomínám si" ... Tak jako ty
o ženských nohách
spatřených
Jako by básník pocítil ve chvíli,
právě
často
kdysi na
největší
pobřeží.
psát verše
potřebu
kdy cosi krásného
nenávratně
minulo. Dvořák
tajemný princip tvorby
zjednodušuje. Zcela vynechává
silně
se Puškinovi "múza zjevila". A ze
proč
kdy a
upřesnění,
tří
základních součástí poezie jmenuje jediný. 19 "Zvuk~ čaromoc".
k
Ten
Dvořákově
lyrický obrat - vzhledem
neurčitě
vesměs
civilní dikci
nepostihuje Puškinovu
věcnou
překvapivý
triádu
-
významově
ani
stylově.
Mašková triádu zachovává. I tak ale
přesnost
Puškinovy myšlenky porušuje. V prvním verši obrací pořadí
múzy"
příčiny
měl
a následku,
zp~sobit
"příchod
jakoby snad
Načež
"minutí lásky".
zmiňuje
jakýsi "lék na bolavou hlavu". O jeho významu pro schopnost psát verše se
čtenář
může
pouze
dohadovat. Avšak Puškinova slova jsou krystalicky čistá.
Láska
může
člověka
zaslepovat.
Proto básník
v souvislosti s jejím "uplynutím" - mluví o
"vyjasnění
V českými
závěru
rozumu"! úvah nad
překlady
oběma
Oněgina
zatím posledními
se podívejme na verše
reflektující hlavní téma celého románu. nás do
Oněginova
kabinetu,
170
kde se
Taťána
Zavádějí
ocitne po
odjezdu titulního hrdiny. A - a
začítá
trochu víc chápat,
začne
kdo
především
je. Mezi tituly narazí
se do jeho knih
vlastně
Oněgin
na "Džaura a
Juana", ale také -
c HMM eme
~a
~Ba-TpM
poMaHa
B KOTOpHX OTpasMnCR BeK
M
Mso6pa~eH
C
e~O
~oBonbHO
BepHo
6e3HpaBCTBeHHO~
M
Ce6Rnro6MBo~
MeYTaHbiD C
qenoBeK
coBpeMeHHH~
~YillO~,
cyxo~,
npe~aHHO~
6esMepHo,
osno6neHHbiM yMoM,
e~o
KMnRmMM B
~e~cTBMM
nycTOM.
[VII/22]
Až na dva
zmíněné
Puškin obsah "Dva
tři
byronovské tituly zaznamenává knihovny dost
Oněginovy
neurčitě:
romány, ve kterých se odrazilo století."
I kdybychom odhadli,
jaké století má autor
na mysli, moc nám to o
dotyčných
Puškin však
"Je v nich zobrazen
věrně
pokračuje:
současný
obecný pojem.
člověk."
Čtenář,
Současný
knihách
člověk?
zřejmě
neřekne. poměrně
Další
zvyklý na autorovu
pregnantnost, už musí být docela
netrpělivý.
Ale
jako by to Puškin vytušil,
vypočítávat
jednu
charakteristiku
věcnou
začne
"současného
druhou: má "nemravnou duši, pořád
zabranou do
vybiji v plané
rovině
pozornost. Od přesně.
za
sobeckou a vyprahlou,
a "sršatý rozum,
činnosti".
konkrétní! Zdá se, v obecné
sn~"
člověka"
To je až
který se
nemilosrdně
že Puškin se zprvu pohyboval
pouze proto, aby napjal naši
počátku
věděl,
o
čem
píše. Velmi
V roce 1830 v poznámce o chystaném ruském
171
překladu
francouzského románu Adolf uvádí,
texty, ve kterých si
Oněgin
čítal,
patří
že mezi
právě
tahle próza Henriho Benjamina Constanta. Toho, který "jako první uvedl na
daný typ
jeviště
hrdiny, posléze rozšířený géniem lorda Byrona". 20 Ale pro
různé
paralely nemusíme chodit až tak
daleko. Netýká se snad člověka"
Puškinův
"současného
popis
také hrdiny jeho románu ve verších?
Překlad
docela
významně
ovlivnit výklad základního tématu celého
Oněgina.
To
zřetelně
předešlé
třem
může
překlad
potvrzuje už
dvěma
k
pasáže
románům měl
Horův:
vztahy,
v nichž spisovatel zachytil svou dobu, v nichž dost zlomený
jeho
člověk
žil
věrně
věku,
neschopný lásky, radosti, ješitný ve své zprahlosti, oddaný i
snům,
jimž není léku,
s rozumem svým
zběsilým,
jenž rozplývá se v marný dým. [Hora]
"Marný dým lyrické
zběsilého
pečeti,
rozumu", to je jeden z
kterou Hora na
Oněginovi
otisků
zanechal.
S jakým rozumem nás - a
především
-
"03J106J1eHHbiM". Tedy spíš
konfrontuje
předloha?
hlavního hrdinu
"sršatým", který se "vybíjí v plané Ještě
větší
činnosti".
význam má však pro Horovu interpretaci
spojení "zlomený
člověk".
Nepůsobí
takové
označení
až soucitně? A hlavně,
kam vlastně míří? Člověka
zpravidla zlomí
okolnosti jeho života.
nějaké
Širší kontext Puškinova románu přitom napovídá, "okolnosti" mohou být
172
nejrůznější.
K
těm
že
nejtvrdším
patřilo
krvavé
potlačení
děkabristů
následné popravy a vyhnanství. Ty zlomily duchovně
románů,
nejsilnějších
lidí Ruska. Avšak
o kterých mluví Puškin,
činnost".
Třeba
naplňování
stačila
Horově
taky
řešení
hořká
Oněgina
nabízejí
[ ... ] svazky, celkem bez nadsázky
líčí
devatenácté století i dosti
věrné
člověka
této nové éry,
portréty
bez mravních zásad, bez citu, pyšného na svou ulitu ryzího egoisty, propadá
který
nečinnosti
snů
a jalovému cynismu. [Mašková] dvě
díla
tři
názorem
moderně
povědomá
břitkým
a pochopením
na dobu
způsobů
amorálních lidí,
jimž vyschlé duše ješitné se
utápějí
v planých snech
a jejichž rozum po další k
"planá
Oněginovi.
ironie.
které následovaly po Horovi?
i
hrdinům
se tedy ozývá nejen soucit, ale
A jaký pohled na
jež
řadu
společenských
povinností, norem a konvencí. Tak jako V
a
zuřivé,
věčně
slídí
příležitosti
marné
činnosti.
[Dvořák]
173
překlady,
"Clověk
této nové éryn,
Mašková,
přesně
je
patřičnou
jehož uvádí na scénu
tím pojmem,
netrpělivost.
který
Co autor
nekonkrétním sleduje? Následný
může
vzbudit
tak
něčím
uvedený
výčet,
slovy "bez mravních zásad, bez citun, pak tím
Až na poslední dva verše,
úderněji.
složitější
Puškin dotýká trochu "nečinnosti
snůn
věci
působí
kde se
než pouhé
a "jalového cynismun. Jde o to,
že typický hrdina své doby, o kterém mluví předloha, Věci,
může
překvapovat
až
ve kterých "vybijin
jedinců,
kteří
Dvořákovi
"moderně
především,
poněkud
Bělinského
jak víme od
-
málo nebo
většinu. věci
potřebného
A
napětí.
paušalizuji svým množným
trochu jako kázáni, odsuzující
Působí
pozoruje
těch
amorální lidén vpadají do
trochu zprudka, bez
číslem.
rozum, ale nic
nicn. 21
nesplňuji
šmahem
-
"splňuji
"slibuji mnohon, avšak
veršů
svůj
činorodosti.
- jemu ani nikomu dalšímu. Je z
nepřinášeji
nadaných
svou
Puškin neodsuzuje.
kolem sebe. A
trefně
Pouze
dobře
je komentuje.
Nevynáši soudy nad lidstvem. Snaží se vyhmátnout příznačné
lidské slabosti a jejich
poukázat na
ně.
příčiny
- a
Zpravidla ironicky, ale nikdy ne
kazatelsky. A
ještě
jeden
důležitý
moment: Mašková - jako
vždy originální - uvádí konkrétní století. ale vztahovat romány,
které
měl
Oněgin
v
Proč
knihovně,
pouze ke století devatenáctému? Není snad Puškinova narážka na typického hrdinu svého časově době,
neomezená? A která se k
nemůže
Oněginovi
provokace?
174
věku
tedy fungovat v každé vrací,
jako jistá
ZÁVĚREČNÁ
BILANCE
českých
Bezmála sto sedmdesát let Evžena
Oněgina
tvoří
literární. Tyto román -
tradici zdaleka ne jen
překlady
do
přesahují
podobně
-
skutečného
Puškinův
jako
života.
dobové okolnosti potvrzují,
různé
překladů
že
Předně,
většina
z nich vznikla nikoli na objednávku, ale jaksi z
potřeby
událostí,
autorů
- svých nezřídka
příslušné
i
doby a jejích
převratných.
Jan Evangelista Purkyně, Václav Čeněk Bendl, Václav Alois Jung, Josef Hora, Olga Mašková a Milan
abychom jmenovali ty,
Dvořák,
věnovali
pozornost
především,
podobu, která provokuje k jejich
kterým jsme Oněginovi
vtiskli
přemýšlení.
jako
Stejně
předloha.
Purkyně
nastínil,
sice ve zlomku, ale energicky
že
čeština
jeho doby,
která
postupně
teprve nabírala dech k velkým básním, si pravděpodobně
jednou dokáže poradit i
Puškinovým veršem. Bendl dal
českým
možnost poprvé nahlédnout do
Oněgina
se svou
nezaměnitelnou
"fortelnou"
čtenářům
jako celku -
češtinou
s pomocí rozmáchlého verše, o jednu až předlohy.
širšího než verš
sevřeným
se
a slabiky
dvě
A také s jistými
obtížemi, pro objevitele nových literárních pevnin skoro nevyhnutelnými. Jung, piloval
téměř
půl
století,
román jako první uvedl v jambu. Bohužel, Některými
ještě
řešeními
který svého k nám celý
rozměru
poněkud
Puškinův
čtyřstopého
akademického.
však už razil cestu svému
nástupci. Josef Hora
českého
Oněgina
zaposlouchán do hudby Máchova Máje. příliš.
Oněgina
Své puškinovské
175
předloze
zmelodizoval, Někdy
snad až
dal však podobu
básnicky strhující - stala se kánonem překladové
literatury. Mašková
české
přidala
Oněginovi
gesta a se seifertovskou náruživostí
dramatičtější
pro detail se pokoušela rozkrývat nitro Puškinových metafor. A
Dvořák,
ve stopách Fryntových,
Oněginovi
civilnější
ráz, na úkor
jdoucí opět
intuitivně
vrátil
jemných
některých
významů.
Žádné paušalizující slovo o našich oněginovských vyčerpávající.
veršů
Pět
se
významové
průhledy.
přitom
při
každém A
set
pět
sebepozornější
Oněginovi
čtenářům
tisíc
představuje
originálu
široký pro
ovšem nikdy nebude
překladech
čtyřicet
přece
jedna
jen obzor
příliš
kritické oko. V Evženu
čtení
otevírají nové
překladatelé
je mohou
pomoci rozkrývat, pokaždé znovu. To, co
objeví, se pak v jistém smyslu stává
pokračováním
veršovaného románu,
a nebude zcela
dokončen ...
176
který nikdy nebyl
POZNÁMKY ČESKÝCH
TRADICE
ONĚGINOVSKÝCH
PŘEKLADŮ
1)
FRYNTA, s. 282
2)
PUŠKIN 1988, s. ll
3)
Viz Jan THON (s. 13): se
pustil do
Purkyně
"Uprostřed
třicátých
let
slavného díla
překladu
italského básníka Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém [ ... ] Z té doby také asi pochází i zlomek pokusu o Oněgina,
zachovaný v rukopisné
Nelze rozhodnout,
přeložil-li
[ ... ] O Puškinovi se v v
českých
blízký
Puškinova Evžena
překlad
časopisech
Purkyňovu
Čelakovskému,
polovině hojně
příteli
pozůstalosti. Purkyně
více. let
třicátých
psalo, Puškin byl
Frant. Lad.
a je proto pochopitelno,
že se
ve chvíli duševního poklidu pustil podle svých sil do takového pokusu." Dodejme, že literatur, s
učenci
celého
té carské v
vzdělaného řady
z
překládal
obrovské množství
měl
korespondentem
Purkyně
světa
akademií
věd
řady
kontaktů
a byl
členem
- mimo jiné i
Petrohradě.
4)
HA VEL, s . 12
5)
Cituje PROCHÁZKOVÁ, s. 154
6)
Sergej Muravjov-Apostol podplukovník,
jeden ze
177
(1796-1826), carský zakladatelů
Svazu
spásy, první tajné organizace
děkabristického
hnutí. Nebyl to ovšem spisovatel, jak píše Čelakovský,
patrně
který si ho
spletl se
starým Nikitou Muravjovem (1796-1843),
stejně
členem
literárního spolku Arzamas a autorem návrhu budoucí ruské ústavy a které
patří
k
řady
dalších prací,
nejvýznamnějším
děkabristického
dokumentům
myšlení. (předzpěv),
7)
KOLLAR, Slávy dcera
s. 17
8)
Jan Kollár, Ueber die literarische Wechselseitigkeit zwischen den verschiedenen Stammen und Mundarten der slawischen Nation (O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a
nářečími
slávskými, 1836). Cituje PROCHAZKOVA, s. 164. Srov.
rovněž
výrok Pavla Josefa
Šafaříka
z roku 1831 (tamtéž, s. 162): "Rozkošné plody Baťuškova,
rozumu květy
Žukovského, Puškina jsou
diletantismu; sad, ve kterém vykvetly -
ne národ slovanský." 9)
Vladimír BRAUN (s. 193) uvádí
překlad
části
psané souhrnné policejní relace
německy
z listopadu 1855, která se
dochovala ve
spisech pražského c. k. policejního ředitelství.
Mimo jiné se v ní píše, že Bendl
v r. 1852, v poslední
třídě
Akademického
gymnázia v Praze, redigoval "pro studující ústavu při
určený
český
časopis
tom se projevil jako
národní strany a používal čtenářům
stále poskytoval
s titulem Zora a
čilý
agent
časopisu
přesný
české
k tomu, aby
přehled
o všech pozoruhodnostech v oboru slovanských
178
účastníků,
literatur a od spolek, právě
kteří
získával opakující se
zřizované
příspěvky
Když na nepovolený
časopis
část
byla dána do výslužby,
zavedena
vyloučen
část
před
přišla
policie,
přeložena
a na
vyučovací
jazyk
Bendl byl z gymnázia
němčina.
těsně
na
profesorského sboru
Akademickém gymnáziu byla jako opět
řádný
národní divadlo".
české
dopad byl zdrcující:
tvořili
maturitou.
10) Srov. poznámku Dagmar BLĎMLOVÉ (s. "Zahalena tajemstvím
zůstává
63): účast
Bendlova
na
barikádách v roce 1848. Zda tam šestnáctiletý rebel
byl, se už
skutečně
zjistit,
zřejmě
nepodaří
jeho povaze by to však odpovídalo
dokonale." To
ostatně
potvrzují
rovněž
fakta,
zaznamenal Mojmír OTRUBA (s. 186): byl
[Bendl]
dřívější
vyšetřován
která
"Policejně
poprvé 1853 pro své
vydávání studentských
Akad. gymnáziu [v Praze]
a pro
časopisů podezření
na ze
styku s politicky kompromitovanými osobami, podruhé 1855, Liblínskému
když napomáhal J. Knedlhansovi-
prostředkovat
s politickými
vězni
v
pak Bendl konfinován v
písemný styk
Terezíně.
Nakrátko byl
Turnově."
ll) BENDL 1854, s. 215 12) NĚMCOVÁ, s.
13)
Vůbec
308
první z
vytvořil
Moravský.
českých
Bendlův
nápodob Evžena
Oněgina
vrstevník Gustav Pflegr
Šlo o veršovaný román s názvem Pan
179
Vyšinsk~.
Pflegróv
už v roce 1857, kompletniho přitom
"~esk~
roky
tři
~eského
Oněgin"
nadšeně:
také
Boženě
veršovan~
~erta
mě
Němcové nepřiliš
román
"Pana Vyšinského od Pflegra
~isti,
ale
nedo~etl
Pflegrovy
věci
Neni
překladu.
že BENDL (1914-1915,
s. 363) v jednom z dopisó reaguje na Pflegróv
vznikat
vydánim prvniho
před
oněginského
bez zajimavosti,
za~al
za~al
jsem
- nevim, pro kterého ani za chlup nebavi."
Na Pflegrovu parafrázi
kriticky
Oněgina
reaguje také Neruda v pamfletu z roku 1858 nazvaném U nás: "A pak,
na~
dětinsky,/
to
jak
zpo~átku
následovat ~inil
Po Pflegrovi a Nerudovi,
,Vyšinsk~'!"
kter~
zminěného
pamfletu
oněginské
inspirace také krátkou skladbu Kuplet
oněginsk~,
na
kromě
vytvořil
základě
do Arabesek (1864), vydal
zařazenou
v roce 1883 Karel Leger veršovanou povidku Všedni život a v roce 1890 v Praha
ještě
veršovan~
román V zátiši. V obou
Legerov~ch
dilech literárni badatelé
jisté,
nepřiliš
s
byť
Oněginem.
objevila
Zlatá
~asopise
spatřuji
podstatné podobnosti
Ve Zlaté Praze se v roce 1890
rovněž
v~pravná
Bohdana Kaminského. A
báseň
ur~ité
bychom mohli dohledat i ve povidkách Svatopluka a Václav Živsa;
obě
Čecha
Má
Taťána
oněginské
od
ozvuky
veršovan~ch
Zpěvnik
vyšly poprvé v
Jana Buriana Květech,
prvni v roce 1887 a druhá v letech 1889-1891. Rovněž
František
Táborsk~,
překladatel
autor pozoruhodného Puškinova životopisu svobody,
za~al
- inspirován
Oněginem
román: pod názvem Stará komedie z
180
něj
a Pěvec
- psát v roce
1892
uveřejnil
dva fragmenty,
Dubnové nálady a
Masopust. Sérii
českých
oněginských
literárních
inspirací a paralel devatenáctého století pak dovršuje "román ve verších" od Josefa Svatopluka Machara s názvem Magdaléna, poprvé vydaný v roce 1894. Ve století dvacátém vznikly na Oněgina
především
čtyři
základě
básnické knihy.
ozvuky najdeme v rozsáhlé
Oněginské
skladbě
Jan
Houslista z pera Josefa Hory, poprvé vydané v roce 1939. Vladimír Holan vydal v roce 1940 poemu První testament, inspirovanou kompozičně
Oněginem
a rytmicky (viz OPELÍK, s. 69-70).
V roce 1946 se jako bibliofilský tisk objevil soubor milostných Na motiv z
Oněgina.
Bezděková,
světově
děti,
14)
veršů
Donáta Šajnera nazvaný
A v roce 1973 vydala
Zdeňka
proslulá autorka knížek pro
básnickou skladbu
Věčný
Oněgin.
STREJČEK,
s. 8. Srov. také vzpomínkové
vyprávění
Svatopluka
ČECHA
(s. 118) o jeho
prvních básnických pokusech: " ... pozvolna vyhraňoval
se obrys celého díla; ba,
již
začala
se podložka na psacím stole plniti slibnými rozběhy
k veršovanému románu,
hrdinka vymohla si již věnované
jejím
očím,
daň
lyrické parenthese
trochu na
krásných nožek v Evgenu
jehož mladistvá
způsob
oslavy
Oněginu."
Zajímavou poznámku najdeme také ve spisech Karla KLOSTERMANNA (s. 254), který vzpomíná, že když jeho otec
přijel
obrátil se k
němu
na tehdejším
českém
181
r. 1861 "do Klatov,
o radu muž nemálo vynikající Parnasu: tehdejší kaplan
P. Bendl. Vydal
právě
Puškinových, dílo to, básnickém nadání.
svůj
jež
básní
překlad
o nevšedním
svědčilo
[ ... ] Daroval mi
exemplář
knihy, v níž jsem, ovšem
později,
takže jsem
velké kusy z
básní,
uměl
nazpaměť
jež se mi
nesmírně
pilně
své
čítal,
těchto
líbily".
15) HORA 1936, s. 400 16)
Březinův
výrok cituje
JEHLIČKA
(s.
69). Srov.
také názor F. X. Šaldy, který po vydání jedné z verzí Jungova o "opravdový
překladu
umělecký
že svým významem tento průměrných
že jde
řekl,
čin".
A Vrchlický dodal,
překlad
předčí
deset
sbírek subjektivní lyriky. Uvádí
RAMBOUSEK, s. 5. 17) NAJMAN, s. 3-4 18) Srov. STRNADEL (s. 420): překládal
úplný
Eugena
překlad
Oněgina
naštěstí
"Potřetí Jindřich
nevyšel.
Najman,
[ ... ] Je
jehož
značně
závislý na Jungovi,
kterého nedosti
opravuje a
do moderního jazyka. Nemá
překládá
valné literární ceny [ ... ]" A dále s. 8):
Najmanův
učitelské
19)
(1935)
ČERNÝ
převod
dobře
SVATOŇ
byl "více dílem
píle než básnické invence".
1992, s. 730
20) HORA 1959, s. 436-437 21) BURIAN, s. 322-323
182
(2000,
22) HORA 1959, s. 119-120
23) HORA 1949, s. 7-8
24)
MUKAŘOVSKÝ,
2 5) VRABEC I
26) Viz
s.
s.
150
4
například BĚHOUNEK
(s.
5), HAUSENBLAS
(1967, s. 379-385), RAMBOUSEK (s. 5), KUBÁLEK (s . ll)
I
VRABEC
(s .
4) .
27) VRABEC, s. 4
28) VRABEC, s. 4
29) DUŠKOVÁ, s. 20
30) DUŠKOVÁ, s. 20
31) JIRÁSKOVÁ (rozhlasový rozhovor)
32) NABOKOV, s. 327. Vladimír NABOKOV (s. nejpodrobnější
uvádí
řadu
úryvků
které dikci Například
z ruských
komentátorů
329-332), Oněgina,
z francouzské literatury,
Taťánina
dopisu mohly ovlivnit.
ve verších " ... R TBOR ... /
BeR
:>KM3Hb MOR:
ÓbiJia 3aJIOI'OM/ CBL1,IíaHbR: BepHOI'O C TOÓOM .. ./ He3pMMbiM, R
Tbi MHe 6biJI y:>r< MMJI ... /
BMMr y3HaJia ... I Jil
nacházíme
zřetelné
B
Tbr "Y:YTb BOIIIeJI,
MbiCJIR:X MOJIBMJia:
BOT OH!"
ozvuky elegie Marceliny
Desbordes-Valmorové z roku 1819:
"J'étais á toi
peut-etre avant de t'avoir vu./ Ma vie,
183
en se
formant,
fut promise a la tienne; I ... j 'avais
dit: Le voila!" 33)
DVOŘÁK
VZNIK
(přednáška)
2002
A
KOMPOZICE
EVŽENA
ONĚGINA
1)
PUŠKIN 1995, s. 288
2)
PUŠKIN 1995, s. 197
3)
NABOKOV, s. 640
4)
Bohumil MATHESIUS svému
překladu
(1975, s. 46) v
zlomků
komentáři
ke
desáté hlavy, poprvé
vydanémuv roce 1937, poznamenává: "První tuto podaný
český
i výklad desátého
překlad
zpěvu
je
ovšem víc než obtížný: nejenom že hlava není celá, ale úryvky nejsou ani
vzájemně
spojeny, jsouce
vynechanými místy,
přerušovány
mezi sebou
text není všude jasný a sám Puškin se při
šifrování chyb.
uvedení do kovových
češtiny
veršů
Přesto
za
nepokládám jeho
zbytečné
nejčistšího
dopouštěl
pro
několik
puškinského ražení a
pro hluboký pohled do Puškina a jeho politickosociálních hlavy
názorů,
které lze z trosek ztracené
vyčíst."
Ještě
před
Mathesiem
nicméně
přeložil
uvedené zlomky František Táborský, jak poznamenává Danuše KŠICOVÁ (s. 80): "K Puškinovým politickým básním se desátá kapitola Evžena
184
Oněgina,
řadí
i
kterou Táborský
překládá
u nás
přeložil
tuto dosud neznámou
Oněg i
ji
poprvé. Nezávisle na
rovněž
část
něm
Evžena
na [ ... ] téhož roku Bohumil Mathes i u s, který
uveřejnil
Oněgina
spolu s Jungovým
r. 1937. Oba
Evžena
překladem
překladatelé
o
sobě
jak ukazují odchylky v textu a
nevěděli,
vysvětleni
některých
různá
veršů."
Srov. také MATHESIOVU úvahu (1955, s. 12) nad významem desáté kapitoly románu: "K skvělé,
aforistické,
ostře
ty
ryté charakteristiky
(Alexandra I., Nikolaje I., Napoleona, kampaně
čemu
jeho
na Rus z roku 1812, Pavla I., soudobé
evropské situace,
děkabristů)?
k novému
a politicky satirickému plánu
sociálně
v chystaném
pokračování
zabránila cenzura? Nebo
Byl to
románu, které chtěl
rozběh
dokončit
obzíravý a daleko
vidoucí duch autora podat zde kritiku děkabristů?
že definitivní
přesvědčeni,
sporé narážky v korespondenci Dvojznačné
vyznění
současníků."
uvedeného dvojverší
posiluje sloveso "rynRTb", které, například
může
připomíná
znamenat nejen "procházet se", "potulovat
června
roku 1817 do
Puškin žil v 6)
jak
ještě
NABOKOV (s. 107), v daném kontextu
se", ale také "flámovat": "Po od
odpověď
kusost zachovaného materiálu a
nepřipouští
5)
veršů
druhé tu podané možnosti. Ale jsme
nasvědčuje
dnes
Mnoho ze zachovaných
Petrohradě
začátku
lycea,
ukončení května
roku 1820
životem flamendra ... "
LOTMAN 1987, s. 122. Srov. také LOTMANOVU poznámku mezníků"
ohledně
Puškinových "duchovních
(tamtéž): "Na rozmezí takových
185
v9vojov9ch etap rád
a
shromažďoval
přezkoumával
všechno, co dosud napsal, a sestavoval si shrnující soubory
děl."
7)
JAKOBSON 1945, s. 258
8)
PUŠKIN 1987, s. 241
9)
PUŠKIN 1987, s. 242
10) Názor
"běžné"
Golicynové,
čtenářky,
kněžny Avdoťji
z roku 1828 cituje Jurij LOTMAN
(1987, s. 391). Srov. také LOTMANŮV postřeh (tamtéž, s. 390): "Dnešní Oněginem
a tradici ruské literatury,
tento román do dokáže na
značné
představit
Oněginovi
šokujici
účin
čtenáři
odmítali
táborů
organizovan9
nacházeli v
obrazů něm
jen
bez
překladu
Evžena
z
těch
celek.
předvedl
vnitřního
sepětí
Téměř
soubor [ ... ] a
nesouvislých epizod."
ll) Rozmluvu nakladatele s básníkem svému
Puškinova dila
umělecký
řetěz
stěží
spatřovat
jednomysln9 názor byl, že autor mistrovských
kterou
miry založil, si
Tehdejší
současníky.
nejrůznějších
v
vychovan9 Evženem
čtenář,
Oněgina
připojil
ke
pouze Václav
Alois Jung (k vydáni z roku 1937). Jako samostatnou Křička
báseň
ji ovšem
přeložil
také Petr
(1936) a úryvky z ní pak Hana Vrbová pod
názvem Rozhovor nakladatele s básníkem (1988).
12)
TYŇANOV,
s. 324
186
13)
TYŇANOV,
s. 326. V souvislosti s kompozicí
TYŇANOV rovněž
románu
poznamenává (s.
vysvětluje
"Puškin sám
vypouštění
strof takto:
,Že jsou v Evženu Oněginovi strofy, nemohl nebo divného.
Vypuštěním
souvislost kde
nechtěl
které jsem
tisknout, na tom není nic se však
zpřetrhala
proto se
vyprávění;
vyznačuje
místo,
stát. Bývalo by lépe nahradit je
měly
jinými nebo běda,
Avšak
324):
předělat
a pospojovat ty ponechané. příliš
jsem na to
líný.'
[ ... ] Tato
poznámka z r. 1830 zní po všem, co Puškin napsal o plánu a návaznosti románových
dříve
dějů,
zcela ironicky."
14)
Původně
chtěl
někoho,
kdo je v rozporu s módním trendem doby.
To by ovšem,
Puškin ukázat
Oněgina
jako
jak konstatuje badatel Jurij
LOTMAN (1995, s. 429), "vyžadovalo zapojení řady
dalších významných epizod". Proto když
Puškin v roce 1828 publikoval
odděleně
kapitolu, napsal na jejím konci: části"
šestou
"Konec první
- a chystal se vydat všech šest
dopsaných kapitol v jednom svazku, aby se mohl pustit do dalšího rozsáhlého vypravování.
15) LOTMAN 1995, s. 429-430
16) PUŠKIN 1956, s. 327-328. Srov. také PUŠKINOVU poznámku (1974, s. 23) "V
nejkrásnějším
čase
k básni Démon: života je srdce,
jemuž
zkušenost dosud neubrala nic na vroucnosti, přístupné
rozpory
kráse. Je lehkomyslné a
skutečnosti
v
pochybování, trýznivý,
187
něm leč
postupně
něžné.
Věčné
rodí
prchavý cit. Mizí,
když navždy předsudky věčného
nejlepší
zničilo
naděje
a poetické
duše. Veliký Goethe nenazývá nadarmo lidstva ,duchem popírání'."
nepřítele
17) LOTMAN 19 8 7, s. 59 18) LOTMAN 1987, s. 347-350. Srov. také dialog z PUŠKINOVY Scény z Fausta (1957, s. 95), kde si Faust hned v úvodu posteskne: "Ta nuda, ďáble!"
A Mefistofeles
hbitě
odpovídá:
A co chceš? Tu mez vám nelze
překročit,
tu sudbu nosíte v své hrudi. Kdo rozumný je tvor, se nudí: ten lenosti, ten práce syt, ten z víry, ten, zde ten, než zde ten,
že
že pozbyl víry,
počal
žít,
ještě
požitků měl
z míry -
nu, kdekdo zívá, v kom je dech, a hrob, hrob zívá po vás všech. Tak zívej též! 19) LOTMAN 19 8 7 , s . 419 20) Srov.
postřeh
252): "Puškin tutéž
Vladimíra kupříkladu
skutečnost
SVATONĚ
rád
(1969, s. 251-
označoval
dvojím pojmenováním,
básnickým opisem a výrazem z obecné
jednu a tradičním
řeči
slohem plebejské literatury 18. století.
nebo [ ... ]
Neustálé kolísání mezi poetickým a zevšedňujícím
odstup od významy
podáním
tradiční
složitější:
188
nevytváří
však už jen
básnické kultury, nýbrž konfrontuje se v
něm
pohled na
konvenční
ba cynickým
viděním
se
skutečnost
střízlivým,
věcí ... "
21) Viz TY&ANOV (s. 327): "Pokud jde o pokusy v Evženu namístě
sedmi
Oněginovi
tři
fragmenty
v r. 1833) spojují obvykle se nedochovaného ,poslání' pouze zbývající
čtyři
tedy považovat za
(psané
začátkem
Pletněvovi
a
přátelům;
(psané v r. 1835) lze
,pokračování'."
22) TERC (vlastním jménem
ONĚGINSKÁ
[ ... ] Ze
které v této souvislosti uvádí
fragmentů,
s. 7-8
Siňavskij),
STROFA
Viz WARREN-WELLEK (s. 239): běžného
zjevně
zachovávat k nim krajní rezervu.
P. O. Morozov [ ... ], se
1)
je
,pokračovat',
"Při
zkoumání
metrického verše Rusové aplikují
statistické metody pro vztah mezi vzorcem a rytmem
řeči.
Verš je pojímán jako složitá
kontrapunktická struktura mezi metrickou normou, jež je běžným
rytmem
vyjadřují,
na
běžném
zvenčí řeči;
uplatněna
neboť,
na
řeč,
a
jak to plasticky
verš je ,organizované násilí páchané jazyce'."
Srov. také ŽIRMUNSKIJ (s. 256-257): "V této souvislosti si
připomeňme,
že s teorií verše
jakožto ,organizovaného násilí na jazyce' přišel
dvacátých let Roman Jakobson
počátkem
v knize O
českém
s ruským (1923)
verši [ ... ] Je
Jakobsonovou formulací
189
zvláště poučné
v porovnání znovu nad
připomenout
polemiku
o této otázce,
přátelské
kterou s ním vedl v
recenzi N. S. Trubeckoj
[ ... ]:
Jakobson má pravdu v tvrzení,
,
Roman
Třebaže
že každá prozódie
je násilí na jazyce, nesmíme zapomínat, že trpělivost
jazyka (mám-li mluvit
obrazně)
přece
jen není bezmezná a že jazyk nesnese každé násilí. V každém jazyce jsou prvky,
které
prozódie musí tak nebo onak využít, chce-li být ruštině
životaschopná: v v
přízvuk,
2)
polštině
sem
patří
například
poEet slabik.'"
Srov. pozorování GROSSMANA (s. 117-118): řadu
"Puškin vyzkoušel antické, poezie.
středověké
Nezřídka
kombinoval a
i
strofických forem evropské
nejnovější
přitom prováděl
nově
přeskupoval
různé
variace:
kanonické skupiny
veršových period. V celkovém repertoáru puškinské strofy nacházíme elegické distichy, dantovské terciny, oktávu, stanci
(ve vlastním
smyslu slova), sonety, alexandríny (pokud je vztáhneme ke strofice) a kupletů,
trojverší,
pětiveršových
[ ... ] KlíEovou pozici v
Puškinově
bezesporu zaujímá strofa, vytvořil
nejrůznější
obměny
strof apod.
strofice však
kterou Puškin
zjevně
už v roce 1822 pro svou ,Tauridu' a
která mu posloužila jako nebývale vhodná forma v ,Evženu
Oněginovi'
a posléze i v první verzi
,Měděného
jezdce', v nedokonEené básni
, Jezerskij '."
3)
Cituje NABOKOV,
s. 73
4)
Viz ŽIRMUNSKIJ (s. 260): "[ ... ] v ruské poezii už od dob Lomonosovových ze vzájemného
190
působení
metrického modelu ruského
dvojslabičného
jambického (nebo trochejského) verše s foneticky svérázným ruským jazykovým materiálem vznikala nová národní forma verše, totiž ruský jamb, (přízvuková)
jehož
náplň
proměnlivá
rytmická
velmi
připouštěla
značnou
básnickou volnost; ta také z tohoto metra udělala
u Puškina) bohatý a pružný
(zvlášť
prostředek
expresivnosti."
umělecké
5)
PUŠKIN 1993 (noMMK B KonoMHe), s. 228
6)
Pojem rytmus definujeme podle ŽIRMUNSKÉHO střídání
(s. 52): "Rytmus je reálné verši,
vlastností jazykového materiálu a
ideálního metrického
7)
ve
p~sobení
založené na vzájemném
přirozených
přízvuk~
záměru."
Viz TOMAŠEVSKIJ (s. 29-30): "Uvažuje se asi takto: pro ruská slova je rámec jambu těsný. při
příliš
Básník by musel vynaložit velké úsilí slov; aby zachoval
výběru
by volit pouze slova s jedním jambická
přízvukem (no~ap)
těchto
rytmických
(cBeT), trochejská
a amfibrachová
Vyloučeny
jsou jiné typy slov,
daktylská
(.JJ;oporo) a anapestová
uvedené typy slov
jamb, musel
čistý
představují
typ~:
(cnoBo),
(Ha~ano). např.
slova
(xoporno).
téměř
[ ... ]
56% slovní
zásoby." Tomaševskij se
nicméně
domnívá,
že
počet
"odmítnutých slov" není tak velký a že "fakt rytmizace
řeči
znásilněním
je už sám o
sobě
jazykového živlu,
191
takovým
že otázka zúžení
slovní zásoby
ním zcela ustupuje do
před
pozadí". Hlavní
důvod
volnosti ruského jambu
pojmenovali už první teoretikové ruského verše, např.
Vasilij Trediakovskij: "Taková volnost se
jeví nezbytnou s ohledem na naše
mnohoslabičná
slova, bez nichž nám nebude lze složiti snad ani jediný verš." Cituje ŽIRMUNSKIJ, s. 70.
8)
Srov. ŽIRMUNSKIJ (s. 258 a s. 73): "Podle statistických
B. V. Tomaševského
údajů
vynechaných metrických jambu Evžena ve
čtvrté
čtvrté
Oněgina
činí
v
čtyřstopém
v druhé slabice 6,6,
9,7, v šesté 47,5 procenta, v druhé a
9, ve
a šesté O, 5 procenta
čtvrté
Takováto nestabilita stopě
přízvuků
počet
přízvuků
stability posledního
přízvuku."
9)
JAKOBSON 1995, s. 145-146
10)
Obecně
platí také
jistě
předposlední
důsledkem bezpodmínečné
je nezbytným
však
v
[ ... ]
postřeh,
který
uvádí Poetický slovník autorské dvojice BRUKNER-FILIP pod heslem oktosylab (osmislabičný básně
české
verš)
(s. 226): "Nejproslulejší
poezie jsou spjaty s tímto veršem.
[ ... ] Díky neúprosné jazykové matematice jazyka
počítáme
jako
průměrný
počet
(hustotu
slabik na
jedno slovo) se do osmi slabik vpraví jednoduchá příliš
česká
věta,
příliš
ani
dlouhá, ani holá, ani
květnatá.
Také
nebezpečí
nepřehlednosti,
souvětí
přespříliš
se mohou rozvíjet bez což vyhovuje jak
dramatickým, tak i lyrickým
192
krátká, ani
dějům.
Oktosylab je
zkrátka
nejpřirozenějším
verše. A to v ho známe
podobě
například
rozměrem
vzestupné
z prvního
českého
(jambické), jak Máje, tak
zpěvu
v sestupném trochejském mechanismu lidového říkadla
či
písně."
11) ŽIRMUNSKIJ,
12) HALAS
s. 70
(Dolores), s. 280-281
DĚNÍ
VÝZNAMOVÉ
1)
Z hlediska
čistě
různorodost
fonetického popisuje
ŽIRMUNSKIJ (s.
v jednotlivých verších například
schématu:
na šesté
přízvuky
(BH~yMaTb).
nejsou
na slovech
stejně
KO~~a
odchylky od
v druhém verši chybí
yBa~aTb), Přitom
silné;
než jiné první slabika přízvučné
2)
GROSSMAN, s. 133-134
3)
PUŠKIN 1974, s. 110
4)
Tento názor L. (1980,
čtvrtém
přízvuk
a ceóR je slabší než
zní
(slabě
ve
například
případech;
verše
třetím
všechny
v ostatních silněji
ve
(3aHeMo~),
verši na druhé slabice (oH opět
strofě
60) : "[ ... ]
zjišťujeme
na šesté slabice
přízvuk
VERŠE
Puškinova jambu v první
Oněgina
Evžena
UVNITŘ
z
nepřízvučných
193
třetího
slovo OH)."
I. Timofejeva uvádí
s. 560).
slabik
SVATOŇ
ROMÁN
JAKO
1)
Evžen
Oněg in
2)
Cituje LOTMAN 1987, s. 406
3)
Cituje NABOKOV, s. 73
4)
TERC
5)
NABOKOV, s. 36
6)
BENDL 1854, s. 216
7)
HORA 1936, s. 400. Srov. také poznámku
[VI I I 4 9]
(vlastním jménem
Jurije se
ROZHOVOR
TY~ANOVA
zaměstnávala
v
spatřoval
Bělinského
(s.
(překlad
Josefa Hory)
Siňavskij),
s.
13
650): "Dešifrováním hrdiny
kritika od Bulgarina,
Oněginovi
který
,floutka', až po
a Ivanova-Razumnika,
kteří
v
něm
nacházeli jednu z podob Puškinovy duše." SVATO~
8)
Cituje
9)
BĚLINSKIJ,
1969, s. 253
s. 368 a s. 440
10) LOTMAN 1995, s. 290
ll) FIGES, s. 62-63 12) LOTMAN 1987, s. 60. Srov také LOTMANŮV komentář
(tamtéž, s. 106)
ohledně
Puškinova
"literárního" vztahu s Alexandrem Rajevským, synem pokrokového generála alexandrovské epochy: "Zavedli si také mezi sebou
194
příznačnou
[ ... ] ,hru na literaturu'
[ ... ] Každý z
členů
jejich kruhu dostal literární jméno, které typ jeho chování, a celý život se
předurčovalo
v
proměnil
improvizovanou hru.
nepřetržitou
Rajevskij si
říkal
Melmoth. Jméno tohoto hrdiny
z Maturinova románu, okouzlujícího zlosyna, který prodal duši satanovi, zhoubce
čisté
ženské duše [ ... ], zavazovalo Raj evského k ,démonickému' chování ostatní
Rovněž
(také si
účastníci
říkal
Démon)
tohoto života-hry
nosili romantické masky. Kyjevský
statkář
Václav Ganskij byl Lara, démonický hrdina jeho žena Evelína Adamovna si jakožto
Byronův,
romantická divoška,
dítě
přírody,
říkala
podle
stejnojmenného Chateaubriandova románu Atala. Přidělovala
jedna z
se i
účastnic
hrdinů
hry byla
Puškinovy poezie;
Taťána
romantických rolí v
předvádění účastníci
jména
hry
počínali
ve
[ ... ]
životě
společnosti
Při
si vyzývavě
a uráželi malicherné konvence." 13) Viz v
postřeh
Oněginovi
vnitřní
Josefa HORY (1959, s. 437), že " ... totéž slovo má co chvíli jiný
přízvuk
a význam".
14) LOTMAN 1987, s. 59 15) CVETAJEVOVÁ, s. 37 16) Srov. vzpomínku slovenské spisovatelky Hany GREGOROVt (s. 31): "Eugenije Onegina sme si čítavaly
smelo
nahlas v preklade i v originále. Móžem
povedať,
čerpaly
že sme za celú našu
mladosť
z tohto diela to lyrické a vnútorne
195
pravdivé,
čo
vzájomným
cenu a poeziu. S
ženy a muža dáva
vzťahom
sme rástly,
Taťánou
vychovávaly, nabývaly odvahy k citovému svojmu svetu,
ňou
sa
sa úprimne
priznať
sme sa od nej
učily
priamosti a akémusi literárnernu filozofovaniu a etickému analyzovaniu života." Podobnou zkušenost popisuje také spisovatelka Marie MAJEROVÁ (s. 142-143): "Blaze tornu, kdo v pravý verše, o
čas
[ ... ] potká svého básníka. Potom
jež se mu vryly do
ze sna snad dovedl
půlnoci
připomenou
že by si je
paměti,
objev vlastní mladosti.
s básníky se setkáváme v se setkáváme s lidmi v
navždy
odříkat,
Neboť
duchovním jako
světě
reálném. Jedni
světě
jsou nám lhostejni a druhé poznáváme [ ... ] Puškin s Evženem
Oněginern
přišel
je pravda. Jsou sloky v v
aby mi
včas,
mé mládí a aby mi objasnil,
uvědomil
od
právě
Oněginu,
že poezie
které jsem si
dob tisíckrát opakovala a vždy mi jako
těch
nevyčerpatelném
zrcadle vrátily onen sezamový
obraz sebepoznání." O tom, Oněgina
živě
jak
různým
se zapsaly
různé
lidem do mysli,
pasáže
svědčí
také
jeden dopis DOSTOJEVSKÉHO (1966, s. 15)
z roku
1840 adresovaný bratru Michailovi: "§idlovskij mi tehdy ukázal tvé v
Petrohradě
něj
[ ... ] Žil celý rok
a bez práce a služby.
pohlédnout:
vyschlý,
básně
tváře
vždyť
je to
propadlé,
mučedník!
oči
plamenné. Duchovní krása jeho vystupňovala
-
Trpěl!
jakési
současně
těžce
děvče
trpěl!
(myslím,
[ ... ]
Stačí
Celý
lesklé, suché a tváře
se
s úpadkem krásy fyzické. Bože
můj,
tolik miluje
že se jmenuje Marie).
Za kohosi se provdala. - Bez této lásky by
196
na
nebyl
povznesený, nezištný žrec poezie ...
čistý,
Když jsem se vkrádal k bytu, (např.
v
jsem si
připomněl
přesně
před
do jeho ubohého
němu
za zimního
někdy
rokem) smutnou zimu
(8. kapitola). Jenže
Petrohradě
večera
Oněgina
mnou
přede
nebyla chladná bytost, plamenný snílek proti své
vůli,
portrét
přesný
ale nádherná, vznešená bytost,
člověka,
jak nám jej
vytvořil
Shakespeare a Schiller; byl však už tehdy zralý k tomu, aby propadl
mánii byronovských
mračné
charakterů."
Oněgin
17) Evžen
[IV/16]
(doslovný
překlad)
18) Jurij LOTMAN (1987, s. 311) cituje z dobových pramenů:
někdo
zkřiví
někoho
o
zavadí šavlí nebo kloboukem, na
bezděky někomu
"Stávalo se, že jak jen
hlavě
jediný vlásek, nahrbí látku na
rameni, hned se jde na pole cti." Oněgin
19) Evžen
[VI/ll]
20) LOTMAN 1987, s. 318. V souvislosti s otázkou, proč
Oněgin
starší a
vystřelil
zkušenější
jako první,
třebaže
byl
Jurij LOTMAN
střelec,
(tamtéž, s. 317-318) uvádí výmluvnou historku o
skutečném
souboji mezi
dvěma
zkušenými
duelanty: "Francouz a jeho sekundant už na nás čekali
[ ... ] Všiml jsem si,
že
soupeř
je bledý a
neklidný; myslel jsem si, že ne strachy, ale ze zuřivosti
[ ... ] Poctí val jsem se
a
jsem. Jeho pistole
namířil
o sekundu zachvěla
dřív,
než
ruka ... "
197
čekal
-
pevně
na Vautrana
vystřelila
zřejmě
se mu
21) RASSADIN, s.
63
veršů
22) Kulturní kontext daných
zajímavě
komentuje Orlando FIGES (s. 117): "Tyto verše pocházejí z
která je mezi ruským lidem
písně,
populární. Za Puškinovy éry se soudilo, že ji napsal sám Petr Veliký, a do francouzštiny ji
přeložil
ji mohla
Puškinův
vlastní strýc.
ve starém
přečíst
čísle
Taťána
si
Mercure de
France. Ale mohla ji také slyšet od své chůvy.
vesnické
Je to dokonalá ilustrace
průsečíků
složitých
mezi evropskou a místní
ruskou kulturou za Puškinovy éry."
23) CVETAJEVOVÁ, s. 37-38
24) Julie a Saint-Preux jsou postavy z Rousseauova románu Nová Héloisa, poprvé vydaného v roce 1761. Vladimír NABOKOV (s. 329 a 332) několik
úryvků
z Juliina prvního dlouhého
milostného dopisu, místy Taťánin.
Například
připomínajícího
Kann~ stejně
dopis
slova "si quelque étincelle
de vertu brilla dans ton áme" se jako odrážejí v
cituje
Taťániných
ozvěna
obratech: "Ho Bbi... /XoTb
zanocTM xpaHR,/ Bhl He ocTaBMTe MeHR." A tak
věty
"toutefois ... s' il y reste encore
quelque trace des sentiments d'honneur" a "mon honneur s'ose confier au tien" ze stejného Juliina dopisu se Taťániných
téměř
závěrečných
Barna qecTb, I
Ji1
CMeJio
25) BĚLINSKIJ, s. 486-487
198
e~
doslova promítají do řádek:
"Ho MHe
ce6R BBepmo ... "
nopyKo~
26) Srov. také satirické verše Rozmluva nakladatele s básníkem, publikované jako
součást
samostatného vydání první kapitoly. Puškin v nich v ironické nadsázce reflektuje postavení společnosti.
básníka v tehdejší ruské před
básník se chce skrýt
časy,
vzpomíná na
honoráře" lstivě
a
který
kdy psal "verše z nadšení,/ a tváře/
ne jak dneska v potu
Teď
světem,
s jeho rukopisy, a idealisticky
kšeftaři
ho
hlučným
Zatímco
(jak
překládá
ptá (v
před
hněviv
Vrbová), nakladatel se
překladu
lomozným
podnícen výší
Jungově):
světem
skryt
na Múzy a módu,
rozhod jste se?
proč
"Pro svobodu," odpoví básník. A nakladatel ho (opět
v
Jungově
překladu)
takzvaně
vrací
zpět
do reality: Tak dobrá. Berte bez pohrdy mou svět
užitečnou tržištěm
radu: dnes je: v ten
co svoboda je bez
věk
tvrdý
peněz?
Co sláva jest? Jen pestrá lata, jež krášlí Nám
třeba
jen
hleďte
vetchý šat.
pěvcův
zlata,
zlata,
zlata:
zlata nahrabat!
27) LOTMAN 1987, s.
89-90
28) Cituje LOTMAN (1987, s. 91-92). Srov. také jinou
část
z téhož Puškinova dopisu bratrovi:
"A co Ti mohu zbytečné.
Jen
říci Tě
o ženách, bylo by zcela
upozorním,
199
že
čím méně
člověk
ženu miluje, tím spíše mu bude náležet. Takové potěšení
se však hodí pro starého kocoura
z osmnáctého století." Citované
strofě
v óvodní méně
se
řádky
téměř
Etvrté kapitoly
jistěji
Oněgina:
snadněji
milujeme ženu,/ tím
zalíbíme/ a tím
doslova odrážejí "tím
se jí
ji zahubíme/
v nastražených sítích ... "
29) TERC (vlastním jménem
Siňavskij),
s. 24
30) ACHMATOVA (Puškin), s. 201 (vlastní
31) Srov.
postřeh
ohledně
překlad)
Františka OBERPFALCERA (s. 79)
jazyka Máchova Máje: ""' podle slov typu
,vlastenec'
utvořil
výraz ,truchlenec',
apostrofoval obláEky: Vy truchlenci,
když
jenž
v tiché se slzy celí rozplýváte. V líEení noEních nálad užil Mácha jednou o odlesku na
jezeře
hladině),
slova ,promyk' které žije v
hvězd
(promyk
polštině
hvězd
zírá po
s významem
,paprsek'. Mácha je asi spojoval se slovesem promykati,
VÁCLAV
,prorážeti'."
tENĚK
BENDL
1)
Cituje PÁTEK, s. 256-257
2)
BENDL 1914-1915, s. 356
3)
Před
Bendlem
překládali
Puškina
Slavomír TomíEek (Cikáni,
především
výňatky
z Borise
Godunova), František Ladislav telakovský
200
Jan
(hlavně
básně
Čelakovský přeložil
na ruské lidové motivy), Ladislav
(kromě
folklorně
laděných
veršů
jako jeden z prvních Puškinovu
se sociálním
námětem
nazvanou dvě
Zimní
vyostřené
večer
Pomlouvačům
a politicky
Jan
Ančar),
Pravoslav Koubek (pouze
báseň
lyrický
básně,
verše
Ruska), Kristian Stefan (Kapitánova
dcera).
4)
I Vetterle se ovšem pojistil proti
případnému
tržnímu
jak vyplývá
chystané knížky,
neúspěchu
z BENDLOVA dopisu
(1914-1915,
Němcové
s. 368)
z prosince 1858: " ... mám zvláštní kontrakt udělaný; úplně
totiž,
kdyby se náklad,
sám vede, nevyplatil,
jejž Vetterle bychom Hanuš,
měli
Kulich a já z toho škodu. - Bude-li dobrý odbyt, dám hned do tisku
Oněgina,
do máje hotov, an ke konci
března
s nímž budu vyjde první
svazek."
5)
První svazek,
otištěný
Alexandra Puškina:
pod názvem "Výbor básní
básně
rozpravné",
básnické skladby nazvané
Bachčisarajský
fontán,
loupežníci, Cikáni, Kavkazský plenník,
Bratří Hrabě
zahrnoval
Nulín,
těchto
Poltava a Borise Godunova vyšla už
překladů
(většina
v Lumíru nebo
předtím
v almanachu Lada Nióla), druhý svazek obsahoval Eugena
Oněgina
a o koncepci
usuzovat z Bendlovy svazkům:
Puškina
"Svazek přidána
romance,
básně
přidán
bude
rozbor
spisův
třetího
předmluvy
třetí,
k
můžeme
k prvním
němuž
dvěma
podobizna
bude, budou zaujímati balady a lyrické a národní,
důkladný
životopis a kritický
Al. Puškina."
201
jakož i
6)
BRAUN, s. 196
7)
Srov. poznámku z konceptu c. k. policejního ředitelství upozorňuje
v Praze z roku 1859,
kde se
na možný nežádoucí vliv dalších
puškinovských
překlad~
od Bendla: "Ve sbírce
Russkaja biblioteka, vydávané Wolfgangem Gerhartem v Lipsku, vyšel výbor z básní, v jsou
otištěny
básně
též
Puškinovy, který byl
zakázán, aniž by bylo známo, vztahuje básně
na
speciálně
Kondratije
Michaila
8)
Fjodoroviče
nebo na
Rylejeva a
Lermontova, v témže svazku
Jurjeviče
v~bec."
Uvádí BRAUN,
196.
Bendl~v
Podruhé, v roce 1927, vyšel s
zda se zákaz Puškinovy,
básně
zahrnuté, nebo na všechny s.
němž
řadou
některé
redakčních
zásah~.
Redaktor
verše a strofy vynechané
nedopatřením,
ve vydání, v tom ale
nebo proto,
druhé kapitoly je
tak
hlavě
číslem
která je v originále až 27.)
čísle
zmatkem
kv~li
8. strofa
(v
Bendlově
vyskytuje strofa, doplněna
dokonce je ponecháno nesprávné zp~sobené
Není
ale omylem
doplněna,
se pod tímto
překladu
buď
překládal.
například
vynechaná strofa 26 v osmé
doplňuje
že se nevyskytovaly
ze kterého Bendl d~sledný:
Oněgin
není, a
číslování,
vynechané
strofě
(po
27 následuje 29!).
Redaktor se ovšem neomezuje pouze na základní rekonstrukci textu. Bendlova směřují
překladu
také
jazykově.
k uhlazení dikce, od
202
Zasahuje do Jeho úpravy
odstraňování
rusismů
až po
syntaxe
zrněny
kvůli
nepřesnérnu
rytmu. Dopouští se tností,
přitom
případně
z nich se zdá, pouze na
Bendlova
většiny
z
srovnání s
bez
překladu,
Ke
předlohou.
drobnostem mezi
skutečným
omylů:
vyložených
jako by jeho úpravy vznikaly
základě
podrobnějšího
jistých nekonzisten-
omyly
těmito
že Bendlovu Elvíru ponechává Elvírou, originál
příznačně
Elvínu,
zmiňuje
patří, třebaže
tradiční
jméno milostné poezie 18. století [I/32]. Místy pak redaktor velmi poškozuje: ho
často
Bendlův
původní
překlad
řešení
"a v letní sad létě
vodíval" nahrazuje "a v
ho vodíval",
v
třebaže
významově
sadů
do
se mluví
předloze
o jednom konkrétním petrohradském parku zvaném Bendlův
Letní zahrada [I/3]; zaměňuje
rusismus "ráj"
slovem "parterre", i
skutečnosti
když jde ve
o "bidýlko" [I/20]; slovo
"filozof" nahrazuje výrazem "hejsek", v souladu s
potřebným
počtem
slabik, ale v rozporu
s originálem [I/23]. A to jsou z první kapitoly -
výčet
příklady
by mohl
pouze
pokračovat
dál.
9)
PUŠKIN 1860, s. 132
10) PUŠKIN 1860, s. 42-43. Dodejme však, v
Bendlově
vynechávky,
překladu
objevíme také
které vznikly
telovou nepozorností:
( 1) v
Bendl vypustil dva verše, kapitoly zkrátil o
tři
zřejmě
tři
překlada
Taťánině
( 2)
verše a
že
dopise
12. strofu osmé (3)
ve stejné
kapitole vynechal celou 26. strofu (pod
203
číslem
26 se v jeho
skrývá strofa 27 a pod
překladu
27 zase 28. strofa). Naopak na konci
číslem
šesté kapitoly Bendl
variantu 46.
zařazuje
strofy a také strofu 47, které se
vyskytují
obě
pouze v Puškinových poznámkách (v daném stejně
postupoval v 25.
také Jung). A v osmé kapitole
která má u Puškina pouze osm
strofě,
veršů,
Bendl dva verše
přidává.
ll) Bendl možná vycházel ze své s
dřívější
zkušenosti
Puškinovy epiky. I v nich totiž
překlady
nezřídka
případě
rozšiřoval
stopu, nebo si
jamb o jednu
čtyřstopý
počínal
ještě
jak
volněji,
konstatuje Jaroslav ZÁVADA (1949, s. 253): "Například libovolně
hned zas
v Kavkazském zajatci, hned se
střídá,
jamb
rozšiřuje
kde
přibližuje
čtyřstopý
na
počet
stop
originálu, pěti-
i
šestistopý".
12) Své motivace k Purkyně
cizích literatur
překládání
"Němci,
formuloval s vtipným nadhledem: Maďaři
Italové,
se snaží na všech našich
uvnitř
hranicích i
odnárodnit nám
Slovanům
lid
i vyšší stavy. Snažme se tedy pomstít se jim za to
šlechetnějším
co oni
způsobem
vytvořili
čestného,
čest
načerpáme
Purkyňových
slosti se smyslem
a
vpravdě
sami také dosáhneme u nich cti a
V jednom z
pilně
si vše,
nové síly, ale
tomu, co oni mají
vážnosti." Cituje HAVEL, s.
dočteme:
přisvojit
v oblasti duchovní.
výtečného
Tím nejenom od nich vzdávajíce
a
"Já četně
ještě
dopisů
překladatelské
na tom stojím,
překládati
204
8.
výtečné
se v souvipráce
rovněž
že nám
třeba
plody cizích
literatur, aby dílem se krasocit našeho obecenstva ušlechtil, pak také, aby se chuti zadosti
čtení
a tím nové
učinilo
zabývalo, nechcem-li
se
čtenářstvo
aby
připustiti,
německou
povodní docela utopeno bylo ... " Cituje HAVEL, s.
7.
slova napsal
Předchozí
symbolicky
poprvé.
Oněgin
jsou
určena
připsal
v
právě
době,
Ještě
Purkyně
v roce 1833,
kdy v Rusku vyšel pak je,
symboličtější
že
Františkovi Palackému, jemuž Bendl
také první kompletní
český
překlad
Puškinova veršovaného románu.
13) Srov. pozorování Rudolfa HAVLA (s. 17) slovního
Purkyňova
především
Schillera: "Nebyl nově
Jungmannův
libovlad, oboz, smrtník,
v
překladech
šťastný
v
Slovník
sobětník,
zadník,
zárodí,
(hlaň,
která
krutec,
rozhádka, vražec, zřitel
[ ... ])
Málokdy dosáhl plnosti Schillerových šetře
uvádění
slov nebo slov nezvyklých,
tvořených
neuvádí ani
novotaření
ohledně
pouze zvukovou shodu,
kvůli
níž
[ ... ] rýmů, vytváří
slova nebo tvary zcela neživé nebo i nemožné (klade/prápor pade; lahodu/vinných
jahodů
[ ... ])."
14) BENDL 1854, s. 217
15) PUŠKIN 1860, s. 42
16) Srov. také následující BENDLOVY sloky (1938, s. 280)
z roku 1853, kdy budoucí
Oněgina
ještě
už
poměrně
netušil,
že
překladatel
existenční
brzy donutí vstoupit do
205
důvody
ho
českobudě-
jovického bohosloveckého
semináře.
Verše
dokládají Bendlovu schopnost úderného vyjadřování,
překladu
která se
výrazně
odrazila i v jeho
Oněgina:
Hoši, než se v kutnu ustrojím, v bílou kutnu s ještě
černým
jednou se k vám se
přátelstvím
ještě
křížem, připojím,
svížem.
Každý vezme korbel do hnátu, bude na mé popství píti, abyste, až budu v ornátu, mohli radost ze mne mí ti.
[ ... ]
Hoši, až se ženit budete, já vám budu ruce vázat, a až do
země
pak sjedete,
já nad vámi budu kázat.
17) Puškin
rád
rovněž
pramene,
čerpá
z lidových
slova tak
vyprávění
a
říkajíc
od
písniček.
Úderné výrazy lidového původu hájí přímo v poznámkách k "V
časopisech
Ton jako
(1995, s. 194):
kritizovali slova xnon,
nezdařilé
jsou ovšem příklady
Oněginovi
původní
novotaření.
MOnBb
a
Uvedená slova
ruská." Dále Puškin uvádí
z Pohádky o Bovovi kralevici a ze
staroruské poezie a dodává:
"Není vhodné rušit
svobodu našeho bohatého a krásného jazyka."
18) Evžen
Oněgin
[II/25]
19) Evžen
Oněgin
[III/5]
206
způsobem
20) Obdobným předlohy
Bendl domýšlí základě
také na
významy
širšího kontextu:
ITeBe~
ITMpoB
M ~pycTM
Ko~~a
6
TH 6Hn co MHOM,
e~e
některé
TOMHOM,
H CTan 6H npOCb60ID HeCKpOMHOM Te6R TpeBOZMTb, MMnHM MOM [III/30] Ó kéž bys, pěvče smutku, pěvče hodů, tu
ještě
kéž by věř,
se mnou jako druhdy dlel,
tě
propustili na svobodu:
že bys na krku
mě
předchozích
Puškin se v
s prosbou
měl
verších obrací na
Jevgenije Baratynského, autora poemy Hody. V
době,
Oněgina,
začínající
musel tento
kapitole
básník za trest
sloužit v
podřadné
pěchotním
pluku ve Finsku. Bendl uvedenou
skutečnost
21)
třetí
kdy Puškin pracoval na
zjevně
na úkor
původních
Podobně
zdařilou
a její
svižně
chůvy
"ó
ňano,
dítě,
významů
práci s
ňaňo,
"Vždyť
konverzačními překladu
i
jinde. Viz Taťány
Oněginovi:
učiníš
s radostí,
mi
potěšení?
jen povídej."
jenom mi to
víš,
verši -
předlohy.
plynoucí promluvu
- Nemysli ale ... že snad ... Ach
třetím
ráno poté, co zamilovaná dívka
napsala dopis
- Ach
reflektuje ve
Bendlově
prvky najdeme v například
vojenské hodnosti v jednom
že pro
- Tak tedy pošli
tě
tajně
207
podezření ...
udělej.
lehká
-
mně
i muka!"
svého vnuka
zde s tímhle lístkem k 0 ... , k sousedu ... ale ať
a
mu
ať
snad už víš ...
vždyť
poručíš,
nikde nepovídá ani slova ať
nejmenuje nikomu. -
mě
"Tak ano,
lístek, ale ke komu?
Ach já jsem už tak hloupá, má bláhová, a
sousedův
tu tolik po kraji,
že ani nevím,
22) Evžen
Oněgin
jak jim
říkají."
[I/3]
23) Rytmickou variabilitu Puškinova verše, jsme mluvili v
předchozích
pojal po svém. Dopouští se
o které
kapitolách, Bendl řady
rušivých
odchylek od pravidelného metrického schématu. Navíc není
příliš
konzistentní v
přízvuko
vání ruských jmen. I když v jedné filologicky pedantické poznámce ke svému s. 42)
připomíná,
překladu
,Oněgin'
"že se
(1860,
velmi
často
naopak vyslovuje: první slabika je krátka, druhá pak dlouha," a podle ruštiny pak přízvukuje
také ostatní ruská jména, nebrání mu
to rýmovat
Taťánu-románu
jméno
hrdinčino
s
těžkou
(i když jinde
přízvukuje
ve
s ruštinou
dobou na druhé slabice).
Ostatně
právě
v souvislosti s rýmovými
dvojicemi si BENDL
dopřává
formy Puškinova verše příliš
volnost,
značnou
v souladu se svým teoretickým
není vždy
shodě
postřehem
ohledně
(1854, s. 217-218): "Rým
přísný ...
což však ani dost málo
nevadí poetickému celku." Uvolněnost zvlášť
některých
Bendlových
v kontrastu s prozodickými
208
rýmů
vynikne
postřehy
ohledně
Jaroslava ZÁVADY (1959, s. 215) normy stanovující
přípustné
dobové
rýmové odchylky:
"V 6eském verši to byly v devatenáctém století jen dvojice otci/moci; ruce/prudce; svěd6í/větší/ře6i;
avšak už i tyto odchylky
byly nejednou považovány za rušivé, norma odchylky jen ve dvojicích typu:
připouštěla
byly/bílí;
24) BRIDEL (Co
němá/nemá;
Bůh?
plod/plot; kruh/sluch."
Člověk),
s. 162
25) Viz LOTMAN (1995, s. 415-417) a NABOKOV (s.
448-453).
26) Citujeme podle železnobrodského vydání z roku 1945,
které se opírá nejen o první
verzi Máje z roku 1836, ale také o
tištěnou Máchův
rukopis. Toto vydání respektuje tvaroslovné odchylky Máchova jazyka. Používá "zejtřejší", Oněgina.
stejně
jako Bendl v
Uvedené slovo
vězně
před
verších
třikrát
téhož
napsal
,zejtřejší'.
znění,
i
příslovce.
dumy
Na po6átku a
,zítřejší',
uprostřed
Ponecháváme toto rukopisné
když tiskem roku 1836 vyšlo na všech
místech
,zjtřegšj
'. Podoba ,zejtra' má
v našem spisovném jazyce stejné ,zítra'; prvé
znění
Oněgin
[VI/37,38]
209
oprávnění
jako
je ze spojení ,za-jitra',
druhé ze ,z-jitra'."
27) Evžen
"Rozváděje
popravou, užil Mácha ve dvaceti
na konci mu dal podobu
třech
překladu
komentuje
zajímavě
František OBERPFALCER (s. 85):
například
2 8 ) LOTMAN 19 9 5, s . 3 3 5
29) Viz BENDLOVU
s názvem K. H. Máchovi
báseň
(1938, s. 109-110) a také máchovské ozvuky v jeho vlastních verších
[ ... ] On však
šťasten ...
(tamtéž, s. 105):
též ta touha
mně
ještě
možné,
samozřejmě
ruských slov
(s. 123): "Tak
můj!
že s významy
upozorňuje
čteme
...
některých
zápolil, dokládají
občas
omyly, na které
anděl
že Bendl Puškinovu rýmovou
nepochopil. To,
hříčku
-
hoří
vzhlednu blíž ... Ha! - - vrah a
30) Je
koří,
svůj:
sama jeho vášni vzdá ret ve
již se
děva
o
četné
Bohuslav ILEK
Taťáně:
hedvábné o6ko
v dál se vzpíralo 2,26, kdežto v originále se praví,
že
hedvábným vzorem neoživovala
Taťána
plátno, tj. nevyšívala; Bendl si tu spletl ruská slova B3op a y3op. Bendl vytýká mladé generaci, 2,38, dědy K
kdežto Puškin
říká
k hrobu'. Bendl si
~po6y
Bendl
že cvalem k hrobu
jejich ctnosti,
ostřeji: špatně
pospíchá ,vytlačuje
vyložil ruské
TeCHMT. V úvaze o krasavicích
npa~e~oB
překládá,
dědův
jako by autor obdivoval se té kdežto Puškin mluví o jejich
pýše 3,22. Puškin
připomíná
o finské dívce a Bendl
poemu Baratynského
tlumočí:
horoucí slova
sladká, plamenná místo Puškinova MHonneMeHHHe cnoBa, tj. slova jiného jazyka, jiného národa 3,30. Nad
Taťániným
dopisem Bendl klade otázku:
kdo vlil jí v duši onen milý vzdor? namísto Puškinova: (yMMnbHbH1
kdo jí vnukl ten líbezný nesmysl B3~op
[ ... ])
210
3, 31, a tamtéž
ještě
zesílil zkreslení, když
Taťánin
prohlašuje za
Puškin
vřelý,
ač
dopis říká:
škodlivý
(Bpe,n:HbiM)." 31) Bendl se rozhodl opravit Puškinovu Vesperu, označující
večernici.
32) Cituje HAVEL, s. 16 33) Jaroslav ZÁVADA (1949, s. 256) konstatuje, Bendlovy
že
[ ... ] na soudobou
"překlady měly
generaci patrný vliv tematický i formální, epické skladby V. Hálka vycházejí
neboť
ponejvíce až po nich: Alfred (1858), Mejrima a Husejn, Krásná Lejla (1859), Goar (1864)." tak inspiroval
Stejně
Čecha
Bendlův
Oněgin
Svatopluka
a Karla Klostermanna, citované v první
kapitole. Už jen tento překladu
je
čistě
poněkud
literární vliv Bendlova
v rozporu s názorem
Bohuslava ILKA (s. 125), který konstatuje: "Bendl
přečetl
očima,
a proto [ ... ] nepochopil základní ideu
díla [ ... ]
Evžena
nepostřehl
Oněgina
s mlhou
před
hlavní znaky stylu a
naprosto zbloudil v rozboru Puškinova jazyka a v jeho 34)
znovuvytvoření
Řádky Taťánina
v
české
dopisu se
podobě."
pozoruhodně
prolínají
se slovy, která Bendlovi adresovala Božena NĚMCOVÁ Anně
(s. 344)
s odkazem k jeho životní lásce
Pokorné: "Není ti
někdy,
Václave,
[ ... ] jako
bys musel k jejím nohoum putovat co k místu, kde mír duše nalezneš? [ ... ] Ty sice zastával jsi vždy
přede
mnou princip chladného rozumu, ale
211
tím mne neošálíš, a kdybych zpověď
já Ti
že tam moje povzdechnutí a
nevěděla,
tato najde
mnohdy do srdce,
viděla
místečka,
nebyla bych to
napsala." Ve stejném dopise
NĚMCOVÁ
(s. 342-343),
tentokrát s odkazem k Hanuši Jurenkovi, vlastní životní lásce, které se dají velmi a
Oněginovi.
načrtává
myšlenek,
řadu
vztáhnout i
dobře
Z dopisu cítíme velkou
k
Taťáně
důvěru,
že
Bendl
těmto
něčím
podobn9m: "Ty znáš ten cit, Václave, ty
mi
uvěříš,
myšlenkám porozumí,
své
neboť
jak to je, když musíme
citu, kter9 byl
říkajíc
si prošel
druh9m naším živobytím.
Obraz jeho provázel mne všade,
já s ním
vstávala i léhala,
klečívala
před
já
ním
před
jako
bohem [ ... ] Jaké mocné, nevyzpytatelné
kouzlo - ptám se mnohdy sama sebe v jistém
člověku,
že
může,
chvění
zmítá? [ ... ] Co
jeho hlasu jako
později
z
hvězd
připravit
námi
třtinou
bylo, to byl ovšem jen
klam, - ale já mu ho odpustila. věnec
spočívá
že nás jedin9 jeho pohled,
jedin9 potisk ruky o všecku sílu
byla
se
odříkat
[ ... ] Já bych mu
nejskvělejších
spletla nad
čelo,
do nebes bych ho byla vnesla, by nade
všemi
skvěl
rouška
se!
začala
[ ... ] v únoru bude rok, co mi
padat, co jsem nahlédla,
neshledáme tak,
jak jsem doufala, a co jsem
dala výhost všem marným naději
v
nechtěla
řadách
našich
že se
jsem se rytířů
Ale jedné
nadějím. odříci,
vidět
ducha - co
ho
statečného
bojovníka! - Já se kojila vždy tou marnou radostí,
že byla láska ku
vypíchl z té
nečinnosti
mně
a omrzelosti duševní, i
doufala jsem, ctižádost, muži
212
osten, který ho příslušná,
a cit
vřelý
pro pravdu a právo že ho požene dále,
-
ale zklamala jsem se."
35) Cituje BRAUN, překladu
Taťány
s. 196.
Oněgina
Ještě
před
započetím
bylo však BENDLOVO hodnocení
odlišné (1854, s. 217-218):
poněkud
"Ideál toho románu jest Olga, mladé, děvče
krásné
ruské[ ... ] Vedle ní vystupuje jiná ženská
postava [ ... ] má plnou hlavu romantických ideí a nečte
než romány a
probdí noci,
básně,
touží po
jakési velikosti, chce býti originální a nalézá konečně
svůj
ideál
celý život nudí
v mladém hejsku,
[ ... ]
poutník, druhý, ale
Věčný
ruský Child Harold [ ... ] Zdá se, zpracování prvních partií ideu,
prosaicky
končí,
Bendl se v
tak
předchozích
celého románu. V
při
pevnou
jinak by byl smutně
a
ohnivě
řádcích
dotkl jednoho ze základních principů
ještě
již tak
lidiček,
nelíčil
že Puškin
neměl
jak celek rozluštiti má;
lásku obou mladých
jenž se po
a
vroucně."
mimo jiné
kompozičních
klíčových
situacích
jednají Puškinovy postavy zkrátka jinak, než jak bychom
čekali.
Puškin zamýšlel,
Přesně
jak
takový
trefně
účinek
postřehl
LOTMAN (1987, s. 399): "Hrdinové
ocitají v situacích, které
z
literárních
četných
Jurij
Oněgina
ustavičně
však
se
čtenář
zná
Jenže jednají nikoli
děl.
podle norem ,literárnosti'. Proto se pak ,události', tj. napovídá
paměť
nerealizuj í.
dějové
a
uzly,
umělecká
které
čtenáři
zkušenost,
[ ... ] Proto se pak
čtenář
znovu a
znovu ocitá v situaci toho,
kdo zvedá nohu
v
schodiště
očekávání
schodu,
a on už stojí na
zatímco
rovině."
213
skončilo
Zdaleka
je však srovnání výše
nejzajímavější
uvedené Bendlovy
oněginovské
úvahy s jeho
dopisem citovaným na konci této kapitoly. srovnání
vyplývá,
jasně
že Bendl
během
Ze
překladu
k hlubšímu pochopení Puškinova románu -
dospěl
přinejmenším
VÁCLAV
pokud jde o ženské postavy.
ALOIS
JUNG
A
JOSEF
HORA
1)
HORA 1938
(Dech na skle), s. 65-66
2)
Viz postřeh Ivana SAVICKtHO (s. 180): ",Ruský označení
Oxford'. Toto
snad nejlépe definuje
postavení Prahy v ,Rusku mimo Rusko'.
Podle
N. Michajlovského v Prager Presse v roce
článku
1924 ho
Praze nejmenovaný ,ruský
přiřkl
profesor'."
3)
V jednom ze svých pochvalně
člá~ů
komentuje,
puškinovských
z roku 1937 Hora
že máme
překladatelů:
Nechvátala, Pavla Eisnera, Petra
Křičku,
PRAŽÁK,
4)
Františka Vítězslava
z ruského originálu
do kterého si Hora poznamenával,
začala
zjistil,
dopřekládal,
přesně
čtyřiceti
překladových
Pak ovšem nastala
214
třech
skončila měsících
a
dnech".
ještě
také konzultací. Mimo jiné
kam
že Horova
29. srpna 1936 a
25. listopadu 1936, "ani ne ve ve
Nezvala,
s. 300.
až který den práce
nových
Bohumila Mathesia a jiné. Uvádí
Albert PRAŽÁK (s. 286) Oněgina,
řadu
dlouhá fáze úprav. A rovněž
s Romanem
JAKOBSONEM (1997, s. 17 a 19), o dopisy,
které si oba
přátelé
čemž
svědčí
vyměnili
v souvislosti s rukopisem nového
překladu:
"Milý Horo [ ... ] posílám jej dnes do na kl. Melantrich na Tvé jméno - pro definitivní úpravu. Opakuji, návrhy, místě
že mé opravy jsou pouhými pro Tebe,
upozorněními
neshoduje s
překlad
že se v daném
předlohou
buď
po
stránce významové anebo v základních otázkách puškinské poetiky. co
překlad
tak laskav a uprav
Buď
nejdřív,
nakladatelství
neboť
naléhá." Za pozornost stojí také poznámka Václava ČERNÉHO
ohledně
(1994, s. 299-300)
přátelského
vzpomínám,
setkávání s Horou: "S jak jsem ho
a nakonec
přesvědčil
v
ruské - a
češtině
zavést v
,eugenés', blažený-
hloupě
navyklého Evžén,
5)
Junga a Horu
přemlouval
Puškinově
znění
titulu
Eugen, místo
které k nám
z francouzské výslovnosti jména císařské
si
už i originální
řecké:
pařížské
potěšením
u vína
večer
přece
jeho
přišlo
nešťastné
mondénky."
přitom
leccos spojovalo. Oba
měli
autentickou zkušenost s Rusy a ruským prostředím
k
- a
sovětskému
řešili
si
Rusku. Hora
svůj
hlavně
na skle, Jung v cestopisných pod názvem
Půl
roku v carské
oba byli uznávanými
při
překládání
spíš filolog.
215
v románu Dech
črtách říši.
překladateli.
ovšem v jejich naturelu: ani
vztah
vydaných A
konečně,
Rozdíl byl
jestliže Hora v
nezapřel
sobě
básníka, Jung byl
Není v
ostatně
bez zajímavosti,
ke svému
předmluvě
,Jevgen'. Z
na
příčin
poznamenává:
překladu
zaměněno
"Jméno ,Evžén'
ruštější
zde za
jsoucích správného
snadě
jména ,Jevgénij' nemohlo býti v zůstati
užito a mohlo ,Oněgin'
6)
Viz
přízvukováno
například
(Poznámky k práci na "Eugen jeho o
Oněgin~
odpověď
Puškinovi~
v
zde
"A. S. Puškin
překladu
Oněgina)~
s.
435 a s. 438)
anketě
"Překladatelé
HORA 1959, s.
8)
HORA 19 59, s . 4 4 O
9)
OPELÍK, s. 54. Jiří OPELÍK (s. 55-56)
a také
437
vysvětluje
poezii na
a
s. 399-400).
7)
zajímavě
Jméno
Oně'gin.~
(1959,
(1936,
verši
českém
jen v titulu knihy.
články
HOROVY
že Jung
přelomu
návrat k epice v a
třicátých
také české
čtyřicátých
let
dvacátého stoleti: "Duchovní život národní byl tehdy ovládnut pocitem ztráty skrze moc neblahých okolností. Aby však národ své ztráty (území, státnosti, demokracie) vydal se v kulturní k tradici,
ke
cestou
sféře
klasikům.
Součástí
se stal i návrat k
rozměrnému
básnickém žánru (k
poemě
k žánru v
české
kompenzoval, návratů:
těchto
návratů
lyrickoepickému
a básnické povídce),
poezii naposledy
pěstovanému
v osmdesátých a devadesátých letech 19. století. Iniciátorem tohoto návratu byl starší a respektovaný jak svými
překlady
216
přítel
(Evžena
Holanův
Josef Hora, a to
Oněgina
a
Cikánů
A. S. Puškina, 1937 a 1938, Lermontovova Démona, 1939), tak houslista (1939) podobně
a
skladbou Jan
původní
[ ... ].
téma návratu bylo,
I
jako téma ztráty, na rozhraní
čtyřicátých
let
Sotva
příčinami.
nadosobními
být náhoda,
může
návrat jsou také houslisty a
podmíněno
třicátých
že ztráta a
tématy Horova Jana
klíčovými
básnických povídek, které Holan
tří
napsal za války: knih První testament, Terezka Planetová a Cesta mraku. Bylo by opravdu mylné činit
z nich záležitost veskrze osobní
iniciativy a záliby, doba vzniku více, než dnes 10) HORA 1959,
s. 436
ll) Srov. také
řešení
zdůrazňuje
z Po
opačné
tušíme.~
Bendlovo, které
zmíněný
měkkých
rovněž
milostný motiv, ovšem
je
líbajíce.~
s Jungem, najdeme
hlavně
kapitolách a strofách: [IV/51],
[V/16],
[VI/42],
[VI/44],
[VIII/28],
mladých let,/ jak na sled!~
s. 400
217
shoduje
[IV/11-12],
[VI/31],
[VII/21],
[VI/36],
[VIII/5],
[VIII/41],
řešení:
téměř
v následujících
[III/7],
[V/22],
[VIII/38],
Bendlovo
14) HORA 1936,
[ ... ]I
kobercích jste chodily,/ hebounkým
kdy se Hora zcela nebo
Příklady,
13) Srov.
k jejich
perspektivy než Puškin: "Ó nožky!
střevíčkem
12)
přispěla
[VIII/46].
"Ach zmizelo mi
lučinách
[VIII/8],
štěstí
lehounký váš
15) Hora ve svém
a vanutí - i tam,
(B
V marn~ d~m"
(KMITRmMM B
činnosti)
jak dva vánky"
jak zemdlel
~eMCTBMM
rrwpH: a lesk a
bouřlivé
němž
(B
slétá" vy)
cTpacTeM OHM
osvěžují)
bouře
[VIII/29];
svistí" bouřlivé
(R c BaMM SHan: poznal jsem
stejně
jako
[VIII/50].
vjezd" nebo "nebes
"zoře
brána" jsou v rozporu také s jedním principem Puškinovy poetiky. Autor podobná rádoby básnická spojení, klasicistních -romantiků,
ironick~m
předchůdců,
(He6ecHaR
pojmenuje slovy "náhrada ( saMeHa TYCKnbiX Q;>oHapeM) postřeh
Václava
Horov~ch
naMrra~a),
ještě způsobem. měsíc
za
vzápětí
ho
luceren"
[I I I 2 2] .
ČERNÉHO
Máchovsk~ch
218
nějak~m
označí
mdl~ch
sv~ch
kolegů
nečekan~m
v jednom verši
"nebeskou lampu"
Oněgina
řekne
podtextem. Zpravidla
například
ohledně
případně
jenže docela
podstatn~m
hlavně
vždy používá s
téměř
jednou totéž,
17) Viz
qy~ecHHM:
[VIII/49]; "v mou duši stále vámi
16) Jungovy obraty typu
Když
"a její
[VIII/5]; "ve
~oz~e
(BOCITOMMHaHMM nM MRTeZHHX: nebo vzpomínky)
kter~
[VII/52]; "kde
hostiny)
cBezeiDT: v dešti vášní se "van vzpomínek, v
se
(M 6necK M myMHHe
vášní mízou vlají"
větru
hrobě
ITYCTOM:
[VII/22];
její zrak)
hostin lesk a hudby van"
v
končinách
(KaK TOMeH Bsop ee
kouzeln~
větru
předloze
rozpl~vá
[VII/ll]; "jenž
se vybíjí v plané oči
věčna,
"ve vanu
BeqHoCTM rnyxoM: v
rrpe~enax
věčnosti)
pusté
kde nic podobného v
Například:
nenajdeme. svém"
rád rozehrává motiv
překladu
(1992, s. 713-714) variací: "I Mácha
byl básníkem, v jehož duši nálada, cit, emoce probouzely ihned a takt
zpěvný
Josef Hora knížečku
hudbu,
přirozeně
zároveň
s obrazem básnickým. památce
věnoval
rytmus a [ ... ]
celou
básníkově
Máchovské variace, a je to to
veršů:
co básnický rok Máje
nejhodnotnější,
(1936).
Především
jsou to
básně
to nejsou
předpokládající
z ducha Máchova,
nové prožití starého básníka. variace jsou svým
způsobem
otázku: co z Máchy
ještě
na Máchu;
básně
máchovské, to jest
zpívané
básně
tudíž a priori
[ ... ] Máchovské
pokus o
žije,
přinesl
odpověď
působí
na
a je
schopno vykvést novou, dnešní krásou v století dvacátém?"
18) MASARYK, s.
19) Viz
Jungův
93
překlad
dalších
veršů
téže strofy,
kde místo "kabinetu" najdeme "pokojík". Josef HORA (1936, s. 400) konstatuje,
že Jung
rovněž
klidně
s údivem
překládá
"Harold
v plášti Moskvana" místo "Moskvan v plášti Haroldově".
- a
současně
poznamenává vidí Eugena Oněgin
A v souvislosti s jistou upjatostí nepřesností
- Jungova
překladu
(tamtéž, s. 400): "Zdá se mi, Oněgina
trochu
maloměstsky.
není Moskvan, vyrostlý ve
světové
napoleonské, nýbrž Pražan, vyrostlý v spíš
maloměšťák
20) MAJEROVÁ,
než
člověk
že
Jeho bouři
závětří;
světa."
s. 142. Danuše KŠICOVÁ (s. 86) ve
svém hodnocení Jungova výboru Puškinovy lyriky připomíná
ještě
překladatelské
jeden zdroj Jungovy poetiky: "Jungova
219
příbuznost
se
školou
ruchovců
v jeho stylu.
a se Sládkem se projevila i
Podobně
jako Sládek užívá Jung
složenin jako: zlobyplný, smutkuplný, velduch, škarohledý apod." ČERNÝ
21) Tento obrat použil Václav
Horově
ve své brilantní studii o básnické
(1992,
s. 727)
původní
tvorbě.
22) HORA (1959, s. 438) podle svých slov vnímal Evžena
Oněgina
jako
"zpěv
celého Ruska,
spolu i celého myšlenkového a mravního
zpěv vlnění
evropského oné doby".
2 3)
SVATOŇ
19 6 9, s. 2 4 9
2 4) HORA 19 55, s. 2 6 8
OLGA
MAŠKOVÁ
A
1)
ZÁBRANA,
s. 376
2)
TRETERA,
s. 28
3)
Viz také
překlad
méně
u
Fryntův
nápadným akcentem,
Dvořáka:
k tomu
4)
MILAN
s podobným, snad jen jaký nacházíme
"Píšu Vám sama, bez vyzvání -/ co
říkat
víc? ... "
Celkovou dikci svého Dvořák
DVOŘÁK
překladu
komentuje sám
v rozhovoru s Ludmilou DUŠKOVOU
(s. 20) :
"Kladl jsem si za cíl, aby to mluvilo, aby to normálně
hezky
česky
220
povídalo.
Puškinův
jazyk
se
samozřejmě
k její
škodě,
ale v
Puškin
světlo
a objev
zásadě
rozuměl,
poezii každý
ostatně
liší od dnešní ruštiny,
době
byl ve své
právě
proto,
že jeho
přirozená,
že byla
odmítala vznosný tón tehdejších apollonských cechů,
chtěl
jsem
5)
přitom
a
Dvořák
občas
zůstala
především
posunul dikci
krásnou poezií. Tohle
zachovat."
Taťánina
dopisu i
tím,
že
neodhadl míru jeho expresivity. Verše
"KoHLJ:aiO! CTpaiiiHO nepeLieCTb .. ./ CTbi,IJ;OM li:I cTpaxoM závěru
saMli:IpaiO ... " v
dopisu
A bojím se to číst ... / Výrazově
hrdlo dáví..."
řeší
Strach a s ním stud mé přemrštěným
"dávením
hrdla"
Dvořák
slova,
citovaná na konci první kapitoly, ve
zjevně
popřel
svoje vlastní
vůči
kterých se kriticky vymezuje "hrůzno
6)
"Končím!
takto:
čísti
pro
psaní".
podstatě
Mašková v
Puškinův
Horovu obratu
využívá principu,
styl typický - a v
autorově
znamenal jisté novum. To dokládá i čtvrtého
a pátého
zpěvu
Oněgina,
námitku shrnul PUSKIN takto se
říci
době
recenze
jejíž hlavní
(1987,
s. 242):
"Dá
[ ... ] krb dýchá, místo z krbu vychází
teplý vzduch? Není podezření?
příliš
odvážné žárlivé
Nejistý led?"
Načrtnutý
stylový rys však Mašková
přepíná.
Například
nnemyT,/
li:I
překládá
slovy
1
verše "B
říká,
pa~Ke
"netrpělivost
i
[I/20]
párkrát tleskla,/
když Puškin docela
že "na galerii
netrpělivě
tleskají" a "opona šumí letíc
221
poněkud
HeTepnenli:IBO
B3Bli:IBIIIli:ICb 1 SaHaBeC IIIYMli:IT"
šum rozhrnuje oponu", prostě
který je
vzhůru".
Tendenci ke
komplikovaně
kritizovala
vyjadřování
abstraktnímu
většina
recenzentů
překladu
Maškové, hned jak vyšel poprvé.
Honzík v
pořadu
oněginovských
vývoji našich upozornil,
Hany KOFRÁNKOVÉ,
věnovaném
překladů,
nicméně
že Mašková tyto výhrady brala
v potaz. A reagovala na
v dalším vydání.
ně
Jestliže ve vydání prvním
čteme,
jak
vytkl Karel HAUSENBLAS
překladatelce
skřipec
s. 137-138): "Lenskému bohužel dobu nekrátí" z roku 1969, už stojí "Vladimír
Jiří
čeká,
(1968,
nenávisti/
[VI/2], ve vydání druhém, výrazně
srozumitelnější:
nenávistí/ jak na
mučidlo
napjatý ... " Posledního vydání z roku 1987 se Mašková už nedožila. V textu jejího Jiří
překladu,
který
měl
Honzík podle svých slov v rukou, však prý
byly zaneseny nemocničním
další úpravy (psané na
ještě
lůžku,
před
překladatelčinou
smrtí). Také z nich vyplývá, jistou
překomplikovanost
7)
Evžen
Oněgin
[IV/ll]
8)
Evžen
Oněgin
[I/47]
9)
Srov. také sloky
Dvořákův
bezprostředně
poučoval,/
Taťána
že Mašková si
své dikce
překlad
uvědomovala.
úvodních
následující: "Zatímco Evžen
v slzách, bez dechu/ vnímala,
sotva schopna slova,/ tu prapodivnou Dvořák
hodnotí
"prapodivnou podobného
Oněginovu
útěchu",
neříká.
222
veršů
útěchu."
promluvu v aleji jako
třebaže
Puškin nic
10) Viz verše z druhého " ... a
vězně
zpěvu
Máchova Máje:
oko slzy lilo/ srdce se v citech svět."
potopilo; -/ marná to touha v zašlý vůbec
V Máji se zpěvu
pláče
Jarmila, v druhém krom ve
žalářník,
shromážděný
třetím
pod
intermezzu se rosou" a ve
rozpláče
V prvním
také
vězně
- spolu s
popravčím
zpěvu
často.
nezvykle
-
vězněm
pahorkem, ve druhém
"šírošíré nebe
čtvrtém
lid
noční
se na lebce,
kterou
autor Máje najde po letech na popravišti, objeví "rosné kapky", takže se zdá, plakala - a stejný efekt pak po také "mušky svítivé", slza padající". A
celé
básně
opakují
setmění
když vyletují z lebky "co
"dvě
vzpomínce na vlastní
jako by
vřelé
dětství
slzy" -
při
- stojí v
závěru
také "v smutném zraku" samotného
básníka.
ll) LOTMAN 1995, s. 339
12) Vladimír NABOKOV (s. 233) obrat "noHo galicismus
TMillMHH"
(lůno
označuje
ticha)
(le sein du repos),
vyskytuje ve francouzské
například
za
běžný
který se
literatuře.
hojně
Za jeho
anglický ekvivalent považuje spojení "lap of Peace". Ve všech jazykových verzích jde, samozřejmě,
o nápadné literární klišé.
13) Srov. také NABOKOVŮV "zdvojující" postřeh (s. 256), který dokládá, odrážejí
různé
óhly
jak se v
významů:
Oněginovi
"Srovnání
,prostoduchého' života básníka s Olžiným charakterem se zdvojuje srovnáním Lenského
223
poezie s ,myšlenkami prostoduché dívky' ve třetím
14) Viz
verši desáté strofy [druhé kapitoly]."
poznámku Karla HAUSENBLASE
rovněž
s. 137-138) v jeho recenzi na [ ... ] obraz
"Někdy
holanovskou:
, ... pod
lebka
německá
připomíná
měří
čákou čas
překlad
(1968,
Maškové:
obraznost pekařova
chytrá -
- skulinkou svého
vasisdas', ale objeví se také seifertovská: roj
,Ještě
u vchodu
ďábly,/
v letu -
andělíčků
směle
se vrhá na
siluetu- lokaje nohy
ještě
za zábly. '" 15) Armida je jméno kouzelnice z Tassova
Osvobozeného Jerusaléma, fungovalo jako
časech
které v Puškinových
obecně
srozumitelný
symbol pro jistý typ ženské krásy.
16) Srov.
například
stejný motiv "ohbí"
v Seifertových verších z cyklu Prsten
třeboňské
Madoně:
Na ohbí paže spát
mě
nech,
ne, nedívej se na hodiny, teprve svítá, není v poklidu sladké
17) NABOKOV,
18)
Dvořákova
reálie
jediný
čtvrthodiny.
s. 15 4
tendence zachovávat
předlohy
míst jeho
spěch
je patrná také z
překladu.
například
He~peMniDmM~
různé
S výjimkou
odkazy a
řady
dalších
Purkyněho
jako
ponechává ve verších "noKa
6pereT/ He nposBOHMT eMy
224
o6e~"
[I/15]
původní
pařížského
narážku na
bicích kapesních hodinek, Purkyňových
byla
která v dobách
docela srozumitelná,
zřejmě
ale dnes se neobejde bez
vysvětlující
světa/
vynález pana
"Poledne hlásí do
výrobce
poznámky:
Bregueta."
19)
Výjimečně,
překladu
ale
přece
narazíme v
Dvořákově
také na významový omyl: verše "B nRTM
BepcTax OT KpacHoropbH, I ,IiepeBHM fleHcK:oro ... " [VI/4]
překládá
jako "jen
pět
verst od Lenského předlohy
vsi je/ ves Krasnogorje". Podle název Krasnogorje odkazuje
přímo
však
k vesnici
Lenského, nikoli k té sousední.
20) NABOKOV, s. 502. Srov.
rovněž
PUŠKINOVU
poznámku (1958, s. 49)
ohledně
zajatce,
připomíná
Evžena
která
Oněgina:
nápadně "Chtěl
jsem v
Kavkazského
něm
základní téma zobrazit
lhostejnost k životu a k jeho slastem i předčasnou
duševní starobu,
jež tak
charakterizují mládež 19. století."
21)
BĚLINSKIJ,
s. 486
225
RESUMÉ
pět
Práce mapuje Oněgina
Evžena
českých
od Václava
překladů
Čeňka
Puškinova
Bendla, Václava
Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Hlavním kritériem pro stanovení míry
Dvořáka.
jednotlivých
"óspěšnosti"
je
skutečnost,
pozadí
do jaké hloubky otevírají významový
předlohy.
potenciál
Jejich rozbor probíhá na zvukových, metaforických,
nejrůznějších
principů,
myšlenkových a strukturních román ve verších
Puškinův překlad
včetně
často
některých
překladů
analyzované
němž
většina
přičemž
torzovitých,
Purkyně. překlady
z nich souvisela s
společensko-politickým dějin
vyznačuje,
kterými se jeden
kontrastní pozadí druhému,
tvoří
od Jana Evangelisty v
pojetí
překladatelských
především
Z dobového kontextu, vznikaly, vyplývá,
že
rozhodujícím
nějakým
zlomem novodobých
českých
(1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své
doby". Bendl uvádí strukturu rozšířením
původně
o jednu stopu.
straně
čtyřstopého
Větší
jambického metra
prostor ve verši mu umožnil
jedné a vedl k jistému
mezi slovy na
straně
Bendl také narušil
druhé.
různými
Jung se vzdaluje Puškinových
veršů
Řadu
napětí
předlohy
sémantickými posuny.
přirozené
přitom
uvolnění
míst
lehkosti
urputnou snahou
rysy originálu. Sahá postupům
do pohybu
rozvinout myšlenky a obrazy originálu
svobodněji
na
Oněgina
předat
formální
k formalistním
akademické poezie. Pokouší se také
zachovat maximum základních
významů
výchozího
textu. Ve snaze být co neblíž originálu však,
226
místy rezignuje na
paradoxně,
Puškinovy
přesnost
myšlenky. Puškinův
Hora pojímá báseň.
autonomní
Důrazem
román ve verších jako na dramatickou a lyrickou
energii slov otevírá velkou potenciálu a veršové
K jazyku, metaforice,
předlohy. struktuře
básnického
část
předlohy
tématům
přistupuje
s pronikavým rozumem i básnickým citem. V jeho cítíme také
řešeních
inspirované
pečeť
Máchou. Díky nesporným
především
Horův
básnickým kvalitám se kanonickou románu,
českou
jeho vlastní poezie,
překlad
stal
verzí Puškinova veršovaného
kterou si oblíbily generace našich
čtenářů.
Mašková a konkurovat - k
museli - aby mohli Horovi
Dvořák
předloze
přistoupit
se snahou
nově,
rozkrýt dosud neakcentované významy Puškinova románu. Mašková se pokusila z každé Puškinovy strofy
jakousi lyrickou miniaturu tím,
vytvořit
zdůraznila
řadu
drobných lyrických
Nevyhnula se však proměnám
některým
rovněž
především
takových,
bohatství
předlohy.
za cenu
Dvořák
se uchýlil
určitých
posunů
které zjednodušují významové
Všechny analyzované
překlady
představují
velmi kvalitní
literárního
překladu
vzor pro další
detailů.
radikálním významovým
a komplikované syntaxi.
k civilní dikci,
a
překlady
českou.
227
že
počiny
vytvářejí
poezie i
však
celkově
českého
jakýsi básnický původní
poezii
-
SUMMARY
The paper covers five complete Czech translations of Pushkin's Eugene Onegin by Václav Čeněk
Bendl, Václav Alois Jung, Josef Hora, Olga
Mašková and Milan
Dvořák.
Translation quality
assessment is based on the question of how each rendering reflects semantic complexities of the original. Analysis of each translation involves the significant phonetic, imaginative, ideational and structural features of Pushkin's novel in verse. Often a particular rendering is contrasted with another one to demonstrate its style more clearly, including some of the incomplete renderings of Onegin, especially that by Jan Evangelista
Purkyně.
All the translations analysed
are put into their historical context.
It follows
that most of them were created at some crucial point in the Czech history (1860, 1937 and 1966) and in some way reflect "the spirit of their time". Bendl changed the structure of the original by a shift in metre. He replaced iambic tetrameter by iambic pentameter. As a result, he was given more room to develop the thoughts and imagery of Pushkin's novel in verse. However, he often turned his translation into renarration and contaminated his rendering with a great deal of semantic shifts. Jung failed to render the great easiness of Pushkin's verse in an effort to render the qualities of his verse form.
He uses some
formalistic approaches of academic poetry. He also tries to capture a maximum of the basic meanings
228
of words. Thus, paradoxically, he sometimes does not preserve Pushkin's precision of thought. Hora apparently regards Pushkin's novel in verse as an autonomous poem. By disclosing the dramatic and lyrical energy of words he is able to unfold the original in a developing dynamic of thought and feeling. He treats language,
imagery,
topics and tropes of each stanza both with critical sense and poetic sensibility, leaving on them a mark of his own poetry inspired mainly by Karel Hynek Mácha, a great Czech romantic poet. Hora's translation became a canonized version of Eugene Onegin worshipped by generations of readers. In order to compete with Hora, Mašková and Dvořák
had to approach Pushkin's novel in verse
from a different perspective, focusing on those semantic complexities of the original that have hitherto been neglected. Mašková attempts to turn each stanza into a refined lyrical miniature, emphasizing subtle lyrical details. However, she did not refrain from employing some radical semantic transformations and complicated syntax. Dvořák
uses plain language at the cost of some
semantic shifts which reduce the semantic richness of the original. All the translations analysed, however, represent high-quality products of Czech literary translation and set an example for other verse translations as well as the original Czech poetry.
229
LITERATURA
A
PRAMENY
ACHMATOVA, Anna Andrejevna. Puškin. In: Anna Andrejevna Achmatova.
tom 1. Moskva:
Sočinenija,
Chudožestvennaja literatura, 1990. BĚHOUNEK,
Václav. Alexandr Sergejevič Puškin:
život, dílo, ohlasy. Praha: Práce, 1949. BĚHOUNEK,
Václav. Nový
český Oněgin.
Práce,
29. ledna 1967. BĚLINSKIJ,
Vissarion
Grigorjevič.
Spisy Alexandra
Puškina. Praha: SNKLHU, 1955. BENDL, Václav
Čeněk.
časopis
nástin.
BENDL, Václav akademie
BENDL, Václav
Českého
Čeněk.
věd
a
Alexander Puškin: Životopisný Básně
a novely. Praha:
Česká
1938.
umění,
Čeněk.
muzea 2, 1854.
dopisů
Dvacet
Václava Bendla
Boženě
Němcové.
In: Korrespondence a zápisky
Boženy
Němcové.
Praha: Vinc. Vávra,
BENDL, Václav
Čeněk.
Fontánu a jiných
pěvce
Osud
básníků
1914-1915.
Bachčiserajského
rusských.
In: Almanach
Lada Nióla na rok 1855. Praha, 1854. BENDL, Václav
Čeněk.
Alexandra Puškina:
Předmluva. básně
In: Výbor básní
rozpravné. Písek:
Václav Vetterle, 1859. BLUMLOVÁ, Dagmar. Václav
Čeněk
In: Dagmar Blumlová. Sto kulturní historie. Pelhřimov,
Bendl
tváří
Pelhřimov:
z
(1832-1870).
jihočeské
Nová tiskárna
2000.
BRAUN, Vladimír. A. S. Puškin a jeho první jihočeští
překladatelé.
historický XLVIII/2. muzeum v
českých
In:
české
Jihočeský
Budějovice:
Budějovicích,
230
1979.
sborník Jihočeské
BRIDEL,
Bůh?
Fridrich. Co
Bridel. Básnické dílo. BRUKNER, Josef - FILIP, Praha: Mladá fronta,
Člověk?
In: Fridrich
Praha: Torst, 1999. Poetický slovník.
Jiří.
1997.
BURIAN, Emil František.
Současný
In: Julius Dolanský et al.
Puškin.
Puškin u nás.
Praha:
Orbis, 1949. CÍFKA, Stanislav. Ještě k překladu Puškinova In:
Oněgina.
Jihočeský
sborník historický
XLIX/3, 1980. Můj
CVETAJEVOVÁ, Marina.
Cvetajevová. Básník a fronta, ČECH,
Puškin. In: Marina čas.
Praha: Mladá
1970.
Svatopluk, Druhý květ: Odlesky přítomnosti
a minulosti. ČERNÝ,
Václav.
Praha: Mladá fronta, Paměti
I
1957.
(1921-1938). Brno:
Atlantis, 1994. ČERNÝ,
Václav.
Zpěv
duše. In: Václav
Černý.
Tvorba a osobnost I. Praha: Odeon, 1992. ČERVINKA,
Vincenc. Nový překlad Puškinova
"Oněgina".
Národní listy 46, 16. února 1938.
DOSTOJEVSKIJ, Odeon,
Fjodor
Dopisy.
Michajlovič.
Praha:
1966.
DU§KOVÁ, Ludmila.
"Seš veršotepec, umíš rusky,
tak makej": rozhovor s Dvořákem,
Evžena
překladatelem
autorem nového
Oněgina.
Puškinova
překladu
Lidové noviny,
Milanem
24.
června
1999. DVOŘÁK,
Milan.
Evžena českého
16.
Proč
Oněgina
jazyka
října
a jak jsem
(přednáška)
při
nově překládal
. Kruh
přátel
Klubu Melantrich,
Praha
2002.
FIGES, Orlando. Natašin tanec: kulturní historie
231
Ruska.
Praha-Plzeň:
Ševčík,
Pavel Dobrovský-BETA a
Jiří
2004.
FRYNTA, Emanuel. Doslov. In: Alexandr
Sergejevič
Puškin. Lyrika II. Praha: SNKLHU, 1956. GREGOROVÁ, Hana.
(bez názvu).
In:
Věčný
Puškin.
Praha, 1937. GROSSMAN, Leonid. Oneginskaja strofa. In: N. K. Piksanov (ed.). Puškin: sbornik pervyj. Moskva: Gosudarstvennoje izdatelstvo, 1924. HALAS,
František. Dolores. In: František Halas.
Životem
umřít.
Praha:
Československý
spisovatel,
1989. HAUSENBLAS, Karel. Evžen
Oněgin
po
čtvrté
česky.
Dialog 1, 1968. HAUSENBLAS, Karel. Nový
překlad
Evžena
Oněgina.
Slovo a slovesnost 28, 1967. HAVEL, Rudolf.
sv. XI.
HOLEČKOVÁ,
básně
In: Jan Evangelista
překlady.
spisy,
Purkyňovy
a básnické Purkyně.
Sebrané
Praha: Academia, 1968. "Evžen Oněgin" na českém
Jelena.
operním jevišti. In: Julius Dolanský et al.
Puškin u nás.
HONZÍK,
Jiří.
Román o
nikdy
neseděli.
Evžen
Oněgin.
HONZÍK,
Jiří.
Sergejevič
Praha: Orbis, 1949. lavičce,
In: Alexandr
na které spolu Sergejevič
Puškin.
Praha: Romeo, 1999.
Slunce ruské literatury (Alexandr Puškin).
In:
Jiří
Honzík.
Dvě
století
ruské literatury. Praha: Torst, 2000. HORA,
Josef. Dech na skle. Praha: Fr. Borový,
1938. HORA,
Josef. Máchovské variace. In: Josef Hora.
Básně.
Praha:
Československý
232
spisovatel, 1955.
HORA,
Josef.
Poesie a život. Praha:
Československý
spisovatel, 1959. HORA, Josef. pro HORA,
Překladatelé
a kritiku 4,
umění
Josef.
o Puškinovi. Listy 1936.
Puškinovi. In: Julius Dolanský et
al. Puškin u nás. Praha: Orbis, 1949. HRBEK, V.
Z nových
ILEK, Bohuslav.
překladů.
Bendlův
Lumír 64, 1938.
překlad
Oněgina.
Evžena
Bulletin Vysoké školy ruského jazyka a literatury 5, 1961. JAKOBSON, Roman. Na okraj Eugena Alexandr
Sergejevič
Melantrich,
In:
Oněgina.
Puškin. Eugen
Oněgin.
Praha:
1945.
JAKOBSON, Roman.
Poetická funkce.
Praha: H&H,
1995. JAKOBSON, Roman. Z korespondence.
Praha-Litomyšl:
Paseka, 1997. JEHLIČKA,
Miloslav. Alexandr
Sergejevič
Puškin.
Praha: Solín, 2000. JEHLIČKA,
Miloslav. Doslov. In: Jurij
Michajlovič
Lotman. Puškin. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. JIRÁSEK, B. Rozbor prvého českého překladu Puškinova Evžena
Oněgina.
Bulletin Vysoké školy
ruského jazyka a literatury IV, 1960. JIRÁSKOVÁ, Terezie. Překlady již přeložených děl: rozhlasový rozhovor s Milanem dalšími.
Český
rozhlas 6, 22.
JUNG, Václav Alois.
Půl
září
roku v carské
obrázky z Ruska. Praha: KLOSTERMANN, Karel.
Dvořákem
čas,
Červánky
a
2004. říši:
kolem r. 1900.
mého mládí, díl I.
Praha: Jos. R. Vilímek, 1926. KOFRÁNKOVÁ, Hana. Já píši vám ... aneb Jak se v
Čechách překládalo
233
(rozhlasový
pořad).
ČRo3-Vltava,
ll. února 2000.
KOLLÁR, Jan. Slávy dcera. Praha: J. Otto, KREJČÍ,
Karel. Hledání
českého Oněgina.
1903.
Slavia
XXXVI, 1967. KŠICOVÁ, Danuše. Ruská poezie v interpretaci Františka Táborského. Brno: Univerzita J. E.
1979.
Purkyně,
KUBÁLEK, Oněgin
D. Byla dívka, byla zamilovaná (Evžen knižně
i v televizi).
Svět
6,
sovětů
1967. LOTMAN, Jurij
Michajlovič.
Puškin. Praha: Lidové
nakladatelství, 1987. LOTMAN, Jurij
Michajlovič.
Roman A. S. Puškina
"Jevgenij Onegin": kommentarij. Sergejevič
Puškin. Sobranije
In: Alexandr
sočinenij
v pjati
tomach, tom 3. Sankt-Peterburg: Bibliopolis, 1995. MÁCHA, Karel Hynek. Máj. Železný Brod: J.
Jiránek,
1945. MAJEROVÁ, Marie. Sergejevič
(bez názvu).
Puškin. V
Praha: Mladá fronta,
bouři
In: Alexandr zrál
můj
hlas.
1975.
MASARYK, Tomáš Garrigue. Rusko a Evropa I.
Praha:
Ústav T. G. Masaryka, 1995. MATHESIUS, Bohumil. Tajemná desátá hlava. Bohumil Mathesius.
Zpěvy
modravé Rusi.
In: Praha:
Melantrich, 1975. MATHESIUS, Bohumil. Úvod. Puškin. Eugen MOURKOVÁ,
Oněgin.
In: Alexandr
Sergejevič
Praha: Naše vojsko,
Jarmila. Josef Hora.
1955.
Praha: Melantrich,
1981. MUKAŘOVSKÝ,
Jan.
Dolanský et al.
Puškin dnes u nás. Puškin u nás.
1949.
234
In: Julius
Praha: Orbis,
NABOKOV, Vladimir. Kommentarij k romanu A.
S.
Puškina "Jevgenij Onegin". Sankt-Peterburg: Iskusstvo-SPB, Nabokovskij fond, NAJMAN,
Jindřich.
český
deník,
NAJMAN,
jsme na Puškina?
Nezapomněli
14. srpna 1934.
Jindřich.
(dokončení).
NĚMCOVÁ,
1998.
Nezapomněli
český
jsme na Puškina?
deník, 16. srpna 1934.
Božena. Korespondence II
(1853-1856)
Praha: Lidové noviny, 2004. NERUDA,
Jan. U nás.
OBERPFALCER,
Praha: H. Dominikus, 1858.
František. K jazykové
Karel Hynek Mácha. Máj.
formě
Máje. In:
Železný Brod:
J. Jiránek, 1945. Jiří.
OPELÍK,
Holanovské
nápovědy.
Praha: Thyrsus,
2004. OTRUBA, Mojmír. Václav In: Lexikon
české
Čeněk
Bendl Stránický.
literatury 1/I. Praha:
Academia, 1993. PÁTEK, č.
Ferdinand. Z literární
Bendla-Stránického.
činnosti
Časopis
Václava
českého
muzea 82,
1908. PISAREV, Eugen
Dimitrij Oněgin.
Ivanovič.
In: Dimitrij
Puškin a
Bělinskij:
Pisarev.
Ivanovič
Vybrané stati. Praha: Svoboda, 1951. PRAŽÁK, Albert. díla.
Puškinův
zásah do Horova života a
In: Julius Dolanský et al.
Puškin u nás.
Praha: Orbis, 1949. PROCHÁZKOVÁ, Helena. Po stopách Puškinových do let šedesátých.
In: Julius Dolanský et al.
Puškin u nás. Praha: Orbis, 1949. PUŠKIN, Alexandr Sergejevič
Sergejevič.
Démon.
In: Alexandr
Puškin. Lyrika I. Praha: SNKLHU,
1956. PUŠKIN, Alexandr
Sergejevič.
235
Domik v
Kolomně.
In: Alexandr sočinenij
Sergejevič
Puškin. Sobranije
v pjati tomach, tom 2. Sankt-
Peterburg: Bibliopolis, 1993. Sergejevič.
PUŠKIN, Alexandr
Dopisy. Praha:
SNKLHU, 1958. PUŠKIN, Alexandr Sergejevič. Dramata. Praha: SNKLHU, 1957. Sergejevič.
PUŠKIN, Alexandr (přel.
Oněgin
Josef Hora). Praha: Naše vojsko, Sergejevič.
PUŠKIN, Alexandr (přel.
Eugen
Čeněk
Václav
Evgen
1955.
Oněgin
Bendl). Písek: Václav
Vetterle, 1860. Sergejevič.
PUŠKIN, Alexandr (přel.
Čeněk
Václav
Evgen
Oněgin
Bendl). Praha: Evžen
K. Rosendorf, 1927. Sergejevič.
PUŠKIN, Alexandr scény
Oněgin:
dvě
Emanuel Frynta). In: Alexandr
(přel.
Sergejevič
Evžen
Puškin. V
Praha: Mladá fronta,
bouři
Jevgenij Onegin
můj
hlas.
1975.
Sergejevič.
PUŠKIN, Alexandr
zrál
Evžen
Milan
(přel.
Oněgin
Dvořák).
=
Praha:
Romeo, 1999. PUŠKIN, Alexandr (přel.
Sergejevič.
Jan Evangelista
Evangelista
Purkyně.
Evžen
Purkyně).
Básnický
Oněgin
In: Jan
glosář.
Praha:
SNKLHU, 1959. PUŠKIN, Alexandr (přel.
Sergejevič.
Olga Mašková).
PUŠKIN, Alexandr In: Alexandr sočinenij
Evžen
Oněgin
Praha: Odeon,
Sergejevič.
Sergejevič
1987.
Jevgenij Onegin.
Puškin. Sobranije
v pjati tomach, tom 3. Sankt-
Peterburg: Bibliopolis, 1995. PUŠKIN, Alexandr
Sergejevič.
236
Jevgenij
Oněgin
(přel.
Václav Alois Jung). Praha:
Hrách,
Vojtěch
1937. PUŠKIN, Alexandr
Sergejevič.
výbor z úplného Praha: F.
překladu
Jindřicha
Najmana.
1935.
Topič,
PUŠKIN, Alexandr
Oněgin:
Jevgenij
Sergejevič.
O
literatuře,
o
sobě
a jiném. Praha: Odeon, 1974. PUŠKIN, Alexandr Sergejevič. Rozhovor básníkův s nakladatelem In: Alexandr Praha:
(přel.
Sergejevič
Vojtěch
PUŠKIN, Alexandr
Puškin. Jevgenij
Oněgin.
Hrách, 1937. Sergejevič.
s básníkem (úryvky) In: Alexandr
Václav Alois Jung).
Rozhovor nakladatele Hana Vrbová)
(přel.
Sergejevič
Puškin. Souboj
o budoucnost. Praha: Svoboda, 1988. PUŠKIN, Alexandr Sergejevič. Souboj o budoucnost. Praha: Svoboda, 1988. RAMBOUSEK,
Jiří.
Nový
překlad
Rovnost
Oněgina.
KSČ),
(deník jihomoravského krajského výboru 17.
června
1967.
RASSADIN, Stanislav. Russkaja literatura: ot Fonvizina do Brodskogo. Moskva: Slovo/Slovo, 2001. RICHTEREK,
Oldřich.
Češskije
perevody puškinskogo
romana "Jevgenij Onegin" v perspektive konca XX veka.
In: Rossica Olomucensia XXXVIII
1999) 1.
část,
(za rok
Olomouc: Univerzita Palackého,
2000. RICHTEREK,
K moderním
Oldřich.
Oněgina.
Puškinova Evžena RICHTEREK, v novych A. S.
českým
překladům
Slavia 69/3, 2000.
Oldřich.
Obraz Jevgenija i Tatany
češskich
perevodach "Jevgenija Onegina"
Puškina. In: Litteraria humanitas VII.
Alexandr
Sergejevič
237
Puškin v evropských
kulturních souvislostech. Brno: Masarykova univerzita, 2000. Ivan. Osudová setkání: Češi v Rusku a
SAVICKÝ,
Čechách
Rusové v
(1914-1938).
Praha: Academia,
1999. SEIFERT, Jaroslav. Prsten
třeboňské
Madoně.
In: Jaroslav Seifert. Ruce Venušiny. Praha: Labyrint, 2000. STREJČEK,
Ferdinand. Úvod.
Sergejevič
Puškin. Jevgenij
z úplného
překladu
F.
1935.
Topič,
STRNADEL, Josef. K Josefa Hory. SVATOŇ,
In: Alexandr
Čin
Jindřicha
Najmana.
Eugena
překladu
výbor
Oněgin:
Praha:
od
Oněgina
27, 1936.
Vladimír. Doslov. In: Alexandr Sergejevič
Puškin. Evžen
Oněgin.
Praha: Lidové
nakladatelství, 1969. SVATOŇ,
Vladimír. Puškin
dvě
narození. Literární noviny, SVATOŇ,
Vladimír.
Puškinův
stě
let po svém
5. dubna 2000.
román ve verších
(Poznámka o "klasickém" a "moderním" pojetí všednosti). Československá rusistika 3, SVATOŇ,
V. M.
1984.
Vladimír. Rytmus - význam - struktura: Žirmunskij a dvojí tradice
poetiky.
In: Viktor
Maximovič
sovětské
Žirmunskij.
Poetika a poezie. Praha: Odeon, 1980. TERC, Abram.
Progulki s Puškinym.
Sankt-Peterburg: Vsemirnoje slovo, THON,
Jan. Úvodem.
Básnický
glosář
1993.
In: Jan Evangelista Purkyně. Jana Evangelisty
Purkyně.
Praha:
SNKLHU, 1959. TOMAŠEVSKIJ, Boris. Verš a rytmus.
In: Jurij
Lotman (ed.). Poetika, rytmus, verš. sovětů,
1968.
238
Praha:
Svět
TRETERA,
Ivo.
současnost
TYŇANOV,
Nikolajevič.
In: Jurij
Literární fakt. ULIČNÁ,
ULIČNÁ,
a
O kompozici Evžena
Nikolajevič
Tyňanov.
Praha: Odeon, 1988.
Olga. K novému
Oněgina.
Dějiny
3, 2005.
Jurij
Oněgina.
byla zlatá.
Vážně
překladu
československá
Olga. Nový
Puškinova Evžena
rusistika 13, 1968.
překlad
Oněgina.
Puškinova
Host 5, 2000. UMANCEV, Alexandr vejanija v nákladem, VONDRÁČEK,
Alexejevič.
češskoj
Puškinskije
literature. Praha: vlastním
1937. Jan. Václav Čeněk Bendl: jubilejní
vzpomínka.
Jihočeské
listy 71,
VRABEC, Vlastimil. Nový Evžen
7.
září
Oněgin.
1920.
Svobodné
slovo, 27. ledna 1967. VRZAL, A. Alexander Puškin: "Evžén Přeložil
Oněgin".
V. A. Jung. Literární hlídka 10, 1893.
WELLEK, René - WARREN, Austin. Teorie literatury. Olomouc: Votobia, 1996. ZÁBRANA, Jan. O
překládání.
In: Jan Zábrana.
Potkat básníka. Praha: Odeon, 1989. ZÁVADA, Jaroslav. A. S. Puškin a
český
verš.
In: Julius Dolanský et al. Puškin u nás. Praha: Orbis, 1949. ZÁVADA, Jaroslav. O ruském rýmu a asonancích. Československá
rusistika 4, 1959.
ŽIRMUNSKIJ, Viktor
Maximovič.
Praha: Odeon, 1980.
239
Poetika a poezie.
