MONOGRAFIE CESKYCH JATROVEK. (HEPATICAE FRONDOSAE BOHEMIAE.) DIL I. JATROVKY LUPENITE

Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

ARCHIV PRO PRIRODOVEDECKY VYZKUM CECH. (Dil

XVI. Cislo

2.)

MONOGRAFIE CESKYCH JATROVEK. DIL

I.

JATROVKY LUPENITE. (HEPATICAE FRONDOSAE BOHEMIAE.) NAPSAL

Dr.

KAREL KAVINA,

ASSISTENT BOTANICKEHO ÜSTAVU CESKE UNIVERSITY KARLO-FERDINANDOVY.

S 50

OBRAZY V TEXTU.

\i

PRAHA

V KOMISI

FR. RIVNÄCE.

— TISKEM

DR.

1915.

EDUARDA GREGRA A SYNA V PRAZE.


»


Pfedmluva. Pfiznive pfijeti monografie ceskyeh raselinnikü domäci i cizi kritikou, memu dilu dostalo, podnitilo ve mne myslenku zpracovati ve stejnem smeru vsechna ostatni ceskä bryophyta. Ümysl tento byl podporovän nad jine vyhodnymi okolnostmi, jmenovite laskavosti slovutneho meho ucitele p. univ. prof. Dr. J. Velenovskeho, jenz nejen ze k präci teto mne vybidl i povzbudil, a dal k disposici cely svüj ohromny herbäf, nybrz po celou dobu nescislnymi radami a bohatymi zkusenostmi stäle mne podporoval. A tak dovoluji si jako dalsi pfispevek k monografickemu zpracoväni ceskyeh rostlin meehovitych pfedloziti po petilete skoro praei zpracoväni ceskyeh jatrovek frondosnich, jemuz pozdeji ve lhüte nedaleke bude näsledovati monograficke zpracoväni i jatrovek foliosnich, jichz znacnou cäst mäm prostudovanou. jehoz se

Öeske jatrovky byly zpracoväny jiz dvakräte, a zdäla by se tedy tfeti Lee väzne düvody opravnovaly zaovuzoracoväni tohoto thematu. Prvni präce o ceskyeh jatrovkäch vysla v »Archivu pro pfir. vyzkum Cech« r. 1883 z pera zvecneleho professora Jos. Dedeclca, a pfed ctrnäcti lety pocal vydävati »Öeske Jatrovky« univ. prof. Dr. Jos. Velenovsky. Kdo vsak se rozhledne po svetove literatufe hepatikologicke, uzasne, jaky präve v letech od vydäni techto del uplynulych ucinen byl rozmach a pokrok, takze pfirozene bylo nutne, aby cesky material byl znovu revidovän. Jiz präce Velenovskeho jevi ohromny pokrok vüci präci Dedeckove (jiz zajiste nikdo velky vyznam a cenu neupirä), tfebas, ze literatura hepatikologickä tou dobou byla skrovnou. Bohuzel px äce Velenovskeho, jez jest monografii v kazdem smeru vzornou a nad podobne vynikajici, züstala nedokoncenou, takze autor säm k novemu zpracoväni ceskyeh jatrovek vybizel. Behem doby vzrostl i material ke studoväni, takze mnoho novinek pfibylo. Pokrok tento jevi se nejlepe v näsledujicim jich studie zbyteenou.

-

pfehledu:

Ze skupiny:

Rice iaceae

Dedeckova präce obsahuje » Velenovskeho nase

»

»

Marchantiaceae

Junge rm. anaerog.

Anthocerot.

7 dr.

8 dr.

13 dr.

2 dr. (3)

9 dr.

8 dr.

14 dr.

2 dr. (3)

8

21 dr.

4 dr.

15 dr.

(9) dr.


Mimo to pojaty byly vsechny ostatni stfedoevropske i cetne jihoevropske druhy, jez mi bylo mozno na materialu herbäfovem studovati, v kriticke rozbory, takze präce nase celkem vice jak pfes 50 druhü probirä nez präce p. prof. Velenovskeho a tim nabyvä interessu i pro botaniky zemi mimoceskych. Sknpina jatrovek f rondosnich volena pouze z praktickych ohledü, nebof vedecky nelze ji nijak oddüvodniti; ponevadz ale listnate jatrovky tvofi celek, jenz nebylo by lze na dily trhati, podäväme nejprve zpracoväni jatrovek frondosnich, dobfe vedouce, ze tim zabrnujeme skupiny rüznorode, jako ku pf. Anthocerotaceae, jez by die pfh-ozeneho systemu patfily az za foliosni Jungermanniaceae. Literaturu mel jsem k präci svoji temef kompletni, a stejne snazil jsem se ziskati i bohaty material srovnävaci, takze skoro vsude mohl jsem zävery sve na zäklade vlastnich zkusenosti a studii, ovsem vzdy s ohledem na pfislusnou literaturu, pronäseti; take obräzky, az na 7 klassickych vyobrazeni Velenovskeho, jichz cliche mi byly laskave autorem propüjceny, jsou originaly. Pfi pofizoväni vykresü, jmenovite detailü mikroskopickych, vedl jsem si stejnym zpüsobem jako pfi monografii raselinniku. Doklady ku mojim studiim nachäzeji se v herbafi prof. Velenovskeho, mojim vlastnim i v herbafi kral. zemskeho ces. musea, kam vsechny duplikäty sve jsem ulozil. Püvodne bylo mojim ümyslem pfipojiti obsählou cäst vseobecnou; lec jednak z nedostatku mista, jednak i proto, ze Studie tyto vlastne se z rämce »Archivu pro pfirodovedecke prozkoumäni Cech« vymykaji, byl jsem nucen celou tuto partii vynechati. I podal jsem toliko strucny Jen üvod vseobecny, pojav v nej vsechna nova vlastnich podrobnych studii morfologickych a biologickych, ktera samostatne v obsirnejsi forme soucasne s touto praci uvefejnim. Za to specialni cäst jsem rozpracoval do podrobnosti; uznävaje jaky vyznam mä citovanä literatura i obrazy pro odbornika, jmenovite jemuz chybi pfistup anebo posträdä obsähle knihovny odborne, uvedl jsem u vsech druhü citäty z del, ktere mi byly pfistupny. Vsude k vüli jasnejsimu pfehledu citoväna jest literatura, illustrace i exsikäta zvläste; jen tarn, kde nebylo toho zapotfebi, cituji vse soucasne. Ku konci zbyvä mi milä jeste povinnost vzdäti uctive diky vsem, kdoz mue v präci moji podporovali, a jichz jedine laskavou pomoci studia svä konati jsem mohl. V prve fade slusi obzvlästni moje diky slovutnemu memu uciteli, p. univ. prof. Dr. Jos. V elenovskemu, fediteli botanickeho üstavu a botanicke zahrady ceske university v Praze, ktery nescislnym zpüsobem se o präci moji zaslouzil; nemeusi vdecnosti a diky väzän jsem i slovutnemu p. univ. prof. Dr. K. Dominovi, za cenne rady, vsemoznou podporu i obzvlästni pozornost, jiz mi po celou dobu präce venoval. Slavny pfirodovedecky sbor musea kräl. ceskeho umoznil mi podporou svoji nejednu exkursi, a slavne komite pro pfir. vyzkum Cech vyslo mi s neobycejnou ochotou vstfic pfi publikaci teto monografie; jednatel ko-


mitetu, slovutny p. Dr. V. Vävra byl mi innokou radou pfi tisknuti pnice näpomocen. Cennych rad tykajicicb se mikrotecknickeho zpracoväni ma-

vseobecnych myeh studiick vdecim tez milyra svym pfatelüm pp. Dr. Cejkovi, Dr. Rambouskovi a Ph. C. Komärkovi. Material ze vseeh konöin Öech mi poskytli pp.: prof. Dr. J. Ambroz, prof. Dr. A. Bayer, assist. E. Hejny, odbor. uc. J. Bezdeh, red. F. Hampl, odb. ue. E. Kalenshy, odbor. uc. J. Kubin, red. Kutäk, odb. uc. J. Rohlena, prof. J. Simek, prof. Dr. S. Trapl, prof. Dr. J. Vilhelm. Pan kustos botanickeho oddeleni musea kräl. ceskeho, slovutny p. Dr. E. Bayer vychäzel mi pak pfi studiich mycb v herbäfi musejnim ve vsem ocbotne vstfic. Vsem tem plaftez moje uctive a upfimne diky. terialu

V

pfi

Praze, v prosiaci 1914.

Karel Kavina.



Cäst vseobecnä. I.

Prehled literärne-historicky.

Jatrovky patfi k rostlinäm, ktere lidstvo poznalo teprve pomerne pokud se näm pisemne pamätky zachovaly, nerozezuävali vübec jatrovek, zahrnujice je vesines pojmem »ßQüov«, jimz oznacovali hromadne uejen vsechny kryptogamy makroskopicke, nybrz i jehnedovitä kvetenstvi, ano i nektere drobne fanerogamy; dokladem toho jsou näm spisy Theophrastovy, nästupce slavneho Aristotela. Prvni, kdo urcite zminuje se o jatrovce jest Dioskorides, jenz ve svem spise »7t£gi üdaje cpvzcüv lazoQcag« venoval rostline ßgvov cili leiy^v celou 53. kapitolu; Dioskoridovy pfevzal Caius Plinius Secundus do svycb »Historiae naturalis libri XXXVII«, v nichz shrnul vsecbny poznatky lidstva sve doby o pfirode vübec. Ten rovnez venuje rostline »liehen« celou 10. kapitolu v dvaeäte seste knize; z popisu jeho plyne, ze pod slovem »liehen« zahrnovali stafi dve rostliny: jednou jest minena nejakä velkä frondosni jatrovka, nejspise Marchantia nebo Fegatella, druhou nektery lupenity lisejnik (Sticta nebo Peltigera). »Liehen« byl velice oblibenym lekem, aneni tedy divu, ze pfijat byl i do herbafü stfedovekych botanikü-lekafü, jez vice se v starovekych autorech a planych disputacich lepe vyznali, nez v pfirode same. Prvni vyobrazeni jatrovky nachäzime v povestnem herbäfi Matthiolove, jenz na hrubem obrazu pf edstavuje plodnou Marchantia polymorpha, pozde. Stafi närodove,

kterou radi pouzivati: »Is

illitus

sanguinis profluvia

sistit,

inflamationes

Juvat regio morbos coreptos, cum melle illitus: oris & linguae defluxiones inhibit«. Marchantia z Matthiolova herbäfe pak objevuje se pod velmi rüznymi jmeny u soucasnych i pozdejsich botanikü {Hieronymus Bock zvany Tragus, Camerarius, Gesner, Caesal-

arcet, impetigini medetur.

Parkinson), az teprve v posmrtnem dile flanderskeho botanika Mathiase de V Obel (krätee Lobelius feceneho) »Plantarum seu stirpium historia (1626 na str. 645) nalezäme opet originelni obrazek Marchantie, jenz zase stal se vefejnym majetkem vsech knih soudobyeh i pozdejsich. Rod Liehen zahrnoval u stfedovekych autorü velke jatrovky, lisejniky i mechy, jak se ze seznamu a pfehledü v C. Bauhinove -»m,va% Theatri botanici« nebo Morisonove »Historia plantarum« (1715, III, p, 622.) müpini,


dlouho pozornosti botaniku; herbafich inezi rodem v stfedovekych shledäväme se vyobrazenim, jez da se stejne vztahovati na »museus« s nepodafenym Selaginellu jako nejakou velkou jatrovku foliosni, ale s prvnim dobrym vyobrazenim i popisem setkävame se az v dile Leona Pluokeneta, Parkinsova nästupcc v feditelstvi ne.istarsi botanicke zahrady anglicke, hamptoncourtske, v jehoz r. 1691 vydane Phytogeografii na tab. 98. fig. 8. nakreslena hrube, ale vystizne foliosni jatrovka, nejpravdepodobneji Chiloscyphus rivularis pod jmenem »museus polytriehoides, pellucidus ferre, l'oliis dentieulatis, ad margines velutis, crispis«. Vetsi pocet jatrovek jest obsazen v nädhernem dile pafizskeho profesora botaniky Sebestiana Yaülanta »Botanicon parisiense« (az sest let, r. 1727 po smrti autorove vydanem), kde na nekolika mistech nachäzime popisy i velice zdafilä vyobrazeni (slavneho malife Claude Aubrieta) cele fady jatrovek; Vaillantovo dilo shrnuje vsechny poznatky do te doby ucinene, takze je müzeme oznaciti jako zäkladni praci, z ktere pozdejsi autofi hojne cerpali. Ohromny pokrok v kryptogamologii vübec, a v hepatikologii zvläste znamenä dilo feditele zahrady floreutinske Pier' Antonio, Micheliho »Nova plantarum genera« r. 1729 za podpory cetnych bohäcü a patriciü italskych s velikym näkladem vydane; jest to prvni dilo, v nemz setkaväme se s celou fadou novinek, svedcici'ch o znamenitem pozorovaeim talentu i bystrem duchu autorove, ktery samostatne s ohledem na literaturu stavajiei, zpracoval kryptogamy sveho okoli tak, ze ve velmi mnohem neni dilo toto dosud zastaralym. Mieheli pft.dstihl daleko svou dobu, a müze byti oznacen pravem jako zakladatel moderui kryptogamologie a hepatikologie. Jatrovky klade pfed prvni tfidu Tournefortovu a uvädi rody: Marchantia s 5 dr., Hepatica s 3 dr., Targionia s 1 dr., Sphaerocarpus s 1 dr., Lunularia s 1 dr., Marsilea s 5 dr., Jungermannia s 22 dr., Muscoides s 6 dr., Anthoceros s 2 dr., a Riecia se 7 druby; posledui rod uvädi v pfibuzuosti r. Salvinia, Museus a Lichenoides, kdezto vsechny ostatni shrnuje v skupinu, prvni v systemu, a navazuje pfimo na ni r.

zeme

pfesvedciti. Foliosni jatrovky unikaly sice

tu a

tarn

Vsichni näsledujiei botanikove pfedpnice o jatrovkach na dile Micheliove, ktere rozmanite interpretuji, na mnoze ku skode tohoto odvetvi vedy systematicke. Tak jiz Dillenius, jenz v »Historia niuscorum« mechy (r. 1741) znamenite zpracoval, pfevzal obrazky jatrovek z Micheliho, a vyjma toho, ze mnohe jatrovky, jez Micheli stastne a dobfe rozfesil, Dillenius Fluvialis, jak oznacil dnesni Najas.

linneovsti

zaklädaji svoje

zahrnul s mechy a lisejniky ve svüj rod Lichenastrum, uovelio niceho nepridal. Linne v pamätnyeh svych »Species plantarum«, ktere vysly poprve r. 1753. zahrnuje vsechny tehda zname jatrovky v 6 rodü spletl a

(Jungermannia Blasia

s

1

dr.,

s

29 druhy,

Riecia

s

Targionia

s

1

dr.,

5 dr., Anthoceros s 3

Marchantia

dr.),

se

7

druhy,

ktere klade na zacatku

ctvrteho fadu svoji dvacatectvrte tfidy (Cryptogamia), jenz tvofily jeste lisejniky a fasy. V tomto pfibuzenstvi byly dlouho jatrovky ponechäny;

— Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

i

Necker, ktery ve svych präcech (Methodus muscorüm 1771, Elementa mnohou poclrobnost zaämosti o jatrovkäch rozmnozil, po-

botanica 1791) o

mezi fasami. Prvni, kdo oddelil jatrovky z tohoto nebyl lipsky botanik Jan Hedwig, jenz v pamätnem »Theoria generationis et fructificationis plantarum cryptosvem spise gamicarum« (I. vyd. r. 1784; II. vyd. 1798, str. 154.) pridelil rody Marchan tia a Jungermannia k meehüm, jez rozdelil ve dve skupiny, musci frondosi a musci hepatici; rody ostatni (Anthoceros, Blasia, Riccia) vsak mezi fasy ponechal. Hedwigova pfikladu näsledoval Jussieu a skoro soucasne Wüldenov, jenz oddelil vsechny jatrovky od ras v samostatny fad Hepaticae, samostatne mezi mechy Musci a lisejniky Lichenes stojiei (Prodr. fl. berol. 1787, Species plant. 1797—1810). S pfibyvajieim zäjmera o botaniku vübec vzrüstaji i präce o jatrovkäch; Weber-Mohr (1807), Schwaegrichen (1814), Weber (1815), Martins (1817), Schmidel, Scopoli i celä fada jinych podali pfehledy systematicke nebo i podrobne nektere skupiny propracovali. Jmenovite znacne pozornosti tesil se stary, jiz Ruppiem r. 1718 vymezeny rod Jungermannia, ktery Du Mortier (1822, 1831), Hooker (181*6), 8. F. Gray-) (1821), Corda (1829; monogr. r. Anthoceros, Corsinia, Grimaldia), a jmenovite Raddi (1820; 1841 v Bonnu) a Nees (1833 — 39) v celou fadu novych rodü rozdelili, vzdor üsili Lindenberga (1829), Eckarta (1832) a Huebenera, ktefi snaiili se jej v plnem rozsahu linneovskem zachovati. Mnohe detaily anatomicke i morfologicke podali zvläste Corda (1835), Bischoff (1835), Gotische, Mirbel a Nees, po jehoz obsirnem zpracoväni evropskych jatrovek (1833 1838, Naturgeschichte der europäischen .Lebermoose, 4 dily, Vratislav) doslo i k soubornemu sepsäni vsech dosud znämych jatrovek v »Synopsi«, jiz (1844 1848 v Hamburku) vydali nejslavnejsi hepatikologove te doby, Gottsche> Nees a Lindenberg, pouzivse nejen cetnych svych i cizich praci, nybrz i hojneho materialu herbäfoveho, ktery ze vsech koncin sveta jim byl zasilän. Evropske jatrovky na to pak byly mnohokräte pfepracoväny: Rabenhorst (1848, 1863), Du Mortier (1875), Stephani (1879), Lindberg (1875), kdezto florami lokälnimi se zabyvali a pekne präce podali Husnot (1875), Limpricht (1876), Dedecek (1883, 1886), Heeg (1893), Klinggraeff (1893), Cooke (1894), Pearson (1902), Velenovskg (1903), Wamstorf (1903), Loeske (1903), Boulay (1904); neschäzeji i kompilacni präce, chybami se pfimo hemzici, jako jsou na pf. präce Sydowova (1882), Hahnova (1894, pro spoustu chyb odstrasujici obzvläste pfiklad!), Migulova (1904), Lacoutureova (1905), Lorchova (1914) a j. Jatrovkami celeho sveta zabyvali se a namnoze jeste zabyvaji Undenvood (jehoz Index hepaticarum, I. dil bibliografii doporucujeme k podrobnejsi informaci v literatufe hepaticologicke), Schiff ner, Mitten, Notaris, Stephani (Species hep., vychäzejici od

nechävä

je jeste

pfirozeneho

okoli,

—

*) Botanik tento pouzival k oznaceni rodü jatrovek s oblibou osobnich jako na pf. Berbertus, Pappa, Cesius, Lippius, Herverus, Salviatus, Maurocenius, Pallaviciaius atd. pojmenoväni jeho vsak se neujala.

jnien,

;


III

Kraus a j. Obsirne zpracoväni stfedoevropskyeh jatrovek vychäzi präve v Rabenhorstove Flore z pera K. Müllera, nejlepöi a nejnovejsi florou lokälni jest Macvicar (1912), The r.

1898), Spruce, Müller, Austin,

Taylor,

student's handbook). Ütada praci tykajieich se anatomie, fysiologie

i Cytotakze nutno omeziti skoro nepfehlediiä, Dam jatrovek jest se na logie nejdülezitejsi autory: Kny, Kienitz-Gerloff, Janczewski, Strasburger, Hofmeister, Leitgeb, Taylor, Stahl, l'oigt, Guignard, Pfeffer, Vöchting, Klebs,

Kamerling,

Velenorsh-y,

Nemec,

Peklo,

Berkovcovä,

GolenMn,

(lochet,

Gayef, Schostakowitsch, Lampa, Moore, Lohmarm, Rüge, Tilden, Andreas, Garjeaime, Paris, Covers, Benecke, Farmer, Chambe riain, Ikeno, Bolleter,

Campbell, Corbiere,

Lang, Mottier,

Lyon,

Humphrey, Johnson,

Garber, lirer, Lewis, Belajeff, Utah. Kreh, Donin a j.

Kruch,

Tintret,

Dejiny vyzkumu jatrovek

nasi vlasti

spadaji

v jedno

s

dejinami

ceske bryologie vubec, jez jsem podrobne nastfnil ve sve monografii ceskj'ch raselinnikü.

Zde

stüjtez pouze ve struenem pfehledu

:

Zacatek vy-

zkumu

hepatikologickeho v Cechach spada do doby Opizovske, kdy Opiz se svymi pfateli Sykorou, Preslem, Palliard im, Funckem, Kalmusem, Leonhardim, Vondräckem, Cordott, Peylem, Öenkem, Veselski'/m, T ackern,

Schöblem, Mengelem, Kablikovou, Sigmundem, Neuma>tnem, Karlem a celou fadou jeste jinych pilne jatrovky sbirali a urcovali. Pokrok ve vyzkumu jevi se znamenitevpublikacich Opizovyeh; kdezto r. 1816 v »Deutschlands kryptogamische Gewächse« znal Opiz toliko 21 druhü jatrovek, uvädi r. 1823 v »Böheims phauerogamische und kryptogamische Gew.« 58 druhü, kteryzto pocet vzrostl v »Seznamu« r. 1852 na 104 druhy. Floru Krkonos dükladne probädali zvläste Flotoiv, Nees ab Essenbeck, jichz nälezy znovu zpracoval Limpricht, säm jeste muohe pfipojiv. Sedin let po knize Limprichtove vysla präce Dedeckova (r. 1883 cesky, 188(> nemecky) v Archivu pro pfirodoved. prozkoumani Cech, kde autor opiraje se o zäkladni dila Neesova a Limprichtova popisuje celkem 124 jatrovky, die nalezü starsich autorü, svojich i soueasnych svych pratel. Jiz tehda sbiral pilne jatrovky Jos. Velenovsky, tvofe zaklad ku pozdejsim svvm velkym pracem bryologickym. Skoro soucasne objevuje se na tomto poli druhy badatel, nemecky botanik V, Schiffner se svymi pfateli Schmidtem a Andresem, k nimz pfipojili se pozdeji Bauer a Matauschek; bryologove tito zaslouzili se zejmena o vyzkum severozapadnich Cech a publikovali cetne sve pfispevky v Lotosu, österr. bot. Zeitschr., Allgemeine bot. Zeitschr., Verhandl. der zool.-bot. Gesell, in Wien. Verb, des Vereines der Naturfr. in Reichenberg a v Bot. Centralbl. R. 1901 pocal univ. professor Dr. J. Velenovsky vydävati svoje »Jatrovky Ceske«, v nichz shrnul vsechny dosavadni svoje i verohodne üdaje jinych ve vyzkumu reskych jatrovek. Prvni dilspisu obsahuje l'oliosni Jungermanniaceae, rody (Jymnomitrium, Sarcoscyphus, Scapania, Diplophyllum, Jungermaunia, Alieularia, Cephalozia a Blepharostoma, druhy, r. 1902 vydany, ostatni rody tohoto oddeleni; tfeti dil z r. 1903 zahruuje jatrovky frondosni. Kcelemu


11 dilu pfipojeno jest 12 litografovanych

tabulek, na nichz jest pfekräsne, velmi zdafile vetsina druhü nejen kabituelne nybrz i ve svych podrobnostech zachycena vsech drubü uvädi se 128, z nichz nekolik jest vübec novych, vsechny pak kriticky rozfeseny a znovu studoväny, takze mozno smele oznaciti dilo toto jako zäkladni pro Studium jatrovek stfedoevropskych vübec, a jest jen litovati, ze v cizi literatufe, jednak proto, ze psäno jest eesky, uamnoze ale i z düvodü osobnich, nebylo dilu tomuto venoväno tolik pozoraosti, kolik ji skutecne zasluhuje; ani dükladnä jinak dila, jako jest na pf. Müllerovo, jez vsimaji si kazde i stränkove publikace (jmenovite autoru nemeckenärodnosti), nebefou obled na dilo Velenovskebo v takove mife, jak jest nutne. Skoda, ze professor Velenovsky, vrzen byv okolnostmi na jine pole vedy botanicke, nedokoncil sveho dila, nevydav ctvrtebo dilu, ktery mel obsahovati cäst vseobecnou a mnohe jeste dodatky, jez bebem let se nastfädaly. Rokem 1903 ustävä ve vlasti nasi skoro vsecben rucb bepatikologicky; i nemecti bryologove, ztrativse odchodem pro f. Schiff nera do Vidne svebo vüdce, bud üplne pfestali ve studiu ceskych jatrovek, anebo venovali pozornost svoji jinym oborüm, po pfipade flof e zemi cizich. A tak po celycb skoro dvanäcte let lezi jatrovky nasi vlasti nestudoväny. Nejlepe az dosud züstävaji prozkoumäny stfedni Ceclry a severni; v stfednieb Cecbäcb sbirali jmenovite Velenovsky, Domin, Schiffner, Bauer, Matouschek, Poclpera, Kavina, Vilhelm, v severnicb Cechäch zvläste Robenhorst, Watsei, Karl, Schmidt, Schiffner, Sitensky, Anders, Bauer, Matouschek. Dokonale znämy jsou Krkonose, jez jiz nejstarsi badatele Nees, Flotoiv, Opiz, Dedecek, Limpricht, Milde, Göppert podrobne prostudovali; z novejsich bryologu pfinesli z Krkonos cenne pfispevky Velenovsky, Schiffner, Cypers, Vilhelm, Matouschek, Sitensky, Bauer, Prager, Baumgartner, Kavina. V jiznieb Cecbäcb sbirali Velenovsky, Domin, Dedecek, Sitensky, Matouschek, Podpera, Lukes, Weidmann ; Sumavu prozkoumali Velenovsky, Schiff ner, Paul, Hora, Podpera, Bauer, Kavina. Nejmene znämä jest vysocina cesko-moravskä; tarn sbirali jen Kalensky, E. Bayer, Podpera, Volc, Koväf, Servit a Kavina. Z ceskycb jatrovek vydäny byly mnohe jiz v exsikätech Opizova vymennebo üstavu, v Rabeuhorst-Gottsche-ove sbirce evropskych jatrovek, v Bauerove Bryotbeca boh., v exsikätech eis. musea videfi., i Schiffnerovych jatrovkäch. Samostatnä sbirka ceskych jatrovek susenych vydäna dosud nebyla; chystä se v »Kritickem herbäfi«, jejz redakci univ. prof. Dr. K. Domina vydävä Ceskä Botanickä Spolecnost v Praze.' ;

II.

Morfologie orgänu vegetativnfch. 1.

Stelka.

Telo jatrovek tvofeno jest stelkou, jak je oznacujeme se stanoviska srovnävaci morfologie, nebot posträdä orgänu, ktere by se fidily nejakymi vseobecne platnymi zäkony. Tvar stelky u jatrovek f rondosnich


12

v podstate stejny, plochy, rozmanite lalocnaty. Mimo nepravidelne lalocnateho tvarn, jaky nalezäme u Anthoeerotacei a nekterych frondosnich Jungermamiiacei (Sphaeorocarpus, Thallocarpus), mä v nejmnozsich pfipadeeh stelka tvar vice mene pentlicovity s okraji rovnymi, neb rozmanite lalocnatymi (Pellia, Aneura), sklädajic u Ricciacei i ozdobne hvezdicky. Mala sknpina mä stelku rozlisenou ve stfedni lodyzku a postranni listky; takovouto stelku ozuacujeme näzvem kormus, ponechävajice pak pro stelku prveho druhu stary nazev thallus. Kormus maji jatrovky foliosni, a z oddeleni frondosnich jen skupiny Fossombronioideae a HapRozliseni stelky lomitrioideae, ktere tvofi pfi'my pfechod k foliosnim. v osu a listy neni zädnym ostrym a pfesnym mefitkem, nebot mame celou fadu tvarü pfeehodnich od stelky eiste lupenite az k listnate. Tak jiz u r. Blasia nachazime stelku siee lupenitou, ale na okrajich hluboee v nepravidelne laloky vykrajovanou laloky tyto jsou pfi basi vicevrstevne, v dalsi sve casti ale jednovrstevne, tak jako listky jatrovek foliosnieb. U r. Fossombronia, Noteroclada jest rozcleneni jeste dokonalejsi; setkäväme se s pravym kormem, majicim lodyzku i listy, ktere vsak jsou tvaru neurciteho a pfi basi vrstevnate. Urcitejsibo tvaru nabyvaji jiz listy u podivne jävske Treubia insignis, Goeblem r. 1889 objevene, kde dokonee objimaji drobnym lalückem na zpüsob jezdivycb listü lodyzku. Dokonale listky maji rody Haplomitrium a Calobryum, ktere take byvaji k foliosnim jatrovkam pocitany, aekoliv die vetsiny znakü nalezi ku skupine frondosnich; tyto dva rody maji stelku orthotropickou na rozdil od vseeh ostatnieh jatrovek, kde vzdy jest

;

Blasia pusilla, stelka s lalocnate vy1.

krajovanymi lOkrät zvetseno. Die okraji.

Srovnanim

stelek posledne jme novanych rodü dospivame k zäveru, ze foliosni kormus vznikl z frondosnilio thallu znenahlym rozlisenim stfedni

jest stelka plagiotropiekä.

Obr.

casti

v lodyzku a postranni

casti

v listky;

nejsou tedy

listky foliosnich jati-ovek nie jineho nez isolovane

laloky

Ze tomu skutecne tak jest, plyne näzorne pfi pozoroväni mladych rostlinek r. Fossombronia, jez meli jsme pfilezitost na druzich F. Wondräczeki a F. angulosa pozorovati; ze spory vznikne nejprve ütvar pentlicovity (nekterymi nesprävne jako prothallium oznacovany), ktery vzriistä dale v makroskopicky thallus, jenz eim starsi, tim jest ku krajüm vice a vice ztenceny, a posleze zaene se na okrajich i lalocnate vykrajovati, az pfechäzi v dokonaly kormus, jaky u rostlinky dospele spatfujeme. Kdyz kormus povyrostl, odumirä celä tato cäst rostlinky; na mlade Fossombronii opakuje se tedy cely vyvoj jatrovky foliosni z frondosni, jak srovnävaci methodou bylo dfive dokäzcino. Ona cäst rostlinky, kterä pocinä se na okraji lalocnate Velenovskeho.

stelkove.


13

v listky rozdelovati a tak verne na stelku r. Plasia upominä, nazväna budiz, samostatne a vyznacne Stadium ve vyvoji tohoto rodu, protokormus. Jest tedy kormus fylogeneticky mladsi nez tkallus a dluzno na lupenite jatrovky take jako na tvary püvodnejsi pohlizeti. Na kormu rozeznäväme tudiz lodyzku (caulis*) a listky (folia), dobfe si ale uve-

jako

domujice, ze jsou to jen analogicke orgäny, nikolivek totozne listem, ktery pfiehäzi

s

oson a

u tajnosnubnych cevnatych a jevnosnubnych.

Na stelce jatrovek, vyjma jmenovane orthotropicke rody Haplomitrium a Calobryum, rozeznäväme vzcly stranu svrchni cili dorsälni (pagina superior

antica) a stranu spodni,

c.

venträlni

(p.

inferior

c.

po-

zbarvenim od sebe odlisny. Spodni strana pfechäzi v postranni strany oznacovane v popisu boky (latera), ktere casto byvaji prodlouzeny v horizontälni tenkä kfidla (alae). Stfedni cäst stelky byvä nejsilnejsi a proto vseobecne se nazyvä stfednim zebrem (eo r sta), nebof pfi prühledu jevi se jako temny pruh stfedem stelky se tännouci; na svrchni strane jest casto zebro uprostfed vyhloubeno, opatfeno podeinou, vice mene zfetelnou ryhou (snlcus). stica).

Byvaji zpravidla

jiz

Nejjedaodussi stelku nachäzime u jmenovanych

jiz

r.

Sphaerocar-

pus, Thallocarpus a u cele skupiny Anthocerotaceae; tarn jest stelka slo-

zena z jedine, nanejvys dvou vrstev bunek üplne stejnych. U jinych rodü frondosnich Junger manniacei, jako ku pf. u r. Aneura nachäzime vice vrstev bunek nad sebou stelku sklädajicich; lec vsechny bunky jsou üplne stejne, polygonälni a toliko vrstvy nejzevnejsi ponekud nizsi nez vnitfni. Näpadnejsi jest jiz tento rozdil u r. Pallavicinius nebo Pellia, kde nejzevnejsi vrstvy sestävaji z nizkych, na prüfezu bunek kvadratickych skoro, jez pf edstavuji näm svrchni a spodni pokozku (epidermis), kdezto bunky vnitfnich vrstev jsou velke, polygonälni, tvofice parenchymaticke pletivo zäkladni; bunky pokozkove obsahuji cetne chloroplasty, b. pletiva zäkladniho reserväty v rozmanite podobe. Steny bunek zäkladniho pletiva byvaji take rozmanite ztloustle, teckovane nebo sifkovane. U r. Pallavicinius, Hymenophytum (Dum.; 4 dr. trop.) a Symphyogyna (Mont. Nees; 36 dr. trop.) tähne se stfedem celeho stfedniho zebra skupina bunek protählych, se stenami silne stlustlymi o male svetlosti, ktere tvofi jakysi eenträlni svazek (fasciculum fibrovasale), jenz se da zpravidla jako tenkä nitka ze stelky vypreparovati steny bunek centrälniho svazku jsou bud' bezbarve, nebo nafialovele, zazloutle i nahnedle. Centrälni svazek mä hlavne jen vyznam mechanicky, dodävati stelce nälezite pevnosti; k temuz ücelu slouzi i siroke listnovite ztlusteniny napfic od bunky k buiice celym zäkladnim pletivem probihajici a rovnez v nejmnozsich pfipadech zbarvene, jake nachäzime u obycejne nasi Pellia epiphylla a nekolika jeste jatrovek cizozemskych. Obycejne ofechäzi stfedni ;

*)

Uvädime terminologii latinskou beznou ve velkyeh synopsieh,

Nees-Lindenbergove

i

Stephaniho.

Gottsehe.


14

postranni kfidia; nekdy jest ale zebro znenähla v boky, popfipade zebro znacne od bocny-eh ßästi stelky odchylne, jako ku pf. u r. Blasia, i

Mörckia. Nejvetsi rozdil mezi obema castmi stelkovymi nalezäme ale u r. Metzgeria, kde stfedni zebro jest vicevrstevne, namnoze epidermis opatrene, kdezto bocna kfidia jednovrstevna, ostfe odlisnä, a stfedem po obou stranäch okrouhlehlo zebra vetknuüi; lodyzka pak u r. Fossombronia neni take nie jineho nez stfedni zebro ostfe od bocnych listkü differencovane. Chloroplasty jsou zpravidla drobne, cetne; jedinö u skupiny Antlioeerotaceae byva v bunkäch jen i

jediny, velky. knlaty

ehloroplast pra-

vidlem. Slozitejsi stavbou stelky

cuji

se

väme

se

Rieciaceae.

U

techto

vyznasetkä-

na spodni strane stelky

s

po-

kozkou z nizkych, kvadratickyeh bnnek, nad nimiz pak näsleduje rozmanite silna vrstva polygonälnieh, parenehymatiekych tenkostennych bunek pletiva zäkladniho, obsahujiciho jen drobonnka zrnka skrobovä. Nad zäkladnim pletivem zvedä se mohutnä vrstva assimilacni, sestävajiei z cetnych rovnobezne vzhnru volne treieich piObr. 2. Riceia Bischof fii, prüfez stelkou, silne zvets.: a) epiderlifu, slozenyeh vzdy z jedine fady kumälni bunky, b) vzdusne komürky, liiekych kratkych bunek hojne cbloroc) assimilacni pilif e, /) bunky subepidermalni, d) zäkladni pletivo, fyllem naplnenyeh kazdy pilif konci e) rhizoidy. Die Velenovskeho. posledni bunkou bezbarvou, rozmanite bruskovitc-, kulovite nebo vejcite nafouklou. Nekdy i pfedposledni bunka byvä rovnez bezbarvä a mivä svrchni stranu slabe stlustelou; tyto bufiky pfedstavuji näm svrchni epidermis, kterä ovsem, ponev adz pilife (jez oznaeujeme tez jako vlakna assimilacni) jsou volne, kolem dokola mezerami obklopene, neni souvislä, nybrz spoustami otvorü otevfenou. Otvory tyto nazyväme otvory dychaeimi a mezery mezi pilifi byvaji podobne oznacoväny jako mezery dychaci cili vzdusne. U vetsiny druhu r. Riceia jsou pilife navzajem rovnobezne a kolmo vzhüru spofadane; lec u mensiny, asi 50 druhü, jsou assimilacni pilife rozmanite ukloneny, protinaji se a ohranieuji tak mezi sebou nepravidelne komürky. U techto druhü jest pak svrchni epidermis souvislä, jen tu a tarn otvürkem, rozestoupenim bunek povstalym, opatfenä; otvürek takovy nazyvä se dychaeim (porus, nespi'ävne stoma), a vede vzdy do vzdusne komürky. Dychaci otvory, jake nachäzime na stelce jatrovek nelze naprosto stotoznovati s prüduchy, jake jsou vyvinuty na sporogonu mechü a listu jevnosnubnych tajnosnubnych cevnatych; tarn jsou opatfeny vzdy sveraeimi bunkami a vznikaji docela jinak, nez dy;

r

i


15

u jatrovek. U r. Rieciocarpus jsou jiz nejen vzdusne" komürky, nybrz dycbaci otvory inohutneji a pravidelneji vyvinuty, nez u skupiny Riceiella, kam zminenycb 50 druhü r. Riccia (mezi nimi obeenä R. fluitans) nälezi; tim cini r. Rieciocarpus pfechod ku skupine Marchantiaceae, jez maji nejvyse organisovanou stelku mezi vsemi jatrovkami. Na spodu stelky jest u teto skupiny rovnez vyvinutä, ostfe rozlisenä epidermis, jez na kylovite vypukline stf edniho zebra byvä dvouaz trivrstevnä, a postupne na bocich se ztencuje; tato pfecbäzi v mobutnou cbaci otvory

vrstvu zäkladniho pletiva parencnymatickebo, sestävajicibo z polygonälnich bunek, jez mivaji steny teckovane, prubovite neb sifkovite ztlustle. Mezi bimkami nacbäzi se casto buiiky vetsi, protähle, naplnene slizem, ano u nekterych rodü, jako ku pf. r. Fegatella prostupuji zäkladnim pletivem dloune slizove kanälky, na pficnem prüfezu jako makroskopicke otvürky patrne. Sliz die Preschera vylucuje protoplasma, kterä pozdeji celä se v sliz pfemenuje, a po fixoväni alkobolem a zbarveni Delafieldovym baematoxylinem jevi sliz koncentricke vrstveni. Slizove kanalky zaklädaji se jiz v bezprostf edni blizkosti vegetacniho vrcbolu jako fady bunek, jicbz pficne pfehrädky posleze se resorbuji; Leitgeb pfipisuje jim vyznam pfi vzrüstu stelky do delky, Prescher poklädä je za hygroskopicke orgäny (»Scbwellkörper«), fidici napieti sfav v zäkladnim pletivu. Pravdepodobne budou ale miti toliko vyznam k nabromadeni a usebovävani, do pfipade i rozvädeni vody, jak Bolleter se domnivä. Mimo to budou slizove kanälky i bunky soucasne asi i ochrannym zafizenim proti pozerku blemyzd'ü, nebof ani jednou nenalezl jsem Fegatellu okousanou na stf ednim zebru rovnez i pfi oziräni samicicb i samcicb receptakuli u Marchantia polymorpba vyhybaji se plzove stfednim partum, slizove bunky obsabujieim. Podobne jako u r. Pallavicinius a pfib., take u r. Preissia setkäväme se s mecbanickymi vläkny sklerencbymatickymi, jez ale ojedinele celym stfednim zebrem probibaji; ponevadz maji steny nezbarvene, jsou nezfetelüe a tezko rozeznatelne. Näsledujici vrstva pletiva assimilacniho jest vzdy u Marcbantiacei mohutne vyvinutä. Az na rod Dumortiera (R. Bl.; 3 dr. 2 vychodoasijske, 1 kosmopol., D. birsuta (Sw.) R. BL, v jiz. Evr. a Anglii pfichäzejici) jest assimilacni pletivo vzdy rozdeleno ve velke vzdusne komory, navzäjem jednovrstevnymi bunkami od sebe oddelene nekdy (Neesiella, Fimbriaria) byvaji i komürky ve vrstväch nad sebou. Vsechny bunky assimilacnibo pletiva obsahuji hojne cblorofyll, takze bohate assimiluji, a assimiläty uklädäny jsou v bunkäcb pletiva zäkladnibo. U r. Peltolepis, Bucegia, Tesselina, Corsinia, Clevea, Sauteria, Cyatboidium jsou vzdusne komory präzdne u vsecb ostatnicb rodü jsou ale komory vyplneny assimilacnimi vläkny, ktere kolmo vzhüru z base, tvofene obycejne nejvrchnejsi vrstvou pletiva zäkladnibo, se zdvibaji, silne rozvetvuji a buste propletaji. Buiiky techto vläken byvaji obycejne vejcite, takze cele vläkno rozvetvene upominä silne na trs pucicicb kvasinek, anebo clänkovanou opuncii. Vyvoj vzdus;

;

;

;


16

nych komor i assimilacm'ch vhikeu zävisi hlavne na svetle a suchu; na stanovisku svetlem a suchem jsou vzdusne komory mocne vyvinuty, kdezto ve tme a silnem vlkku jest assimilacni vrstva nizsi, komory mensi, huste vläkny vyplnene, takze üplne mizi. Take pokusne bylo (Johnson) dokäzäno, ze i Dnniortiera, pestoväna na suchem pisku pfi silnem osvet-

komory.

Komory

pfeklenuty jsou svrchni pokozkou bunek tenkostennvch, zfidka ztlustlych (Reboulia, Grimaldia fragrans, Targionia, Plagiochasma) a drobnymi chloroVzdusne komory prosvitajice svymi obrysy plasty fidce naplnenych. pokozkou, podminuji vice mene zfetelne jeji polickoväni; policka tato byvaji rozmanite velikä rozmanitym zpüsobem uspofadana a pouhym leni,

pocne

tvofiti

tato jest toliko jednovrstevnä, z

i

okem dobfe

patrnä. Uprostfed kazdeho policka nachäzi se otvor dychaci,

vedouci pfimo do vzdusne komory,

pokozka tvofi strop; tvar i slozeni techto otvorü jest dobrym a konstantnim znakem pfi rozeznavani jednotlivych druhü. V nejjednodussim pfipade, jako na pf. u r. Clevea, Sauteria, Peltolepis, Plagiochasma jsou dychaci otvory proste skulinky mezi bunkami pokozkovymi; jindy, jako u Grimaldia, Fimbriaria, Rejiz

bunky otvor obdavajici rüzne inkrustovane, epidermis v okoli otvoru vypoukla v hrbolek, na jehoz

boulia, Fegatella a

jsou

j.,

hyalinni a celä vrcholu präve otvor se nachäzi. Nejdokonalejsi tvar porü jsou pory slozene, jake nachäzime na pf. u r. Marchantia nebo Preissia; tyto tvofeny jsou valcem z nekolika vrstev bunek nad sebou, vetknutym do pokozky, a teprve na spodnim svem konci vlastni bunky otvorove nesoucim. Assimilacni vläkna byvaji pod otvorem vzdy kratsi a mene vetvenä. U r. Fegetalla pak okoncuji zvlästnimi velkymi, hyaliunimi bunkami lahvicoviö teho tvaru, kolmo do dutiny dychaci trcici; o vV'znamu podivnych techto utvarü panuji doposud sporne näzory. Die Goebla, Kamerlinga i Bolletera jest to zafizeni slouzici k intensivnejsimu vypafoväni, nebof odpafuji pry na yelke plose v daleko vetsi mife, nez sama pokozka, ve vlhkem ovzdusi jiz se nalezajici, a k niz pfivädi se voda toliko jednovrstevnymi stenami komorovymi lec dalo by se namitati, ze epidermis ma stejnc dobre a vydatnejsi spojeni se zäkladnfm pletivem, nebof skoro vsechna, nebo aspon valnä vetsina assimilacnich vläken sahä tesne az k ni, namnoze s ni srüstä, takze jest epidermis rovnez bohate zasobena vodou. Lepsi jest nazor Velenovskeho, jenz vyklädä hyalinni tyto bunky za svetlolomny apparät, pomähajici assimilaci; näzor tento jest tim pfijatelncjsi, ;

uvedomime, ze Fegatella s oblibou roste vzdy na stinnych, temnych mistech, kde svetlo mä malou intensitu. Schopnost regulovati svetlost dychaciho otvoru chybi jatrovkäm skoro üplne; toliko u otvoru slozenych, u r. Preissia a Marchantia zda se, ze spodni obvodove bufiky

jestlize

si

maji schopnost tvar svuj meniti a tak otvor süzovati nebo rozsifovati. Obvodovym bunkam pravdepodobne (die Haberlandta) pfislusi hlavne ten vyznam, ze bräni vniknuti vody dovnitf, nebof mezi ostrymi jich hrankami utvofi se ihned meniskus bränici vstupu dalsimu mnozstvi vody.


17

Vzrüst bunkou,

stelky

u froudos. Jungermanniacei deje

jez jest bucf klinovitä

(Pellia

Fabbroniaua,

se

terminal ni

Blasia,

Mörekia),

dvousecnä (Metzgeria, Aneura, Pallavicinia), tetraedriekä (Haplomitrium, Androcryjmia, Petalophyllum) nebo prismatickä (Pellia epiphylla) a podle sveho tvaru v rozmanitern pofädku segrnenty oddeluje. U Ricciacei, Marehautiacei, Antkocerotacei neroste stelka jedinou buükou terminälni, nybrz u techto jatrovek jest na vrcholu pfitomno vice bunek terminal n i c h (az 20) vedle sebe, ktere stf idave, nebo i v libovolnem pofädku

Obr.

3.

Fegatella conica, fez stelkou silae zvets.

cire buriky v dutine dyehaei,

parenchym.,

/)

c),

pokozka, b) lahvicovite zäkladni pletivo rhizoidy. Die Velenovskeho. ;

a)

d) assimilaeiii pletivo, e)

spodai pokozka,

i)

Vegetacni vrcbol byvä zpravidla vzdy v blubokem zafezu to ebränen jeste supinkami nebo chlupy. Dycbaci cbodby u Ricciacei vznikaji jako male jamky na povrcbu, znenähla se problubujici, kdezto velike komory dyehaei, s nimiz se setkaväme u Marebautiacei, zaklädaji se püvodue pod epidermis jako intercellulärni prostory, ktere se vzrüstem stelky däle rozsifi; tyto dutiny jsou z poeätku nplne pokozkou uzavfeny, kdezto üzke kanälky Ricciacei jsou hned pfi svem vzniku otevfene. Teprve pozdeji vzniknou v pokozee, kterä nevzrüstä tak rychle, aby dokonale komory pfikryla, dyehaei otvory rozestoupeuim etyf bunek v misteeh, jez jiz v bezprostfedni blizkosti vegetaeniho vrcholu jevi se jako melke jamkj'; buiiky otvürek obdävajici deli se pozdeji segmentnji.

stelky,

a

mimo

Dr. Karel Kavina: Monografie Ceskyeh jatrovek.

2


18

radiälne

i

tangenciälne,

takze vznikne vetsi pocet (6—8; 18—24) bunck

obvodovych. Slozene pory u zminenych jiz dvou rodü vznikaji nekolikanäsobnym transversälnim a paralellnim rozdelenim obvodovych bunek püvodne jednoduchy por ohranicujici; tento vznikl normal nim zpusobem rozestoupenim bunek pokozkovyeh, däle se radiälne ani tangentiälne oedelicich a proto take jsou obvodove bunky u techto otvorü v poctu ötyf nebo peti pfitomuy. vetveni frondosni stelky nemüzeme v morfologickem smyslu ani per analogiam pojednävati, nebof näm ehybi pevue orientacni body, listy, ktere näm u foliosnich jatrovek a mechü umoznuji otäzku tuto fesiti; musime se tudiz omeziti jen na schematieky popis vetveni dichotomickeho, u nehoz orientace listovä nehraje takovou ülobu. Skoro vsechny Rieciaceae a Marchantiaceae vetvi se dicho tomick y, t. j. stelka rozdeli se vidlicnate ve dve üplne stejne vetve, samostatne se ebovajici. Velice näzorny pfiklad takoveho vetveni vidime ku pf. na stelce rüznycb dr. r. Riccia anebo u Lunularia cruciata; u posledni jatrovky mimo to byvä pod üblem dicbotomie rozprostfen mesickovity pobärek, jenz zastupuje tu tudiz jaksi angulärni list. Marchantia polymorpba vetvi se take pravidelne dichotomicky, ale velice casto se stavä, jmenovite u Torem v dostatecnem vlbku zijicieh, jichz stelky dosahuji az 15 20 cm. delky, ze jedna vetev dicbotomie zmobutni na ükor druhe, kterou zatlaci stranou, a sama se postavi ve smer osy matefske; mohutneni deje se bud! stfidave, v libovolnem pofädku, anebo jen na jedine strane. Takovä stelka pak vypadä, jakoby ze stfedni blavni osy oddelovaly se kratsi osy postranni; ve skutecnosti ale blavni stfedni osa jest pouze zdänlive jednotnou, nebof sestavä ze zmobutnelych vetvi dichotomickycb. U teto jatrovky mäme tedy nejkrasnejsi pfiklad dicbopodia, cili diehotomickeho sympodia, o jehoz vzniku kazdy müze se lehce pfesvedciti. Podobny, poaekud komplikovanejsi pfiklad pravidelneho dichopodia nachäzime ti samcich rostlinek Lunularia cruciata, kde zakrnuji stfidave vetve, nesouci irnc antheridiove, jez pak jevi se stfidave po obou stranäcb zdänlive jednotue stelky. U Fegatella coniea roste stelka v pravidelnych roenieb cyklecb, navzäjem clänkovite od sebe zaskrcovanych; sama rozvetvuje se v dolejsi cästi dichotomicky, v bofejsi ale stfidä nepravidelne dichopodium s diebotomii. U frondosnieb Jungermanniacei byvä vetveni take diebotomicke (ku pf. Blasia, Metzgeria), ale casteji se tvofi vetevky po stranni z blavni osy, o niebz lze tezko rozbodnouti, jsou-li adventivnimi nebo pravidelne. Die pozoroväni Kny-ho, Leitgeba, Goebla, Strassburgera, ktefi sledovali vyvoj mladych vetvicek na vegetaenim vrcboln, lze souditi, ze velice casto jest u techto jatrovek vetveni monopodialni. Nesmirne hojne ale jsouivclcvky adventivni, vyrüstajici nable na libovolnein miste stelky a casto oa dkor matefske stelky mohutniei. 'Pak zv. interkalärni vetve, ktere se ovädeji jako vseobecne platne u Haplomitrium, l'ellia, Mberekia, Preissia a j.. nejsou nie jineho, nez vetve ad-

—

i


19

Podobne i lodyzka r. Fossombronia vetvi se nekdy pfesne dichotomicky ve dve stejne vetve (nikdy ale nepozoroval jsem listu angulärniho!), nekdy ale i monopodiälne, a casto tez adventivne. Nelze tudiz o nejakem ustälenem typu vetveni jatrovek mluviti. ventivni.

2. Venträlni supiny.

Na

spodni strane stelky byvaji casto pritomny supinky, ktere zvläste u Marchantiacei jsou mohutne vyvinuty a pouhym okem dobfe patrny. Jsou to u techto druhü velike, casto näpadne purpurove nebo hnede zbarvene supinky pravidelne v fadäch podel stfedniho zebra sefazene.

Tvar

pro jednotlive druhy velmi vyznacny, takze supiny venträlni jsou dobrym voditkem pfi urcoväni sterilnich stelek. Nekdy byvaji na teze stelce rozmanite supiny pohromade; tak ku pf. Marchantia polymorpba mä na spodu stelky tri druhy supin: drobne supinky medianni, jazykovite mars'inälni a velke laminärni na spicce hluboko v oblouku vyhnute. Supiny jsou vzdycky jednovrstevne, z bunek tenkostennych slozene a nezfidka maji vläskovite (Reboulia) nebo i mohutne velke pfivesky (Grimaldia fragrans); vysilaji casto rhizoidovä vläkna (Marchantia), anebo maji i otvürky, jimiz prochäzi rhizoidy ze spodni r»okozky stelkove. U Marchantiacei zakladaji se venträlni supiny ve dvou nebo i vice samostatnych fadäch, kdezto u Ricciacei jsoir vzdy jen dve fady suObr. 4. Reboulia hemispherica. pinek zalozeny; supiny u posledni skupiny jsou hyalinni, Spodni strana nanejvj's jemne a zähy se uplne zträceji, takze jen na stelky s blanitymi supiukami pfedni cästi stelky daji se stanoviti. U Junge rmanniacei venträlnimi. nachäzime venträlni supinky toliko u r. Mörckia a Blyttia 5X zvetseno. Die Velenovskeho. v nasi flofe; u prveho rodu jsou supinky uzounke, az skoro välcovite, jen z nekolika bunek slozene a efemerni, u druheho jsou ale vetsi, stitovite, na okraji ostf e zubate a vytrvale. Neni pochyby, ze venträlni supiny jsou jen vyrüstky stelky, kterym se analogicky müze pfisouditi nanejvys hodnost trichomovä; ze tomu tak jest, svedci nejlepe pfipady u Marchantia polymorpha a Mörckia Flotowiana, u nichz nachäzime vsechny pfechody mezi chlupy a supinami. Oznacovati je tedy näzvem amphigastrie, jak soucasne zovou se i spodni listky u foliosnich Jungermanniacei, a jak düsledne cini Schiffner i jini hepatikologove, jest naprosto nepfistupne; amphigastrie jsou skutecne zakrnele listky a ne emergence. Stejne hodnoty emergencni jsou i lupenite zelene vyrüstky na svrchni strane stelky, jake nachäzime zhusta u r. Pallavicinius, Mörckia, Petalophyllum (Gottsche; 2 dr., z nichz P. Ralfsii (Wilson) Got. jest evropske Anglie, Irsko) a j.; teze hodnoty budou jejich jest

—


20 asi

i

vyrüstky

na

stelce

podivneho

r.

Riella

(Montagne; 9

dr.,

z

aichz

R. Reuteri Mont., R. gallica Bai. jsou evropske).

Venträlnim supinäm

pfislusi

hlavne dve

ulohy:

chräniti

mlady

vegetacni vrchol ä rozvädeti vodu po stelce. 3. Rhizoidy.

Stelka

rhizoidy;

jest

k

substratu

upevnena jednobunecnymi

jsou to vlastne dlouhe,

sifonicke,

vläskovitymi

positivne geotropicke vy-

velikosti bezky velkych bunek od ostatnich bunek pokozkovych tvarem odchylnych. Rhizoidy zastavaji üplne funkci kofenoveho vläseni; nejeu vodu a vyzivne lätky ze upevnuji rostlinku, nybrz cerpaji ze substratu v teto rozpustene. Inicialy rhizoidove ua venträlnich supinäeh jsou tvarem i velikosti oodobne znacne bunkäm, obsahujicim olejna teliska; lato shoda vedla Wamstorfa (Hedwigia 1901 p. 132—135) k mylnemu nazoru, ze rhizoidy vznikaji z techto bunek, pfi cemz olejne telisko pfedstavuje reservni hmotu, na vzrust rhizoidü üplne se spotfebujici. Na svem konci rhizoidy zpravidla terckovite zdufuji auebo lalocnate se rozvetvuji, srüstajice pevne s cästeckami substratu; casto take pfed samym koncem byvaji uedokoualou pfehradkou pfeijazeny. U Ricciacei a Marehantiacei setkavame se s rhizoidy dvojiho druhu; jedny jsou välcovite, normälni, a maji steny hladke, druhe jsou teuci a uesou na vnitfni sve stenä rozmanite dlouhe, kolme vyrüstky, jako cipky dovnitf trcici. Prve nazyväme rhizoidy hladkymi, druhe cipkatymi; hladke byvaji hlavne ve stfedu stelky, na stfednim zebru, kdczto cipkate jsou zase na bocich a kridlech, a stoupaji venträlnimi ryhami az do plodonosu. Leitgeb pfipisuje cipkatym rhizoidüm vyznam mechanieky, rlle Haberlandta zvetsuji cipky absorbcni plochu; Kny poklädä cipkate rhizoidy za rozvädece vody na velke vzdälenosti, a cipky za vytuzovaci zafizeni, bränici süzeni rhizoidü tlakem. Nejpfirozenejsi ale vyklad jesl Kamerlingüv, die nehoz usnadnuji cipky rychlejsi pohyb vode, bränice staveni se bubiin par vzduchu. Zajimavo, ze v cipkatyeh rhizoideeh nebyla nikdy nalezena vläkna mykorrhizova, ktera u hladkych jsou pravidlem; Czapek vyklädä tento ükaz antiseptiekvna ucinkem spbagnolu, jenz ve znacnem mnozstvi jest v bläne bunecne techto rhizoidü obsazen. i

i

i

MI.

Morfologie orgänu reprodukcnich. 1.

Stelka

nese pohlavni

dlouho hyl vyznam stoleti (r. 1798)

./.

Orgäny pohlavni. orgäny

vzdy na svrchni sve strane. Dosti az teprve ku konci XVIII.

techto üstrojü nejasny,

Hedwigem v patficne

svetlo postaven.

Samci

orgäny,

pelatky cili antheridia*) jsou tvaru vesmes okrouhleho, vejöiteho *) Hedwig, jenz prvni pelatky u jatrovek objevil, nazyval jeantlierae, az teprve Bischoff zavedl

r.

1835 (Beitr. zur

Kenn t.p. 927) pfesnejäi n4zev antheridium.


21

az dokonale kulateko a vzdy stopkate;

stopka byvä rozmanite dlouhä a maji buüky ve stopce schopnost puceti v novä antheridia. Barva antheridii jest zpravidla blede zelenä, vzäcne narüzovelä (Marckantia), zlutä (Blasia, Fossombronia) nebo oranzovä (Haplomitrium). Byvaji hluboko ponofeny do stelky, ojedinele nebo po skupinäck v dutince, jez klene se nad nimi, a vzrüstä obycejne v bradavkovity nebo cipkovity vyrüstek (cuspis), jenz az teprve v dobe zralosti otvirä se stfednim kanälkem a vypousti mlekovite bily obsah antheridia. U r. Riccia, Clevea, Sauteria jsou antheridia nepravidelne po svrchni strane rozdelena, u r. Ricciocarpus sestaveny jsou pravidelne v fade ve stfedni ryze pfed archegoniemi, u r. Tesselina seskupeny jsou po nekolika a tvofi hrbolek uprostfed stelky; podobne shloucena jsou antheridia v skupiny u Plagioehasma, Peltolepis, Fimbriaria, u r. Grimaldia a Reboulia pak tyto skupiny jsou tak huste, ze cini dojem tercku. S podobnymi terci samcimi setkäväme se take u r. LnnulariaaFegatella, jenze terce jsou tu na zvlästnich vetvickäch, jez vzrüst svuj po zalozeni antheridii zastavily a od druhe vetve dichotomicke byly stranou zatlaceny; pfedstavuji näm tedy samci rostlinky u techto druhü slozite rozvetvene jakesi »kvetenstvi«, kde vetevky vzdy stfidave jsou plodne, nesouee teree s antheridiemi. U dr. Neesiella rupestris, ktery jest jednodomy, jsou pohlavni orgäny na koncieh obou vetvi dichotomie vyvinuty; nezfidka byvaji na obou vetvich antheiidia, jez jsou zapustena ve velkem, elipticnem terci. Vetve rovnez zastavi svüj vzrüst, takze jsou velmi krätke, a zdä se, jakoby oba terce samci byly tesne vedle sebe. U r. Dumortiera, Preissia, Bucegia a Marchantia nachäzeji se antheridia koncentricky sefazena na svrchni strane zvlästniho na okrajioh vice mene lalocnateho terce, ktery vetknut jest na dlouhe stopce vynikle ze zäfezu v pfednim konci stelky; ütvar tento, nazyvan)' receptakulum nebo androecium neni nie jineho nez prodlouzenä, modifikovanä vetev stelky, mnohonäsobne na konci svem rozvetvenä a podobne »kvetenstvi« jako samci rostlinky u FegatelJa anebo Lunularia pfedstavujici. frondosnich Jungermanniacei nachäzeji se antheridia tvaru vzdy kuloviteho a dlouze stopkatä; jsou bud' nepravidelne po stelce rozdelena (Pellia, Blasia) a hluboko do ni vetknutä, anebo ve dvou fadäch na postrannich vetvickäch spofädanä (Aneura, Metzgeria). U r. Mörckia, Pallavicinia stoji antheridia jednotlive nebo v malych skupinäch volne na povrchu stelky a jsou chränena zvlästnimi supinkami, stfechovite pfes ne se sklänejicimi; podobne nahä, volnä antheridia jsou iu r. Fossombronia, Haplomitrium, a Petalophyllum, kde nalezaji ochranu toliko pod okolnimi listky, nejsou-li pfimo v üzlabi nektereho listu vetknutä. Stena antheridii jest jednovrstevnä, prüsvitnä, z tenkostennych bunek; na vrcholku byvaji bunky o tencich stenäch, nez v ostatni cästi, kde vzäcne byvaji steny i dvouvrstevne. Kolem antheridii nachäzi se zpravidla hojne, vläskovite parafysy, ktere nejen, ze antheridia obaluji a ehräni, nybrz vylueuji i voclu, dülezitou pro pohyb spermatozoidü. Cely silnä.

U

U

Anthocerotacei


22 vnitfek antheridia sestavä z drobnych kubickych bunek, jez posleze simultane v diagonale se rozdelivse, daji kazdä vznik dvema spermatozoidüm (Ikeno); tyto jsou tvaru protähle kyjoviteho, mime zahmite, a na konci dvemi dlouhymi ciliemi opatfene, jimiz eile se v kapee vody pohybuji. V cas zralosti pukä stena antheridia na vreholu podelnou trhlinou, steuy se svinuji a spermatozoidy vyhrnou se jako bilä, mlekovite zbarvenä tekutina ven; nekdy deje se vyprazdnoväni antheridii, jmenovite tarn, kde jsou ve skupinäeh vetknuty do terce soucasne a milde; tak ku pf. u Fegatella stahuji se steny dutin tercovych a tekutina se spermatozoidy vystfikuje daleko z rostlinky. Jindy ale vyprazdüuji se antheridia jednotlive a pomalu; vyprazdnoväni toto deje se jmenovite räno za rosy, nebo v hodinäch noenich.*) Zjevne hraje tu nejvetsi ülohu pfi pfeuäseni spermatozoidü na samici organy voda, ackoliv zajiste drobni zivocichove tu spolupüsobi. Vyvoj antheridii deje se stejne jako u vseeh arehegoniat; vzuikaji z povrchovych bunek, jez se nejprve papilkovite vyklenou, pak horizontalni pfepazkou rozdeli ve dve, pfi cernz hofeni buftka da vznik vlastnimu antheridiu, doleni stopee; toliko v uspofadäni a postupu sten pfi deleni prve buüky a vzniku antheridia byly pozorovany nektere. leci

bezvyznamne odehylky.

Samici organy, zarodeeniky,

cili

archegonia

(pistilla)

vznikaji podobne jako antheridia z povrehove bunky, ktera se papilovite

vvklene a rozdeli nejprve horizontalni pfepazkou ve dve, z nichz spodni da vznik stopee, hofeni vlastnimu archegoniu; u Ricciacei se stopka nevyviji a archegonium tvofi se z cele bunky, a zähy se hluboko do stelky ponofuje. U Anthocerotacei nevynika paiîlkovite primordialne bunka, nj'brz deli se a vrüsta dovnitf stelky, takze archegonium züstava süile hluboko ve stelce ponofeno, a ani fädne nevytväfi si steny ( ta se vsak rovnez zaklädä). U Marchantiacei i frondosnich Jungermanniacei züstava naproti tomu archegonium na povrchu stelky, jsoue chraneno rozmanite vytvofeuymi obaly, ktere vznikaii z okolniho pletiva. Tvar archegonia jest lahvicovity jako u vseeh archegoniat vubec; müzeme na nem rozeznati krcek (collum, stylum), vylozeny centralnimi buhkami kanälovymi (u Marchantiacei a Ricciacei 4, u Jungermanniacei az 16, u Anthocerotacei 4 12), a spodni bfisni casf (germen) uzavirajici velkou bunku vajecnou a mensi hrdelnou pfilehlou k üsti kreku. Kdyz jest archegonium zrale, rozplynou se kanalove i hrdelnä bunka ve sliz, a krcek se siroce otevfe, takze spermatozoid chemotakticky lakan snadno vklouzne do archegonia a oplodni vajecnou bunku. Velikost arehegonii jest rozmanitä; nejvetsi, polrud nase zkusenosti sahaji, nalezli jsme u dr. Moerckia Flotowiana, kde archegonia mefila 600 650 /< delky, 90 100 u sifky. Kanalek v ras

—

—

—

—

Käpneme-li na zraly d" tere Marchantie, Preissie nebo na stelku Pellie, zrale antheridiove cipky kapku vody, tu za nekolik vtefin müzeme pozorovati, jak voda se mlekovite kali; jsou to spousty spermatozoidü z antheridii *)

jez

mä

vybehnuvsich.

;.


23 zralosti zbarvuje se zlute nebo hnede, jinak cele arehegonium jest bezbarve. Jsou-li arcbegonia shloucena ve skupinäcb, tu zpravidla vylozena jsou mezi sebou vläskovitymi chloupky, upominajicimi na parafysy. Ulo-

arehegonü na stelce jest u jednotlivych drubü velmi rüzne a rozmanite. Zajimave jest rozestaveni obou druhü orgänü u teze jatrovky. Tu rozeznäväme nekolik zpüsobü vzäjemneho rozestaveni antheridii i arzeni

cbegonii, jez dostaly

i

zvlästni

jmena

(Lindberg).

V

pfehledu jevi se tyto

zpüsoby takto:

Jednodome

(monoecni) jatrovky nesou oba druhy orgänü na teze

rostlince:

synoecni: antberidia i arcbegonia jsou tesne vedle sebe ve spolecnem obalu; velmi vzäcne (ku pf. Fossombronia Dumortieri). b) paroecni: antberidia nacbäzi se na teze vetvi pod arcbegoniemi; ku pf. Pellia, Reboulia, Fossombronia Wondräczeki. c) autoeeni: antberidia i arcbegonia na rüznych vetvickäch; ku pf Neesiella, Aneura. d) beteroecni: vsecbny pf edesle tf i zpüsoby pf ichazi u teboz drubu ku pf. Fossombronia caespitiformis, F. verrucosa. Dvoudome (dioecni) druby maji poblavni orgäny rozdeleny na rüznycb rostlinkäch. Velice bojny pfipad: Fegatella, Marchantia polymorpba, Moerckia, Blasia a j. v. Rüzno dorne (polyoecni) jsou takove druhy, jez brzo jsou jednodome, brzo ale dvoudome; ku pf. Grimaldia fragrans, Gr. dicbotoma, a)

Eiccia subbifurca.

Ulozeni arehegonü na stelce byvä analogicke jako jsme videli r. Riccia jsou archegonia hluboko na rozmanitych mistech stelky, u r. RicciocariDus jsou sestavena v fade; u r. Tesselina jsou archegonia rovnez v fade, ale maji nad sebou vysoky, jehlanoMarchantiacei nachäzime vzdy arcbegonia ve skupinäch. vity vyrüstek. TJ rodu Corsinia a Funicularia sedi po 5 10 mezi cetnymi vläsky na malern hrboulku v prohlubenine stelkove, u r. Targionia posunuty byly skupiny archegoniove näsledkem rychleho vzrüstu stelky na spod pfedniho vsech okraje stelkoveho; podobne ulozeny jsou i u r. Cyathodium. ostatnich rodü teto skupiny jsou archegonia umistena na zvlästnim tereku na svrchni strane stelky; pozdeji, jmenovite nastalo-li oplozeni, vzroste doleni cäst tereku v dlouhou stopku, nesouci nahofe vlastni terc, receptakulum (ktere se oznacuje jako karpoeephalum), na jehoz spodni strane se nachäzi archegonia näsledkem nestejneho rüstu celeho terce. Podle toho, je-li receptakulum (jinak zvany tez plodonosem) pou-

u antheridii. ponofena do

U

U

—

U

hym vyrüstkem tak

nim

tomu

stelky,

ktere jsou

dorsälni strany stelkove, nemä zädne ryhy s rhizoidy; ku pf. u Plagiochasma, Clevea. Je-li plodonos pokracoväjest vzdy terminälni a nese na venträlni strane ryhu, uvnitf

jest

ryha tato odpovidä spodni strane Karpocephala tohoto druhu nachäzime ku pf u r. Rebou-

dlouhe cipkate rhizoidy;

svinute stelky.

.


24 lia,

Grimaldia,

stelky molioii

Fegatella, se

Fimbriaria.

na svem konci

Tyto vyrustky nebo pokracoväni

deliti,

takze

mäme

pripady,

jako

ku

u Lunularia, kde vlastni receptakulum jest rozvetveno, kdezto stopka sama mä jen jedinou ryhu. U r. Preissia a Marchantia vznikä plodonos

pf.

dvou prvnieh vetvi dicbotomickych na svycb koncich jeste däle sc mä stopka u techto rodü dve venträlni ryhy, a receptakulum jest hluboce lalocnate. 2e laloky receptakulove u r. Marchanze

roz vetvivsicb; proto

tia

jsou skutecne jen casti rozvetvene stelky,

lehee se pfesvedeime,

uci-

nime-li jimi pfieny fez; stavba laloku odpovidä uplne stelce.

U Jungermanniacei byvä tvofeno archegonium pfimo terminälni buükou, pak mä postaveni konecne, a stelka däle nedorüstä, anebo vznikri z povrchove buöky za vegetaenim vrcholem a nalezä se na svrchni sträng stelky, jez roste nerusene däle. Prvy pfâd pficbäzi u Jungermanniacei i'oliosnich, jez proto nazväny byly Leitgebem akrogynae, druhy jest vlastni frondosnim druhüm oznacenym jako anakrogynae. U techto nachäzeji se arebegonia bud jednotlive nebo ve skupinäcb na dorsälni strane stelky a nejsou nikdy na zvlästnich reeeptakulich; na ochranu jich vyrüstaji kolem ze stelky rozmanite obaly. Obaly nabyvaji vsak definitivniho uspofädäni az u plodu, a proto tarn teprve o nich pojednamc. 2.

Sporogon.

Oplozenä bunka vajecnä obdä se silncjsi blanou a poene se ibned aby yzrostla v druhou, nepoblavni generaci, sporofyt, Celkem dluzno rozeznävati pfi vyvoji tohoto tri rüzne zpüsoby. Nejjednodussi (pfibliznc jest u Eicciacei; oplozenä bunka rozdeli se nejprve sikmou horizontälni) pfehrädkou ve dve, na to kolmou stenou ve ctyfi, a pozdeji v osm bunek; kazdä bunka deli se däle, az vzniknoii mnohobunecne oktanty, na niebz rozlisi se jedna zevni vrstva, pfedstavujici stenu sporogonu, kdezto vsechny vrstvy vnitfni pfemeni se ve spory. Takove vrstvy spororodne oznaeuji se jako arcbesporiuin; v kazde pak bunce teto vrstvy vznikaji poetvefenim v teträdäcb spory. U ßicciacei tedy vznikaji jen spory, zädne elatery, stejnc jako se nezaklädä zädny stet; jest proto sporogon Ricciacei nejprimitivnejsim, upominajicim na karpospory fas. Cely sporogon züstävä vübec uzavfen v dutine archegonia, stena jeho zäby se rozpadä a spory lezi v archegoniu, az po rozruseni tohoto i pletiva stelky dostanou se na venek. U Marchantiaeei jestprvni pfehrädka skoro vodorovnä, drubä svislä, az posleze zase vzniknou oktanty; z tecb ale doleui ctyfi züstanou sterilni, davse vznik stetu, kdezto vlastni tobolka s arebesporem vznikä pouze z hofenieh etyf okdeliti,

tantu.

V

tecb

opet

difereneuje

se nejdfive stena a vnitfni archespor; bunek, kdezto vnitfni archespor z protahlyeh tenkostenn> ch bunek v podelne fady srovnanych. Brzy nektere z bunek archesporovycb jsou protählejsi a obsabuji velkä zrnka skrobovä, kdezto jine kratsi, a naplnena drobnozrnnou plasmou; druhych jest daleko vice

stena sestävä z krätkycb r


25 nez prvnich, jez jsou propleteny mezi temito, tvofiee jakousi kostru. Mens! buiiky daji opetovanou mitosi zase vznik ctyfem v teträde spofädanym sporäm, kdezto velke bunky, zfejme jako vyzivne slouzici prvnim, rozpadnou se ve dva, nekdy cele se promeni v jediny mrstnik c. elater. Jungermanniacei probihä vyvoj sporogonu i sporogenese podobnym zptisobem, jenze elaterove bunky zbusta jsou ve stfedu tobolky jako sloupek uspofädäny, bud na svrebni strane nebo na spodni se stenou

U

tobolky srüstajice. Sporogony u vseck techto tri skupin nemaji dlouheho trväni; kdyz v nieb dozräly spory, a tyto se pozdeji rozpräsily, rozpadä se eely sporogon a mizi v nekolika dnecb üplne. U Anthoeerotacei vytrvävä vsak po dloubou dobu, dorüstä stäle na basi, a jest slozenim i vy-

vojem svym od pfedeslycb naprosto odchylny.

Zygota (t. j. oplodnenä vajecnä bunka) deli se u teto skupiny nejprve vertikälni pfebrädkou ve dve buiiky, pak vodorovnou v nestejne ctyfi bufiky, dve bofejsi vetsf, a dve doleni sotva ctvrtinu bofejsieb velike; bofeni bunky deli se velmi pravidelne a mnobonäsobne, kdezto doleni deli se jen malo, a daji vznik noze, kterä upevnuje sporogon, vznikly z bofejsich kvadrantii, v pletivu stelky. V hofejsiüb kvadranteeh oddeli se nejprve periferni stena od vnitfnicb bunek antiklinami, a tyto se posleze diferencuji v centrälni bunky sterilni, pfedstavujici sloupek (endothecium), kolem neboz teprve nacbäzeji se vlastni bunky archesporove (epithecium). Buiiky arcbesporove se zakulacuji a poctvefenim rozdeluji ve spory, pfi cemz nektere züstävaji sterilni, tvofiee jakesi volne pletivo, rozpadävajici se posleze v elatery. Nejspodnejsi vrstvy sporogonu pfimo na nobu branicici deli se jako meristem ustaviene däle, takze sporogon stäle znova doriistä; stena pak sporogonu jest pekne zelenä, opatfenä chlorofyllem a mä prave prudueby se sveraeimi buiikami, tak jako naebäzime u sporogonu mechü anebo na liste rostlin tajnosnubnych eevnatyeb a jevnosnubnych. Jest tudiz sporogon Antboeerotacei nejdokonalejsi ze vseeb jatrovek ostatnieb. Na sporogonu Marchantiacei i Jungermanniacei rozeznäväme dve cästi: tobolku (capsula,*) theca) a stet (seta; peduneulus nebo byphopodium die Wallrotha). Tvar tobolky jest velmi rozmanity; nejeasteji jest tobolka kulovitä (Pellia, Fossombronia, Preissia, Plagioebasraa, Metzgeriaa j.), vejcitä (Marchan tia), ellipsoidickä (Lunularia), välcovita (Pallavicinia, Haplomitrium), podlouble vejcitä (Aneura, Moerckia), vzäcne bruskovitä (Fegatella). Barva tobolky jest skoro vzdy hnedä s rüznymi odstiny; dlouhou dobu byvä casto tobolka zelenä, nebof steny jeji obsabuji bojne chlorofyllu (Spbaerocarpus, Fossombronia, vetsina Marcbantiacei), jenz umoznuje mlademu sporogonu samostatnou assimilaci. Stena tobolky jest u Marchantiacei pravidelne, jmenovite vclolejsi cästi, jednovrstevnä, u Jungermanniacei naopak vzdy vicevrstevnou buiiky zevni ;

*) Hedwig oznacuje tobolku jmeneni Capsula, Necker globulus nebo capitulum, Schmideli vasculum, Schwaegrichen theca; Linne a starsi botauikovenazyvali tobolku granulum nebo anthera.


26

maji tenci steny nez vrstvy byvaji daleko vetsi, nez vrstev vnitfnich, Nekdy jsouce slabe vypukle, dodävaji tobolce osobiteho Lesku (Fossombronia). Steny bunek, jmenovite vnitfnich vrstev, byvaji vytuzeny ;i

tyto.

rozmanitymi

ztlusteninami,

nejcasteji

listnovitymi,

jez

pod

mikrosko-

pem

podle toho, jsou-li na radialnich nebo tangenciälnich stenäch bunky, jevi se v prühledu bud jako uzliky, vlakna nebo kolce pamätne Haplomitrium Hookeri, mä stenu jednovrstevnou, jejiz bunky tnaji jedinou ;

vytuzovaci listnu, jako siroky,

tmavy prstencovity päs stfedem

sten se

tähnouci. R. Blasia vyznacuje se na basi tobolky zvlästnim limeckovitym

mnohovrstevnym valem, ktery u zädne jine jatrovky nepfichäzi. U Marehantiacei byvä svrchni cäst tobolky vicevrstevnou a v cas zralosti take namnoze jako zvlästni vicko odpadävä (Lunularia, Dumortiera). Jinak otevfrä se u teto skupiny zralä tobolka bud nepravidelnymi podelnymi anebo obfizne (Grimaldia, Neesiella) asi v polovici v fade tenkostennych bunek, jiz na mlade tobolce dobfe patrnyeh; zhusta ale odpadävä bofejsi cäst tobolky pak v nepravidelnych trhlinäch a cärech (Reboulia). Zbyle steny tobolky se obycejne dodatecne jeste podelne trhaji (Fegatella, Lunularia). Tobolka Jungermanniacei pukä skoro vzdy pravidelne podelnymi trhlinami ve ctyfi, zfidka dve (Haplomitrium, Moerckia, Pallavicinia) nebo opet vice nez ctyfi ehlopne; vzäcnou vyjimkou byvä nepravidelne rozpadani tobolky (Fossombronia). Trhliny deji se v misteeh, jiz nzsimi bunkami v tenci bläne ve stene tobolky naznacenymi. Steny tobolky byvaji skoro vzdy silne hygroskopicke, a za vlhkeho pocasi se ehlopne narovnävaji a zaviraji. Anthocerotacei, jest Stet, jenz chybi üplne sporogonu Ricciacei u ostatnich dvou skupin rozmanite vyvinut. U Marchantiacei jest zpravidla kraticky, sotva delky 1 2 mm dosahujici, kdezto u Jungermanniacei byvä znaene dlouhy (az 10 15 cm), vysoko nad stelku tobolku zdvihajici. Jest obycejne hyalinni, z tenkostennych, prosenchymatickycli bunek slozeny; dlouho setrvävä kraticky, az v cas zralosti temef nable, v nekolika trhlinami

(Marchantia, Fegatella),

i

—

—

hodinäch, petkräte

i

vice se prodlouzi.

Nekdy byvä

slabe nazelenaly, pone-

vadz bunky obsahuji spory chlorofyl, a ve stfedu svem duty jest silne positivne heliotropicky, a v bunkäch ukazuje rotaci plasmy, znameuite viditelnou (Schieiden). Trväni jest kratickeho; sotva tobolka vypräzdnila svuj obsah, vadne a mizi. Mlady sporogou chränen jest obaly pfed skodlivymi vlivy vnejsimi; obaly tyto jsou dvojiho druhu, jednak samo arcbegoniuni chräni a pfemenuje se v obal, jednak ale i ze stelky vyrüstä kolem sporogonu jednoduchy po pfipade dvojity val, jenz se pozdeji v rozmanite utväfeny obal pfemenuje. Arcbegoniuni mein' sc v cepicku (calyptra), kterä u Marchantiacei jest jen jako bezbarvä blauka tobolku pokryvajici a zähy beze stopy mizici (Marchantia, Grimaldia); na vrcholku svem nese jeste uschly krcek, a zbyvä posleze jako jemne cäry pfi basi stetu. U Jungermanniacei naproti tomu eepieka, vzdy jeste sekundarnim vznistem zvelicenä, jest masitä, obaluje jako veliky zfetelny, välcovity, va;

i


27

mlady sporogon a posleze välcovite na basi vysoko objimä; na pozdejsim jejim vzrüstu ricastni se zpravidla i okolni pletivo stelkove, nebof dospelä cepicka nese na povrcbu uscblä arehegonia püvodne s oplodnenym blizce sousedici. Obaly, jez kovity, hruskovity uebo kyjovity ütvar stet

vznikly

ze

stelky

jsou

tvaru velmi rozmaniteho, a casto

i

dvojite,

ve

dvou fadäch kolem mladeho sporogonu, uzavfeneho v cepicce, sestavene; rozmanity jich tvar i pocet jest pficinou, ze v nomenklatufe jejich dosucl panuje zmatek. Stafi oznacovali je näzvy calyx (Linne), perianthium (Hedwig), vagina, colesula, pericbaetium (Necke?-), perisporangium (Wällroth); vzhledem k tomu, ze obaly u foliosnicb Jungermanniacei, kde vznikaji srüstem listkü, ustälene se oznacuji näzvem perianthium, navrhl Schiff ner, aby pro frondosni jatrovky, u nichz obal jest jen vyrüstkem stelky bylo uziväno oznaceni pseudoperianthium. Nehlede ku zmatenym oznacovänim techto ütvarü, jez v kazde knize se uvädeji, uziväme v präci teto jen dvou näzvü: Je-li jediny obal stelkovy, nazyväme jej proste kalichem, calyx; tarn kde jsou dvojite obaly (Marchantia, Preis-

Moerckia, Pallavicinia), oznacujeme zêvni obal proste näzvem obal, nebo z ä k r o v, involucrum, a vnitf ni, bezprostf edne mlady sporogon za cepickou obalujici, zoveme opet kalichem, calyx. Jednoduche sia,

toto

oznaceni jest zajiste lepsi a praktictejsi nez slozite näzvy, Wamstorf a j. uvädeji a sann zmatene zamenuji.

ktere

Leitgeb, Schiff ner,

Spory vznikaji bezvyminecne poctvefenim z matefskych bunek a maji proto püvodne tvar tetraedricky; teprve sekunderne vyboulenirn ploch nabvvaji vzhledu kuloviteho. Jsou to buhky s jemne zrnitou plasmou, obsahujici nekdy i drobne kapky olejne, obdane mocnou silnou blanou na svem povrchu. Die studii Beerovych (1906) obdävä se jiz matefskä bunka na vnitfni sve strane trojnäsobnou tlustou vrstvou dävajici pektoso-cellulosove reakce; nejvnitrnejsi vrstva jest nejtenci a tesne pfi-

k plasme, kdezto ostatni tvofi zevni obal. Mladä spora jest püvodne obalena jen onou tenkou blanou, avsak zähy na vnitfni strane teto bläny vylouci tlustou vrstvu cellulosovou a pod ni opet tenkou kutikulovou blänu, uvnitf ktere vytvofi se jeste dve vrstvy nove. Dospelä spora jest obalena tedy slozitou stenou, sestävajici z tenounke, jednovrstevne, cellulosni bläny t. zv. endosporia (intina) a silneho trojvrstevneho exosporia; toto opet rozpadä se ve spodni vrstvu t. zv. exinium a zevni, silne perinium. lehlä

Na svem povrchu mivä

spora (perinium) rozmanite lamellovite, a vypukliny, jez podminuji zevni jeji skulpturu. Zajimavo, ze skulptura tato, casto nesmirne jemnä a pfesnä, jest dobrym konstantnim znakem; jen maly pocet jatrovek mä spory üplne hladke, bez nejmensich vypuklinek, vräsek nebo vj^rüstkü. Velikost spor jest velmi rozmanitä, i u rüznych drnhü tehoz rodu, ackoliv u jednoho a sameho druhu kolisä velmi nepatrne; nejvetsi spory maji Ricciaceae. Die velikosti casto

bradavcite vyrüstky

spor jest ovsem i pocet jich v tobolce velmi rozmanity; k porovnäni budiz tu tabulka Müllerova (1907 I. p. 90.): v tobolce r. Sphaerocarpus


28 jest

prümerne jen 190

8000, u

r.

spor, n

Pellia 45000.

r.

Riecia 220, u

Vyjimku od vsech

r.

Fegatella 5300, u

r.

Preissia

ostatnich jatrovek cini v naii

flofe r. Pellia a Fegatella, jez maji spory vicebunecne; nejsou to vsak spory ve vlastnim slova smyslu, nybrz prvni stadia klicicicb spor, ktera u techto jatrovek probihaji jeste v uzavrene tobolce. Skoro vüsechny jatrovky jsou anemocliorni; jen nepatrnä mensina roz§ifuje spory vodou, nebo pfilezitostne i pomoci zivocichü.

Elatery, cili mrstniky (funiculi, l'ila Schmidel, helices Weber-Mohr, crina, erinula Necker) vznikaji stejne z bunek archesporia jako spory; kdezto vsak matefske buüky sporove aabyva.ii na svem plasmatickem obsahu, mizi tento behem vyvoje u bunek elaterovycli stäle vice az konecne zbydou jen präzdne kostry elaterove. Tyto jsou stejnomerne po arcliesporiu rozdeleny, tvofice sit, mezi uiz jsou ulozeny bunky vytrusorodne; zjevne pfislusi tedy elaterovym Imnkam ükol bunek vyzivu>'ch, nebo asiôn vyzivu sporogenim bunkam pfivädejicich. Pozdßji rozpadnou se bufiky teto site v jednotlive elatery. Dospely elater jest tvaru podlouhle välcoviteho, nekdy ku koncim znaene ztenceny,a tnä nanejv^s jemne, prüsvitne steny, po jichz vnitrni strane vinou se spirälne kroueene listny vytuzovaci, ktere jsou nesmirne hygroskopicke; elatery pak rozmanite sc die zmen vlhkosti ovzdusi staceji a pfi tom spory rozhazuji. Jen zfidka miva elater jen jedinou spirälku (ku pf. Aneura), obycejnö jsou dvc vice; elatery Anthoeerotacei u vetsiny druhu nemaji vübec zadnych, aebo jen velmi nedokonale spirälky. U r. Sphaerocarpus nachäzime misto elaterü male kulovite buüky, obsahujici cblorofyl, ktere rovnez slouzi k vyzive sporogennicb bunek a pozdeji uschnou a zmizi. U nekterych rodü, jako na pf. u Aneura, Pellia, Metzgeria mimo obycejne elatery pfitomny jsou v tobolce svazky dlouhych elaterü, ktere pevne jsou ke stene tobolky, bud na vrcbolu (Aneura; Metzgeria) nebo na basi (Pellia) pfirostle, a jez, kdyz tobolka se rozpukne, rozdeli se bud na ctyfi dily na koncich chlopni, nebo züstanou v prostfed na basi stetickovite stati; pfi tom rozhazuji spory i elatery, jez na nieh lpi, do dälky. Pevne tyto svazky nazväny byly elaterofory (elateres affixi); u r. Blasia jsou elaterofory na basi tobolky velmi rudimentni, jen jako krätke välcovite bufiky, namnoze s nedokoi

nale vyvinutou spirälou,

z

pletiva stenovebo trcici.

Poret elaterü jest velmi rüzny; klesa pocet

s

die studie Leclerc

Sablonovy,

dokonalejsi organisaci jatrovky. 3. Kliceni spor.

Spora dostavsi se na pfihodny substrät pocne za dostatku svetla vlhka ihned kliciti. Je-li exosporium silne, pukä, a obsah plasmaticky, objaty intinou vyrüstä ven, v dlouhou, nebo kratsi lacku, oapfic clänkovanou, na jejimz konci vznika novä rostlinka. Zpravidla pfedchäzi dfive jeste k utvofeni nekolikabunecne ploehe hlizky, na uiz teprve mladä rost-

i


29 lioka na, libovolnem miste cinnosti terminälni

bunky

vzrüstä.

Spory

s

ten-

kym

exosporiem pf ecl klicenim naclufuji a protaliuji se pfimo v läcku; sotva rostlinka povyroste oclumirä celä läcka i s hlizkou. U Marehantiacei tvofi se ihned, sotvaze spora kratickou läcku jednobunecnou byla vytvofila, plochä hlizka, kterä na strane spodni vypusti nekolik rbizoidü, a na strane nejvice osvetlene vy tvofi terminälni buüku, jez vzrüstä v mladou rostlinku. U r. Fossombronia vytväf i se na hlizce nejprve stelka plochä, na okrajich liluboko zafezävanä, jez teprve znenähla pfechäzi v kormus; nazvali jsme tuto cäst klicici rostlinky, upominajici verne na stelku r. Blasia p r o t okormus. Spory podrzuji dlouho klicivost; spory r. Riella, Riccia i jinych jatrovek vyklicily po dlouhe clobe let i z rostlinek v herbäfi chovanych. U r. Fegatella, Pellia prodelävaji spory prvni stadia kliceni jiz v tobolce, menice se v nekolikabunecne blizky, dfive za mnobobunecne spory vyklädane; u r. Pellia dokonce jest jiz odlisena bezbarvä jedna bunka, kterä, kdyz padne »spora« na zem, vzroste ihned v rhizoid. Mäme tedy u techto rodü jakousi viviparii. Nekdy spora netvof i zädnou läckn, nybrz vzrüstä ihned v mnohobunecnou hlizku (Blasia, Anthoeeros, Reboulia) uplne podobnou mnohobunecnym »sporäm« jmenovanych dvou viviparnich rodü. Velice casto byvä hlizka, jez pfedchäzi defmitivni rostlince, nazy-

väna prothallium; ku podivu nachäzime tuto hrubou chybu i ve velkyeh pfiruckäch hepatikologickyeh, jako jest na pf. Schiffnerova nebo Müllerova. Stadium toto jest totozne sprotonematem, v nez klici spora u mechü, a ktere üvsem byvä lepe vyvinuto, ale s prothalliem, ktere pfiehäzi u tajnosnubnyeh cevnatych, nedä se na zädny zpüsob srovnati. Prothallium jest homologicke s rostlinkou jatrovkovou, gametofytem, nesoueim rovnez pohlavni orgäny. Mäme tedy u jatrovek stejne tfi generace jako u mechü (protonema, gametofyt s pohlavnimi orgäny a sporofyt se sporami), jenze prvni generace nepohlavni, protonema, jest zakrnele a nikdy (vyjma nektere tropicke rody Cephaloziaei) nedosahuje takoveho vyvinu jako u mechü. IV.

Poznämky biologicke a

fytogeograficke.

Temef u vsech jatrovek nachäzime v bunkäch

velkä,

kulovitä,

v jedne bunce pohromade; vyjma r. Anthoeeros a Blasia neehybi tato teliska zädne jätrovee, jsouce tak pro tutoskupinu rostlin ükazem nancjvys charakteristickym a take v fisi rostlinne jedinecnym. Daji se nanejvys srovnati s elaioplasty, jez u nekterych Orchidei a u Diatomacei pfiehäzi. V literatufe byvaji vseobecne oznacoväna jako olejovä teliska; u foliosnich Jungermanniacei neehybi »olejovä teliska« v zädne skoro bunce listove a nachäzi se zhusta i v bunkäch lodyzky, stetu, ano i v rhizoidech. U frondosnich Jungermanniacei a u Marehantiacei omezena jsou teliska ostfe svetlo lämajici teliska, jez jsou bud' jednotlivä anebo

i

vice


30

na ureite, drobnejsi bunky roztrousene v zakladnim pletivu; u tbalMarchantia polymorpha pfichäzi hlavne jen v bunkäch obvodovych, u Preissia, Marchantia i Fegatella jsou ojedinele i v plodonosicb, a zvläste hojne v stenäch dntin antheridiovyeh. Na podzim objevuji se v hojnejsim mnozstvi nez z jara, z rostlinek susenych a v herbäfi chovanyeh vymizi po delsi dobe beze stopy. Rozpousti se snadno v benzoln, alkoholu, sirouhliku, etheru, cbloroformu, acetonu, ledove kyseliue octove, chloralhydrätu, hydrätem draselnatym ale nezmydelnujf; osmiovou kyselinou, alkannou, gentianovou violeti i jinymi bai-vivy jsou lehce zbarvitelna. Prvni, pokud mi bylo mozno zjistiti, zminuje se o nich Mirbel r. 1835 ve sve anatomieke a fysiologicke monografii Marchantia polymorpha, kterou take Nees v nemeckem pfekladu jako dodatek k poslednimu dilu svych »Naturg. europ. Leberm.« vydal; nazyvä je bunecnymi bublinkami obsahujici sole nebo skrob. Gotische v znamenite sve monografii Haplotato

lidii

mitria (1843 p. 287.) domniva se, ze sestävaji »teliska olejova« z voskii a pryskyfic, nebot pozoroval, ze snadno se rozpousti v alkoholu. Schacht (Lehrb. d. Anat. u. Physiol. 1856 p. 60.) stotoznuje je se zrny inulino-

vymi, Hofmeister

(Pflanzelle

1867

p. 396.)

s

pryskyficnymi

kapkami.

pryskyfic a etherickych olejü, kteremuz näzoru pfiklonil se tez Lindberg. Naproti tomu Pfeffer r. 1874 dokazoval, ze »olejova teliska« sestävaji z mastnych olejü, jez v podobe kapek rozptyleny jsou v bilkovitem stromatu, obsahujicim nepatrne mälo vody. Lee nejnovejsi analysy a pokusy, ktere Garjeanne, Lohman/n a A". Müller provedli, dokazuji nesprävnost näzoru Pfefferova a vesmes podporuji stary nähled Holleüv. Olejova teliska obsahuji tezko tekave ethericke oleje, pravdepodobne ze fady terpenü. seskviterpenü a jich alkoholu, namnoze jeste nedokonale znäme chemicke konstituce. S obsabem tukü (fytosterinü atd.), ktere byly v dosti znaenem mnozstvi Jönnsonem, Olinem, Lohmannem a j. v susinäch jatrovek podol>ne jako u meehü nalezeny (ku pf. Marchantia polymorpha 4"3%> Pellia epipbylla 3%, Metzgeria furcata 2'8%, Fegatella conica 2'3°/o, Fimbriaria Blumeana 3'6%, Holle

r.

1857 dokazal,

ze slozeny

jsou

z

Mastigobryum trilobatum 4%, Lophozia barbata 9'83%, Madotheea typhylla

7*7%,

Plagiochila

asplenoides

•5'07°/o;

Sphagnum

3°

,

pla-

Bryum

Polytrichum commune 3'07%, Mnium undulatum 7 09°/ ), nejsou t, zv. »olejova teliska« v zädnem uzsim vztahu. Stejne jako obsahem, tak i svym vyznamem jsou »olejova teliska« dosud nerozfesenou otäzkou liiologickou. Neni poehyby, ze pfedstavuji jakesi ochranne zafizeni proti zravosti zivocichü, jmenovite plzü, jak jiz Stahl se domnival a pokusy snazil se dokäzati; nez nelze tento ükol jicb sevseobeenovati, nebof nachäzime jatrovky velice casto ozräny plzi a hlemyzdi, nejeasteji präve druhy, jako na pf. Fegatella conica, Marchantia polymorpha, ktere vynikaji velikosti a bohatosti telisek olejovych. Pravdepodobne budou olejova teliska miti jeste jiny vyznam; snad pfedstavuji näm shluky lätek reservnich, snad take nejake ochranne zafizeni proti

roseum

-

18'05°/o,


31

jak by se dalo ze zhojneni jieh na podzim usuzovati. Podrobne studie v tomto smeru byly by zädouci a niste vdecnymi. Zdä se, ze olejovä teliska propüjcuji jatrovkäm charakteristickych vüni a zäpachü; nektere druky voni velmi silne, pfijemne pizmove, jako ku pf. Grimaldia zime,

barbifrons, Fegatella conica, jine maji vüni slabsi (ku pf. Fossombronie, Marchantia), kdezto nektere opet skoro zädne vüne nevydävaji, jako ku

Ale i tento vyznam olejovyck telisek neni pfesne stanoven, nebof casto druby s velkymi telisky (ku pf. Leioscyphus) voni velmi mälo, a druhy s malymi naopak.

pf. Riccie.

Näpadnä

jest okolnost, ze u jatrovek, u nichz ziji v Symbiose sinne Anthoceros a Blasia, dosud olejovä teliska nalezena nebyla. U techto dvou rodü vzdyeky nachäzime v pfirode kolonie Nostoc spbaericuni Vaucb., jez usazeny jsou ve zvlästnieb dutinäch ve stelce. U rodu Blasia mimo to naebazime v dutine i specifickou bojne rozvetvenou buiiku slizovou, kterä tesne svymi vybezky kolonii v nejrozmanitejsieh smerecb pronikä; podobne vetvene buiiky (Leitgeb tvrdi, ze jsou to mnobobunecnä, rozvetvenä vläkna v obou pfipadeeh) ze sten dutinek do kolonii vnikajici naebazime i u r. Antboceros. Jiz z toboto mozno souditi, ze pomer fasy k jatrovce bude daleko intimejsi nez snad näbodnä mutualistickä symbiosa bobuzel, az dosud vedomosti nase o tomto nebo -prostorovy Parasitismus tbemate i präee dosud vysle jsou velmi spore! Pfilezitostne naebazime v dutinäcb stelek jatrovek i jine fasy, jmenovite Oseillarie, Diatomy, Apbanocapsy, Cbrooeoccy a j., ktere nachäzeji tu vitany ütulek; nejeastejsim ütulkem jsou dutinky zbyle po vypräzdnenyeb antberidiieb u r. Pellia, anebo üzlabi supin ventralnicb u nejrüznejsicb Marchantiacei. Ve vsecb techto pfipadeeb jedna se Jen o neskodny parasitismus prostorovy. Horsim nepfitelem ale jsou houby, ktere nekdy rovnez jatrovky napadaji; Saccardo (Sylloge vol. XIII. 1898) vypocitävä die jednotlivyeh drnbü skoro na 50 hub, jez parasituji na jatrovkäch. Pfi studiicli svycb setkäval jsem se ale jen s Pytbium De Baryanum, ktere jmenovite Pellie a Riccie zhusta napadä, s Cladosporium a Botrytis, jez nicila kultury umele pospolu s Helotium, a s peknou perisporiaeeou Leptospora muscicola, kterä jest na jatrovkäch zvläste v podhorskych krajinäch velmi hojnym hostem (jmenovite u Metzgerii a foliosnich Jungerm.) eelkem ale mozno fici, ze jatrovky pomerne velice zfidka jsou houbami napadäny, eoz Czapek pfipisuje sphagnolu ve velkem mnozstvi v blane bunecne techto rostlin obsazenemu. Nejasnou dosud züstävä jeste otäzka mykorrhizy. Skoro u vsech jatrovek foliosnich nachäzime v rhizoidech ojedinelä, nebo v cele svazky spletenä vläkna houbovä, jez po pfipade vnikaji i do lodyzky a listü. Mykorrhiza jatrovek byla hojne studoväna (Jansen, Nemec, Goebel, Golenhin, Peklo, Garjeanne a j.), avsak dosud patfieneho vysvetleni podäno nebylo. U frondosnich jatrovek jest mykorrhiza ponekud ficlei; scbäzi skoro vzdy u jatrovek na stanoviskäch vodou bobatveh, kdezto u jatrovek na

fasy,

u

r.

—

;


32

pfitomnosti vläken hyfov^ch v rhizoimistech sussich hojne prichazi. dech podali prvni zprävu jiz Gottsche, pozdeji Kny, v uovejsi dobe studovali rozsifeni mykorrhizy u frondosnich jatrovek Beauvt rie, Golenkin a Peklo. Anthocerotaceae byvaji skoro vzdy üplne prosty mykorrhizy,

u Bieciacei prichazi vzäene. Hojnou jest ale n Marchantiacei, kde vläkna houbova jsou hlavne v hladkych rhizoidech skoro vzdy pfitomnä a vnikaji i do zäkladniho pletiva, a tvofi tu bnizda v bunkäch, zabarvujicicb svoje blärty casto nachove (Preissia, Fegatella), a vzdy na ureitä mista omezenych. U frondosnich Jungermanniacei nachazime mykorrliizu zvläste u Pellii a Fossombronii, kdezto u Aneur, Metzgerii a u Blasia nikdy neprichäzi; lec ani u prvnich dvou rodu ueni konstantiii, vazaua jsouc pomery stanovistnimi. Kdezto nektefi autofi (Beauverie) vyklädaji houbu za vyborneho symbionta opatfujiciho jatrovce nhlikate i dusikate ziviny z liunmsu, prohlasuji jini (Golenkin, Müller) vläkna houbova za parasita, v ranohych pfipadech nebezpecneho. Zdä se, ze pod spolecnym näzvem mykorrhiza zahrnuty jsou nejen vläkna nebezpecnych parasitü, nybrz neskoduych saprofytü a dobryeh symbiontü; pokud nepodafi se v kazdem pfipade houbu isolovane pestovati, identifikovati a vlastnosti jeji pfesne zjistiti, nebude otäzka tato rozlustena. Podobne nedostatecne dosud prozkoumanou otäzkou jest i hojnä pfitomnost drobnj ch zivocichu, zvläste nälevm'kü a rotatorü v i-nznych dutinäch stelkovyeh; ackoliv pravdepodobne jednä se v teehto pfipadech nejcasteji jen o parasitismus prostorovy, nebylo by bez zajimavosti blizsi Studium tohoto ukazu. Jatrovky jsou take vybornyra pfedmetem pro Studium oeko genese v rostlinstvu vübec, jak jiz nejednou mel jsem pfilezitost dokäzati (Vestnik V. sjezdu ces. pfir. v Praze 1914 p. 334). Faktory edafyticke nehraji tak velkou roli; vyjma nekolika pfipadu (Pellia Fabbroniana, Metzgeria pubescens, Riccie a j.) nelze pozorovati, ze by jatrovky vybiraly si substrät urcitych vlastnosti chemickych. Rozhoduje-li substräl pfi vyskytu, jsou to skoro vzdy jen jeho vlastnosti fysikälni. Za to ale nesmirnou roli pfi variaci v eele organisaci telni hraje u jatrovek voda. Vetsina jatrovek jsou hygrofyti nebo mesofyti. Xerofytü znäme mälo; nachazime je hlavne jen v skupine Ricciacei a Marchantiacei. V nasi flofe jest to Riccia Bischoffii, Grimaldia barbii'rons, Metzgerie a nektere Marchantiacee (Preissia, Reboulia), ktere rostou na suchych, vyprählych, vodon chudych stanoviscich; posledni ale jatrovky pfichäzfji casto i na vlhkych mistech, takze pravymi xerofyty byly by v nasi flofe jen prvni dve jmenovane. Paleko bohatsi na xerofyty jatrovkove jest jizni Evropa, jmenovite Stfedozemi (Targionia, Plagiochasma, Riccia Sommieri a j.). Aby lepe vysuseni snäsoly, jsou jatrovky tyto vyzbrojeny obdobnymi opatfenimi, jako serofyta vübec liyvaji: stelka jich nese cetne, dlouhe, hyalinni chlupy, svinuje se svymi okraji, aby zabränila velkemu vypafoväni vody z dutin dychacich, a chränila i

r

i


33

jemne pletivo assimilacni pfed zboubnym vyscbnutim, rnä silne zäkladni v nemz sbromazd'uje zäsoby vody, na spodu cbränena jest mohutnymi purpurovymi supinami, a vyznacuje se nesmirne houzevnatym zivotem. Mattirolo dokonce dokäzal, ze Grimaldia obzivla po viee jak celorocnim vyscbnuti; podobne vzkfisily se a znovu pocaly rüsti stelky Corsinia marcbantioides, ktere byly jiz tri ctvrte roku v berbäfi cbovane. Zvysenä vlbkost ovzdusi püsobi zrycbleny vzrüst a vyvoj forem luxuriantnich; trva-li dloubo abnormälni vlbkost, ]3ak nabyvaji formy vzbled forem depauperätriieb, se stelkami üzkymi, protäblymi, drobnolistymi, näsledkem zrycblenebo präve vzrüstu za nedostatecnebo pfivodu Veliee cbarakteristickä jest pro takove bydromorfosy i silnä rezivin. dukce mecbanickycb elementü stereidnicb; takkupf. Preissia commutata posträdä ua stanoviseich s pfepletivo,

bytecnou vlbkosti uplne vläkna sklerenebymatickä, Lyellii

Pallaviciaia

pestovaxiä ve vode mela

centrälni

svazek

veliee

tenky,

Neesiana zträei v dostatecne vlbkosti vytuzovaei Pellia epipbylla

listny

iiplne.

i

Naopak

za

poma-

vysyebäni meni jatrovky Obr. 5. Riccia fluitans; 13 forma plovouci, opäcne svoje stelky, nabyvajice 13a f. pozemni. Nepatrne zvetsenä; sedivebo, bnedaveho, az cervenadie Velenovskeho. veho zabarveni, ktere poskytuje oebrany pfed pfilisnou insolaci. Esperimentälne mozno v kulturäcb vyvolati menenim podminek nejrozmarjitejsi oekologismy, svedciei o neobycejue plastieite jatrovek; totez dokazuji i jatrovky vodni (Riccicearpus, Riccia fluitans), tvoriei suadno pozemni formy znacne od ijlovoucich lebo

odcbylne.

Vetsina jatrovek pfinäsi plody casne z jara, v bf eznu, dubnu anebo na podzim, v srpnu, zäfi; poblavni orgäny bnd jsou vy speie jiz leta pfedesleho, nebo v zime teboz roku. Mimo poblavni rozmnozoväni, kdy po kopulaei spermatozoidu s vajecnou bunkou vzniklä zygota vytväfi sporogon, nesouci spory, setkäväme se u jatrovek, jako u kryptogam vubec, Zpüsoby nepoblavniho s bobate vyvinutou propagaei vegetativni.

rozmnozoväni mozno

u jatrovek frondosnicb shrnouti v näsledujiei strucny pfebled: Nejpbycejnejsi jest zpüsob tvofeni adventivnich vetvicek, ktere jsou kfebke, snadno od stelky odpadävaji a vodou zaneseny rostou na pfibodnem miste dal v novou stelku. Nekdy jsou vetvicky tyto kraticke, jindy ale dloube a bojne vetvene (Pellia, Metzgeria); vznikaji bud na okraji stelky, nebo na jejim spodu, skoro nikdy nevyrüstaji z dorsälni strany. Na spodni strane nekdy vyrüstaji v takovem mnozstvi, ze paprscite kolem stare stelky se rozklädaji; u Ricciacei a nekterycb Marebantiacei byly pozoroväny üzke, slabounovite Dr. E.ai'el Eaviua: ilonogratie feskych jatrovek.

vybezky na spodu 3

stelky.


34

pupeny tvofiti i na rhizoideeh, domechovych; adventivni puprotemematü u cela obdobne jako nalezäme miste stelky, byla-li poranena peny vsak vytväfi take na libovolnem Ükaz tento patfi k nejobycejnejsim zpüsobüm regene{Vöchting). race, jiz stelka jatrovkova neobycejne vynika (Nemec, Berkovcovd). Vzäcny pfipad vegetativnibo rozmnozovani jest tvofeni hlizek, ktere po

U

techze skupin

mohou

se adventivni

dobe odpocinku isou schopny vzrüsti v novou stelku; toto bylo pozoroväno vyjma nekterych cizozemskveh Fossombronii jen u r. Anthoceros (laevis, dichotomus), Petalophyllum, nekterych Riccii (R. GougeDruhy zpüsob jest rozmnozovani se pomoci tiaua) a u Fegatella couica.

delsi

zvlästnich telisek

t.

zv. thallidii,

ktere vzni-

na urcitych mistech stelky a jsou ureite stavby; teliska tato chybi cele fade druhü, Ricciaceim a Anthocerotaceim üplue. Jednobunecnä teliska, v nez rozpadaji se casto listy foliosnich jatrovek, rovnez u frondosnieh jatrovek nikdy nepfiehazi; upominaji na ne jen dvojbunecna teliska rozmnozovaci u r. Aneura, vzuikajici uvnitf bunek epidermälnich. Obsah buiiky pokozkove se u nekterych druhü tohoto rodu statine, rozdeli pficnou pfehrädkou, az vznikne dvoubunecne telisko, ktere, kdyz pukla blana matef ske bunky, dostane se ven. U r. Marchantia a Lunularia kaji

^\

^b-"-?o

tvofi se velkä, plochä

mnohobunecnä

teliska

rozmnozovaci ve zvlästnich poharkovitych nebo mesicitych nädrzkach na svrehni strane Obr. 6. Blasici pusilla; lc stelka stelky; z poharkü vypuzoväna jsou ve ves lahvicovitym ütvarem vylulikem mnozstvi slizem vylucovauyin slizocujieim rozinuozovaci teliska vymi trichomy. Nejpamätnejsimi zpüsoby lf/; 1/ dutinka s kolonii Nostoeü. vegetativnibo rozmnozovani vyznacuje se BlaZvets.; die Veleuovskeho. sia pusilla; u te deje se toto jednak mnohobunecnymi, kulatymi telisky uvnitf lahvicovitych ütvarü vznikajicimi a slizem vytlacovanymi, jednak plochymi, rovnez mnohobunecnymi hvezdickovitymi supinkami rozsetymi po svrehni strane stelky. (Peknj' pfehled vegetativnibo rozmnozovani u jatrovek nalezne laskavy ctenäf v pracech liucliovych.)

Podrobnä kapitola o zemepisnem rozsifeni jatrovek bude vlozena az do druheho dilu, jedtiajicibo o jatrovkäch foliosnich, nebof nelze psati dvou oddelenych kapitol o rozsi'feni kazde skupiny zvläste; zde biuliz uvedeno jen nekolik poznämek vseobecnych. Öeskyeh jatrovek frondosnieh az dosud bylo stanoveno 48 druh (incl.

jest

subspeeie); jest to valna cäst vsech stfedoevropskych, jichz

na 80 druhü.

znämo

Vsech frondosnieh jatrovek, ve smyslu nasi präee, az


35

dosud bylo popsäno 790 clruhü, takze ceske druhy jsou jen malym zlomkem. Vetsina ceskych jatrovek jest vseobecne rozsifena po cele severni polokouli (ku pf. Eieeia glauca, R. sorocarpa,

Aneura

Blasia pusilla,

Pellia epi-

A. palmata, Fegatella conica, Marchantia polymorpha, Preissia commutata, Blasia pusilla a j.), jen maly pomerne pocet jest kosmopolitü, po cele zemekouli rozsifenych. Takove druhy jsou Ricciocarpus natans, Riccia fluitans, Reboulia hemisphaerica, Aneura piriguis, Lunularia cruciata; posledni rozsifila se pravdepodobne az teprve v dobe novejsi s hlinou zahradnickou, dik svym rozmnozovacim telisküm. Jen na Evropu omezene, a tu endemicke druhy jsou na pf. Riecia ciliata, R. bifurca, R. crystalina, Moerckia Flotowiana, Fossombronia pusilla, R. Warnstorfii; Moerckia hibernica, M. Blyttii a Nesiella rupestris jsou räzu alpinskeho, nebof pfichäzi jen na vysokych horäch. Mediteranni a jizni typy, rozsifene hlavne v Evrope jizni a do stfedni jen spofe zasahujici jsou z ceskych jatrovek R. Bischoffii, R. Michelii, Fossombronia caespitiformis, F. angulosa, Grimaldia barbifrons a Pellia Fabbroniana ve vlasti nasi jen v nejteplejsi jeji stfedni cästi roArktickymi druhy zdaji se byti Fimbriaria pilosa a Haplomistouci. ti'ium Hookeri: rozsifeny jsou hojne v severni Evrope, a vyskytuji se ve stfedni jen na vysokych horäch, a nanejvys ojedinele v stf edonemecke nizine. V dobe glaciälni byly tyto druhy asi po cele Evrope rozsifeny, ale pozdeji zachovaly se jen na techto mistech jako vzäcne relikty. Vsechny tyto uzävery fytogegi'aficke nutno ale pfijimati s opatrnosti; namnoze jsou näm arealy jednotlivych druhü velmi nedokonale jeste znämy. Ve vegetaci i v pfirodnim hospodäfstvi cloveka hraji frondosni jatrovky ülohu velmi nepatrnou. Tvofice casto velke povlaky na substrätu humosnim, pfispivaji vyborne ku tvofeni humusu; ponevadz ale nikdy nepfichäzi v ohromnych massäch, neni jich vyznam pronikavy. V dfivejsim lekafstvi byly nektere druhy, jak bylo jiz v historickera pfehledu uvedeno, officinelni; dnes nedochäzi zädny druh praktickeho phylla,

upotfebeni.

latifrons, A. multif ida,


V

Cäst systematicka. I.

Poznämky vseobecne, prehled

dülezitejsich

systemü,

nekolik myslenek fylogenetickych. Jak

jiz

jsme

se zminili

patfi jatrovky

k

rostlinäm vübec, u nichz rüznymi ciniteli zevnimi

zmena v organisaci zavinena. Ponevadz pak

jednem nejplastictejsim

müze

byti nejpodivnejüäi

casto

veliee

oekologismy

nabyvaji zdänlive eharakteru znakü organisacnich rozlisovacich, jest pfedni povinnosti botanikovou zjistiti a pfesne rozlisovati stale znaky organisacni od menlivych oekologismü. V präci nasi fidili jsme se vsude pfisnym timto pravidlem; Systematik mä studovati v pfirode, a nikolivek i

v herbäfi. Veliee casto rostlinky näpadne a odchylne, takze by se dobfe mohly za rüzne druby povazovati, ukäzou se pfi bedlivejsim pozoroväni v pfirode na stanovisku, anel)0 v kultufe jen formami, okolnostmi zavineuymi, a ihned jakmile pficinne okolnosti pfestanou, v püvodui tvar se vraceji. Ponevadz nelze näm, vzhledem k malemu mistu, jez mozno otäzce teto venovati, blize se o thematn variabilnosti, o stälosti eene jednotlivyeb znakü rozlisovacich rozepsati, dovolujeme si jen nekolik orientacnich myslenek nacrtnouti. Urcite znaky rozlisovaei pro celou skupinu jatrovek frondosnicb vytknonti nelze, jak jiz plyne z jich fylogenetickeho vyvoje; casto znaky u jednoho rodu stale a dobre, nkäzi se byti menlivymi a nedostatecnymi v rode druhem. Habitus rostlinky podlehä zmenäm snad nejvetsim; mozno sice stanoviti pro jednotlive druhy anebo rody habitus typn, ale nutno vzdy miti na pameti, ze tento nasledkem zmen v okoli, snadno podleha tcz zmenäm, casto velmi pronikavym, Jako typ oznacujeme babitus nejcasteji pfichazejiei; odchylne habitem pak rostlinky od typu, jenz pro urcity druh jest pravidlem, oznacujeme jako formy. X;i habitu dcastni sc v prve fade tvar a barva stelky; obe meni se hlavne püsobenim vody a osvetleni, jak jiz bylo dfive feceno. Konsistence stelky. podminena jeji tloustkou a celkovon vnitrni organisaci, byvä dobrym voditkem, nebof meni se jen v malych mezich. Stejne mälo menlivym byvä pficnj prüfez stelky, ktery v nejmnozsich pfipadech jest dobrym znakem; jest vsak nie naprosto nesprävne, povazovati pocet vrstev bunecn^ch, jez stelku sklädaji za znak mathematicky pfesny, nebof jiz na samotne i

i


37

pozorovali jsme velke rozdily. Casto i näpadne organisacni znaky, jako jsou ku pf. meckanicke, vytuzovaci pruky v zäkladnim pletivu anebo tvar a vyvin assimilacnich komor dychacich, jsou velmi nestälymi oekologismy, ktere s pfibyvajici vlkkosti üplne mizi. Pro Marckantiaceae jest velmi dobrym znakem rozlisovacim tvar a stavba dychacich otvorü, jakoz i tvar venträlnich supin; tyto dva znaky nedoznävaji nikdy rostlince

i kdyz rostlina roste za podminek znacne variaTotez lze rici i o tvaru a stavbe obalü plodnick, jez skoro vsechny jatrovky zaekovävaji, a poskytuji tak systematikovi pevny bod ve viru nescislneho poctu forem i druhü; znak tento je ale pfeväznou merou znakem rodovym. I tarn, kde, jako ku pf. u r. Pellia jednotlive druhy ve vsech ostatnich znacich do sebe pfechäzejf, züstävä tvar kalicha konstantni a nemenitelny. Totez nelze ale vzdy opakovati o rozdeleni pohlavm'cb orgänü; nalezli jsme veliee casto fakta odporujici üdajüm v literatufe, i u druhü jinak velmi dobrych a stälych. Podobne malo stälym jsou znaky jevici se ve stavbe tobolky, ackoliv zmeny jicb nedeji se nikdy ve velkych mezich, takze lze jich uziti jako podruzneho znaku; vytuzovaci listny na bunecnych stenäch byvaji na vlbcich stanoviscich slabsi, mene vyvinute, az i üplne mizi. Elatery neposkytuji take valneho znaku rozlisovacibo. Lepsi poskytuji ale spory, ktere ve velikosti i v strukture exosporia meni se velmi mälo; tak ku pf. u r. Fossombronia a Riccia jsou dobrym znakem. Mimo tyto hlavni, jen zbezne zde vyctene znaky, ponzivä popisnä bepatikologie jeste celou fadu znakü jinych, specifickych, o nicbz podrobnejsi üdaje najde laskavy ctenäf v üvabäch u pfislusnycb druhü. Die rüznycb nazorü o cene jednotlivych znakü, o rozsahu systematickych jednotek i o pfibuznosti jich navzajem, byly behem doby sestaveny rozmanite systemy jatrovek. Stafi autofi dlouho faclili jatrovky k fasam, a ani pozdeji, kdyz jiz obe tfidy byly oddeleny, nezahrnovali vsechny rody v tfidu tuto; jmenovite plati to o r. Anthoceros, Riccia a Blasia, ktere byly jako samostatnä skupina na roven ostatnim jatrovkäm vedle fas postaveny. Dlouho uzivän byl takovyto System, jenz prvni navrhl Willdenov ve svych »Species plantarum«; ten v fad Hepaticae zahrnoval toliko rody Jungermannia, Marchantia a Anthoceros, kdezto r. Blasia a Riccia tvofil zvlästni fad Homalophyllae. Ale jiz Weber-Mohr v »Taschenbuchu« pfipojuji tyto rody k ostatnim; jatrovky i mechy zahrnuji v sesty fad tajnosnubnych Calyptratae, prvni jako skupinu »B. Deoperculatae«, druhe jako »A. Operculatae«. Prvni podrobnejsi System podal geniälni A. J. C. Corda v clänecku »Genera Hepaticarum« uvefejnenem v Opizovych »Beiträge zur Naturgeschichte« v r. 1828. Badatel tento deli jatrovky takto: A. Stromatopteridae: Ord. 1. Marchantiaceae: Grimalclia Raddi, Marchantia Mich., Chlamidium Corda, Preissia Corda, Chomiocarpon Corda, Fimbriaria Nees, Hypenantron Corda, Rhakiocarpon Corda, Du-

zädnych vetsich zmen,

bilnich.


38 vallia Nees, Sindonisce Corda, Otiona Corda, Achiton Corda, Fegatella Raddi. Ord. 2. Targioniaceae: Targiouia Mich., Sphaeroearpus Mich. Ord.3. Aiithoeerideae: Blandovia Willd., Anthoceros Mich. Ord. 4. Oorsiniaceae:

Corsinia Raddi, Rupinia L. Ord.

5.

Ricciaeeae: IJiccia Mich., Ricciocarpos

Corda, Ricciella Braun.

Jungermarmiaceae: Gymnomitrion Corda, Cheilocyphos Corda, Jungermannia Rup., Lejeunia Lib., Sarcocyphos Corda, Alicularia Corda, Sykorea Corda, Calypogeia Raddi, Blasia Micheli, Diplomitrion Corda, Pellia Raddi, Metzgeria Raddi. Ord 2. Andreaeae: Andreaea Ehrh. Ord. 3. Sphagnoideae: Sphaghum L. B. Hepaticini:

Ord.

1.

pocatku pfidrzel se üplne Cordy; pozdeji se vsak znacne ,v IV. dile »Naturg. d. eur. Leherm.« r. 1834 jatrovky v pet fadü: Jungermannieae, Marchantieae, Monocleae, Anthoceroteae a Riccieae. Rozdeleni toto bylo pfevzato do »Synopsis«, kterou Nees ve spolecnosti Gottscheho a Lindenberga v r. 1844 sepsal. Poncvadz rozdeleni toto po dlouhou fadu let bylo smcrodatnym, a ve vsech skoro starSicb pfiruckach se s nirn setkavame, myslim, ze nebude od mista, jestlize jej v pfehledu uvedeme:

Nees

I.

z

rozdeliv

odchylil,

Trib. Jungermannieae:

1.

Hemicycl. Foliosae: Gymnoinitria,

(

'oelo-

Jungermannideae, Geocalyceae, Trichonianoideae, Ptilideae, Platy2. Hemicycl. Frondosae: Codonieae, Diplomitrieae, Haj>lolaeneae, Aneureae, Metzgerieae. II. Trib. Monocleae (Monoclea, lalobryuiu).

caules,

phyllae, Jubuleae.

(

Marchantieae: Lunularieae, Jecorariae, Targiouieae. IV. Trib. Anthoceroteae. V. Trib. Riccieae (Duriaea, Sphaerocarpus, Corsinia, OxyIII. Trib.

mitra, Riccia).

Du

Mortierüv System, jehoz se pfidrzuji hepatikologove francouzsti, tolikp nepatrne v pojmu celedi; jinak zhruba jsou oba systemy totozny. Severoevropsti bryologove, svedsti, dansti a norvezsti uzivaji systemu, ktery navrhl Lindberg r. 1875 ve svem pojednani »Hepaticae in Hihernia mense Julii 1873 lectae« na str. 538. 541;

lisi

se od

Neesova

—

(Marchantia I. Marchan tiaceae. A. Schizocarpae: «) Marchantieae March., Preissia Corda, Conocephalus Hill., Fimbriaria Nees, Duvalia Nees, Asterella P. B., Dumortiera Nees, Sauteria Nees, Clevea Lindb., Aitonia Forst, Lunularia Mich.), ß) Targionieae (Targiouia Mich.) B. Cleistocarpae: Mich.).

Corsinieae (Corsinia Radd., Tesselina Dum.).

;-)

II.

S)

Riccieae (Riccia

a) Anomogamae: a) Frul&)Homogamae: -f- Opisthogamae:

Jungermanniaceae. A. Schizocarpae:

lanieae, ß) Metzgerieae (Metzgeria Rad.).

Lepidozieae,

Saccogyneae,

++

e) Riccardieae (Riccardia B. Gr.). AcroJungermanieae, />) Acrolmlhae, i) Fossoinbronieae (Scalia B. Gr., Fossombronia Radd.. Petalophyllum (Jottsch., Pallavicinia B. Gr., Blasia Mich. Pellia Radd.). B. Cleistocarpae: «) Sphaero-

y)

gamae:

carpeae,

S)

Blepharozieae,

ß)

Thallocarpeae.

rj)


39.

III.

Anthocerotaceae:

«)

Anthoceroteae

Nototykä foliosnich

(iYnthoceros Mich.,

thylas Süll.). (Detailni rozvedeni tohoto systemu,

pokud

se

Jungerm., bude az v pfisti präci.) V letech 1874 1881 vydäval Leitgeb povestne svoje »Untersuchungen über die Lebermoose«, kde shrnul pokud se tyce vyvoje jatrovek nejen vsechny az po tu dobu ucinene poznatky, nybrz i mnobo novych objevü na vlastnich peelivych pozorovänich zalozenych, uvefejnil. V poslednim sesite (VI. 1881) podävä Leitgeb na zäklade svyck vyzkurnü novy System jatrovek, ktery pozdeji byl pfejat i Schiffnerem pfi zpracoväni jatrovek do Engl er-P ran tlovych Familii r. 1895. Tento System Leitgeb-Schiffnerüv jest v nejnovejsi dobe vseobecne uzivanym, ac nelze jej prohläsiti za naprosto dokonaly; jest to vlastne spojeni systemu Lindbergova a Neesova, jen s malymi tu a tarn odchylkami. Pfehled systemu tohoto, pokud se tyce

—

nasi partie jatrovek, jest näsledujici: I.

Marchantiales.

Ricciaceae:

1.

(Riccia L.,

Ricciocarpus

Corda,

Marchan tiaceae: I. Corsinioideae (Corsinia Eaddi, Funicularia Trevis). IL Targionioideae (Targionia Kunze, Cyathodium Kunze). III. Marchan tioideae: «) Astroporae; (Peltolepis Lindb., Sauteria Nees, Clevea Lindb., Esormotheca Mit.), ß) Öperculatae; (Aytonia Tesselina Dum.).

2.

Forst, Reboulia Raddi, Grimaldia Raddi, Neesiella Schif., Cryptomitrium

Und., Hypenantron Corda). y) Compositae; (Conocephalus Neck., Lunularia Adans., Dumortiera Reinw., Chomiocarpon Corda, Marchantia Raddi).

IL Jungermanniales.

Jungermanniaceae anakrogynae: I. Sphaerocarpoideae (Thallocarpus Lindb., Sphaerocarpus Adans.). IL Rielloideae III. Metzgeroideae (Riccardia S. F. Gr., Metzgeria Raddi, (Riella Moni). 1.

Hymenophyton (Dum.) Steph.). IV. Leptotheceae (Pallavicinia (S. F. Gr.) Steph., Symphyogyna Nees-Mont, Monoclea Hook.). V. Codonioideae Noteroclada Tayl., Treubia Göb., Petalophyllum Gott, Fossombronia Raddi, Simodon Lindb.). VI. Ha(Pellia Raddi,

Blasia L.,

Calycularia Mitt.,

plomitrioideae (Haplomitrium Nees,

Calobryum Nees).

(podrobne rozdeleni bude v dile näsledujicim). III. Anthocerotales (Notothylas* Süll., Anthoceros

2.

L.,

J.

akrogynae

Dendroceros

Nees).

Pf isny systematicky rozbor na evropskych a tim mene na ceskych jatrovkäch lze die celedi velmi nesnadno provädeti, nebof evropske, respektive ceske druhy jsou jen nepatrnym fragmentem cele fise jatrovek, hlavne exotickych, se kterymi se teprve doplnuji v souvisly System; a v tomto smeru zbyvä jeste systematickym botanikum ohromnä präce, nebof po teto strance nebyly jatrovky vübec zpracoväny. Velke dilo Stephani-ho, obsahujici vsechny svetove jatrovky a od r. 1898 stäle jeste vychäzejici, jest jen snüskou strucnych diagnos s velmi sporymi poznämkami kritickymi; rody uspofädäny jsou tu bez jakehokoliv podrobnejsiho rozcleneni v celedi nebo skupiny za sebou, a jen rozdeleni v Hep. anakrogynae a H. akrogynae ponechäno. Nez i pfi studiu jatrovek jed-


40

zemskych prichäzi badatel casto na rüzne detaily, osvetlujici pribuzenske vztahy te ktere jatrovky, jez by pfi zpracoväni ohromneho materialu byly jiste usly. Jatrovky mirneho päsma vübec, notlivych jen okrskü

tedy evropske i ceske, dluzno povazovati za vetev jatrovek exotickych, kterä se zähy od techto odstepila a samostatne vyvijela; ze skutecne tomu tak jest, svedci, ze nejprimitivnejsi präve tvary jatrovek naehäzime ve flofe mirneho päsma, kdezto tropy naopak hosti typy vetsinou vysoee Jatrovky tropicke dik vyhodnym podminkäm vyvinnly se vyvinute.

v fadu nescislnych forem dokonalejsich, nez jest uepatrnä cäst, kteron tvofi jich pfibuzni v nasem päsmn, u niehz nasledkem mene pfiznivych podminek dal se vyvoj mnoliem zdlouhaveji. Proto pro pochopeni fylogenese cele fise mä Studium techto nesmirny vyznam, nebof poskytuji celou fadu zakladnejsieh, primitivnejsich typü, pro fylogenetickä studia vdecnejsich, jakyeh u tropickych marne byehom hledali. Srovnäväme-li jatrovky i mechy navzäjem, neni pochyby, ze jatrovky jsou skupinou mene dokonalou, tedy ve smyslu fylogenetickem nizsi a primitivnejsi; v blizsi ale souvislost obe tyto skupiny uvädeti nelze. Neni mozno pfedpoklädati, ze by snad mechy se byly vyviimly z jatrovek, jak pfedstavovali si darwinisticti botanikove minuleho stoleti. Obe dve skupiny charakterisoväny jsou rodozmenou, stf idanim se tri generaci; z vytrusu vyroste nepohlavni protonema, na tomto vznikne druhä generace pohlavni, gametofyt, jenz da vznik tfeti nepohlavni generaci sporofytu. Kdezto vsak u mechü prvni generace vzdy se nachäzi dokonale vyvinuta, jest tato u jatrovek vzdy v mensi mire vyvinuta, a to proto, ponevadz u nizsich skupin neni ostreho rozliseni mezi tvarem tela prvni a druhe generace; u jatrovek s kormem byvä nekdy prvni generace stejne bohate vyvinuta (Protocephalozia a pfib.) jako u mechü. Jinv znak, ktery mechy stavi na vyssi stupeß, jest dokonalejsi sporogon; tento mä u mechü jiz prave prüduchy, a jest skutecnym anafytem, homologickym s listem cevnatych tajnosnubnych i s celou rostlinkou jevuosnubnou. U jatrovek nenachäzime, vyjma Anthocerotacei, nikde tak dokonaleho sporogonu a marne hledäme pfechodnich tvarü. Jsou tedy, jak Velenovsky jiz tvrdi (Morfol. I. 1905, p. 70) mechy jatrovky dva parallelni typy. Zajimavy jest ale vztah Sphagen k obema skupiuäm; Sphagna jevi nektere znaky upomiuajici na jatrovky. Jiz plochy tvar protonematu, ktery jen za zvlästnich okolnosti jest vläknity, jako u mechü, bezzebre listky, vetveni dichotomicke, tvar antheridii, vyvoj sporogonu, ktery nemä rovnez zädnych prüduchü a spory vytväfi z amphithecia, pfipominaji tuto skupinu, ackoliv zase jine znaky spojuji Sphagna s mechy. Jsou tudiz Sphagna typem intermediernim, avsak samostatnym a rovnez s mechy a jatrovky parallelnim, jenz naznacuje näm, jak asi pratvary pro tyto skupiny byly organisoväny; Sphagna jsou vysokeho stäfi fylogenetickeho, a pravdepodobne starsi nez vsechna kormofyta (l'oliosni jatrovky i mechy) vübec. i


41

Nejmene dokonalou jatrovkou jsou Rieciaeeae, r. Riccia zvläste; rod tento ve stavbe sporogonu pf'ipominä pfimo plody ras, jak jiz GelakovsJctj (1877 p. 19-, Ueber den dreifachen Generationswechsel), a de Bergevin (1893) poprve upozornili; od plodu r. Coleochaete ku sporogonu Riccia jest jen maly

skok,

stejne jako ke plodu

Floridei. Jest tedy Riccia nejprimitivnejsim, ktery pfimo naznacuje, ze jatrovky a Bryophyta vübec mely pfedky sve v fisi ras; oznacovati za vyckodni a nejorimitivnejsi typ r. Anthoceros, jak Goebel a po nem Lotsy") cini, jest r. r.

hrubym omylem, vysvetlitelnym jen tim, ze badatele tito utäpejice se v samych detailech anatomickyeh i ontogenetickych, ztratili tiplne pochopeni morfologicke a fylogeneticke hodnoty znakü organisacnich. Od r. pak mame jiz fadu ostatnich rodü az po Marchan tiaceae dosti souvislou a pfirozenou; cim v systemu jdeme vyse, tim patrnejsi jest Riccia

snaha, co nejvice archegonii stelky isolovati;

pokromade

seskupiti, a

stavba vegetativnich cästi stelky

v sirsim smyslu valneho vyznamu, nebof za kterych jatrovka roste.

Tak mäme

naopak sporogon od

nemä pro

fylogenesi

vzdy uzce na okolnostech, pfiklad na rodech Grimaldia, Neezävisi

Fimbriaria: prve dva rody

lisi se jen stavbou stelky, jsouce spojoväny extremnimi svymi druhy Gr. carnica a X. rupestiis, kdezto rod Fimbriaria spojuje ve stavbe stelky znaky obou rodü pfedeslych, ale pfitomnosti kalicha navazuje pfimo na dokonalejsi oddeleni Marchantia-

siella,

ceae-Compositae.

Podobne müzeme podle pfizpüsobeni

se terrestrickemu

zivotu sestaviti celou souvislou fadu ve vyvoji vzdusnych komor, dychacich otvorü atd. Pfedkove jatrovek byly tedy blizce pfibuzni fasäm; z toho ale nijak neplyne, ze vodni jatrovky, ktere dneska znäme, jsou püvodnejsim typem, nez terrestricke, nybrz naopak vsechny okolnosti nasvedcuji tomu, ze jsou pravdepodobne jen sekunderni. Tak jako Riccia zacinä fadu Ricciacei a Marchantiacei, tak zase Sphaerocarpus jest vychodiskem pro vsechny Jungermanniaceae; u techto ale nelze stanoviti jednotnou fadu tak, jako u Marchantiacei, nybrz nutao

pfedpoklädati nekolik parallelnich fad, ktere se vyvijely soucasne. Tak puvod foliosnich Jungermanniacei jest jiste polyfyleticky, a u frondosnieh nutno nejmene pfijimati dve fady. Jedna pocinä r. Aneura a jde vzestupne k r. Pellia, Pallavicinia, Mörckia, kdezto druhä pokracuje

od z

r.

Metzgeria k Blasia, Fossombronia, a odstepuje se v nekolik vetvi, jsou Petalophyllum a Haplomitrium; vetve tyto pak

nichz evropske

*) Lotsy vlastne prohlasuje za nejprimitivnejsi jatrovku brzo Anthoceros (Vorles. II. 1909 p. 61.), brzo ale Spbaeroearpus (1. c. p. 82.) die toho, z ktereho präve autora kompiloval. Jakou eenu maji fylogeneticke üvahy tohoto botanika, vyplyvä nejlepe z toho, ze zkusenosti vlastni v systematice teto skupiny nemä zädne. Jinak by byl jiste zpracoval celou skupinu jinak; tak na pf. uvädi a detailne popisuje vzäcne tropieke jatrovky (na pf. Monoclea, Eiella, Treubia), kdezto pamätnou, hojnou Blasia pusilla cituje jen jmenem mezi textem. jinych chyb vecnyeh dalo by se tomuto dilu, umelou reklamou rozsifovanemu celä spousta vytknouti!

A


42 navazuji na jatrovky foliosni. Tento aäzor jest pravdepodobnejSi, nez uäzor v dnesni hepatikologii panujici, ktery üzce spojuje v jednu radu Aneura jsou Jest sice pravda, ze r. Metzgeria r. Metzgeria i Aneura. zebra, ale nesini se si velmi podobny a blavne lisi se jen pfitomnosti pfehlednouti, ze Metzgeria vykazuje daleko viee spolecnych znaku s r. i

Blasia (ostfe odlisene zebro, jednovrstevnä kfidla,

obaly vzrüstaji az po

oplodneni, pfitomnost elateroforü), ktera bezprostfedne opet navazuje Da

Fossombronia; a tak oba rody, vzniknuvsi pravdepodobne ze spolecfylogenetickem vyznamu Anthoneko centra jsou zacätky velkych fad. laskavy u teto skupiny v casti specialni. cerotacei najde üvahu ctenäf Zkoumäme-li systemy jatrovek, az dosud podane, pfichäzime k z;ir.

veru, ze jeste ani zdaleka neodpovi'daji

pozadavküm, ktere modern

i

syste-

matika na pfirozenou soustavn klade. Nelze ale upfiti, ze vzestupny System Leitgebüv vynikä nad sestupny System Lindbergüv, ktery v mnoFrullania; Foshych bodech jest velmi nepfirozenym (skoky: Riccia sombronia, Sphaerocarpus, Anthoceros a j. v.!). Z teeb düvodü pfidrzeli jsme se v präci nasi systemu prvebo, nevyhybajice se ovsem nekterym zmenjim, jez die nähledu naseho byly oprävneny.

—

II.

Analyticky prehled skupin.

1.

Eliizoidy jsou vzdy dvojiho druhu, bladke a cipkate

2

3

2.

Rhizoidy pouze bladke Sporogony nemaji stetu a jsou üplne ve stelce ponofeny; chybi, spory velke dostävaji se ven az po rozruseni stelky 1.

elatery

....

Ricciaeeac

II

üb.

Sporogony maji stet a jsou vzdy na povrehu stelky vetknute; elatery vzdy vyvinuty, tobolka se otvira bud vickem nebo trhlinami. Stelka vykazuje bohate vyvinute assimilacni pletivo, a jest opatfena na svrcbni strane dobfe vyvinutymi dycbacimi otvory 2. Marchantiaceae Corda 3.

Bunky

stelkove maji jen jediny veliky ebloroplast, arebegonia jsou bluboko ve stelce ponofena, sporogon mä prave prüduehy 5 Bunky stelkove (blavne epidermalni) maji cetne drobne chloroplasty, arcbegonie naebäzi se vzdy na povrebu stelky, sporogon nemä zad-

nyeb prüduchü 4.

4

Stelka jest zpravidla plochü, vzacne kdy rozlisena v lodyzku a

Sporogon vzdy

na svrchni strane stelky, ktera däle .3. Jungermanniaceae froudosae Nees vzdy rozlisena v lodyzku a listy. Sporogon jest termijest postranni,

dorüstä, obycejne vetknuty

Stelka jest nalni,

.

.

okoncuje lodyzku, jez däle nedorüstä J. foliosae

5.

listy.

Sporogon chlopne,

Nees.

(V

dile näsl.)

tvaru välcovite cärkoviteho, trbä se ve 2 podelne uvnitf stfedni sloupek, a dorüstä stäle na basi

jest

mä

4.

Antbocerotaeeae Schiff.


Cäst specialni. 1.

Ricciaceae

Huebener. Hepaticol. germ. 1834.

p. 23.

Homallophylleae, Wildenow, Prodr. florae beroliensis. Berol. 1787. Seutellinia pbialicarpia, Dumortier, Circonseriptiou des familles de la Pollinacie in Comment. botan. Tournay 1823 p. 73. Licbenastra cryptoeephala, Wallrotb, Flora cryptog. germ. Norimbergae 1831 p. 53. Syn.

Drobne, vidlicnate vetvene, h vezdicko vit e neb tercovite rostlinky stelkate, na vlbke zemi, fidceji ve vode rostouci. Pohlavni orgäny hluboko do stelky ponofene. Tobolka vznikä z cele vajecne bunky, nemä stetu ani noby, a obsakuje maly pocet velkycb spor; elatery nejsou zädne vyvinuty. V cas zralosti rozrusuje se jednovrstevnä stena tobolky, takze spory lezi volne v dutine arcbegonia a teprve po zveträni stelky se ven dostävaji.

3

rody (Riecia Mick., Riccioearpus Corda, Tesselina Dum),

134 druhy.

Rostliny pfeväznou vetsinou terrestrieke, jen Riecia flnitans, Riccioearpus natans a nekolik jeste tropickycb drnbü vzplyvaji na vode, a jen pfilezitostne i na bahne se usadi. Stelka jest drobnä, ütlä, pravidelne vidlicnate vetvenä, nebo bvezdickovitä, rozdelenä v krätke, ostfe neb tupe zakoncene, masite laloky. zemi se pfichycuje cetnymi hladkymi cipkatj^mi rhizoidy, vznikaiieimi ve spodni pokozee; tato sklädä se i

K

nekdy i dvou vrstev bezbarvycb, zpravidla tenkostennycb bunek. vodnich forem bud rhizoidy vubec chybi, anebo jen jako krätke, tuhe stetinky vyvinuty. Na spodu stelky jsou die rodü rozmanite vyvinute venträlni supiny. U r. Riecia jsou velmi jemne, bezbarve, nanejvys zarüzovele, zähy mizici supinky nepravidelneho tvaru ve dvou (püvodne jen v jedne) fadäch; r. Riccioearpus mä venträlni supiny vyvinuty jako dlouhe, fialove, na okraji ozdobne zubate pentlice, ktere dolfi kolmo visi, hydrostaticky apparät pfedstavuji, a die okolnosti rozmanite se pozmenuji; r. Tesselina Dum. mä jiz velke, trojhranne venträlni supiny, pravidelne ve dvou fadäch spofädane, jez okraj stelky pfevysuji, a charakz jedne,

U


44

Nad pokozkou näsleduje rozmatenkostennych parenchymatickych bunek slozenä, jez posträdaji chlorofyllu, ale za to obsahuji hojne skrobu a jinych reservätü; ojedinele byvaji v techto bunkäch pfitomny drobne krüpeje olejne. Zäkladni pletivo pfechäzi v zelene pletivo assimilacnl. Toto u r. Riccia Mich., seet. Euriecia sestävä z kolmych fad protählych, cblorofyllem bohatych bunek, ktere jako pilife tesne jsou vedle sebe sestaveny a jen üzke mezery mezi sebon nechävajf; konecne bunky techto zelenych pilifü jsou hyalinni, kulovite, bankovite ueb hruskovite uadmute, a pfedstavuji nam jaksi svrchni epidermis stelky, jez näsledkem teto stavby nabyva pekue sametoveho ueb krystalinickeho vzbledu. Casto i bunky pfedposledni fady, vzäcne jeste i nasledujici, byvaji tez bezbarve neb aspon cblorofyllem zuacne chude. U seet. Ricciella Br. neni assimilacnl pletivo uspofadäno v jiravidelne kolme pilife, nybrz bunky cblorot'yllove skladaji se v nepravidelne fady a desky, jez rozmanite se stykajice uzaviraji mezi sebou velke vzdusne komory, upominajici znacne na assimilacnl komory Marchantiacei. U rodu Ricciocarpus Corda jest pletivo assimilacnl prostoupeno velikym poctem komor, jez pfispivaji znamenite ke vzplyväni stelek ve vode. Dokonaly pfechod k Marehantiaceim ve stavbe stelky tvofi r. Tesselina Dum., jenz mä assimilacnl pletivo jiz v pravidelne sestiboke, vertikälni komory rozdelene, jako jsme u onech zvykli pozorovati. Stelka dorüstä nekolika klinovitymi bunkami terminälnimi, jez ulozeny jsou v srdcovitem zäfezu na okraji laloku; misto toto jest chräneno zpravidla jednou neb i nekolika supinkami a hluboko vklineno do stelky. U r. Ricciocarpus Corda jest sterbina, vegetafini vrchol chovajici, dokonale i)feklenuta pletivem postrannich laloku, takze vrchol sam jest z dorsalni ryhy na zad posinut. Vegetacni buüka eile segmentuje na spod zäkladni pletivo stelkove, kdezto dorsalni jeji segmenty davaji zäklad assimilacnimu pletivu, samostatne interkalarnim vzrüstem, a uikoliv snad sekunderne, rozestoupenim fad bunecnych vznikajicimu. Pohlavni orgäny jsou hluboko do stelky ponofeny; vznikaji v bezl^rostfedni blizkosti vegetaeniho vrcholu a jiz zäkladni bunka, prvni z povrchovych bunek dorsälniho segmentu, jakmile poefnä se deliti, jest od näsledujicich pfeklenuta. U r. Riccia Mich, jsou antheridia archegonia v stelce roztrousena, u Ricciocarpus Cda umisteny jsou oboje v pravidelnyeh fadäch (nekdy vsak jsou i v ponekud loinene linii [Leitgeb 1879 p. 30; Garber 1904 p. 166.]) v rvze stfedni spojovaci cästi stelky oboii hlavnich stelkovych laloku. R. Tesselina Dum. mä antheridia jednotliw neb po dvou pravidelne jiz seskupena ve stfedu stelky, a mezi vyvodnymi jich hi'boulky jsou cetne dlouhe, nekolikabunecne hnede chlupy, ktere samei rostlinu jiz z daleka näpadnou cini; archegonia jsou podobne seskupena ve stfedu stelky samicieh rostlin, a nad kazdym archegoniem klene se vysoky kuzelovity vyrüstek z povrchu stelky jako oefrranny obal na vrcholu otevfeny. teristickeko zjevu cele stelce dodävaji. nite silnä vrstva pletiva zäkladniho

z

i

i


Oplodnenä bunka vajecnä jme se segmentovati a utvofi jak na str. jsme podrobne popsali, kulovite embryo, jehoz periferni bunky pfedstavuji tenkou, jednovrstevnou stenu sporogonu, pfimo k arehegoniove stene pfilehlou, a vnitfni bunky pfemenl se poctvefenim ve velke hranate a temne vytrusy. Jemnä stena sporangiovä zäby zpravidla jeste pfed uzränim spor se üplne resorbuje, takze zrale spory lezi volne v bfisni dutine arehegoniove, uzavfeny jsouce üplne ve stelee. Pfi tvofeni se vytrusü vsecbny bunky embrya se tohoto poehodu sücastni, takze nenackäzime pak v dospelem sporogonu zädnych bnnek sterilnicb, jez by na elatery, pro ostatni jatrovky tolik vyznacne, upominaly; jedine u rodn Tesselina Dum. pfichäzi nekdy mezi vytrusy sterilni bunky, jez ale jsou zbytky rozrusene steny arehegoniove, a nemaji tedy s elatery niceho spolecneho. Stena archegoniovä se po nejake dobe na temeni rozrusi ( pravdepodobne näsledkem snadne hnijiciho hrdla archegonioveho) a vytrusy takto uvolneny dostanou se ze stelky do püdy, kde klici. Kliceni deje se normälnim zpüsobem, neodehyluiieim se od typu, jenz popsan ve 24.

vseobecne

cästi.

v rozsahu jak uvädime (Eiccia Mich., Eicciocarpus Corda a Tesselina Dum. [= Oxymitra Bisch.]), jsou celedi velmi prirozenou, a pro vsecbny ostatni jatrovky nesmirne dülezitou; müzen^.e je Rieciaceae,

smele nazvati klicem vsech jatrovek, uebof pfedstavuji näm typ ve vsech smerech pro tuto skupinu rostlinstva vychodni, a od ostatnich znaene odehylny. Sporogon Eicciacei jest beze sporu nejprimitivnejsim a nejjednodussim z celeho velkeho oddeleni Bryophyt. Jeho stavba i poehody pfi tvofeni spor jasne ukazuji na analogicke ükazy pfi tvofeni se pohlavnich spor u fasy Coleochaete, jez Chodat, Pringsheim, Jost a Oltmanns dükladne popsali. Tak jako u Coleochaete, tak i Eicciacei meni se celä bunka vajecnä v plod, stejne maly pocet velkych spor uzavirajici, ktery obdän jest u Coleochaete rjseudoparenchymatickym obalem sekunderne po oplozeni vzniklym, a u Eicciacei chränen stenou archegoniovou, kterä po oplozeni se zdvojnäsobi, kdezto pfed oplozenim v nejmnozsich pfipadech jest jednovrstevnä; deleni, jimz zygospora Coleochaete po dobe klidu v 8 16 bunek pfi kliceni se rozpadä, souhlasi näpaclne s delenim buhky vajeene po oplozeni, jak Leitgeb u Eiccie, Garber u Eicciocarpus popsali, a jak säm u E. bifurca a E. ciliata jsem pozorovati mohl. Napadnou shodu spatfujeme i v temne, hnede, silne membrane bezprostfedne oosiDoru u Coleochaete obalujici s jednovrstevnou stenou obklädajici mlade embryo v arehegoniove dutine u Eicciacei, a pozdeji opet mizici, kterä jest näm pfedzvesti steny sporangiove vsech ostatnich bryophyt; jak Garber tvrdi (1904 p. 168.) jest tato stena vyloucena k ochrane mladeho embrya, jmenovite aby uzavfela otvor archegoniovy, eimz analogie jeji s ochrannou vrstvou zygoty r. Coleochaete jest jeste vyznacnejsi. Kdezto vsak u Coleochaete tvofi se ochranny obal kolem vajeene bunky az po oplozeni, jest u Eicciacei (a vsech archegoniat) vajecnä bufika jiz

—


46

od zacätku chränena v archegoniu, spontanne a nezävisle od kopulacniho aktu se vyvinuvsim; ve zdvojoväni vrstvy bfisiii steny u archegonia nasi skupiny zachovala se nam jeste pamätka po tvofeni oekraune vrstvy oplodneneho oogonia od sousednich bunek u ras. U Coleockaete zygota odpocivä nejakou dobu, a teprve pfed klicenim deli se v spory, kdezto u Ricciacei oplodnenä buiika vajecnä jme se zähy segmentovati v embryo. Nez tyto dva rozdily, ktere jako nejdulezitejsi pfi srovnäväni plodu müzeme vytknouti, snadno se vysvetli pficir. Coleockaete a Ricciacei narai biologickymi, jmenovite rüznosti okoli, v nemz tyto rostliny rostou; Ricciaceae, jako dokonalejsi a vzestupne fade rostlinstva vyse stojiei typ, jsou jiz rostlinami suehozemskymi, a tento terrestricky zivot vyvolal präve celou fadu zafizeni a zmen, kterych u vodnicb ras neshledäväme. Tedy v uspofädäni oogonia a tvofeni se embrya i spor u fasy Coleockaete a u Ricciacei musiine sjjatfovati obdobu, a nikolivek, jak Celakovsk} (1877, p. 9.) jenz blavni vähu klade na pfitomnost trichogynu, poklädaje ho za ütvar analogicky brdlu archegoniovemu, nebo Oltr

manns

IL p. 247.) dokäzal, ze jest to zafizeni eiste biologicke, druhüm tohoto rodu chybi, anebo u jinycb ras (PhaeoAcrochaete) v zmenene tfebas i ponekud podobe pfichäzi. Na zä(1904,

ktere nekterym phila,

i

müzeme tvrditi, ze zygokarp (t. j. oplodnene, rozoogonium) r. Coleochaete a sporogon Ricciacei json dtvary homologickymi. Ricciaceae, majice nejjednodussi sporogon, jak jen si mozno u terrestrickych rostlin pfedstaviti, json soucasne nejjednodussimi jatrovkami vübec, a dluzno je tudiz na spicku systemu postnvili. Tim ovsem netvrdime, ze by snad Ricciaceae pfimo z r. Coleochaete vznikly a ze tato fasa jest pratvarem vsech jatrovek. Neniale pochvliy, ze tato skupina jatrovek jest fasäm nejblizsi a ze ve velke fisi ras dluzno hledati jich püvod; i^ratypy, spojujici Ricciaceae pfimo s fasami se näm nezachovaly, a bylo by tedy präzdnou spekulaci mluviti o jich fylogeZbyva näm jen fakt, ze tato skupina jatrovek jest nesi v tomto smeru. klade tohoto srovnäni delivsi

se

i

nejpüvodnejsi a nejprimitivnejsi, tf'ebas by Lotsy (1909, p. 61.) o tom pochyboval. Soucasne mozno vyhläsiti Ricciaceae i za nejstarsi typ jatrovek jak i jejich vsechny znaky i znacnä isolace v systemu ukazuji. Rody Riccia Mich, a Ricciocarpus Cda stoji osamele, neukazujice zädnych znakü, jimiz by navazovaly na ostatni typy jatrovek; rod Ricciocarpus Cda mimo to se valne ani nelisi od Riccia Mich., z iiehoz jiste jen pfizpüsobenim se vodnimu zivotu se odstipil. Za to ale rod Tesselina

Dum. jevi mnohe vztahy k Marchantiaceim jmenovite Corsinieim i k frondosnim Jungermanniaceim, na nöz opet prostfeduietvim r. Sphaerocarpus Mich, navazuje. Od pfedeslych dvou rodü lisi se jiz pravidelnym seskupovänim pohlavnich organü, ktere u Marchantiacei tak dokonale jest provedeno; tez i dokonalejsi stavba stelky, jmenovite rozdeleni asimilacniho pletiva v komory dychaeimi pory opatfene, poukazuje na vyssi systematicke postaveni tohoto rodu. Mene zavaznymi zdaji se näm byti konicke


47

vyrüstky ze stelky nad archegoniemi, jimz Leitgeb (1879, p. 41.) a Schiffner (1893, p. 13.) velky vyznam pficitaji, nebot pfedstavuji näm jen vyklenuti pletiva, ktere v mens! mife i u Bicciocarpus Cda, ano i u Biccia Mich, pfickazi, a ktere naprosto nelze snad s obaly Marchantiacei srovnavati. Spbaerocarpus Mich, navazuje na r. Tesselina Dum. mimo jednoducheho uspofädäni stelky i pohlavnich organü hlavne nepfitomnosti dokonalyck elaterü, jez nahrazeny jsou u tohoto rodu steriluimi kulatymi bunkami, znacne na rudimenterni elatery r. Corsinia Raddi (rovnez bez spirälek) a Funicularia Trevis (s rudimenternimi spirälky) uporninajici. Odlisne postaveni Ricciacei mezi jatrovkami bylo näpadne i starsim botaniküm; tak na pf. Hedwig säm, oddeliv jatrovky od ras, kam zafazeny byly Linneem a pfifadiv je jako »musci hepatici« k mechüm, BicNejstarsi ciaceae ponechal mezi fasami a nepocitaje je k jatrovkäm. zprävu o teto skupine nachäzime u anglickeho botanika John Raye, ktery v III. svazku svych »Historia plantarum« z r. 1704 na str. 48. nvädi Ricciocarpus natans (L.) Cda jako »liehen parvus vernus cordiformis, ima parte fimbriatus, Lentis palustris modo aquae innatans«; vedle toho popisuje jeste Riccia glauca L. Plukenet (Almagestum botanicum 1720, p. 216.) poznal Riccia crystallina L., a londynsky lekarnik John Petiver ve svych »Musei Petiveriani centuria«, jez v letech 1692 1703 vydäval uvefejnil pod c. 253. Riccia fluitans L. jako »Lactuca aquatica tonuiVaillant v »Botanicon parisiense« (1743 p. 98; tab. 19 fig. 1.— 3. folia«. Neni kresli posledni tyto dve Riccie a jmenuje »Hepathica palustris«. snad ale druhe skupiny rostlin, jez' by tak zähy nasly sveho mistra, jako präve Ricciaceae. Nesmrtelny Micheli ve svych »Nova plantarum genera iuxta Tournefortii methodum disposita« zahrnul v rode Biccia, jenz ku pocte florentinskeho senatora Petra Francisca Biccia vystavil, celou Micheli fadi svüj rod tuto skupinu, temef üplne v duesnim rozsahu. vedle Salvinie do sestnäete tfidy nekvetoucich rostlin, a popisuje a neobycejne sfastne rozeznävä 9 druhü, mezi nimiz zahrnuje i nynejsi rody Tesselina Dum. (= Biccia media, obscure virens) a Corsinia Baddi (= B. maior, coriandri sapore); zpracoväni Micheliovo jest tak dokonalym, ze skoro cele näsledujici stoleti badatele temef niceho noveho nepfipojili a skoro vsichni spise krok zpet nez ku pfedu ve vedomostech o teto skupine ucinili. Tak jiz Dillenius opakuje vsechny Micheliho charaktery i vyobrazeni druhü, ale spojuje je opet s rody Liehen a Lichenastrum, jako cinili pfedchüdei florentynskeho botanika. Linne znä jen 5 druhü r. Biccia (R. crystallina, R. minima, R. glauca, B. fluitans, B. natans), ostatni druhy Micheliovy nechävä bez povsimnuti. Specielne nemeckymi Bicciemi podrobne obiral se prvni Schmidel (1747), ktery cetne druhy Micheliovy stähl jako Synonyma nebo odrüdy k dr. B. glauca, vedle niz jeste jen B. natans a B.. fluitans uznävä; pozoroväni jeho jsou velmi dükladnä a pfesnä, ackoliv mnohe podrobnosti v organisaci techto rostlin mu unikly anebo züstaly nejasny. Po Schmidelovi celä fada bo-

—


48 tanikü zavinila pravy ehaos v tomto rodö: jen maloktefi (Raddi) pokracovali v stahovacim smeru Schmidelove, vetslna {Hoffmann, Roth, Lnmarcl; Poiret a j.) roztristila klassicke druhy v cetne nove druhy mcnsi. namnoze identicke, takze pfehled byl üplne nemozny. Nepofadek tento

melo za ücel odstraniti dükladne zpracoväni Riccü, ktere temef soucasne

Monor. 1835 J. W. Bischoff a r. 1836 J. B. W. Lindenberg. graficke zpracoväni teto skupiny jatrovkove, jez provedl druhy badatel, provedli stalo se

podkladem vsech dalsich praei pozdejsich;

i

näm

klassickä

mo-

nografie Lindenbergova byla smerodatnou v cetnyeh spornych otäzkäeh, Nebot od dob Bischofjichz od te doby opet hojne se uashromäzdilo.

fovyeh a Lindenbergovych bylo sice cetnymi botaniky popsäno opei ho druhü techto jatrovek, namnoze ne zcela oprävnene, ale pfehledne z]>r;icoväni dükladne neprovedeno. Teprve v nejnovejsi dobe opel Levier, Joe]: a Stefani opet se zajimavymi temito jatrovkami zabyvali. Stephani uvadi v »Species hepatioarum« (I. p. 6. 53.) 129 druhü r. Rieeia, z kterehoz poetu pfipadä na Evropu 39 dr. K. Müller (1907) popisuje pro stfedni Evropu 26 druhü. V Öechäeh znamosti nase o druzich r. Riccia ve vlasti nasi zastoupenj ch vykazuji näsledujici data: J.Sv. Presl (1846) uvadi 3 druhy (R. glauca L., R. fluitans L., R. natans L.), F. Mar. Opiz ve svem »Seznamu« (r. 1852) vypocitävä 3 druhy a dve odrüdy (R. I'luitans L., R. natans L., R. glauea L., ß) minima Lindb., y) minor Lindenb.); DedeceJc (1886) stanovil 6 druhü (R. glauca L., R. soroearpa Bisch., E. eiliata Hoffm., R. Bischoff ii Hüben, R. crystallina L., R. fluitans L.), kdezto v präci Velenovskeho setkäväme se jiz s 8 druhy (nove: R.bifurca Hoffm., R. Hübeneriana Lindenb.). Die nynejsiho stavu vyzkumu hepatikologickeho dluzno v Cechäch uvesti 13 druhü tohoto rodn, nejzajimai

—

T

vejsiho ze vsech jatrovek.

S r. Rieeia (inkl. Ricciocarpus) ode davna byly uvädeny pfibuzne rody Tesselina Dum. a Corsinia Raddi. Oba, jak svrchu jsme se jiz zminili, popsal jiz Micheli, zahrnuv je velice vystizne v skupinu Ricciae fruetu e rima frondio emergente«; prva byla po Michelim poprve popsana Willdenowem jako Rieeia pyramidata, pozdeji Dumortierem r. 1822 v novy rod Tesselina zahrnuta; vedle toho Bischof f v »Synopsis Hep.« r. 1829 oznacil ji jako novy rod Oxymitra a tchoz roku Corda v »Genera hep.« zafadil v novy svüj rod Rupinia. Take druhä jatrovka poprve byla Michelim popsann, Sprengelein znovu pojmenovana jako Rieeia eoriandrina, ale teprv Raddi (r. 1818) prvni ji dükladne studoval a v novy svüj rod Tesselina zafadil. Nektefi botanikove pocitali v skupinu Ricciacei mimo jmenovane rody jeste rody Sphaeroearpus Mich", a Riella Montagne (= Duriaea Bory e. Moni). Teprve podrobne Studie Leitgebovy r. 1879 ukäzaly na znaene rozdily v techto rodech, ze skupiny pak Ricciacei ony posledni tri rody byly vylouceny. i

;i

'

;i


49

Urcoväni a Studium Riceii patfi k nejnesnadnejsim ükolum v syOhledävejme a urcujme vzdy pokud mozno cerstvy material, nebof velmi mnohe znaky na susenych rostlinäch se bud uplne ztrati neb pozmeni, a jsou spatne znatelny. Urcujeme-li vsak prece suche rostlinky, dejme tyto dfive na 6 10 hodin ve vlazne vode, do niz pfikäpli jsme troehu cpavku, mociti, nebof zase aspon cästecne svyck tvarü nabudou; rychlejsi procedura k temuz ücelu jest pülhodinne moceni v horke, temef vafici eiste vode. Zpüsoby tyto osvedöily se mi daleko lepe, nez louzeni suchych rostlinek v fedene kyseline mlecne, jez Stephani a Warnstorf doporueuji. stematice jatrovek.

—

K

urceni jest nezbytne zapotfebi tenkeho pfieneho prüfezu starsi

(kde jsou skryty sporogony) a prostfedni cästi stelky; fizek tento (musi byti tloustky jen pfimefene, nikoliv ale nejtenci!) snadno po delsi dobe eviku mezi dvema kousky korku pofidime. Vedle toho dbejme pfi urcoväni na tvar a rozvetveni stelky, tvar okraje, epidermälnich hofenich bunek i bunek näsledujici vrstvy pod temito, zabarveni spodni strany stelkove, po pfipade i venträlnich supin a tvaru, velikosti i skulptury spor; tyto jsou casto cerne a neprüsvitne, a musi se proto vyjasniti koncentrovanym roztokem chloralhydrätu. cästi

Pfehled ceskych rodü. Stelka vidlicnate ialocnata,

casto hvezdickovitä,

na svrchni strane ne-

zfetelne polickovanä bez zvlästnich dychacich porü, na spodni strane s

jemnymi, casto efemernimi supinami venträlnimi; antheridia ve

Zpravidla terrestricke rostliny (vyj. Riccia flui1. Riccia Mich. Stelka srdeite lalocnatä neb srdcitä, na svrchni strane dychaeimi pory opatfenä, a na spodni cetne, dlouhe, tmave fialove a na pokrajich zubate, pentlicovite supiny venti'älni nesouci; antheridia v pärech ve stfedni ryze sefazena. Eostlina zpravidla volne na vode vzplyvajici. 2. Ricciocarpus Corda. stelce roztrousena.

tans L.), na vlhke zemi rostouci

I.

Nova

Rod. Riccia Micheli.

plant, genera 1729 p. 106.*)

Drobne, hvezdickovite na vlhke zemi rostouci jatrovky (vyj. R. mälo tropickych druhü, jez vznäseji se na hladine vodni). Stelka jest vejifovite rozprostfenä a nekolikrät vidlicnate v laloky rozvetvenä; obycejne rüstä nekolik individui pohromade, takze celä skupina pak tvofi nädhernou hvezdici. Vetve jsou die druhü rozmanite, brzo krätke, vejcite, rozsifene, jindy dlouhe, cärkovite, spicate nebo tupe, a v rozmanite ostrem ühlu delene: okolnosti tyto podminuji hafluitans L. a jen nekolika

*) Pojmenoväna ku poete pfiznivee Micheliova, bohateho florentynskebo senätora Petro Francisco Ricci-a.

Dr. Karel Kavina: Monografie ceskyeh jatrovek.

4


50 bitus jednotlivych druhü, die nehoz

zkuseny

jiz

snadno jednotlive druhy

poznävä. Pfiöny prüfez stelky jest pro jednotlive druhy velice charakteristickeho obrysu, a mozno vzdy na nein rozeznati eelkem ctyry vrstvy: Nejspodnejsi dve (nekdy jen jedna) vrstvy bezbarvych kvadratickych bunek tvofi spodni epidermis; z teto vynikaji cipkate rhizoidy a hyalinni, nekdy zarüzovele az i cernave, tmavocervene ventralni supiny. Tyto sklädaji se z tenkostennych, protählych bunek a stoji ve dvou fadäch podel stfedniho kylu na stranäch stelky; velmi casto nejsou vübec vyvinuty a jsou-li pfitomny, chybi obycejne na starsich dilech stelky, nebof jsou velice jemne. Chrani püvodne mlady, vzrostny vrchol stelky, pfes ktery jsou pfeklenuty. Die Kny-ho (1866-7 p. 372), k nemuz se pfipojuje 143) zaklädä se püvodne jen jei Leitgeb (1879 p. 20) a Müller (1907 p. dinä fada supin, ty pak ale nasledkem pozdejsiho vzrüstu stelky do sifky se podelne roztrhävaji a sekunderne ve dve fady sestavuji; Stephani naproti tomu pozoroval, ze se jiz v nejmladsich stadiich dve fady supin zaklädaji üplne stejnym zpösobem jako u Marchantiacei. Pokud jsme mohli zjistiti pfi studiu vyvoje stelky u R. Bischoffii Hüben, jest pozoroväni Stephaniho naprosto sprävnym, nebof jiz pfi samotnem vrebolu vegetacnim jsou dve samostatne fady venträlnich supin zalozeny, a nelze o nejakem sekundernim jich seskupoväni byti ani feci; i jsou tedy ventralni supiny u techto jatrovek tehoz vyvoje, püvodu i vyznamu jako Nad doleni pokozkou näsleduje rozmanite silna u skupiny näsledujici. vrstva zäkladnibo pletiva, slozenä ze 6 (i vice) vrstev bezbarvych bunek vodorovne protählych, hojne drobounkym skrobem i jinymi reserväty naplnenych; na pficnem prüf ezu jsou sestiboke, a steny maji obycejne tenke, jen zfidka lokälnö ztlustele. Tfeti vrstva, kterä jest pfi prüfezu ihned

—

näpadnou,

jest pletivo assimilacni, ktere

obycejne

tfi

ctvrtiny vysky cele

U

vetsiny druhü skläda se pletivo assimilacni z kolmych v parallelni fady sestavenych pilifü, jez slozeny jsou z kubickych neb krätce välcovitj'ch bunek jako ve vlaknech nejake Confervacey seskupestelky zaujimä.

nych; pilife tyto ve stfedu stelky stoji skoro kolmo, ale ku krajüm, nasledkem transversälniho vzrüstu stelky skläni se sikmo v pravo i v levo, az posleze na üzkych okrajich, jmenovite u druhü se stranami kfldlovite vyvinutymi, lezi temef vodorovne. Mezi pilifi vznikaji dlouhe, hranolovite, skoro pravidelne ctyfboke intercelluläry, v nichz sprostfedkuje se rychle vymena plynovä. U mensiho poctu druhü (asi 45) splyvaji pilifovite fady assimilacniho pletiva v rüznych smerech v cele plochy navzäjem se kfizujici, takze vznikaji mezi nimi nepravidelne komürky rüzne velikosti, ktere stelku ve znaönem mnozstvi proklädaji; druhy s takovymi dutinkami zafazuji se v skupinu Ricciella. Vsechny bunky assimilacni vrstvy obsahuji hojue chloroplastü, ktere vrstve dodavaji svezi zelene barvy, a zäkladnimu pletivu obstaravaji reserväty; sestaveni bunek v pilife a fady ma proto jiste jednu z nejhlavnejsich pficin


51

zmnozeni plochy assimilacni, za ücelem dokonaleho vyuzitkoväni svetla slunecniho. Drive se vyklädalo, ze pletivo toto se vzdusnymi kanälky neb komürkami vzniklo rozestoupenim a rozdelenim se prvotniho kompaktniho pletiva, a ze jest tedy pravidelne uspofädane pletivo assimilacni, jak se näm na prüfezu jevi, sekundernim. Lee Leitgeb dokäzal, ze vzdusne prostory i ütvary assimilacni, af jiz jsou to pilife anebo desky, vznikaji samostatne, hned z povrchovych bunek v bezprostfedni blizkosti vegetaenibo vrcholu, a ze~ uspofädäni jich zävisi od vzrüstu stelky do sifky; nase pozoroväni na R. Biscboffii Hüb., R. bifurca Hoffm. i R. glauca L. se skoro üplne s popisy Leitgebovymi kryji. Povrchove bunky v nejmladsim jiz stadiu, v nejblizsim okoli vegetaenibo vrcholu, jsou uspofädäny v fadäcb a jsouce tvaru temef kubickeho tvofi pravideluou sif; näsledkem ale rychlejsiho vzrüstu na stranäch nez na hranäcb povstanou zäby v rozieb, kde se püvodne bunky stykaji, male kosoetverecne problubeninky, zäklady to. budoucieb prostor vzdusnycb. Povrcbove bunky se eile parallelne s povrchem deli, eimz vznikä pilif, a soucasne rohove jamky stäle vice a vice se prohlubuji, az vytvofi dlouby vzdusny kanälek. Neni-li vzrüst stelky do delky pfilis rychly, jsou kanälky vzdusne üzke, ale pfi znacnejsim vzrüstu stelky se pilife od sebe däle rozestupuji a vznikaji i velke, nepravidelne a bluboke dutiny ve stelce (R. crystallina L.)- Soucasnym pferostem povrcbovycb bunek, delicieb se kolmo k povrcbu stelky, pfeklenou se nekdy kanälky, a vznikne tak System vzdusnych komor, krytych pokozkou, kterä ale stäle chovä püvodni jeste otvor, ac namnoze na minimum züzeny, uprostfed; takoveho vyvoje jest assimilacni pletivo u vodni R. fluitans L. Pilife konci velkymi, cirymi bunkami, jez pfedstavuji näm hofeni pokozku stelky, kterä ale ovsem protkäna jest cetnymi, jednotlive bunky epidermalni se vsech stran obklopujicimi otvory vzdusnycb kanälkü; samotne bunky epidermalni jsou kulovite, balonovite, lahvicovite, a vübec rozmanite papillovite protäble. Lomem a reflexem paprskü v techto bunkäcb vznikä charakteristicky sametovy, krystalinicky neb mastny vzhled povrcbu jeclnotlivych drubü; tvar epidermälnich bunek jest u jednotlivych drubü dosti konstantni, a mozno jej tudiz s vybodou uziti jako drobneho znaku systematickebo. Pod epidermalni bunkou byvä jeste jedna bunka rovnez byalinni a cirä, takze mozno v takovem pfipade hovofiti o dvouvrstevne epidermis; bunky svrchni vrstvy jsou nanejvys jemne a snadno se porusi, a v tom pfipade stloustnou svrchni steny bunek spodni vrstvy, kterä üplne na se funkei pokozky pfebirä. U R. sorocarpa Bisch, jsme dokonce pozorovali, ze po delsi dobe (10 15 dnech), kdyz svrchni epidermalni bunky byly zniceny, spodni bunky epidermalni znaene se do sifky kulovite nadmuly, takze se silne podobou svoji normälnim bunkäm pfiblizily a jen nepatrne zbytky prvnicb bunek epidermälnich na jich svrehnich stenäch ukazovaly na jich püvod; okolnost tato zdä se svedeiti i tomu, ze epidermalni, öire, papillovite protähle bunky hraji znacnou ülohu pfi assi-

—

4*


52 milaci.

U

R. fluitans

L.

jest

pokozka, kterä, jak jsme svrchu

vylic-ili

püvodu a vzniku, slozena z jedne vrstvy zelenych nad vzdusnymi komorami; u rostlinek na bahne roklenoucich se bunek, stoucich müzeme nad kazdou komorou pozorovati maly ctyfhranny otvürek, vzdy v rohu mezi ctyfmi pokozkovymi bunkami se nalezajici. U vodnich, vzplyvajicich individui marne po podobnem poru hledäme; por, analogicky dychacimu otvoru u ostatnich jatrovek, jest zbytkem püvodniho

jsouc docela jineho

nepfeklenuteho jeste prostoru vzdusneho. Na okraji stelky byvaji u nekterych druhü pfitomny ve vetsim neb mensim mnozstvi hyalinni, dlouhe, pfecasto tuhe a pfimo odstäle ehlupy, dlouhe to hyalinni a zpfima z povrehu stelky trciei buhky; jsou zvläste cetne na koncich lalokü i vetvf, a slouzi beze sporu k ochrane rostliny pfed prudkou insolaci. Nachäzime je proto hlavne u xerofytnieh druhü rozmanite die stanoviska vyvinute; take nektere, typicky hladke druhy (ku pf. R. glauca L., R. bifurea Hoffm.) nesou na vyslunnyeh stauoviscich stelku ochlupacenou.*) Pohlavni orgäny jsou hluboko ve stelee ponofeny; zaklädaji se sice bezprostfedne za vegetacnim vrcholem jako papillovite vyklenute prvni bunky povrchove dorsälniho segmentu, ale zähy je ostatni sousedni bunky pferostou, a tak se tyto jiz v nejmladsieh stadiich ocitaji ve spodnich vrstväch pletiva stelkoveho. Samci zäkladni bunka rozdeli se nejprve 3—6 horizontälnimi pfepazkami, nez objevi se prvni stena vertikälni; nejnizsi bunka da vznik stopce, ostatni telu antheridiovemu. Bunka stopkova se jiz däle nedeli (nebo nanejvys jen jednu horizontälni pfepäzku vytvofi), kdezto ostatni bunky utvofi kvadrant ostfe periklinami i tangentialy od vnejsi stenove vrstvy oddeleny; vnitfni buiiky deli se velmi rychle die tri. smerü prostorovych, takze konecne cely vnitfek antheridia sestavä z velkeho mnozstvi kubickych bunicek. V kazde z techto vzniknou dva spermatozoidy, jez po rozplynuti matefskych sten rotuji uvnitf antheridia; dospele antheridium jest temef pfisedle (o jednobunecne stopce), vejcite a puka nepravidelnou vertikälni ryhou na vrcholu. Okolni pletivo zdviha se nad üstim dutiny antheridiove a tvofi makroskopicky znatelnj' cipek (t. zv. cuspis); tyto cipky dosahuji u nekterych druhü (R. ciliata Hoffm., R. Bischof fii Hüb.) znacne velikosti, a jsou pouhym okem dobfe znatelny. Archegonium vznika podobne jako antheridium z povrchove bunky, kterä vsak ihned po prve pfepazce horizontälni rozdeli se tfemi vertikälnimi. Dospele archegonium jest tvaru lahvicoviteho a az na nepatrnou cäst välcoviteho hrdla üplne do stelky v assimilacnim a zäkladnim pleüsti

*) 2e by snad tuhe tyto ehlupy byly ochranou proti pozerku hlemyzdiinu, oblibou nektefi t. zv. »moderni biologove« vyhlasuji, nemüze byti ani feci; na svych kulturäeh i v pfirode pozoroval jsem pfecasto, ze sliruäci s oblibou präve druhy tuhe ehlupy majici, jako ku pf. R. ciliata Hoffm., R. intumescens

jak

s

Bisch., poziraji.


53

Tvarem se mnoho od archegonii ostatnich jatrovek uelisi, neobycejne dlouhe; kulatä bfisni cäst pfisedä bezp>rostfedne na dno dutiny, jez povstala pferostem mladeho archegonia okolnim pletivem. Nejhofejsi bunky, otvor hrdla obdävajici, jsou u mnohych druliü nadmute, nekdy balonovite az hruskovite, mnohem vetsi ostatnick; Leitgeb (1878 p. 21.) tvrdf, ze üsti arcbegonia jest jiz v nejrannejsim mlädi otevfeno, pokud ale nase druhy jsme ohledävali, nasli jsrne mladä arcbegonia vzdy uzavf enä, zpravidla ani povrcb stelky nedosabujici, a i otvor dutiny archegoniove byl süzeny, temef üplne zavfeny. Teprve pozdeji otvirä se otvor arebegoniove dutiny uplne (näsledkem rozvinuti cele stelky do sifky) a hrdlo arcbegonia protähne se, az konecne jeho buiiky nad povrcb vynikaji; a tu teprve se otvirä üsti odklonem balonovityck bunek püvodne k sobe semknutych a sklonenych. Oplozeni sprostfedkoväno nejen destnymi a rosnymi kapkami, nybrz i drobnymi clenovei (Podura, Acarina a j.), ktefi z jedne rostlinky na drubou stäle pfebihaji. Oplozenä bunka vajecnä rozdeli se nejprve dvemi kolmymi na se pf epäzkami ve ctyfi *) bunky, jez cilym delenim daji vznik mnozstvi bunek seskupenych v zäkladni ony kvadranty; periferni buiiky jsou mens! nez vnitfni, a pfedstavuji näm stenu sporogonu, kdezto vnitfni burlky vsechny zmeni se poetvefenim ve velike spory; jeste vsak nez tetrady sporogenni se rozdeli, pocinä jednovrstevni obal periferni (= stena sporogonu) se rozpousteti a mizeti, takze posleze spory lezi volne v bfisni dutine archegoniove. Take steny arcbegonia v bfisni cästi, püvodne jednovrstevne, se po oplozeni zdvojnasobi; celä bfisni cäst archegonia nabyvä v teto dobe znaene na objemu a vnikä hloubeji do zäkladniho pletiva. Näsledkem toho jest okolni pletivo potrhäno, a povrch stelky nad zralym archegoniem vypukly; u R. fluitans L., jak jiz Ehrhart a pozdeji po nem prvy Braun (1821 p. 755.) pozorovali, vynikä oplozene arebegonium i zraly sporogon, ktery cely jest v zäkladnim pletivu ponofen, hluboko na spodni strane stelky, kde jevi se pak jako makroskopicke zelene kulicky mezi rhizoidy. Poetvefenim vznikä v kazdem sporogonu jen 30—60 velikych, tmavych, az skoro cernych, neprühlednych spor; müzeme je smele oznaciti jako nejvetsi spory u jatrovek vübec, nebof prümer jejich kolisä mezi 70 220 «, takze jiz pouhym okem na bile podlozce jako tecky jsou patrny. Spory jsou tvaru tetraedrickeho, hrany maji vypukle, a podobne i jednu stenu (= vnejsi teträdy) vypuklou, ostatni ploche. Exospor mä rüzne papillovite neb listnovite vyrüstky, sklädajici velmi ozdobne skulptury a policka; velice casto vroubeny jsou spory svetlym, zpravidla zfäsnenym okrajem (= zbytek vyzivne massy). tivu ponofeno.

jen hrdlo

mä

—

Nelze pfesne udati, kterä pfepäzka, jest prvDi; nalezali jsme vajecnou s horizontälni prvni pfepäzkou, brzo s vertikalni, a jest tedy zäkon, ktery ontogenetikove (Leitgeb, Hofmeister, Kiemtz-Gerloff) vyslovuji, Daprosto nestäly a falesny. *)

bunku brzo


54 Rieeie jsou typiokymi obyvately vlhke, hole

püdy na podzim; objena brambofistich,

vuji se na bahne vypustenych rybnikü, na rypaninäch,

fepnych a zelnych polich, na stenäeh pfikopü vodnich jam, na volnych, na stenäch vlhkych üvozü, zrypanych holych mistech strnisf a jetelisf, trävnicich v sadeeh, na starsich kitinäch i pod. m., a skoro vzdy ve velkem mnozstvi. Krasne, ozdobne rüzice jich stelek jsou tesne seskupeny vedle sebe, takze nekdy tvorivaji i souvisle povlaky znacnych rozloh; tento tvar vyskytu souvisi tesne s jejich vegetativni propagaci. Na spodu stelky tvofi se zhusta eetne adventivni pupeny, jevi'ci se brzo jako välcovite vybezky, brzo jako drobounke, kulate vynistky, ktere vzrüstaji zähy v dokonalou stelku, jez pfimyka se k matefske, kteni takovymto zpüsobem brzo jest dokola obklopena adventivnimi stelkami dcefinnymi. Jindy opet mohou adventivni pupeny vznikati i na konci rhizoidii, dona konci läcky klicne mlade cela stejnym zpüsobem, jako se objevuji rostliuky, jak poprve Fellner pozoroval. Riccie pocinaji se objevovati na vlke püde koncem srpna, nejlepsiho vyvinu dosahuji v fijnu, kdy jsou pfebohate plodne, a v prvnich mesicich jarnieh üplne vymizi, aby zase na stanovisku az k podzimu se objevily; zajimavo, ze na nekterem stanovisku objevuji se periodicky po delsich intervallech. Spory lezi uzavfeny v dutine archegoniove a dostanou se ven az po rozruseni pletiva stelkoveho; lec ve velmi mnohych pfipadech pukä pletivo nad sporogonem vypjate (ku pf. K. fluitans L (Lindenberg 1829 p. 116), R. bifurca Hoffm.,' R. Crozalsii Levier, R. subbifurea Warnst.) a spory klicivaji nekdy jiz ve stare casti stelkove. Zpravidla rostlinka pfetrvavä nepfiznivou dobu sporami, ktere az näsledujici dobu vegetacni klici, ac neni vylouceno, ze se tak deje i rhizoidy matefskych rostlin. Jen mala skupina druhü jest vytrvalych (R. fluitans L., R. Bisehoff'ii Hüben.) Geografickym svym rozsifenim jasne ukazuji Rieeie, ze jsou elementem pfevazne thermofilnim; nejvetsi pocet druhü roste v teplych tropech a subtropech, a i jizni Evropa mä daleko vetsi bohatost druhü nez severni a stfedni. Ve vlasti nasi nejbohatsim na druhy tohoto rodu jest präve teple okoli prazske a stfedni Polabi se svoji ponticko-panonskou florou. Vyznacne mediterannim stepnim typem jest tu Riceia Bisohoffii Hüben, (zvl. var. ciliifera Link), kteni v okoli prazskem na suchych, stepnich stranich neni zädnou zvlästnosti, a R. Mifhelii Raddi, nami v Polabi objevenä. Mozno temef s naprostou urcitosti cekati, ze R. papulosa Moris (resp. R. pseudopapili

i

i

i

i

R. insularis Levier a R. nigrella De Oand. budou v teplem okoli prazskem anebo v Polabi nalezeny, nebof nachazi tu vsechny vybodue podminky. Vsechny Rieeie jsou schoi^ny znaene regenerace; i tarn, kde assimilacni pletivo bylo z velke eästi poruseno, dorostlo nove. Byla-li stelka valne porusena, neregenovaly jeji vrstvy, ale na stare odumirajiei stelce objevily se cetne adventivni pupeny, z nichz vzrostly nove rostlinky. Vetsina druhü jest hygrofytnieh a dosti na sucho citlivyeh. Jen malicky losa Levier),

R. lamellosa

Raddi,


55

pocet druhü jest xerofytnich; z nasich jest eklätantnim pfikladem xerofyta jiz svrehu zminenä R. Bischoffii Hüben. Mimo vegetativni rozmno-

zoväni pomoei

adventivnich pupenü pozorovali jsme u vetsiny druhü

rozmnozoväni ülomky kfehkych lalokü i vetvi stelkovyeh, ktere vodou roznäseny dävaji vznik novym stelkäm; obyeejne deje se tak opet adventivnim pupenem na ulomene cästi se objevivsim, jen velice zfidka odpadlä cäst pokracuje na svem vzrüstu. Rozmnozoväni ülomky a delenim stelky na zpüsob vegetativniho rozmnozoväni, jaky zoäme u okfehku, stalo se pravidlem u R. fluitans L.; a analogicky i tu potlacena temef üplne pohlavni propagace.

Analyticky pfehled ceskych druhü. 1.

2.

3.

Povrch stelky hladky Povrch stelky d'ubkovany, vyhlodävany, skoro houbovity

2

•

.

.

.

.10

Okraje huste hyalinnimi z tuha odstälymi chloupky pokryte ... Okraje dokonale hladke, nanejvys velice fidce jemne, opadave chloupky nesouci Okraje tenounke, blänite, hnede;

3

4

pficny prüfez se silne a dlouze

kr idlovite protazenymi stranami a hlubokou ryhou na svrchni strane.

Vytrvalä rostlina po cely rok na suchych, xerofytovych stränich a pahorcich R- Bischoffii Rüben- str. 57 Okraje tluste, okrouhle a masite, vetve klinovite a huste seskupene; prüfez trapez. bez postrannich kfidel a hofejsi ryhou. Jednoletä, tmavozelenä rostlinka na vyslunnych polich a trävnicich '

.

.

-

,

R. ciliata Hoffm. str. 81 Okraje tupe, zdufene, skoro valovite vyvysene; na svrchni strane stelky hlubokä, sirokä ryha. Jinak jako pfedesl R. ciliata var. intumescens Bisch, str. 83 Okraje ostre, zdufene, se sporymi krätkymi chloupky, hlavne na lopatovite rozsifenych koncich vetvi; vetve daleko od sebe odstäle, tfi- az petkräte vidlene. Na vlhke väpnite püde, zvläste na vyschlem bahne tüni a kalü polabskych R. Michelii Raddi str. 77 .

4.

.

.

Pficny prüfez protkän cetnymi vzdusnymi dutinami, tvofenymi jednovrstevnymi plochami z bunek hojne chlorofylem naplnenych; sporogony vynikaji hrboulovite na spodni strane stelky, kterä jest pravidelne v üzke, pentlicovite vetve dichotomicky delenä ....

9

Pficny prüfez nevykazuje zädnych dutin, nybrz assimilacni pletivo sporogony ulozeny jsou v zäkladnim a cästecnö assimilacnim pletivu blize svrchni strany stelky, jez take na mistech, kde sporogony zapusteny, jest v cas zralosti techto vypuklä

5

Svrchni strana lalokü stelkovyeh rovnä, na nejvys na konci vetvi sirokä, melkä, nezfetelnä ryha

6

sestävä z pilifü, kolmo a paralellne spofädanych;

5.

byvä


56

Na svrchni strane stelky probihä po cele delce ve stfedu osträ, üzkä a zfetelnä ryha. Pficny prüfez jest pravoühly s pfikrymi stranami, ostrymi okraji a hlubokym nahofe zäfezem. Velke, moR. soroearpa Bisch, str. drozelene hvezdicky na vlhke pöde Velke, namodrale sedozelene nepravidelne hvezdice. Okraje ostre a tenke, laloky siroce klinovite neb srdcite. Pficny prüfez mä obrys nizkeho, znacne protähleho parallel, trapezu. Ventralni suR. glauca L. str. piny bezbarve Male, nezne, vesele svetlozelene hvezdicky. Okrale tupe a tluste, Pficny prüfez kvadraticky se strmymi, laloky üzce cärkovite. Ventralni supiny zarüzovele. Spory skoro kolmymi stranami. R. Warnstorfii Limpr. str. tmavohnede se sirokou svetlou ovrubou modrozelene nepravidelne hvezdicky. Okraje praMale, ozdobne, a voühle pfiostfene, laloky velice üzke, cärkovite. Pficny prüfez obdelnikovy s kolmymi postrannimi stranami. Ventralni supiny bezbarve, spory podlouhle vejcite, cerne, bez ovruby R. Velenovskyi sp. n. str. Okraje stelky, jmenovite na koncich vetvi zdufene, az valovite vy.

6.

.

.

.

7.

8.

zdvizene Okraje zdufene, nekdy

.

69

75

7

mm

—

10.

60

trochu tupe pf ikrojeue. Velke, statne tmave modrozelene rüzicky s cärkovitymi v ostrem ühlu vidlenymi laloky, jez ku konci jsou porozsifeny a maji tu plochou, sirokou, nazpet R. Michelii Raddi. str. 77 rychle mizici ryhu Okraje silne valovite vyzdvizene, prüfez skoro pravoühly az pravoühle trapezoicky 8 Statne rüzicky, velice na R. glauca upominajici; laloky stelkove krätke, ovalni. R. bifurca Hoffm. str. 64 Spory 80—90 u Jeste statnejsi hvezdice (8 10 dl., 1 sir.); laloky stelkove dlouhe, pentlicovite, ke konci sidlovite züzene. Spory 100 120 /< R. Lescuriana Aust. str. 68 Rostlinky vzplyvajici na povrchu vodnim, nebo nekdy i na bahne drobne, svetle zelene (nekdy i slabe nacervenale) skupinky tvofici. Stelka pravidelne dichotomicky nekolikräte vetvenä, vetve üzce cärkovite, velmi tenke, na obou stranäch ploche a rovne. Vodui forma nemä rhizoidü; pozemni mä krätke hojne vläscni rhizoidove, na svrchni strane maji vetve slabou stfedni ryhu a byvä (velmi vzäcne) plodnou R. fluitans L. str. 92 Stelka tercovitä neb siroce srdcitä, nepravidelne a melce lalocnatä, 0'5— 4 cm v prümeru, a zlutozelenä R. crystallina L. str. 85 Stelka v drobnych, ozdobnych rüzickäeh 5 10»/»; v prümeru majicich, v üzke, cärkovite, pravidelne dichotomicky vetvene laloky delenä R. Hübneriaua lÄndb. str. 89 a) Rostlinky fialove, pficny prüfez se strmymi sikmymi stranami, spory 55 60 // velike R. Hübeueriana var. typica m. i

— mm

9.

71

.

.

.

—

—

.

.

.


57 b)

Rostlinky zlutozelene, pficny prüf ez se stranami v kridla prodlouzenymi, spory 65 75 (i velike

—

.

R. Hübeneriana var. pseudo-Frostii Schiffn.

Nektefi hepatikologove deli rod Riccia Mick, v nekolik oddeleni, Tak Bischoff (1835) podle kabitu a zpüsobu, jakym se uvolüuji spory z pletiva stelkoveho deli: sekci neb podrodü.

Sectio

1.

Sectio

2.

Sectio

3.

Lichenoides (s. Ricciae verae): Stelka pukä svrchu, a spory se dostanou ven nepravidelnymi trklinami (vetsina druhü). Ricciella: Stelka pukä na spodu (R. fluitans). Hemiseuma (s. R. dimidiantes): Spory se dostävaji ven podelnym rozstepenim cele stelky (R. natans Ricciocarpusn.)

=

tri skupiny drubü spodni strana stelky jsou upraveny: Nudae (R. glauca Ln., R. bifurca Hoffm., R. minima L., R. discolor Lehm. Lind., R. grandis N. a. E., R. hortorum Bory, R. crystallina L., R. bullosa Link, R. fluitans L., R. purpurascens Lehm. Lind., R. lutescens Schwein); Ciliatae (R. ciliata Hoffm., R. palmata Lind., R. tumida Lind., R. Bischoffii Hüb., R. ciliifera Link); Squamoso-Fimbriatae (R. nigrella De Cand., R. squamata N. a. E., R. lamellosa Raddi,

Lindenberg (1836) rozeznävä ve sve monografii

r.

Riccia, podle toho, jak okraje lalokü

R. fimbriata N.

a.

E.,

R. natans L.).

i

Nees

v.

Essenbeck (1838) pfipojil

ku tfem sekcim Bischoffovym ctvrtou Spongodes, kam zafadil R. crystallina L. a R. bullosa Link, pozmeniv ponekud i okruh sekci Bischoffovych. Pozdejsi pak autofi (ku pf. Gottsche, Heeg i j.) pfidrzuji se rozdeleni Neesova. Nez näm se zdä skutecne zbytecnym tfistiti tento rod ve skupiny, ktere jsouce naprosto umele, usnadnuji nanejvys pfehled druhü, ale

vyznamu nemaji. Pokud zkusenosti nase sahaji, zdä se näm, ze vsechny stfedoevropske Riccie mozno seskupiti v pet okruhü kol druhü:

jineho

R. Bischoffii Hüb., R. glauca L., R. soroearpa Bisch., R. crystallina L. a R. fluitans L., ktere näm pfedstavuji fjdogenetiekä stfediska. I jest pak podrobny pfehled druhü v nasi vlasti pfichäzejicich näsledujici.

I.

Eu-Riccia.

seskupenych pilifü, z nichz vzdy ctyfi ohranicuji uzky hranolovity vzdusny kanälek.

Assimilacni pletivo

1.

z paralellne

Riccia Bischoffii Hübener 1833 in Brandes, Geiger

Pharmacie VII. pag.

&

Liebich, Annal. der

68.

Hübener, Hepatic. germ. 1834 p. 29., Lehmann, Nov. e. min. cognit. Pug. 1834 VI. p. 15., Bischoff, Bemerk. 1835 p. 1064., Lindenberg, Monogr. 1836 p. 462., Nees, Naturgesch. 1838 p. 409., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 603., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 3., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 169., Husnot, Hepaticol. gall. 1875 p. 92., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 21., Leberm. 1886 p. 15., Heeg, Leberm.

pl.


58

Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 350., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 28., Boulay, Hepatiques 1«04 p. 200., Müller, Leberm. 1907 p. 157. 1893

Stepbani, Species hep. 1900

p. 138.,

p.

7.,

Monogr. 1836 tab. XXVIII., Bischoff, Bemerk. 1835 Tficet a dva obr. 1848 tab. XXII. fig, 1476, 1477, Husnot, Hepaticol. gall. 1875. tab. XIII. fig. 163., Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XII. fig. 6., Müller, Leberm. 1907 p. 158 fig. 108., p. 159,

Delin.: Lindenberg, tab.

LXXL,

fig.

109.

Pres],

Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no. 2., Mougeot-Nestler-SchimKryptog. Vogeso-Rhen. no. 1233., Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. no. 24., Hnsnot, Hep. Gal. no. 124, Jack-Leiner-Stitzenberger, Krypt. Bad. no. 866., De Notaris, Erb. erittic- ital. exsic. no. 924.

Exsicc-: per,

Syn.: Riccia pedemontana Stepbani in Hedwigia 1883 no. 4 (Species 1900, I.

p. 8.).

Stelky

jednotlive nebo v skupinäch, nikdy ne v roset-

täcb, mensi neb Stelka

vetsi,

vytrvalä,

fidke,

rozlezle

sedozelenä,

povlaky na hole zemi tvofici. v jednoduche, zf idka

rozdelenä

vidlicnate delene laloky, jez jsou tvaru opaksrdciteho az opak siroke, 5 dlouhe. Celä stelka znenähla 15 vejciteho, 2 8

— mm

nabasi odumirä atu

—

mm

v ostatni cästi jest kozona svrchni strane mä hlnbokou, ostrou ryhu, v strme okraje prechäzejici; tyto jsou prodlouzeny a ztenceny v hnedä, suchomäzdf i tä kfidla, jako ostfe ohranicena ovruba se jevici. Ku konci lalokü, jez jsou skoro pravoühle pfispicatene, nesou okraje cetne, silne, velke a tenkostenne chlupy, jez na starsich cästech stelky opadävaji, az skoro üplne zmizi. Pficny prüfez mä nahofe hluboky, ostry zäfez, dole jest silne vyklenut\ a strme, skoro kolme strany pfechäzeji v tenkä, horizontälne dlouhä kfidla. Epidermis slozena jest ze dvou vrstev hyalinnich bunek; bunky svrchni vrstvy jsou dlouze hruskovite a znacne papillovite protähle, buhky spodni vrstvy temef kubicke a nekdy slabe v rozich ztlustele. Venträlni supiny jsou velke, bezbarve a brzo mizici. Rhizoidy dlouhe, velmi cetne a cipkate. jest suchä, kdezto

vite masitä, na spodu kylnate

zdufelä, a

f

Dvoudoma.

seskupena pfiblizne ve dve (nekdy tri) fady v stfedu stelky, z niz vycnivaji dosti vysoko dlouhymi, tmave i nachovymi cipky. Sporogony nepravidelne roztrouseny ve stelce, jednotlive a velike. Spory tmavohnede, 90 130 n v prümeru, pravidelne poAntheridia jsou

—

lickovane.

Druh

vytrvaly, plody zrale v prosinci a lednu.

(Link) K. Müller, Leberm. 1907 p. 159. Var. Syn. Riccia ciliifera Link, Ms in Lindenberg Monogr. 1836 p. 465, Synopsis 1829 p. 119. Stelka vzdy jednoduchä, mensi a uzsi nezutypn; na hofejsi strane mä hlubokou, üzonnkou ryhu a okraje ztencene v sirokä silne vzhüru ciliifera


59

zdvizenä kfidla, cetnymi, dlouhymi a silnymi brvami hyalinnimi posäzenä. Take na celem povrchu stelky jsou dlouhe, silne brvy roztrouseny. R. Bischoffii Hüb. jest vysloveny xerofyt libujici si jen na suchych, vyprahlych, slunci pfimo exponovanych stanoviskäch; roste zvläste na vyslunnych stranich a pahorcich prahorniho podkladu, kde pokryvä nahou püdu a bumus mezi suchomilnymi travinami (Festuca, Koeleria a pod.) v celych plochäcb, takze tvofivä velmi charakteristicke formace. Ke xerofytnimu zivotu jest velmi ücelne zafizena; masity, kylovity stfed stelky se silnou vrstvou zäkladniho pletiva ucbovävä znacne mnozstvi vody, cetne buste brvy a dloubä, blanitä okrajni kfidla, kterä za sucha naboru se svinuji a kryji cely povrch stelky s pletivem assimilacnim, cbräni znamenite pfed velkymi zträtami vlaby i skodlivym vysebnutim.

-Obr.

7.

i

Riccia Bischoffii Hüeb:

ciliifera (Link) Müll.,

1 rostl.

typ. (zvets.

3

/ 2 ).

pf icny prüf ez stelkou typ pfic. pr. stelkou var. ciliifera, 5 epidermälni bunky assimilacnich pilifü (zvets. 150kr.); Särka u Prahy.

2 var.

3

nebof pfiebäzi bojne v cele jizni Evrope, Vyskyt jeji v ceske flofe dluzno oznaciti jako relikt stepni flory z doby diluviälni. Poprve byla ve vlasti nasi objevena r. 1878 na »Zämecku« v Cbabrech, vycbodne od Roztok prof. Dedeckem. Vyskyta se jen ve stfednich Öeehäcb, jmenovite v okoli prazskem, kde nalezena byla na nekolika mistech: u paty kfemencovyeh balvanü na vrcbolku Däblickeho vrchu u Prahy (Ded.!), v Pfemyslanske rokli u Roztok (Ded.!), na diabasovych ütesech nad Reporou ve spolecnosti Gagea bohemica (Vel.!), na bulizniku Dzbänu v divoke Säree (Vel.!) a stepnicb svazich protejsich skal tamze (!), nad Modfany (Vel.!), zäpadne u Roztok (Prokop in berb. Vel.!), buliznikove hfebeny n Lobkovic na (pospolu s Pbascum curvicollum a Gagea bohemica!); jiste, ze jinyeh jeste mistech bude objevena. Nalezi flofe krajü teplejsich,

severni Afriee

i

Male

Asii.

i

pokläda za dobry druh, jest jen odrüda vetsi suchotou stanoviska vyvolana a lepe ke xerofytnimu zivotu jeste zafizena neztyp. Nalezi jsem ji na jiznich slunnych üklonech buliznikovych skal v Särce a jak jsem se pozorovänim rostliny po tri Var.

ciliifera,

jiz

Lindenberg

(1.

c.)


60

v pfirode na samotnem stanövisku mohl pfesvedciti, jest nazor Müllerüv povazovati ji za pouhou odriidu naprosto sprävny; nicraene nenalezl jsem ani na tomto stanovisku zadnych vyznaruejsich pfechodü mezi typem a touto odrüdou, jak jsem s ureitosti ocekäval. Dluzno tudiz rostlinu tuto povazovati za konstantne fixovany tvar oekologistieky. Druh sam jest druhem pfimo klassiekym, znamenite ohraniceriym mälo variabilnim; ze vsech ostatnieh jest mu nejblizsi alzirska R. Gougetiaua Moni, habitueine sice nasemu dosti podobnä, ale pfece znacne se lisici. leta

i

Pozn. R. Bischoffii Hüb. jest jiz svym vzezfenim od vsech ostatnieh druhü naprosto odlisnä, takze nelze ji se zädnou jinon jatrovkou zamenitiZvläste näpadne jsou näsledujici znaky: 1. jest to nejvetsi nase Riccie, 2. jest vytrvala a netvofi nikdy rosetty, 3. ma jednoduche, nejvys jednou vidlene opak srdcite <*iz klinovite laloky, 4. tenke, blänite, kfidlovite okraje nesou hojne hyalinnich ostnu. Tyto znaky dodavaji druhu tomuto nauejvys typieky habitus, ktery ji ihned rozlisi i od Grimaldie, s niz na prvy zbezny pohled mohla by byti nekdy snad zamenena.

2.

Riccia glauca Linne, Species plant. 1753

I.

p.

1605.

Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 440 Schwaegrichen, Historiae musc. 1814 p. 38., Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815 p. 147., Hooker, British Jung. 1816 p. 110., Raddi, Opuscula scient. 1818 vol. II. p. 353., Lindenberg, Synopsis 1829 p. 117., Corda, Genera 1828 p. 651., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 27., Bischoff, Bemerkungen 1835 p. 1058., Lindenberg, Monogr. 1836 p. 417., Nees, Naturgesch. 1838, IV. p. 393., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 599., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 4, Kryptogamenfl. v. Sachs. Oberl., Thiir. u. Nordb. 1863 p. 302., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 167., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 90., Limpricht, Kryptogamenfl. schles. 1876 p. 349., Sydow, Leberm. 1882 p. 83., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 19., Leberm. 1886 p. 14., Heeg, Leberm. 1893 p. 135., Klinggraeff Leber- u. Laubm. 1893 p. 40., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 79., Cooke, Handbook of brit hep. 1894 hep. prodr.

Stephani, Species hep. 1900 p. 20., Pearson, Hepaticae 1902 p. 484., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 27., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 69., Loeske, Moosflora 1903 p. 35., Lacouture, Heiiatiques 1904 p. 207., Boulay, Hepatiques 1904 p. 207., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 408., Müller, Leberm. 1907 p. 183., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 21., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 69. p. 280,

Lindenberg, Monogr. 1836 tab. XIX., Bischoff, Bemerk. 1835 tab. Husnot, Hetoaticol. gall. 1875 tab. XIII. fig. 156., Pearson, Hepaticae 1902 IL tab. CCXVL, Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XII. fig. 7., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 79 fig. 1., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LH. fig. 1., Uli. fig. 7., Müller, Leberm. 1907 p. 11.

Delin:

LXXL,


61 fig. 5., p.

142. fig. 97., p. 184. fig. 123.,

hep. 1912 p. 21. fig.

Macvicaf, Stud. Handb. of

brit.

1.— 3.

Exsik. temef ve vsech sbirkäch, takze by bylo obsirno a zbytecno citovati.

minima aneustifolia cinericia, segmentis Mieheli, Nova plant, gen. 1729 p. 107.

Syn.: R.

crassis

non

sulcatis

R. minima, segmentis brevioribus et obtusioribus Micheli 1. c. p. 107. Liehen minor, foliis venosis Dillenius, Historia musc. 1741 p. 533. R. crystallina a Hooker, Musc. brit. 1816 p. 212. R. maior Roth, Flora Germ. 1803 III. p. 432 excl. syn. R. venosa Roth ibid. 1. c. R. ruppinensis Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 71. Drobne, 0"5 1'5 cm velke, okrouhle a sedave modrozelene hvezdice. Stelka 1 3näs. vidlicnate delenä; vetve 1 3 mm siroke, krätke, tenke skonci tupymi neb ufatymi. Na svrchni strane lalokü bud' neni vübec zädne ryhy, anebo Jen na koncich m e 1 k ä, s i r o k ä do zadu rychle mizici bräzda. Okraje ztenceneaostre. Pficnyprüfez pfipominä v obrysu nizkyprotählylichobeznik, jehoz kratsi rovnobezka tvofi zakladnu, a sifka jest ctyfikrät az sestkrät vetsi delky; spodni strana jest skoro dokonale rovnä, hofejsi byvä nekdy slabe vypuklä neb mä i melky zäfez, bocne strany jsou pfikre, okraje ostre nekdy az ztencene. Epidermis jest jednovrstevnä z hyalinnich tenkostennych, bankoîtych bunek. Venträlni supiny bezbarve, slabe zarüzovele, zähy mizici. Jednodomä. Antheridia umistena vetsinou jen ve stfedu stelky, kdezto archegonia roztrousena jsou po cele stelce az ku koncim lalokü. Sporogony velke, stelka nad zralymi sporami jest znatelne vypuklä. Spory hnede, nepravidelne tetraedricke, /5— 90 (i v prümern majici; steny polickoväny jsou sifkovite v peti- neb sestiühelnicich se kfizicimi listnami exosporia, a vroubeny zlutym, 7 sirokym a nepravidelne zkadefenym okrajem.

—

—

—

/j,

Riccia glauca L. jest dosti variabilni, a die

nych stanoviscich rozmanite formy, znacny näsledujici: f.

z

nichz pro

pomerü

tvofi

na

rtiz-

ceske rostliny jsou v^-

Monographia 1836 p. 418. Syn. Riccia maior Roth 1. c. exp. Stelka velikä, sedave modrozelenä, v kruhovych neb polokruhovych rosettäch 3— 35 cm v prümeru majicich, a z 5 6 paprskovitych opaksrdcitych lalokü; na povrchu jest stelka skoro dokonale plochä, bez jakekoliv ryhy. Na tucne, jilovite püde, jmenovite v zahradäch, dosti vzäcnä. maior Lindenberg pro var.

—

f.

minor Lindenberg pro var.

1.

c.

Syn. Riccia imbricata Delile Mspt. sec. Lindenberg Monographia 1836 p. 418; R. glauca L. var. minor a) obtusiloba, ß) acutiloba Bischoff

ex

p.

Bemerkungen

1835. p. 1059., 1060.


62

Stelka v neüplnych neb nepravidelnych hvezdieichj o

mnoho mensicb

—

3 cm v prumeru), laloky trojühelnikove a maji vice pfedeslyeh mene hlubokou, ale vzdy zfetelnou ryhu pfi koncich. Vsude velice (1

kojnä. f.

minima Lindenberg pro var. 1. c. Syn. Riccia minima Schmidel, Icones

et Anal, plant. 1747, tab. 45 fig. 3; R. minor Delille in berb. Montagne sec. Lindenberg Monographia 1837 p. 504 a; R. glanca L. var. minor «) obtusiloba Bischoff ex p. Bemerkungen 1835 p. 1059.

R. venosa Roth

1.

e.

p. 433.

Stelka pekne zive zelena, v drobnych rüzieich; laloky pentlieovite, vsude stejne siroke, svrchu üplne ploche a bez ryhy. Na loukäcb a polit-h v teplejsich krajinäeh, dosti vzäcnä.

>M*ä$M

Riccia glauca L.: 1 f. in a i o r Lindb.; Troja Krninlov (zvets. 3/s). 2, 3 f. minor Lindb. 4 pfic. prüfez stelky f. minor; Hostin, 5 pf ic. prüfez stelky f. maior; Vorlik, 6 epidermälni buüky (zvets. 150kr.), 7 spory (zvets. 800kr.); Strancice.

Obr.

8.

u Prahy.

f.

linearis vi.

f.

>i.

;

Stelka zlutave neb svetle zelena v bustych, kadefavych

—

— 2 cm

v prumeru majicich; laloky üzee cärkovite 1 1'5 mm rovne ufate a mirne vystoupave; svrchni strana dokonale plochä, bez jakekoliv ryhy. Na vlhkych mistech pospolu s f. minor i jinymi vzacne. rüzieich

1

siroke na koncich

f.

Torfm. 1913 p. 70. Syn. R. glauca var. ciliaris Warnstorf in Verb. Bot. Verein. Branden!). 1885, Jhg. 27 p. 87; R. subinermis Lindberg, Revue bryol. 1882 p. 82, Schiffner, Lotos 1905 p. 15; R. Hyi Levier msc. sec. Müller, subinermis (Lindberg) Warnstorf; pro var. Leber- u.

Leberm. 1907

p.

185.

Stelka jako u pfedeslyeh, ale na okrajich nese fidke, opadave, hyaliuni chloupky. Pomerne ffdka.

kratke a brzo


63 f.

ruppinensis

Wamstorf pro spec Leber,

u.

Torfm.

1903. p. 71.

Drobounke,

casto zacervenale hvezdicky; laloky stelkove cärkovite, üzke, na svrehni strane bez ryhy a slabe vypukle (eoz pekne jest patrno na pficnem

Spory ponekud

prufezu!).

vetsi nez

u pfedeslych (90—100

u) s

velmi

uzkou ovrubou. Vzäcnä. sedozelene rüzice s jednof. n. Velke, charakteristicky duse vetvenymi laloky, jez jsou prüm. 5 dl., 1—3 sir. a ke konci ostfe zaspicatele; na svrehni strane lalokü osträ a hlubokä ryha. Na bahne vypustenych rybnikü, pfi bfezieh fek a nädrzek vodnieh

var. acutiloba m.

mm

mm

dosti hojnä. virescens

m.

Jako pfedeslä,

ale celä rostlinka jest krasne sfavnate, Nachäzi se dosti zfidka s pfedeslou odrüdou. R. glauea L jest vseobecne rozsifena a hojnym zjevem vsude na vlhke püde; patfi k typicke podzimni flofe strnisf, bramborovych, zelnych i fepnych poli, bfehü rybnicnych i ficnich, i bahna vypustenych rybnikü. Pocinä se objevovati v pozdnim lete, v podzimu dospivä nejvetsiho rozvoje, kdy dik vegetativnimu svemu rozmnozoväni, tvof i näpadne a charakteristieke formaee, ale jiz zahy z jara, nejpozdeji koncem dubna zpravidla üplne zmizi. Jest to druh dosti promenlivy, jmenovite pokud se tyce f.

/.

smaragdove

velikosti,

n.

zelena.

formy lalokü

i

zabarveni; proto take stafi autofi popisovali

»druhy« tohoto druhu, takze R. glauea L. byvä v pracich monografickyeh zpravidla spletena a nejasnä. Zdä se mi, ze nejvetsi roli pfi variabilite hraje vlhkost ovzdusni, ani ne tak jakost a druh substrätu. A tak odrüdy, ktere Lindenberg, Warnstorf i jini za dobre vyklädaji, jsou jen formy, tfebaze na prvni pohled zdaly se byti dobrymi varietami; nez pfi bedlivejsim studiu jich na stanovisku, a obzvläste pak v kultufe, brzy se o jejieh hodnote pfesvedeime. R. ruppinensis, jiz Warnstorf r. 1903. jako dobry, klassicky druh popsal, jest nepopiratelne jen slaba forma R. glauea L.; take Müller jest tehoz näzoru, a säm jsem se mohl o sprävnosti tohoto tvrzeni pf esvedeiti nejen studiemi v pfirode, nybrz i v kultufe. Od R. glauea lisi se jedine konvexni dorsälni stranou stelky, jez pak zvläste na pficnem prufezu jevi se jako silne vypuklä strana hofejsi; lec pfi prohlizeni mnoha materialu najdeme vsechny pfechody od rovne, ploche strany svrehni az k silne vypukle. Vetsina forem mä konce lalokü tupe ufate, takze pravem mohli bychom vsechny formy tohoto druhu rozvrhnouti ve dve skupiny: A) s laloky tupymi (var. obtusiloba): maior, minor, minima, subcetne odrüdy

i

inermis, ruppinensis.

B)

s

laloky spicatymi (var. acutiloba): virescens, linearis.

Ponevadz

ale pro druh typickym zjevem jest tupe okonceni lalokü, a ostfe zaspicatele laloky pfiehäzi pomerne zfidka, takze v originälui diagnose, i na vykresech Micheliovych tez jen s tupe okoncenymi vetvemi stelkovymi se shledäväme, jsme toho näzoru, ze neni zapotfebi prvni


64

skupinu rozeznavati jako zvlastni varietu, a toliko var. acutüoba, jako odlisnou od normalniho typu, oddeliti. Jiz Lindenberg v »Synopsis« (p. 118.) rozeznäva u R. glauea dve fady: «) lobis acute incisis, apicibus acutis; ß) lobis obtusiuscule incissis apicibusque obtusis, a stejne

i

Bischof!'

ve svych »Bemerkungen« (p. 1059.) uvadi u var. minor naseho druhu dve formy obtusiloba a acutiloba; lec oba shrnuji v pojem teclito forem i jine druhy r. Riccia (R. sorocarpa Bisch., R. bifurca Hoffm., R. Michelii Raddi), takze nelze rozdeleni jejich u pfesne vymezeueho dnesniho druhu R. glauea L. uziti. Take vsichni hepatikologove moderni smahem skrtaji tyto formy starych autorü z okruhu naseho druhu, fadice je jako Synonyma k druhüm jinym, eoz jest zajiste oprävneno. Lee näm podafilo se zjistiti, ze u R. glauea L. skutecne typy se spicatymi laloky pfichäzi, a proto myslime, ze jest oprävnena tedy nami vyteena odrüda. Odrüda tato jest stälou, nepodafilo se näm nalezti zädnych tvaru pfeehodnieh, ani v pfirode a ani v kultufe jsme podobnych forem intermediernieb nevypestovali var. acutiloba stoji tudiz daleko vyse, nez ostatni formy tohoto druhu za odrüdy autory popisovane! Jest docela mozne, ze by se odrüda tato mohla ukazati drobnym druhem ze skupiny glauea; v kazdem pfipade cinime na zajimavou tuto varietu hepatikology pozorny. Na prvni pohled a pfi povrehnim pozoroväni mohla by var. acutiloba byti zamenena s R. bifurca Hoffm. anebo snad isR. Lescuriana Austin; lec ostre okraje na prienem prüfezu obzvläste näpadne ihned ji rozlisi od obou techto druhu. R. glauea L v typ. forme i f. minor jest vsude velice hojnou, takze upoustime od uvadeni nalezisf. Vzäcnejsi formy jeji byly nalezeny: ;

f.

f. f.

maior (Lindenb.): Stromovka (!), Sarka (Vel.!), Pisek Vorh'k (Domin!), Jenikova Lhota (Radba!)

minima

(Vel.!), Troja(!),

(Lindenb.): Cekanice (Vel.!), Zatisi u Prahy(!)

subinermis (Warnst.)

:

Skutec (Volc

!),

Kärov

Tfebon (Vel.!),

(!),

Röhrsdorf (Schiff n.) f.

linearis

m: Kokofin

(!),

Sv. Matej(!)

u Troje (Vel.!) Stromovka (!), Revnice (!). Pozn. Die sivozelene barvy, velkych roset, plochych, nanejvys melce brazditych lalokü a ostrych okrajü ihned vzdy R. glauea jest poznatelna. var. acutiloba: näplav feky

3.

Riccia bifurca Hoffmann, Flora crypt. Germ. 1795, vol. IT.

p.

95

(excl.

syn.)

Lindenberg,

Monogr.

Naturg. 1838 p. 396., Rabenhorst, KryptoMortier, Hep. eur. 1874 p. 167., Husnot, HepatiLimpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 350., 183G

p.

425.,

Nees,

Gottsehe, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 600.,

gamenfl. 1848

p.

4.,

Du

cologia gall. 1875 p. 91.,

Sydow Leberm.

1882

p. 84.,

Dedecek Mechy

jatr.

1883

p.

20.,

Leberm.


65

1886 p. 79

(er.

15.,

Heeg, Leberm. 1893

»bifurcata«), Cooke,

p. 135.,

Handbook

Hahn, Leberm. Deutschi. 1894

p.

of brit. hep. 1894 p. 281., Stepkani,

Species hep. 1900 p. 30., Pearson, Hepaticae 1902 p. 488., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 27., Warnstof, Leber- u. Torfm. 1903 p. 75., Loeske, Moosflora 1903 p. 35., Boulay, Hepatiques 1904 p. 205. Migula, Kryptogamenflora 1904 p. 410., Lacouture, Hepatiques 1905 p. 68., Müller, Leberm. 1907 p. 177., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 19., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 71.

1836 tab. XX., Husnot, Hepaticol. gall. Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCXIX., Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XII. fig. 10., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 79. fig. 3., Müller, Lebermoose 1907 p. 178 fig. 119., p. 179. fig. 120., 121. Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. p. 180. fig. 1912 p. 19.

Delin.:

Monogr.

Lindenberg,

1835 tab. XIII.

fig.

159.,

Exsicc: Husnot, Hepat. Gall.

exsic. no. 123. Schiffner,

Syn.: Riccia glauca var. intermedia Bischoff, R. glauca var minor ß. acutiloba Bischoff

Hepat. europ. no.

Bemerkungen 1835

p.

1.

1059

p. 1060 ex p. R. pusilla Warnstorf, in Verh. des Bot. Ver. Brandenb. 1895 Jahrg. 37. 1.

c.

p. 50.

R. subcrispula Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. R. carnosa Wallroth, msc. sec. Müller, Leberm. 1907

76. p. 177.

Habitueine se velice pfedesle podobä. Stelka podobne rozprostfena mä obdobne paprscite laloky v kruhu nebo pülkruhu sestavene, takze tvofi hvezdicky 5 20 mm. v prümeru, 15 25 mm. v delce. Svrchu jest modrozelenä, nekdy tez trävove zelenä, na spodu zacervenalä az purpurove zafialovelä. Laloky stelkove jsou jednoduse neb dvakräte vidlicnate vetvene, ke spicce slabe süzene a maji silne, masite, tupe, zdufene a zvläste na koncich vzhüru vysoko vyzdvizene okraje; näsledkem ohrnutych okrajü vznikä na svrchni strane stelky sirokä, näpadnä, alemelkä ryha. Pf icny prüfez jest obrysu pravoiihelnikoveho, 2 3X delsi nez vysoky, se spodni stranou slabe konvexni a na svrchni strane s dvemi melkymi zäfezy; bocne strany jsou pfikre az skoro kolme, okraje tupe, valovite vyzdvizene (jmenovite na koncich lalokü). Epidermälni bunky jsou balonovite, nikolivek ale mamillosni, a maji zpravidla basalni stenu ztlustlou. Venträlni supiny obycejne rüzove neb tma vef ialove, zfidka bezbarve; vytrvävaji dosti dlouho na stelce, kterou z mlädi na spodu jako zdänlive jest

na substrätu a

—

—

—

souvislä

membrana

pokryvaji.

Jednodomä. Antheridia vycniyaji slabe zarüzovelymi

kolci hlavne pfednich oddilü stelkovych, kdezto archegonia roztrousena jsou jen v centrälnim, starsim dile stelky. Spory tmavohnede azcerne, neprühledne, 60 90 (i v prümeru, nepravidelne tetraedricke, se stenami polickovanymi pravidelnymi peti- neb sestiühelnicky

v prostfedni

cästi

—

Dr. Karel Kavina: Monoffrafie Ceskych jatrovek.

5


66

nez u pfedesleho druhu; kolem spory jest svetla, jemnä, huste zeefenä az papillosni ovruba. Zraje na podzini, zvläste v listopadn. Diuh znaene promenlivy: I. subcrispula (Warnstorf) K. Müller, Leberm. 1907 p. 179. Stelka tmavolaloky jsou nekolikanasobne vetvene zelenä, vejifovite rozprostf ena a maji vystoupave, vlnite zprohybane okraje, takze cela stelka ma vzbled nasledkem toho kadefavy, upominajici na Blasii. Spory dröhne sirsimi

;

—

66 u) s nizkymi a tupymi misteeh zfidka.

(60

listnami exosporovymi.

Na vlhkyeh

'"mrY Obr. 9. Riccia bifurca Hoff.: a typ; Motoly (zvets. 2kr.), b f. pusilla Warnst.; Radotin (zvets. 3kr.), c f. subcrispula Warnst.; Skutec (zvets. 2kr.), d, g pficne prüfezy stelkou, e pfic. pr. st. starsi, /( epidermälni bunky (zvets. 150kr.); Cibulka.

f.

f.

Notiser 1898 p. 111. Okraje maji ku koneüm lalokü fidke, opadave eblupy. Vzäcne. pusilla Warnstorf in Verh. Bot, Ver. Brandenburg 1895 p. 50. pro spee., subinermis

Heeg

Bot.

in

K. Müller Leberm. 1907 p. 180 pro varStelka tvofi drobounke, temef pravidelne kruhove, sedozelene hvezdicky sotvaö 7 mm. v prümeru majici; laloky 1 mm. siroke, ke koneüm se slabe znenähla rozsifujici, na svrchni strane skoro ploche, ale se sirokou, velmi melkou ryhou. Okraje jsou velmi tupe, zdufene, lec nevyzdvizeno a byvaji tmave c-ervene, az skoro purpurove zabarveny. Spory üplne cerne, dokonale neprühledne, velike (85—90 /<) Ridkä. R. bifurca roste na podobnych stanoviskach jako druh pfedesly, jest vyznacne rostlinou rovinnou, nes nimz casto vyskytä se pohromade stoupajic nikdy do vyssich poloh. Pfichazi v eele Evrope a Sev. Americe a i v Sibifi byla nalezena (Arnell). V Cechach jest dosti hojnou, lec dosavad nebyla sprävne rozeznavana. Nejhojnejsi jest v typicke forme, kdezto ostatni formy jsou vzacnymi. Mohl jsem ji az dosud z näsledujicich mist stanoviti typ: Motoly (!), Stromovka(l), Cibulka(!), Skutec (Volc !), Stepänov

—

;

:

(Volc!) Röhrsdorf (Schiffn. 1905).

Stromovka

f.

subscrispula:

f.

subinermis: Skutec (Volc!).

f.

pusilla: Zbraslav

(!),

(!),

Radotin

Skutec (Volc!). (!),

Stromovka (|).


67

R. bifurea Hoffm. jest

druhem dobrym a

jest jedine chybou starpo dlouhou dobu nebyla rozeznäväna. Forma suberispula, jiz popsal Warnstorf za dobry druh, mä sice velice odlisny, skoro dobrodruzny habitus, ale jest jen formou naseho druhu, jak sprävne prvy Müller rozeznal. Kadefavy jeji vzbled jest podminen jen nedostatkem svetla a velkou vlhkosti ovzdusi, jakz lehce se v kulturäch pfesvedciti müzeme; i v pfirode nalezl jsem ji vzdy na vlhkyck a stinnych misteck krytych travou neb jinymi rostlinami.

sich hepatikologü, zvlaste Bischoffa, ze

Take forma pusilla, timtez bryologem popsanä jako drub, nemä valne ceny, jak jsem se pozorovänim nekolika exempläfü v Stromovce po cely podzim i zimu i pestovänim ve sklenicku laboratornim mohl pfesvedciti; nejdülezitejsi jeji Charakter,

na nejz

tez

Warnstorf nejvetsi vähu

jako na zäkladni rozdil od R. bifurea klade, plochä svrehni strana lalokü Velice casto byvaji okraje vice mene valovite zdufele, takze prüfez jevi se totoznym s typem bifurea, kdezto jindy opet typickä forma, zvlaste v starsich dilech stelky jevi stejny prüfez jako pusilla. Nelze tedy teto Warnstorfove specii pfiznati ani stelkovyck, jest velmi variabilni.

prävo dobre variety! Pozn. Masitä, tlustä stelka, na spodu zacervenala, zdufele, valovite vyzdvihle okraje ihned rozlisi tento druh od R. glauca. Riceia commutata Jack, jizni Evrope nälezejici, kterä by snad v teplych bohatych nasich krajich mohla byti jeste objevena, podobä se znaene R. bifurea, ale lisi se od ni tim, ze mä stelku v drobnejsich tmavozelenych hvezdicich, laloky cärkovite, slabe vejcite, a okraje nezdufele, jen tupe drobouckä, severoitalskä R. ligula Stephani, kterä pravdepodobne bude jen odrüdou posledni, mä stelku sotva 2 4 mm. dl. a laloky pravoühle delene, tvaru vyznacne jazykoviteho, ku konci rozsifene. s okraji nacervenalymi. Z ostatnich evropskych druhü mohla by stäti se zämena jeste s R. nigrella De Cand (=R. minima L. exp.), nebof mivä rovnez spodni stranu stelky i boky v mlädi nacervenale a habitueine na R. bifurea upominä; leö dospele rostlinky jsou na spodu cerne, az skoro leskle cerne, a maji velke venträlni supiny ovälni, barvy purpurove, jez huste ;

—

a zvlaste na bocich az k okrajüm vynikaji. boene strany skoro kolme, takze pfieny prüfez jest docela jiny nez u bifurea (stejne siroky jako vysoky, spodni strana vypuklä, boene purpurove a kolme, okraje spicate, hofeni strana s hlubokym ostrym zäfezem): druh tento objevuje se dosti hojne v eele jizni Evrope, a vyskytä se tez v Anglii (angl. rostlinky lisi se nepatrne velia proto kosti a delsimi, casteji vetvenymi, tupejsimi laloky od jihoevrop. Stephani m jako samostatny druh R. Pearsoni popsäny*), takze neni vystfechovite jsou uspofädäny

Mimo

to okraje jsou ostre,

—

louceno, ze

by snad

i

v nasi

Viz Schiffner, Öster.

vlasti

mohla

bot. Zeitschr.

se objeviti.

1912 p. 13. -15.


68 4.

Subsp.

Riccia Lescuriana Austin, Proceeding of the Academ. of nat. sciences of Philadelphia 1869, p. 332.

Pearson, Hepaticae 1902 p. 493. (sub R. glaucescens Carr.), Warnsu. Torfm. 1903 p. 70., Boulay, Hepatiques 1904 p. 205., Migula, KryptogamenfL, 1904 p. 409., Müller, Leberm. 1907 p. 181., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 18., Lorch, Torf- und Leberm. 1914 p. 70. Leber-

torf,

Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCXXIL, Warnstorf, Leber- und Torfm. 1903 p. 74. fig. 2., Migula, KryptogamenfL 1904, tab. LH., Müller, Leberm. 1907 p. 182. fig. 122., Macvicar, Stud. Handb. of brit.

Delhi.:

hep. 1912 p. 18. Exsicc.

:

Schiffner, Hepaticae europ. exsic. no.

4.,

5.

Syn- Riccia marginata Lindenberg msc. sec. Müller, Leberm. 1907 p. 181. R. glaucescens Carrington in Carrington and Pearson, Hep. Brit. Exsic •'

Nr. 66.

Obr. 10. Riccia Lescuriana Aust.: 1 rostlinka 3 / 2 kr. zvets.), 2 pfic. prüfez stelkou blize vrcholu, 3 pfic. pr. stfedni cästi stelky, 4 spora (zvets. (

800kr.);

Bfezänky.

Sedozelene, kruhovite rüzice, prostfedni velikosti, asi

1

cm. v prü-

malym oddflem ceutralnim a rozdelena v dlouhe, nekolikrate hluboce klanne, podlouhleklinovite, skoro pentlimeru; stelka

s

u p y c h neb tupe, pravoühle pfiostfenych. Na svrchni strane tähne se sirokä, melka ryha; o k r a j e j so u s i 1 n e zdufene, zpravidla i vyzdvizene, dokouale hladke. eovite carkovite laloky o koncich

t

Spodni strana stelky, nekdy i bocne strany byvaji zarüzovele neb zacerPficny prüfez jest parallelne trapezoicky, asi dvakrät sirsi nez vyssi, na horeni strane skoro rovny (jmenovite na starsich oddilech stelky) neb mä siroky tupy zäfez, spodni strana slabe vypuklä, bocne pfikre az kolme, okraje tupe, zpravidla vystoupave. Epidermis tvofena jedinou vrstvou hyalinnich, tenkostennych a hruskovitych bunek. Ventralni supiny bezbarve, casto nafialovele. venale.


69

Jednodomä. Antheridia maji dlouhe, daleko vycnivajici zlutave v protähle, nepravidelne fady na lalocich seskuperia. Archegonia jsou nepravidelne po cele stelce roztrousena. Spory tmavohnede, kolce a jsou

—

se sirokou, prosvitavou, zlutohnedou ovrubou,

znacne velike (100 120 ,u v prümeru), peti- az sestiühelnicky, jez byvaji v rozich papilovite zdurene, zfetelne polickovane (6 8 policek v prümeru). Na vlhke püde slabe piscite a kfemite, na jemne drti pobliz skal po cele Evrope rozsifena, lec vsude fidkä. V Cechäch nalezena dosud jen na piscite, hole püde a krtinäch mezi koniferami v zadni cästi Stromovky pravdepodobne bude i na jinyck jeste (Vel. !) u Prahy a u Bfezänek mistech objevena. Druh tento jest velice blizky pfedeslemu, od nehoz se vlastne lisi jen pficnym prufezem stelky, pentlicovitymi, poznenähla süzenymi laloky a vetsimi spory; ostatni vsechny znaky, jinymi autory uvadene, isou nestälymi. Jest tedy druh tento zfejme do okruhu R. bifurca Hoffm. patfici, a ponevadz od tohoto jen mälo se lisi, povazujeme jej tudiz toliko za subspecii; charaktery jeho jsou zajiste k ohraniceni druhovemu üplne nedostatecne. Vetsina modernich hepatikologü uvädi jeste var. glaucescens (Carr.) K. Müll. (.== Riccia subinermis var. crassa Warnstorf, Verh. des Bot. Ver. Brandenburg 1899, XLI p. 20. R. Lescuriana var. subinermis Warnstorf, Leb.- u. Torfm. 1903 p. 71.), jez byla Carringtonem r. 1878 jako samostatny druh popsäna (v. Pearson 1902 p. 493.), a kterä se od typu nicim jinym nelisi nez tim, *) ze mä na okrajich, zvläste koncich lalokü fidke, zahnute casto chloupky. Jest to zfejme jen forma, kterä obdobne pfichäzi i u jinych druhü, takze neni naprosto zapotfebi ji snad nejakeho obzvlästniho vyznamu pjipisovati. Tato forma mohla by byti snad zamenena s Riccia Miehelii Raddi [Pearson (1. e.) dokonce oba druhy stotoznuje] lec statnejsi stelky teto a siroce klinovite tupe jeji laloky, nehlede ani k prüfezu pficnemu a jemnejsi skulptufe spor, dostatecne rozlisi tento druh od nasi formy. Müllerem (1907 p. 181) citovany exsikkät c. 1931 ze sbirky Flora exsic. austro-hung. jest typickä R. glauca L., a nikolivek R. Lescuriana. Pozn. : Pro R. Lescuriana Austin jest nanejvys charakteristicky tvar lalokü i pficny prüfez, die kterychzto znakü se snadno poznävä.

—

;

=

;

5. Riccia Warnsto'rfii

Limpricht msc. apud Warnstorf, Verh. Brandenburg 1885 Bd XXVII. p. 85. Anmkg.

d.

Bot. Ver.

Species hep. 1900 p. 10, Warnstorf, Leber- u. Torfm. Migula, Kryptopgamenfl. 1904 p. 409., Müller, Leberm. 1907.

Stephani, 1903 p.

72.,

*) Pearson (1. c.) uvädi jeste, ze R. glaucescens Carringt. na rozdü od Lescuriana jest dvoudomä; lec Macvicar (1912, p. 19), vyslovne pravi: »Carrington's R. glaucescens is without doubt monoicous. Specimens from the original locality, collected by Pearson and others, show this.«


70

p. 189.,

Nicholson, Hast,

und

East. Süss. Nat. 1911.

Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p.

20.,

Lorch, Torf-

I. 6.

u.

p. 258.,

Macvicar,

Leberm. 1914

p. 70.

Leber- u. Torfm. 1903 p. 79. fig. 2., Migula, Kryptogamenfl. 1904. tab. LH. l'ig. 6., Müller, Leberm. 1907 p. 190 fig. 126., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 20.

Delhi,: Warnstorf,

Exsicc:

Gottsche

europ. no. St/n.:

& Rabenhorst, Hep.

europ.

no.

489!

Hep.

Schiffuer,

6.

Riccia glauca y Pravidelne,

minima Lindenberg, Monogr. 1836

kräsne

hvezdice droboucke,

p.

sotva

418.

ex

0"5— 1

p.

cm

prümeru. Stelka zlutozelenä neb svetlezelenä, velice casto v centrälni cästi a na spodni strane nafialovelä neb zacervenalä. L a 1 o k y tluste, huste na sobe smestnäny, zf idka volne, cärkovite pentlicovite, üzke, na koncich tupe, casto i rovne uf ate; na svrchni strane pobliz konce laloku jest vzdy siroka, melkä ryha, kterä zähy do zadu mizi. Okraje stelky i jejich laloku jsou tluste, zdufene ale ostfe pf itupene, vzhüru obycejne vystouple; jsou zpravidla hladke, zfidka nesou spore chloupky, brzo opadävajici. Pficny prüfez jest skoro ctvercovy neb krätce obdelnikovy, nanejvj s dvakräte sirsi nez vyssi, na hofeni i doleni strane konvexni, a s bocnymi stranami strmymi; uprostfed hofeni strany byva pravidelne siroky, tupy zafez. Epidermis jest jednovrstevnä, z tenkostennych, balonovitych bunek. Venträlni supiny jsou nacervenale az fialove, ale zähy mizi. Jednodomä. Antheridia s krätkymi, zarüzovelymi kolci, rozptylena po cele stelce. Archegonia ve stfedu stelky, sporogony pak jako tmave vysoke hrboulky, velmi näpadne. Spory tmavohnede, 60— 80 /< v prümeru; maji sirokou, hladkou a svetlou ovrubu, a steny jemne strukturoväny v

r

policky 6

—8

fi

velikymi.

V ozdobnych, nanejvys 5 mm v prümeru majicich mnohonäsobne dichotomicky vetvenä, laloky üzce cärkovite, na svrchni strane üplne rovne, s okraji na koncich laloku

var. gracilis m. n. var.

hvezdicich. Stelka

nezdufelymi. Pficny prüfez protähly, ctyfikrät az sestkrät delsi nez Spory svetlehnede, 40 50// diametru majici, se sirokou cervenohnedou ovrubou a velkymi (4 6«) policky. Vzäcne. vyssi, s okraji velice tupymi.

f.

— —

subinermis Wartistorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 73 pro var. Syn. Riccia Warnstorf ii var. ciliaris Warnstorf, Verhandl. Bot. Ver. Brandenburg 1898, Jhg. 41. p. 22. Stelka nese na okrajich fidke, opadave

chloupky. Pospolu

s

typem.

Tento druh, jenz zdä se byti dobrym druhem z okruhu glauca, podzim na vlhkych strnistich po cele stfedni Evrope, na sevcr od Alp az po jizni Britanii, vsude ale vzäcne; snad jest velice casto pro svoji drobnou stelku pfehlednut. roste na


71

V

Cechäch nalezena dosud Jen v okoli prazskem: StromovkaO), Troja (!), ale zajiste, ze i jinde jeste ve vlasti nasi se vyskytä. Zajimavä odrüda gracilis nalezena byla na zelnem poli u Troje(!) a u Zbraslavi (!). Zrale sporogony pfichäzeji v f ijnu a listopadu v prosinei a lednu rostlinka üplne mizi. Pospolu s Riccia commutata Jack pfedstavuje näm nejmensi zästupce skupiny glauca zdä se, ze bude dluzno zmineny druh R. commutata Jack (i s pfibuznym R. ligula Stephani) podfaditi jako subspecii, ne-li i spojiti s R. Warnstorfii, od niz se nicim jinym nelisi nez tmavozelenou barvou stelky, polokruhovite zakoncenymi laloky a geo;

;

Obr.

Riccia Warnstorfii Limpr.:

11.

prüfezy stelkou,

4

1

rostl.

epidermälni banky (zvets. 800kr.);

3 /3

kr. zvets.,

2,

(zvets. 150kr.), 5

3 pfic.

spora

Troja.

grafickym rozsifenim. Kdezto R. Warnstorfii vyskytä se v stfedni Evrope na sever od Alp, R. commutata roste v pfimofskycb zemich jizni a zäpadni Evropy; jest tu tedy pf iklad dvou plemen geograf icky podminenych. Od drobnejsich forem R. glauca lisi se tento druh znamenite stelkou znacne tlustou, tupymi okräji, zlutozelenou barvou a jemnym vzrüstem.

Riccia Velenovskyi upominä ponekud babitem svym na R. Warnstorfii; nez jiz barva stelky, pficny prürez a charakteristicke spory oba druby dokonale oddeluji. 6. Riccia

sorocarpa Bischoff, Bemerkungen 1835

p.

1053.

Gottscbe, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 600., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 167., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 90., Limpricbt, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 349., Sydow, Leberm. 1882 p. 84., Dedecek, Mecby jatr. 1883 p. 20., Leberm. 1886 p. 15., Heeg, Leberm. 1893 p.

136.,

Handbook

of brit. bep. 1894 p. 284., Stephani, Species Pearson, Hepaticae 1902 p. 487., Velenovsky, Jatrovky 27., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 73., Loeske, Moosflora 34., Migula, Kryptogamenfl., 1904 p. 409., Müller, Leberm. 1907 Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 22., Lorch, Torf- u.

Cooke,

bep. 1900 p. 27.,

1903

p.

1903 p. p.

196.,

Leberm. 1914

p.

Bemerk. 1836 tab. LXXI. fig. IL', Presl, Tficetdva obr. XXII. fig. 1478., Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. XIII. fig.

Delin.: Bischoff,

1848 tab.

70.


72

Hepaticae 1902 tab. CCXVIIL, Velenovsky, Jatrovky 9., Warnstorf, Leber.- u. Torfm. 1903 p. 74. fig. 4., 1904 tab. LH. fig 4., Müller, Leberm. 1907 p. Kryptogamenfl. Migula, 145. fig. 101. e-d., p. 197. fig. 131., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. Pearson,

157.,

1903 tab. XII.

fig.

1912 p. 23. Exsicc: (Jottsche Rabenhorst, Hepaticae eur. exsie. no. 23., 543. Husnot, Hepaticae Galliae exsic. no. 150. De Notaris, Erbario critt. ital. exs. no. 1317. Massalongo, Hep. Venet. exs. no. 60. Carrington a. Pearson,

Hep.

Brit. Exsic. no. 139.

Si/n.: Riccia

minima, angustifolia, cinericia, segmentis crassis, non sulGenera 1729 p. 107. tab. LVII. fig. 8., Dillenius, Historia

catis, Micheli,

1741 Riccia

p. 534.

minima minima

tab.

LXXVIII.

(a Mich,

Linne, Spec. plant.

desumpta

1763 ed IL

p.

sub Liehen.

fig. 13.)

1605 exp.

Lindenberg, Monogr. 1836 p. 427, tab XX., Nees, Naturg. 1838 p. 398, Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 4., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 349., Hahn, Leberm. Deutschi.

Riccia

1894

R. R. R. R. R. R. R.

L.

p. 79.

setosa Müller, herb. Sard. (sec. Bischoff,

intermedia Müller, herb. erosa Delille, ms.

(sec.

Bemerkungen 1835

Bischoff 1. c). Lindenberg, Monogr. 1836

p. 1054).

(sec.

p. 427.).

papulosa Morris, Append. ad elench. stirp. sard. Aug. Taur. 1828. Lindenbergiana Sauter in Flora 1845 p. 132. (Neue Beiträge.) epicarpa Wallroth, Synopsis Hep. 1847 p. 600. Raddiana Jack et Levier in Stephaui, Spec. hep. I. 1900 p. 28. Male, modrozelene hvezdicky na vlhke püde, zpravidla nekolik v blizkosti pohromade. Stelka masitä, 0'5 1 cm dl., 1 2 mm sir., nanejvys dvakräte, zfidka vicekrate dichotomicky vetvena; suchä jest vyznaene sedozelenä, lesklä a ma vysoko vzhüru vyhnute okraje. Laloky

—

—

ke spicce vice menö jeste süzene a nezfidka rozstepene; na svrchni strane tähne se celou stelkou hlubokä, osträ ryha. Oki-aje jsou ostre a vzdy hladke bez jakychkoliv stop po brvkäch. P f c n y p r ü f e z jest skoro rtvercovy, Jen o m ä o s r s j a k vysoky, na spodni strane silne vypukly, na svrchni konkävni s hlubokym ostrym zäfezem; boene strany p f k r e, sko ro kolme, okraje ostre. Epidermis dvouvrstevna, svrchni vrstva z badosti dlouhe, uzke,

tu

i

i

1

i

i

i

lonovite uafouklyeh buuek, jez json drobnejsi nez u kterehokoliv jineho

druhu, takze pod lupou jevi se povrch stelky jemne a pravidelne sifkovan; liunky spodni vrstvy jsou kubicke a maji postranni steny ztlustele. Ventralni supiny hezbarve, anebo slabounce zarüzovele. Jednodomä. Antheridia s kratkymi, ale silnymi, zazloutlymi, nckdy nacervenaKmi kolei ze stelky vynikajici a tak patrnä, jsou seskupena v malych shlucich na basi starych lalokü stelkovych. Archegonia jsou jednotlivä v rozich hluboke povrchove bräzdy, kde jsou nejlepe tez chxänena. Spory jemne papillosni, cernohnede a neprüsvitne, 70 90 /< v prüi

—


73

meru; steny maji skulpturoväny exosporovymi listnami kfizujicimi se peti- a sestiühelm'cich, a kolem vroubeny jsou zlutym, zräsnatelym, sirokym okrajem. V tvaru laloku i velikosti stelky znacne promenliva: obtusa f. m. f. n. Laloky stelkove tupe, s konci polokruhovite zaokrouhlenymi. Velice kojnä. Laloky ostf e na koncich süzene a zaspicatele. Velmi f. acuminata m. f. n.

v malych

hojnä. f.

Laloky jen jednou, a opakvejcite. Vzäcnä.

cordata m.

Obr.

Riccia sorocarpa Bisch.:

12.

cochlearia

3 var. stelky,

to velice

n.

f.

5

pfic.

pr.

m.

var.

1,

Kokofin, pf ic. prüf ez

2 rostl. 2kr. zvets.;

(2kr. zvets.)

;

Stromovka,

platyphylla

mälni bunky

melce vetveue, siroce

4

m.; Klinec, 6 epider-

(zvets. 150kr.).

var. platyphylla m. var. n. Stelka skoro üplne plocha, rozprostf elä, 3

siroka, s nezfetelnou, sirokou iyhou.

Boky

— 4 mm

stelky jsou protähle, takze

na prüfezu bocne strany jsou sikme a vytvafi znacnä, zfetelnä kf idla. Dosti hojnä. ri. Laloky uzoucce pentlieovite az cärkovite, nekdy jen Eidkä. var. cochlearia m. var. n. Mens! nez typ., v rozprostfenych hvezdicich. Laloky dvakräte vetvene, üzee cärkovite (az 1 sir.), ku koncüm näkle elipticne az lzicovite rozsifene a tu 1*5 2 siroke. Pficny

f. linealis

1

mm

m.

f.

sir.

mm — mm

prüfez souhlasi dokonale s B. sorocarpa roste v cele hojne; mimo Evropu byla tez i zdä se byti vseobecne po cele i

v stfedni a

sev. Asii, zvl.

v

typ. Vzäcnä.

Evrope, z rovin az vysoko do hör, velice stanovena i pro Sev. Ameriku (Austin) severni polokouli rozsifena, Sibifi,

bude

takze jiste

zajiste jeste nalezena.

V

se-

vernejsich krajich jest hojnejsi nez na jihu, a roste i ve znacnyeh vyskäch nadmofskych. Nevybirä si valne substrätu, roste vsude velice hojne, zpravidla skoro vzdy ve spolecnosti s It. glauca L. Obzvläste charakteristickou jest pro floru vlhkych strnisf, jetelisf a starych, zapomenutych poli v lesich i parcich, kdez nikde na podzim nechybi. Objevuje se jiz koncem


74

v zäfi, nejvice plodnou byvä v fijnu a listopadu, a udrzuje so jeste dlouho z jara na stanovisku, kdy teprve, skoro nejpozdeji ze vsech Riccii mizi a uhnivä. V stanovisku jest dosti konservative, vyskytujic nebyly-li pomery zmeneny se na jednom miste po dlouhou fadu let. Po celyeh Cechäch v obojich prvych dvou formäch jest velice obecnou a vseobecne rozsifenou; tfeti forma, cordata, jest ponekud vzäcnejsi: Struhafov(I), Skutec (Volc!), Zbraslav(l). Velice zajimavou jest odruda platyphylla, kterä se po celyeh Cechäch vseobecne s typem vyskytä a jest podivno, ze dosud pozornosti hepatikologü unikla, ac jest velice näpadnou. Od typu se neobycejne lisi kfidlovite protazenymi boky, näsledkem cehoz ryha na svrcbni strane stelky, pro typ charakteristicky osträ a klubokä, pfechäzi v sirokou, melkou bräzdu. Touto vlastnosti pfipominä nase odruda na Riccia Breidleri Juratzka, ktera az dosud znäma jest jen ze Ötyrska od Schladmingu; ma stelku salec tato drobny druh üzce se k R. sorocarpa vizici metove lesklou, zlutozelenou, slozenou z volnych jazykovitych az podlouhle vejcitycb, jednoduchycb neb jen jednou, nanejvys dvakräte klanycb lalokü, opatfenych na svrchni strane sirokou ku koneüm lalokü se süzujici brazdou. Vedle techto näpadnych znakü rozlisuje obe jatrovky dobfe i ta okolnost, ze R. Breidleri ma toliko jednovrstevnou epidermis, z bunek dokonale tenkostennych nikde nestloustlych. Pficny prüfez s kfidlovitymi boky ma take Riccia insularis Levier (= R. Pauormitana Levier), eiste mediteranni druh, ktery rovnez jest velice blizky R. sorocarpa a i habituelne znaene se ji podobä, takze pokladäme za nezbytne na rozdily obou druhü, resp. var. platyphylla tu poukäzati. R. insularis Levier tvofi nepravidelne, huste smestnane rüzice sedozelene, na spodu hnede, stelka jeji delena jest v jednoduche, neb jen jednou vetvene laloky, 5—8 mm dl., 1*2 mm s., jez z carkovite temef basalni cästi se znenähla vejcite rozsifuji, a konci bud' tupou, zpravidla melce klanou, a nebo süzenou ostrou spickou; po cele stelce, stfedem lalokü, tabne se osträ, hlubokä r^ha, k niz spadajici pidky povrchu jsou slabe vyklenute, takze na pfienem prüfezu, ktery jest dvakräte sirsi nez vysoky, a boene strany mä kfidlovite orotähle, spodni stranu konvexni, setkäväme se na hofeni strane s charakteristickym hlubokym srdcitym vykrojem o stranäch vne vyhnutych. Epidermälni bunky jsou vejcite, zfidka mamillosne protähle jako u sorocarpa. Srovnäme-li tyto znaky, ihned musime oba druhy rozlisiti. Druhu R. sorocarpa podobä se znaene i Riccia papulosa Moris (=R. minima Raddi ex p. R. trichophylla Gasparini), v jizni Evrope dosti hojnä; ponevadz ale byla nalezena tez i v Uliräch, a v Dolnich Rakousich, neni vylouceno, ze i v nasi vlasti mohla by byti objevena. Tento druh tvofi rovnez drobue, modrozelene hvezdice s nekolikrät vetvenymi laloky jako sorocarpa; ale tvar lalokü jest üzce pentlicovity, na koncich polokruhovite zatupeny, casto se srdcitym vvfezem. Na svrchni strane, podobne hlubokou ostrou ryhou opatfene, a na ostrych oki'ajich srpna,

—

—

—

—

=


75

jsou roz'trouseny hyalinni, vysoke, tluste, tupe a zpravidla häkovite ohnute

snadno se rozrusuji, takze na starsich cästech stelky anebo na jafe üplne chybi. Rostlinky sbirane Heegem lisi se nepatrne od typu, a proto byly v novejsi dobe jako zvlästni druh Riccia pseudopapillosa Levier (Stephani Species hep. 1903 p. 14) oddeleny lisi se vsak jen tim, ze laloky maji krätke, siroke a vejcite, bocne strany jsou sikme, ne tak pfikre a ryha na svrebni strane melci nez u typ. papulosa. Okraje i povrcb stelky nese fidke, zpravidla rovne, tupe papilly, spory jsou mensi (80 fi v prüm., kdezto u papulosa 100 n). Lee domniväme se pravem, ze Levierüv druh valne ceny nemä, nebof i sama R. papulosa Moris patfi jako drobny druh v okruh R. sorocarpa. Müller (1907 p. 163) oddeluje R. papulosa i pseudopapillosa üplne od sorocarpa, a stavi ji do pfibuzenstva R. Bischoffii Hüb. v okruhu R. Gougetiana Montagne ( jiz. Evr.), papilly, ktere

;

Sommieri

Levier (Italie), R. spinosissima Stephani (Alzir), R. canescens Stephani (Alzir), Riccia Henriquesii Levier (jiz. Evr.), R. Crozalsii Levier (jiz. Evr.) aR. lusitanica Levier (Portugaly), na ktere navazuje jiz R. ciliata Hoffm. Ve skuteenosti ale ke vsem temto druhüm, ktere vyznaceny jsou vesmes pfitomnosti chloupkovitych a stetinkovitych vyrostkü na povrchu i okrajich stelky, vize se R. papulosa Moris toliko jen papillovitymi vyrüstky na povrchu stelkovych lalokü, kdezto vsechny ostatni znaky pfipominaji na R. sorocarpa. Pfipomeneme-li si, ze papilly snadno opadävaji a mizi, vycitime jasne, jak nepfirozene jest umisteni Müllerovo tohoto druhu; R. papulosa (i se svoji formou pseudopapillosa, ktera nijak nemä platnosti druhove) patfi nepopiratelne k okruhu sorocarpa, a kazde jine zafazeni jeji jest nepfirozene a nesprävne. R.

odrüda cochlearia, kterä svym tvarem stelky nenalezä u zädneho druhu obdoby. Sbiral jsem az dosud jen ve Stromovce u Pfahy, a to po dva podzimy vzdy na tomtez miste.

Näpadnou

jest

Pozn.: R. sorocarpa pozna se lehee a okamzite podle näsledujicich

modrozelenä barva stelky, 2. masitä, tlustä stelka, 3. povrch pod lupou drobne, pravidelne sifkoväni, 4. po cele delce lalokü tahne se osträ, bluboka, ryha, die niz jest povrch stelky zlomen a k niz boky sikmo sestupuji, 5. pfieny prüfez jest vysoky a üzky, skoro ctvercovy o pfikrych bocnych stenäch a ostrych hranäch.

znakü:

1.

stelky jevi

7.

Riccia Velenovskyi

sp. n.

—

mm

Nepravidelne hvezdicky v rozlehlych skupinkäch, 6 13 v prümeru na vlhke zemi. Stelka zive modrozelenä, ozdobne delenä v paprscite seskupene laloky, jednou neb dvakrät dichotomicky vetvene. Laloky jsou tluste, üzce cärkovite, po cele delce stejne siroke (nanejvys 0"5 mm\), a maji rovne ufate tupe konce. Povrch stelky i jejich lalokü jest üplne plochy, bez jakekoliv ryhy nebo brazdy; okraje jsou hladke, nahe a pravoühle pfiostfene. Pfieny prüfez


76

ctvercovy neb

o b d e 1 n k o v y, nanej vys tfikrät az ctyf ikrät na hofeni strane rovny, na doleni slabe konvexni, bocne steny jsou kolme, hrany pravouhle a ostre. Epidermis jest dvouvrstevnä, bunky svrchni vrstvy vejcite neb bankovite vydute, tenkostenne, bunky spodni vrstvy kubicke o stenäeh slabe ztlustlych. Ventralni supiny

pf

n

es

sirsi

e

nez

i

delsi,

bezbarve, pomijive.

Jednodomä. Antberidia vynikaji ze stelky dlonhynii, svetlezelenymi nepravidelne ve stelce roztrousena, zvläste kolem archegonii, jez byvaji po dvou neb nekolika seskupeny. Spory cern ohne de, skoro üplne nepriihledne, 60^70 /< v prümeru, a sirokymi (6—8 ,«) pokolci, a jsou

i

lieky strukturoväny;

postradaji jakekoliv ovruby.

übr. 13. Riccia Velenovskyi m.: / rostlinka 2 prüfezy stelkou, 4 epidermälni bunky (zvets. 800kr.);

3

pficne

spora

(zvets.

kr. zvets., 150kr.), 5

Z,

Jarov.

Roste na vlhkem humusu mezi travou na steuäeb hlubokych lesnich a hajnich üvozü, a na vlhkyeh, pramenitych mistecli v pasekäch; jest jeden z nejrannejsich druhü tohoto rodu u nas, nebof nalezame ji jiz koncem cervence a zacätkem srpna dokonale vyviimtou a v bohate fruktifikaci.

Az dosud

nalezl jsem tento druh jen v nejteplejsi casti okoli prazjarovskem nedaleko Zbraslave(I) a v Krcskem lese(I); skeho, v udoli myslim, ze nebude pf üis smelou domnenka, ze druh tento spise flofe krajü

jiznejsich nez severnich nälezi.

Habitueine upominä druh nas nejvice na R. Warnstorf ii Limpr. auebo R. commutata Jack, jimz velikosti se blizi. Lee modrozel en <> u i

svoji barvou, tlustymi, pravouhlymi okraji, rovne u fatymi laloky, jez na svrchni strane jsou dokonale ploehe, se ihned od druhü napadne rozlisuje. Nejlepsim znakem jest vsak prüfez stelkovv, ktery präve podminuje vyzaacny habitus cele rostlinky, a spory, uemajici vubec zädne ovruby, takze exosporove listny se pfi prühledu jevi na obvodu obrysu techto


77

jako krätke vyrostky a stctinky. Zädny z evropskych druhü nehonosi se temito znaky, jako nämi pozorovanä R. Velenovskyi. Nedostatkem ovruby kolem spor vyznacuje se jen nekolik mälo druhü tropiekych, z nichz evropske flofe jest nejblizsi E. Trabutiana Stephani (Revue bryolog. 1889 p. 65.) (zpfibuzenstva R. atromarginata Levier a R. nigrella

Take charakteristicky habitus, jmenovite znakem nikde v evropskych druzfch tluste skoro hranolovite tohoto rodu se nevyskytujicim. Nehlede ani k jinym znaküm, myslim, ze vytcene nejnäpadnejsi znaky nejen opravnuji, ale dostatecne odüvodnuji k specifickemu ohranieeni zajimave teto. rostlinky, jiz dovohvji si ku De Candolle) v Alziru

rostouci.

laloky jest

eti

zaslouzileho hepatikologa ceskeho, sveho vzäcneho ueitele p. univ. prof.

Dr. J. Velenovskeho pojmenovati. Tak jako R. Warnstorfii IAmpricht pfedstavuje näm nejmensi druh z okruhu glauca, tak opet R. Velenovskyi jest parallelnim k tomuto

druhu typem z okruhu sorocarpa. Podobne jako R. bifurca Hoffm. druzila se k prvemu druhu, tak opet k R. Velenovskyi müze obdobne byti pfifazena Riccia subbifurca Warnstorf (apud Crozals, Revue bryolog. 1903 p. 62; Syn. R. Baumgartneri Schiffner, öster. bot. Zeitschr. 1904 p. 88.) Take tento druh mä stelku hojne v nekolikrate vetvene laloky delenou, barvy modrozelene, tvofici drobne, huste hvezdice. Laloky jsou podobne cärkovite, ale kukoncim jsou jazykoviterozsifene, tu polokruhovite tupe, srdcite vykrojene, a maji na svrchni strane ostrou ryhu, kterä däle od spicky meni se v sirokou, posleze mizici okraje jsou ostre a ojedinelymi, fidkymi, krätkymi spicatymi brvami pokryte, bocne steny by vaji nafialovele. Prüf ez

bräzdu;

pficny upominä na prüfez od sorocarpa, jest podobne vysoky, nepatrne jen sirsi nez vyssi, bocne strany mä kolme, spodni silne polokruhovite vypuklou, svrchni s melkym zäfezem. Udävä se jako dvoudomä (Schiffner 1. c; Warnstorf naproti tomu ji popisuje jako jednodomou); spory jsou 80 100 ,u v prümeru velke a maji zfetelnou, zlutou ovrubu. Znaky tyto dokonale odlisuji druh Warnstorfüv od naseho, takze netfeba ani jedno-

—

tlive rozdily vytykati.

Pfitomnosti brvek na okrajich, tvarem pficneho prüfezu stelky navazuje pfimo R. subbifurca Warnstorf, na jihoevropskou R. Crozalsii Levier (Eevue bryolog. 1902 p. 73. 76.), kterä pak jest nesmirne blizkä k R. ciliata Hoffm.; i müzeme docela dobfe stanoviti od E. sorocorpa Bisch, k R. Velenovskyi m. az k R. ciliata Hoffm. fylogenetickou fadu, kterä jest souvislä a neporusovanä.

—

8. Riccia Michelii Baddi,

Opuscula

scient. di

Bologna 1818

p. 352.

Stephani, Species hep. 1900 p. 11., Müller, Leberm. 1907 p. 173., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 17. Delin.: Müller, Leberm. 1907 p. 174 fig. 117., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912. p. 17.


TS

Syn.: Riccia eiliata Raddi ibid. R. tumida Lindenberg,

1.

c.

Synopsis 1829

p.

120.,

Monogr. 1836

p.

459,

Nees, Naturgesch. 1838 p. 407., (Jottsohe, Nees, Lindenberg, Synopsis

1844 p. 603.,

Du

Mortier, Hep. eur. 1874 p. 169. Husnot, HepaticoHandbook of' brit. hep. 1894 p. 284.,

logia gal). 1875 p. 92., Cooke,

Pearson, Hepaticae 1902 p. 491. Delhi.; Lindenberg, Monogr. 1836. tab. XXVII., Husnot, Hepatieologia gall. 1875 tab. XITT. fig. 162., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCXXII. R. tumida Lindenberg ß linearis Nees, Naturgesch. 1838 p. 407. R. pahnata Lindenberg, Monogr. 1836 p. 457., tab. XXVII. R. paradoxa De Notaris, Prim. Hep. Ital. 1839 p. 69.

Ve

1

k

e,

az 4

cm

siroke h v e z d

i

c e, ktere casto

ve vetsim mnozstvi t e 1 k a

pohromade tvoK na vlhke püde a bahne souvisle kobercove povlaky. S

Obr.

14.

Riccia Micheln Kad.: 1 rostl. (2kr. zvets.) prüfezy stelkou; Neratovice.

2,

3

pf ic.

modrozelena, naokrajichabocnyeh stranach nafialovelä jesthned od stfedu delenä vcetnelaloky, 6 — 12 mm dlouhe, 1 2 mm siroke, tfikräte az petkrate vidlicnate v ostrem ühlu vetvene; vetve cärkovite,

doby az

na koncicli rozsifene, takze konce lalokü naby vaji poNa svrchni strane lalokü jest na koncich siroka,

klinovite.

p1ochä

r

yh

roztrousene

a,

k centru stelky zähy mizici.

Okraje zdufene

a nesou

krätke, tluste, hyalinneaz skoro ostenkate chloup-

ky, jez jmenovite na koncich lalokü jsou

husteji

sestaveny;

chloupky

zähy opadavaji, takze nezfidka jsou okraje hole. Pficny prüfez jest dvakrat az ctyfikrat sirsi nez delsi, doleni jeho strana jest slabe konvexni, hofeni mä isiroky, tupy zafez se slabe vypuk-

ty ale

lymi oki aji; starsi oddily stelky maji hofeni stranu na prüfezu üplne rovnou a okraje tupe. Bocne strany jsou velmi sikme, jen nepatrne schylene. Epidermis dvouvrstevnä, bunky hofeni vrstvy tenkostenne a balonovite nafoukle. Venträlni supiny bezbarve neb slabe nafialovele. -

Dvoudomä. Antheridia jsou pravidelne sefazena ve dvou fadäch stfedem lalokü se tähnoucich a maji dlouhe, purpurove, spicate kolce.


79

Sporogony jsou hluboee do stelky ponofene a nepravidelne v ni roztrou100 ,w v prümeru, jemne papillosni a drobne sene. Spory tmavohnede, 90 polickovane; zlutohnedä ovruba kolem spory jest uzoucka, temef nepa-

—

trnä a nezfetelnä.

Herb. Boissier, vol. II. 1894 p. 230. pro var. Syn.: B. palmata ß minor Lindenberg, Monogr. 1836 p. 457. B. paradoxa De Notaris, Prim. Hep. Ital. 1839 p. 69. Laloky ostfeji delene maji na okrajich brvy velmi spore; nezfidka chybi brvy üplne, a okraje jsou pak dokonale hladke. B. Michelii Baddi jest typickä rostlina väpnomilovnä, jez az dosud vzdy jen na vyslunych väpennych stranieh v jizni Evrope (Solnohrady, Dalmacie, Italie, jiz. Prancie, Sardinie, Korsika, Eecko, Alzir) byla nalezena; vedle toho pfiehäzi ojedinele i v Anglii a Kalifornii. Nase rostliny byly objeveny prof. Dr. J. Velenovskym v fijnu 1902 na bahne vyschle tünky u Neratovic, kde rostly ve spolecnosti B. crystallina pobliz usychajicich spoust Chara hispida. Pfi prohlidce herbäfe sveho vzäcneho ucitele nalezl jsem je pod oznacenim »B. giauca, podivuhodnä var.?«, a po dlouhem peclivem studiu podafilo se mi je identifikovati jako B. Michelii. Ackoliv jsem po te do okoli Neratovic nekolik exkursi podnikl a v celem Polal)i po tomto druhu pätral, vsechny moje snahy byly marny. Züstävä tudiz stanovisko prof. Velenovskym objevene az do te doby ojedinelym, ackoliv jiste bude v Polabi, anebo v teplem okoli prazskem jeste rostlina tato objevena. Libuje si na vlhkem väpenitem jilu, detritu opukovem, slinovem a na vlhkych väpnem bohatych püdäch vübec. Spory pfinäsi zrale az pozde na podzim, nezfidka az z jara. Öeske exempläfe shoduji se dokonale s diagnosou i vyobrazenimi, a jevi jen toliko dve male odchylky: nemaji vübec zädnych brv, a spory jsou jen 60 80 u v prümeru velke. Patfi tedy k f. subinermis Levier, ktera se vseobecne uznäva za odrüdu; lec z düvodü, jako jiz u jinych druhü, nebot pfitomnost a nebo nepfitomnost brvek neni u Biccii zädnou vzäcnosti, nemüzeme formu tuto za varietu uznävati, tim spise, ponevadz B. Michelii nepatfi naprosto k druhüm normälne huste obrvenym, jako jest ku pf. B. ciliata a pfibuz. Vyskyt jihoevropske B. Michelii v stfednich Cechäch, neni zädnym pfekvapujicim nälezem, nejmene v Polabi, ktere tolik thermofilnich elementü v flofe sve chovä, a kde ponticko-pannonskä flora pfevlädä. Jest tedy jatrovka tato jen novym clänkem pamatne teto floristicke skupiny f.

subinermis Levier, Bulletin

—

—

v nasi

vlasti.

Druh

jemuz prävem

jmeno Baddiho

Michelii a nikolivek, jak az dosud vetsinou botanikove cinili, Lindenbergovo B. tumida (v. vyvody Levierovy v Bull. Herb. Boiss. IL 1894 1- c.) zdä se byti dobrym druhem, stojicim mezi B. sorocarpa a B. ciliata; jake vztahy mä k B. bifurca nelze mi rozhodnouti, ponevadz nedostavä se mi dostatek materialu, hlavne ceskeho. tento,

pfislusi

starsi

B-.

8 Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

80

Habitueine podobä se nesmirne R. Lescuriana Aust. a E, 1» ifurca 11 off m. Od prveho se ale lisi hlavne näsledujicimi znaky: 1. R. jest muohem s t a t n e j s i nez R. Lescuriana, 2. nia i c h e 1 stelku pravidelne v ostrem ühlu vetvenou vidlicnate v laloky, jez n a koneieh jsou rozsifene a tupe (R. Lescuriana mä laloky na koncich süzene a spicate); 3. R. Michelii jest dvoudoma, R. Lescuriana naproti tomu jednodomou; 4. bunky epidermälni jsou balonovite (u I!. Lescuriana vsak hruskovite protahle); 5. jest vyslovene rostlinou kalkofilni (R. Lescur. vyhyba se vapnu). Nektefi, jako na pf Macvicar kladou nejvetsi düraz na rozdeleni pohlavnich organü (p. 17. c. 1.: »Wben witbout inflorescence it is difficult to separate from R. Lescuriana and R. bifurca«), lec zdä se näm, ze daleko lepsi a praktictejsi jsou znaky, jez

M

i

i

.

tu

jsme

vytycili.

Rozdily od druheho druhu pak nejlepe vyniknou

z

nasledujiciho

srovnäni:

R.

bifurca

R.

Hoff»/.

Hvezdice jednotlive, vzhledu R. glauca, barvy sedozelene.

Michelii

Raddi.

Hvezdice v mnozstvi pohromade, takze tvofi souvisly povlak, habitu doeela odlisneho, barvy vice modrozelene, nez sedozelene.

a

Stelka hned od stfedu pravidelne

nepravidelne delena v siroke, jednou, az dvakrate v tupem üblu vetvene laloky tvaru siroce vejciteho s okraji zdufelymi az vystouplymi.

delena v üzke, pentlicovite vicekräte

Stelka se sirokou

stfedni

cäsli

v ostrem ühlu vetvene laloky, ktere nekdy nabyvaji tvaru klinoviteho, i

a maji okraje zdufele, nikdy ale ne

vystouple nad povrch.

Konce tupe zaokroublene a nesou na povrchu sirokou, hlubokou, zfetelnou brazdu, vsude stejne sirokou, nanejvys nepatrne ke konci se sü-

Konce lalokü

rozsifene, skoro umaji melkou, elipticne ke konci napadne se ve velkem ohlouku süzujici brazdu, brzo do zadu koncici. fate a

zujici a daleko

lalokem bezici. Pficny prüfez vykazuje hrany

(o-

kraj) polokruhovife zaoblene.

Spory maji vetsi policka, 6 v prümeru, a sirokou zlutavon

— o-

vrubu. Na vlhkych iDolich a stejnych stanoviskäch jako R. glauca.

Hrany (okraje) na pficnem prüfezu jsou sice take tupe, ale toliko tupe pfiostfene, nikolivek zaoblene. Policka na sporäch jsou o mnoho drobnej§i, 10

— 12 v prümeru, ovruba

uzouc-kä, nezfetelnä.

Na vyslunnych bahnech mistech

s

a vlhkych

podkladem vapnitym.

Rozdily tu pfebledne sestavene ukazuji jasnö, ze prva patfi do skupiny glauca, kdezto druhä (R. Michelii) nälezi k okruhu sorocarpa. Pfitomnost brv, na nez klade se obycejne (ku pf. Müller, Pearson) nejvetsi düraz, neni zadnym dobrym znakem; mobou stejnä u R. Michelii


81 zase u R. bifurca byti vyvinuty. Pak ovsem tezko by se oba druhy rozeznävaly. Doufäm, ze proto tabulka svrchu sestavenä podle rozdilü, jez pfedevsim na ceskych exempläfich daly se konstatovati, pfijde ceskym botaniküm vhod. chybeti, jako

9. Riccia ciliata

Hoffmann, Flora germ. crypt.

t.

II.

1795 p. 95.

Schwaegricben, Historia musc. hep. prodr. 1814 p. 38., Raddi Opusc. scient. di Bologna 1818 t. IL p. 352., Lindenberg, Synopsis 1829 p. 120., Corda, Genera 1828 p. 651., Deutscbl. Jungerm. in Sturm's Flora 1835 p. 100., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 28., Biscboff, Bemerkungen 1835 p. 1061., Linderiberg, Monogr. 1836 p. 454., Nees, Naturg. 1838 p. 402., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 602., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 3., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 302., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 168., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 91., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 350., Sydow, Leberm. 1882 p. 85., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 20., Leberm. 1886 p. 15., Heeg, Leberm. 1893 p. 137., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 40., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 78., Stephani, Species hep. 1900 p. 11., Pearson, Hepaticae 1902 p. 494., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 28., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 77., Loeske, Moosflora 1903 p. 35., Boulay, Hepatiques 1907 p. 202. Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 411., Lacouture, Tableaux 1905 p. 68., Müller, Leberm. 1907 p. 161., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 15., Lorch, Torf.- u. Leberm. 1914 p. 69. Opusc. scient. di Bologna 1818 tab. XVI. fig. 3., Corda, 1835 tab. XXXI., Bischoff, Bemerkungen 1835 tab. LXXI. fig. IV., Lindenberg, Monogr. 1836 tab. XXIII., Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. XIII. fig. 160., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCXXIIL, Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XII. fig. 11., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 pag. 79. fig. 4., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LH. fig. 9., 12., Müller, Leberm. 1907 p. 171. 115., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 15. Exsicc: Hübener & Genth, Deutschi. Leberm. no. 105. Gottsche u. Rabenhorst, Hep. eur. no. 25 (exp.), 205. Syn.: Riccia minima glauca, segmentis angustioribus ad marginem pilosis Michaeli, Nova plant, genera 1729 p. 107, tab. LVII. fig. 5. R. ciliaris Roth, Flora germ. 1803 v. III. p. 432. R. glauca ß ciliata Weber, Spicil. 1778 p. 173, Weber &Mohr Taschenb. Delin.: Raddi,

Deutschi. Jungerm. in Sturm's Flora

1807 p. 442.

R. glauca ö minor, laciniis subindivisis acutiusculis, basi ciliatis Martius, Flora crypt. erlang. 1817 p. 198. Drobne, sotva 5 velke, soumerne rozprostfene hvezdicky barvy sedotmavozelene az stfibfite zelenave. Stelka hluboko delena v jednou, nanejv^s dvakräte dichotomicky vetvene laloky, jez jsou

mm

Dr. Karel Kavina: Monografie öeskyeh jatrovek.

6


82

cärkovite, ku koncim ponekud rozsifeue a na spicce tupe. Svrchni strana stelky jest üplne plochä, Jen na koucu-h lalokü byvä melk uzounkä ryha. Okraje jsou tupe, ale nikdy ne vystouple; byvaji zacervenale a nesou huste, cetne d o u h e, s i n e b r v y, jez v rozmaii,

1

1

nitem smeru se nad povrchem stelky skläneji. Pficny prüfez jest dvojnäsob i vicekräte sirsi nez vyssi, skoro pfesne rovnobeznikovy, nebof hofeni stranu mä jen slabe vydutou, spodni slabe vypuklou, a bocne strany pfikre, skoro kolme. Epidermis z jedne vrstvy bezbarvych, tenkostennycli, kulatyeh bunek. Venträlni supiny bezbarve neb slabe nacervenale, zähy pomijive.

Obr.

15.

Riccia ciliata Hoff.:

prüfez stelkou,

3

spora

1 rostl.

3 (

/akr. zvets.), 2 pfic.

(zvets. 800kr.);

Vsenory.

Jednodomä. Antheridia i archegonia nepravidelne vedle sebe v stelce ponofenä. Spory cerne 70—100,« v prümeru, s uzkou zvrasnenou hnedou ovrubou, se stenami drobne poliekovanymi (10 policek na prümer). Roste ojedinele nel) v malych skupinkäch na vlhke pisöite püde, zvläste na vyslunne strane; vyhledävä räda holä mistecka mezi travou na mezich, na strnistich, mezi meehy na vfesovistich nel) travnicieh a vysehlych rigolech v sadecb. Vyskytä se v cele Evrope od jihu az po Britami, vsude vsak dosti vzäcne. V Öechäch byla nalezena v okoli prazskem ve Stromovee (!), u Podbaby (Opic!, Corda!), na fttvanici (Opic!), v kanale holesovickem (Vel.!), u Tupadel (Opic!), u Vsenor (Vel.!), u Koeerad (Vel.!), u Turnova (Vel.!), na Milesovce (Vel.!), u Öes. Budejovie (!), u Roztok tDed!), u Bezdezu (Ded!), Michalovic blize Ml. Boleslavi (Ded.), u Zbraslavi (Vel.!) a j. v.

nych

Casto proväzivä Grimaldii, a na polieh byvä ve spolecnosti obyeejR. glauca, R. sorocarpa a Anthoceros punetatus.

dr.

R. ciliata jest dobrym druhem, ktery upominä habitueine ponekud na R. sorocarpa Bisch., do jejihoz okruhu take nälezi, pfedstavujic näm extremni bod v fade obrvenych druhfi, ale die üzkych tmavozelenych lalokü stelkovych a obrvenych okrajü ihned se rozeznävä take cely jeji vzhled jest mnohem elegantnejsi nez u vsech ostatnich druhü a velmi ;


83

M

Od R. i c h e 1 i i Raddi, s nimz by snad nektere mene obrvene formy tohoto druhu mohly byti srovnäväny, lisi se R. ciliata ihned nejen mens! velikosti i celkovym uspofädänim stelky, nybrz i tvarem lalokü, ktere jsou üzke, typicky klinovite, a okraje maji tupe podobne stejnym charakterem rozlisu je se i od R. L e v i e r i Schiffner, domäci ostrovüm dalmatskym. Take spory u R. ciliata jsou vzdy mensi nez u obou poslednieh druhü a maji ponekud odchylnou strukturu. Jihoevropske druhy R. Crozalsii Levier, R. Henriquesii Levier a R. lusitanica Levier, jez byvaji v nejblizsim pfibuzenstvu naseho druhu uvädeny, maji, nehlede ani k odlisnemu habitu, pficny prüfez stelky skoro ctvercovy, sotva sirsi nez vyssi a na spodni strane silne konvesni; R. Henriquesii mä mimo to stelku barvy zlutozelene, mnohokräte bned od stfedu vetvenou, laloky protähle, skoro cärkovite a na koncieh elipticne az vejcite rozsifene. Posledni dva jihoevropske druhy se ale habitueine aniz jinymi podstatnymi znaky celkem mnoho od R. ciliata nelisi, a pravdepodobne budou jen drobnä, podruznä jeji plemena. charakteristicky.

;

Subspec.

10.

R.

intumescens Bischoff, Bemerkungen

1835,

p.

1063

pro var. .Lindenberg, Monogr. 1836 p. 455., Nees, Naturgesch. 1838 p. 402., Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 602. Underwood, North Amer. Hep. 1883 p. 26 pro spec., Heeg, Leberm. 1893 p. 137 pro spec, Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 78 pro spec. Migula, Kryptogamenflora 1904 p. 411., Müller, Leberm. 1907 p. 172 pro spec, Lorch, TorfGottsehe,

u.

Leberm. 1914

Delin.: Bischoff,

Torfm. 1903

69 pro spec. tab. LXXI. fig. 4., Warnstorf, Leber- u. Migula, Kryptogamenfl. 1904, tab. LIT. fig.

Bemerk. 1835

p. 79. fig. 5.,

Müller, Leberm. 1907 p. 147,

10.,

Exsic.

R.

p.

:

fig.

102., p. 172, fig. 116.

Mougeot-Nestler-Schimper, Kryptog. Vogeso-Rhen. no. 1046 (sub

ciliata).

Syn.: R. affinis Milde,

Zur Cryptogamenfl. Süd-Tirols

in Bot.

Zeitung

1864 (Beil. zur N° 43—44) p. 17. R. ciliata var. violacea Kny, Ueber Bau und Entwicklung der Biccien in Pringsheims Jahrbücher f. wissensch. Bot. V. Bd. 1867 p. 368.

R.

ciliata var. colorata

Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876,

p. 350.

— 15 mm v prümeru.

Stelka

Pekne, ühledne, pravidelne hvezdicky 10

sedozelenä, delenä v nekolik lalokü cärkovitych, 0'5— 0'8 mm sirokych, ktere se nekolikräte vetvi v ostrem ühlu a zakoncuji tupou az okrouhlou spickou. Po celem povrchu lalokü tähne se hluboka, zfetelnä a sirokä bräzda, ani v nejstarsi cästi stelky nemizici; okraje jsou silne zdufele, valovite vyklenute, velmi casto nachove zabarvene a nesou cetne, hyalinni tluste, k povrchu stelky a nad bräzdu sehnute i ohnute brvy. Pficny prüfez podlouhle obdelnikovy se spodni stranou 6*


84

vkoro pülkruhovite ohnutou a bocnymi stranami v mirnem oblouku sikmo syklenutymi, a okraji siroce, okrouhle tupymi; svrchni strana jest hluboce vykrojena sirokym skoro lichobeznikovym zäfezem. Epidermis jednovrstevnä, z bunek tenkostennych kulovitych neb siroce vejcitych. Venträlni supiny slabe nafialovele neb zacervenale, zfidka bezbarve.

Jednodomä. Antheridia i archegonia jako u druhu pfedesleho. Sporogony jednotlive neb v parech po stelce roztrouseny. Spory ceraohnede 80 100 ,« v priim., s üzkou sotva zretelnou svötlejsi ovrubou a s drobnö jemne, skoro nezfetelne polickovanymi stenami.

—

Obr.

16.

Riccia intumescens Bisch.:

1

rostl. 2kr. zvets., 2 pfic.

prüfez stelky; Stromovka. f.

affinis

Milde,

Zur Kryptogamenfl.

S.-Tir. Beil. Bot. Zeit. 1864 p. 17 prospec.

Kny 1. c. Pringsbeim's Jahrb. 1867. V. p. med. R. eiliata var. eolorata Limpricht 1. c. 1876 p. 350. R. intumescens var. incana Heeg, Leberm. 1893 p. 138. Syn.: R. eiliata var. violacea

368. n.

Stelka

obrvenä, na bocnych stenäch a na okrajich tmave nekdy i cernopurpurovä. Za sucha stäceji se okraje silne nahoru, takze brvy na okrajich zakryvaji povrch stelky, ktery pak zdä se tez byti obrven. Spory zpravidla ponekud vetsi (100—110 p v prümeru) nez typicka forma, s niz vzäcne pohromade se vyskyta. husteji

fialova az

R. intumescens vyskyta se na techze mistech jako R. eiliata, s niz nekdy i pohromade pfichäzi; lec zdä se, ze jest vzäcnejsi nez tato. V Ceehäeh dosud byla stanovena: Polabi (Vel.!), okoli prazske Stromovka (1), Troia (Vel.!) Libsice(!).

R. intumescens

jinym

Bischoff se vlastne od pfedesleho

druhu nieim

ze okraje jsou silne valovite zdufele a näsledkem toho povrchu stelky a jejich lalokü, hlubokä sirokä bräzda (pod-

nelisi nez,

nalezä se na minujici i odehylny pfieny prüfez) velmi dobfe patrnä; die teto bräzdy sice pozname tuto rostlinku od pfedesleho druhu velice dobfe, ale zuak tento nepostaeuje rozlisovati ji jako dobry druh, stojici fylogeneticky blizko R. eiliata. Jest proto sprävnejsi, uvädime-li oba v uzsi souvislost, povazujice R. intumescens toliko za subspecii od R. eiliata, a nikolivek

,


85 za druh paralellni, jako novejsi hepatikologovevesmes cini (Heeg, Warnstorf Müller, Lorch a j.). F. affin is, jiz popsal ponejprv Milde jako dobry druh z okoli Meranu, neni ani odrüdou nälezite oprävnenou, jak ku pf Heeg, Warnstorf a Müller tvrdi (var. incana), nebof od typu lisi se jen intensivnejsim zbarvenim bocne" strany a okraji, ktere i u normälnich rostlin vice mene pfichäzeji. Rüstävä pohromade s typickymi l-ostlinkami a tu pak na stanovisku mozno se nejlepe o jeji cene pfesvedciti, nebof najdeme individua .

nejrozmaniteji naf ialovelä az cernonachovä; susenä rostlinka

vypadäovsem

ponekud podivneji, ale i typicke R. intumescens Bischoff stäceji okraje silne vzhüru dovnitf tak, jako u vsech bräzditych Riccii. Znaky, na nez Milde (1. c. p. 18.) klade nejvetsi vähu, t. j. odchylne zbarveni krajü a bocnych stran, tlustsi stelka a vetsi spory, splyvaji üplne s charaktery typu, takze forma tato naprosto nemä oprävnenost druhovou. Habitueine pfipominä R. intumescens Bischoff jiz dfive zminenou jihoevropskou a posledni dobou i v Anglii (Macvicar 1912 p. 16) nalezenou R. Crozalsii Levier. Tento druh mä podobne stfibfitymi chlupy kryte zdufele okraje, bocne strany naf ialovele a na povrchu stelky sirokou, melkou bräzdu; lisi se vsak od naseho: 1. stelkove laloky jsou i tvaru siroce vejciteho, a maji konce mirne lomenym obloukem spicate, 2. pficny prüfez stelky jest skoro ctvercovy, sotva sirsi nez vyssi, s okraji tupymi, ale nikdy ne valovite vyzdvizenymi a mä na svrchni strane melky, üzky zäfez, 3. spory dokonale cerne, drobne, 70 80 v prümeru. Die zakonceni lalokü stelkovych daji se vzdy oba druhy lehce rozeznati. Portugalskä R. lusitanica Levier mä chlupy zlute, hlubokou ryhu jen na koncich lalokü a pficny prüfez ze starsich cästi stelky vykazuje bocne strany kfidlovite protähle.

—

/.i

Valovite vystoupave okraje jsou jen vyssim stupnem pfizpüsobeni xerofytnimu zivotu nez u R. ciliata; pfi vysychäni, anebo pfi vyssi suchote vzduchu i na pfirozenem stanovisku ohybaji se tyto okraje, aby svymi chlupy chränily povrch stelky: nejvyssi stupen takoveho svinuti pfichäzi u f. affinis, kde upominä verne na analogicky pochod, vyliceny u R. Bischoffii Hüb. se ke

IL Ricciella AI. Braun. Bemerkungen, Allgem. bot. Zeitung 1821,

II. p. 756.

Assimilacni pletivo prostoupeno cetnymi komürkami, jichz jednovrstevne steny jsou chlorofyllem hojne naplneny. 11. Riccia crystallina Linne, Species plant. 1763 p. 1605.

Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 438., Schwaegrichen, Historia musc. hep. prodr. 1814 p. 37., Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815 p. 115., Raddi, Opuscula

scient.

1818 p. 351.

II.

t.,

Lindenberg, Synopsis 1829

p. 116.,


86

Corda, Genera 1828 p. 651., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 25., Lindenberg, Monogr. 1836 p. 437., Nees, Naturg. 1838 p. 429., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 607., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 3., Kryptogamenfl. v. Sachs., Ober]., Thür. u. Nordb. 1863 p. 302., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 170., Husnot, Hepatieologia gall. 1875 p. 93., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 351., Sydow, Leberm. 1882 p. 85., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 21., Leberm. 1886 p. 16., Heeg, Leberm. 1893 p. 138., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 40., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 79., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 281., Stephani, Species hep. 1900 p. 43., Persoon, Hepaticae 1902 p. 485., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 28., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 80., Loeske, Moosflora 1903 p. 36., Boulay, Hepatiques 1904 p. 198. Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 412., Lacouture, Tableaux 1905 p. 67., Müller, Leberm. 1907 p. 208., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 25., Lorch, Torfu. Leberm. 1912 p. 81. tab. XXII. fig. 2., Husnot, Hepaticol. Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCXVIL, Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XII. fig. 8., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 79 fig. 6., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LH. fig. 14., Lacouture, Atlas des Hep. 1905 p. 67., Müller, Leberm. 1907 p. 209 fig. 137., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 25.

Delin.: Lindenberg, gall.

Monogr. 1836

1875 tab. XIII.

fig.

166.,

Exsicc: Hampe, Fl. hercyn. no. 48. Mongeot-Nestler-Schimper, Fl. crypt. Vogeso-Rhen. no. 248. Gottsche & Rabenhorst, Hep. europ. exs. no. 66., 370-, 572. Jack-Leiner-Stitzenberger, Krypt. Badens no. 941. Schiffner, Hep. exsic. eur. no 2., 3. Magnier, Muse, d'envir. de Paris no. 228. Migula, Oryptog. Germaniae no. 189. Syn.: Hepatica palustris, lobis

crystatis,

Vaillant,

Botauicon par.

1729

98 tab. XIX. fig. 2. Riecia minor, latifolia, pinguis, aspergine chrystallina pertusa Michaeli, Nova genera 1729 p. 107 tab. 57. fig. 3. Liehen palustris Dillenius, Hist. musc. 1741 p. 535 tab. 78. fig. 12. p.

Riecia pellucida Hoffmann, Fl. crypt. Germ. 1795 R. cavernosa Raddi, Opuscula scient. 1818

R. cordata Villars, Histoire

LV.

tab.

fig.

d.

pl.

p. 353.

p. 56. t.

t.

XIX.

du Dauphine 1789

vol.

VII. fig.

fig. 94.

1.

IV.

p. 927,

2.

Nepravidelne, velke, 1 — 3 cm v prümeru majici rüzice, chazlutozelene a naokrajich mnohonäsobne lalocnate. Stelka ma povrch v mlädi hladky, leskly, skoro k rystal n icky tfpytivy, ale zahy se na povrchu objevuji j a m k y, dülkv a p rou b e n n k y, takze vzhled starsi stelky jest vyznacne hou ho v y. Laloky stelkove jsou masite, nestejne velke, nepravidelne, klinovite az srdeite. Pficny prüfez jest tvaru pravidelne trapezoiekeho, rakteristicky

i

ll 1

i

se svrchni

i t

i

spodni

stranou

rovnou,

s

boenymi stranami pfikrymi a

o-


kraji ostrymi, nekdy slabe nahoru ohnutymi; assimilacni pletivo, ktere vyplüuje stelku do tri ctvrti vysky (nekdy i vice) sklädä se z nepravidelnych polygonälnich komürek, jez navzäjem od sebe jsou rozdeleny jednovrstevnatymi stenami z bunek zfetelne v rozich trojhrane ztlustych. V starsich oddileeh stelky ebybi v celych kusech epidermis, takze komürky, jiehz steny take lehce se rozrusi, jsou otevfeny a splyvaji ve velike, hluboke jamky; na mladsich cästech stelky jest epidermis zachoväna a stejneho slozeni jako u jinych druhü, a komürky prosvitaji mladou pokozkou, jako nepravidelne a nezfetelne sestiühelniky. Venträlni supiny bezbarve, jemne, brzo mizici. Cipkate rhizoidy maji näpadne velke

papilky.

Obr. 17. Eiccia crystallina L: 1 var. vulgaris Lindb. (2kr. zvets.); Lysä, 2 var. angustior Nees (2kr. zvets.); Revnice, 3 pficny prüfez stelkou, 4 spora (800kr. zvets.); Vrutice.

Jednodoma. Antberidia i arcbegonia jsou nepravidelne po stelce roztrousena. Spory tmavohnede, neprühledne, 65 75 ,« v prümeru malaloky nove, zraji opet Zraje v zäfi, fijnu, a mladsi stelky, nebo jiei. az na jafe v bfeznu.

—

i

Die tvaru stelky müzeme

rozlisiti

dve odrüdy:

lAndenberg, Monogr. 1836 p. 437, tab. XXII. fig. 1. Syn.: E. crystallina var « fronde integriori Weber et Mohr Taschenb. 1807 p. 439. R. pellucida Hoffmann 1. c. p. 96. Velke, jednotlive, pekne rozprostfene rüzice, se sirokymi (2 4 mm) laloky, ktere na okraji jsou slabe vykrojeny. Hojna.

var. vulgaris

—

var. angustior Nees, Naturgeschichte IV. 1838 p. 430. Syn.: R. crystallina

var ß f rondium laciniis linearibus Lindenberg, Monogr. 1836 tab. XXII. fig. 9. R. minoriformis Hoffmann 1. c. Rüzice po nekolika pohro-


made, nepravidelne spletene, casto souvisle povlaky tvofici, s üzkymi (uanejvys 2 sirokymi) laloky, ktere jsou na koncich polokruhovite otupene, a na povrchu minie vyhloubene, s okraji slabe vzhüru ohnutymi. Ridsi; zvläste räda roste na mastnem bahne starych, vypustenyeh rybnikü, nebo tüni.

mm

f.

teres

/'.

n.

m. Stelkove laloky üzke maji povrch vyklenuty; okraje okrouhle mirne välcovity. Tu a tarn

tupe, nevystoupave, takze laloky maji tvar s

pfedeslou odrüdou pohromade.

R. crystallina roste po cele Evrope, misty velice hojne, vyneehävajic okrsky, kde nanejvys jen vzäcne se vyskytä. Pficbäzi zvläste na vlhke, bazinate, ale vvzivnymi lätkami bobate püde, kde na holych mistech tvofivä cele formace. Ve vlasti nasi jest zvliiste charakteristickou rostlinou pro cele Polabi, kde rüstävä ve spoustach na stenäch pfikopü v kyselkäch a cernaväch, na cernem bahne vysychajicich tüni, ano i na hole püde ürodnych poli fepnych a bramborovj^ch. Hojnou jest take v rybnicnych krajinäch, ac ani v jinych krajich nasi vlasti, nejen v rovine, ale i paborkatinäch, neni nijak vzäcnon. Vzäcnejsi zdä se byti odrüda angustior Nees, ackoliv jiste bude rozsifenejsi, nez dosud bylo stanoveno. Tak byla dosud nalezena: na dne rozsähle tüne u Neratovic (Vel.!), u svatostepänskeho rybnika u Zbirova (Vel.!), na dne vyschle tünky u Sevnic(!), u Hirsberku (Schiffn. 1900). ale cele

Jest to dobry klassicky druh, ktery po svetlo zlutozelene barve stelky krystalicky

lesklem

tfpytivem

charakteristicky d'ubkovany,

Obe odrüdy, ackoliv

povrchu,

za kazdych

jenz

v starsich stadiich jest beze vseho poznäme.

okolnosti

zaklädaji se na forme stelky, kterä

byva

dosti

menlivä, jsou ku podivu dobrymi varietami; ackoliv snazili jsme se na stanovisku, kde oboje odrüdy pospolu pfichäzely, nalezti nejake tvary

byla nase snaha marnou, a take na herbafovem materialu jsme k temuz vysledku. Näpadna a zfetelnä forma jest f. teres, kterä pfichäzi obycejne pospolu s odrüdou angustior. pfechodni,*) dosli

Dubkovany povrch

hluboke jamky, ktere se na, starsich jejich cästech objevuji, vznikaji die vsech starsich autorü tim zpüsobem, ze tenka epidermis tvofici strop vzdusnym komoräm se pozdöji protrhävä a rusi. Naproti tomu Leitgeb (1879 p. 19.) tvrdi, ze vzdusne komory se zaklädaji jiz otevfene a pozdejsim vzrüstem se jen rozsifuji, nebof pry se jiz v bezprostfedm blizkosti vegetacniho vrcholu objevuji opakkuzelovite prohlubeninky, zäklady budoucich velkj'ch jamek. Pozoroväni nase dospela ponekud k jinemu vysledku: Nad konecnymi velkymi dutinami objevi se jiz zahy v nejmladsich cästech stelky, pfiblizue asi starsi

stelky

a

*) Macvicar (1912 p. 26.) mluvi sice o intermediernieh formäch, lec dokladü neuvädi. Pokud mohu na dosud studovanem materialu cesköm konstatovati, jest uäzor Macvicarüv nesprävny. Ostatne Maeviear säm uznävä var. augustior, co takovou.


89 policka, ktere rysuje dutinu malinky otvürek, vznikly rozstoupenim bunek epidermälnich. Cim jest stelka starsi tim vice tento otvürek, upominajici silne na dychaci otvory ostatnich jatrovek frondosnick, stävä se vetsi; bunky jej obklopujici se totiz stäle vice a vice rozestupuji. Lee soucasne poenou se epidermälni bunky v nejblizsim okoli otvürku resorbovati, epidermis se trhä, az posleze celä dutina se otevfe. R. Curtisii Jameson ap. Stephani (Species I. 1900 p. 44) Cryptocarpus Curtisii Austin) (= Thallocarpus Curtisii Lindenberg lisi se od typicke R. crystallina L. jen mensi stelkou, jednodomosti a spory drobnejsimi (60 ,«)> s jemnejsimi policky (4 /«) a üzkou zkadefenou ovrubou. Rozdily tyto ale nejsou nijak dostatecne k ohraniceni drubovemu, takze pravdepodobne bude nutno oba druhy R. crystallina i R. Curtisii v uzsi souvislost uvesti. R. Curtisii az dosud byla nalezena jen v sev. Americe (Jiz. Karolina, Florida); lee sbiral jsem castokrate i ve vlasti nasi exempläfe, ktere az na jednodomost riplne se Stephaniho popisem i rozborem souhlasily. Z okolnosti teto lze souditi, ze jiste americky tento druh nebude te ceny, jez se mu dnes pfipisuje.

u prostfed

=

12. Riccia

Hübeneriana Lindenberg, Monogr.

1836. p. 504 d.

Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis Kryptogamenfl. 1844 p. 609., Rabenhorst, 1848 p. 4.. Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 181., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 94., Sydow, Leberm. 1882 p. 86., Stephani, Species hep. 1900 p. 49., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 29., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 81., Loeske, Moosflora 1903 p. 36., Boulay, Hepatiques 1904 p. 199., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 412., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 81.

Nees, Naturg. 1838 p. 437.,

Delin. Lindenberg,

1875 tab. XIII.

tab. XXXVIL, Husnot, Hepaticol. gall. Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XII. fig. 12., Torfm. 1903 p. 79. fig. 8., Müller, Leberm. 1907

Monogr. 1836 fig.

Warnstorf, Leber-

168.

u.

p. 206. fig. 135.

Exsic: Husnot, Hepaticae Galliae no. 125. Societe dauphinoise no. 1925. Syn.: Riccia Klinggraeffii Gottsche, Eine vielleicht neue Art ... in Bot. Zeit. 1859,

XVII.

p. 88.

R. fluitans ß purpurascens Klinggraef f, Leber- u. Laubm. 1893. p. 40. Ricciella Hübeneriana Dumortier, Hep. eur. 1874 p. 171 (non Nees 1838!).

Nezne, ozdobne sotva 5 — 10 mm v prümeru mefici h vez dick y, ktere zpravidla rostou po nekolika pohromade a tvofi okrouhle, huste, casto pfes sebe spletene rüzice. V mlädi jest celä stelka hladkä a sedozelenä, dospelä vsak byvä kräsne fialovä, ana povrchu drsnä az dubkovanä. Od sameho jiz centra jest stelka rozdelena v cetne, cärkovite (0'5 O'l mm siroke) nekolikräte v ostrem ühlu vidlicnate vetvene laloky; ku konci lalokü jest na povrchu obycejne krätkä, melka

—


90

ale osträ ryha. Okraje jsou

ostre, nekdy slabe otupene a na koneich kde stelka jest silnejsi, vzhüru vystoupave. Bocne strauy jsou purpurove neb pekne fialove (barvy eiste violkove) zabarveny; stejue zabarven jest i povrch stelky, lec konce lalokü züstävaji vzdy zelene, a nezfidka byva povrch i na vice mistech zelene strakaty. Pficny prüfez jest jen o mälo sirsi nez vyssi, a upominä svym obrysem znaene na prüfez R. sorocarpa; horeni strana mji tupy zäfez, doleni jest skoro üplne rovna, okraje jsou ostre a bocne steny pfikre. Ve dvou tfetinäch cele vysky prostiraji se cetne dutiny assimilacni vrstvy, tvofice zeleny houbovy parenehym; steny dutin jsou vesmes jednovrstevne z bunek jen uepatrne i

laloku,

übr. 18. Riccia Hiibeneriana Lindb.: 1 var. typica (4kr. zvets.); Stechovice, 2 pficny prüfez stelkou, 3 var. Pseudo-Frostii Schiff., pficny prüfez stelkou; Dolany, 4 spory (800kr. zvets.);

Tfebon.

v rozich ztlustlych. Epidermis slozena ze zelenych bunek valne od ostatnich bunek assimilacniho pletiva neodlisnych; nad dutinami jest epidermis vyklenuta, takze povrch v starsieh cästech stelky jest nerovny. Pozdeji se epidermis üplne trhä, a otevfene dutiny assimilacni dodavaji stelce jamkoviteho, skoro houboviteho vzhledu. Venträlni supiny nachove neb modrofialove, pomijive.

Jednodoma. Antheridia maji kratke, krvave cervene kolce. Archegonia hluboko v zakladnim pletivu ponofena. Spory drobne, 55—60 // diam., zlutohnede a neprühledne; maji nepravidelne zkadefenou svetlejsi ovrubu a jsou drobnymi peti- a sestibrannj'mi policky strukturovany. var. typica m.

Rüzice drobne,

zfidka üplne.

Stelka pravidelne dichoto-

micky vetvenä; laloky na koneich obycejne stepene, volne, nikolivek parallelne vedle sebe lezice. Vyskyta se ve dvou barevnych formach: f.

viridis

Schiffner, Bryolog.

Fragm. XIX. Oster. Bot.

Zeit.

LV. 1905

Bostlinka celä zelena, jen tu a tarn slabe fialove nabehlä.

p. 8.


91 f.

purpurea Schiffner ibid. jich a koncich lalokü

Rostlinka celä fialovä, modrofialovä na okrapekne karminove cervenä.

Fragm. XIX. öster. Bot. Zeit. LV. 1905 p. 9., XLI;ibid. LVII. 1907 p. 456. pro spec; Müller, Leberm. 1907 p. 207.; Macviear, Stud. Handb. of brit. hep. 1902 p. 26. pro spec. Exsic: Flora exsic. bavarica no 515. Rüziee huste, dvojnäsob skoro vetsi nez typ., 10 20 v prümeru majici, s laloky

var. Pseudo-Frostii Schiffner, Bryolog.

—

mm

huste paralellne vedle lezicimi.

Celä rostlinka jest zluto-

na okrajich byvä slabe cervene nadyehnutä. Okraje tupe, na pficnem prüfezu skoro zaokrouhlene. Spory o neco vetsi (60 75 /.i), zelenä, jen

—

nepravidelne polickovane. m. Stelka mä okraje ostre, protähle, takze na pficnem prüfezu starsi cästi stelky jsou bocne strany kfidlovite prodlouzeny. Pospolu s odrüdou. R. Hübeneriana Lindb. pfichäzi nanejvys vzäcne na bahne vysychajicich rybnikü, na bfehu jezer, fek, kde tvofi nezne, fialkovou barvou näpadne hvezdicky. Uvadi se z cele Evropy, lec vsude jako velice vzäcna; ojedinelä stanoviska jsou znäma tez z vych. Asie (Japan, Sibif).Ve vlasti nasi objevena byla poprve prof. Velenovskym. Pfichäzi v rybnicnich okresech (u Tfebone (Vel.!), Cekanice (Vel.!), Plzen (Hora), Röhrsdorf f.

platyphylla

i na pobfezi velkych fek (Stechovice (Vel.!)) R. Hübeneriana jest druh vyborne omezeny, ktery pomerne mälo jest menlivy; vzdor tomu vsak moderni botanikove tfisti jej v fadu drobnych druhü. Z tech pro näs mä vyznam toliko R. Pseudo-Frostii Schiffnerem poprve z Cech popsanä, kterä lisi se od typu hlavne jeu barvou a delenim stelky, takze habitem upominä na R. Frostii Austin; ve vsech ostatnich znacich souhlasi dokonale s R. Hübeneriana Lindb., takze oprävneni druhove pro tuto odrüdu jest nepatrne. Müller (1907 p. 208.) uvädi jako hlavni dobry znak, jimz druh tento se rozlisuje, pficny prüfez, ktery mä pry bocne strany kfidlovite protazeny. Tvrzeni toto jest ale üplne nesprävne; kfidlovite bocne strany shledäväme jen u nekterych rostlinek, ktere jsme si dovolili oznaciti jako f. platyphylla (nebot obdobne nachäzime i u R. sorocarpa, jejiz pficny priifez ku podivu jest analogickeho obrysu), a to hlavne jen na starsich stelkäch. Jinak ale pficne prüfezy üplne vzdy souhlasi, takze R. Pseudo-Frostii a R. Hübeneriana lisi se ve skutecnosti pouze habitem; Debylo näm mozno druhy tyto pozorovati ani v pfirode, ani v kultufe, takze nemüzeme pfesnych uzäverek svedci, jest habitus, ciniti, ale pokud zkusenosti nase u jinA'ch druhü podmineny tvarem a zpüsobem vetveni i vzrüstu stelky, jednim z nejmene konstantnich charakterü. A proto zdä se näm, ze Schiffnerüv druh R. Pseudo-Frostii nebude ani dobrou odrüdou, za niz nyni jej povazujeme; otäzku tuto rozfesi teprve bedlivejsi Studium obou forem v pfirode. Var. Pseudo-Frostii (Schiffner) az dosud nalezena v Öechäch jen u Plzne (Hora), u Röhrsdorfu (Schiffner; Lotos 1905 p. 15.) a u Dolan

(Schiffner)) nasi vlasti,


92

(Kalensky!). Habitueine podobä se nesmirne americkc \l. Frostii Austin, i v Evrope (Dolni Rakousy, Rusko) sbirane, (Stephanim

posledni dobou

—

Spec. bep. I. 1900 p. 49.); tato vsak mä velmi charakteristicke spory, jimiz ihned se rozlisi. Jsou totiz zlutocervene, pravidelne tetraedrieke, 50 55 ,w v prümeru, maji uzouckou, rovnou, nezfäsnenou ovrubu a vyznacnou skulpturu sten: listny exosporove neskladaji policka, nybrz jsou nepravidelne zohybane, cerviekovite a nestejnomerne po steue roz-

popsana jako R. Beckeriana

—

lozene. Vyvoj houboviteho povrchu na starsich cästech stelky souhlasi üplue s podobnym processem jako u dfivejsfbo druhu, a byl take obdobne Schiffnerem (Bryol. Pragm. XLI. 1907 p. 457.) popsän. Take zdekryje i pocätku epidermis ze stejnych, tenkostennych bunek, dokonale; kdyz pak vzrüstem stelky do sifky rozslfi se i dutiny tak, ze epidermis nestaci ve vzrüstu, vznikne uprostfed nad kazdou dutinou l-ozestoupenim bunek maly otvürek, stäle vice a vice se rozsifujici. Posleze pocnou bunky otvürku nejblizsi odumirati; tvrzeni Sebiffnerovo, ze pfi vzniku jamek nenastävä zädnä absorbce nebo odumirani epidermalnicb bunek neni sprävne, jak srovnävanim jamek v nejrüznejsicb stadiich mohli jsme zjistiti. R. Hübeneriana Lindb. müze bj'ti nanejvys zamenena s terrestni formou R. fluitans L. Lee poznä se jiz babituelne die fialove barvy, tvaru lalokü, jez na spicce maji ryku a die clubkovanebo povrcbu; ihned ovsem rozlisi se oba druhy na pfienem prüfezu, i ulozenim sporogonü. Mimo to plodnä R. fluitans se vyskyta nanejvys vzäcne; take terrestrickä R. fluitans L. zachovävä dlouho habituelni obrysy vodni formy, a jest vzdy mnohem robustnejsi nez neznä R. Hübeneriana. dutiny

z

13. Riccia fluitans TAnne, Species plant. 1763 p. 1606.

Weber & Mohr, Taschenb.

1807 p. 443.,

Schwaegrichen, Historine

musc. prodr. 1814 p. 38., Weber, Histor. musc. hep. prodr. 1815 p. 117., Hooker, ßrit. musc. 1816 p. 213., Martius, Flora crypt. erlang. 1817 p. 198., Raddi, Opuscula scient. 1818 p. 354., Lindenberg, Synopsis 1824 p. 115, Corda, Genera 1828 p. 651., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 31., Bischoff, Bemerkungen 1835 p. 1068., Lindenlierg, Monogr. 1836 p. 444., Nees, Xaturgesch. 1838 p. 439., Gottsche, Xees, Lindenlierg, Synopsis 1844 p. 610-, Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 3., Kryptogamenl'l. v. Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 301., Du Mortier, Hepaticae europ. 1874 p. 171., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 94., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 352., Sydow, Leberm. 1882 p. 86., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 21., Leberm. 1886 p. 16., Heeg, Leberm. 1893 p. 139., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 39., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 80., Cooke, Haudbook of brit. hep. 1894 p. 287., Stephani, Species hep. 1900 p. 41., Pearson, Hepaticae 1902 p. 495., Velenovsk^, Jatrovky 1903 p. 29., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 82., Loeske, Moosflora 1903


93

Boulay, Hepatiques 1904 p. 199. Migula, Kryptogamen fl. 1904 p. 412., Lacouture, Tableaux 1905 p. 67, Müller, Leberm. 1907 p. 204., Maeviear, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 27., Lorcli, Torf- u. Leberm. 1914 p. 81.

p. 36.,

Bemerk. 1835

Delin.: Bischoff,

tab.

LXX., Lindenberg, Monogr. 1836

XXIV., XXV., Husnot, Hepaticol. son, Hepaticae 1902

tab.

gall.

CCXXIV,

1875 tab. XIII.

fig.

169.,

tab.

Pear-

Velenovsky, Jatrovky 1903-

tab.

fig.' 13., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 pag. 79 fig. 8., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LH. fig. 13., tab. LIII. fig. 8., Müller, Leberm. 1907 p. 12. fig. 6., pag. 204. fig. 134., Maeviear, Stud. Handb. of brit.

XII.

hep. 1912 p. 27.

Exsicc: Skoro ve vsech sbirkach, ku pf. Gottsche-Rabenhorst, exsice. no. 1, Husnot, Hep. gall. no. 100. Syn.: Hepathica

dichotoma,

palustris

Bot. paris. 1723 p. 98. tab.

segmentis angustioribus Vaillant,

XIX.

Lactuca aquatica tenuifolia, segmentis gen. 1729 p.

6.

tab.

Hep. eur.

bifidis Petiveri, Michaeli,

Nova

IV.

Lichenastrum aquaticum fluitans, tenuifolium furcatum Dillenius, Hist. musc. 1741 p. 514 tab. LXXIV. Riccia angustifolia Gilibert, Flora grodnensis (sec Lindenberg Monogr. 1836

p. 444.)

Riccia canaliculata Ricciella 1821,

fluitans

IL

p.

Hoffmann, Flora germ. crypt. 1795 t. IL p. 96. A. Braun, Bemerkungen über ein. Leberm. Flora

757.

Ricciella canaliculata A.

Braun

ibid.

Riccia eudichotoma Bischoff, Bemerkungen 1835 p. 1068. Riccia nodosa Boucher, Fl. d'Abeville 1803 p. 88.

Vzplyvä ve volnych skupinäch napovrchu stojatych neb mirne tekoucich vod, a nekdy i na bahne pf i bf ehu, neb vyschlych nädrzkäch vodnich. Stelka velmi pravidelne dvakräte az i petkräte vidlicnatevetvenä, üzce pentlicovitä^ nanejvys 1 mm sirokä. 1 5 cm dlouha; na povrchu tähne se sirokä, nizkä bräzda, velmi nezfetelnä, az nekdy i mizici. Rhizoidy u vodni formy chybi dokonale Spodni strana vypuklä a bledsi. Konce vetvicek byvaji zpravidla ponekud rozsifeny a vykrojeny, nebo jsou pravoühle tupe. Pficny prüfez upominä obrysem konkavkonvexni cocku: svrchni strana jest vydutä, spodni vypuklä, boene obloukovite vydute, okraje polokruhovite tupe; terrestni forma mä boene strany ponekud kfidlovite rozprostfene a okraje tupe pfiostfene. Zäkladni pletivo omezeno jen na nepatrnou vrstvu i

—

pfi spodni strane, jinak

celä stelka slozena jest z pletiva assimillacniho, rozdeleneho v nepravidelne komürky, pfi povrchu vetsi, ke spodu mensi. Epidermis z kubickych neb krätee välcovitych bunek tenkostennych, jez ve svrchni pokozee obsahuji spore chloroplasty, kdezto ve spodni jsou üplne cire. Po cele pokozee jsou nepravidelne rozdelene otvürky, vzdy


94

v rohu mezi ctyfmi bunkami, jichz rozestoupeuim povstaly; tyto dyehaci otvürky u vodni formy temef nikdy nepfiehäzeji, anebo jen v nedokonale forme. Venträlni supiny jen ua koncich vetvieek stelkovych, bezbarve neb slabe nafialovele a velice jemne. Rhizoidy jen u terrestni formy vyvinuty; u vodnich rostlinek nachäzfme nanejvys na koncicb vetvicek, na bocne strane male cipky nebo papillovite vyklenute bunky epidermälni. Jednodoma. Antheridia dloubymi, zlntymi kolci vysoko (az pfes ze stelky vycnivaji a jsou uprostfed stelky v dloubycb fadaeh mm) Vio za sebou sefazeny. Archegonia podobne ,isou hluboce ve stelce ponofena.

Riccia fluitans L: 1 plovouci stelka (2kr. zvfits.); 19. Lomnice, 2 pozemni forma (2kr. zvets.); Veseli, 3 dychaci otvürek, i pficny prüfez stelkou; Tfebon.

Obr.

Sporogony pak vynikaji na spodu stelky, vyklenuvse nad sebou tenkou vrstvu zäkladniho pletiva, a jevfce se makroskopicky jako drobne zprvu nazloutle, pozdeji tmave kulicky na spodu stelky, ktere jsou hojnym rhizoidovym tfäsenim pokryte, a nezfidka sirsi nez stelka sama. Spory zlutohnede, 70—85 u v prümeru; maji zretelnou zlutou ovrubu a velke polickoväni (4 policka v prümeru). Po celem svete vsude ve vodaeh rozsifeny druh, ktery snadno vsem okolnostem pfivykä a se pfizpüsobuje. Vysychä-li voda, a pfijde-li stelka na pevnou püdu ihned vypousti rhizoidy a pfemenuje svüj tvar; v tomto stadiu tez nekdy, ac nesmirne vzäcne fruktifikuje. Pfirozene, ze tak variabilni rostlina tvofi ohromnou radu forem, ktere od nekterych botanikü byly popisoväny a uznäny za odrüdy. Jsou to vsak jen formy oekogeZ ceskeho materialu vynikaji zvläste tvary neticke, naprosto nestäle. nasledujici: 1.

Forma «)

aquatica:

Postlinky na vode vzplyvave:

—

eudichotoma Bischoff, Bemerkungen 1835 p. 1068 pro spec. Stelka pekne pravidelne dichotomicky vetvena, plose pentlieovita, ve volnych

spletenych shlucich.


95

2.

Lindenberg, Monogr. 1836

—

444 pro var. Stelka tuhä, üzkä, skoro välcovitä, rovnä, mälo vetvenä, v hustych shlueich. Forma terrestris: Rostlinky na bahne pfisedle: a) canaliculata Hoff mann Flora germ. crypt. 1795 t. II. p. 96 pro spec Stelka tmave zelenä, üzce pentlieovitä se sirokou melkou bräzdou na povrcku, nekolikräte se vetvici. Stelka svetle az zlutozeß) lata Nees, Synopsis 1844 p. 610 pro var. lenä, siroce pentlieovitä, krätkä, jen jednou neb dvakräte vidlicnate /)

striata

p.

—

—

lalocnatä, s y)

povrehem rovnym. Monogr. 1836

minor Lindenberg,

—

Stelka sedozelenä, siroce pentlieovitä, nepravidelne lalocnatä, a jen mälo vetvenä. p. 444.

Ize tvary tyto nejakym systematickym pojmem oznaciti. vsechno jen jednotlivä stadia pfizpüsobeni se rtiznym vlivüm. la jest nejobycejnejsi tvar, jakeho nabyvä rostlina z jara, a navolne, siroke hladine po cele leto podrzuje, kdezto^l^ vytväfi se v uzkych zätokäch, mezi räkosim, a zpravidla v akvariieh, zvläste v dobe zimni. Vytcene pak tvary formy terrestni jsou jen stupne, jake rostlinka na bahne prodelävä, a jez müzeme i doma, nechäme-li ponenählu vodu odpafovati, pozorovati. Jakmile se dotkne vodni rostlinka pevne podlozky, bahna nebo püdy vlhke, pfestane se vetviti a poene znenähla na spodni strane vyhäneti rhizoidy, jimiz se pevne pfimkne k substrätu. Povrch stelky, püvodne skoro plochy, poene se prohlubovati, okraje se pomalu ohybaji vzhüru, takze povstane zfetelnä ryha stfedem lalokü se celou stelkou tähnouci. Assimilacni pletivo zmohutni, vzniknou nove plochy zelenych bunek, ktere vyplni i pfepazi byvale komory v cetne jine; bezprostfedne nad zäkladnim pletivem splynou a vyplni se komürky assimilacni uplne. Soucasne i meni se tvar stelky, kterä nabyvä na sifi a neni jiz tak pfesne vetvenä, a tmavozelenä jeji barva pfejde v sedozelenou az konecne i zlutavou. V tomto stadiu take vzäcne nekdy fruktifikuje. Plody poprve pozoroval a popsal Ehrhart, lec nälez jeho vesel v üplne zapomenuti, az zase r. 1821 znovu byly A. Braunem objeveny. Od te doby jen mälokteremu botanikovi zdafilo se zase tuto jatrovku plodnou nalezti, a skoro vsichni bud opiraji se o udäni starsich hepaticologü, hlavne Bischoffa a Lindenberga a nebo ohledävali jen vzäcne susene rostlinky. Ve vlasti nasi byla dosud Riccia tato plodnou nalezena jen prof. Yelenovskym u Zbirova; nase üdaje pak vztahuji se na tyto rostlinky. Sporogony jsou hluboko v zäkladnim pletivu ponofeny, takze zrale vynikaji jako zfetelne kulicky na spodku stelky, zvläste pfi okraji; byvaji bud jednotlive, anebo i po dvou pohromade. Dospely sporogon vyklene spodni epidermis, z niz vyräzi spousta rhizoidü, i vrstvy zäkladniho pletiva pod sebou vysoko ze stelky; stafi [Lindenberg (p. 447) a j.] oznacuji neprävem vrstvy tyto jako vlastni tobolku a vrstvy pozdejsi, jen spory zevne obklopujici jako kalyptru. Pravdepodobne dostävaji se spory ven az teprve po rozruseni teto vrstvy.

Tezko

Jsou

to

i


96

Vzäcnost plodü a fruktifikace u teto jatrovky souvisi üzce s usilovnou jeji vegetativni propagacf, jako obdobne i u jinych vodnich rostliu shledäväme. R. fluitans snadno se rozlamuje, a kousky stelky ihned dorüstaji v novou rostlinku; vedle tobo starsi eäst stelky se behem doby rozrusuje a tak celä rostlinka hojne rozvetvenä rozpadne se v nekolik mensich. Po strane vetvi vznikaji take casto krätke adventivni vetvicky snadno od stelky odpadävajici a ryehle v novou stelku vzrüstajici. Na podzim pak rozpadä se cela stelka v drobne kousky, ktere prezimuji; na jafe tyto zbytky vzrostou v dlouhe, cärkovite jednoduche ütvary, ktere, kdyz se byly na obou koncicb vidlienate rozvetvily, obycejne ve stfedu Temito vsemi zpüsoby deje se vegetativni rozmnozovani se rozpadnou. tak ryehle a intensivne, ze jatrovka tato zahy hladiuu rybnika neb zätoeiny jako volny porost pokryvä. Tvofeni se rhizoidü jest vyvoläno proste podräzdenim dotykovym (thigmomorfosa), nebof i u plpvoucich stelek se na tecb castech, kde stelky se navzäjem dotykaji, objevuji kraticke cipky neb se bunky epidermalni papillovite vyklenuji; nechäme-li stelku plouti na nejakem podklade, na pf. sifee (Göbel), tu vypusti hojne rhizoidü. Schiffner (Pflfam. 1893, p. 15) neprävem nazyvä tuto jatrovku R. canalieulata; jest sice pravdou, ze Hoffmann byl prvni, jenz poznal a jmenem timto oznacil terrestrickou formu od R. fluitans L., aniz by mel tuseni, ze k teto patff. R. fluitans L. jest ale vyslovene vodni rostlinou, tfebas sekunderne z pozemni vzniklou, a proto mä Linneovo pojmenoväni v kazdem pfipade nejen usuelni ale i vsestranne oduvodnenou prioritu.

Terrestrickä forma

müze

byti

nekdy zamenena za R. Hübeneriana barvou ihned se

Lindenb.; lec jiz habitem, velikosti, pfienym prüfezem od teto lehee rozeznävä.

i

IL Rod. Ricciocarpus Corda, Genera Hep. v Opizovych Beiträge zur Naturgesch. 1828 Riceiocarpos

Syn.:

Corda

ibid.,

Deutschi.

Jungerm.

in

p. 651*)

Sturm's Flora

1835 p. 103.

Hemiseuma, Bischoff, Bemerkungen 1835 p. 1071. Stelka masitä, barvy sivo az modrozelene, tvaru srdciteho, dvakrate

Riccia, sect.

3.

az ctyfikräte vetvena, plove zpravidla na hladine vodni, nebo jest zakofenena na bahne. Na svrchni strane stelky jest zfetelnä, hluboka, dicho-

tomicky rozvetvenä ryha, na spodni strane vis! u vodni rostlinky dolü dlouhe, pentlicovite a pekne fialove zabarvene ventralni supiny; supiny maji jemne zoubkovany okraj a trvale pomalu na basi stale dorüstaji. Rhizoidy jsou vyvinuty jen u rostlinek terrestrickych, u vodnich chybi *)

Odvozeno

z

Riccia a xapnde (= plod, sporogon).


97

züplna; za to u terrestrickych rostlinek jsou veuträlni supiny zakrnele jen v krätke, nepatrne supinky. Cbarakteristicky jest pficny prüfez stelkou: zäkladni pletivo jest omezeao jen na 2—3 vrstvy pfi basi, a slozeno z tenkostennych

polygonälnich,

drobne krupeje olejne.

Obr.

parenchymatickych bunek, obsabujicich Ostatm'% celou cäst stelky zaujimä pletivo assimi-

Ricciocarpus natans L.: 5 f. terrestris Nees, 5 b pficny prüfez stelkou (silne k svrchni pokozka s pruduehem, d, e assiniilacni pletivo a komürky vzdusne, f pletivo zäkladni, czäklad mladeho clänku stelkoveho, i plovaci fialove supinky; Hlinsko. Die Velenovskeho. 20.

zvets.); a, b,

prostoupene mnozstvim komürek, navzäjem jen jednovrstevnymi komürky jsou nejmensi, cim däle ku spodu stävaji se vsak vetsimi a prostornejsimi, jsouce na prufezu sestiboke az osmiboke; vsecbny bunky assimilacniho pletiva obsabuji hojne chlorofyllu a maji steny tenke, nanejvys v rozieb slabe trojbranne ztlustele. Hofeni steny komürek nejvyssicb tvofi epidermis stelky. Tato jevi näsledkem prosvitajicieh sten vzdusnycb komürek pravidelne sestiboke polickoväni a uprostfed kazdebo policka jest jako cerny bod maly porus, lacni,

stenatni oddelenych. Nejbofejsi

Dr. Karel Kavina: Monografie Ceskych jatrovek.

7


98

obklopen jest peti nebo sesti buükami epidermalnimi, pfepäzkou od sousednich bunek. Na pfiönem prüfezu lze pozorovati, ze tyto obvodove buiiky jsou ponekud vypukle, k vnejsi hrane suzene a tu slabe ztlustele. Tvarem svym pfipominaji näpadne obvodove buiiky vencici dychaci otvor u r. Tesselina. V starsich cästech stelky ptivodni tyto buiiky obvodove cbybi, byvse rozruseny, a do dutiny assimilacui vede vetsi nepravidelny otvor. Pory zakladaji se jiz v nejutlejsim mlädi a hned za vrcliolem vegetacnim jsou zfetelny jako male prohlubeninky. Vegetacni vrchol jest hluboko ukryt v stfedni ryze na pfednim konci stelky a dokonale laloky chranen; oddeluje v borizontälni fade venträlni a dorsälni segmenty, jez z pocätku stejue samostatne vzrüstaji. Z venträlnich segmentü vznikaji jen supiny ventralni a mala vrstva zakladniho pletiva, kdezto dorsälni segmenty daji vznik mohutnemu pletivu assimilacnimu. Toto slozeno jest z pocatku z jednoduchych komor, samostatne z malycb prohlubeninek vzniklj'ch, ktere pozdeji pficnymi stenami se rozdeli sekunderne ve vetsi pocet dutin, v etäzich nad sebou ulozenych. Antberidia jsou ponofena v urcite omezenycb skupinach za sebou v rozsifene stfedni ryze do stelky; casto se stävä, ze kolce s vyvodnymi kaualky od nekolika autberidii vzrüstaji dohromady tvofice zfetelny, zfasneny hfebinek. Antheridia sama maji podobu hruskovitou a byvaji nekdy vedle sebe sefazeny; spermatozoidy jsou obvyklebo tvaru a opatfeny dvema biciky. Arcbegonia jsou na teze rostlince, obycejne v starsich cästecb stelky podobne v fade za sebou ve stfedni ryze ponofena, nezfidka byvaji po tfecb seskupeny a k sobe kanälky skloneny; jsou protäble labvicoviteho, skoro välcovitebo tvaru, a obklopena velikou dutinou, tehoz püvodu jako dychaci komory. Sporogon vezi stejne jako dychaci to otvor;

jez oddeleny byly tangencialni

i

u pfedesleho rodu v archegoniu, stena jeho zähy se rozplyva, takze zrale spory lezi uzavfeny v dutine archegouiove. Tvar, velikost i pocet spor stejny jako u rodu pfedesleho. ßod Eicciocarpus byvä velmi casto spojovän s rodem pfedeslym, od nehoz se take ani valne nelisi. Lee pfece jsou nektere odehylne znaky, ktere poukazuji na vyssi organisaci nez jest tomu u rodu pfedesleho. Etazove dutiny dychaci, opatfene porem vznikajicim a stejnou stavbu majicim jako u Marchantiacei, jakesi pravidelne seskupeni pohlavnich organü, ulozeni teehto ve zvlästnich dutinach pfedstavuji pfechod k r. Tesselina a timto pak navazuji pfimo na Marchantiaceae. Jest tudiz lepsi oddelovati oba rody, nebof v kazdem pfipade by se stejne musely druhy rozdeliti v samostatne sekee.*) R. Ricciocarpus Corda jest vlastne monotypickym. (Stephani 1900 p. 55.) sice pocitä sem Wilsonem popsanou Eiccia velutina (Hooker, *)

Cordovo vymezeni rodu tohoto jest ovseui velmi nedostatecne: »F. Recept. dein descendens. Capsula 0? — Semina aspera.« (Gen.

cavum fronde immersum, p. 651).

:


99 Icones plantarum, vol III. 1840, tab. CCXLIX.), lec pokud mohu die orivyobrazeni i popisu souditi, züstävä pfislusnost jatrovky teto k tomuto rodu velmi problematiekou celkovy habitus (fig. 1. 1. c.) pfiginälniho

;

formu obycejneho Ricciocarpus natans, lec pficne prüfezy (fig. 4. 1. c.) tomu naprosto odporuji. Ostatne Stepbani säm neni si naprosto jist, zdali zafazeni teto tropicke jatrovky (Texas, Kuba, Mopominä

bile)

siee terrestni

jest sprävne.

Mä tudiz

rod Ricciocarpus pravdepodobne jen jedineho

zästupce

14. Ricciocarpus

natans (Linne) Cor da, Genera hepat. 1828

p. 651.

Corda, Deutschi. Jungerm. in Sturm Fl. 1835 p. 103., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 22., Leberm. 1886 p. 14., Klinggraeff, Leber- und Laubm. 1893 p. 41., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 286., Stephani, Species hep. 1900 p. 54., Pearson, Hepaticae 1902 p. 497., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 29., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 83., Loeske, Moosflora 1903 p. 37., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 412., Lacouture, Tableaux 1905 p. 67., Müller, Leberm. 1907 p. 213., Maevicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 29., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 82. Delin.: Corda, Deutscbl.

1902 tab. torf, 139.,

Jungerm. 1835

tab.

CCXXV., Velenovsky, Jatrovky

XXXIL,

Pearson, Hepaticae

1903 tab. XII.

fig. 5.,

Leber- u. Torfm. 1903 p. 84., Müller, Leberm. 1907 Maevicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 29.

Warns-

p. 214. fig.

Exsicc: Gottsche u. Rabenhorst, Hep. eur. exs. no. 2., 499. MougeotNestler-Schimper, Stirp. crypt. no. 836. Jack, Leiner, Stitzenberger, Kryptog. Badens no. 361. Soc. Dauphinoise no. 495. Husnot, Hep. Gall. no. 97. Wartmann u. Schenck, Schweiz. Kryptog. no. 645. Carrington and Pearson, Hep. Britan. no. 141. Billot, Flora Gal. e. Germ. exs. no. 100.. 1800. Schiffner, Hep. europ. no. 7., 8. Migula, Cryptog. Germ, no. 47. Bauer, Bryoth. Boh. no. 171., 172. Syn.: Lenticula aquatica trichodes ad

marginem

folii

longis pilis fimbriata

Plukenet, Mantissa 1700 p. 116.

Lens

palustris,

Roris

solis

foliis cordatis

Petiver, Mus. 1695 no. 652.

Liehen parvus vernus cordiformis, ima parte fimbriatus, Lentis palustris modo aquae innatans Dillenius, Hist. mnsc. 1741 p. 536., tab.

LXXVIII.

fig.

18.

Biccia natans Linne, Systema veget. 1781

p. 956.,

1807 p. 443., Weber, Hist. musc. prodr. 1815

Weber-Mohr, Taschenb. p. 117.,

Martius, Flora

Synopsis, 1829 p. 121., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 29., Bischoff, Bemerkungen 1835 p. 1071., Lindenberg, Monogr. 1836 p. 475., Nees, Naturg. 1838 p. 419., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 606., Rabencrypt. erlangensis 1817 p. 198., Lindenberg,

7*


100

Kryptogamenfl. 1848 p. 3., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Nordb. 1836, p. 301., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 93., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 351., Sydow, Leberm. 1882 p. 85., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 80. Boulay, Hepatiques 1904 p. 197. Bischoff, Bemerk. 1835 tab. LXXI. (V.), Lindenberg, Monogr. 1836 tab. XXXI., XXXIL, Husnot, Hepaticol. gall. 1875 hörst,

Thiir. u.

XIII. fig. 167. Lemna dimidiata Bafinesque in Amer. monthly magazine vol. I. Salviniella natans Hübener in litt. Hübener, Hepaticologia gönn. 1834 p. 30. Biccia capillata Schmidel, Icones plant. 1747 p. 276., tab. 74. Biccia lutescens Schweinitz, Specimen florae Amer. septentr. crypt. tab.

1821

p. 262. no. 2.

Obr.

21.

—

Ricciocarpus natans L: 1 4 vzrüstajici a dölici se stelka pfezimovavsi clänky, 6 7 mlade clänky z jara ze zimnicb pucici, 8 dychaci otvürek; Hlubokä.

—

(äkr. zvets.), 5

Srdcita, sivozelenä, dvakrate neb vicekräte lalocnate v ostrem ühlu zafezävana stelka vznasi se zpravidla v skupinäch na vodni hladine rybnikü neb velkych nadrzek. Povrch stelky hladky, mirne klenuty a opatfen vidlicnate rozvetvenou hlubokou bräzdou, ktera ve stfedu stava se ostrym zäfezem; sifka stelky byvä 5 10 mm, delka 5 15 mm. Na spodni strane visi dolü dlouhe, cetnekräsnefialove zbarvene pentlice, na okrajxch vystouplymi bunkami ostre pilovite zu bäte. Spodni stiâna stelky a okraje jeji jsou cervenave, jmenovite v stäfi az nachove nabehle. Pficny prufez jest bikonvexni, protahly (ba i viceknit delsi nez sirsi), s okraji tupe zaoblenymi neb i pfispicatelymi (v mladisi partii); v cele sve vysce, az na nepatrnou basalni vrstvu zakladniho pletiva, sklädä se stelka z assimilacniho pletiva, rozdeleneho nepravidelne v komürky, jez promitaji se pak na povrchu stelky jako peti- neb sestibokä policka, majici uprostfed prüduch. Epidermis slozena z bunek podlouhle välcovitych, spofe chloroplasty ojjatfenych.

—

—


101

Jednodomy. Antheridia

archegonia ponofena v fade za sebou ve stfedni hluboke ryze; archegonia byvaji v starsi, mohutnejsi cästi stelky, kdezto antheridia zpravidla byvaji v mladsich oddilech. Vyvodne kolce antheridii srüstaji v purpurovy hfeben, tähnouei se stfedem ryhy, antheridia sama ponofena jsou nehluboko v assimilacnim pletivn. Sporogon zapusten v archegoniu hluboko ve stelce, zpravidla v pärech vedle sebe v mediani ryze a obsahuje velke 60 75 ,« v prüm. majici spory barvy cerne, tvaru kulovite tetraedrickeho, se stenami hrube polickovanymi (7 8 policek v prüm.), a zfäsnenym, nekdy i tupe ostnitym okrajem. Spory uvolnuji se az teprve po roztrzeni stelky v Tnedianni ryze. Antheridia v dubnu, archegonia v kvetnu, plody v cervnu a cervenci. Nees ab EssenbecJc, Naturgeschichte der eur. Leberm. 1838, f. terrestris IV. p. 420 pro var. (nikoliv Lindenbere- jak Warnstorf, Bauer a j. nesprävne cituji!) Syn.: Riccia lutescens Schweinitz 1. c, Lindenberg, Monogr. 1836 p. 453. Exsicc: Bauer, Bryoth. Bohem. no. 172. Jednotlive neb v skupinäch na bahne a vlhke zemi pfisedla, barvy modrözelene az zlutozelene. Stelka protähla dvakräte az tfikräte vidlicnate vetvenä, s ryhou mene zfetelnou az skoro mizici; okraje a spodni strana stelky byvä nahnedlä, zlutavä, nafialovelä. Dlouhe pentlice vübec chybi, venträlni supiny slabe narüzovele, podlouhle kopinate, zähy poraijive; za to vsak vyvinuty jsou hojne, dlouhe hladke i

—

—

rhizoidy.

konec stelky jest na okraji v cetne, polokruhovystoupave laloky vykrajovän. Pospolu s pfedeslou

subf. crispula m. Predni

hovite,

slabe

formou.

Druh

v nasich vodäch hojne rozne tak casty jako R. fluitans; tak nachäzi se hojne a ve velikem mnozstvi na rybnicich severoceskych, v rybnicnych krajich kol Tfebone, Veseli, Pisku, Jindf. Hradce i na ceskomoravske vysocine, lec s postupujicim vysousenim a meliorovänim techto krajin a rusenim rybnikü vübec, stavä se vzacnejsi den ze dne. Vzplyvä v masäch na hladine vodni, obycejne ve spolecnosti Lemna minor, L. polyrrhiza a Riccia fluitans; dlouhä kstice pentlicovitych supin venträlnich neni nie jineho nez dümyslne zaf izeni hydrostaticke, f ungujici podobne jako kof inky u ohfehku. Nezbyvä näm nez citovati po teto stränee vystizne liceni prof. Velenovskeho (1903 p. 30): »Slouzi co plovaci pfistroj, ve vode rozlozi se tak, ze clänek stelkovy sedi uprostfed na vsechny strany rozpfazenych plovadel. Müzeme hoditi hrsf stelek do vody, okamzite vsechny zaujmou posici takovou, ze supinky visi dolü a clänek zelenou stranou sedi nahoru. Tim zpüsobem chräni se rostlina pfed pfevräcenim pfi vlnobiti, aby se tak nedostala zevni dychaci strana do vody.« Ostatne i cetne komürky navzäjem mezi sebou i s vnejskem pomoci dychacich otvürkü komunikujici znamenite vzplyväni umoznuji. Jest tedy vodni tato jatrovka vyhodne k svemu zivotu pfizpüsobena. tento jest kosmopoliticky a take

sifen, ac pfece zase


102

Vodni rostlina züstävä vyhradne sterilni; take pozoroväni pokusy Garberovy ukäzaly, ze jatrovka tato nikdy na vode nefruktifikuje. Nahradou vyznamenävä se vodni rostlinka neobycejne mohutnou a vydatnou propagaci vegetacni. Jakmile vzrostla stelka do delky 10 — 15 mm, nökdy i dfive, puka v medianni ryze, rozpadne se ve dve cästi, ktere jiz v 3—5 dnech dorüstaji a znovu se cleni; za pfiznivych okolnosti rozpadävä se stelka simultane jeste v kratsi dobe, takze v nedlouhem case pokryvä velike plochy vodni. Na podzim, v fijnu neb listopadu pocnou stelky cbfadnouti a rozpadävaji se v cetne, nepravidelne castecky, jez nabydou barvu hnedozelenou, az hnedou a povrch maji silne korodovany; tyto kousky stelkove bud na ehränenych misteeh v zatokjich pfimo na vodni hladine, nebo klesnuvse pod vodu a ke dnu, pfezimuji. Az teprve v kvetnu vystupuji opet castecky tyto vzhüru, anebo rozplovou se po hladine a po celem obvodn, na 5 8 misteeh vypuci drobounke, pekiu"' a pfesne srdeite clanky, krätkymi, bilymi, pozdeji narüzovelymi plovacimi pentlicemi opatfene; v krätke dobe se zbytek stare stelky, spojujici mlade clanky üplne rozrusi a nove stelky uvolni. Tento zajimavy zpüsob pfezimoväni, ktery jsme meli pfilezitost pozorovati, lisi se ovsem dosti znacne od liceni Limprichtova, Warnstorfova a (Jarberova; zalozeni vetsiho mnozstvi mlad> ch stelek z ülomkft stelky stare souvisi üzce se silnou propagaci vegetacni. Jednotliva stadia byla take rüznymi autory kreslena, tak ku pf. Corda v Sturmove Flore vyobrazuje stare zbytky stelky, Velenovsky ve svych »Jatrovkäch« a »Morfologii« mlade, pekne srdeite, nevetvene stelky. Timto zpüsobem pfezimoväni udrzuje se Eicciocarpus po celä desitileti v rybnice; na podzim zdänlive vzdy mizi, ale jiz koncem mäje pokryva opet hladinu charakteristickym svym povlakem. Dostane-li se vodni rostlinka na pevnou püdu, af jiz vlnami na bahnity bfeh vyhozena, ci na dno näsledkem vyschnuti vody klesnuvsi, pfemeni se zahy ve f. terrestris Lindberg, znaene od vodni se lisici. Stelky bud jednotlive, anebo v skupinach na bahne se usadivsi, nabydou zprvu barvy sedave, pozdeji nazloutle a ztrati üplne fialove, plovaci pentlice, ktere pozbyly näsledkem zmeny stanoviska sveho vyzaamu; misto nich objevi se na spodu stelky cetne., bile, hladke rhizoidy, jez mivaji konce kyjovite neb kulovite zdufele, a jemne fialove nabehle. Souöasne pozmenuje stelka i svou formu: pfestavä pravidelne dichotomicky se veti

—

r

protahuje se znaene do delky, zf idka do sifky, okraje vystupuji vzhüaz vroubkovane se vykrajuji (sbf. crispula). Znacue zmenene stelky, silne do delky protähle, zlutozelene, s nezfetelnou ryhou se lisi od püvodniho typu tak, ze extremni tyto formy dlouho povazoväny byly za samostatny druh (Ricci a lutescens Schweinitz); komürkovita stavba assimilacniho pletiva vsak züstavä v kazdem stavu zachoväna, nanejvys nepatrne vrstva zäkladniho pletiva zmohutni. Oddelovati terrestricke rostlinky jako zvlästni odrüdu nelze, nebof mozno vsechny mozne pfeehody znamenite na teze rostlince pozorovati; niemeue ale slusi aspon lonnu viti,

ru, a lalocnate


103

jmenem

jsme si vedomi, ze systematicky oprävnena vaMarne tu opet podobny pfiklad oekogenese i plastieity, jako jsme videli u Riccia fluitans a to jeste v mife daleko vetsi.*) Terrestrickä forma fruktifikuje; plody vsak jsou nanejvys vzäcne. V Evrope byly poprve pozoroväny r. 1829 Bischof fem u Neekerau v Badensku, a od te doby znovu az pfed nedävnem Levierem opet nalezeny; hojnejsi zdaji se byti v Severni Americe, kde castokräte nalezen byl Ricciocarpus plodny a nejednou dükladne studovän. Ackoliv jsem se snazil vsemozne, abycb mohl plodne rostlinky ohledati a studovati, vsechny snahy moje byly marne, a musim se tudiz v popise opirati jen o üdaje literarni. Neni zajiste poehyby, ze i v nasi vlasti Ricciocarpus snad nekdy jest f ertilnim, a ze jen nepfiznivä näboda näm nälez plodne teto jatrovky zabranuje; proto cinim ceske botaniky na plodnou tuto jatrovku pozorny. Ricciocarpus natans jest, jak podrobnä studie Garberova dokazuje, pfisne jednodomy. Üdaje jednotlivych autorü se vsak dosti lisi; Schiff ner, Leitgeb, Campbell, Wamstorf, Macvicar naproti tomu uvädeji tuto jatrovku jako dvoudomou. Omyl tento lze vysvetliti tou okolnosti, ze ve oznaciti, tfebas

rieta neni.

vetsim mnozstvi pfipadü se archegonia ani nevyvijeji, takze nachäzeji se zhusta jen rostlinky se c? orgäny; rostlinky vyhradne samci jsou daleko mens! a subtilnejsi, nez rostlinky majici oba druhy pohlavnich orgänü. Zajimavo, ze ($ rostlinky pozoroval prvni jiz IÄndeiiberg, a take sprävne ve sve »Monografii« na tab. XXXII. fig. 18., 19., 20., kresli bfeben, ve ktery vyvodne kolce antheridii srüstaji, i sprävne za samci orgän vyklädä; lec spravny vyklad Lindenbergüv vyvräcen byl r. 1838. Neesem (Naturgesch. p. 426.), jenz pise: »gekerbten Kämmen dürften sich vielleicht als eine krankhafte Entwicklung der Früchte erweisen.« Limpricht, Heeg, Müller i jini vyklädaji sprävne Ricciocarpus jednodomym. Zvlästni zpüsob, jimz se zrale spory uvoliiuji, a ktery zavdal pficinu Bischoffovi k zafazeni tohoto druhu v samostatnou sekci »Hemiseuma« souvisi üzce s vegetativnim rozmnozovänim.

2.

Monogr. Rhizosp.

Marchantiaceae

et Hepatic.

1830 1874

p. 11.,

Corda,

Dumortier, Hepaticae europ.

p. 147.

Syn.: Cephalotheceae Dumortier, Comment. bot. 1822 p. 115. Marchantieae Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. VII., 11., Bischoff,

Bemerk. 1835 *)

p- 961., Nees,

Naturgesch.

d. eur.

Zajimavo, ze Goebel v organografii (1898

p.

Leberm. 1838, VII. 273.)

p.

1.

kresli terrestrickou

formu typickeho Ricciocarpus natans avydävä za pozemni formu Riceia fluitans; jak osudne jsou takove omyly, zvläste v ucebnicich, svedci ta okolnost, ze obräzky Goeblovy vodni R. fluitans i teto neprave jeji formy pozemni jjutovaly zähy v cetnych ucebnicich botanickych jako vyborny pfiklad pfizpüsobeni se vodni rostliny zivotu suchozemskemu!


104

se stelkou lupenitou, hladkymiicipkatymi pfichycenou; ve stelce rozliseno substrätu rhizoidy k jest bezbarve pletivo zäkladui a zelene, chlorofyllem opatrene pletivo assimilacui, rozdelene v cetne komürky rozmanite velikosti, v nichz byvaji vläknite, listnovite neb ström kovite vyrüstky assimilacni. Kazda dychaci komürka opatfena jest zpravidla jednim, rozmanite upravenym otvorem dyehacim v pokozce. V zäkladnim pletivu jsou hojne bufikys olejnatymi krüpejemiibunky slizove. Pohlavni orgäny ponof eny jsou v pravidelnych skupinäch na libovolnem miste do povrchu stelky, anebo na zvlästnich tercovitych, lalocnatych az paprscite delenych oddilech stelky, jez jsou bud' pfisedle anebo rozmanite dlouze stopkate. Sporogon sklädä se vzdy z noby, stetuatobolky; stet jest vetsinou kraticky, hluboko nohou v pletivu stelkovem z a pusten y. Tobolka mäjednovrstevnou, na temeni vieevrstevnou stenu z bunek, majicich casto krouzkovite stlusteniny; v cas zralosti odpadä vrjednocholovä cäst vicevrstevnä jako vicko, nekdy vrstevuä cast steuy se v bofejsim päsmu podelne v 4 — nepravidelnycb dilü trha, apohärkovity zbytek dloubo vytrväva. Uvnitf tobolkytvofi se cetne spory; elatery vzdy jsou v y v n u t y. 20 rodü se 204 druby.

Jatrovky

i

i

Rostliny az na vzäene vyjimky vesmes terrestricke, namnoze oby vateli sussieh stanovisk, nektefi i vyslovni xerofyti. Stelka byva rozmanite ve-

namnoze i statna, plocba, lupenita, pentlicovitä a billaterälne symmetrickä; byva celou plochou k substrätu pfisedlä a do delky se rozlezajici, lika,

barvy l-ozmanitych odstinü zelene, nekdy na pokrajieh a spodu fialovö, cervene nebo purpurove nabehlä; k substrätu pfidrzuje se cetnymi rhizoidy, cipkatymi i hladkymi. Rhizoidy vybihaji z velkych bunek nepravidelne ve spodni pokozce roztrousenych; oba druby rhizoidü jsou rovuez nepravidelne promiseny, lec zpravidla lze pozorovati vetsi mnozstvi hladkycb ve stfedu stelky, zvläste na zebfe, kdezto cipkate pokryvaji postranni plochy stelky. Spodni pokozka u mene dokonalych zästupcü, jako ku pf. Peltolepis Lindb., Clevea Lindb., Sauteria Nees tvofena jest jedinou vrstvou bunek, valne od ostatnich bunek zakladnilio pletiva se nelisicich; u jinych rodü (ku pf. Targionia L., Exormotheca Mitten, Reboulia Baddi) jsou bunky tyto drobne, skoro isodiametricke a odlisuji ostfe spodni epidermis od ostatniho pletiva. U r. Marchantia L., Preissia Corda, Fegatella Raddi a vetsiny ostatnich jest spodni pokozka slozena ze dvou i vice vrstev bunek dokonale od ostatnich v zäkladnim pletivu se lisicich; nejlepe vyvinuta pak jest takovä vicevrstevnä pokozka ve stfedu stelky,


105

na zebfe, kdezto ke stranäm vice a vice se süzuje, az na okrajich jedinou vrstvou konci. Püvodne zaklädä se vzdy jen jednovrstevnä pokozka a teprve dodatecnym pfehrädecnym delenim bunek teto prvotni vrstvy vznikaji dalsi vrstvy sklädajici differencovanou pokozku na strane stelky; v stäfi obycejne json steny epidermälnick bunek rozmanite zbarveny. Podobne jako u Ricciacei shledäväme se i u teto skupiny na spodu stelky vzdy s venträlnimi supinami, jez jsou ale statnejsi a vyse organisoväny. Jsou tvaru rozmaniteko, vzdy jemne, jednovrstevne, z tenkostennych, byalinnich, neb rozmanite cervene, hnede az f ialove zbarvenych bunek slozene, a obsabuji nekdy i velke krüpeje olejove. U Clevea Lindb., Corsinia Raddi a pfibuznych nize organisovanych rodü jsou püvodne jako u pfedesle skupiny sefazeny v jedne fade, ale näsledkem pozdejsibo vzrüstu stelky zdaji se byti bez jakebokoliv pofädku na spodu stelky sestaveny. U ostatnich rodü stoji venträlni supiny pravidelne ve dvou (nekdy az sesti) fadäcb sefazeny, a jednotlive fady byvaji i tvarem supjn rozliseny. Zaklädaji se jako papilky pobliz vegetacniho vrcbolu. Jak Hofmeisterovy (1851 p. 52.) a Leitgebovy (1881 p. 18) studie ukäzaly, mozno vytknouti pfi dalsim vyvoji dva typy: zäkladni papilla se na basi rozsifuje a posleze rozdeli pficnou pfepäzkou, pfi cemz hofejsi cäst papilky

züstävä na konci supiny, anebo, zpravidla jeste pfed rozdelenim püvodni matef ske bunky papillovite vyklene se pod touto cästi novä papilka, rycble

a zäby konec zäkladni pferüstajici v samostatnou cäst, t. zv. Die prvebo typu vznikaji jednoduche supiny venträlni, kdezto po druhem zpüsobu vzrüstaji velke supiny sklädajici se ze dvou cästi: siroke, ke stelce pfilebajici cästi basälni a mensi, ploche cästi polokruhoviteho, mesicitebo, nebo i jineho tvaru, casto k zäkladni cästi jen üzkou spojkou pfipojene, a vseobecne jako pfivesek oznacovane. Supiny uspofädäny byvaji podle zebra, kryji se stfechovite, a s cetnymi bladkymi rhizoidy mezi nimi vznikajicimi pfedstavuji vybornou drähu zavlazovaci i prostory k zadrzoväni vody; na mladsicb cästech stelky jsou vetknuty pf icne, kdezto na starsich jsou sikmo posinuty. Odräzeji se näpadne od spodu stelky, nezfidka ji i celkovelio zabarveni dodävajice. Leitgeb, Schiffner i pfecetni jini badatele poklädaji venträlni supiny, ponevadz nezfidka jsou vysoce vyvinuty, a nekdy (na pf. Marchan tia polymorpha L.) i v rüznych podobäcb na stelce pfitomny, za homologicke se spodnimi listky foliosnich Jungermanniacei, a pficitaji jim hodnotu listovou; lec jiz ze samotneho vyvoje, jejz svrchu jsme vylicili, a ktery od vyvoje amfigastrii jest üplne odlisny, plyne nesprävnost toho näzoru. Nejen vyvoj, nybrz i celä povaha venträlnich supin ukazuji, ze dluzno jim analogicky k ostatnim orgänüm gametofytu pfiznati hodnotu trichomovou; k tomu nasvedcuje i tvar u nekterych nizsich rodü teto skupiny, kde müzeme nalezti vsechny pfechody od siroce lupenite supiny az k üzkemu trichomu. Jinak tvar i uspofädäni venträlnich supin jest pro jednotlive druhy ku podivu stälym, takze mozno supin techto uziti jako se

delici

pfivesek.


106

dobreho znaku analytickeho, coz zvlaste pfi urcoväni sterilnich stelek jest nesmirne vyhodnym. Nad spodni pokozkou näsleduje zäkladni pletivo tvofici vlastni podklad cele stelce. Skladä se z bunek ve smeru podelne osy stelky protählych, tesne v parenchymaticke pletivo, bez jakyehkoliv mezibunecnych prostor, spolu souvisicicb; nejdelsi bunky jsou ve stfedu stelky, kdezto ku krajüm bufikäm nejen na delce, ale i sifce ubyvä. Znacne protähle buüky tvofivaji ve stfedu stelky souvisly axillarni svazek, jako vynikle stfedni zebro, vice mene ostfe od ostatni plochy stelky ohranicene, zevne se jevici. Steny bunek zäkladnibo pletiva jsou tenke, ale velice casto vykazuji rozmanite ztlusteniny; nejcasteji mivaji elipticne tecky, nekdy jsou i sifovite ztlustle. Nekdy nachäzi se, jako na pf. u r. Preissia, v zäkladnim pletivu ojedinele roztrousene, nebo i v skupiny sdruzene prosenchymaticke idioblasty se silne ztlustelymi stenami; tyto sklereidy maji casto odlisne zbarvene steny (takze jsou na pficnem prüfezu znacne charakteristicke) a pfispivaji znamenite k pevnosti cele stelky. Velice charakteristicke pro celou skupinu jsou t. zv. slizove bunky a kanälky, ktere skoro vzdy v rozmanitem poctu jsou ve stelce pfitomny. Jsou to ojedinele bunky v zäkladnim pletivu roztrousene, obsahujici znacne mnozstvi slizu; u Fegatella conica (L.) Corda fadi se v zebru vzdy nekolik (az 50 60) bunek za sebou, pficne jich pfehradky posleze vymizi a vznika dlouby slizovy kanälek, jiz makroskopicky na pficnem fezu stelkou viditelny jako otvürek, ronici znacne mnozstvi slizu. Kanalky probihaji v rüznem poctu (3 20) jen podel ve stfednim zebru, kdezto slizove bunky roztrouseny jsou po cele stelce; o genesi techto ütvarü a vyznamu slizu psali jsme jiz v cästi vseobecne. Parenchymaticke bunky zäkladnibo pletiva, jak jiz ostatne i vyznam a ukol jeho ukazuje, obsabuji znacne mnozstvi skrobu a olejovycb telisek; zvlaste na podzim a v zime jsou skrobem bunky bofenicb vrstev pfeplneny. Neobycejne cbarakteristicke slozeni ukazuje näsledujici vrstva assimilacniho pletiva, jez obsahuje bunky hojne cblorot'yllem opatfene. Celä vrstva skladä se ze fady vetsicb neb mensich komor, jednovrstevnyrni stenami navzäjem od sebe oddelenycb a bofeni pokozkou pfeklenutych; tyto vzdusne komory jsou vzdy vyvinuty, a jen u r. Dumortiera Reinv. Bl. Nees, tri druby, vesmes mimoceske citajiciho, jsou zakrnele a rudimentärni. Komory byvaji zpravidla velke a jen v jedne fade, fidceji i ve dvou patrech nad sebou (na pf. Neesiella Scbif., Bucegia Rad., Fimbriaria Nees); epidermis pak jevi die velikosti komory, jejiz obrysy sten ji prosvitaji, rozmanite polickoväni. Vzdusne komory jsou bud präzdne (( üevea Lindb., Peltolepis Lindb., Sauteria Nees, Bucegia Rad., Neesiella Schiffn. a j.), anebo casteji byvaji vyplneny assimilacnimi plocbami, deskami, listnami, neb i vläkny, ktere zvetsuji plochu assimilacni umoznuji inlistny jsou z jedine vrstvy chlorofyllem botensivnejsi cinnost; desky batych bunek, a byvaji bud r vnobezne uspofädäny (na pf. u nekterycb i

—

—

;i

i


107

druhü r. Grimaldia Raddi a Fimbriaria Nees), anebo polozeny jsouce v rüznych smerech srüstaji navzäjem a rozdeluji püvodni velke komory ve mnozstvi mensich (na pf. Reboulia Raddi, Plagiochasma Lehm. Lindb.

U

j.).

nasich

statnych

zästupcü

teto skupiny, jako Marchantia L., nachäzime vzdusne komory vyplnene assimilacnimi vläkny, ktere brzo jako vläkna Confervy, brzo jako pucive pne Opuntii v rozmanitych f ormäch i smerech sezednakomor vzhüru zdvihaji; jednotlive bunky byvaji tvaru vejciteho az välcoviteho, a maji velike, hojne ehloroplasty. Konecne bunky techto vläken byvaji nekdy znacne odchylne (viz Fegatella), anebo pfirüstaji k svrchni pokozce i navzäjem; v poslednim pfipade vytvofi se houbovitä vrstva pletiva verne upominajici na houbovitou vrstvu assimilacni v listeeh rostlin jevnosnubnych. Komory komunikuji se vnejskem pomoci poru cili dycbaciho otvfirku, ktery naehäzi se asi uprostfed stropu pokozkou tvof eneho. Slozeni a tvar tohoto dyehaciho otvurku jest nanejvys ebarakteristicke a pro jednotlive druhy konstantni, takze mozno teto vlastnosti znamenite pouziti jako voditka pfi urcoväni neplodnych stelek.

a

Preissia Cda, Fegatella Cda,

jako jsme Ricciocarpus a Tesselina; tak na pf. u r. Clevea Lindb., Corsinia Raddi, Sauteria Nees, jest otvürek vrouben jen peti nebo sesti bunkami, jez oznacujeme jako okrajove. Radiälni steny okrajovych techto bunek byvaji nekdy silne ztlustele, takze se jevi pfi pohledu se shora jako hvezdicka, od poru paprscite vyzafujici; takovymto charakteristickym tvarem dyehaciho otvurku vyznacuji se rody Peltolepis Lindb., Sauteria Nejnizsi typy jsou opatfeny otvürky stejne organisaee,

nalezli

u

r.

Nees a Clevea Lindb., ktere proto shrnul Leitgeb (1881

p. 51.)

ve skupinu

Astroporae.

K obvodovym buiikäm por tvoficim nepfiklädaji se kolem ostatni bunky epidermälni u jmenovanych rodü zädnym zvlästnim zpüsobem; ale jiz u r. Targionia L., Neesiella Schiffner, Fimbriaria Lindb., Grimaldia Raddi sestavuji se epidermälni bunky v nejblizsim sousedstvi v nekolika fadäch v soustfedne kruhy, vencice cely otvürek; u Reboulia Eaddi, Fegatella Corda a Lunularia Mich, steny techto bunek jsou znacne ztlustele, namnoze i minerälni hmotou inkrustoväny, takze tvofi näpadny, od ostatni pokozky pfesne ohraniceny krouzek. Cely pak okruh techto bunek jest nad pokozku vyklenut, a uprostfed hrbolku nalezä se tejarve otvor; bunky nejvnitfnejsiho kruhu, ktere pfimo, bezprostfedne dychaci otvor ohranieuji, jsou sice schopny die zmeny turgoru dychaci otvor ponekud züziti, ale nikdy ne zplna uzavfiti. Daleko komplikovanejsi stavbu porü vykazuji nektere rody jine, flory hlavne jen Marchantia L. a Preissia Corda; kdezto pory svrchu popisovane mely jen jednoduchy otvor dychaci, vedouci pfimo do komory, setkäväme se u techto se slozenym otvorem dychaeim. Vlastni dychaci otvor jest hluboko ponofen pod pokozkou a k nemu vede väleo-

z nasi


108

Marchan tia) vrstev bunek nad sebou teprve nejspodnejsi bunky tohoto dvürku

vity ze ctyf (Preissia) uebo peti

slozeny dvürek uebo pfedsln;

(

vlastni otvor ohranicuji.

Vyvoj vzdusnyeh komor jest obdobny jako vyvoj kanälkü komürek u pfedesle skupiny; take zde zaklädaji se a vznikaji samostatne i

a nikoliv sekunderne Jiz

v bezprostfedni

schizogennim

zpüsobem, jak dfive se vyklädalo.

blizkosti vegetacniho vreholu jevi se zaklady

komor

jako orostory rychle mezi pletivem vzrüstajici. Jednoduche pory vzniknou vcasnyrn rozestoupenim bunek, nekdy jsou ale jiz v nejmladsfch stadiieh otevfeny; kanälkove, slozite otvory dychaci vzuikaji sekundernim vzrüstem epidermalnich bunek, a otviraji se pozde, az kdyz teprve pfedsin byla se vytvofila. Vyvoj teehto porü müzeme dobfe sledovati ua pohlavnich tercich; jak) si pfechod pak mezi obema typy tvofi pory u T.uuarie, ktere rovnez dlouho zustavaji zavfeny. Svrcbni epidermis slozena jest z dlazdickovitych, splostelyeh, na ?

prüfezu zpravidla obdelnikovych bunek rovnez ckloroi'yllem opatfenych; nezfidka byva stena teebto bunek papillovite neb mamillovite vyklenuta, cimz dostäva se povrchu stelky zvlästniho lesku (Marcbautia polymorpha f. mamillata Hagen). Cely povrch stelky jest die prosvitajiefch komor vzdusnyeh vyznacne polickovan; uprostfed kazde areoly (vyjimkou u Eleboulie) b) vä zpravidla porus. Tvar policek, maozstvi, makroskopieke vzezfeui dychaeich otvorü a je obklopujiciob kruhü byvä pro jednotlive druliy vj'znacuy. Nekdy se v stäfi pokozka rozrusuje, a stelka byva pak d'ubkoväua (na pf. Neesiella Schif.), jindy bunky ve svych stenaeh tloustnou a hnede neb c-erne se zabarvuji. Vzrust stelky deje se nekolika terminaluimi bunkami sestavenyini vedle sebe v blubokem zäfezu na pfednim konci stelky a chräneuou pfivesky ventralnich supin vysoko nad vegetaeni vrchol se ohybajicich; nezfidka se take stäv;i, ze näsledkem mohutneho vzrustu stelky posine se terminalni bunka hluboko na ventralni stranu, kde nekdy byvä jeste zarostlou v uzounkem kanälu. Vetveni jest eiste dichotomieke, nebof vzrostnv vrchol deli se zähy ve dve stejne poloviny; nekdy, zvlaste pfi zakladäni pohlavnich orgänü, deje se vetveni die pfesnych pravidel. Zpravidla ale obe vetve nerostou stejne, obycejne jedna zakrni; u Fegatella, Luuularia, cästecne i Marchantia a Dumortiera mohutni jedna vetev na ukordruhe, kterä se ohyba stranou, kdezto prva zaujimä misto matefske osy, takze setkaväme se u teehto rodu s typickym dichopodiem. Dichopodialne vetveni byvä casto pozmeneno tak, ze vzdy vetve na jedine strane, a nikolivek stfidave, se ubybaji a ve vzrüsta zastavuji; takove dichopodium, jez sbledäväme na pf. u r. Fegatella a Plagiochasma Lehm. Lindb., nabyvä pak räzu zdänlive monopodiälniho. Vedle dichotomickeho vetveni, vetvi se stelka casto adventivnimi odnozi na venträlui sti'ane vznikajicimi; tyto vetve pak objevuji se na libovolnych mistech a to jak v nejstar.sn-h, 7

tak take mladsicli partiieh stelky. Leitgeb a Schiffner oznaeuji

neprävem


109

adventivnimi pupeny jako samostatny typ, pocitajice k vetveni monopodiälnemu. Poklavni orgäny shoduji se podstatne tvarem s orgäny pfedesle skupiny, ale ulozeni jich ve stelce jest mnohem dokonalejsi. Orgäny jednoho druhu jsou vzdy pohromade seskupeny, casto na zvlästnich oddilech stelky od sterilni cästi obycejne tvarem znacne se lisici; jiz stafi botanikove oznacovali tyto ütvary jako »kvetenstvi« (inflorescentia). Jsou to bud' terce pfisedle, anebo dlouze stopkate; v poslednim pfipade rozeznäväme stopku (peduneulus) a vlastni plodonosny terc cili receptaculum, v nemz teprve poblavni orgäny jsou ulozeny. Samci orgäny, antberidia, u r. Clevea Lindb. jsou jeste do stelky jednotlive ponofeny, stejne jako u pfedesle skupiny; u ameriekebo rodu Cryptomitrium Underw. nachäzime je jiz sestaveny v fade podle stfednibo zebra, kdezto u alpinskebo r. Sauteria Nees byvaji sice podobne jako u Clevea roztrouseny po stelce, ale nekdy seskupuji se v nepravidelne skupiny na postrannicb krätkycb laloeieh stelkovycb. U jiboevropskeho, monotypiekebo r. Corsinia Raddi spojuji se antheridia v podelne bfebeny, znacne podobne onem, jez jsme shledali u r. Eicciocarpus. U r. Eeboulia Eaddi, Fimbriaria Nees, Peltolepis Lindb., Plagiochasma Lebm. Lindb., tvofi antberidia jiz velke skupiny, jez jsou vetknuty v polstäfkovitycb vypuklinäcb stelky na zebru za samicim plodonosem; nekdy jsou i zbarvenymi supinami obaleny (Plagiocbasma, Peltolepis) a znacne näpadny. U r. Eeboulia nacbäzime nezfidka tyto polstäfkovite shluky antberidiove posinuty vice ku krajüm, u r. Grimaldia Eaddi pak tercky antberidiove okoncuji obe vetve dichotomie. Od tecbto rodu neni pak jiz daleke pravidelne uspofädäni antheridiovycb tercü u r. Lunularia Mich, a Fegatella Eaddi, kde tyto jsou umisteny vzdy na samostatne vetvi, kterä zastavuje svüj vzrüst a ubybä se stranou; rozlozeni samcicb vetvi jest u tecbto rodü nesmirne pravidelne, jak jeste pozdeji dovolime si ukäzati. Celä rostlinka samci u tecbto rodü pfedstavuje näm jedine zäkonite rozvetvene »kvetenstvi«, jez tvofi pfecbod k pravidelnemu uspofädäni a nejvyssi organisaci samcicb »kvetenstvi« u r. Marchantia L. a Preissia Corda; zde nachäzime stopkate ütvary, v jichz krubovitem, celokrajnem (Preissia) anebo lalocnatem receptakulu (androecium) jsou ponofena antheridia. Antheridia jsou tvaru obycejne podlouble vejciteho, krätce stopkatä a hluboce na svrchni strane do terce ponofena, po jednom, fidceji dvou do zvlästni dutiny; na basi dutiny, pobliz stopky antheridia vyrüstaji nekdy (na pf. u Marchantia) kraticke chloupky jednobunecne, sliz vylucu jici. Antheridia nejsou po receptakulu rozestavena v zädnych pfesnych fadäch; jen u Marchantia a nekdy i u r. Preissia Ize pozorovati jakesi seskupoväni v patoto rozvetvoväni

jej

odpovidajici laloküm, lec postaveni to jest velmi nezfetelne. stfedu terce jsou antheridia nejstarsi, k okrajüm nejmladsi. Zaklädaji

prscite fady,

Ve

povrchovych bunek, docela stejnym zpüsobem, jak jiz ve vseobecne cästi bylo popsäno. Vypräzdnoväni spermatozoidü deje se obycejne hromadne. se z


110

Uspofädäni samirich orgänü

pro skupinu Marchantiacei nanejvys charakteristicke. U r. Corsinia Raddi, Funicularia Trevis, Targionia L a Cyathodium Kunze jsou archegonia po nekolika ve skupinäch proste na povrchu stelky; vznikaji stejnym zpüsobem v akropetalnim pofädku jako u Ricciacei, jenze oddeloväni sterilnich a fertilnich cästi se v pravidelnych intervalech stfidä. U prvych dvou rodü züstävaji skupiny samicich orgänü na dorsälni strane stelky, sedice v melke prohlubenine chräneny zvlästnim obalem, jenz dodatecnym vzrüstem okolnich bunek epidermälnich pfes ne se pfekiene; mezi a kolem archegonii vyrüstä znacne mnozstvi chloupkü, ktere rovnez chräni orgäny pohlavni. Posledni dva rody zaklädaji archegonia direktne na konei stelky a jsou obdobne okolnim pletivem pferostle, v obalu, posleze lasturovite pukajieim, uzavfene a na spodni stranu posunute. Vsechny ostatni rody maji archegonia pfisedlä na spodni strane samostatneho receptakula,, ktere zdvihä se na zvlastni plodonosne stopce vysoko nad stelku. Plodouosne stopky jsou zpravidla bilateralni, opatfene jednou nebo dvema ryhami, v nichz probihaji svazky rhizoidü, a maji vyvinute na dorsälni strane assimilacni pletivo se vzdusnymi komorami i dychacimi otvory; jsou proto take zelene neb nacervenale. Jedine rody Clevea Lindb., Plagiochasma Lehm. Lindb. a Lunularia Mich, maji plodonosne stopky hyalinni, dokonale oble a bez ryhy; rovnez i assimilacni pletivo jim chybi üplne. Receptakula prveho druhu okoncuji stelku (nekdy byvaji dalsim vzrüstem stelky posinuty zacätky stopek na spodni stranu neb k okrajüm), kdezto receptakula se stopkami hyalinnimi vynikaji pfimo na bfbete stelky, obycejne i nekolik na stfednim zebru za sebou. Nejen z polohy, ale slozeni a vyvoje (Leitgeb, Strassburger, Bolleter) jde i z anatomickeho na jevo, ze oba ruzne druhy plodonosü jsou i riizneho vyzuamu a hodnoty. Plodonosne stopky jedinou rybou opatfene, jake jsou na pf. u r. Fimbriaria Nees, Eeboulia Raddi, Grimaldia Raddi, Neesiella Schif. stejne tak jako stopky s dvema ryhami (u r. Bucegia Rad, Preissia Oorda, Marchantia L) jsou pfimym pokracovänim stelky a pfemenenym jen jejim lalokem; tento bud jest jednoduchy (u stopky s jedinou rybou), anebo rozvetveny a dodatecne srostly (stopky dvojrybe). Naproti tomu hyalinni, bezryhe stopky dluzno povazovati toliko za vyrüstky z dorsälni strany stelky. Pfechodni typy mezi obema druhy stopek nachäzime u r. Lunularia Mich, a Fegatella Raddi. Mlade samici ütvary, pokud jeste pfisedaji k stelce, obaleny jsou ochraunym tfäsnenim, sestävajicim jednak z jednobunecnych trichomü, jednak z vicebunecnych supin venträlmVli, ktere zvläste terminälni plodonose dokonale obaluji; kdyz plodonos vzroste, tu zbyvaji tyto na jeho basi jako posvieka a nezfidka näsledkem vzröstu stopky jsou na tuto posunoväny. U hyalinnich stopek, jez nejsou pfimym pokracovänim stelky, nachäzime nezfidka dlouhe chlupy (t. zv. lacinie) po cele delce stopky; jsou to jen trichomove vvrüstkj' z povrchovych bunek, ktere dosuhuji nekdy i znacue delky a byvaji kfiklave zbarveny. i

jest


111

Archegonia jsou normälniho tvaru lakvicovitebo a na povrcbu stelky respekt. na spodu receptakula pfisedlä, a chränena obaly (involucrum), jez vznikaji mobutnym vzrüstem okolniko pletiva stelkoveko; u Corsinia Raddi, Targionia L a zbylycb, svrchu uvedenych nizee organisovanyck zästupcü tvofi se involucrum az teprve po zürodneni vajecne bunky, kdezto u vyssick ostatnick rodü vyrüstä involucrum kolem celych skupin arckegonii jiz v nejutlejsim mlädi, dävno pfed zurodnenim. U Marckantia, Preissia a cästecne i u Fimbriaria vytväfi se mimo involucra obalujicibo celou skupinu arckegonii jeste kolem kazdebo arckegonia zvlästni samostatny obal, vyrüstajici z basalnick bunek arcbegoniovycb a uzavirajici

mlady sporogon züplna;

jest to kalicb

(calyx),

tehoz

vyznamu

i

püvodu

jako "kalich frondosnicb Jungermanniacei. Leitgeb neprävem oznacuje obal tento jako periantkium, Scbiffner pak zbytecne pfekftivä na pseudoperiantbium, aby vynikl rozdil mezi periantbiem akrogynich Jungermanniacei a timto obalem; nenablizime vsak, proc nemel by se tomuto obalu, ktery vyskytä se Jen u nejvyse organisovanyck rodü teto skupiny, pone-

näzev kalick, jiz ode dävna v terminologii zavedeny a prävem uzivany. Oplozenä vajecnä bunka pocne se zäby deliti a podle vseobecne platnych zäkonü, jiz dfive vylozenyck, vytvofi sporogon rozliseny vzdy ve stet a tobolku. Stet jest kraticky a napucblou nobou do base receptacbati

kula zapusteny, takze nezf idka zdä se byti tobolka pfisedlou; velice casto podrzuje dloubo svüj vzrüst a az do otevfeni tobolky se stale prodluzuje. Tobolka jest tvaru kulovitebo nebo vejciteho a ma steny z jedne vrstvy bunek, jez u vsech rodü, vyjma Corsinia Raddi, maji krukovite stlusteniny na bläne bunecne. Vrcbol tobolky jest zpravidla dvouaz ctyfvrstevny, predstavujic vetsi nebo mens! krubovitou cäst, kterä jako samostatne vicko odpadä. Vnitf ek tobolky, arckisporium, vytväfi vedle spor vzdy jeste sterilni

bunky, jez (az na

r.

Corsinia Raddi) jsou u vsecb rodü vyvinuty

v dloube, spirälkami opatfene

elatery.

Otviräni tobolky deje se vzdy odpadem vicka; je-li toto male a nepatrne, trkaji se jeste steny zbyle cästi tobolky podelne ve 4 i vice prukü od temene tobolky radiälne rozbibajicimi se trblinami. Je-li velke vicko, züstavaji okraje zbytku hladke a steny däle nepukaji. Zbylä cäst tobolky züstävä dloubo i po üplnem vypräseni spor viseti na receptakulu,

uvolnenim noby beze stopy vypadävä. Spory vznikaji poctvefenim z matefskych bunek arcbesporovycb; jsou tvaru tetraedricky kulovitebo a o mnobo mensi nez u pfedesle skupiny. Exosporium mivä podobne jako u Ricciacei rozmanitou skulpz ktereho posleze

turu,

jsouc

bud sifkovane anebo

mälnim zpüsobem; u r. Fegatella v mnohobunecne ütvary.

brbolkovite. klici

spory

jiz

Kliceni

v

spor deje se nor-

tobolce,

menice se zäby

Velice casto nacbäzime Marcbantiaceae sterilni, nebof rozmnozuji deje se se vykodneji zpüsobem vegetativnim. Vegetativni rozmnozoväni spodu na blizkami zvlästnimi i nekdy nejcasteji adventi^^limi vetvemi,


112

üloniky malych poanebo Marchantia L a Lunularia Mich, setkävame se se zvlästnimi rozmnozovacimi telisky, ktere se tvofi ve velkem mnozstvi v samostatnyeh nädrzkäch na stelce; blizsi udaje o techto üstroji'eh najde laskavy ctenäf pfi jednotlivycb druzich. Dik svemu vegetativnimu roznmozoväni pokryvaji jati-ovky tyto rozsähle plochy jako souvisly, stejnomerny povlak, a veliee rychle v nejblizsim okoli stanoviska se rozsifuji. stelky

se

vytvafejicimi (Pegatella Raddi)

U

stranm'ch vetvicek.

i

r.

Skupina Marcbantiaceae

jest velmi

pfirozenou a zajiste

i

nejlepe

odpovidajici dnesnimu stava otäzek tykajicich se fylogenese jatrovek vübee.

Poprve v literatufe setkävame se s celedi Marcbantiaceae u Cordy v umelem jebo systemu »Genera bepaticaruin« (r. 1828.); ovisem Corda odTargionia v samostatne celedi Corsiuiaceae a Targioniaceae. Hübener (1834) rovnez vedle Marcbantieae rozeznäval celed Targionieae, kdezto r. Corsinia pocital pfimo s r. Riccia do celedi Homallopbyllae. Nees (1838) oddeloval rod Targionia jako samostatnou celed, ale celed Targionieae pospolu s Lunnlarieae a Jecorarieae spojoval v fad Marchantieae. Ostatni starsi hepatikologove skoro vesmes pfidrzovali se bucT rozdeleni Hübeneroya (ku pr. Bischoff) anebo Neesova (Limpricht, Dedecek). Vyjimkn cini rozdeleni Rabenhorstovo (1848, 1863), ktery spojil Neesovo rozdeleni s Cordovym (Marcbantiaceae: Grimaldieae, Marcbantieae, Lunnlarieae) a Dumortiera, jenz volil stfedni cestu mezi Neesovym a Hübenerovyra systemem; rozeznäva totiz samostatne celedi Targiouiaceae a Marcbantiaceae (kterou opet tfidi v skupiny Lunularieae a Marchantieae), kdezto r. Corsinia cita do cel. Ricciaceae. Dumortierovo rozdeleni beze zmeny mä Husnot. deloval

vem

r.

Corsiuia

i

Pozdejsi studie vsak ukäzaly, ze rody Corsinia a Targionia nepraoddeloväny, a proto vymezeni skupiny Marcbantiaceae, ktere

jsou

1881 navrhl Leitgeb, jest üplne spravnym. Leitgeb ovsem vycbäzeje bedlivych a detailnich studii vyvojovych a anatomickych shrnuje obe skupiny Ricciaceae i Marcbantiaceae v celek Marcbantiales, coz neni soravnym, nebot nelze organicky obe skupiny spojiti. Zdanlive sice tvofi pfecbod rody Corsinia a Funicularia, ale püvod cele skupiny Marchantiacei jest jiste daleko slozitejsi nez Leitgeb si pfedstavuje. Jest nesporno, ze rody Corsinia i Funicularia jevi blizke vztahy k Ricciaceim a ze take püvod svüj vzaly v rodu Riccia; ale tezko nacbäzime spojky mezi temito nizsimi rody a vysoce organisovanymi Märchen tiaceami. Leitgeb (1881 p. 51.) tfidi celou skupinu Marcbantiaceae v näsledujici fady: r.

z

I.

Corsinioideae

s

rody: Corsinia Raddi, Funicularia Trevis (=Bosehia

Mont.) II.

Targionioideae

s

rody: Targionia L, Cyathodium Kuutze.

III. Marchantioideae, jez opet seskupuje: 1.

Astroporae (CleveaLindb., Sauteria Nees, Peltolepis Lindb., ormotheca Mitt.)

— Ex-

:


113

2.

Operculatae (Plagiochasma Lehm. Lindb., Reboulia Raddi, GrimCryptomitrium maldia Raddi, Duvalia Nees, Fimbriaria Ness,

—

Underw.) Compositae (Fegatella Raddi, Dumortiera Reinw., Lunularia Mich., Preissia Corda, Marchantia L). Pfi tom si Leitgeb pfedstavuje, ze fada Astroporae vznikla z formy blizce pfibuzne r. Corsinia i Clevea, a fada Operculatae z formy mezi Corsinia a Plagiochasma stojici. Lee fada Astroporae sama jest velice nepfirozenou, nebof rody v ni seskupene vyznacuji se jen jedinym spolecnym znakem, radialne ztlustelymi stenami bunek obdävajicick dychaci otvor; znämka tato jest nejen nestälou, nybrz docela nahodilou. Tak na pf. Clevea Rousseliana (Mont.) Leitg. (Alzir, Sicilie) nemä hvezdickovite ztlustelych porü, kdezto naproti tomu Plagiochasma italicum De Not. (Stfedomofi) vykazuje otvory dychaci, jickz obvodove bunky pfecasto, jmenovite u exempläf ü na sussich stanoviskäck rostoucich, maji stycne steny radiarne ztlustle, nekdy docela typicteji nez na pf u r. Peltolepis. Jak citlive jsou a reaguji pory na zmeny okoli, meli jsme jiz pfilezitost ve vseobecne cästi v kapitole oekologicke vyliciti; ostatne jiz Nees (1883, I. p. 83.) vytykä tvaru a zevni stavbe poi-u znaenon menlivost a velkou nestälost. Neoprävnenosti teto skupiny padaji ovsem i vsechny hypothesy Leitgebovy o fylogenesi jednotlivych rodü teto skupiny. A zdä se näm bezyyslednym o teto otäzce disputovati; pro moderni systematiku staci naprosto poznatek, ze skupina Marchan tiacei takto vymezenä jest skupinou üplne pfirozenou, jez mä svüj fylogeneticky püvod polyfyleticky 3.

.

a to

v

Ricciaceich.

—

Leitgebovo roztfideni Marchantiei jez mä pro näs jedine praktickou dülezitost, nebof ani z Corsinoei ani z Targionei neni ve stfedni pfijal doslovne Schiffner a po nem opaEvrope zädneho zästupee kuji je vsichni novejsi autofi ve svych pracech o jatrovkäch flor stfedoevropskych; tak hlavne Warnstorf, Loeske, Müller, Macvicar a j. Daleko vyhodnejsi a lepsi jest rozdeleni die tvaru a stavby samieiho receptakula, jak Müller naznacil v klici na str. 236. svych »Lebermoose«. Rozdeleni toto podle toho, je-li receptakulum jednoduchou vetvi stelky anebo rozvetvenou, bylo by, ponekud modifikovane, näsledujici (evrop.

—

rody) I.

Simplices: Receptakulum jeji

a)

jest

jednoduche pokracoväni stelky anebo

vyrüstek. Obal uzavirä jen jedinou tobolku.

Stegocarpae: Stena tobolky v cas nami: Clevea Lindb. cele severni polok.),

v Alpäch a

zralosti

pukä podelnymi

trhli-

— alp. päsmo — väp. skäly grandis Lindb. —

hyalina (Somm.) Lindb. Sauteria Nees (S. alpina Nees (Cl.

arkt. okrsku)

Peltolepis Lindb.

(P.

väp. Alpy, arkt. päsmo). b)

Operculatae: Tobolka

otvirä se vickem,

stena se netrhä: Re-

boulia, Fimbriaria, Grimaldia, Neesiella. Dr. Karel Kavina: Monografie Ceskych jatrovek.

8


114 II.

Compositae: Reeeptakuluin jest rozvetvenä rast stelky, v obalu jest nekolik arehegonii i tobolek; stena tobolky zpravidla puka podelne: Lunularia, Fegatella, Exormotkeea Mitten (E. pustulosa Mitten a E. Welwitschii Stepb. z jiz. Evropy), Dumortiera Reinw., (D.

— rum.

—

Irsko, jiz. Evr.), Bucegia Radian Karpaty), Pressia, Marchantia.

hirsuta (Sw.) Reinw.

maniea

(B. ro-

Toto seskupeni evropskych druhü jest daleko pfirozenejüsi a fylogeneticky opravnenejsi, nez umele rozdeleni Leitgebovo. Az na tri autory oznacene rody v druhe skupine a cele prvni oddeleni jsou ostatni rody vseehny v nasi flofe zastoupeny. Pfi urcoväni dbejme pfedevsim tvaru, velikosti, obrysu pficneho prüfezu i anatomicke stavby stelky, vzdusnych komor, tvaru, velikosti a umisteni venträlnich supin; polickoväni svrchni strany stelky, stavby dycliacich otvorü, pfitomnosti nebo nepfitomnosti pohärkü s rozmuozovacimi telisky; tvaru a ulozeni samcieh skupin, jsou-li na stopkatem receptakulu, ci zapustene do stelky, nebo v pfisedlem terei; stavbe (pocet ryb) stopky plodonose, tvaru samicibo receptakula, obalum, tvaru, zpüsobu otviräni tobolky a detailni stavbe jicb sten. Veliee casto naehäzime stelky sterilni; lec i tyto lze doeela dobfe a snadno urciti. K tomu üceli pfedesilame dva klice k urcoväni rodü: jeden pro stelky sterilni, druby pro plodne. Oba zalozeny jsou na znacich spise praktiekych, a sefazeni rodu v klicieh tedy neodpovidä namnoze umisteni systematiekemu. I.

1.

2.

Klick urceniro du Marehantiacei

d1e

st

el e k

p o d u y eh. 1

(i karpocefalum) vice mene na okraji liluboce vykrajovane az delene lalocnate, Receptakulum samici polokulovite neb kuzelovite, na okraji cele neb jen melce nepatrne vykrajovane Receptakulum samici plocbe, liluboce hvezdovite v 9 12 paprskü vykrajovane. Stelka nese na povrchu pobärky s rozmnozovaciini

Reeeptakuluin samici

4

—

Marchantia L.

telisky

Receptakulum samici kuzelovite neb ctyfi az pet lalokü vykrajovane. Stelka

polokulovite,

na okraji

ve

nemä zadnycb pohärkü na

svem povrchu 3.

2

3

Antheridia na stopkatem receptakulu, samici receptakulum polokulovite, tenkostenne, ctyfmi az peti vypuklymi zebry opatfene, na okraji se ctyfmi az peti melkymi, krätkymi zafezy. Stelka statnä, pentlicovitä, stena tobolky pukä v 5 10 podelnycb zubu

—

Preissia

Corda

Antheridia ponofena ve skupinäeh do stelky, samici receptakulum kuzelovite, masite, na povrchu bradavicnate, liluboce ve 4 ( 7) trojboke laloky rozdelene. Stelka drobna, lupeuitä a lalocnata; tobolka otvirä se vickem, stena züstäv^'i celä Reboulia Raddi

—


115 4.

Drobne jatrovky na suche skalni

Tobolka otvirä se vickem, stena nikdy se netrhä v cäry. Povrch stelky hladky nebo prsti rostonci.

jevi drobne, nezfetelne polickoväni

6

Statne jatrovky na vlhke zemi rostouci a cele povlaky zpravidla tvofici. Stena tobolky trhä se v dlouhe, pentlicovite zuby. Povrch stelky 5.

j est

zf etelne polickovän

5

Stelka jemne polickoväna, uprostfed kazdeho policka

temny bod

=porus) na povrchu stelky polomesicite pohärky

s rozmnozovacimi Samici receptakulum drobounke, polokulovite nese na spodu ctyfi dlouhe, belave, rourovite obaly postavene do kfize a daleko vynikle; v kazdem obalu jsou 1 2 dlouze stopkate sporogony. Stenä tobolky trhä se az k basi ve 4 8 üzkyeh, pravidelnych lalokü; spory drobne, tetraedricke, zlutozelene. U näs nikdy neni plodnou ;

telisky.

—

—

Lunularia Mich. Stelka hrube polickoväna, uprostfed velkeho policka näpadny bily

krouzek; zädne pohärky na povrchu stelky. Samici receptakulum tupe kuzelovite, nesouci na spodu 6 8 navzäjem srostle, kolem plodonose sestavene obaly, vycnivajici dolü v prodlouzeni okrajü plodneho terce. Stena tobolky trhä se jen do polovice v 8 nepravidelnych, sirokych lalokü; spory velke, mnohobunecne, tmavohnede

—

Raddi v obalu, nema-

Fegatella 6.

Receptakulum samici polokulovite, tobolky jice

zädneho kalichu jednotlive

sedi jen

je obalujiciho

7

Receptakulum samici zvoncovite kuzelovite, nesouci na spodu

tri

az ctyfi tobolky, z nichz kazdä mimo obalu involukrälniho jest uzavfena jeste v biedern, blänitem kalichu, ktery zähy (jeste pfed uzränim tobolky) rozdeluje se dfipate v 5 16 cärkovitych, dlouhych, Fimbriaria Nees dolü visutych cipü

—

7.

kozovitä a tuhä, s povrchem hladkym a bunkami epidermälnimi tlustostennymi. Samici receptakulum na okraji zfetelne melce vykrajovane; obaly vycnivaji daleko v proGrimaldia Raddi dlouzeni lalokü zpod plodniho terce Stelka üzce pentlicovitä,

Stelka lupenitä, lalocnatä, jemnä na povrchu bradavcitä neb dülkatä s bunkami epidermälnimi tenkostennymi. Samici receptakulum hrube na povrchu bradavcite s okraji celymi, nezfetelne lalocnatymi; obaly kraticke siroce otevfene nepatrne vycnivaji mezi laNeesiella Schiffner loky (slabe naznacenymi) zpod plodniho terce .

IL Klic k urceni 1.

rodü

M archantiacei

.

die stelek sterilnich.*)

Na povrchu stelky jsou pohärky nebo polomesicite nädrzky s cockovitymi telisky rozmnozovacimi Povrch stelky nenese zädne pohärkovite nebo polomesicite ütvary .

liti

i

.

2 3

*) K sestaveni tohoto klice bylo nutno vedle makroskopiekyeh znakü vomikroskopicke eharaktery, jmenovite stavbu dyehacicho tvorü a tvar ven-

8*


116 2.

Stelka svetle zelenä, lesklä nese polomesicite ütvary, v nichz nachäzeji se rozmnozovaci teliska; dychaei otvory jednoduche obdane

ctyfmi az peti fadami tenkostennych hyalinnieh bunek, vnitfni sterbina trojhrannä, veuträlni supiny polomesicite, s okrouhlym sirokym pfiveskem, jemne, s cetnymi olejovymi telisky Lunularia Mich.

Stelka nese pohärkovite ütvary s rozmnozovacimi telisky; dychaei otvory slozene z rourovite chodby; vnitrni sterbina obycejne kvadratickä, ventralni supiny trojiho druhu (medianni s pfiveskem, laminärni a okrajove bez pfivesku). stfedni zebro siroke, ploche, na spodni strane kylnate ostfe nevystupujici .... Marchantia L. (M. polymorpha L) 3.

Epidermälni bunky tenkostenne Epidermalni bunky se stenami kolleneliymaticky nebo stejnomerne ztlustlj'^mi

4.

5

Stelka kozovita, jemne teckovana, sivezelena az hnedozelenä,

siroce pentlicovita s okraji casto 5.

t;

Dychaei otvor jednoduchy Dychaei otvor slozeny z rourovite chodby, vnitrni sterbina üzce kfizovitä; ventralni supiny velke, vejcite, purpurove ve dvou fadach podle stfedniho, silne kylnateho zebra sestavene, bezolejovyeb telisek.

4

kadefavymi

.

.

.

Preissia

Velkä, siroce pentlicovita vetvenä stelka, s velkymi,

Corda

sestibokymi

vzdy uprostfed maji bily krouzek. .Test to dychaei otvor na vrcholu vypuklinky tvofene ctyfmi az sesti kruhy hyalinnieh bunek, otvor vroubicich. Vzdusne komurky vyplneny huste cetnymi zelenymi, stromkovite sestavenymi bunkami; v dychaei dutine bezprostfedue pod otvorem, nesou tyto assimilacni konecne bunky lahvicovite protazene a cire. Ventralni supiny jemne, hyalinni nebo narüzovele, trojboce jazykovite s okrouhlym pfiveskem a jsou ve dvou fadäch sikmo podle bokü stfedniho zebra policky,

jez

tvaru poru, jeho sterbiuy i viastnostecb bunek epidei-mälnich trälnieh supin. pfesvedeime se snadno na sehe niensieb cästicich pokozky, jez jemne bfitvou serizuenae; u sucheho materialu staci trochu pokozky se svrebu stelky seskräbati a nekolik minut nechati na podloznim sklicku v kapee vody nabobtnati uez pfilozime sklicko kryci. Jednoducbou a ryc-hlou touto methodou ziskäme vzdy dostatecne mnozstvi litrzkü pokozkovych, na niehz nelpi zädne zelene bunky pletiva assimilacnibo, a ktere nam jednotlive, k urceni nutne detaily poskytnou. Nutno-li pofizovati pfieny fez, abyebom poznali slavbu poru i eele stelky, tu doporueujeme pokud uiozno vzdy urcovati material zivy a fezy vesti v niladsi partii stelky, nejlepe asi piil cm pfed koncem, nebot v starsich cästech jednak dychaei otvory jsou zaueseny praebem, jednak jiz poruseny. Odpreparoväni ventralnich supin deje se rovnez nejlepe na nejmladsi cästi. na sainem konei stelky, ktery namnoze nebyvä tak tesne se substrätem srostly, a proto inä ventralni supiuy nejmene po-

skozeny.


117

Statnä jatrovka hojnä na vlhke püde, u potokti, na vlhkyck skaläch; stelka rozemnnta, pfijemne voni pizmem Fegatella Raddi (F. conica Corda) Drobnä, lupenitä, nepravidelne na okraji lalocnatä stelka, na povrchu jemne, nepravidelne polickovanä, posleze dnbkovanä; dychaci otvory nepfesne ohranicene a jen jedinym kruhem bunek, mälo odlisnyck od ostatnich bunek epidermälnieh vroubene. Vzdusne komürky velke, üräzdne, bez stromkoviteko pletiva assirnilacnibo. Venträlni supiny male, pomijive, ellipticne, s jednim neb dvema iizkymi, nitkovitymi pfivesky. Drobnä, vysokoborskä jatrovka na suebe prsti skalni rostouei. U näs dosud znäma jen z Krkonos sestaveny.

.

.

.

.

Neesiella Schiffner

(N. rupestris (Nees) Sebif.) 6.

2

—3

s

1

—

2

— 5 mm

dyebaci otvor vrouben koncentriekymi kruby bunek, venträlni supiny näpadne velke 3 dloubymi, lancetovitymi privesky

Stelka üzce pentlieovitä,

Stelka

lupenitä,

sirokä,

clänkovitä

srdcite

(6

— 10

slabe lesklä; dyebaci otvor jest vrouben 4

supiny

—

-5

mm

sirokä),

kruby bunek; venträlni

tri male, uzoucke a Reboulia Raddi krätke nitkovite pfivesky, i bojne kapky olejne. Stelka pentlieovitä pravidelne diebotomicky vetvenä, na koneieb

fialove,

polomesicite a maji dva neb

.

7.

7

kozovitä,

.

zdobenä

kstici naboru zabnutycb byalinnieb brvek; jsou to pfivesky venträlnicb supin, ktere pokrj'vaji celou spodni stranu stelky a jsou naebove zbarveny. Tvaru jsou polomesicitebo a maji dve nebo tri dloube srpovite zpravidla olmute laneetovite, bezbarve supiny.

Vzdusne komory vyplneny huste kolme sefazenym pletivem assimilacnim. Celä rostlinka voni silne pizmem .... Grimaldia Raddi (G. fragrans (Balbis) Corda.)

Stelka pentlieovitä az klinovitä, jednoduebä, rozvetvenä, nemajici na spickäcb kstici bezbarvycb brvek; velke rovnez polomesicite, naebove venträlni supiny maji jediny, veliky lancetovity nai'üzovely

pf ivesek a sabaji svymi konci az ku okraji stelky. Vzdusne komory uzke, ale präzdne. Rostlinka nevoni pizmem .... Fimbriaria Nees (F. pilosa (Wahlbg) Tayl.) Subtrib.

Marchantieae

Leitgeb, Untersucbungen VI. 1881 p. 51.

Sporogony seskupeny na stojDkatem I.

Receptakulum

radial nestavenem terci (carpoeephalum).

Simplices-Operculatae. jest

jednoduehym

otvirä se obfizne pukajicim vickem. d}T cbaci otvory

tobolku.

vzdy jednoduebe.

pokracovänim

stelky,

tobolka

Stelka jest nezfetelne polickoväna, jedinou

Obal uzavii'ä zpravidla jen


118

Rod Reboulia

III.

Opuscula

scient.

di

Bologna 1818

Raddi, Bischoff,

Bemerkungen

v. II. p. 357,

1835 p. 975., 1001.*) iS'////.:

Asterella suppl.

I.

de Beauvois in Lamarck,

Palisot p.

502 ex

Eneyclop.

meth.

1810

p.

Rhakiocarpon Corda, Genera hepat. L828 Achiton Corda, ibid p. 649.

p.

648.

tmavozelene, na pov r e li u na spodu a oa okrajich zacervenale, üzke stelky rostou bud v fidkych anebo hnstsich skupinäch na suche prsti mezi travou; jsou nanejvys 0'5 cm siroke, 2 5 cm dlouhe.

Drobne

kozovi

jemne teckovane,

t e,

sedozelene

az

ale nepolickovane,

—

Okraje

maji

tenke,

prosvitave, casto vlnite kadefave;

1 al o c n a t e v krätkeopaksrdeit e c ä n k y zafepfednim konci hluboko vykrojenä. Na spodu jesl stelka silne zävanä a na kylnatä a k okrajüm kfidlovite ztencena. Epidermis slozena jest ze ctyf- az petibokych buuek se stenami sice tenkymi ale v rozich trojhranne ztlustelymi. Po celem povrchu rozsety jsou nepravidelne cetne dychaci otvory, jez zaviüuji teckovany vzhled 5 koncentrickyrai kruhy po sesti stelky. Jsou jednoduche a obdane 4 neb osmi liehobezmkovych buükäeh; bunky prvniho kruhu maji plätkovite vyrüstky dovnitf otvoru zasahujici a züzujici jej ve vejcitou sterbinu. Jinak ale otvor jest jednoduchy a nikolivek valcovity. Assimilacni pletivo jest neobycejne mohutne vyvinuto a v cetne drobounke komürkv podel, nekdy take v poschodich, rozdeleno; steny obsahuji hojne napfic chlorofyllu, stejne jako vläkna assimilacni, jichz paralellnim seskupenim ostatne komürkv akcessoricky vznikaji. Zäkladni pletivo omezeno jest Jen na stfedni zebro, kdezto siroke, kfidlovite boky stelky jsou vesmes pouze assimilacnim pletivem vyplneny; slozeno jest z parenchymatickycli, tenkostennych bunek, casto drobua teliska olejnä uzavirajicich. Pficny prüfez stelky jest nizce trojühelnikovy; tupS kylnate stfedni zebro pfechazi znenahla v dlouze kfidlate boky. Ventralni supiny ulozeny jsou stfechovite po obou stranach stfedniho kylu a jsou podoby polomesicite s dvemi nitkovitymi pfivesky; barvy jsou hnedocervenc a bunky jich obsahuji velka teliska olejna. Cetne rhizoidy jsou vyznacne bile

celä stelka jest

1

—

i

a bezbarvc.

Jednodomä, zfidka dvoudoma. Samci organy ponofeny v podlouhlych, nepravidelne tercovitych uebo

i

polomesicitj'ch skupinäch, nepatrne

nad stelku vyvysenych a na obvodu nekolika jen supinami obdanych; skupiny tyto jsou obycejne tesne za plodni stopkou na stfednim nervu ku krajüm stelky, vzäcue umisteny, nekdy ale byvaji ua postranni lalok posunuty. Povreh skupin jest drobne hrbolkaty od antheridiovycli vyvodü. Archegonia nachäzi se na spodu kuzeloviteho, lalocnateho terce, jenz vetknut jest na krätkou stopku vynikajici tesne za terminäluim i

*)

i

Nazväna ku pocte florentynskeho botanika Eug. de Reboul-a.


119

vrcholem mezi koneenymi laloky stelkovymi; ponevadz pak terminälni buhka pfestane po zalozeni plodonose segmentovati do pfedu, dorüstä konec stelky jen po stranäch a vznikne tak posleze na konci hluboky zäf ez, z nehoz zdä se plodonos vynikati. Stopka plodonose jest krätkä, tlustä, svetle zelenä, prosvitavä, dole zahnedlä a opatf enä jedinouryhou na bfisni strane, kde probihaji cetne rhizoidy: assimilacni pletivo mä kolem dokonale vyvinuto, komürky vsak jsou velke a nerozdelene. Jest pfimym pokracovänim stelky, jak nejlepe celä jeji stavba ukazuje. Plodni t e r c (receptakulum) jest tvaru tnpe kuzeloviteho, a ve ctyf i az sest klinovitych lalokü rozdeleny; jest tmavozeleny, nekdy i cervenave nabekly, a na povrcbu bradavcite drsny. Mä rovnez dobfe vyvinute assimilacni pletivo s vysokymi väleovitymi otvory dychacimi. Na spodu, v centru, kde vetknuta jest stopka, splyvaji dloube, vläskovite, blede o.blupy, daleko z pod terce vynikle a patrne; pod kazdym pak lalokem jsou na spodu dve blänite, hyalinni, jemne, s okraji lalokü tesne srostle eblopne, jez pukaji podelnou skulinou, rozeviraji se muslovite a v dutine sve cbovaji toliko jednu (vzäcne dve) kulovitou, pfisedlou tobolku. Kalicb, jenz by tobolku obaloval, neni zädny vyvinut. Tobolka, z mlädi tmavozelenä az cernä, pozdeji zlutohnedä a daleko z obalü vyniklä, mä jednovrstevnou stenu z bunek bez spirälnich neb kruhovityeb ztlustenin nästennyeb. V cas zralosti odpadävä hofejsi jeji cästvnepravidelnyeb trhlinäeh, zbytek pak visi jako zvonecek a posleze po dokonalem vypräseni obsabu napuehlou nozkou uplne cely z base receptakula vypadävä. Spory jsou velke, 65 75 ,« v prumeru, zlutohnede; maji svetly listnovity okraj a velikä polieka (10 15 y) na stenäch. Elatery jsou velmi dlouhe (500 ,«), stihle (12 ,a), nepatrne ke koneüm ztencene a clvema az tfemi zlutobnedymi spirälkami vypravene. Vegetativni rozmnozoväni deje se jen pomoci drobnyeh, adventivnich clänkü opak srdcitych, na spodu stelky vznikajicich. Stelka sama se snadno take v clänky srdcite rozpadävä, a tyto pak daleko byvaji zanäseny. Eod tento jiz Raddim ohraniceny byl od starsich botanikü spojovän s rodem Marchantia, Grimaldia (na pf Lindenberg, Hübener) neb Fegatella {Taylor). Corda popsal r. 1829 a pozdeji 1835 v Sturmove »Flore« vykreslil starsi exempläf teto jatrovky jako novy rod Achiton. Teprve Bischoff a Nees, prvni ve svych »Bemerkungen« 1835, druby v »Naturgeseh. der europ. Leberm.« (1838), znovuocenili a rovnoprävnost ziskali staremu rodu Raddiho. Rod citä jen jediny drub

—

—

.

15. Reboulia

hemisphaerica (L.) Raddi, Opusc.

Bischoff,

IL Bemerkungen 1835

seient.

h.),

Rabenhorst,

Bologna 1828

p. 357. p.

1001 (sub Rebouillia

turg. 1838 p. 203., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis

Reboulia

di

Kryptogamenfl. 1848

p. 9.,

h.),

Nees, Na-

1844 p. 548

(s.

Kryptogamenfl.


120 v.

Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 304., Husnot, Hepatieologia gall.

1875 p. 81., Limpricht, Kryptogamenfl. Sehles. 1876 p. 342., Sydow, Leberm. 1882 p. 80., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 25-, Leberm. 1886 p. 19.,

Heeg, Leberm. 1893

Handbook of

Hahn, Leberm. Deutschi. 1894

p. 131.,

p.

73.,

Cooke,

hep. 1894 p. 272., Stephani, Species hep. 1900 p. 88., Pearson, Hepaticae 1902 p. 470-, Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 20., Warnstorf, Leber-u.

brit.

Torfm. 1903

Handb. of

brit.

Loeske, Moosflora 1903

p. 38., Boulav, Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 416., Lacouture, 64., Müller, Leberm. 1907 p. 256., Macvicar, Stud. u. Leberm. 1914 p. 76. hep. 1912 p. 35. Lorch, Torf

Hepatiques 1904 p. Tableaux 1905 p.

p. 92.,

190.,

—

Bemerk. 1835 tab. LXIX., Husnot, Hepatieologia 1875 XII. fig. 140., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCX., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LH., fig. 20, LIII. fig. 9, Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XI. fig. 3., Müller, Leberm. 1907 p. 255. fig. 156, 257. fig. 157., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 35.

Delin.: Bischoff, tab.

Exsicce. : Hübener-Genth, Deutschi.

Leberm.no.

1.

Mougeot-Nestler-Sckim-

per, Stirp. kryptog. exsicc. no. 1232. Gottsche-Rabenhorst, Hepat. europ.

Husnot, Hepat. Gall. no. 25. Flora exsicc. Bavariea Hepat. ital. venet. exsic. no. 70. De Notaris, Herb, Massalongo, no. 136. exsic. no. 44., 586.

crittic. ital. exsic. no.

181.,

Syn.: Liehen pileatus, parvus, p. 519. tab.

163. foliis

crenatis Dillenius, Historia musc. 1741

75.

Hepatica media, capitulo hemisphaerico Michaeli, Nova plant, gen. 1729 p. 3. tab. 2. /

Marchan tia hemisphaerica Linne, Spec.

plant. 1753

p.

1138.,

Mohr, Taschenbuch 1807 p. 388. Grimaldia hemisphaerica Lindenberg, Synopsis 1829

p.

106.,

WeberHübener,

Hepatieologia germ. 1834 p. 3. Gr. Madeirensis Lindenberg, in Diar. bot. Ratisb. 1833 p. 175. Fegatella hemispherica Taylor, in Linn. Transact. v. XVII.,

3.

18.

.

p. 383.

Asterella hemisphaerica Palisot de Beauvois in I.

Lamarck Encyclopedie

suppl. 1810 p. 502. Dumortier, Hep. europ. 1874 p. 154.

Marchantia barbata Link

in

Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815

p.

104 (observ.). M. pustulata Bridel in herb. Cordae (mus. r. boh.!) Achiton quadratum Corda, Genera hep. 1828 p. 649., Deutschi. Jungerm. (excl. syn. Marchantia quain Sturms Fl. 1834 p. 70. tab. XIX.

drata Scopoli).

Rhakiocarpon conspersum Corda, Genera 1828 p. 648. (teste spec. in herb. mus. r. boh.!) Reboulia javanica Nees, Synopsis (Gottsehe, Lindenberg) 1844 p. 549. R. microeephala (Taylor) Nees ibid. p. 790.


121

R. longipes Sande Lacoste in Miguel, Fl. japon. 1865 phaniSpecies 1900 p. 88). R. Sullivanti Lehmann, Pug. X. 1857

p. 28. (sec.

p. 373. (sec.

Stephani

1.

Ste-

c.)

Druh tento rozsifen jest kosmopoliticky po cele zemekouli, zvläste hojne v krajinach teplejsich. V nasi vlasti stihneme jej na teplych humusovych, vlhkych vystupcich prahornich skal v pfedkofich; jest vsak Pomerne nejcastejsi jest v okoli prazskem; tak sbidosti vzäcnou. räna byla jiz Opicem u Liboce (!), a nachäzi se ü Trnove (Vel.!), Davle (!), Selce (Vel.!), Roztoku (!), v Modfanske rokli (Vel.!), u Vraneho (Vel.!),

22. Reboulia hemispherica (L) Raddi: 1 plodnä rostlinka (3kr. zvets.), 2 schematicky prüfez plodonosem s dvemi tobolkami uzavfenymi jeste v obaleeh, 3 karpoeefalum ze spodu a chlopnovite otevfenymi obaly, l pficny prüfez stelkou, cästi nesouci antheridia, 5 zralä tobolka otevfenä a z karpocefala vypreparovanä 6 pficny prüfez stopkou karpocefala, ukazujiei venträlni ryhu, 7 mrstnik se 2 vy-

Obr.

trusy (250kr. zvets.); Trnova n./Vlt.

Kocerad

Mimo

na näsleduj. mistech: Eovensko (Bubäk!), Bezdez (Ded.!), Chocen (Cel.!), Pisek (Ded.!), Riesengrund (!), Sycbrov (Schiffn.), Nove Hrady (Schiffn.), Sv. Jifi u Plzne (Hora). V tvaru a velikosti stelky, podobne i receptakula jest dosti menlivou, takze celä fada druhü byla jiz popsäna; lec ani jeden neukäzal se byti dostatecne odüvodneny. Stejne nesprävne jest i rozeznäväni odrüd (Vel.!).

to byla stanovena

convexa, conica, depressa, jak Bischoff die tvaru receptakula ucinil. Ceske rostlinky jsou skoro vsechny stejne; vyjma velikosti stelky se skoro vübec nelisi. Sterilni

byvä

velice casto

zamenoväna

s Preissii,

ale od teto

lisi

teckovanou, nelesklou stelkou, kol-

nepolickovanou, lenchymaticky ztlustelymi epidermälnimi bunkami, jednoduchymi siroce vroubenymi pöry s vejcitou sterbinou a polomesicitymi venträlnimi suse rigidnejsi,

toliko


122

pinami

s

nitkovitymi

dvema privesky a odchylnym pficnym prüfezem;

take barva stelky jest odlisnä a cerveny

nadeeh jeji skoro rumelkovy nikoliv naehovy jako u r. Preissia. Zpravidla byvä ale Reboulia na stanovisku vzdy bohate ploduou, takze urceni jeji pak neskyta zädnych obtfzi. IV.

Opuscula

;i

Eod Grimaldia Raddi

scient. di

Bologna 1818,

II. p. 356.*)

Syn.: Sindonisce (Jorda, Genera hep. 1828 p. 648. Mannia Opiz, Beiträge zur Naturg. 1828 p. 646; teste herb. rnus. bob.!

Drobne jatrovky rostouei na sucbe

prsti

v sterbinkäcb skalnich,

Stelka üzce penna tlieovitä, skoro cärkovitä, sede neb temne zelenä sokraji zpraskaläcb neb stränich, kde tvofivaji cele povlaky.

apovrchem vzdy bladkym, nanejvys jemne teckovanym nikdy ale ne d'ubkovanym neb polickovanym; na spodni strane jest stelka ostfe kyinata a purpurove zabarvena. Epidermis slozena jest z velkych bunek, majicich steny znacne ztlustle. Assimilacni pletivo jest nizke a prostoupeno cetnymi drobnymi komürkami, ktere vznikly dodatecnym pfebrädkovänim; komürky vyplneny jsou kolraymi pilifovitymi neb deskovitymi zelenymi lamellami assimilacnimi, jez jsou buste vedle sebe sefazeny. Nekdy byvaji lamelly, popfipadr assimilacni vläkna fidka (Gr. capensis Steph.), vzacne eliybi vübec (Gr. pilosa (Hörn.) Lindb.). Vetsi komürky jsou opatfeny dychacim otvorem, mensi jsou üplne uzavfene. Dycbaci otvor jest j e du oduc li y, silne konvesni a obdän tfemi (u eizich drubü az sesti) koncentriekymi kruhy bunek, mälo od ostatnieb epidermälnicb se lisici. Zäkladni pletivo jest mohutne vyvinuto; velke jebo bunky obsabuji cetne drobne krüpeje olejne. Venträlni supiny jsou neobycejne velike, rüzove az tmave nacbove, tvaru rozmanite polomesiciteho, s nekolika pfedloubymi, kopinatymi, hyalinnimi pfivesky; jsou buste ve dvou Jadach podle stfedniho zebra stfeebovite sefazeny. Bbizoidy velmi cetn6, zpravidla nabnedle. Jednodome i dvoudome druby. Pohlavni orgäny vzdy terminälni. Antberidia byvaji bud jednotlive na konci stelky ponofena, anebo <;isteji sefazena v skupinäcb na zvlästnim, rovnez konecnem, miskovitrm nebo vejcitem terci; vyvodne otvürky jsou papilovite a nacbove zabarvene. Antberidia zaklädaji se v akropetcilnim pofädku v bezprostfedni blizkosti vegetaenibo vrcbolu, ktery po zalozeni cele skupiny zastavi zpravidla svoji cinnost; nekdy ale po nejake dobe klidu poc-ne opet segmentovati, takze vznikaji terce antheridiove ve vetsim poctu («Iva az pet) aa teze stelce za sebou, jen hlubokymi zäfezy navzäjem oddelene. Archegonia jsou umistena na recejjtakulu, vetknutem na dlouhe neb krätke stopce, tesne pfed samym koncem stelky; cely samici plodonoM zakladä se rovnez tesne za vegetacnim vrcholem, ale ponevadz tento zahy zastavi svoji vidla vzhüru stocenymi,

i

*)

Nazväna tak ku pocte fysika Grimaldi-ho zeinfevsiho

r.

16G3 v ßolopui.


123

nabyvä plodonos pseudoterminälniho postaveni. Stopka jest slabe splostelä, na spodni strane mä hlubokou rybu, na pfedni jest jemne podelne ryboväna; na bofenim svem konci, u nekteryeb drnbü i na dolenim, nese dloube, pentlicovite, byalinni a zpravidla zabnute supiny. R e c e p t akulum jest male, tupe kuzelovite, na svi cbni strane temef polokulovite vypukle a papillosni, a na okrajich ve ctyfi (fidceji jen tri) krätke, paprskovite laloky melce vykrojeno; paprsky tyto sbibaji slabe po stelce. Vzdusne komürky jsou na svrchni strane terce, male, a fidkymi vläkny assimilacnimi vyplnene; maji otvory dycbaci skoro välcovite, silne vyzdvizene. Laloky pfecbazeji na spodu ve ctyfi velke, zvoncovite obaly, z nicbz kazdy skryvä po jedinem arcbegoniu, po pfipade tobolce. Cele receptaknlum jest jednoduchym pokracovänim stelky, zvlaste dorsälni jeji cästi, jak lebee se pfesvedcime na podelnem i iDricnem prnfezu v nejmladsicb stadiicb, kdy plodonos jevi se jako maly, cinnost,

-

cetnymi supinami obaleny hrbolek; arcbegonia zaklädaji se velmi brzo, jeste pfed definitivnim tvarem terce. Tobolka jest svetlehnedä, kulatä a krätce stopkatä; steny jeji nemaji spirälnicb anebo krubovitycb ztlustenin blan bunecnycb. Otvirä se v bofeni tfetine malym, krubovitvm vickem, obfizne podle zfetelneho prstence velkycb bunek pukajicim. Kalicb cbybi. Spory velike, zfetelne papillosni. Elatery stihle, s hnstymi dvemi az tfemi spirälkami. Vegetativni rozmnozoväni jen adventivnimi laloky anebo ülomky stelkovymi. Cely rod citä jen 6 drubü, vetsinou teplomilnych a v borkem päsmu pfisedly,

domäcicb; v Evrope pficbäzi jen tri (Gr. fragrans (Balbis) Corda, Gr. dicbotoma Baddi, Gr. pilosa (Hörn.) Lindb.), z nichz jeden (Gr. pilosa)

vyznacne arkticky. Starym botaniküm byly znämy jen dva druby (Scopoli Marcbantia triandra*), Balbis M. fragrans), jez vesmes pocitali k r. Marcbantia. Teprve r. 1818 Baddi oddelil samostatny rod Grimaldia, jenz pozdeji dosel podrobnebo zpracoväni Biscboffem v jebo »Bemerkungen«. V novejsi dobe Scbiffner (1908, Hedwigia p. 314.) pfifadil Grimaldia carnica a Gr. pilosa ku r. Neesiella (viz str. 129., 131.)

jest

16. Grimaldia fragrans (Balbis)

Corda 1831

et ic. ined. (teste Nees,

Nees, Naturg. 1838 p. 225., Gottsche, 1844 p. 550.,

Rabenborst,

in scb. berb. mus. reg. bob.(!)

Naturg. IV. 1838

p.

225.)

Synopsis Kryptogamenfl. v.

Nees, Lindenberg,

Kryptogamenfl. 1848

p. 7,

Lindenberg v Sehedae ad floram exsice.'austro-hung. II. 1883 p. 159 doze Scopoliho Marcbantia triandra jest identickä s Neesiella rupestris, nemajiee dnes originälni rostliny nemüzeme ani ze strueneho popisu »Minima, *)

kazuje lec

sice,

florendo tabescens;

integerrimo, bermisphaerieo, subtus triloeulari« ani (Flora earniolica ad. 2., v II. p. 354) usuzovati na tento 63 (fig. 1355) Seopolim samotnym kresleny, ukazuje spise na Gr. dichotoma Raddi. C. 1138 Fl. exsic. austro-hung. jest Neesiella rup pod oznac. Grimaldia triandra Scop. pileo

poznämky autorovy druh; obräzek na tab. z


124

Du

Mortier, Hep. eur. 1874

Limpricht,

Kryptogamenfl. Schles.

Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 303., p.

156.,

Sydow, Leberm. 1882

p. 79.,

Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 24., Leberm- 1886 p. 18., Heeg, Leberm. 1893 p. 131., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 19., Boulay, Hepatiques 1904 p. 189., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 416. Müller, Leberm. 1907 p. 261., Loreh, Torf- u. Leberm. 1914 p. 80. 1876 p.

341.,

Dehn-: Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XII. fig. 1. Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LIII. fig. 10., Müller, Leberm. 1907 p. 261. fig. 161. Exsicc: Presl, Cryptogamae bobemicae 1813, I. no. 40. Gottsche u. Rabenhorst, Hep. exsic. no. 83., 261. De Notaris, Erb. critt. ital. no. 268., 1118. Jack, Leiner, Stitzenberger, Krypt. Bad. no. 473. Breutel, Hep. exsicr. no. 332. Crypt. exsic. ed. a mus. vindob. no. 1139. ^/«..•Riccia pyramidata Willdenow, Mag. f.d. Bot. 1790 IV. p.

9.,

Hoff-

mann, Fl. Germ. IL 1795 p. 96., Roth, Fl. Germ. III. 1800 p. 429., Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815 p. 145. Marchan tia fragrans Balbis, Sur trois nouvelles esp. d' hep. Acta Taur. an.

X— XIL

p.

73.-77.

M. fasciata Myrin, Flora ap. Lindb. 1833, I. p. 174. Grimaldia barbifrons Bischoff, Bemerkungen 1835

1028,

p.

Husum),

Hepaticol. gal. 1874 d. 82., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844

Hahn, Leberm. Deutschi. 1893 p. 74. Delhi.: Bischoff, Bemerk. 1835 tab. LXVIIL, Husnot, Hepaticol. gall. 1874 tab. XII. fig. 141. Pleurochiton Balbisianum Corda sec. Nees 1. c. 1838 p. 225. (fide iconis ad specimen Herbarii Brideliani, ab ipso Balbisio nomine Marchantiiic fragrantis inscriptum, factae). p. 550.,

Fimbriaria fragrans Sprengel, Syst. Veg. IV. 1827 p. 235, Corda in herb. mus. boh.! Marchantia tenella Schweinitz, Hep. Amer. Septentr. 1821 p. 23. Sindonisee fragrans e. S. Funckiana Corda, Gen. hep. 1828 p. 648. Aehiton fimbriatum Corda, Grimalcha Junkii Corda*), Gr. germanica Corda in seh. sec. Nees, Naturg. 1838 p. 226, teste m. p. herb. mus. reg. boh.!

—

vi ta, 2— 5 »du sirokä, 0'5 3 cm dlouhä, nepravidelne v fidkycb hustych, supinatych shlucich povlekajici suchou prsf na skalach; povrch stelky hrube hrbolaty, az neurcite bradaveity. Okraje jsou vystoupave, nepravidelne vlnite a slabe lalocnate vykrajovane; na sussich stanovisrfcli byvaji olirnute a nad stelku svinut e, takze tato jest vysoko rourkovite vjdiloubena. Konec stelky jest jazykovite tupö

Stelka üzce pentlico

bud

jednotlive

rostouci a nebo

i

vzhüm

*) Nees. 1. c. uvädi Gr. Funckii, eoz jest ehybne a vzniklo asi spatnym vykladem necitelneho rukopisu Cordova. V herbäfi musea kräl. ces. jest original Cordüv a nese etiketu s udänim: »In Felsritzen bei Kais in Tyrol. Junk.« A Corda pojmenoval drub ku poete objevitele.


125

rozsifena dlouze bile brvity. Na

spodni strane jest stelka tupe vyklenutä, nackove hnedä a pokryta cerstvymi, zahnedlymi dlouhymi rhizoidy a velkymi supinami huste stfechovite sestavenymi. Venträlni ty to sup iny jsou polomesicite, n a c h o v e, pf i okraji drobne dirkovane a maji dlouke, dva neb tri cire pfivesky, jez jmenovite na konci stelky jsou znacne prodlouzene a vysoko pfes okraj kylovite

vzhüru obnute; tim dodävaji konei stelky cbarakteristiekebo A'-ousatebo vzezfeni. Epidermis slozena z jedine vrstvy okroublyeh, silne kutikulisovanycb bunek se znacne ztlustelynii stenami a rohy. Assimilacni pletivo nizke, vzdusne komürky male, vyplnene hustymi, kolmymi, pilifovitymi

Ä 2

Obr. 23. Grimaldia fragrans (Balb.) Cda: 1 plodnä rostlinka (3kr. zvets.), 2 dychaei otvürek, 3, 4 venträlni iupiny, 5 pficny prüfez stelkou; Hläska n./Säz.

a jednoducbymi assimilacnimi vläkny. Dychaei otvory

jevi se

makrosko-

—

picky jako nepatrne bradavky; jsou jednoduche a tfemi prstenci po 6 bunkäch, od ostatnich epidermälnich skoro se ani -«nelisicick obdane. Vetsi cäst stelky zabirä bezbarve pletivo zäkladni i pod celymi, nepatrne kfidlatymi boky ulozene. Pficny prüfez jest protähle tro.iühelnikovy, na spodu silne kylovite konvexni, nahofe konkavni. Polyecni. Antheridia ponofena ve skupinäch pfed koncem stelky. Samici reeeptakulum dlouze stopkate; stopka vystupuje z hlubokeho, trojühelnikoveho, dlouze a huste brviteho zäfezu na pfednim konci stelky, 1*5 cm dlouhä, a na hofenim konci jest blede zelenä, skoro prühlednä, 1 dlouhymi, stfibfitymi, malebne dolü visieimi pentlieovitymi supinami posäzenä. Reeeptakulum jest polokulovite, hrbolate, sedozlute, a v 3—4 melke, slabe vypukle laloky rozdelene; pod kazdym lalokem sedi ve zvoncovitem obalu jedna velkä, huedä tobolka, obfizne pukajici. Spory zlutohnede,

—


126

—

60« v prümeru; na povrehu jsou s üzkou svetlou ovrubou, a maji 50 jemne bradavicnate. Elatery stihle, ke koncüm jemne süzene, 8 10// siroke, 100 160 u dlouhe, s dvemi bledymi spirälkami.

—

—

Celä rostlinka voni velmi intensivne a pfijemne pizmem, takze se Plody pfinäsi koncem z daleka vüni prozrazuje.*)

na stanovisku jiz bfezna a v dubnu.

Gr. fragrans jest vyznacnym xerofytem libujicim si na sypke, kypre prsti skalnatych a vyslunnych sträni, kde mezi travou na holych mistech sklädä sedozelene, nenäpadne, charakteristicky nepravidelne spletene a supinate povlaky. Jest pomerne dosti vzäcnä. V Cechäch objevena byla jiz zacätkem minuleho stoleti pod Podbabskou zfieeninou u Prahy, odkud r. 1813 vydäna byla v Preslove sbirce Cryptogamae bohemicae drobounky, osmerkovy listek teto sbirky nese dve rostlinky (no. 40.) pekne plodne s oznacenim »Prag, Prof. Kosteleeky.« Stanovisko toto bylo pfed lety znovu objeveno prof. DedecJsem (1878: »Jest to svah jihovychodni pod zfieeninou, kde nad prvnim letohrädkem a vyse rozlozenymi vinieemi v okoli kfemencovych balvanü bud' v jednotlivych lalocich nebo i rozsählejsich povlacieb pfebyvä.«), lec jak se zdä v posledni dobe odtud üplne vymizela; nebof vsechno moje hledäni a paträni na tum miste vzdy setkalo se s nezdarem. Z toboto stanoviska zdaji se tez poebäzeti exempläfe v Huebenerove berbäfi nesouci lokalitu »Vs oder 3 / t Stunden von Prag, Januar 1812«; pfesne udaje pfed temito slovy jsou na listku necitelne. Zajimavo, ze v berbäfi ceskebo musea jest celä fada exempläfü teto jatrovky zafazena pod Fimbriaria pilosa, a ze tento lapsus bepatikologüm Schiffnerovi a Matousebkovi, ktefi pfed lety dükladne revise eelebo herbäfe meehoveho provädeli, usel. ;

V

Cecbäcb dosud sbiräna

mimo uvedene

stanovisko jen jeste na näsle-

nad fekou Säzavou u brädku Hläska (Vel.!), na jiznieh fonolitovj'ch svazich Milesovky (Vel.!), Bastei, v ceskosaskem Övycarsku a v Rudobofi na vice mistech (Rabh. Hockstein, Kuhstall, Wehlener Grund). dujicieb mistecb: pod zulovymi skalami (na jib obräc.)

—

nepravidelne roztrousena po cele severni polokouli, nebof az dosud znäme jeji stanoviska mimo stfedni Evropu z Noi vezska (Kaalaas), Jest

-

Finska (Lindb.), Kavkazu (Boissier, Brotherus), Sibife (Arnell) i sev. Amer. (Eggert). V Evrope pfichäzeji jeste dva druhy tohoto rodu: 1. Gr. dich otoma Raddi (=Gr. angustifolia Necker Gr. androgyna (L.) Lindb.) podobä se Gr. fragrans, mä ale delsi pentlicovitou stelku, mnohokräte di-

=

chotomicky vetvenou, na konci üplne hladkou, bez brvek; epidermälni bunky jsou tenkostenne, stopka plodonose nemä zädnych supin. Druh *) Bischof!', Bemerk. 1835 p. 1031.: »Frons insignita est singulari, balsamico odore, qui etplantae siccae perraanet eiusque inventionein iu statione tunc quoque sublevat, quum tempore calido essiccata vix oeulis agnoseenda est.«


127

na teplych stränieh v jiz. Tyrolich, Svycarech, Dalmacii, Francii, Spanelsku, Kavkazn, Abyssinii a v Himalajich. 2. V Alpäeh pomerne casto naehäzi se arktickä Gr. pilosa (Hörn.) Lindb. C=Gr. earnica Messalongo) habitem nesmirne na Neesiella rupestris

tento pfichäzi casto

(Nees) Seh. upominajiei a nekterymi (1871 Lindberg, 1908 Schiff ner) take

k tomuto rodu pocitanä. Mä stelku mnohem sirsi nez pfedesle dva druhy, casto a nepravidelne vetvenou, a na melce konkävnim povrchu jemne teckovanou; epidermälni buiiky jsou nesmirne jemne, tenkostenne, dutinj' dychaei präzdne bez vläken assimilacnich. Velke, blederüzove az cervenohnede venträlm supiny pfesahuji svymi lancetovitymi 2 3 pfivesky okraj stelky a cervenohnedä stopka plodniho terce jest podobne jako u Gr. fragrans na basi i hofenim konci hustymi svazky dlouhych bilych supin posäzena. Vlastnim domovem tohoto druhn jsou arkticke kraje, kde ve Finsku, Svedsku, Norvezsku, Sibifi, Spicberkäch i Gronsku hojne na skaläch pfichäzi. Präzdnymi dychaeimi dutinami i celym habitem podobä a blizi se nesmirne r. Neesiella Schiffn.; blizsi üdaje najde laskavy

—

ctenäf u tohoto rodu.

Pozn.: Die iizke,

zlabovite vydute

a die silne pizmove vüne

mozno

sterilni

stelky,

obrvenycb koncü

teto,

rostlinku (Gr. fragrans) ihned

rovnez charakteristickem, snadno poznati; anatomickä stavba stelky i plodniho terce nepfipousti pak zädneho omylu. Zajimavo, ze na väpennem podklade v kultufe i pfirode zträci Gr. fragrans typickou svoji vüni; nevonne tyto rostlinky, vzdy na väpennem Substrate pfichäzejici, byly oznaceny jako var. inodora (Wallr.) Lindbg.

na stanovisku,

V. Rod Neesiella Schiffner (Engler-Prantl, Pflanzenfam. 1893 I. 3. Syn. : Duvalia Nees in Magaz. d. Gesellsch. 1817, VIII. p. 271. sq^ tab. 10.

naturf.

Grimaldia Lindenberg, Synopsis hep. europ. 1829 Stelka,

nitä,

podobnä nesmirne

stelce

sirsi, modro- az sedozelenä,

32.*)

p.

Freunde zu Berlin p.

108. esp.

rodu Grimaldia,

jest

vzdy lupe-

kozovitä, jemnä, na

okrajich

tenounkä

az prosvitavä; povrch v starsich partiieh jest d'ubkovany a vyhlodävany, v mladych üplne hladky, nezfetelne lehee polickovany. Celä stelka roste vice do sifky nez delky, laloky a vetve jeji jsou rovnez v basi siroke, takze vypadä lalocnatä a nepravidelne jednoduse rozvetvenä. Assimilacni pletivo sklädä velke, präzdne komory vzdusne, jichz steny byvaji ponekud vypukle, ale jez nemaji zädnych

assimilacnich vläken anebo desek. Dychaei otvory jsou drobounke, jednoduche, temef nezfetelne; jsou zpravidla sestiboke *) Nove imeno rodu Duvalia Nees, nebot jmeno Duvalia bylo jiz r. 1812 zadäno Haworthem pro jihoafricky rod Aselepiadaeei. Pojmenoväna tak ku pocte Chr. G. Nees ab Essenbecka (1776—1858), jenz prvni rod tento odlisil.


128

—

a obdane 6 8 tenkostennymi, od ostatnich bunek epidermälnich valne se Epidermis z polygonälnich, jemnych, tenkostennyeh nelisicimi bunkami. bunek, jez se veliee snadno rozrusuji. Venträlni supiny male, jemne, brzo pomijive, bezbarve neb slabe zafialovele; json nepravidelne vejcite az mnohohranne, easto na okrajich zubate a nezfetelne.

Jednodome druby. Autheridia ponofena jsou v skupine do pfisedleho, nepatrne vyvyseneho terce, ktery mä podobu vejcitou a jest obklopen cetuymi supinkami; byvä obycejne na krätkem postrannim laloku. Antheridiove kolee json krätke a bradavkovite. Arebegonia jsou na stopkatem

stopka bledä, blubokou ryhou, v niz probibaji rbizoidy, Receptakulum jest male, polokulovite, az skoro kulate, ua poopatfenä. vrchu v mlädi dokonale bladke, pozdeji slabe papillosni, az hrube bradavcite svraskale; okraje jsou melce nepatrne ctyfikräte vykrojeny (nekdy jen tfikräte), takze cely terc jest ctyfpaprscite soumernym. Mezi temito naznaeenymi paprsky jsou na spoclu terce 1 4 nizke, krätke obaly, tvofici üzkou, blanitou, ztuha dolü odstälou ovrubu, tesne k okraji receptakula pfilehajici; zädnym zpüsobem ale neni tato ovrubapfimym pokracovänim okrajü receptakula. Mezi obaly pod kazdym paprskem sedi jedna velka, bnedä, krätce stopkatä, kulovita tobolka; nezfidka vyviji se na eelem plodonosi jen dve, nekdy pouze jedinä tobolka, a die poctu tohoto meni se i podoba receptakula. Kaiich chybi züplna. Steny tobolky nemaji spiralnich neb kruhovitycb ztlustenin blan bunecnych; v hofeni tfetine jest prstenec velkych, tlustostennycb bunek, die reeeptakulu;

—

nehoz zralä tobolka puka, oddelujic okrouhle, melce miskovite, vicevrstevne vicko. Spory velke, elatery stejne po cele delce siroke, dloube a stihle. Vegetativni rozmnozovani jedine vetvenim stelky.

Rod

tento byl skoro soucasne s Raddiho

r.

Grimaldia poprve Neesem

vymezen a pozdeji Schiffnerem ku pocte sveho autora na

Neesiella pfe-

kften. Lisi se ale od pfedesleho jen veliee nepatrne. stavbou receptakula,

samostatnymi kratkymi obaly, a odehylnou stavbou

stelky.

Nejlepe vy-

svitnou rozdily tyto z näsledujici tabulky:

Grimaldia:

Neesiella: Receptakulum na okrajich jen nepatrne lalocnate vykrojene, üplne celokrajne.

Svrchu

jest

Receptak. zfetelne lalocnate.

skoro

receptakulum zpra-

vidla hrube bradavienate svraskale.

Obaly interradiarni, krätke.

Svrchu losni, az

jest reeept.

jemne

papil-

skoro bladke.

Obaly marginälni v prodlouzeni laloku daleko visici.

Receptakulum na stopku plodonose pfisedle.

Reeept. nosi,'

krätce

sbihajici.

po stopee plodo-


129

jemnä, na okrajich skoro na povrchu jemne polickovane, jinak hladkä (jen v stäf i cTub-

Stelka tuhä, kozovita, na povrchu

Stelka

teckovanä, nikolivek ale polickovanä.

blänitä,

kovanä). Zäkladni pletivo nizke.

Vzdusne komory

Zäkl. pl. vysoke a silne. Vzdus. komory male, huste milacnim pletivem vyplnene.

velke a

siroke,

präzdne.

Epidermälni bunky tenkostenne.

Epid. buiiky tlustostenne.

Venträlni supiny jemne, male.

Ventr. supiny velke.

assi-

Eozdily tyto jsou skutecne nepatrne, a neni tudiz divu, ze nektefi autorove, jako na pf. Bisehoff, Lindenberg, Underwood a j. ani oba rody neoddeluji. Jsme rovnez toho nähledu, ze by se Neesiella mela povazovati nanejvys za sekci r. Grimaldia; fylogenetickä pfibuznost a souvislost obou rodü näzor tento plne opravnuje. Lee z praktickeho hlediska, k vüli snazsimu pfehledu, jest vyhodnejsim oba rody rozeznävati. Cely rod pocitä jen 3 druhy; die studii Sehiffnerovyeh (Hedwigia mely by se sem jeste zapocitati i Grimaldia carnica Mass. a e.) Gr. pilosa Hörnern., takze rod by pak cital celkem 5 druhü. Z techto ve 1908

1.

vlasti nasi pfichäzi jen jediny:

17. Neesiella rupestris

Nees, Schiff ner

Gesellseh. naturf.

Freunde

1.

Nees in Magaz. der Berl.

c,

1817. VIII. p. 271, tab. 10.

Naturg. 1838 p. 248., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 553., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 7., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 156., Limprieht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 342., Sydow, Leberm. 1882 p. 80., Dedecek, Meehy jatr. 1883 p. 24., Leberm. 1886 ü. 19., Heeg, Leberm. 1893 p. 132., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 75., Stephani, Species hep. 1900 p. 94., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 20., Boulay, Hepatiques 1904 p. 188., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 416., Müller, Leberm. 1907 p. 268., Lorch, Torf. u. Leberm. 1914 p. 84.Nees,

Delin,:

Velenovsky, Jatrovky

menfl. 1904 tab. p. 269. fig.

Exsicc:

Hung.

fig.

1903

18,, 19.,

tab.

XII.

fig. 4.,

Migula, Kryptoga-

Müller, Leberm. 1907 p. 267

fig. 164.,

165.

Hep.

Breutel,

no. 26., 182.

LH.

De

essicc.

Notaris, Erb.

no.

85.

Gottsche-Rabenhorst,

critt. ital.

Hep.

eur.

no. 414. Flora essicc. Austro-

no. 1138.

Nees 1. c. Grimaldia rupestris Lindenberg, Synopsis 1829 p. 108., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 5. (excl. syn. Hep. Bras. in Mart. Fl.

Syn...-Duvalia rupestris

Bras.

I.

1)

Bischoff,

Bemerkungen 1835

p. 1032., tab.

Gr. triandra (Scopoli) Lindberg, Schedae ad

fl.

LXVIII.

fig. 3.

exsic. austro-hung. III.

1883

p. 159. Dr. Rarel Kavina: Monografie c-eskyeh jatrovek.

9


130

Stelka

j

e

m n ä,

modro- az s e d onepravidelne na obvodu

skoro b 1 an i t ä, charakteristicky

zelenä, plochä, krätkymi vetvemi lalocnatä, casto vejifovite nebo krukovite na substratu rozlozenä; na okrajicb jest blänitä, prosvitavä, drobne lalocnatä, vlnite zprohybanä, a vice mene vystoupavä. Povrch stelky jsou plochy, rovny neb nepatrne ve stfedu prohloubeny a v starych cästech stelky dubkovany az nahlodävany; na spodu jest pak stelka slabe zacervenalä a nese huste, bile rhizoidy. Pficny prüfez jest siroce trojuhelnikovy, nahofe rovny, neb slabe konkävni, na spodu konvexni; stfedni zebro jest siroke a jen slabe vyklenute. Zakladni pletivo jest nizke, jsouc omezeno jen na stfedni zebro a rychle ku krajüm se ztencuje az posleze pod boky

Obr. 24. Neesiella rupestris (Nees) Schiff.: 1 plodnä rostlinka ve skutec. velikosti, 2 täz 4kr. zvets., 3 pficny prüfez stelkou, i dyehaci otvor, 5 pficny prüfez stopkou plodonose, 6 schematicky podelny prüfez receptakulem se 2 tobolkami v obalecb. Kiesberg, plodne exempl. die original, rostlinek Flotowovyeh chovanych v herbäfi musea kräl. ces.

üplne mizi. Celou ostatni cast stelky, pfes dve tfetiny, zabirä pletivo assimilaeni, jez sestäväz velkych dutin mnobostennych; dutiny jsou präzdne. Epidermis sklädä se z polygonälnich bunek velice tenkostennych; v stäfi se jemne steny bunek üplne rozrusi, takze stelka nabyvä d'ubkoviteho vzhledu, pokryta jsouc sifovitymi jamkami. Dyehaci otvory jsou sestihranne, jednoduche, obdane sesti az osmi rovnez tenkostennymi buhkami; tyto se tez zähy üplne resorbuji a pory jsou pak nejasne ohranicene. Venträlni supiny jsou drobne, nepravidelne vejcite, s jednim neb i vice nitkovitymi pfivesky, a nezfetelne; zahy üplne mizi.

Jednodomä, Samici receptakulum polokulovite, v

stäfi hrube brastopka kratkä, cervenä. Spory drobne, kulovite, 60 75 u v prümeru, hnede, hrube papillosni a nezfetelne polickovane; na obvodu maji sirokou, zlutou ovrubu. Elatery jsou teuke (8 fi), dlouhe (250 «), välcovite a maji tri cervenohnede, hnede spiräly, jez nezfidka na jedne strane splyvaji.

daveite, obaly kraticke a blanite;

—


131

vsech ceskych jatrovek jeden z nejvzäcdosud jen na jedinem stanovisku v nasi vlasti; nejsich, nalezen byl az jsou -to arsenikove ha]dy v Olbfim dole v Krkonosich, kde poprve 28. zäfi 1840 byl v. Flotowem objeven. Poprve v Evrope vübec sbirän byl Neesem v cervenci 1810 na kfidovych piskovcich u Riesenburgu pobliz Muggendorfu. Krkoaosske stanovisko navstiveno bylo nekolikräte Limprichtem, ale od te doby nebyla jatrovka znovu nalezena, takze se zdälo, ze vzäenost

Druh

tento, zajiste ze

tato zmizi z nasi flory vübec; az teprve

v cervenci 1913 podafilo

opet druh tento na originälnim stanovisku

zjistiti.

se

mi

Roste na jihozäpadnirn

svahu Kiesbergu pfimo pod nejvetsi sachtou ve spolecnosti Selaginella selaginoides a Haplozia crenulata mezi Calamagrostis Halleriana pod malinkymi smrcky, jimiz haldy zarüstaji. Mimo Krkonose pfichäzi druh tento jen jeste v Alpäch, kde casto byla nalezena, a ojedinele vyskytä se i v Severni Americe a Japanu; cele ostatni Evrope chybi. Jest tudiz znamenitym alpskym typem v horske kvetene nasi. Receptakulum uvädi a kresli se ve vsech knibäch s bradavcitym povrcbem; naproti tomu Lindberg (1883 p. 159.) vyslovne podotykä, ze povreh plodonose jest za ziva dokonale bladky, a teprve pfi suseni, nasledkem stazeni pletiva nabyvä pr5' papillosniho vzhledu. Lee tvrzeni toto nezdä se näm byti pravdive, ackoliv jsme nemeli pfilezitost plodnou Neesiellu v zivem stavu ohledävati; vsechny exempläfe, jez jsme ohledävali, mely receptakulum hrbolate, a jen nejmladsi stadia hrbolkü nemela. Hrbolky nejsou nie jineho nez vypuklä pokozka nad velkymi vzdusnymi komorami plodonosneho terce; stejnym zpüsobem jest konvexni epidermis i na stelce, a zdä se näm podivnym, ze by suche receptakulum tak pravidelne svraskalo, a tyto polokulovite vypuklinky podrzelo i po peclive preparaci v 4 OH a nebo ve vlazne vode, kdy cele receptakulum nabyde opet podoby jako za ziva. Jest ovsem pravda, ze v takove mife, jak kresli ku pf. Bischoff (jehoz obräzek se stäle nekriticky ve vsecb i nejmodernejsich knihäch hepatikologickych opakuje!), neni receptakulum bradaveite, ale papillosnim jeho povreh jest a cini präve druh tento näpadnym. Ostatne i originälni kresba Neesova z r. 1817 vyobrazuje bradaveite hrbolate receptakulum. Byl asi tedy Lindberg sveden k svemu tvrzeni jen näsledkem ohledaväni mladych reeeptakuli. Neesielle rup. jest nesmirne podobnou Grimaldia pilosa f. carnica (C. Mass) Schiff ner (Bryol Fragm. XXX. 1906. p. 23.), kterou nejnoveji Schiffner (Hedwigia 1908 1. c.) opet jako samostatny druh k rodu Neesiella pocitä; jatrovka tato pfichäzi hojne v alpskem päsmu jiz. Evropy a v okrsku arktickem. Jako hlavni rozdil mezi obema uvädi se hlavne ten, ze spory Grimaldie jsou mnohem vetsi (90 fi), umbrove hnede, na povrchu hladsi, ne tak hrboulkate, a ze elatery tohoto druhu maji jen dve spiräly, ostfe vyznacene, kdezto pry elatery u Neesiella maji tri namnoze nezfetelne spiräly. Lee rozdil tento Schiffnerem uvädeny jest velmi nepatrny a labilni, jak säm na hojnem ma-

NH

9'


132 terialu

susenem mohl jsem

uvadi,

ze pro arktickö

se

rostliny

pfesvödciti;

Müller

take

Grimaldia pilosa

i

carniea

(1907 p. 267.) rozdil tento

Zbyvaji tudiz jen rozdily ve vegetativnich cästech stt'>lky, str. 128. mezi obema rody vytycili. Grimaldia pilosa (i f carniea) tvofi präve pfechod mezi obema rody, ackoliv vetsim dilem patfi k rodu Grimaldia, pfedstavujic exti emni bod ve fylogeneticke fade druhü toboto rodu, navazujici na rod Neesiella. Pozn.: Makroskopicky poznäme Neesiellu rupestris snadno die: 1. charakteristicky modrozelene barvy; 2. lupenite, rozprostfene hojnea drobne na okrajich lalocnate stelky; 3. jejim v mlädi hladkem a lesklem, jemne podlouble polickovanem, v stäfi d'ubkovitem povrchu; 4. nezfetelnych» drobnych supiu ventralnicb; 5. polokulovitebo, vyznacne brbolateho neni trvalym.

ktere jsme jiz pfehledue na

-

a celokrajnebo receptakulu.

in

VI. Rod Fimbriaria Nees Horae phys. Berol. 1820 p. 45.')

Syn.: Hyiênantron Corda, Genera Hepaticarum 1828 p. 648. Dictyoebiton 'orda in seh. (teste herb. mus. reg. boh., Nees, (

Natur-

geseh. IV. 1838 p. 259).

Rbacotheca Bisehoff in Seubert, Flora Azor. 1844 p. 12. Asterella Palisot de Beauvois emend. Trevisan, Nuov. cens. 1874

p.

ep. ital.

10.

Marchantiae spec. auet. Stelka drobnä, pentlicovitä az cärkovita, jednoduse vetvena, kozo-

nebo sive zelenä az cervene nabehla, na okrajich ztencenä a nepravidelne lalocnata; na spodni strane jest silne kylnatä a nachovä. Svrchni strana jest hladkä, nekdy nezfetelne polickovanä. Dychaci otvory jednoduche, slabe vyvysene, vroubene nekolika koncentrickymi kruhy po 6 8 protählych a zahnutych bunek, valne od ostatnich epidermälnich se nelisicich. Assimilacni pletivo jest vzdy mohutne vyvinuto a sestävä zpravidla z üzkych, dodatecnymi pfehrädkami rozdelenych komor, jez obsahuji krätka assimilacni vlakna; easto jsou tez komiirky uplne pi'azdne anebo maji zelene desky po pfipade jen listny assimilacni. Zäkladni pletivo jest jen skrovne vyvinuto a zpravidla jen na kyl stfedniho zebra omezeno; buiiky jeho byvaji lokälne ztlustle, nekdj i teckovane. Venträlni supiny jsou u nejvetsiho poctu druhü velike, trojhranne neb vejcite a maji rüzne dlouhe pfivesky; jsou sestaveny v jedne fade po obou vita, svetle

—

r

stranäch stfedniho zebra. Jednodome, zfidka

i dvoudome druhy. Antheridia ponofena jsou za samieim do stelky tesne plodonosem, nekdy i na kratkych ve skupinäch lalocich postrannich (jmenovite u druhü dvoudomych); stelka kolem skupin jen nepatrne nadufuje a supiny, zpravidla terc samei vroubici, jsou velmi spore, casto chybi züplna. Antheridia jsou velmi cetnä, kazde i

*)

Fimbria

=

tfäsne; die tfäsniteho kalichu pojmenoväna.


133

v samostatne dutine a vyvodne jich kolce jsou välcovite a velmi kraticke. Samici plodonos na dlouhe stopce vzdy terminälni v polokruhovitem hlubokem zäfezu na konci stelky; zaklädä se dorsälne v nejblizsim okoli vegetacniho vrcholu, jenz zastavuje pak svoji cinnost. Stopka jest oblä, melce ryhovanä a na venträlni strane mä hlubokou ryhu, v niz probihaji rhizoidy; na spodnim, casto i na hofenim konci mä cetne, dlouhe a tenke supiny. Receptaculum jest polokulovite, kuzelovite az pupkate, na svrcbu hrube bradavicnate od vypukle pokozky nad vzdusnymi komorami; tyto jsou dobfe vyvinute a maji slozene, trubkovite dychaci otvory. Receptakulum jest na okraji vice mene hluboko vykrojeno ve ctyfi (casto jen tri) laloky, pod nimiz nachäzi se zvoncovite obaly. Mimo tyto cbräni tobolku vzdy jeste kalicb daleko z obalu vycuhujici; 16 cärkovitych, jest blänity, bledozeleny neb narüzovely a zäby v 8 dolü visutych dloubych cipü rozpukly. Tobolka kulatä, krätce stopkatä

—

s

polokulovitou, velkou nohou; steny jeji slozeny jsou z isodiametrickych

bunek jen slabe na kolmych stenäch k povrchu ztlustelycb, jinak ale üplne bez spirälovitych nebo krouzkovitycb ztlustenin. Otvirä se malym, miskovitym vickem; pozdeji v cas zralosti odpadävä ale i celä hofeni tfetina tobolky a zbytek s nepravidelne zubatym okrajem vytrvävä. Spory velke, sifkovane neb jemne bradavicnate a se sirokou ovrubou. Elatery stihle, s 1 — 3 spirälami, välcovite a pomerne krätke. Vegetativni rozmnozoväni jen vetvenim stelky. Rod tento vyznacny pfitomnosti kalicb u, jenz cbarakteristickebo vzezfeni celemu plodonosi dodävä (Nees vhodne srovnävä jej s vrsi rybäfskou), pfedstavuje jiste nejdokonalejsi typ cele fady »Simplices«, nebot pfitomnosti kalicbu navazuje pfimo na »Compositae«; nepravidelne rozpadäväni tobolky, vznik a vzrüst stopky plodonose i celä organisace stelky shoduje se vsak üplne s fadou prvni a skoro vice s oddelenim Astroporae nez Operculatae, dokazujic opet, jak nepfirozene jsou tyto skupiny Leitgebovy. Proc by se mel rod tento nazyvati Hypenantron Corda (1829), kdyz jiz r. 1820 Neesem byl peclive popsän, nelze mi nablednouti; a pfece Schiffner jej timto jmenem v Englerovych Familiich uvädi! Die Stephaniho citä rod tento 69 druhü pfeväznou vetsinou v tropech rozsifenych: 26 druhü domäcich jest v Americe, 15 v Asii, 14 v Africe, 10 v Australii. V Evrope pfichäzeji jen ctyfi druhy: P. Raddii Corda Alpy, (jiz. Italie), F. Lindenbergiana Corda (=F. Bonjeani De Notaris Apeniny, övedsko, Laponsko), F. fragrans (Schleicher) Nees (jiz. Evropa) a F. pilosa (Wahlbg.) Taylor. Posledni druh patfi i nasi flofe.

—

18. Fimbriaria pilosa

(Wahlenberg) Taylor, Transact. Linn. Soc. XVII. Nees, Naturg. 1838, IV. p. 270.

p. 386.;

Gottsche,

Nees,

Synopsis 1844 p. 557., Rabenhorst, 8., Du Mortier, Hep. europ. 1874 p. 157., LimpSchles. 1876 p. 340., Sydow, Leberm. 1882 p. 78.,

Lindenberg,

Kryptogamenfl. 1848 p. richt, Kryptogamenfl.


134

Mechy

Dedecek,

jatr. L883 p. 24., Leberm. 1886 p. L8., Hahn, Leberm. 1894 p. 75., Stephani, Species hep. 1900 p. 120., Veleuovsky, Jatrovky 1903 p. 18., Boulay, Hepa ti<| ues 1904]). 18;")., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 417., Müller, Leberm. 1907 p. 273., Lorch, Torf- u. Leberm.

Deutschi.

1914

p.

Delin.:

84.

Velenovsky, Jatrovky 1903

p. 271. fig.

166., p. 275.

fig.

tab.

XII.

fig. 3.,

Müller, Leberm. 1907

L68.

Exsicc: (jottsche-Rabenliorst, Hep. exsicc. no. 161. Schleicher. Plantae crypt. Helvetiae exsic. no. 48. Husnot, Hep. (ialliae exsic. uo. 170. De Notaris, Erbario critt. ital. no 464., 956.

Marchantia gracilis Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 105. M. pilosa Wahlenberg, Fl. lapponica 1812 p. 399. M. Ludwigii Schwägrichen, Hist. muse. hep. prodr. 1814 p. 33. Fimbriaria tenella Nees, Horae phys. Berol 1824 p. 45. Corda, Genera hep. 1828 p. 648., Lindenberg, Synopsis 1829 p. 109., Hübener, He-

si/n.:

paticologia germ.

LXIX.

1834 p.

6.,

Bischoff,

Bemerkungen 1835

Fimbriaria Sehleicheriana Corda, Icones ined. p.

p.

1022;

II.

fig.

sec.

Ness, Naturg. 183s

273.

F. gracilis Hartman, Fl. Skand. 1871 ed. IL p. 153. Asterella pilosa (Wahlbg.) Trevisan, Nuov. Ep. Ital. Cens. 1874 p. 10. Hypenantron tenellum (Corda) Schiffner, Engler-Prantl, Pflauzenfam. 1909 (1893)

p.

33.

drobnä, klinovitä az s r d c i t ä, jednoduse tlusta a masita, 0.5 — 1.5 cm dl., 2—5 mm sir., tvofi nepravidelne povlaky na suche prsti skalni. Na povrchu jest hladkä, jemiie Stelka

vetvenä,

supinate policko-

nekdy zacervenalä, na spodu cervenohneda, o s t f e hojnymi belavymi rhizoidy okraje jsou tenke, silne v z h u v u vyhnute a slabe zkadefene, takze vzhled stelky byvä zläbkovity. Epidermis z bunek tenkostennych, jen tu a tarn v rohu slabe ztloustlvcb. Dychaci otvor jednoduchy, zpravidla sestiühelnikovy a obdän dvemi namnoze nezfetelnymi fadami bunek, skoro od ostatnich epidermal, neodlisenych. Assimilacni pletivo zabira pfes dve tfetiny tloustky vana, ky

1

cele

sivozelenä,

natä

s

stelky;

;

rozdeleno jest ve velke

mnozstvi

hlubokych, nzkych

dokonale präzdnych komor dychaci eh. Zäkladni pletivo omezeno hlavne jen stf edni kyl, ke krajüm znenahla mizic. Ventralni s u p i n y jsou velke, okrouhle polomesicite a maji jeden (nek< \ dva) dlouhy, lancetovity pfivesek; barv^' jsou nachove az zarüzovele a sahaji svymi cipy az k okraji stelky, nezfidka tuto pfednhnjice; v stafi mivaji okraje nepravidelne pilovite, a podobne jako u Grimaldie drobne dirkovane. Pficny pröfez stelky jest trojhranny, s vyznaciie vvstouplym kylem na spodu a kfidlovite protahlymi boky. ale

I

i


135

Jednodomä. Antheridia ponofena v malych skupinäch na konci stelky. Archegonia na spodu stopkateho receptakula. Stopka plodonose dlouhä, cervenä, hranate oblä, s hlubokou ryhou na venträlni strane; az na krätke drobne supiny na basi jest üplne hladkä. Receptakulum pomerne velike, tuoe polokulovite, na svrebni strane hrube bradavcite a p a p i 1 o s n i, na okrajich nezf etelne ve ctyfi laloky velice melce vykrajovane av krätke zvoncovite ctyfi obaly pfechäzejici; casto jest dokonale celo-

Fimbriaria pilosa (Wahlenb.) Tay].: 1 plodnä rostl. 2 pficny prufez stelkou, 3 dychaei otvor (250kr. zvets.), 4 sehematicky prüfez cästi receptakula: a obal, b kalieh, t tobolka. Die Mildeho rostlinek z herb,

Obr.

25.

(2kr. zvets.);

musea

kräl. ces.

bezbarvym üzkym, protählym kaliebem, jenz trh-ä se v sest az osm dloubycb, dolü visicich cärkovitycb tfäsni. Tobolka pukä nepravidelnym vickem a mä steny bez jakycbkoliv ztlustenin. Spory

krajne. Tobolka velkä, kulovitä obalena jest sucbomäzdfitym,

—

tetraedricke, 50 60 u velke, zlutozelene, bladke, maji sirokou, zfäsnenou zlutou ovrubu a sestiübelnikove drobne polickoväni.

kulovite

Vzäcny arkticky relikt, pfiebäzejiei zfidka vpoboficb stfedoevropskyeb na sucbe prsti skalni a sypkem pisku i ssuti, jmenovite na jiznicb svazich; miluje podklad prahomi. Hojneji pfiehäzi v Norvezsku, Svedsku, Laponsku a Sibifi. U näs v Cechäcb byla dosud nalezena na Gleisu profSchiff nerem mimo to uvädi se tez i z Krkonos a Jeseniku ze dvou mist ;


136

na Slezske strane (Pantenmühl u Charlottenbrunnu (Milde*, Uechtritz), Kotel (Limprieht) a z neurciteho naleziste, jiz Ludwigem r. 1807 publikovaneho. Jest pravdepodobno, ze i na jinych mistech ve vlasti nasi pfichäzi, lec pro svoji drobnou a nepatrnou stelku jest pfehlizena. Mne samotnemu nepodafilo se vzäcnou tuto jatrovku nalezti a nueen jsem byl proto popis vyobrazeni zhotoviti die suchych exempläfü z nekolika stanovisk v herbäfi ceskeho zemskeho musea se nachäzejicich. F. fragrans (Schleich.) Nees mä pfedni konec stelky podobne jako Grimaldia fragrans stfibrobilymi, vzhüru ohnutymi supinami vousaty, spory hnede, velke (100 110 u v prüm.), huste bradavicnate, ale nepolickovane; vejcity kalich pukä v 6 8 krätkych pohromade drzicich, vespolek sevfenych (a nikolivek volne jako u F. pilosa dolü visicich) tfasni, fungujicich pfi rozhazoväni spor, jako prosivaci nädrzka. Druh tento roste na teplyeh vyslunnyeh stränich jihoevropskyeh a byvä casto ve sklenicich pestovän. Tfeti stfedoevropsky druh, ktery dosti hojne v nejvyssim päsmu alpskem na humusove prsti väpeneovych skal i v arktiekych zemieh pfichäzi, jest F. Lindenbergiana Corda. Jest o mnoho statnejsi nez F. pilosa, jiz se celkem dosti podobä; stelka dospiva velikosti Preissie, byvä 1 3 cm dlouhä, 1 cm sirokä, hnedozelenä az nacervenalä. Krätkä tlustä stopka plodonose nese na basi i na hofenim konci nachove az skoro cerne, nitkovite huste supiny (u naseho druhu jest stopka plodonose hladkä!), a kalich jest velky, vejcity, blanity, hnedy a pukä posleze v 16 stejnych cipü, jez züstävaji na konci spolu sevfeny; spory jsou fialove, 60 90 p i

—

—

—

—

velke. Die techto

znakü stfedoevropske druhy tohoto rodu snadno ro-

zeznäme. pilosa (Wahlenbg.) Tayl. müze byti snadno zamenena anebo s Grimaldii, v nasi flofe jedine s Gr. fragrans; lecod teto se rozeznä die holych, neobrvenych koncü stelkovych a nedostatku vune, kdezto od prve poznä se die masite, pravidelue stelky a hlubokych üzkych dutin vzdusnych (Neesiella mä velke, siroke dutiny, a stelku tenkou, jemnou, nepravidelne lalocnatou). Sterilni F.

s

Neesiellou

IL

Compositae Leitgeb,

Untersuchungen 1881

p. 51.

Stelka jest bohate rozvetvenä, na povrchu dyehaci dutiny maji vzdy cetnä vläkna assimilacni (jen u Dumortiera Reinw. Nees jsou dutiny zakrnele); dyehaci otvory jednoduche nebo slozene. Samici receptakulum pfedstavuje cely System vetevny, tobolka mä steny z bunek vytuzenych kruhovitymi ztlusteninami (vyj. Lunularia Mich.) a pukä nepravidelnymi trhlinami. Skupina tato zahrnuje celkem sest rodü navzäjem dosti odchylnyeh, ktere netvofi takove souvisle fady fylogeneticke jako v pfedeslem oddePatfi sem nejrozsifenejsi a nejznämejsi rody evropske vübec. leni. zfetelne polickovanä,

*) Milde obdrzel jen sterilni rostlinky v srpnu 1855 a urcil je za Uuvalia rupestris (Jahresber. d. sehles. Gesellsch. 1856 p. 43.), az teprve pozdeji na tomtez stanovisku baronem Uechtritzem plodnä znovu byla nalezena a Gottschem ureena.


137

VII. Rod Fegatella Raddi, Opusc. scient. di Bologna 1818, II. p. 356.*) Syn.: Hepatica Micheli,

Nova

plant,

genera 1729

p. 3,

emend. Lindberg

1879.

Conocephalus Necker, Elem.

bot. 1791, III. p. 344.

Statne, velke jatrovky se stelkou siroce pentlicovitou, dichotomicky vetvenou, tmave zelenou, lesklou, po substrätu rozlezlou a velke povlaky sklädajici. Na povrcbu jest stelka skoro üplne rovnä, na okrajich v pravi-

(L) Cda: 1 cäst pokozky s dychacimi otvory pficny prüfez stelkou: g stfedni zebro, s slizove kanälky, b venträlni supiny, r rhizoidy, 3 pficny prüfez dyehaci dutinou: a epidermis, b venträlni supiny, r rhizoidy, g zäkladni pletivo s teckovanymi bunkami t, olejnymi telisky o a slizovym

Obr.

26.

Fegatella conica

(250kr. zvets.),

kanälkem

s,

2

f eire

lahvicovite buiiky, l assimilacni pletivo (600kr. zvetseno); Mädr.

delnych odstavcieh zaskreovanä a jen nepatrne vlnitä; cely pak povrcb rozdelen jest ve velikä, näpadnä, protäble sestibokä policka majici uprostfed velke, pouhym okem zdaleka patrne, bile tecky s cernym stfedem. Epidermis slozena jest z jedne vrstvy sestibokych, tenkostennych a chlorofyllem cbudych, nebo i vübec chloroplastü postradajicich hyalinnich bunek, mirne bofejsi stenou vyklenutycb, jez dodävaji eharakteristiekeho lesku celemu povrchu stelky. Dycbaci otvory jsou velke, jednoduehe, uprostfed paborkovite vyvyseniny pokozkove, jez sestävä z 5 6 fad bunek, ktere se jevi svrcbu jako 5 6 koncentrickycb krubü lemujicich otvor. Kazdy pak kruh sestävä z 5 7 bunek, majieich bläny bunecne bile inkrustovane; bunky posledniho krubu, otvor pfimo tvofiei, jsou nejmensi a maji steny bnede zbarvene. Pod pokozkou nalezä se silnä vrstva pletiva assimilacniho, rozdelenebo jedno-, neb misty i dvouvrstevnymi pfepäzkami

—

— —

*)

Od

italskeho slova fegato

= jätra.


138

v komürky, jichz steny prosvitajice pokozkou dodävaji povrchu stelky polickoväni. Uvnitf komürek jsou cetnä assimilacni vlakna; tato pfimo pod prüduchem zakoneuji hyalinnimi lahvicovite protählymi bunkami, jez obsahuji cbloroplasty jen v basälni cästi, a hrajf patrne znacnou uloku pfi assimilaci (viz str. 16.). Pod assimilacni vrstvou jest zäkladni pletivo parenchymaticke z polygonälnick bunek, jichz .steny jsou teckovite neb cärkovite ztlustle. Bunky svrchnich vrstev ob-

charakteristickeho

sahuji spofe chlorofyl,

ostatni

ale vrstvy

jsou üplne chlorofylu

proste;

vseehny maji vsak hojnä skrobovä zrna, zvläste k podzimu ve velkem mnozstvi v zäsobu ulozenä. Velmi hojnjmi ükazem jsou i velke koule olejne, jez po jedne neb dvou i tfech v jedne bunce, jsou po zäkladnim pletivu roztrouseny a cele rostlinee velmi charakteristickou vüni dodaStfedem stelky, jez nam pfedstavuje jakesi zebro, tähnou se horivaji. zontälne v pletivu zäkladnim dlouhe slizove kanälky, ktere zaklädaji se jiz zähy za vegetacnim vrcholem jako fady sirokyeh, välcovitych bunek. Zdä se, ze ücelem techto kanälkü jest udrzovati hojnost vody pro pfipad vyschnnti. V bocnycb partiicb stelky jsou na misto kanalkü pfitomny jednotlive slizove bunky, ktere nekdy byvaji i po dvou za sebou. Na spodu ohranicuje stelku spodni epidermis, tvofenä 2 3 vrstvami nizkych isodiametrickych bunek o stenäeh purpurove zpravidla zbarvenych; mezi temito bunkami roztrouseny jsou hojne vetsi, ktere vybihaji v rhizoidy, prve hlavne jen v üzlabi supin. Po obou stranäch cipkate i hladke stfednibo zebra jsou sestaveny v fade venträlni supiny, tvaru okrouhle polomesiciteho neb jazykoviteho s kruliovitym malym pfiveskem; jsou sikmo inseroväny, v kratsich neb delsich intervaleeh, velmi casto rüzove az nachove zbarvene a obsahuji v bunkäeh cetne kapky olejne. Dvoudomä. Samci orgäny v elipticnych tercich pfisedlych na krätkych postrannich lalocich stelky; terce jsou tmavefialove, na povrchu hrube bradavicnate a maji okraje valovite vyvysene a cetnymi supinami chranene. Antheridia jsou hluboko ponofena v lahvicovitych dutinäch, vyüstujice v kuzelovitych papilkäch; mezi temito jsou rozlozeny jednotlive dychaci dutiny, jez jsou huste vyplneny assimilacnimi vläkny az k samemu otvoru sahajicimi a skoro jej uzavirajicimi. Hyalinni bunky lahvicovite nejsou pfitomny, dychaci otvory samy pak jsou uzsi, trubkovite; terc oddelen jest od ostatni stelky dosti hlubokou ryhou, v niz

—

—

nachazi se vläskovite, sliz vylucujici trichomy. Rovnez i slizove bunky jsou v celem terci hojne pfitomny. Vyprazdnoväni antheridii deje se nähle a prudce stazenim sten dutiny, takze obsah antheridii jest daleko Plodni terc, receptakulum, z papilovitych vyvysenin terce vystfikovän. jest v cas zralosti vyzdvizen na dlouhe, oble, nekdy plose smackle, hya-

neb narüzovele stopce skoro üplne hladke, na venträlni strane jeryhou opatfene a na basi obdane valem zdufeleho assimilacniho pletiva stelkoveho. Receptakulum jest tupe kuzelovite a na okrajich melce peti- az osmilalocnate; na svrchni strane mä jen slabe vyvinute dutiny

linni

dinou


139

dychaci a na spodu pak mezi kazdym lalokem mä jedine archegonium, chränene valem. Tobolka jest podloukle vejcitä, tmavohnedä, kratee stopkatä, obdanä toliko cepickou a obalem, nebof kalich chybi; steny tobolky jsou jednovrstevne a bunky spirälkami vytuzeny. V cas zralosti otvirä se tobolka malym nepravidelne odpadävajicim vickem a radiarnim po te roztrbänim sten. Spory velke, mnohobunecne, papillosni, blede neb temnohnede. Elatery krätke s tfemi neb ctyfmi spirälkami.

Vegetativni rozmnozoväni deje se jednak snadno ulamujicimi se adventivnimi vetevkami, jednak zvlästnimi, nahnedlymi a jako spendli-

conica (L.) Cda:

1 antheridiovy terc (skut. vel.), schematicky prüf ez sanicim tercem: a antp vyvodny jeji kanäl, b supiny venträlni, v stelüzlabi jsou slizove triehomy, r rhizoidy, £ samci reeeptakulum ( 3 / 2 zvets.), 5 schematicky jehoprüfez: c okraj receptakula, b obal, a cepicka, d tobolka, 6 rozpuklä tobolka (6kr. zvets.), 7 prtifez stopkou receptakula, 8 vytrus s elaterem (200kr. zvets.); Kokofin.

Obr. 27. Fegatella 2 zäklad samiciho heridiovä dutina, kovy val, v jehoz

terce, 3

kovä blavicka velkymi blizkami na spodu hlavniho zebra mezi rhizoidy vznikajicimi. Hlizky tyto byvaji zvläste v zime hojne pfitomne; vznikaji stejne jako adventivni vetevky z bunek spodni pokozky, kterä se na jednom miste vyklene a vzroste ryckle v hrbolek lehce upadävajiei a na pfihodnem miste v novou stelku vzrüstajici.

Rod Fegatella citä pouze dva druhy: F. conica (L.) Corda, vseobecne po cele severni polokouli rozsifenou, u F. supradecomposita (Lindb.) Stephani (= Sandea supradec. Lindb.) v Cine a Japanu domäci; F. japonica Stephani jest jen luxuriatni forma prveho druhu. Starsim botaniküm byla znäma jen F. conica, jiz zamenovali s Marchantia polymorpha; proto take nachäzime velice casto obe tyto jatrovky pospolu pod jednim jmenem v herbäfich i starych spisech botanickych vyobrazeny. Teprve Linne rozeznal Marchantia polymorpha a M. conica; Necker r. 1791 oddelil posledni jako samostatny rod Conocephalum, lec teprve Raddi r. 1818 pfesneji ohranicil rod Fegatella, jenz v nynejsim poneti vymezil az Corda r. 1829. Nektefi hepatikologove, jako ku pf. Schiffner, Stephani


140

jmenem Neckerovym;

oznacuji näs rod

lec,

ponevadz pfesne ohraniceni si jiz zvykoveho

podal vlastne teprve Raddi, a jmeno Fegatella vydobylo

präva, pfidrzujeme se näzvu Raddiho. 19. Fegatella conica (Linne) Cor da, Genera hep. 1829 p. 649.

Nees, Naturgesch. 1833 I. p. 84, 1838 IV. p. 181., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 546., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 10.,

Kryptogamenfl. Hepatieologia

v.

gall.

Sachs.,

1875

Oberl. Thiir. u. Nordb. 1863 p. 304., Hnsnot, Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876

p. 81.,

Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 25., Leberm. 1886 p. 19., Klinggraeff, Leber- u. Laubmoose 1893 p. 42., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 72., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 276., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 15., Warnstorf, Leber- u. Tort'm. 1903 p. 87., Loeske, Moosflora 1903 p. 40., Boulay, Hepatiques 1904 p. 184., Lacouture, Tableaux 1905 p. 63., Müller, Leberm. 1907 p. 284., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 75., Bolleter, Feg. com, morph. physiol. Monogr., Beih. z. Bot. Centralbl. 1905, XVIII. 1. p. 327.-408. p. 338.,

Sydow, Leberm. 1882

Husnot, Hepatieologia Jatrovky 1903 tab. XL fig.

Delin.:

fig. 9.,

p. 20.

77.,

p.

1875 tab. XII. fig. 139., Velenovsky. Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 95.

gal. 2.,

Lacouture, Atlas 1905 p. f.

48. p. 96.

14., p. 25. f.

73.,

63.,

fig. 21. a., p. 56.

p. 112.

f.

90., p.

281

Müller, Leberm. 1907 fig. 44.,

p.

p.

60. fig. 47.,

fig. 170., p. 282.

f.

18.

f.

12.,

p. 61. fig.

171., p. 285.

f.

173.

Exsicc: Skoro v zädne celnejsi sbirce neehybi; na pf. Unio itin. no. 76. Hampe, Hep. ces. no. 42., Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. no. 4., 299., 329. Genth, Exsic.'no. 76., Hep. gall. no. 24., Bauer, Bryoth. boh. no. 173., 281., aj. Syn.: Liehen petraeus pileatus Parkinson, Theatrum bot. 1640 p. 1315, 1316. L. primus Plinii pileatus Ray, Historia pl. 1686 p. 124. L. capitulis fungos repraesentantibus, foliis punetatis Ray, Synopsis 1690 p. 40. L. verrucosus Ray ibid. p. 41. (<$ pl.) L. petraeus acaulis, foiiorum superficie verrucosa Pluknet, Almagestum 1696 p. 216. (d pl.) L. petraeus latifolius, foiiorum superficie verrucosa, Morison, Histori;i plant, univ. osoniensis III. 1699 p. 623 (cf pl.) Hepatica pileata et stellata, Vaillant, Botanicon paris. 1727 p. 98., Prodr. p. 56. H. reticulata a verrucosa, Vaillant ibid. p. 97. Liehen petraeus cauliculo pileolum sustinente Dillenius, Catal. pl. giss. 1718 p. 210. L. vulgaris, maior, pileatus et verrucosus Dillenius, Hist. musc. 1741 p. 516, IIb: Tab. LXXV. f. I. A., B., C. Jungermannia nemorosa, pediculo altissimo, tenerrimo et candicante Ruppius, Fl. Jen. ed. Haller 1745 p. 405.


141

Marckantia eonica Linne, Spec. plant. 1763,

Cynocephalum trioicum Wiggers,

1604.

II. p.

Fl. Hols. 1780 p. 82.

Conocephalus eonieus Necker, Elem. bot. 1791, III. p. 344. Fegatella officinalis Raddi, Opusc. scient. di Bologna 1818, C. vulgaris Bischoff,

Bemerkungen 1835

p. 979, 111.

:

tab.

II. p. 356.

LXVIII.

f.

IV.

nemorosus Hübener, Hepaticol. germ. 1834 p. 9. Conocephalus conicus Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 155., Comment. bot. 1822Sp. 115. Heeg, Leberm. 1893 p. 130., Pearson, Hepaticae 1902 C.

Obr.

28.

Cda; plodnä ve skut. velikosti. Radotin.

Fegatella eonica (L)

rostl.

p. 469, Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 418 (fals. Concephalus). Del.: Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCIX., Migula, Kryptogamenfl. 1904,

tab.

LUE.

f.

1.-6.).

Hepatica eonica Lindberg, Hep. utv. 1877, p. 5. De distrib. Hep. in Norv. 1893 p. 78. Conocephalum conicum (L) Necker ap. Stephani, Species hep. 1900 p. 141. Stelka kozovitä, tmavozelenä, na okrajich a spodu zpravidla slabe nachovä, siroce pentlicovitä, 1—2 cm siroka, 15 25 cm dlouhä, v h u s t y c h, plochych a mastne lesklych povlacich po Substrate rozlezlä; svrchni strana jest velmi zf etelne a pravidelne polickovanä, policka velkä, se stibokä a maji uprostf ed velmi zfetelnou, näpadne bilou bradavku s cernym, velkym dychaeim otvorem na vrcholu. Okraje stelky jsou rovne, mirne vystoupave, zfidka slabe vlnite. Dychaci otvor jednoduchy a vroubeny 4 5 koncentrickymi prstenci bile inkrustovanych bunek; bunky prveho prstence, pfimo otvor ohranieujici, maji ztlustle, skelne steny. Epidermis slozena Asterella Kiaerii Kaalaas,

—

—


142 z tenkostennych, zfidka slabounce v rozich ztlustelych sestibokych bunek. Assimilacni pletivo nizke, sestävajici z velkych komürek fi'dce vyplneuych assimilacnimi rozvetvenymi vläkny; pfimo pod dychacim otvorein maji vlakna konecne bunky hyalinni, lahvicovite. Zäkladni pletivo mo-

butne jest vyvinuto a sklädä se z parenchymatickych, casto sifkovite neb cärkovite ztlustlych bunek; obsahuje cetne slizove kanälky i krupeje olejne. Na pficnem prüfezu spatfujeme ve stfedu stelky neobycejne siroke, dole slabe vyklenute zebro, jez po stranäch znenähla v boky pfecbäzi; liofeni strana jest üplne rovna nebo jen melce ve stfedu konkävni. Venträlni supiny jsou nesoumeme vejcite, sikino po obou stranacb vetknute a maji velky, kruhovity pfivesek, se zäkladni supinou jen jednobunecnou stopkou souvisejici; jsou velmi jemne, hyalinni, nekdy na okrajicb nebo i eele slabe nachove a bunky jich obsahuji hojne krüpeje Müller udavä, ze kapek olej. vübec postradaji!). Rbizoidy bile, olejne ( liojne, hladke i öipkate; tyto vznikaji v üzlabi venträlnich §apin, nebo

—

i

z basälnich jich lalokü.

Dvoudoma.

Samci terce tmave nachove

az skoro

cerne,

pfisedle na konci krätkych laloki°i postrannich. plodnice zvonkovite kuzelovite, na dlouhe, hyaSamici linni blede stopce opatfene jedinou ryhou zavodüovaci. Na spodu diskovite,

ovälne,

jsou vetknuty hruskovite, jiodlouhle vejcite tobolky hnede, chränene toliko jemnou rourkovitou cepickou a srostlymi obaly. Steny tobolky maji bunky se spiralnimi i kruhovitymi hnedymi ztlüsteninami a roztrhävaji se nekolika podelnymi zuby, jez se nahoru svinuji; pfi tom soucasne odpadava nejhofejsi cast tobolky jako nepravidelne vicko, jehoz obrysy naznaceny jsou jiz ve stene tobolky päsem silneji ztlustelych bunek. Spory jsou kulate neb okrouhle, neobycejne velke, 60 120// v prümeru, tmavohnede a na povrchu papillosni; byvaji zpravidla vicebunecne, nebot prvä stadia kliceni, rozdeleni obsahu v nekolik bunek, prodelavaji jiz ve sporogonu. Elatery krätke, tluste, hnede (450 200 /< dlouhe) a maji 3 5 hnedych spirälek. Pohlavni orgäny dospivaji v cervnu, spory jsou zrale v fijnu, ale az teprve v bfeznu a dubnu pukaji tobolky a spory vyprasuji.

receptakula

—

—

—

Vegetativni

rozmnozoväni pomoci drobounkych hlizek na spodu

stelky snadno se ulamujicich.

Velkä a napadnä severni

poloukouli;

V

jest

tato

jatrovka jest vseobecne

rozsirena po cele

zvläste charakteristickou rostlinou pro substräl

Cechäcb jest v podhorskych i horskych krajich velmi rozsifenou, skladajic na chladnych, stinuych a vlhkych mistecb samojedinä formace. Obzvläste vyznacnou jest pro stinne chladne rokle cenomanskyeh piskovcü, jichz steny pokryvä v rozsahlych povlacich; naproti tomu v jinych krajinäch, jmenovite nizsi polohy, jako na pf. v Polabi, jiznfch Cechäch a pod. jest vzäenon.

väpenny.

!


143

Netvofi zadnych vyznacnych odrüd, menic se namnoze ve velikosti (zvläste sifce) stelky podle pomerti okolnieh; Neesova var. decipiens (»lobis masculis pedunculatis, reeeptaculo singulo margine foliaceo irregulariter lobato cincto«, Naturg. 1838, IV. p. 184.) jest abnormnim ükazem ojedinele soucasne mezi normälnimi rostlinkami, zpravidla na teze rostlince pfichäzejici.

Jsouc misty nesmirne hojnou a celym svym zivotem i stavbou i zajimavou jest vhodnym zästupeera jatrovek frondosnich a badatelti objektem botanickyck, fysiologü, anatomü i cytologü; oblibenym byla ji jiz i cela monografie venoväna (Bolleter). Velkä masitä stelka jeji von! pfijemne pizmem a s]abe hofce ehutnä; neni proto divu, ze jiz v nejstarsich dobäch byla k ücelüm lekafskym, jmenovite proti chorobäm zaludecnim a jaternim pouziväna. S obrazem .iejfm sbledäväme se ve vsech stfedovekj'ch berbäficb (viz histor. üv. a synon.).

uäpadnou

Sterilni Fegatella se okamzite

pozDa po velkyeb polickaeh bilymi

body uprostfed zdobenych, plose pentlicovite leskle stelce a Charakteristiken! pizmovem zäpaebu; slozeni poru, cele dutiny dychaci (pfitomnost lahvicovitych bunek!) a tvar venträlnich supin vylucuji jakoukoli pfi

zämenn

urcoväni mikroskopem.*) VIII.

Genera hep. (Opiz, ßyn.: Marchantiae spec.

Rod Preissia

Corda,

Beitr. zur Naturgesch.) 1828 p. 647.**)

Linne

et aut.

Conoeephali spee. Dumortier et Hübener 1. c Chomiocarpon Corda, Genera 1828 p. 647., Lindberg, Hepaticae utveckl. 1877 p.

6.

Siroce pentlicovitä stelka, nesmirne

Marchantii podobnä, anebo tvofi cele povlaky; jest tmavozelenä, pfi okrajich ana spo'du temne aznachove fiana povrchu zf etelne polickovanä, s bilymi krouzky kolem prü1 o v ä, policek. Ve stfedu jest povrch stelky zläbkovite prouprostfed duchü hloubeny; starsi stelky maji v prostfedku nepravidelne, tmave, podlouhle rozlezä se

bud

jednotlive po Substrate,

Zajimavo, ze v herbäfi ceskeho musea nasel jsem iypickou Marchantia p. uc. W. u Tfebone sbiranou a za Fegatellu urcenou; a nemecti hepatikologove Sehiffner i Matousehek pfi opetnych revisich chybu tulo nekori*)

polymorpha govali

**) 1. c. p. 647: »Nomen in honor. Ol. Dr. Med. Preiss Botanophilo et ßhizographo, plur. Societ. Sodali, ete. etc.« Balthasar Preiss (* 29. XII. 1765 v Bruchsalu v Badensku, f 2. VI. 1850 v Praze), vojensky lekaf, jenz prodelal välky napoleonske, horlive sbiral v nejrüznejsich krajich stfedo- i jihoevropskych a zavelice cenne pfispevky k flofe byval se zvläste morfologii a anatomü kofenü eeske podal v Pohlove Tentamen. Posledni leta sveho zivota trävil na odpocinku v Praze, ücastne se eile, ac jiz kmet vysokeho stäfi, tehdejsiho ruchu bo;

tanickeho.


144

skvrny, ktere pfi suseni dokonale zcernaji. Stfed stelky säm jest siroce kylovite vyklenut, ke krajüm se vsak celä stelka kfidlovite ztencuje, az konecne kraje jsou tenounke, prüsvitne a zpravidla vlnite zkadefene. sifka stelky byvä 0"5 1'3 cm, delka 2 10 cm; vetveni jest velmi nepravidelne, nejcasteji adventivnimi, srdcite klinovitymi laloky, takze cela

—

stelka

—

nabyvä charakteristicky c-länkoviteho

hahitu,

jakoby byla hluboce

srdcite zafezäväna.

Venträlni supiuy

jsou velke,

nach ovo cervene,

vejcite

skopinatym pfiveskem a sestaveny ve dvou fadacb huste stfechovite za sebou po stranäch stfeduiho zebra. Pficny prüfez stelkou vyzebro, zuenäbla v bocich do tenkych Assimilacni pletivo zabirä sotva Vb Vs sifky stelky a slozeno z velmi hustych zpravidla az k pokozce dosahujicich vlaken assimilacnieh. Pficnymi steuami jednovrstevnymi, z bunek rovnez chlorofylem bohatycb, jest assimilacni pletivo nepravideliie rozdeleno v ko-

kazuje siroce vyklenute stfedni

—

kfidel pfechazejici.

mürky, ktere pokezkou jako kosoctverecnä, peti- neb sestiiihelnikova poUprostfed kazdebo policka jest dycbaci o t v o r, jenz jest slozeny, välcovity, z peti vrstev papillosnicb bunek staveny; licka prosvitaji.

nejspodnejsi

bunky jsou nosänkovite vyklenuty, takze otvor az na üzkou,

kfizkovitou sterbinu uzaviraji. Pfi pohledu sbora jevi se otvor s üzouckou dvema nebo tfemi iizkymi bilymi prstenci vrou-

sterbinou v podobe ki ize

Zäkladni pletivo sklädä se z polygonälnfch parenchymatickycli z nichz velmi mnohe velke kapky olejne obsahuji; po obou pak stranäch, kde zel>ro v boky pfechäzi, obsahuji bunky klubicka mykorrhizovych hyf a maji steny nacbove, takze tyto partie pletivove jsou na prufezu velmi vj'znacne. Ojedinele bunky v zebru maji casto steny neobycejne ztlustle, nezffdka tez fialove a samy, jsouce znacne prodlouzeny, stelkou jako sklerenchymaticka vläkna probihaji; na prüfezu jevi se tyto stereidy jako temne body nepravidelne v zakladnim pletivu beny.

bunek,

rozsete.

Jednodomä nebo dvojdomä. Samci organy jsou sestaveny v tercich, vetknutycb na krätke (3*5— 2 cm), tluste, dvema rybami opatfene stopce, jez jest jen pokracovanim stelky, k niz v hlubokem zäfezu stfednim se pfipojuje; terc jest skoro kruhovity, ve stfedu mirne vyvyseny, k okrajüm ztenceny, a na okrajich jen melce nepravidelne slabe lalocnaty. Na svrcbni strane jest cervenave zeleny, hrbolaty, na spodni nachovy a hustymi supinami posäzeny; antheridia jsou bruskovita, kraticce stopkata az skoro pfisedlä a jednotlive ve stfedni casti terce zapustenä. Samici receptakulum jest polokulovite, d r o b n e, s n eobycejne sirokym okrajem; na povrchu jest zvlneno ve 4 vypuklych zeber, nezfidka bradavicnatych, a v tentyz pocet melkych mezizebfi; na spodu pod kazdym mezizebfim jest vakovity, samostatny obal, jenz chovä uvnitf jednu, dve, zfidka tri stopkate tobolky. Kazdä tobolka obdäna jest jeste zvoncovitr vakovitym kalichem, jenz

—

i


145 z obalu daleko vycnivä, a posleze na vrcholu radiärne pukä; na basi stopky tobolky jsou zbytky cepicky, kterä zähy üplne mizi. Stopka plodonose jest bladkä, 4—12 cm dloubä a mä dve ryby. Tobolka jest dokonale kulovitä, cervenobnedä a pukä 4—8 nepravidelnymi, brubymi zuby, pfi cemz borejsi jeji cäst vübec odpadävä; stena tobolky jest jednovrstevnä, s bustymi spirälovitymi ztlusteninami v blanäcb bunecnycb. Elatery stihle, 250—300 ^ dJoube, tenke (8 9 y.) a maji 3 4 tmavobnede

—

—

Obr. 29. Preissia commutata Nees: 1 plodnä rostlinka (2kr. zvets.); 2 pficny prüfez stelkou: a pletivo assimilacni, h partie infikovane houbou, s sklerenchymatickä

vläkna; 3 pficny prüfez dychaci dutinou s otvorem: s sklerenchymatickä vläkna v zäkladniin pletivu (150kr. zvets.); 4 dychaci otvor (250kr. zvets). Karlicke üdoli.

spiräly.

Spory

dosti velke, 55

— 60

fi

v prümeru, cernobnede, na povrcbu ovrubou opatfene.

listnovite brbolate a slabe kadefavou, zlutavou

Vegetativni

bonky stelkovymi;

rozmnozoväni deje se jen adventivnimi srdcitymi vyjakekoliv jine pupeny anebo teliska rozmnozovaei

cbybi üplne.

Rod tento, nesmirne blizky r. Marcbantia, ale od tohoto jednodussi stavbou samicibo reeeptakula i nedostatkem tballidii dobfe odlisny, cita jen jediny drub, rozsifeny po cele severni polokouli; nekolik stanovisek znäme tez z jizni polokoule, takze se zda, ze jatrovka tato bude kosmopolitiokou.

Jest to

Dr. Karel Kavina: Monografie eeakych jatrovek.

10


146

20. Preissia

commutata

Nees, Naturgesch. 1838., IV. p. 117.

Synopsis 1844 p. 539., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 10. Kryptogamenfl. v. Sachsen, Oberl, Thür. u. Nordb. 1863 p. 305., Du Mortier, Hep. gall. 1875 p. 151., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 79„ Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 339., Sydow, Leberm. 1882 p. 77., Dcdecek, Mechy jatr. 1883 p. 26., Leberm. 1886 p. 20., Heeg, Leberm. 1886 p. 128., Klinggraeff, Leber- n. Laubm. 1883 p. 43., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 71., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 270., Stephani, Species hep. 1900 p. 155., Pearson, HeGottsche,

Obr.

30.

Nees,

Preissia

Lindenberg,

commutata Nees:

1

samici receptakulum se strany; stopky (lOOkr. zvets.); 5 sche-

2 svrchu; 3 ze spodu, i pficny prüfez

maticky prüfez reeeptakula: a oba], b kalich, c cepicka, d tobolka; tobolka d s kalichein b a zbytky cepicky c (lOkr. zvets.); 8 spory s mrstnikem (680kr. zvets.). Trnovä.

6

paticae 1902 p. 473., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 17., Warnstorf, Leberu. Torfm. 1903 p. 90., Loeske, Moosflora 1903 p. 40., Boulay, Hepe-

1904 p. 181. Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 418., Lacouture, Tableaux 1905 p. 64., Müller, Leberm. 1907 p. 300., Macviear, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 43., Lorch, Leber- u. Torfm. 1914 p. 78.

tiques

torf,

Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. XI. fig. 137., Pearson, Hepaticae CCXL, Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XL fig. 4., WarnsLeber- u. Torfm. 1903 p. 95. fig. 8.. Müller, Leberm. 1907 p. 17.

fig.

11.,

Delin.:

1902 tab.

p. 23. fig.

17.,

p. 24. fig.

19.,

p.

81.

fig.

65.,

pag. 85.

fig.

66.,


147

Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LIII. Maevicar, Stud. Handb. of brit. bep. 1912 p. 43.

p. 299. fig. 182., p. 301. fig. 184., fig.

15.,

Ve vsech

skoro sbirkäch; na pf. Gottsche-Rabenhorst, Hepaticae 141., Hampe, Hep. exsic. no. 43., Breutel, Flora germ. exsic. no. 190., Husnot, Hepaticae Gallie exsic. no. 94., Flora exsicc. austro-hung. no. 745., Bauer, Bryoth. boh. no. 376.

Exsicc:

eur. exsic. no.

Syn.:

5.,

Marcbantia commutata Lindberg, Synopsis 1829

Bemerkungen 1835

p. 990., delin. tab.

LXIX.

f.

p. 101.,

Biscboff,

IV-,

M. hemisphaerica Scbwaegricben, Historiae musc. bep. prodr. 1814 p. 33., Weber, Hist. musc. bep. prodr. 1815 p. 104., M. quadrata Weber, Spicil fl. Gott. 1778 p. 164. M, triandra Weber ibid. p. 163. M. triloba Scbrank, Flora Bavariae II. 1789 p. 502. M. nigro-maculata Opiz in seh. herb. mus. reg. boh.! M. androgyna Engelmann Bot. 1846 p. 2545. Conocephalus hemisphaericus Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 115. C. quadratus Huebener, Hepaticologia germ. 1834 p. 11. Rebouillia quadrata Bertolini Amoen. Ital. 1819 p. 440. Chomiocarpon angulatum Corda, Genera hep. 1828 p. 647. Ch. cruciatum Corda ibid. p. 647. Preissia Neesii Corda in seh. herb. mus. reg. boh.! Pr. italica Corda, Deutschi. Jungerm. Sturm's Fl. 1835 p. 66. tab. XVIII. Pr. commutata Corda, Sturm Fl. germ. ic. ined. sec. Nees, Naturg. 1838, IV.

p. 119.

Chomiocarpon quadratus (Scopoli) Lindberg, Hepat. utveckl. 1877 Musci Scand. 1879 p. 1.

p. 6.,

Preissia quadrata (Scopoli)

Na ceskem f.

maior {Bischoff,

pro var. vitä

(1

—

Nees, Naturg. 1838 IV. p. 135. materialu mohli jsme stanoviti näsledujici forray:

Bemerkungen 1835

p. 995)

Nees Naturg. 1838 IV.

p.

119

Stelka zelenä, jen pfi okrajich zacervenalä, siroce pentlico1"5 cm), a vidlicnate vetvenä; konce vetvi tupe, jen melce

vykrojene.

Stopka plodonose dlouha,

stihlä.

Dosti fidkä na mistech

vlhcich. 1. c. 996.) Nees 1. c. p. 120 pro var. Stelka tuzsi, na obou stranäch nachovä, üzkä, z krätkych innovaenich, siroce opak vejcitych clänkü slozenä; konce lalokü hluboce vykrojene. Stopka plodonose krätkä a silnä. Tvofi souvisle, huste povlaky na sussick stanoviscich;

f.

minor (Bischoff

f.

angustissima m.

obycejnä.

venalä,

Stelka sive zelenä, jen na okrajich slabe zacerf. n. uzounkä (0.3— 0'5 cm), jednotlive po substrätu rozlezlä, ne-

clänkovanä, pentlicovitä a vidlicnate vetvenä; konce stelky jsou tupe, siroce zaoblene bez vykroje. Na vlhkych skaläch, pfi bfezich vod a vodopädü; pomerne vzäcnä. 10*


148

f.

Nees, Naturg. 1838, IV. p. 120. Syn.: Preissia commutata tuberculata Hampe in lit. sec. Nees 1. c. Paprsky receptavar. kula jsou neobycejne vynikle, pfesne ohranicene a vzdy v poetu ctyf

gibbosa

—

pfitomne. Charakteristickä forma pro väpenne tufy okoli Prazskeho. Preissia comm. vybirä si se zvlästni oblibou väpencovy Substrat, jmenovite v horäch, kde casto tvofi rozsähle povlaky; v nizine stihneme Lee velmi castou jest i v moji nezfidka i na starych suchych zdech. cälech a na vlhkem väpennem detritu v nizine i v pohofi. Ve vlasti nasi jest bojnou, ac pfeee pomerne fidsi nez Marehantia anebo Fegatella, v jichz spolecnosti casto se vyskytä. Charakteristiekou a bojnou jest v okoli prazskem (nejstarsi, jiz Opicovi, Leitnerovi i ostatnim botaniküm te doby znämä stanoviska jsou piskoveove skäly v Liboci a ve Hvezde, hojnou jest v üdoli Karlickem, u Roblina, Libsic, Letek, Davle, Trnove a j.), casto vyskytä se v mocälecb polabskycb pospolu s Drepanoclady (Lysä, Velenka, Liblice, Vsetaty, Öelakovice !), obvyklym zjevem jest na cenomanskycb piskoveich (Kokofin, Öesko-Saske Övycarsko!) a na prahornim väpenci v nasich boräcb vyskytä se easto v mnozstvi üzasnem.

Podle vlbkosti stanoviska meni svoje vzezfeni: Na vlkycb mistech tmavozelenä, roste ve volnych skupinacb po substrätu a ma reeeptakula drobna s nezfeteln5 mi neb i zfetelne vystouplymi zebry (f. gibbosa) na dlouhycb, stiblych stopkacb; v bezprostfedni blizkosti vody, v ovzdusi parami pfesycenem, podle vodopädü, rozlezä se je^dnotlive a mä uzounkou, vidlicnate vetvenou stelku, v niz zpravidla cbarakteristickä sklerencbymatickä vläkna jen spofe, casto vübee nejsou vyvinuta (f. angustissima). Na suehycb vyslunnych opet nn'stecb jest stelka mensi, ale sirsi, cervenave sedozelenä, bojne srdeite zafezavanä, v buste povlaky spletenä a mä velkä reeeptakula na krätkycb silnycb stopkäch. Lee vsechny tyto rozdily a odehylky jsou velmi nestäle, takze nestaci k obraniceni nejakycb odrüd.

jest stelka jeji üzce pentlicovitä,

T

V

byvä Preissia zamenoväna velmi casto s Mars üzkou na okrajich purpurove zbarvenou Od Marcbantia polymorpba se lisi: 1. nedostatkem pohärku

sterihiim stavu

cbantii a Reboulii, po pfipade Pegatellou.*)

i

rozmnozovaeieh, 2. nedostatkem supiu okrajovych, 3. nemä nikdy cernycb prubü ve stfedu stelky. Od Reboulie rozeznävä se ihned die polickoväni povrchu stelkovebo, ktery u Rcb. jest vzdy hladky, nanejvys slabe bradaveity. Fegatella pak lisi se zase od Preissie näpadne velkymi policky se siroce bile vroubenymi pory uprostfed. Pod mikroskopem ovsem rozeznaji se vsechny tri tyto jatrovky velice snadno die slozeni prüduchu, tvaru supin i cele stavby stelkove, jak jiz na str. 116. bylo udäno.

Skoro ve vsech starsich stelkäcb nachäzime v postranni cästi zäkladnibo pletiva v zebru bunky bojne byfami vyplnene; ponevadz sou*) i

Tak ku

pf.

v musejnim herbäfi nasli jsme nekolikräte cbybne urcenou

sainyiu Schiffnerem Preissii.


149

casne bunky tyto maji steny fialove zabarvene, jsou na prüfezu tato mista ihned näpadnä. Nekdy oboje loziska splyvajf, takze cele stfedni zebro jest hyfami infikoväno. Pomery tyto silne upominaji na podobny ükaz u Fegatelly a nektefi autorove (Beauverie, Golenkin) tvrdi, ze jen

exempläfe v sussich mistech a na substrätu bobatem vyzivnymi lätkami rostouci jsou infikoväny, oproti individuim ve vlhku rostoueim a byf üplne prostym. Mohl jsem vsak ohledävänim velmi cetnych rostlin z nejrüznejsicb stanovisk zjistiti, ze vetsina tecbto jatrovek, bez ohledu na stanovisko, jest infikoväna, a ze infekce u rostlin na podzim sbiranycb byla vzdy vetsi nez v lete.

V

starsich cästecb stelky rozrusuje se ve stfedu epidermis, bud' ze

bunky

cbloroplastü i ostatniho obsabu a znenähla v celycb partiich se pokozka rozpadä; tak vznikaji nepravidelne temne az cerne skvrny, nesmirne pro Preissii vyznacne. Zajimavo, ze velmi casto deje se rozruseni pokozky nad bobatymi bnizdy houbovymi, eoz by nijak nenasvedcovalo ku klidne Symbiose mykorrbizove. zträceji jednotlive

se resorbuji,

bud

jeji

ze vübec

r. 1829 na zäklade abnormne vyvinutyeb takze vlastne kryje se rod Preissia üplne s rodem Cbomiojenz Corda soucasne obranicil a ktery od rodu Preissia lisi se

Corda popsal svüj rod rostlinek,

carpon,

stavbou reeeptakula nepatrne odlisnou (Genera p. 647: Preissia. Recept. fruct. com. angulato-hemisphaericum, centrale-pedicellatum, bijedine

—

Cbomioearpon. M. Recept. fr. com. subtus loculiferum; loculis mono- vel polycarpis.); kryji se tudiz oba rody üplne a mel by se näs rod vlastne oznacovati jako Chomiocarpon, lec usuelni prävo si vydobilo jmeno Preissia Neesem v Synopsi i Naturgescb. d. europ. Leberm. uzite. Nees ale neprävem cituje sebe jako autora toboto rodu, odvolavaje se na Lindl. Nat. Syst. of Botany (r. 1836) ed. IL p. 414., kde ale pfimo Corda za autora jest citovan. Lindberg, Feblner (Scbedae ad fl. exs. austro-bung. IL 1882 p. 158.-160.) loculare; loculis oppositis dicarpis.

peltatum,

a po nick Scbiffner pfiklädaji ke druhu Preissia commutata Nees*) jmeno Chomiocarpon quadratus (Scopoli), jenz mä se kryti s Pr. quadrata (Scopoli) Nees (Naturg. IV. p. 135.) lisfci se od pfedesleho drubu Jen tim, ze. samci terce jsou pfisedle. Lee diagnosa toboto drubeho drubu spoeivä na omylu. Scopoli sice ve sve »Flora carniolica« ed. IL (1772) p. 355. popisuje a na tab. 63. fig. 1356 zobrazuje jatrovku pode jmenem Marchantia quadrata, jejiz reeeptakula samici upomi'naly by na Preissii, ale s tercemi samclmi pfisedlymi; lec popis jest velmi nedostatecny a obraz bruby a nepfesny, takze nejakych urcitycb zäverü nelze ciniti. Jest jisto, ze Scopoli kresll Fegatellu se <$ tercemi a 2 Preissii dobromady, popisuje obe pod jednim jmenem, jak zvlaste Feblnerem (1. c), ktery sbiral ja*)

Corda uvädi druhy Pr.

eruciatum Cda.

italica Cda,

Chomiocarpon angulatum Cda, Ch.


150

trovku tuto na originalnim stanovisku Scopoliho, bylo dokäzäno; lec pfes to neni sprävnym zameüovati Neesovo jmeno kombinaci Cordoveho a Scopoliho, ponevadz Nees skutecne byl prvnim, jenz druh Preissia eom-

mutata v nynejsim pojmu vyraezil. Pozn.: Die tmavozelene, na zpodu a tenkych, skoro prosvitavych okrajich nachove stelky, casto srdcite zafezävane a majici povrch drobne kosoctverecne polickovany, i podle välcovitych dychacich otvorü z 5 vrstev bunek nad sebou stavenych, jakoz i die tvaru samiciho receptakula pozname Pr. commutatu v kazdera pfipade. Blizce pfibuznou jest Bucegia romaniea Radian (Bull. Herb, de l'Inst. Bot. Bucarest

1903,

N° 3.-4., Schiffner Mag. Bot. Lap. VII.

2. 1908 p. 273— 290.) dosud jen noveho rodu, jenz byl pozorovan v alpinskem pasmu vysokohorskem mezi 1000 2000 m nadm. vysky -v Karpatech a Taträch. Ponevadz neni vylouceno, ze by se mohla jatrovka tato objeviti i u nas v Krkonosich, po pfipade i v jinem nasem horstvn pohranicnim, myslim, ze nebude nesprävnym, jestlize si ji blize povsimneme. Habituelne podobä se üplne horskym formam Preissia commutata, s niz casto pohromade roste. Lisi se od ni: 1. pficny prüfez stelky vykazuje ne-

1908

Bot. Centrbl. XIII.

p. 36., Beitr. z.

jediny

zästupce

tohoto

—

i

obycejne vynikly ostry kyl, 2. dychaci dutiny jsou präzdne, postradajice jakychkoliv vläken assimilacnich, 3. samici receptakulum jest tupe kuzelovite, 4. bunky steny tobolky maji fidke (4 6) polokruhovite ztlusteniny, jez ze zevni strany se jevi jen jako uzlovite ztlusteniny (Preissia mä dokonale kruhovite, cetne ztlusteniny z obou stran steny stejne se jevici); blize k vrcholu tobolky ztlusteniny splyvaji na vnitfni strane tobolky dohromady, nechävajice jen polokruhovitä neb kruhovita mista nezstlustlä, 5. spory jsou mensi 45 // (u Preissie 50 60 //). Od Fimbriaria Lindenbergiana, s niz take pospolu pfichäzi, rozeznä se ihned slozenymi, trubkovitymi otvory dychacimi. Ponevadz jinak Bucegia v ostatnich znacich üplne s r. Preissia souhlasi, neni vylouceno, ze cely tento rod jest jen odlisnou formou obycejne Pr. comm., od niz se lisi jen präzdnymi dutinami dychacimi a nepatrnymi odchylkami v receptakulu, ktere ale jinak jsou ve variacni hranici tohoto druhu. Säm nemel jsem dosud pi'ilezitost jatrovku tuto ohledavati, ale cinim na ni pozornu, nebof zajiste, ze i v nasi flofe se vyskytne. Ostatne jest potfebi podrobneho studia tohoto rodu, aby spravnä jeho hodnota vysvitla!

—

—

IX.

Rod Marchantia Marchant-Fil.

in Mein, de l'acad. Paris 1713 p. 230., Linne, Species plant. 1753, p. 1137.*)

Statue jatrovky se stelkou pentlicovitou na koncich hluboce vykrojenou, pravidelne dichotomicky neb dichopodiälne se vetvici. Svrchu jest stelka zfetelne *)

Nazväna po

polickovanä, na spodu mirne vyklenuta; Nicol. Marchant-ovi, fed.

zebro vzdy

zahrady ve vody Urleanskeho v ßlois.


151

vyvinute, siroke a znenähla v boky pfechäzejici ma casto dve az tri bräzdy rhizoidy vystlane. Epidermis z tenkostennych, nezfidka i velkymi, konickymi papilkami opatfenych bunek (M. Treubii Sebif., Java). Assimilacni pletivo tvofi nizkou jen vrstvu cele stelky a rozdeleno jest v cetne dutiny vyplnene assimilacnimi huste za sebou sefazenymi vläkny. Dychaci otvory slozene, välcovite, jen mirne nad povrcb vyklenute; sterbina vnitfni jest rozmaniteho tvaru, od siroee kruhovite az k üzce kfizovite. Zäkladni pletivo jest neobycejne mohutne a slozeno z parencbymatickycb bunek, ktere blize ke spodni pokozce stävaji se stäle mensimi;

Obr.

31.

Marchantia polymorpha L., plodnä rostlinka ve skut. kosti. Bot. zahrada univ. v Praze.

veli-

u nekterycb cizicb druhü byvaji dokonce i ostfe odliseny dve vrstvy, vetsicb bunek svrchnich a mensich spodnicb. Buiiky obsahuji hojne skrobu a olejnyeh telisek; take slizove buiiky jsou zpravidla r»fitomny. Venträlni supiny jsou rozmaniteho tvaru, po obou stranäch zebra vê tfeeh paralellnich fadäch sefazeny; nekdy se (M. polymorpha L.) supiny jednotlivych fad i napadne tvarem rozlisuji.

Druhy vesmes dvojdome; pohlavüi orgäny vzdy pravidelne

sesku-

peny na zvlästnieh ütvareeh stelkovyeh. Androecia, samci terce, jsou mirne vyklenute, k okrajüm skoro blänite ztencene, okrouhle, celokrajne, mirne, nebo i bluboce lalocnate, na spodu huste supinate; vetknuty jsou na vice mene dlouhe stopce, ktera velmi casto byvä excentricky inseroväna (napadne u tropickych nekterj'ch druhü, na pf. M. Treubii Schiffner, M. flabellata Hampe, kde jsou androecia hluboce ctyflalocnä, vejifovitä). Stopka jest prostym pokracovänim rozvetveneho laloku stelko-


152

mä

dobfe vyvinutou stranu venträlni i dorsälni s assimilacnim pletivem a opatfena jest dvema ryhami, jimiz probihaji cetne rhizoidy. Antheridia jsou velice cetna a v radiarnich fadäch na hofeni strane terce samciho zapustena; vyvodne kolce dutin antheridii jsou velice krätke, a podminuji bradavcity vzhled povrchu terce. Samici receptakulum jest vetknuto na dlouhe stopce obdobne stavby jako u androecia a jest v rozmanity pocet syjnmetricky neb i nesoumerne sestavenych lalokü hluboce rozdeleno: tvar a zpüsob rozdeleni techto lalokü jest dülezitym znakem druhovym. Vnejsi strana receptakula jest papillosni a mä dobfe vyvinute pletivo assimilacni i otvory dychaci, spodni strana pak nese mezi laloky dvojchlopnove suchomäzdfite, na okrajich tfisnite obaly, v nicbz jest vzdy vice tobolek; kazdä tobolka cbränena jest vakovitym kalichem a jemnou, zähy beze stopy mizici cepickou. Tobolka jest dlouze stopkatä, zluto- az tmavohnedä, a puka v cas zralosti 4- 8 nazpet se svinujicimi chlopnemi; stena tobolky jest jednovrstevna, bunky vytuzeny fidkymi vläkny kruhovitymi. Spory drobne, kulovite tetraedricke, papillosni, nekdy i nezfetelne sifkovite strukturovane. Elatery vzdy jednoducbe, velmi dloube, ke koncüm znacne ztencene se dvema spirälkami. veho;

—

U telisky,

mnobych drubü ktere

stelky pfisedlyeh; teliska rozsirnji

vegetativni rozmnozovani zvlästnimi velkem mnozstvi uvnitf pohärkü na povrchu jsou tvaru plose cockoviteho a vodou roznasena, pfichäzi

se tvofi ve

druh na znacne vzdälenosti.

Rod

tento, jiz

Linneem v Species plantarum pojmuty,

nich nasich znalosti celkem 67 drubü rozsifenych nejvetsi

cita die dnes-

merou v

tro-

pecha teplych krajinäch (24 dr. Amer., 9dr. Afr., 24 dr. As., 7 dr. Austr.); v Evrope jsou toliko dva druhy zastoupeny, z nichz ve vlasti nasi pfichäzi jedine M. polymorpha. Ponevadz jest to nejobecnejsi jatrovka evropska, s niz ve vsech ucebnicich se setkaväme, doufame, ze nebude näm zazlivano, jestli-ze ponekud podrobneji a obsirneji, nez u ostatnich jatrovek jsme ucinili, o ni pojedname; podrobnejsi popis nas, zalozeny na vlastnich

pecliv}'r ch

mnoho nesprävnosti 21.

p.

studiich se o teto

bude tim spise opravnen, ponevadz velmi obecne rostline v knihäch naleza.

Marchantia polymorpha Linne, Species plant. 1753

p.

1603.

Necker, Meth. musc. 1771 p. 115., Weber, Spicil. fl. Gotting. 1778 Willdenov, Prodr. fl. berol. 1787 p. 344., Hoffmann, Fl. germ.

162.,

Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 387., Schwaegrichen, Hihep. prodr. 1814 p. 32., Weber, Historia musc. hep. prodr. 1815 p. 101., Raddi, Opuscula scient. di Bologna 1818 (II.) p. 358.. Lindenberg, Synopsis 1829 p. 100., Corda, Genera 1828 p. 646., Wallroth, Fl. crypt. germ. III. 1833 p. 41., Hübener, Hepatologia germ. 1834 p. 13., Bischoff, Bemerkungen 1835 p. 981., Nees, Naturg. IV. 1838 p. 61.. p.444 az 494. (Mirbel, Anatom, u. physiol. Unters, über die Marchantia poly1795

p. 92.,

storia musc.


153

morpha), Gottsche, Nees, Liudenberg, Synopsis 1844 p. 522., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 11., Kryptogamenfl. v. Sachs., OberL, Thür. u. Nordb. 1863 p. 1863 p. 305-, Du Mortier, Hep. europ. 1874 p. 150., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 79-, Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 337., Sydow, Leberm. 1882 p. 76., Dedecek, Meehy jatrovk. 1883 p. 26., Leberm. 1886 p. 20., Kny, Bot. Wandt. VIII. 1890 p. 364., Heeg, Leberm. 1893 p. 128., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 42., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 70., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 267., Stephani, Species hep. 1900 p. 164., Pearson, Hepaticae 1902 p. 466., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 13., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 88, Loeske, Moosflora 1903 p. 41 „ Boulay, Hepatiques 1904 p. 179. Migula,

Kryptogamenfl. 1904 p. 419., Lacouture, Tableaux 1905 p. 63-, Müller, Leberm. 1907 p. 304., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 45., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 74.

Bemerk. 1835

Delin,: Bischoff,

LXVIII.

tab.

fig. V.,

Nees, Naturg. IV.,

1875 tab. XL fig. 136.. Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCVIIL, Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. XI. fig. 1., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 95. fig. Müller, Leberm. 1907 p. 16. fig. 10.» ?., 1838

tab.

ad

p.

83.,

Husnot, Hepaticol.

Kny, Bot. Wandt. 1895

t.

gall.

LXXXIV— XC,

1—

p.

18. fig. 12., p. 25.

fig. 21., p. 58.

fig. 46., p. 69.

fig. 56., p. 70.

fig. 57.,

p. 71. fig. 59., p. 93. fig. 72., p. 104. fig. 81., pag. 106. fig. 83.. pag. 108. fig. 84., p. 303. fig. 185., p. 304.

Exsicc-: ve vsech sbirkäch;

na

fig. 186., p. 305. fig. 187.

Hübner- Gen th, Deutschi. Leberm.

pf.

no.

Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. exsic. no. 6., Husnot, Hep. gall. no. 48., Fl. exsic. austro-hung. no. 3115., Schiffner, Hepaticae eur, no. 14., 15., Bauer, Bryoth. boh. 174. 26.,

Syn.:

Pulmonaria Brunschwyg, De

arte distillandi 1500 p.

Jecoraria, Brunfels, Herbar. vivae Icon. 1530 p. 191. Jecöraria, seu Hepatica fontana Tragus, Verae atque

CLXI. advivum

expr.

imag. 1500 p. 522. Liehen vulgo Fegatella Caesalpini, De planus libri XVI. 1583 p. 601. L. primus, L. tertius Lobelius, Plantarum sea stirpium hist. 1576 p. 646. Muscus fontanus sive Hepatica aquatica C. Bauhin, Prodr. 1620 p. 52. Liehen petraeus stellatus et umbellatus G. Bauhin, Pinax 1623 p. 362. L. fontanus maior, stellatus aeque ac umbellatus et cyathoporus Dillenius, Hist. musc. 1741 p. 523, tab. 76.

Marchantia stellata Marchant fil. Acta Reg. Acad. Paris. 1713 p. 230., Lamarck, Encyclop. meth. III. p. 107. M. maior capitulo stellato, radiis teretibus Micheli, Nova plant, genera 1729 p.

M.

foliis in

tab.

I.

2.

tab. I. fig.

medio

atris,

fig. 3. (pl.

9

1.,

non

2.

(pl.

£).

tesselatis,

capitulo stellato

).

M. capitulo non dissecto Micheli

1,

c.

tab. I.

f.

5. (pl.

J).

Micheli

1.

c.


154

M. margine nudo calyce piano p.

106., tab.

(stellata)

Schmidel, Icones plant. 1747

XXIX.

M. squamis marginalibus calyce peltato (umbellata) Schmidel, 38. tab.

ibid. p.

IX.

M. umbellata Scopoli, Fl. carniol. 1772 (IL ed.) p. 354. M. irrigua Wilson ms. ap. Hooker, Contrib. of Smith Engl. Flora IL p. 106. "',':'

M-\T

-T

1832,

•

32. Marchantia polymorpha L: 1 cast pokozky s prüduchy (150 kr. zvets.), schematicky pfehled vyvoje thallidii, 3 thallidium dospele (250kr. zvets.), 4— Spostup a rozmanite zpüsoby klieeni thallidii, 9 uiladä rostlinka z thallidia vzniknuvsi a nesouci jiz rozmnozovaci pohärek (lOkr. zvets.), 10 pficny prüfez stelkou: a epidermis s jednim slozenym otvorem dychacim, 1 vrstva assimilacni s dutia im dychacimi a assimilacnimi vläkny; pod touto nalezä se zäkladni paren-

Obr.

2

ii

chyrnaticke pletivo, jehoz nektere bunky jsou schodovite teekovane, jine obsahuji velkä olejnä teliska; r rhizoidy, v venträlni supiny (400kr. zvets.). Kvilda.

M. Kablikiana Corda in seh. teste spec. et ic. in herb. mus. reg. boh.! M. stellata Corda dtto! M. elliptica Corda dtto! M. coaretata Corda dtto! M. macroeephala Corda, Deutschi. Jungerm. in Sturm's P^lora 1835 p. 63. tab. XV11. teste spec. in herb. mus. reg. boh.! M. Syckorae Corda ap. Nees, Naturg. 1838, IV. p. 97 (icon. ined.)! M. pilosa Opiz in seh. Herb. mus. reg. boh.!

Stelka pentlicovitä,

1

—2

cm

siroka, az 15

cm

dlouha, pf i-

k substratu, ktery v rozsählych povlacich pokryvä; okraje mirne kadefave a tenke. Stelka vetvi se dichotomicky nebo diehopodiälne a na koncich jest nepravidelne vykrojoväna; na svrchni strane jest zelenä, jemne polickovana a mä ve stfedu cerne pruhy, na spodu jest nahnedla az nachove nabehla. Stfedni zebro jest siroke, splostele, od zäkladniho plelehä

tesne

jsou nekdy slabe vystoupave,


155

a na spodni strane stelky jen mirne vynikle. Epitenkostenne a sefazene v rhombickä nebo sestibokä po-

tiva skoro neodlisne

dermälni bunky uprostf ed

licka, majici

centrickymi

dychaci otvor, jenz jest obdän dvemi konkruhy po 4 bunkäch. Na prüf ezu shledäme, ze dychaci

otvor jest slozeny ze ctyf nad sebou sestavenych prstencü, z nichz posledni obsahuje sviraci bunky protähle v tupe konicke vybezky, huste na povrchu papillosni a nahnedle; sterbina jest sirokä, jen üzkymi temito vybezky nedokonale pfepazenä. Assimilacni pletivo jest velmi üzke, sotva Vs tloustky stelky zabirajici; dychaci jeho dutiny

Obr. 33. Marchantia polymorpha L: 1 samci terc ( 3 / 2 kr. zvets.); äschern, jeho a antheridium, b supiny; 3 spermatozoidy präve anther. opustivsi (800kr. i samici recept. ze spoda, 5 pfie. pr. jednim jeho lalokem: a assimilacni (S^zäkl. pletivo, / rhizoidy (60kr. zvets.), 6 tobolka obalenä kalichem k a na basistetu zbytek cepieky c (30kr. zvets.), 7 sehem. prüfez plodonosem: b kalich: 8 pficny prüfez stopkou samciho, 9 samiciho terce; 10 vytrusy

nikem

(650kr. zvets.).

prüfez: zvets.),

dutiny, nesouei

a obal, mrst-

s

Hvezda.

jsou huste vyplneny assimilacnimi vläkny

sestävajicimi z vejcitych az välcovitych bunek na zpüsob clänku Opuntie sestavenych a podobne se vetvicich. Zäkladni pletivo jest mohutne, bunky jsou tenkostenne, tu a tarn

i

teckovite az

sifovite

stlustle;

slizove

kanälky chybi üplne, za

to

bunky obsahuji cetnä olejovä teliska a spousty drobnych zrnek skrobovych (jmenovite na podzim). Venträlni supiny jemne, ale jednotlive

hyalinni neb slabe nahnedle a jsou trojihodruhu: 1. medianni supiny sestavene po stranäch zebra jsou tvaru üzce lancetoviteho;

laminärni supiny

pokry vajici v souvisle fade bocne cästi stelky nazpet obnuty pfivesek; 3. marginälni supiny sestavene v f ade u sameho kraje stelky jsou drobne, hyalinni neb zahnedle, tupe, siroce jazykovite a nezfidka pfecu2.

jsou trojboce nizce jazykovite a maji srdcity,

huji

i

pfes okraj stelky. Rhizoidy dlouhe, bile az nazloutle, obojiho druhu.

Dvoudomä. Androecium okrouble lalocnate, die 6

— 12

jest dlouze stopkate, tercovite,

ze stfedu

na okraji

do lalokü paprscite vybihajicich


156

vzhüru vyv niz nachyti se

zeber; okraje jsou blänite stencene a v cas zralosti antheridii

hnute, takze cely terc pak pfedstavuje drobnou misku,

dostatecne mnozstvi vody, do niz by antheridia mlekovity svüj obsah (viz str. 22.) mobla vypräzdniti. Na spodu jest terc huste pokryty supi-

nami v radiarnich fadach spofädanymi. Antheridia jsou zapustena na vnejsi strane terce v fadach za sebou, jednotlive ve zvlästnich dutinäch v assimilacnim pletivu; antheridium jest podlouhle vejcite, kratce stopkate a na basi kolem stopky mä nekolik kratickych välcovitych parafys. Steny dutin antheridiovych, nekdy i samotnych antheridii jsou nachove zbarvene (bunky obsahuji velke krüpeje krvave cerveneho barviva); vyvodne otvory dutin jsou slabe hrbolkovite vyvj'seny a zavinuji bradavcity vzhled povrchu terce, kter>* mimo to i jako stelka sama jest polickovän. Policka jsou radiärne uspofädäna, ve stfedu terce skoro pravidelne kosoctverecnä, k obvodu protählejsi, mirne vypukla a maji dychaci otvor podobne staveny jako sterilni stelka. Samici reeeptakulum jest rovnez dlouze stopkate a tercovite, ale hluboko v 6 11 (nejcasteji 9) välcovitych, do spoda silne svinutych, paprscitych lalokü; jen mala kruhovitä cast centrälni zbyvä, od niz laloky paprskovite se rozdeluji a k niz pfipojuje se stopka. Reeeptakulum mä tutez stavbu anatomickou jako stelka sterilni, eoz jmenovite na pfienem prufezu svinutych lalokü dobfe jest patrno:

—

assimilacni

pletivo

zabirä

jen V4 tloustky,

ostatni

cäst

lalokü

sestävä

bezbarveho pletiva zäkladniho; na spodni strane (kterä näsledkem svicipkate rhizoidy, probinuti nalezä se uprostfed) vyräzi cetne hladke hajici do stfedu a pfipojujici se k rhizoidüm v kanäleich stopecnych. Pokozka mä dychaci otvory a bunky jeji jsou vzdy zfetelne papillosni. V interradiieh receptakula jsou na spodu zapusteny cetne sporogony, vzdy 2 4 v jednom obalu; obal jest dvojchlopnity, suchomäzdfity, bily neb slabe rüzovy, 11a okrajich silne tfisnity a probihä od centra az ke konci mezipaprsci. Kazdä tobolka kryta jest jeste samostatnym vakovite zvoncovitym kalichem na vrcholu podelne pukajicim. Tobolka jestvejcitä, zlutä a v cas zralosti zfetelne dlouze stopkatä; otvirä se na vrcholu podelnymi skulinami ve vice lalokü, ktere se nazpet svinuji. Steny t obolky maji bunky hustymi, tenkymi kruhovitymi vläkny vytuzene. Spory kulovite, zlatozlute, 8 10 fi v prümeru; na vypukle z

i

—

—

strane jsou huste, ale velice jemne papillosni a obsahuji 1—3 velke krüpeje olejne. Elatery velice dlouhe (0'2— 0'6 mm), üzke (5 /<), zlute, k obema

koneüm stejnomerne ztencene a maji dve huste vinute ridia a archegonia zraji

spirälky.

Anthe-

v kvetnu, sporogony v cervenci a srpnu.

Vegetativni rozmnozoväni deje se pomoci kulatych, plochych, cocve stfedu hluboce zafiznutych thallidii mnohobunecnych, jez se ve velkem mnozstvi uvnitf zvlästnich pohärkü s 0-

kovitych,

tvof i

zdobne tfisnitym okraje m, stelky.

rozsetych nepravidelue po povrchu


157

Druh

tento jest nesmirne promenlivy; z nescetneho mnozstvi

bucTtez jako nejblavnejsi a nejnäpadnejsi

uvedeny

—

Stelka tenkä, plose k subplocbymi, nevystoupavymi; ve stfedu jest stelka vice mene cerne zbarvena (namnoze v üzkem jen pruhu). Receptakulum samici stible, s üzkymi laloky. Roste v rozsählycb povlacicb vsude na vlbke zemi, zdech, zahradnim bumuse, pobliz obydli lidskycb. Tvofi formy: aquatica Nees 1. e. p. 65. Stelka velmi jemnä, svetle zelenä, pentlicovitä, znacne prodlouzenä, vidlicnate vetvenä; ve stfedu mä jen jeden, nanejvys dva uzounke cerne prouzky. Na bfezicb vod, nezfidka

var. communis Nees, Naturg. 1838 IV. p. 65,

strätu

f.

forem

näsledujici:

i

pfilehlä

s

okraji

v samotne vode.

subf. nuda

1817

Nees

p. 193.

1. c. p. 66. Syn.: var. fontana Martius, Flora erlang. Okrajove supiny venträlni male, fidke a zakrnele, pfes

okraj stelky nepresabujic]. subf. denticulata

Nees

1.

p. 67.

c.

—

Okraj. supiny venträlni jsou velke,

zpravidla zlutobnede a pfesabuji pfes okraj stelky,

jiz

dodävaji zu-

bateho vzezfeni. subf. linearis m. subf. n. Stelka velmi uzouckä (5 8 mm), pentlicovitä, ve vode vzplyvajiei. subf. palmata m. subf. n. Stelka mnobonäsobne vidlicnate v üzke klinovite parohovite laloky delenä. subf. lobulata Nees, Synopsis 1844 p. 523. Stelka ve velke, siroke, vejcite laloky nepravidelne zafezävanä. Stelka delena jest ve velmi cetne, drobne, subf. cordata m. subf. n. srdcite laloky. Tvar tento tvofi pfecbod k näsledujici f. riparia Nees 1. c. p. 67. Stelka siroce pentlicovitä, zive zelenä, nepravidelne dichotomicky v krätkycb odstavcich vetvenä; ve stfedu na svrcbni strane täbne se nekolik cernycb prouzkü. Velice hojnä na velmi vlbkycb mistech, jako bazinatycb lukäch, bfezicb potokü, roubeni studni, na stenäch mlynskych vantrokü a pod. subf. horizontalis m. subf. n. Stelka znacne sirokä (2 2'5 cm), plose rozlozenä, s okraji plocbymi, nepravidelne drobne vroubkovanymi; ve stfedu stelky jest tmavobnedy, jediny siroky prub, nekdy jen nepatrne odlisny az cbybejici. Dosti fidkä. subf. crispa m. subf. n. Syn.: M. macrocephala Corda in Sturm's Deutscbl. Fl. 1835 p. 63., teste spec. in Herb. mus. reg. boh.! Stelka sirokä, nepravidelne lalocnatä, s vystoupavymi, vlnite zkadefavymi okraji. Vzäcnä. subf. mamillata Hagen in Scbiffner, Hepat. europ. exsic. n° 15 pro var. Stelka svetle zelenä, na celem povrchu bojne tupymi papilkami pokrytä, jez dodävaji ji slabe krystallinicky tfpytivebo lesku. Vzäcnä. f. domestica Nees Syn. 1844 p. 523. Syn.: var. terrestris Klinggraeff, Leb- u. Laubm. West- u. Ostpreus. 1893 p. 42. Herb. Abyss. e. itiner.

—

—

—

,

—

—

—

—


158 n° 499.

—

Stelka tenkä, tmavozelenä, v cetne, male, klinovite az vej-

v prostfed maji stfedni zebro ve Reeeptakula i androecie krätce stopkate. Na humusu v zahradäch, na vlhkych zdech, hnijicim dfivi a podob. mistech velmi obecnä.

cite laloky rozdelenä,

ktere vzdy

velke sifce cerne zbarvene.

—

carbonaria vi. subf. n. Stelka olivove zelenä, v cetne, drobounke, srdcite klinovite laloky delenä, s okraji splostelymi, slabe vlnitymi. Velice hojnä v lesich na mfstech po milifich, na ohnistich, vsude, kde jsou zbytky dfeveneho uhli. Stelka statnä, siroee pentlicovita, rozdelenä subf. muralis m. subf. n. v nepravidelne, vejcite laloky, sedozelenä, kozovitä a na nepravidelne zafezävanych okrajfch nahnedlä. Na vlhkych zdich, jmenovite stenäch stäji, zächodü a pfi hnojistich. Stelka silnä, tuha, sfavvar. alpestris Nees Naturg. IV. 1838 p. 70. nate a zive zelena, lehce k substrätu pfilehavä, s okraji vystoupavymi bez cernych pruhü ve stfedu; laloky üzce vejcite, casto prodlouzene a dichotomicky rozvetvene. Receptakulum samici se stihlymi, nahoru ohnutymi paprsky. V hustych kobercich na vlhkych mistech, lesnich pramenistich, vlhkych skaläch v horach dosti hojna. 7 subf. crispata A ees 1. c. p. 71. Laloky stelkove üzce pentlieovite s kadefavymi okraji. Na bafinatych lesnich lukäch horskych. subf. viridissima m. subf. n. Stelka napadne medenkove zelena. Na bafinatych loukäch vysokohorskych. subf. purpurea m. subf. n. Celä stelka i pohärky nachove nabehlä. Vyznacna rostlinka vysokohorskä. subf. riparia Nees 1. c. p. 71. prof. Stelka »siroee pentlicovita, velmi tuha a sfavnatä, modrozelenä, nepravidelne lalocnata. Na bfezich horskych ruceji a mezi travou na horskych lukäch. Stelka f. stenoloba Velenovsky, Jatrovky 1903, III. p. 23. pro var. bledezelenä, s dlouhymi, dichotomicky rozvetvenj'mi, üzce pentlicovitymi laloky a neznymi, dlouze stopkatymi terci. Na horskych raselinnych lukäch. var. coaretata Corda in seh. pro spec. Stelka olivove zelenä, silne vykrajovane lalocnata, laloky polokruhovite, siroke. Samici receptakulum stihle paprscite, paprsky üzke, stfed terce nepatrny. Obaly cervene az nachove, dlouze tfisnite. Na raselinäch velmi obycejnä. M. polymorpha jest jedna z nejobycejnejsich jatrovek vübec, nebof nachäzi se vsude na cele zemekouli velice hojne. Habitueine jest nesmirne menlivou, takze neni divu, ze mnohokräte podrobnemu studiu, zvläste v starsi dobe, byla podrobena, näsledkem cehoz celä rada druhü odrüd byla popsäna. Neobycejne subtilniho zpracoväni po teto stränee doznala March. od Cordy. Genialni, lec casto velmi povrchne praeujici tento botanik rozeznal die rostlinek v nasi vlasti i stfedni Evrope (die materialu od ostatnich botanikü hojne mu zasilaneho) celou fadu druhü na misto

subf.

—

—

—

—

—

—

—

—


159

jedineho Marchantia polymorpha. Lee nesfastnou nähodou velmi mnohe z techto druhü züstala jen nomina nuda, kdezto nektere kolovaly jen

Jakehosi oceneni a uvedeni do literatury dostalo se Cordovym druhüm v präci Neesove, ale od te doby zädny z botanikü se podrobneji variaci teto jatrovky vübee nezabyval. A tak koluji dodnes Cordovy druby v knibäcb hepatikologickych, jako nejasne druby, anebo neodüvodnenä Synonyma, pfispivajiee nesmirne k zatemneni evropskych zästupeü celeho rodu. Mne naskytla se znamenitä pfilezitost k rozlusteni toboto ofisku systematickeho; v berbäfi musea ceskebo nachäzeji se totiz vsechny Cordovske druby v originäleeb, namnoze i s kresbami a vlastnorucnimi poznamkami autorovymi. A tak podafilo se mi, doufäm ze bezpecne, zäbadnou tuto otazku rozfesiti. V literatufe naebäzime vseobeene citoväny tyto druby: M. macroeepbala Cda, M. coaretata Cda, M. Kablikiana Cda, M. stellata (Scop.) Cda nebo M. stellata Cda, M. elliptiea Cda, M. Syckorae Cda. Ze vsecb teebto drubü publikoval autor jen diagnosu M. macroeepbala ve sve monografii v Sturmove flofe, kdezto ostatni ctyfi vydäny byly jen jako exsikata ve vymennem üstave Opizove; sesty drub, M. Syckorae, publikovän byl na zäklade pisemnyeh ridajü Cordovych Neesem na str. 97. nesmrtelnebo jebo dila o evropskych jatrovkäcb. Pfirozene, ze tedy bebem doby vznikly zmatky, obzvläste, kdyz Neesova oceneni nekterycb drubü Cordovych nebyla spravnä a odbyti Bischoffovo v jeho Bemerkungen o druzich Cordovych bylo stranicke a nedostatecne. Marchantia macroeephala Cda jest uschoväna v herbäfi ceskeho musea jednak v originelnim exempläri, die nehoz vyobrazeni Cordovo pro Sturmovu Floru bylo provedeno, jednak v originelnieh kresbäch autorovych, jez k exempläri jsou pfilozeny; jest to nepatrne odehylnä forma, identickä se subf. erispa (f. riparia). Corda ve sve diagnose uvadi jako hlavni rozlisovaci znaky: 1. nepravidelne mnohonäsobne lalocnaty tvar stelky, 2. tobolka pukajici ctyfmi chlopnemi, 3. elatery s jedinou

v exsikätech anebo vykresech.

spirälou; rozdily tyto take, ac pfespfilis sidealisovane,

posledni tyto znaky nejsou

rozhodujiei,

Corda

nebof na jedinem

kresli.

Nez

onom exem-

jsem nejen ve vice chlopni otevirajici se tobolky, nybrz dvouspirälove elatery; zbyvä tudiz jen tvar stelky. Ostatne Corda säm nebyl üplne o platnosti sveho druhu pfesvedeen, jak svedei vlastnorucni jeho poznämka »M. polymorpha« na etikete tuzkou napsanä. Nees povazuje M. macroeephala za shodnou s jeho odr. alpestris; nez tomu üplne odporuje povaha stelky i z kresby Cordovy v Sturmove flore dobfe znatelnä. V herbäfi ces. zem. musea nalezl jsem jeste nekolik exempläfü üplne s Cordovou M. macroeeph. souhlasieich, ale pochäzejieich z herbäfe pläri

nalezl


160

Opizova a nesoucich oznaceni »March. polymorfa a stellata b. pilosa Opiz« anebo proste »Marehantia pilosa Opiz«; take v »JSeznamu rostlin kveteny ceske« (1852, p. 196.) tuto odrüdu »/? pilosa o« nachäzime. K popsäni teto nove odrüdy vedly vsak Opize jen cetne rhizoidy vetsim tlakem pfi lisoväni rostlinek z ryhy stopek plodonosovych vypuzene; jinak neni na rostlinkäch zädneho znaku odlisneho. M. eoarctata Cda jest jen odrüdou, kterä na obnazene raseline na vrchovistich velice casto se vyskytä, tvofic velke povlaky; vyznacuje se tmavsi barvou, sirsimi laloky a pekne rüzovymi az cervenymi obaly. Jest to rostlinka pro stanovisko svoje velmi vyznacnä. M. Kablikiana Cda, nescislnekrät vsude eitovanä a uvädenä, jest pfitomna v herbäfi ces. musea v cetnych exempläfich. Prvni rostlinky, ktere Corda od pani Kablikove z Vrehlabi obdrzel, maji pfilozeny i originalni kresby s poznamkami autorovymi; maji stihle, ozdobne samici terce, välcovite tobolky, pfeväzne jednospiralove elatery a silne tfisnite obaly. Povrch stelky mä cetne papilky; jest to tudiz f. riparia Nees subf. mamillata Hagen. Jine exempläfe, rovnez Kablikovou sbirane, Cordou urcene a v prazskem vj mennem üstave vydane, nälezeji k odr. alpestris. Exemplare nalepene na osmerkäch a nesouci tistenou etiketu »Marehantia Kablikiana Cor. bey Hohenelbe, Josepbine Kablik«, jsou vesmes f. riparia. March. Kablikiana var. minor Corda, ktere sbininy byly od Benesche »im Walde Seidlovka bey Wossek« a jez neson vlastnorucni poznamku Cordovu »diese Marehantia wächst häufig auf Kohlenplätzen in den Waldstrecken« nälezi jednak k subf. carbonaria, jednak k f. riparia. V herbäfi Cordove nachäzi se mimo to jeste mnoho rostlinek, nesouci etikety toliko »7« tuzkou oznacene s poznämkou Cordovou »March. Kablikiana«, ale jinak bez udäni lokality; tyto vsechny patfi k f. aquatica. Ze vsech techto okolnosti vidime, ze "orda säm nemel zädueho pfesneho pojmu o M. Kablikiana a ze dluzuo tedy tento droh vübec skrtnouti, ponevadz zahrnuje nejrozmanitejsi formy M. polymorpha, s niz se vübec kryje. Rostlinky nesouci oznaceni Cordovo »M. stellata Cda«, anebo »M. polymorpha Linne ß stellata Corda«, patfi vsechny k f. domestica. Exempläfe vsak sbirane Lorinserem u Mimone a W. Siegmundem u Liberce jsou f. riparia subf. horizontalis. Vsechny maji znaene mnozstvi pohärkü na stelce, okolnost to na samotnem jedinem stanoviskn velmi variabilni. M. elliptica Corda jsem mel pfilezitost pouze v jedinem exempläfi r

(

ohledävati; byla to jen

f.

aquatica.

M. Syckorae Corda in seh. publikoväna byla Neesem, ktery cituje vyobrazeni; dlouho ale nemohl jsem sehnati ani exsikatu ani obrazu. Konecne nasel jsem v pozüstalosti Cordove dva exempläfe oznacene Cordou »Sykora« a maj'ci pfilozeny kresby tuzkove, jez souhlasi dokonale s popisem Neesovym; die tohoto totiz vyznacuje se tento druh, ve vsech knihäch hepatikologickych dodnes strasici, tmavozelenou, plochou, klinovitou i


161

monokarpickymi receptakuly, s välcovitymi, dokonale oddelenymi, bilymi obaly. Exemplare Cordovy maji skutecne vesmes samici stelkou a

jsou to vsak vsechny exempläfe pfezräle, zbytky ostatnich tobolek vypadaly. Obaly jsou siee bile, od sebe odchliple a rozdelene, ale nikdy ne välcovite, neinene ani v takove mife, jak jest Cordou nakresleno; Cordovy vykresy, jinak vzorne a svedöici o neobycejne umelecke vyspelosti, routine i zälibe v kresleni autorove, obsahuji vübec obräzky znacne schematicke a sidealisovane, namnoze i s pfikrasami, jez marne na skutecne rostlince, die niz vykres byl proveden, bycbom hledali, jak nejednou meli jsme pfilezitost se pfesvedciti. Jsem üplne pfesvedcen, ze nalezl jsem a mel tudfz ofiginäly Cordova drubu M. Syckorae; jsou to vsak jen f. riparia. Näzor näs dobfe se shoduje s näzorem Neesovym, jenz poklädä tento drub Cordüv za pfechod ke svemu dr. M. quinqueloba; lec o tomto studie Stepbaniho ukäzaly, ze jest jen na nedokonale vyvinutych rostlinkäeb M. polymorpba vystaven (Species I. p. 195.). I docbazime tedy k zäveru, ze vsechny druhy r. Marchantia, jez Corda ze stfedni Evropy uvädi a rozeznävä, shoduji se dokonale s March. polymorpba. Neesovo rozdeleni odrüd a forem M. polymorpha jest v pfehledu terce

jen o jedine tobolce;

u nichz

jiz

näsledujici:

A. Communis: «) aquatica: 1. nuda; 1* brevipedunculata, 2. denticulata; 2* brevipedunculata, 3. lobulata. ß) riparia: 1. dilatata; *1 latissima,

2.

angusta.

y)

domestica:

1.

receptaculis grandiusculis,

2. rec.

minutis.

B. Alpestris: crophylla,

2.

B* crispa, Bß riparia,

B;-

domestica:

1.

ma-

microphylla.

Zdä se, ze rozdeleni toto bylo vesmes ucineno jen na zäklade sucbych exempläfü herbafovych, pfi cemz nebyl nijak brän zfetel k okolnosti, ze susenim namnoze vzbled i tvar rostliny se znacne porusi. Proto pfi svem sestavoväni forem hledeli jsme vzdy na zkusenosti, ktere v j>rfrode na zivycb rostlinkäch jsme ucinili, a sledovali jsme rozvrb Neesüv jen v hlavnich rysech, namnoze i znacne odbocivse. Nejcastejsi jest u näs f. domestica, kterä pficbäzi vseobecne na hole püde, zdech, cestäcb, mezi dläzdenim na dvorcicb i ulicich mest i velkomest, vsude, kde jen jest trochu prsti a dostatecne vlhkosti; podobne i subf. carbonaria nechybi nikdy v lese na mistecb, kde zbytky dfeveneho uhli se nachäzeji. F. riparia povlekä holou püdu strmych bfebü potocnicb, kdezto f. aquatica odvazuje se i do vody, a roste mezi mechem a travou na kazde bazinne louce; na znacne vlbkych mistecb jsou rostlinky drobnejsi a maji okrajove supiny venträlni zakrnele, ano i chybici, procez Neesem oznacoväny jsou za var. nuda, ackoliv jiz Huebenerem okolnost tato byla pozoroväna. Pfes to vsak jest lepe podrzeti toto oznaceni, nez Huebenerovo, ponevadz lepe vystihuje Charakter; mimo to var. fontana (Martius) Huebener

mä

vetsi obsah.

Dr. Karel Kavina: Monografie eeskych jatrovek.

11


162

mamillata Hagenem a Sehiffnerem za dobrou odrudu vyhlasovanä, nemä naprosto präva varietoveho; vsechny rostlinky na stanoviscich s pfesycenou atmosferou vodni rostouei maji epidermis vice mene papillami vypravenou, jak jiz samo sebou z vyznamu techto vyplyvä. Povazujeme tudiz odrudu tuto za pouhou subformu, ackoliv dluzno pou var. ilotknouti, ze parallelne s obdobnym zjevem mozno se setkati F.

i

alpestris.

Var. alpestris jest vyznacnou rostlinou horskou, domaei vlhkemu, piskovemu podkladu prahornimu; rozeznävä se dobfe jiz charakteristickym vzbledem, povahou i näpadne zivou barvou stelky. V Krkonosich jest vsude hojnä, jmeuovite v päsmu klecovem; i na zdech kaplicky na Snezce i mezi balvanami na übocich teto hory se s ni setkävame, kdez bujne ve spolecnosti Poa annua v. supina, Taraxaeum nigricans, Ditrichum zonatum, Veronica bellidioides a j. roste. Lee vsechny formy a rozmanite odehylky druhu toboto jsou Jen zavineny rüznosti okolnosti; pokusne pfi pestoväni müzeme se pfesvedciti, jake näpadne zmeny jatrovka tato vlivem zmeny okolnosti prodelävä. jest tedy tento polymorf, v pravem slova smyslu, jedniin z nejznamenitejsieb dukazü pro existenci oekogenese v rostlinstvu vübec. Mimo M. polymorpha, jez rozsifena jest po cele severni (a zda se, ze i cele jizni) polokouli, roste v jizni Evrope jeste M. palaacea Bertolini (Opusc. sc. di Bologna 1817, I. p. 242; Schiffner, Hep. eur. no. 13.). Tato mä stelku tuhou, kozovitou, modrozelenou a silne lesklou; ve stf edu na svrchni strane nejsou nikdy cerne pruhy, jako u riasebo druhu doI

inäciho, a venträlni supiny jsou jen jedineho druhu, cervene, siroce troj-

hranne se srdcitym pfiveskem a jen po stranäeh zebra v jedne fade sestavene. Dychaci otvory maji chodbu zpravidla ze sesti vrstev bunek nad sebou siozenych; bunky sviraci jsou hladke a nechavaji jen lizce kfizovitou sterbinu. Beceptaculum samici neui tak hluboko lalocnate, jako u M. polymorpha, a paprscite jeho laloky züstavaji oloche, nikdy se na nesvinujice. Pohärky s rozmnozovaci'mi ti-lisky pfisedaji na nizky zfetelny val, nikdy nepfimo ku povrchu stelky. Pekny tento d ruh. dosti hojne pfichäzejici na vlhkyeh mistech v celem Stfedozemi, byvä u näs zhusta ve sklenicich pestovan, a dik vegetativnimu svemu rozmnozoväni snadno zdivocuje; nezfidka zanesen byvä k näm se zemi .spolu s rostlinami z jizni Evropy pffmo importovanymi. Tak na pf. povlekal sveho casu hojne hrnce i hliuu v techto v malern borkem skleniku c. k. ces. bot. zahrady v Praze. Venku zalozene kultury, v zahrade i ve volue l)firode v teplem okoli prazskem (u Srbska, Sv. Ivana, Chuchle, Libsic), dafily se v lete znamenite; lec pfes zimu vsechny vzdy zasly. Ponevadz neni vylouceno, ze i jinde ve sklenicich v Cechäch by se jatrovka tato mohla objeviti, uvedl jsem strucne rozdilne jeji znaky od pfedesleho druhu, ackoliv v oblast nasi flory nespadä; od M. polymorpha L. rozlisime tento druh

dkrajich

okamzite die kozovite konsistence a stejnomerne modrozelene, lesklc stelky.


163

X.

Nova St/n.:

Rod Lunularia

plant, genera 1729 p. 4.*)

Staurophora Willdenov, Magaz. Berlin 1809,

Micheli,

III. 2. p.

Gesellsch.

d.

naturf.

Freunde

z

101.

pen tlico vi

— 1'5

cm zsifi, vidlicnate rozvetvenä, svetlezelenä, silne lesklä ana povrchn jemne polickovanä; konce stelky jsou polokruhovite tupe a maji skoro Stelka siroee

tä, 1

pravoühly vykroj, v jehoz stfedu jest terminälni bunka, chränena terckem belavych supinek venträlnieh. Okraje stelky jsou zpravidla silne zvlnene a obloukovite lalocnate. Epidermis sestävä ze sestihrannyeh, tenkostennych a jen v rozich trojühelnikove slabe ztlustlych bunek nemajicich ehloropbyllu; dyehaci otvory jednoduehe, slabe nad pokozku vyzvednute a peti az sesti koneentrickymi kruby po sesti byalinnich, tenkostennycb bunkäeb dokola obdane. Bufiky posledniho sveraciho krubu jsou jen tri a papillosni; v stäfi se vsak tyto, casto i nejblizsi dva neb tri kruhy zäroven, rozrusuji, takze zeje pak velky, nepravidelny otvor dycbaci. Assimilacni pletivo jest velmi nizke a rozdelene ve velke, sestihranne az polygonälni dutiny, zeela vyplnene krätkymi, mnohokräte rozvetvenymi vläkny assimilacnimi. Zäkladni pletivo slozeno z tenkostennych parenchymatickyeb bunek, obsahujieich bojne velke kapky olejne; slizove kanälky chybi üplne. Na pficnem prüfezu stelky vynikä siroke, velmi tupe kylnate zebro, konvexni svrchni strana a znenähla züzene az skoro kfidlovite boky. Podel zebra jsou nabocich vetknuty napfic jemnounke, bile neb slabe narüzovele venträlni supiny, u rostlin na sussim stanovisku tesne stfechovite, na vlhcim oddälene uspofädane; jsou tvaru velmi vyznacnebo, podlouhle polomesicite a na vypukle strane maji siroky okrouhly pfivesek. Bunky supin jsou bohate olejnymi krüpejemi. Rhizoidy jsou eiste bile a vetsinou opatfene velmi hustymi, ostfe bodlinatj' mi cipky. r

Dvoudomä. Samci teree jsou vejcito miskovite, pfisedle na krätkych postrannieb lalocicb a maji okraje vzhüru vyhnute; povrcb jicb je^t pokryt cervenavymi bradavkami, z nichz v kazde vyüsfuje kanälek vedouci do dutinky, kterä ehovä dlouze stopkate, vejcite antheridium majiei na basi stopky öetne jedno-, nekdy dvoubunecne parafysy. Samici reeeptakula zdvihaji se na dlouhe stopee, jez vynikä v postrannim zäfezu stelky; stopka jest 3 4 cm dlouhä, byalinni, dokonale oblä. Postradä üplne ryhy a jest celä ütlymi, vläskovitymi supinkami fidee porostla; na spodu jest poebvovite obalena nekolika tlustymi vejcitymi, huste chlupatymi supinami, jez nekdy i dohromady srüstaji, tvofice vice mene souvisly val na basi stopky. Terc

—

*)

nula

=

Nazväna tak

die polomesicityeh

pobärkü

s

rozmnozovacimi

telisky;

mesicek. 11*

lu-

i


s;im

d

jesl

1»«>

r

milacnfob dutin 2

(ffdtfoji

ih'Ii

ii

ii

k

\

k

,

ii

I

.1

1

\

hr

.

dychacfoh btvorä

i

(I ;i

v r

1

1

c

(I

r s

11

\

postrada assi-

;

pfeohazi aa spodu pflmo ve ötyffi

a

proti sobö vodorovDe"

l
5)

;i

obaly, barvj bölavä neb bledozeleue;

rourkovite

stojfci

pak vycnfva* je,lm. \<M.ii;i. iiii;i\(iliiic(la tobolka n;i dlouhe stopeöoe; tobolka jesl v mladi obalena toliko jemnou öepickou, kalioh ohybl fiplnö. Steny tobolky jsou /.

kaide*

rourkj

i.

jodnov rslevno

drobounke\

;i

maji luink\

volko, luv, /.lliislriiin

v ras zralosti

;

ov&lni dvouvretevue" viöko Da vrcholu

;i

ston\

odpada

tobolky

po

te*

D§kdy osm fizkych sSlabkovitych i'blopni, Spory jsou drobne\ kulate\ L5 20 » v prumöru, s&lutozelene lik'iilk«'-. elaterj lenke (8 u), ale dlouhe (0'5 di»i) dvömi spiralkam ai

pukajS

k

pravidelnö

basi

vre

ßtyfi,

;i

.•i

Opal ivue .

.i

i

\

!»

t

lu- rii

dozravaji

li.i

\

prosinci, sporj

h'jnu a

jsou zrale

v öervnu

erveuoi -

Sporogonj

pomörne

oebof jatrovka tato öoökovitymi thallidietni podobuö jako u Marohantia ve zvlaStufch oädrikäcb n;i stölce vytvofoe, mkolivauxnii: uadr/.k\ tyto jsou vsak kapsov Mo 8 polom e s ;,'

mnos&uje

pfichazeji

vegetativnö daleko

se

velice

zfidka,

intensivnöji

i

\

rk poharkovite

jako

rodu pfede§l£ho.

vi

pod uimi

\'adt/k\

sahaji

<•

t

i

take*

bloub£ji

aa spodu vädj

vyboulena; dorüstaji aadrSka v cele" sii,,' stßlky. Zakladaji se aa konci stSlkj tSsne* za vrcholem po jedalna ka 'k'iu laluckii. takie pozdgji shledaväme je pravidelne* rozloieoy: pod

do st&lky, uebot tato

jesl

se stelkou d<> Sffky, takie oezfidka

se stava, ze prostfra se

dhlem diohotomie byva* velka nädräka a Da kaide vetvi po dvou raenSich. Ylastni a \ Okraj uadr.'ok jesl Inaliiini. lenk\. col\ Debo no.'.ivtolno tellska ni.-ni im/o vaoi jsou tvarem ponekud od Marchantiovvoh odohylua, jiuak ale kliöi dovou stelku zaklädaji obdobnym zpusobem; jsou deskovita, dokonale kruhovita a ötyfmi aavzajem protistojnymi zai,' v kvadranty rozdöleaa, V horizontalnich zäfezech ukrytj jsou buüky j icnniualiii. jei rychle segmentuji, tak.v mlade stolk> jsou na obe" stranj .-.

1

1 1

>

I

;i

MinniiTiu';

mlada

leö

stelka

lu'.-iidka

l\\\a

jsou cinny vrcholove buftky ve väech zafezech a

poknö

livözdovite"

soumörna

(V.

praci

Beneokeovu.)

—

Composil Rod tento, jo,lm\ :e 7§ech evropskych Marchantiacei ma buüky ve stenäch tobolkj bez spiräl,*) k vuli öemuä byva od mkteryoh (ku pf. Nees, Lämpricht) v samostatnou öeled kladen; poölnani toto jesl vsak pfi uojnH'iisim /.l>\ torno. nr-li bezprävnS, Lunularia p?edi

stavuje nam. jiiu'iioviir pskud se

i>«'o

siavby samiöiho teröe, sporogouu,

jinych zuaku typ mezi Marchantiacemi dosti vyznaön^ auavazujioi na froudosnf Jungermanniaceae; jesl tedy oespravn^, klade-li -," MüIUt. Maoviear a j. oa iaoatek t6to skupiuy vedle Fegatelly jako otxirani tobolky

i

rod nojpriiniiiviit'jsi. l'riniiiivni orgaaisaoe *)

Tuntiv

Cryptomitrium

vyi

josii- i töto skupiny jon anuM'uky nionolypu'ky rod leneram |llook| &.ust)

aaöuje sc

(Cr.

jeho (pröduchy, androecium,


165 r- Marchantia smysla fylogenetickem dhräno poblfj'-ii jako oa rccholne bödy ekupiny, kde2to Lunularia je dalSim, fylogenetieky dokonalej&fm gknpinäm

oepfitomnosl kaliehu)

aa n<pojitkem k

geti

Obr.

jesl

jen zdanlivou; oikdo nenpre,

jsou dokonalejlsf,

a Preissia

ale

/.<•

v<-

'

Lunularia crudata (L.) Dam.: / plodnü rostlinka (2kr. zvitl eapol Btelka a polom&stäitymi poharky, v ujcb£ vytvofuji te tballidia 3 venträlni Supina, ^ pfi&nf prüfest gt£lkoti a dfcihaeim otvorem: r

34,

eterilai

2

zv6t&.),

>.

tivo zükla'Jni, h (ly>:ha':iih

o pletivo

','.',

r'-m

asnmitetfsni,

'iV)kr.

zv-t.-...,

zabrada

e

6

*.<•'',.„

pokoZka (280ki

rozrn no/.o

(280kr,

»/;li-;ko

va'.-i

->

J

';

poko&ky ZvHk); bot

S £ä»t

naiv, v Praze.

':<:-.

Cety rod ßita jen jediny dmli 22. Lunularia cruciata (Linne) Dumortier,

Comment. bot 1822p.

116.

Dn

Mortier; Hep.europ. 1^74 p.147., 8tephani,8peei< hep. 1900, p. 143., ', H<;patk:ael902p.476.,Velenov Jatrovky L903p 5] Boulay,H& patiques 1904 p. 183., Mignla, Moosflora 1904 p. 418., Laeouture, Tableanx ;•

.--

j

.

1905 p. 63. Müller, Leberm. 1907 1912 /a':/

(

/-.

39.,

p.

Loren, Torf-

u.

p. 289.,

Pearson, Bepaticae 1912 tab.

.

tab.

XII

fig

14.,

Maeviear, Sind. Handb. o£ brit bep.

Leberm. 19)4

72.

p.

CCXII,

Vfelen«

2.,

p. 105.

fig.

82.,

p. 291.

fig.

178.,

p.

2^7.

Mac

fig.

174., id.

p.

2<>.

Hand

fig.

of

175., brit.

-y

i

Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. Müller, Leberm. 1007 p. 15. fig« 9., p. J'. fig.

LH

fig. 22.., tab.

fig.

12.,

200

p.

bep. 191

1903..

LII1

p. öl fig.

170.,

177.,

!

Mongeot-Nestler-Sehimper, Stirpe Vogew- ßhei e J62 162 no. 1037. Gotteehe & Babenhorst, Hep. europ es 047. Husnot, Hepat. Sali, exsie. no. 120. Ma galongo, Hep. [taLVenet. exgiec. no. 2ö. De Notarig, Herb, eritt, fl. 267.,

/

'cc.

:

...

•

.


166 1203. Jack-Leiner-Stitzenbergex, Krypt. Badens exsic. rington a Pearson, Hep. Brit. exs. no. 148.

do.

781.

Car-

Syn.: Liehen sive Hepatiea lunata, s7tiqmU.öxaQ7tog Ray, Historia plant. 1680 p.

125.

L. petraeus aeaulos, foliorum

Alinagestmn 1696 L. seminifer

medio lunulis seminiferis donatus Pluknet,

p. 216.

lunatus,

Historia musc. 1741

florifer

pileatus,

tandem cruciatus

LXXV.

p. 521., tab.

f.

Dillenius,

5.

Lunularia vulgaris Mieheli, Nova plant, gen. 1729 p. 4., Lindenberg, Synopsis 1829 p. 100. Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 15. Bischoff.

Bemerkungen 1835

1008.,

p.

tab.

LXVII.

f.

1.,

Nees,

Synopsis IM p. 511., Eabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 12., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Tbür. u. Nordb. 1803 p. 306., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 78; tab. XL f. 135, Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 343., Sydow, Leberm. 1882 p. 80., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 27., Leberm. 1886 p. 21., Heeg, Leberm. 1893 p. 127., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 44., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 69., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 269. Marehantia eruciata Linne, Spec. plant. 1763 p. 1604, Schwaegrichen, Hist. musc. hep. prodr. 1814 p. 34., Weber, Hist. musc. hep. prodr. Naturg.

1838

p.

Gotische,

17.,

Nees,

Lindenberg,

I

1815 p. 143.

Staurophora pulchella Willdeuov, Magaz. z.

Berlin 1809

III.,

2.

Lunularia Michelii Le p.

d.

Gesellsch. naturf. Freund,

p. 101.

Jolis,

Mem.

de la Soc.

d.

Oherbouru; 1853,

I.

191.

L. Dillenii

Le

Jolis ibid.

Jatrovka tato rozsifena jest v teplem mirnem päsu cele severni polokoule. V Evrope domäci jest jen v mediterannim okrsku, ale u näs velmi casto zplaiiuje v zahradach a sklenicich, roznäsena jsouc hlinou zahradnickou. Tak v nasi vlasti az dosud byla pozorovana v zahradach anebo sklenicich v näsledujicich mistech: Kacina (Peyl 1887!), Turnov (Ded.!), c. k. ceskä botanickä zahrada v Praze (!), zahrada p. Fulina v Nuslich (Vel.!), Stromovka (Vel.!), Kosifsky hrbitov (!), Donätova zahrada v Kosifich (Urban !), zahrada p. Öerveueho v Stfesovicich u Prahy. i

U näs jest vzdy sterilni (jedine v Cordovß herbäfi jsou uschoväny exemplafe, pry z Cech, ale bez udäni blizsiho stanoviska), rozmnozujic S se vyhradne jen vegetativne; take v Nemecku dosud nikdy se sporogony nebyla pozorovana, ac <$, anebo i 9 rostlinky nekolikräte byly tarn jiz nalezeny. Zda se, ze i ve sve vlasti jest nesmirne vzacuc plodnou; popis näs pofizen jest jednak die kräsne plodnych exempläfü Mildem u Neapole sbiranych a v herbäfi musea kräl. ces. chovanyeh, jednak die popisu Bischoffova, Neesova a Leitgebova.


167

Dik svoji

intensivni

vegetativni

propagaei

rychle a tvofivä na kypre püde zahradni cele,

rozsifuje

se

velice

svetlezelene a leskle po-

v]aky a stävä se nezfidka i nemilou pleveli v kulturäch zakradnich. Rozvetvoväni stelky jest pfesne dichotomieke, pfi cemz Ize casto pozorovati, ze pohärek s rozmnozovacimi telisky nabyvä jakehosi vyznamu listu angulärniho, nebot se stavi nad tdiel dickotomie; <$ rostlinky maji zajimave dickopodium (viz str. 18., 109.). Na podzim eelä stelka, az na nepatrnou partii ve vyfezu na konci stelky, kde skryt jest vegetativni vrckol, odumirä a az teorve koncem dubna a v mäji, pocne vrehol svoji cinnost; ale jiz na mladicke, sotva nekolik milimetrü dlouke stelee vytvofi se pohärek s rozmnozovacimi telisky, ktere ryekle jatrovku v nejblizsim okoli rozsifi. Nekdy byvä i jednodomou. Le Jolis rozeznävä die tobo dva druhy: jednodomou L. Michelii, jez pry jest identickä s püvodni L. vulgaris Micheli a jedine jizni Evrope domäci a dvoudomou L. Dillenii, kterä jest vlastni severnejsim krajüm. Du Mortier (1874 p. 147.— 148.) uvädi vedle tobo druhy rozlisovaci znak, ze totiz L. cruciata Du Mortier (identickä s L. Michelii Le Jolis) nese vzdy na stelee pohärky s rozmnozovacimi telisky, kdezto L. Dillenii mä tyto jen na cJ rostlinäch; 2 stelka pry nikdy pohärkü nemä. Lee oba znaky jsou velmi labilni; vzdyf jiz i u jinych Marchantiacei, jako na pf. u Reboulie, Preissie i j. jsme se pfesvedcili, ze rozdeleni pohlavi jest znakem velmi nestälym. A ze Du Mortierüv znak neni valne ceny, müzeme se lehee v pfirode i v kultufe nejen na Lunularii, ale i Marchantii pfesvedeiti. Dluzno tudizpokus Le Jolisiho o rozdrobeni stareho druhu Linneovskeho v kazdem smeru za pochybny oznaciti.

Pozn. L. cruciata poznä se okamzite die svetlezelene, leskle stelky nesouci vzdy pülmesicite pohärky, takze nelze ji vübec s jinym druhem ani zameniti.

3.

Jungermanniaceae Genera hep. 1828

p.

Corda,

651.

Lichenastra tetraeephala Wallroth sec. Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 12. Hepaticini Corda, Genera hep. 1828 p. 651 ., Hübener, Hepaticolog. germ. 1834 p. 32. Jungermannieae Nees, Naturg. der europ. Leberm. 1833, I. p. 84. Jungermaniales Schiff ner, Engler-Prantl, Pflanzenf. 1909, I. 3. 1. Hälfte p. 6.

Syn.:

Jatrovky sestelkou lupenitou, lalocnate vice mene hluboko zafezävanou neboi vlodyzku a listky rozlisenou; pletivo stelky nemä nikdy rozlisenu vrstvu pletiva assimilacniho anidutiny vzdusne, ani otvorü dychacich. Rhizoidy jsou jen jedineho druhu, pouze hladke. Pohlavni

e Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

168

orgäny vetknuty jsou bud na svrchni strane stelky, anebo stoji v uzlabi listkü, lec nikdy nejsou na zvlästnich terc-ovitych, anebo stopkatych ütvarech stelkovych. Sporog o n m ä v z d y vyvinutou n o h u a dlouhy, hyalinni, z a h y uvadajici a mizici stet; tobolka puka zpravidla ctyfmi pravidelnymi trhlinami obycejne poceledelce, takze otviräsectyfmikfizmostojicimi, vice nienena basispojenymi chlopnemi. Vedle spor nachäzi se v tobolce vzdy jeste sterilni bunky, nejcasteji v elatery vyvinute. Cely fad mozno die povaliy stelky a postaveni sporogonu rozvrhV rämec naseho spisu

nouti ve dve oddeleni: J. frondosae a J. foliosae.

spada toliko prvä skupina. Subtr.

I.

Jungermanniaceae frondosae Nees, Naturg. I.

1833

p.

102.,

TU. 1838

p. 309.,

IV. 1838

p.

d.

europ. Leberm.

XXVIT.

Dermatophyllineae Hübener, Hepaticol. germ. 1834 p. 35. Jungermanniaceae anakrogynae Leitgeb, Untersuchungen III.

Syn.:

1877

p. 3.

Jatrovkyskorovesmes sestelkou lupenitou, Jen maly pocet mä stelku lalocnate, do stfedu rüzne hlub o k o zafezävanou, s e vsemi p f e c h o d y a z k dokonalemu s t k y; s t e k a mä rozliseni v e s t f e d n o s u a postranni jedine hladke rhizoidy a dorüstä jedinou buukou vrcholovou. Pohlavni orgäny jsou zapusteny vice m e n h u b o k o d o stelky. Archegonium nikdy neni t e r m n a n vegetacni vrcbol na opak dale po zalozeni archegonia dorüstä. Sporogon rovnez nikdy neni terminälnim, nanejvys mä postaveni pseudoterminälni; obaly kolem mladeho sporogonu jsou jen thallomove emergence, 1 i

i

1

i

1

1

i,

i

vyrostsi ze sousednich partii stelkovych.

(19 r., 370 dr.) Stelka jest u vetsiny rodu lupenitä, velikosti i tvaru rozmaniteho. Organisace jeji jest mnohem nizsi nez u Ricciacei anebo Marchantiacei;

slozena jest cela z bunek parenehymatickych, stejnych, jen mälo navzajem odlisnych. Jen nekdy jsou bufiky okrajovych fad, ktere pfedstavuji pokozku tvarem a velikosti rozdilne od ostatnich, lec zpravidla byvaji jen mensi a nizsi. Vsecbny bunky v cele stelce obsahuji chloroplasty (ku pf. Aneura); toliko u tlustych, mnohovrstevnych stelek maji bunky spodnich vrstev male mnozstvi chlorofyllu, casto jej vübec posträdaji. Obsahuji hojne olejovych telisek a velmi casto i skrobovä zrnicka. Steny bunecne jsou v nejmnozsim poctu pfipadü tenke, nebo i mirne stejnomernl tluste; jen mälokdy maji jednotlive partie na iikor jinych ztlustele. Näpadny takovy pfipad jest ku pf. u r. Pellia Rad,, kde probihaji od bunky k buiice siroke, fialove listny vytuzovaci. Nejmene vyvinutou stelku nai


169

chäzime u

r.

Aneura Dum., Sphaeroearpus Adan, Thalocarpus

eelä slozena jest ze stejnycb

bunek; u

r.

Pellia Bad,,

Lindb., kde Mörekia Got. nacbä-

vrstev pokozkovycb a stfednich pfedstavujicicb jakesi u r. Blyttia Endl. pak vyvinuty jest ve stfedu zebra zvlästni svazek bunek üzkych, protäblycb, znacne od ostatnicb odcbylny a na centrälni svazek u mecbü obvykle pfitomny upominajici. Nejlepe odlisene zebro maji r. Metzgeria Bad. a Hymenophyton Dum., kde eelä stelka jest jednovrstevnä a ve stfedu jest opatfena mnobovrstevnym, ostfe na obe strany vystupujicim zebrem, v nemz namnoze rozliseny jsou bunky v obvodnou vrstvu a cäst centrälni. Lee i u rodü, kde neni zebro tak ostfe odliseno a jen znenähla v poboene tenci cästi stelky pfecbäzi, setkäväme se s ojedinelymi protäblymi bunkami, jichz steny jsou zpravidla teckovane a jimz zfejme ükol rozvädeti lätky pfislusi. Jevi tudiz jatrovky tyto zfejmy pokrok oproti tfebas komplikovaneji stavene stelce n skupin pfedeslyeb, kde pfftomnost vodicieb elementü v zäkladnfm pletivu neni tak ostfe naznacena. Stelka pfipevnena jest k substrätu bojnymi rbizoidy, jez zaklädaji se a vznikaji jako vycblipeniny pokozkovycb bunek stejne jako u skupiny pfedesle; kdezto u Bieciacei i Marebantiacei byly rhizoidy dvojiho drubu, bladke a cipkate, nachäzime u techto jatrovek vzdy jen bladkä vläkna rhizoidovä. Konce rhizoidovych vlaken nekdy byvaji terckovite zdufele (ku pf. u r. Metzgeria Baddi) anebo lalocnate. Vzrust stelky deje se jen jedinou terminälni buiikou, kterä jest vzäcne trojboce jehlanovitä, tetraedrickä (Haplomitrium Nees, Petalopbyllum Gott.), nejeasteji klinovitä (Blasia L., Monoclea Hook,, Mörekia Gott., Pellia Fabroniana), dvojsecnä (Metzgeria Bad., Symphyogyna Nees Moni, Aneura Dum., Blyttia Nees, Fossombronia Bad.), zfidka kdy prismatickä (Pellia epipbylla); v poslednim pfipade byvä po strane vrebolu pfitomno i nekolik bunek terminälnieb, jako tomu pravidlem byvä u skupin pfedeslyeb. Vetveni stelky jest v zäklade vzdy diebotomicke, ktere casto näsledkem zakrneni jedne vetve stävä se dichopodiälnim, takze nabyvä pak nezfidka i räzu vetveni monopodiälniho; veliee pekne mozno vznik i vsechny pfechody vetveni pfesne diebotomickebo az dicbopodiälniho pozorovati u rodü Metzgeria Bad. a Hymenopbyton (Dum.) Stepb., kde casto tatäz stelka v bofejsi svoji cästi jest pfesne vidlicnate rozvetvenä, v doleisieb ale nestejne dicbopodiälni. Vedle toho pfichäzi nesmirne bojne i vetve adventivni, kdekoliv na stelce se objevujici. Leitgeb, jenz rozeznävä konecne vetveni segmentove a basiskopicky basilarni, cini pfesne rozdily mezi interkalärnim a adventivnim vetvenim; interkalärni vetve vyvijeji se na rozmanitych mistecb stelky z normälnicb, ale opozdenych zäkladü, oproti adventivnim, jez vznikaji bud exogene nebo endogene z libovolne bunky stelkove. Ve skuteenosti vsak oba typy jsou identicke, a oba dluzno do skupiny adventivnibo vetveni zabrnouti, nebof jest veliee nesnadno prakticky mezi nimi vesti rozlisovaci hranici. Adventivnimi

zime

zebro,

jiz rozliseni


170

vetvemi porusuje se nesmirne pravideluost vetveni normälniho a stizuje orientace; namnoze ale podminuje rozmanita kombinace obojiho druhu vetveni charakteristicky habitus eele rostlinky. Stelka vetsiny druhü, kde jest lupenitou a plochou, mä nejcasteji tvar siroce pentlicovity, nebo vejifovite, parohovite, prstnate neb i jinak

Pfechod ku rodüm, jez maji rozlisenou stfedni osu a listky tvofi stelky r. Blasia L., Fossombronia Rad., Petalopbyllum Gott., Noteroclada Tayl. a Trenbia Göb., jez zahrnovany byvaji ve skupinu Codolalocnaty.

nioideae.

u r. Calycularia Mitt., jinak nesmirne stelce r. Pellia nekterych rodü nepravidelne na okrajich melce v laloky podobnä byvä u zafezävanä a vlnite zkadefenä. U r. Blasia jest stelka ve stfedu opatfena silnym, ostfe vyniklym nervern a hluboko rozdelena v nepravidelne, polookronhle laloky, nestejne velike a navzäjem oddälene; jeste hlonbeji a v cetnejsi laloky mä rozdelenon stelku r. Petalophyllum, kde laloky json huste, paralellne za sebou spofädäny. U r. Fossombronia setkäväme se jiz s dokonale rozclenenou stelkou v osu i listky, klere vsak jsou velikosti i tvaru jeste znacne nestäleho, na okrajich laloßnate a vlnite zprohybane. Nejvetsi pokrok jevi se vsak u r. Noteroclada Tayl. a Treubia Göb., kde jsou listky jiz tvaru i velikosti stäleho, jsouce pravidelne po obou stranäeh stfedni osy sefazene. Ze listky techto rodü jsou shodne a take s ukrojky stelkovymi u r. Blasia, nelze naprosto pochybovati; Leitgeb, ktery vykrojky u Blasia nevhodne slovem »listky« oznac-uje, dokäzal, ze vyvoj techto ütvarü jest u vsech jmenovanych rodü stejny a od vyvoje listkü foliosnich Jungermanniacei odlisny. Zaklädani pfehrädek deje se pfi vyvoji jmenovanych ütvarü stejue jako v segmentech stelkovych ostatnich dokonale frondosnich forem; jmenovite naprosto chybi zaklad dvou lalokü, jak jest u listkü druhe skupiny pravidlem. Ve vyvoji timto souhlasi i rody Haplomitrium Nees a Calobryum Nees, jez maji dokonale rozlisenou osu a listky spirälne, nikolivek bilaterälne jak nachäzimc u foliosnich Jungermanniacei, kolem osy sestavene; z te pficiny pocitaji se tyto rody k Jungerm. frondosnim. Na spodu stelky byvaji nekdy vyvinuty supinky rozmaniteho Jiz

tvaru,

stelka

velikosti

i

poctu;

nejcasteji

jsou

to

Jen

jemne

blänite

ütvary,

nepravidelne na spodu stelky rozsete a namnoze i v papilky pfechäzejici, jak näzorne zejmena u r. Blasia L. jest patrne. Leitgeb a po nem i Schiffner nazyvaji tyto supinky düsledne »amphigastriemi« srovnävajiee je se spodnimi zakrnelymi listky foliosnich Jungermanniacei; näzor tento i näzev, jak jiz z jednoducheho srovnäni obou ütvarü plyne, jest naprosto falesny, a lepe pouzivati pro ne jmena »supinky«, nebof shodne jsou docela s ventralnimi supinami Bicciacei a Marchantiacei, tfebas ze takoveho vyvoje nedosahuji. Stejne tak proste vyrüstky stelkove, jimz mozno analogicky pfiznati bodnotu trichomovou, jsou zelene listkove vyrüstky na dorsälni strane stelky u r. Mörckia (iot., ktere c.asto


171

rovnez casto za rovnoeenne listküm Jungermanniacei foliosnich byvaji poklädäny. Pohlavni organy byvaji rozmanite bud na teze nebo na rüznych stelkäch rozdeleny. Antheridia jsou podoby kulovite az kulovite vejcite a vzdy vice mene dlouze stopkate; nekdy byvä i stopka znacne dlouhou (Metzgeria Raddi, Fossombronia Raddi), jindy zase kratickä, skoro nezfetelnä (Riella Mont. Aneura Dum.). S vyjimkou skupiny Haplomitridieae, kde sestaveny jsou pohlavni organy stejne jako listky vübee kolem stfedni osy, jsou antheridia vzdy na dorsalni strane stelky umistena, bud volne pfisedlä, nebo ponofenä. Ponofenä antheridia ve stelce maji rody Aneura Dum., Pellia Raddi, Blasia L. a Riella Mont.; züravidla byvä vzdy jednotlive antheridium v samostatne dutince, jen vzäcne byvä nekolik antheridii spolecne v dutine pohromade (Pellia Raddi). U r. Aneura Dum. jsou antheridia ulozena v samostatnych dutinkäeh vedle sebe ve vetsim mnozstvi na zvlästnich postrannieh vetvickäch, ktere jsou stfihane delene a kraticke, vzrüstu obmezeneho. Rody, jez maji antheridia volne pfisedlä, ehräni tato rozmanitymi obaly; jedine r. Fossombronia Raddi a Petalophytum Gott, maji antheridia nahä. Obaly jsou vyrüstky z okolniho pletiva stelkoveho, brzy välcovite, baiiate a vice antheridii uzavirajici (Sphaerocarpus Ad.), nebo listkovite, supinkovite a zpravidla jen jedine antheridium chränici (Blyttia Gott., Mörckia Gott.). U' r. Metzgeria Raddi jsou antheridia po nekolika uzavfena vzdy v hlemyzdovite svinute listkove vetvi, a cele skupiny takove stfidaji se po obou stranäch silne vynikleho zebra na svrchni strane samci rostlinky. U r. Calobryum Nees jsou dlouze stopkatä antheridia ve znacnem mnozstvi seskupena v miskovite vyhloubenem konci stfedni osy, a celä skupina obalena jsouc kolem dokola listky, znacne upominä na »kvety« rodu Mnium. Vyvoj antheridii jest podobny jako u Ricciacei, az na tu okolnost, ze hofeni buiika primärni mä Drvni pfehrädku podelnou, a näsledujici sikme, a nikolivek pficne vodorovne pfehrädky jako u onech; Archevyvoj i tvar spermatozoidü neskytä rovnez velkych odchylek. gonia nevznikaji nikdy z terminälni bunky nebo ze segmentü bezprostfedne tuto obdävajicich, nybrz az v segmentech starsich, ojedinele nebo i ve skupinäch; näsledkem toho nachäzi se archegonia vzdy na dorsalni strane stelky, kterä nerusene roste do delky däle, nanejvys vzrüst svüj docasne jen zastavi, aby po nejake dobe opet pokracovala. Tak nachäzime potom nekolik sporogonü na hfbete stelky za sebou. U r. Haplomitrium Nees, jak posledni dobou zvläste Lilienfeldova (1911 p. 321.) dokäzala, vznikaji rovnez archegonia v postrannieh segmentech, ale oplozene archegonium a sporogon zatlaci vegetaeni vrchol stranou a säm zaujme postaveni terminälni, kterez ovsem jest toliko zdänlive a naprosto

—

od terminälniho postaveni sporogonü u foliosnich JungermanArchegonia chränena jsou bud svoji polohou anebo zvlästnimi obaly, ktere ehräni pozdeji i mlady sporogon. Jedine rody Aneura Dum., odlisne niaeei.


172

Metzgeria Raddi a Haplomitrium Nees uemaji zädnych obalü. U r. Aneura Dum. stoji arehegonia ve skupinäch na kratickych postrannich lalocicb stelkovych mezi cetnymi svetlehnedymi supinkami a chloupky, ktere vs.ik u nekterych druhü jsou velmi spore, takze arehegonia jsou skoro nechränenä; podobne i u r. Metzgeria Raddi jsou arehegonia üplne holä, ale dostatecne chränenä svinutim cele vetvicky, na jejiz vnitfni, konkävni strane arehegonia se nalezaji. Archegoniim u Haplomitriei poskytuji

dostateenou ochranu listky, ze vsech stran je obklopujici (u

r.

Calo-

bryum Nees seskupena jsou arehegonia v podobna kvetenstvi jako Mlady sporogon jest ve vsech techto ofipadech chränen theridia). pickou, moene to vzrostsi a zvelicivsi se stenou archegoniovou, kterä jemuz

ance-

do-

tvarem nesmirne podobä, zastäva; na vytväfeni kalyptry sücastni se vsak vzdycky take spodni pletivo stelkove, nebof v starsich stadiieh nachäzime na cepicee zaschla, neoplodnenä arehegonia, kterä z bezprostfedni blizkosti oplodneneho vycela dobfe

ehybejici obal,

se ostatne

i

samemu vreholu byla vzrustajicim pletivem vyzdvitedy v techto pfipadech vlastne eepieka slozitym ütvarem, v basälni sve cästi vyrüstek stelkovy, v hofeni pfemenenä stena archegoniova. U vsech ostatnich druhü jsou arehegonia chränenä obaly, välcovitymi, listkovitymi anebo supinkovitymi utvary, v mlädi nad archegoniemi pfeklenutymi, a pozdeji basi sporogonu rozmanite objimajicimi.

soko, nezfidka az k zena.

Jest

Zpravidla vyvijeji se obaly dokonale az teprve po oplozeni arehegonia, aD y J eJ a nilady vyvijejici se sporogon chränily, jako na pf. muzeme pozorovati u r. Calycularia Mitten., Fossombronia Rad-, Petalophyllum (xot., Blasia L., a jen v mensim mnozstvi pfipadü byvaji jiz vdobe zralosti archegonii vyvinuty (Pellia Raddi); lec i v prvem pfipade jsou obaly jiz pfed oplozenim jako male, nizke valy na basi archegonii neb okolnibo jich pletiva naznaceny, a teprve po dosazenem opioaeni däle se vyvijeji, takze nelze tak pfesne o pfitomnosti a stäfi jich rozhodnouti. U r. Blyttia a MiJrckia setkäväme se se dvema obaly, vnejsim a vnitfnim. Ponevadz vsechny tyto ochranne utvary jsou jen vyrüstky stelkove, dluzno je oznacovati analogicky jako u ostatnich jatrovek näzvem involucrum (obal vnejsi), a kalich (calyx, obal vnitfni); vsechna ostatni jmena, jichz v popisnych knihäch se uzivä, jsou nepfipustnä (viz str. 27.) Kalich, vnitfni obal, byvä zpravidla dlouze välcovity, vnejsi supinaty neb pohärkovity. Se vzrustajicim obalem byvä oplodnene archegonium vzdy ponekud ponofeno do stelky, nekdy, jako na pf. u r. Blasia L. sedi v dosti hluboke dutince; obal zpravidla uzavirä nejen oplodnena, nybrz i ostatni sousedni arehegonia, jen zfidka kdy tvofi se jedine]dle mladeho sjiorogonu. Sporogon vyviji se ponekud odehylnym zpüsobem, nez u pfedeslych skupin jatrovkovych. Oplozenä bunka vajecnä rozdeli se nejprve vodorovnou (nikoliv kolmou) pfehrädkou vedve bunky, z nichz doleni züstavä jako noha vezeti v pletivu stelkovem, kdezto hofeni da vznik tobolce a stetu; hofeni buiika rozdeli se dalsim delenim v fadu vodorovnych


173

kdyz ukoncen byl terminälni vzrüst mladebo V prve nastane opet rozdeleni steny od arehisporia, v drube bunky nasbromazduji znacne mnozstvi sbrobu a pf icnymi vodorovnymi pf ehrädkami se jeste rozdeluji. Temef az do svoji üplne zralosti züstävä sporogon uzavfen v cepicce a obalech, az pak nable, skoro simultanim protazenim stetu (pfi cemz zmizi skrobovä zrnka z bunek jebo), se tobolka vznese zpravidla vysoko nad stelku, provrstev, ktere teprve pozdeji,

embrya,

rozlisi se

v

cäst tobolkovou a stetovou.

trhnuvsi cepicku, popfipade

Dlouby, byalinni a elegantne v nekolika dneeb (casto jiz po nekolika bodinäeh), kdyz spory byly z tobolky vypräseny, uvadä amizf, tenkostenne bunky jebo, Jen turgorem v tubosti udrzovane se üplne rozpousti. Tobolka, jen u r. Spbaerocarpus Micb. a Riella Moat. kraticee stopkatä, skoro pfisedlä, jinak vzdy na dloubem stetu se zvedajiei, mä stenu toliko u r. Haplomitrium Nees, Mont a Spbaerocarpus Micb. jednovrstevnou, jinak ale vzdy ze dvou i vice (Mörckia Gott., Pellia Eaddi, Blasia L.) vrstev bunek, jicbz steny byvaji rozmanitymi ztlusteninami vytuzeny, slozenou. Tobolka pukä v cas zralosti ctyfmi stejnomernymi cblopnemi; jen u r. Spbaerocarpus Micb., Riella Mont. a nekolika mälo jeste druhü, rozpadä se nepravidelne hofeni cäst jeji steny. Vedle spor tvofi se v arebisporu take sterilni bunky, obycejne v elatery vyvinute; jen u poslednicb dvou jmenovanycb rodü, ktere vübec nesmirne od vsecb ostatnicb Jungermanniacei se odcbyluji, züstävaji sterilni buiiky nepravidelnebo tvaru, bez bygroskopickych spiral, fungujice jen jabo vyzivne buiiky pro matefske buiiky sporove. Spory tvofi se^z matefskych bunek poctvefenim a maji näsledkem toho tvar vice mene tetraedricky; steny spor jsou papillosni anebo i listnovite strukturoväny. Vedle elaterü jsou u rodü Aneura Dum., Pellia Raddi a Metzgeria Raddi pfitomny i elaterofory; u r. Blasia L. jsou tyto zakrnele v dloube välcovite, sem tarn nestejnomerne krubovite vytuzene bunky, ktere ojedinele na basi tobolky se nacbäzeji. Kliceni spor deje se zpüsobem jiz ve vseobecne podrobne cästi vylicenym. U r. Pellia Raddi a Noteroclada Tayl. prvni pfehrädkoväni spor nastäva jeste v tobolce, takze spory jiz pf ed vypräsenim jsou stibly stet

i

obal

nemä vsak valnebo

ji

svirajici.

trväni; zähy,

vicebunecne.

Vegetativni rozmnozoväni deje se nejcasteji adventivnimi vetvickami, se ulamuji (Metzgeria Raddi, Mörckia Gott.), supinkami (Blasia L.), jednobunecnymi zvlästnimi telisky, bud na povrcbu stelky

ktere velice snadno

(Aneura Dum.) po pfipade i vicebunecnymi ve samostatnycb nadrzkäcb (Blasia L.) odmesovanymi, nebo na dlouhycb stopbacb (Treubia Göb.) na dorsälni strane stelky oddelovanymi. U r. Pellia Raddi slouzi k temuz ücelu drobounke blizky na spodu blavnibo zebra se tvofici. Uziväme pro skupinu tuto stareho näzvu Neesova »Frondosae«, ackoliv Leitgebüv zajiste jest nemene vhodnym; cinime tak ale nejen die präva zvykovebo, nybrz i proto, ze lupenita stelka, kterä v techto pfipadecb skutecne pfevladä, jest znakem daleko näpadnejsim a oprävnenejsim


174

nez umisteni sporogonu. Pokud se pak nämitky Müllerovy (1907 p. 309) tyce, ze totiz Leitgebova skupina »Anakrogynae« zahrnuje jeste rody Sphaerocarpus, Kiella a Haplomitrium, ktere dfive vesmes byly oddeloväny, dovolujeme si podotknouti toliko malou poznämku, ze prve dva rody maji stejne oprävneni byti pocitäny ke skupinäm dfivejsim, jako k teto, s niz ostatne i frondosni stelkou souhlasi, kdezto r. Haplomitrium maje pseudoterminälni sporogon neni stejne dobre vystizen oznacenim Leitgebovym ani Neesovym. Neni tedy pfekäzek, proc byehom oddeleni toto nemeli i na däle peknym a vystiznvm slovem »Frondosae« oznacovati. Skupina »Frondosae« neni ani zdaleka tak prirozenou a ostfe ohranicenou, jako bylj^ prve dve skupiny, Ricciaceae a Marchan tiaceae; prostfednictvim r. Fossombronia Eaddi navazuje pfirao na foliosni Jungermanniaceae, a rody Sphaerocarpus Mich, a Kiella Mont. tvofi pfechod ku Marchantiaceim. Lee tezko lze tvrditi, ze by Jungermanniaceae byly se snad z Marchantiacei vyvinuly, spise lze, jak jiz ve vseobecne cästi jsme uvedli, pokladati oba typy Marchantiaceae s Ricciaceami a Jungermanniaceae za paralellni, vzniknuv.si ze ste.inych prarodieü. Rody pak Sphaerocarpus Mich., Riella Mont. i Thallocarpus Lindb. dluzno povazovati za prastarou, samostatnou vetev, zähy od prvnich primitivnich poeätku se oddelivsi a züstavsi na prostfednim stupni mezi obema typy, z nichz Jungermaniaceae dosahly nejvetsiho vyvoje. Ostatni rody evropske müzeme si asi v näsledujici fadu fylogenetickou seskupiti: Aneura Dum. Pellia J»addi, Mörckia Gott., Blyttia Gott., Metzgeria Raddi, Blasia L, Fossombronia Raddi, Haplomitrium Xees. Bylo by ovsem ale odväzne tvrditi, ze vyvoj cele skupiny se skutecne take cestou touto bral; sefadili jsme rody jen die jejich pfibuznosti, naznaeujici take, jak asi evoluce cele fadj mohla se diti. O jednotlivych dükazech a düvodech tohoto naseho sefazeni, jez se näm zda daleko pfirozenejsim uez sestaveni Müllerovo i jinych hepatikologü, dovolime si podrobne pfi jednotlivych rodecli pro7

Nees (1838) delil skupinu Frondosae v pet stupnü (»Gradus«): Metzgerieae (r. Metzgeria Raddi), II. Aneureae (Aneura Dum.}, III. Haplolaeneae (Pellia Raddi, Blasia L.), IV. Diplolaeneae (Diplolaena Dum.), V. Codonieae (Fossombronia Raddi). Du Mortier (1874), ktery

mluviti. 1.

nerozeznäva skupiny Frondosae a Foliosae, tfidi rody v prvni oddeleni spadajici ve fädy (»Tribus«): I. Codonieae (Fossombronia Raddi. Codonia Dum., Colura Dum., Lejeunia Lindb.), II. (12.) Blasieae (Blasia Mich.). III. (13.) Dilaeneae (Dilaena Dum.), IV. (14.) Aneureae (Aneura Dum.. Metzgeria Raddi) a V. (15.) Pelieae (Pellia Raddi). Stejne Lindberg (1875) rozdelil celedi Metzgerieae, Riccardiaceae, Fossombronieae, Sphaemcarpeae a Thallocarpeae, jez frondosni .Jungermanniaceae zahrnuji oa rozmanitä mista svoji skupiny Jungermanniaceae, jez deli die zpüsobu otvii

rani se tobolky (viz

str. 38.).

Göbel (1882).rozvrhuje frondosni Jungermanniaceae takto: a) Anelatereae nemaji vyvinuty elatery, toliko sterilni bufiky: Riella, Sphaerocarpus.

—


175 b)

Elatereae

— v tobolee

vzdy vedle spor pfitomny jsou jeste elatery. Aneureae, Metzgerieae, Haplolaeneae, Diplomitrieae,

a)

Thallosae:

ß)

Foliosae: Haplomitrium.

Codonieae.

Skupina Anelatereae kryje takze die präva priority

se üplne s

Lindbergovymi Cleistocarpae,

slusi tuto uznati;

mimo

to

i

vlastnost otviräni

tobolky jest daleko näpadnejsi, elaterü, ktere mobou byti v druhe

nez pfitomnost nebo nepfitomnost skupine jeste rozmanite vyvinuty. jest Göblovo rozdeleni siee jednoducbe, ale v podstate totozne s Lindbergovym, nebot i Elatereae souhlasi s Lindbergovymi Cleistocarpae, ovsem, ze v mensim rozsabu. Schiffnerovo (1895) rozdeleni zahrnuje vsechny frondosni Jungermanniaceae, nejen evropske, a jest v zäklade kompiloväno z jinycb autorü; dotycny hepatikolog rozeznävä eelkem sest skupin, jicliz prehled podän na str. 38. se

Pearson (1902), die pfikladu Spruce-ova, deli cele J. frond. proste ve dve skupiny: Fossombronieae a Metzgerieae; do drube poeitä r. Metzgeria Raddi a Aneura Dum; vsechny ostatni rody pak zabrnuje v skupinu prvou. Ackoliv rozvrzeni toto se näm velmi zamlouvä svoji jedrioduebosti, prece je pfijmouti nemüzeme, ponevadz neni pfirozenym, nybrz toliko umelym rozvrzenim cele skupiny. Stejne jednoduche jest i Warnstorfovo roztfideni ve skupiny Frondosae a Subfrondosae (r. Blasia L., Fossombronia Raddi), ktere vsak ve vetsim mefitku provesti nelze, tfebas ze pro druby stfedonemecke jest postacitelne. MüUerüv (1907) System jest

pak

eklektivni:

Anelatereae Göbel: Cel.: a. Spbaerocarpidae Scbiffn., b. Rielloideae Schiffn. 2. Elatereae Göbel: Cel.: a. Aneureae Nees, b. Metzgerieae Nees, c. Diplomitrieae Dum., d. Haplolaeneae Nees, e. Haplomitrieae Ded. 1.

Podobne vede

Macvicar (1912), jenz pfidrzuje se vice systemu Du Mortierova a rozeznävä 4 podceledi: Metzgeroideae (Aneura Dum., Metzgeria Raddi), Dilaenoideae (Pallavicinia Gray, Möerckia Gott.), Codonoideae (Pellia Raddi, Blasia L. Petalopbyllum Gott-, Fossombronia Raddi) a Haplomitrioideae (Haplomitrium Nees). Die nasich studii zdä se näm nejvbodnejsi rozdeleni skupiny J. si

i

frondos. näsledujici:

A. Cleistocarpae: Tobolka krätce stopkatä nebo

do stelky zapustenä se v cas zralosti nepravidelnym rozpadnutim cele bofeni cästi. Spory velke. Elatery nejsou vyvinuty; misto nicb pfitomny jsou v tobolee kulovite, sterilni bnnky. Rody: Tballocarpus Lindb-, Sphaerocaiûs Mich., Riella Mont. i

otvirä

B. Schizocarpae:

a otvirä

se

Tobolka v cas zpravidla

vzdy jsou vyvinuty.

ctyfmi

pukä podelnymi trhlinami pravidelnymi chlopnemi. Elatery

zralosti


176

1.

Cel.

2. Cel.

Aneuroideae: Stelka pentlicovita, plochä, bez stfedniho zebra. Pohlavni orgäny na svrchni strane postrannich vetvicek. Obaly chybi,

mlady sporogon ehräni toliko zvelicelä cepicka. Tobolka vejcitä na dlouhem stetu. Elaterofory dobfe vyvinuty a jako sloupky na volnem hofenim konci chlopni vytrvävaji. R. Aneura Dum. Pellioideae: Stelka pentlicovita s nezfetelne vyvinutym stfednim

zebrem. Pohlavni orgäny ve stfedu na svrchni strane stelky. Obal jeden, cepicka jemnä. Tobolka kulatä. Elaterofory vyvinuty jako steticka na basi uprostfed tobolky. R. Pellia Raddi. 3. Cel. Diplomitrioideae: Stelka pentlicovita s nezfetelne odlisnym stfednim zebrem, ktere nekdy mä i vyvinuty- centrälni svazek stereidovy. Pohlavni orgäny ve stfedu na svrchni strane stelky. Obal dvojity. cepicka velmi jemnä. Tobolka vejcitä az välcovitä. Elaterofory chybi. R. Pallavicinius Gray, Mörckia Gott. Stelka uzce pentlicovita z jedne vrstvy bunek 4. Cel. Metzgerioideae: slozenä, s ostfe vyniklym, mnohovrstevnym zebrem. Pohlavni svrchni strane zvlästnich vetvi, ktere orgäny na k ochrane jich jsou hlemyzdovite svinuty. Obaly chybi, ale za to neobycejne v\ vinuta jest cepicka. Tobolka kulovitä. Elaterofory vyvinuty a sestaveny v steticky na hofenich koncich lalokü. R. Metzgeria Raddi. Stelka se zfetelne vyvinutym stfednim zebrem, 5. Fossombronioideae: na okrajich hluboko v samostatne laloky vykrajovanä, anebo rozlisenä v stfedni osu, na niz pfisedaji po stranäch sikmo dve fady nepravidelnych listkü. Pohlavni orgäny na svrchni strane stelky. bud' ponofeny, anebo volne a pfi basälni cästi listü listem pfedchozim chräneny. Obal jednoduchy. Tobolka vejcitä nebo kulatä. Elaterofory chybi, nebo rudimenterni. R. Blasia L., Fossomhronia Raddi. Stelka radiarni, dokonale rozlisena ve vertikal ni 6. Haplomitrioideae: lodyzku a nepravidelne listky kolem teto dokola sestavene. Obal chybi, cepicka velkä, välcovitä. Tobolka välcovitä. Elaterofory nejsou vyvinuty. R. Haplomitrium Nees. Skupina Cleistocarpae souhlasi üplne s obsahem teto skupiny Liu

177

vztahy k r. Fossombronia i Blasia, takze jest lepsi rod Metzgeria oddeliti od r. Aneura, s nimz casto byvä spojovän a zafaditi jej blize ku celedi Fossombronieae stejne jevi i r. Pellia blizsi vztaby ku r. Aneura, Blyttia (= Pallavicinius) a Mörekia nez k Blasia, a proto oddelili jsme jej od skupiny Codouiei a zafadili mezi cel. Aneuroideae a Diplomitrioideae jako celed' samostatnou. Celed Fossombronioideae obsabuje rody Blasia a Fossombronia, ktere jevi dosti znacne odchylky; rozdily tyto pocbopime, jestlize si pfedstavime, jak jiz na str. 42. jsme byli ueinili, oba rody jako extremni body dvou fad, z nichz jedna navazuje vice na Pellioideae a Diplomitrioideae, drubä na Metzgeroideae. Bod Haplomitrium pak vykazuje tolik zvlastnosti, ze musi byti v samostatnou celed pojimän. Mäme-li jatrovku dobfe plodnou, tu urceni rodu neskytä zädnych obt-izi; horsi jest urcoväni rostlinek sterilnich. Proto pfi sestavoväni nasledujici tabulky pfihlizeno jest vzdy pfedevsim k znaküm stelkovym a pak teprve k vüli üplnosti pfipojeny sexuelni a sporofytove charaktery.

Klic k urceni ceskych rodü Junge rmanniacei 1.

ond

osnich..

Stelka rozlisena jest zfetelne ve stfedni lodyzku a postranni listky

Stelka jest lupenitä, vice 2.

fr

mene

siroce pentlicovita

nezfetelnym stfednim zebrem, znenähla i üplne chybejicim Stelka uzce pentlicovita, ve stfedu se zfetelne vyniklym ostfe od ostatni jednovrstevne stelky odlisenym zebrem; na okrajicb, zebru, nekdy i cele stelce jsou hojne, byalinni, dlouhe chlupy. Antheridia na svrchni strane krätkych, dovnitf svinutycb vetvickäcb, ktere na spodu stelky ku zebru po strane pfisedaji. Obaly cbybi, cepicka ale znacne vy vinutä a vakovitä. Tobolka kulata, na krätkem stetu. ElateMetzgeria Radcli. rofory na spickäcb chlopni jako krätke steticky Stelka mä vyvinute, casto plocbe, ale na spodni strane vzdy ostfe kylnate vynikle zebro Stelka nemä vübec zädne zebro, na obou stranäch jest plochä a rovnä; jest masitä a nepravidelne hojne rozvetvenä. Pohlavni orgäny jsou na svrchni strane krätkych, postrannich, casto stfihane lalocnatych vetvi. Obaly chybi; mlady sporogon jest dlouho uzavfen ve velke, välcovite a masite cepicce. Tobolka jest vejcitä na velmi dlouhem stetu. Elaterofory tvofi krätke sloupky na spickäch chlopni, na nichz elatery dlouho stetickovite sefazeny vytrvävaji Stelka siroce pentlicovita,

s

v boky pfechäzejicim, anebo

.

3.

Dum.

Stelka na okraji hluboko v samostatne, jDolookrouhle laloky vykrajovanä; v basälni cästi techto jsou velke tmavozelene skvrnjs hrboulkovite vypoukle. Na spodni strane nachäzi se pod kazdym lalokem velkä, zfetelnä, vejcitä a na okrajich zubatä supinka. Sterilni rostlinky maji na konci vetevek lahvicovite, dlouhym hrdlem opatfene Dr. Karel Kaviaa: Monografie Ceskych jatrovek.

3.

.

Aneura 4.

7.

2.

12

4.


178

nädrzky, v nichz tvofi se hranatä rozmnozovaci telfska. Antheridia do stelky na svrchni strane ponofenä. Obal jednoduchv, cepicka jemnä; tobolka vejcitä, na basi s limcovitym vyrüstkem. Elaterofory Blasia Lrudimenterni na basi tobolky Okraj stelky jest rovny nanejvys melce a nepatrne lalocnaty; eelä stelka jest stejnomerne zelenä, nemä zädnyeh tmavych skvrn, a na spodu jest hJadkä, nanejvys s jemnymi blänitymi a vläskovitymi venträlnimi supinkami Uprostfed stfedniho zebra tähne se centrälni svazek üzkych, protählych bunek se znacne ztlustlymi stenami. Pohlavni orgäny pfisedle ve stfedu na svrchni strane stelky. Obal dvojity: vnejsi nizky

5.

tfisnity a pohärkovity, vnitfni (kalicb) dlouhy, välcovite vakovity;

cepicka jen nepatrne kalich pfecnhnje.

Tobolka

ma

steny ze dvou

vrstev bunek, bez jakychkoliv prstenovitych ztlustenin nastennych. Pallavicinius Gray. Elaterofory chybi Stfedni zebro sestävä ze stejnych bunek, zädny centrälni svazek

neni odlisen Na svrchni strane stelky byvaji casto ve stfedu drobne, supinkovite vyrüstky; stfedni zebro ostfe na spodu vynikle a az ke konci stelky stejne silne. Mezi rhizoidy jsou pfitomne jemne vlaskovite supinky.

Antheridia na svrchni strane stelky kryta supinkovit^-mi listky, huste za sebou sefazenymi. Obal kolem sporogonu dvojity: vnejsi sestävä z mnozstvi hluboce lalocnatych az tfisnitych toliko na basi krätce srostlych listkü, vnitfni jest dlouze välcovity az hruskovity; jemnä cepicka jest üplne kryta kalichem. Tobolka mä steny 4 az 6vrstevne, bez spirälnich ztlustenin. Elaterofory chybi Mörckia Gott.

Svrchni strana stelky jest üplne hladkä, bez jakychkoliv supinkovitych vyrüstkü; stfedni zebro ostfe na spodu vynikle jest na koncich stelky uzlovite zdufele. 2ädne venträlni supinky. Antheridia ve stfedu na svrchni strane do stelky ponofenä. Obal jednoduchy, supinkovity nebo pohärkovity. Tobolka mä steny vicevrstevne, kruhovite ztlusteniny. Elaterofory tvofi stebufiky maji nekdy Pellia Raddi. ticku na basi tobolky, sporj velke, vicebunecne i

r

.

.

.

Lodyzka jest plazivä, polozenä, upevnena k substrätu hojnymi nachovymi rhizoidy a nese po stranäch ve dvou fadäch huste sestavene listky, ktere jsou na okraji nepravidelne lalocnate zubate a kadefave zvlnene. Obal jednoduchy, miskovite zvoncovily. Tobolka Fossombronia Raddi. velkä, kulovitä, nepravidelne se trhajici Lodyzka kolmä, znenähla v plazivy bezlisty rhizom pfechäzejici, nemä vübec zädnyeh rhizoidu; listy nepravidelne kolem lodyzky dokola sestavene jsou celokrajne, tvaru ovälniho. Obal chybi, va\ In cepicka vyvinuta jako veliky, välcovity ütvar vysoko stet obalujici. Tobolka välcovita, pukä podelne ve 2 3 pravidelne chlopne. .

—

.

.

.

.

Hapiomitrium Nees.

6.


179

Podivnä skupina Cleistoearpae nemä tou dobou zädneho znämeho zastupce v nasi flofe, ackoliv vsechny tri jeji rody jsou evropske. Pokladäm za nutne upozorniti toliko na jediny druh, jenz müze byti ve vlasti nasi jeste nalezen. Jest to:

(Micheli) Smith (= Sph. Miehelii BelNezne, svetlezelene rostlinky tvofici na piscite hole püde kruhovite shluky 0*5 2 cm v prumeru. Stelka jest kruhovitä, mnohonäsobne hluboko lalocnatä a cetnymi dlouhymi, hladkymi rhizoidy k zemi pfirostlä; slozena 3 vrstev stejnych bunek hojne chlorofyllu, ale zädnä olejna jest ze 2 teliska, obsahujieieh. Ku krajüm jsou buiiky jen v jedine vrstve. Dvoudomy. c? rostlinky drobnejsi; antheridia krätce stopkatä a nepravidelne po povrchu stelky roztrousenä a obdäna malym, zaruzovelym obalem, ktery jest tvaru välcoviteho, na basi ponekud sirsi, na vreholu uzsi a otevfeny. 2 rostlinky jsou statnejsi a nesou na svrchni strane shluky dlouhych, zelenych cetnych vejcite hruskovitych a nadmutych, 3 5 to obaly nahore malym otvorem otevfene a uvnitf 2 jsou mechyfkü; archegonia chovajici. Z techto jen jedno se vyvine v tobolku, kterä jest kraticee stopkatä, skoro pfisedlä, kulovitä a mä jednovrstevnou stenu z velikych, chlorofylem opatfenych bunek; v cas zralosti rozrusuje se hofeni cäst tobolky üplne, takze spory lezi volne ve zbyle, nepravidelne cästi basälni. Spory jsou cerne a trvale v teträdy seskupene, jez mefi 80 100 v prumeru; steny spor maji drobnä, zfetelnä, sestihranna po10 [x sir.), jichz exosporove listny licka (8 10 v prumeru spory, jedno 8 jevi se casto ostnite protähle. Vedle spor jsou v rozsähle tobolee jeste sterilni, kulovite velke buiiky, spofe chlorofyl obsahujici, jez pry soucasne se sporami plovou ve slizu, jimz tobolka jest naplnena. Jatrovka vyskytä se od podzimu do jara na piscitych püdäch cele Evropy, vsude ale vzäcne; ponevadz v Nemeeku na nejrozmanitejsich mistech (poprve objevena prof. Braunem r. 1824 v Badenu; Grombach, Weingarten, Weinheim, Dosenheim, A^ratislav, Grötzingen a j.), a i ve Styrsku, Anglii, Italii, Francii byla vicekräte nalezena, neni poehyby, ze i v nasi vlasti bude jeste objevena; jiste ze az dosud toliko byla pfehlizena, a jsem pfesvedeen, ze zejmena Polabi a teplemu okoli prazskemu nesehäzi. Popis näs proveden byl die exsikätü neapolskych a vratislavskych, chovanych v mnseu kräl. c-eskeho; mimo to pilne pfihlizeli jsme i k literatufe, z niz doplnili jsme ostatni, eo nebylo lze näm z vlastni zkusenosti podati. Celä skupina Cleistoearpae jevi tak odlisne znaky od Jungermanniaeei frondosnich, ze skuteene jsme na vähäeh ji sem pocitati; k Jungermanniaeeim poji ji toliko nanejvys jednoduchä stavba stelky, kdezto pomery fruktifikaeni ukazuji vice k Marchantiaceim a k Ricciaeeim. posledni skupine navazuje nejvice rod Thallocarpus Lindb., ktery mä dokonce i sporogon do stelky, jako tyto, ponofeny; nez i kleistokarpie tobolky, velke spory, nedostatek elaterü, tvar i krätky stet jeji naznaeuji jasne pfibuznost k primitivnim Marchantiaceim, k nimz od starsich bo-

Sphaerocarpus terrestris

lardi).

—

—

— mm

—

—

j.1

—

—

K

12*


180

tanikü byly take prifazoväny. Die naseho nazoru celä tato podivuhodna skupina (obsahujfei vedle terrestrickych jatrovek r. Thallocarpus a Sphae-

Moni

roearpus, vodni rod Riella

odchylne), pfedstavujo

näm

—

a proto stavhy

prastary typ,

od prvnich znacne

paralellne s Marchantiaceami,

R Lceiaceami a Jungerinanniaceami se oddelivsf, ale däle se nevyvinuvsi, jenz zaujimaje intermedierni mi'sto mezi prvni dvemi a posledni skupinou jest

hoden isolovaneho samostatneho postavenf v systemu. Lee ponevadz

nedostavä se näm ylastnieh zkusenosti o teto otäzee, nelze nase v soulad .systemu uvesti. II. 1.

St/n.:

S eh

i

z o c a

rp a

näm

tvrzeni

e.

Oel. Aneuroideae.

Aneureae Nees, Naturg. IV. 1838 p. XXVIII., Hepatieae europ. 1874 p. 138. ex p.

XL Rod Aneura Du Gomm.

bot. 1822 p.

p.

LXIL, Dumortier,

Martin; 115.*)

Jungermannia Iînne, Spee. plant. 1753 p. 1136 ex Roemeria Raddi, Jungermanniogr. etr. 1820 p. 46.

Syn.:

p.

Riceardius S. F. Gray, A Nat. Arr. of Brit. Plauts 1821 Blasia Fries, Stirp. agr. fems. 1825 p. 51. ex p. Metzgeria Corda, (Jenera hep. 1829 p. 654.

Gymnomitrion Hübener, Hepaticol. germ. 1834 Sareomitrium Corda, Deutschi. Jungerm. 1835

p. p.

I.

p.

^

ex

p.

37 exp. 120.,

tab.

XXXV.

Trichostylium Corda, ibid. p. 116. tab. XXXIV. Riceardia Carruther in Seem, Jon in. Bot. 1865, III- p. 302. Drobne, nezne az statne rostlinky, charakteristicky masite konsistenee, mastneho lesku a zpravidla tmave modrozelene barvy, ae zfidka i pekne svetlezelene druhy pfichäzeji. Stelka pentlicovitä az cärkovita, nepravidelne rozvetvenä, nemä zädneho ostfe vyznaceneho stfedniho zebra; skläda se ze stejnych kvadratiekych bunek, jez ve stfedu stelky jsou ve vetsim poetu vrstev nad sebou, kdezto k okrajiim vrstev znenähla ubyvä. Nezfidka Ize ua stelce rozeznävati vodornou, po substrätu se plazici hlavni cäst, t. zv. ktninek, k uemuz pak pfipojuji se nepravidelne z obou, nein) jen hofejsi strany rozmanite lalocnate a rozvetvene vetevky. Stelka dorüstä dvojsecnou bufikou terminälni, jez oddeluje postranni vetve velmi nepravidelne; casto tyto (jmenovite u tropickyeh druhü) se däle uevyviji'.ji a ziistavaji jako uzlovite zdufeniny na nejrozmanitejsich mistech stelky t. zv. »odpocivajici zäklady vetevni« (Leitgeb 1877 p. 42). Pficny prüfez stelky odpovidä jednoduehe je.ji stavbe: sestavä z nekolika vrstev polygonälnich bunek, jez toliko ve vrstväch vnejsich jsou o neco mensf, olisalmji vice chlorofylu, a tak naznaeuji jakousi epidermis. i

*)

Kecky

A (privat.)

=

bez, pcSqov

—

nerv.


181

Pohlavni orgäny brzo jsou jednodome, brzo dvoudome; pomery velmi nesnadne casto k stanoveni, nebof vetvicky s orgäny poklavnimi velice lehce od hlavni stelky se ulamuji. Antheridia jsou krätce stopkatä a ve dvou i vice fadäch vedle sebe na vnejsi strane zvlästnich vetvicek do stelky zapustenä; tyto samci vetvicky jsou krätke, po stranäch stelky vyniklo, casto hluboko do ni zariznute a maji okraj silne vzhuru ohnuty a zfäsneny. Archegonia jsou take na postrannich vetvickäck; lec tyto jsou sirsi nez vetvicky samci, a maji kadefave, casto tfäsnite stfihane okraje. Na svrchni strane nesou cetne hnedozelene az svetle hnede supinky a vläsky, mezi nimiz nacbäzi se nepravidelne, vzäcne kdy do jedne, po pf ipade i dvou fad v stfedu srovnanä archegonia. Tato nemaji zädueho obalu kolem sebe vyvinuteho ä take mlady sporogon chränen jest toliko kalyptrou. Tato jest velkä, z mnoha vrstev bunek slozenä, masitä, na povrchu papillosni nebo huste krätkymi vläsky pokrytä; na basi nese casto supinky identicke s okolnimi, jez pokryvaji povrch vetvicky. Nezfidka najdeme u vrcholu i uschle sousedni, neoplozene archegonium; z toho vidime, ze cepicka jest nejen byvalä stena oploostatni pletivo zeneho archegonia, nybrz ze na tvorbe jeji ücastni se stelkove (calyptra thalamogena). Tobolka zdvihä se na dlouhem, hyalinnim stetu, jest podoby podlouhle vejcite, kastanove hnedä a v cas zralosti pukä ve ctyfi lancetovite, na hofenim konci tupe, na okraj vne se ohybajici chlopne. Steny jsou dvouvrstevne; bunky obou vrstev maji namnoze odchylne ztlusteniny stenove. Spory json kulovite, drobne a jemne bradavcite. Elatery dlouhe, k obema koneüm znenähla ztencene a obycejne jen jedinou sirokou spirälou vytnzene; byvaji dlouho stetickovite sefazeny na vnitfni strane hofejsi spicky chlopni na elateroforeeh, ktere tu tvofi krätky sloupek. Vegetativni rozmnozoväni deje se dvoubuneenymi rozmnozovacimi telisky, ktere vznikaji v epidermälnich bunkäch (blizsl viz str. 34). Rod Aneura v nasem rozsahu byl vymezen az teprve r. 1822 Du Mortierem, ackoliv jednotlive jeho druhy (jmenovite A. pinguis) jiz nejstarsim botaniküm byly znämy; s vyobrazenimi jejieh setkäväme se jiz u Raye, Micheli-ho (T. 4. fig. 2 pode jmenem Marsilia media, pinguis) a jinych starsich autorü. Linne znal toliko druhy A. pinguis a A. multiTeprve r. 1820 Raddi odfida, ktere zahrnoval v rod Jungermannia. delil prvni v samostatny rod Roemeria, o rok pozdeji oznacil pak tyz druh Gray jako rod Riccardius. Lee pokusy tyto, jakoz i pfesnä diagnosa Du Mortieorva byla zapomenuta, a näsledujici botanikove jako Lindberg (1829), Ekart (1832) bud druhy fadi po zpüsobu Li'nneova v stary Micheliho r. Jungermannia, a nebo popisuji rody nove. Tak Corda pocital druhy tohoto rodu v souhlasu s Neesem jednak v rod Metzs;eria, jednak v Sturmove Flore rozeznäval jeste dva nove rody Trichostylium a Sarcomitrium. Hübener (1834) naproti tomu zahrnul vsechny druhy pospolu s r. Pellia, Mörckia i Blyttia v jediny rod Gymnomitrion. Teprve tyto jsou

i


182

Neesovo zpracoväni evropskych jatrovek postaveni tohoto rodu v syKdezto r. 1844 znämo bylo jen 9 druhü tostemu ponekud ustälilo. (Synopsis 493., hoto rodu 788.), popisuje Stephani 150 dosud znämvch p. druhü, jez vesmes nälezi tropickemu a subtropickemu pasmu; nejbohatsi na Aneury jest tropickä Asie (53 dr.) a trop. Amerika (43 dr.). Z mirv Evrope neho päsma severni polokoule znämo jest celkem 5 druhü domäeich; znacny pocet druhü znam jest z okrsku antarktiekeho (35), pomerne maly jen z Afriky (14).

—

i

Druhy ve

vlasti nasi domäci jsou vyslovenymi hydrophyty, rovzdy jen na mistech vodou bohatych; rozeznäväni jich jest po-

stouce

nekud

obtizne.

tobolkovych.

Pfi urcovani

dbame

zvläste

Evropske druhy pak rozdeluji

tvaru stelky a stavby sten Du Mortiera na dve

se die

sekce: 1.

Sect.

Phymatia Dum.

2.

Sect.

Aneurotypus Dum.

s eepickou bradavcitou: A. multifida Dmrt., A. pinnatifida Dmrt., A. sinuata Dmrt., A. palmata Dmrt. s

eepickou hladkou: A. pinguis Dmrt.

Analyticky pfehled ceskych druhü 1.

— mm —

Aneura.

r.

mm

Rostlinky male, 0'5 2 siroke a nanejvys 35 dlouhe, neleskle; stelka hojne pravidelne nebo nepravidelne rozvetvenä 2 Rostlinky velke, 3 10 mm siroke, 2 8 cm dlouhe, mastne leskle; stelka pentlicovitä, melce lalocnatä, nepravidelne vetvenä, skoro jednoduchä, barvy modrozelene. Ve stfedu jest 8 14 vrstev bu-

—

—

necnych 2.

Stelka zpefene vetvena

Dum.

str.

183 3

vetvemi 5 Stelka mä okraje silne ztencene, takze, kdyz se diväme na ni proti svetlu, jevi se nam pfi okrajich prüsvitne lemovana. Celä rostlinka jest velice ozdobna, skoro pravidelne tfikräte zpefene rozvetvenä. Pficny prüfez jest bikonkavni, v prostfed 5 6 vrstev silny, okraje A. multifida (L.) Dum. str. 192 ve 2 3 fadäch jednovrstevne Stelka mä okz aje silne, neprosvitave. Pficny prüfez plankonkavni az ku krajüm mnohovrstevny 4 Stelka nepravidelne na vsechny strany dvakrät zpefene rozvetvenä, vetve cärkovite, na koncich rovne tupe. Bunky vnitfni vrstvy steny tobolkove nemaji bud vübec zädnj'ch, nebo jen nezfetelne, kruhovite Stelka pentlicovitä

3.

A. pinguis

tlustä

s

prstnate lalocnatymi

—

—

.

.

.

-

4.

A. sinuata (DiJcs.) Dum. str. 188 nepravidelne dvakräte zpefene rozvetvenä nejcasteji mä vodorovny, tesne k substrätu pfitiskly kminek a postranni vystoupave vetve parohovite rozdelene. Tyto vetve jsou jazykovite, uprostfed nejsirsi, ke koncüm vsak opet züzene a slabe srdcitc vykrajovane. Bunky vnitfni steny tobolky maji zfetelne, siroke A. latifrons Lindb. str. 195 kruhovite ztlusteniny

ztlusteniny

Stelka

;


183

5.

Vetve cärkovite, vsude stejne siroke, vejirovite neb prstnate seskupene. Roztomile, drobne rostlinky ve velmi hustych tmavozelenych skupinäch. Vnitfni stena tobolky mä bunky bez kruhovitych Ä. palmata.

ztlustenin

Vetve podlouble vejcite az jazykovite, uprostfed züzene.

(Hedw.) nejsirsi,

Vetsi rostlinky sklädajiei huste povlaky. mä kruhovite ztlusteniny

Aneura pinguis (Linne)

Du

Du

Mortier,

Comment.

str.

198

Vnitfni vrstva

steny tobolky 23.

Dum.

ku koncüm A. latifrons

bot. 1823 p. 115.

Mortier, Sylloge Jungerm. 1831 p.

86., Nees, Naturg. 1838. III. Synopsis 1844 p. 493., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 13., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 307., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 143., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 75., Limprieht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 331., Stephani, Deutsch]. Jung. 1879 p. 65., Sydow, Leberm. 1882 p. 70., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 29., Leberm. 1886 p. 23., Heeg, Leberm. 1893 p. 123., Klinggraef, Leber- u. Laubm. 1893 p. 46-, Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 65., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 265., Stephani, Species hep. 1900 p. 272., Pearson, Hepaticae 1902 p. 457., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 9., Warnstorf, Leber- u. Torfrn. 1903 p. 108., Loeske, Moosflora 1903 p. 45., Boulay, Hepatiques 1904 p. 172., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 421., Lacouture, Tableaux 1905 p. 60., Müller, Leberm. 1907 p. 331., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 50., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 93.

p. 427.,

Nees, Lindenberg,

Gottsche,

Delin.: Husnot,

Hepaticol. gall. 1875 tab. XI.

f. 129., Stephani, Deutschi. Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCIV., Velenovsky, tab. X. f. 3., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 117. Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LV. f. 10., tab. LVI. f. 13., f. 1., Müller, Leberm. 1907 p. 96. fig. 73«, p. 331. f. 200, Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 50. Exsicc: Mougeot-Nestler-Schimper, Stirpes crypt. Vog.-Rhen. exsic. no 239. Gottsche & Rabenhorst, Hep. europ. exsic. no 41., 103., 436., 437., 501., 612. Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no 4., Jack-LeinerStitzenberger, Kryptog. Badens exsic. no 63., Husnot, Hep. Galliae exsic. no 119, 141., Carrington a. Pearson, Hep. Brit. no 59., Massalongo, Hep. Ital.- Venet. exsic. no 60. Flora exsic. austro-hung. no 2341. St/n.: Marsilea media pinguis, pallide virens, floribus maioribus nigri-

Jungerm. 1879 Jatrovky 1903

f.

125.,

cantibus, ad foliorunn latera egredientibus Micheli,

Nova

plant, gen.

1729 p. 5., tab. IV. f. 2. Marsilea terrestris minima, foliis sinuatis, floribus nigricantibus, e foliorum lateribus provenientibus Micheli ibid. p. 5. tab. IV. f. 3. Lichenastrum capitulis oblongis ex foliorum divisuris enascentibus Dillenius, Historia musc. 1741 p. 509, tab. LXXIV. f. 42.


1S4

Lichenastrum, Chamaedryos multifidae divisura Dillenius, cl p. 509, tab. LXXIV. f. 44. ex p. Jungermannia fronde foliosa, läeera, ex latere florit'era Haller, Ilist. stirp. Helv. 1768 p. 63 .Inngermannia pinguis Linne, Spec. plant. 1753. II. p. 1602, Necker, Meth. musc. 1771 p. 126., Weber-Mohr, Tasehenb. 1804 p. 432., Schwaegrichen, Hist. musc. prodr. 1814 p. 31., Weber, Hist. musc. bep. prodr. 1815 p. 93., Lindenberg, Synopsis 1829 p. 98., Ekart, Synopsis Jung. 1832 p. 62., Wallroth, FL crypt. germi 1833 p. 47. Roemeria pinguis Raddi, Jungermanniog. etr. 1820 p. 48 ex p. Riccardius pinguis F. S. Gray, Natural arrangement of Brit. pl. 1821 1

1 > i

.

p. 683.

Aneura

Sprengel, Syst. Vegetab. 1825, IV. p. 232. Metzgeria pinguis Corda, Genera hep. 1829 p. 654., Deutsch]. Jungerm. (Sturm, Flora) 1835 p. 57, tab. XV., Hampe, Prodromus Fl. hercyn. 1837

sessilis

p. 93.

Gymnomitrion pinguis Hübener, Hepatieol. germ. 1834

p. 41.

Riccardia pinguis Lindberg, Hepaticae in Hibernia 1. 1874 p. 514. Riccardia fuscovirens Lindberg, Musci scandinavici 1879 p. 5.

Aneura

V

latissima Spruce, Transact. Edinb. Bot. Soc. 1885 p. 544.

rozsählych, pekne smaragdove az tmavozelenych povlacich, anebo

—

hvezdovitych skupinäch. Stelka siroce pentlicovita 3 15 mm sirokä, 8 cm dlouhä, silnä, masitä a charakteristicky mastne lesklä. Okraje rovne, casto vystoupave, drobne nepravidelne zafezavane, nekdy i slabe vlnite. Na spodni strane jest o neco mälo svetlejsi nez na svrchni, byvä slabe vypuklä a nese eetne, kratke rhizoidy. Pröfez jest slabe konkavkonvexni, na spodu jest slabounce vypukly, v prostfed 8 15 vrstev bunecnych silny, k okrajüm znenahla se ztencujici, az okraje samy jsou jen dvouvrstevne. Epidermis mä bunky mensi, tenkostenne, se svrchni stenou vice mene vypuklou, pfedstavujici reflekcni plochu, ktera podminuje mastny lesk stelky. Dvoudomä, lec rostlinky obojiho pohlavi zpravidla v jedincm trsu pohromade pf ichazeji. Samci rostlinky jsou mensi nez samici a zpravidla jen 6 8 vrstev bunecnych ve stfedu stelky tluste maji po stranäch kratke, okrouhle, nepravidelne mnohonäsobne lao c n a t e v e t e v k y, jez nesou na svrchu cetnä antheridia. A r ch e g o n i a vlaskovityini jsou obdobn^ seskupena mezi supinkovitymi, tfisnitymi stelkovymi. Cepicka jest vyrustky välcovita az 1 cm dlouha. üplnä bladkä nebo i vläskovitymi chloupky na koncich kyjovite zdufenymi pokryta; chloupky tyto jsou tehoz püvodu a vyznamu jako oehranne supinky kolem archegonii, nebof nachazime na cepicce vsechny mozne pfechody obou ütvarü. Stena cepicky jest tlusta, masita z vöt.siho poctu vrstev bunek nad sebou; prostfedni bunky maji blänu kollenchymatickv ztlustelou. Tobolka mä dlouhy (2 8 cm), jemny, hyalinni stet a jest i

2

—

—

—

;

1

i

—

:


185

tvaru vejciteho. Stena jeji jest d vou vrstevnä: vnitfni vrstva slozena jest z bunek majicich tluste, silne, kruhovite ztlusteniny nästenne, vnejsi vrstva vykazuje toliko huste, uzlovite listny vytuzovaci. Zralä tobolka pukä az k basi ve ctyfi ven se stäcejici chlopne,

na koncich

jez

k obema koneüm

nesou

stetieky

konickych

ztencene, ve stfedu 10 u siroke, 150

dinou sirokou hnedouspirälou;

Obr. 2

35.

el ate.ro f orü.

Aneura

piitguis

pficny prüfez stelkou

(L.)

Du

M.:

—300

,«

Elatery

clloube, s je-

setrvävajl dlouho jako

(1

— 1'5 mm

plodnä rostlinka (2kr. zvets.), spora (250kr. zvets.), i elater Hfebeny.

1

(40kr. zvets.), 3

(150kr. zvets.);

s elaterofory na spickäch ehlopn]. Spory jsou kulovite tmavohnede, jemne bradaveite 25 ,« vprüm. Jatrovka z jedneeh tetraedricke,

dlouhe) stetieky

nejpromenlivejsich var. glauca m. var. roka, 5 40

—

— mm

;

ceske rostlinky

mozno strucne

takto rozvrhnouti

— mm

Stelka sedozelenä, siroce stuzkovita, 3 8" sidlouhä, velice kfehkä, s okraji vystoupavymi, siroce

n.

—

lalocnatymi a kadefavymi. Stelka jest ve stfedu jen 5 8 vrstev silna, okraje mä dvouvrstevne; bunky epidermälni neobycejne silne jsou vypukle. Dosti hojnä niezi travou na vlhkyeh mistech s pod-

kladem jilovitym. Tvofivä nekdy zajimavou formu: f.

m. se stelkou uzounce cärkovitou duebou.

inearis

li

(1

—

1*5

mm

sirokou), jedno-

Leberm. III. 1838 p. 427. Stelka pekne smaragdove az cernozelenä, plazivä, s okraji vystoupavymi, drobne lalocnatymi a zkadefavymi. Ve stfedu jest

var. lobulata Nees, Naturgeseh. d. europ.

siroce pentlicovitä, stelka 8

— 14 vrstev silnä, okraje mä jednovrstevne;

jsou jen slabe vyklenute. f.

fusco-virens Lindberg,

Syn.: A. pinguis a

Musci scand. 1879 1

epidermälni bunky

Hojnä vsude na vlhkyeh p. 5.

mistech.

pro spec. (sub Eiccardia).

crassior Nees, Naturgeseh. III. 1838 p, 427.

—


186

Stelka hnedozelenä, silne masita, hvezdovite vetvena s vystoupavymi kaderave vlnitymi okraji; v prostfed jest 12 14 vrstev silnä, okraje

—

mä

dvouaz tfivrstevne.

Na vlhkych mocälech

lesnich

dosti roz-

sifena.

Naturg. III. 1838 p. 428. Stelka üzce pentlicovitä, svetlezelenä, jednoduchä nebo mälo vetvena, s okraji rovnymi, plochymi, drobounce lalocnate zafezävanymi az zubatymi; v prostfed lOvrstevnä, okraje jsou dvouvrstevne. Epidermälni jest stelka 8

var. denticulata Nees,

—

Na

vlhkych mistech, casto v souvislych skuoinäch anebo i jednotlive mezi mecbem; zvläste hojnou jest na lesnich mokfadlech podhorskych a raselinäch.

bunky jsou üplne

f.

calcarea m.

f.

n.

ploche.

velice

Stelka jest siroce stuzkovita, zlutozelena, prosvitava,

—

okraji; ve stfedu 6 10 vrstev silna, okraje dvouCharakteristickä rostlina pro kraje vapenne; v okoli prazvrstevne. skem jest hojnä na tufech väpennV'eh i bfezich potückü v panvi

rovnymi celymi

s

silurske. f.

angustior Hooker,

Brit.

Jungerm. 1816 tab. XL VI. f. 6. sec. Müller, Jungermannia pinguis f. angustior Hooker

Leberin. 1907 p. 332. Syn.:

c; A. pinguis ß 2. fasciata Nees, Naturg. III. 1838 p. 429.; Gymnomitrion pingue var. angustatum Hübener, Hepatieol. germ. 1834 p. 41.

1.

Jungermannia gypsaeea Schleicher teste Lindberg, Synopsis p. 98. 1'2 mm), cärkovitä, jednoduchä, nanejvys jen Stelka uzounkä (1

—

plochymi a rovnymi; ve stfedu 10 vrstev silna, okraje jedno- az dvouvrstevne. Roste ponofena pod vodou. Jest to jen promenliva forma vodni, casto z normälni se vy-

na

koncich spofe vetvitä, s okraji celymi,

jest 7

—

vinuvsi, takze nezfidka

muzeme

i

stanoviti souvislost stelky

se starsimi

normälnimi oddily. A. pinguis jest pravym kosmopolitou pfichäzejic nesmirne hojne vsude na vlhkych mistech po celem svete, hlavne ale jen v nizinäch a nizsich pahorkatinach; nad 1500 2000 m skoro vübec nestoupä. Jest neobycejne menlivou, takze nachäzime v rozmanitych knihäch hepatikologickych celou fadu odrüd popisovano; sestavili jsme jen pfehledne nejdülezitejsi a die naseho mineni nejlepsi. Nejstälejsi odrüdou zda se nam byti nase varieta, nebof nepodafilo se näm nikdy nalezti nejake pfechody k druhym: jest dobfe charakterisovana jiz svoji sedozelenou barvou a zvlästnim leskem podminenym silne vypuklymi bunkami epidermälnimi. Tyto dva znaky züstävaji konstantnimi kdyz jest rostlina delsi dobu ve vetsi vlhkosti pestovana a stelka tvar svüj üplne pozmenila.

—

i

Aneura fusco-virens

Lindberg,

znävaji pravo druhove, jest jen

znaky

od A. pinguis

jiz

Loeske, Warnstorf

i

bezvyznamnou formou, nebof 12

— 14vrstevnä

jini pfi-

rozdilne

hnedozelenä barva) jsou tak minuciosni a menlive, ze naprosto k obraniceni druhu jeji

(tlustsi,

stelka,


187

skoro na kazdem stanovisku uajdeme vzdy typicke rostlinky Aneura pinguis, ktere maji stelku rovnez 14, ano i vice vrstev silnou. Proto uvädime tento »elementärni druh« jen jako formu. nepostacuji; ostatne

Ostatni

formy mohou

sprävne rozlisene:

K

se

dobfe sefaditi ve dve fady, poprve Neesem

prve, lobulata, nälezi rostlinky se stelkou sirokou,

s okraji vzhüru vyhnutymi, jez pfichäzeji jednotlive rozlezle na vlhke püde, na stenäch pfikopü a bfezich kalti, kdezto druhä fada, denticulata, zahrnuje rostlinky uzsi, nepravidelne rozvetvene, i na okrajich ploeke a drobounce lalocnate, takze vypadaji jakoby byly zuhat'; pfislusnici teto fady tvofi huste skupiny na lesnich mokfadlecb, lucnich bazinäch, raselinäch, anebo i jednotlive se mezi bazinnymi mechy rozlezaji. Tvar stelky se znacne meni die vlhkosti mista, na nemz rostlina roste; mene odvislou zdä se byti tloustka stelky, kterä dosti bouzevnate a pra-

plazivou,

videlne se zaehovävä.

Ceskä naleziste toboto drubu neuvädime, nebof jest vsude vseobecne rozsifenym a zädne krajine nechybi. Sterilni stelka Aneury podobä se nesmirne stelce r. Pellia, takze snadno obe jatrovky mohou byti zameneny. Aneura jest vsak barvy vzdy s odstinem do modra, tmavsi a na obou stranäch stejne zelenä; nemä stfedniho zebra a vetvi se nepravidelne lalocnate. Naproti tomu Pellia mä stelku svetlejsi, vzdy s odstinem do cervenobneda a mä vzdy zfetelne stfedni zebro, ktere zvläste pfi prühledu jako tmavsi pruh jest patrne; stelka take jest na svrchu eiste zelenou, na spodu ale tmavsi, nahnedlä neb nacervenalä, rozvetvuje se vidlicnate, jest na koncich silne vykrojena a tu na spodu uzlovite ztlustlä, eoz vse u Aneura nikdy nepfichäzi. Mimo to daji se oba rody, zvläste starsi jich stelky, dobfe rozeznati podle näsledujiciho znaku anatomickeho: bunky

u

r.

Pellia

obsahuji

kulatä a velkä,

cetnä,

5

— 12

,«

v prümeru majici

zrnka skrobovä, kdezto u r. Aneura skoro vzdy jsou bunky bez skrobovych telisek, anebo nanejv} s maji jen mälo drobouckych, teckovitych zrnek skrobovych sotva 1 3 u v prümeru. Eozdil tento jest obzvläste dobfe patrny na pfienem prüfezu po zkousce s JKJ. Nektere vodni formy Aneury podobaji se zvläste Pellia Fabroniana, na prvni pohled skoro k nerozeznäni; ale vzdy se Pellia prozradi cervenavym svym när

—

dechem a pfitomnosti stfedniho

zebra.

jiz na podzim; po celou zimu züsporogony vsak uzavfeny v kalyptfe, kterä jako maly hrbolek na postrannich lalocich stelky jest patrna. Teprve koncem ünora a v bfeznu kalyptra vzrüstä, protahuje se v blede zeleny välec, z nehoz az teprve v kvetnu vynikä tobolka na dlouhem stetu; tu pak zralä nähle se roztrhävä, pfi cemz spory pospolu i s elatery, ktere pravidelne jsou spofädäny v fadäch ku vrcholu tobolky smefujicich, jako präsek daleko jsou rozmeteny. Rozhazoväni spor v dobe pozdejsi obstarävaji zbyle elatery, stetickovite sefazene na elateroforech na spickäch chlopni.

Aneura pinguis zaklädä plody

stävaji inlade

•


[88

24.

Aneura sinuata (Dickson) Du Mortui. Comment.

bot.

1822

p. 115.

Du

Mortier, Hepaticae eur. 1874 p. 142., Pearsou, Hepaticae 1902 Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 111., Loeske, Moosflora 1903 p. 45., Boulay, Hepatiques 1904 p. 174., Lacoutüre, Tableaux 1905 p. 60., Müller, Leberin. 1907 p. 338., Macviear, Sturi. Handb. of brit. hep. 1912 p. 54., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 94. p.

456.,

Delhi.: Pearsou,

Hepaticae 1902

tab.

CCIIL, Warnstorf, Leber-

u.

Torfin.

1903 p. 117., Lacoutüre, Atlas 1905 p. 60., Müller, Leberin. 1907 p. 338.. Macviear, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 54., Schiffner, f. 203.,

Hepaticae eur. exsic. no.

16.

Exsicc: Carrington a. Pearsou, Hep. Brit. no. 60., 61. Pod jinvini pak jmeny ukazaly se nasledujici exsikata v starsich sbirkäch byti timto druhem (sec. Midier 1. e. p. 338.): HiUiener-Geuth, Deutschi. Leberm.

Rabenhorst, Hep. europ. exsicc. no.

no. 106. Gotische,

Musci Gall. no. 954. Syn.: Marsilea terrestris minima, foliis Hep.

42.,

104.

Husnot,

Gall. no. 90.,

Micheli,

Nova

plant, gen. 1729 p.

floribus

siuuatis,

5.

Lichenastrum chamaedryos multifidae musc. 1741 p. 511. t. LXXIV. f. 44.

tab. IV.

divisura

fig.

oigricantibus

3.

Dillenius,

Historia

Jungermaunia sinuata Dickson, Plantae crypt. brit. 1790. II. p. 16. Jungermannia multifida ß sinuata Hooker, Britisch Jungerm. 1816 tab.

XLV.

Jung. 1832

f.

2.

Lindenberg, Synopsis 1829

p. 99.,

Ekart, Synopsis

p. 65.

Gymnomitrion sinuatum Hübener, Hepaticol. Genn. 1834 p. 39. Jungermannia pinnatifida Nees, Enumer. plant. Jav. 1830 p. 9. Aneura pinnatifida Nees, Naturg. III. 1838 p. 442., Gottsche, Lindenberg, Nees, Synopsis 1844 p. 495., Rabenhorst, Kryptogamenfl. Isis

Kryptogamenfl. v. Sachs., Ober]., Thür. u. Nordb. 1863 Husnot, Hepaticologia Gall. 1875 p. 76., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 332., Stephani, Deutsch]. Jungerm. 1879 Mechy jatr. 1883 p. 65., Sydow, Leberm. 1882 p. 71., Dedecek, Leberm. 1886 Leberm. 1893 30., 23., Heeg, p. p. p. 124., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 46., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 66., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 262., Stephani, Species hep. 1900 p. 258., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 9., tab. X. 6., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 421., tab. LVI. f. 1. Riccardia latifrons ß sinuata Liudberg, Hepaticae in II ib. lectae 1874 p.

14.,

p. 308.,

I'.

p. 513.

Riccardia sinuata Trevisan, Schema nuov. class. Epat. 1S77 Riccardia major Liudberg, Musci scand. 1879 p. 5.

Aneura major (Lindberg) Macviear,

p. 431.

Stud. Handb. of Brit. Hep. 1912

p. 55.

Aneura multifida

var. rivularis

Rabenhorst

no. 104 in

Hep. eur. exsic

7

:


189

Sfavnate zelene, fidke skupinky pod vodou anebo oj edinele mechem v bazinäch. Stelka jest ozdobnä, jemnä, 1 — 3 cm dl. 0'5 2 mm sir. a nepravidelne v j e d n o d u ch e, k r ä t k e anebo delsi, neste jn e siroke a zpefene lalocnate vetve rozkonce vetvi jsou skoro vzdy ponekud rozsifeny. C e 1 ä stelka de1enä jest neprüsvitnä, nemä pfi prühledu zädnou prüsvitnou ovrubu kolem okrajü a jest na svrchni strane plochä, na spodni vypuklä; okraje mä rostlinky mezi

—

;

ostre.

Pficny prüfez

silny, pfi okrajieh

jest

plankonvexni, v

prostfed 5

—8

vrstev

jen v nejzevnejsi fade jednovrstevny, jinak znenähla

züzeny; bunky json polygonälni a niaji velmi casto velkä, svetlehnedä olejovä teliska. Celä stelka jest neobycejne kfebkä. Jednodomä. Antberidia po 6 10 na krätkycb postrannieb vetvickäcb, jez maji slabe zkadefene vystoupave okraje. Arcbegonia byvaji zpravidla umistena toliko v bofejsi eästi stelky. Cepicka jest velikä, hruskovitä, drsne papillosni, ponevadz bunky zevni jeji vrstvy jsou silne vyklenuty. Tobolka jest zlutobnedä a mä stenu dvouvrstevnou; bunky v obojicb jen

—

vrstväcb maji polokrubovite ztlusteniny

nästenne.

Vnejsi

vrstva mä bunky se silny mi, sirokymi a tmavobnedymi ztlusteninami, kdezto bunky vrstvy vnitfni maji vytuzovaci listny üzke, svetlejsi, svetlebnede, nekdy az nezfetelne. Vytrusy jsou zlutobnede, 12 14« v prümeru a dokonale bladke. Elatery jsou 14 ,« siroke, 100 150 « dloube a maji si-

rokou (10

— 12

—

fi)

tmavobnedou

—

spirälu.

Spec bep. 1900, I. p. 268. pro spee. incurvata Lindberg, Musei scandin. 1879 p. 1879. Exsic: Husnot, Hepaticae Gall. exsie. no. 17, 199. Schiffner, Hep. europ. exsic. no. 17. Delin.: Müller, Leberm. 1907 p. 334. fig. 201., Macviear, Stud. Handb. of Brit. Hep. 1912 p. 52. Stelka svetlezelenä, drobounkä, 1 1"5 cm dloubä, üzce pentlicovitä, mälo vetvitä. Na svrchni strane jest zläbkovite prohnutä, na spodni silne vyklenutä. Pficny prüfez polomesicity, konkavkonvexni, v prostfed 5 vrstev silny, k okrajüm znenähla ztenceny, az toliko v nejkrajnejsi vrstve jednobunecny. Spory tmavohnede. Velice vzäcne na vlhkych piscitych mistech v horäeh. A. sinuata jest vyslovenym hygro- i hydrofytem, libujic si vzdy na nejvlhcich stanoviskäeh, ano i nezfidka üplne pod vodou rostouc; tu pak vytväfi i rozmanite formy, z nichz uvedeny bud'fez f. contexta Nees, Naturg. 1838, III. p. 442, pro var. (Syn.: A. pinnatifida var. contexta Nees 1. c). Stelka üzce cärkovitä, mnohonäsobne nepravidelne vetvena; vetve se navzäjem spletaji, takze celä rostlinka tvofi huste chomäce; konce vetvi jsou slabe rozsifeny. stenoclada f. Schiffner, Hepaticae in Pascher, Süsswasserflora H. 14. 1914 p. 184., (sub. Eieeardia S. F. Gray), Müller in litt. Lebermoose 1907 p. 339. pro var. Stelka tuhä, kfebkä, nepravidelne tfikräte az ctyfikräte zpefene vetvena a vejifovite rozlozenä; vetve üzke a var. incurvata {Lindberg) Stephani,

Syn.: Eieeardia

—

—

—


190 krätke,

hlavni

1'2

mm

sir.,

vedlejsi

jen 0'3

»im

sir.

a na

stejne siroke, nikoliv rozsifene. f.

koncieh

—

submersa Jensen in sched. apud Müller, Leberm. 1907 p. 339. Stelka 5 cm dl., plikä, ehabä, mä hlavni vetve znacne prodlouzene, az 4 1*5 1 sir., s fidkymi jen kratickymi a jednoduchymi vStvickami

—

—

mm

postrannimi.

V

raselinnych tünich.

Typiekä forma vyhledävä mocäly, raseliny, lesni tünky, pfikopy lesni vice v podhorskych a horskych polohäch, a roste bud' jednotlive mezi bahennimi mecby nebo tvofi i pekne skupinky na kamencich nebo dfeve ve vode. Jest ve vlasti nasi vzäcnä, ackoliv udävä se z dosti cetnych mist v cele stfedni Evrope, Anglii, Irsku a Sev. Americe. Ponevadz alc starsi s vodautorove zamenovali druh tento velice casto s A. multifida ano nimi formami obyeejne A. pinguis, dluzno bräti literärni üdaje o rozsifeni A. pinnatifida (= A. sinuata) v starsi literatufe vzdy s nälezitou reservou. V Öeehaeb dosud znama jest mi jen z nasledujicich stanovisk: Strasice (Vel.!). lesni mocäly nad Mniskem (ve spol. A. latifrons Vel.!), mocäly u Ges. Kamenice (Schiff.-Schmidt). Nejvzäcnejsi jest var. incnrvata, kterä znäma je dosud jen ze Sumavy (Javorske jezero [Bauer] a na bfehu tünky) v raseline förchenhaidske, mezi Sphagnum fuscum (!) Rehberg (Vel.!), od Tfebone (\ el.!) Odrüda tato poklädä se vseobecnc za a z okoli Ces. Lipy (Schiffn.). samostatny druh, a jako hlavni charaktery se uvädi: 1. drobouc-kä stelka i

r

zlabovite vyhnuta,

pficny prüfez stelky jest polomesicity, 3. rostlinky jsou dvoudome, 4. vnitfni vrstva steny tobolkove mä vläkna vytuzovaei znacne nezfetelnä, casto i chybejici, kdezto vnejsi mä silne uzlovite i slabsi spory cervenohnede 20 // v prümeru a hladke. vläknite ztlusteniny, Lee vsechny tyto znaky nejsou nijak stälymi; velikost stelky nepadä tu na vähu vübec, nebof i nejvetsi näs druh A. pinguis vyskytä se casto ve formäeh stejne drobouckych, jako sc udävä typiekä A. ineurvata. Vytuzovaei listuy v tobolce rovnez casto variruji, snad uejvice prave u A. ineurvata, kde i sami autofi, jako na pf. Sehiffner, Müller, Macvicar, ktefi druhovou cenu teto odrüdy zastävaji, uznävaji a v diagnose pisi, ze vläkna i uzlovite ztlusteniny brzo jsou vyviuuty, brzo alc uplne jest dvoudomou tak chybi. Nejzävazuejsi okolnost, ze totiz A. ineurvata jako A. pinguis, kdezto vsechny ostatni evropske druhy toho rodu jsou jednodome, zdä se näm byti stejne nestälou; nejen oa aasem cerstvem materialu, ale i na suchem, ktery natu byl odjinud ke studiu pfistupen, mohli jsme konstatovati, ze A. ineurvata jest toliko v nejmnozsich pfipadech dvoudomou, nebof nalezli jsme mezi vylucne ($ rostlinkami rostlinky, jez mely nejen antheridiove vetve, ale mlade sporogony (oboje pohlavi byvaji zpravidla v rozdelenych skupinäch). Stejne u A. pinguis nachäzime casto jednodome exempläfe, präve tak jako u A. palmata nalezli jsme nekolikräte opet individua dvoudomä. Nelze tedy ro^lozeni pohlavnich orgänu na stelce u tohoto rodu, aspon pfi nejmensim u na2.

;">.

i

i

i

i

;


191

domäcich druhü, bräti za konstantni Charakter systematicky, nehlede casto jest stanoveni techto okolnosti nesmirne obtizne, zvläste tarn, kde stelka jest huste vetvenä a znacne kfehkä. Zbyvä tedy ze vsech techto znakü jedine ono podivne prohnuti stelky, näsledkem jehoz pficny jeji prüfez jest vyznacne polomesicity, a cervenohnedä barva spor, ktere by ponekud odlisovaly A. incurvata od A. sinuata; spory vsak u A. incurvata velice casto byvaji i tmavohnecle, nekdy i svet lejsi, takze se sporäm typicke A. sinuata üplne rovnaji. A prohnuti stelky zdä se näm sotva dostacitelnym znakem k rozeznäväni dvou druhü nekdy byvä i typickä A. sinuata take, ovsem ze jen melce, nepatrne, nikoliv tak vyznacne jako A. incurvata, prohnuta. Proto klademe ji jen jako odrüdu k A. sinuata. Zajimavo, ze dosud var. incurvata byla nalezena pouze v Evrope, kde casto pf ichäzi jen v Skandinavii a'Svedsku, kdezto z ostatnich zemi znäma jsou ojedinelä stanoviska. Schiffner a v nejnovejsi dobe Macvicar uznävaji jako samostatny druh, paralellni ku A. sinuata, Lindbergem r. 1879 popsanou A. major (sub Eiccardia). Druh tento vsak nelisi se vübec nicim od naseho A. sinuata. Die studii Schiffnerovych (Lotos 1900, Oester. bot. Zeitsch. 1906) a podrobneho rozboru Macvicarova lze vsechny rozdily mezi oberna druhy 1'5 mm, shrnouti takto: stelka u A. major jest zpravidla 3 cm dlouhä, 1 sieh

ani k tomu, ze velmi

—

sirokä, svetlezelenä,

mnohem

tenci (v prostfed jen 5 vrstev bunecnych),

obycejne jen jednoduse zpefene delenä, a vetve jsou vzdy na koncich stejne siroke, nikdy ne rozsifene; vnitfni vrstva steny tobolkove mä jen nezfetelnä vytuzovaci vläkna, vnejsi vrstva jest vsak vzdy se silnymi, zfetelnymi polokrnhy. Pokud se tyce znakü uvädenych Schiffnerem o stelce, neni tfebä ani pfipominati, ze vsechny tyto znaky pfichäzi i na rüznych individuich A. sinuata; i nerozsifene konce vetvi, jez Schiffner za obzvläste vyznacne pro A. major uvädi, pfichäzi präve tak casto u A. sinuata, jako i jednoduse zpefenä stelka, kterä i u typicke A. sinuata byvä rovnez jen 5 vrstev, ano i 4 3 silnä. Rozdily v stavbe tobolky nejsou vlastne zädne, nebof jak jiz Boulay (1904 p. 174.) upozornil, Schiffnerovo udäni, ze vnitfni stena sporogonu u A. sinuata nemä vübec zädnych vytuzovacich vläken, kdezto u A. major jsou tyto vzdy mohutne vyvinuty, zaklädä se na omylu vzniklem patrne tim, ze Schiffner ohledäval jen nedostatecne vyvinute sporogony od A. sinuata. A. sinuata jest pry vyhradne hj'drofytem jen ve vode rostoucim, kdezto A. major vybirä si mista sussi; lec ani tento üdaj Schiff nerüv neni sprävny, nebof A. sinuata velice casto, jak ostatne jiz sprävne Müller (1907 p. 340.) podotykä, tez i na sussich stanoviskäch se vyskvtä, a submersni zivot u ni naprosto neni pravidlem. Z techto düvodü jest patrno, ze mezi A. sinuata a A. major zädnych faktickych rozdilü nestävä, a ze obe rostlinky jsou naprosto identicke. A. sinuata byvä casto zamenoväna s ostatnimi druhy, ale tltistä, po cele sifce neprüsvitnä a nepravidelne zpefene delenä jeji stelka ihned

—

ji

vzdy oznacuje.

i


192 25. Subspec.

Aneura multifida (Linne) Du Mortier, Comment. p.

Nees, Naturgesch.

1838,

bot.

1823

115.

III. p. 449.,

Gottsche,

Xees, Lindenberg,

Synopsis 1844 p. 496., 788., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 14., Kryptogamenfl. v. Sachs., 01>erl.,'.Thür. u. Nbrdb. 1803 p. 308., Du Mortier, Hepaticae europ. 1874 p. 141., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 76., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p, 332., Stephani, Deutsch]. Jung. 1879 p. 65., Sydow, Leberm. 1882 p. 71., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 30., Leberm. 1886 p. 23., Heeg, Leberm. 1893 p. 124., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 46., Halm, Leberm. Deutsch]. 1894 p. 66., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 261., Stephani, Species hep. 1900 p. 237., Pearson, Hepaticae 1902 p. 451., Warnstorf, Leiter- u. Torfm. 1903 p. 112., Loeske, Moosflora 1903 p. 45., Boulay, Hepatiques 1904 p. 173., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 122., Lacouture, Tableaux 1905 p. 60., Müller, Leberm. 1907 p. 336., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 53., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 95. 1875 tab. XL fig. 132., Stephani, Deutsch]. Cooke, Handbook of brit. Hep. 1894 fig. 183., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CC, Warnstorf, Leber- u. Torfm. p. 117. fig. 3 a, b, Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LV. fig. 9., t. LVT. fig. 4.. Lacouture, Atlas 1905 pag. 60., Müller, Leberm. 1907 p. 337 fig. 202., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 53.

Delin.:

Husnot, Hepaticol.

Jungerm. 1879

fig.

gall.

128.,

Exsicc: Mougeot-Xestler-Schimper, Stirpes crypt. Vog. Rhen. exsic. ( 1 s 1860) no. 147. Gottsehe-Rabenhorst, Hep. europ. exsic. no. 43., 463., 521. Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no. 5. Husnot, Hep. Galliae exsic. no. 91., 198. De Notaris, Erbar. eritt. ital. no. 317. Jack-Leiner-Stitzenberger, Kryptog. Badens exsic. no. 944. Carrington a. Pearson, Hep. Britannicae exsic. no. 62., 63. 1

Syn.'.

Liehen terrestris

minimus

viridis,

(

eapitnlis lono-ioribus Dillenius,

Catal. pl. Gissens. 1719 p. 211.

Anthoceros p. 477.

folio

tab. 68

tenuissimo multifido f.

Dillenius, Historia muse.

1741

4.

Lichenastrnm Ambrosiae divisura Dillenius, ibid. p. 511., tab. 74. fig. 43. Jungerraannia multifida Linne, Species plant, ed. IL 1702 p. 1002., Xecker, Methodus musc. 1771 p. 129., Hoffmann, Fl. germ. L795 p. 91. ex p., Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 433., Schwaegriclieii. Historia musc. hep. prodr. 1814 p. 30., Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815 p. 94., Hooker, Brit. Jung. 1810 tab. 45., Lindenberg. Synopsis 1829, p. 98., Ekart, Synopsis Jung. 1832 p. 64. Anthoceros minima, ramosissima, ramis et ramulis eoniugatis Haller, Ench. Stirp. Helv. 1768 p. 128. Roemeria multifida Raddi, Opuscula 1818 p. 47. tab. VII. 4. excl. I'-

syn. Mich.


193

Gymnomitrion multifidum Hübener, Hepaticol. germ. 1834

p. 37.

G. pinnatifidum Hübener' ibid. p. 38 ex p.

Metzgeria multifida Corda, Genera bep. 1829

p. 654.

M. palmata ß multifida Hampe, Prodr. fl. berc. 1836 Riccardia multifida Lindberg, Hep. in Hibernia 1874 ;

Aneura ambrosioides Pearson, Hepaticae 1902 gall. no.

p. 453;

p. 93. p. 511.

Husnot, Hepat.

198.

Obr. 36. la Aneura sinuata (Dicks) Dum.: plodnä stelka (2kr. zvets.); Mnisek. lb pficnyprüfez stelkou. 2a A. multifida (L) Dum., (3kr. zvets.), 2b pfic. pr. stelkou; Motoly. 3a A. sinuata var. incurvata (Steph.) m. (6kr. zvets.) Förehenheid. 3a pfic. pr. stelkou. multifida f. ambrosioides (Nees) (8kr. zvets.); Seefilz. ;

4A

V

tmavozelenych, uvnitf cernobnedych, plocbyeh povlacieb, fidmezi mecbem. Stelka uzounce pentlicovitä, nanejvys 1 sirokä, 2 5 cm dloubä, sfavnate zelenä neb slabe nahnedlä jest ozdobne, pravidelne dvakräte az tfikräte zpefene vetvenä; vetve iizke (0'3 0'5 mm), protistojne, ku konei züzene, lec tupe, cim däle od vrebolu hlavni osy delsi. Rbizoidy velmi fidke a krätke, obycejne jen na nejstarsi cästi blavni stfedni osy pfitomne. P f i c n y prüfez.jest bikonvexni, na spodni strane vypuklejsi, v prost red z 5 az 10 fad bunek nad sebou sestävajici; epidermälni bunky jsou mens! a ostfe odlisne od vetsicb bunek vnitfnicn, ktere jsou slabe v rozicb casto ztlustle. Okraje stelky jsou ostre, v jedne, nezfidka i vice fadäch, jednovrstevne, takze pfi prübledu jevi se celä stelka v pravidelnem ceji ojedinele

mm

—

—

prubu podle okrajü prosvitave lemovanou. Dr. Karel Kaviua: Monografie ceskyeh jatrovek.

13


194

Jeduodoma.

Pohlavni organy jsou na postrannich kfätkych vit-

vickäch, jez nesou cetne dfipate supiny a chlupy k jich ochrane; anthe6 pohromade na kratickych vetevkach, vzdy pfi basi ridia byvaji po 5

—

vetsich vetvi, arckegonia na delsich vetvickaeh libovolne rozlozenycb. Kalyptra jest välcovita, dlouha (0'5 1 cm), cetnymi drobnymi supinkami a bradavkami drsnä, ze 3 5 vrstev bunek slozenä. Tobolka jest podlouble 2"5 mm dlouha) a na tenkem 15 30 mm dlouhem, ellipticnä, cernä (1"4 tobolky jest dvouvrstevna; vnejsi v rstvy bunky hyalinnim stetu. Stena maji tluste, zfetelne ztlusteniny nästenne, kdez bunky vrstvy v u i t f n I techto zpravidla üplne posträda j i. Spory kulovite, bladke, hnedozlute, 10 15 u v prumeru; elatery stejnomerne kn konci zxizene, znacne dlouhe (5 8 mm) maji jedinou sirokou, hnedou spirälu. Zraje v dubnu, kvetnu. Jatrovka tato vyhledava si s oblibou vlbke skäly, püdn na bfezich inezi Sphagny, Drepanoclady a jipotückü, pfi pefejich, anebo roste nvmi bafinymi mechy v mokfadlech; vyhybä se väpnu, pfichäzic skoro vybradne jen vkrajinäch s podkladem prahornim a nevapennym. Ackoliv jest po cele severni polokouli v mirnem päsmu skoro kosmopoliticky rozsifenou nejen v rovinäch, nybrz i vysoko do hör stoupajic, pfece ve vlasti nasi i v cele stfedni Evrope jest mnohem fidsi nez druh pfedesly. A. sinuata a A. multifida jsou druhy nesmirne si pfibuzne, jez lisi se navzäjem blavne jen babitem, nez ostatnimi znaky organisacnimi. Warnstorfem a Schiffnerem udävany a jako konstantni znak prohlasovany rozdil ve stavbe sten tobolek ukäze se jiz pfi bedlivejsim studiu nespolehlivym; nalezli jsme pfipady u A. multifida, kde bunky vnitfni vrstvy meli rudimentni ztlusteniny, präve tak, jako zase tyto u A. sinuata mohou üplne cbybeti. Srovnaväme-li tedy oba druhy ty vysvitnou

—

—

—

—

—

—

i

jen nasledujiei rozdfly:

A. sinuata:

stelka plochä,

sirsi (1

—3

mm), nepravidelne

vetvita, pfi

okrajich neprüsvitnä.

A. multifida: stelka bikonvexni, uzounkä

(O'ö

—

1

mm), pravidelne dva-

zpefene a huste vetvita, pfi okrajich v rovnobeznem pruhu prosvitavä. Kalkofobni. Vzhledem k temto nepatrnym rozdilüm klademe A. multifida toliko jen jako subspecii k A. sinuata, jez nejen ze jiz celkovym bojnejsim vyskylem, zpüstavbou stelky i sporogonu zda se nam liyti sobem rozvetvoväni, nybrz matefskou a püvodnejsi; A. multifida pak musi byti povazovana za plemeno fixovane lokälnimi podminkami. V Cechach byla az dosud multil'. stanovena: Raselinka u Motol (Vel.!), Velke Dafko (!), Jestfäbi (Anders !), krät

(i

vieekräte)

i

raselina Seefilz u Kvildy

(Hora), Vyssi

Brod

(!),

vrchol Javoru (Vel.!), Dobrä voda u Senee

(Schiff.).

Byva velmi casto zamenoväna s A. sinuatou, od niz se ale die svrchu vytcenych znakü lehce rozeznava. Netvofi mnoho forem, toliko v mnozstvi vetvi jest menlivou; celkovy obrys stelky nasledkem praxi-


195 delneho, temef

v akropetälnim porädku

se dejiciho vetveni, jest skoro

vzdy

pravidelne trojühelnikovy. Nejvyznacnejsi z udävanych odrüd jest f.

Naturg. 1838 p. 450 pro var., jez mä drobounkou huste zpefene delenou a vystoupave vetve, z nichz nektere jsou v uzounke laloky dlouze stfihane, kdezto jine tluste, siroke a skoro nedelene.

ambrosioides Nees,

stelku dvakräte

Pearson uvädi tuto formu jako samostatny druh poznamenävaje soucasne (1902 p. 453; tab. CGI.): »This has always been considered by previous writers as a variety of A. multifida, but its usnally dark brown eolour, rigid habit, narrow outline of i'rond, with ascending brancbes, margin of stem and branches usnally minutely erenulate, are charaeters whieh I consider make it quite worthy of specific rank«. Boulay (1904 ambrosioides, jiz mel prilezitost ze a Husnotovy (c. 198.) ohledävati jest jen mladä, nevyvinutä, ve vsem drobnejsi forma. Pokud nase zkusenosti näm dovoluji, pfiklonujeme se k näzoru hepatikologa francouzskeho 173.) naproti

p.

sbirky

tomu

tvrdi,

ze

(c.

463.)

Babenhorstovy

var.

üplne.

26.

Aneura

1873,

latifrons Lindberg

in

Soc.

et in Bot. Notiser. 1873 p. 62.,

pro F. et

Fl. fenn. die 8.

Manipulus Muse, Acta

Mart.

soc. F. Fl.

fenn. 1874, v. XIII. p. 372.

Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 333., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 66., Speeies hep. 1900 p. 268., Sydow, Leberm. 1882 p. 71., Dedecek, Mechy jatrov. 1883 p. 29., Leberm. 1886 p. 23., Heeg, Leberm. 1893 p. 124., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 47., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 264., Pearson, Hepaticae 1902 p. 454., Velenovsky, Jatrovky 1903 p- 10., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 113., Loeske, Moosflora 1903 p. 46., Boulay, Hepatiques 1904 p. 175., Migula,

Kryptogamenfl. 1904 p. 422., Lacouture, Tableaux 1905 p. 60., Müller, Leberm. 1907 p. 341., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 86., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 95.

Handbook of brit. CCIL, Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. X. obr. 5., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 117. fig. 4., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LVI. f. 3., Lacouture, Atlas 1905 p. 46., Müller, Leberm. 1907 p. 342 fig. 204., Macvicar, Stud. Handb.

Delin.: Stephani, Deutsch!. Jung. 1879 fig. 127, Cooke,

hep. 1894 p. 265., Pearson, Hepaticae 1902 tab.

of brit. hep. 1912 p. 86.

Exsic: Gottsche-Eabenhorst, Hep. europ. exsicc. sec. Lindb.!)

613., 614.

no. 202., 203., 493.

(typ.

Jack-Leiner-Stitzenberger, Kryptog. Badens ex-

no. 945. Husnot, Hepat. Galliae exsic. no. 200. Carrington a. Pearson, Hep. Britannicae exsic. no. 288., 289. Funck, Kryptog. Gew. d. Fichtelgeb. no. 557. Massalongo, Hep. Ital. Venet. exsic. no. 94. sic.

13'


196

Syn.

Jungermannia multifida Schmidel, Icones

:

ex

az 216.

p.

excl. syu.

tab. 55 cxcl.

plant. 1747,

fig. 3.

—

III.

p.

Hooker,

6.,

213.

British

Jung. 1816 p. 19., no. 75 ex p. tab. XLV. fig. 4, 7., 12., Ekart, Synopsis Jungcnn. 1832 p. 64. ex p., tab. VII. fig. 5: 1. 2. 4. Riccardius multifidus S. F. Gray, Nat. Arrang. of brit. PI. 1821 I. p. 684, ex p. Jungermaunia palmata Lindenberg, Synopsis 1829 p. 99 ex p. Gymnomitriou palmatum Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 40 ex p.

Obr. 2

37.

Aneura

Aneura palmata

«

1 stelka s mladyiu sporogoneiu (Skr. bunky vDejsi steny, 4 vnitfni steny tobolky 160kr.); Langengrund.

Lindb.:

latifrons

pficny prüfez stelkou,

3

major Xees, Naturg. 1836

III.

p. 450.,

Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 498., Gottsclu' in

XVI.

fasc. 47.,

p. 21.

n.

2815,

2.,

tab. 2815.

fig.

2.,

Fl.

zvrts.i (zvets.

Gottsche, dan. 1860,

ßabenhorst,

Kryptogamenfl. 1848 p. 14. Kieeardia palmata Carruthers, On the Nomencl. of tbe brit. Eep. Seem, Journ. Bot. 1865, III. p. 302 ex p. Riccardia latifrons Liudberg, Hepaticae in Hibernia 1874 p. 513. V ploebycb, z u t o zele n y e h, nekdy slabe nahnedl^ch p<>v a c c b. Stelka s vetle zelenä, m atne lesklä a slabe prüsvitna jest rozlisena v hlavni kminek 1 '5— 4 mm sir., 1—2*5 cm dlouliy, 1

1

i

i

tesne k substrätu cetnymi rhizoidy pfilehly, po nein se plazici vidla nepravidelne vetveny; ze stfedni feto cjisti zdvihaji se

a

zpra-

vzhuru

siroke vetve nepravidelne parohovite delene. Jednotlive laloky jsou uestejne, podlouble jazykovite, pfi basi nejuzsi, v prostfed

nejsirsi, ku konci opet ziizene a na §picce zpravidla melce vykrojene; okraj byva zbusta dröhne lalocnate vykrajovän a zkadofaveny. Pficny prüfez jest plankonvex»], cockovity, na svrehni strane plochy, v prostfed 4 5 vrstev silny, k okrajum ztenceny, lec jen zfidka jest posledni fada bunek kraj tvoficieh jednovrstevnou; obycejne

—

byväji kraje dvouvrstevne. Bunky jsou vsechny velke, sestibraune, tenkostenne a cjiidermälni jen o neeo plossi a nepatrne rozdilne od vnitfnich.


197

Jednodomä. Antkeridia jsou ve skupinach na kratickych, obloukovite zahnutych vetvi, ktere byvaji zpravidla tesne vedle vetvi samicich; tyto jsou pupencovite a nesou cetne vläskovite rozdfipene supinky, ktere obaluji archegonia. Cepicka jest välcovite kyjovitä, 6 8 vrstev bunecnych silnä, 3—4 mm dlouhä, na povrchu slabe papillosni. Tobolka cernä, krätce 1'5 mm dl., 0'50 — 0*75 mm sir., sedi na dlouhem hyalinnim vejcitä, 1 stetu. V n e j s i vrstva steny tobolkove slozena jest z kubickych bunek opatf enyek uzlovitymi i spirälnimi ztlusteninami ve smeru radialnim probibajicimi; nekdy byvaji posledni slabe vyvinuty, ale uzlovite ztlusteniny jsou vzdy zfetelne. Bunky vnitfni vrstvy jsou nizsi, mens! a maji vzdy na stenäch hu ste, cetne, siroke a dobf e zfetelne polokruhovite vytuzovaei listny, ktere tmavou svoji hnedou barvou jsou vzdy dobfe zfetelne. Spory jsou bnedozlute, hladke, knlo17 u v prüm. Elatery az 1'5 mm dlouhe, ke koncüm znenäbla vite, 14 ztencene, 10 15 u tluste, maji jedinou, sirokou, rudohnedou Spiraln. Zraje ku konei dubna, v kvetnu, v hornatejsich polohäeh az v cervnu cervence. i zacätkem

—

—

—

—

f.

Rostlinky v fidkych skupinach, velmi statue; hlavni 3"5 cm dlouhy, mälo vetveny a plochy nese sir., 3 siroke, nehluboko delene, nepravidelne vejcite, vystoupave, tmavozelene vetve. Mezi travou na bfezich horskych potückü.

robusta m.

n.

f.

kminek

1

—

cm

Rostlinky v hustych skupinach,

drobounke, hojne vetvite a zlutozelene. Stelka celä jest orüsvitnä, pficny yjrüfez plose protähly, i na svrchni strane slabe vypoukly a toliko 3 vrstvy bunek v prostfedku silny, pfi okrajich zhusta ve dvou fadäch jednovrstevny. Dosti hojne na hole raseline.

f.

lutescens m.

f.

palmatifida

f.

n.

Wamstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 114 pro var. Rostlinky v hustych skupinach, anebo jednotlive v polstäfich jinych mechü (Sphagnum, Leucobryum a pod.) zarostle. Kminek 2 — 3 cm dlouhy,

ho^ne vetvity, nese üzke, znenäbla ke konci rozsifene vetve, jez jsou nepravidelne dlanite lalocnate; jeduotlive laloky jsou na konci tupe a v prostfed jen o mälo sirsi nez na basi. Okraje jsou ve dvou fadäch jednovrstevne. Habitueine velmi uporninä na A. palmata, jest vsak mnohem robustnejsi nez tato a mä odlisnou stavbu tobolky. Na pafezech, anebo v hustych mechatinäch.

Jatrovka tato jest rozsifena po cele severni polokouli, jmenovite vkrajipodnebim drsnym a chladnejsim. Vyskytä se hojne na trouchnivelem df ivi, pafezech a zvläste charakteristicky jest pro vrchoviste, kde na hole, vyrypane raseline podle odvodnovacich struzek a na stenäch jam tvofivä cele formace. Ve vlasti naî jest hojnou. Byla sbiräna ku pf. u Langenbrucku (Podpera !), Kvildy (!), Stubenbachu (Vel. !), Eisensteinu (Vel. na raselinäch f. lutescens), na Javoru (Vel. !), u Cerneho jezera (Vel. !), Borkovickych (Vel. f. lutescens), u Bechovic (Vel. !), Ranska (f. palma-

näch

s

!

!


1

98

Kalensky!), Radostina (Kalensky!), Panskych Brd(!), V. Dafka

tifida

(!)

a jinde.

Od starsich autoru byl drnh tento obycejne zamenovän s A. palmata, az teprve Lindberg oba druhy poprve rozeznal (die Müllera [1907 p. 342.] pry totez ucinil dävno pfed Lindb. Jack popsav in seh. A. turoba dva druhy se ale dobfe od sebe odlisuji: A. latifrons jesl statnejsi, mä stelku vyznacne jinak delenou a stavba sten tobolky jest rovnez naprosto jina nez u A. palmata. Dobry znak jsou A. latifrons jsou vzdy ostre, prosvitave, kdezto i okraje stelkove, ktere u neprosvitave; druhu pfieny prüfez stelky jest docela druheho tupe, u rozdilny. Nekdy by mobla se stäti zamena s A. multifida, lee charakteristicky plankonvexni pfieny prüfez stelky, nehlede ani k vetveni a k huste spiralkami opatfenyin bunkäm vnitfni vrstvy steny tobolkove, ihned druh tento prozradi. Wamstorfem popsana odrüda jest pouhou formou zavinenou okolnostmi, za niehz jest rostlince rüsti v hustem, tesnein okoli; naehazime v trseeh typiekyeh, uvnitf, kde rostlinky tesne jsou totiz formu tuto smestnäny, kdezto postupne k okrajüm müzeme stanoviti vsechny niozne pfeehody. Nikdy ale neni habitus rostlinky tak daleee pozmenen, aby cinil obtize pfi rozeznani; forma tato nemä take zädneho vyznamu pro oeenovani fylogeneticke pfibuznosti obou druhü. faeea);

mnohem

i

i

24.

Aneura palmata (Hedwig) Dumortier, Comment. Nees, Naturg. 1838 TTT. p. 459. (var.

bot. 1823 p. 115.

al. excl.), Gottsche Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 14., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 308., l>u Mortier, Hep. europ. 1874 p. 143., Husnot, Hepaticologia gall. 187ä p. 75., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 333., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 66., Species hep. 1900 p. 263., Sydow, Leberm. 1882 p. 72. Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 30., Leberm. 1886 p. 23., Heeg, Leberin. 1893, Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 47., Hahn, Leberm. p. 125., Deutschi. 1894 p. 67., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 263., Pearson, Hepaticae 1902 p. 450., Velenovsky, Jatrovky 1903, III. p. 10., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 115., Loeske, Moosfl. 1903- p. 46., Boulay, Eepatiques 1904 p. 175., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 422., Lacouture, Tableaux 1905 p. 60., Müller, Leberm. 1907 p. 343., Macviear, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 57., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 94. Delin: Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. XL f. 130., Stephani, Deutschi. Jungerm. 1879 fig. 130., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CXCIX., Velenovsky, Jatrovky 1903 tab. X. obr. 4., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 117. fig. 6., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LVI. f. 2., Lacouture, Atlas 1905 p. 60. tab. XXIX., Müller, Leberm. 1907 p. 8. fig. 1., p. 62. fig. 42., p. 91. fig. 91., p. 343. fig. 205., Macviear, Stud. Handb. of brit.

Nees, Lindenberg, Synopsis 1844

hep. 1912 p. 57.

y

p. 498, 788,

polyplasta,


199

Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. exsie. no.

42.,

101.,

102., 201.,

Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no. 77. Mougeot203., 613., Nestler-Schimper, Stirpes crypt. Vog. Rhen. exsic. no. 54. Husnot, Hepat. Galliae exsic. no. 142. Jack-Leiner-Stitzenberger, Kryptog. Badens exsic. no. 363. Carrington a. Pearson, Hep. Brit. exs. no. 204. Syn.: Jungermania foliis palmatis, digitatis, ex basi florifera Haller, Hist. 614.

stirp.

.

Helv. 1768 III.

p. 64., no. 1887.

Riccia fruticulosa O. Müller in Fl. dan. 1782 p. Lindberg, Hep. in Hibernia 18/5 p. 512.).

6.

fasc. V. n. 898

(sec.

Jungermania palmata Hedwig, Theoria gener. 1784 p. 87., ed. II. 1798 p. 159, tab. XX. f. 5.-7., t. XXI. f. 1.— 3. Hoffmann, Fl. germ. 1795 p. 90., Weber-Mobr, Tasckenb. 1807 p. 433., Schwaegrichen, Historia musc. kep. prodr. 1814 p. 30., Weber, Hist. musc. bep. prodr. 1815 p.

95.,

Lindenberg,

Synopsis 1829

p.

99.,

Ekart,

Synopsis Jung.

1832 p. 65. Jungermania multifida Sekmidel, Icones pk 1747 III. p. 213. syn. ex p., Hooker Britisk Jung. 1816 p. 19 ex p.

Roemeria palmata Raddi, Opusc.

A

natural arrang. of

Blasia palmata Fries, Stirp. agr. Femsion. 1825 p. 31. ex Metzgeria palmata Corda, Genera kep. 1829 p. 654.

Gymnomitrion palmatum Hübener, Hepaticol. germ. 1834 Sarcomitrium palmatum Corda, Deutschi. Jungerman., Flora, 1835 p. 120, tab. XXXV. Riccardia palmata Carruthers, On the

302 ex

exck

scient. di Bol. 1818, III. p. 47.

Riccardius multifidus S. F. Gray, p. 684 ex p.

III. p.

— 216.

Nomencl

in

brit.

pk 1821

p.

p. 40. ex. p.

in

Sturm's

Seem, Journ. Bot. 1865,

p.

Riccardia palmata Lindberg, Hepaticae in Hibernia 1875 p. 512., Musci scandin. 1879 p. 5. Huste, tmavozelene, casto nahnedle, kadefave aaz 1 cm

hluboke skupinky a male povlaky

na troucknivelem

dfivi.

Stelka

drobnä, tmavozelenä, neprüklednä a masitä, jest pf ipevnena k substrätu stfednim plazivym hnedym kminkem 5 — 20 mm dlouhym, 0'3 — 0'5 mm sirokym; z kminku vystupuji kolmo cetne vetve hluboko v uzounke, cärkovite, vsude stejne siroke neb az ku konci züzene laloky dlanite rozdelene, takze vzkled eele stelky jest vejifovity. Okraje stelky jsou tupe, stelka sama vice mene plose oblä. Pf icny prüfez jest bikonvexni, ve stfedu 5 — 6 vrstev tlusty a ku krajüm jen mälo ztenceny;

okraje vzdy jsou aspon dvouvrstevne, takze stelka üplne neprosvitnou. Epidermalni bunky jsou mensi, kubicke a odlisne od bunek vnitfnieh, ktere jsou polygonälni, vetsi (vzdy ale pomerne mens! nez u A. latifrons) a maji zpravidla steny silne a knede zbarvene. Dvoudomä, zfidka tez jednodomä. Samci vetevky jsou uzce cärkovite, samici pupenovite a maji cetne dfipene supinky a ckloupky. Cepicka

jest


200

na hofenim konei dfipenä. Tobolka skoro valcovite vejcita, cernä, na krätkem hyalinnim stetu. Vnejsi stena tobolky mä buüky s cetnymi vytuzovacimi v 1 a k n y

jest mala, krätka, huste papillosni a

svetlehnedymi,

bunek

jez

pfipinaji se toliko na vnejsi strany

tangenciälni jako neüplne polokruhy pfekrocujice,

takze strany se jevi jako uzlicky; buüky vnitfni steny tobolky nemaji obycejne zädnych mechanickyeh vläken vytuzovacich, neb nanejvys jen nezfetelne, fidke, uzlovite ztlusteniny. Spory kulate, hnede,

steny

se

Obr.

38.

zvets.), 2

bladke, 13

—

— 15

A.palrnata (Hedw.) Dum.: 1 plodnä stelka (lOkr. buüky vnejsi steny tobolky (IGOkr. zvets.) äpfic. prüfez stelkou; Eisenstein.

u v prüm.;

elatery

ku koneüm stejnomerne pfispiratene,

mm dlouhe, 10 // sir., maji jedinou Sirokou, plochou spirälu cervenohnedou. Zraje v lete, v cervnu az srpnu. Vegetativni rozmnozoväni deje se kulatymi, az vejcitymi, dvoubunecnymi, 25 velikymi telisky, ktere vznikaji v epidermälnich bun30 käch a jako zlutozeleuy präsek pokryvaji spicky lalokü vetevnych. Podle zpüsobu rozvetveni stelky mozno na ceskyeh rostlinkäch 0'25

0'5

X

,
rozeznati näsledujici tvary: f.

f.

arenaria Nees, Naturg. 1838, III. p. 459.

Rostlinky ve volnych trsech; tmayozeleny üzky stfedni kminek vysilä vetve Heiko od sebe, mälo vetvene v laloky, ktere jsou ploehe, tenke a zpravidla vodorovne polehave. Na vlhkeni pisku, odkryte raseline. conferta Nees, ibid. p. 460. Rostlinky v hustych, tmavozelenydi az zabnedlych trsech; hnedavy, siroky stfedni kminek mä cetne vetve huste

.


201

v üzke, rigidni, vzhüru vzpfimene laloky. starych pafezech velmi hojnä.

stfihane dfivi, f.

Na trouchnivelem

Rabenhorst, Kryptogfl. v. Sachs., Ob. L., Thür. u. Nordb. 1863 p. 308 pro var.; Gottsche-Rabenhorst, Hepaticae eur. exsic. no. 102. Rozlezle, dosti huste, zahnedle trsy. Rostlinky drobounke, sotva 3 5 mm dlouhe, maji kraticky, hnedy, uzlovite zdufeny hlavni kminek s hustymi vetvemi, jez jsou ozdobne dlanite stfihäny v uzounke, kraticke laloky cärkovite. Na starych

leptomera Nees, ibid. p- 461.

—

pafezech. f.

chordacea m,

f.

n.

jinym mechem. silä

Stfedni kminek obly,

dlouhy, uzounky a tenky vy-

fidke vetve stfihane v nekolik mälo dlouhych, tenkych a oblych

lalokü. f.

Rozlezle nahnedle povlaky zpravidla propletene mezi

crispula

Na

m.

f.

trouchnivelj'ch starych pafezech ve vyssich polohäch. n.

Huste,

svetlezelene povlaky.

kminek mä cetne kolme,

rozprostfene a znacne kadefave laloky. tuni,

Krätky, siroky stfedni

ploche, siroke vetve, stfihane

Na

v

siroke, plose

starem dfivi pobliz vod,

v raselinach.

Druh

rovnez jako pfedesly vseobecne po cele severni poloi ve vlasti nasi velice hojne. Svymi drobnymi, ozdobne delenymi a huste kolmo k substrätu stesnanymi stelkami jest ozdobou starych trouchnivelych pafezü v hlubokych lesich, v rovinäch fidceji pfichäzi i na vlhke zemi, humuse nebo pisku. Pro svoji i horäch; drobnou stelku unikä casto zraküm sberatele, ackoliv nepatfi k zädnym vzäcnostem; rovnez hojne a pravidelne byvä v lete plodny. V Cechäch na pf. pfichäzi: na piskovcich udoli Kokofinskeho (Vel. !), raselinach u Borkovic (Vel. !) a Mazic (!), u Hlinska (Kalensky !) (f. arenaria) na Sumave i Krkonosich vseobecne (Debrnik (Vel.!), Spindelmühle (Vel.!), f. conferta) a j. Kiene (Vel. !) Vzäcnejsi jsou f. leptomera [na pf u Cerneho jezera (Vel.!), Eisensteinu (Vel.!], chordacea [Hlinsko (Kalensky!), Tisüvka (!), Riegelbach u Eisensteinu (Vel. !)] a crispula [Mnisek (Vel. !), Bevnice (!), raseliny ranske (!), stankovske (Vel.!)]. tento,

kouli rozsifeny, pfichäzi

—

—

Druh

Hedwigem rozeznany a klassicky vyobranejmensich jatrovek frondosnich; jest dobfe odlisny od vsech ostatnich. Zpüsob vetveni, tvar a charakteristicky prüfez stelky, stavba tobolky i typicke jeho naleziste jsou dobrymi a stälymi znaky rozlisujicimi jej od druhych druhü tohoto rodu. Nejcasteji byvä zamenovän s druhem pfedeslym, s nimz nezfidka i spolecne roste, lec snadno se pfi bedlivejsim ohledäväni rozeznävä (viz str. 195); k nejrychlejsi orientaci slouzi pfieny prüfez stelkovy. Ostfe odlisenä vrstva epidermälni, tupe kraje, polygonälni bunky vnitfni s tlustymi, obycejne zahnedlymi stenami jsou znaky ku podivu znacne stälymi. tento, jiz genialnim

zeny, jest jednou

z nasich


202 2.

XII.

Jungermanniogr.

etr. in

Mem.

Gel. Pellioideae.

Rod Pellia

Raddi,

della Soc. Ital. di

Modena

1820, v.

XVIII.

p. 49."

Syn.: Liehenastrum Dillenius, Catal. plant, cca Giss. nasc. 1718 p. 211., Historia mnsc. 1741 p. 508-509. Hepaticoides Vaillant, Prodi*, bot. paris. 1723 p. 57., Botan. par. 1727 p.

100.

Nova plant, gen. 1729 p. 5. no. 1., tab. IV. f. 1. E. Hypophyllum Linne in Act. aead. soc. suec. 1741, II. p. 209. no. 97. Jungermannia Linne, Fl. suec. 1745 1. ed. p. 339., no. 930., It. vestmu. Marsilia Micbeli,

1747 p. 213., Species plant. 1753, II. 1. ed. p. 1135. no. 23. natural arrangem. of brit. pl. 1821, I. p. 686. F. S. Gray, Scopulina Du Mortier, Üomm. bot, 1823 p. 115., Sylloge Jung. Europ.

A

Papa

1831 p. 87.

Blasia Fries, Stirp. agr. Femsion 1825 p. 31 ex p. siroce pentlicovitou, tmavonädechem do cervena neb hneda, sfavnatou, hojne dicbotomicky rozvetvenou. Stfedem stelky tähne se silne zebro, ktere na spodni strane jako ostfe vyklenuty kyl vystupuje a mä cetne, dloube, bile neb

Statne,

velke jatrovky majici stelku

zelenou, casto s

nahnedle rhizoidy; pfed spiekou stelky, nedaleko vegetacniho vrcbolu, zebro konci jako drobounkä, jmenovite pfi prübledu dobfe patrnä blizka. Stavba stelky jest velmi jednoduchä: cela stelka sestävä z nekolika vrstev bunek, z nicbz vne.jsi vrstvy jsou z buuek splostelycb, pfedstavujicicb hofeni a spodni epidermis, ktere uzaviraji vnitfui vrstvy, tvofici zakladni pletivo parenchymaticke. Hofeni epidermis, zpravidki toliko jeduovrstevnä, mä bojne chlorofylu, spodni vysila cetne rhizoidy; bunky zäkladniho pletiva pak jsou polygouälni a maji steny nekdy \ \ znacne listnovite ztlustele (P. epiphylla) a do cervena zbarvene. Druby jednodome i dvoudome. Pohlavni orgäny zapusteny jsou na svrchni strane stelky, ackoliv vznikaji na povrchu. Antberidia jsou kulovitä neb vejcita, krätce stopkatä a obycejne jednotlive neb po dvou uzavfena v kulovitych dutinäch pod povrchem stelky; antberidium vyviji se z povrchove bunky, z pocätku papillovite vyklenute, ale z;'ih\ okolni pletivo rychlejsim vzrüstem je pfeklene a üplne pferoste, takze vznikne nad antheridiem drobny kuzelovity neb cipkovit}'- hrboulek, poubym okem dobfe na povrchu stelky patrny. Hrbolky tyto sestaveny jsou nepravidelne v fadäcb podle stfedniho zebra; v cas zralosti antheridia otvirä se cipek üzkou sterbinou, jiz pak vychäzi ven obsah ;mtlieridiovy a pozdeji do vypräzdnene dutiny opet vnikaji rozmaniti zivocichove, nebo *)

Raddiho.

Nazväna po florentinskem advokätovi Leop. Pelli-Fabbronim,

pfiteli


203 parasiticke houby, ktere tu nalezaji vitany ütulek.

Arehegonia jsou po na svrchni strane stelky a chranena kalichem, jenz vyrüstä z epidermälni vrstvy a po zürodneni se zvelicuje a nabyvä pro jednotlive druhy ckarakteristickeho tvaru. Cepicka jest vice mene masitä, zpravidla zarüzovelä a tesne basi stetu objimajici; vycnivä bud daleko z kaliehu, anebo jest v nem uzavfena a v dolejsi sve cästi namnoze i s nim srostlä. Tobolka jest dokonale kulovitä, z pocätku cernozelenä, pozdeji plave zlutä, 1—1*5 mm v prüm. majici; stet moeny, silny, byalinni a dlouhy (nezfidka az 10 12 cm). Steny tobolky jsou vicevrstevne a v cas zralosti pukaji ve i

nekolika ve skupinäch

ctyfi pravidelne chlopne;

buüky jich

maji casto steny silnymi listnovitymi ztlusteninami vytuzene. Spory jsou vicebunecne, velke, zelene a vejcite; jsou to vlastne spory jiz prvä stadia kliceni prodelavsi, nebot maji jiz pfesne vyznacenou bunku rbizoidovou, z niz po vypräseni spor na pfihodny Substrat, vzrüsta prvni rhizoid. Elatery pomerne krätke, siroke a välcovite, maji obycejne dvojitou spirälu; vytrvävaji dloubo na elateroforeeb, jez sestaveny jsou stetickovite na basi tobolky a jsou pro jednotlivedruhyeharakteristiekeboslozeni.

Vegetativni rozmnozoväni deje se jen adventivnimi innovacemi na spodu a na konci stelky, jez podmi-

Obr. 39. Rod Pellia Raddi 1 pficny prüf. stelkou P. epiphylla (L.) Lindb. s vytu:

zovacimi nachovymi listnarai v parenchyinatickem pletivu zäkladnim (zvets. 150kr.); Revniee. 2 kalich a cepicka n rüznych druhü: a P. epiphylla (L.) Lindb. (Mukafov), b P. Fabbroniana Raddi (Chuchle), c P. Neesiana (Got.) Limpr. (Dvofacky), a b it ct pfislusne schematicke prüfezy koncem stelky; t

,

,

c cepicka. k kalich. 3 stena tobolky: a P. epiphylla (L.) Lindb. (Nem. Brod), b P. Fabbroniana Rad. (Koda), zvetseno 160kr. s stet,

nuji charakteristicky vejifovite roz-

prostfeny tvar povlakü Pelliovych. Casto vzrüstaji na okrajick stelky na jejim spodu krätke vetvicky, jez snadno se ulamuji a vodou rozneseny na pfibodny substrät vzrüstaji v novou stelku; tento zpüsob rozmnozoväni deje se jmenovite na podzim. Rod tento representovany jiz odedävna botanikiim znämym a vseobecne rozsifenym drubem P. epiphylla byl vymezen r. 1820 Raddim, lec teprve az r. 1829 v nynejsim svem rozsahu stanoven Cordou, po jeboz pfikladu i N"ees r. 1838 jej pak do svych evropskych jatrovek pfijal. Drive spojovän byl vseobecne s Linneovym rodem Jungermannia anebo zahrnovän po pfikladu Hübenerove v rod Gymnomitrion. Nees rozeznal dva druby, k nimz pozdeji pfistoupil Gottschem jako odruda poprve stanoven}', Limpricbtem popsany drub tfeti. Vsecbny tyto druhy jsou rozsifeny vseobecne po cele severni polokouli a vyskytaji se hojne i v nasi vlasti. Vsecbny tri druby jsou vyslovenymi hygropbyty, rostouce vzdy i

)


204 jen na mistech

bohatych

nezfidka

vodou,

i

K

ve vode samotne.

pfes-

nemu

urceni jich jest zapotfebi vzdy rostlinek fertilnich, ackoliv zkusene oko i sterilni rostlinky po delsim eviku dobfe rozeznä; jsou znamenitym dokladem ke vzniku druhü, nebot zjevne jsou si velice pfibuzni a toliko

vlivem substrätu rozdily jieb byly podmineny.

Analyticky 1.

p

f e

b

e

1

druhü

d

r.

P e 1 li a.

Stelka statnä, siroce pentlicovitä vykazuje na pficnem prüfezu v zäkladnim pletivu zfetelne, zpravidla cervene zbarvene vytuzovaei listny. Kaiich maly, eepicka daleko z kalicha vycnivä. Steny tobolky maji bunky vytuzene kruhovitymi ztlusteninami. Elatery dlouhe (500 «), tenicke, elaterofory 15 30 u tluste. Pouze na substratu neväpenitem Stelka drobnejsf, üzce pentlicovitä, na okraji casto kadefava mä

—

buiiky zäkladniho pletiva bez jakycbkoliv ztlustenin a listen.

2

Ka-

vakovite pohärkovity, cepicku uplne kryjiei. Steny tobolky nemaji zädnycb ztlustenin. Elatery tluste, krätke (200 /;), elaterofory rovnez slabsi (5 10 ,«)• Dvojdomy clruh vyznacny pro P. Fabbroniana Raddi (str. 204 substrät väpenity licb velky,

—

:

2.

.

Kaiich supinkovity, jen na zadni strane nepatrne basi sporogonu kryjiei. Jednodomy druh s antheridiovymi eipky tesne za sporogonem vyniklymi. Na bfezich potücku a mokfadlech lesnich, zvlaste nizsich poloh. Stelka terane smutne zelenä, zfidka cervene nabehlä. P.

epiphylla (L.) Lindb. (str. 207)

Kaiich obdävä kolem dokola basi cepicky jako nizky limecek. Dvou-

domy druh

majici stelku

stfedni zebro) casto nachove

(jraenovite

Na podobnych

mistech jako pfedesly, ale zpravidla jen P. Neesiana (Got.) l/impr. (str. 210) ve vyssich horskych polohäch nabehlou.

.

.

28. Pellia Fabbroniana Raddi, Jungermanniogr. etr. 1820 p. 23., tab. VII.

Boulay, Hepatiques 1904 375. fig. 219., Macvicar, Stnd.

Exsicc:

Gottsche-Rabenhorst, 221.,

181.,

242.,

245.,

Kryptog. Badens

297.,

fig. 5.

p. 164.,

Müller, Leberm.

Handb. of Hep. eur. 393.,

exsic. no. 162.

1912

brit. hep.

1907 p. 74.,

no. 29b.,

exsicc.

30.,

p. 374., p.

Min.

ibid.

105.,

124.,

Jaek-Leiner-Stitzenberger,

486., 642.

Wartmann-Schenck, Schweiz. Krypt.

no. 374. Husnot, Hepat. Gall. exsic. no. 23. Carrington a. Pearson, Hep.

Britannicae exsic. no. 142. Schiffner, Hep. europ. exs. no. 23. Syn.:

Jungermannia endiviaefolia Dickson,

IV. fasc. 1801 p. 19. Jungermannia epiphylla var. t.

2,

47.

f.

18.,

y.

Plant,

Britanniae

furcigera Hooker, British Jung. 1816

Ekart, Synopsis Jung. 1832

3 (ad dextr.).

cryptog.

p.

64., tab.

NHL

fig. 111,


205

Scopulina epiphylla ß. furcigera Du Mortier, Sylloge Jung. 1831 p. 87. Gymnomitrion epiphyllon y. polybolum Hübeaer, Hepaticologia germ. 1834 p. 42. Jungermannia calycina Taylor in Maekay, Fl. hibern. 1836, II. p. 55. Pellia epiphylla var. furcigera Nees, Natnrg. 1838, III. p. 366. P. calycina Nees, ibid. p. 386., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 490., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 16., Du Mortier, Hep. euroD. 1874 p. 145., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 74., Limpricht,* Kryptogamenfl. Sehles. 1876 p. 329., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 64., Species hep. 1903 p. 367., Sydow, Leberm. 1882

Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 32., Leberm. 1886 p. 25., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 48., Hahn, Leberm. Deutsch]. 1894 p. 64., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 250., Pearson, Hepaticae 1902 p. 447., Velenovsky, Jatrovky 1903, III. p. 8. Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 103., Loeske, Moosflora 1903 Lacouture, Tableaux 1905 p. 62., Lorcb, Torf- u. Leberm. p. 43., 1914 p. 43. Delhi.: Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. XL f. 127., Stephani, Deutschi. Jungerm. 1879 fig. 123., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 251. fig. 173., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CXCVIIL, Velenovsky, Jatrovky 1903, III. tab. XL fig. 3., tab. XII. fig. 14., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 106. fig. 3. P. fuciformis Nees, Naturg. 1838, III. p. 338., Sydow, Leberm. 1882 p, 69.,

p. 69.

P. endiviaefolia Lindberg, Hepaticae in Hib. 1874 p. 534.,

berm. 1882 fig. 8.,

t.

p. 122.,

LV,

f.

Migula, Kryptogamenfl. 1904

p.

Heeg, Le-

425, tab.

LIV.

5.

Marsilia endiviaefolia Lindberg, Muse, scand. 1879 p. 10. Rozlezle povlaky, anebo huste, tmavozelene, neb zive zelene trsy. sir., 2 az Stelka jemnä, kfehka, üzce pentlicovitä, 3 8

— mm

kadefave zprohybanymi,

6 cm dl., s okraji vystoupavymi, casto pekne dichotomicky vetvena; stf edni zebro znenähla pf echäzi v boky a jest na spodni strane jen slabe kylnate vynikle. Parenchyma-

bunky zäkladniho pletiva nemaji zädnych listen vytuzo vacich. D v o u d o m ä. Samci rostlinky tvof i samostatne trsy, casto v bezprostfedni blizkosti trsü samicich. Kaiich velky, kyjovite vakov i t y, 4 — 6 mm dlouhy zakryvä üplne cepicku; tato jest pletove ruzovä, välcovitä, fidee chloupkatä a v basälni cästi casto s kalichem ssrostlä. Tobolka kulovitä, zlutohnedä, se stenami dvouvrstevnymi; bunky ticke

vnejsi vrstvy maji toliko v rozich uzlovite ztlusteniny,

jinak posträdaji,

bunky vrstvy vnitfni, jakyckkoli zfetelnych polokruhovitych vytuzovacich. Spory zlutozelene, mnohobunecne, 50 — 70 v prüm.

stejne jako listen

,«

Elatery rovne neb jen slabe obloukovite ohnute, 150 — 200 ,« dlouhe, 10 az 15 (i po cele delce stejnomerne siroke, maji 3 4 zlutohnede uzke spirälni

—


206 pentlice. Elaterofory vläskovite, velmi (5

— 10

(100 f.

i

rovne, maji 2

dlouhe (500

az

l

mm), tenounke

—3

volne tocene spiräly a jsou ve velkem poctu vice) stetickovite dlouho na basi tobolky pfirostle. Zraje v dubnu. //),

Leberm.

lorea (Nees) Ileeg,

Pellia epiphylla

tmavozelene

v.

trsy.

lorea

Stelka

1893

Niederöster.

Nees,

p.

122

Naturg. 1838, ITT.

3—5 mm

sir.,

micky vetvenä, tuha, znaene kfebkä, s

y.

s

4

—6

okraji

pro var.

p. 366.

—

Syn.:

Huste,

cm dl., huste dichotorovnymi plochymi a

Na zaplavovanych

velmi fidkymi skoro chybejicimi rhizoidy.

ka-

meuech v potocich väpennych. f.

f.

Pascher Süsswasserfl. 1914, \\\ p. 186 pro var. Stelka mä cetne kadefave laloky, jest hojne vetvenä a zläbkovite prohnutä. Mezi mechem v bazinach a na mokvavych skaläch. laxa in. f. u. Stelka jemna prosvitavä, svetle az zlutozelenä, ve vode vzplyvajici, üzce pentlicovitä, nialo vetvenä. Na bfezich potücku a

pelvetioides Schiffner

in

.

studanek. I'.

(Hooker) Massalongo, Rep. Epat. Ital. 1886 p. 46. Syn.: Junv. furcigera Hooker, Brit. Jungerm. 1816, tab. 47. fig. 18. Stelka mä na okrajich a na konci cetne, krätke, üzce cärkovite, nepravidelne vidlicnate dölene laloky; tyto se snadno ulamuji a slouzi k vegetativnimu rozmnozoväni. Hojne na podzim.

furcigera

germannia epiphylla

Druh tento nem päsmu; jest

vseobecne rozsifen po cele severni polokouli v mirvyzqacne väpnomilnä a vyskytä se v spoustäeh podle potüekü, v bazinach, na tufech, kapavych skaläch, v studänkäch v krajinäch väpennych. Ve vlasti nasi jest zvläste charakteristickou pro silursko-devonskou pänev, kde vsude jest zjevem velmi obycejnym. Take jeji formy jsou vsechny obecue, takze uvädeti naleziste bylo by zbytecnym. V nejblizsim okoli prazskem tvofi trsy ve väpenatych potocich ku pf. u Libsic, Podhofe, Bfezänek, v Chuchli (v häjku pod studänkou), Bräniku, u Kody, v Karlickem üdoli, u Karlova Tyna a j. Plody vsak pfinäsi zfidka; lec jiz die habitu se snadno od druheho dniliu rozeznä, ktery ostatne ani na väpenitem podkladu nikdy nepfichäzi. jest

to rostlina

Starsi autofi vseobecin'' uvädi tento druh pod jmenem P. ealycina, az teprve Levier dokäzal, ze jiz Raddi druh tento pode jmenem P. Fabbroniana rozeznäval; Baddi-ho diagnosa jest sice nedostatecnä a stejne i obräzek jeho nezfetelny, lec poznämka pfi vykladu obräzku »con Sa(

uce aperto per lasciar vedere la Corolla in esso contenta«, svedci, ze skutecne hlavni Charakter byl Baddim dobfe vvstizen a proto dluzno

jmena Baddiho a nikoliv Neesova Neesova Pellia fueiformis nalezi

uzivati

anelio

I

»icksonova.

jiste v okruh tohoto druhu, jak diagnosy jest patrno; jest to vodni, pouofenä forma, jejiz »magna granula ovaliltus cellulis parenchymatis innata« jsou epifytieke diatomy (viz Stephani, Species 1903 p. 367.). Mel jsem pfiJezitost pozorovati v pfirode podobnou formu nplne s popisem Neesovym se shodujici. jiz z


207 29. Pellia epiphylla (Linne) Lindberg, Hepatioae in Hibernia m. Julii 1873 leetae, 1874 p. 534.

Corda, Genera 1828 p. 654 ex p., Deutsehl. Jung, in Sturm Fl. 1835 Nees, Naturg. 1838, III. p. 361 ex. p. Gotische, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 488., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 15., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Thür. u. Xordb. 1863 p. 309., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 145., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 73., Limpricht Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 328., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 64. Species hep. 1903 p. 366., Sydow, Leberm. 1882 p. 69., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 31., Leberm. 1886 p. 25., Heeg, Leberm. 1893 p. 121., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 47., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 63., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 249., Pearson, Hepaticae 1902 p. 443., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 7., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 102., Loeske, Moosflora 1903 p. 43., Boulay, Hepatiques 1904 p. 163., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 425., Lacouture, Tableaux 1905 p. 62., Müller, Leberm. 1907 p. 370., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 71., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 92. p. 141.,

Del in.: gall.

Du

Mortier, Hep.

1875 tab.

XL

eur. 1874

fig. 126.,

Cooke, Handbook of

tab. IV. fig. 47.,

Husnot, Hepaticol.

Stephani, Deutschi. Jungerm. 1879, fig 121.,

hep. 1894 p. 250 fig. 172., Pearson, Hepaticae Velenovsky, Jatrovky III. 1903 tab. IX. fig. 2., 1902, tab. Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 106. fig. 3., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LIV. fig. 7., LV. fig. 267., Müller, Leberm. 1907 brit.

CXCVIL,

p. 9. fig. 2., p. 79. f. 64., p. 85. f. 66., p.' 89. f.

85., p. 368.

f.

217.,

p. 369.,

f.

218.,

p.

108.

Macvicar, Stud. Handb. of

brit-

f.

69., p. 98. f.

75.,

hep. 1912 p. 72.

Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsic. no. 29a.,

105., 124., 181.,

Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. Lindberg-Lackström, Hep. scand. exsic. no. 25. Sullivant, Musci allegb. no. 282., 284. Bauer, Bryotheca Bohem. no. 176., 221., 241., 242., 297., 339., 457., 486.,

no. 28., 53., 107.

282., 283.

Syn.: Hepaticoides hepaticae facie Vaillant, Bot. par. 1727 p. 99. Marsilea major atrovirens, floribus albicantibus e foliorum

egredientibus Micheli,

Xova

plant, gen. 1729 p.

5.

tab. 4. fig.

medio 1.

Lichenastrum capitulis rotundis e foliorum medio enascentibus Dillenius, Historia musc. 1741 p. 508, tab. 74. fig. 41. Jungermania epiphylla Linne, Species plant. 1753 p. 1135. exp. Schmidel, Icones plant. 1747 tab. 35. fig. 1. 6. 7., Hedwig, Theoria gener. 1798 p. 163. tab. XXIII.— XXV, Necker, Methodus musc. 1771 p. 127., WeberMohr, Taschenb. 1807 p. 431., Schwaegrichen, Historia musc. hep. prodr. 1814 p. 32., Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815 p. 91., Hooker, British Jung. 1816 tab. 47., Lindenberg, Synopsis 1829 p. 97., Ekart, Synopsis Jung. 1832 p. 63.


208

Scopulina epiphylla

Du

Comment. bot 1832

Mortier,

Blasia epiphylla Fries, Stirp. agr. femsion. 1825

p.

115.

p. 51.

Gymnomitrion epiphyllon Hübener, Hepaticol. germ. 1834

42 ex

p.

p.

Marsilia epiphylla (Liune) Lindberg, Musei scand. 1879 p. 10. V plochych, casto daleko rozlezlych povlacich, anebo mensicb vejifovite seskupenych trsech.

slabe nacervenalä,

Stelka tmavozelena uebo

olivovä, zfidka

povrehem temef rovnym a hladkym,

s

nepatrne

jen

niatne lesklym; jest siroce pentlicovitä s okraji nepravidelne lalocnatymi, 1 1"5 cm sirokä, az 8 cm dl.,

—

rozvetvuje se dichotomicky a na koncich jest vzdy vice mene hluboko srdcite vykrojenä. Epidermis slozena jest z jedne.

uekdy

dvou vrstev kubiokych, chloua zevuejsek slabe vypuklych bunek a pfeehüzi temef neznatelne v zakladni pareuchymatieke plei

rofylem

tivo;

ze

bohatyeh,

toto sklada se z polygonalnich vel-

kych bunek h o j n

e

skrobovymi

ve

1 i

k y

in

i

z r n k

y

n a p n e n y c h. Veit ik ä n e probihaji e e 1 y p 1 e t i ve m, »d bunky k hunee, f a o v e neb n a ch o1

m

1

i

<

1

ve zbarvene vytuzovaei listny, nekdy znacne siroke, jindy üzke, slabe az skoro mizici.

Ubr.

40.

Pellla epiphylla (L)

plodnä v skut.

vel.

;

Lindh

Stifin.

Na spodu

jest stelka

ostfe

ohranicena spodni epidermis, tvofenou vrstvou nizee välcovitych, bezbarvych neb zazloutlyeh bunek, z nichz jedinou

nektere, vyssi a vetsi ostatnich vybiliaji

dlouhe rhizoidy. Pficny prüfez stelky jest podlouhle cockovity; stfedni zebro jest nahofe üplne ploche, dole silne konvexni a ke krajüm se znenähla ztencnje. Vzdy jest pouhym okem na pnihledii pav

trno; konci pfed spickou stelky hh'zkovitoii zdufeninou.

Jednodoma. Antheridia ve stfedu stelky hned za samicimi skupinami ponofena a makroskopicky jako cervenave, tmave cipky se jevici. Archegonia umistena v malyeh skupinäeh poblize konce stelky; zaklädaji se siee tesne

za vrcholem,

byva znacne do stfedu

ale tento dale roste,

takze

dospely sporogon

stelky posunnt. Tobolka kulovita na

dloubem

liva-

linnim stetu; tento jest na spodu obdän 0'5 cm vysokou rourkovitou cepickou, k üsti ponekud rozsifenou, barvy plefove se slabym nadeclicin

do fialova nebo nachova a jemnymi

dvoubunecnymi chloupky

Kaiich jest supinkovity,

fidce po-

jako jednoducha krätkä supinka stfechovite na cepicku ze zadni strany pfichyleny. Stel dloahy (8-10 cm), jemny, hyalinni. 8teny tobolky jsou v cas zralosti okrovS zlute a ze dvou, krytou.


209

nekdy i tri vrstev bunek slozene. Bunky vnejsi vrstvy velke, polygonälnf, s cetnymi vytuzovacimi listnami na radialnich stenäch, buiiky vnitfni vrstvy mens! a maji steny rovnez cetnymi tmavohnedymi, sirokymi vläkny vytuzene. Spory velmi velke, zlutozelene, mnohobunecne, 90 az 120 fi v prümeru, na povrchu jemne bradavcite. Elatery vläskovite, mnobokräte zprohybane, 5 10 u siroke, ke koncüm ztencene, 500 600 « dlouhe a 2 3 huste vinutymi, zlutobnedymi spirälkami opatfene. Elaterofory jsou krätke, tluste (15 30 fi), na bofenim konci casto bäkovite zkroucene se 3—4 spirälami a ve sporem poctu (20 35) na basi tobolky jako krätky, nepatrne rozcesnuty sloupek vytrvävajici. Zraje v dubnu,

—

—

—

—

—

kvetnu. f.

III. p. 365 pro var. Huste trsy tmavoznacne rozsifenä, (5 8 mm) vzpfimenä, na okrajicb kadefave zvlnenä a fidce vetvenä. V bazinäcb mezi mecbem anebo pfimo ve vode; paralellni forma k f. lorea pfedeslebo drubu.

undulata Nees, zelene.

f.

Naturg.

Stelka

stenophylla

m.

1838,

tenkä,

—

Stelka uzounkä, cärkovitä, (2

n. f.

—3

mm)

dloubä, chabä,

tenkä, svetle zelenä, nevetvenä v hustyeb vzpfimenycb trsecb, s okraji

tenounkymi a plocbymi. Na podobnych mistech, casto pospolu

s

pfe-

deslon. f.

aeruginosa Corda,

Deutscbl. Jungerm. in

Sturm

Fl.

1835 p.

141.,

tab.

XXXIX.

pro var. Vejifovite rozprostfene trsy. Stelka pekne medenkove zelenä, tlustä, rigidni, plocbä, s okraji slabe vystoupavymi a lebce zkadefenymi. Na pramenitycb, prystivycb mistecb dosti obycejnä.

Jatrovka tato müze smele byti oznaceua jako jedna z nejobycejv nasi vlasti i cele Evrope; jest hojne po cele severni polokouli, zvläste v päsmu mirnem rozsifenä. V mokfadlöch a na vlbkych mistecb v lesicb, pfi bfezicb potokü, na blinitych üklonecb blubokycb üvozü, na stenäcb pfikopü, v sterbinäcb skal, na vlbkych skaläcb, vsucle, kde jen nejsicb

jest dostatecne vläby,

polobäch, nad 700

tvofivä casto cele temne zelene povlaky.

—-800 m

Ve

vyssich

byvä zpravidla velice vzäcnou, jsouc nahrazena P. Neesiana; stejne i v krajinäcb väpnitych jest zastupoväna P. Fabbroniana. Poblavni orgäny zaklädä jiz v fijnu a listopadu, v dubnu a kvetnu jest pak bobate plodnou; spory klici v krätkem case po vypräseni a zähy zträceji klicivost (jiz po 10 — 14 dnech), jmenovite pfedcbäzelo-li jich vyscbnuti.

Jsouc dosti variabilni tvofi celou fadu forem, z nichz nejnäpadjsme vytkli; formy tyto jsou vsude obycejne, takze upoustime od podrobneho vypocitäväni stanoviska. Mimo typicky tvar s plocbou, rozprostfenou stelkou, s nimz se nejcasteji setkäväme, tvofi vsude, kde jest nadbytek vody pekne f. undulata a stenophylla; f. aeruginosa, näpadnä svoji nädhernou barvou, pfichäzi hlavne jen na prystivycb pramenitych mistech vyssich, podhorskych poloh. nejsi


14


210 P. epiphylla rozeznä se od ostatnich dvou druhu urcite Jen podle tvaru kalicha; od P. Fabbroniana lisi se habitem i stavbou stelky (ackoliv formy vodni nemivaji u P. epiphylla rovnez vyvinute' listny v zakladnim pletivu, nebo Jen nezfetelne), od nasledujiciho plemene P. Nee-

siana se vsak sterilni tezko rozeznäva. Sterilni stelka podobä se, zvläste v nekterych svyeh formäch znacne stelce dr. Aneura pinguis; poznä se

u dotycne jatrovky (na str. 183.) jsme uvedli, die tuzisi jako temnozeleny pruh stfedem stelky se tähnouciho, die hnedeho zbarveni na spodni strane, dichotomickeho rozvötveni, uzlovite ztlusteniny pod spickou a die pfitomnosti velkycb kulovitycb skrobovyeh zrnek v zakladnim parencbymu. jak

ale vzdy,

jiz

sve konsistenee, zfetelneho zebra,

30.

Subspec.

Neesiana (Goüsche) Limprirht, Lebermoose Cohn's Kryptogamenfl. 1876 I. p. 329.

Pellia in

Sehles.

Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 64., Sydow, Leberm. 1842 p. 69., Dedecek, Mechy jatr. 1883 d. 32., Leberm. 1886 p. 25-, Heeg, Leberm. 1893 p. 121., Pearson, Hepatieae 1902 p. 445., Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 7., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 102., Loeske, Moosflora 1903 p. 43., 44., Boulay, Hepatiques 1904 p. CLIV., 165., Migula, Kryptogamenfl. 1904 Müller, Leberm. 1907 p. 372., p. 425., Lacouture, Tahleaux 1905 p. 62., Macvicar, Stud. Handh. of brit. hep. 1912 p. 73., Lorch, Torf- n. Leberm. 1914 p. 92. Stephani,

Delin.:

Velenovsky, Jatrovky Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LV. fig. 4.,

Deutschi. Jung. 1879 f ig. 122.,

1903 III. tab. IX.

fig. 4.,

Lacouture, Atlas 1905 p. 62. tab. XXXI., Müller, Leberm. 1907 p. 369. fig. 210. IL, Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 73. Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsic. no. 457. Schiffner, Hep. eur. exs. no. 25.

Syn.: Pellia epiphylla Corda, 59.,

tab.

Deutschi. Jungerm. in Sturm,

Fl. 1835 p.

XVI.

P. epiphylla var. fertilis Nees, Naturg. 1838 III. p. 362.

maior, purpurascens Nees, ibid. p. 365. P. epiphylla B. forma Neesiana Gottsche in Hedwigia 1867 p. 69. Ve vegetativnich castech nesmirne pfedesle podobna. Stelka, stejne velke povlaky sklada.iici, jest pentlicovitä, s okraji plochymi neb P. epiphylla

f.

jest hnedozelene, na obycejne nacervenalä azpurpurovä, tenci, ale rigid-

mirne vystupujicimi a slabe lalocnatymi; barvy okrajich

pficnem prüfezu vj kazuje jen 10—12 vrstev bunek) nez u druhu pf edesleho. S t f e d n z e b r o jest s i r o k e, silne a vzdy z a h n § dl e a z purpurove; vytuzovaci listny silne, naehove, ale pomerne ridke. Dvoudoma; rostlinky obojiho pohlavi rostou casto v teze skupinc, tesne, nebo nedaleko vedle sebe. Kaiich jest pohärkovity, jako nizky prstenec souvisle basi cepicky a sporogonu objimajici, nahofe siroce nejsi (na

7

i


211

otevfeny, s okrajem slabe kadefavym a lalocnatym. Cepicka vysokä, tenkä, nachovä, jinak stejne utvafenä jako u pfedeslebo druhu. Tobolka kulovita, svetlebnedä, mä steny 3 4-vrstevne, s bunkami podobne jako u P. epipbylla hojne polokruznymi listnami vytuzenymi. Spory, elatery i elaterofory jako u pfedesle; toliko velikost spor byvä zpravidla o neco mens! (50 — 80 ,u). Zraje v dubnu.

—

Obr.

41.

Pellia Neesiana (Gott.) Limpr., trs

plodnyeh rostlinek ve skut.

vel.;

Rochoty.

K. Müller, Leberm. 1907 p. 372. Syn.: P. Neesiana var. undulata Jack, Beitr. z. Kenntn. d. Pellia-A. Flora 1895, Bd. 81. p. 15. P. Neesiana var. turfosa Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 7. V bustycb trsecb. Rostlinky ütlejsi, mensi, se stelkou üzce pentlicovitou (5 6 mm), vzpfimenou, zive zelenon, blanitou, prüsvitnou, s okraji kadefave lalocnatymi; rhizoidy velmi fidke a kraticke. V horskycb bafinäcb mezi mechem, anebo i v potocicb. Stelka üzce pentlicovitä, prodlouzenä, nevetvenä (az f. fluitans m. f. n. 4 5 cm dl.), tenounkä, blänitä, s okraji rovnymi, blede zelenä, s ostfe vyniklym cervenym zebrem. Vzplyvä v horskych rucejicb. Vsude bojnä v horäch, kde nad 700 800 m se vseobecne na podobnycb mistecb jako pfedeslä vyskytä; zfidka kdy sestupuje nize, a tu jeste jen ve spolecnosti jinycb borskycb rostlin. Vzacne vsa'k byvä plodnou; säm mel jsem pfilezitost ohledävati jeji plody toliko z näsledujicich nalezisf: Motoly u Praby (1915 !), Rocboty (1914 !), Hlinsko (Kalensky 1909!), Hurkentbal (Vel.!). Formy jeji jsou analogicke s formami ostatnicb drubü toboto rodu a rovnez bojne v boräcb rozsifeny, takze by bylo rozvläßne uvädeti pof.

undulata (Jack)

—

—

—

—

u*


212

—

Druli tento Limprichtem poprve vystaveny ä vsedrobne stauoviska. obecne iiyni za dobry uznävany, jest vlastne jen horskym plemenem pfedesleho. Ve vegetativmeh znacich, ani ve stavbe sporogonu se oba druhy vübec nelisi, vykazujiee nanejvys jen variaeni odehylky, podminene ruznym okolim. Jediny znak, jenz je rozlisuje, jest jiny tvar kalicha a rozdeleni poblavi; znaky tyto jsou skutecne stäle, jak jsme meli pfilezitost na hojnem materialu i pozorovänim ve volne prirode se pfesvedciti. Jinak jest rozeznäni druhu obou ve stavu sterilnim skoro nemozne, zvläste v päsmu, kde oba se stykaji a tvofi stejne formy. Posledni dobou francouzsti hepatikologove Douin a Boulay neuznavaji z tecbto pficin tento druh; prvni pokläda P. Neesiana jen za drobnou, lokälni formu dr. P. epiphylla a tvrdf, ze nasel mezi obema oetne pfechody, druby fadi ji opet ku P. Fabbroniana jako formu intermedierni mezi P. epiphylla a timto druhem. Oba nazory tyto ale jsou nesprävne a zavinene zajiste toliko nedostateenym materialem studijnim. P. Neesiana nemä s P. Fabbroniana vübec nie spolecneho a nepfedstavuje nijak pfeebod mezi jmenovanymi druhy. Naopak jest nejkräsnejsim pfikladem horskeko plemena väpnabojneho druhu vseobecne rozsifeneho v rovinäeh. Douinem uvädene pfecbodni tvary ku Pellia epiphylla nemaji valneho vyznamu, nebot tykaji se pouze stelky sterilni, a tu oba druhy tvofi, jak jiz feceno bylo, skutecne obdobne formy, jakz take ani jinak pfi blizkem jich vztahu pfibuzenskem ani nemüze byti. Znaky ale rozlisovaci, tvar kalicha a dvoudomost, jsou stälymi a nikde nalezeno nebylo pfechodu a bylo by tedy nesprävnym po pfikladu Douinove povazovati P. Neesiana jen za formu, tim spise, kdyz uznäva se druhove prävo P. Fabbroniana, jez take hlavne jen obdobnym znakem se lisi; na druhe strane jest ale zase jasno, ze P. epiphylla a P. Neesiana jsou üzce pribuzne a skutecne nepatrne jen od sebe se rozlisujici. Pokladame tudi'z za nejsprävnejsi druh tento pfifaditi jako subspecii ku P. epiphylla, aby uzkä jich pfibuznost byla vy-

—

stizena.*) Öel. Diplomitrioideae.

3.

XITI.

A

Rod Pallavicinius

Gray, Natural Arrangement of Brit. Plants 1821, I. S. F.

p. 775.**)

Syn.: Juugermannia Hooker, British Jung. 1816 tab. 77. ex Herbertus S. F. Gray, Nat. Arrang. 1821, I. p. 684. Dilaena Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 114.

p.

A

*)

Viz cetnö pfipady

z

kveteny jevuosnubnych (Aehillea alpestris, Sorbus Hoppeanum, Prunus petraea, Rhinan-

sudetica, Gallium sudeticum, Gnaphalium thy, Euphrasie, Epilobia, Gentiany atd.)!

**) Lazarus Pallavicinius Genuensis, areibiskup thSbsky a papezsky legät na dvofe knizete etrurskeho, byl jednim z cetnych mecenäsü P. A. Micheli-ho; S. F. Gray vybiral s oblibou jmena podporovatelü Micheli-ho, jimz tento v pfedmluve svych »Nova plant, genera« (1729) dekuje.


213

Diplomitrion Corda, Genera hep. 1829 p. 653. Diplolaena Du Mortier, Sylloge Jungerm. 1831

p. 82.

Cordaea Nees, Beitr. z. Naturg. in Allg. bot. Zeit. 1833 Gymnomitrion Hübener, Hepaticol. germ. 1834 p. 44.

no. 26. p. 401.

Ceske Diplomitrioideae: I. Pallavicinius Lyellii (Hook.) Gr.; a plodnä b spora, c mrstnik, d pfic. prüfez stelkou, e centrälni svazek; Radostin (b, c die Macvieara, sporogon dokreslen die Müllera). II. Moerckia Flototviana (Nees) Schif.; g plodnä rostl. (2V 2 kr. zvets.), h zäkrovni listek (lökrät zvets.), i spora (750kr. zvets.), k pf icny prüfez stelkou nesouci skupinu arehegonii «, chränenou listky ß; Webrova cesta. III. M. hibernica (Hook.) Got.; plodnä rostl. (3kr. zvets.), m zäkrovni listek (lOkr. zvets.); ces. bot. zahr. IV. M. Blyitii (Moerck.) Broekm.; n plodnä rostlinka (2kr. zvets.), o zäkrovni listek (6kr. zvets.), p pfieny prüfez stelkou s listky ß; Javor. V. rozdily sterilnick stelek r. Pellia (1; skut. vel). a Moerckia (2; 3kr. zvets.). Obr.

42.

rostl. (2kr. zvets.),

I

Blyttia Endlicher, Gen. plant. 1840 p. 1339. ex p. Hollia Endlicher, Gen. plant, suppl. II. 1842 p. 103. ex Steetzia

Lehmann,

PI. Preissiahae 1846, II.

in Gottsche-Eabenhorst, Hep. europ. K. Müller, Leberm. 1907 p. 355.

Blyttia Gottsche 121.,

p.

p. 129. ex. p.

exsic. 1850 no.

Pallavicinia Carrington, Dr. Gray's Arrang. in Trans. Bot. Soc. Edin-

burg 1870, X.

p. 309.


214

Jatrovky upominajici svym habitem ua drobnejsi formy Pellii. Stelka rozprostfenä, jemna, svetle az olivove zelenä, üzce pentlicovitä, s okraji casto vyzdvizenymi; zpravidla byvä jen malo, dichotomicky vetvenä, casto jednoduchä, toliko s postrannimi adventivnimi innovacemi. Stfedem stelky tahne se mohutne zebro, slabe kylovite na spodni strane vystouple a znenähla v siroke, jednovrstevne, kfidlovite protähle boky pfechäzejici; zebro mä zfetelny centrälni svazek, jako temny pruh jiz pfi pobledu na stelku se shora patrny. Tento sestävä z nekolika üzkych, znacne protählych bunek, jichz steny jsou silne ztlustele, zdfevnatele, zpravidla nahnedle a jemne teckovane; vyznam tohoto svazku jest nepochybne hlavne jen mechanieky. Spodni straüa stelky jest bneda a hojnymi belavymi az zlutohnedymi rhizoidy pokryta; venträlni supiny vübec chybi. Dvoudome druhy. Samei rostlinky maji stelku vzdy uzsi nez samici a zläbkovite prohnutou; na svrchni strane stelky jsou cetne, v jedne nebo ve dvou fadäch nepravidelne spofädane drobne, hluboce tfisnite zubate listky. Pod kazdym listkem sedi jedine (zfidka dve) antheridium vejcite, zelene, na kratke hyalinni stopce. Archegonia jsou rovnez sestavena na svrchni strane samicich stelek, zpravidla uprostfed, fidceji na postrannich lalocich; chranena jsou dvojitym obalem, jenz se zähy z okolniho pletiva stelkoveho zakläda, a cetnymi parafysami na basi i mezi obaly vzrüstajioimi. Po zürodnöni vzrüstaji rychle i obaly, takze sporogon jest na svem spodu obalen dvemi dobfe differencovanymi obaly: vnitfni, kalich, jest dlouhy,

zpravidla välcovity, pfi üsti jemne tfisnity,

vuejsi,

zakrov (involucrum), krätky, z cetnych tfisnitych, na basi srostlych listkü, dokola kalich obdävajici. Cepicka dlouha, jemna, zpravidla nepatrne kalich pfesahujici, srustä s timto na basi. Tobolka jest protähle vejcitä, skoro valcovita, tmavohnödä a v cas zralosti pukä nepravidelne ve dve podelne, zfidka ctyfi chlopne, jez züstävaji na temeni spojeny; stena tobolky jest na vrcholu vicevrstevnä a v techto mistech nerozpukävä, nybrz züstävä celistvä. V ostatni eästi tobolky jest ale stena dvouvrstevnou, zfidka jen jednovrstevnou; buüky vnejsi vrstvy maji steny znacne ztlustle, tmavohnede, bunky vnitfni vrstvy jsou teukostenne, zadne vsak nemaji vytuzovacich vläken vyvinutych. Spory hnede, drobne, jemne bradavcite nebo nezfetelnö polickovane. Elatery dlouhe, stejnomerne välcovite, maji 2 fidko vinute, tmavohuede spiräly. Vegetativni rozmnozoväni deje se jen adventivnimi innovacemi na spodni strane stelky. 2ädny druhy rod jatrovek nenese tolik jmen, jako tento. Poprve vymezen S. F. Grayem, ktery podal velice pfesnou a dostacitelnou diagnosu, byl tento rod od pozdejsich botanikü mnohonäsobne pfekftivan, cimz zavineny byly v synouymice jeho cetne konfuse. Modern! botanikove pouzivaji Gottsche-ho nazvu Blyttia vseobecne, ac nepravem, nebof Grayovo jmeno mä na kazdy zpfisob prioritu. Nämitka Miillerova (1907 p. 356.), ze nelze uzivati jmena Pallavicinia (tak totiz opraveno Grayovo

—


215

jmeno Du Mortierem a Carringtonem, nebot jmeno Pallavicinius jest muzske a nemüze pry tedy oznacovati jatrovku), ponövadz vseobecne jest norskymi botaniky pro oba rody Blyttia i Mörckia pouzivano, jest bezpfedmetnou; jedine sprävnym jest uzivati stareho näzvu Grayova, jak take i Stephani ve svych »Species« cini. Cely rod citä 29 drukü, z nichz 10 roste v Asii, 12 v Americe, 5 v Australii, a 2 v Africe; jsou to skoro vesmes driüiy endemicke, tropiekemu päsmu domäei a jen jediny P. Lyellii jest kosmopolitou. Tento pfiebäzi

i

ve flofe nasi:

31. Pallavicinius

Lyellii

{Hooker) Gray, A Natural Arrang. of Brit. PI. 1. c. 1821 p. 775.

Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 252., p. 253. fig. 174, Pearson, Hepatieae 1902 p. 438., tab. CXCV., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 424, tab. LIV. f. 6., Macviear, Stud. handb. of brit. hep. 1912 p. 65, fig. 1.— 5. Stephani,

Species 1903.

I.

p. 318.;

Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsice. no. 121., 441. Husnot, Hep. Galliae no. 167. Carrington a. Pearson, Hep. Britannicae exs. no. 144. Syn-: Jungermannia Lyellii Hooker, British Jung. 1816, V. p. 127. Dilaena Lyellii Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 114., Hepatieae eur. 1874 p. 137., Husnot, Hepaticol. gall. 1875 p. 72., tab. X. fig. 123.,

Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 97.; pag. 106. fig. Hepatiques 1904 p. 166., Lacouture, Tableaux 1905 p. tabl.

1.,

Boulay, Atlas

61.,

XXX.

Diplomitrion Lyellii Corda, Genera hep. 1829 p. 654, Deutschi. Jungerm. in Sturm Fl. 1835 p. 54., tab. XIV. Diplolaena Lyellii Du Mortier, Sylloge Jungerm. 1831 p. 82., Nees, Naturg. 1838 III. p. 344 exp. Cordaea Flotowiana Nees, Beiträge in Allg. Bot. Zeit. 1833 p. 401., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 36. Gymnomitrion Lyellii Hübener, Hepaticol. germ. 1834 p. 45. Steltzia Lyellii Lehmann, PI. Preissianae 1841. II. p. 45. Hollia Lyellii Sullivant, Musci AUeghanienses 1846 p. 66. Blyttia Lyellii Lindenberg, Gottsche, Nees, Synopsis hep. 1846 p. 475., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 16., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 310., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 326., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 63., Sydow, Leberm. p. 1822 p. 68., Dedecek, Leberm. 1886 p. 27., Müller, Leberm. 1907 p. 356.; p. 10. fig. 4., p. 356. fig. 212; Lorch, Torf- n. Leberm. 1914 p. 91. Stelka plazivä, svetlezelenä, jemnä, üzce pentlicovitä (2—4 sir., 2 & cm dl.), jednoduchä, neb vidlicnate vetvenä; okraje slabe lalocnate, mirne vlnite, tenounke. Stfedem stelky tähne se

mm

i


21G

silne zebro

eenträlnim svazkem,

na spodu mirne obloukovite stranach znenahla v kfidlovite vypukle, hojnymi rhizoidy pokryte, na jednovrstevne boky pfechäzejici; bunky v cele stelce, az na knede, zdfevnas

centralniho

tele stereidy

svazku,

jsou

tenkostenne a silne turgeseentni.

Venträlni supiny chybi. Dvoudomä. Antheridia ve dvou fadäch, kazde kryto tfisnitou supinkou na svrchni strane mensich rostlinek samcfch. Arehegonia po G az 10 ve .skupinäcb podel stfedniho zebra rovnez na svrchni strane stelky,

chränena dvojitym obalem. Tobolka välcovita, tmavohnedä 4 mm dvemi chlopnemi podel pnkajicimi, ale nahofe spojenymi. stet hyalinni, 3 3"5 cm dl., jest na basi kryt jemnou cepickou 3 5 vrstev bunecnych silnon 7 9 mm dlouhou, nepatrne kalich pfecnivaTento jest blede zeleny, välcovity a pf i üsti tf äsnite dfipeny, j i e i. 5—7 mm dlouhy. Vnejsi obal, involucrum, jest kraticke (2—2'b mm) a sestäva z cetnyeh temne zelenych supinkovitych listkü, na okrajieh hlnboko tfisnitych a basemi vespolek srostlyeh. Spory cervenohnede, jemne a drobne poliekovane, 20 25 » v prüm. Elatery dlouze välcovite (10 /< sir., 250 300 ,« dl.) a maji dve svetlehnede spiräly. Zraje v dubnu, kvetnu; plodnou jest vsak veliee zfidka. Druh tento pfichazi na vlhkych pramenitych mistech v raselinach a lukäch nizsich poloh; vybirä si s oblibou steny struzek odvodnovacich, na nichz se po zpusobu Pellii rozlezä. Ackoli^ jest kosmopolitou, patfi mezi nejvzäcnejsi stfedoevropske jatrovky vübec. V nasi vlasti znäma jest toliko z raselin radostinskyeh na ceskomoravske vysocine, kde se mi podafilo v srpnxi 1912 v nekolika exemplafieh ji obje\dti. Habitueine podobä se näpadne Pellia epiphylla f. stenophylla, ale die centralniho svazku, jiz pfi prühledu lupou jako cerny pruh ve stfednim zebru se jevici a pf opatrnem pfetrzeni stelky jako nitka visici, se lehce poznavä. Plodnou jsem dosud neohledäval; popis sestaven jest die Du Mortiera, Cordy, Gottsehe, Pearsona, Macvicara, Müllera a jinych. Zajiste, ze bude jeste na vice mistech nasi vlasti nalezena. dlouhä,

—

—

—

—

—

XIV. Rod Moerckia

Gotische,

Hepatieae europ. exsie. 1860 no. 121., Carringtou, the Ir. Cryptogams. Trans. Bot. Soc. Edinburg 1863 VII. p. 443.*)

in (iottsche-Kabenhorst,

Gleamings among

8yn.\

Jungermannia Hooker, British Jungerm. 1816 tab. 78. Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 114. ex p.

Dilaena

Diploraitrion Corda, (ienera hep. 1982 p. 653. ex p. Diplolaena Du Mortier, Sylloge Jungerm. 1831 p. 82 ex p. Cordaea Nees, Beiträge z. Naturg. in Allgem. bot. Zeitschr. 1833 p.401.

ex

p.

*)

Ku

eti

botanika A. Mörcka.


217

Gymnomitrion Hübener, Hepaticol. germ. 1834 Pallavicinia Lindberg, (sec.

En

liten

Hep. in Hibernia 1875

p. 37

ex

p.

prof b. pa nammförb. Helsingfors 1867 ex p.

p. 540.)

Calycularia (Mitten) Stepbani, Species 1903.

I.

p. 355.

Prostfedne velke jatrovky rostouei zpravidla v fidkych rozlezlych zelenych trseeh. Stelka üzce pentlicovitä, plazivä, obycejne slabe zläbkovite na svrehni strane prohnutä, diebotomicky vetvenä, mä okraje tenounke, mirne lalocnate a skoro vzdy rozmanite vlnite zkadefene; ve stfedu stelky täbne se siroke zebro pfed spickou nable mizici, ktere jest na spodu mirne obloukovite vyklenute a znenähla pfechä/,i v tenke, siroke kfidlovite boky. Vsechny bunky ve stelce jsou stejne, tenkostenne, jen epidermälni nepatrne vyskou od vnitfnieh rozdilne; zädny centi'älni svazek neni vyvinut. Na spodu stelky nacbäzeji se cetne, casto rozmanite do cervena, hneda neb okrova zbarvene rbizoidy, a mezi temito, po obou stranäcb stfednibo kylu jsou rozdeleny vläskovite, jemne, byalinni neb zarüzovele venträlni supiny, z nekolika pouze bunek sestävajici a zäby beze stopy mizici. Dvoudome druby. Samci rostlinky maji stelku obycejne mensi, ütlejsi, uzsi a jednoducbou; na svrcbni jeji strane jsou cetne, buste stfecbovite v fadäcb za sebou sestavene vejcite supinky. V üzlabi kazde supinky sedi jedno neb dve kulatä, zelenä antberidia na krätke, tluste stopce, obklopenä nekolika mälo parafysami; okraje supinky jsou rozmanite bluboko zubate neb i cele. Archegonia sestavena jsou v fidkycb malycb skupinkäcb nebo i jednotlive roztrousena po bofeni strane stelky statnejsicb rostlinek samicicb. Cbränena jsou rovnez supinkami, zpravidla hojne dfipatymi a kolem dokola v rozmanitem poctu sestavenymi; kolem zürodnenebo archegonia buji pletivo a vyrüstä jeste jeden souvisly obal, takze sporogon pak chränen jest dvojitj^m obalem. Vnitfni, kalicb, jest velky, dlouhy, vakovity nebo välcovity a blede zeleny, vnejsi, zäkrov, jest tvofen supinkami ve venci püvodne archegonia chränicimi, a na basi Damnoze srüstajicimi; nezfidka tvofi basälni val, z nehoz teprve supinky zäkrovm s rozmanite dfipenym okrajem vynikaji. Cepicka jest jemnä, tenounkä (toliko jedinou vrstvu bunek tlustä) a skoro vzdy kratsi kalicha, takze jest timto dokonale krytä. Tobolka jest tvaru podlouhle vejciteho, cernobnedä a ve dva, neb ctyfi laloky nepravidelne pukajici. Steny jeji jsou vicevrstevne; vnejsi vrstva sestävä z velkych bunek se stenami tlustymi a hnedymi, kdezto vnitfni vrstvy maji nizke buhky tenkostenne, vzäcne kdy polokruhovitymi listnami vytuzene. Nase druhy evropske posträdaji vübec v stene tobolky vytuzovacick listen. Spory male, jemne papillosni neb polickovane, vzäcne ostnite (M. crispula MittHimalaya, M. laxa Lindb.-Sibif). Elatery krätke, välcovite, maji dve huste vinute spiräly. syte neb svetle

Vegetativni rozmnozoväni deje se jen adventivnimi laloky a vemi na spodu stelky a na bocich vznikajicimi.

vet-


218

Rod nikü byvä

blizky pfedeslemu, takze od nekterych botaspojovän. Lee pfitomnost venträlnich supin, nedostatek

tento jest velice s

nim

i

centrälniho svazku ve stfednim zebru, jinou stavbou tobolky (steny jsou

az sestivrstevne a maji buüky odlisneho eharakteru) oba rody dostatecne rozdeluji. Spojeni obou rodü v jediny, v nemz rozlisuji se tyto rody zase

jako sekee, jak ku pf. Boulay ucinil, jest sice pro evropske druby mozne, ale neprakticke. Rod Moerekia podany ve smyslu Mittenova r. Calycularia, jak Ste-

ve svych »Species« (p. 354) ucinil, citä jen 7 druhu, z nichz 4 rostou v Asii, 3 pak v Evrope; vseehny jsou vice mene studenomilni hygrp- nebo mesofyti, libuji'ce si v mirnem pasmu anebo na vysokych ho räch. Tfi druhy evropske byly nalezeny i v nasi vlasti.

phani

*)

Analyticky pfehled druhu 1.

Rhizoidove vläseni zlute az rezave.

Na

r.

Mörckia:

svrchni strane stelky jsou

vzdy pfitomny na stfednim zebru, rozmanite huste sefazene, kadefave drobne listky. Listky zakrovu jsou siroke, jen melce lalocnate. Rostlinka jest zpravidla zlutozelenä, v fidkych trsech na pramenitych mistech nejvyssieh hfbetu horskj ch r

(Moerck) Brockm. str. 218 Rhizoidove vläseni belave, nanejvys siînave slabe okrove. Svrchni strana stelky (vyjma cf rostlinky) vzdy hladkä. Zakrovni listky üzke, dlouhe, hluboce tfisnite 2. Stelka sirokä, tlustä (15 20 vrstev v prostfedku) a neprusvitnä, tmavozelenä, s okraji kadefave zvlnenymi a stfednim zebrem mirne na spodu kylnatym. Spory 45 55 // v prumeru M. Flotowiana (Nees) Schiffn. str. 220 Stelka üzka, cärkovite pentlieovitä (2 3 mm), tenounkä (10 14 vrstev v prostfedku), zlutozelenä a prüsvitna. Okraje jsou rovne, nanejvys slabe zvlnene, zebro ostfe trojhrane kylnate. Spory 35—40 (i v prüm M. hibernica (Hook.) Got. str. 222 M.

2.

Blyttii

—

—

—

—

32. Moerekia Blyttii (Moerck) Brockmann,

in Arch. Natur. Mecklenburg 1863, Bd. XVII.

Loeske, Moosflora 1903

Exsicc:

Hep.

p. 41.,

Macvicar, Stud. Handb. of

fig. 216.,

Ver. 190.

d.

Freunde

d.

Müller, Leberm. 1907 p. 364., p. 366. brit. hep. 1912 p. 69. ic. ib.

Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no. Kryptog.

eur. exsicc. no. 63., 63b., 336.

d. p.

52.

Gottsche-Rabenhorst, mus. vindob.

exsic. ed. a

no. 384. *) Schiffner rozdeluje posledni dobou (Österr. bot. Zeitschr. 1901., LI. p. 50.) rod tento ve dva: Calycularia, kryjici se se Stephani-ho skupinou A (sporis echinatis) a Mörckia (skupina B) zahrnujici mimo 3 druhy evropsk6 asijsky druh M. radiculosa. V Engler. Farn, shrnuje r. Mörckia jeste pod Pallavicinia.


219

Syn: Jungermannia Blyttii Moerck, Fl. Dan. 1830, XXXIV. p. 4. Gymnomitrion Blyttii Hübener, Hepaticol. germ. 1834 p. 44. Diplomitrion Blyttii Corda, Deutsehl. Jungerm. in Sturm Fl. 1835 p. 126. adnot. Nees u. Flotow, Reiseber, in Beibl. z. Flora 1836 I. p. 59. Diplolaena Blyttii Nees, Naturg. 1838 III. p. 339. Cordaee contorta Nees, Reiseber, in Beibl. z. Flora 1836 T. p. 59. Blyttia Mörekii Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 474., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 62. Moerckia norvegica Gottsche in Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsic. 1860 no. 121., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles., 1876 p. 325., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 63. fig. 120., Sydow, Leberm. 1882 p. 67., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 32., Leberm. 1886 p. 26., Velenovsky, Jatrovky 1903 p. 5., t. IX fig. 10. Dilaena Blyttii Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 138., Husnot, Hepaticol. gal. 1875 p. 73., tab. XL fig. 125., Boulay, Hepatiques 1904 p. 168, Lacouture, Tableaux 1905 p. 61., tab. XXX. Pallavicinia Blyttii Lindberg, Musci scand. 1879 p. 10., Kaalaas, Leverm Norg. 1893 p.' 451., Pearson, Hepaticae 1902 p. 438., tab. CXCIV.,

Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 424, tab. LV. fig. 11. Calycularia Blyttii Stephani, Species hep. 1900 I. p. 360. Bidke, trsnate, svetlezelene povlaky upominajici vzhledem i

velikosti

cm

na drobnejsi

— 10 mm

Pellii.

Stelka plazivä, pentlicovita,

1

—2'5

jednoduchä neb na konci krätce vidlicnate vetvenä, jen slabe lesklä; okraje prüsvitne, mirne vzhüru vyhnute a kadef ave zvlnene. Na svrchni s träne stelky jsou ve stfedu v nepravidelnych fadäch huste sestavene kolme listky az 1 vys., 0'5 az 2 mm siroke; jsou tvaru nepravidelne vejciteho az obdelnikoveho, a maji okraje nestejne, melce lalocnate. Stfedni zebro jest kylnate na spodu vynikle a nese cetne cervenohnede az rezave, pod mikroskopem kräsne zlatozlute rhizoidy. Pficny prüfez jest trojühelnikovy; stfedni zebro, v prostfed 20 25 vrstev silne, pfechäzi poznenähla v tenke, kfidlovite boky, epidermälni bunky jsou tenkostenne a mens! nez bunky zäkladniho pletiva, jez mivaji casto steny slabe v rozich ztlustle. Ventralni supiny jsou jemne, vlaskovite, hyalinni a zähy pomijive. Dvoudomä. Samci rostlinky uzsi, mens! nez samici, se stelkou vzdy jednoduchou, nesouci na svrchni strane pfi konci seskupene drobne, okrouhle, na spicce tupe dvouaz tfilalocne supinky, skryvajici ve svem üzlabi vzdy po jedinem velikem antheridiu. Samici rostlinky jsou statne, a nesou na povrchu pfi spicce 1 2 skupiny archegoniove, chränene vyznacnymi obaly. Kaiich jest siroky, hruskovite vakovity, az 5 dlouhy, o stenäch silnych (dole 4 5 vrstev bunek, nahofe 2 vrstvy), bledezelenych; jest podel zfetelne fäsnaty a pfi sirokem üsti hrube zubaty s ükrojky dovnitf ohnutymi. Involucrum tvofeno jest dl.,

5

sir.,

mm

—

—

mm

—

—

e Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.at

220

kratkymi, siroce vejcitymi az obdelniko vymi, na ispicee s t k y, ktere basemi svy mi navzajem jen melce a m ä o lalocnatymi srüstaji. Öepicka jest kratsi nez kalich, üplne v nem skryta a s nim na basi srostlä. T o b o k a jest tmavohneda, tvaru v ä c o v t vejciteho, 3 — 4mmdlouhä; nesena jest na hyalinnim 1 — 3 cm dlouhem stetu. Steny jeji jsou zpravidla petivrstevne; prvni vrstva zevni 1

1

i

1

i

1

s tv e 1 k y c h liunek s rudohnedymi vytuzovacimi na radialnich stenäch, kdezto buüky vrstev vnitfnich jsou nizke a bez ztlustenin. Spory jsou kulate, rudohnede, 30 40 /< v prüm.; maji na povrchu nepravidelne zprobybane nizke listny exosporove, jez jevi se na okrajicb jako krätke, tupe ostny. Elatery jsou välcovite, skoro rovne, 7 10 ,« sir., 250 300 u dl. a maji dve cervenohnede ffdce vinute spiraly. Zraje v cervenci a srpnu. Pfichäzi na vysokoborskych mokfadlech, mezi sphagny a bazinymi mechy, i travou alpinskych a subalpinskycb luk, v nejvyssich päsmech horskych ve stfedni a severni Evrope dosti vzacne. Ve vlasti nasi byla nalezena nekolikräte na nejvyssich hfbetech Krkonos (na Bile louce Limpricbt), nad Blaubauden na Studnicne hofe (Schiffner), v hofejsi cästi Wörlichergraben na Studnicne hofe (Baumgartner), a na vrcholi Javoru (ve spolecnosti Pellia Neesiana na vlhkych holinäch mezi travou Vel.!). Od sterilni Pellie se lehce poznava die svoji travozelene, svetlejsi barvy a pfitomnosti cetnych listkü na svrchni strane stelky; tvar listkü involukralnich a barevne rhizoidy rozlisuji druh tento velmi dobfe od

jest

z

1 i

nami

—

—

—

ostatnich tohoto rodu.

33. Moerckia

Flotowiana (Nees) Schiffner, Unters, über Mörckia Flotow. in öster. Bot. Zeitschr. 1901, LI. p. 50.

Velenovsky, Jatrovky 1903

III. p.

5.,

tab.

X.

fig. 9.

Warnstorf, Le-

Torfm. 1903 p. 99., Müller, Leberm. 1907 p. 362, p. 363. fig. 215., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 68. ic. ib., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914, p. 91. Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. exs. no. 163., 334., 355., Schiffner, Hep. europ. exsic. no. 22. Syn.: Cordaea Flotowiana Nees, Beitr. z. Naturg. in Flora 1833, II. p. 401., Hübener, Hepaticol. Germ. 1834, p. 36., Corda, Deutschi. Jung.

ber- u.

in

Sturm

Fl. 1835, p. 125., tab.

XXXVI.

Diplolaena Lyellii var. ß Flotowiana Nees, Naturg. 1838 III., pag. 344. Blyttia Lyellii ß Flotowiana Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844, p. 475., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848, p. 16. Mörckia hibernica var. b. Wilsoniana Gottsche in Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. exsic. 1860 no. 121., Pearson, Hepaticae 1902, p. 437, tab.

CXCIII."

Pallavicinia

fig-

Flotowii

Miscellen 1899

p.

2.,

3.

Lindberg, 15.

Musci

scand. 1879 p.

10.,

Warnstorf,


221

Kader ave, sfavnate zive zelene trsy rozlezajici se mezi travou a silne bahnem pächnouei. Stelka jest siroce pentlicoyitä, 4 6 mm sir., 1 2 cm dl., nelesklä, toliko na okrajich slabe prüsvitnä, vidlicnate n e k o 1 i k r ä t e vetvenä sesvrchni stranou hladkou, bez jakychkoliv supinek v fade stf edem sestavenycb; okraje jsou obycejne vodorovne neb jen slabe vzbüru vyhnute a vzdy silne, kadefave zvlnene. Stfedni zebro jest ostfe odliseno a jako tupy, siroky k y 1 na spodu stelky vynikle. Pficny prüf ez lichobeznikovy, ve stf edu 15 20 vrstev tenkostennych bunek silny, na spodni strane mirne, temef vodorovne vypoukly, se stranami pfikfe vystupujicimi a v kfidlovite dvouaz tfivrstevne boky pfecbäzejicimi. Rbizoidy jsou cetne, bile neb spinave nahnedle. Venträlni supiny vläskovite,

—

—

—

nezfetelne a jen pfi vrcbolu stelky zpravidla patrne.

Dvoudomä. Samci

nez samici, s nimiz jen zfi'dka rostou pohromade; maji na svrcbni strane okrouhle, nepravidelne bluboko zubate supinky, v jicbz üzlabi sedi vzdy nekolik antheridii. Samici rostlinky jsou statne, siroce pentlicovite a nesou na svrcbni strane a na konci stelky jedinou, zfidka dve, skupiny arcbegonii, chränenycb supinatym obalem; arcbegonia jsou velkä a sedi po 1 15 na spolecne vyvysenine vzdy v üblu vetvicibo se stf ednibo zebra. K a 1 i c b jest v ä 1 c o v i t y, dlouby a pfi basi 3 4 vrstvy bunek, nanahnedly, üzky, asi 5 bofe jen jednu vrstvu tlusty; na povrcbu jest bladky, neb jen melce, nepatrne zfasneny, pfi üsti nepravidelne bluboko zubaty. Involucrum sestävä jen z maleho pomerne poctu supinek kratkych (sotva 1 1'3 rostlinky ütlejsi

—

—

mm

—

mm

na basi navzäjem srostlycb ana okrajicb bluboko vläskovite rozdf ipenycb. Cepicka kratsi nez kalich, jest v tomto uplne kryta, dole 4 5 vrstev bunek tlustä, ale vzhüru az na jedinou vrstvu

dl.),

—

ztencenä a tesne ke stetu pfileblä. Tobolka jest podlouhle vejcitä (1 az 1'3 sir., 3 dl.) cervenohnedä, na 2—3 cm dl. byalinnim stetu se-

mm

mm

mä 3— övrstevne, vrstva mä velke bunky

obdobne slozene jako u ostatnicb druhü; na radialnicb stenäcb listnami vytuzene, vnitfni vrstvy sestävaji z malycb, nepatrne ztloustlych bunek. Spory jsou kulovite, cervenobnede 45 55 u v prümeru a maji na povrcbu huste exosporove listny, jez jsou ale velmi nizke a na okraji jen jako tupe

dici.

zevni

Steny

.

— 5—7

papilky vystupujici. Elatery fi ke koncüm ztencene, skoro rovne a tuzene. Plody v dubnu, kvetnu.

Druh

sir.,

300

— 350

,u

dl.,

jsou jen nepatrne

2—3 bnedymi, üzkymi

spirälkami vy-

tento rozsifen jest po cele Evrope od severni Italie, Pyrevysoko na sever do Svedska a Finska. Roste na vlbke püde piscite neb raselinne pfi struzkäcb a potüccich, blavne v horskycb krajinäcb, ac i v rovine byla nalezena. V Cecbäch jsou doposud znäma jen 3 stanoviska: mecbate prameniste nad Webrovou cestou na branici päsma stromovebo (Vel. !), na bfehu potücka nad Cernym jezerem v Sumave (!) a stena struzky v raselinne loucce u Skrdlovic na Cesko-moravske vysoneji az

cine

(!).


222

Na

prvni pohled cini rostlinka tato dojem Pellia Fabbroniana neb drobnejsi Pellia epipbylla, ale ostfe vynikle zebro, cbarakteristicky zkadefavene okraje, a skoro vzdy na konci stelky pritomne, supinkovite, silne stfihane listky cini ji i sterilni ibned näpadnou; v srpnu zaklädä jiz samici obaly, v nichz zähy z jara dospivaji velka archegonia, kterä züstavaji 3 i vice mesicü neoplodnena. Plody zaklädaji se v bfeznu zäkrov vytrvavaji vsak dlonhou dobu na a zähy dospivaji; kalich i

rostlince.

34. Moerckia hibernica (Ilooker) Gotische in horst,

Hep. europ.

Anmerk. zu Gottsche-Paben-

exsic. 1860 no. 121.

Limprickt, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 325 ex p., Stephani, Jung. 1879 p. 63. ex p., Sydow, Leberm. 1882 p, 67., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 33., Leberm. 1886 p. 20., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 99., Müller, Leberm. 1907 p. 360., p, 361. fig. 214., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 67. ic. ib., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 90. Rabenhorst, Hep. europ. exs. no. 295. Carrington a. Exsicc: Gotische Pearson. Hep. Britanu. exs. no. 143. Deutschi.

—

Syn: Jungermannia hibernica Hooker, British Jung. 1816 tab. 78., suppl. t. 4., Liudenberg, Synopsis 1829 p. 95., Ekart, Synopsis Jungerm. 1832 p. 68., tab. X. p. 84. Dilaena hibernica Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 114. ex p., Hep. eur. 1874 p. 137., Husnot, Hepaticologia sali. 1875 p. 72., tab. XL p. 124., Lacouture, Tableaux 1905 p. 61., tab. XXX. Diplomitrion hibernicum Corda, Deutschi. Jung, in Sturm Fl. 1835 p. 87. tab.

XXV.

Diplolaena hibernica Du Mortier, Sylloge Jung. 1831 p. 83., tab. IL fig. 21. Diplolaena Lyellii y hibei'nica Nees, Naturg. 1838 III. p. 345. Blyttia Lyellii y hibernica Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 475.

Mörckia hibernica var « Hookeriana Gottsche in Gottsche-Babenhorst, Hep. europ. exsic. 1860 no. 121. Pallavicinia hibernica Lindberg, En lift profb. pa namnförb. Helsingfors 1867 p. 14. Heeg, Leberm. 1893 p. 120., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 253., p. 254, fig. 175., 176., Pearson, Hepaticae 1902 p. 434. tab. CXCIL, Migula Kryptogamenfl. 1904 p. 424., tab. LIV. fig. 5. Pallavicinia Flotowii var. ß hibernica Lindberg, Musci scand. 1879 p. 10. Calycularia hibernica Stephani, Species hep. 1900 1. p. 359. Ridke, zlutozelene neb bledezelene trsy rozlezle mezi mechem a znacne na Pallavicinius Lyellii upominajici. Stelka uzounkä (2

— 3 mm

sir.,

2—3*5

mm

dl.),

cärkovite pen tl covi i

tä, nekolikräte


223 pravidelne dichotomicky vetvenä, veliee jemnä a prüsvitnä, mä zfetelne stfedni zebro, ktere vynikä na spodni strane jako ostry kyl;

okraje slelky jsou üplne rovne, nanejvys slabe zvlnene, nikdy vsak nejsou kadefave. Povrch stelky jest matny, hladky, a jen u rostlinek samcich nese supinky. Pficny prüfez jest trojühelnikovy, vprostfed toliko 10 14 vrstev tenkostennych bunek silny, s mirne uklonenymi stranami, jez znenähla pfechazeji v kfidlovite, siroke, jednovrstevne boky. Rbizoidy jsou huste, bile neb spinave zabnedle. Venträlni supiny vläs-

—

kovite, byalinni a nezfetelne.

Dvoudomä. Samci rostlinky maji stelku uzsf, jednodncbou neb jen mälo vetvenou, s okraji slabe zvlnenymi; na svrchni strane jeji jsou cetne, okrouhle, naokrajich zubate stfihane, supinkovite listky, vice mene huste v jedne, casto i dvou fadäch za sebou na stfednim zebru sefazene a antheridia

kryjfci;

tato stoji nejcasteji jednotlive

v üzlabi listkü, jsou kulatä a krätce stopkata. Samici rostlinky maji sirokou stelku s okraji üplne rovnymi a na svrchni strane üplne hladkou a jen ku spicce na stfednim zebru nesouci obaly, jez skryvaji skupinu 15—20 velikych archegonii. Obal dospeleho sporogonu jest vyznacne dvojity: Kaiich jest välcovity, z üzke base nepatrne ke konci rozsifeny, 4 5 mm dl., a pfi üsti jemne zoubkaty. Zäkrov slozen jest z mnozstvi supinkatych listkü do kruhu sestavenycb, hluboce tfisnitycha basemi navzäjem srostlych. Cepicka jest jemna, kratsi kalicha. Tobolka jest

—

mm

—2 mm

sir., 2 "5 dl., tvaru protähle vejciteho az skoro välcoviteho, 1 3 3—4 4 cm dl. Stena tobolky jest barvy cervenohnede; stet hyalinni vrstevnä, stejneho slozeni jako u druhü pfedchazejicich. Spory kulate, cervenohnede, 35 40 « v prümeru, maji na povrchu huste spletene, nizke exosporove listny, jez na okraji se rysuji jako siroke, krätke papilky. Elatery jsou välcovite, jen nepatrne ke koncüm süzene, 8 10 fi siroke, 300 400 dl., s dvemi üzkymi, rudohnedymi spirälkami. Plody pfinasi hlavne v kvetnu. Pfichäzi vzäcne na vlhkych bafinatych mistech v rovinäch i ve vyssich polohäch horskych; zvlaste pry vyhledavä jilovity, vapnem bohaty substrät. Jest rozsif ena po cele Evrope, vsude ale nanejvys vzäcnä. V Cechäch sbiräna jen na mokfadlech mezi Blaubauden a hfbetem StudSäm jsem ji v pfirode nesbiral; nicni Hory v Krkonosich (Schiffner). obräzek a popis provedeny podle ziveho materialu, laskave mne feditelstvim c. k. bot. zahrady v Cernovicich zaslaneho, a doplneny die üdajü

—

—

—

—

fj.

literatury.

Staräimi botaniky Neesem a Cordou jiz rozeznävane oba druhy M. Flotowiana i M. hibernica byly novejsimi spojovany dohromady v jediny druh M. hibernica, az teprve r. 1899 Warnstorfem (Miscellen atd. p. 14.) a 1900 Schiffnerem opet rozdeleny. Habitueine se oba druhy lisi od sebe znacne, ackoliv v ostatnich svych cästech nevykazuji tak ostrych rozdilü. M. hibernica mä daleko uzsi stelku, okraje rovne, trojübelnikovy


224 kylnate zebro, prüsvitne siroke boky, mens! spory, jiny tvar kalicha nez druh pfedesly. Habitueine podobä se k nerozeznäni Pallavicinius Lyellii, ktery ovsem ihned pfitomnosti tvrdeho centralniho prufez, nizsf,

ostfe

V

kultufe, pokud jsem mobl pozorovati (u M. hiberu M. Flotowiana 3 roky) se habitus nemeni, ani A ostatni znaky, takze by se jednalo o dobre druby; jest vsak zapotfebi jeste bedliveho pozoroväni v pfirode, aby pomer obou dnüiü byl nälezite ocenen. Studie tyto byly by tim cennejsi, kdyby se däly v krajine, kde oba druby soucasne pfichäzeji.

svazku se prozradi. nica skoro

6

roku,

4.

JuDgermanniogr.

etr.

Cel. Metzgerioideae.

XV. Rod. Metzgeria Raddi, Mem. Soc. Ital. di Modena

1820,

XVIII.

p. 45.*)

8yn.r Jungermannia Linne, Spee. plant. 1753 p. 1136 ey p. Herverus S. F. Gray, A natural Arrang of Brit. PI. 1821 I. p. 685 Fasciola Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 114. Ecbinogyna Du Mortier, Sylloge Jung. 1831 p. 83. Echinomitrion Hübener, Hepaticologia Germ. 1834 p. 46., Corda, Deutschi. Jungerm. in Sturm Fl. 1835 p. 77.

Drobne ozdobne jatrovky v hustych, trsnatych povlaeicb na skamechu anebo küre stromove rostouci. Stelka pravidelue

läeh, hole zemi,

cärkovitä neb üzce pentlicovitä mä ve stfedu ostfe vyznacene silne zebro a byvä pekne dicbotomicky vetvenä. Zebro sestävä z urciteho poctu vrstev bunek rozlisenyeb zpravidla ve vetsi zevni bunky korove (kortikalui) a mensi, vnitfni bunky dfenove (medullärni), a jest na obou stranäeh stelky Stelka sama jest jen z jedine vrstvy pravidelne sestiostfe vypoukle. bokycb, tenkostennych bunek slozenä a po obou stranäeh zebra jako blanitä, prühlednä kfidla horizontälne lezici; stelka i zebro byvaji nejeasteji rozmanite huste dlouhymi, hyalinnimi chlupy pokryty, ktere na okrajich stelky a na zebru meni se pfilezitostne v rhizoidy. Barva stelky jest v rüznych odstineeh od zlutozelene az cervenohnede; nezfidka se pfi suseni zbarvuji rostlinky i napadne fialove, modfe neb naehove. Vzrüst stelky deje se dvojsecnou terminälni bunkou, chränenou hyalinnimi, kratkymi kyjovitymi chloupky v pfedu stelky ve dvou fadach na stfedm'm zebru vznikajicimi. Druhy jednodome i dvoudome. Pohlavni organy umisteny jsou na svrchni strane zvlästnich vetvicek, jez vznikaji a jsou vetknuty na spodni, venträlni strane stfedniho zebra. Samci vetevky, z üzke base nähle siroce pentlieovite, maji stfedni zebro, a jsou spirälne dovnitf svinute v kulovity ütvar; na vnejsi jich strane, kterä po svinuti stane se vnitfni, jsou •)

Staufenu.

Ku

poete Raddiho pfitele

Jana

Metzgrera,

medirytee v badenskem


225

iuseroväna kulatä, dlouze a tenee stopkatä antheridia, zpravidla v malern poctu stfidave po obou stranäck zebra. Spodni strana vetvicek, jez jich svinutim stane se pak vnejsi, nese zpravidla dlouhe, ostnite clilupy. Takovym zpüsobem vznikä samostatny, kulovity samci ütvar, upominajici na obdobne u Marcbantiacei. Samici vetevky jsou ploche, krätke, srdcite okroukle, a nemaji ostfe rozliseneho stfedniho zebra; jsou ve stfedu nejsilnejsi, k okrajüra postupne slabsi, a nesou na svrchni strane skupinu 3 6 arcbegonii krätee pfisedlych a vzhüru obloukovite vyhnutymi okraji chränenych. Po zurodneni zvelicuji se okraje kolem sporogonu ve vakovity, na povrebu ostnite chlupaty kalieb, jenz posleze na vrcboln se nepravidelne roztrhävä. Vnejsi obal cbybi. Tobolka jest podlouble vejcitä, na temeni protablä a sedi na krätkem stetu. Steny jeji jsou dvouvrstevne, a v cas zralosti pukaji ve 4 pravidelne cblopne; vnejsi bunky vrstvy maji uzlovite, vnitfni polokrubovite ztlusteniny nästenne. Spory male kulate, hladke, neb jemne papillosni. Elatery dlouhe, tenke jsou opatfeny jedinou, sirokou spirälkou a vytrvävaji dlouho stetickovite seskupeny na krätkych elateroforech pfi spickäcb chlopni. Vegetativni rozmnozoväni deje se vegetativnimi vetvickami na okrajich stelky i na spodu zebra vznikajicimi a snadno se odlamujicimi. Rod tento, veliee näpadny a jiz v nejstarsi dobe systematicky uznävany, zabrnuje celou fadu veliee si blizkyeh a pfibuznyeb drubü; pfedstavuje näm pfirozenou skupinu forem namnoze jeste ve vyvoji se naebäzejicicb a znacne polymorfnicb. Monograficky zpraeovän byl rod Metzgeria jiz r. 1877 Lindbergem, ktery rozeznal pouze 13 drubü (4 evropske, 11 amer., 3 asij., 4 austr.), mezi nimiz zabrnuty byly 2 subspecie; pozdeji znämosti nase o tomto rodu znamenite rozsifil r. 1S87 Mitten a nejnoveji zpracoval cely rod Stephani ve svyeh »Species« r. 1900. Posledni badatel vypocitävä celkem 64 druliy r. Metzgeria, jez jsou geogra-

—

fieky näsledovne rozdeleny: 8 dr. v tropicke Asii a Oceanii, 9 dr. v trop. a subtrop. Africe, 29 dr. v trop. Ameriee, 15 dr. v antarktiekem okresu, 1 dr. v celem severnim mirnem päsmu a 2 dr. kosmopoliticke. Ve stfedni Evrope roste 5 drubü: M. pubescens (Sehr.) Raddi, M. [fureata (L.) Lindb., M. bamata Lindb., M. conjugata Lindb. a M. bamatiformis n. Vsecbny druhy jsou fpfeväznou vetsinou serofyti anebo mesofyti rostouce na suehycb, sluneem dobfe prosvetlenych misteeb, namnoze jen obeas zavlazovanycb; soucasne ale i tytez drnhy rostou i na vlhkyeh, byf ne zrovna vodou pfimo zaplavovanycb stanoviscich, odkudz pak plyne znaena rozmanitost a menlivost jejich. Studium rodu tohoto jest obtizne a dluzno pfi urcoväni bedlivy pozor däti, abycbom nebyli uvedeni

v omyl.

Rod Metzgeria

odedävna staven v nejuzsi pfibuznost s r. Aneura, ackoliv se tomuto velmi mälo podobä a jedine mä tu okolnost spolecnon, ze u obou nejsou obaly kol pohlavnicn orgänü vübec (neb jen rudimenterne) vyvinuty, tyto jsou na samostatnych vetvickäch a elatery vytrväjest

Dr. Karel Kavina: Monografie eeskych jatrovek.

15


226

na elateroforech. Lee dokonalejsi stavbou stelky, kterä mä naznacenou stfedni osu a postranni jednovrstevuä kfidla, odchyluje se Metzgeria nesmirne od r. Aneura a stavi se pfimo v fadu nejvyse organisovanych rodü cele skupiny Jungerm. frondos. Take shoda v umisteni pohlavnich orgänü na samostatnyeh vetvickäch jest i u obou rodü toliko zdänliva, nebof u Metzgeria se pfetvofuji tyto ve zvlastni samostatne orgäny, cehoz u druheho rodu nikdy neni. Pokud se tyce samieiho obalu neni jeste definitivne rozhodnuto, zdali obal kolem mladeho sporogouu jest eepickou nebo kalicbem, nebof podrobnejsich pozoroväni (oevyji'maje ani popis Leitgebüv) dosud nestäva; zda se a, pokud mne bylo mozno pozorovati, jest take pravdepodobno, ze obal onen bude kalichem (nebof nalezl jsem uvnitf jebo uscbla arebegonia a na basi mladebo sporogonu jemnou posvickn), vyrostlym z pletiva samiei vätvicky. A tuto rovnez nelze povazovati za rovnocennou s ostatni stelkou, nebof nemä zädnebo stfednibo zebra; jest to zvlastni supinkovity listovitj' vy-

vaji dlouho jiz

jasne

rüstek ze stelky zmenivsi se v plodonose. Pfedstavime-li si kfidla stelky rozdelena v stejnomerne ükrojky, mäme typ foliosni Jungermanniacey; jest tedy

Metzgeria typ vysoko organisovany,

Z

fylogenetieke znacnä dülezitost.

a klademe nich

r.

obalii),

jemuz

pfislusi

po stränee

tech pfiein take oddelujeme oba rody

r. Fossombronia (jeuz take nemä zvlästBlasia (u niz jsou pfitomny elaterofory a obal tvofi se po-

Metzgeria v okruh

dobne jako u Metzgeria) a Mörekia, k nimz take nejpfirozeneji

Analyticky 1.

p

f e

h

1

e

d ces k ych d

r

uhü

r.

nälezi.

Metzgeria.

Stelka na svrehni strane üplne lysä, Jen na spodni strane chlupatä. Stfedni zebro mä rozlisenou vrstvu dfenovou a korovou

2.

Stelka na obou stranaeh jest huste chlupatä. Stfedni zebro slozeno jest ze 7

— 12 vrstev stejnyeh bunek, nerozlisenyeh v dfenove a kürove. M. pubescens (Sehr.)

2.

Stelka cärkovita

s

okraji rovnobezne se stfednim

Raddi str. 227 zebrem probiba-

dvoudome, jednoduse vetvene Stelka pentlicovitä, mnohonäsolme vidlienate vetvenä, s okraji iniinc zvlnenymi, siroee melce lalocnatyrni; na spodni strane jest chlupatä toliko na okrajich a stfednim zebru. Bunky v kfidelnych, bocnych

jicimi. Rostlinky

cästieh stelky jsou 45

X 70

ii

velike.

3.

Jednodoma M. conjugata Lindb. str. 234

3.

Stelka nese po cele spodni strane roztrousene, chalie dlouhe clilnpy. Okraje jsou rovne, plocbe, bunky stelkove 30 40 // velike. EostM. furcata (L.) Lindb. str. 229 linka nepravidelne jednoduse vetvitä

X

.

.

mä tuhe, slabe zahnute, huste chlupy toliko na okrajich a na stfednim zebru na spodu stelky a na okrajich jest bluboko na zpod svinuta. Bunky stelkove 35—50 u velke. Rostlinka protälilä, jednodueba, nanejvys spofe na konci vidlienate rozeklanä .... Stelka

M. hamatiformis subspec. n. str. 232


227 35. Metzgeria

pubescens (Schrank) Raddi, Jungermanniogr.

Lindberg, Monogr. Metzg.

1877

p.

Nees,

11.;

etr.

1820 p. 46.

Naturg.

1838 III.

spec fert., Gottsehe, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 504., Babenkorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 13., Kryptogamenfl. v. Sachs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 307., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 140., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 77., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 335., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 66., Sydow, Leberm. 1882 p. 73., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 28., Leberm. 1886 p. 22., Heeg, Leberm. 1893 p. 126., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 68., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 258., Stephani, Species 1900 I. p. 279., Pearson, Hepaticae 1902 p. 470., Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 12., Loeske, Moosflora 1903 p. 43., Boulay, Hepatiques 1904 p. 171., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 423-, Lacouture, Tableaux 1905 p. 61., Müller, Leberm. 1907 p. 353., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 63., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 85. p. 504. excl.

XL fig. 134., Stephani, Deutschi. Cooke, Handb. of brit. hep. 1894 p. 259. fig. 182., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCV., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LVI. fig. 9., Lacouture, Atlas 1905 p. 71. tab. XXX., Müller, Leberm. 1907 p. 352. fig. 211., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1902

Delhi.: Husnot, Hepaticol. gab. 1875 tab.

Jungerm. 1879

fig.

131.,

p. 63.

Exsicc: Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no. 30. Gottsche-Babenhorst, Hep. europ. exsic. 84. Mougeot-Nestler-Schimper, Stirp. crypt. Vog. Ehen, exsic. no. 149. Jack-Leiner-Stitzenberger, Krypt. Bad. no 365, De Notaris, Erb. critt. ital. exs. no. 762. Massalongo, Hep. Ital.-Venet. exs. no. 23. Migula, Krypt, Germ, exsic. no. 180. Breutel, Hep. exsic. no. 92. Syn.:

Jimgermania pubescens Schrank, Prim. florae salisb. 1792 p. 231-, Weber-Mohr, Taschenb 1807 p. 435., Schwaegrichen, Historia musc. hep. prodr. 1815 p.

99.,

Hooker, Britsh Jung. 1816

p. 20.,

Jungermania tomentosa Hoff mann, Deutschi. Fl. 1796 IL p. Herverus pubescens S. F. Gray, A Natur. Arrang. of Brit. I.

91.

PI.

1821.

p. 685.

Fasciola pubescens

Du

Mortier,

Comment.

bot. 1823 p. 114.

Echinogyna pubescens Du Mortier, Sylloge Jung. 1831 p. 84. Ecbinomitrion fureatum >. pubescens Corda, Deutschi. Jung, in Sturm Fl. 1832 p. 78.

Echinomitrion pubescens Hübener, Hepaticol. germ. 1834 Prodr.

fl.

ka plocha, üzce opet süzenä, jest

sametove leskle

nepravidelne vetvenä,

0'5

— 2 mm

Okraje jsou ploche, nepravidelne, siroce

krajovane.

Hampe,

trsy. Stelpentlicovitä, ke konci jazykovite rozsif enä a tupe

21utozelene az sedozelene, kräsne

dl.

p. 48.,

herc. 1836 p. 77.

a

sir.,

2

—4

cm

melce vy-

Stfedni zebro jest plose konvexni, na obe strany skoro 15*


228

m

prüfezu jest elliptiene a slozeno z drobna p f i c n e 20 25 /< velikych, peti az sestibokych. Bunky jsou v 7—12 nych bunek vrstväcb ulozeny, a jsou vsechny stejne, nerozlisene v kortikälni a mestejne vypukle;

—

dullärni.

—

Stelka jest na obou stranach,

pokryta

jez pfisedaji' zpravidla

pou,

svrchni

tlustostennou

v

90// dlouhymi, rozich bunek (nekdy 2

spicku.

i

spodni,

huste

hyalinnimi chlupy,

hojnymi, silnymi 60

—3

soucasne) a maji tuBunky stelkove (v pobocnych, kfidelnych cästech stelky) jsou polygonalnf, peti az

tenkostenue,

sestiboke,

zich nepatrne ztlustle, a

jen

20X30

v

ro-

v

(x

e-

like.

D v o u d o m a.

Pohlavni vetvicna spodni strane zebra a jsou obvyklebo tvaru. Samci jsou kulovite stocene, jen na spodni strane chlu-

ky

pfisedaji

pate,

a 5

mici

jsou

—9

Samiskovite prohnute, na obou stranach silne srstnate se 2 10 archegoniemi v prostfedku. Sporogony nesmirne vzacne (mne neznäme). f. hirtella m. f. n. Stelka drobna, hojne lalocnate vetvena s hustymi, kratkymi, ale chabymi, kfivolakymi chloupky. Na vlhkyck skalach doantheridii

ledvinite

nesouci.

okrouhle,

—

mmmObr. 43. Metzgeria pubescens (Seh.) Rad.: 1 stelka (5kr. zvets.), 2 pfieuy prüfez stelkou, 3 cäst stelky pobliz okraje s chlupy (150krät zvets.); Sv. Ivan.

sti castä.

Druh

tento jest charakteristickou

rostlinou väpennycli skal, kde na vlh-

kych, ale k slunci obracenych stenäch tvofi eharakteri sticke sametove povlaky.

V

okoli

prazskem

jest

vehni

obycejnou (Karlik, Karlstejn, Sv. Prokop, Sv. Ivan, Srbsko, Koda, Hostin, Radotin atd.)- Mimo to roste take na na prahornim väpenci v ho räch, kde vyskytuje se pfilezitostne küre bukü a klenü. Udäni K. Müllerovo (1907 p. 353.), jako by byl to druh vyhradne horsky jest nesprävne; v nasi vlasti hojnejsi jest naopak v rovine, nez v pohofich. Mimo Evropu, kde vseobecne jest rozsifena, nalezena byla jatrovka tato tez na Kavkaze, v Cine, Japanu, Vych. Tndii, (Himalaja) a Sev. Americe na nekolika mistech. Chlupaty jeji pokrvv cini ji tak näpadnou, ze nemüze byti se zädnou jinou zamenena. Sporogony, jako u vsech druhü tohoto rodu jsou nesmirne vzacne, nebof druh tento rozmnoznje se dostatecne vegetativnim zpüsobem pomoci adventivnich opadavych vetvicek a zfidka kdy vübec plody nasazuje. Ani v literatufe, jez mi byla po ru.ce, nemohl jsem zädue poi


229

M. pubescens

drobnejsi üdaje, tykajici se stavby sporogonu

ToNees (Naturg. 1838 III. p. 507.) mä nekolik konfusnieh, neurcitych üdajü pfevzatych z popisu Taylorova (z Mackayovy Fl. hibern. 1835 p. 56.). Die vseho ale stavba tobolky nebude valne odehylnou od typu. Take snaha moje dopiditi se sporogonu v pfirode, anebo v nekterem herbäfi nalezti.

liko

züstala bezvyslednou.

36. Metzgeria furcata (Linne) Lindberg, Hepaticae in

1873

1.,

Hibernia m. Jul.

1875 p. 496.

Monogr. Metzg. 1877

p. 35.; Nees, Naturg. 1838 III. p. Synopsis 1844 p. 502 ex p., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 13., Kryptogamentl. v. Sachs., Oberl., Thür. u Nordb. 1863 p. 307., Du Mortier, Hepat. eur. 1874 p. 139., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 77., Limpricht, Kryptogamenfl. Sehles. 1876 p. 335., Stephani, Deutsehl. Jung. 1879 p. 66., Sydow, Leberm. 1882 p. 73., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 28., Leberm. 1886 p. 22., Heeg, Leberm. 1893 p. 126., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893. p. 45., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 67., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 257., Stephani, Species 1900 I. p. 289., Pearson, Hepaticae 1902 p. 461., Velenovsky, Jatrovky 1903, III. p. 11., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 100., Loeske, Moosflora 1903 p. 43., Boulay, Hepatiques 1904 p. 169., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 422., Lacouture, Tableaux 1905 p, 61., Müller, Leberm. 1907 p. 347., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 59., Lorch, Torf- u Leberm. 1914 p. 89.

Lindberg,

485. ex p., Gotsche, Nees, Lindenberg,

Delin.: Husnot, Hepaticol. gal. 1875

tab.

XL

f.

133.,

Stephani, Deutschi.

Jung. 1879 fig. 130., Cooke, Handb. of brit. hep. 1894 p. 258 fig. 178—181., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCVL, Velenovsky, Jatrovky 1903. III. tab. IX. f. 6., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 106. fig. 2., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LV. fig. 8, tab. LVI, f. 5., Lacouture, Atlas 1905 p. 61 t. XXX., Müller, Leberm. 1907 p. 28 fig. 22., p. 109. fig. 86., 87., p. 348. fig. 207., 208., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 59. Exsicc: Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no. 78., Mougeot-Nestler-Schimper, Stirp. crypt. Vog. Rhen. exsic. no. 148., Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. exs. no. 31., 179., 274., 317., 603., 603 b., Husnot, Hep. Galliae exs. no. 143., Jack-Leiner-Stitzenberger, Krypt. Badens exs. no. 942., 943. De Notaris, Erb. critt. ital. no. 710., Migula, Krypt. Germ, exsic. no. 179.

Syn.:

Lichenastrum saxatile erectum, tenuifolium,

furcatum Dillenius,

Catal. Plant. Giss. 1719 p. 213.

furcatum, thecis globosis pilosis Dillenius, Historia musc. 1741 p. 512. tab. LXXIV. f. 45. C, F, G. L. furcatum Dillenius ibid. p. 513. L. tenuifolium

A—


230 Marsilia minima, angustifolia, floribus nigrieantibus ex inferiori folio-

rum parte, a subhirsuta Enum. stirp. Helv. 1742 Jungermannia acaulis culis Linne,

turbinata vagina erumpeutibus Haller,

et I.

p.

125.

linearis ramosa, extremitatibus fureatis obtusius-

Flora suec. 1745

1760

p. 338., Scopoli, Fl. carniol.

p. 123.

Jungermannia furcata Linne, Spec. pl. 1753 1. ed. IL p. 1136., Necker, Methodus musc. 1771 carniol.

Fl.

128., Scopoli,

p.

ed.

2.

1772

352.,

p.

Weber-Mohr, Bot. Taschenb. i807 Scbwaegrieben,

434.,

p.

musc p. 97.,

p. 20., tab.

LV.

LVI.

1.,

f.

*

:*';;ff

tnxcn

Lindenberg, Ekart, Syno-

p. 94.,

p.

66.,

tab.

I.

1.

Metzgeria glabra Raddi, Jungermanniogr. etr. 1820 p. 21. Herverus furcatus S. E. Gray, A Nat. Arrang. Brit. PI. 1821. Lp. 685. Fasciola furcata Du Mortier, Comment. bot. 1823 p. 114.

4:

f

14.-16., 18.-21.,

Jungerm. 1832

psis

•.X

fig.

3— 13.,

Synopsis 1829 fig.

We-

musc. hep. prodr. 1815 Hooker, British Jung. 1816

Hist.

ber,

t.

Historia

hep. prodr. 1814 p. 31.,

nxLuju_gcnx)

Blasia furcata Fries,

Stirp. agr. fein-

sion. 1825 p. 31.

Echiuomitrion furcatum Corda, Deut. übr. 4-1. Metzgeria furcata (L) Lindb.: 1 skupina stelek v pfirozvel., 2 stelka ze spodu s c" org. a cetnynii adventivnimi rozmnozovacimi vetvickanii (10 kr. zvets.), 3 pficny prüfez stelkou. Särka.

Jungerman. p. 77. tab. I.

/?.,

1846

3.

2.

minor ex

487., 489.

p.,

Fl.

1835,

Nees, Naturg. 1833.

Hübener, Hepatico-

1834

p. 46. excl.

var.

Hampe, Prodr. FL bercyn. 1836

p. 77.

Metzgeria furcata var. Naturg. 1038 III. p.

ex germ.

p. 99.

logia

Sturm

in

XXL,

ex

p.

5. ulvula Nees, Gottsche-Nees-Lindenberg, Synopsis

p.,

i.

prolifera,

p. 503.

daleko rozlezle, matnc leskle povlaky. Stelka cärkovitä, plochä 0"3 — 1 mm sir., 0'5 az 2'5 cm- dl., nepravidelne jednoduse vidlicnate vetvena, ke koncüm pfispicatenä, s okraji rovnymi, plochymi, rovnobezne se stfednim zebrem probihajicimi; na okraji na stfednim 2, i

v

e

neb svetle zelene, ploche,

i

zebru byvaji pravidelne cetne adventivni, snadno odpadävajici vötvicky. Stfedni zebro na svrchni straue jen mälo vypoukle, skoro ploche,


231

na spodni

ale silne vynikle, jest statüe 40

kruhovite a ze 6

—7

— 50 p

na prüfezu pficnem rozlisenych v ploche, vetsi obvodove

vrstev bunek,

bunky kortikalni a mensi, sestiboke, skoro bunky medullarni; posledni mivaji

sir.,

isodiametricke, 15

X 29

,«

stejnomerne a jsou pfeklenuty na svrchni strane 2—3, na spodni 5 6 bun-

velike

steny

silne,

—

ztlustle

Svrchni strana stelky jest üplne hladkä, spodni strana jest ale po s et ä nepravidelne, rozmanite huste kami kortikälnimi. roztrousenymi

merne

chlupy;

tyto jsou

8—10

,«.

sir.,

80

— 100,«

dloube, stejno-

na konci byvaji casto cipkovite reb parohovite rozvetveny a jsou na stfednim zebru ve 2 — 3 hustych fadäeb sestaveny. Bunky stelkove v pobocnich kr idlecb jsou sestiboke, tenkostenne 30 X 40 fi velike, a na prüfezu 25 30 ,u vysoke. Dvoudomä. Samci rostlinky velice hojne pficbäzejici nesou na spodu cetne kulovite svinute vetevky dokonale bladke a uvnitf 2 5 krätce välcovite, byalinni,

—

—

stopkatych kulovitycb antberidii skryvajici. Samici rostlinky objevuji se vzäcne; poblavni jejicb vetevky jsou srdcite, slabe chlupate a hluboko pobärkovite probnute. Tobolka jest vejcitä, tmavobnedä, na krätkem (1 T5 mm), tlustem sporogonu. Kalicb vejcity, masity, 2 dl., s cetnymi chlupy na zevni strane. Stena tobolky jest dvouvrstevnä, bunky jeji maji uzlovite neb krätke listnovite ztlusteniny. Spory zlute neb 20 hnedozlute, jemne bradavcite, 25 ,a v prum. Elatery jsou velmi dloube (200 300 «) 6 -7 ii sir., na koncieb ztencene a maji jedinou, cervenobnedou spirälku. Zraje v lete, cervenci a srpnu; plody vsak pfi-

—

mm

—

—

—

näsi vzäcne.

Z

fady forem, jez variabilni tento drub tvofi, jsou nejdülezitejsi a hojne u ceskych rostlinek pfichäzejici tyto: Lindberg, Monogr. Metzg. 1877 p. 41. pro var.; f. fruticulosa (JDickson) Macvicar Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 59. pro var. Syn.: Riccia fruticulosa Dickson, PI. Crypt. Brit. 1785, I. p. 8., Metzgeria furcata var. gemmifera et prolifera Nees, Naturg. 1838 III. p. 488. az 489., M. fruticulosa (Dicks.) Evans, Veget. Reprod. in Metzgeria, Stelka drobna, Annais of Bot. 1910. vol. XXIV. p. 296. comb. nov. modrozelenä, slabe na svrchni strane vypuklä, s okraji vsak nesvinutymi, nybrz plochymi, jest nekolikräte vetvenä; vetve vsak jsou jednoduche, dlouhe, rovne, casto prstnate vzhüru z trsu vycnivajici. Stfedni zebro jest üzke a pokryte cetnymi adventivnimi plochymi vetcele

—

vickami,

f.

f.

jez

dodävaji

rostlince

charakteristickeho

habitu.

Forma

hojnä na sussich mistech. glabra m. f. n. Rostlinka celä jest skoro üplne lysä, jen s velmi sporymi krätkymi cbloupky na spodu stelky. Mezi typickymi rostlinkami na stenäch kapavych skal, mezi mechem u vodopädü a na vlhkych mechatinäch. ulvula Nees, Naturg. 1838 III. p. 489. pro var. Rostlinky velmi drobounke, zive zelene, sotva 5—8 mm dl., 0'3 0"5 mm sir., jemne, jedno-

—


232

X

35 // duse pravidelne dichotomicky vetvene, o bunkach stelkovych 30 a se zebrem 5 6vrstevnym; na spodu maji jen spore, jemnechloupky. violacea (Hübener) K. Müller, Leberm. 1907 p. 348. Syn.: Jungerman-

—

f.

Weber u. Mohr, Beiträge z. Naturk. 1805, Hist. musc. hep. prodr. 1814 Schwaegrichen, I. p. 76., p. 39., Weber, Hist, musc. hep. prodr. 1815 p. 100. Lindenberg, SynoEchinomitrion furcatum ö. violaeeum Hübener, psis 1829 p. 95. Habitem pqdobnä üplne pfedeslym, ale Hepaticol. germ. 1834 p. 47. celä rostlinka kräsne modro- az fialove zelena. Dosti fidkä forma, snad take delsim lezenim v herbäfi vznikajici. Acharius, in

nia violacea

tab.

T.

f.

1.

—

furcata jest velmi obecnou jatrovkou,

hojne po cele nasi kosmopolitem, nebof nalezena byla vlasti rozsifenou; jest pravdepodobne na nejrüznejsich mistech zemekoule. Neni vyberavou v substratu: tvofi povlaky na hole zemi, mezi mechem, na skaläch, roste casto i na küre stromü (jmenovite bukü) a stoupä z nizin az vysoko do hör. V souhlase s touto menlivosti substratu souvisi i nesmirnä bohatost forem, ktere jedna do druhe pfechäzeji, takze nelze zde o nejakych varietäch, ktere vseobecne hepatikologove popisuji, vubec hovofiti. Napadnä jest zvläste o niz se Boulay zmena barev, jez rostlinky vykazuji od modrozelene ( naprosto chybne domnivä, ze zavinena jest symbiotiekymi C'yanophyeemi!) az do zlutozelene a skoro chromove zlute a fialove; pravdepodobne bude okolnost tato souviseti se slozitymi pochody biochemiekymi, näm vsak dosud nejasnymi. Byvä velmi casto zamenoväna s M. conjugata, od niz se v nekterych formach skutecne tezko rozeznävä; rozdily mezi ob§ma viz na str. 237. Metzg.

—

hamatiformis m. subspec. >i. conjugata Lindberg var. elongata (Hooker) Velenovsky, Syn.: Metzgeria 37. Subspec. Metzgeria

Jatrovky 1903.

M. furcata

frutieulosa

var.

brit.

Hep. 1912

Huste, tuhe, zlutozelene, slabe Stelka pentlicovitä, 0*8 1*5

—

povlaky.

III. p. 12.

(Dicks.) p.

Macvicar, 59. ex p.

lakove

mm

sir.,

leskle 1*5

Na

ok ra

probihajici.

j

i

c

h

rovne,

cm

vysoke

dlouha,

jed-

nikdy se dale

jiz

h 1 u b o k o d o v n t f s v u u t a. okraje nelalocnate a parallelne se stfednim zebrem

jest stelka

tuhe,

nebo

trsy

az 3

noduchä neb jen nanejvys spofe vetvena; vetev vsak nevetvi, nybrz s matefskou znacne do delky dale roste. ale jinak jsou

Handb. of

Stud.

Stfedni zebro

jest

i

silne,

i

mohutne, 100— 120«

siroke,

na oficnem prüfezu ellipticne, na svrehm strane plose, na spodni silne vypukle, a slozene ze 6 7 vrstev bunek rozlisenych v zevni kortikal ni vrstvu o bunkach podlouhlych, splostelych, 40 45 ,« dl., 20 az 25 vys. a obklicujicich na svrchni strane v poctu zpravidla jen tri, na spodni ctyf, vnitfni vrstvy medulärni, jez maji bunky drobuejsi, ten-

—

—

ii


233 kostenne,

sestiboke, isodiametricke,

Stelka na obou stranäch üplne

15

— 20

fi

v prümeru

velke.

okrajieh a na spodni strane zebra huste tuhymi, välcovitymi 10 tlustymi, 100 — 150 « dlouhymi, tupe zakoncenymi hyalinnimi chlupy polysä, jen na

fi

kryta; chlupy byvaji na okraji obycejne

däeh sestavene

a jsou

ve dvou, na

zebf e ve

3—5fa-

mirne ke stfeduohnute. Bunky steljsou tenkostenne, sestiboke, 35X50u velike,

kove v pobocnych kfidleeh na pfic. prüf. 30—35 u vysoke.

Obr, 45. Metsgeria hamatiformis sp. n. m.: 1 stelka svrchu (10 kr. zvets.), 2 Charakteristika skupina stelek (3kr, zvets.), 3 pficny prüfez stelkou, i stelka ze spodu s ö"

Dvoudomä.

vetevkami

(lOkr. zvets.)

;

Jiloviste.

Samici vetevky silne kulovite stocene jsou üplne 5 antheridiich. Samicich organü ani plodü jsem

lyse a uvnitf maji po 3

—

dosiid nepozoroval.

Jatrovka tato znaky svymi skoro pfesny stfed mezi M. furcata a M. conjugata drzici, tvofi charakteristicke trsy na hole püde v lesnich roklich, anebo na meehu na skaläch. Zdä se byti v okoli prazskem dosti rozsifenou; objevena byla poprve prof. Velenovskym, jenz ji identifikoval co var. elongata Hooker. Dosud sbiräna byla: u Senohrab (Vel.!). v Zahofanske rokli (Vel.!), u Jiloviste (!) a na skalach proti Vranemu (Vel.!).

Znaky jeji: vyznacny habitus, prodlouzenä stelka na okrajieh hluboce svinutä a temef vübec nikdy nevetvenä, huste, ohnute chlupy i dvoudome pohlavni orgäny, jsou, jak jsme se pf esvedcili,f z n a k y stälymi, tfebas minuciosnimi. Ponevadz ale znaky tyto naprosto rozlisuji nase rostlinky od ostatnich dvou (M. furcata i M. conjugata) myslim, ze Ize tuto formu, jiz habitem daleko näpadnejsi nez na pf. jest M. conjugata,


234

uznävati jako subspecii druhu M. furcata, üplne rovnoceiinou s M. eonPod jmenem M. elongata Hooker rostlinu nasi shrnouti nelze,

jugata.

nebof tezko jest die kuse, nedostateene diagnosy Hookerovy ji identifikovati; tomu nejlepe nasvedcuje ta okolnost, ze nektefi jako na pf. Lindberg, Nees, Heeg, vztahuji Hookerovu var. elongata k Metzg. furcata, jini opet k Metzg. eonjugata (Velenovsky), kdezto jini zase k M. hamata (Macvicar). Ohnutymi chlupy, bluboce svinutymi okraji stelkovymi i rozmery svymi pfipominä Metzff. hamatiformisponejvice na M. hamata Lindberg (Monogr. Metzger. 1877 p. 25, syn.: M. linearis Lindb. non Austin aut Migula!), kterä rozsifena jsouc v Severni Americe i Asii, znäma jest v Evrope toliko z Anglie a Irska. Lee tento druh mä chlupy mocne hakovite ohnute, a zebro sirsi, coz obe u naseho plemena nepfichazi; u M. hamatiformis jsou chlupy namnoze rovne, jen tu a tarn mime v oblouku zahnute, nikolivek ale hakovite. Take habitueine jsou obe rostlinky znacne rozdilne; jsou to obdobne formy, nebof M. hamata pfedstavuje näm take jen plemeno variabilni M. furcata. 38. Subspee. Metzgeria eonjugata Lindberg,

m. Julii 1873

1.

Lindberg, Monogr. Metzg. 1877 Schi. 1877.,

suppl. p. 441.,

Hep.

in

Hibernia

1878 p. 495. pro spec. p. 29.;

Limpricbt,

Sydow, Leberm. 1882

p.

73.,

Kryptogamenfl. Heeg, Leberm.

Cooke, Handbook Pearson, Hepaticae 1902 p. 463, Velenovsky, Jatrovky 1903 III. pi 11., Loeske, Moosflora 1903 p. 42-, Boulay, Hepatiques p. 169., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 423., Lacouture, Tableaux 1905 p. 61., Müller, Leberm. 1907 p. 349., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 51., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 85. 1893

p.

126.,

Klinggraeff, Leber-

u.

Laubm. 1893

of brit. hep. 1894 p. 260., Stephani, Süeeies 1900

p. 45, T.

p. 299.,

CCVII., Velenovsky, Jatrovky 1903 IX. fig. 5., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LVI. f. 6. 7., Lacouture, Atlas 1905 p. 61. t. XXX., Müller, Leberm. 1907 p. 346. f. 206., p. 350. f. 209., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 61. Exsicc: Hübener-Genth, Deutsch!. Leberm. no. 29., Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. exsicc. no. 119., 120., 274b., De Notaris, Erb. critt. ital. no. 159., Massalongo, Hep. Ital.-Venet. exsic. no. 66., Funck, Krypt. Gew. d. Fichtelgeb. exs. no. 438., Migula, Krypt. Germ. exs. no. 39., Bauer, Bryoth. Bohem. no. 175. Syn.: Marsilia minima, angustifolia, floribus nigricantibus ex inferiori foliorum parte a subhirsuta, et turbinata vagina erumpentibus Micheli, Nova pl. gen. 1729 p. 5. Lichenastrum tenuifolium furcatum, thecis globosis pilosis Dillenius, Delin.: Pearson, Hepaticae 1902 tab. tab.

Hist. musc. 1741 p. 512, tab.

LXXIV.

fig.

45 D. E.


235

Jungermannia

linearibus,

foliis

dichotomis, inferne florifera Haller,

Hist. stirp. helv. 1768 III. p. 64.

Jungermannia furcata aut. ex p.: Necker (1771), Weber (1778), Hedwig (1784), Hoff mann (1796), Schwaegrichen (1814), Lindenberg (1829), Wallroth (1831), Ekart (1832) et al. Herverus furcatus p. 685.

ex

S. F.

Gray,

A

Nat. Arrang.

of Brit. PI. 1821

I.

p.

Fasciola furcata

Du

Mortier,

Echinogyna furcata syn. et var.

Du

Comment.

Mortier,

bot. 1823 p. 114 ex p. Sylloge Jungerm. 1831 p. 83 excl.

ß.

Echinomitrion furcatum Corda, Deutsch]. Jung, in Sturm PL 1835 p. 78., Nees, Naturg. 1833 I. p. 99. (ex p.), Hübener, Hepaticol. germ. 1834 p. 46. Ech. furc. var. ß epigaeum Hübener, Hepaticol. germ. 1834 p. 46. Ech. furc. var. pubescens Corda. Deutschi. Jung, in Sturm Fl. 1835 138 excl. syn.

p.

Metzgeria furcata aut. m. p.: Du Mortier (1835, 1874), Rabenhorst (1848, 1863), Mitten (1871). Austin (1873), Limpricht (1877 p. 335.

non

M.

communis 1. major.' albescens, ß2. minor ex p., y opunNaturg. 1838 III. p. 487—489., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1846 p. 502., 503. tia

M.

441.!)

furc. var./?.

Nees,

pour servir d'introd. ä une Roy. de Bot. de Belgique 1872,

furc. var. ß elongata Cogniaux, Catal.

Monogr. des Hep., Bull, de X.

p.

la Soc.

291.

az zive zelene, mekke, slabe leskle, polstäfpovlaky. Stelka plose pentlicovitä, na tupä a melce vykrojenä, 1 — 2 mm sir., 2 — 3 cm dlouhä

21utozelene kovite

neb

rozlezle

koncich rozsifenä,

pravidelne nekolikonäsobne dichotomicky vetvenä mä okraje nepravidelne siroce lalocnate, slabe vlnite a

jest

a

zebrem probihajici. Stredni na pf icnem prüf ezu ellipticne, na obe strany skoro stejnomerne vypukle, jen nekdy na spodni nerjatrne vypuklejsi; slozeno jest ze 7 8 vrstev b u n e k, rozlisenych v protähle, ctyfboke velke bufiky kortikälni (30—35 ^ sir., 60—70 u dl.; 2 3 na svrchni, 4 6 na spodni strane) a mensi, toliko 25 a v prümeru majici kfivolace, nikolivek rovnobezne se stfednim

zebro

jest silne, 80

— 90 —

,«

siroke,

—

—

tenkostenne, polygonälni

stranäch

bunky medullärni. Stelka na obou

dokonale h 1 a d k ä, toliko na venträlni strane stf edniho zebra nese cetne, krätke, ztuha odstale rovne, hyalinni chlupy 60 80 ,« dlouhe a na okrajich mä fidce roztrousene, snadno opadave 25 50 n dlouhe, na basi 8 ß tluste, ke konci ztencene (jen 6 ,u tluste) jest

—

—

chlupy. Bunky

stelkove v kfidelni bocni cästi jsou sestiboke, 45X70« velike, tenkostenne a jen tu a tarn nepatrne v rozich ztloustle.


236

Jednodomä.

Pohlavni vetevky casto stfidave nebo huste vedle sebe na spodni strane stfedniho zebra sestavene; samci jsou kulovite svinute, spofe cklupate, samici srdcite, miskovite a huste stetinate. Tobolka 1'5 mm), tlustem stetu. jest vejcita, cernohneda a sedi na krätkem (1 Kalieh velky, masity, hruskovite vejcity, hustö stötinaty. Spory zluto-

—

Metzgeria conjugata Lindb.: 1 plodnä rostl. uepatrne zvöts., nesouci 9 a" orgäny (8kr. zvets.), 3 antheridiove vetvicky (cästecne die Pearsona) 4 pfic. prüfez stelkou, 5 zraly a rozpukly sporogon (15kr. zvets.); Mnichovice.

Obr.

46.

2 stelka

hnede, 18

— 23

i

v prumeru majici, na povrehu hladke neb jen jemn

/<

drsne. Elatery dloube, ke konci süzene s jedinou cervenohnedou spirälkou.

Zraje v cervnu az srpnu, avsak nanejvys vzäene.

Vyskytä

na podobnych stanoviskäch jako M. furcata, s niz zda po eelem svete rozsifena. V rovinach jest mene hojnou nez tento druh, ale za to v pobofich jest velmi obecnou. V okoli prazskem ku pf. pfichäzi ve Hvezde, na Zävisti, u Zbraslavi, v üdoli Jarovskem, u Trnove, Davli, Ötechovie, Senohrab, Pysel, Mnichovic, Koeerad a mn. j. Hojnou jest tez v Kumave, Ceskomorav. vysocine, Krkonosich i ostatnich horach nasich. se

se byti kosmopolitieky


237

Oba jmenovane druhy jsou si nesmirne pfibuzay, takze vseobecne byvaji spolu zamenoväny. M. conjugata lisi se od M. furcata hlavne jen robustnejsi sirsi stelkou, s vetsimi buükami, pravidelneji vetvenou, s okrajemi lalocnate siroce vykrajoyanymi, jednodomymi organy pohlavnimi a hladkou spodni stranou, toliko na okrajieh a stfednim zebru chlupy nesouci.*) Lee to vse jsou znaky, v nichz präve M. furcata vykazuje znacnou variabilnost; jako jediny stäly znak zbyvaly by jen rozdily habituelni, pohlavni a v podobe okrajü stelkovycb. Nelze proto mluviti o dobre druhove cene M. conjugata, tfebas ze jest tato od vsecb nynejsfcb bepatikologü uznäväna. Poklädäme za sprävnejsi povazovati M. conjugata za subspecii variabilnibo drubu M. furcata, u nehoz stejne jako M. bamatiformis pfedstavuje vrcbolny bod variaeni. M. bamatiformis lisi se od M. conjugata: 1. babitem, 2. svinutymi rovnymi okraji stelkovymi, 3. drobnejsi siti buneenou v kfidelnj'cb ale bocnych cästecb stelkovycb, 4. sirsim, odehylne stavenym stfednim zebrem, 5. dvoudomymi organy pobl., 6. bustsimi, vetsimi, ohnutymi chlupy na okrajieh a zebru spodni strany stelkove. 5.

«'ei.

Fossombronioideae.

XVI. Eod Blasia Micheli, Nova plant, gen. 1729 p. 14.**) Rostlinky v kadefavycb, trävove neb tmavozelenycb, ve starsieb i v rozsäblycb, velkych povlacicb.

cästecb nabnedlych skupinkäcb anebo

Stelka 3

byvä hvezdovite rozlozen

— 5 mm

sirokä, 1'5

ä,

jest

siroce pentlicovitä,

— 4 cm dlouha, pf edni cästi zpravidla mirne vzhüru

vystoupavä, velmi jemnä, tenkä, p ravidelne diebotomicky rozvetvenä a mä mohutne stfedni zebro, 10 — 15 vrstev bunek silne, na spodu mirne kylovite vypukle a po stranäcb znenäbla v siroke, j e dnovrstevne kfidlovite boky pfecbäzejici. Tyto jsou na okraji rozdeleny bl u bo k o v nestejne velke, kadefave vlnite laloky, jez jsou tvaru pfiblizne polookrouhlebo, rozmanite vzdälenosti od sebe a jen ke konci stelky sblizeny a navzäjem se dotykajici; na okrajieh svycb jsou tyto laloky (prvni to näbeh nedokonalych listkü postrannieb) opet casto drobne lalocnate vykrajovane a vlnite zprohybane. Stfedni zebro mivä na svrcbni strane podelny bily prouzek (jenz jest (die Lindberga) prosvitajici v buiikäch zebernich ulozeny sfavelan väpenaty) a jest na spodu hojnymi dlouhymi, belavymi rhizoidy pokryte. Na spodni strane kfidlovite cästi stelky a jejich lalokü jsou po obou *) Limpricht (1876 p. 441 suppl.) klade velkou vähu na stanovisko: M. furcata jest vyhradni obyvatelkou küry stromove, M. conjugata roste jen na skaläch a humusu; lec rozdil tento neodpovidä skuteenosti. **) Micheli 1. c: Hanc novam plantam jure quidem optimo Blasiam denominavimus a Pat. D. Blasio Biagi Cougregationis Vallis-Umbros et Monacho, Botanico non gregario, ac in Etruscis itineribus nostris ad indagandas plantas sedulo eomite.


238 stranäcb zebra cetne, nepravidelne v fade a nestejne po lalocick rozdelene drobne, stitkovite, jemne, vejcite az trojboke, na okraji hluboko dfipene zoubkate supinky. Pobliz techto nachäzi se vzdy jeden nebo dva tmave, modrozelene okrouhle hrboulky jsou to püvodne drobne, ouskate vyrüstky stelkove, jez zvelicily se a pfeklenuly ve stelce ;

povstalou jamku, v niz nalezly utulek nikdy necbybejiei kolonie Nostocacei.' ) Uvnitf jamky naehazi se mnohonäsobne rozvetveny, celou ko5

Obr. 47. Blasia pusilla L. 1 stelka svrchu (6kr. zvets.), 2 cäst stelky ze spodu s rozmnozovaciiui supinkami (6kr. zvetä.), 3 sporogon (8kr. zvets.); Hliusko, 4 dutinka s koloniemi Nostokü se svrchu (cca lOOkr. zvets.), 5 poloscheiuaticky jeji prüfez: p, vnitfni slizovy trichom hojne rozvetveny a eelou kolonii Nostoku prostupujici, p, vnejsi slizovä papilla, 6 rozmnozovaci teliska (löOkr. zvets.), / roz-

mnoz. supinky

(80kr. zvets.).

Modfany.

sinnyeh ras proklädajici triehom slizovy, podporovany ve vylucoväni slizu jeste jednou, krätce kyjovitou bunkou slizovou pfed otvorem jamky se naebäzejiei. Prosvitajiei symbioticke fasy dodavaji hrboulku tmave modrozelene barvy, takze tento jiz poubym okem jako tmavy lonii

uzlicek na stelce jest viditelny.

Dvoudoma.

Samci rostlinky jsou obycejne

maji stelku fidceji a melceji lalocnatou; vyskytuji se vzäcne a nesou vzdj- na konci stelky lahvicovite iitvary s telisky rozmnozovacimi. Antheridia jsou vejeitä, krätce stopkatä a jednotlive ponofena do zvlästnich dutinek, uvnitf tupymi papilkami vystlanych, nad povrcb mirne cipkovite vyniklych a *)

p.

19.— 26.

Podrobny popis vyvoje techto utvarü

viz

ütlejsi a

u Leitgeba, Unters.

1874,

I.


239

ve stfedu na svrehni strane stelky v fade nepravidelne uspofädanych. Samici rostlinky jsou statnejsi, maji stelku plochou, rozprostfenon, na okrajick hrube lalocnatou a nesou na konei stelky skupinu archegonii

sestaveaych v melke jamce. Kolem oplozeneho archegonia vzrüstä rychle okolni pletivo, takze toto jest zähy do stelky ponofeno a ve smeru zebra vznikne velkä podelnä vakovitä dutina uzavirajiei embryo; mlady sporogon, obaleny jemnou, hyalinni cepickou protrhävä dutinu na spicce stelky a vynikä pak z ni ven, nesouc obycejne jeste ütrzky cepieky sebou. Stet jest hyalinni, slabe nazelenaly, 2 3 cm dlouhy, na basi znacne tlusty a ke konci znenähla se ztencujici. Tobolka jest vejcitä, cervenohnedä, 1'3 az

—

mm

dlouhä a pukä v eas zralosti pravidelne ve ctyfi, zfidka vice podelnycb ehlopni; na basi mä tobolka nizky val, jako krätky, masity limecek dolü ohrnnty a z kompaktnibo, parenchymatiekeho pletiva sestävajici. Steny cblopni jsou tri- az ctyrvrstevne; bunky vnejsi vrstvy jsou velke a maji steny silnymi listnovitymi anebo uzlovitymi ztlusteninami vytuzene, bunky vrstev vnitfnich jsou tenkostenne, male a vcas zralosti mizici, takze zralä, otevfenä tobolka mä steny zdänlive toliko jednovrstevne. Spory jsou zlutozelene, hranate kulate, na povrchu drsne, 35 az 45 ,« v prümeru majici. Elatery jsou 120 250 ,« dlouhe, 8 10 [i siroke, po cele delce stejne tluste a maji 2 4 siroke, jasne zlute spirälky. Na basi tobolky vycnivaji dovnitf dlouhe, protähle, tu a tarn nedokonalou spirälkou opatfene bunky, pfedstavujici rudimentni elaterofory. Pohlavni orgäny jsou vyvinute zähy z jara, plody zalozeny jiz v lete, ale teprve pfistim jarem v bfeznu neb dubnu dozrävaji; nez plody patfi k velikym vzäcnostem.*) Vegetativni rozmnozoväni deje se zvlästnimi telisky mnohobunecnymi, jez tvofi se ve velkych lahvicovitych, dlouze krkatyeh nädrzkäch, uprostfed zebra na konci sterilnich stelek vzdy se nachazejicich a pouhym okem dobf e viditelnych. Vedle toho tvofi se na povrchu stelky poblize jejiho konce drobounke, zelene hvezdicovite supinky, jez lehce odpadävaji a na pfiznivem miste v novou stelku vzrüstaji. Teliska pfezimuji a klici az teprve pfistim jarem, kdezto supinky slouzi hlavne k rozmnozoväni rostlinky po dobu letni na stanovisku a nejblizsim jejim 2

—

—

—

okoli.

kouli

Rod tento jest monotypicky, majici jen jediny, po v mirnem päsmu vseobecne rozsifeny druh:

cele severni polo-

39. Blasia pusiila Linne, Species plant. 1753 II. p. 1138.

Schmidel, Dissert. de Blasia 1759., Hedwig, Theoria gen. 1798 p. 191, Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 437., Schwaegrichen, Historia musc. hep. prodr. 1814 p. 36., Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815 p. 114., Sturm, *) Säm jsem plodnou Blasii v pfirode jeste nesbiral; popis pofizen na zäklade berbäfoveho materialu, a doplnen üdaji z literatury.


240 Deutschi. Fl.

1818, II.

4.

VI.

no.

1.,

Du

Mortier,

Comment.

bot.

1822

p.

115., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 33., Nees, Naturg. 1838, III. p. 401., Gotische, Nees, Lindeuberg, Synopsis 1844 p. 491., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 15., Kryptogamenfl. v. Sachs., Ober]., Thür.

Nordb. 1863 p. 309., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 135., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 74-, Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 187G p. 330., Stephaui, Deutsch]. Jung. 1879 p. 64., Sydow, Leberm. 1882 p. 70., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 30., Leberm. 1886 p. 24., Heeg, Leberm. u.

1893 p. 122., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 48., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 64., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 255., Stephaui, Species hep. 1900 I. p. 364., Pearson, Hepaticae 1902 p. 441., Ve-

lenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 4., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 118.,Loeske, Moosflora 1903 p.46., Boulay, Hepatiques 1904 p. 162., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 426., Lacouture, Tableaux 1905 p. 62., Müller,

Leberm. 1907 Lorch, Torf-

u.

Stud. Handb.

Macvicar,

p. 378.,

Leberm. 1914

of brit, hep. 1912 p.

76.,

p. 86.

Nova plant, g. 1729 tab. 7., fig. 1., Hedwig, Theoria gen. XXX., fig. 4— 12., Weber-Mohr, Taschenb. 1807 tab. XII., fig.

Beim.: Micheli, 1798 tab. 9.,

Sturm, Flora Deutschi.

XXIIL,

1848 tab.

fig.

XXIV.

1818 tab.

1494., 1523.,

Du

6.,

Presl, Tricetdva obr.

Mortier, Hep. eur. 1874 tab. IV.,

fig. 43., Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. XI. fig. 128., Stephani, Deutsch]. Jung. 1879 fig. 124., Cooke Handb., of brit. hep. 1894 p. 255. fig. 177., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CXCVL, Velenovsky, Jatrovky 1903 HL tab. IX. fig. 1., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 190*3 p. 125. fig. 1., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LV., fig. 2., t. LVL, f. 10., 11., Lacouture, Atlas 1905 p. 62. t. XXXI. K. Müller, Leberm. 1907 p. 31., fig. 23., p.

104.,

f.

116

80., p.

f.

,

92.,

p. 377.

f.

221., p. 378.

f.

222., p. 379.

f. 223., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 76. Exsicc: Husnot, Hep. Galliae exs. no. 168. De Notaris, Erbar. critt. ital. no. 14. Breutel, Hep. exs. no. 188. Bauer, Bryoth. hob. no. 177.

Schiffner, Hep. europ. no.

26.,

27., 28., 29.

Syn.: Blasia pusilla, Lichenis pyxidati facie Micheli, Nova pl. gen., 1729 Mnium Lichenis facie Dillenius, Historia musc. 1719 p. 237.

Jungermannia biloba Schwartz

in

p. 14.

Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815

p. 91.

Hooker, Brit. Jungerm. 1816 tab. 83., 84. fig. 4. 5., Linden96., Ekart, Synopsis Jung. 1832 p. 69. Blasia immersa Du Mortier, Sylloge Jung. 1831 p. 81 tab. IT. f. 20. J. Blasia

berg, Synopsis 1829 p.

Bl. semilibera Bl.

Du

Mortier, ibid p. 82.

Hookeri Corda, Deutschi. Jungerm.

in

Sturm.

Fl.

1835 p.

49.,

tab. XIII.

Bl.

Funckii Corda, 1874

Bl.

p.

ibid.

p. 83.

tab.

XXIIL, Du

Mortier,

Hep. cur.

135.

germanica Corda,

ibid. p. 131. tab.

XXXVII., Du

Mortier, ibid.

p. 135.


241

BL pusilla jest po cele nasi vlasti velmi obeenä; najdeme ji vsude vlhkych mistech, na stenach lesnich pfikopü, na vlhkych polich, ua v ühorech, na bfezich vod; jmenovite jest hojnou v lesnatych, vyse polozenych krajich s drsnejsim a vlhkym podnebim, kde tvofivä na vlhkych mistech povlaky casto ctverecni metr vice rozsähle. Stelka jeji byvä rozmanite vykrojoväna i rostlä, podle cehoz rozeznäväny byly dfive druhy a odrüdy tohoto jinak v ostatnich znacich konstantniho druhu. Vsechny formy müzeme shrnouti ve dve fady: 1. f. Hookeri Corda c. pro spec, Nees, Naturg'. 1838 III. p. 401. pro var. Rostlinky tvofi tmavozelene, huste, nepravidelne trsy. Stelka jest pentlicovitä, po cele delce pfiblizne stejne sirokä, na okraji jen melce drobne lalocnata, slabe kadefavä a mä stfedni zebro ostfe vznikle. f. Funckii Corda 1. c. pro spec, Nees, Naturg. 1838 III. p. 403 pro var. Rostlinky tvofi svetlezelene, ploche povlaky. Stelka jest hvezdovite rozprostfenä, na basi züzenä, ke konci silne rozsifenä, na okrajich ve velke, oddälene, hluboke laloky vykrajovana; stfedni zebro jest ploche, skoro nezfetelne. Obe formy jsou hojne po celych Cechäch rozsifene; drühä forma atmosferon, jest charakteristickou pro stanoviska s dostatecne vlhkou rostoue hojne na jilovitych stenach odvodhovacich struzek, na dne vypustenych rybnikü, na pobfezi lesnich tünek a podob. Ovsem, ze obe tyto formy nejsou nijak tvary ustälenymi, nybrz podmineny byvse podminkami okolnimi navzäjem do sebe pfechäzeji; nez pro urcitä stanoviska jsou vyznacnymi a tvarem velmi näpadne a navzäjem znacne odchylne. Blasia pusilla nälezi k jatrovkam, jiz od nejstarsich dob botaniküm znämym a dobfe prostudovanym. Od dob Schmidelovycb, ktery prvni specielne se Blasii obiral, zabyvala se touto zajimavou jatrovkou cela fada botanikü, takze dnes esistuje jiz znaenä literatura o ni. Näpadne, lahvicovite nädrzky, v nichz tvofi se mnohobunecnä teliska rozmnozovaci, byly z pocätku vseobecne od botanikü povazoväny za samci orgäny (Hübener, Corda), pozdeji vyklädäny za sporogon (Schmidel, Hedwig) az Hooker prvni je spravne jako nädrzky, obsahujici teliska k vegetativnimu rozmnozoväni slouzici, vylozil. Tak jako tyto lahvicovite ütvary jsou pravidelnym, obycejnym, skoro stälym tikazem, tak naopak sporogony patfi k velkym vzäcnostem; ükaz tento souvisi, jako vzdy, s intensivni präve vegetativni propagaci. Popis sporogonu shledäväme poprve u Hokera die materialu Dicksonova; ale i potom patfily sporogony k'fidkemu zjevu, takze nektefi botanikove, jako na pf. Hübener, Nees, Du Mortier rozeznävali i u tohoto druhu dve odrüdy ampulifera (sterilis Nees) a capsulifera (fertilis Nees). Temne hrbolky uzavirajici kolonie Nostocacei byly Michelim a starsimi botaniky vseobecne povazoväny za vlastni plody, Schmidelem, Hedwigem, Bischoffem a j. vyklädäny za antheridia, Neesem, Hofmeisterem, Cordou za orgäny slouzici k vegetativnimu rozmnozoväni, a teprve Mildem r. 1851 byla akcentovana obdoba i

1

Dr. Karel Kavina: Monografie öeskych jatrovek.

IG


'242

obsahu dutinek se fasami sinnymi, jez r. 1872 Janczewskim l>yly konecne dokäzairy; a ackoliv se podivuhodnym timto ükazem zabyvalo od tech dob nekolik botanikii (Leitgeb, Waldner), pfece nebyl jeste pamätny tento vztah fasy k jatrovce definitivne rozlusten. Fylogeueticky pfedstavuje nam Blasia typ nesmirue dülezitosti; ostrym rozlisenim stelky v stfedni osu a postranni bocne jednovrstevne cästi, jake jiz u r. Metzgeria jsme shledali, a rozdelenim bocnych techto partii v nepravidelne laloky, cini Blasia prvni nabeh k vytvofeni kormu a navazuje tak pfimo na r. Fossombronia a foliosni Jungermanniacei. Jest tudiz zcela oprävneno, ze stavena jest na konec systemu frondosnich jatrovek vedle r. Fossombronia, s nimz jest blizce pfibuzna. Nesprävne jest ale ofifazovani jeji ku r. Pellia, nebof pfibuznost jeji s r. Metzgeria (elaterofory, jednovrstevna bocna kfidla, spoleone vytvafeni obalü plodnich) jest daleko vetsi. Pozn. Die cbarakteristickeho

bluboko rozkoloniemi Nostoeacei, lahvicovitych ütvarü se jatrovka lato okamzite bez obtizi rozeznäva; i ornyl se sterilnimi druhy r. Anthoceros anebo üzkymi formami r. Pellia innze byti zavinen jen nanejvys povrchnim ohledänim, nebof jinak neni liabitu,

silne

delene stelky, vzdypfitomnych temnych hrboulkü

lalocnate s

vübec mozny.

Jungermanniogr.

XVII. Rod Fossombronia Baddi, Mein. Soc. Ital. di Modena 1820. XVIII.

etr. in

p. 40.*)

Syn.: Jungermannia

Linne, Spee. pl. 1753 p. 1603 ex p., et al. aut., Schmidel (1760), Hooker (1816), Martius (1817), Lindenberg (1829), Ekart (1832). Maurocenius S. F. Gray, A Nat. Arrang. of Brit. Fl. 1821, I. p. 657. Oodonia Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 111. ex p. Simodon Lindberg, in Lindb. e. Arnell, Musci Asiae bor. 1889 pro subg.: Sehiffner, Leberm. in Engl.-Prantl Fam. 1893 I. 3. p. 60.

pro gen. Rostlinky drobne v fidkych svetlezeleuyeh trsech na vlhke hole zemi neb bahne rostouci, brzo hlävkovite smestnane, brzo rozprostfene a plazive. Stelka rozlisena jest ve stfedni lodyzku a postranni listky ve dvou fadach na tuto pfisedajiei. Lodyzka krätkä, kfehka, jeduoduse vidlicnate vetvena, polehavä a na koaei zpravidla vystoupavä, jest na spodni strane splostelä, takze pfieny prufez mä polokruhovity; upevnena jest k substrätu hojnymi, dlouhymi, temef u vsech druhü knisne nachovymi rhizoidy. Lodyzka dorüsta nepfetrzite dvousecnou terminalni bunkou ve vegetacnim vrcholu, obklopenem listy i cetnymi kyjovitymi, hyalinnimislizovymichloupky. Listy jsou dokonale od lodyzky rozlis e n e, az k teto volne, dvoufadove, velmi sikmo vetknute, streehovite dolü se ')

Ku

pocte italskebo iiiinistra välky V. Fossombroniho

(*

1754,

f

1844).


243 kryjici (t. zv. podlozene, folia succuba); tvaru jsou okrouhleho az siroce ctyfhranneho a na okraji jsou obycejne rozmanite lalocnate, vykrajovane neb hrube zubate a kadefave zvlnene. Pfi basi jsou dve az tri vrstvy bunek silne, v nejvetsi ale sve cästi toliko jednovrstevne; bunky jejicb jsou tenkostenne, velke, prühledne a hojnymi, drobnymi chloroplasty huste naplnene. Venträlni supiny, nebo spodni listky nejsou nikdy vyvinuty. Druhy jednodome i dvoudome. Antheridia jsou kulatä, zpravidla oranzove, zlute neb rüzove zbarvenä, a dloubou stopkou opatfenä; stoji nepi-avidelne, na rüznych mistech lodyzky jednotlive, nebo 2—4 v fade na svrebni i pobocnyeh jejieh stranäch blize base listü, ktere se pfes ne pfekläneji. Archegonia jsou rovnez nahä a v malych skupinäch poblize konce lodyzky na dorsälni strane sestavena; ponevadz lodyzka neustäle dorüstä, jsou pozdeji znacne od konee a zpravidla tez na stranu posinuta. Kolem oplodneneho archegonia vyrüstä z pocätku z okolniho pletiva val, jenz dospeje posleze v kalieh mlady sporogon ehränici. Kaiich jest velky, na basi üzky a mirne supinaty, k hof ejsku rozsif eny, tvaru zvoncoviteho, hruskoviteho neb vakoviteho, pfi üstl jest nepravidelne, rozmanite hluboko lalocnaty a mä na vnejsi strane casto podelne, kfidlovite vyrüstky; obklopen jest huste smestnanymi kadefavymi listky lodyznimi, ktere casto navzäjem krätce baserni svymi srüstaji. Öepicka jest velmi jemnä, jen pfi basi dvou- vzäcne kdy tfivrstevnä, ostatek jednovrstevnä a jsouc vzdy kratsi kalicha, jest v tomto celä ukryta. Tobolka jest kulata, zelenä, posleze nahnedlä na dlouhem (0'5 1 cm), na basi hlizovite ztlustlem stetu. Steny jeji jsou dvouvrstevne; vnejsi vrstva mä velke, tenkostenne buiiky dlouho chovajici cbloroplasty a casto nad povrch papillovite vvklenute, buiiky vnitfni vrstvy jsou nizsi, mensi a maji steny s uzh'ckovitymi neb

—

ztlusteninami. Vcas zralosti pukä tobolka velice nepravidelne ve ctyfi chlopne; obycejne se celä hofejsi jeji cäst rozsifnje, trbä a rozpadävä. Spory jsou kulate a maji velmi rozmanitou skulpturu exosporovou, die niz (Lindberg 1873) se jednotlive druhy rozeznävaji. Nejvetsi pocet druhü mä spory pravidelne sifkovane anebo ostnite, mensi

krätce listnovitymi

pocet mä spory vräskovane, tupymi lamelkami pokryte, nejmensi skupina vykazuje spory jemne bradavcite. Elatery jsou tenke, velmi dlouhe a dvema az c^yfmi huste tocenymi spirälkami vytuzene. Vegetativni rozmnozoväni jedine adventivnimi innovacemi po stranäch lodyzky; u nekolika druhü pozoroväny byly take tenke slahounovite vybezky. Rod Fossombronia spojuje skupinu Jungermanniacei foliosnich i frondosnich velice dokonale; ackoliv mä jiz dobfe vyvinuty kormus jako prvni, pfece jeste postranni sporogony, vicevrstevnä base listkü, nepravidelne rozlozeni antheridii a nektere jeste podruzne znaky väzi jej vsak üzce se skupinou druhou. Öitä asi 45 druhü, z nichz 10 druhü jest evropskych (F. incurva Lindb., F. pusilla (L.) Dum., F. Wondräczeki Dum., F. Mitteni Tind., F. verrucosa Lindb., F. caespitit'ormis De Not, 16*


244 F. Crozalsi Corb., F. Husnoti Corb., F. angulosa (Dicks.) Raddi, F. Dumortieri (Hüb.) Lindb.), 2 asijske, 17 ameriekych, 7 africkych a 10 au-

druhy velmi si podobue, ale strukturou spor a ponekud tez tvarem listü dobfe se rozeznävaji. Jsou malo hygroskopicke, vodou navlhceny nabyvaji spatne püvodniho tvaru; jest stralskych. Habitueine jsou vsechny

ioomcx 14

Rod Fossombronia Rad.: 1 F. Wondräczeki (Cda) Du M. plodnä, 2 täz rostlinka (cca 15kr. zvets.), 3 spora (750kr. zvets.), 4 list (25kr. zvets.), 5 elater (300kr. zvets.); Roblin. 6 F. pusilla (L) Du M. plodnä rostl. (15kr. zvets.), 7 list (3ükr.zvets ), 8 spora (820kr. zvets.); Bechovice. 9F. Dumortieri (Hübn. Geuth) Lindb. spora (800kr. zvets.) 12 list (25kr. zvetsen); Lomnice. 10 F. angulosa (Dicks) Rad. spora (500kr. zv.) die Macvicara. 11 F. incurva Lindb. spora (800kr. zvets.); die Warnstorfa. 13 F. caespiti-formis De Not. spora (800kr. zvets.); Vysocauy. Obr.

48.

sterilni

14

F.

pficny prüfez stenou mlade tobolky F. Wondräczeki (250kr. zvets.); 15 klicici angulosa v protokormoveni stadiu, zacinajici zaklädati pravy kormus (12kr. zvets.).


245 proto nejlepsi urcovati druhy cerstve,

anebo herbäfove susene rostlinky dobfe ve vode dfive rozvafiti a slabym roztokem kyseliny mlecne nebo urceni nutno pouziti jen dokonale zralych cpavku nechati nadufeti. rostlinek, majicich spory dobfe vyvinute; neni to nesnadnym, ponevadz

K

byvaji zpravidla hojne plodne.

Tmave

neprüsvitne spory jest dobfe vy-

CC1 3 CH(OH) 2 nebo C H 6 3 aby struktura byla dobfe patrnou. V Cechäch stanoveno bylo dosud jen 5 druhü; mimo to snad bude jeste nalezena F. incurva Lindb. Pfehled vsech 6 druhü jest podän jasniti

H S0 2

4

.

,

3

na protejsi tabulce (obr.

,

48.).

Analyticky pfehled ceskych druhü 1.

r.

mm

dlouhe. 2 Rostlinky drobounke, sotva 2 2'bmm siroke a 10— 15 4 1—3 cm dl., v hustych kadefavych, Rostlinky statne, 8 sir., trävove zelenych trsech. Spory zlutohnede, 45 50 ,« velke, polickovane; policka rozdelena jsou vysokymi, zlutymi, prühlednymi lamelkami, kolmo kfidlate odstälymi. Vzäcny druh, na teplych polabskych F. angulosa (Dicks.) Raddi. str. 245 kyselkäch pfichäzejici

— mm

2.

Possombronia.

—

Kaiich zvoncovity, siroce otevfeny, spory 35

— 50

u velke

....

3

Rostlinky drobounke, jen 1—5 mm dlouhe, jednotlive mezi mechem rostouci, s kalichem hrus ko vitym, pfi üstisüzenym, stetobjimajicim; spory malinke, nanejvys 20 ß v prümeru majici. Na vlhkem pisku, dosud jen v Branibofich a Pinsku sbiranä F. incurva Lindb. str. 253 3.

Spory jsou na povrchu vräskovane Spory jsou na povrchu ostnite jezate

F.

caespitiformis

De

Not.

str.

4 248

Spory jsou na povrchu pravidelne polickovane F. 4.

Dumortieri (Hüb,-Genth.) Lindb. str. 252

Spory jsou huste vräskovane. takze na okraji maji 30—35 zoubkü. Rostlinky maji z pravidla listy hlävkovite smestnane F. Wondräczeki (Corda) Du M. str. 247 Spory maji jen

f idke

vräsky, jez na obvodu se jevi jen jako 16 az s listy dvoufade rozlozenymi F. pusilla (L.) Du M. str. 250

20 zoubkü. Rostlinky polehave,

.

.

40. Fossombronia angulosa (Dickson) Raddi, Jungermanniogr.etr.1820

Nees, Naturg. 1838 III.

Du

p. 324.,

.

p. 40.

Gottsche, Nees, Lindenberg, Syno-

Mortier, Hep. eur, 1874

Husnot, HepatiCooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 246.. Stephani, Species hep. 1900 I. p. 382., Pearson, Hepaticae 1902 p. 421., Boulay, Hepatiques 1904 p. 158., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 427., Lacouture, Tableaux 1905 p. 71., Müller, Leberm. 1907 p. 393., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 86. psis 1844 p. 468.,

cologia gall. 1875 p.

71.,

p. 15., 173.

Sydow, Leberm. 1882

p. 66.


246

Husnot, Hepaticologia

Delhi.:

bep. 1894 p. 246.

brit.

Lacouture, Atlas 1905

p.

1875 tab. X. f. 122., Cooke, Handb. of Pearson, Hepaticae 1902 tab. CLXXXV.,

gall.

fig. 169.,

71. tab.

XXXIX., Macvicar,

Stud. Handln of

hep. 1912. p. 86.

brit.

Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. europ. exsie. no, 123., 444., 471. Husnot, Hep. üalliae exsie. no. 166. Scbiffner, Hep. europ. exsie. no. 30. Syn.: Jungermannia Micheli,

Nova

foliis latiusculis,

plant, gen. 1729 p.

Lichenastrum pinnulis muse. 1741 p. 493.

Jungermannia

obtusis undulatis et veluti angulosis

pusilia

obtuse'trifidis,

LXXI.

tab.

f.

tab. V.

7.

22.

duplo maior

var.

10.

f.

nervo genieulato Dillenius, Historia Synopsis

1829

Mortier, Sylloge Jungerm. 1831

p. 30.

Lindenberg,

92 adnot.

p.

Codonia pusilia var. ruficapilla

Du

Rozlezle, velke, huste kadefave, easti zlutave povlaky.

Rostlinky

trävove neb tmavezelene, v starsi

polehave, rozprostfene, velice statne,

habitem spise Moerekia Flotowiana nez Fossombronie pfipominajiei, 4 az Lodyzka silnä, k basi ztencenä, plazivä, 3 cm dlouhe. 8 mm siroke, 1 na konei vzhüru vystoupava, nese ve dvou fadach rozlozene listy. Tyto jsou siroee opakvejcite, na okraji hluboko ctyfikrate az pet-

—

kräte hrube zubate laloenate, basi,

2

— 3'5 mm

pfi spicce

siroke;

ale cästi jen jednovrstevne z

Rhizoidy

bojne,

—2'5 mm na —4-vrstevne, v dalsi

jen mirne zvlnene,

pfi

basi

bunek velikych

dlouhe, purpurove

jsou 3 (30

— 80

it)

1

a tenkostennyeh.

az fialove.

Dvoudomä. Kai ich zvoncovity pfi üsti ostfe zubate laloenaty. 7 mm dlouhem stetu; stena tobolky jest dvouvrstv) maji zfetelne, siroke, polokruhobunky vnitfni vrstevna, tmavohnede zabarvene. S p o r y z 1 u t o h n e d e, 45 50 s t n y v te v prümeru velke, jsou na povrchu pravidelne polickovane; Tobolka kulatä na 6

—

r

i

1

i

—

,

—

//

5 v prürneru spory), sestiühelnikova, jsou vroubena a navzajem od sehe oddelena vysokymi, zlutymi, prusvitnymi lamelami, kfidlate odstälymi a na okrajich siroee spoiu vroubieimi. Elatery tenke, 10 12 ß sir., 250 300 u dl, se dvema spirälkami. Zraje v bfeznu a dubnu. Näpadny tento druh rozsifen jest po cele severni polokouli, jmenovite v krajinäch s mirnym, hojne vlhkym klimatem tvoiivä na hole vody, poblize cele zemi, vzdy rozsähle povlaky charakteristicky vonici. V Evrope znäm jest z Italie, Anglie, Irska, Norvezska, severnich Tirol, Francie, Portugalska a Spanelska. V Cechach sbiral jsem jej pouze v lete 1909 na stare kyselce u Vrutice nedaleko Melnika, proti stanici lokalni drähy, kde tvofil na hole stene jämy, vyrypänim raseliny vznikle a vodou naplnene, ojedinele povlaky. Dlouho jsem nemohl dobfe rostlinky tyto identifikovati, ponevadz nemely zralych sporogonü, a kyselka byla v näsledujieim roee zmelioroväna, a jäma zarovnana, takze nebylo mi mozno opet na stanovisku jatrovku tuto pozorovati. Nez rostlinky odpovidaji

policka velka (3

—

—

;


247

dokonale popisum i vyobrazenim, jez jsou mi v literatufe po ruce, a mimo to üplne jsou shodne se 2ivymi rostlinkami, jez mi byly laskave z botanicke zahrady v Inspruku zasläny, takze nejsem v rozpacieb, ze skutecne jsou F. angulosa. Ackoliv jsem kyselky polabske na vsech misteeh nekolikräte prokfizoval a vzdy bedlive po teto Fossombi'onii pätral, nikdy jiz vice jsem ji nenasel. Jest to teplomilny druh, mizici z vlasti nasi soucasne s postupujici melioraci kyselek polabskych a dues snad jen minulosti ceske flory patfici. Nicmene cinim ceske hepatikology na jatrovku tuto pozorny, nebof mohla by se oüet misty objeviti. Jiz svoji velikosti a svym vzezfenim jest to druh nesmirne näpadny, zädne jine jatrovee podobny.

41.

Fossombronia Wondräczeki (Corda) les

s.

Du

Jung. 1835

p.

Mortier, Recueil D' Observ. 11.

Du

Mortier, Hep. eur. 1874 p. 14., 174., Heeg, Leberm. 1893 p. 119. Stephani, Species hep. 1900 I. p. 380., Boulay, Hepatiques 1904 p. 160., Lacouture, Tableaux 1905 p. 71. Atlas tab. XXXIX., Müller, Leberm. 1907 p. 388., p. 385. fig. 2266., Macvicar, Stud. -Handb. of brit. hep. 1912 ic. ibid., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 163.

p. 82.,

Exsicc: G-ottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exs. no. 488., Mougeot-NestlerSchimper, Stirpes crypt. Vog. Rhen. exsic. no. 532., Funck, Krypt. Gew. d. Fichtelgeb. no. 317., Husnot, Hep. Galliae exsic. no- 197. St/n.: Jungermannia Wondräczeki Corda, Deutschi. Jung, in Sturm Fl. 1835 (1830) p. 30., tab. VII. Codonia Wondräczeki Du Mortier, Syll. Jungerm. 1831 p. 29. Fossombronia pusilla var ß. capitata Nees, Naturg. 1838 III. p. 320., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 17. F. cristata Lindberg, Manipulus musc. sec. 1874 p. 6., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 323., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 62., Sydow, Leberm. 1882 p. 66., Dedecek, Mechy jatr. 1883 p. 33., Leberm. 1886 p. 27., Klinggraeff, Leber- und Laubm. 1893 p. 49., Pearson, Hepaticae 1902 p. 420., tab. CLXXXIV, Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 3., tab. IX, f. 7., Warnstorf, Leberu. Torfm. 1903 p. 124., ic. p. 125. fig. 2e., Loeske, Moosflora 1903 p. 47., fig.

Migula, Kryptogamenfl. 1904

p. 427. tab.

LV.

f.

13.,

t.

LVI.

8.

mastnotou pächnouci trsy. Rostdl., s lodyzkou krätkou, j en spodni mens! cästi po substrätu plazivou, na konci ale kolmo vystoupavou, jednoduse dichotomicky rozvetvenou a hlävkovite smestnane listy E,

i

d k e, svetlezelene, slabe

linky drobne, 3

— 6 mm

sir.,

6

— 10 mm

nesouci; na pficnem prüfezu

jest

lodyzka polokruhovitä, na spodni

strane skoro vodorovne splostelä, na hofeni silne vyklenutä.

siroce opakvejcite, skoro ctyfh ranne,

1

mm

Listy jsou dl.,

pf i

basi


248

—

V3mm sir., slabe zvlnene a na spicce pouze jednou polomesicite melce vykrojene; pouze lodyzky byvaji listy na spicce vicekräte nepravidelne kadefave Bunky listove jsou velke (37 70 «), hranate a teukostenne. 0"8

1,

pfi spicce

1

—

hojne, dlouhe,

nachove, v

Jednodomä, zvoncovity,

1'3

na konci lalocnate.

Rhizoidy

stäfi hnednouei.

paroecni,

— 1'5 mm

zpravidla

vzäcne

kdy synoecni.

Kai ich jest

dlouhy, pfi üsti siroee a tupe lalocnaty. To-

—

bolka kulatä na 5 10 mm dlouhem, hyalinnim, casto kfivolakem stetu; jeji jsou dvoxivrstevne, bunky vnitfni vrstvy maji uzlickovite, neb krätce listnovite ztlusteniny. S p o r y jsou tmavohnede, 35 45 /< steny

—

v

pnimeru

bihajicimi a na okraji se

— 150

paprscite ze stfedu se roznepravidelne vetvicimi se huste vraskovane, takze listny jevi jako 30 — 35 krätkych zoubkü. Elatery,

velke,

8

m'zkymi listnami

— 10

—

ke koncum züzene, maji 2 3 üzke huede spirälky. Plody pfinäsi od srpna az do pozdniho podzimu. Vyskytä se hojne vsude na vlhke püde, na bfezich mocälü, tüni, rybnikü, fek, na mokrych poh'ch, na vlhkych lukäch mezi ti-avou, na hole hline vlhkych uvozu lesnick a jest po cele Evrope od jizni Italie az po Finsko, z rovin az do podhofi vseobecne rozsifena. Mimo Evropu byla jeste nekolikräte sbiräna v severni Americe a ve Vych. Indii (Himalaja), takze zdä se byti holarktickym kosmopolitem. V Cechäeh patfi k nejoljycejnejsim jatrovkäm vübec, takze uvadöti vsechna dosud znäma jeji naleziska bylo by zbytecnym. V okoli prazskem jest hojnou na pf. u Chuchle, Zbraslavi, v Särce, v stroubäcb lucnich u Motol, Vsenor, Dobfichovic, Jevan, v Ki'cskem lese, u Bechovic, fievnic, u Jiloviste, Mnichovic, Olsan, ve Stromovce, u Troje, i jinde. 130

»

dl.,

fi

sir.,

Poznavä se snadno jiz makroskopicky die hlävkovite smestnanych od podobne meusi rozprostfene F. pusilla; jinak ale vzdy jest nutne ohledati spory, chceme-li ji fädne od ostatnich druhü rozeznati. Spravny näzev tohoto druhu jest jedine F. Wondräczeki, nebof Corda pod timto jmenem prvni od F. jjussila ji rozeznal. Nepochopitelna jest mi namitka Stephani-ho, häjiciho prioritu jmena Lindbergova, ze F. Wondräczeki jest nomen nudum; pravdöpodobne Stephani neznä a necetl listkii,

'ordova popisu, ani nevidel nädhernou, pekne kolorovanou jeho tabnlku v Sturmove Flore, kde mistrne jest druh tento nakreslen. (

42. Fossombronia caespitiformis DeNotaris v Gottsche-Rabenhorst, Hep.

europ. exsic. 1865 no. 123.

Du


p.

15.,

174.,

Husnot, Hepaticologia

gall.

1875 p. 70., Cooke, Handb. of brit. Hep. 1894 p. 245., Pearson, llepaticae 1902 p. 425., Boulay, Hepatiques 1904 p. 168., Lacouture, Tableaux 1905 p. 71., Müller, Leberm. 1907 p. 389., Macvicar, Stud. handb. of brit. hep. 1912 p. 83.


249

Husnot, Hepaticol.

Velin.:

1902 tab.

CLXXXVII.,

Leberm. 1907 1912

p.

p.

385

gal.

1875 tab. X.

fig. 121.,

Lacouture, Atlas 1905 p. 71 t. XXXIX., Müller, 226c, Macvicar, Stud. handb. of Brit. bep.

fig.

83.

Exsicc: Grottscbe-Babenborst, Hep. europ. exsic. no. not, Si/n.:

Pearson, Hepatieae

Hep.

123., 377., 439.

Hus-

Gralliae exsic. no. 118.

Jungermannia Micheli,

Nova

foliis latiusculis, obtusis,

plant, gen.


1.

1729 p.

7.

undulatis veluti

tab.

V.

f.

10.

M.

angulosis (sec.

Du

c).

Liebenastrum pinnulis obtuse trifidis, nervo geniculato Dillenius, Historia musc. 1741 p. 493. tab. 71. fig. 22E (sec. Du M.) Fossombronia angulosa « caespitiformis Raddi, Junger manniogr. etc. 1820 p. 41, Nees, Naturg. 1838 III. p. 331., Gottscbe, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 468. Trsy habitueine jako u drubu pfedeslebo. Rostlinky stejne asi jako pfedesle velke, maji lodyzku 0'5 1'5 cm dl., na konci vzbüru vystoupa-

—

vou a jednoduse vetvitou. Listy, podobne jako u F. Wondräczeki blävkovite na kouci lodyzky smestnane, jsou celokrajne, siroce opakvejcite a silne kadefave zvlnene; bunky jejich jsou branate, velke (35 — 90 ,«) a tenkostenne. Rbizoidy trsnate, fialove.

K a i c h siroce zvoncovity, 1"5 az kadefavy, oelokrajny neb jen melce tupe lalocnaty. Tobolka kulatä, tmavobnedä; vnitf ni vrstva jeji steny mä bunky polokrubovitymi, üzkymi listnami vytuzene. S p o r y jsou kuJedno-

1'8

mm

dl.,

i

dvoudomä, beteroeeni.

1

pfi üsti

—

tmavobnede az skoro cerne, 45 50 ,« v prümeru na celem povrcbu jezate ostnite; ostny jsou velmi cetne, prümerne 5 ,u dloube, svetlejsi nez spora, plose smäckle a na koncieb rovne tupe ufate, neb i slabe rozsifene. Elatery jsou 150-200 a dlouhe, 8—12 \i siroke, a maji dve tenke bnede spirälky. Zraje v cervnu a cervenci (die Boulaye a Müllera zäby na jafe). Drobny tento drub z pfibuzenstva F. Wondräczeki roste na podobnycb mistecb jako tato; pokryvä vlhkou pudu na üborecb, steny pfikopü, üvozü, bfeby vod a pod. Dosud znäma jest jen z Evropy a sice blavne jizni, kde v Dalmacii, Reeku, Italii, Portugalsku, Francii, Spanelicb sbiräna byla na mnobycb mistecb; mimo to znäma je i z Anglie a Irska, kde jest bojne rozsifena. Jest to zfejme drub teplomilny, vyzadujici mirne, dostatecne vlhke podnebi; z Cecb znäma jest mi z pfikopu u jeteliste nad trati zeleznicni drähy nedaleko stanice Vysocan u Praby, kde jsem ji lonskebo roku v cervenci nasel ve spolecnosti Eiccia

late,

sorocarpa a Antboceros punetatus. F. caespitiformis rozeznävä se od pfedeslebo drubu die celokrajnycb listü a jezate ostnitycb spor. Ostny na sporäcb jsou jen modifikovane papily a listny, ktere podminuji zfäsneny povrcb spory u druhu pfedeslebo; jest zapotfebi jeste studovati podrobneji

okruh teebto dvou drubu,


250

nebot patrne F. caespitiformis a pfibuzue ji F. Mitteni Tindall (Journal of Botany 1898 p. 422; Anglie), F. verrucosa Lindberg (Acta Soc. pro F. et Fl. fenn. 1873., 3. XII.; Francie, Alzir), F. Crozalsi Corbiere (Revue bryol. 1903 p. 13.; Francie), a F. Husnoti Corbiere (Muscinees de la

Manche 1889 p. 353.; Francie, Italie, Alzir) tvofi plemena polymorfniho druhu F. Wondräczeki, od nehoz se lisi hlavne Jen sporami. A jaky mä vyznam tento rozdil v strukture spor u techto druhü, nejlepe jest patrno z toho, ze casto nachäzeji se pfechody (viz Boulay, Macvicar). 43. Fossombronia

pusilla

Jung. 1835

(Linne)

p.

Du

Mortier, Recueil

IL, Hep. Eur. 1874 p.

14.,

d'Observ.

s.

les

174.

Nees, Naturg. 1838 III. p. 319., Gottsche, Nees, Lindenberg, Syno1844 p. 467., Rabenkorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 17., Kryptogamenfl. v. Sachs., Ober!., Thür. u. Nordb. 1863 p. 310., Lindberg, Hep. in Hib. 1874 p. 533., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 70., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 324., Stephani, Deutsch]. Jung. 1879 p.62., psis

Species hep. 1900

I.

p. 378.,

Sydow, Leberm. 1882

p. 66.,

Dedecek, Mechy

1883 p. 34., Leberm. 1886 p. 28., Heeg, Leberm. 1893 p. 119., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 214., Pearson, Hepaticae 1902 p. 418., Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 3., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 jatr.

Boulay, Hepatiques 1904 p. 160., Migula, Kryptogamenfl. 1904 Lacouture, Tableaux 1905 p. 71., Müller, Leberm. 1907 p. 386., Macvicar, Stud. "Handb. of brit. hep. 1912 p. 81., Lorch, Torf- u. Leberm.

p. 122., p. 427.,

1914

p. 163.

Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. X. fig. 120., Stephani, Deutsch]. Jung. 1879 fig. 119., Cooke, Handb. of brit. hep. 1894 p. 245. f. 168., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CLXXXIIL, Velenovsky, Jatrovky 1903, III. tab. IX. fig. 8., Lacouture, Atlas 1905 p. 71. t. XXXIX., Müller,

Delhi.:

Leberm. 1907

p. 383.

f.

225.,

p.

385

f.

226a.,

Macvicar,

Stud. Handb.

of brit. hep. 1912 p. 81.

Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsie. Leiner-Stitzenberger, Krypt. Badens exsic. no. exsic. no. 165.,

Syn.:

De

Notaris, Erb.

crit.

ital.

no. 163.,

122., 488., JackHusnot, Hep. Galliae 8.,

no. 316.

Jungermannia pusilla Linne, Spec. plant. 1753 p. 1603., Schmidel, Diss. de Jungerm. char. 1760 p. 13. cet., Hedwig, Theoria gen. 1798 p. 158. tab. XX. f. 1.— 4., Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 429., Schwaegrichen, Historia musc. hep. prodr. 1814 p. 29., Weber,

musc. hep. prodr. 1815 p. 87., Hooker, British Jung. 1816 tab. 69, Lindenberg, Synopsis 1829 p. 94., Ekart, Synopsis Jung. 1832 p. 23.. Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 213. Codonia pusilla Du Mortier, Comment, bot. 1823 p. 111., Sylloge Jung. Hist.

1831 p. 30.


251

Huste, svetlezelene, rozlezle, slabe vonne povlaky. Rostlinky o mälo

svrchni s träne splostelou, — 15 mm dlouhou, plazivou a v pfedni cästi jednoduse vidlicuate rozvetvenou. Listky huste stfechovite ve dvou fadäch na lodyzce sestavene, jsou plose rozprostfene; tvaru jsou sistatnejsi nez

F.

Wondräczeki

s

lodyzkou na

kfekkou, 10

roee vejciteho az ctyfhranneho,

pfi basi 0'5

— 1 mm —

siroke,

tfivrstevne,

hofejsi cästi jednovrstevne, mm) a na okraji hrube ctyfikräte az petkräte zubate lalocnate a silne zvlnene. Listy v hofejsi cästi lodyzky jsou vetsi, tvaru skoro siroce ledviniteho, hluboko tupe lalocnate, silne zkadefene, v dolejsi cästi mensi, skoro ctyfhranne, melce, ale ostfe lalocnate; bunky jich jsou tenkostenne, jen slabe v rozich ztlustle, hranate, 35 70 ,« velike. Rhizoidy hojne, nachove.

v

silne rozsifene (1"25

1'5

—

—

Jednodomä, paroecni. Kaiich zvoncovity, 1"5 1'8 mm dlouhy, pfi sirokem üsti hrube, melce vykrajovany v laloky, zpravidla v ostrou spicku vytähle. Tobolka kulatä, tmavohnedä, nepravidelne ctyfmi chlopnemi se otevirajici; steny jeji jsou dvouvrstevne,

zlutohnede, polokruhovite listny. kulate, zlutohnede, 35 45 ^ v

—

buhky

Spory

vnitfni vrstvy maji spore,

jsou nepravidelne tetraedricky

prumeru afidce vräskovane

niz-

kymi tupymi lamelkami, nepravidelne zprohybanymi a rozvetvenymi, jez 20 nizkych, silnych zoubkü. jevi se na okraji spory jen jako 16 Elatery 7—10 ,w sir., 130—150 (i dlouhe maji 2 3 svetle zlute spirälky.

—

—

Zraje od srpna az do fijna. F. pusilla

mnohem

pfichäzi

na podobnych mistech

Vyskytä

jako F. Wondräczeki,

po cele stfedni i jizni Evrope, vynechävajic casto rozsähle plocby, kde vübec nepfichäzi; k severu stävä se stäle vzäcnejsi, az nad 55 60° s. sif. vübec nepfichäzi. Mimo Evropu nalezena byla vzäcne tez v severni Americe. Kdezto v stfedonemecke nizine vübec nebyla nalezena, jest v nasi vlasti pomerne dosti hojnou, ackoliv i tu vyskytä se jen roztrousene a velmi nepravidelne; ponevadz byvä vseobecne zameiioväna s F. Wondräczeki, dluzno ale jest

vzäcnejsi.

se roztrousene

—

bräti literärni üdaje o jejim rozsifeni jen s velikou opatrnosti.

Ve

vlasti

nasi byla nalezena: u Michle (Opiz), Zdic (Vel.!), Stechovic (Vel.!), Mnichovic(!), Libsic(!),

u Pisku (Lukes!), u Bechovic

Makroskopicky poznävä

se tento

druh

(Vel.!),

u

Skrdlovic,(!).

die sveho habitu; roste

vzdy

rozprostfenä a nemä nikdy listy hlävkovite smestnane jako F. Wondräczeki a pfibuzne druhy. Struktura exosporovä jest velmi charakteristickä; nekdy spojuji se listny v nepravidelnä, casto nedokonale uzavfenä policka,

u nekterych forem

(var. decipiens

Coi'biere)

pak byvaji

tato spo-

joväna lamelkami, jevici se jako zlutä vysokä, prühlednä bläna obvod spory vroubici. Take v barve spor byvä znacnä rozmanitost: byvaji temnehnede, cervenohnede az i zlute (var. ochrospora Lindberg); ale vsechny tyto odchylky jsou velmi nestäle, naprosto neopravnujici k rozeznäväni variet, jak nektefi bryologove cini. Byvä nekdy epidemicky na-


252

padena Periosporiaceou Leptospora muscicola, jejiz cernä, jezalä peridrobne tecky po cele stelce, zvläste na listeich, a jsou jiz lupou näpadnä. thecia rozseta jsou jako

44.

Fossombronia Dumortieri (Hübeuer

musc. secimdus 1874

Du

Mortier,

Hep.

eur.

1874 p.

Genth) Lindberg,

<&

Mauipulus

p. 417.

173.,

Kryptogamenfl.

Limpricht,

Sydow, Leberrn. Klinggraeff, Leber- u. Laubm.

Schles. 1876 p. 322., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 62.,

1882 p. 1893 p.

65.,

Heeg, Leberm. 1893

p.

119.,

Stephani, Species 1900, I. p. 384., Pearson, Hepaticae 1902 Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 123., Loeske, Moosflora 1903 p. 47., Boulay, Hepatiques 1904 p. 158., Migula, Kryptogamenfl. 1904, p. 427., Lacouture, Tableaux 1906 p. 71., Müller, Leberm. 1907, I. p. 392., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 85., Lorch, Torf- u. Leberm. 1914 p. 163. Deliu.: Pearson, Hepaticae 1902 t. CLXXXVL, Warnstorf, Leber- und Torfm. 1903 p. 125. fig. 2 a. b. d., Lacoutare, Atlas 1905 p. 71. tab. XXXIX., Müller, Leberm. 1907 p. 32. fig. 24., p. 385. fig. 226 g., Mac49.,

p. 423.,

Handb. of brit. hep. 1912 p. 85. Exsicc: Hübener-Genth, Deutschi. Leberm. no. 80. Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsic. no. 8., 122., 516. Jack-Leiner-Stitzenberêr, Kryptog. Badens exsic. no. 946. Husnot, Hep. Galliae no. 196. Sillen, Musci suec. exsic. no. 192. Schiffner, Hep. eur. exsic. no. 31. Syn.: Codonia Dumortieri Hübener-denth, Deutschi, Leberm. 1837, IV. vicar, Stud.

fasc. no. 80.

Fossombronia faveolata Lindberg, Manipulus musc. sec. 1874 p. 382. F. angulosa var. Dumortieri Husnot, Hepaticologia gal. 1875 p. 71. Ridke, trävove zelene, casto nahnedle, drobne trsy mime pach-

nouci. Rostlinky plazive,

dyzku

3

— 6 mm

sir.,

1

— 1*5

cm

dlouhe, maji lo-

na svrchni strane splostelou, na spodni kylnate pfioblou, vodorovnou a jen mälokdy na konci dichotomicky vetvenou. Listy jsou velke, siroce etyf hranne (0'8 1 mm), na okrajich melce tri- az etyflaloene vykrajovane, sikmo ve dvou fadach na lodyzku vetknute a kadefave zvlnene; pfi basi jsou dvouvrstevne a maji velke, hranate (30 az 60 u) tenkostenne bunky. Rhizoidy dlouhe, huste a fialove. Jednodoma, heteroeeni. Kaiich 1'8 mm dlouhy jest vakovite zvoncovity, hladky, nezfasneny a pri üsti jen melce lalocnaty. Tobolka na kratkem stetu, kulatä, tmavohnedä; steny jeji slozeny jsou ze dvou vrstev kfehkou,

—

bunek,

z

nichz vnitfni maji

bud

jen uzlickovite, nebo

Spo

i

nedokonale, polo-

y jsou kulate, z u t o h n e d e, 36 az 45 u v e 1 k e, na povrchu pekne p r a v i d e 1 n e polickovane; policka jsou peti- az sestiühelnikova, 5 — 8 fi sirokä (6 7 jich byvä v pnV meru cele spory) a vroubena jsou nizkymi listnami, jez v boenem pohledu jevi se jako nizke ostenky na obvodu spory (15—20). Elatery jsou kruhovite, listnovite ztlusteniny.

r

1

t

—


253 10

— 12

/ii

100—120

sir.,

ii

dl.

a maji 2

—4

zlutohnede spirälky.

Plody ku

konci srpna a po cely podzim. Charakteristicky obyvatel

plochych, obcas zaplavovanych brehü velikych rybnikü, jezer, raselinnych tüni ve stfedni Evrope od Alp na

Ve stfedonemecke nizine jest to nejhojnejsi zärodu vübec, vsude ve velkem mnozstvi se vyskytujicf. I v nasi vlasti bude asi dosti rozsifen, ale zpravidla pfehlizen. Az dosud znäm jest z okoli Plzne (Hora), Lomnice n. Luz. (!), Ceske Lipy (Schiffn.!), Jestfebi (Bauer), Hlinska (!). Rozeznävä se od ostatnich druhü hlavne jen podle charakteristicke struktury exosporia. U F. pusilla stävä se take nekdy, ze lamelky protinaji se v nepravidelnych polickäch, takze u tohoto druhu nachäzime jiz strukturoväni, pro F. Dumortieri tak vyznacne, naznaceno. To pfivädi näs k domnenee, ze F. Dumortieri bude asi jen plemenem prveho a sotva dobrym druhem; lec k dokäzäni tohoto näzoru schäzi näm dostatecny sever hojne rozsifeny. tohoto

stupce

material pozorovaci.

Z

ostatnich evropskych druhü tohoto rodu

nalezen F.

mohla by byti u näs

incurva Lindberg (Manipulus muse.

see.

1874

jeste

p. 381., tab. I.

1., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 122., p. 125. fig. 2 c, Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 427., Müller, Leberm. 1907, I. p. 394.; Syn.: Simodon incurvus Lindberg, Musci Asiae bor. 1889, I. p. 66., Schiffner, v Engl.-Prantl Fam. I. 3. 1. Hfte 1893 p. 60.). Jest to drobounkä, modrozelenä, sotva 1 5 mm dlouhä rostlinka jednotlive mezi mechem se plazici, s lodyzkou oblou, listy skoro pficne vetknutymi, dvouaz tfilalocnymi a zvlnenymi. Dvoudomä. Kaiich okoneuje lodyzku a jest hrusko-

fig.

—

—

stazeny a zubaty. Spory drobne, jen 20 25 « velike, cervenohnede, neprühledne a drobne jemne polickovane; elatery krätke, 6 ,« sir., s dvojitou tmavohnedou spirälkou. Plody piînasi od kvetna az do zäfi. Roste na vlhke piscite püde a dosud znama jest jen z Finska a z Branibor, kde asi pfedstavuje glaciälni relikt. Neni vylouceno, ze tato vzacna a z mnoha ohledü nesmirne zajimava jatrovka i v nasi vlasti vity, pfi üsti

bude nalezena. 6.

Cel. Haplomitrioideae

Syn.: Haplomitrieae Dedecek

(Dedecek, 1.

Mechy

jatr.

1883 p.

71.).

c.

Calobryaceae Goebel, Morphol. de Buitenz. 1891 p. 21.

u. biol.

Stud. in Annales du jard. bot.

XVIII. Rod Haplomitrium Nees, Naturg. 1833,

I.

p.

109.*)

A Nat. Arrang. of Brit. PI. 1821, I. p. 705. Mniopsis Du Mortier, Comment. bot. 1823 p. 114., Syllose Jung. 1831 p. 75. Scalia Lindberg, Hep. in Hibernia 1875 p. 532.

Syn.: Scalius S. F. Gray,

*)

üTtlöos

= jednoduchy,

fiirya

=; cepiee.


254

Drob

2

— mm

v y s o k e, zive zelene rostlinky jednotlive mezi 8 raechem, nebo v malych trsech kolmo vzhüru rostouci. Postradaji üplne rhizoidü, ale za to upevnuji a rozlezaji se v Substrate poinoei s i 1 n e h o, belaveho lieb zahnedleho, masiteho, huste rozvetveneho r h i z o m u, z nehoz kolmo vzhüru zdvihaji se lodyzky. Lodyzka jest dokonale o b 1 ä, jednodueha, neb jen v dolejsi casti mälo vetvenä a nese kolem dokola v nepravidelne spirale sestavene listky; vzrüst deje se trojbokou terminälni bunkou jehlanovitou, kterä oddeluje stejne segmenty ve tfech fadäeh, jez ale näsledkem pozdejsi torse pfel'TT) jdou v nepravidelnou Spiraln. Listky jsou pomerne velke (1'25 mm), siroce opakvejcite, clunkovite vydute a nepravidelne na lodyzku vetknute; jsou na konci bud nahle v ostrou s p i c k u vytähle anebo i zu bäte dvou- i vicelalocne. Postupne ke konci lodyzky jsou listky vetsi, hustsi a jsouce hlaviekovite smestnäny chräni dokonale vegetacni vrchol; bunky jejicli jsou hranate, tenkostenne, u spicky 25 35 ,», v prostf ed 35 40 ,«, u base 69 li velke a huste drobnymi chloroplasty vyplnene. Listy samy 55 jsou jednovrstevne, jen v nejblizsi easti u lodyzky dvouvrstevne. 11

e,

X

X

X

X

Dvoudomy.

Samci rostlinky jsou

mensi nez samici a romaji kadefave huste listy, v jichz üzlabi sedi 2 3 kulatä az vejcitä, kratce stopkata oranzovä antheridia. Nezfidka uachäzeji se antheridia volne na lodj zce vetknutä, aniz by byla listem chraueua. Podobne i archegonia jsou üplne volna, bez zvlästnich obalü po 1 az 3 poblize konce lodyzky, v üzlabi, po pfipade mimo üzlabi, huste smestnauych listkü, poskytujieich jim potfebnou ochranu; ani po oplozeui netvofi se zädneobaly kolem mladeho sporogonu. Tento chränen jest toliko cepickou, jez jest velkä, välcovita, 0'5 ;//)» sir., 3-^-4 mm dlouha, tlusta a nese na basi obyeejne ostatni, vysoko vyzdvizene, neoplozene arcliegonie. Dospivajici sporogon zaujima zpravidla postaveni pseudoterminalni a mä tenky 6 8 mm dlouhy stet. Tobolka jest valcovitä, sve.tlehnedä, 0'5— 0'7 mm sir., stou zpravidla

v oddelenych, samostatnyeh

slabsi,

trsech;

—

r

i

i

—

l'5-r8

mm

ma steny toliko jednovrstevne z bunek kubickruhovitym, sirokym prstencem, stredem

dlouha a

kych, jedinym

bunecnych se tahnoucim, vytuzenych. V cas zralosti puka podelnou rvhou ve dve (vzacne 3 neb 4) chlopne, jez jsou Izickovite vydute. Spory jsou kulate, hnede 23 30 v prümeru majici, na povrchu bradavcite. Elatery 300 500 n dlouhe, 8 10 u siroke, maji obycejne dve spirälky. sten

—

//

—

Na

—

basi tobolky jsou kratke,

Jon jedinou spirälkou opatfene,

tluste ela-

pevne pfiröstaji; podobne retne elatery dlouhe züstavaji dlouho pfirostle ku stenam toliolky vübec. tery,

ktere k basi

toliolky

i

Vegetativni rozmnozovani deje se jen slahounovitymi vybezky rhise daleko v substratu rozlezä.

zomu, ktery

Pamätuy rod

tento cita jedineho zastupce


255 45. Haplomitrium Hookeri Nees, Naturg. 1833.

I.

p.

111.

Gottsche in Acta Aead. Leop. Carol. 1843, v. XX. 1. p. 205—400. Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 2., Rabenhorst, Kryptogamenfl. 1848, p. 69., Limpricht, Kryptogamenfl. Sehles. 1876. p. 245., 430., Stephani, Deutschi. Jung. 1879 p. 13-, Species hep. 1900 I. p. 396., Sydow, Le-

berm. 1882

p. 2.,

Mechy jatr. 1883 p. 71., Leberm. 1886 p. 68., Laubm. 1893 p. 49., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894

Dedecek,

Klinggraeff, Leber-

u.

Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 2., Warnstorf, Boulay, Hepatiques 1904 p. 157., Migula, 1904 p. 428., Lacouture, Tableaux 1905 p. 72., Müller, 399., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 88., Leberm. 1914 p. 164. p. 12.,

1903 p. 134.,

u. Torfm. Kryptogamenfl. Leberm. 1907 p.

Leber-

Lorch,

Torf.-u.

Jung. 1879 fig. 1., Warnstorf, Leber- u. Torfm. Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LIV. f. 9., t. LV. fig. 14., Lacouture, Atlas 1905 p. 72. t. XXXIX., Müller, Leberm. p. 397. fig. 227., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 88. Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsic. no. 324., Lindenberg-Lackström, Hep. scand. exsic. no. 22. Syn.: Jungermannia Hookeri Lyell in English Botany 1813, v. XXXVI. no. 2555., Hooker, British, Jung. 1816 t. 54., Lindenberg, Synopsis 18294 p. 37., Ekart, Synopsis Jung. 1832 p. 5., tab. 8. f. 65. Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 92. Scalius Hookeri S. F. Gray, A Nat. Arrang. of Brit. PI. 1821 I. p. 705. Mniopsis Hookeri Du Mortier, Comment. bot. 1822 p. 114., Sylloge Jung. 1824 p. 75., Hep. eur. 1874 p. 120. Gymnomitrion Hookeri Corda, Genera hep. 1829 p. 651., Deutsch!. Jung, in Sturm Fl. 1835 p. 21. tab. III. Haplomitrium Cordae Nees, Naturg. 1833 I. p. 112. Scalia Hookeri Lindberg, Hep. in Hibernia 1875 p. 532., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 243. fig. 167., Pearson, Hepaticae 1902 Delin.: Stephani, Deutsch).

1903

p.

141. fig.

p. 427., tab.

1.,

CLXXXIX.

Jatrovka tato byla dosud nalezena jen v oblasti flory evropske, v niz jest jednim z nejvzäcnejsich zjevü vübec. Jest to pamätny relikt z doby glaciälni, jak jasne poukazuje jeji zemepisne rozsifeni. Roste v severnich zemich v Norvezsku, Svedsku a Finsku dosti hojne, pfiehäzi na ojedinelych stanoviscich v nemecke nizine, az zase hojnejsi jest v Alpach a Karpatech; mimo to byla nalezena jeste na ostrove irskem a britanskem. V nasi vlasti pfiehäzi velmi vzäcne na nejvyssim hfbete krkonosskem, na Bile louce a pläni pod Snezkou; tarn byla dosud jen dvakrate sbiräna: Neesem r. 1834 (Naturg. 1834 IL p. 416.) na levem bfehu Bileho Labe, asi ctvrt hodiny pod Lucni boudou, a Schiff nerem r. 1904 (österr. bot. Zeitschr. LV. p. 10.) na bfehu vetsi tüiiky u pramenü Bileho Labe asi 100 krokü od Lucni boudy na Bile Louce. V obou


256

pffpadech rostlo Haplomitrium jen ojedinele a spofe mezi ostatnimi bazinnymi mechy a jatrovkami (Scapania irrigua, Sc. uliginosa, Sphagnum, Hypnum sarmentosum, Lophozia Wenzelii, Kantia trichomanis, Philonotis seriata, Harpanthus Flotowianus). Ackoliv zdä se tedy na teto islani vzäcnä tato jatrovka dosti rozsifena, pfece patfi nalezeni jeji, pro nepatrnou velikost (nejvetsi z 15 rostlinek, ktere nasel Schiff ner, byly 27 mm vys.) k nejtezsim ukolüm; säm jsem dosud jatrovku tuto, ackoliv mista udävanä nekolikräte jsem ohledäval, nenasel, a popis byl jsem nucen poMimo to uvadi Corda fiditi die susenych rostlinek a üdajü literärnich. (Deutschi. Jung. 1835 p. 23.), ze Conrad sbiral Haplomitrium u Teple nedaleko Mar. Läzni; udäni to jest ale pochybne. Nejen svoji historii, nybrz i morfologii, auatomii i fylogenesi patfi Hookeri k nejzajimavejsim a iiejpamätnejsim jatrovkäm vübec. Jiz H. jeho vzdy pfimy vzrüst, majici za nasledek i spirälne uspofadani listü, stejnö jest vyznacny i rhizom, lisi tuto jatrovku od vsech ostatnich; v nejz lodyzka pfechäzi a v jehoz buiikäch nalezena Ijyla cela fada symbiontü i parasitü z fise ras i hub (Pythium Haplomitrii Lilienfeld). Rhizom, podobne jako u saprofytü humusovych spleta se v husta hnizda, takze rostlinka nepotfebuje ani rhizoidü, jichz take vübec nikdy nevytvafi. Lodyzka dorüstä trojbokou, pyramidälni bunkou terminälni, jez oddeluje nejen segmenty listove, nybrz i segmenty, z nichz vznikaji pohlavni orgäny na vsechny tri strauy. Odchylnou svoji stavbou blizi se Haplomitrium ku tropickemu rodu Calobryum Nees (3 dr.: C. Blumii Nees Java, N. Guinea, ('. mnioides (Lindb.) St. Japan, C. andioum (Spruce), St.), s nimz take jiz Neesem a noveji Goeblem a Schiffnerem v samostatnou celed Calobryacei byl spojovan; ale jak nejnovejsi studie ukazuji (Lilienfeld p. 324), jest üzka pfibuznost obou rodü zdanlivou, pravdepodobne jsou to rozmanite body dvou analogickych a paralelluich fad, jdoucich do skupiny akrogynich Jungermanniacei, jichz mezistupne se nam ale nezachovaly. Starsi autofi vesmes uvädcji r. Haplomitrium v celedi (iymnomitriaceae, s nimiz vsak mä velmi malo spolecneho. Teprve Lindberg zduraznil pfibuznost tohoto rodu s r. Fossombronia a posleze Dedecek na zaklade poznämky Limprichtovy (Ivryptog. p. 430) vystavel sarnostatnou celed' Haplomitrieae. Nektefi botanikove (ku pf. Schenck) dokonce Calobryum tvofi samostatnou is<>domnivaji se, ze rody Haplomitrium celed Calobryaeeae, lovanou rovnocennou velkym skupinam Ricciaceae, Marchantiaceae, Jungermanniaceae i Anthocerotaeeae, v nez se eeUi fise jatrovek rozpada. Vystfedui teuto nazor ale jest nespravny. R. Haplomitrium pfedstavuje näm nejvyse organisovany typ anakrogynnich Jungermanniacei, ktery byl zajiste fylogenetickym zäkladem pro foliosni Jungermanniaceae, jehoz blizsi ale vztahy k temto jsou näm nejasny, ponevadz ostatni spojovaci typy se näm nedochovaly. Bez odporu jest to nejzajimavejsi jatrovka z flory nasi vübec. fViz präce Gottscheho (1843), Leitgebovy (1875, 1879), Goeblovu (1890) a Lilienfeldove (1911).]

—

—

i


257

Anthocerotaceae

4.

in Engler-Prantl, Farn.

Syn.: Carpoeeria et Carpocereae

Du

I.

Du

3.

Mortier,

Anthoceridae Corda, Genera hep. 1828

Anthoeereae

Schiffner, I.

p. 135.

Comment.

bot.

1822 p. 68.

p. 650.

Mortier, Analyse des familles des plantes 1829 p. 69.

Ceratocepliala Wallroth, Fl. crypt. germ. 1831 p. 39.

Anthoceroteae Nees, Naturg. 1833

I.

p. 86,

1838 III.

p. 319.

Jatrovky se stelkou lupenitou, hladkymi rhizoidy ksubsträtu pfirostlou a sestävajici ze stejnotvaryck bunek, jez maji ve vetsine pfipadü jen jediny veliky chloroplast; na spodni, zfidka i na svrehni strane stelky jsou hojne sterbinovite otvory. Antheridia vznikaji endogene a sedi v dutinäch stelky. Arche gonia ponofena do stelky a s pletivem teto pevne srostlä. Sporogon jest välcovity, nemä stetu, jen napuchlou nohou vezi v pletivu stelky a dorüstä na basi stäle interkalarnim vzrüstem; vnejsi stena jeho mä prave prüduchy, a uvnitf jest zpravidla sterilni sloupek, kolem nehoz dokola zvoncovite klenesearchispor. Vcas zralosti pukä sporogon vedve podelne chlopne. Mimo spor jsou v tobolce vzdy pfitomny sterilni bunky, jen u mälo druhü v elatery vyvinute (3

rody, 115

dr.).

Rostliny skoro vesines terrestricke. Stelka jest lupenitä, siroce na zemi rozprostfenä, na okrajich vice mene hluboko lalocnatä, anebo pentlicovitä, dichotomicky vetvenä; stfedni zebro nebyvä vyvinuto, jen stelka byvä nekdy ve stfedu tlustsi nez na krajich. Vyjimku cini tropicky rod Dendroceros, u nehoz jest ve stfedu stelky vyvinuto mohutne zebro, ktere pfechäzi v jednovrstevne silne zvlnene boky; u nekterych druhü tohoto rodu nalezaji se mezi bunkami vetsi nebo mensi dutiny. Na spodni strane stelky, u r. Dendroceros i na svrehni strane, jsou cetne otvory, povstale rozestoupenim bunek dalsim delenim bunek okr&jovych vznikä pod otvürkem mala dutinka, jejiz steny vylueuji mnoho slizu. Uvnitf techtö dutinek skoro nikdy neehybi kolonie Nostoc sphaericum, jez jsou jiz lupou jako bradavky na povrchu stelky patrny buiiky sten clutinky vysilaji dovnitf dlouhe, clänkovane vybezky, ktere kolonii Nostocü pronikaji vsemi smery, tvofice jakesi volne pletivo. Z okolnosti teto lze souditi, ze vztah mezi fasou a jatrovkou bude daleko uzsi, nez se az dosud za to melo; die Prantla (Hedwigia 1889 p. 135) podporuje Nostoc assimilacni cinnost jatrovky, die jinych jednä se asi jen o prostorovy parasitismus. Celä stelka sestävä z nekolika vrstev stejnych bunek, jez u vetsiny druhü obsahuji toliko jediny velky kulovity chloroplast, jenz uzavirä v sobe uprostfed nucleus a chovä jedno nebo vice zrnek pyrenoidovych; u ne;

;


17


258

Anthoeeros nachäzi se vice chromatoforü, posträdajicich pyreaoicly (Campbell zahrnuje tyto druhy v novy rod Megaceros.). Mimo uvedene dutinky nenachäzime v pletivu stelkovem zädnych vetsich intercellularnich dutin. Vzrüst stelky deje se nekolika terminälnimi bunkami, ktere srovnäny vedle sebe na pfednim konci stelky, soucasne uebo stridave segmentuji; velice casto se stävä, ze terminälni buiiky meni behem doby svoji podobu, jsouce na mladsi stelee Stfidavou segmentaei povstavaji meziklinovite, na starsi dvojsecne. laloky, jez zavinuji kadefavy okraj stelky; tentyz vznikä tebdy, nejsou-li bunky terminälni tesne vedle sebe. Öterbinovite otvürky na stelee vznikaji v bezprostfedni blizkosti terminälni hrany podelnim rozdelenim bunky, jejiz deefinne se od sebe pak rozestonpi, takze vznikne dutinka; ta jiz zäby secernuje mnoho slizu, chränieiho vegetaeni hrann, a pozdeji jest infikoväna bormidiemi Nostocü. Na spodu stelky mimo to z venträlnieb segmentü vznikaji cetne rbizoidy, ktere jsou vzdy hladke; supiny ventralni, nebo jine podobne ütvary nikdy nejsou vyvinuty. Pohlavni orgäny jsou vesmes ve stelee ponofeny a u vsech rodü totozne stavby i vyvoje. Antheridia jsou kulatä na dloube, tluste stopee ze 4 fad bunek (u r. Dendroceros jen ze 2 fad) sestävajici a seskupena po nekolika v dutinäcb, sekunderne ve stelee vzniklyeb a slizem vyplnenych; buiiky stopky maji schopnost puceti v novä antberidia, takze v jedne dutine naleza se posleze znacny pocet antheridii. Vyvoj antberidii jest endogenni; vznikaji sice jako u ostatnich jatrovek rovnez z dorsälniho segmentü, ale tento rozdeli se dfive vodorovnou stenou ve dve bunky. Hofeni z techto bunek deli se opet pf iene, kdezto doleni pfepazi se svislou pfepäzkou a da püvod antberidiovemu primordiu, z nehoz vznikne celä skupina antheridii; tato z poeätku jest dokonale uzavfena v dutine, kterä u r. Dendroceros mä dvouvrstevnou, silne vyklenutou svrcbni stenu, kdezto u druhych rodü tato jest jednovrstevnä a pozdeji se protrhavä. Archegonia ponofena jsou v pravidelnych fadach do stelky, s jejimz pletivem üplne srüstaji. Podobne jako antheridia vznikaji take z dorsälniho segmentü, ale nikoliv z doleni, nybrz hofeni jeho bunky; vznikaji tedy jako u vsech jatrovek exogenne, s tim ale rozdilem, ze nevyklene se primordialni bunka, jak u ostatnich jest pravidlem, na venek, nybrz zustane ponofena ve stelee. Tato rozdeli se tfemi pfepäzkami ve stfedni Vtunku a tfi buiiky perifericke; stfedni bunka rozdeli se po te v centralni a kryci bunku, z nichz prvä da püvod bunee vajeene a bfisni, druhä ctyfem az sesti bunkäm kanälovym a dvema krycim, ktere vynikaji dosti vysoko nad povrch stelky. Ponevadz periferni bunky üplne splynou s bunkami okolniho pletiva stelkoveho, posträdä archegonium üplne st§n, ackoliv tyto, jak vidno jiz z prvych deleni primordialni baiiky, se zakladaji; zdä se, jakoby vajeena bunka, bfisni kanalove, lezely proste vklinene v pletivu stelkovem. Primerni bunka centralni a teprve sekunderni differenciaee bunek krycich a kanälovych upomina na obdobne po-

kterych tropickych ale zästupcü

r.

i

i


259

cbody u mechü; u vsech ostatnieh jatrovek deje se rozliseni v centrälni bunku a kanälove teprve, kdyz byla jiz zalozena buhka kryci.

Sporogon vykazuje naprosto odcbylnou stavbu od vsech ostatnieh jatrovek. Prvni segmeutace oplozene

bunky vajeene

deji se die stejnych

zäkonü jako u ostatnieh, avsak pozdeji jde zpüsobem üplne odehylnym. Oplozenä buhka vajeenä rozdeli se nejdf ive svislou pf epäzkou ve dve bunky a tyto stenou vodorovnou, blize spodniho konce kolmo na prvni stenu probihajici, ve ctyfi nestejne velke bunky se rozpadnou; näsledu.iici svislou stenou na pfedesle kolmou vznikne osmibunecne embryo, ktere druhou pfienou stenou se rozpadne ve 4 vrstvy po 4 bunkäch. Z nejbofejsi vrstvy, jiz sklädaji nejvetsi buiiky, vznikä vlastni sporogon, kdezto ze spodnich vrstev vznikne noha. V kazdem kvadrantu hofejsi vrstvy nastane pozdejsim delenim diffei-enciace stfednich bunek, vytväfejieich sloupek (kolumellu) a perifernieh, ktere tangenciälnimi pfehrädkami rozvznikä tedy lisi se ve vrstvu vytrusorodnou a vlastni stenu sporogonu; stejne jako docela amphithecia, u Anthocerotaeei vytrusnä vrstva z u Sphagen. Dospely sporogon jest tvaru välcoviteho, na konci mirne pfispicately, a vezi ve stelee mohutne napuchlou nohou, jejiz periferni bunky jsou häckovite protähle a mezi parenehymem stelkovym na vseehny strany vklinene; stena jeho sestävä z podlouhlych bunek, opatfenyeh ehlorofylem, umoznujicim vydatnou samostatnou assimilaei a mä u vetsiny druhü prave prüduehy se dvemi sveraeimi bunkami tehoz slozeni, jako nachäzime na tobolce meehü i na liste pteridophyt a siphonogam. Na basi svem sporogon dlouho dorüstä (jen u r. Notothylas zastavuje zähy vzrüst) v meristematicke vrstve. V cas zralosti pukä stena v podelne rj'ze ve dve chlopne, kdezto sloupek dlouho vytrvävä; vj'jimku cini Notothylas, u nehoz se nekdy sloupek vübec nevytväfi, anebo je rudimentni. Sloupek mä nejen ukol rozvädeti sfävy tobolkou, nybrz jsa hygroskopieky, spolupüsobi

i

pfi rozprasoväni spor.

Base sporogonu objata jest vysokym välcovitym, ze tluste dolejsi znenähla se ztencujieim valem, jenz tvofen jest nejen z pletiva stelkoveho, nybrz pfedstavuje näm i cepicku splynulou üplne s kalichem; jest to tudiz obal docela odlisneho püvodu nez u vsech ostatnieh jatrovek a oznacuje se jako ealyptroealyx. U rodu Notothylas objimä tento obal skoro cely sporogon, u r. Dendroceros a Antboceros tvofi jen nizkou pochvu. cästi

Spory jsou tetraedrieky kulate a rnaji povrch bud! jemne bradavnebo rüzne ostenkaty; hladke spory jsou vzäcnosti. Mezi sporami pf itomny jsou vzdy sterilni bunky, ktere tvofi v tobolee jakousi sif, mezi niz naehäzeji se spory; pozdeji se sif rozpadävä v nestejne cästi, ktere casto nemaji vübec zädnych vytuzovacieh vläken, neb jen spore listny a oznaeuji se jako pseudoelatery. Jen u maleho pomerne poctu druhü r. Anthoceros a u r. Dendroceros jsou v tobolce pfitomny skutecne elatery city

opatfene spirälkami. 17*


260 Kliceni spor jest stejne jako u skupin ostatnich.

Skupina Anthocerotaceae

lisi

se celou fadou

znakü od väech

ostat-

sama odlisnä jest stavbou otvorü sterbinovych organisaci, sporogon säm nenachäzi nikde obmeny. Vyvoj celkovou a antheridii, archegonii celeho sporogonu pfipommä v mnohem na nieeliy, a vysokä orgauisace sporogonu stavi tuto skupinu na vrchol celeho synich jatrovek;

jiz stelka

i

i

stemu jatrovek. Neni pochyby, ze sporogon Anthocerotacei jest nejdokonaleji v cele tfide jatrovek vyvinut; pfitomnost prüduchü, sehopnosl samostatne assimilaee stavi jej pfimo na roven sporogonu r. Buxbaumia. Zajimavo, ze ackoliv sporogon u teto skupiny jest tak vysoce organisovän, stelka sama jest velmi nedokonale vyvinuta. Okolnost tato vedla Lotsyho k tomu, ze po pfikladu Göblove prohlasuje Antboceros za nejprimitivnejsi jatrovkn vübec, navaznjiei pfimo na fisi ras; nejkräsnejsi dükaz pro sve tvrzeni vidi v pfitomnosti jedineho ebloroplastu opatreneho pyrenoidem, kterazto okolnost jest pro fasy typickym ukazem. Zapomina vsak docela, ze existnje ee\a fada druhü, u nichz naehäzime v bunce vice chloroplastü üplne postradajieich jakychkoli pyrenoidü. Mimo to odporiije nazor tento zäkladnim pojmüm morfologickym i fylogenetickym; cim vyse kracime v systemn embryophyt, tim dokonalejsi a samostatnöjsi stäva se tfeti generace, sporofyt, u mechovitych sporogon, u ostatnich clänek listovy. A nyni Lotsy prohlasuje jatrovkn, ktera präve tfeti generaci ma vysoce vyvioutou, za nejmene dokonalon! Blizsi pfibuzenske vztahy jsou ale u Anthocerotacei dosti nejasne. Vyjma nekteryeh znakü v organisaci sporogonu nemaji nicebo spolecneho s mecbv, takze nelze je s touto tfidon v zädnon blizsi pfibnznost uvädeti; ale i s ostatnimi jatrovkami jsonrovnez v malem vztahu, ackoliv vyvoj pfipomina totoznc zjevy u Jnngermanniacei. Die vsech znämek json Anthocerotaceae isolovanä, nejvj^se organisovana skupina jatrovek velmi stareho püvodu, snad extremni bod fady zähy se ze spolecneho püvodu od ostatnich fad odstepivsi.

Dendroceros (16 dr.) jest vyhrädne tropicky, r. Anthoceros pfevaznou vetsinou druhü rovnez v tropech, ale mensinou i v mirnem pasmu rozsifeny, kdezto r. Notothylas vyhrädne jen na severni polokouli se vyskytä; posledni dobou oddelil Campbell druhy r. Anthoceros, majici prave elatery a posträdajici pravych prüduehü na sporogonu v samostatny r. Megaceros. Jsou to vsak vesmes druhy tropicke, jen mälo odlisnou sekci r. Anthoceros tvofici. Starsi botanikove citali k Anthocerotaceim jegte r. Blandowia Willdenov (Berl. Magaz. 1809, III. p. 100., tab. IV. fig. 2; Bl. striata Willd., jiz. Am.); pozdejsi studia ale ukäzaly, ze jest to rostlina jevnosnubna z Sei. Podostemonaceae (Bischoff, Bemerk. 1835 p. 962.; Deutschi. Jung. 1835, Cela skupina

tab.

XXXIII.

p.

t-itä

jen 3 rody,

107. jest mylka?).

z

nichz

r.


261

Pfehled ceskych rodu. 1.

Tobolka dlouhä, välcovite cärkovitä, daleko z kolmeho, posvateho obalu vyniklä; steny mä ctyfvrstevne a ve vnejsi stene hojne prüducky. Sloupek vzdy jest pfitomny a vytrvaly. Pseudoelatery dvouaz ctyfbunecne, s rudimentnimi nebo zädnymi listnami vytuzovacimi, spory bradavcite,

2.

nebo jezate ostnite

Tobolka krätkä, välcovitä, v polozenem

Anthoceros Mich.

nebo sikmo sklonenem

obalu uplne uzavfenä, neb jen spickou vycukujici; steny mä toliko tfivrstevne a posträdä prüduchü. Sloupek zäby mizi. Pseudoelatery

jednobunecne

s

hnedymi vytuzovacimi

listnami.

Spory hladke

.

.

.'

Notothylas Süll.

XIX. Rod Anthoceros Micheli, Nova plant, gen. 1729 pag. 10. tab. VII.*) Syn.: Lieben Dillenius, Catal. plant, cea Giss. n. 1718 p. 211. Liebenastrum Dillenius in Ray, Synopsis meth. stirp. britann.

3.

ed

1724 p. 109. Ceranthus Linne, Cor. gen. 1737 p. 131. Corypta Necker, Eiern, bot. 1790, III. p. 344. Carpoceros Du Mortier, Comment. bot. 1823 p. 76 ex p. Stelka lupenitä, svetle neb tmavozelenä, plocbä, polokrubovite rozprostfenä a na okrajich rüzne lalocnatä, jest zfidka pentlicovita. Stfedni zebro neni nikdy ostre vyvinute, nanejvys byvä stelka ve stfedu tlustsi a k okrajüm znenähla se zteneuje. Stelka sestävä z nekolika vrstev stej-

notvarych, polygonälnieh bunek velmi tenkostennych a jen nekdy v rozich slabe ztloustlycb; nase druhy maji v bunkäeb vesmes jen po jedinem velkem chloroplastu obklopujicim jädro a obsabujieim p^'renoidy. U nekterycb druhü tvofi se uvnitf stelky velke dutiny, vznikle rozsifenim mezi-

bunecnych prostorü. Sterbinovite otvory naebazeji se roztrouseny pouze na spodni strane stelky; neehybi v nieb nikdy kolonie Nostocü, jez jevi se jako tmave hrboulky na svrchni strane stelky vypukle. Rbizoidy cetne, hyalinni a hladke.

Druhy jednodome i dvoudome; skoro vsechny ale jevi näehylnost k dvoudomosti, nebof casto vytväfeji rostlinky pohlavni orgäny jen jednoho druhu. Antheridia jsou kulatä, dlouze stopkatä a po 5 20 seskupeny v dutinkäch, ktere pozdeji se nahofe protrhävaji, takze zralä antheridia nalezaji se v malych jamkäch, obycejne slizem naplnenych na svrchni strane stelky. Archegonia jsou vrostlä hluboko ve stelce; obal jest rourkovity a pomerne krätky. Tobolka jest dlouze välcovite cärkovita, zelenä, ke konci ztencenä a oble ctyfhrannä; sklädä se ze ctyfvrstevne steny, välcovite zvoncovite vrstvy sporogenni a stfedniho sloupku,

—

*)

Z

fec.

ävd-os= kvet, xepag

= roh

;

Micheli povazoval tobolky za kvet.


262

vytrvävä dlonho po rozpuknüti tobolkyjako kfivolaky vläsek mezi chlopnemi. Vnejsi vrstva steny tobolkove sesüiva z protählych, tenkostennych bunek, opatrenych chloroplasty a mä prave prüduchy obdane kte'ry

dvemi bobovitymi bunkami sveracimi; nekdy nalezaji se prüduchy az ve druhe vrstve, takze jsou ponofene, stejne jako casto na tobolce mechü se vyskytä. V cas zralosti pukä tobolka v hofeni sve cästi v podelnych ryhach ve dve 'chlopno; na basi vsak sporogon v meristematicke vrstve dorüstä. Spory jsou tetraedricke, nekdy zaokrouhleue a na povrchu byväji vzdy rozmanite bradavcite az jezate ostnite. Mezi sporami nalezaji se u nasich druhü vzdy pseudoelatery; jsou to jeduo- neb dvoubunecne, hranolovite, kostkovite, rozmanite ohnute ütvary jen spofe listnami vytuzene. U nekterych druhü cizozemskych pfiehäzeji ale prave mrstniky opatfene spirälkami. Vegetativni rozmnozovani deje se u nekterych druhü (Anth. laevis, A. dichotomus) pomoci zvlastnich hlizek, ktere se tvofi na koncich slahounovitych, kratkych vybezkü ze spodu stelky; hlizky jsou obdäny vrstvou nizkych bunek s blanou siluejsi, na povrchu pokryty jsou huste rhizoidy a obsahuji uvnitf cetne reservni latky, takze mohou dele odpoPozdeji hlizky se od stelky oddeluji a vodou daleko jsou rozcivati. uaseny; jak se zdä, klici teprve po delsi dobe odpocinku, jsouce urcenj k pfetrväni dob.y vegetaci nepfiznive. Zdali shluky plasmy, nekdy v bunkäch na svrchni strane stelky se tvoficf, urceny jsou k vegetativnimu rozmnozovani, jako dvoubunecnä teliska na povrchu stelky r. Aneura v bunkäch vznikajici, jest dosud nerozfeseno; tvrzeni Lotsyho (II. 1909 p. 64.) o skutecne funkci techto ütvarü, jedine na neüplnem vykresu

Hofmeisterove se zaklädajici, jest pfi nejmensim odväzne. Rod Anthoceros cita die Schiffnera 79 druhü, die Campbella pouze 20 (po odtrzeni r. Megaceros; viz Lotsy Vortr. II. 1909 p. 61.) rozsifenych po eele zemekouli; v Evrope pfichazi 9 dr. Jsou to vesmes rostliny mesofilni, rostouci na hole, vllike püde. Neni snad druheho rodu jatrovek, jemuz by bylo venovano tolik praci, jako r. Anthoceros; pfeväzna vetsiua badatelü zabyvala se vsak jen anatomii a ontogenii techto zajimavych jatrovek (Mohl, Mettenius, Nägeli, Schacht, Hofmeister, Waldner, Janczewski, Grönland, Leitgeb, Strasburger, Lang, Hook, Davis, Campbell, Lampa a j.), kdezto systematicke studium bylo zanedbäväno (pouze pnice Gottscheho, Stephaniho, Douina).

A nalytieky p 1.

Spory

zlute,

r e

h1

e d

c e s k

y

c h

d

r

u h u

zlutozelenä 2.

A n tho

r.

c e r

o

s.

na povrchu jemne bradavcite. Tobolka na zralem konci

Spory cerne, na povrchu

A.

jezate ostnite. Tobolka

laevis L. str.

mä konee

263

cernave,

spinave cernozelene: Stelka s okraji na obvodu vystoupavymi, kaderavymi, hluhoko lalocnatymi. Antheridia v jamkäch jen po 2 5 ve skupine

a)

—

A.

punctatus l.

str.

264


263 b)

Stelka s okraji plochymi,

Antheridia po

vanymi.

rovnymi jen drobne, melce vykrajo12—20 v sirokyck, velkych jamkäch Subsp.

A. Stableri

Steph.

str.

267

46. Anthoceros laevis Linne, Spec. plant. 1753, IL p. 1139.

Schmidel,

Ieones plant. 1747

I.

p.

71.,

Necker,

Metliodus

muse.

1771 p. 44., Hedwig, Tbeoria gener. 1798 p. 186., Weber-Mohr, Taschenb. 1807 p. 435., Schwaegrichen, Historiae musc. hep. prodr. 1814 p. 35.,

Weber, Hist. muse, bep. prodr. 1815 p. 111., Martius, Fl. erlang. 1817 Lindenberg, Synopsis 1829 p. 112., Corda, Genera 1828 p. 650., Monogr. rhizosp. et hep. 1830 p. 13., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 21., Nees, Naturg. 1838 IV. p. 329., Gottsche-Nees-Lindenberg, Synopsis 1844 p. 586., Rabenborst, Kryptogamenf). 1848 p. 5., Kryptogamenfl. v. Sacbs., Oberl., Thür. u. Nordb. 1863 p. 302., Lindberg, Hepaticae in Hib. 1874 p. 535., Du Mortier, Hep. eur. 1874 p. 160., Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 85., Limpricht, Kryptogamenfl. Schles. 1876 p. 347., 442., Sydow, Leberm. 1882 p. 81., Dedecek, Mecby jatr. 1883 p. 18., Leberm. 1886 p. 13., Heeg, Leberm. 1893 p. 140., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 38., Hahn, Leberm. Deutschi. 1894 p. 77., Cooke, Handbook of brit. hep. 1894 p. 291., Pearson, Hepaticae 1902 p. 499., Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 25., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p 289., Loeske, Moosflora 1903 p. 101., Boulay, Hepatiques 1904 p. 214., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 492., Laeouture, Tableaux 1905 p. 70., Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 448., Lorcb, Torf- u. Leberm. p. 195.,

1914

p.

89.

Delin.: Schmidel, Ieones 1747 tab. XIX., Hedwig, Theoria gen. 1798 tab. XXIX., XXX. fig. 3., Weber-Mohr, Taschenb. 1807 tab. XII. fig. 7., Corda, Monogr. 1830 tab. IV., Husnot, Hepaticol. gall. 1875 tab. XII.

1—

hep. 1894 p. 291. fig. 201., Pearson, HeVelenovsky, Jatrovky 1903 III. tab. X. fig. 2., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 288 fig. 1., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LXVIII. fig. 1., Laeouture, Atlas 1905 p. 70. t. XXXVIIL, Macvicar, Stud. Handb. of brit. hep. 1912 p. 448. Exsicc: Mougeot-Nestler-Schimper, Stirpes crypt. Vog. Ehen, exsic. no. 55., Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsicc. no. 64., 462., 484., Husnot, Hep. f.

147.,

Cooke, Handb. of

paticae 1902 tab.

Galliae exsicc. no.

brit.

CCXXVL,

50., Fl. exsicc.

austro-hung. no. 1933.

Syn.: Liehen parvus, eapitulis hypnoideis clavatis Dillenius, Catal.

pl.

cea

Giss. n. 1719 p. 211.

L. hepaticus, eapitulis gramineis

1728 p.

40., tab. 61.

f.

Buxbaum,

Plant,

minus cogn.

cent.

I.

1.

Anthoceros maior Micheli, Nova plant, gen. 1729

p.

IL, tab. VII.

f.

1.

minus laciniatis Dillenius, Historia musc. 1741 LXVIII. f. 2 A. A. polymorphus a laevis Hampe, Prodr. fl. Hercyn. 1837 p. 93. A. foliis maioribus, p.

746, tab.

.


264

Rostlinky v fidkych povlacich, anebo ojedinele rostouci. Stelka tmavozelenä, slabe mastne lesklä, lupenitä, plose rozprostfela a k substrätu pf itisklä, mivä 10 25 m m v prümeru; na o k r a j i c b jest p 1 o c li ä, rovnä, jen slabounce zvlnenä a melce laloenatä. Slozena jest ze 6—10 vrstev tenkostennych, polygonälnich bunek, netvofidch zädnych dilti n mezibunecnych; bunky svrchni vrstvy jsou o neco mensi nez vrstev vuitfnicb ä ploche (prümernä velikost bunek stelkovych jest 30 HO n 30 35 u). Na spodu stelky jsou cetne byalinni rbizoidy se zrnitym ob-

—

—

—

X

sabem Jednodomy. Antberidia po 2—3 sedi zprvu v dutince, pozdeji melke jamce na povrebu stelky. Tobolka jest 1*5 — 3 cm dlouha, na spodu rourkovityru, 2 3 mm dl., 0*7— 1 mm sir., obalem obklopena, a na

—

konei jest zazloutlä. Spory jsou tetraedrieky kulovite, svetlezlute, 35 — 45 n v prümeru majiei, a na povrehu jemne zrnite

—

bradavicnate. Pseudoelatery jsou dvou az tfibunecne, 20 50 u dl. tvarü pferozmanitych, a slabe nazloutle. Zraje v pozdnim lete, srpnu, zäfi i po cely podzim az do zämrazu. püde po cele zemekouli, a neni ani ve na vlbkych polieh, pasekaeb, üvozeeh, na strnisticb, z roviu az do podhofi, vzdy bobate plodny; stenäeh pfikopü, rüstavä ve spolecnosti Fossombronif, Riceii, Pleuridii, Juncus bufonius, Centunculus minimus. Netvofi zädnych zvlästnieb forem; jen nekdy byvä stelka slabsi, skoro prüsvitavä, jemne na okraji vroubkovanä, s tobolkami tencimi a stiblejsimi nez pravidlem (f. tenuis Nees, Naturg. 1838 IV. p. 330 pro var.), lec byvaji to zpravidla jen rostlinky mladsi, anebo ve vetsim vlhku rostouci. Roste na vlbke,

vlasti nasi vzäcny.

jilovite

Vyskytä

se

Od A. punctatus, s nimz roste zpravidla pohromade, poznävä se makroskopicky die zazloutlycb spicek sporogonü. Pribuzny A. dichotom u s Raddi, jenz roste v jizni Evrope velice hojne, a nalezen byl tez nekolikrate v Anglii, ma sice rovnez spory zlute a zrnite bradavicnate jako A. laevis, ale stelka jeho jest na okraji hluboko delenä v uzke penjiz

dicbotomicky delene laloky, jez maji ve stfedu zfetelne tlustsi vyvinutou; na spodu zebra byvaji mezi rbizoidy skryty krätce stopkate blizky, slouzici k vegetativnimu rozmnozovani. Neni vylouceno, ze bude druh tento v teplejsich krajinach nasi vlasti tlicovite,

partii jako siroke zebro

jeste objeven.

46. Anthoceros punctatus Li mir, Spec. plant. 1753 p. 1139.

Metb. musc. 1771 p. 43. Hoff mann, Fl. germ. 1795 TT. Taschenb. 1807 p. 436., Schwaegrichen, Historia p. 94., musc. hep. prodr. 1814 p. 35., Weber, Hist. musc. hep. prodr. 1815 Martius, Fl. erlang. 1817 p. 195., Corda, Genera hep. 1828 p. 112.. Monogr. rhizosp. e. hep. 1830 p. 13., Lindenberg, Synopsis p. 65., Necker,

Weber-Mohr,


265 1829 p. 113., Hübener, Hepaticologia germ. 1834 p. 22., Nees, Naturg. 1838 IV., p. 338., Gottsche, Nees, Lindenberg, Synopsis 1844 p. 583., Babenhorst, Kryptogamenfl. 1848 p. 5., Kryptogamenfl. v. Sacbs.,

Oberl, Thür. u. Nordb. 1863 p. 302., Du Mortier, Hepaticae eur. 1874 Husnot, Hepaticologia gall. 1875 p. 84., Limpricht, Kryptoga160., menfl. Scbles. 1876 p. 346., Sydow, Leberm. 1882 p. 81., Dedecek, Mecby p.

Leberm. 1886

Heeg, Leberm. 1893 p. 140., Klinggraeff, Leber- u. Laubm. 1893 p. 38., Habn, Leberm. Deutscbl. 1894 p. 77., Cooke, Handb. of brit. bep. 1894 p. 290., Pearson, Hepaticae 1902 p. 500., Velenovsky, Jatrovky 1903 III. 24., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 287., Loeske, Moosflora 1903 p. 101., Boulay, Hepatiques 1904 p. 213., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 492., Lacouture, Tableaux 1905 Lorcb, Torfp. 70., Macvicar, Stud. Handb. of brit. bep. 1912 p. 452., u. Leberm. 1914 p. 89. jatr.

1883

p.

18.,

p. 13.,

Icones plant. 1747 tab. XL VII., Hoffmann, Fl. germ. V. fig. a, c, f, g, b, i, Corda, Monogr. rbizosp. e. bep. 1830 tab. V., Husnot, Hepaticol. Gal. 1875 tab. XII. f. 146., Cooke, Handb. of brit. bep. 1894 p. 290, f. 200., Pearson, Hepaticae 1902 tab. CCXXVIL, Velenovsky, Jatrovky 1903 III. tab. X. fig. 1., Warnstorf, Leber- u. Torfm. 1903 p. 288 fig. 3., Migula, Kryptogamenfl. 1904 tab. LXIII. fig. 7., Lacouture, Atlas 1905 p. 70. t. XXXAÎIL, Macvicar, Stud.

Delin.: Scbmidel,

1795, tab.

Handb. of

brit. bep.

1912

p. 452.

Exsicc: Mougeot-Nestler-Scbimper, Stirpes crypt. Vog. Eben, exsicc. no. 538, Gottscbe-Babenborst, Hep. europ. exsicc. no. 298., 298b-, 337., Hübner-Gentb, Deutscbl. Leberm. no. 51., Husnot, Hep. Galliae exsic. no. 147. foliis minoribus, magis laciniatis Dillenius, Historia musc. 1741 p. 476., tab. LXVIII. fig. 1. A. multifidus Linne, Spec. plant. 1753 p. 1139. A. polymorpbus a crispus, ß multifidus Eaddi, Opusc. scient. di Bol.

Syn.: Antboceros

1818

II. p. 359.

A. punctatus a crispulus Montagne in Weber-Bertbelot, Hist. naturelle des iles Canaries 1836 p. 64. A. crispulus Douin, Eevue bryol. 1905 p. 25„ Nicbolson, Hast. a. East Sussex Nat. 1911, Lp. 290, Macvicar, Stud. Handb. of brit. bep. 1912 p. 449.

Eidke trsy casto daleko rozlezle. Stelka lupenitä tmavozelenä, nena povrcnu lupty porostlä, v stäfi dubkovanä, kruhovite rozprostfelä, 5 20 mm v prümeru, na okrajicb vystoupavä, silne kadefavä a rozmanite bluboko lalocnatä. Na pficnem prüfezu neni zädne zebro patrno, stelka jest 8 12 vrstev tenkostennycb bunek silnä a mä velke, cetne dutiny; bunky svrchni vrstvy jsou silne papillovite vyklenute. Ebizoidy cetne, byalinni, na stenäcb drsne.

lesklä,

—

—


266

—

Jednodomy. Antheridia po 2 3 v inalych dutinkäch ve stelce, po-" Obal rourkovity, 2 6 mm dl., zdeji v mölke jamky se prolomivsich. 0'5— 1 mm silny ohjimä sporogon välcovite cärkovity, 1*5 — 4 cm dlouhy a na hofenim kouci zacernaly, a v podelne chlopne pukajici. Spory cerne, tetraedricky kulovite, 33— 40 p v prümeru, jsou na povrehu ostoite jezate.

—

Pseudoelatery jedno- az trojbunecne, 50—150 srpna do zimy.

Obr.

49.

Anthocerotaceae :

1

Anthoceros punctatus

//

L.

dl.,

nahnedle.

plodnä rostlinka

Zraje

od

(2kr. zvets.),

prüduchy ze steny sporogonu (600kr. zvets.) 3 epidermälni bunky stelkovi' s jediuym kulatym ehloroplastem (600kr. zvets.); Hlubocepy. 4 ponofene prüduchy ve sporogonu A. Stableri Steph. (ßOOkr. zvets.); Jarov. 5 pseudoelatery, 6 spory 2

A. punctatus L. (750 a 850kr. zvets.); Jirny. 7 pseudoelatery, 8 spory A. laevis L. (totez zvets. jako pfedesle); Miehle. 9 spora. 10 teträda sporovä, // pseudoelatery Notothylas fertilis Milde (zvets. totez jako pfed.) Gräfenberg. ;

var. multifidus {IAtme) Xees,

—

Naturg. 1838, IV.

p. 340.

Syn.: A. crispulus

Douin 1. c. Stelka mensf, svetleji zelenä, hluboko delena v üzke, na okrajich opet vykrajovane laloky, huste kaderave vlnite. Tobolka stihlejsi nez u typu a mä prüduchy pomeme kratisi. Pospolu s ty-

pem

dosti hojne.

Druh

tento jest stejne kosmopolitou jako pfedesly, s nimz se casto pospolu vyskytä. Jest v Ceehach velice hojne rozsifen, hojnejsi nez A. laevis, nevybiraje si Substrat a objevujie se v pozdnim lete a na podzim vsude na vlhke zemi, na poh'ch mezi lesy, pasekäch, vlhkych loukach, u rybnikü, v pfikopech a pod.


267 Stelka byvä nekdy neobycejne kadefava a v üzke laloky delenä, takze kabitem jest od typu znacne odlisnä. Lee jest nespravno rozeznävati tuto odrüdu jako drub, nebof nieim jinym, nez präve tvarem stelky se od typu vfibec nelisi; rozdily, ktere uvadi Douin a Macvicar lezi ve-

smes ve variaenim okrubu A. punetatus, takze jsme se marne namähali oba druby podstatne rozlisiti. Jest proto nejsprävnejsi, jestlize se ponechä starä odrüda Neesova. Jeste borsim

drubem nez

A. crispulus

Douin bude pravdepodobne

A. Husnoti Stepbanim r. 1888 v Revue bryolog. popsany; ackoliv jsme srovnävali bedlive vsechny diagnosy, jez jednotlivi autoi' i drub tento uznävajici podävaji, i vykresy (Macvicar 1912 p. 450.), prece nenasli jsme ,

mezi A. punetatus a A. Husnoti zädneho jineho rozdilu, nez ze A. Husnoti jest mohutnejsi forma prvebo, maji'ei tlustsi (15 25 vrstev bunecnj'cb) vetsi stelku a delsi sporogony. Take Boulay (1905 p. 214.) jest stejnebo näzoru s nämi; v musejmm berbäfi nalezli jsme z vice mist sbirane exempläfe, ktere mely sporogony az 8 cm dloube a stelku podobne drobne na okrajicb v cärkovite ialoky vyki-ajovanou, jak mä byti u A. Husnoti, ale ve vsem ostatnim byly s typem soublasne.

—

A. punetatus iebee od pfedesleho drnbu rozeznäme cernalyeb spicek sporogonü. 47.

Subspec. Anthoceros Stableri

Stephani,

Pearson, Hepaticae 1902 p. 502. tab. Handb. of brit. bep. 1912 p. 451.

Revue

bryol.

CCXXVHL,

jiz

podle za-

1895 p. 1895.

Macvicar, Stud.

Statne rozlezle, svetlezelene trsy vice upominaji na drobnejsi formy Aneura pinguis nez na nejaky Anthoceros. Stelka siroce lupenita 5

— 15 mm

okrouhla a plose k substrätu rovnymi jen melce afidee lalocnatymi,

sirokä, skoro pravidelne

pfitisklä,

s

okraji

skoro celymi. Na pfienem prüfezu jest stelka 6 — 12 vrstev silnä a mä cetne, siroke dutiny. Jednodomy. Antberidia velmi cetnä, po 10 — 20 seskup e n a ve velkycb dutinkäcb, pozdeji sirokycb jamkäcb na povrcbu stelky, daleko z teto vyöni va jice. Obaly rourkovite, 2'5 — 4 mm dl., 0'5 mm sir.; sporogony välcovite, tupe zakoncene, 1 — 2 cm dl., 0'2 — 0'3 mm silne maji siroke, vetsinou ponofene prüduehy. Spory cerne, 40 — 50 u v prümeru, na povrchu jezate ostnite. Pseudoelatery jedno- az tfibunecne, zahnedle. Zraje v srpnu, zafi.

50

— 150

,«

dl.,

tvarü rozmanitych,

Roste na podobnych mistech jako druby pfedesle; az dosud znäm dvou mist z Anglie. V Cechäcb sbiral jsem jej v srpnu minuleho roku navlhke pasece v udoli jarovskem u Zävisti. Rostlinky jsou näpadne svoji plochou, rozprostfenou stelkou a velkymi, jiz lupou patr-

jest ze


268

nymi jamkami, v nichz jsou cetnä antheridia; mimo tyto znaky lisi se A. Stableri od pfedesleho druhu kratsimi, tupymi sporogony (A. punctatus mä sporogony ke konci ztencene) a ponofenymi prüduehy. Tyto sice take nekdy u A. punctatus pfichazeji, ale u A. Stableri zdaji se byti ponofene prüduehy pravidlem; jinak hledäme marne vice odlisnych znakü mezi obema druhy. Pravdepodobne bude A. Stableri jen odrüda, snad plemeno A. punctatus; nemohouce z nedostatku materiälu otazku tuto i

rozhodnouti, fadime A. Stableri provisorne jako subspecii k A. punctatus.

Obr. 50. 1 Anthoceros Stableri Steph. plodnä rostlina (3kr. zvets.); Jarov. 2 A. punctatus var. multifidus (L) Nees plodna rostlinka (3kr. zvets.); Roztoky. 3 Sotathylas fertilis Milde ( 3 / 2 kr. zvets.) a Gräfenberg:. b Vyssi ßrod.

XX. Rod Notothylas Musci Alleghanienses 1846 no. Si/n.:

Chamaeceros Milde Leop. 1857,

XXVI.

Carpolipum Lehmann,

in Bot. p.

Sullivant, 289., contrib. p. 64.

Zeitung 1856

p.

767.,

Nova Acta

ac.

167.

Novarum

et

minus cogn.

stirp.

pugillus X.

1857 p. 26.

Jatrovky vesmes zijici na vlhke zemi, a r. Anthoceros habitueine ve cästech nesmirne podobny, namnoze i shodny. Stelka jest lupenitä, plose do kruhu rozprostfena, na povrcbu jemne papilosni a na okrajich rozmanite lalocnatä. Zebro neni nikdy vyvinuto; pouze ve stfedu jest stelka nejsilnejsi a ke krajüm se znenahla ztencuje az ve dve, zfidka jednu vrstvu. Na spodni strane stelky nalezaji se fidce roztrouseny §terT binovite otvory, jimiz do dutinek vnikaji kolonie X ostocü; tyto pak prosvitaji na povrchu stelky jako tmave, mirne hrljoulkate tecky. Mimo dutinky nostocove nenachazime zädnych vetsich dutinek v pletivu stelkovem; bunky stelkove maji stejne jen jediny chloroplast jako u pfedesleho rodn. Vzrüst stelky deje secetnymi terminalnimi buiikami, stejnomernö v kruhu \('êtativnich

segmentujicimi.


269

Druhy jednodome. Autheridia kulatä, dlouze stopkatä jsou uzavfena v malych skupinäch hluboko ve stelce v tesnych dutinkäch. Archegonia jsou podobne jako u pfedesleho rodu ve stelce ponofena a s okolnim pletivem tesne srostlä; na rozdil od archegonii u r. Anthoceros, jez naehäzeji se vzdy uprostfed dorsälniho segmentu, byvaji arehegonia u tohoto rodu zhusta k akroskopickemu okraji posinuta. Jedria terminälni bunka vytväfi fadu archegonii za sebou, ale zpravidla jen jedno dospivä v plod; jakmile tento byl zalozen, pferusuje terminälni bunka svou cinnost, takze plod byvä znacne k okraji posinut, az opet jinä bunka pocne däle segmentovati. Sporogon jest siroce välcovity, na konci tupy neb rozsifeny, a kulovitou nobou v pletivu zapusteny; nemä trvaly vzrüst jako u pfedesleho rodu, nybrz jest krätky a cely uzavfeny v rourkovitem obalu vodorovne neb sikmo na stelce sklonenem; pouze v cas zra-

slabe

vrcholu a tobolka nepatrnou cästi vycnivä slozena jest ze tri vrstev, z nichz svrclmi vrstva sestävä z bunek znacne tlustostennych, a nemä zädnycb prüducbü, spodni dve vrstvy sestävaji z tenkostennych, byalinnicb bunek. Pres vrcbol tobolky a po cele delce po obou stranäch täbne se zfetelny. sev sestävajici ze dvou paralellnicb fad bunek o stenäch tmavobnedycb; v cas zralosti rozpukävä se tobolka v tomto svu ve dve pravidelne, konkävni chlopne znenäbla az k basi se trbajici. Ve stf edu tobolky täbne se sloupek, jenz nekdy vübec cbybi, jindy jest jen rudimentni; koren jest z bunek identickycb se sterilnimi buiikami ve vytrusovodne vrstve, a pozdeji se v ne tez u vetsiny drubü rozpadävä. Sterilni bunky netvofi sif, jako u pfedesleho rodu, nybrz pronikaji celou vrstvu archesporovou jako komürkate liletivo, v jehoz dutinäch ulozeny jsou matefske bunky vytrusorodne. Vytrusy jsou tetraedricke, na povrchu hladke, nebo krätce ostenkate; vznikaji bilaterälnim poctvefenim, a setrvävaji dloubo v tetraedrickych skupinäch pohromade. Pseudoelatery vznikaji rozpadem sterilniho pletiva; jsou jednoltunecne, nepravidelne ctyfhranne az tvarü rozmanite zkroucenych a maji na stenäch nekolik v rüznych smerech probihajicich, slabe zabnutych, bledehnedych listen. Podivny tento rod citä die Schiffnera 9 toliko druhü. jez vesmes jsou rozsifeny na severni polokouli. V Evrope i ve vlasti nasi pfichäzi toliko jediny N. valvata, jenz objeven byl v letech sedesätych minuleho stoleti skoro soucasne prof. Lehmanem a prof. Mildem a byl pfedmetem zajimaveho sporu mezi botaniky, dav soucasne podnet ke studiu celeho rodu, jez provedli Gottsche (1858, Beiblatt zur Botanischen Zeitung) a Milde (1859 Bot. Zeit. p. 33. 55.). Vzdor tomu vsemu skytä rod tento nejen celou fadu otäzek ontogenetickych, nybrz i systematickych jeste nerozfesenych, takze monograficke zpracoväni jeho jest

losti

z

rozrusuje se obal na

neho ven.

Stena

tobolky

—

nanejvys zädouci.

Ve stavbe stelky souhlasi oba rody, Anthoceros takze Austin je vübec ani nerozlisuje (Hedwigia 1875

i

Notothylas üplne, 12.); avsak ve

ses.


270 stavbe sporogonü jevi znacne odchylky. U r. Notothylas jest involucrum vytrvale a pouzdrovite uzavirä sporogon, jenz jest vzrüstu omezeneho, mä epidermis bez prüduchü z bunek tlustostennych, sloupek jeho pozdßji

rozpadävä a pseudoelatery jsou odchylne stavby nez u rodu prvebo. Pro tyto odchylne znaky Milde rozdeluje eelou skupinn Anthoeerotacei ve dva subtriby Dendrocerae (Anthoceros, Dendroceros) a Notothyladeae (Notothylas), eoz vsak jest zbytecne. Gottsehe roztffdil druhy r. Notothylas ve dve sekce: Eunotothylas o sporäeh hladkych a Acanthonotothylas se sporami ostenkatymi. Podivuä stavba kolumelly, kterä pozdeji se rozpadä v pseudoelatery vedla Leitgeba (Unters. V. 1879 p. 10.) k fylogenetickyrn zäverum, v nichz poklädä r. Notothylas za pfimy clänek spojujici .Tungermanniaceae anacrogynae (jmenovite skup. Rielloideae) s Anthocerotaceemi; podobnost obou rodü jest ale jenom zdänlivä, a pfesnejsich dokladü nam pro tuto moznost chybi. Soncasne ale poucuje nas tento rod, ze kolumela, jez pfichäzi vseobecne i u mechü, neni nie jineho nez sterilni pletivo, ktere u ostatnieh jatrovek cele meni se v elatery, u Anthoeerotacei vsak a u mechu setrvavä; pokladati ale centrälni svazky elateroforü r. Aneura a Pellia za identicke s kolumellou, jak Limpricht eini, jest naprosto nepfipustne. Tak dokazuji Anthocerotaeeae opet svoje nejvyssi postaveni a nejdokonalejsi organisaci stavbou sveho sporogonü. ktery v mnohem blizi se meehüm. se

48. Notothylas fertilis Milde in Bot, Zeitung 1S59 VIT. p. 52.

Du

Mortier, Hepaticae eur. 1874 p. 161., Limpricht, Kryptogamenfl. Sydow, Leberm. 1882 p. 81., Dedecek, Mechy jatr.

Schles. 1876 p. 345.,

1883 p. Delhi.:

18.,

Leberm. 1886

p.

12.

Milde, Bot. Zeit. 1859 tab.

I.

fig.

1.— 52.

Exsicc: Gottsche-Rabenhorst, Hep. eur. exsic. no. 61. fertilis Milde in Bot. Zeit. 1856 p. 767., 1857 p. 199.; Nova Acta Acad. Leopold. 1856 XXVI. p. 167— 174 c. tab. 'arpolipum fertile Lehmann, Nov. et minus cognit. stirp. pugillus X.

Syn.: Chamaeceros (

1857 p. 26. Notothylas valvata ß (Jottsche, Bot. Zeit. 1858 p. 20.

Übersicht

u.

krit.

W'iinl.

in

Beil.

z.

N. valvata

Sullivant- Schiff ner in Engler-Prantl, Farn. 1893 p. 140.. Velenovsky, Jatrovky 1903 III. p. 24., Warnstorf, Leber- u. Torl'm. 1903 p. 289., p. 288. fig. 5., Migula, Kryptogamenfl. 1904 p. 491. tab. LXVIIT. fig. 2., Lorch, Torf- n. Leberm., 191-1 p. 88., p. 87. fig.

132.

Rostlinky ojedinele na vlhke zemi rostouef. Stelka tmavozelenä, na okrajich zlutozelena a prosvitava, jest lupenita, okrouhlä, 5 10 v prümeru, plose rozprostfena s okraji plochymi k sub-

—

mm


271 strätu

pfitisklymi

a drobne zafezävanyrui.

V

prostfed jest 8

— 11

k okrajum se znenähla ztencuje az na dve vrstvy; bunky jsou tenkostenne a maji jediny veliky kulovity ckloroplast. Bkizoidy jsou cetne, huste, hlavne jen ze stfedni stelky vynikle a bezbarve. Sterbinovite otvory na spodu stelky jsou fidke, roztrousene, kolonie Nostocü vrstev siluä,

zfidka dospivaji velikosti spendlickove klavicky.

Jednodomy. Antheridia po tince uvnitf pletiva stelkoveho;

2

—4

uzavfena jsou bluboko v male du-

pozdeji se dutinka otvirä, ale otvor jest

drobny, nepatrny, tezko lupou viditelny. Archegonia v fadäch paprscite od stfedu se rozbikajicich. Tobolka vezi hlizkovite nadufelou nohou v prostfednieh vrstväch stelky, jest v mlädi tvaru hruskoviteho, pozdeji krätce väleoviteho, 3—6 dl., na konci tupä neb nepatrne rozsifenä a jest celä uzavfena- jako v pouzdru ve välcovitem zlutozelenem obalu; tento jest na vrcholu hrube bradavcity a pozdeji se znenähla od vrcholu rozpadävä, takze tobolka k ratio ce, sotva 2 mm z neho pak vycnivä. Na jedne stelee jest vzdy mnoho tobolek, ktere byvaji nezfidka v peknem kruhu sestaveny; jsou jen vzäcne kdy kolme a vzpfimene, obycejne lezi vodorovnea nebo jsou sikmo u klonen y nad stelkou, jejiz centrälni cäst züstävä präzdnon. Steny tobolky jsou zlutohnede, trojvrstevne, bez prüduchü a v cas zralosti roztrhävaji se v pfedem znatelnem svu ve dve chlopne. Sloupek sestävä jen ze 3—4 fad bunek a rozpadä se jjozdeji v pseudoelatery. Spory tmavohnede az skoro cerne, hladke, 30 40 ,« v prü-

mm

—

meru, tetraedi'icke s bäsi silne vyklenutou. Pseudoelatery jsou jednobunecne, nepravidelne ctyfboke, rozmanite zprohybane a maji na stenäeh jednu nebo nekolik nepravidelne zprohybanych, svetlehnedych listen vytuzovacich.

Roste na vlhkych polieh zpravidla vzdy ve spolecnosti Anthoceros A. laevis, Fossombronii, Riccii, Fissidens bryoides a Blasie; jak se zdä vyskytä se jen v krajinäch podhorskych a ve vyssieh polohäch. Zraje koncem srpna a v zäfi, v fijnu vsak byvä jiz mrazy znicen a v listopadu üplne mizi. Vzäcnä tato jatrovka byla objevena v Cechäeh v srpnu r. 1856 prof. Lehmannem u Marianskyeh läzni a soucasne ve velkem mnozstvi sbiräna vratislavskym prof. Mildem v okoli Gräfenbergu v Jesenickyeh horäch; Milde popsal ji jako novy r. Chatnaeeeros fertilis, ale pozdeji Gottschem identifikoväna s r. Notothylas. Pozdeji sbiräna byla jeste 12. srpna r. 1896 prof. Schiffnerem na strnisti u myslivny nedaleko Vyssiho Brodu; vice stanovisk z vlasti nasi neznämo. Säm jsem v pfirode druh tento dosud nenasel; diagnosa a obräzky provedeny die suchych esempläfü prof. Schiffnera od Vyssiho Brodu a prof. Mildeho od Gräfenbergu, chovanych v herbäfi musea kräl. ceskeho. punctatus,


Literatura.

Mc

ällister, The I. p. 79.-95.

Pyrenoid of Anthoceros. Anierie. Journ. of Botany

Anonymus, Anthoceros diehotomus. Journ.

oi'

Bot.

XLI.

1903,

p.

1914.

221.

Anders, Die Pflanzenwell des Bezirkes B. Leipa. Sep. z Leipauer Bezirkskunde. Arnell und Jensen, Die Moose des Sarekgebietes. Naturwissemscb.. Unters. des Saxekgebirges in Schweden-Lappland. Bd. III. p. 71.—132. Stock-

holm

1907.

Atwell R. S„ The appearance of polar bodies in the spermogenous tissue oi Ricci ocarpns na t ans (L.) Corda. Bull, of the Torrey Botaniea] Club. 1914, XLI.

Andreas J

.,

p.

333.-337.

Über den Bau und der Öffnusigsweise der Lebermoossporogo-

niums. Flora 1899. p. 161.— 213. Ricciocarpus natans in Wiarwickshire. Journal of Botany

Baijnall,

1903.

v.

XLI. p. 139. Bauer E„ Beitrag- zur Moosflora Westböhmens und des Erzgebirges. Österr.

— — — — —

,

.

,

bot Zeitsein-. 1895. XLV. p. 374.-377. B. zur Moosflora von Centralböhmen. Lotos 1895. XV. p. 1. 25. B. zur böhmischen Moosflora. Öster. bot. Zeitschrift 1896 p. 278—280. B. zur Mossflora Böhmens. Lotos 1897, p. 175— 182.

—

Notiz zur Moosflora Erzgebirges. Deutsch, bot. Monatschr. 1898. L18. Neue Beiträge zur Moosflora v. Mittelböhmen. Sep. Lotos. 1899. Nr. 4. Bauhin Casp., Pinax theatri botanici. Basileae 1671, p. 302. Beauverie, ßtude d'une hepaticme ä thalle habite par un Champignon lila menteaux. Comptes rendus. 1902, vol. 134. Sei>. Beer, Cm the developmenl of the spores of Riecia glauca Annale* of ,

,

Bot. 1906, vol.

XX.

p.

275.

Bergevin, Sur les affinites des thallophytes ei des muscinees Sep. p. az 274. Ronen 1893. Berkovcovä A.. Regenerace u jatrovek, Rozpr. Ces. Akad. eis. Kraul,

265.

.los

XIV. 2. tf. c. 10. Benecke W„ Über die Keimung der Brutknospen von Lunularia 1905,

cruciata. Bot. Zeitung 1903, 61. Jhg. I. Abt. p. 19—46. Sep. Ber/ji/rcn. Jakttagelser öfver mossornas könlossa fortplantning genom grodknoppar oeh med dem analoga Bildningar Akad. afhandL Luiul 1865. p. 26. tab. IV. f. 26.-28. v. Müller 1907 p. 112. Bischoff, Bemerkungen über die Lebermoose, vorzüglich aus den Gruppen der Marchaaitieen und Riccieen. Breslau und Bonn 1835. Über Spiiaer ocarpns terrestris. Nova Acta A.cad Leop. Carol. XIII. d. 2.

— — —

,

Bemerkungen zur Entwickelungsgeschichte

i\<-r Lebermoose Bot. Zeitung 113—123. Untersuchungen über den Geotropismus der Rhizoiden. Beih. z. Bot. Cen tralbl. Bd. XXVIII. 1912. p. 94.— 133. Black, The morphology of Riecia Frostii. Anttals of Botany 1913 v. XXVH. p. 511.— 532. Blakeslee, Sexual conditio« in Fegatella. Botanical Gaz. 1908. v XLY1. i>. ,

1853, p.

,

384 -386.

Bolleter,

Fegatella conica

sche Monographie

Beib.

/..

iL.) Corda. Eine morphologisch-physiologiBot. Centralbl. 1905. Bd. XVII. 1. p. 327—408.


273 Boulay, Muscinees de la France

Braun

Bemerkungen über

Alex.,

Bd.

1821. II.

Hepatiqn.es. Paris 1904.

II.

eisiige

Lebermoose. Flora

o.

Allgem. Zeitung

p. 754.-757.

Breidler, Die Lebermoose Steiermarks. Graz 1894. Buch, Über die Brutorgane der Lebermoose. Helsingsfors 1911. Dissert. Über die ungeschlechtliche Vermehrung von Blasia pusilla (Mich.) L. Separat z Öfversigt af Finska Vetenskaps-Societetens Förhandlingar. 1906—1907. XLIX. No. 16. Campbell, The structure and developeinent of the Mosses and Ferns, Lon-

—

— —

,

don 1895. Notes on Sphaerocarpus. Erythea 1896, v. IV. Studies on some Javaaiese Anthocerotaceae I.

,

,

— —p.II. Ann. 73.

78.

of

Botany

1907.

XXI. Camus, Sur

—

,

p. 467.-487, XXII. p. 96.— 103. Sur le Riccia nigrella DC. Revue bryol. 1892.

les R. Bischoffii

Hüb.

et R.

nodosa Bouch.

t.

XXXIV.

p. 212.-230.

Ibid. 1892, p. 49.-53.

Carrington, British Hepaticae, containing Descriptions of the Native Speoies of Jungermannia, Marchantia, and Anthoceros. London 1874 1876, pp.

—

88,

—

L—XVI.

pl.

Arrangement

of the Hepaticae. Trans, of the Bot, Soc. Edinb. 378.-382. Irish Hepaticae. Bot. Soc. Edinburgh 1863. Cavers F., Explosive Discharge of Antherozo'ids in Fegatella conica. Ansiais of Botany 1903, p. 270.— 274.

—

Dr. Gray's

,

X

1870, v.

p.

,

— On saprophytism and mykorhiza in Hepaticae. The new Phytologist 1903, p. 30.— — On the Structure and Biology of Fegatella conica. Ann. of Botany XVIII. 1904, p. 87.— 120. — Some Points in the Biology of Hepaticae. Naturalist 1903. No. 556. p. 169.-176. — A Sexual Reproduction in Hepaticae. New Phytologist 1903, p. 121. — 133. p. 155.— 166. — On the Structure and Biology of Fegatella conica. Ann. of Botany 1904, ,

36.

,

,

,

,

XVIII.

87.— 120.

p.

On

the Nomenclature of the British Hepaticae. Journ. Bot. 297.-303. Chamberlain, Mitosis in Pellia. Bot. Gazette 1903 p. 28.-51. Clapp, The life-history of Aneura pinguis. Botan. Gazette 1912, v. LIV. p.

Carruthers Wil., 1865, III.

p.

XXXV.

177.— 193. Cogyiiaux Alfr., Catalogue pour servir d'introduction ä une Monographie des Hepatiques de Belgiqtie. Bull, de la Soc. Roy. de Bot. de Belgique 1872. A.,

Corda

Genera Hepaticarum. Opiz's

Naturalientausches. Prag

1828,

Beitr.

No.

12.

Naturg. als Fortsetzung des

z.

p.

643.-655.

— Monographia Rhizospermarum et Hepaticarum. Prag 1829. — Jungermannien Deutschlands. Sturm's Deutsch!. Flora, 1830. —1836. Cooke, Easy Guide to British Hepaticae London 1865. — Handhook of british Hepaticae. London 1894. ,

,

,

Mem. de la Soc. d. sc. natur. math. de Cherbourg 1889, vol. XXVI. Les Fossombronia du departement de la Manche. Revue bryol. 1890. XVII.

Corbiere, Muscinees de la Manche. Sep. otisk z

—

et

,

P.

1—

6.

Crozals, Riceia subbifurca

Warn,

in

litt.

Revue

bryol.

1903.

p.

62.

—

64.

Cypers, Beiträge zur Kryptoganienkunde des Riesengebirges. I. Verh. d. k. zool. bot. Ges. in Wien 1897. Czapek, Zur Chemie der Zellmembranen bei den Laub- und Lebermoosen. Flora 1899, Bd. LXXXVI. p. 361.—381. Celakovsky, Über den dreifachen Generationswechsel im Pflanzenreiche. Sitzungsber. der königl. Gesellsch. der Wissensck. 1877. Dachnowski, Zur Kenntnis der Entwickelnngs-Physiologie von Marchantia polymorpha L. Pringsheim's Jahrb. f. wiss. Bot. 1907. Bd. XLIV. p.

254.-286.

Davis, The spore-motter-cell of

—

XXVIII. ,

Anthoceros.

Botanical Gazette

1899.

vol.

p. 89.

Nuclear studies im Pellia. Annais of Botany Dr. Rarel Kavina: Monografie fieskych jatrovek.

1901. Vol.

XV.

p.

147—180. 18

•


£74 Dedecek, Meehy jatrovkovite kveteny ceske. Praha 1883. Archiv pro pfir. prozkoum. Cecb, d. V. c. 4. Nein, pfeklad r. 1886. Dixon, Ricciocarpus natans. Journ. of Botaiiy 11103. p. 167. Dodonaeus, Stirpium historiae pemptades sex. Antwerpiae L583, p. 470. Douin, Le Sphaerocarpus terrestris Sm. Revue bryoL 1903. XXX. p. 44.-57. Les Anlboceros du Perche. A crispulus (Mont.) Douin. Revue bryol. 1905.

— —

,

XXXII. ,

— — — — — — —

reaid.

assoc. franc. avanc. des scien-

Targiouia hypophylla L. Bull, de la Soe. Bot. de France

,

1906. v. LIII. 239.-253. Le pedicelle de la capsule des hepatiques. Bull, de la Soe. Bot. de France 1908. v. LV. p. 194.— 202., 270.-277., 360.— 376. Nouvelles observations sur Sphaerocarpus. Revue bryol. 1909. XXXVI.

,

Protoneina

,

p.

,

,

,

,

p.

37.— 41.

Du ,

,

et

propagules cbez

les

Hepatiques.

Revue

bryol.

XXX\

r

Il.

1910, p. 73.-77. les Hepatiques. Revue generale de Botau. 1912. v. 403.—413., 453—463. Anthoceros dichotomus et quelques autres raretes de la George d'Heric.

Le Sporophyte cbez

XXIV.

p.

bryol. 1913. XL. p. 71.-76. les dispositifs de l'absorption

Revue Sur

de l'eau da-ns le capitule l'cinelle et le disque male des Marchantiees. Compt. Rend. de l'Acad. d. science. Paris

1913. T. CLVII. p. 997.-999. le developpement de l'appareil

Sur

Rend.

— — —

25.-33..

ees. 1905.

,

—

p.

Les espeees du genre Pellia. Couipt.

l'Acad.

d.

fructifere des Marchantiees sciences, Paris 1914. T. CLVIII. p. 1435—1438.

d.

Mortier, Sylloge Jungermannidearum Europeae 1831. Commentationes botauicae. Tournay 1822. Recueil d'observations sur les Jungermannes. Tournay

Compt

1835.

Hepaticae europeae. Bruxelles 1874. Durand, The Development of tbe Sexual Organs and Sporogonimn of Marchantia polymorpha. Bull. Torr. Bot. Club 1908. v. XXXV. p. 321—335. Ekart, Synopsis Jungermanniarum in Germania, vicinisque terris hueusque eognitarum. Coburgi 1832. Ernst, Untersuchungen über Entwicklung, Bau und Verteilung der Inflorescenzen von Dumortiera. Annales du Jardin Bot. Buitenzorg VII. 2. p. ,

153.— 223.

Beitrag zu einer Kryptogamenflora um Krumau I. 2. Progrannn des deutsebeu Staatsrealsch. Prag I. 1899/1900. Evans, Vegetative Reprodnction in Metzgeria. Annales of Botanv 1910. v.

Essl,

III.

—

XXIV

,

271.-303. tbe leafy CL. 37 pp. Sep. .p.

Branching n.

Fiimiller,

in

Hepaticae. Annais of Botany,

XXVI.

vol.

Lebermoose des bayerisch-böhmischen Grenzgebirges. Denkscbr.

königl. Bayer. Bot, Gesel. Regensb. 1908, IX. Farmer J. B., Studies in Hepaticae. Amials of

—

1912.

p.

d.

93.-96.

Botanv

1894.

vol.

VIII.

p.

35.-52., p. 219.—224. ,

On

spore-formation

Botany

1895. Vol.

Fellver F.. lieber die

and nuclear division in tbe Hepaticae. Annais of IX.

P. 469.-523.

Keimung der Sporen von Riccia gl au

Akadem. Naturwiss. Vereines

ca. Jahresher.

Graz 1875. Sep.-Abdr. Flotoir, Reisebericht über eine Exkursion nach einem Theile des südöstlichen Riesengebirges. Beiblätter zur Flora o. allg. bot. Zeit, 1836, I. p. 1.— 60. Garber, The lit'e history of Ricciocarpus natans. Botanical Gazette 1904, vol. XXXVII. p. 161.—177. PI. IX., X. Gayet, Recherches sur le developpement de l'arcliegonc cliez les Museiiiees Ann. des sciences nat. S. VIII. T. bot. III. 1897, p. 162—258. Garjeann'e, Über die Mykorrhizen der Lebermoose. Beih. Bol. Oentralbl. in

•/..

—

1903.

Bd.

XV.

p. 471.-482.

Die Ölkörper der Jungermanniales. Flora 1903. p. Geheeb-Schimper, Über die Standortverhällnissc der ,

Centralbl. Bd.

XXIV.

1909.

p.

457.

—

482.

Moose.

Beih.

z.

Bot.

53.-66.

Gehrmann, Zur Befruchtungsphysiologie von Marchantia polymorpha richte Deutsch. Bot. Gesel. 1909.

XXVII.

p.

341.— 348.

L. Be-


275 Zur vergleichenden Anatomie der Marehantien. Arbeiten des

Goebel,

—

— — — —

,

,

,

,

Würzburg

Inst, in

II.

bot.

1880.

3.

Muscineen v Schenekove Handb. 1882, II. p. 315—401. 6. Ueber Function und Anlegung der LebermoosElateren. Flora 1895. p. 37. Archegoniatenstudien XV. Die Homologie der Antheridien und der Archegonienhüllen bei den Lebermoosen. Flora 1912. Bd. CV. p. 53. 70. Organographie Jena 1898, T. II. H. 1. Über Rückscklagsbildungen und Sprossungen bei Metzgeria. Flora 1898, Archegoniatenstudien.

—

Bd. LXXXV. p. 69. Golenkin, Die Mycorrhiza ähnlichen Bildungen der Marchantiaceen. Flora 1902, XC. p. 209.— 220. Gottsche, Lindenberg, Nees, Synopsis hepatiearum. Hamburgi 1844. Gottsche, Anatomisch-physiol. Untersuchungen über Haplomitrium Hookeri N. v. E. N. Acta Acad. Leop. Carol. XX. 1. 1843. p. 265—400. Eine vielleicht neue Art der attung Ricciella Braun. Botanische Zeitung 1859, Jahr. XVII. p. 88.-92. Hepatieologische Notizen. Bot. Zeitung 1861 p. 1. Graham, The Development of the Sporogoniuni and Adjacent Tissues of the Gametophore of Conocephalum conicum. Bull. Torr. Bot. Club 1909, XXXVI. p. 615.— 623. Gray, Natural Arrangement of British Plants. London 1821. Greenwood, Some stages in the development of Pellia epiphylla. Bryologist 1911. XIV. p. 59.—70., 77.-83. Haberland}, Ueber das Längenwachstum und den Geotropismus der Rhizoiden von Marchandia und L u n u 1 a r i a. Oester. bot. Zeitschrift

—

—

,

,

A

den von

—

Marchantia

und

Lunulari a,

Oester.

bot,

Zeitschrift

1889. p. 93.-98.

Zur Entwicklungsphysiologie der Bhizoiden. Sitzungsber.

d. kgl. preussischen Ak. d. Wissensch. 1914. Berlin, p. 348—461. Hampe', Prodromus Florae hercyniae. Linnaea 1837. Bd. XI. p. 17. 105. Hahn, Die Lebermoose Deutschlands. Gera 1894. Haynes, Some Characteristics of Lophozia inflata and Cetphalozia fluitaus. Bryologist 1906. v. IX. p. 74.-75. Hedwig, Theoria generationis et fructificationis plantarum cryptogamiearum Linnaei. Lipsiae 1798. p. 154. 202. Heeg, Die Lebermoose Niederösterreichs. Verh. zool. bot. Ges. 1893. p. 63. 148. Sep. Hirsch, The development of air Chambers in the Ricciaceae. Bull. Torr. Bot. .

—

—

Club

1910.

v.

XXXVII.

p.

—

37—77.

Untersuchungen der Keimung, Entfaltung und Fruchtbildung höheren Kryptogamen. Leipzig 1851. Höhnet, Beitrag zur Kenntniss der österreichischen Moosflora. Verh der Hofmeister,

zool.-bot. Geselisch.

k. k.

Holle,

Vergleich.

Wien

1891.

Sep.

Über die Zellenbläschen der Lebermoose. N. Acta Acad Leopold. Carol.

1856.

p. 11.

Hooker, British Jungermanniae, London 1816. Hora^ Versuch einer Flora von Pilsen. Lotos 1883. p. 81. 108. Hiibener, Hepaticologia germanica oder Beschreibung der deutschen Lebermoose. Mannheim 1834. Husnot, Hepaticologia gallica, Cahan 1875 1881. Bibliographie des Hepatiques. Revue bryol. 1876. p. 78. Ikeno, Beiträge zur Kenntniss der pflanzlichen Spermatogenese: Die Spermatogenese von Marchantia polymorpha. Beib. z. Biol. Centralbl. XV.

—

—

—

,

—

,

1903. 1. p. 65.-88.

La

forcnation des antherozoides ehez les Hepatiques. Compte rendd. seances de l'Acad. d. sciences. CXXXVI. p. 214.— 225. Ingham, Riccia sorocarpa Bisch. Naturalist 1904. p. 378. 379. Jack, Die Lebermoose Badens. Bericht der naturf. Geselisch. zu Freiberg

—

1870. Sep. Jack, Beiträge zur Kenntnis der Pellia-Arten. Flora 1895, Bd. (Ergänzb.)

,

p.

1.—16.

E., Vergleichende Untersuchungen über die Entwickeln ngsgeschichte des Archegoniums. Bot, Zeitung 1872. Zur parasitischen Lebensweise des Nostoc lichenoides. Bot. Zeitung 1872.

Janczewski

—

81.

p.

73—82.


276 Juel,

Über den anatomischen Bau von Ricci a Rischoffii Hüb. Svensk-

Bot, Tidskrift. 1910. IV. p. 160—166. Jönnson it. Olin, Der Fettgehalt der Moose.

Lund

Sep.

1898.

Karsten, Beiträge zur Kenntnis von Fegatella couica. Sep. Bot. Zeitung 1887 No. 40. Kammerlinq, Zur Biologie und Physiologie der Marchantiaeeen. Flora 1897. Bd. LXXXIV. p. 1.-68. Kavina, Öeske raselinniky. Praha 1912. Kerner, Fritsch, Wettstein, Schedae ad floram exsiccatam austro-hungaricam. Vifndobonae 1881—1914. Kienitz-Gerloff F., Vergleichende Untersuchungen über die EntwicklungsBot, Zeitung 1874, Jahrg. geschichte des Lebermoos-Sporogoniums. XXXII. p. 160.—171., 193.—205., 209.— 217., 224.-235. Klinggraeff, Die Leber- u. Laubmoose West- u. Ostpreussens. Danzig 1893. Kny, Beiträge zur Entwicklungsgeschichte der laubigen Lebermoose. Pringsheim's Jahrb. f. wiss. Bot, IV. 1865—1866. p. 64.—100. Berolini Symbola ad hepatiearum froiidosarum evolutionis historiani.

— 1863. — Ueber Bau und Entwiekelung der Riccien. Pringsheim's wiss. Bot. V. 1866—1867. p. 364.-386. — .Bau u. Entwicklung von Marchantia polymorph a ,

,

Jahrbücher

f.

—

,

L.

Botan.

Wandtafeln, VIII. Abt. Text p. 364—401. Berlin 1890. Böttger, Ueber eigenthümliche Durchwachsungen an den Wurzelhaaren zweier Marchaiitiaeeen. Verhandl. des bot.Vereins der Prov. Brandenb.

XXI.

1879. p.

2.

Kreh, Über die Regeneration der Lebermoose. Tübingen 1908. Dissert. N. Acta Aead. Leopold. Carol. 1909. XC. p. 217.—301. Küster, Die Oelkörper der Lebermoose und ihr Verhältnis zu den Elaioplasten. Basel 1894. Inaug. Disert, Lacoutnre, Hepatiques de la France. Paris 1905. Lampa, Exogene Entstehung der Antheridien von Anthoceros. Öster bot.

—

._

Zeitschr. 1903. LIII. p. 436.-438.

Über die Beziehung zwischen Lebermoosthallus und dem Farnprothallium Öster. bot. Zeitschr. 1909. LIX p. 409.— 414. Lamothe, Le gametophyte des Marchantiales. De l'importance de ses chara,

cteres

CLV.

anatomiques. Compt, Rcnd. p.

de l'Acad. d

sciences.

Paris

1912.

1093.— 1096.

On

the Sporogonium of Notothylas. Annales of Botany 1907. v. XXI., 201.— 211. Ledere du Sabton Recherehes sur le developpement du sporogone des hepatiques. Paris 1885. Extrait, des ann. d. sc. nat. 7 e s. T. II. Leitgeb. Über die Verizweigung der Lebermoose. Bot. Zeitung 1871.. ]>.

Lang,

p.

— — —

557.-565. ,

Über endogene Sprossbildung

bei

Lebermoosen.

33.—41.

Bot.

Zeitung

1872.

p.

—

Untersuchungen über die Lebermoose. Leipzig 1874 Graz 1881. V II Tic Die Nostockolonien im Thallus der Anthoceroteen. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissenseh. Wien. LXXVII. 1878. Lesage, Sur le balancement orgasiique entre le pedicelle du chapeau Eemelle et le pedicelle du sporog-one dans les Marchantiacees. Bulletin d. la Soc. des sciences nat. et medic. de 1'Ouesl 1910. v. XIX. p. 1. — 4. .

,

—

Notes biologiques sur le Pellia epiphylla. Bull, de et med. de l'Ouest 1911. v. XX. 7 pp. Sep. Levier, Sur le Riccia minima Revue bryol. 1893. p.

—

,

la

Soc. d. scienc. nat.

101.

— 105.

R. Crozalsii. Ibid 1902. p. 73.-76. Lewis, The embryology aaid development of Riccia lutescens and Riccia crystallina. Botanical Gazette 1906. vol. XLI. p. 109.— 138. Lidforss, Über die Reizbewegungen der Marehantia-Spermatozoiden. Pringsheim's Jahrb. d. wiss. Bot. 1904., XLI. p. 65—87. Lilien fehl F., Beiträge zur Kenntnis der Art H aploni il r i u ni Booker i Nees. Extrait du Bulletin de l'acad. des sciences de Cracovie. cl. d. sc. math. et nat. S. B., Mai 1911. p. 315.— 338. Limpricht, Laub- u. Lebermoose. Kryptogfl. v. Schlesien. Breslau 1876. ,


277 Lindenberg, Synopsis hepaticarum europaearum. Bonnae 1829. Über die Lebermoos-Gattungen Corsinia und Grirnaldia Flora 1833, I. p. 161.— 176. Monographie der Rieeien. Bonn 1836. Monographia Metzgeriae. Helsingforsiae 1877. Scalia Hookeri et Fossonibroniae scandinavicae vivae descriptae. Revue

— — — — —

,

,

,

,

bryolog. 1885. p. 33.-37.

Manipulus muscorum secundus. Notiser uz

Sällsk. pro XIII. p. 380.— 389. Linne. Species plantarum. Holmiae 1753. Lobelius (Insulanus), Plantarum seu stirpium historia. ,

p.

et

f.

fl.

fenn. 1874.

Antwerpiae

1576.

646.

Loeske, Moosflora des Harzes. Leipzig

1903.

Lohmami, Beitrag zur Chemie und Biologie der Lebermoose. Beih. Centralblatt. Bd. XV. 1903. p. 215.— 256. Lotsy, Vorträge über botanische Stamaiiesgeschichte

Jena

II.

Bd.

p.

z.

Bot.

75.

—212.

1909.

Lühne, Das Sporogon von Anthoceros und dessen Homologien mit dem Sotus der Farne. Lotos 1898. No. 1. Macvicar, Census Catalogue of British Hepatics. York, Coultas n. Volans. 1905.

— A Revised Key to Hepatics of the British Islands. Eastbourne, V. T. S*umfield 1906. — The Student's Handbook of British Hepatics. Eastbourne 1912. Massalongo, Hepaticologia Veneta. Padova 1879. — Sopra un interessanto casso di viviperita dellc Epatiche. Bull. Soc. Bot. .

,

,

Ital. 1901. p. 169.— 172. Martins. Flora cryptogamica erlangensis. !Norimbergae 1817. Matthiolus, Opera omnia, ed. C a s p. B a u h i n i, Basileae 1674. p. 732. Mattirolo, Contribution ä la biologie des Hepatiques. Mouvement hygroseopiques dans la Thallus des Hepatiques Marchantiees. Archives italien nes de Biologie. Turin 1889, T. XL, fasc. III. Nuove osservazioni sulla reviviscenza della G r im a 1 d i a d i c h o t o r> a Raddi. Rendiconti della reale Aceademia dei Lineei, el. di scienze fis., mat. e nat. 1895. vol. III. 1. sem. fasc. 12. p. 579—584. Matouschek. Bryologisch-floristische Beiträge aus Böhmen. I. S.-Abdr aus »Lotos« 1895. XV. Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. II. Lotos 1896. No. 2. Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. III. Mitteilungen aus dem Vereine der

—

,

— — — — — — — —

,

.

—

in Reichenberg 1895. Beitr. aus Böhmen. IV. Österr. bot. Zeitschrift

Naturfreunde Bryol.-flor.

,

XLVII.

1897.

P. 87.

aus Böhmen. V. Leimbach. Deutsche bot. Monatsehr. No. 7. Bryol-flor. Mitteilungen aus Böhmen. VI. Sitzungsberichten. »Lotos« 1897. No. 4. Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. VII. »Lotos« 1900. No. 1. Brvol.-flor. Mitteil, aus Böhmen. VIII. »Lotos« 1900. No 4. Bryol.-flor. Beitr. aus Böhmen. IX. »Lotos« 1900. No. 6. Bryol.-flor. Mitteil, aus Böhmen. X. Besonders-Funde aus Nordböhmen. Mitteil, aus dem Vereine der Naturfr. in Reichenberff 1900. Die zwei ältesten bryoloa-ischen Exsiccatenwerke aus Böhmen. Verhandl. Bryol.-flor. Beitr.

,

XV.

,

,

,

,

,

— — — —

,

,

1897.

d. k. k. zool.-bot. Gesellsch. Wien 1900. Bryol.-flor. Beiträge aus Mähren u. Oesterr.-Schles. I- IL. III. Verhandl.

des naturforsch. Vereins Brunn. Bd. ,

,

— — —

.

,

.

XL

XXXIX.

1900,

XL.

1901,

XLIL

1903.

Mitteil, aus dem Vereine d. Naturfr. Bryol.-flor. Mitteil, aus Böhmen. in Reichenberg 1902. Bryol.-flor. Mitteil, aus Böhmen. XII. Besonders-Funde aus dem Iserund Jeschkengebirge. Mitteil, aus dem Vereine der Naturfr. in Reichen-

berg 1903. Beiträge zur bryol. Floristik von Rajnoehowitz und dessen weiterer Umgebung. I. Zeitschr. des. mähr. Landesmuseums. III. Bd. 1903. Bryol. Mitteil, aus Böhmen. XIII. Mitteil, aus dem Vereine der Naturfr. in Reichenberg. 1906. Bryol. Mitteil, aus Böhmen. XIV. Mitteil, aus dem Vereine der Naturfr. in Reichenberg 1908.


278 Mai/brook A. C, Note

011

the biology of Fegatella conica.

The New Phytolog.

1914. p. 243.-249.

Migula, Moose. Kryptog. Fl. v. Deutschi., Öster. u. Nova plantarum genera iuxta Michelius Flor., disposita, Florentiae 1729. p. 1. 14.

—

Zur Kenntnis von

Milde,

— — — — —

Anthoeeros

u.

d.

Schweiz. Gera 1904. Tournefortii methodum

Blasia. Botanische Zeitung

1851. p. 629.

Chamaeceros

fertilis, ein neues Genus aus der Familie der Anthoceroteen. Bot, Zeitung 1856. p. 767. Rechtfertigung des Genus Chamaeceros. Bot. Zeitung 1S57. p. 199. Über die Columella von Notothylas Bot. Zeitung L858. p. 314. Über das Genus Notothylas Sulliw. Bot. Zeitung 1859. p. 33., 41.. 19. Zur Cryptogamen-Flora Süd-Tirols. Bot. Zeitung 1S64, Jahrgg. 22., Beil,

,

.

,

,

,

—

No. 43 44: p. 12.— 17.

Beschreibungen der neuen oder wenig bekannten Arte«

über die Marübers, von Major v Plotow. Anhang zur Nees, Naturg. der cur. Lebeini. Breslau 1838. Miyake, Chi the Centrosome of Hepaticae. Bot. Mag. Tokyo 1905. v. XIX. i>. 98.-101. Mirbel,

Anatomische und physiologische Untersuchungen

chantia poly m o r pli

a.

Aus dem Franz.

Meyer, Untersuchungen über den Sporophyt der Lebermoose. Bull, de

— —

Moscou

im/per. des sc. natur. de

1911

p.

263.

—286.

la

Soc.

Zur Frage der Homologie der Geschlechtsorgane und der Phylogenie des Archegoniums. Biolog. Zeitschr. II. H. 3.-4. p. 177.— 187. Moskau 1912. Untersuchungen über den Sporophyt der Lebermoose. III. Das Sporogonium der Corsinia marchantioides Raddi. Ber. Deutsch. Bot. Ge-

,

,

sellschaft

1914.

XXXII.

p.

262.-266.

Molisch, Über das Vorkommen von Saponarin bei einem Lebermoos (Madotheca platyphylla). Ber. d. Deutsch Bot. Ges. 1911. XXIX. p. 487.— 491. Monte fjne, Essai d'Organographie de la Familie des hepatiques. Paris 1845. Mönkenmeyer W,., Beiträge zur Moosflora des Fichtelgebirges. Hedwigia 1903. XLII. p. 67—72.. Moritzi A., Reflexions sur l'espece. Soleure 1842. Avec une preface de M. le Prof. Potovie, Berlin, Junk 1910. Facsim. ed. Mottier, Contribution to the Life history of Notothylas. Annais of Botany 1894, vol. VIII. p. 391. Müller, Revision der Hepaticae in Mougeot-. Nestler- und Schimpers Stirpes cryptogamae Vogeso-Rhenanae 1810 1860. Memoires de l'Herbier Bois-

—

sier. 1900.

No.

6.

p.

1.—10.

— Die chemische Zusammensetzung der Zellmemhi anen bei verschiedenen Kryptogamen. Zeitschr. physiol. Chemie 1905. XLV. p. 265.-298. — Beitrag zur Kenntnis der ätherischen Öle bei Lebermoosen. Ibid. 299.—319. — Die Lebermoose. Rabenhorst. Kryptogamenfl. VI. Leipzig 1906 — Nees v. Essenbeck, Horae physieae berolienses. Bonuae 1820. — Beiträge zur Naturgeschichte der deutschen Lebermoose. Flora. 1833. II. p. 385.-400., 401.—413. — Naturgeschichte der europäischen Lebermoose mit besonderer Beziehung .

f.

p.

.

11.

,

,

,

auf Schlesien und die Oertlichkeiten des Riesengebirgs. Berlin,

1833.,

1836., 1838.

Neger, Biologie der Pflanzen. Stuttgart 1913. bei Colypogeia trichomanis. Beih. z. Bot. Centralis] XVI. 1904. p. 253—268. Die Mykorrhiza einiger Lebermoose Ber. d. Deutsch, bot. Ges. 1899, XVI H. 8. p. 311.— 317. Die Wachstumseinrichtungen einiger Lebermoose. Flora 1906. Bd. XCVI. p. 409.— 450. 0/)iz. Deutschlands kryptogainische Gewächse. Prag 1816.

Nemee, Über die Mykorrhiza

— —

— —

.

1

.

,

Böheims phanerogamische und kryptogamische Gewächse. Prag 1823. Seznam rostlin kveten ceske. Pralia 1852. Pearson, The hepaticae of the British Isles. London 1902. Peirce, Anthoeeros and its Nostoc colonies Botanical Gazette Chicago ,

,

vol.

XLII.

p.

55.-58.

1!HI6.


279

K

otäzce mykorrhizy u Miiscineji. Rozpr. Ces. Akad. eis. Frant. Jos. XII. tf. 2. c. 38. Pfeffer, Die Oelkörper der Lebermoose. Flora 1874. p. 26. Pietsch, Entwickelungsgeschichte des vegetative« Thallus, insbesondere der Luftkammern der Riccien. Flora 1911. CHI. p. 347.-384. Podpera, Vysledky bryologickeho vyzkumu Moravy za rok 1904 az 1905. II. Vestnik klubu pfirodov. v Prostejove 1905. Zvl. ot. Peklo,

1903.

—

— — —

—

Vysledky bryologiekeho vyzkumu Moravy za rok 1905 6. Zprävy komisse pro pfirodov. prozkoumäni Moravy. Odd. bot. c. 2. Brno 1906. Vysledky bryol. vyzkumu Moravy za rok 1907 8. Zprävy komisse pro pfirodov. prozkoumäni Moravy. Odd. bot. c. 5. 1908. Vysledky bryologiekeho vyzkumu Moravy za leta 1909—12. Zvl otisk z casop. mor. mus. zem. roc. XIII. c. 1 a. Zemepisne rozsifeni mechovitych na Morave. Zvl. otisk z Vestniku Klubu

,

—

,

,

,

Pfirodov. v Prostejove za rok

1908.

Gattung Riella, Flora 1903. N. F. 431.— 456. Pötsch, Beitrag z\i Lebermooskunde Niederösterreichs. Verh. d. k. k zool. bot. Ges. in Wien 1857, 1859. Sep. Präger, Neues aus der Moosflora des Biesengebirges. Allgem. Bot. Zeitschr. 1907. XIII. p. 122.— 126. Pringsheim, Ueber Sprossung der Moosfrüchte und den Generationswechsel der Thallophyten. Jahr. f. wissenseh. Bot. 1878, XL, p. 1. 46. Prescher, Die Sehleimorgane der Marchantieen. Separatabdr. aus der SitzPorsild, Ziir Entwickelungsgeschichte der

XCII.

p.

—

ber. d. kais. Akad. d. W. m. n. Cl. Wien 18S2. Rabenhorst, Deutschlands Kryptogamenflora. II. Bd. Leipzig 1848. Kryptogamenflora von Sachsen, der Ober-Lausitz, Thüringen u. Norclhöhmen. Leipzig 1863. Raddi, Jungermanniografia Etrusca, Mein, di Mat. e di Fis. della Soc. ital. d. seienze, in Modena 1820, edit. Bonn. 1841. Radian. Sur le Bucegia, nouveau genre d'Hepatiques ä thalle. Bull. Herb. d. l'Inst, Bot, Bucarest 1903. nr. 3.-4. Rauken H., Über die Stärke der Bryophvten. Acta Soc. pro Fauna et Flora fennica. 1914. V. XXIX. no. 2. 101 pp. Roth, Tentamesi Florae Germanniae. Lipsiae 1788—1800. Rüge, Beiträge zur Kenntniss der Vegetationsorgane der Lebermoose. München 1893. Inaug. Dissert. Flora 1893, Bd. 77 p. Quelle, Bemerkungen zu Warnstorf, Über die Rhizoidinitialen. Hedwigia 1902. XLI. p. 174.— 177. Satter, Beiträge z. Entwicklungsgesetz des Lebermoosantkeridrams. Sitzungsber. der k. Akad. d. Wissensch. 1882. Bd. 86. Abt. I. Savter. Neue Beiträge zur Flora. Deutschlands Flora 1845. N. F. III. Jahrg. I. Bd. p. 129—132. Scopoli. Flora camioliea exhibens plantas Carnioliae indigenas. Vindobonae

—

,

1772.

T.

IL

p.

343.-355.

Schacht, Beitrag zur Entwich eluaigsgeschichte der Frucht und Spore von Anthoeeros laevis. Bot. Zeitung 1850, VIII. p. 457.-464.. 472.— 480.,

—

489.-496.

Ueber Antheridien der Lebermoose. Bot. Zeitung 1852, p. 153. Schiffner V. u. Schmidt A., Moosflora des nördlichen Böhme«. »Lotos« ,

1887

VII. p. 3.-74. Schiffner V., Beiträge zur Kenntnis der Moosflora Böhmens. I. Die Moosflora von Mittelböhmen. »Lotos« 1887. VII. Beiträge zur Kenntnis der Moosflora Böhmens. »Lotos« 1890. X. I. Erster Nachtrag zur Moosflora Nordböhmens p. 1. IL Notiz über die Moosflora von Neudeek im Erzgebirge p 18. III. Bryologische Streifzüge im Böhmerwalde P...22. Bryologische Mittheilungen aus Mittelböhmen. Öster. bot. Zeitschrift. XLVI. 1896. p. 387.— 391.. 438.-443. 1897. XLVII. p. 54.-59., 207.-211., 291.— 295., 398.-400. Neue Beiträge zur Brvologie Nordböhmens u. des Riesengebirges. >Lotos<

—

,

—

— —

,

,

,

1896. XVI. Neue Beiträge zur Bryologie Nordböhmens 1897. XVII.

u. des

Riesengebirges. »Lotos<.


sso der bryologischen Durchforschung des südlichsten Böhmen. (Gegend vom Hohenfurth.) »Lotos 1898. Will. — Interessante and neue Moose der böhmischen Flora, öster. l>ot Zeitschrifl 1898. XLVI1I. — .Nachweis einiger für die böhmische Flora neuer Bryophyten nebst Bemerkungen über einr/ehie daselbst! nachgewiesene Formen Lotos

Sehiffner

Resultate

I'..

Teiles von

,

— — —

^

1900.

XX.

Ergebnisse der bryologischen Exkursionen in Xordbühmcn u. im Riesengebirge im Sommer 1904. »Lotos« 1905. XXV. i>. 25. Über die Formbildung bei den Bryophyten. Hedwigia 1900. p. 298. Mitteilungen über die Verbreitung der Bryophyten im [sergebirge. Lo-

,

.

,

tos« 1907.

XXV 11.

- Hepaticae v. Engler-PrantL Pflanzenfam, I. 3. 1 Hfte. p. 3— 141. 1893. Kritische Studien über Jungermannia sinuata Dicks. und Aneurji pinnatifida N. a. E.. sowie über Riccardia maior S. O. Lindb. u. K. incurvat.a S. O. Lindb. »Lotos« 1900. no. 8. — Untersuchungen über Mörckia Flotowiana und über das Verhältnis der Gattungen Mörckia Golf, und Calycularia Mitt. zu einander. Öster. Bot. Zeit sehr. 1901. LI. p. 42.— 51. — Beiträge zur Aufklärung- einer polymorphen Artengruppe der Lebermoose. Verhandl. der k. k. zoolog.-botan. Gesellsch. in Wien 1904. B<1. 54. p. 381.—405. — Ein Kapitel aus der Biologie der Lebermoos". Festschr. z. 1'. Aschersons 70. Geburl st. Berlin 1904. p. 118.— 128. — Über Riccia Baunigarlneri n. sp. und die mit dieser nächst verwandten

—

,

,

,

.

.

.

— —

Formen. Öster. bot. Zeit. 1904, LIV. p. 88.-94. Über Dumortiera Hedwigia. XL1II. 1904. p. 428.-429. Kritische Bemerkungen über die europäischen Lebermoose.

,

Lotos 1905. 108—169. Bemerkungen über Riccardia major S. O. Lindb. Öster. bot. Zeitschr. I90fi, LVI. p. 169.— 174. Morphologische und biologische Studien über die Gattungen Grimaldia

.

N. F. Bd.

—

,

—

.

—

,

— — —

p.

und Xeesiella. Hedwigia XLVII. 1908. p. 306.-320. Über das Vorkommen von Bucegia romanica in Ungarn. Magyar Botanikai Lapok. 1908. VII. evfolyam p. 36.-39. Untersuchungen über die Marchantiaceen-Gattung Bucegia. Beib. Bot. Centralbl. 1908, Bd. XXIII. 2. p. 273,-290. Untersuchungen über Amphigastrial-Antheridien und über den Bau der Andröcien der Ptilidioideen. Hedwigia 1911. L. p. 146. — 162. Über eiue kritische Form von Riccia sorocarpa und Riccia pseudo papulosa. Hedwigia 1913. LIII. p. 36. —40. /..

,

,

—

XXV.

i

Phylogenetische Studien über die Gattung- Monoclea. Osler. Bot. Zeitschr. 1913. Jhg. LXIII. p. 29.-33., 75.— 81., 113.— 121., 154.— 159. -, Bryologische Fragmente. Öster. bot. Zeitschr. 1904, LIV. p. 52—58.. 102. bis 164.. 128— 134.. 251—256.; 1905. LV. p. 6— 13., 289.-295.: 1906. LVI. p. 20.— 27.: 1907. LVII. p. 48.— 51., 89.-91., 454.-458.; 1908, LVIII. p 8—12., ,

377.-382.;

LXII.

p.

1909,

8— 15..

LIX.

p.

84.-88.;

158.— 162.;

1905 p. 8., 1906 p. 1912 p. 13.

21..

1913,

1907 p.

456..

LX

1912, p. 271.-274., 431.— 436.: 453.-456. Nasi präce sc tykaji: 1908 p. 9., 1909 p. 84.. 86-, 1910 p. 433..

1910.

LXIII

p.

—

./. f.. Lunularia cruciata in fruit. Bryologisl V. 1902 p. 76. 77. Scharrer, Untersuchungen über Bau und Vermehrung der Chromatophoren und das Vorkommen von Chondriosomen bei Anthoceros. Flora 1914. Bd. CVII. p. 1.— 56.; Festschr. z. Eröffnung d. Inst. f. allg. Bot. Zürich 1914. p. 177—232. Schiller. Kryptogamen des bayerischen Waldes. Isis 1894. p. 71. Schmidel C. Chr., De Jungermanniae charactere. Erlangae 1760. Dissertatio de Blasia. Erlangae 1783. Schostakowitsch. Über die Heproductions- und Regenerationserscheinungen bei den Lebermoosen. Flora 1894. Bd. 79. p. 350.— 384. Schott, Beiträge zur Flora des Böhmerwaldes. II Laub- und Lebermoose. Deutsche bot. Monatschrift 1897. Jahrg. XV. II. 5. Schottländer, Beiträge zur Kenntnis des Zellkerns und der Sexaalzellen bei Kryptogamen. Cohn's Beiträge zur Biologie der Pflanzen. Bd. VI.

Shinn

—

,

1893.

p.

265.-302.


281

Schwaeg riehen, Historiae muscorum hepaticorum prodronius. Lipsiae 1814. Schubert, Flora der Gegend um Dresden. II. Abt. Kryptogamen. Dresden 1823. Solms-Laubach, Die Marehantiaeeae, Cleveideae und ihre Verbreitung. Bot. Zeitung 1899, Bd. 57. p. 15.—37. Stephawi, Deutschlands Jungermamüen. Landshut 1879. Über die geographische Verbreitung der Lebermoose. Sitzungsber. der naturforsch. Gesellschaft zu Leipzig 1903. Jahrg. 28./29. p. 27.-31. La nomenclature des Hepatiques. Revue bryologique 1894. p. 49. Die Gattung Dendroceros. Jahrber. d. naturforsch. Gesel. Leipzig. 1908/1909. Species hepaticarum. I. Geneve-1900. Steudel, Nomenciator botanicus. Stuttgartiae 1829. Strasbvrger, Die Geschlechtsorgane und die Befruchtung bei Marchantia polymorphe Pringsheim's Jahrb. f. wiss. Bot. VII. 1869.— 1870. p. 409.

— —

— —

,

, ,

,

bis 422.

—

Histologische Beiträge IV. Schwärm sporen etc. 1892. Sydow, Die Lebermoose Deutschlands, Oesterreichs und der Schweiz. Ber,

lin 1882.

De Marchantieis. Transactions of the Linn. Soc. XVII. p. 377. Torka, Ricciella Hühüeriana (Lindb.) Nees ab Es. Helios 1906. XXIII.

Taylor,

p.

105.-108. Tilden, On the

morphologie of hepatic elaters, with special reference to the tranching elaters of Conocephalus conicus. Minnesota Bot. Stud. Bull. 1894, ru

9.

p. 63.

Uriderwood, The distribution of the Nord American Marehantiaeeae. Sep. z »The Botanical Gazette« 1895. Notes on our Hepatieae II. The genus R i c c i a. The Botanical Ga-

— — —

,

zette 1894. p. 273.

Descriptive Catalogue of the North American Hepatieae. Bull. Illinois St, Lab. Nat. Hist. 1884. Index Hepaticarum. Part I. Bibliography. Memoirs of the Torrey Botanical Club. 1893. vol. IV. no. 1. Yaillant, Botanicon parisiense. Leide 1727. p. 97. 100. ,

,

— —

—

Velenovskii, Jatrovky ceske. Praha 1901 1903. Srovnävaci morfologie. Praha 1905 1910. Vöchting, Ueber die Regeneration der Marehantieen. Pringsheim's Jahrbücher für wissensch. Bot 1885. Bd. XVI. p. 367.^12. Voigt, Beitrag zur vergleichenden Anatomie der Marchantiaceen, Bot, Zei-

—

,

tung 37.. 1879. p. 733. Wahlenberg. Flora Lapponica. Berlin 1818. Waechter, The Life History of Marchantia polymorpha. Manchester Microsc. Soc. Trans. 1891. Sep.

Waldner. Die Entwickelung des Antheridiums von Anthoceros. Sitzungsberichte d. k. Akad. der Wissenseh., math.-naturw. KL, Bd. LXXV. 1877. p. 81.—95. Wallis, Note ou Pellia epiphylla. New Phytologist 1911. X. p. 347.-348. Wallroth K. Fr., Flora eryptogamica Germanicae. Norimbergae, Schräg, 1831.— 1833.

Warnstorf, Riceia Hübeneriana Lindenberg in der Mai-k gefunden. Sep. a. Schriften des naturwiss. Ver. des Harzes in Wernigerode 1889, Bd. IV. Miseellen aus der europäischen Moosflora. Allgem. bot. Zeitschrift 1899,

— —

,

Beib. ,

—

,

—

,

1.

Sep.

einige im Harz vorkommende Lebermoose. Schriften der Naturwiss. Vereines des Harzes in Wernigerode, 1891. Bd. VI. p. 51.— 58. Über Rhizoideninitialen in den Ventralschuppen der Marehantiaceen. Hed-

Bemerkungen über .

wigia

1901.

XL.

p.

132.-135.

Torfmoose. Kryptogfl. d. M. Brandenburg. Leipzig 1903. Weber u. Mohr, Botanisches Taschenbuch auf das Jahr 1807. Handbuch der Einleitung in das Studium der kryptogamiseken Gewächse, Praktischer Theil. Erste Abt. Kiel 1807. Weber Fr., Historiae muscoruni hepaticorum Prodromus. Kiliae, Hesse, 1815. Wheldon, Marchantia polymorpha var. aquatica. Journ. of Botany 1906. vol. XLIV. p. 105—106. Leber-

u.


282 Waldner, Die Entstehung der Schläuche in den Nostockolonien bei Blasia. Sitzher. d. k. k. Akad. d. Wiss. 1878, Bd. 78, 2. H. p. 294.— 300. Witte, Riccia Bischoffii Hüben., en for Skandinavien ny lefvermossa. Botaniker Nbtiser 1906. p. 211. Woodburn. Spermatogenesis in certain Hepaticae. Ann. of Bntany 1911. vol.

—

XXV. ,

299.-313.

p.

Spermatogenesis in Blasia pusilla L. Annais of Botany.

1913.

v.

XXVII.

p. 93.-101.

calycina (Tayl.) Nees. Verh. d. Natur. Vereins Hamp. 120.— 123. Über Periodicität bei Riccien. Verh. d. Naturw. Ver. Hamburg 1908, XVI.

Zacharias, Üher l.urg,

—

,

p.

1906.

I'ellia

XIV.

3.

220.-221.

jmen a synonym.

Rejstrik

Lernte tistena jsou synonyma. cislo stränky tucnyin tiskem.

Achiton fimbriatum Cda

Aneura Du M.

—

-

-• -

—

124.

Cda

A. quadratum

120. 177., 180.

ambrosioides Pears. 193. palmata (Hedw.) Du M. latissima Spr. 184. tnaior (Lindh.) Macv. latifrons Lindh. 182.,

188. 183..

Du M.

lnultifida (L.)

182., 198.

195.

182., 192.

pinnatifida Nees 188. pinguis Du M. 182., 183. sessilis Spr. 184. - sinuata (Dieks.) Du M. Anthocerotaceae Schi f. 42., Anthoceros Mich. 261. crispulus Douin 265. - laevis L. 262.. 263. -

—

188.

182..

257.

—

- »ictior

Mich.

- punetatus L.

263. 262..

264.

- Stableri Steph. 267. Asterella Kiaerii Kaal. - pilosa (Wahl.) Trev. Blasia. Mich. 237. - epiphylla Fr. 208.

Rad.

Fimbriaiia Nees - fragrans Spr.

215. 150.

219

fertile

215. 129. 227.

235.

141.

Lehm.

(Lindb.)

139.

240.

Steph.

Carpolipum

Cda

rupestris Nees

officinalis

Bucegia romanica Radian Blyttii

Lyellii

supradecomposita

Blyttia Lyellii Lindh. - Moerckii Got, 219.

Calycularia

141.

—

-

Du M.

Bisch.

141.

pubesceris Hüb. 227. Fasciola furcata Du M. 230.. 235. - pubescens Du M. 227. Fegatella Rad. 115., 117., 137. - conica (L.) Cda 115.. 117.. 140. hemisphaerica Pal d. B. 120.

—

- semilibera

vulgaris

252

Cordaea Flotowiana Nees 215. Cryptocarpus Curtisii Aust. 89. Cynocephalum trioieum Wig. 141. Dilaena Blyttii Du M. 219. - hiberuica Du M. 222. - Lyellii Du M. 215. Diplolaena Biuttii Nees 219. - hiberräca Du M. 222. - Lyellii Du M. 215. Diplomitrion Blyttii Cda 219. — hibernicum Cda 222.

Echinogyna pubescens Du M. Echinomitrion furcatum Cda

134.

-

239.

— —

Du ratio

- Funckii Cda 240. furcata Fr. 320. - germanica Cda 240. Hookeri Cda 240. - immersa Du M. 240. palmata Cda 199. - pusilla L.

popisem oznaceno

Codonia Dumortieri Hüb. Genth. - pusilla Du M. 250. Conocephalum conicum (L.) Neck. Conocephalus conicus Neck. 141. — hemisphaericus Du M. 147. nemorosus Hüben. 141. - quadratus Hüben. 147.

— 141.

s

gracilis Ha - pilosa (Wahl

Cephalotheceae

—

- quadratus (Scop.) Lindh.

117..

132.

Tayl. 133. - Schleicheriarta Cda 134. - tenella Nees 134.

270.

Du M. 103. Chamaeceros fertilis Milde 270. Chomiocarpon angulatum Cda cruciatum Cda 147.

115.,

124. rhu. 134.

147.

147.

)

Fossomhronia Rad. 178., 242. - angulosa (Diclo.) Rad. 245. caespitiformis De Not. 248. - cristata Lindb.

247.

Steph.


283

Fossombronia Du Mortieri (Hüb. Genth) Lindb. 252. faveolata Lindb.

— 252. — pusilla (L.) Du M. 250. — Wondräczeki (Cda) Du M. 247. Grimaldia Rad. 122. — androgyna (L.) Lindb. 126. — angustifolia Neck. 126. — barbifrons Bisch. 124. — carnica Mass. 124. — dichotonia Rad. 126. — fragrans (Balb.) Cda 123. — germanica Cda 124. — hemisphaerica Lindenb. 120. — Junkii Cda 120. — Madeirensis Lindenb. 120. — pilosa (Hörn.) Lindb. 127. — rupestris Lindb. 129. 115..

—

triandra

Biscb.

-

— —

230.,

219.

188.

tomentosa Hoffrn. 227. hibernica Hook. 222. 247.

Lemna

dimidiata Raf. 100. Lunularia Mich. 115., 116., 163. crueiata (L.) Du M. 165.

—

Le Jol. 166. Michelii Le Jol. 166.

Dillenii

vulgaris Mieb.

Mannia Opiz

166.

122.

Marcliantiaceae

Cda

42.,

235.

Schif.

42.

196.,

— — —

Cda 154., 160. Myrin 124.

elliptica

fasciata

fragrans Balbis gracilis

124.

Web. Mohr

134.

hemisphaerica L. 120., SchwägT. Kablikiana Cda 154., 160. Ludwigii Schwägr. 134. macroeephala Cda 154., 159. nigro-maculata Opiz 147. palaeaeea Bertol. 162. pilosa Wahl. 134.

147.

polymorpha L. 152. piistulata Brid. 120.

— — — — — —

hamatiformis Kav. midtifida

Cda

palmata Fr.

160.

103.

— — —

232.

193.

199.

pinguis Cda 184. pubescens Rad. 226..

Moerckia Gott.

(Cda)

42.,

Wondräezeki Cda

conica L. 141. crueiata L. 166.

—

253.

— frondosae 167. Jungermania Blyttii Moerck — calycina Tay]. 205. — epiphylla L. 207. — furcata L. 230. — Hookeri Lyell. 255. — Lyellii Hook. 215. — midtifida L. 192. — palmata Lindb. 199. — pinguis L. 184. — pinmatifida Nees 188. — pubescens Sehr. 227. — pusilla L. 250. — —

160.

147.

—

134.

Jungermaniaceae foliosae

150.

quadrata Weber 147. - stellata March. fil. 153., Cda 154., - Syckorae Cda 154., 160. tenella Schwein. 124. triandra Web. 147. Marsilia endiviaefolia Lindb. 205. Metzgeria Rad. 177., 180., 224. eonjug-ata Lindb. 234. furcata L. 229. - glabra Rad. 230.

57.

Hollia Lyellii Süll. 215. Hypenantron tenellum

Dieks.

— — — —

Cda 154., commutata Lindb. coaretata

116.,

—

—

—

—

219.

Hepatica conica Lindb. 141. Herverus furcathis S. F. Gr. pubescens S. F. Gr. 227.

— sinuata

-

129.

Hüb.

Blyttii

— epiphyllon Hüb. 208. — Hookeri Cda 255. — Lyellii Hüb. 215. — midtifidum Hüb. 193. — palmahim Hüb. 199. — pinguis Hüb. 184. — sin'uatum Hüb. 188. Haplomitrium Nees 178., — Cordae Nees 255. — Hookeri Nees 255. Hemiseuma

— — — — — — — — —

117.,

Lindb.

(Scnp.)

Gymnomitrion

Marchantia March. 114., — androgyna Engel. 147. — barbafa Link 120.

227.

216.

178.,

norvegica Gott. 219. hibernica (Hook.) Gott. 222. Blyttii (Moerck.) Brockrn. 218.

Flotowiana (Nees) Schif. 218., Mniopsis Hookeri Du M. 255.

220.

Neesiella Scbif. 127.

— rupestris (Nees.) Scbif. Notothylas Süll. 268. — fertilis Milde 270. — valvata Süll. 270.

129.

.

Pallavicinius S. F. Gr. 178.. 212. Blyttii Lindb. 219. - Flotowii Lindb. 220. hibernica Lindb. 222. Lyellii (Hook.) Gr. 215. Pellia Rad. 178., 202. calycina Nees 205. — endiviaefolia Lindb. 205. epiphylla (L.) Lindb. 202.. 207.

—

— — — — — — —

Fabbromana Rad.

202.

fueiformis Nees

205.

Neesiaua

Lirnpr.

(Gott.)

202., 210.

Pleurochiton Balbisianum Cda Preissia Cda 114., 116., 143.

— — — —

commutata Nees Cda 147. italica Cda 147.

146.

Neesii

quadrata (Scop.) Nees

147.

124.


284 Rebonlia Rad. 114., 117., 118. - hemisphaerica (L.) Rad. 119. javanica Nees 120.

Hierin Lericri Scbif. 83. Sani. 72. Lindenbergi — lusitanica Lev. 75. lutescens Schwein. 100.

—

—

- longipes S. L.

— — —

Sullivanti

Lehm.

120.

121.

quadrata Bertol. 147. Rhakiocarpon conspersum Cda

Riccardia incurvata Lindb. fuscovirens Lindb. 189. maior Lindb. 188. multifida Lindb. 193.

— — — —

palmata Carr.

199.

angustifolia Gilib.

Baumgnrtneri

Scbif. 56.,

64.

Hüb.

55.,

57.

- Bischoffii

—

cavernosa Rad. ciliaris

Rotb

—

— — — — — —

77.

81.

ciliifera

Link

81.;

Rad.

86.

crystallina L. 56., 85. Crozalsii 75., 85. Curtisii 89. eudichotoma Biscb. 93.

epicarpa Wallr. erosa Delille 72.

- fluitans L.

56.,

72.

92.

- fruticulosa O. Müll. 199. - glauea L. 56., 60. glaucescens Corringt. 68. Gougetiana Mont. 75. Hewriquesii Lev. 75. Hübeneriana Lindenb. 56., 89. Hyi Lev. 62. imbricata Del. 61. - itermedia Müll. 72. intumescens Biscb. 56., 83. Klinggraeffii Got. 89. Lescuriana Aust. 56., 68.

— — — — —

— —

— —

—

— —

78.

— — — -

58.

cordata Villars

61.

marginata Lindenb. 68. — Michelii Rad. 55.. 56., 75. — minima L. 72.; Schmid. — nodosa Bonch. 93. — natans L. 99. — palmata Lindenb. 78. — pellucida Hoffm. 86. — papulosa Mori'is 72., 74. — paradoxa De Not. 78.

pedemontana Steph.

62.

58.

Warnst. 65. pyramidata Wild. 124.

pusilla

Raddiana

.lack.

e.

Lev.

72.

ruppinensis Warnst. 61. setosa Müll. 72. sorocarpa Bisch. 56., 71. Sommieri Lev. 75. spinosissima Steph. 75. — sübbifurca Wamst. 77. — suberispula Warnst. 65. subinermis Lindb. 62. tumida Lindenb. 78.

86.

55.,

— maior Rotb

— — — — —

canaliculata Hoffm. 93. eaneseens Stepb. 75. carnosa Wallr. 65. capillata Schmid. 100.

— eiliata Hoffm.

—

184.

93.

- bifurca Hoffni.

— — — — —

120.

189.

- sinuata Trev. 188. Riccardius pinguis S. F. Gr. Ricciaceae 42., 43. Riccia Mieb. 49. affinis Milde 83.

— — —

—

121.

microcephala (Tayl.) Nee»

mm

Velenovskyi Kav. 56., 75. venosa Roth 61. Wamstorfii Limpr. 56., 69.

Ricciella Br. 57.. 85. fluitans Br. 93.

— —

Hübeneriana

Du M.

89.

Ricciocarpns Cda 49., 96. - natans (L.) Cda 99. Roemeria multifida Rad. 192. — palmata Rad. 199. pinguis Rad. 184. Salviniella natans Hüb. 100.

—

Sarcomitrium Cda

180.

Scalius Hookeri S. F. Gr. Scopulina epiphylla Du M.

255.

208.

Sindonisce fragrans Cda

129.

Funckiana Cda 124. Sphaerocarpus terrestris

(Mich.)

—

170.

Staurophora pulchella

Willd.

Steltzia Lyeliii Lehm. 215. Thallocarpus Curtisii Lindenb.

166.

89.

Sm.

MONOGRAFIE CESKYCH JATROVEK. (HEPATICAE FRONDOSAE BOHEMIAE.) DIL I. JATROVKY LUPENITE

Recommend Documents