EVROPSKÁ UNIE PRO STUDENTY

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 1

EVROPSKÁ UNIE PRO STUDENTY

INSTITUT EVROPSKÉ DEMOKRACIE Radim Perlín editor

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 2

VYDAL INSTITUT EVROPSKÉ DEMOKRACIE

Projekt byl uskuteãnûn za finanãní podpory Úfiadu vlády âR v rámci realizace Koncepce informování o evropsk˘ch záleÏitostech.

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 1

Podûkování

Uãebnice, kterou právû otevíráte, se snaÏí struãnou a pfiitom srozumitelnou formou zv˘‰it mezi stfiedo‰kolsk˘mi studenty základní znalosti a informace o Evropské unii a jejích jednotliv˘ch institucích. Publikace si klade za cíl zv˘‰it znalosti o roli jednotliv˘ch orgánÛ EU, o procedurách rozhodování a o v˘znamu jednotliv˘ch institucí EU pro bûÏn˘ Ïivot obãanÛ v ãlensk˘ch státech. Uãebnice pfiedstavuje struãné kompendium o dosavadním v˘voji spolupráce státÛ Evropského spoleãenství a naznaãuje i pfiedpokládané budoucí trendy spolupráce ãlensk˘ch zemí EU.

Publikace by nevznikla bez intenzivní spolupráce celé fiady autorÛ. Je mi ctí, Ïe mohu podûkovat v‰em, ktefií se na pfiípravû publikace podíleli a ktefií radou, názorem nebo kritickou reflexí pfiispûli k vydání tohoto textu.

Dovolte mi, abych jmenovitû podûkoval jednotliv˘m autorÛm kapitol v uãebnici. Historie EU Evropsk˘ parlament Evropská komise Rada EU Hlavní evropské politiky Evropská ústavní smlouva Dal‰í evropské instituce Evropa regionÛ – regionální spolupráce Evropa studentÛ Hlavní fámy a povûsti o EU

Radomír Jansk˘, Evropsk˘ parlament Eduard Hulicius, Evropsk˘ parlament Martin Riegl, politolog Pavel Dobe‰, Institut Evropské demokracie Radim Perlín, Institut Evropské demokracie Stanislav Polãák, poradce Pavel Dobe‰, Institut Evropské demokracie Radim Perlín, Institut Evropské demokracie Eduard Hulicius, Evropsk˘ parlament Radim Perlín, Institut Evropské demokracie

Dále mi dovolte, abych podûkoval Tomá‰ovi Mikeskovi (Institut evropské demokracie), za pomoc pfii pfiípravû textu a vydání této uãebnice.

Speciální podûkování patfií Janû Hybá‰kové, poslankyni Evropského parlamentu, která sv˘mi radami poskytla mnoho cenn˘ch podnûtÛ pfii pfiípravû textu. Dále bych chtûl podûkovat Janu Kaslovi a Stanislavu Polãákovi, ktefií v rámci tohoto projektu pfiedná‰eli na jednotliv˘ch stfiedních ‰kolách.

Radim Perlín, editor Institut evropské demokracie Praha, listopad 2005

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 2

VáÏení studenti a dal‰í ãtenáfii, ktefií se zajímáte o problematiku Evropské unie. S velkou radostí vám pfiedstavuji novou struãnou uãebnici, která jednoduchou a srozumitelnou formou informuje o institucích a nûkter˘ch v˘znamn˘ch ãinnostech Evropské unie. Jako matka dvou dospívajících dcer a zároveÀ politiãka si jasnû uvûdomuji nedostatek podobn˘ch materiálÛ dostupn˘ch nejen studentstvu, ale i ‰ir‰í populaci, a proto jsem za tento pfiíspûvek vdûãná. ZároveÀ jej mohu vfiele doporuãit v‰em zájemcÛm. T˘m mlad˘ch i star‰ích odborníkÛ a profesionálÛ, kter˘ sestavil tento dokument, má mou plnou dÛvûru. V Evropském parlamentu a pfii diskusích se zájemci o informace t˘kající se mé práce i s Ïadateli o pomoc a poradu se ãasto setkávám s nedostateãn˘mi znalostmi o nadnárodní organizaci, jejímÏ ãlenem, stavebním kamenem a podstatou je i na‰e republika a my, její obãané. Proto je zapotfiebí kaÏdé informace, kaÏdé pfiíruãky a kaÏdé rady, která roz‰ífií znalosti mlad˘ch i star‰ích o Evropské unii. Znát jak Evropská unie funguje je stejnû logické jako znát co nejvíce informací o vlastním domovû, domu ãi bytû. Jenom informovaní lidé nebudou vystaveni nebezpeãí zjednodu‰ující demagogie ãi populismu. Jenom informovaní lidé, ktefií uvidí jasnou, demokratickou strukturu a smysl fungování na‰í spoleãné unie, budou plnohodnotn˘mi obãany âeské republiky i EU. Pfieji v‰em ãtenáfiÛm této uãebnice, aby v ní nalezli co nejvíce odpovûdí na své otázky a vyz˘vám zejména ty mlad‰í z vás, abyste svÛj ãas strávili v co nejvût‰í mífie právû uãením. Jenom vzdûlan˘m lidem patfií skvûlá budoucnost ve svobodném svûtû – a nyní jste v ideálním vûku na naãerpání co nejvût‰ího objemu informaci a Ïivotní moudrosti. Pfieji vám krásné ãtení a úspû‰né zvládnutí studia. Jana Hybá‰ková poslankynû Evropského parlamentu

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 3

O ãem se doãtete v tomto se‰itu Od 1. 5. 2004 jsme souãástí Evropské unie. Zdánlivû se s tímto datem pro v‰echny obãany âeska mnoho nezmûnilo, pfiesto v‰ak celá fiada dílãích a postupn˘ch zmûn nastala. Nejviditelnûj‰í, také nejménû podstatná, zmûna nastala pro v‰echny obãany pfii cestách do zahraniãí. Jistû v‰ichni oceÀují, Ïe nyní ve státech EU pohybujeme prakticky bez cestovních dokladÛ a procházíme celními pfiepáÏkami bez speciální kontroly. První viditelnûj‰í dopad na‰eho ãlenství v Evropské unie jsme si mohli uvûdomit pfii volbách do Evropského parlamentu v ãervnu 2004 a pfii jmenování ãesk˘ch zástupcÛ do jednotliv˘ch institucí EU. V˘znamnûj‰í zmûny nastávají a je‰tû budou pokraãovat v té ménû viditelné, ale pfiesto dÛleÏitûj‰í oblasti. âeská republika je rovnocenn˘m partnerem dal‰ích státÛ v rámci Evropské unie, mÛÏe zde prosazovat svoje návrhy a poÏadavky a spoleãnû s dal‰ími zemûmi uplatÀovat svoje názory ve volné diskuzi dal‰ích evropsk˘ch státÛ. V nûkter˘ch bodech se dafií prosazovat na‰e stanoviska, v jin˘ch bodech jsou na‰e návrhy, tak jak je to bûÏné v kaÏdé diskuzi, pfiehlasovány. Nejv˘raznûji je ãeská stopa v Evropû viditelná pfii podpofie opoziãních hnutí na Kubû nebo pfii formování mírového procesu mezi Izraelem a Palestinci. Mûsta a obce, podnikatelé i zemûdûlci mohou ãerpat prostfiedky z evropsk˘ch dotaãních fondÛ. Ti, kdo jsou na jednotlivé programy pfiipraveni, mohou velmi dobfie vyuÏít nabízenou podporu. Ostatní, ktefií ãekají, Ïe za nû nûkdo pfiipraví jednotlivé projekty a pfiinese jim finanãní prostfiedky na talífii, neuspûjí. Stále vût‰í poãet stfiedo‰kolsk˘ch a vysoko‰kolsk˘ch studentÛ tráví jeden rok nebo celou dobu studia na evropsk˘ch stfiedních ‰kolách a univerzitách. ·koly mají moÏnost ãerpat prostfiedky pro krátkodobé v˘mûny studentÛ a mlad˘ch absolventÛ. Mnozí ze studentÛ jiÏ nyní krátkodobû pracují v nûkter˘ch státech bez sloÏit˘ch administrativních formuláfiÛ. Podnikatelé vyváÏejí svoje zboÏí do dal‰ích státÛ EU bez celních bariér. Na hranicích zmizely dlouhé fronty kamionÛ, které ãekaly na celní odbavení. Ekonomick˘ úspûch jednotliv˘ch podnikatelÛ, ktefií chtûjí uspût v Evropû, je závisl˘ na znalosti obchodních pravidel EU i jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ. Chtûjí-li jednotliví farmáfii uspût, musejí se seznámit s mechanismy rozhodování na evropském zemûdûlském trhu aby posléze mohli vyuÏívat spoleãnou zemûdûlskou politiku EU. Evropská unie nepfiedstavuje jak˘si nadfiízen˘ institut nad jednotliv˘mi ãlensk˘mi státy, ale nabízí spoleãn˘ ekonomick˘ i sociální prostor a moÏnost uplatnûní jednotliv˘ch obãanÛ. Pouze skuteãnû pouãení, ale také odváÏní, obãané, ktefií se nebojí Evropu studovat, znát a sami osobnû vyzkou‰et, se mohou stát skuteãnû dÛstojn˘mi obãany âeské republiky a souãasnû také respektovan˘mi Evropany. Se‰it, kter˘ právû drÏíte pfied sebou, se snaÏí pfiinést základní informace o jednotliv˘ch orgánech EU. V textu najdete popis fungování základních orgánÛ EU, dozvíte se, jak pracuje Evropská rada, Komise EU, jaké kompetence má Evropsk˘ parlament a jaké jsou hlavní ãinnosti EU i jejich fungování. Pfieji vám v‰em abyste z tohoto textu získali nejen nové informace, ale abyste si i pomocí tohoto se‰itu uvûdomili moÏnosti, které ãlenství v Evropské unii pfiiná‰í. Evropská unie nabízí mnoho pfiíleÏitostí a záleÏí na kaÏdém z nás, jak je dovede vyuÏít. Radim Perlín editor

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 4

Obsah

1

Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .4

2

Pfiehled základních pojmÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5

3

Historie EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6

4 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6

Evropsk˘ parlament . . . . . . . SloÏení EP . . . . . . . . . . . . . . . . . Historie a pravomoci EP . . . . . . . Vliv a v˘znam EP . . . . . . . . . . . . Vedení – zpÛsob práce . . . . . . . . Sídlo a zamûstnanci . . . . . . . . . . Problémy – peníze a demokratick˘

..... ..... ..... ..... ..... ..... deficit

. . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

........ ........ ........ ........ ........ ........ ........

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

5 5.1 5.2 5.3

Rada Evropské unie . . . . . . . Rada Evropské unie . . . . . . . . . . Jaké jsou funkce Rady? . . . . . . . . Jak Rada Evropské unie pracuje?

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

.10 .10 .10 .10

6 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7

Evropská komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Historie Evropské komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . V˘znam EK vzrostl díky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Modely (funkce a podoby) Evropské komise . . . . Rozdíl mezi nafiízeními a regulativy . . . . . . . . . . . Vztah Evropské komise a Evropského parlamentu Struktura komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pfiehled komisafiÛ EK 2004 – 2009 . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

.......... .......... .......... .......... .......... .......... .......... ..........

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

.12 .12 .12 .12 .12 .12 .13 .13

7 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8

Politiky EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spoleãná zemûdûlská politika . . . . . . . . . . . Spoleãná regionální politika . . . . . . . . . . . . . Spoleãná zahraniãní a bezpeãnostní politika Spoleãná dopravní politika . . . . . . . . . . . . . . Spoleãná obchodní politika . . . . . . . . . . . . . Politika ochrany Ïivotního prostfiedí . . . . . . . Politika na ochranu spotfiebitele . . . . . . . . . . Dal‰í spoleãné politiky . . . . . . . . . . . . . . . . .

8 8.1 8.2 8.3

Evropská ústavní smlouva Vznik Evropské ústavní smlouvy Obsah evropské ústavy . . . . . . . Budoucnost Evropy . . . . . . . . . .

9 9.1 9.2

Evropsk˘ soudní dvÛr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 SloÏení soudního dvora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 Soud prvního stupnû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25

10 10.1 10.2

Evropa regionÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 V˘bor regionÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Euroregiony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

11 11.1 11.2 11.3

Evropa studentÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Co lze dûlat bûhem stfiedo‰kolského a vysoko‰kolského studia Co po studiu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Práce pro EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

12 12.1 12.2 12.3 12.4 12.5 12.6 12.7 12.8 12.9 12.10 12.11 12.12 12.13

M˘ty o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZdraÏování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velikost a zakfiivení banánÛ, okurek, jablek apod. . . . . . . . . . . . . . Pouliãní osvûtlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Záchodová prkénka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vãelí úly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hotová jídla v restauracích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Olomoucké tvarÛÏky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ·ipky na silnicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Danû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Proti královnin˘m psÛm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O v‰em budou rozhodovat anonymní, nevolení brusel‰tí byrokrati Zlovolná bruselská byrokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dûtská hfii‰tû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 13.1 13.2

Webové stránky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 Klíãové stránky o evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 Dal‰í odkazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32

4

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

... ... ... ...

. . . .

. . . .

.8 .8 .8 .8 .9 .9 .9

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... ....... .......

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

.14 .14 .16 .18 .18 .18 .19 .19 .19

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

.20 .20 .21 .22

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

.... .... .... ....

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

....... ....... ....... .......

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

.28 .28 .28 .29

............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ............................... ...............................

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

.30 .30 .30 .30 .30 .30 .31 .31 .31 .31 .31 .31 .31 .31

★

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 5

★ ★

Pfiehled základních pojmÛ

P¤EHLED ZÁKLADNÍCH POJMÒ EVROPSKÁ UNIE (EU) Nadnárodní organizace pro spolupráci ãlensk˘ch zemí v Evropû s duálním charakterem. EU je jednak mezinárodní organizace ãlensk˘ch zemí a souãasnû i spoleãenství obãanÛ s pfiímo volen˘mi reprezentanty – Evropsk˘m parlamentem. âlenské zemû pfienesly v˘kon ãásti národních kompetencí na orgány EU, které je vykonávají jednotnû ve v‰ech ãlensk˘ch zemích EU. Tfii základní pilífie EU ★ Evropská spoleãenství ★ Spoleãná zahraniãní a bezpeãnostní politika ★ Politika policejní a justiãní spolupráce

★

EVROPSK¯ PARLAMENT (EP) Evropsk˘ parlament (EP) je pfiímo volen˘ zastupitelsk˘ orgán Evropské unie. Jeho ãleny je 732 poslancÛ (Members of European Parliament – MEPs) volen˘ch v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech unie. Jejich poãet je rozloÏen vzhledem k populaãní velikosti ãlensk˘ch státÛ nerovnomûrnû. Poslanci jsou voleni na 5 let. Pfií‰tí volby probûhnou v kvûtnu 2009.

★

EVROPSKÁ KOMISE (EK) Evropská komise pfiedstavuje nadnárodní zájmy EU, kterou zastupuje navenek i dovnitfi prostfiednictvím regionální kanceláfie. Fakticky se jedná o exekutivní orgán EU. Její ãinnost se soustfiedí pfiedev‰ím na podporu a dal‰í rozvoj integraãního procesu i jednotliv˘ch aktivit spoleãenství, jakoÏ i na pfiípravu pfiíslu‰né legislativy. Evropská komise je vybírána Evropskou radou a potvrzována Evropsk˘m parlamentem na 5 let. Evropská komise plní tfii hlavní funkce: 1. Zaji‰Èuje provádûní primárních smluv (¤ímské smlouvy, Smlouvy o Evropské unii a dal‰ích), jakoÏ i aktÛ vydan˘ch na jejich základû (nafiízení, smûrnic, rozhodnutí). 2. Navrhuje legislativu EU, má vlastní rozhodovací pravomoc v nûkter˘ch spoleãn˘ch politikách a v záleÏitostech mezinárodnû-obchodních vztahÛ, je správcem spoleãného rozpoãtu. Na základû zmocnûní mÛÏe samostatnû vydávat normy administrativního charakteru. K ochranû trhu ES (Evropského spoleãenství, dále jen ES) pfied dumpingov˘mi dovozy ze tfietích zemí mÛÏe na omezené období vyhlásit preventivní opatfiení. 3. Je ochráncem právního systému ES. Po zji‰tûní poru‰ení práva ES podává Ïalobu k Evropskému soudnímu dvoru.

★

EVROPSKÁ RADA Je hlavním politick˘m orgánem EU. âleny jsou pouze hlavy státÛ a vlád (tj. prezidenti nebo minister‰tí pfiedsedové, pfiípadnû obojí) v‰ech zemí EU a pfiedseda Evropské komise. Evropská rada se schází vût‰inou ãtyfiikrát za rok (minimálnû v‰ak dvakrát do roka). Tento orgán má nejvy‰‰í rozhodovací pravomoc. Klíãov˘m úkolem Evropské rady je dávat podnûty pro rozvoj unie a vymezovat její obecné politické smûry. Evropská rada tedy neschvaluje právní normy, ale pfiijímá politická rozhodnutí; z jejího jednání vycházejí podnûty pro dal‰í rozvoj integraãního procesu. Evropská rada se nûkdy naz˘vá „Evropsk˘ summit“.

★

RADA EVROPSKÉ UNIE Tento orgán se skládá z jednotliv˘ch ministrÛ vlád v‰ech ãlensk˘ch zemí EU. Rada se schází pravidelnû, aby pfiijímala usnesení a evropskou legislativu. Pro fie‰ení jednotliv˘ch problémÛ se schází vÏdy ve sloÏení odpovídajících ministrÛ ãlensk˘ch zemí. Neexistuje tedy jedna Rada EU, ale více sloÏení podle aktuálnû fie‰eného tématu. Rada Evropské unie se rovnûÏ uvádí pod názvy Rada ministrÛ, Rada EU, Rada.

★

¤ÍMSKÉ SMLOUVY Základní právní dokumenty Evropského spoleãenství. ¤ímské smlouvy zaloÏily Evropské hospodáfiské spoleãenství (EHS) a Evropské spoleãenství pro atomovou energii (EURATOM). ¤ímské smlouvy ustavily v roce 1957 dvû komise s oddûlen˘mi kompetencemi: ★ Komise EHS ★ Komise Euratomu ¤ímské smlouvy byly podepsány v roce 1957 v ¤ímû a zaãaly platit od 1. 1. 1958.

★

EVROPSKÉ SPOLEâENSTVÍ UHLÍ A OCELI (ESUO) Evropské spoleãenství uhlí a oceli bylo zamûfieno na koordinaci politiky v oblasti tûÏby a hutnictví. ESUO bylo mezinárodní organizací pro spolupráci v oblasti hospodáfiské politiky v Evropû, které vzniklo v roce 1951 z iniciativy Francie. Svou ãinnost ukonãilo po padesáti letech v roce 2002.

★

EVROPSKÉ HOSPODÁ¤SKÉ SPOLEâENSTVÍ (EHS) Evropské hospodáfiské spoleãenství je organizace pro ekonomickou spolupráci ãlensk˘ch státÛ. Bylo ustanoveno na základû ¤ímsk˘ch smluv v roce 1957 s cílem koordinace ekonomické spolupráce a jednotliv˘ch politik ãlensk˘ch státÛ. Nyní je integrální souãást EU.

★

EVROPSKÉ SPOLEâENSTVÍ PRO ATOMOVOU ENERGII (EURATOM) Evropské spoleãenství pro atomovou energii je pfiedchÛdcem EU a bylo zamûfieno na vyuÏití jaderné energie. Vzniklo ustanovením v ¤ímsk˘ch smlouvách roku 1957. Nyní je integrální souãástí EU.

★

RADA EVROPY Rada Evropy je mezivládní organizací, která byla vytvofiena v roce 1949. Skládá se ze 45 zemí vãetnû 21 zemí ze stfiední a v˘chodní Evropy. Rada Evropy sídlí ve ·trasburku a jejím hlavním cílem je chránit lidská práva, podporovat kulturní rÛznorodost Evropy a bojovat proti sociálním problémÛm. Rada Evropy pfiijala Evropskou úmluvu o ochranû lidsk˘ch práv a svobod a pro jejich uplatÀování ustavila Evropsk˘ soud pro lidská práva. Rada Evropy nemá pfiímou souvislost s Evropskou unii.

5

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 6

★

HISTORIE EVROPSKÉ UNIE ★ ROBERT SCHUMAN ★ EHS, EURATOM, ESUO ★ JACQUES DELORS ★ SPOLEâN¯ TRH ★ EVROPSKÁ MùNOVÁ UNIE vropská unie je unikátním jevem mezinárodní spolupráce. Je jedineãná v tom, Ïe se v ní ãlenské státy rozhodly vzájemnû sdílet velkou ãást sv˘ch národních kompetencí, které jsou nyní rozhodovány spoleãnû na evropské úrovni a uplatÀují se stejnû v kaÏdé ãlenské zemi. Tak velké sdílení národní suverenity jaké existuje uvnitfi EU, je ve svûtû ojedinûlé, jelikoÏ národní suverenita je tradiãnû povaÏována za jednu ze základních vlastností nezávisl˘ch státÛ. Pfiesto EU vytvofiila spoleãn˘ trh s cílem volného pohybu osob, zboÏí, sluÏeb a kapitálu a nedávno také spoleãnou mûnu euro. První pravidla spolupráce mezi ãleny EU jsou obsaÏena v zakládajících smlouvách z let 1951 (Smlouva o Evropském spoleãenství uhlí a oceli, tzv. ESUO) a 1957 (Smlouva o Evropském hospodáfiském spoleãenství, tzv. EHS, a Spoleãenství pro atomovou energii, tzv. EURATOM). ProtoÏe evropskou spolupráci tvofiily v‰echny tfii smlouvy, pouÏívá se pro nû zkrácen˘ v˘raz Evropská spoleãenství (dále jen ES). Jak vypl˘vá z názvu první zakládající smlouvy, prvními oblastmi spolupráce nebyl spoleãn˘ trh se zboÏím ãi spoleãná

E

Robert Schuman

6

Podpis ¤ímsk˘ch smluv

mûna, ale ponûkud nezáÏivnû znûjící spoleãn˘ trh s uhlím a ocelí. Je pro to jednoduché, ale dÛleÏité vysvûtlení. ES vznikla z iniciativy Francie a dal‰ích válkou zniãen˘ch evropsk˘ch státÛ, které od konce druhé svûtové války v roce 1945 hledaly moÏnosti spolupráce a nas-

1952 1957 1987 1993 2002

– – – – –

zaloÏení ESUO ¤ímské smlouvy Jednotn˘ evropsk˘ akt Maastrichtské smlouvy pfiechod na euro

tolení míru a prosperity v Evropû. Po zaloÏení NATO a Rady Evropy se cestou této spolupráce stalo od roku 1952 právû ESUO mezi Francií, Nûmeckou spolkovou republikou, Itálií, Nizozemím, Belgií a Lucemburskem, které spojily své tûÏké prÛmysly a tím zabránily jejich zneuÏití jednou z ãlensk˘ch zemí pro váleãné úãely. Autorem této my‰lenky byl tehdej‰í francouzsk˘ ministr zahraniãních vûcí Robert Schuman, kter˘ ji oficiálnû navrhl ostatním zmínûn˘m zemím dne 9. kvûtna 1950, jenÏ je také povaÏován v EU za Den Evropy. Nové oblasti spolupráce brzy následovaly. V roce 1958 vzniklo jiÏ v˘‰e zmínûné EHS a v jeho rámci byla roku 1968 dovr‰ená celní unie, kde se zboÏí uvnitfi Spoleãenství pohybuje bez cla. Skuteãn˘ spoleãn˘ trh EU s voln˘m pohybem nejen zboÏí, ale i osob, sluÏeb a kapitálu je v‰ak dodnes ve stádiu dovr‰ování a je zdrojem sobecké ochrany národních zájmÛ a protekcionismu. K ãásteãnému zlep‰ení této situace do‰lo po spu‰tûní tzv. Jednotného evropského aktu v roce 1987, jehoÏ iniciátorem byl pfiedseda

Evropské komise Jacques Delors, kter˘ si dal za cíl odstranûní v˘‰e zmínûn˘ch pfiekáÏek do roku 1993. V˘sledkem bylo, podstatné odstranûní pfiekáÏek ve volném pohybu zboÏí, osob a kapitálu, coÏ v‰ak zatím nelze fiíci o sluÏbách. Uveden˘ stav v‰ak nezabránil tomu, aby se o ãlenství v EU ucházelo stále více zemí, které znamenají pro EU pfiíleÏitost roz‰ífiit a prohloubit trh s nepopirateln˘mi ekonomick˘mi a politick˘mi v˘hodami jak pro ãlenské státy, tak i samotnou EU. Velká Británie, Irsko a Dánsko pfiistoupily v roce 1973, ¤ecko v roce 1981, ·panûlsko a Portugalsko v roce 1986, Finsko, ·védsko a Rakousko v roce 1995 a v zatím posledním roz‰ífiení roku 2004 pfiistoupila i âeská republika spolu s dal‰ími devíti státy: Polskem, Maìarskem, Slovinskem, Estonskem, Litvou, Loty‰skem, Maltou a Kyprem. K pfií‰tímu roz‰ífiení o Bulharsko a Rumunsko dojde témûfi jistû roku 2007 a Chorvatsko a Turecko právû zahájily jednání o vstupu. To znamená, Ïe v posledních tfiiceti letech se EU roz‰ífiila z pÛvodních 6 ãlenÛ na 25 respektive na 27 a více v budoucnosti. Jen Norsko a ·v˘carsko odmítly referendem jednání o vstupu do EU a kurióznû Maroku

Jean Monet

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 7

Historie EU

FINSKO

ETAPY ROZ·I¤OVÁNÍ EU rok vstoupení: 1957

NORSKO

·VÉDSKO

RUSKO

âASOVÁ P¤ÍMKA V¯ZNAâN¯CH UDÁLOSTÍ V HISTORII EU

ESTONSKO

1973 1981

LOTY·SKO

1986 1995

LITVA

DÁNSKO

2004

1950

Evropská deklarace – Robert Schuman

1951

Evropské spoleãenství uhlí a oceli (ESUO)

1957

Euratom, EHS - ¤ímské smlouvy, vznik Evropského spoleãenství (Nûmecko, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí, Lucembursko)

1967

spojení tfií komisí – vznik jednotné Evropské komise a spoleãn˘ch orgánÛ

1968

celní unie – odstranûní celních bariér pro pohyb zboÏí mezi státy spoleãenství

1973

pfiistoupení Velké Británie, Irska, Dánska

1974

ustanovení Evropské rady

1979

první v‰eobecné volby do Evropského parlamentu

1981

pfiistoupení ¤ecka

1986

pfiistoupení ·panûlska a Portugalska

1987

Jednotn˘ evropsk˘ akt – odstranûní vnitfiních pfiekáÏek obchodu do roku 1993

1991

Maastrichtské dohody – ke spoleãnému trhu pfiibyla Spoleãná zahraniãní a bezpeãnostní politika a Politika policejní a justiãní spolupráce (platné od 1993), dohoda o zavedení eura

1993

Spoleãn˘ mûnov˘ prostor (virtuální euro – ECU)

1995

pfiistoupení Finska, ·védska, Rakouska

2001

smlouva z Nice – stanovení poãtu komisafiÛ, zmûna váhy hlasÛ jednotliv˘ch státÛ

2002

zavedení eura jako skuteãného platidla

2004

pfiistoupení státÛ stfiední a v˘chodní Evropy (âR, Slovensko, Polsko, Maìarsko, Slovinsko, Estonsko, Litva, Loty‰sko, Malta a Kypr)

2004

zahájení diskuze o Evropské ústavû

2005

zahájení pfiístupov˘ch rozhovorÛ s Chorvatskem a Tureckem

2007

pfiistoupení Bulharska a Rumunska

BùLORUSKO

IRSKO VELKÁ BRITÁNIE

POLSKO

NIZOZEMÍ BELGIE

UKRAJINA

NùMECKO âESKO SLOVENSKO

MOLDAVSKO FRANCIE

RAKOUSKO

MAëARSKO RUMUNSKO

·V¯CARSKO SLOVINSKO CHORVATSKO

BOSNA

SRBSKO BULHARSKO

ITÁLIE MAKEDONIE PORTUGALSKO

ALBÁNIE TURECKO

·PA≈ùLSKO ¤ECKO

byla v roce 1987 Evropskou komisí odmítnuta pfiihlá‰ka na základû toho, Ïe není evropskou zemí. Îádná zemû nikdy neusilovala o vystoupení z EU. Je zfiejmé, Ïe v˘hody z ãlenství v EU jsou reálné a byly základním kritériem pfii rozhodování o pfiistoupení v‰ech souãasn˘ch ãlensk˘ch zemí. Evropská unie je v‰ak dnes více neÏ spoleãn˘m trhem. Od zmûny smlouvy o ES v roce 1991 (platné od r. 1993) v Maastrichtu pfiibyla ke spoleãnému trhu Spoleãná zahraniãní a bezpeãnostní politika a Politika policejní a justiãní spolupráce. Tyto dva dodateãné „pilífie“ spolu s pilífiem Evropská spoleãenství daly vzniknout Evropské unii tak, jak ji známe dnes. Dal‰í zmûny nastaly v prohloubení evropské integrace v fiadû politik jako napfi. regionální, Ïivotního prostfiedí a sociální. Poslední velké prohloubení v evropské integraci se uskuteãnilo v roce 1999 vznikem Evropské mûnové unie (dále jen EMU) a následn˘m fyzick˘m pfiechodem na spoleãnou mûnu v roce 2002 nejprve v jedenácti a o rok pozdûji dvanácti státy EU. Podobnû jako bylo zdlouhavé zavést jednotn˘ trh EU, i pfiechod na spoleãnou mûnu trval dekády

spí‰e neÏ léta. PfiedchÛdcem EMU byl Evropsk˘ mûnov˘ systém (EMS), kter˘ vznikl v roce 1979, ale jeho fungování ovlivnila nesourodost ekonomik ãlensk˘ch státÛ. Dodnes pfietrvávající rozdíly v ekonomick˘ch a sociálních modelech zemí EU a jejich rozdílná efektivita pfii fie‰ení problémÛ nezamûstnanosti, globalizace ãi bezpeãnosti, pfiispûly k odmítnutí Smlouvy ustavující Evropskou ústavu ve francouzském a nizozemském referendu roku 2005. Tato ústava si kladla za cíl zjednodu‰it rozhodování v Radû Evropské unie, posílit roli Evropského parlamentu a vytvofiit v˘raznûj‰í zahraniãní politiku unie. Nicménû, tak jak tomu bylo i v pfiedchozích situacích tzv. krizí EU, evropská integrace je stavûna jak na úspû‰ích z vyuÏívání spoleãn˘ch zdrojÛ a pfiíleÏitostí, tak i na pouãeních z neúspûchÛ a krizí. Je to dynamick˘ proces, kter˘ je stejnû jako globalizace pfiirozen˘m odrazem rostoucí aktivity a vztahÛ mezi národy a kulturami.

OTÁZKY K PROCVIâENÍ

Jacques Delors

1. Jak dlouho jiÏ trvá evropská integrace? 2. V kolikátém roz‰ífiení EU byla pfiijata âeská republika? 3. Proã nebylo Maroko pfiijato jako kandidátská zemû EU? 4. Pokud se EU roz‰ífií i o Turecko, existují nûjaké hranice Evropy, za které by se EU jiÏ nemûla roz‰ifiovat? 5. Byla spoleãná mûna zavedena ve stejné dobû jako Evropská mûnová unie?

7

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 8

★

EVROPSK¯ PARLAMENT ★ POSLANECKÉ KLUBY ★ PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ ★ V¯BORY EP ★ MEZIPARLAMENTNÍ DELEGACE

★ P¤EDSEDA EP ★ SÍDLO – ·TRASBURK – PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ

★ MÍSTA JEDNÁNÍ – LUCEMBURK A BRUSEL

4.1 SloÏení EP Evropsk˘ parlament (EP) je pfiímo volen˘ zastupitelsk˘ orgán Evropské unie. Skládá se ze 732 poslancÛ (Members of European Parliament – MEPs) volen˘ch v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech unie. Jejich poãet je rozloÏen vzhledem k velikosti

váno národními parlamenty a ãleny prvního „Evropského parlamentu“ byli pouze poslanci jednotliv˘ch národních parlamentÛ. Tato praxe jmenování pfiíslu‰níkÛ tûlesa trvala aÏ do roku 1979. Ve dnech

7. – 10. ãervna 1979 bylo poprvé pfiímo zvoleno 410 poslancÛ, ktefií nesmí zastávat volené funkce v národních legislativách anebo vládách. Pfiímé volby se od roku 1979 opakují kaÏd˘ch pût let, poslední se odehrály 10. – 13. ãervna 2004. S roz‰ifiováním ES a EU se zvy‰oval poãet poslancÛ na dne‰ních 732 (786 od roku 2007 kvÛli pfiíchodu rumunsk˘ch a bulharsk˘ch poslancÛ, ov‰em toto ãíslo nemá v budoucnu pfiesahovat 700).

2004 – Zatím poslední volby do EP

ãlensk˘ch státÛ nerovnomûrnû – nejlidnatûj‰í Nûmecko má 99 poslancÛ, nejménû lidnatá Malta 5, âeská republika 24. To znamená, Ïe jeden nûmeck˘ europoslanec zastupuje asi 830 000 lidí, maltsk˘ 80 000 a ãesk˘ 437 000. Zvolení poslanci se neshromaÏìují do poslaneck˘ch klubÛ na základû národnosti, ale podle své politické pfiíslu‰nosti – poslanci zvolení za liberální strany do liberálního klubu, socialisté do socialistického atd. Od roku 1999 je v Evropském parlamentu sedm poslaneck˘ch klubÛ a nûkolik desítek nezafiazen˘ch poslancÛ. Hlavními pracovními orgány EP jsou v˘bory, meziparlamentní delegace a plenární zasedání, jeÏ schvaluje nebo odmítá legislativní akty. 4.2 Historie a pravomoci EP Prvním parlamentním shromáÏdûním bylo Spoleãné shromáÏdûní Evropského spoleãenství uhlí a oceli, které se se‰lo v roce 1952. Jeho 78 ãlenÛ bylo jmeno8

pfiijímání smluv a pfii projednávání otázek net˘kajících se spoleãného trhu jsou poslanci dotázáni na názor, kter˘ ov‰em nemá Ïádnou právní váhu

V˘bory EP – 20 stál˘ch v˘borÛ, 2 podv˘bory a 1 nestál˘ v˘bor. KaÏd˘ poslanec je ãlenem 1- 2 v˘borÛ a náhradníkem v 1- 2 dal‰ích. Ve v˘borech se podrobnû projednávají jednotlivé legislativní dokumenty podle jejich problematiky (rozpoãet v rozpoãtovém v˘boru, zemûdûlské otázky v zemûdûlském). Delegace EP – 33 delegací mezi parlamenty neãlensk˘ch státÛ EU a EP. KaÏd˘ poslanec je ãlenem 1 delegace a náhradníkem v dal‰í. Delegace rozvíjí vztahy mezi unií a zbytkem svûta. Plenární zasedání je vrcholn˘m orgánem EP sloÏen˘m ze v‰ech poslancÛ. Zasedá jednou mûsíãnû 3 dny ve ·trasburku a 1 den v Bruselu.

1979 – První v‰eobecné volby do Evropského parlamentu

Budova Evropského parlamentu ve ·trasburku

★ Konzultace – consultation – napfi. pfii

2009 – Pfií‰tí volby do EP (volby probíhají souãasnû ve v‰ech zemích Evropské unie) 732 poslancÛ ze v‰ech ãlensk˘ch zemí, 24 poslancÛ Evropského parlamentu zvolen˘ch za âesko PÛvodní shromáÏdûní postrádalo v˘razné pravomoci a bylo spí‰e reprezentativním orgánem. Postupnû mu v‰ak bylo Evropskou radou udíleno stále více moci. Od roku 1962 se shromáÏdûní samo naz˘valo parlamentem, ov‰em oficiálnû tuto zmûnu jména schválila rada aÏ roku 1986. Po dlouh˘ch jednáních se bûhem 80. (Jednotn˘ evropsk˘ akt) a 90. let (Smlouvy z Maastrichtu, Amsterdamu a Nice) pravomoci EP ustálily na tûchto principech: ★ Spolupráce – co-decision – v fiadû právních pfiedpisÛ t˘kajících se pfiedev‰ím hospodáfiství a Ïivotního prostfiedí musí EP souhlasit s Radou, jinak nedojde k jejich pfiijetí

★ Kooperace – cooperation – dnes platí

★

★

★

★

jenom pro ãtyfii oblasti hospodáfiské a mûnové politiky. Pokud EP dvoutfietinovou vût‰inou pfiijme názor, proti nûmuÏ nebude komise protestovat, rada jej musí akceptovat Kontrola – control – EP kontroluje a schvaluje nejen rozpoãet, ale i chování Evropské komise pomocí interpelací a vy‰etfiovacích v˘borÛ; také musí schválit sloÏení komise navrÏené radou; Vzetí na vûdomí – assent – v nûkolika málo oblastech, t˘kajících se napfi. strukturálních a kohezních fondÛ EP pouze bere na vûdomí jednomyslné rozhodnutí rady Potfieba schválení EP – zejména v pfiípadû rozpoãtu (kde v‰ak EP nesmí mûnit mandatorní v˘daje, napfi. v˘daje t˘kající se Spoleãné zemûdûlské politiky) a pfii pfiijímání nov˘ch ãlenÛ unie Dal‰í – EP se mÛÏe odvolávat k Evropskému soudnímu dvoru, volí Evropského ombudsmana a jsou mu adresovány petice evropsk˘ch obãanÛ, ktefií se také mohou obracet pfiímo na své poslance

Volby do EP – volby do EP se vÏdy odehrávají v del‰ím ãasovém horizontu vzhledem k tomu, Ïe v Nizozemsku se tradiãnû hlasuje ve stfiedu, ve Spojeném království ve ãtvrtek a v ostatních státech bûhem tfií víkendov˘ch dní; do roku 2004 byly téÏ volební systémy v kaÏdém státû mírnû odli‰né. Dnes se v‰ude volí podle proporãního systému, ov‰em podrobnosti se stále li‰í. Nûkteré státy jsou celé jedním obvodem, jiné jsou rozdûlené. 4.3 Vliv a v˘znam EP V roce 1979 poslanci konstatovali, Ïe EP není ve skuteãnosti „parlamentem“, jelikoÏ postrádá fiadu suverénních pravomocí v politick˘ch, ústavních a rozhodovacích otázkách, které jsou vlastní kaÏdé národní

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 9

Evropsk˘ parlament Zasedání Evropského parlamentu

legislativû. I pfies fiadu v˘razn˘ch zv˘‰ení parlamentní moci EP dodnes není ekvivalentem národních parlamentÛ – je spí‰e „evropsk˘m parlamentním shromáÏdûním“. EP mÛÏe v˘znamnû ovlivÀovat otázky spoleãného trhu, problematiku Ïivotního prostfiedí a zdraví obãanÛ a rozpoãet EU. Mezi hlavní chybûjící pravomoci patfií moÏnost závaznû navrhovat novou legislativu (EP mÛÏe pouze pfiijímat rezoluce nabádající ostatní instituce k podniknutí vlastní iniciativy) a nemoÏnost v˘raznû ovlivÀovat záleÏitosti t˘kající se napfi. otázek justice a vnitra nebo zahraniãnû-bezpeãnostní politiky. 4.4 Vedení – zpÛsob práce V ãele EP stojí pfiedseda volen˘ v‰emi poslanci na 2,5 roku (polovinu volebního období). První polovinu volebního období 2004 – 2009 je pfiedsedou ‰panûlsk˘ socialista Josep Borrell, od roku 2007 jím

bude nûmeck˘ kfiesÈansk˘ demokrat Hans-Gert Pöttering. Pfiedsedovi pomáhá 14 místopfiedsedÛ (za âR od 2004 Miroslav Ouzk˘, ODS) a 5 kvestorÛ – poslancÛ zvolen˘ch sv˘mi kolegy pro komunikaci s technick˘m zázemím. Neformálním orgánem je konference pfiedsedÛ klubÛ, na níÏ pfiedsedové silou poãtu poslancÛ sv˘ch klubÛ pfiedbûÏnû schvalují body jednání plenárních schÛzí. Pfiedseda EP udûluje jednotlivé legislativní akty zaslané komisí a radou k projednání pfiíslu‰n˘m v˘borÛm, kde je jim podle politického klíãe urãen zpravodaj.

Ten vypracuje zprávu a seznam navrÏen˘ch dodatkÛ – pokud moÏno kompromisnû schválen˘ch vût‰inou poslancÛ a klubÛ. Po schválení zprávy v˘borem je pak zpráva, a s ní i legislativa, pfiijata nebo zamítnuta plenárním shromáÏdûním. Za úãelem ‰etfiení ãasu a efektivity práce jsou pfiísnû dodrÏovány ãasové limity pro jednotlivé fieãníky. 4.5 Sídlo a zamûstnanci Oficiální sídlo EP je ve francouzském ·trasburku. Jednání v˘borÛ a delegací v‰ak probíhá v Bruselu a velká ãást administrativy sídlí v Lucemburku. Proto se EP pfiezdívá téÏ „nomádsk˘ parlament“. K zaji‰tûní práce EP je zamûstnáno asi 6 000 úfiedníkÛ, z toho 2 000 ãiní tlumoãníci a pfiekladatelé. KaÏd˘ poslanec si mÛÏe najmout libovoln˘ poãet asistentÛ a sekretáfiek, kter˘ch je kolem 1 200. 4.6 Problémy – peníze a demokratick˘ deficit Velk˘m problémem EP je jeho údajná pl˘tvavost – kaÏdomûsíãní stûhování do ·trasburku stojí asi 200 milionÛ euro roãnû. Poslanci EP ov‰em pravidelnû hlasují pro „usazení“ EP – jejich názor je

pfiímo volená instituce unie má stále je‰tû pfiíli‰ malé pravomoci. Obãané na jednu stranu pfiedpokládají Ïe „parlament“ musí mít „parlamentní – politickou“ moc, na druhou stranu sami vysokou neúãastí v eurovolbách (v roce 2004 pouze 45,6 % obãanÛ EU) dávají najevo svÛj nezájem

Josep Borrell

o jeho sloÏení. Díky tomu je v EP nadproporãní zastoupení stran, které v národních volbách obyãejnû neslaví úspûch a umírnûné strany levice a pravice jsou tak nuceny k úzké spolupráci. Chybí tak ideologicky jasnû profilovaná vût‰ina.

TABULKA POSLANECK¯CH KLUBÒ (K 8. 11. 2005) Poslanecké kluby ELS-ED (kfiesÈanská a konzervativní pravice) SES (socialistická levice) ALDE (liberálové – lev˘ stfied) Zelení/EAS (zelení a regionální strany) SEL/SSL (komunistická levice) NEZ/DEM (euroskeptické strany) UEN (nacionalistická pravice) Nezafiazení poslanci Celkem: v‰ak vÏdy vetován radou kvÛli postoji Francie. Problémem je absence jednotného statutu poslancÛ – dnes jsou tedy placeni podle národních zvyklostí (ital‰tí poslanci tak mají mûsíãní plat asi 12 000 euro, zatímco ãe‰tí 2 000 a eston‰tí 900 euro). Aby mohli ti nejchud‰í „pfieÏívat“, jsou jim vypláceny nejrÛznûj‰í pfiíplatky za cestování a úãast na hlasování a jednání a navíc 14 000 euro mûsíãnû pro zaji‰tûní asistentÛ a sekretáfiek. Tyto „v˘hody“ jsou terãem kritiky. Hlavní slabinou v‰ak zÛstává tvrzení o demokratickém deficitu. EP jako jediná

âlenÛ 267 201 89 42 41 36 27 29 732

Z toho z âR 14 2 6 1 1 24

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. Je Evropsk˘ parlament podobn˘m zákonodárn˘m sborem jako jednotlivé národní parlamenty? 2. Schvaluje Evropsk˘ parlament v‰echna rozhodnutí rady a komise? 3. Volí Evropsk˘ parlament pfiedsedu komise? 4. Proã se Evropskému parlamentu fiíká „nomádsk˘ parlament“? 5. V kterém klubu pracuje nejvíce ãesk˘ch poslancÛ?

Shrnutí Evropsk˘ parlament je zastupitelsk˘m orgánem ãlensk˘ch zemí. Do EP je voleno celkem 732 poslancÛ ze v‰ech ãlensk˘ch zemí. Rozhoduje o nûkter˘ch návrzích Rady EU a návrzích Komise EU, schvaluje kaÏdoroãní rozpoãet EU, potvrzuje ãleny Evropské komise a volí pfiedsedu Evropského parlamentu. Poslanci (MEP) jsou sdruÏeni podle politické pfiíslu‰nosti do frakcí – politick˘ch klubÛ a dále pracují v jednotliv˘ch odborn˘ch v˘borech a meziparlamentních delegacích.

9

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 10

★

RADA EVROPSKÉ UNIE ★ RADA EVROPSKÉ UNIE ★ EVROPSKÁ RADA ★ COREPER ★ GENERÁLNÍ SEKRETARIÁT ★ KVALIFIKOVANÁ VùT·INA

5.1 Rada Evropské unie Rada Evropské unie (dále jen Rada), nûkdy rovnûÏ oznaãována jako Rada ministrÛ, je hlavním rozhodovacím orgánem Evropské unie. Je dÛleÏité ji nezamûÀovat s Radou Evropy nebo Evropskou radou (viz. klíãové pojmy). Rada EU je tvofiena ministry 25 ãlensk˘ch zemí, ktefií jsou zodpovûdní za záleÏitosti vypl˘vající z agendy Rady: zahraniãní záleÏitosti, zemûdûlství, prÛmysl, doprava atd. Pokud má tedy Rada projednávat napfi. záleÏitosti Ïivotního prostfiedí, zasedání se bude úãastnit ministr pro Ïivotní prostfiedí z kaÏdé ãlenské zemû EU a Rada se bude oznaãovat jako „Rada pro Ïivotní prostfiedí“. Dohromady existuje devût rÛzn˘ch sestav Rady: 1. V‰eobecné záleÏitosti a vnûj‰í vztahy 2. Ekonomické a finanãní záleÏitosti (Ecofin) 3. Justice a vnitfiní vûci 4. Zamûstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotfiebitele 5. Konkurenceschopnost 6. Doprava, telekomunikace a energetika 7. Zemûdûlství a rybolov 8. Îivotní prostfiedí 9. Vzdûlání, mládeÏ a kultura

Zasedací stÛl Evropské rady v Hampton Court

Podpis ministra je podpisem celé vlády dané zemû. Ministr je za rozhodnutí odpovûdn˘ svému národnímu parlamentu a tím i obãanÛm. Takto je zaji‰tûna legitimita demokratického rozhodování Rady.

1949 – zaloÏení Rady Evropy 1957 – ¤ímské smlouvy 1974 – zfiízena Evropská rada listopad 2004 – vstoupilo v platnost nové váÏení hlasÛ (12 hlasÛ pro âesko pfii hlasování v Radû EU)

5.2 Jaké jsou funkce Rady? Rada má ‰est klíãov˘ch funkcí: 1. Schvalovat evropské právo. Vût‰ina legislativy EU je pfiijímána spoleãnû s Radou a Evropsk˘m parlamentem. 2. Koordinovat v‰eobecné hospodáfiské politiky ãlensk˘ch státÛ. Tuto koordinaci provádí ministfii hospo-

dáfiství a financí, ktefií spoleãnû tvofií Radu pro hospodáfiské a finanãní záleÏitosti (Ecofin). 3. Uzavírat mezinárodní smlouvy mezi EU a jedním ãi více státy nebo mezinárodními organizacemi. Tyto dohody mohou zahrnovat oblasti jako napfiíklad obchod, spolupráci a rozvojovou pomoc, nebo se mohou zab˘vat konkrétními záleÏitostmi (napfi. textilem, rybolovem, dopravou apod.) 4. Spoleãnû s Evropsk˘m parlamentem schvalovat rozpoãet EU. Roãní rozpoãet EU podléhá spoleãnému schválení ze strany Rady a Evropského parlamentu. 5. Rozvíjet spoleãnou zahraniãní a bezpeãnostní politiku EU. 6. Koordinovat spolupráci mezi národními soudy a policejními silami v trestních vûcech. V pfiípadech, kdy trestná ãinnost pfiesahuje hranice státÛ (drogová kriminalita, terorismus, mezinárodní podvody apod.), je více efektivnûj‰í postupovat spoleãnû a proto se vytváfií nástroje, které umoÏÀují lep‰í a rychlej‰í spolupráci policejních sborÛ (Europol) a soudÛ (Eurojust) jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ. 5.3 Jak Rada Evropské unie pracuje? KaÏd˘ ãlensk˘ stát EU má svÛj stál˘ t˘m, tzv. COREPER, kter˘ ho zastupuje a brání jeho národní zájmy na úrovni EU. Úkolem COREPERu je pfiíprava podkladÛ a legislativních dokumentÛ s v˘jimkou zemûdûlsk˘ch záleÏitostí, které fie‰í Zvlá‰tní v˘bor pro zemûdûlství. COREPERu pomáhá fiada pracovních skupin sestaven˘ch z úfiedníkÛ národních administrativ. Podle jeho doporuãení se pak pfii hlasování fiídí jednotliví ministfii z ãlensk˘ch státÛ. Pfiedsednictví Rady má rovnûÏ k dispozici generální sekretariát, kter˘ pfiipravuje a zaji‰Èuje fungování práce Rady na v‰ech úrovních. Generální sekretariát

Spoleãné foto prezidentÛ a premiérÛ ãlensk˘ch zemí

10

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 11

Rada Evropské unie

COREPER (ãti „Korepr“, Comité des Representants Permanents – v ãe‰tinû V˘bor stál˘ch zástupcÛ). Orgán, kter˘ je spojovacím ãlánkem mezi ãlensk˘mi státy a institucemi EU. Je sloÏen ze stál˘ch zástupcÛ ãlensk˘ch státÛ (velvyslancÛ, vyslancÛ) v Bruselu, ktefií jsou v kontaktu s komisí a setkávají se jednou t˘dnû. Hlavním úkolem COREPERu je projednávání a pfiíprava technick˘ch detailÛ jednotliv˘ch legislativních návrhÛ, o kter˘ch posléze rozhoduje Rada. zaji‰Èuje zasedání Rady EU po technické a administrativní stránce. Je rozdûlen na pût fieditelství a odbor právních sluÏeb. Mezi jeho úkoly patfií pfiíprava zasedání,

vedení protokolu a tlumoãnické a pfiekladatelské sluÏby vãetnû zvefiejÀování dokumentÛ. Dále spravuje rozpoãet Rady EU a archiv. V ãele generálního sekretariátu stojí generální tajemník, kter˘ je jmenován Radou na základû hlasování kvalifikovanou vût‰inou. Od roku 1999 je Generální tajemník zároveÀ „Vysok˘m pfiedstavitelem pro Spoleãnou zahraniãní a bezpeãnostní politiku“. V roce 2005 tuto funkci zastává Javier Solana (·panûlsko). Generálnímu tajemníkovi asistuje námûstek generálního tajemníka odpovídající za fiízení generálního sekretariátu. Pfiedsednictví Rady se pravidelnû mûní po ‰estimûsíãním období. Tedy kaÏdá zemû EU stfiídavû odpovídá za program Rady a pfiedsedá v‰em zasedáním. V tomto období pfiedsedající zemû prosazuje legislativní a politická rozhodnutí a dojednává kompromisy mezi ãlensk˘mi státy. Rotace pfiedsednictví pro období 2005 aÏ 2006: 2005 první pololetí: Lucembursko 2005 druhé pololetí: Velká Británie 2006 první pololetí: Rakousko 2006 druhé pololetí: Finsko 2009 první pololetí: âesko

Jifií Paroubek a Tony Blair

Poãet hlasÛ jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ. Rozhodnutí Rady je pfiijímáno na základû hlasování. Poãet hlasÛ je odvozen od poãtu obyvatel ãlenského státu, ale není dÛslednû proporãní. Je upraven ve prospûch zemí s men‰ím poãtem obyvatel. Od 1. listopadu 2004 platí nov˘ systém rozdûlení hlasÛ (viz tabulka). V Radû je nejbûÏnûj‰í hlasování tzv. „kvalifikovanou vût‰inou“. To znamená, Ïe pro

Kvalifikovaná vût‰ina Poãet hlasÛ, které se v Radû poÏadují k pfiijetí rozhodnutí v pfiípadech, kdy se o dan˘ch otázkách jedná na základû ãlánku 205 (5) Smlouvy o Evropském spoleãenství. Po pfiijetí Smlouvy z Nice (2000) dochází k pfierozdûlení váhy hlasÛ pfiidûlen˘ch jednotliv˘m ãlensk˘m státÛm. Pfii hlasování kvalifikovanou vût‰inou je zapotfiebí naplnit princip tzv. trojí vût‰iny: 1. Pro návrh se musí vyslovit nadpoloviãní vût‰ina ãlensk˘ch státÛ, pokud se hlasuje o návrhu pfiedloÏeném komisí (takov˘ch je vût‰ina). U ostatních rozhodnutí musí b˘t podpora ãlensk˘ch státÛ dvoutfietinová. 2. Státy hlasující pro návrh musí pfiedstavovat alespoÀ 62 % celkové populace EU 3. Návrh musí b˘t podpofien stanoven˘m poãtem hlasÛ. KaÏdá ãlenská zemû má urãit˘ poãet hlasÛ, kter˘ je odvozen od její velikosti (tj. poãtu obyvatel, ov‰em se zv˘hodnûním men‰ích státÛ). K pfiijetí rozhodnutí kvalifikovanou vût‰inou je zapotfiebí 232 hlasÛ z celkového poãtu 321. I kdyÏ má kaÏdá ãlenská zemû pfii hlasování kvalifikovanou vût‰inou urãit˘ poãet hlasÛ, není moÏné, aby tyto hlasy dûlila – musí b˘t pouÏity v‰echny najednou.

OTÁZKY K PROCVIâENÍ

NOV¯ SYSTÉM ROZDùLENÍ HLASÒ (OD 1. LISTOPADU 2004)

Nûmecko, Francie, Itálie a Velká Británie ·panûlsko a Polsko Nizozemsko Belgie, âeská republika, ¤ecko, Maìarsko a Portugalsko Rakousko, ·védsko Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko a Finsko Kypr, Estonsko, Loty‰sko, Lucembursko a Slovinsko Malta Celkem

pfiijetí návrhu je nutno získat podporu minimálního poãtu hlasÛ. V nûkter˘ch citliv˘ch oblastech, jako je napfi. Spoleãná zahraniãní a bezpeãnostní politika, azylová a pfiistûhovalecká politika, danû apod., musí b˘t rozhodnuto jednomyslnû.

29 27 13 12 10 7 4 3 321

hlasÛ hlasÛ hlasÛ hlasÛ hlasÛ hlasÛ hlasy hlasy hlasÛ

1. Kdo zastupuje âesko pfii jednání v Radû EU a kdo pfii jednání v Evropské radû? 2. Je moÏné hlasy âeska v Radû EU rozdûlit? 3. Mají zástupci státÛ v COPERER rozhodovací nebo poradní pravomoc? 4. Schází se Rada EU vÏdy ve stejném sloÏení? 5. Popi‰te pojem kvalifikované vût‰iny.

Shrnutí V Radû Evropské unie jsou zastoupeny vlády v‰ech ãlensk˘ch státÛ. KaÏdá z 25 ãlensk˘ch zemí vysílá jednoho nebo více zástupcÛ podle tématu a zodpovûdnosti daného ministra (nebo jeho námûstka). DÛleÏité je, aby osoba byla oprávnûna za vládu tohoto státu jednat. Sídlem Rady je Brusel a mezi její nejdÛleÏitûj‰í úkoly patfií tvorba legislativy, koordinace hospodáfiské politiky, rozpoãet a jeho kontrola a vnûj‰í vztahy. Pfiípravu zasedání Rady má na starosti V˘bor stál˘ch zástupcÛ vlád ãlensk˘ch zemí (tzv. COREPER) a Generální sekretariát, kter˘ podporuje Radu administrativnû (technická pfiíprava zasedání, tlumoãnické sluÏby, právní poradenství a správa rozpoãtu Rady). Zasedání Rady je svoláváno pfiedsedou, kter˘m je vÏdy hlava státu dané zemû, dle ‰estimûsíãního rotaãního systému. Pfiijímání rozhodnutí se fiídí hlasováním v Radû, dle pravidla kvalifikované vût‰iny, nebo musí b˘t jednomyslnû. Je dÛleÏité si neplést rozdíl mezi Radou EU, Evropskou radou a Radou Evropy.

11

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 12

★

EVROPSKÁ KOMISE ★ EVROPSKÁ KOMISE ★ P¤EDSEDA EK ★ ROTACE P¤EDSEDNICTVÍ ★ NA¤ÍZENÍ EK ★ REGULATIVY EK ★ GENERÁLNÍ ¤EDITELSTVÍ

6.1 Historie Evropské Komise: Institucionálnû navazuje na Vysok˘ úfiad Evropského spoleãenství uhlí a oceli (ESUO). ¤ímské smlouvy ustavily v roce 1958 dvû komise s oddûlen˘mi kompetencemi: ★ Komise EHS ★ Komise Euratomu Od 60. let sílila snaha Francie zmûnit charakter spoleãenství a komise z nadnárodního na mezivládní spoleãenství. V roce 1963 francouzsk˘ prezident Charles de Gaulle vetuje vstup Velké Británie do ES ãímÏ sniÏuje autoritu komise. Po roce 1965 Francie politickou integraci ES nadále odmítá a poÏaduje zv˘‰ení zemûdûlsk˘ch cen, pokud bude ES disponovat vlastními pfiíjmy. Na protest proti tehdej‰í politice ES uplatÀuje de Gaulle politiku „prázdného kfiesla“, coÏ znamená absenci Francie v jednotliv˘ch orgánech ES. Tím pfii nutné absolutní shodû dochází k zablokování institucí spoleãenství. Lucembursk˘ kompromis v roce 1966 de facto zavádí princip veta. V pfiípadû, Ïe se rozhodnutí neshoduje (ohroÏuje) se zájmy státu, má právo jej vetovat, ãímÏ dochází ke zpomalení procesu integrace. Iniciativní právo komise bylo oslabeno, protoÏe musela pfiedkládat jen návrhy, které neohrozí „Ïivotní zájmy“ ãlensk˘ch státÛ a byly tudíÏ schváleny. DÛsledkem je oslabení nadnárodního charakteru komise. V roce 1967 vzniká z Vysokého úfiadu ESUO, Komise EHS a Komise Euratomu jednotná Komise EHS. Zásadní zmûnu v˘znamu komise pfiiná‰í aÏ její pfiedseda J. Delors (1985 – 1995) a schválení Aktu o jednotné Evropû s cílem vytvofiit spoleãn˘ vnitfiní trh do konce r. 1992. Nutnost pfiipravit a pfiijmout rozsáhlé mnoÏství právních norem (279 doporuãení obsaÏen˘ch v tzv. „white paper“, kter˘ Evropská rada schválila v Milánû roku 1985) pro spoleãn˘ vnitfiní trh podstatnû zv˘raznila roli Komise. Od r. 1993 se pouÏívá termín Evropská komise (EK). EK je od r. 1995 volena na 5 let. Smlouva z Nice (2001) omezuje 12

poãet komisafiÛ s úãinností od roku 2005 na jednoho zástupce z ãlenského státu (max. v‰ak 27). V prosinci 2002 Evropská rada v Kodani rozhodla o pfiistoupení 10 nov˘ch ãlensk˘ch státÛ. Ustanovení Smlouvy z Nice t˘kající se institucionálních zmûn proto musela b˘t upravena. Smlouva o pfiistoupení novû pfierozdûlila poãet mandátÛ v institucích EU. V EK získal kaÏd˘ stát jednoho zástupce. K 22. 11. 2004 bylo zahájeno funkãní období nové Komise s 25 ãleny. Historick˘ v˘voj EK ukazuje, Ïe její v˘znam a role závisí na osobû pfiedsedy a vnitropolitick˘ch okolnostech v ãlensk˘ch státech. 6.2 V˘znam EK vzrostl díky: a) ãastûj‰ímu vyuÏívání principu majoritního rozhodování Rady o pfiedlohách Komise, b) postavení na mezinárodním poli v dÛsledku rostoucího objemu mezinárodního obchodu. Od vzniku Komise mÛÏeme vysledovat ãtyfii rÛzné modely jejího fungování, které se t˘kají pfiedev‰ím rozsahu kompetencí a jejího v˘znamu.

1958 1967 1985 1993

– Komise EHS a Euratom. – jednotná Komise EHS. – posílení komise. – pouÏíván termín Evropská komise 2001 – Smlouva z Nice – poãet komisafiÛ s úãinností od roku 2005 maxim. jeden zástupce z ãlenského státu (maximálnû 27).

6.3 Modely (funkce a podoby) Evropské komise: a) Komise jako administrativní orgán Evropy národních státÛ Tento model odpovídá pfiedstavû prezidenta Charlese de Gaulla, konzervativcÛ ve Velké Británii ãi ODS. Tento model tvrdí, Ïe EU nemá mít charakter federace, ale unie státÛ a komise bude pouze sekretariátem takové unie. b) Komise jako exekutiva Evropské federace Tento návrh pfiedpokládá cíl evropské integrace ve federaci, ve které bude komise plnit roli evropské vlády (exekutivy). Tuto vizi zastával i první pfiedseda W. Hallstein ãi J. Delors. c) Komise jako technokratick˘ aparát kooperujících evropsk˘ch státÛ Tento model vychází z pfiedpokladu, Ïe EU by mûla asistovat ãlensk˘m státÛm pfii spolupráci. Tuto koncepci, kdy by se

komise soustfiedila pfiedev‰ím na vûcné otázky, zastával Jean Monnet. d) Komise jako hnací motor evropské integrace Tento model klade dÛraz na institucionální spolupráci EU a ãlensk˘ch státÛ pfii rozhodování. Komise je centrem rozhodovacího procesu a prosazuje vlastní postoj. Jedná se o konkrétní model fungování v 80. a 90. letech. Vzhledem k tomu, Ïe evropská integrace odráÏí i vnitfiní v˘voj v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech, není podoba ani funkce komise trvalá a koneãná. 6.4 Rozdíl mezi nafiízeními a regulativy: EK pfiijímá legislativní akty v rÛzn˘ch formách: smûrnice, nafiízení, rozhodnutí ãi doporuãení. Smûrnice EU stanovují ãlensk˘m státÛm v˘sledek, kterého mají dosáhnout libovoln˘m zpÛsobem úpravy svého právního fiádu. Jedná se o nejv˘znamnûj‰í formu legislativy EU. Smûrnice jsou nadfiízené legislativû ãlensk˘ch státÛ. Smûrnice se mohou t˘kat pouze v˘luãn˘ch pravomocí, které upravují orgány EU. Nafiízení EU jsou pfiijatá v‰emi evropsk˘mi státy a jsou závazná do urãitého data, kdy musí vstoupit v úãinnost – nejedná se tedy o „nafiízení z Bruselu.“ Rozhodnutí má individuální platnost a t˘ká se v˘slovnû pouze tûch institucí nebo orgánÛ, pro které je urãeno. Pro pfiesnû vyjmenované subjekty je rozhodnutí závazné. Doporuãení je také urãeno individuálním subjektÛm, ale má pouze doporuãující charakter a není právnû vymahatelné. 6.5 Vztah Evropské komise a Evropského parlamentu: ★ EK má ve srovnání s ostatními orgány EU nej‰ir‰í pravomoci. Do Smlouvy o EU (1992) mûla EK faktick˘ monopol na pfiedkládání legislativy. ★ EK nese odpovûdnost za hospodafiení – kaÏdoroãnû pfiedkládá zprávu EP. ★ EK i EP se podílejí na sestavování evropského rozpoãtu. ★ EK koncipuje pfiedbûÏn˘ návrh rozpoãtu, kter˘ poté posílá Radû ministrÛ. Rada jej buì pfiijme, anebo pozmûní kvalifikovanou vût‰inou a v˘sledn˘ návrh rozpoãtu pfiedkládá Evropskému parlamentu. EK musí b˘t potvrzena parlamentem je‰tû pfiedtím, neÏ se její ãlenové ujmou úfiadu. Parlament mÛÏe od podpisu smluv EHS komisi odvolat – tato pravomoc v‰ak je‰tû nikdy nebyla vyuÏita. V roce 1999 Komisi zásadnû po‰kodila rozsáhlá korupãní aféra – po zvefiejnûní zprávy

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 13

Evropská komise

nezávisl˘ch expertÛ komise podala kolektivní rezignaci. ★ Parlament mÛÏe taktéÏ komisi interpelovat skrze v˘bory, poslanecké kluby a jednotlivé poslance. ★ Parlament disponuje kontrolní funkcí vÛãi komisi. Reáln˘ mocensk˘ podíl Evropského parlamentu pfiineslo aÏ pfiijetí Jednotného evropského aktu a Maastrichtské smlouvy, na jehoÏ základû mÛÏe ovlivÀovat podobu pfiijímané legislativy. ★ âlenské státy konzultují osobu navrhovaného pfiedsedy EK s Parlamentem, celá Komise musí b˘t schválena v EP. 6.6 Struktura komise V ãele EK je pfiedseda. KaÏd˘ ãlensk˘ stát je zastoupen jedním komisafiem. Komise má pfies 24 000 zamûstnancÛ a je nejvût‰í institucí Evropské unie (cca. 15% zamûstnancÛ pracuje v pfiekladatelské sluÏbû). Komise je rozdûlena na 26 oddûlení, tzv. generální fieditelství (DG) a 9 specializovan˘ch sluÏeb. V ãele kaÏdého DG stojí komisafi a jemu podfiízen˘ generální fieditel. Komise se obvykle schází jednou t˘dnû (ve stfiedu) v Bruselu. SloÏení komise 2004 – 2009: Od 22. listopadu 2004 se po schválení EP ujala funkce nová komise (kaÏd˘ ãlensk˘ stát má „svého“ zástupce). Komisafii jsou nezávislí na sv˘ch vládách a jednají ve prospûch EU (nicménû obsazení dÛleÏit˘ch postÛ napfi. zemûdûlství anebo financí, je otázkou národní prestiÏe a tvrd˘ch politick˘ch vyjednávání). B˘val˘ pfiedsedové komise: 1958 - 1967 Walter Hallstein 1967 - 1970 Jean Rey 1970 - 1972 Franco Maria Malfatti 1972 - 1973 Sicco Mansholt 1973 - 1977 Francois-Xavier Ortoli 1977 - 1981 Roy Jenkins 1981 - 1985 Baston Thorn 1985 - 1995 Jacques Delors 1995 - 1999 Jacques Santer 1999 - 2004 Romano Prodi José Manuel Barroso – (Portugalsko) pfiedseda EK (2004 – 2009) Vladimír ·pidla – (âR) komisafi pro zamûstnanost, sociální vûci a rovné pfiíleÏitosti

Budova Evropské komise

6.7 Pfiehled komisafiÛ Evropské Komise 2004 – 2009 ★ Jose Manuel Barroso – (Portugalsko) pfiedseda ★ Joaquín Almunia – (·panûlsko) komisafi pro hospodáfiské a mûnové záleÏitosti (místopfiedseda) ★ Jacques Barrot – (Francie) komisafi pro dopravu (místopfiedseda) ★ Mariann Fischer Boel – (Dánsko) komisafika pro zemûdûlství a rozvoj venkova ★ Joe Borg – (Malta) komisafi pro rybolov a námofiní záleÏitosti ★ Stavros Dimas – (¤ecko) komisafi pro Ïivotní prostfiedí ★ Benita Ferrero Waldner – (Rak.) komisafika pro vnûj‰í vztahy a evropskou politiku sousedství ★ Ján Figel‘ – (Slovensko) komisafi pro ‰kolství, vzdûlání, kulturu a vícejazyãnost ★ Franco Frattini – (Itálie) komisafi pro spravedlnost, svobodu a bezpeãnost (místopfiedseda) ★ Dalia Grybauskaite – (Litva) komisafika pro finanãní plánování a rozpoãet ★ Danuta Hübner – (Polsko) komisafika pro regionální politiku ★ Siim Kallas – (Estonsko) komisafi pro administrativní záleÏitosti, audit a boj s podvody (místopfiedseda) ★ László Kovács – (Maìarsko) komisafi pro danû a celní unii ★ Neelie Kroes – (Nizozemsko) komisafika pro hospodáfiskou soutûÏ ★ Markos Kyprianou – (Kypr) komisafi pro zdravotnictví a ochranu spotfiebitele

★ Peter Mandelson – (Velká Británie) komisafi pro obchod

★ Charlie McCreevy – (Irsko) komisafi pro vnitfiní trh a sluÏby

★ Louis Michel – (Belgie) ★ ★ ★ ★ ★ ★ ★

komisafi pro rozvojovou a humanitární pomoc Andris Piebalgs – (Loty‰sko) komisafi pro energetiku Janez Potoãnik – (Slovinsko) komisafi pro vûdu a v˘zkum Viviane Reding – (Lucembursko) komisafika pro informaãní spoleãnost a sdûlovací prostfiedky Olli Rehn – (Finsko) komisafi pro roz‰ífiení Vladimír ·pidla – (âR) komisafi pro zamûstnanost, sociální vûci a rovné pfiíleÏitosti Günter Verheugen – (Nûmecko) komisafi pro prÛmysl a podnikání (místopfiedseda) Margot Wallström – (·védsko) komisafika pro vztahy s evropsk˘mi institucemi a komunikaãní strategii (1. místopfiedsedkynû)

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. Popi‰te historick˘ v˘voj EK. 2. Co je Jednotn˘ evropsk˘ akt a Lucembursk˘ kompromis? 3. Kdo zablokoval vstup Velké Británie do EHS? 4. Popi‰te v˘voj kompetencí EK a vztah k Evropskému parlamentu. 5. Proã se postavení a role EK v rámci EU v jednotliv˘ch obdobích mûní? 6. Jaká je souãasná struktura EK, kdo je pfiedsedou a kdo je ãlenem za âR?

Shrnutí Evropská komise reprezentuje spoleãné zájmy EU a zastupuje ãlenské státy. Jedná se o exekutivu EU. Skládá se z 25 komisafiÛ volen˘ch na 5 let. DohlíÏí na podporu a rozvoj integraãního procesu a legislativy. Zásadní zv˘‰ení v˘znamu EK pfiinesl aÏ pfiedseda J. Delors (1985 – 1995) a schválení Jednotného evropského aktu. Komisafii pfiedstavují politické vedení, jsou nezávislí na sv˘ch vládách a jednají ve prospûch EU. Kandidát na pfiedsedu Evropské komise je jmenován Evropskou radou (na úrovni hlav státÛ a vlád) po konzultaci s Evropsk˘m parlamentem. Celá komise musí získat podporu v EP. 13

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 14

★

POLITIKY EU SPOLEâNÁ ZEMùDùLSKÁ POLITIKA

★ P¤ÍMÉ PLATBY ★ GARANTOVANÉ CENY ★ ROZVOJ VENKOVA ★ OCHRANA ZEMùDùLSKÉHO TRHU

7.1 Spoleãná zemûdûlská politika Spoleãná zemûdûlská politika – Common agricultural policy (SZP = CAP) je jednou z nejstar‰ích evropsk˘ch politik. Její poãátky sahají aÏ do období vzniku EU. Cílem SZP je zaji‰tûní snesiteln˘ch cen pro evropské spotfiebitele a slu‰né pfiíjmy pro zemûdûlce, a to zejména zaloÏením spoleãn˘ch zemûdûlsk˘ch organizací a pouÏíváním principÛ jednotn˘ch cen, ochrany zemûdûlcÛ pfied vnûj‰í konkurencí (celní bariéry) a preferencí produktÛ zemí spoleãenství. SZP je jednou z nejdÛleÏitûj‰ích politik unie – v rozpoãtu EU v období 2000 – 2006 pfiedstavují v˘daje na SZP témûfi 45 % rozpoãtu spoleãenství. V 80. letech 20. století v‰ak v˘daje na SZP tvofiily aÏ 70 % celkov˘ch v˘dajÛ spoleãenství. Dotace farmáfiÛm vychází z principu nutnosti zaji‰tûní potravinové bezpeãnosti a stability pro celé území spoleãenství a souãasnû udrÏení srovnatelného Ïivotního standardu venkovsk˘ch regionÛ v ãlensk˘ch zemích a omezení nadmûrné migrace z venkovsk˘ch periferních regionÛ do metropolitních oblastí za moÏnostmi vût‰ího v˘dûlku. Proto jsou jednotliví farmáfii podporováni.

Velvyslanec âR Jan Kohout a pfiedseda ED Jan Kasl

7.1.1 Garance ceny Díky technologickému v˘voji je produkce základních zemûdûlsk˘ch komodit vysoce nad úrovní spotfieby, a proto je nutné

1957 – vytvofiení Spoleãné zemûdûlské politiky 1992 – cenová reforma, omezní garantovan˘ch cen 2000 – dohoda o postupném sniÏování objemu podporované v˘roby 2013 – srovnání podmínek podpory pro staré a nové zemû

objem v˘roby regulovat. K regulaci v˘roby v jednotliv˘ch oblastech zemûdûlské produkce slouÏí garantované v˘kupní ceny. Zemûdûlec, pokud uzavfie smlouvy se

Kontrola kvality zemûdûlské produkce

14

Státním fondem trÏní regulace, má za pfiedpokladu kvality produkce garantován odbûr své zemûdûlské produkce za stanovenou cenu. Vût‰í objem produkce, kter˘ by mohl vyrobit se na trhu neuplatní. Tento mechanismus vede k omezení v˘roby u jednotliv˘ch zemûdûlsk˘ch produktÛ. 7.1.2 Pfiímé platby ProtoÏe jednotliví farmáfii by mohli zajistit vût‰í objem své zemûdûlské produkce, kterou ale nejsou schopni uplatnit na trhu, vyrábûjí ménû. Spoleãenství jim poté formou pfiím˘ch plateb „doplácí“ ztrátu zpÛsobovanou omezením v˘roby a dotuje jejich v˘robu ãímÏ zvy‰uje Ïivotní úroveÀ zemûdûlcÛ na venkovû. Pfiímé platby jsou vázány na regulovan˘ objem produkce v jednotliv˘ch komoditách a pokud by farmáfii roz‰ífiili svoji v˘robu nad smluvnû domluvené rozsahy, pfii‰li by o tento typ podpory. Na poãátku SZP umoÏnila, aby se v˘roba potravin stala rychle nezávislá na dovozu potravin mimo spoleãenství. Av‰ak postupem ãasu se SZP stala velmi nákladnou záleÏitostí, protoÏe ceny zemûdûlsk˘ch produktÛ na evropském trhu byly velmi vysoké ve srovnání s cenami svûtov˘mi. Série reforem v roce 1992 zlep‰ila situaci prostfiednictvím sníÏení garantovan˘ch cen a zavedení celé série doprovodn˘ch opatfiení. V roce 1999 byl s v˘hledem na roz‰ífiení unie pfiijat reformní balík na období 2000/2006, kter˘ klade dÛraz na bezpeãnost potravin, Ïivotní prostfiedí a udrÏiteln˘ zemûdûlsk˘ v˘voj. Podporuje také zv˘‰ení konkurenceschopnosti zemûdûlsk˘ch v˘robkÛ, zjednodu‰uje zemûdûlskou legislativu i její implementaci, posi-

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 15

Politiky EU

luje pozici unie pfii jednáních Svûtové obchodní organizace (WTO) a snaÏí je stabilizovat v˘daje na zemûdûlství. 7.1.3 Hlavní problémy SZP Spoleãná zemûdûlská politika vytváfií prostfiednictvím celních bariér nerovnomûrné postavení mezi celosvûtov˘mi producenty. Evrop‰tí producenti jsou zv˘hodÀováni na úkor dal‰ích v˘robcÛ potravin, jejichÏ ceny by byly niωí, ale celní poplatky je umûle zvy‰ují. To je zvlá‰tû bolestné vÛãi nûkter˘m producentÛm potravin z Afriky, Asie a latinské Ameriky ktefií nemohou prodat své produkty v Evropû. Na druhou stranu Evropa poskytuje humanitární potravinovou podporu pro nejchud‰í zemû Afriky místo toho, aby jim umoÏnila uplatnit svoje zemûdûlské produkty na evropském trhu a zajistit si tak pfiíjmy pro zemûdûlskou populaci. Tento postup je trvale pfiedmûtem kritiky ze strany Svûtové obchodní organizace. Pfiíjemci podpory ze Spoleãné zemûdûlské politiky jsou pouze zemûdûlci. Jejich podíl je v‰ak v jednotliv˘ch státech Evropy velmi mal˘ a tvofií zanedbatelné procento. Podíl ekonomicky aktivních v zemûdûlství se ve státech EU pohybuje v rozmezí 2 – 5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, to je pfiibliÏnû 1 – 3 % celé populace. Celkem 45 % rozpoãtu EU je tak urãeno na podporu 1 – 3 % obyvatel EU. Tato nerovnováha je pfiedmûtem ostré polemiky o budoucnosti SZP pfii schvalování rozpoãtu na kaÏdé programové období. 7.1.4 Budoucnost SZP Potfieba transformace SZP je zfiejmá jiÏ od 90. let. Cílem pfiemûny SZP je omezení podpory pro zemûdûlce a posílení podpory i pro dal‰í obyvatele venkova, ktefií nepracují v zemûdûlství, n˘brÏ poskytují jiné sluÏby napfiíklad v oblasti rekreace. Spoleãenství postupnû prosazuje omezování v˘dajÛ na pfiímou podporu farmáfiÛ a pfiesouvá ãást v˘dajÛ na podporu krajiny, obyvatel venkova (nejen farmáfiÛ) a podnikání na venkovû. Problémem transformace v˘dajÛ je historicky velmi mocná zemûdûlská lobby, která v jednotliv˘ch zemích i na úrovni rozhodování EU velmi úãinnû brání v˘raznûj‰ímu pfiesunu prostfiedkÛ od pfiímé podpory farmáfiÛm pro jiné skupiny. 7.1.5 Spoleãná zemûdûlská politika v âesku âe‰tí zemûdûlci díky velk˘m zemûdûlsk˘m závodÛm hospodafií na mnohem vût‰ích

rozlohách zemûdûlské pÛdy neÏ rodinné farmy ve srovnateln˘ch zemích. Proto mohou dosahovat mnohem vy‰‰í produktivity práce a jsou velmi v˘znamnou konkurencí pro zemûdûlské farmy v sousedních zemích. Po vstupu do EU byla pfiímá podpora zemûdûlce nastavena pouze na 25 % podpory ve star˘ch zemích, ale postupnû se zvy‰uje tak, aby se úroveÀ podpory mezi star˘mi a nov˘mi zemûmi do konce roku 2013 vyrovnala. Vláda âR mÛÏe dotovat pfiíjmy zemûdûlcÛ do úrovnû 55 % v˘‰e pfiímé podpory v pÛvodních zemích EU.

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. Od jakého období státy Evropského spoleãenství uplatÀují spoleãnou zemûdûlskou politiku? 2. Jaké jsou hlavní nástroje spoleãné zemûdûlské politiky? 3. Proã je spoleãná zemûdûlská politika kritizována? A proã se tedy mûní tak pomalu? 4. Na jaké typy ãinností se spoleãná zemûdûlská politika bude v budoucnosti zamûfiovat?

Shrnutí Spoleãná zemûdûlská politika je nejstar‰í a velmi nákladná politika ãerpající 45 % rozpoãtu pro cca 1 – 3 % populace EU. Postupná pfiemûna SZP bude smûfiovat k omezení pfiím˘ch plateb pro zemûdûlce a posilování prostfiedkÛ na obnovu a údrÏbu krajiny, obyvatel venkova a podpory podnikání na venkovû. Vzhledem k tradici a silné zemûdûlské lobby je politicky obtíÏné prosadit reformu SZP. Podpora (pfiímé platby) je urãena pro v‰echny pfiíjemce, ktefií splÀují podmínky, nevyÏaduje aktivní pfiípravu konkrétního projektu nebo Ïádosti. 15

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 16

Politiky EU

REGIONÁLNÍ POLITIKA

★ STRUKTURÁLNÍ FONDY ★ PRINCIPY STRUKTURÁLNÍ POLITIKY

★ REGIONÁLNÍ PODPORA ★ PODPORA PRO ZAOSTÁVAJÍCÍ REGIONY

★ NÁRODNÍ ROZVOJOV¯ PLÁN 7.2 Spoleãná regionální politika Regionální politika Evropské unie je koncipována jako tzv. komunitární (koordinovaná) politika. To znamená, Ïe realizace samotné regionální politiky spoãívá na ãlensk˘ch státech, zatímco koordinace a harmonizace náleÏí do nadnárodní pÛsobnosti – tj. orgánÛm Evropské unie. Právû tímto prvkem je regionální politika EU naprosto originální a nemá ve svûtû obdoby. Cílem regionální politiky je odstraÀovat pfiíli‰ velké regionální rozdíly mezi státy EU a podporovat ménû vyspûlé oblasti. Na regionální politiku je vyãlenûna 1/3 rozpoãtu EU. 7.2.1 Principy regionální (strukturální) politiky Fungování regionální (strukturální) politiky EU je postaveno na nûkolika základních principech, které se odráÏejí v programové a právní úpravû celého procesu poskytování pomoci: Princip programování – podpora na základû dlouhodobého národního programu

Nov˘ technologick˘ park v Boecilo (·panûlsko)

a vlastního projektu Ïadatele, vyÏadování aktivního pfiístupu ze strany Ïadatele o podporu; na podporu není automaticky nárok.

1957 – formální vytvofiení regionální politiky 80. léta – rozvoj regionální politiky EU 1994 – stanovení 6 cílÛ, pfiesun odpovûdnosti za ãerpání dotace na ãlenské státy 2000 – stanovení nov˘ch 3 cílÛ regionální politiky 2005 – první prostfiedky ze strukturálních fondÛ v âR

Podpis dohody o financování regionální podpory pro nové ãlenské zemû

16

Princip koncentrace – zásada koncentrace podpory na regiony s nejvy‰‰ím stupnûm po‰kození Princip partnerství – podpora je urãena na projekty podporované i z dal‰ích zdrojÛ. Poskytnutí podpory je vázáno na aktivní spolupráci místních a regionálních pfiedstavitelÛ. Princip adicionality – prostfiedky poskytnuté ze zdrojÛ EU mají doplÀovat prostfiedky ze strany pfiíjemce. Princip monitorování a vyhodnocování – prÛbûÏné sledování efektivity a umoÏÀuje opravu chybn˘ch parametrÛ pro poskytování podpory 7.2.2 Cíle pro období 2000 – 2006 Cíl 1 – Povzbuzování rozvoje a strukturálních zmûn zaostávajících regionÛ s HDP niωím neÏ 75 % prÛmûru EU. Do tohoto cíle je zafiazena celá âR s v˘jimkou Prahy. Cíl 2 – Podpora hospodáfiské a spoleãenské pfiemûny oblastí se vztahuje na regiony ãelící strukturálním problémÛm. Jedná se o oblasti procházející sociálnû ekonomick˘mi zmûnami v prÛmyslu a sluÏbách, upadající venkovské oblasti, mûstské oblasti v obtíÏích a krizí postiÏené oblasti závislé na rybolovu. Cíl 3 – Podpora pfiizpÛsobování a modernizace politik a systémÛ vzdûlávání, ‰kolení a zamûstnanosti. 7.2.3 Územní jednotky (NUTS) NUTS neboli nomenklatura územních statistick˘ch jednotek byla vytvofiena Evropsk˘m úfiadem pro statistiku (EUROSTAT) pro dosaÏení jednotné struktury územního srovnávání a distribuci prostfiedkÛ. Pro strukturální politiku jsou nejdÛleÏitûj‰í jednotky NUTS úrovnû II a III, které jsou klíãem k zafiazování regionÛ pod jednotlivé rozvojové programy (cíle).

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 17

Politiky EU

âESKÁ REPUBLIKA

Rozpoãet EU na rok 2006

7% 32 %

5%

0,3 %

6%

→

oblasti (NUTS II) kraje (NUTS III)

3%

Libereck˘ Òsteck˘

47 %

SEVEROZÁPAD Královéhradeck˘

Karlovarsk˘ HL. M. PRAHA

SEVEROV¯CHOD

Stfiedoãesk˘

Pardubick˘

ST¤EDNÍ âECHY

Moravskoslezsk˘

PlzeÀsk˘

MORAVSKOSLEZSKO Olomouck˘ Vysoãina

JIHOZÁPAD Jihoãesk˘

Zemûdûlství

Administrativa a správa

Strukturální operace

Rezervy

Vnitfiní politiky

Pfiedvstupní podpora

Vnûj‰í aktivity

ST¤EDNÍ MORAVA JIHOV¯CHOD

se dále rozpadají na priority, subprogramy a opatfiení s vlastními rozpoãty.

Zlínsk˘

Jihomoravsk˘

Druhy programovacích dokumentÛ:

★ Národní rozvojov˘ plán (RDP) je stra-

hranice oblastí (NUTS II) hranice krajÛ (NUTS III)

7.2.4 Strukturální fondy Strukturální fondy jsou rÛzné fondy EU, které jsou urãeny k dosaÏení ekonomické a sociální soudrÏnosti (koheze) Evropské unie. Podpora je zamûfiena na pomoc ménû rozvinut˘m regionÛm k pfieklenutí tohoto rozdílu a má podporovat stejné pfiíleÏitosti rÛzn˘m sociálním skupinám. Systém strukturálních fondÛ: ★ Evropsk˘ fond regionálního rozvoje (ERDF) ★ Evropsk˘ sociální fond (ESF) ★ Evropsk˘ zemûdûlsk˘ garanãní a podpÛrn˘ fond (EAGGF) ★ Finanãní nástroj pro podporu rybolovu (FIFG) 7.2.5 Iniciativy Kromû podpory urãené na strukturální politiky podporuje Evropská unie také

ROZPOâET EU NA PROGRAMOVACÍ OBDOBÍ 2000 2000 2001 Zemûdûlství 40 920 42 800 Strukturální operace 32 045 31 455 Vnitfiní politiky 5 900 5 950 Vnûj‰í aktivity 4 550 4 560 Administrativa a správa 4 560 4 600 Rezervy 900 900 Pfiedvstupní podpora 3 120 3 120 Celkem 91 995 93 385

specifické Iniciativy spoleãenství. Pro programovací období 2000 – 2006 bylo na iniciativy vyãlenûno 10,44 miliard EUR, coÏ pfiedstavuje maximálnû 5,35 % rozpoãtu strukturálních fondÛ. Iniciativy pro období 2000 – 2006: INTERREG III – pfieshraniãní, mezistátní a meziregionální spolupráce URBAN – hospodáfiská a sociální obnova mûstsk˘ch oblastí postiÏen˘ch krizí LEADER+ – rozvoj venkova EQUAL – nadnárodní podpora boje proti diskriminaci a nerovnoprávnosti na trhu práce 7.2.6 Programové dokumenty Podpora ze strukturálních fondÛ se poskytuje na základû vypracovan˘ch programov˘ch dokumentÛ. Programové dokumenty vypracovávají jednotlivé státy a jejich regiony NUTS II. Tyto programy

– 2006 (v milionech EURO) 2002 2003 2004 43 900 43 770 42 760 30 865 30 285 29 595 6 000 6 050 6 100 4 570 4 580 4 590 4 700 4 800 4 900 650 400 400 3 120 3 120 3 120 93 805 93 005 91 465

tegick˘ dokument vypracovan˘ regionem nebo cel˘m státem (âR). ★ Rámec podpory Spoleãenství (CSF) je smlouva o národních prioritách schválená Evropskou komisí a o rámci vyuÏití podpory, která vychází z RDP. ★ Operaãní programy (OP) jsou programy s jasnû stanoven˘mi prioritami, které budou podporovány v jednotliv˘ch regionech NUTS II

7.2.7 Dopady pro âesko Celé území âR mÛÏe b˘t podporováno v rámci regionální podpory. Za pfiípravu jednotliv˘ch operaãních programÛ jsou odpovûdné krajské úfiady a Rady soudrÏnosti NUTS II, které také rozdûlují podporu jednotliv˘m ÏadatelÛm v rámci vypsan˘ch grantov˘ch schémat. Podpora je poskytována na investiãní projekty v fiádu milionÛ korun, spolufinancování je poÏadováno v úrovni 40 – 50 % celkového objemu investice.

OTÁZKY K PROCVIâENÍ

2005 41 930 29 595 6 150 4 600 5 000 400 3 120 90 795

2006 41 660 29 170 6 200 4 610 5 100 400 3 120 90 260

1. Jak se uplatÀuje princip koncentrace a princip programování? 2. Existuje jednotn˘ strukturální fond? 3. Kter˘ cíl strukturální politiky pokr˘vá v letech 2004 – 2006 celé území âeské republiky? 4. Kolik jednotek NUTS II je vymezeno na území âeské republiky? 5. Popi‰te jednotlivé iniciativy spoleãenství.

Shrnutí Regionální politika EU je zamûfiena na sniÏování neodÛvodnûn˘ch regionálních rozdílÛ mezi jednotliv˘mi oblastmi v EU. Je financována ze strukturálních fondÛ a je urãena pro naplnûní tfií základních cílÛ této politiky. Na regionální politiku je vyãlenûna 1/3 rozpoãtu EU. V rámci regionální politiky je nejv˘znamnûj‰í cíl 1, na kter˘ je urãeno celkem 70 % prostfiedkÛ. Podpora není nároková a vychází z principu programování na národní a regionální úrovni a aktivní úãasti Ïadatele, kter˘ musí vypracovat a poté s pomocí EU realizovat konkrétní projekt. 17

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 18

Politiky EU

DAL·Í POLITIKY

★ ZAHRANIâNÍ A BEZPEâNOSTNÍ POLITIKA

★ DOPRAVNÍ POLITIKA ★ OBCHODNÍ POLITIKA ★ POLITIKA ÎIVOTNÍHO PROST¤EDÍ

★ POLITIKA NA OCHRANU SPOT¤EBITELE 7.3 Spoleãná zahraniãní a bezpeãnostní politika Je jednou z nejmlad‰ích spoleãn˘ch politik EU. Formálnû je zakotvena ve Smlouvû o Evropské unii (viz pfiílohy), jeÏ vstoupila v platnost 1. 11. 1993. Fakticky v‰ak sv˘m obsahem a ãinností navazuje na pfiibliÏnû 25 let zku‰eností se spoluprací v rámci tzv. Evropské politické spolupráce, které by dále mûly b˘t doplnûny i spoleãn˘mi aktivitami v zahraniãní politiky. Za Spoleãnou zahraniãní a bezpeãností politiku je odpovûdn˘ Vysok˘ pfiedstavitel pro SZBP a zároveÀ Generální tajemník Rady. V roce 2005 vykonával tuto funkci Javier Solana. V rámci této politiky pracují od r. 2000 tfii v˘bory: 1. Politick˘ a bezpeãnostní v˘bor – sleduje mezinárodní situaci v oblastech SZBP, podává návrhy Radû EU a pfiispívá k formulaci jejích stanovisek. 2. Vojensk˘ v˘bor EU – vrchní velitelé obrany ãlensk˘ch státÛ, zastoupení vojensk˘mi zástupci, poskytuje PBV vojenské poradenství v oblasti EU, zejména ve vûcech vojensk˘ch aspektÛ krizového fiízení, vyhodnocuje rizika hrozících krizí. 3. Vojensk˘ ‰táb EU – asistuje Vysokému pfiedstaviteli, zab˘vá se strategick˘m plánováním. Nástroje Spoleãné zahraniãní a bezpeãnostní politiky ★ Spoleãné strategie – schvaluje Evropská rada na doporuãení Rady EU v oblastech, kde ãlenské státy mají dÛleÏité spoleãné zájmy. ★ Spoleãné postoje – vyjadfiují stanovisko EU vÛãi konkrétním a aktuálním otázkám vÛãi tfietímu státu ãi mezinárodní události. ★ Spoleãné akce – pfiijímá Rada EU a slouÏí k fie‰ení konkrétních problémÛ. ★ Mezinárodní dohody – uzavírají se s jedním ãi více státy v oblastech spadajících pod SZBP. 18

★ Deklarace – jsou vefiejná stanoviska ãi poÏadavky EU vÛãi tfietím zemím a mezinárodním organizacím. ★ Kontakty s tfietími zemûmi – mají obvykle charakter politického dialogu. Spoleãná zahraniãní a bezpeãnostní politika EU se prosazuje velmi pomalu a obtíÏnû. Nemá dosud bezprostfiední vliv na domácí politiku a ãeskou zahraniãní politiku ovlivÀuje pouze okrajovû. Rozpory jsou dobfie patrné napfiíklad v neschopnosti nalézt spoleãnou dohodu státÛ EU na stanovisku vÛãi Iráku v roce 2004. 7.4 Spoleãná dopravní politika Byla formálnû zakotvena jiÏ v ¤ímsk˘ch smlouvách, av‰ak její rozvoj do roku 1985 byl velmi pomal˘. Její v˘razn˘ rozvoj zaãal roku 1986, kdy se v souladu s projektem vytváfiení vnitfiního trhu zamûfiila pfiedev‰ím na liberalizaci mezinárodní silniãní dopravy a vytváfiení bezpeãnostních standardÛ pro nákladní dopravu. Po roce 2000 se zamûfiuje pfiedev‰ím na budování transevropsk˘ch sítí, jejichÏ základním cílem je zajistit vzájemné kvalitní propojení v‰ech ãlensk˘ch státÛ EU. Jedná se o vybudování sítí nejen v oblasti dopravní, ale i v telekomunikacích a energetice, vãetnû ropovodÛ a plynovodÛ. Projekt transevropsk˘ch sítí je logick˘m dovr‰ením úkolu vytvofiit prostor bez vnitfiních hranic, usnadnit propojení rÛzn˘ch ãástí Unie a zkrátit pfiepravní vzdálenosti. Mezi priority v oblasti dopravní politiky patfií i spojení hlavních center Evropské unie rychlovlaky (vlaky typu TGV). Celkem má b˘t vybudováno 100 000 kilometrÛ tratí umoÏÀujících pohyb vlakÛ rychlostí pfies 250 km za hodinu. V rámci tohoto projektu modernizuje i âeská republiky svoje pátefiní Ïelezniãní sítû a buduje dopravní koridory. Po roce 2010 âeská republika pfiistoupí k vybudování dopravního koridoru vysokorychlostních tratí (VRT), kter˘ spojí Berlin, Prahu a VídeÀ.

7.5. Spoleãná obchodní politika Byla zakotvena jiÏ v ¤ímsk˘ch smlouvách. Jejím cílem bylo pfiispût prostfiednictvím celní unie k rozvoji svûtového obchodu, k progresivnímu ru‰ení pfiekáÏek mezinárodního obchodu a ke sníÏení celních bariér. Hlavními nástroji spoleãné obchodní politiky jsou: spoleãn˘ celní tarif – ãlenské zemû Evropské unie (EU) postupují v dovozech zboÏí z neãlensk˘ch státÛ podle spoleãného celního sazebníku. Formou cel se snaÏí státy EU zmírnit dopad zahraniãní konkurence a zvy‰ováním celní sazby zv˘‰it ceny dováÏen˘ch v˘robkÛ. Nejvy‰‰í celní sazby jsou nastaveny na dovoz textilu a pfiedev‰ím na dovoz zemûdûlsk˘ch produktÛ. U nûkter˘ch skupin v˘robkÛ, kde by zv˘‰en˘ dovoz mohl prohloubit strukturální problémy v jednotliv˘ch ãlensk˘ch zemích a zv˘‰it nezamûstnanost, uplatÀuje Evropská unie i dovozní kvóty, které stanovují objem roãního dovozu zboÏí. Systém kvót je vyuÏívám pouze pro zemû, které nejsou ãleny WTO a byl vyuÏit také v pfiedvstupním období v obchodu se zemûmi stfiední a v˘chodní Evropy. Svûtová obchodní organizace (WTO) opakovanû kritizuje Evropskou unii a snaÏí se prosadit zmírnûní pfiíli‰ vysok˘ch celních sazeb napfiíklad pro zemûdûlské produkty. exportní podpora – Evropská komise podporuje export ãlensk˘ch státÛ pfiedev‰ím sv˘mi kroky zamûfien˘mi na realizaci rÛzn˘ch obchodních fór a setkání, prezentací firem z ãlensk˘ch státÛ EU na veletrzích, koordinací ostatních aktivit Evropské unie. ochrana obchodu – Evropská komise chrání v˘robce z ãlensk˘ch státÛ EU pfied nekalou konkurencí (dumpingové ceny, státní dotace) zahraniãních v˘robcÛ. Pro tuto ochranu vyuÏívá pfiedev‰ím

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 19

Politiky EU

ustanovení soutûÏní politiky EU o antidumpingov˘ch a antidotaãních opatfieních. Antidumpingová opatfiení jsou vyuÏívána proto v˘robcÛm, ktefií nabízejí svoje v˘robky za ceny, které neodpovídají nákladÛm na v˘robu a jsou z dÛvodu prosazení se na trhu podhodnoceny. Nejãastûj‰ím jsou antidumpingové opatfiení uplatÀovány v chemickém prÛmyslu, v˘robû oceli, automobilÛ, kopírek a tiskáren, textilních v˘robkÛ aj.Ve vût‰inû pfiípadÛ mífiila tato ochranná opatfiení proti japonskému a jihokorejskému v˘vozu. Probléme tohoto typu fiízení je nesporn˘ vliv rÛzn˘ch lobistick˘ch skupin v˘robcÛ, ktefií se cítí ohroÏeni. I pfies znaãnou publicitu se tato opatfiení dotkla pouze 0,46 % dovozu smûfiujícího do Unie. Stejnû jako Evropská unie vyuÏívají i jiné

tiku Ïivotního prostfiedí jako samostatnou politiku EU. Ekologické zákonodárství mûlo vÏdy velkou podporu v tzv. zelen˘ch státech – Dánsku, Nizozemsku a Nûmecku. Nyní platí na úrovni EU 350 – 500 norem t˘kajících se Ïivotního prostfiedí. V souãasné dobû probíhá ·est˘ akãní program (2001 – 10), kter˘ se snaÏí fie‰it problémy Ïivotního prostfiedí ve ãtyfiech oblastech: ★ Zmûna klimatu ★ Pfiíroda a biologická rozmanitost ★ Îivotní prostfiedí a zdraví a kvalita Ïivota ★ Pfiírodní zdroje a odpad Hlavní prioritou EU nadále zÛstává fie‰ení problému zmûny klimatu, tj. dlouhodobá strategie v této oblasti, konkrétní opatfiení

ochrany evropského spotfiebitele vysoce aktivní i specializované agentury ES, poradní V˘bor spotfiebitelÛ i nevládní organizace zastupující zájmy spotfiebitelÛ (napfi. SdruÏení evropsk˘ch spotfiebitelÛ). V rámci politiky ochrany spotfiebitele pouÏívá ES závazné normy, nezávazná doporuãení i finanãní podpÛrné programy. Evropská politika ochrany spotfiebitele zasahuje do mnoÏství oblastí, celkovû je v‰ak stále pouze ostrÛvkovitá – tj. existují druhy v˘robkÛ nebo sluÏeb, které evropsk˘m právem upraveny nejsou. Hlavními oblastmi, na které se evropská politika ochrany spotfiebitele soustfiedila, jsou následující: ★ stanovení standardÛ pro jakost, sloÏení a bezpeãnost v˘robkÛ (technická harmonizace) ★ ochrana právních (hospodáfisk˘ch) zájmÛ spotfiebitele ★ regulace reklamy Díky této politice nyní mÛÏe kaÏd˘ obãan Evropské unie napfiíklad reklamovat vadné zboÏí, které nakoupil v jednom státû, v dal‰ím státû a prostfiednictvím EU se domoci svého práva. To je zvlá‰tû dÛleÏité pfii zvy‰ujícím se pohybu osob. Pokud si napfiíklad na letní dovolené ve ·panûlsku koupíte fotoaparát a v listopadu pfiestane fungovat, mÛÏete ho v âesku u SdruÏení evropsk˘ch spotfiebitelÛ reklamovat a evropské normy Vám zajistí opravu nebo vrácení va‰ich penûz.

Vrak tankeru Prestige na pobfieÏí Galicie (Francie)

státy stejné nástroje. USA z dÛvodu ochrany vlastního oceláfiského prÛmyslu vyhla‰uje antidumpingová opatfiení na skupiny v˘robkÛ z jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ EU. 7.6 Politika ochrany Ïivotního prostfiedí Politika ochrany Ïivotního prostfiedí je relativnû nová politika Spoleãenství a uskuteãÀuje se prostfiednictvím stfiednûdob˘ch akãních plánÛ. V poãáteãním období evropské integrace nehrály otázky ochrany Ïivotního prostfiedí podstatnou roli. První dílãí norma souvisí s ionizujícím záfiením a byla souãástí dohod EUROATOM. Na základû konference o Ïivotním prostfiedí ve Stokholmu (1972) byl navrÏen první Akãní program pro Ïivotní prostfiedí. Teprve Jednotn˘ evropsk˘ akt zavedl poli-

a implementace emisí z letecké dopravy do schématu obchodování s emisemi. V plánu je i pfieformulování obsahu Strategie udrÏitelného rozvoje EU. Pozornost bude v budoucnu i nadále vûnována oblasti udrÏitelné spotfieby a v˘roby. 7.7 Politika na ochranu spotfiebitele Politika na ochranu spotfiebitele je novou aktivitou spoleãenství a klade si za cíl chránit zájmy spotfiebitelÛ pfii ochranû zdraví, ekonomick˘ch zájmÛ spotfiebitelÛ a poskytování adekvátních informací pro spotfiebitele. V souãasnosti má na úrovni ES hlavní odpovûdnost za monitorování ochrany spotfiebitele ve ãlensk˘ch zemích generální fieditelství Evropské komise pro zdravotnictví a ochranu spotfiebitele. Kromû Evropské komise jsou v oblasti

7.8 Dal‰í spoleãné politiky EU Spoleãná sociální politika je tvofiena chartou základních sociálních práv. Politika na podporu v˘zkumu a technologického v˘voje je tvofiena podporou pro ãtyfileté rámcové v˘zkumné programy a poskytuje podporu pro jednotlivé v˘zkumné projekty s úãastí odborníkÛ z jednotliv˘ch zemí EU.

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. ZdÛvodnûte nutnost spoleãného postupu státÛ EU v rámci spoleãné zahraniãní a bezpeãnostní politiky. 2. Od jakého období EU rozvíjí politiku Ïivotního prostfiedí? 3. Co je jedním z hlavních cílÛ spoleãné dopravní politiky? 4. PouÏívá obchodní politika EU jako jeden z nástrojÛ cla? 5. Co je hlavním cílem politiky na ochranu spotfiebitele?

Shrnutí Dal‰í evropské politiky vznikají ze spoleãné vÛle ãlensk˘ch zemí EU a jako reakce na mezinárodní prostfiedí. Mají za cíl koordinovat aktivity, které pfiesahují hranice národních státÛ, usmûrÀovat ãinnosti, kde Evropská unie vstupuje na mezinárodní trh nebo chránit a budovat prostfiedí pro Ïivot lidí. Globalizace mezinárodního terorismu a nutnost chránit bezpeãnost a posilovat mezinárodní postavení EU také vedly ke vzniku spoleãné zahraniãní a bezpeãnostní politiky EU. 19

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 20

★

EVROPSKÁ ÚSTAVNÍ SMLOUVA ★ KONVENT ★ 4 âÁSTI EVROPSKÉ ÚSTAVNÍ SMLOUVY

★ RATIFIKACE V ZEMNÍCH EVROPSKÉ UNIE

★ V¯LUâNÉ PRAVOMOCI EVROPSKÉ UNIE

★ SDÍLENÉ PRAVOMOCI EVROPSKÉ UNIE

8.1 Vznik Evropské ústavní smlouvy Od podpisu ¤ímsk˘ch smluv dne 25. bfiezna 1957 postupnû narÛstal rozsah úkolÛ, politik a cílÛ EU, ke spoleãenství pfiistupovaly dal‰í státy a pÛvodní smlouvy byly doplÀovány dal‰ími evropsk˘mi smlouvami. Prohlubovala se spoleãná agenda, kterou státy pfiená‰ely na evropské struktury. Evropská unie byla vytvofiena na základû dohody ãlensk˘ch státÛ jako nadstátní útvar. Její charakter v‰ak nelze popsat tak jednodu‰e. Unii nelze oznaãit za konfederaci, federaci ãi snad dokonce stát, protoÏe EU se vymyká klasick˘m politologick˘m pouãkám a definicím. Toto spoleãenství státÛ vznikalo postupnû a pfietváfielo se podle dosaÏeného stupnû integrace. Evropská unie byla budována v nûkolika fázích a její základ tvofií rÛzné, postupem ãasu uzavírané smlouvy. Proto je dnes obtíÏné konstrukci Evropské unie porozumût. Její struktury neodpovídají bûÏné stavbû národních státÛ, ale stejnû tak se vymykají i podobû obvykl˘ch mezinárodních dohod. Evropská unie se díky mnoÏství smluv stávala nepfiehlednou a potfiebovala usnadnit své rozhodování. PoÏadována byla rovnûÏ ‰ir‰í a hlub‰í úãast obãanÛ na rozhodování a kontrole v˘konu svûfiené moci. Pfiedev‰ím z tûchto dÛvodÛ pfiijali nejvy‰‰í pfiedstavitelé unie v prosinci 2001 na summitu v Laekenu Deklaraci o budoucnosti Evropské unie, která unii zavazovala, aby se stala demokratiãtûj‰í, transparentnûj‰í a efektivnûj‰í a aby pfiipravila cestu ústavû, která naplní oãekávání obyvatel Evropy. Byl svolán konvent, jehoÏ ãlenové mûli o budoucnosti unie diskutovat a pfiedloÏit návrh dal‰ího v˘voje. Konvent se se‰el v reprezentativním sloÏení zahrnujícím vlády ãlensk˘ch i kandidátsk˘ch zemí, zástupce národních parlamentÛ, pfiedsta20

Slavnostní ukonãení práce Konventu

2001 – Deklarace o budoucnosti Evropské unie 2003 – Dokonãení práce na textu ústavy v Konventu 2004 – Schválení Evropskou radou 2004/05 – pfieru‰ení ratifikace v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech

vitele Evropského parlamentu a Evropské komise a dal‰í ãleny (celkem 150 ãlenÛ pod pfiedsednictvím b˘valého francouzského prezidenta Giscard d’Estainga). âeskou republiku reprezentovali tfii zástup-

ci, a to Poslanecké snûmovny, Senátu a vlády. V prÛbûhu jednání konventu dospûli jeho ãlenové k závûru, Ïe pfiedev‰ím zakládající smlouvy vyÏadují revizi a Ïe je potfieba pfiipravit unii na nejvût‰í roz‰ífiení v její historii (10 kandidátsk˘ch zemí mûlo vstoupit v roce 2004). Konvent proto zaãal zpracovávat nov˘ základní dokument Evropské unie. Po více neÏ roce diskusí do‰el konvent ke konsensu o návrhu ústavy, kter˘ byl pfiijat 90 % delegátÛ (dva ze tfií zástupcÛ âR návrh rovnûÏ podpofiili) a kter˘ byl následnû 20. 6. 2003 v Soluni pfiedán nejvy‰‰ím pfiedstavitelÛm unie – Evropské radû. V prvním kole jednání vlád ãlensk˘ch státÛ sice k jednomyslnému

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 21

Evropská ústavní smlouva

souhlasu nedo‰lo, nicménû v následujícím roce po drobn˘ch úpravách vlády jednomyslnû text „Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu“ (v synonymech dále i jako Evropská ústava, ústava, Evropská ústavní smlouva) schválily (18. 6. 2004) a v ¤ímû podepsaly (29. 10. 2004). Za âeskou republiku ji podepsal premiér a ministr zahraniãních vûcí. Z právního hlediska se v‰ak jedná o mezinárodní smlouvu, nejde o typickou „ústavu“, jak ji znají moderní státy. Pfiijat˘ text mezinárodní smlouvy, byÈ s názvem Evropská ústavní smlouva, v‰ak musí projít procesem ratifikace jako i jiné mezinárodní smlouvy, tedy vyÏaduje schválení jednotliv˘mi národními parlamenty ãi obãany v referendu. Teprve ratifikace umoÏÀuje vstup této mezinárodní smlouvy v Ïivot a praxi. Evropská ústava poÏaduje ratifikaci v‰emi ãlensk˘mi státy Evropské unie.

Ratifikace koneãné schválení podepsané mezinárodní smlouvy orgánem k tomu povolan˘m podle ústavy Referendum v‰eobecné hlasování, v nûmÏ obãané rozhodují o konkrétní otázce

Evropskou ústavní smlouvu pfiijalo od listopadu 2004 do ãervence 2005 celkem 14 státÛ. Jmenovitû: Belgie, Itálie, Kypr, Litva, Loty‰sko, Lucembursko (zatím poslední zemû v ãervenci 2005), Maìarsko, Malta, Nûmecko, ¤ecko, Slo-

vensko, Slovinsko a ·panûlsko. V národním referendu se v‰ak vyslovili proti nejprve obãané Francie (29. 5. 2005). A následnû i Holanìané (1. 6. 2005). Tím se

V˘luãná pÛsobnost unie znamená, Ïe v nûkter˘ch oblastech rozhodují pouze orgány unie, neboÈ státy se dobrovolnû zfiekly sv˘ch pravomocí a pfienesly je na unii Sdílená pÛsobnost dává podle pfiesnû vymezen˘ch pravidel pravomoc rozhodovat v uveden˘ch oblastech jak orgánÛm unie, tak ãlensk˘m státÛm samotn˘m

proces ratifikací dostal do váÏné krize. Ve zb˘vajících 9 státech (vãetnû âeské republiky) byl schvalovací proces odloÏen. 8.2 Obsah evropské ústavy Evropská ústava se skládá ze ãtyfi ãástí. âást I obsahuje ustanovení, která definují unii, cíle, pravomoci, rozhodovací postupy a instituce. Spolu s Chartou základních práv, která byla vyhlá‰ena Evropskou radou v Nice v prosinci 2000 a zaãlenûna do Evropské ústavy jako âást II, tvofií první dvû ãásti základ ústavního textu. Upravují se v nich totiÏ ony nejzákladnûj‰í rozhodovací procesy jednotliv˘ch institucí, vzájemné vztahy a vazby, legislativní proces v unii, zakotvují pravomoci unie a jejích orgánÛ a institucí. V této ãásti ústavy se stanoví, které pravomoci ãlenské státy pfiedávají do v˘luãné

pÛsobnosti unie (pfiedev‰ím mûna, hospodáfiská soutûÏ, celní a obchodní politika), které budou vykonávat podle popsan˘ch pravidel spoleãnû (napfiíklad ochrana spotfiebitele, dopravní politika, bezpeãnost a právo, Ïivotní prostfiedí) a které si ponechávají pfii podpÛrné roli unie (zejména cestovní ruch, vzdûlávání a kultura, civilní ochrana). Ústava deklarovala stávající principy fungování unie. Orgány unie tak i nadále jednají pfiedev‰ím v souladu s principem subsidiarity, kter˘ unii zavazuje vykonávat svou pÛsobnost pouze tehdy, pokud ãlenské státy, jejich regiony ãi místní orgány dan˘ úkol nezvládají samy realizovat v souladu s principem proporcionality, kter˘ unii ukládá, aby pfii realizaci úkolÛ volila pfiimûfiené a adekvátní prostfiedky. S roz‰ífiením v roce 2004 pfiesáhl poãet obyvatel unie 450 milionÛ. Nejvût‰í roz‰ífiení vyvolává potfiebu vyjasnûní role Evropského parlamentu, rady a komise, jejichÏ pÛsobnost a vzájemné vazby v první ãásti ústava pomûrnû vymezuje. Ústava zejména pfiisuzuje rÛzné úkoly komisi vãetnû její témûfi v˘hradní pÛsobnosti pfii navrhování nové legislativy, v˘konn˘ch pravomocí apod. Ústava sice do roku 2014 ponechávala kaÏdé zemi po jednom zástupci v komisi (faktická „evropská vláda“), nicménû poté mûla mít komise poãet komisafiÛ, kter˘ bude odpovídat dvûma tfietinám ãlensk˘ch státÛ. Vytvofiení pozice ministra zahraniãních vûcí unie, jenÏ má unii zastupovat na mezinárodní scénû, pfiedstavuje v˘znamn˘ pokrok. Unie by mûla hrát ve svû-

Premiéfii a prezidenti ãlensk˘ch zemí pfii podpisu Ústavní smlouvy v ¤ímû 2004

21

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 22

Evropská ústavní smlouva

budou opût vycházet z tûchto velmi obtíÏnû dojednan˘ch kompromisÛ. âást III ústavy se jiÏ zamûfiuje na jednotlivé politiky (oblasti vefiejného Ïivota) a ãinnost unie, pfiiãemÏ zahrnuje mnohá z ustanovení dosud platn˘ch smluv. Obsah vût‰iny ustanovení, která upravují politiky unie, proto zÛstává nezmûnûn. Ústava v˘raznû neroz‰ifiuje pravomoci unie. V˘raznû v‰ak aktualizuje ustanovení v oblasti spravedlnosti a vnitfiních vûcí s cílem usnadnit a zlep‰it vytváfiení prostoru svobody, bezpeãnosti a spravedlnosti. Ústava usiluje o demokratiãtûj‰í, transparentnûj‰í a kontrolovatelnûj‰í orgány EU (rozhodování rady jiÏ mûlo b˘t otevfiené vefiejnosti). Pfiiznávala milionu obãanÛ z podstatného poãtu ãlensk˘ch státÛ právo vyzvat komisi, aby pfiedloÏila návrh zákona ãi jiného opatfiení. Vnitrostátním parlamentÛm pfiiznávala právo na informace o v‰ech nov˘ch iniciativách komise, pfiiãemÏ pokud by se tfietina z nich domnívala, Ïe nûjak˘ návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, mûla komise svÛj návrh pfiezkoumat. Není pfiíli‰ ‰ancí, Ïe by stávající podoba Evropské ústavy ve‰la v Ïivot, pfiesto mnohé z jejích reforem budou muset b˘t provedeny, byÈ pravdûpodobnû na základû jiné smlouvy. Ústava rovnûÏ poãítá se zavedením posílené spolupráce v oblasti obrany a boje proti terorismu. Ústava lépe definuje cíle a zásady, kter˘mi se fiídí ãinnost unie a vztahy s ãlensk˘mi státy a které budou pouÏity v dal‰ím procesu evropské integrace. Ústava rovnûÏ zjednodu‰ila a vyjasnila druhy evropsk˘ch legislativních aktÛ (vãetnû související terminologie) a zavedla srozumitelnûj‰í pojmenování („evropské zákony“ a „evropské rámcové zákony“ namísto dosud platného systému více typÛ aktÛ – nafiízení, smûrnice, rozhodnutí, rámcová rozhodnutí atd.). Ústava posilovala roli Evropského parlamentu a tím pfiispívala k vût‰í demokratiãnosti chodu unie. tové diplomacii aktivnûj‰í a srozumitelnûj‰í roli. Tato funkce mûla rovnûÏ slouãit úkoly dosavadního Vysokého zástupce pro spoleãnou zahraniãní a bezpeãnostní politiku s úkoly komisafie pro vnûj‰í vztahy. Ministr zahraniãních vûcí mûl b˘t zároveÀ plnohodnotn˘m ãlenem komise a jako takov˘ nést odpovûdnost za oblast vnûj‰ích (zahraniãních) vztahÛ unie. Unii rovnûÏ ústava pfiiznává jednotnou právní subjektivitu, coÏ ji zviditelÀuje na svûtové scénû. V˘znamnou novinkou bylo rovnûÏ zavedení funkce pfiedsedy Evropské rady s omezen˘mi pravomocemi jmenovaného na období dvou a pÛl roku. Systém pÛlroãní rotace pfiedsednictví ãlensk˘ch státÛ v unii (resp. radû) zÛstával zachován, byÈ v rámci spoleãného „t˘mového pfiedsednictví“ tfií zemí. Koneãnû ústava zvy‰ovala maximální poãet kfiesel v Evropském parlamentu na 750, pfiiãemÏ kfiesla 22

mûla b˘t pfiidûlována ãlensk˘m státÛm „pomûrn˘m sestupn˘m zpÛsobem“ s minimálním poãtem ‰esti a maximálním poãtem 96 kfiesel na zemi. Ústava rovnûÏ zvy‰ovala pravomoci tohoto jediného pfiímo voleného orgánu unie. V zásadû v‰echny pfiedpisy EU by napfií‰tû mûly b˘t schvalovány Europarlamentem. Nejvût‰í problémy pfii schvalování ústavy vyvolávala otázka vymezení tzv. kvalifikované vût‰iny (jinak i dvojí vût‰ina) pro rozhodování v radû. Pro pfiijetí vût‰iny návrhÛ ústava vyÏadovala kvalifikovan˘ souhlas 55 % ãlensk˘ch státÛ zastupujících 65 % populace obyvatel EU. V krajním pfiípadû mohly pouhé tfii (nejvût‰í) ãlenské státy blokovat pfiijetí jakéhokoli rozhodnutí rady. Ústava proto zavádûla omezující opatfiení, Ïe men‰ina, blokující pfiijetí urãitého návrhu musí zahrnovat alespoÀ ãtyfii ãlenské státy. Lze oãekávat, Ïe nová pravidla hlasování v radû

8.3 Budoucnost Evropy Po dvojím odmítnutí Evropské ústavy hledá unie svoji budoucnost. Zdá se, Ïe proces roz‰ifiování Evropské unie (postupné integrace v‰ech státÛ Evropy ve vymezen˘ch oblastech) bude pokraãovat. JiÏ v roce 2007 by mûly pfiistoupit Rumunsko a Bulharsko, totéÏ pozdûji oãekává i Chorvatsko. Pfiístupové rozhovory byly v roce 2005 zahájeny také s Tureckem. Nové posouzení vstupu do EU zfiejmû rovnûÏ provedou Norové. Evropská integrace musí vycházet jak z vÛle obãanÛ, tak i odhodlání státÛ. Vy‰‰í poãet ãlensk˘ch státÛ s sebou pfiiná‰í i odstfiedivé tendence, které by unii mohly rozdûlit. Zamûfiení na krátkodobé národní zájmy mÛÏe snadno naru‰it v˘voj dlouhodob˘ch priorit celé unie. Roz‰ífiená Evropská unie je souãástí svûta, kter˘ se rychle a radikálnû mûní

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 23

Evropská ústavní smlouva

Zasedání prezidia Konventu

a potfiebuje najít novou stabilitu. Evropu ovlivÀují zmûny na jin˘ch kontinentech, aÈ uÏ je to zv˘‰en˘ vliv náboÏenství v islámském svûtû, nemoci a hladomory, hospodáfiská krize v latinské Americe, populaãní exploze v Asii. Evropská unie se nesmí soustfiedit jen na svÛj vlastní rozvoj, ale musí se plnû zapojit do ovlivÀování svûtového dûní. Dohoda mezi svrchovan˘mi národy, které se rozhodly sdílet spoleãn˘ osud, budoucnost míru, demokracie, spravedlnosti, solidarity a hospodáfiského rozmachu, pfiedstavuje vysokou hodnotu a sk˘tá nadûji pro budoucnost Evropy. Sjednocená Evropa si vysoce cení svého právního systému, kter˘ je zaloÏen na humanistick˘ch hodnotách lidské dÛstojnosti. Nicménû stávající systém, zaloÏen˘ pfiedev‰ím Smlouvou z Nice, je jiÏ nevyhovující a ãiní z Evropské unie tûÏkopádné spoleãenství. SloÏit˘ soubor evropsk˘ch smluv je tfieba nahradit jedin˘m dokumentem, kter˘ stanoví cíle, pravomoci a moÏnosti, nástroje politik a orgány unie.

Evrop‰tí politici si uvûdomili, Ïe musí Evropu více pfiiblíÏit obãanÛm. Velké nepochopení pfiiná‰í pfiedev‰ím pomûrnû obtíÏn˘ systém rozhodování unie, kter˘ vyvolává zdání jisté nepfiehlednosti a neprÛhlednosti. Pfiitom nejzásadnûj‰í rozhodnutí pfiijímají ãlenské státy v radû spolu s poslanci v Evropském parlamentu, tedy zástupci samotn˘ch ãlensk˘ch státÛ. Reformy se musí zamûfiit také na rozhodovací proces. Prosazování zásady jednomyslnosti by unii paralyzovalo. Jedin˘m systémem, kter˘ mÛÏe skuteãnû fungovat, je politick˘ a právní systém zaloÏen˘ na vût‰inovém hlasování a na kontrolních mechanismech. Jakákoli zásadní reforma dosavadního stavu musí pfiihlíÏet k evropské pluralitû, protoÏe právû rozmanitost jednotliv˘ch státÛ je bohatstvím Evropy. Je v zájmu v‰ech EvropanÛ, aby se naplnila prorocká slova slavného francouzského spisovatele Victora Huga, která pronesl v roce 1849: „Jednou pfiijde den, kdy se v‰echny národy tohoto kontinentu spojí ve vy‰‰í celek a vytvofií

evropské bratrství, aniÏ by ztratily své individuální pfiednosti nebo svou slavnou individualitu. Jednoho dne uÏ budou jen boji‰tû mysli – otevfiené trÏi‰tû my‰lenek. Jednoho dne budou kulky a bomby nahrazeny volebními lístky.“ s

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. Jaké byly hlavní dÛvody vytvofiení Evropské ústavní smlouvy? 2. Kdo návrh Evropské ústavní smlouvy pfiipravil? 3. Kolik ãlensk˘ch státÛ EU musí Euroústavu ratifikovat, aby vstoupila v platnost? 4. Z kolika hlavních ãástí se Euroústava skládá? 5. Vysvûtlete pojem v˘luãná a sdílená pravomoc.

Shrnutí Evropskou ústavní smlouvu vytvofiil konvent zástupcÛ ãlensk˘ch státÛ unie a jednomyslnû ji podepsaly vlády ãlensk˘ch zemí v fiíjnu 2004 v ¤ímû. Vstuo ústavy v platnost vyÏaduje schválení ratifikací v‰emi ãlensk˘mi státy (národními parlamenty nebo obãany v referendum). Evropskou ústavní smlouvu schválilo do poloviny roku 2005 celkem 14 zemí unie, dvû se vyslovily proti a zbylé zemû vyãkávají, jak˘ bude dal‰í proces schvalování ústavy. Nejvy‰‰í pfiedstavitelé nerozhodli, zda bude proces schvalování pokraãovat, zda ústavu pozmûní anebo nahradí jin˘m dokumentem. Budoucnost Evropy bude vyÏadovat revizi stávajících smluv, podle kter˘ch unie funguje a vykonává své úkoly. Pfiedev‰ím pravidlo jednomyslného rozhodování v mnoha oblastech, mÛÏe po roz‰ífiení unie ochromit její fungování, neboÈ jednomyslnosti se bude v poãtu 25 státÛ dosahovat obtíÏnûji neÏ v pfiípadû nûkdej‰ích 15 ãlenÛ unie. 23

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 24

★

EVROPSK¯ SOUDNÍ DVÒR ★ EVROPSK¯ SOUDNÍ SOUD

★ SOUD PRVNÍHO STUPNù ★ PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ, TZV. PLÉNUM

★ GENERÁLNÍ ADVOKÁT ★ 4 TYPY ¤ÍZENÍ EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA

Soudní dvÛr Evropsk˘ch spoleãenství byl ustaven v roce 1952. Jeho úkolem je zajistit, aby legislativa EU (nebo „právo

Evropsk˘ soudní soud Instituce Evropské unie zaloÏená v roce 1952. Do pravomoci Soudního dvora spadá fie‰ení problémÛ a právních sporÛ mezi ãlensk˘mi státy, institucemi EU, podniky a fyzick˘mi osobami. Jeho úkolem je zajistit, aby legislativa EU (nebo právo „Spoleãenství“) byla aplikována stejn˘m zpÛsobem v kaÏdém ãlenském státû.

Budova Evropského soudu pro lidská práva

24

„spoleãenství“) byla aplikována stejn˘m zpÛsobem v kaÏdém ãlenském státû. Do pravomoci soudního dvora spadá fie‰ení problémÛ a právních sporÛ mezi ãlensk˘mi státy, institucemi EU, podniky a fyzick˘mi osobami, dále pravomoc kontrolovat, zda jsou pfiijaté právní akty spoleãenství a národních vlád v souladu se smlouvami. Evropsk˘ soudní dvÛr sídlí v Lucemburku. 9.1 SloÏení soudního dvora Soudní dvÛr sestává z jednoho soudce z kaÏdého ãlenského státu (tedy dohromady z 25 soudcÛ), tak aby byly zastoupeny v‰echny právní systémy ãlensk˘ch státÛ Evropské unie. Soudce je zvolen vÏdy na dobu ‰esti let a je moÏná opûtovná volba. Dále je Evropsk˘ soudní dvÛr tvofien osmi generálními advokáty (viz klíãové pojmy), ktefií jsou jmenováni ve vzájemné shodû vlád ãlensk˘ch státÛ na dobu ‰esti let. Soudci a generální advokáti jsou buì b˘val˘mi ãleny nejvy‰‰ích národních soudÛ nebo vysoce kvalifikovan˘mi právníky.

1952 – zaloÏení Evropského soudního dvora 1998 – zaloÏen Soud prvního stupnû; 25 soudcÛ (z kaÏdé zemû EU jeden soudce)

Soud prvního stupnû (nûkdy naz˘ván Soud první instance) Soud prvního stupnû byl ustaven v roce 1998 s cílem posílit ochranu zájmÛ obãanÛ. Soud prvního stupnû umoÏÀuje Evropskému soudnímu dvoru soustfiedit se na základní úkol, jímÏ je zaji‰tûní jednotné interpretace a uplatnûní práva Evropsk˘ch spoleãenství.

9.1.1 Úkoly Evropského soudního dvora Úkolem Evropského soudního dvora je vyná‰et rozsudky v pfiípadech, které má ve své kompetenci. Existují ãtyfii nejbûÏnûj‰í typy pfiípadÛ: 1. Ïádosti o pfiedbûÏné opatfiení 2. fiízení o neplnûní 3. fiízení o zru‰ení 4. fiízení o neãinnosti 1) Îádosti o pfiedbûÏné opatfiení Soudy kaÏdé ãlenské zemû odpovídají za dodrÏování práva EU v dané zemi. Existuje zde v‰ak nebezpeãí, Ïe by soudy v rÛzn˘ch zemích mohly vykládat právo EU rozdílnû. Proto ãlenské zemû mohou poÏádat o vydání pfiedbûÏného opatfiení, které doporuãí v˘klad práva EU. Toto doporuãení je pak uplatnûno v soudním rozhodnutí a mohou se jím fiídit i soudy v ostatních ãlensk˘ch státech.

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 25

Evropsk˘ soudní dvÛr

nebo komise nepfiijímají rozhodnutí, která vypl˘vají z jejich povinností zakotven˘ch ve smlouvách, mohou ãlenské státy, instituce spoleãenství (a za urãit˘ch okolností) i fyzické a právnické osoby podat stíÏnost k Evropskému soudnímu dvoru. Ten pak rozhodne, zda opravdu do‰lo k poGenerální advokát Úlohou generálních advokátÛ je pfiedloÏit Evropskému soudnímu dvoru nezávazn˘ návrh rozhodnutí, kter˘ vychází ze zcela nezávislého a nestranného právního posudku o dan˘ch právních otázkách. Funkce generálního advokáta byla zavedena u Evropského soudního dvora, aby vyrovnala absenci více stupÀÛ soudního fiízení a tím i chybûjící moÏnost odvolání.

Jednání Evropského soudního dvora

2) ¤ízení o neplnûní závazku Tento typ fiízení je zahájen na popud komise, nebo ãlenského státu, kter˘ má dÛvod k pfiesvûdãení, Ïe nûjak˘ ãlensk˘ stát neplní své závazky podle práva EU. Plenární zasedání, tzv. plénum U Evropského soudního dvora se plénum skládá z minimálnû 15 aÏ 25 soudcÛ, ktefií spoleãnû rozhodují o koneãné podobû rozsudku, a to formou vût‰inového hlasování. Je to nejvy‰‰í moÏn˘ poãet soudcÛ, kter˘ spoleãnû v Evropském soudním dvofie rozhoduje. Obvinûn˘ stát, pokud je shledán vinn˘m, musí ve vûci sjednat okamÏitou nápravu.

3) ¤ízení o zru‰ení V pfiípadû, Ïe ãlensk˘ stát, rada, komise nebo Parlament pfiesvûdãen, Ïe nûkterá norma EU je protiprávní, mÛÏe poÏádat soudní dvÛr o její pfiezkoumání a pfiípadné zru‰ení. Tato fiízení o zru‰ení mohou rovnûÏ vyuÏívat soukromé osoby, které chtûjí, aby soudní dvÛr zru‰il konkrétní normu, protoÏe se jich nepfiíznivû dot˘ká jako fyzick˘ch osob a upírá jim jejich práva. V pfiípadû, Ïe soudní dvÛr shledá, Ïe konkrétní pfiedpis EU nebyl správnû pfiijat, nebo je v rozporu se zakládajícími smlouvami, mÛÏe zákon prohlásit za neplatn˘. 4) ¤ízení o neãinnosti V pfiípadû, Ïe Evropsk˘ parlament, rada

Sídla mezinárodních soudÛ POLSKO

NIZOZEMÍ

VELKÁ BRITÁNIE

ru‰ení nebo neplnûní povinností a sjedná nápravu. 9.2 Soud prvního stupnû (nûkdy rovnûÏ oznaãován jako Soud první instance) Z dÛvodu pfietíÏení Evropského soudního dvora a stálého nárÛstu poãtu procesÛ byl ustaven v roce 1998 „Soud první instance“. Soud první instance je urãen pro projednávání v‰ech pfiím˘ch Ïalob podan˘ch fyzick˘mi i právnick˘mi osobami proti právním aktÛm spoleãenství. Tento soud je organizaãnû oddûlen od Evropského soudního dvora. Soud první instance se skládá z 25 soudcÛ, ale mÛÏe jich b˘t i více. Zpravidla jsou pfiípady projednávány pfied senáty (obdobného typu jako u Evropského soudního dvora). Soud první instance je urãen pro projednávání v‰ech pfiím˘ch Ïalob podan˘ch fyzick˘mi i právnick˘mi osobami proti právním aktÛm spoleãenství.

BRUSEL NùMECKO

BELGIE

LUCEMBURK

OTÁZKY K PROCVIâENÍ âESKO

·TRASBURK FRANCIE

RAKOUSKO

·V¯CARSKO

1. Kdy byl ustanoven Soud první instance? 2. Kde sídlí Evropsk˘ soudní dvÛr? 3. Jaké jsou úkoly Evropského soudního dvora? 4. Vysvûtli funkci generálních advokátÛ a jejich ãinnost v Evropském soudním dvofie.

Shrnutí Soudní dvÛr Evropské unie sídlí v Lucemburku. Má tolik soudcÛ, kolik má unie ãlensk˘ch státÛ, tedy do vstupu Bulharska a Rumunska pûtadvacet soudcÛ, kter˘m pomáhá osm generálních advokátÛ. MÛÏe zasedat v senátech nebo pfii obzvlá‰È sloÏit˘ch pfiípadech a na Ïádost ãlensk˘ch státÛ v plénu. Má dvû základní funkce: 1. kontroluje, zda jsou právní akty Spoleãenství a národních vlád v souladu se smlouvami, 2. na základû Ïádosti národního soudu se vyjadfiuje ke znûní a platnosti ustanovení obsaÏen˘ch v komunitárním právu. Evropskému soudnímu dvoru z dÛvodu pfiehlcení pomáhá od roku 1998 Soud první instance, kter˘ je urãen pro projednávání v‰ech pfiím˘ch Ïalob podan˘ch fyzick˘mi i právnick˘mi osobami proti právním aktÛm Spoleãenství. 25

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 26

★

EVROPA REGIONÒ ★ V¯BOR REGIONÒ ★ SUBSIDIARITA ★ EUROREGIONY ★ EVROPA REGIONÒ ★ INTERREG III

10.1 V˘bor regionÛ V˘bor regionÛ je nejmlad‰í instituce Evropské unie, která pracuje jako poradní orgán Komise EU a Parlamentu EU. V˘bor byl vytvofien Smlouvou o Evropské unii jako konzultativní orgán a nemá bezPrincip subsidiarity rozhodnutí vefiejné správy má b˘t tvofieno na té úrovni správy, která je v daném typu rozhodování kompetentní a souãasnû je nejblíÏe obãanÛm. prostfiední rozhodovací pravomoci. V˘bor regionÛ je tvofien volen˘mi zástupci mûst a regionÛ (starostové, hejtmani, primátofii). V˘bor regionÛ konzultuje jednotlivé do-

kumenty EU, které se vztahují k regionální politice a rozvoji jednotliv˘ch území EU. Jeho prostfiednictvím mají jednotlivé regiony poprvé moÏnost bezprostfiednû se vyjadfiovat k rozhodovacímu procesu v EU ve vûcech, které se jich dot˘kají. Hlavní v˘znam V˘boru regionÛ spoãívá v jeho ochranû principu subsidiarity. Princip subsidiarity je zakotven ve smlouvû a znamená, Ïe rozhodnutí by mûla b˘t pfiijímána tûmi orgány vefiejné správy, které stojí co nejblíÏe k obãanovi. Je to princip, kter˘ brání zbyteãnû vzdálenému, centralizovanému zpÛsobu rozhodování.

317 – poãet ãlenÛ v˘boru regionÛ 1981 – Charta pfiíhraniãních a hranice pfiesahujících regionÛ 90. léta – vznik EuroregionÛ v âesku po 2000 – financování pfieshraniãní spolupráce v âesku

Celkem 317 ãlenÛ v˘boru tvofií voleni pfiedstavitelé z tûch administrativních úrovní, které mají nejblíÏe k obãanovi. Mají tedy bezprostfiední zku‰enost s tím,

T˘den regionÛ a mûst

jak politika a legislativa unie ovlivÀuje kaÏdodenní Ïivot obyvatel, a proto je V˘bor schopn˘ poskytnout v˘znamnou odbornost a ovlivÀovat dal‰í instituce unie. V˘bor konzultoval záleÏitosti vztahující se k transevropsk˘m sítím, vefiejnému zdravotnictví, vzdûlání, mládeÏi, kultufie a k hospodáfiské a sociální soudrÏnosti. V˘bor mÛÏe ov‰em také pfievzít iniciativu a podávat svá stanoviska o zásadních záleÏitostech, které se t˘kají mûst a regionÛ, jako je napfiíklad zemûdûlství a ochrana Ïivotního prostfiedí. 10.2 Euroregiony „Hranice jsou jizvy dûjin. Pfieshraniãní spolupráce pomáhá zmírÀovat nev˘hody hranic, pfiekonávat okrajovou polohu hra-

Revitalizace mal˘ch vodních tokÛ

26

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 27

Evropa regionÛ

jednotliv˘mi zemûmi a spoleãné poznávání kultury sousedÛ. 10.2.2 Z historie První snahy o koordinovan˘ pfiístup v rámci pfiíhraniãního rozvoje je moÏno nalézt jiÏ v 50. letech. Tehdej‰í spolupráce mûla za cíl odstraÀovat hraniãní pfiekáÏky a sbliÏovat obyvatele na obou stranách hranice. V roce 1981 byla pfiijata Charta pfiíhra-

niãních oblastí a zlep‰ovat Ïivotní podmínky obyvatel. Mûla by zahrnovat v‰echny kulturní, sociální, hospodáfiské i infrastrukturní oblasti Ïivota. Poznání a porozumûní sousedÛ jsou právû tak dÛleÏité jako budování dÛvûry.„ Preambule Evropské charty hraniãních a pfieshraniãních regionÛ. 10.2.1 Co je to euroregion a dÛvody jeho vzniku Euroregiony jsou územní jednotky, které sdruÏují jednotlivé pfiíhraniãní oblasti rÛzn˘ch státÛ Evropy. Pracují na principu

dobrovolnosti. Spolupráce v euroregionech vychází z poznání, Ïe mûsta a obce na obou stranách hranice mohou své problémy fie‰it spoleãnû. Spolupráce pfiesahující hranice tak napomáhá pfiekonávat nev˘hody okrajové polohy pohraniãních oblastí a zlep‰ovat Ïivotní podmínky místního obyvatelstva. Hlavním motivem vznikl˘ch sdruÏení je snaha o odstraÀování nerovností mezi pohraniãními regiony a postupné vyrovnávání ekonomického i sociálního rozvoje. Dal‰ím cílem pfieshraniãní spolupráce je zmen‰ování nebo odstraÀování napûtí mezi

NÁZEV EUROREGIONU

DATUM VZNIKU

SOUSEDÍCÍ STÁT

Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion Euroregion

24. 6. 1992 18. 12. 1992 3. 2. 1993 20. 9. 1993 13. 4. 2000 23. 6. 1999 30. 7. 2000 9. 6. 2000 22. 4. 1998 20. 9. 1998 2. 7. 1997 5. 12. 1996 21. 12. 1991

Nûmecko Nûmecko Nûmecko Nûmecko, Rakousko Rakousko Rakousko, Slovensko Slovensko Slovensko, Polsko Slovensko, Polsko Polsko Polsko Polsko Polsko

Elbe/Labe Kru‰nohofií Egrensis ·umava Silva-Nortica Pomoraví Bílé Karpaty Beskydy Tû‰ínské Slezsko Silesia Pradûd Glacensis Nisa

niãních a hranice pfiesahujících regionÛ v Evropû, která zdÛrazÀovala nutnost spolupráce se zemûmi stfiední a v˘chodní Evropy. V roce 1991 vydala komise dokument Europa 2000, kter˘ klade velk˘ dÛraz na realizaci hesla „Evropa regionÛ“. Podpora pro práci euroregionÛ je zaji‰Èována prostfiednictvím programu Interreg III a prostfiednictvím strukturálních fondÛ. Na území âeské republiky zaãaly vznikat první projekty pfiíhraniãní spolupráce poãátkem 90. let; nejprve podél hranice s Nûmeckem (Euroregion Labe, Euroregion Nisa), pozdûji podél celé délky hranice. V pfiíhraniãních oblastech âeské republiky existuje celkem tfiináct euroregionÛ, jejich pfiehled je zachycen v tabulce.

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. Kdo zasedá ve v˘boru regionÛ? 2. MÛÏe V˘bor regionÛ rozhodnout o zmûnû pravidel pro poskytování podpory v rámci strukturálních fondÛ pro urãité území? 3. Vysvûtlete pojem subsidiarita. 4. Mohou euroregiony organizovat studentské v˘mûny? 5. Vznikaly v âesku euroregiony pfied vstupem do EU nebo aÏ poté?

Shrnutí V˘bor regionÛ se skládá ze zástupcÛ mûst a regionÛ jednotliv˘ch ãlensk˘ch zemí EU a má konzultaãní roli. Vyjadfiuje se k jednotliv˘m návrhÛm komise a dbá na to, aby EU pfii svém rozhodování zohledÀovala názory obyvatel jednotliv˘ch regionÛ EU podporu i meziregionální spolupráci. Konkrétním v˘sledkem spolupráce mezi regiony a mûsty jsou Euroregiony, které vznikají na obou hranicích jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ. Cílem EuroregionÛ je postupnû pfiekonávat vzájemné bariéry a seznamovat se s kulturou, prostfiedím a tradicemi obyvatel Ïijících na druhé stranû hranice. Euroregiony také podporují ekonomickou spolupráci mezi podnikateli na obou stranách hranice.

27

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 28

★

EVROPA STUDENTÒ ★ PROGRAMY ★ SOCRATES ★ LEONARDO DA VINCI ★ MLÁDÍ PRO EVROPU ★ TEMPUS ★ EPSO – KANCELÁ¤ PRO V¯BùR PRACOVNÍKÒ Spolupráce evropsk˘ch státÛ na bází Evropské unie má fiadu v˘hod a moÏností i pro studenty stfiedních a vysok˘ch ‰kol. Napfiíklad je to bájeãné zdÛvodnûní nutnosti uãit se cizí jazyk. Je‰tû dÛle-Ïitûj‰í je v‰ak tlak EU na vzájemné uznávání

Program Comenius je zamûfien na spolupráci mezi stfiedními ‰kolami, jednotlivé stfiední ‰koly mohou vyuÏít nabídky tohoto programu a její jednotliví Ïáci mohou vycestovat na krat‰í v˘mûnné pobyty na partnerské ‰kole, kde se seznámí jak s modelem v˘uky, tak také s prostfiedím. Neocenitelnou pomocí je pfiedev‰ím pfiekonávání jazykové bariéry a nutnost spoleãnû komunikovat v cizím jazyce. Taková zku‰enost se mÛÏe v osobním i profesním Ïivotû vÏdy zúroãit. Program Erasmus je zamûfien na jednotlivé vysoko‰kolské studenty. Bûhem va‰eho studia se vám ve vy‰‰ích roãnících naskytne fiada moÏností vycestovat na pÛlroãní aÏ roãní studijní pobyt na nûkterou zahraniãní univerzitu. KaÏdá vysoká ‰kola je jiÏ alespoÀ zãásti zapojena do tohoto programu. Studenti mohou vycestovat na univerzity ve v‰ech zemích Evropské unie podle zamûfiení ‰koly

Podmínky pro pfiijetí ke studiu zvefiejÀují jednotlivé univerzity na sv˘ch webov˘ch stránkách a nabízejí také celou fiadu stipendií pro zahraniãní studenty. Pro pfiijetí je pochopitelnû kromû dobré odborné úrovnû nutná také bezvadná jazyková v˘bava. Vût‰í univerzity v neanglicky mluvících zemích jiÏ také organizují ãást nebo celou v˘uku v angliãtinû. âást studentÛ se rozhodne studovat v zahraniãí pouze ãást svého vysoko‰kolského studia a po absolvování bakaláfiského studia na nûkteré z domácích vysok˘ch ‰kol pokraãuje ve studiu magisterského stupnû na nûkteré zahraniãní univerzitû. Kromû jedineãné zku‰enosti a zdokonalení se v jazyku hostující zemû získáte také celou fiadu nov˘ch pfiátel v celé Evropû a podle zku‰eností prvních ãesk˘ch studentÛ i zcela nov˘ pohled na domácí problémy. Vût‰ina univerzit v zahraniãí vyÏaduje

Setkání studentÛ programu Erasmus

diplomÛ a titulÛ udûlen˘ch rÛzn˘mi ústavy na celém území unie (samozfiejmû zÛstávají specifické v˘jimky, napfi. v oboru práv). Od roku 2000 se EU snaÏí vytvofiit fungující evropsk˘ trh vzdûlávání. K tomu pomáhají tfii pûtileté programy – Socrates /Minerva pro vzdûlávání mlad˘ch, Leonardo da Vinci pro vzdûlávání v dospûlosti a zvlá‰tní programy pro mládeÏ „Mládí pro Evropu“. Tyto programy v letech 2000 – 2004 umoÏnily 2,5 milionu mlad˘ch EvropanÛ vycestovat na studijní pobyty. 11.1 Co lze dûlat bûhem stfiedo‰kolského a vysoko‰kolského studia Pro zaji‰tûní spolupráce existují souãásti programu Socrates. První souãástí je program Erasmus (pro organizování a financování studijních pobytÛ mezi rÛzn˘mi univerzitami), dal‰ími jsou programy Lingua pro rozvoj jazykov˘ch znalostí a program Comenius pro spolupráci stfiedních ‰kol a gymnázií. 28

a podle toho, s jakou vysokou ‰kolou má univerzita uzavfiené partnerství. Z financí programu bude placeno ‰kolné, ãást cestovních nákladÛ a pfiedev‰ím ãást nákladÛ na Ïivobytí v zahraniãí. Na domácích univerzitách se naopak mÛÏete setkat s kolegy studenty z partnersk˘ch zahraniãních univerzit. Tento program je v Evropû velmi populární. O moÏnostech vycestování do zahraniãí se lze informovat buì u povûfieného pracovníka katedry nebo na zahraniãních oddûleních jednotliv˘ch fakult nebo celé univerzity. V˘mûnné pobyty pfiiná‰í fiadu moÏností pro rozvoj vûdomostí studentÛ a slouÏí také k navázání Ïiv˘ch kontaktÛ s fiadou dal‰ích úãastníkÛ programu. Pokud vás studium v zahraniãí zaujme, lze mnoho pobytÛ prodlouÏit aÏ do získání akademického titulu. Díky vstupu do Evropské unie nebrání jiÏ Ïádné pfiekáÏky tomu, abyste se zapsali na jakoukoliv univerzitu v státech EU.

2000 – podpora pro evropsk˘ trh vzdûlávání 2,5 mil. studentÛ vycestuje studovat do zahraniãí 1000 pracovních míst pro âechy v institucích EU

vcelku intenzivní studium, ale není v˘jimkou, Ïe si jednotliví studenti bûhem studia také vydûlávají rÛzn˘mi typy krátkodob˘ch zamûstnání. 11.2 Co po studiu Program Leonardo da Vinci je zamûfien pfiedev‰ím na rozvoj znalostí a vûdomostí absolventÛ studia za úãelem usnadnit jejich zapojení do pracovního procesu. Na tyto úãely je vûnována asi ãtvrt miliardy eur roãnû – jde spí‰e o mal˘ pfiíspûvek k národním programÛm zamûstnanosti, jehoÏ v˘hoda je ve schopnosti pfiesnû

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 29

Evropa studentÛ

zacílit zdroje na vybrané cílové skupiny. Pro vysoko‰kolské pedagogy vznikl zvlá‰tní program TEMPUS (v letech 2000 – 2006 probíhá jiÏ jeho tfietí. bûh), kter˘ má slouÏit k podpofie aktivní v˘mûny informací a vûdcÛ mezi univerzitami v EU i jejím pohraniãí. Program Tempus umoÏÀuje krátkodobé zahraniãní pobyty jednotliv˘ch expertÛ, ktefií pfiijíÏdûjí na 1 – 2 t˘dny pfiedná‰et jako hostující profesofii na jednotlivé univerzity. V˘mûna pedagogÛ umoÏÀuje jednak obohacení vlastní v˘uky a pfiedání nov˘ch zku‰eností, ale slouÏí také k soustfiedûnému studiu na jednotliv˘ch prestiÏních univerzitách nebo studiu v zahraniãí dostupnûj‰í odborné literatury. 11.3 Práce pro EU V orgánech a institucích Evropské unie se mÛÏete uplatnit nûkoliker˘m zpÛsobem. Jednak se mÛÏete ucházet o místo na kandidátní listinû nûkteré z politick˘ch stran a b˘t zvolen do Evropského parlamentu nebo se stát jmenovan˘mi politiky v institucích EU. Taková cesta v‰ak je bezpochyby velmi dlouhá a pfiiná‰í celou fiadu obtíÏí. Proto je vhodnûj‰í zvolit napfied jednodu‰í postupy. Stejnû sloÏitá je i cesta pro kariérní diplomaty na ãeském zastupitelství pfii Evropské unii. Na ãeském vyslanectví v‰ak pracuje fiada nedávn˘ch absolventÛ vysok˘ch ‰kol, ktefií jsou vysoce cenûn˘mi odborníky v urãité oblasti a zastupují âeskou zprostfiedkovat kontakt mezi ãesk˘mi politiky, podnikateli a dal‰ími zájemci s zahraniãními partnery. JiÏ bûhem vysoko‰kolského studia se lze ucházet o fiadu stáÏí nabízen˘ch v jednotliv˘ch institucích EU. KaÏd˘ pÛlrok pfiichází na stáÏ asi 800 vybran˘ch uchazeãÛ. Informace a znalosti postupÛ práce uvnitfi institucí unie vyuÏívají k dal‰ímu studiu, vûdecké práci nebo tfieba hledání zamûstnání. Také je moÏné získat stáÏ u poslance Evropského parlamentu nebo se dokonce stát jeho asistentem – ale zde záleÏí hlavnû na osobní aktivitû. V evropsk˘ch institucích je na základû proporãního rozdûlení míst mezi národnosti asi 1000 míst urãen˘ch pro obãany âR. Plnohodnotn˘m euroúfiedníkem se lze stát po absolvování nároãn˘ch konkurzÛ vypisovan˘ch pro v‰echny instituce Kanceláfií pro v˘bûr personálu (EPSO) jednou za ãas pro absolventy ‰kol vysok˘ch i stfiedních. Je tfieba pravidelnû sledovat internetové stránky EPSO, aby

Socha Erasma Rotterdamského pfied universitou v Lovani

uchazeã zÛstával plnû informován. Po úspû‰ném absolvování konkurzu se kandidát ocitne na seznamu, z nûhoÏ vedoucí jednotliv˘ch oddûlení vybírají nové spolupracovníky. KdyÏ se tak stane, mÛÏete balit a vyrazit do Bruselu!

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. Jak˘ program je urãen pro v˘mûnu stfiedo‰kolsk˘ch studentÛ? 2. V rámci jakého programu mÛÏete na vysoké ‰kole vycestovat do zahraniãí? 3. U kterého úfiadu se mÛÏete ucházet o práci v orgánech EU v Bruselu? 4. Existuje kvóta pro poãet zamûstnancÛ z jednotliv˘ch státÛ v orgánech EU? 5. MÛÏete studovat na univerzitû v jiném státû EU?

Shrnutí Evropská unie poskytuje velk˘ objem prostfiedkÛ na v˘mûnu zku‰eností mezi studenty v‰ech typÛ a stupÀÛ ‰kol. Jednotlivé programy jsou zamûfieny na rozdílné studentské kategorie a poskytují prostfiedky od jazykové v˘mûny aÏ po dlouhodobé stáÏe. Studenti se mohou také ucházet o práci v orgánech EU, kde jsou vymezeny jednotlivé kvóty pro ãlenské zemû. Politikem EU se mÛÏete stát na základû v˘sledkÛ voleb, asistentem evropského poslance se mÛÏete stát jeho rozhodnutím, ale euroúfiedníkem se mÛÏete stát na pouze na základû sloÏit˘ch konkursÛ a jazykové znalosti.

29

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 30

★

M¯TY O EVROPSKÉ UNII ★ M¯TY NELZE VYKO¤ENIT ★ VùT·INA M¯TÒ NEMÁ REÁLNÉ JÁDRO

★ KDO NEVÍ, JAK FUNGUJE EU, Vù¤Í M¯TÒM

★ M¯TY A FÁMY VYTVÁ¤Í TISK

Pfii vstupu âeské republiky do Evropské unie se ve spoleãnosti, ale i v fiadû seriozních médií objevily fámy a povûsti o podmínkách vstupu a fungování v Evropské unii. Na tom není nic zvlá‰tního – sloÏitost a komplexnost Evropské unie i její neobvykl˘, kontinentální rozmûr vedou k tomu, Ïe m˘ty o ní se mnoÏí velkou rychlostí. Potfieba sjednotit spoleãn˘ trh nutnû vede k tvorbû spoleãn˘ch pfiedpisÛ, jeÏ jsou pak houfnû dezinterpretovány. Jednotlivé fámy mají ãasto aÏ úsmûvn˘ charakter a vypl˘vají z obecné obavy obyvatel pfied vstupem do nového prostfiedí. Tyto m˘ty mají stejnû reáln˘ základ jako pfiesvûdãení na‰ich pfiedkÛ, Ïe po zatmûní slunce bude následovat konec svûta, nebo nezlomná jistota pfied‰kolákÛ, Ïe 5. prosince veãer spolu s Mikulá‰em chodí ãert a odná‰í zlobivé dûti do pekla. Je zajímavé, Ïe akoliv se m˘ty mnoÏí po celé Evropû, nejvíce jich je vytváfieno pfiedev‰ím bulvárními médii ve Velké Británii. Tamní úfiady dokonce publikují seznam desítek fám a jejich vysvûtlení (www.cec.org.uk/press/myths). Nûkteré vybrané m˘ty jsou uvedeny i s vysvûtlením zde: 12.1 ZdraÏování Mezi lidmi pfietrvával názor, Ïe po vstupu do EU v‰echno razantnû podraÏí. Ve skuteãnosti byla inflace v ãervnu 2004 niωí, neÏ se oãekávalo. Inflace tak sice postupnû zrychluje, ale ne tolik, jak uvádûly pÛvodní pfiedpoklady. Nûkteré zboÏí a sluÏby podraÏily kvÛli pfiesunu ze sníÏené do standardní sazby DPH. Naopak se vytvofiil prostor pro pokles cen jin˘ch produktÛ díky zru‰ení cel v rámci celé Evropské unie a vût‰í konkurenci v˘robcÛ. Ceny v rámci Evropské unie se sice pomalu sbliÏují, ale cenové hladiny v jednotliv˘ch ãlensk˘ch zemích se stále znaãnû li‰í. 30

12.2 Velikost a zakfiivení banánÛ, okurek, jablek apod. Zahnuté banány a dal‰í ovoce a zelenina jsou dal‰ím a jedním z nejoblíbenûj‰ích z m˘tÛ. Není pravdou, Ïe malé a zahnuté banány se nesmí prodávat nebo se mají dokonce niãit! Evropská unie jen stanovila normy t˘kající se velikosti a kvality banánÛ, které harmonizují dosavadní nejednotné národní normy komplikující vzájemn˘ obchod. Malé banány pak patfií do jiné kategorie neÏ banány velké. Îe jde o fámu, to napoví pohled do kaÏdého zelináfiství. 12.3 Pouliãní osvûtlení Je pouze m˘tem, Ïe EU reguluje zpÛsob pouliãního osvûtlení. Skuteãností je, Ïe pouliãní lampy, jejich v˘‰ku a umístûní si urãuje kaÏd˘ stát sám.

12.4 Záchodová prkénka Boufii vyvolalo tvrzení, Ïe EU nafiizuje standardizovanou ‰ífiku toaletních prkének – pfiíli‰ mal˘ch pro bûÏného Skandinávce a naopak velk˘ch pro malé Portugalce. Ale ani záchodová prkénka nejsou v rámci EU upravována. Rozmûry prkének si kaÏd˘ mÛÏe vybrat podle svého. Euronorma na záchodové prkénko slouÏí jen k tomu, aby bylo moÏné si tuto velikost zakoupit kdekoliv v EU. Tato dobrovolná euronorma má tedy ulehãit spotfiebitelÛm nákup. 12.5 Vãelí úly Jeden z mála ryze ãesk˘ch m˘tÛ vytvofien˘ch TV NOVA krátce pfied referendem v roce 2003 je pfiípad vãelích úlÛ. EU podle novináfiÛ nafiizuje ãesk˘m vãelafiÛm, aby pfiizpÛsobili velikost rámeãkÛ pro plástve nûjaké evropské normû. Îád-

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 31

M˘ty o Evropské unii

né takové absurdní nafiízení neexistuje a EU nic takového nevyÏaduje. âeské úly i ãeské vãely zÛstaly po vstupu do EU stejnû velké. 12.6 Hotová jídla v restauracích Ve sdûlovacích prostfiedcích se objevily i zprávy o tom, Ïe kvÛli EU pfiijdeme o ãeská jídla. EU pr˘ zakáÏe ãeskou svíãkovou, gulá‰, utopence atd. Na tomto tvrzení opût není nic pravdivého. Ve skuteãnosti EU poÏaduje, aby hoteliéfii, restauratéfii a hostin‰tí dodrÏovali normy vztahující se k pfiípravû jídel, jejich skladování a vydávání, udrÏování kuchynû atd. Podobné normy u nás platí jiÏ nûkolik desítek let, nejsou v‰ak v restauracích dodrÏovány. Málokdo z nás chce pfieci v restauraci dostat desetkrát ohfiívané jídlo... Co se gulá‰e t˘ká – v Maìarsku, jeho matefiské zemi, z vlivu EU na jejich pörkölt vÛbec nikdo strach nemûl. 12.7 Olomoucké tvarÛÏky EU zakáÏe olomoucké tvarÛÏky! Toto je dal‰í pfiíklad m˘tu. Unie nemá nic proti ãesk˘m tvarÛÏkÛm. Jde o originální ãesk˘ s˘r, jehoÏ pÛvodní receptura je star‰í neÏ pût století: kysel˘ tvaroh se smísí se solí a zraje v kádích, pak se vytvaruje a usu‰í. V˘roba tvarÛÏkÛ se po vstupu âR do EU musela pfiizpÛsobit pouze pfiísnûj‰ím hygienick˘m normám platn˘m v ãlensk˘ch zemích EU. ZároveÀ jsou olomoucké tvarÛÏky jedním z v˘robkÛ, pro kter˘ âeská republika získala exkluzivitu místa pÛvodu – tedy jakousi obdobu ochranné známky, která zaruãí, Ïe se „pravé“ olomoucké tvarÛÏky mohou vyrábût pouze v Olomouci. 12.8 ·ipky na silnicích Dal‰ím m˘tem je pfiechod z hranat˘ch ‰ipek na zaoblené kvÛli EU. Evropská unie nemá spoleãné dopravní znaãení a neexistuje Ïádn˘ právní pfiedpis ES, kter˘ by takovou povinnost ukládal. Tato záleÏitost se fiídí mezinárodní úmluvou, podle níÏ si kaÏd˘ stát mÛÏe sám zvolit napfiíklad tvar ‰ipek. âeská republika se pro tuto zmûnu rozhodla sama, také moÏná proto, Ïe zaoblen˘ tvar je pouÏíván ve vût‰inû evropsk˘ch státÛ. Nejedná se tedy o údajnou povinnost vypl˘vající z pfiípravy âR na vstup do EU, coÏ by mûlo b˘t jasné kaÏdému, kdo alespoÀ jednou cestoval po více státech Evropy a vidûl rozliãná znaãení. 12.9 Danû Dal‰ím v fiadû m˘tÛ je povûra, podle níÏ budeme „danû platit do Bruselu“. Ani toto není pravda. Peníze vybrané na daních zÛstávají ãlenskému státu. Jediné, co ãlenské státy do Bruselu platí, jsou pfiíspûvky pfieváÏnû z pevnû stanovené ãásti DPH a cel. Jejich v˘‰e se nyní pohybuje kolem 1,15 procenta HDP a v budoucnosti by mohla vzrÛst maximálnû na

1,27 procenta HDP kaÏdé ãlenské zemû, ov‰em z diskuzí o návrhu rozpoãtu na období 2007 – 2013 se zdá, Ïe naopak v˘raznû poklesne. Vybírání daní je záleÏitostí kaÏdého jednotlivého státu, kter˘ s nimi také hospodafií. To platí i pro v˘‰i daní – je do znaãné míry v pravomoci kaÏdého státu. EU urãuje pouze maximální a minimální sazby u nûkter˘ch daní, napfiíklad u DPH a nûkter˘ch spotfiebních daní. 12.10 Proti královnin˘m psÛm Specificky britsk˘m m˘tem byla informace o tom, Ïe pfiedpisy na ochranu zvífiat vytvofiené v Bruselu povedou k vymfiení plemene Vel‰korgi – oblíben˘ch psÛ Jejího veliãenstva, která jich vlastní celou smeãku. Novináfii deníku Daily Mail sice správnû napsali jméno „ohroÏen˘ch“ psÛ, ale uÏ si nepov‰imli, Ïe bylo uvedeno v konvenci na ochranu domácích zvífiat vydané Radou Evropy – tedy orgánem jenÏ s EU nemá nic spoleãného a pouze vytváfií jmenn˘ seznam tûchto zvífiat. 12.11 O v‰em budou rozhodovat anonymní, nevolení, brusel‰tí byrokrati Toto je velmi oblíbené tvrzení. EU nerozhoduje o v‰em, jak by se leckdy mohlo zdát. Samostatnû rozhoduje jen v nûkolika oblastech, které jsou klíãové pfiedev‰ím pro hospodáfisk˘ rozvoj spoleãenství. Je jasnû odli‰eno, které kompetence patfií unii, které ãlensk˘m státÛm a které regionÛm. Kromû toho tzv. „evrop‰tí byrokraté“ nerozhodují, ale pouze pfiedkládají návrhy nejvy‰‰ím ústavním ãinitelÛm ãlensk˘ch státÛ a v mnoha oblastech také Evropskému parlamentu, jenÏ je pfiímo volen v‰emi obãany ãlensk˘ch státÛ. Je pravda, Ïe spoleãné instituce jsou také „hlídaãi“ spoleãn˘ch dohod a smluv, a proto mohou zakroãit proti státu, kter˘ dohody, na nichÏ se shodl s ostatními, poru‰uje. Na spravedlivé rozhodování dohlíÏí nezávisl˘ Evropsk˘ soudní dvÛr sídlící v Lucemburku. 12.12 Zlovolná bruselská byrokracie Obvyklé tvrzení odpÛrcÛ EU je odvolání se na pomyslné a nepostiÏitelné bruselské úfiedníky, s nimiÏ si není radno zahrávat a jejichÏ rozhodnutí je nutné se bezezbytku podfiídit. Navíc se tato pomyslná bruselská byrokracie neustále roz‰ifiuje, takÏe jiÏ brzy z mûsta vytlaãí pÛvodní obyvatele. Není to pravda. V orgánech Evropské unie pracuje celkem o 5 % úfiedníkÛ ménû, neÏ kolik jich pracuje napfiíklad ve správû mûsta PafiíÏ. TakÏe úfiedníkÛ v Bruselu, ktefií pracují pro Evropskou unii (450 milionÛ obãanÛ), je témûfi stejnû jako úfiedníkÛ, ktefií fiídí jedno velké mûsto (8 milionÛ obãanÛ) – necel˘ch 40 000. Z toho asi ãtvrtinu tvofií pfiekladatelé.

12.13 Dûtská hfii‰tû V druhé polovinû roku 2005 se v ãesk˘ch médiích objevila fáma o tom, Ïe Evropská unie pfiedepisuje povolené tvary konstrukcí pro dûtské hry, tvary kolotoãÛ a dal‰ího vybavení na hfii‰tích. Není to pravda. Îádné nafiízení EU se takovou záleÏitostí nezab˘vá. Je ale pravdou, Ïe Ïádná odpovûdná maminka by si nepfiála, aby si její malé dítû hrálo na rozviklan˘ch a rezav˘ch Ïelezn˘ch konstrukcích nebo na hraãkách, které jsou natfieny nezdrav˘mi nebo jedovat˘mi látkami. Proto EU upravuje pravidla pro zdraví a bezpeãnost dûtí, ale nestanovuje pravidla napfiíklad pro velikost pískovi‰tû, nebo délku ramene jednotliv˘ch houpaãek. Pfiesto v‰ak existují nûkterá dílãí rozhodnutí nebo návrhy evropsk˘ch institucí, nad kter˘mi zÛstává rozum stát. Snaha sjednotit rÛzné podmínky a zvyklosti pestfie odli‰n˘ch zemí Evropy konãí ãasto fiaskem nebo fra‰kou. V poslední dobû jde napfiíklad o snahu chránit pracovníky vystavené sluneãnímu svitu, která by vedla k povinnosti zakr˘vat se stejnou mírou ve slunném ¤ecku i v zasmu‰ilém Finsku. Takové problémy vût‰inou vznikají kvÛli nedostatku pfiedstavivosti a tolerance úfiedníkÛ – jsou to pfieci jen byrokrati, ale ti evrop‰tí zdaleka nejsou hor‰í neÏ na‰i národní. Jedineãnéh˘ projekt spojení pûtadvaceti zemí je navíc dost drahou záleÏitostí, a tudíÏ se zdá jako ‰kodliv˘. Jenom kaÏdomûsíãní stûhování Evropského paramentu z Bruselu do 500 km vzdáleného ·trasburku stojí asi 200 milionÛ euro roãnû. Poslanci a jejich úfiedníci navíc jezdí skrze Lucemburk, kde je oficiální sídlo parlamentu! Na obranu podivností unie je tfieba fiíci, Ïe se snaÏí pouze plnit politické zadání národních politikÛ, ktefií ji naopak aÏ pfiíli‰ ãasto pouÏívají pro odvedení pozornosti od vlastních problémÛ. A na obranu marnotratné unie je tfieba fiíci, Ïe bez jejích institucí by nebylo moÏné udrÏovat spoleãn˘ a otevfien˘ trh, kter˘ na‰emu kontinentu pfiiná‰í historicky nepoznané období míru a prosperity – a to se penûzi vyãíslit nedá! Zpracováno podle Informaãního centra EU, www.euroskop.cz

OTÁZKY K PROCVIâENÍ 1. Jaké nové m˘ty o fungování EU nebo o jednotliv˘ch orgánech EU znáte vy? 2. Které povûry a fámy o EU právû letí mezi studenty? 31

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 32

★

WEBOVÉ STRÁNKY A ODKAZY 13.1 Klíãové stránky o evropské unii

Zastoupení Evropské unie v âR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.evropska-unie.cz/cz/ Oficiální stránky vlády âR o Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.euroskop.cz/ Portál Evropské unie (stránky také v ãe‰tinû) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.europa.eu.int/ Evropské informaãní stfiedisko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.euroinfocentrum.cz/ Stálé zastoupení âR pfii Evropské unii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.mzv.cz/representationEU/ Ploteus – informace o ‰kolství a vzdûlávání v celé Evropû . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://europa.eu.int/ploteus/portal/home.jsp/ Evropská informaãní sluÏba pro mládeÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.eurodesk.cz/ Evropsk˘ portál pracovní mobility . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://europa.eu.int/eures/home.jsp?lang=cs/ Portál pro neziskové organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.ngo-eu.cz/

13.2 Dal‰í odkazy Evropské dokumentaãní stfiedisko UK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.eis.cuni.cz/ Evropské informaãní centrum Jihoãeské univerzity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.eic.jcu.cz/ Centrum pro evropskou integraci Hospodáfiské komory âR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.komora.cz/ EU servis Svazu prÛmyslu a obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.spcr.cz/ Parlamentní institut . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.psp.cz/kps/pi/cpep.htm/ ISAP – Informaãní systém pro aproximaci práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://isap.vlada.cz/ Centrum pro demokracii a svobodné podnikání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.cdfe.cz/ Stfiedisko technické harmonizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://www.sth.cz/ Centrum pro komunitní práci âR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .http://web.telecom.cz/cpkp/

32

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 33

INSTITUT EVROPSKÉ DEMOKRACIE Institut evropské demokracie je obãanské sdruÏení zamûfiené na studium a anal˘zu evropské politiky a vztahÛ mezi âeskou republikou a Evropskou unií. Institut evropské demokracie pracuje na základû dobrovolnosti a ãlenové institutu sledují, publikují a diskutují jednotlivé aspekty evropské politiky a jejich dopad do národního prostfiedí. S hlavními tématy práce institutu se mÛÏete seznámit na webov˘ch stránkách www.ied.cz Máte-li zájem o spolupráci, je moÏné kontaktovat institut na adrese [email protected] Radim Perlín, pfiedseda

EVROPSKÉ LISTY JANY HYBÁ·KOVÉ Evropské listy Jany Hybá‰kové je obãasník, kter˘ vydává Institut evropské demokracie. Informuje o dûní v Evropském parlamentu, pfiedstavuje jednotlivé instituce Evropské unie a seznamuje ãtenáfie s názory odborníkÛ na Evropskou unii a její jednotlivé politiky. Evropské listy analyzují dopady jednotliv˘ch opatfiení na rozhodnutí EU na ãlenské státy a jejich obãany. Evropské listy jsou zvefiejÀovány na stránkách www.ied.cz a jsou ke staÏení ve formátu PDF. Jsou volnû k dispozici v kanceláÏi IED, na adrese Praha 5, Radlická 2.

Evropská unie studentÛm Radim Perlín, editor Vydal jako pfiílohu Evropsk˘ch listÛ Jany Hybá‰kové Institut evropské demokracie Radlická 2, Praha 5 www.ied.cz Foto: AlÏbûta Jungrová, Stanislava Perlínová a tiskové stfiedisko EU Grafické zpracování: Vladimír Hájek Tisk: Greta agency, spol. s.r.o., www.greta.cz Náklad 2000 ks Vydání první Registraãní ãíslo MK âR E15480

ucebnice ED

4.12.2005

23:51

Stránka 34