Bankovní institut vysoká škola Praha K111 – Institut pro evropskou integraci
Evropská doktrína lidské bezpečnosti (European Doctrine of Human Security) Diplomová práce
Autor:
Bc. Jana Palo Finance – Finanční obchody
Vedoucí práce:
Ing. Vladimír Karásek
Praha
Duben, 2010
1
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Monsu, 10. dubna 2010
Jana Palo
2
Poděkování: Za maximální projevenou podporu při vypracování své diplomové práce bych chtěla zejména poděkovat panu Ing. Vladimíru Karáskovi, vedoucímu práce. Dále patří dík autorům Zpravodaje z EU, zveřejňovaného na webových stránkách BIVS, jakoţto i personálu knihovny a studijního oddělení BIVS, za projevenou ochotu a spolupráci. Rovněţ děkuji knihovnicím v SHAPE za jejich nápomocnost a poskytnutí vyčerpávajícího mnoţství dostupné literatury. Jana Palo
3
Anotace Průřezem celé práce je problematika lidské bezpečnosti, která se svou závaţností řadí mezi globální problémy lidstva. V práci je popsán chronologicky vývoj snah o vytvoření Evropské doktríny lidské bezpečnosti, zohledňující příleţitosti a hrozby pro Evropu. Podrobněji je rozebrána hrozba terorismu a boj proti němu, ať uţ na národní, tak na mezinárodní úrovni, s vymezením úkolů a odpovědností jednotlivých orgánů Unie a členských zemí. V závěru je zmíněna role financování terorismu a boje proti němu, od finančního zabezpečení bezpečnostních sloţek ČR, potaţmo dopad terorismu do ekonomiky EU. Vypracováním bezpečnostní strategie potvrdila EU svůj záměr skoncovat s tím, aby byla povaţována pouze za velmoc čistě ekonomického, nikoli však bezpečnostního rozměru.
Annotation Whole thesis deals with issue of Human Security which due to its importance belongs to a global problem of mankind. It describes a chronology development of efforts to create an European Doctrine of Human Security, considering European opportunities and threatens. In more details it deals with terrorist threaten and combating terrorism in national even international level, including the tasks and responsibilities of the main European Union and member countries authorities. A conclusion mentions a role of terrorism financing and combating terrorism financing, including finance support of security services in the Czech republic even impact of terrorism to the EU economy. Due to creation of security strategy EU is not being considered only as a worldeconomy-power, but as security one as well.
4
Obsah Úvod ............................................................................................................................. 9 1. Evropská doktrína lidské bezpečnosti .................................................................... 11 1.1 Co je to doktrína ............................................................................................... 11 1.2 Historická zajímavost ....................................................................................... 12 1.3 Historický přehled doktrín NATA .................................................................... 13 1.4 Evropská unie a ČR .......................................................................................... 15 1.5 Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu .......................................................... 17 1.5.1 Změna globálního konceptu ...................................................................... 19 1.5.2 Důleţitost lidské bezpečnosti pro EU........................................................ 19 1.5.3 Prosazování lidské bezpečnosti ................................................................. 20 1.5.4 Příleţitost pro Evropu ................................................................................ 21 1.5.5 Principy nové evropské bezpečnostní doktríny ......................................... 22 1.5.6 Potřebné kapacity ...................................................................................... 23 1.5.7 Právní rámec .............................................................................................. 23 1.5.8 Institucionální zakotvení ........................................................................... 24 1.5.9 Financování ............................................................................................... 25 Dílčí závěr .............................................................................................................. 26 2. Terorismus .............................................................................................................. 27 2.1 Teoretické pojetí terorismu ............................................................................... 27 2.1.1 Vymezení terorismu ................................................................................... 27 2.1.2 Typologie terorismu ................................................................................... 30 2.2 Terorismus v ČR ............................................................................................... 32 2.2.1 Ultralevicový terorismu v ČR ................................................................... 33 2.2.2 Ultrapravicový terorismus v ČR ................................................................ 33 2.2.3 Etnický a teritoriální terorismus v ČR ....................................................... 34 2.2.4 Náboţenský terorismus ............................................................................. 35 2.2.5 Ekologický terorismus ............................................................................... 36 2.2.6 Kriminální terorismus ................................................................................ 37 2.2.7 Psychopatologický terorismus ................................................................... 38 2.2.8 Single-issue a další formy terorismu ......................................................... 39 Dílčí závěr .............................................................................................................. 40 3. Úkoly a odpovědnost jednotlivých orgánů unie a členský zemí ............................ 48 3.1 Ochrana obyvatelstva v NATO ......................................................................... 48 3.2 Ochrana obyvatelstva v EU .............................................................................. 49 Dílčí závěr .............................................................................................................. 51 4. Plnění těchto zadání v rámci České republiky........................................................ 52 4.1 Historický vývoj ............................................................................................... 52 4.2 Rozpad Československa ................................................................................... 53 4.3 Reforma armády ............................................................................................... 53 4.3.1 NATO a reforma Armády České republiky ............................................... 54 4.4 Bezpečnostní zájmy ČR ................................................................................... 55 4.4.1 Ţivotní zájmy............................................................................................. 55 4.4.2 Strategické zájmy ...................................................................................... 55 4.4.3 Další významné zájmy .............................................................................. 56 4.4.4 Vojenské operace ....................................................................................... 57 4.4.5 Politicko-vojenské ambice ČR .................................................................. 57 5
4.4.6 Protiteroristická politika ČR ...................................................................... 58 4.4.7 Ochrana obyvatelstva ................................................................................ 58 Dílčí závěr .............................................................................................................. 60 5. Co očekávají bruselské orgány od České republiky v rámci boje proti terorismu . 61 5.1 Historický vývoj ............................................................................................... 61 5.1.1 Zpracování Národního akčního plánu ČR boje proti terorismu ................ 62 5.2 Pohled do budoucna ......................................................................................... 64 Dílčí závěr .............................................................................................................. 68 6. Zhodnocení dopadu terorismu do ekonomiky EU.................................................. 69 6.1 Financování terorismu ...................................................................................... 69 6.2 Financování a finanční orgány NATO .............................................................. 69 6.2.1 Sdílení nákladů členskými státy NATO..................................................... 70 6.2.2 Orgány finančního procesu v NATO ......................................................... 71 6.3 Finanční zabezpečení bezpečnostních sloţek ČR ............................................ 72 6.3.1 Obrana státu ............................................................................................... 73 6.3.2 Obrana jako veřejný statek ........................................................................ 74 6.3.3 Vztah ekonomiky a obrany ........................................................................ 75 6.3.4 Obranné výdaje .......................................................................................... 77 6.3.5 Vývoj obranných výdajů v ČR .................................................................. 78 6.3.6 Financování resortu Ministerstva obrany .................................................. 79 6.3.7 Finanční zabezpečení příslušníků AČR ..................................................... 81 Dílčí závěr .............................................................................................................. 84 Seznam pouţité literatury ........................................................................................... 90 Seznam pouţitých zkratek .......................................................................................... 94 Přílohy ........................................................................................................................ 96 101
6
Slovo autora Patřím k mladším ročníkům, tedy šťastné dítě informační revoluce. Šťastné, díky neomezenému přístupu k informacím. A tak každý z nás žijící v této epoše má jedinečnou možnost, získat právě ty informace, které si přeje, které považuje za důležité pro rozšíření svého obzoru, zvýšení kvalifikace, zlepšení své úrovně či jen z důvodu prostého zájmu. A právě proto pociťuji mírnou lítost, že ve vyspělých zemích Evropy, jak mohu pozorovat kolem sebe, je otázka bezpečnosti z hlediska zájmu spíše v pozadí. Jsme lidé, jež se zajímáme o to, co je nám blízké, a tak často otázky bezpečnosti opomíjíme než se sami ocitneme v ohrožení. Ani já zavalena problémy všedního života, jsem těmto tématům nikdy nevěnovala dostatek pozornosti. Mé zaměstnání mi však dopomohlo otevřít oči. Jsem vojákyní z povolání. Studiem na Univerzitě obrany a řadou specializační vojenských kurzů jsem začala svět postupně vnímat jinak. Díky svému nasazení v roce 2006 a 2007 v Afghánistánu v misi ISAF (International Security Allied Forces) jsem měla možnost nahlídnout do „ jiného“ světa. Díky mé profesi, zabývat se otázkou bezpečnosti, je mi velmi blízké. I právě z tohoto důvodu není v mé moci využít všechny dostupné dokumenty, chci-li se vyhnout nutnosti stanovení stupně utajení mé diplomové práce. Veškeré citace a použitá literatura, se kterou v textu pracuji, je neutajovaná. Cílem mé práce je oslovit Vás, spoluobyvatele naší planety. Čtivou formou, leč doprovázenou řadou odkazů na oficiální dokumenty a nepopřitelná fakta, získat Vaši pozornost pro témata, která si to nejen zaslouží, ba přímo pro zachování bezpečnosti naší a našich dětí po další generace, jsou přímo nutností. Fakta, definice a nutná pojmosloví jsou prokládána příklady a historkami, s cílem zvýšení čtivosti a odlehčení práce jako celku, přesto Vás donutí přemýšlet. Svět je tvořen námi a jen my jej můžeme svými činny ovlivnit. Evropská doktrína lidské bezpečnosti. Název pro mnohé strohý, nezajímavý. Má práce není zaměřena jen na legislativní formulace a politické doktríny. Chtěla bych Vám podat toto téma tak, jak ho cítím já, žena, občan demokratického státu žijící
7
ve svobodné Evropě a přesto, lépe řečeno, právě proto se mi toto téma tak úzce dotýká. Věřím, že po přečtení této práce si získá i Vaši pozornost a budete více pozorní k tomu, co se děje kolem Vás. Jak jsem zmínila v úvodu, jedním z mých cílů této práce je získat Vaši pozornost k otázce bezpečnosti. Proto svá tvrzení dokládám patřičnými citacemi, či odkazy, čímž zdůrazňuji reálnost a aktuálnost své práce nikoli snůšku osobních názorů na nepodložených faktech. Ve své práci zohledňuji nutnost seznámit se alespoň s obecným pojmoslovím, nutnými teoretickými znalostmi, na druhé straně vypichuji témata, která s pohledu nevědecké společnosti jsou více než lidská či „nelidská“? Posuďte sami! Jana Palo
8
Úvod Mnoho lidí na světě ţije v nepřijatelných podmínkách neustálého ohroţení. Někdy má nebezpečí přirozené příčiny – jejich ţivot ohroţují například zemětřesení nebo nemoci. V mnoha případech ale ohroţení vyvstává z konfliktů, v nichţ bojující strany záměrně a beztrestně zaměřují své útoky na civilisty. Právě tyto konflikty vytvářejí mnoho nových zdrojů ohroţení, které uţ mají přímý vliv na bezpečnost občanů Evropské unie. Z jiţního Kavkazu a Balkánu se do Evropské unie vyváţejí či převáţejí tvrdé drogy a střelné zbraně a také se odtud pašují a ilegálně převádějí lidé, kteří jsou pak často sexuálně vykořisťováni nebo nuceni pracovat v černé ekonomice. Zhoršující se situace v Palestině a Iráku slouţí militantním islamistům jako důkaz ţidokřesťanského spiknutí proti islámu a na základě tohoto „důkazního materiálu“ pak verbují teroristy. Války v Africe negují evropské snahy bojovat proti bídě a nemocem rozvojovými iniciativami. Současné konflikty lze obecně charakterizovat několika rysy: je to absence nebo nerespektování zákonů, ideologie zaloţené na výlučnosti a kaţdodenní pouţívaní násilí. Tím se stávají ţivnou půdou pro porušování lidských práv spojené s organizovaným zločinem a terorismem, jeţ přesahují hranice problémových regionů a vyvolávají stav nejistoty a ohroţení i v dalších oblastech. Jakkoli se původně zdálo, ţe se výše popsaný vývoj týká jen rozvojových států a států zasaţených vnitřními konflikty, newyorskými útoky z 11. září 2001 a madridskými z 11. března 2004 se jednou provţdy potvrdilo, ţe ţádný občan světa uţ není bezpečně skryt za hranicemi svého státu, a ţe nejpravděpodobnějšími zdroji nejistoty uţ dávno nejsou vpády cizích armád. Aby se Evropané v dnešním světě mohli cítit bezpečně, musejí sami ke globální bezpečnosti přispívat. Evropa potřebuje ozbrojené síly, nicméně ty musejí být koncipovány a pouţívány zcela novým způsobem. Je třeba, aby byly schopny předcházet násilí v různých částech světa nebo ho zadrţovat, a to metodami, které se velice liší od klasické obrany a vedení války. Je třeba, aby tyto síly dokázaly
9
uspokojovat skutečné bezpečnostní potřeby lidí, kteří ţijí v situacích váţného ohroţení, a činily tak svět bezpečnějším i pro Evropany. V současné době Evropa takovéto kapacity nemá. Má k dispozici 1,8 miliónu příslušníků ozbrojených sil, ale jen zlomek z nich lze nasadit v krizových oblastech. Evropa musí být rovněţ schopna posílat do takových oblastí více policejních sil, pracovníků monitorujících dodrţování lidských práv, specialistů organizujících pomoc a civilních odborníků z mnoha dalších oblastí. Cílem diplomové práce je vyhodnotit moţnosti české účasti v rámci tohoto programu. Programu, jehoţ základní idejí je lidská bezpečnost nás všech. První kapitola vymezuje Evropskou doktrínu jako takovou. Ve druhé kapitole se seznámíte s terorismem. Tedy jednou z největších současných hrozeb naší bezpečnosti. Třetí kapitola pak zkoumá úkoly a odpovědnost jednotlivých orgánů Unie a členských zemí v zapojení se do tohoto programu „lidské bezpečnosti“. Tématu plnění těchto zadání v rámci České republiky je věnována kapitola čtvrtá. Očekávání bruselských orgánů od České republiky v rámci boje proti terorismu je popsáno v kapitole páté. V neposlední řadě v kapitole šesté se zabývám zhodnocením dopadu terorismu do ekonomiky Evropské unie. Při zpracování diplomové práce byla kromě analyticko-syntetických metod pouţita komparační analýza, studium dokumentů, návštěvy specializovaných seminářů, briefingů,
meetingů,
vojenských
kurzů
a
nestandardizované
rozhovory
se zainteresovanými pracovníky North Atlantic Treaty Organization (NATO) ať uţ z České republiky (ČR) či dalších členských zemí.
10
1. Evropská doktrína lidské bezpečnosti Evropská doktrína lidské bezpečnosti vychází z konceptu rozšířeného pojetí bezpečnosti, který mezi aktéry bezpečnosti zahrnuje vedle jednotlivých států jak nadnárodní uskupení, tak subjekty uvnitř států, ať jde o zájmové skupiny, firmy, menšiny či jednotlivce. Bezpečnost se stává průřezovým tématem, které není svázáno pouze s vojenskými a politickými otázkami, ale prolíná se s ekonomickými, společenskými a enviromentálními tématy. Bezpečnostní výzvy, hrozby a rizika počátku 21. století se v různých podobách promítají prakticky do všech oblastí ţivota jednotlivců a celé společnosti. Osobní bezpečí a bezpečnost země, Evropy a světa patří stabilně mezi primární ţivotní hodnoty českých občanů. Jak ukazují průzkumy veřejného mínění, více neţ dvě třetiny lidí u nás si myslí, ţe naším nejspolehlivějším ochráncem a obráncem před bezpečnostními hrozbami je Evropská unie (EU), strategická partnerství hledají u EU dokonce čtyři pětiny dotazovaných. Tři čtvrtiny českých respondentů v Eurobarometru č. 64 z podzimu 2005 si myslí, ţe rozhodnutí týkající se oblasti obrany a zahraniční politiky by se měla dělat společně v Evropské unii. Na druhou stranu ale jen třetina dotazovaných ve stejném průzkumu podle vlastního názoru rozumí tomu, jak Evropská unie funguje.
1.1 Co je to doktrína Slovo doktrína pochází z latiny: doctrina = učení. Je to uspořádání politických ideálů a praktických politických postupů do jednotného systému. Tento termín se většinou pouţívá pro činnost státu v určité oblasti. Pojem vojenská doktrína je často zaměňován s termínem vojenskopolitická strategie. Vojenskopolitická strategie určuje základní zásady výstavby ozbrojených sil a způsoby uţití těchto sil v mezinárodních akcích. Rozdíl mezi vojenskou doktrínou a touto strategií je v tom, ţe strategie pracuje s relativně lépe měřitelnými daty, neboť základem její pozornosti není obecná moc států, ale jejich konkrétní síla. 11
Ve strategických koncepcích vyjadřuje Aliance své zásady pro obhajobu zájmů členských států, pojmenovává hlavní bezpečnostní rizika, způsoby jejich eliminace a stanovuje i obecné principy budování ozbrojených sil jednotlivých členských států. Do znění těchto strategií se promítá celá řada faktorů. Mezi nejdůleţitější patří vojenská síla, ekonomické moţnosti, stupeň rozvoje vědy, techniky a technologie u členských států, ale i u předpokládaného protivníka. Severoatlantická aliance má za sebou tři hlavní strategie. První proběhla na přelomu 40. a 50. let v období formování NATO a v době kdy se v důsledku rozvoje všech druhů strategických zbraní, ale i jiných zbraní, stala válka proti SSSR nebezpečnou i pro USA. Druhá byla v 90. letech, kdy zmizel největší protivník. Poslední strategie byla vydána v roce 1999, ale od té minulé se moc neliší.
1.2 Historická zajímavost Aliance, kterou známe v dnešní době není první aliancí, která na tomto světě byla. Jiţ dříve bylo cílem aliancí zvýšit bezpečnost svých členů. Je to velmi starý a účinný diplomatický nástroj zvyšování moci státu. Nejstarší dochovaná mírová smlouva byla v roce 1296 př. n. l. mezi egyptským faraónem Ramessem II. a chetitským králem Chattušilišem III. Tato smlouva byla nepřímo zaměřená proti rostoucí moci Asýrie a obsahuje pozoruhodně závazky dvou vladařů, týkající se vzájemné pomoci jak proti vnějšímu, tak i proti vnitřnímu nepříteli. [21] „Zaútočí-li jakýkoliv nepřítel na území Ramesse, nechť Ramesses řekne velkému králi Chetitů: „Pojď se mnou proti němu se všemi svými silami...“. Rozhněvá-li se Ramesses na své otroky, kdyţ se vzbouří a půjde je potlačovat, musí s ním ruku v ruce jít i král Chetitů.“ [21]
12
1.3 Historický přehled doktrín NATA - Strategie masové (hromadné) odvety a předsunuté obrany – Tato doktrína vznikla v období, kdy právě vypukla Korejská válka (1950-1953). Koncepce se výlučně orientovala na strategické zbraně. Hlavním mottem této doktríny je, ţe na jakýkoliv konflikt, kdekoliv ve světě je nutné odpovědět strategickým úderem proti mocenským centrům druhé supervelmoci. Konvenční vojenské síly členských států NATO v Evropě měly za úkol zastavit případnou agresi předpokládaného protivníka i za cenu ústupu na řeku Rýn a americké strategické jaderné síly, reprezentované v té době hlavně strategickými bombardéry, měly zasadit protivníkovi jaderné údery. [21] - Strategie pruţné reakce – Tato strategie byla výsledkem sniţování náskoku USA před SSSR v oblasti strategických jaderných zbraní. Vzájemná válka by byla zkázou pro obě strany. Strategie pruţné reakce nabídla moţnost pouţít ve válce dle situace nejdříve konvenční zbraně a potom taktické jaderné zbraně. Tato koncepce také předpokládá, ţe síla státu bude v případě konfliktu pouţita na úrovni, danému konfliktu odpovídající. [21] - Nová strategie v roce 1991 – Rozpad SSSR, sjednocení Německa v roce 1990 a další události ve střední a východní Evropě změnily strategickou koncepci NATO. Pád nepřítele bez jediného výstřelu způsobil krizi i v samotné Alianci. Začalo se diskutovat o smyslu této organizace. Nikdo z členských států však o rozpadu NATO nechtěl ani slyšet, protoţe Aliance slouţila i jako místo pro konzultace politické, kulturní, hospodářské, ekologické a jiné. V listopadu 1991 schválili nejvyšší představitelé vlád členských zemí v Římě novou strategii zaměřenou na velmi širokém pojetí bezpečnosti a na kolektivní obranu. Koncepce usilovala o rozvíjení spolupráce s novými partnery, tedy starými nepřáteli na východě Evropy. Opět potvrdila důleţitost Severoatlantického spojení. Kromě toho se začala zajímat o otázky sociálních věd a ekonomiky. Bezpečnostní politika Aliance 90. let spočívala ve třech prvcích: dialog, spolupráce a udrţování kolektivní obranyschopnosti. Celkovým smyslem bylo zabránit vzniku krizí a docílit jejich mírových řešení. [21]
13
- Strategická koncepce Aliance schválená hlavami států a předsedů vlád, kteří se zúčastnili schůzky Rady NATO 23. a 24. dubna 1999 ve Washingtonu, D. C. – Hlavy států a předsedové vlád na svém summitu ve Washingtonu v dubnu 1999 schválili novou strategickou koncepci Aliance. V této koncepci NATO potvrdilo, ţe v dnešní době válka v Evropě nehrozí. Po skončení studené války prošla Evropa výraznými změnami. Ţádná „nová studená válka“ se uţ sice neopakoval, ale i tak zde byly problémy: útlak, etnické konflikty, hospodářské katastrofy, kolapsy politických řádů a šíření zbraní hromadného ničení. V letech od konce studené války jsme byli rovněţ svědky důleţitého rozvoje kontroly zbrojení. Úkolem Aliance pro další roky je uchovat pozitivní změny minulých let a čelit nynějším i budoucím bezpečnostním výzvám. Její úkoly jsou proto náročné. Musí zachovat kolektivní obranu a posílit vazbu, která evropským spojencům umoţní převzít větší odpovědnost. Musí prohloubit vztahy se svými partnery a připravit rozšíření o nové členy. Především ale si musí uchovat politickou vůli a vojenské prostředky, jeţ vyţaduje široká škála jejich míst. Tato nová strategická koncepce bude Alianci vést při plnění těchto úkolů. [21] Pokud zhodnotíme tuto koncepci jako celek, můţeme říci, ţe ve srovnání s koncepcí pro 90. léta nepřinesla ţádné větší změny. Hlavním důvodem je to, ţe bezpečnostní prostředí se za tuto dobu moc nezměnilo. 21.-22. listopadu 2002 Praţský summit byl klíčovou událostí pro budoucnost Aliance a rovněţ pro vzájemnou budoucí spolupráci v oblasti bezpečnosti České republiky a Slovenska, která rozpadem federace, jako by vymizely. Summit však rozebíral otázku spolupráce všech členských či Alianci přidruţených zemí. Na Praţském summitu byly formulovány 4 podněty pro budoucí vývoj: [13] - došlo k vytvoření Sboru rychlé reakce NATA – NATO Response Force (NRF); - byly schváleny Praţské kapacitní závazky, zejména posílení obrany proti zbraním hromadného ničení, vylepšení systému velení, pouţívaných komunikačních a informačních systémů a dále zlepšení spolupráce, mobility a odolnosti;
14
- bylo přijato jasné stanovisko k situaci v Iráku, potaţmo hrozby pouţití zbraní hromadného ničení a hrozby terorismu; - a bylo přizváno 7 partnerský států, včetně Slovenska, ke vstupu do NATO. Jiţ samostatné přípravy tohoto summitu byly jasným důkazem, ţe Česká republika je plnohodnotným členem NATA, nasazující své síly v souladu s potřebami Aliance. Spojené státy zdarma poskytly AČR 150 ks raket „vzduch-vzduch“ pro českým letectvem vyuţívané letouny L-159, jakoţto vyjádření podpory ochrany vzdušného prostoru během konání summitu. Kromě českých L-159, helikoptér Mi-24 a migů MiG-21, byl vzdušný prostor rovněţ střeţen americkými letouny F-16, a monitorován a řízen personálem a radarovým systémem NATA: AWACS (Airborne Warning and Control System). Dále bylo střeţením pověřeno 12 000 policistů ČR a 2 400 vojáků AČR. 17. října se uskutečnilo mezinárodní vojenské cvičení, jakoţto test zabezpečení vzdušného prostoru nad ČR. 3. listopadu pak český parlament schválil povolení pro 250 amerických vojáků a 15 ks amerických letounů F-16, svou přítomností na území České republiky podpořit ochranu střeţeného prostoru. Praţský summit hluboce změnil budoucí vývoj NATA.
1.4 Evropská unie a ČR Evropská unie je kromě NATA dalším společenstvím hrající důleţitou roli v oblasti bezpečnosti, v otázce Evropské doktríny lidské bezpečnosti, pak roli přímo zásadní. Evropská unie nikdy nebyla uzavřeným společenstvím. Jiţ v Římských smlouvách z roku 1957, coţ byly dvě smlouvy podepsané v Římě 25. 3. 1957 a které zakládají Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EUROATOM), byly ostatní země vyzvány k připojení se ke společenství. Ve smlouvě o EU je napsáno, ţe kterýkoli evropský stát můţe poţádat o členství v Unii.
15
Termín Evropská unie se začal poprvé pouţívat v roce 1992, termín, který ji vymezuje jako novou etapu ve spolupráci, etapu, která je zaloţena na existenci Evropského společenství (ES) a na spolupráci v dalších nových oblastech mimo rámec ES. Tato smlouva vymezuje tři základní oblasti spolupráce (dříve tzv. pilířová struktura EU, zrušená 1. 12. 2009 Lisabonskou smlouvou). Smlouva o EU, podepsaná v Maastrichtu v únoru 1992, posunula proces evropské integrace o krok dále. Stanovila harmonogram zavádění jednotné měny, prohloubila pojem občanské unie vytvořením nových práv. Na základě této smlouvy vzniká Evropská unie, která zahrnuje tři existující společenství, ale také společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a spolupráci v oblasti justice a policie. Tato smlouva zakotvuje i vznik měnové unie a způsob zavádění jednotné evropské měny. K uzavření Smlouvy o EU došlo ve třech fázích. V první fázi v letech 1988-1990 byla smlouva koncipována na několika mezivládních konferencích, týkajících se zejména principů fungování politické, hospodářské a měnové unie. Druhá fáze zahrnovala další mezivládní jednání, která se konala během roku 1991 a zde se jednalo zejména o detailech. Dále pak v roce 1992 Maastrichtský summit, kde byla smlouva podepsána. Poslední fází byla ratifikace smlouvy jednotlivými členskými státy. [21]
Vstup do EU představuje pro vývoj ČR zásadní význam a to jak v oblasti mezinárodní a vnitrostátní, tak i makroekonomické a mikroekonomické, ale i v oblasti právní, bezpečnostní nebo institucionální. Nyní 6 let po vstupu ČR do EU, díky negativním vlivům se vstupem spojeným, je členství občas stále chápáno negativně ze strany občanů. Za negativní vlivy společnost povaţuje všeobecné zdraţování, zvyšování daní a konkurenceschopnost západních společností, vyuţívající vyspělejší technologie a vyšší efektivitu výroby, ale i zemědělské produkty jiných zemí, které jsou do ČR dováţeny za výrazně niţší ceny díky dotacím produkujících zemí. Výhodou ČR, která je patrná jiţ nyní, je bezpochyby levnější pracovní síla, kterou je moţno vyuţít pro přesun výroby ze západních zemí na území ČR a niţší ceny vyváţených průmyslových komodit na trzích EU. [21]
16
1.5 Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu V níţe uvedené kapitole uvádím výčet závěrů a doporučení z Barcelonské zprávy, jejímţ autorem je Studijní skupina pro evropské bezpečnostní kapacity. Mnoho lidí na světě ţije v nepřijatelných podmínkách neustálého ohroţení. V mnoha případech nebezpečí z konfliktů, v nichţ bojující strany zaměřují své útoky na civilisty. V éře celosvětového propojení se Evropané uţ nemohou cítit bezpečně, zůstávají-li velké části světa trvale nebezpečným územím. Během posledních několika let vytváří Evropská unie svou společnou bezpečnostní politiku. V prosinci 2003 se Evropská rada shodla na Evropské bezpečnostní strategii (EBS), která se staví za preventivní působení a účinnou mnohostrannou spolupráci. Tato zpráva se týká uplatňování EBS v praxi. Snaţí se dokázat, ţe Evropa potřebuje zvýšit svou schopnost aktivně přispívat ke globální bezpečnosti. EU potřebuje vojenské síly, ale ty musejí být koncipovány a pouţívány novým způsobem. Zpráva se soustřeďuje na regionální konflikty a zhroucení státní moci, jeţ jsou zdrojem nových celosvětových hrozeb, jako je terorismus, zbraně hromadného ničení a organizovaný zločin. Autoři zprávy navrhují přijmout pro Evropu novou „doktrínu lidské bezpečnosti“. Lidskou bezpečností se rozumí osvobození jednotlivců od základních nejistot a ohroţení způsobovaných hrubým porušováním lidských práv. Doktrína stojí na třech pilířích:[34] - Za prvé je to soubor sedmi zásad pro operace v situacích váţného ohroţení. Tyto zásady se týkají jak cílů, tak prostředků zasahování. Patří mezi ně priorita lidských práv, jasně definovaná politická autorita, multilateralismus, přístup zdola-nahoru, zaměření na regiony (spíše neţ státy), pouţívání právních nástrojů a přiměřené pouţití síly. Zpráva klade obzvláštní důraz na čtvrtý ze jmenovaných principů: na komunikaci, konzultace, dialog a partnerství s místními obyvateli, jeţ umoţňují varování před nebezpečím, usnadňují sběr zpravodajských informací, mobilizaci místní podpory a zavádění přijatých opatření a zvyšují jejich udrţitelnost. 17
- Druhým navrhovaným pilířem je „Sbor rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti“ (Human Security Response Force), sloţený z 15 000 muţů a ţen, z nichţ alespoň třetinu bude tvořit civilní personál (policie, pracovníci dohlíţející na dodrţování lidských práv, odborníci na rozvoj a humanitární pomoc, administrativní a organizační personál apod.). Uvedený Sbor by se skládal ze spolehlivých a věci oddaných vojáků a civilistů, které uţ daly k dispozici členské státy, a dále z příslušníků „Dobrovolného sboru lidské bezpečnosti“ (Human Security Volunteer Service), jehoţ navrhovaná koncepce je rovněţ součástí zprávy. - Za třetí jde o nový právní rámec, který bude upravovat jak rozhodnutí o zásahu, tak rozhodování při samotných operacích v terénu. Jeho ustanovení by měla vycházet z právního řádu hostitelských i vysílajících zemí, z mezinárodního trestního práva, mezinárodní úpravy lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. Autoři zprávy navrhují, aby sbor rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti podléhal ministru zahraničí EU, jmenovanému na základě Ústavy schválené v červnu roku 2004 v Dublinu.1 Ve zprávě jsou rovněţ navrţena opatření, kterými by se dala posílit odpovědnost příslušníků misí vůči místnímu obyvatelstvu a zlepšit demokratická kontrola bezpečnostní politiky i metody jejího financování. Jak jiţ jsem zmínila výše, výchozím bodem pro tuto zprávu je Evropská bezpečnostní strategie (EBS), která byla schválena Evropskou radou v prosinci roku 2003. Veškeré bezpečnostně strategické úvahy obsaţené v EBS vycházejí ze základní premisy, kterou je zodpovědnost Evropy za globální bezpečnost. Poukazují na to, ţe pro prostředí vzniklé po studené válce je typická stále větší propustnost hranic, v jejímţ důsledků jsou vnitřní a vnější aspekty bezpečnosti nerozlučně spojeny. EBS se staví za preventivní zásahy, za strategii efektivního multilateralismu a za rozšíření mezinárodní vlády zákona. Evropská unie musí být podle EBS do budoucna v tomto směru aktivnější a schopnější. 1
Tato ústava byla podepsána 25 členskými zeměmi 29. října 2004 v Římě, ratifikována byla však jen 18 z nich. Reakcí na tuto skutečnost bylo vytvoření Lisabonské smlouvy, která vešla v platnost dne 1. prosince 2009, mj. zavádějící úřad „Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“.
18
1.5.1 Změna globálního konceptu V dnešním světě existuje nesoulad mezi aktuálními bezpečnostními kapacitami, které jsou tvořeny z velké části vojenskými silami a skutečnými bezpečnostními potřebami. EBS uvádí pět klíčových hrozeb pro evropskou bezpečnost: terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, regionální konflikty, zhroucení státní moci a organizovaný zločin. Všechny tyto hrozby jsou navzájem propojeny a lze je nalézt v různých kombinacích v podmínkách extrémní nestability. Jak se uvádí v EBS, ţádná z nových hrozeb není čistě vojenská, ani nelze ţádné z nich čelit čistě vojenskými prostředky.
1.5.2 Důleţitost lidské bezpečnosti pro EU V novém globálním kontextu by měla být bezpečnostní politika Evropské unie zaloţena na konceptu lidské bezpečnosti, a ne pouze na bezpečnosti státu. Bezpečnost lidí „human security“ znamená, ţe jednotlivec je chráněn před základními druhy ohroţení. Genocida, široce rozšířené či systematické týrání, nelidské a poniţující zacházení, mizení lidí, otroctví, zločiny proti lidskosti a hrubá porušení mezinárodního válečného práva, jeţ jsou definovány ve Statutu mezinárodního trestního tribunálu – to všechno lidské bytosti nepřijatelným způsobem ohroţuje a narušuje tak jejich bezpečnost. Masivní porušování práva na výţivu, zdravotní péči a bydlení lze do této kategorie zařadit také, ačkoli status těchto práv není tak prvořadý. Přístup z pozic lidské bezpečnosti znamená, ţe EU má přispívat k ochraně kaţdého jednotlivce a nesoustřeďovat se jen na ochranu unijních hranic, jako to činily bezpečnostní strategie národních států. Proto, aby EU zaloţila svou bezpečnostní strategii na zajišťování lidské bezpečnosti, mluví tři důvody. První z nich morální. Vychází z naší společenské lidskosti. Lidé mají právo ţít důstojně a bezpečně, mají i z toho vyplývající povinnost si navzájem pomoci, je-li tato jejich bezpečnost ohroţena. Kaţdý lidský ţivot má stejnou cenu a nelze se smířit s tím, ţe se v zoufalých podmínkách cena lidského ţivota nerespektuje. Na těchto mravních normách není nic specificky evropského. Naopak jsou ze své povahy univerzální.
19
I Evropská unie se ve své nové ústavě výslovně hlásí k uvedenému závazku. Článek 4 Ústavy stanoví: „Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy. Přispívá k míru, bezpečnosti, udrţitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby a k ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodrţování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodrţování zásad Charty Organizace spojených národů. Evropská unie proto uznává, ţe má povinnosti i ohledně zajištění lidské bezpečnosti mimo své vlastní území. Povaha a rozsah těchto závazků jsou nicméně předmětem různých interpretací a představují pro právní vědce spornou oblast. Třetím důvodem pro přijetí koncepce zaloţené na lidské bezpečnosti je „osvícené sobectví“. Podstata tohoto přístupu tkví v myšlence, ţe Evropané se nemohou cítit bezpečně, dokud lidé jinde na světě ţijí ve váţném ohroţení.
1.5.3 Prosazování lidské bezpečnosti Tato zpráva se soustřeďuje na situace váţného ohroţení, v nichţ lze pouţít síly EU. Uvedené situace spadají do rámce tzv. petersbergských úkolů, na nichţ se shodli členové Západoevropské unie v roce 1992 v Bonnu, jeţ byly následně zahrnuty do Amsterdamské smlouvy z roku 1997 a dále rozvedeny v nové Ústavě. Tyto úkoly „zahrnují společné odzbrojovací operace, humanitární a záchranné úkoly, vojenské poradenství a pomoc, prevenci konfliktů a udrţování míru, úkoly bojových jednotek při krizovém řízení a téţ nastolení míru a stabilizaci po ukončení konfliktů.“ Obecným cílem operací v takovýchto podmínkách je podpora dodrţování lidských práv, práva a pořádku. Aţ dosud pro provádění těchto operací neexistovala ucelená doktrína. Kapacita EU pro takovéto operační mise a stejně tak politická ochota je uskutečňovat je omezená. Při volbě toho, kterým situacím je třeba přiznat prioritu, by měla být brána v úvahu následující kritéria:[34]
20
- váţnost a naléhavost situace; - účelnost mise, rizika, šance na úspěch a moţnost zásahu jiné strany či stran; - zvláštní zodpovědnost za sousední země; - historické vazby a historická zodpovědnost; - zájem a tlak veřejnosti.
1.5.4 Příleţitost pro Evropu Zkušenost z války v Kosovu ukázala, ţe evropské bezpečnostní síly potřebují mít prostor k autonomnímu jednání. Od doby kosovské války se zrychlily práce na Evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP). Členské státy daly v reakci na odsouhlasení helsinských Základních cílů (prosinec 2001) k dispozici víc neţ 60 000 vojáků a ještě rychlejší byl pokrok při vyčleňování civilního personálu, zejména policistů, právních expertů, odborníků na civilní správu a civilní ochranu. Byly uzavřeny dohody ohledně vztahu sil EU k NATO a strukturované spolupráce mezi členskými státy. Byly zaloţeny nejrůznější instituce pověřené prevencí konfliktů, výcvikem a řešením krizových situací. Vedle EBS schválené v prosinci 2003 schválila Evropská rada také zřízení samostatné Obranné agentury a útvaru vojensko-civilního plánování. Nyní EU vytváří bojová uskupení pro rychlé nasazení, tzv. Battle Groups, která mimochodem dosud nebyla vyslána na ţádnou zahraniční misi, především kvůli neshodám mezi členskými státy. Dále byla předloţena řada návrhů na vytvoření evropského četnického sboru a civilních mírových sil. Mají-li Evropané nadále podporovat proces budování evropských institucí, musejí mít pocit, ţe Unie přispívá k jejich bezpečnosti. V navzájem propojeném světě toho lze dosáhnout jedině tak, ţe Evropa bude přispívat obecně k bezpečnosti tohoto světa a jeho obyvatel.
21
1.5.5 Principy nové evropské bezpečnostní doktríny Soubor zásad navrţených níţe, by měl slouţit jako vodítko pro rozhodování všech článků řetězce: vysokých úředníků EU, politiků členských států, diplomatů i vojáků a civilistů v terénu. Některé z těchto zásad (např. multilateralismus) mohou být aktuálnější pro politiky nebo diplomaty, zatímco jiné (zásady pro pouţití síly) jsou vodítkem především pro vojenské jednotky. Pro vytvoření koherentní a účinné politiky je ale nezbytné, aby kaţdý měl představu o všech hlavních zásadách a chápal je stejně jako ostatní. Politika zaloţená na těchto zásadách navíc bude mít větší veřejnou podporu a tím i větší manévrovací prostor, bude-li ji chápat a schvalovat i evropská veřejnost.[34] - Zásada č. 1: Prvořadá důleţitost lidských práv. - Zásada č. 2: Jasná politická suverenita. - Zásada č. 3: Multilateralismus – Za multilaterální, tedy mnohostranné mohou být označeny takřka všechny mezinárodní iniciativy. Zde je spíše chápán jako „společný postup s více státy“ a zahrnuje: závazek k pouţívání jednotných pracovních postupů a dodrţování dohodnutých pravidel a norem; závazek spolupracovat s mezinárodními institucemi s pouţitím jejich postupů; a snahu o koordinaci veškerých činností spíše neţ jejich zbytečné dublování a vzájemnou rivalitu stran. - Zásada č. 4: Postup od nejniţší úrovně po nejvyšší. - Zásada č. 5: Soustředění se na regiony. - Zásada č. 6: Pouţití právních nástrojů. - Zásada č. 7: Přiměřené pouţití síly.
22
1.5.6 Potřebné kapacity K tomu, aby Evropská unie mohla provádět bezpečnostní politiku zaloţenou na výše uvedených zásadách, musí disponovat dostatečnými kapacitami ve dvou klíčových oblastech. Je to integrovaný systém civilně-vojenských kapacit, vhodný k provádění operací zajišťujících lidskou bezpečnost, a je to také právní rámec, o nějţ se musí opírat rozhodnutí o zásazích a z nějţ se musí vycházet, a rovněţ nový přístup k operacím, zaměřený na prosazování práva.
1.5.7 Právní rámec Co se týče příslušníků zahraničních misí a místního obyvatelstva, kterého se tyto mise dotýkají, právní úprava jejich vzájemných vztahů by měla vycházet ze zákonodárství hostitelské země i vysílajících členských států EU, z norem pro vedení boje, z mezinárodního trestního práva, práva lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. Právní rámec pro působení misí by měl řešit následující otázky: [34] - Za prvé nasazení členové mise by měli podléhat právu hostitelské země stejně jako místní obyvatelé. Toto pravidlo je v souladu s většinou vnitrostátních právních systémů i se zásadou, ţe s „internacionály“ by se mělo zacházet jinak neţ s domácím obyvatelstvem. Některé členské státy EU moţná budou potřebovat přizpůsobit ustanovení svého právního řádu, aby mohly přijmout jurisdikci hostitelského státu nad svými občany působícími v misích EU. Popřípadě, jak by se měli příslušníci misí EU podílet na prosazování zákonů, které neznají, zda-li lze některé části místního právního systému nebrat v potaz a o jakých právní základ lze takové rozhodnutí opřít, a zda, popřípadě jak, aplikovat mezinárodní právo lidských práv nebo mezinárodní trestní právo v situacích, kdy jsou právní normy hostitelské země nedostačující nebo nevhodné. Někdy bude zapotřebí vyslat do oblasti tým právních expertů, kteří tyto otázky posoudí, přičemţ se budou řídit existujícím právním rámcem a brát v potaz názory místních právních odborníků.
23
- Za druhé, právní rámec musí řešit rozdíly ve vnitrostátních právních řádech vysílajících členských států, které by mohly vést k rozdílnému zacházení s příslušníky misí. Je-li do problémové oblasti vyslán mnohonárodnostní Sbor rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti, kaţdý jeho příslušník podléhá zejména v oblasti trestního práva normám své domovské země. To vytváří právní zmatek jak pro příslušníky misí, tak pro místní obyvatele, kteří s nimi přicházejí do styku. Jedním z moţných řešení by bylo přijmout společný trestní kodex, který by se vztahoval pouze na příslušníky zahraničních misí a vycházel by ze zásad, jeţ jsou společné trestněprávním řádům členských zemí EU. - Za třetí, právní rámec EU by měl vnést jasno do případných konfliktů mezi různými formami mezinárodního práva, zejména mezi právem lidských práv a humanitárním právem. Mezinárodní humanitární právo upravuje činy, které by byly mimo rámec konfliktu nezákonné, tj. například zabití nepřátelských bojovníků, nebo zničení majetku nepřítele. Je daleko podrobnější neţ právo lidských práv, ale zároveň je v některých aspektech zastaralé, například proto, ţe rozdíly mezi „mezistátním konfliktem“, „vnitřním konfliktem“ a „mírovým stavem“ i rozdíl mezi „bojovníky“ a „civilisty“ se v současné době často stírají. Bylo by v souladu se zásadou priority lidských práv, aby EU v případě střetu těchto dvou systémů dala přednost právu lidských práv. Poţadovaný právní rámec by měl také plně reflektovat normy mezinárodních úmluv týkající se zbraní. - Za čtvrté by měl právní rámec jasně definovat postup při podávání stíţností, jehoţ budou moci vyuţít jak místní obyvatelé v oblastech konfliktů, tak pracovníci misí.
1.5.8 Institucionální zakotvení Z důvodu lepší komunikace v rámci EU i navenek zavedla Amsterdamská smlouva institut Vysokého představitele pro Společnou a zahraniční bezpečnostní politiku (SZBP), který je zároveň Generálním tajemníkem Rady. Čímţ spojila funkce Vysokého zástupce EU pro Společnou zahraniční politiku a Komisaře pro vnější vztahy.
Tuto funkci dále rozvinula Lisabonská smlouva v roce 2009. Ministr
24
zahraničí má v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky právo podávat iniciativní návrhy a řídí integrovaný Evropský útvar pro vnější činnost, sloţený z úředníků příslušných odborů Generálního sekretariátu Rady ministrů a z členů diplomatických sborů jednotlivých států. Přirozeným domovem pro záleţitosti spojené se Sborem rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti je proto kabinet ministra zahraničních věcí. Vojenský výbor Rady a Vojenský štáb, CIVCOM a Odbor Evropské komise (EK) pro prevenci konfliktů a krizové řízení (CPCMU), to vše lze sjednotit v rámci civilně-vojenského plánovacího útvaru, který podléhá ministru zahraničí. Minstr zahraničí je z výkonu své funkce odpovědný Evropské radě a Radě ministrů. Nadále mu radí Politický bezpečnostní výbor a Vojenský výbor EU. Zodpovídá také za koordinaci svých politických kroků s jinými institucemi EU, jako jsou zejména Europa Aid a ECHO.
1.5.9 Financování Pokud chtějí Evropané bezpečnost sami pro sebe, musejí být ochotni investovat do lidské bezpečnosti jako takové. Vojenskou sloţku Sboru rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti lze pravděpodobně financovat přesměrováním stávajících výdajů na veřejné zakázky z oblasti tradičního vojenského vybavení, jako jsou těţké tanky, dělostřelectvo a hladinové loďstvo, na inteligentní techniku a lidské zdroje, jeţ jsou zapotřebí pro vytvoření zmíněného Sboru. Další peníze se mohou ušetřit liberalizací, standardizací a sjednocením evropských procedur pro zadávání veřejných zakázek. V několika evropských zemích uţ tento proces probíhá. Dodatečné prostředky budou potřeba na posílení centrálních bruselských kapacit a civilních kapacit a na výcvik a společná cvičení.[34] Soudrţnosti Sboru rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti by jistě prospělo, kdyby jak jeho běţný provoz, tak konkrétní mise byly financován z rozpočtu EU na Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Ústava po vzoru předchozích smluv výslovně vylučuje vojenské výdaje, kromě výdajů na mise, ze společného rozpočtu. Toto ustanovení, které se ovšem nevztahuje na mise civilní, brání případnému vytvoření integrovaného sboru a mělo by být v dlouhodobé perspektivě zrušeno. 25
V krátkodobém výhledu můţe Sbor rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti fungovat na základě kompromisu z roku 2002, podle nějţ se náklady na velitelství (dopravu, administrativu, společné veřejné informace) a společně uţívané sluţby (lékařská pomoc, další vybavení a infrastruktura) hradí ze společného rozpočtu a o některých dalších nákladech, například nákladech na přesun příslušníků misí, na kasárna a ubytování, rozhoduje Rada případ od případu při zahájení kaţdé operace. U civilní sloţky by měl být financován ze společných zdrojů základní personál a příslušníci Dobrovolného sboru. Ta část civilních příslušníků misí, která se bude rekrutovat ze speciálních vnitrostátních týmů, by měla být i nadále financována z vnitrostátních zdrojů, jako to platí pro mise vojenské. V opačném případě by státy, které vysílají převáţně vojenské jednotky byly znevýhodněny oproti státům, které poskytují civilní personál.[34]
Dílčí závěr Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu vychází ze sedmi zásad, kterými by se měla řídit evropská bezpečnostní politika od nejvyšší politické úrovně aţ po úroveň řadových vojáků, policistů a humanitárních pracovníků. Nastiňuje koncepci civilně-vojenského Sboru rychlé reakce na podporu lidské bezpečnosti, vybaveného k tomu, aby mohl chránit a zvyšovat bezpečnost konkrétních lidí dle výše zmiňovaných zásad. Účelem navrhovaného Sboru není nahrazovat současné kapacity jednotlivých států ani mnohostranné mezinárodní mechanismy. Představuje spíše naléhavě potřebný doplněk k těmto nástrojům, k jehoţ poskytnutí má EU obzvláště předpoklady. V souladu s koncepcí, podle níţ je právo, někdy podpořené pouţitím síly, pro Evropskou unii klíčovým nástrojem. Zpráva zmiňuje rovněţ nutnost vytvoření jednotného právního rámce. V neposlední řadě se zpráva zabývá také některými finančními a institucionálními dopady, které by přijetí Doktríny lidské bezpečnosti pro Evropu mělo. [34]
26
2. Terorismus 2.1 Teoretické pojetí terorismu Terorismus se projevuje v rozličných formách, vyskytuje se v rozdílných geografických a kulturních oblastech a uţívá širokou škálu metod i taktických a strategických přístupů. Cílem vědeckého výzkumu terorismu by mělo být tento fenomén přesně vymezit, vnitřně jej rozčlenit podle stejnorodých kritérií, objasnit příčiny, podmínky a důsledky jeho existence a vymezit a rozdělit postupy, které vedou k jeho potlačení, a zhodnotit efektivitu. V případě naplnění výše uvedených cílů by bylo moţné hovořit o jisté teorii terorismu, která by měla být obecně vyuţitelná i pro výzkum v jednotlivých zemích (včetně ČR).
2.1.1 Vymezení terorismu Precizní vymezení pojmu terorismus doposud neexistuje. Terorismus je pouţíván jako pojem: - akademický (v odborných akademických textech); - úřední (v oficiálních dokumentech); - právní (v zákonech, mezinárodních smlouvách a jiných právních normách); - obecný (v pojetí širší veřejnosti, mediální sféry apod.). Jednoznačná definice terorismu se jeví jako nemoţný úkol, neboť samotný terorismus se vyskytuje v řadě různých forem. Peter Waldmann hovoří o tzv. teroristickém kalkulu, který se stává ze tří prvků: [18] - z násilného aktu; - z veřejné hrozby a jeho spáchání; - je jím zamýšlená silná emocionální reakce.
27
Jako důsledek těchto emocí směřují teroristické útoky k určitým reakcím na jednání: zvláště pak ukvapená, panikou diktovaná ochranná a odvetná opatření, ale téţ na aktivní výpomoc v bojovém úsilí. Tato trojitá sekvence platila pro klasický terorismus, přisuzovaný sociálněrevolučním skupinám 70. let nebo etnicko-nacionalistickému terorismu IRA či ETA. Vedle toho existují i formy teroristické strategie (především u náboţensky motivovaných násilných skupin novější doby, ale i u pravicového terorismu, které se často spokojují pouze se zveřejněním násilného poselství. Při definici terorismu je pro řadu odborníků důleţitý i charakter oběti. Podle některých definic musí být terorismus směřován proti nevinným civilním obětem, které jsou vybírány neselektivně a nemají ve vztahu k místu a provedení aktu moţnost volby. Proto jsou někdy z oblasti terorismu vyjímány:[18] - akce proti vojenskému personálu okupační nebo intervenční mocnosti; - atentáty na politické nebo vojenské vůdce. O propojenosti terorismu a organizovaného zločinu není pochyb. Obvykle se dostávají do vzájemné interakce v následujících oblastech:[18] - Teroristé mohou pomáhat skupinám organizovaného zločinu, a naopak skupiny organizovaného zločinu mohou pomáhat teroristům. - Teroristé mohou být zákazníky skupin organizovaného zločinu a skupiny organizovaného zločinu mohou být zákazníky teroristů. Terorismus má řadu společných rysů s guerilla či konvenční válkou. Z toho důvodu a z důvodu, ţe tím často teroristé zakrývají sami podstatu vlastní činnosti, bývá ze strany médií i veřejnosti zaměňován či slučován. V níţe uvedené tabulce můţete vidět podstatné rozdíly. Coţ však nevylučuje, ţe tyto skupiny mohou spolupracovat, či se vzájemně doplňovat.
28
Tabulka č. 1 Charakteristika terorismu, guerilly a konvenční války[18] Konvenční válka
Guerilla
Terorismus
Jednotky
Velké (armády, sbory,
Střední (čety, roty,
Malé (obvykle méně neţ
nasazené
divize)
prapory)
deset osob)
Plný rozsah vojenské
Většinou pěchotní
Ruční zbraně, ruční
bojové techniky
typy lehkých zbraní,
granáty, pušky
(letecké síly, obrněná
někdy téţ část
a specializované zbraně,
technika,
dělostřelectva
např. bomby v autech,
do boje Zbraně
dělostřelectvo atd.)
bomby odpalované na dálku, tlakové bomby
Taktika
Obvykle
Taktika komand
Speciální taktika: únosy,
kombinované operace
atentáty, výbuchy aut,
zahrnující několik
braní rukojmí atd.
vojenských odvětví Terče
Většinou vojenské
Většinou vojenský,
Státní symboly, političtí
jednotky, průmyslová
policejní a
oponenti a obecně
a dopravní
administrativní
veřejnost
infrastruktura
personál, jakoţ i političtí oponenti
Zamýšlený
Fyzické zničení
Psychický nátlak
oslabení nepřítele
účinek Kontrola
Především vojenské
Ano
Ano
Ne
Nošení uniformy
Často nošení
Nenošení uniformy
teritoria Uniforma
uniformy Rozeznatelnost
Geograficky
Válka omezená na
Nerozeznatelné válečné
válečných zón
rozeznatelná válka
zemi sporu
zóny
Mezinárodní
Ano, pokud je vedena
Ano, pokud je
Ne
legalita
podle pravidel
vedena podle pravidel
Domácí legalita
Ano
Ne
Ne
Zdroj: MAREŠ, M. Terorismus v ČR. Centrum strategických studií. 1. vyd. Brno, 2005. 480 s. ISBN 80-903333-8-9.
29
2.1.2 Typologie terorismu Na základě klasifikace podle širší ideové motivace dělíme terorismus na:[10] - ultralevicový; - ultrapravicový; - etnický a teritoriální; - náboţenský; - ekologický; - kriminální; - psychopatologický; - „single-issue“; - další varianty (včetně demokratického). Časté, avšak nepříliš precizní je v poslední době i dělení na starý a nový terorismus. Různí odborníci těmito kategoriemi rozumí odlišné fenomény. Ve druhé polovině devadesátých let 20. století byl tento pojem uţíván hlavně ve vazbě na náboţenský fanatický terorismus neselektivní k výběru obětí, ve vazbě na nové formy organizace teroristických kampaní a na moţnosti pouţití zbraní hromadného ničení a cyberterorismu (viz. Dílčí závěr této kapitoly). V současnosti toto pojetí mnohdy přetrvává, pojem nový terorismus je však často vázán i výhradně na globálně působící islamistický terorismus. Rozdíl mezi starým a novým terorismem je patrný ze schématu Alexandra Strassnera (viz. Tabulka č. 2).
30
Tabulka č. 2 Charakteristika tradičního a nového terorismu[18] Tradiční terorismus
Nový terorismus
Organizace
Určitelná
Méně dobře určitelná
Forma organizace
Zpravidla hierarchická
Spíše lineární
Operační kvalita
Středně profesionalizovaná
Plně profesionalizovaná
Síla skupiny
Malá aţ středně velká;
Individuum nebo malé skupiny,
a rekrutační potenciál
rekrutační okruh silně
vysoký rekrutační potenciál
mezi stoupenci
omezený
prostřednictvím internacionalizace
Operační území
Regionálně nebo národně
Operace na mezinárodní úrovni
omezené Operační cíle Oběti a jejich počet
Předvídatelné
Sotva předvídatelné
a identifikovatelné
a identifikovatelné
Vybrané, malé počty obětí
Připravenost k vysokému počtu obětí i mezi nezúčastněnými
Kvantitativní rozměr
Omezený ve vztahu ke
Vzrůstající ve vztahu
hrozby
konsekvencím a efektu
ke konsekvencím a efektu
Motivace
Vysoká (písemná poselství)
Ubývající, nízká
Relativně malé
Intenzivní spojení
k intelektuálnímu veřejnému přihlášení Spojení s organizovanou
s organizovanou kriminalitou,
kriminalitou
s migračními společenstvy a s legálními oblastmi obchodu
Moţnosti financování
Malé finanční moţnosti,
Lepší finanční moţnosti díky
financování výhradně
celosvětovému transferu
vydíráním a únosy nebo
kapitálu a legálním obchodním
„revoluční daní“ (ETA)
aktivitám
Zdroj: MAREŠ, M. Terorismus v ČR. Centrum strategických studií. 1. vyd. Brno, 2005. 480 s. ISBN 80-903333-8-9.
31
2.2 Terorismus v ČR Vznik demokratického reţimu na českém území v důsledku listopadových událostí roku 1989 a ukončení studené války znamenaly výrazný přínos pro zajištění bezpečnosti většiny zdejšího obyvatelstva. Na druhou stranu jsou občané České republiky i jejich stát stále vystaveni celé řadě hrozeb a rizik, z nichţ některé jsou buď zcela nové, anebo alespoň nabyly novou dimenzi. Mezi nimi hraje závaţnou roli terorismus. Přestoţe jeho projevy byly na území ČR ve srovnání s některými jinými státy doposud omezené, lze v polistopadové historii vysledovat řadu aktivit, které s terorismem souvisejí. Tato problematika není doposud v rámci akademického výzkumu (ať jiţ politologického, kriminologického, psychologického apod.) podrobněji a komplexně rozpracována, přestoţe některé studie se jí v rámci obecnějšího
závěru
zabývají,
anebo
se
věnují
jejím
dílčím
aspektům.
O konzistentnější „české škole“ sociálně-vědního výzkumu terorismu však rozhodně nelze hovořit. Jako stabilnější vědeckovýzkumné týmy se v ČR doposud etablovala především skupina odborníků zaměřených na komplexní zkoumání extremismu, totalitarismu a terorismu v Brně, která je personálně propojena s katedrou politologie Fakulty
sociálních
studií
Masarykovy
univerzity
v Brně,
Mezinárodním
politologickým ústavem Masarykovy univerzity v Brně a Centrem strategických studií (kde vychází i specializovaný časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Tester), dále několik expertů z Policejní akademie v Praze a v rámci širšího zaměření i několik pracovníků Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. V Evropském informačním středisku Univerzity Karlovy v Praze vzniklo v roce 2003 Informační středisko pro otázky boje proti terorismu. Terorismem se alespoň dílčím způsobem zabývají i jednotlivci z dalších akademických pracovišť. Přestoţe mezi výše uvedenými subjekty neexistují stabilní vazby ani jimi nebylo vytvořeno organizované vědecké společenství, v posledních letech došlo mezi experty na terorismus z akademické sféry i z bezpečnostních sloţek v ČR ke zintenzívnění kontaktů a na několika konferencích i k podnětným debatám o otázkách souvisejících s výzkumem tohoto fenoménu na českém území i s jeho teoretickým pojetím. [10] 32
2.2.1 Ultralevicový terorismu v ČR Projevy ultralevicového terorismu ČR významně a výrazněji neohroţují bezpečnost ČR. Anarchistické pokusy zůstaly omezeny na několik uskupení usilující o „městskou guerillu“ s několika ţhářskými útoky, zřejmě i výbuch před peruánským velvyslanectvím v roce 1997 a moţná i atentát na Jiřího Svobodu r. 1992. Tvrdé anarchistické jádro tvoří v současnosti v ČR pouze několik desítek osob (z nichţ je navíc pouze malá část odhodlána k násilí). [10] V komunistické části ultralevice se po roce 1989 zrodilo několik pokusů o zastrašení antikomunistů násilím (sporné do současnosti pozadí výbuchů v Olomouci koncem 90. let a následných událostí). Při zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) v Praze v září 2000 na českém území násilně působili někteří násilní stoupecni nové levice ze zahraničí, především údajně sebeobranné násilí před policií uţívala italská skupina Ya Basta! [10] Obecně lze konstatovat, ţe soudobí čeští ultralevicoví aktivisté nejsou z valné většiny schopni a ochotni vytvořit stabilnější formace realizující terorismus. Pokud by k páchání teroristických aktů došlo, byl by okruh pachatelů patrně omezen na jednotlivce či malé skupinky a zřejmě by byl podpůrným argumentem prosazování zájmů v rámci politických témat, kde jsou dlouhodobě popírány levicové ideály, přistěhovalecká politika, rasismus, sociální reformy, válka proti terorismu atd. [10]
2.2.2 Ultrapravicový terorismus v ČR Ultrapravice je v ČR z velké části militantní a v řadě případů se pokusila o vybudování teroristických struktur. Její nejčastější násilné aktivity jsou neplánované a směřují primárně k zastřešení či likvidaci přímých obětí, nicméně ve svém celku dokázaly u nejčastějších obětí (Romů, přistěhovalců, Ţidů, antifašistů apod. vyvolat v řadě případů atmosféru strachu. Nepříliš časté je pouţití zbraní a bodných zbraní. I s nimi však bylo zabito či zraněno několik lidí. Z dalších prostředků byly několikrát pouţity zápalné láhve a střelné zbraně, spíše výjimečné jsou nástraţné výbušné systémy. Příkladem těchto stoupenců mohou být jednotlivé proudy skinheads. [10] 33
Myšlenky na terorismus a na násilné působení v rámci „svaté rasové války“ jsou však pěstovány v rámci militantních struktur, zvláště pak v neonacistické scéně. Z taktického a strategického hlediska jsou ale dosavadní projevy ultrapravicového terorismu a násilí neúspěšné. Nepodařilo se jimi dosáhnout stanovených cílů, tj. vyčistit prostor od antirasistických nepřátel ani dlouhodobě získat sympatie veřejnosti. Do budoucna však nelze vyloučit výraznější příklon různých směrů ultrapravice (především neonacistické) v ČR k terorismu (zřejmě v rámci kampaně Anti-Antifa a v rámci konceptu odporu bez vůdce). [10] V horizontu několika desetiletí není vyloučeno vyhrocení etnických střetů na českém území.
V případě
vyhrocení
islámského
násilí
je
moţné
i
nasměřování
nacionalistického i neonacistického terorismu na muslimské cíle, kde by mohla být i akceptována veřejností. Nicméně tato situace je čistě hypotetická. Moţné je totiţ i vybudování multikulturního evropského prostoru s postupně upadajícím vlivem ultrapravice jako celku. [10]
2.2.3 Etnický a teritoriální terorismus v ČR Etnický a teritoriální terorismus se v ČR v polistopadové éře projevil jen ve velmi omezené míře, i kdyţ poměrně vypjaté interetnické vztahy v určitých obdobích (např. dělení federace) mohly vytvořit podhoubí pro jeho vznik. Slovenský, moravský a romský terorismus byl omezen především na nerealizované dopisní hrozby. Činnost příslušníků dalších tradičních menšin etnicko-teritoriálních teroristických organizací spočívala především v ideové a logistické podpoře seskupení, která neměla zájem provést konkrétní činy v ČR. [10] Interetnická situace v ČR se v budoucnu můţe zkomplikovat především mezi majoritní populací a Romy, zvláště pokud bude pokračovat „ghettoizace“ části romské populace v „undreclass slumech“. Není však jasné, zda by byly problémy řešeny etnickým terorismem, či spíše spontánními masovými výbuchy násilí a nárůstem etnické kriminality. [10]
34
Nikdy nelze zcela vyloučit teroristickou akci některého frustrovaného člověka z řad tradičních menšin (moravské, německé apod.), nicméně by se zřejmě jednalo o izolované akty na pomezí psychopatologického terorismu. Konkrétní teroristická akce cizineckých etnických teroristů v ČR je málo pravděpodobná, přičemţ určitá moţnost zde existuje např. při státních návštěvách, summitech, případně v delší časové perspektivě jako zastrašující pomsta při vyhrocení útoků ultrapravice na přistěhovalecké komunity. [10]
2.2.4 Náboţenský terorismus Dosavadní projevy náboţenského terorismu na českém území spočívaly především v propagační dimenzi, v působení příslušníků a sympatizantů teroristických skupin provádějících činnost v zahraničí a snad i ve finančních transakcích a snahách o nákup zbraní v ČR. Do budoucna bude intenzita a nebezpečnost náboţenského terorismu pro ČR úzce vázána na celosvětové trendy. [10] Platí to především pro islámský terorismus, pro jehoţ případnou eskalaci na českém území bude důleţitý celosvětový vývoj „války s terorismem“ a schopnost západního světa a jeho spojenců eliminovat militantní trendy v islámu v globálním rámci. Dosavadní relativně bezproblémový stav v oblasti neexistence islámského terorismu v ČR byl zapříčiněn hodnotovou orientací muslimské komunity v ČR i tím, ţe ČR není z hlediska případného útoku velkých islámských teroristických organizací z hlediska mediálního a zastrašujícího dopadu natolik zajímavá jako USA či velké západoevropské země. I případný vznik reálného ţidovského terorismu na českém území můţe být primárně ovlivněn mezinárodní politikou v blízkovýchodní oblasti, důleţitou roli hraje i přítomnost a intenzita antisemitismu v ČR i zahraničí. [10]
35
2.2.5 Ekologický terorismus Problematika ekologie a ochrany ţivotního prostředí je v ČR po roce 1989 povaţována velkou částí populace za velmi důleţitou součást politické agendy. V kontextu ochrany ţivotního prostředí se snaţí profilovat řada institucí a organizací ve státní sféře. Výsledkem polistopadové politiky je výrazné zlepšení kvality stavu ţivotního prostředí v ČR. Přesto v této oblasti přetrvává řada objektivních i subjektivně vnímaných nepříznivých skutečností, které vyvolávají společenské a politické konflikty. Malá část zeleného hnutí prosazovala své zájmy i násilnými metodami a některé jeho aktivity je moţné řadit do oblasti ekoterorismu. [10] Násilí a terorismus ve jménu zvířecích práv a ochrany ţivotního prostředí v současnosti nepředstavuje pro ČR závaţnou bezpečnostní hrozbu a doposud ani výrazně ekonomicky nepoškodil soukromé subjekty. Přes poměrně často vyjadřované sympatie v části eko-anarchistické scény je počet osob ochotných realizovat eko-sabotáţe či ještě „tvrdší“ akce poměrně malý. Dosavadní akce z valné části spadají do oblasti mikroterorismu a většinou neobsahovaly fyzické násilí vůči lidem.[10] Největší potenciál pro nábor do ekoteroristických struktur existoval patrně ve druhé polovině 90. let, kdy došlo k první větší eskalaci ekoteroristické činnosti a projevů ekologického násilí. Nicméně i v současnosti je několik skupin lidí schopných realizovat dobře připravené akce (coţ ukázaly v letech 2002-2003 útoky na zařízení Biotest).
V brzké
budoucnosti
ovšem
není
vyloučeno,
ţe
by
militantní
environmentalisté mohli být aktivizováni díky vytvoření české sekce Earth Liberation Front, která je nyní zřejmě nejaktivnější ekoteroristickou skupinou v Severní Americe a v západní Evropě. Doposud nejsou známy informace o její činnosti v ČR, její propagace se však jiţ objevila v některých českých tiskovinách i na internetu. [10] K příklonu k ekologickému terorismu by za určitých okolností mohlo přispět i ne vţdy citlivé a správné pouţívání slova ekoterorismus v české mediální a politické
36
sféře, kdyţ jsou jím označovány nejenom skutečné ekoteroristické činy, ale paušálně všechny radikálnější environmentalistické aktivity, a to nejen nenásilné ilegální akce (např. nepovolené blokády či protesty v nepovolených prostorách), ale např. i snahy o vyuţití stávajících zákonů k pozdrţení a zastavení některých staveb, zamezení určitých sportovních podniků (zvláště motoristického sportu). [10] V konkrétních kauzách nelze vyloučit ani kombinaci patologického či „single-issue“ terorismu a prosazování environmentálních zájmů (či osobních zájmů v rámci environmentální problematiky, např. při snahách vlastníků pozemků zabránit výstavbě skladů vyhořelého jaderného paliva), i kdyţ to s ohledem na politickou kulturu a dosavadní zkušenosti v ČR není příliš pravděpodobné. [10]
2.2.6 Kriminální terorismus V ČR došlo v novém demokratickém prostředí po roce 1989 k nárůstu kriminality ve všech jejích hlavních oblastech (majetková, hospodářská, násilná). Na kriminalitě se podíleli jak prvopachatelé, tak recidivisté. Kriminální činnost zvolila pro zabezpečení svých potřeb řada lidí, kteří ztratili svůj sociální statut anobo nebyli schopni či ochotni dosáhnout jinak svých cílů v oblasti představ o svých materiálních potřebách. [10] Do ČR v důsledku otevření hranic přišla řada cizinců, kteří zde jiţ předem plánovali páchat kriminální činnost, anebo se k takové činnosti odhodlali aţ na českém území. Z recidivistů i potencionálních delikventů domácí i zahraniční provenience se vytvořily nejrůznější kriminální komunity, které vytvářejí podhoubí pro trestnou činnost v nejrůznějších oblastech. Kriminální prostředí a medializace kriminality v ČR vytvořily podhoubí i pro akty kriminálního terorismu. [10] V ČR začaly působit i skupiny organizovaného zločinu. Zpravidla jsou organizovány na bázi etnického anebo geografického původu příslušníků těchto skupin. Na českém území lze vysledovat jak činnost skupin českého etnického organizovaného zločinu, tak i romského etnického zločinu a hlavně transnacionálních skupin zahraničního původu. Organizovaný zločin vyuţívá pro ovlivňování politické sféry v ČR jak 37
korupce,
obsazování
důleţitých
míst
„svými
lidmi“
(včetně
propojování
s policejními sloţkami), tak i násilných metod. Nicméně kriminálně politickou dimenzi měla pouze relativně malá část činnosti organizovaného zločinu i neorganizovaných kriminálníků. Pozadí velké části násilného působení zločinu v ČR zůstává veřejnosti skryté, coţ znamená, ţe teroristické metody (spojené s teroristickým poselstvím širokému spektru lidí) nejsou v ČR příliš vyuţívány. Rozhodně nelze kaţdý kriminální akt povaţovat za teroristický, a to i pokud můţe ohrozit větší počet lidí. Důleţité je, aby jím bylo vysláno zřetelné zastrašující poselství širšímu okruhu osob neţ přímým obětem, coţ vyplývá i z definice kriminálního terorismu. [10] Jednou z příčin omezenosti pouţití terorismu na území ČR můţe být i skutečnost, ţe velké zločinecké skupiny jsou schopny ovlivňovat politickou, hospodářskou a společenskou sféru efektivněji prostřednictvím vlastního finančního vlivu a korupce, případně neveřejným násilím. Příčinou můţe být i obava z výraznější aktivizace bezpečnostních sloţek v případě veřejných brutálních aktů. V ČR se stalo relativně populární vyděračství státu i soukromých firem, nicméně ve svém důsledku není většinou úspěšné. Celkové aktivity zločinců a zvláště organizovaného zločinu však vyvolávají poměrně značné obavy u veřejnosti. Strach občanů z kriminality na jednu stranu můţe usnadnit působení kriminálního terorismu, zvláště ze strany organizovaného zločinu, avšak současně vytváří silný společenský tlak na politiky k intenzivnímu boji proti organizované kriminalitě a kriminalitě obecně. [10]
2.2.7 Psychopatologický terorismus Pojem psychopatologický terorismus označuje terorismus, jehoţ dominantním cílem je
psychické
uspokojení
pachatele
či
pachatelů
teroristickou
činností.
Psychopatologické teroristy lze členit podle toho, zda je primárně motivuje uspokojení z pomsty vůči publiku, vědomí slávy a „uznání“ či radost z vlastní schopnosti šířit hrůzu, spojenou s obdivem k vlastní osobě a nebo psychické onemocnění. [10]
38
V české historii lze motiv pomsty nalézt u činu Olgy Hepnerové, která v červenci 1973 najela nákladním automobilem do skupiny lidí čekajících na tramvaj a zabila osm lidí. Cílem byla pomsta společnosti za údajná příkoří, která ji byla v minulosti působena. Svůj čin odůvodnila i v dopisech médiím, coţ svědčí o snaze jej zpopularizovat. Hepnerová byla odsouzena k trestu smrti a popravena. [10] Za psychopatologické teroristy motivované primárně pomstou by bylo moţné v zahraničí označit tzv. školní vrahy, kteří pocházejí z řad studentů. [10] Pokud se týká případů psychopatologického terorismu v ČR, u nichţ byla primárním motivem radost z vlastních schopností šířit hrůzu, je moţné do této kategorie zařadit velké mnoţství anonymních oznámení o uloţení bomby či o jiném nástroji masového zabíjení (např. otrávení vodních zdrojů). V ČR se tyto výhruţky realizují opakovaně. Za nejnebezpečnější v tomto směru bývají povaţovány hrozby dopisní, telefonické, e-mailové, telefonáty do obchodních řetězců, bank či Českým dráhám. [10]
2.2.8 Single-issue a další formy terorismu Single-issue (monotematický) terorismus je vymezen jako terorismus, který je realizován pro dosaţení izolovaného osobního, společenského či politického cíle nad rámec pouhého uspokojení z aktu samotného. Zpravidla nepracuje s důkladnější strategií. Současně musí splňovat obecnou definici terorismu spočívající v zastrašení širšího počtu pachatelů. V ČR se objevily některé případy vyhroţování násilím jednotlivým politiků za jejich konkrétní činy, které měly celospolečenský dopad. Další zaznamenané teroristické útoky v ČR jsou spojeny především s nepravidelnými oznámeními o uloţení bomb či obdobnými výhruţkami. Dále by se do této oblasti mohla zařadit kampaň, při níţ neznámý pachatel zaslal v březnu 2001 a v květnu 2001 balíčkové bomby devíti lidem spjatým se zkrachovalou firmou H-Systém. Dále by do této kategorie mohl spadat např. gender terorismus, tedy forma ţenskoprávního terorismu, feministického terorismu či radikalizaci hnutí za práva lesbiček, gayů či otců. Perspektivně by s ohledem na postmoderní sociální konflikty bylo moţné uvaţovat i o vzniku generačního terorismu, kterým by byly řešeny střety mezi
39
generacemi. Představit si lze rovněţ profesní terorismus, který by plánovaně a systematicky prosazoval zájmy určitých profesních skupin. V evropském prostoru v současnosti existuje určitý násilný potenciál u zemědělských protestů. Avšak i kdyţ zemědělci násilnými demonstracemi do jisté míry zastrašují vlády, není zastrašující prvek přítomný v samotném násilí, ale v medializaci podstaty protestů a v hrozící ztrátě voličské přízně pro kritizované politiky. [10]
Dílčí závěr Kapitola „Terorismus“ má velice analytický a deskriptivní charakter. Druhá část této kapitoly se pak zabývá rozebrání jednotlivých forem terorismu v České republice. Proto bych ráda věnovala dílčí závěr této kapitoly zhodnocení a spíše lidskou neţ-li vědeckou formou přiblíţení moderního terorismu, kde se i my občané stáváme denně obětmi terorismu, kterému je Evropskými orgány přikládána patřičná pozornost do budoucnosti: „cyberterorismu“. V poslední době jistě kaţdý z vás slyšel o moţnostech, výzvách, ale také hrozbách přinášející rozvoj informačních technologií. Tento nový prostor vytvořený informačními technologiemi, je v NATO nazýván „Cyber sea“ (nebo-li cyber-moře). Všichni víme ţe svět se mění v nebývalém měřítku, zejména díky informační revoluci, která přinesla nové způsoby komunikace, propojení jeden druhému, další moţnosti vzdělání, obchodu, telemedicíně, mapování terénu naší planety, ale také počítačové hrozby a útoky, které se stávají čím dál tím diskutovanější otázkou všech bezpečnostních sloţek. Je zapotřebí si uvědomit, ţe všechny benefity internet přinášející nám, občanům EU, přináší rovněţ teroristickým organizacím z celého světa. Zkonstruovat teroristický útok a to v kaţdém detailu, od rekrutace, získávání stoupenců, shromaţďování finančních prostředků, aţ po dokončení kompletního plánu. Ano, i k tomu je vyuţíván internet. Vše výše uvedené směřuje k velmi pochopitelným tlakům a tenzím mezi touhou po otevřenosti a zároveň legitimní zvýšené ochraně internetového připojení. Tento boj 40
začíná jiţ v hloubi kaţdého z nás, co denně pouţíváme Facebook či Twitter, ale na druhou stranu chceme být chráněni. Jednoduše řečeno, musíme najít tu pravou rovnováhu, aby nám internet poskytoval pouze to, co si přejeme. Artikl č. 5 je srdcem Severoatlantické smlouvy. Říká, ţe útok na jedince, musí být povaţován za útok na celou společnost. Ale v roce 1949, ti kteří tuto smlouvu psali jistě neměli v jejich myslích hrozbu informačních technologií dneška, internetového světa, tedy „Cyber Sea“. K novým hrozbám musíme zaujmout flexibilní přístup, musíme o nich více mluvit, zejména z praktického hlediska. Ba na víc tak jako kaţdý národ má své pojetí pojmu „soukromí“, prosazování zákonů, má rovněţ svůj vlastní systém, sítě a technologie. Nyní je na čase vytvořit ten mezinárodní přístup, jednotný postoj k této důleţité a významné doméně, jakou je Cyber Sea. Přirovnání světa informačních technologií k moři není nahodilé. Lidstvo strávilo tisíce let, neţ-li začalo být schopno úspěšně analyzovat moře a přeţít tak kaţdou svou plavbu. Přes 2000 let člověk, vyuţívající moře ke své potřebě, vypracoval schémata, mapy, postupy, mezinárodní právo, vytvořil a vybudoval bojkový systém, celosvětové navigační sítě. V 80. letech 19. stol byl navrţen zákon o námořních konvencích. Jedná se o neuvěřitelně komplexní dokument, sloţený ze 160 částí a jeho vyjednávání zabrala více neţ 10 let. Jako výstup je úmluva, vytyčující komplexní soubor pravidel zohledňující kaţdý detail a provázanost se zákony moře.[23] Nyní zkusme popřemýšlet o našem Cyber moři. Na tomto moři se člověk plaví moţná 20 let, bez bojek, plováků a záchranných vest. Pravděpodobně nemáme ani základní normy chování. Nemáme ani 1000 let na to abychom je vymysleli a stanovili! Je na čase zaloţit robustní nadnárodní agenturu, soukromá/veřejná jednání, diskuse, aktivní přístup s maximálním nasazením, spoluprácí, sdílením informací, zkušeností a to s jediným cílem: předhonit čas, přehnaně řečeno, a jasně definovat pravidla, která by řídila náš nový cyber svět.
41
Nejsem první zabývající se hrozbou cyber světa. Touto otázkou se aktivně zabývá Armed Forces Communication and Electronic Association (AFCEA). Mým cílem je Vám, občanům ţijícím po celý ţivot v míru, Vám kterým potencionální hrozba byla doposud vzdálená, zdůraznit význam toho, proč stojí za to se touto otázkou, tedy bezpečností náš všech, aktivně zabývat. Obrázek č. 1
Pojďme se nyní zabývat klíčovými otázkami tohoto místa činu. Pro ilustraci (Obr. č. 1), kde můţete na levé straně vidět počítač z roku 1976 model Tandy Radio Shack 4K RAM, zatímco na pravé straně nový Apple iPAD, který představil Steven Jobs před pár dny. Rozdíl mezi nimi je zřejmý jiţ na první pohled. Tandy nalevo byl prodáván za cenu 4 000 Dolarů, iPAD je prodáván za 499 Dolarů. Tandy měl 4 000 B, iPAD má 1 milion kilobite. iPAD je 500krát rychlejší a je vybaven grafikou srovnatelnou s filmem Avatar, na druhé straně stojí černobílá obrazovka „psacího stroje“ Tandy. Je to jasná ukázka toho jak vznikl náš Cyber svět. Svět, kde myš, připojení na internet a interaktivita jsou samozřejmostí. V roce 1984 bylo připojeno k prvotně existujícímu internetu 1 000 stanic. V roce 1992 to byl jeden milion uţivatelů. Dnes je tomu jedena miliarda zařízení slouţící lidem k připojení na internet. Zařízení, která jsou cenově dostupná, snadná v obsluze a údrţbě a k dostání téměř kdekoli. V našem světě sdílíme vše se všemi. Během pár let bude elektronické vzdělávání dětí samozřejmostí, jako je jejich dnešní povinná docházka do škol, nebudeme vědět, co jsou to papírové bankovky a právě toto a mnoho další faktů nás spojí v oblastech, kterým jsme doposud nepřizpůsobili naše kulturní normy, naši společnost. 42
Jako názornou ukázku zmíním Afghánistán, kde jsem působila v roce 2006/2007. Před svým odjezdem na přípravném kurzu nám přibliţovali podmínky v této zemi ke středověku, města bez elektřiny, kanalizace. Lidé ţijící v domech slepených z hlíny. Tato země však brzy přeskočí vývojovou etapu, moţná celou řadu vývojových etap. Z chýše slepené hlínou v zemi s kvalitní mobilní a internetovou sítí můţete vidět Afghánce s mobilními telefony v ruce, vyuţívající sluţby mobilního bankovnictví či elektronických depozitů. Afghánské národní bezpečnostní sloţky jsou placeny NATEM elektronicky, přímo na jejich mobilní telefony, coţ sniţuje moţnost potencionální korupce. Od pění slávy nad informační revolucí, které lidstvo čelí, bych se ráda vrátila k hrozbám z toho plynoucích. V roce 2007 a 2008 Litva, Lotyšsko, Estonsko a Gruzie, se staly terčem Cyber útoku. V prvním případě celá série cyber útoků zaměřených na prolomení finančních systémů Litvy, Lotyšska a zejména Estonska, o rok později pak obdobná situace v Gruzii. V budoucnosti to můţe být kdokoli z nás čelící takovémuto útoku. Hrozba pro kaţdého z nás, kdykoli a kdekoli po celém světě. Cyber útoky jsou oprávněně jednou z nejţhavějších oblastí z hlediska výzkumu lidské bezpečnosti. Jak jiţ bylo řečeno informační technologie jsou dostupné všem a po celém světě. Za posledních 10 let bylo zaznamenáno tisíci násobný nárůst webových stránek, které jsou věnovány Dţihádu a terorismu. Ještě více iritující je fakt, ţe jde o veřejně dostupný prostředek slouţící k rekrutaci, získávání na víru, financování a plánování útoků. To je realita dneška, na kterou musí být společnost prosazující bezpečnost dostatečně připravena! Chceme chránit naše soukromí, naše data, touţíme po otevřených zdrojích informací, sdílení a dostupnosti. Jedinou odpovědí bezpečnostních sloţek je dosáhnout a udrţet rovnováhu. „Nemůţeme se skrýt za Maginotovu linii internetového bezpečnostního softwaru, ale musíme manévrovat.“ (Bill Lind, Deputy Secretary of Defense)
43
Všichni musíme spolupracovat, vybudovat technologie, podporující udrţitelný balanc mezi otevřeným přístupem k informací, a rovněţ zajišťující bezpečnost našeho systému. Kaţdý národ má svoji suverenitu, své vlastní prosazování práva, vlastní postoj k soukromí, svoji vlastní síť a technologie. Mluvě o NATU, 28 států neznamenajících 28krát komplikovanější pojetí bezpečnostních hrozeb, ale organizaci, unii, tedy 28 jednotných sil s jedinečným cílem: bezpečnost pro své občany. Výše jsem jiţ zmínila odstavec č. 5 Smlouvy o Severoatlantické organizaci, který popisuje nutnost vnímat útok na jednotlivce jako útok na celé společenství. V odstavci č. 6 je pak definován útok jako takový. Za útok je povaţováno napadení geografického území, teritoria, lodi, letadla nebo ozbrojených sloţek dané země. V roce 1949, kdy tato smlouva byla sepsána, nikdo ani nemohl specifikovat chápání potencionálního útoku v dnešním slova smyslu. Pro nápravu je dle mého názoru nutná novelizace této smlouvy, doplnění definice útoku, podobného, který se stal nedávno v Litvě, Lotyšsku, Estonsku – tedy všem členským zemím NATA. Útoku, který není bombovým, ale elektronickým, konkrétně stahování dat optickými kabely. Je to výzva, která si ţádá patřičné kroky a protiopatření v dnešním Cyber prostředí. Jako adekvátní a funkční obranu v tomto případě nemůţeme povaţovat spuštění raket či torpéda. Tou pravou obranou jsou myšlenky, nápady a technologie. Pokud pociťujete potřebu porozumět a rozšířit Váš obzor hlouběji v této bezpečnostní otázce současnosti a tím přispět k ochraně nás všech, vřele Vám doporučuji následující zdroje: - Literatura: O. S. CARD: Ender´s Game; A. TOFFLER: The Third Wave; J. ADAMS: The Next World War; C. STOLL: The Cuckoo´s Egg. - Časopisy: Wired; Signal; SC. - Webové stránky: http://iac.dtic.mil/iatac; http://www.fas.org/irp/wwwinfo.html; http://cisr.nps.navy.mil; http://www.iwar.org.uk; http://www.us-cert.gov.
44
Jestliţe se hodláme zaměřit na cyber hrozby současnosti, musíme to udělat mezinárodně, musíme to udělat spoluprácí jednotlivých agentur zabývajících se bezpečností, konkrétně pak touto otázkou, musíme to udělat soukromě/veřejně, tedy balanc především. NATO jiţ učinilo první krok zaloţením Cooperative Cyber Defense Centre of Excellence (CCDCOE) s dislokací v Estonsku, v zemi která má s touto hrozbou osobní zkušenost. Začalo vytvářet toto centrum, jakoţto součást NATA, zohledňující hrozby a rizika současnosti, jakoţto výzvu celému světu jej podpořit a začít se obdobnými projekty, prosazujícími celosvětový mír, zabývat. Druhotným cílem NATA je pak na základě a s dopomocí CCDCOE vytvořit speciální sloţku na podporu cyber bezpečnosti Joint Ineteragency Task Force. My všichni musíme prvně porozumět vztahu soukromě-veřejný a poté usilovat o nalezení patřičné rovnováhy. Další oblastí, které přísluší patřičná pozornost, a proto bych ji ráda zmínila, jsou strategická spojení. Proč strategická? Právě pro jejich obrovský význam. A co tím konkrétně myslím, uvádím v následujících případech. Právě v těchto dnech NATO nasazuje své síly na Haiti, nedávným zemětřesením velmi poškozené zemi. NATO, kde kaţdý příslušník kromě své mateřské řeči ovládá angličtinu, případně francouzštinu. Ostrované na Haiti však hovoří řečí nazývanou Creole, která se výše uvedeným jazykům ani vzdáleně nepodobá. Denně humanitárním pracovníkům přicházejí SMS od Haiťanů právě v této řeči, které nejsou schopni porozumět a rovněţ není vytvořen ţádný dostupný překladač. Proto ke své práci vyuţívají Facebook, pro nalezení lidí ovládající angličtinu stejně tak jako Creole a jen tak můţou reagovat na volání o pomoc přicházející z tohoto ostrova. Tedy Facebook je jedním ze strategických spojení dostupný nám všem. Moţná pro odlehčení uvádím další historku, dle mého názoru úsměvnou, avšak významnou. Současný velitel NATO Admirál James Stavridis před pár týdny na jedné ze svých konferencí v Londýně, mimo jiné zdůrazňující význam strategických veřejně dostupných internetových spojení, všem příslušníků této konference zaslal zprávu ze svého účtu na FaceBooku „Friend me“, tedy buď mým přítelem. Jeden z novinářů s patřičnou nadsázkou zveřejnil článek, který vyšel ve Finsku a Indonésii, kde stálo: „Velitel NATA na FaceBooku hledá přátele“. Hned další den Admirál Stavridis obdrţel 45
stovky nabídek na přátelství. Ne jedna nabídka obsahovala text: „Drahý Admirále, slyšel jsem, ţe sháníš přátele. Co je to NATO? Budu tvým přítelem.“ Můţe se to zdát směšné, ale právě toto je důkaz úţasné síly těchto komunikačních prostředků, těchto veřejně dostupných sítí. Potkáváte zde lidi z celého světa, kteří vás neznají, nevědí, co děláte a vy máte moţnost to vysvětlit a rozvíjet s nimi další dialog. A jestliţe Velitel NATA má moţnost a vyuţívá tuto moţnost vést dialog o uţitečnosti, práci a významu NATO s obyvateli Finska, které není členským státem NATO, pak o strategičnosti těchto komunikačních prostředků není pochyb.[23] Pokud stále nejste přesvědčeni, moţná vás přesvědčí A-Space. Poměrně mladý Facebook pro zpravodajce a kryptology, vyuţívaný vládou Spojených států, se kterým pracuje 15 000 vynikajících profesionálních kryptologů a zpravodajců, kteří jsou schopni vyuţívat Facebook jako aplikaci, A-Space, najít jeden druhého a být propojeni.
Protoţe
tito
lidé
pracující
v oblastech
proti-teroristických
(counter-terrorism) či proti-drogových (counter-narcotics), chtějí a také nalézají lidi pracující ve stejných oblastech, leč z opačného důvodu. Zdravím Afghánistán! Tohle je však počáteční zlomek, na kterém musíme začít stavět. Potřebujeme víc pro práci těchto profesionálů, potřebujeme vybudovat rozsáhlejší veřejné sítě, prolínající a mapující jedna druhu s udrţitelnou vnitřní bezpečností pro maximální vyuţití těchto strategických komunikačních prostředků v náš prospěch. Tam kde jsme dnes, je teprve primitivní, rudimentální prvopočátek. Je to právě ta oblast na kterou je třeba se zaměřit a rozvinout. Ještě nějaké pochyby či rodící se zájem o bezpečnost naší společnosti? Touţíte vědět víc. Vřele vám doporučuji vyhledat na Webu proslovy a články odborníka této oblasti, Generála poručíka Keitha Alexandra, Ředitele Národní
bezpečnostní
agentury (National Security Agency). S patřičnou kritičností shrňme naše poznání. Víme, ţe existuje Cyber space a my stojíme váhavě na jeho hranici, touţíme po tom co nabízí a rovněţ se bojíme, ţe by nás mohl seknout přes prsty. Evoluce je nezadrţitelný proces a Cyber space a naše přítomnost v něm nezbytností. Kočka pouţívá ocas pro udrţení své rovnováhy,
46
pocitu bezpečí a jistoty. A my potřebujeme totéţ. Jistotu, bezpečnost a rychlost pohybu, balanc chránící naše sítě, na straně druhé otevřenost k novým síťovým propojením a technologiím. Naše evoluce, chcete-li informační revoluce, je jiţ plně rozběhnuta. Jiţ čtvrtá generace lidstva je do ní plně zainteresována. Thomas Watson (1874-1956) IBM; Bill Gates (nar. 1955) Microsoft; Sergey Brin (nar. 1973) a Larry Page (nar. 1973), zakladaté Googelu; a ten nejmladší milionář Mark Zuckerberg (nar. 1984), vynálezce Facebooku. Jiţ čtvrtá generace ţije z citátu Toma Watsona: „Přemýšlejte! Přemýšlejte!“ A tak přemýšlejme i my o tomto Cyber sea, moři, které je nepoznané, divoké, bez pravidel a zákonů. Přemýšlejme, jak jej můţeme zkrotit a sdílet. A musíme to udělat v mezinárodním měřítku, v mezinárodní spolupráci, musíme zabezpečit soukromí i veřejnou dostupnost a musíme to vytvořit strategickým spojením. Přemýšlejme a změňme toto rozbouřené moře na nám bliţší známou pevninu, kde umíme přeţít, která je naším teritoriem, kde se cítíme bezpečně. Změňme Cyber Sea v Cyber World, bezpečný svět, prostředí pro nás přirozené.
47
3. Úkoly a odpovědnost jednotlivých orgánů unie a členský zemí 3.1 Ochrana obyvatelstva v NATO Začátkem devadesátých let v důsledku změn bezpečnostně-politické situace v Evropě a ve světě došlo k zásadním změnám ve strategické koncepci NATO. Pravděpodobnost vzniku válečného konfliktu globálního charakteru se podstatně sníţila. Ukázalo se ale, ţe bezpečnostní zájmy NATO mohou být ohroţeny jinými riziky, mezi které patří zejména šíření zbraní hromadného ničení, narušení zásobování z ţivotně důleţitých zdrojů, teroristické akce a sabotáţe velkého rozsahu atd. Řešení těchto úkolů vyţaduje mimo jiné větší pruţnost a mobilitu aliančních sil včetně zajištění všech zdrojů k jejich činnosti. V tomto procesu dostával i systém civilního nouzového plánování novou podobu a význam zabezpečení civilních zdrojů pro řešení krizových situací se výrazně změnil. Do popředí vystoupily otázky plánování opatření pro případy nevojenských ohroţení a s tím spojený rozvoj ochrany obyvatelstva. V návaznosti na to došlo k revizi základních principů ochrany obyvatelstva.[9] Ve sloţité organizaci NATO je pojmu ochrana obyvatelstva nadřazen pojem civilní nouzové plánování, a to i z hlediska řídících struktur. Jedním z úkolů civilního nouzového plánování v souladu s ministerskou směrnicí NATO je podpora veřejných úřadů při ochraně obyvatelstva proti následkům zbraní hromadného ničení. K tomu existují v rámci NATO zavedené struktury, které se problematikou ochrany obyvatelstva zabývají a mají s ní zkušenosti. Spolupráce v oblasti ochrany obyvatelstva mezi NATO a Evropskou unií aţ do teroristického útoku na Spojené státy americké v září 2001 prakticky neexistovala. Protoţe se výrazně nezlepšila ani po tomto datu byly v červnu 2002 předloţeny k diskuzi navrţené postupy ke zlepšení spolupráce mezi NATO a EU. Jedná se zejména o:[9]
48
- pravidelné pracovní kontakty mezi zaměstnanci obou organizací s četností podle aktuálního stavu ohroţení obyvatelstva; - pravidelné schůzky Výboru pro civilní nouzové plánování NATO a Výboru krizového řízení pro civilní ochranu Evropské unie; - vzájemnou účast na seminářích, nácvicích a cvičeních; - výměna informací. Obzvláště důleţitou oblastí spolupráce mezi NATO a EU v ochraně obyvatelstva je vzdělávání příslušníků profesionálních jednotek, jejich velitelů a také obyvatelstva.
3.2 Ochrana obyvatelstva v EU Na základě principu subsidarity, který je zakotven v čl. 5 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství, je ochrana obyvatelstva věcí členských států Evropské unie. Zároveň ale existuje v oblasti ochrany obyvatelstva při závaţných přírodních a antropogenních katastrofách řada aktivit na úrovni Unie. Počátek evropské spolupráce v této oblasti se datuje rokem 1985, kdy byla předloţena tzv. Zelená kniha Evropské komise s názvem Péče o naše ţivotní prostředí – akce pro evropské ţivotní prostředí.[9] Strukturálně je ochrana obyvatelstva zahrnuta do generálního ředitelství, zabývajícího se Ţivotním prostředím (DG Environmental), oddělení civilní ochrany a ekologických havárií. V České republice je pro tuto oblast zaveden pojem civilní ochrana. Hlavním cílem politiky Unie v oblasti ochrany obyvatelstva je podpora a pomoc při odpovídajících aktivitách členských států. Základními úkoly při této činnosti jsou:[9] - pomoc při vzdělávání příslušného předurčeného personálu; - vypracování trvale platných podkladů pro neodkladnou a účinnou spolupráci členských států v případě katastrof. 49
Návrhy, obsaţené ve zmíněné Zelené knize, byly v různých usneseních Rady Evropské unie v letech 1987-1994 konkretizovány. Týkají se opatření v těchto oblastech ochrany obyvatelstva: - nástroje spolupráce, elektronické prostředky komunikace a výměny informací; - výměna expertů, vzdělávání, simulační cvičení, terminologie; - jednotné evropské nouzové telefonní číslo, informace a komunikace s veřejností; - prevence a připravenost, zvláštní rizika. Základními dokumenty ochrany obyvatelstva Společenství v současné době jsou Akční program Společenství pro ochranu před katastrofami a Postup Společenství na podporu spolupráce při nasazení k ochraně před katastrofami. Akční program, předloţený poprvé v roce 1997 s dobou platnosti do roku 2004, slouţil k podpoře členských států při přírodních a antropogenních katastrofách s cílem ochrany osob, ţivotního prostředí a majetku.[9] Nejnovějším úřadem a funkcí na úrovni Evropské unie je Úřad ministra zahraničních věcí (High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy). Tato pozice, stanovena Amsterodamskou smlouvou, byla po dobu deseti let zastávana Javierem Solanou, po rozšíření jejích kompetencí Lisabonskou smlouvou, je momentálně zastávána Catherine Ashton. Jejímu řízení přímo podléhá „The European External Action Service“ (EEAS), který byl zaloţen rovněţ Lisabonskou smlouvou. Jedná se tedy o diplomatický orgán neboli Ministerstvo zahraničních věcí EU. Poprvé byla nutnost zřízení tohoto ministerstva zmíněna v navrhované evropské ústavě. Po odmítnutí evropské ústavy se tento úřad opětovně objevil v Lisabonské smlouvě, která vešla v platnost 1. prosince 2009. Naneštěstí tento úřad dostal příleţitost prokázat svou funkčnost záhy, během tragického zemětřesení na Haiti 2010. Tento orgán je zcela nezávislý na ostatních institucích EU. Zabývá se zahraničními vztahy, bezpečností a obranou politikou. Nutno podotknout, ţe se tato
50
instituce stále vyvíjí a její finální struktura, včetně personálního obsazení, by měla být navrţena do konce dubna 2010. Plných operačních schopností by pak měla dosáhnout do roku 2012 s následnou revizí či případnou reorganizací v roce 2014.
Dílčí závěr Ve třetí kapitole jsem se zaměřila na EU a jejího „nového“ partnera v oblasti ochrany obyvatelstva: NATO. Tuto spolupráci můţeme skutečně označit za novou, neboť aţ do teroristického útoku v září 2001 prakticky neexistovala. První známky spolupráce můţeme zaznamenat aţ v červnu 2002, kdy došlo k jasnému vymezení a stanovení jednotlivých bodů spolupráce např. mezi Výborem pro civilní nouzové plánování (NATO) a Výborem krizového řízení (EU). V druhé části kapitoli je pak, vymezeno legislativní zakotvení ochrany obyvatelstva a základní dokumenty s tím spojené. Rovněţ je zde stručně rozebrána Zelená kniha s názvem „Péče o naše ţivotní prostředí – akce pro naše ţivotní prostředí“, Akční program (1997-2004) a taktéţ nejnovější úřad EU: Úřad ministra zahraničních věcí, který Lisabonskou smlouvou dostál značných změn. Jak jiţ bylo zmíněno v předcházejících kapitolách, ať uţ interní vývoj, tak i vzájemná spolupráce, vytyčení nových směrů a legislativního rámce dvou velikánů v oblasti bezpečnosti a to NATA a EU, je přirozenou ba přímo nevyhnutelnou reakcí na měnící se hrozby naší společnosti. Dnes hrozba terorizmu je bezpochyby hlavním důvodem mobilizovat veškeré evropské zdroje k obraně jejího vlastního území, populace a jednotlivých občanů. Čelíme terorismu, a tak je víc neţ záhodno pouţít všechny své zdroje: zpravodajské orgány, policii, armádu i legislativní akce.
51
4. Plnění těchto zadání v rámci České republiky 4.1 Historický vývoj V hodnocení plnění zadání v oblasti bezpečnosti jsem se rozhodla začít událostmi zahájenými „Sametovou revolucí“. Kdyţ prezident Československé socialistické republiky (ČSSR) Gustav Husák rezignoval na funkci dne 9. prosince 1989, Občanské fórum veřejně oznámilo jméno svého lídra: Václav Havel, který se tímto stal jejich kandidátem na prezidenta. Dne 29. prosince 1989 Federální shromáţdění zvolilo Václava Havla, jednoho ze spirituálních lídrů Československa za hlavu státu, čímţ se automaticky stal rovněţ hlavním velitelem ozbrojených sil této země. 29. března 1990 federální shromáţdění schválilo změnu názvu země z ČSSR na ČSFR, tedy Československá federativní republika, ozbrojené síly byly pak nazývány Československá armáda (ČSA). Prezident Havel, jakoţto hlavní velitel armády, slíbil, ţe obrané sloţky nebudou jiţ nikdy pouţity proti mírovým aktivitám, nýbrţ naopak, a ţe ţádoucí a nutná transformace těchto sloţek bude vykonána. Jako klíčové dále ve svém projevu zmínil nutnost demokratického dozoru v armádě Československa. To se snáze řekne, však hůře učiní. Pro demokratizaci armády byly stanoveny následující 4 faktory: - Ústavou a zákonem jasně vymezit a stanovit rozsah autority mezi prezidentem a vládou. - Parlamentní dozor a přehled nad rozpočtem ozbrojených sloţek. - Parlamentní dozor zprostředkovaný civilním ministrem a ministerstvem obrany nad Generálním štábem. - Znovu vybudování vojenské prestiţe, důvěryhodnosti a spolehlivosti k efektivnosti těchto sloţek.
52
4.2 Rozpad Československa Kromě sametové revoluce v listopadu 1989 si Československo prošlo rovněţ sametovým rozvodem. 5. a 6. června roku 1992 svobodné demokratické volby přináší výsledek rozdělení ČSFR a tím rozhodují o jejím dalším osudu. Bylo vyslyšeno slovenským hlasům, volajícím po autonomitě jejich země a tím se zahájila nová era vzájemných vztahů mezi Čechy a Slováky, přinášející sebou nové výzvy z hlediska bezpečnosti střední Evropy. K samotnému rozdělení těchto 2 zemí došlo 1. ledna 1993. Koncem července obě země začaly s přípravou návrhu nových ústav. Nová ústava České republiky byla přijata dne 16. prosince 1992. 4. ledna 1993 se stává Antonín Baudyš prvním ministrem obrany České republiky. Okamţitě poukazuje na nulovou činnost v oblasti reformy armády v předchozích letech a zdůrazňuje nutnost radikálních reformní kroků, které je nutno, co nejdříve učinit. Jako hlavní bod své reformy pak uvádí začlenění Armády České republiky do evropských obranných struktur.
4.3 Reforma armády Inicujícím důvodem reformy ozbrojených sil bylo stanovení federálního prezidenta, vlády,
parlamentního
dozoru
a
kontroly
nad
Ministerstvem
obrany
a Československou lidovou armádou (ČSLA). Na víc si reforma kladla za cíl zcela odstranit vliv a provázanost mezi armádou a Československou komunistickou stranou. Zabezpečit jejich integritu a suverenitu Československa. A na konec znovu vybudovat armádní prestiţ v občanském cítění, coţ bylo z historických důvodů úkolem nelehkým. Češi znající svoji armádu jako pasivní prvek během Mnichovské krize 1938, komunistického převratu v únoru 1948, Varšavského paktu okupace Československa v roce 1968. Armády, která byla nasazena 2x proti občanům své vlastní země a to v červnu 1953 v Plzni a 1969 v Brně během komunistické éry, hrající roli potlačovatele během revoluce proti komunistickému reţimu v listopadu
53
1989. 1. ledna 1990 Československou armádu tvořilo 210 000 vojáků, z nichţ 61 405 (zhruba 30 %) byli profesionálové a 148 595 vojáků povinné vojenské základní sluţby. Reforma Československé armády byla těţce ovlivněna těţkostmi předcházejícího reţimu, výrazným vlivem ba přímo vládou komunistické strany a nutností lustrace armády a přetrhání tak jejích existujících vazeb. Zrychlené tempo reformy bylo rovněţ ovlivněno vlastním členstvím ve Varšavském paktu a přítomností 5 sovětských divizí na jejím území aţ do konce června 1991. Z obecného hlediska bychom mohli říci, ţe tehdejší reforma armády nebyla tak rozsáhlá, zaměříme-li se na čísla. Z původní profesionální armády 94 % vojáků, tedy 57 790 se stalo profesionálními vojáky Armády České republiky. Z politického hlediska více neţ-li na reformu jako takovou, byl kladen důraz spíše na kontrolu armády, o čemţ vypovídá i fakt, ţe v období pouze 3 let ČSFR měla 4 ministry obrany (Milan Václavík, Miroslav Vacek, Luboš Dobrovský a v r. 1992 Imrich Andrejčak) a tři Náčelníky Generálního štábu (generál poručík Miroslav Vacek, Anton Slimák a Karel Pezl).
4.3.1 NATO a reforma Armády České republiky V lednu 1994 byl České republice představen projekt NATA: PFP (Partnership for Peace, tj. Partnerství pro mír). 10. března 1994 pak Václav Klaus podepsal smlouvu zařazující Českou republiku do tohoto programu, jakoţto 11. začleněnou zemi. Článek č. 43 Ústavy ČR povoluje operovat jejím ozbrojeným sloţkám mimo její vlastní území, ale pouze se souhlasem obou komor parlamentu. Článek č. 39 povoluje přítomnost cizích vojsk na území ČR za předpokladu většinového schválení senátem. A tak jiţ od března 1994 se začala Armáda ČR aktivně účastnit, rovněţ i jako hostitelská země, vojenský mezinárodních cvičení NATA. V roce 1994 parlament navýšil rozpočet Ministerstva obrany z 23,77 na 27 miliard Kč. Armáda nabývá nové podoby, restrukturalizace, byla zahájena výstavba brigád rychlé reakce a vyplynul poţadavek na přezbrojení minimálně této brigády na systémy kompatibilní s NATEM, a na redukci dodavatelské závislosti na Rusku a Ukrajině. 54
22. září 1994 zahájil svoji činnost nový ministr obrany Vilém Holáň. Za hlavní oblast jeho zájmu můţeme povaţovat reformu vojenského zpravodajství, během revoluce zaloţené spíše na dobrovolnických aktivitách. A tak došlo ke kompletní reformě a restruktulizaci i těchto sloţek. 800 vojenský zpravodajců pod vedením bývalého politického vězně Radovana Procházky, se staly podřízenou vojenskou sloţkou Ministerstva obrany. Česká republika měla dále další 2 zpravodajské sloţky: Bezpečnostní informační sluţbu (BIS) a dále pak Úřad pro zahraniční styky a informace (UZSI).[13]
4.4 Bezpečnostní zájmy ČR ČR rozlišuje své bezpečnostní zájmy (dále jen zájmy) podle stupně důleţitosti. V Bezpečnostní strategii jsou zájmy rozděleny do tří kategorií: ţivotní, strategické a další významné.
4.4.1 Ţivotní zájmy Ţivotním zájmem je zajištění existence ČR, její suverenity, územní celistvosti a politické nezávislosti; dále pak je ţivotním zájmem obrana demokracie a právního státu a ochrana základních lidských práv a svobod obyvatel. Ochrana ţivotních zájmů státu a jeho občanů je základní povinností vlády ČR. Pro jejich zajištění a obranu je ČR připravena vyuţít všech moţných přístupů a pouţít všechny prostředky. [24]
4.4.2 Strategické zájmy Naplňování strategických zájmů slouţí k ochraně ţivotních zájmů. Zároveň slouţí k zajištění společenského rozvoje a prosperity ČR. K jejich prosazování jsou voleny přístupy a prostředky přiměřené situaci. [24] Strategické zájmy ČR jsou zejména: bezpečnost a stabilita – především v euroatlantickém prostoru; zachování globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN; pevná transatlantická vazba v rámci NATO a budování strategického partnerství mezi NATO a EU; komplementární rozvíjení obranných
55
konfliktů, stabilizace a demokratizace; potírání mezinárodního terorismu; sniţování rizika šíření zbraní hromadného ničení (ZHN) a jejich nosičů; eliminace organizovaného zločinu a nelegální migrace; sníţení rizika napadení území ČR zbraněmi hromadného ničení – pomocí raket či jiných prostředků; podpora regionální spolupráce; zajištění ekonomické bezpečnosti ČR prostřednictvím posilování globální ekonomické stability, diverzifikací zdrojů strategických surovin, výrobků, sluţeb, zdrojů a forem kapitálových toků a ochrany strategických infrastruktur; posilování konkurenceschopnosti domácího obranného průmyslu a zajištění adekvátní úrovně strategických rezerv; podpora šíření svobody a demokracie a principů právního státu.[24]
4.4.3 Další významné zájmy Účelem naplňování dalších významných zájmů je přispět k zajištění ţivotních a strategických zájmů, zvyšování kvality ţivota občanů ČR a efektivity veřejné správy. Mezi další významné zájmy zejména patří: sniţování ekonomické a sociální nerovnováhy; ochrana ţivotního prostředí a prosazování principů trvale udrţitelného rozvoje; sniţování kriminality prostředí a zejména eliminování korupce, nelegálních obchodů a daňových úniků; potlačování extremismu včetně eliminace jeho příčin a vytváření podmínek pro multikulturní, tolerantní a občanskou společnost; zvyšování efektivity a profesionality státních institucí a soudnictví, a v této souvislosti posilování spolupráce státní správy a samosprávy a občanů ČR; podpora vědecko-technického rozvoje s důrazem na nové technologie s vysokou přidanou hodnotou inovace; rozvíjení technických a technologických schopností při ochraně a přenosu utajovaných informací; prevence a příprava na nepředvídatelné ţivelní, ekologické či průmyslové havárie a katastrofy; prevence a příprava na nepředvídatelný vznik a šíření nakaţlivých smrtelných chorob.
56
4.4.4 Vojenské operace Jedním z hlavních nástrojů na prosazování celosvětové bezpečnosti patří armáda, vyuţívaná v celé řadě vojenských operací. Členění vojenských operací je vyvozováno z analýzy a zobecnění zkušeností z posledních ozbrojených konfliktů a pouţití
ozbrojených
sil
v nich.
Vzhledem
k rozvoji
vojenství,
změnám
v bezpečnostním prostředí i v charakteru ozbrojených konfliktů je předmětem permanentního zkoumání. V současné operační praxi se jednotlivé druhy operací prolínají, navazují na sebe, nebo probíhají souběţně v jednom prostoru i čase. Proto je kaţdé takové členění jen pomocným nástrojem pochopení vzájemné souvislosti, principů a zákonitostí a nemůţe ovlivňovat rozhodování velitelů při vedení operací.[29] V souladu s úkoly a způsobem pouţití ozbrojených sil se vojenské operace člení na operace bojové a nebojové, speciální, informační a psychologické. Speciální, informační a psychologické operace jsou samostatné a jako takové se prolínají všemi druhy operací (viz. Příloha č. 3: Členění vojenských operací). [24]
4.4.5 Politicko-vojenské ambice ČR Ozbrojené síly mají zákonem stanoven základní úkol – připravovat se k obraně ČR a bránit ji proti vnějšímu napadení. Plní současně úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků ČR o společné obraně proti napadení a rozvíjejí k tomu své schopnosti zahrnující i výstavbu jednotek zařazených do sil rychlé reakce NATO (NRF – NATO Response Force). Trvale zabezpečují aktivní účast v integrovaném systému protivzdušné obrany NATO (NATINEADS – NATO Integrated Extended Air Defence System) a schopnost přijmout v případě potřeby alianční síly na vlastním území. V rámci podílu ČR na rozvoji Evropské bezpečnostní a obranné politiky EU (ESDP – European Security Defence Policy) jsou ozbrojené síly ČR zapojeny do přípravy vojenských kapacit EU včetně sil rychlé rakce (RRF – Rapid Response Forces), které jsou budovány jako kompatibilní a komplementární se silami NATO.
57
ČR je schopna účastnit se v jedné alianční, unijní nebo koaliční operaci na podporu nebo udrţení míru aţ praporním úkolovým uskupením (prapor specializovaných nebo pozemních sil v počtu 1000 osob) nebo zdrojově ekvivalentním prvkem vzdušných sil s rotací po 6 měsících. Současně je moţná účast v druhé, následně vzniklé a paralelně probíhající operaci, úkolovým uskupením do 250 osob po dobu maximálně 6 měsíců bez rotace.[25]
4.4.6 Protiteroristická politika ČR ČR si stanovila boj proti terorismu jako jednu z hlavních priorit své bezpečnostní politiky. Vybudovala institucionální, koncepční i legislativní aparát pro boj s terorismem. K zásadnějším aktům terorismu na českém území nedošlo. Činnost prostředí, kde můţe docházet k plánování teroristických činů, je poměrně intenzivně monitorována. Několik pachatelů nemnoha teroristických aktů zůstalo nevypátráno, další však byli odhaleni. ČR se intenzivně zapojila i do války s terorismem na mezinárodní úrovni, a to včetně vyslání několika zahraničních misí. Lze předpokládat, ţe v budoucnu bude kladen na protiteroristickou politiku poměrně značný důraz, který bude odvislý od celkového vývoje terorismu v ČR, EU i ve světě. Nelze vyloučit, ţe v budoucnosti bude české území zasaţeno teroristickými útoky ve větší míře neţ doposud. Následky těchto útoků by ovšem měl být bezpečnostní systém ČR schopen zvládnout.[10]
4.4.7 Ochrana obyvatelstva Kaţdodenně
jsou
jednotlivci
nebo
celá
společnost
vystavováni
účinkům
mimořádných událostí. Významný podíl na jejich vzniku má bezesporu lidská činnost. Jejím působením jsou způsobovány časté dopravní nehody, poţáry budov, lesů, nehody v průmyslových objektech, projevy sociálních nepokojů v zemích apod. Navíc lidská činnost zásadním způsobem ovlivňuje klimatický systém planety, jehoţ následkem vymírají jednotlivé druhy rostlin a ţivočichů, mění se proudění mořských proudů apod. V konečném důsledku se všechny negativní vlivy dotýkají bezprostředně samotné existence člověka. Společnost se následně musí vypořádat s častějším výskytem přírodních katastrof a současně nést odpovědnost za to, jak se těmto krizím vyvarovat. 58
Za tímto účelem byl v České republice vytvořen systém krizového řízení, který prostřednictvím jednotlivých článků provádí prevenci a korekci krizových situací a při vypuknutí krize uplatňuje specifické postupy v rámci protikrizové intervence a redukce negativního působení krize.[2] Orgány krizového řízení korespondují se strukturou bezpečnostního systému státu a působí na celostátní, krajské a obecní úrovni. Základní dokument, který definuje nové cesty rozvoje ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015, vláda České republiky schválila dne 22. dubna 2002 svým usnesením číslo 414. Ochrana obyvatelstva je v koncepci charakterizována jak soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů, dalších subjektů i jednotlivých občanů, směřujících k minimalizaci dopadů mimořádných událostí na ţivoty a zdraví obyvatelstva, majetek a ţivotní prostředí. Tyto činnosti a postupy nejsou pojímány izolovaně, ale jako součást havarijního, krizového plánování.[12] V koncepci je kromě jiného poloţen důraz také na prohloubení veřejné informovanosti, jejímţ výsledkem musí být informovaný občan jako základní prvek systému ochrany obyvatelstva. Předpoklady pro poskytování informací v předmětné oblasti jsou koncepčně shrnuty v dokumentu Bezpečnostní strategie České republiky, která byla přijata usnesením vlády České republiky číslo 1254 ze dne 10. prosince 2003. Bezpečnostní politika je řešena jako koncepční dokument. Představuje souhrn opatření a kroků za účelem prevence a eliminace hrozeb a z nich vyplývajících rizik s cílem zajistit vnitřní a vnější bezpečnost, obranu a ochranu občanů a států. Provádí se pomocí dílčích politik: zahraniční, obranné, hospodářské, vnitřní bezpečnosti a nově politicko veřejné informovanosti.[12] Správným a dostatečným informováním společnosti budou vytvořeny podmínky pro aktivní účast na zajišťování bezpečnosti ČR a současně pro její uvědomění si, ţe pro zajištění bezpečnosti je nutná spolupráce. 59
Dílčí závěr Období po studené válce, od kolapsu komunistického reţimu v listopadu 1989 aţ po teroristické útoky 11. září 2001, uběhlo, zejména pro občany ţijící v zemi procházející rozsáhlou transformací, tak rychle, ţe ani sami nedovedli zaznamenat jakými historickým změnami prošli. Armáda, politici i my občané, kteří jsme se na procesech transformací podíleli, nyní máme příleţitost se ohlédnout a vidět, čím jsme si všichni prošli a můţeme docenit význam vzájemného vztahu NATA, EU, České a Slovenské republiky.
60
5. Co očekávají bruselské orgány od České republiky v rámci boje proti terorismu Existuje řada moţností, jakým způsobem se vztáhnou k problematice opatření směřujících k zajištění vnitřní bezpečnosti v České republice. Ráda bych v této kapitole shrnula spíše snahy státu o lepší připravenost na ohroţení ze strany terorismu. Bezmála kaţdý den se setkáváme s tímto „sexy“ tématem, které je tak snadno medializovatelné. Ve skutečnosti se jedná spíše jen o posouvání tohoto pojmu z expertní roviny do roviny demagogické. Vzhledem ke skutečnosti, ţe se povaţuji spíše za člověka pracovně zainteresovaného do této oblasti, minimálně díky znalosti zákonu o utajovaných skutečnostech, přes veškerou snahu přiblíţení se čtenáři, se ve svém textu zaměřím na profesionální odstup a tedy nevyuţívání sekundárních zdrojů s konkrétními informacemi.
5.1 Historický vývoj Aţ do roku 2000 nebylo v ČR moţné hovořit o skutečně koncepčním přístupu k problematice boje proti terorismu, tím méně proti terorismu mezinárodnímu. Vzhledem k tomu, ţe Československo, později ČR nebyla ve větším měřítku s případy terorismu v pravém slova smyslu konfrontována, věnovaly se tématu víceméně pouze zpravodajské sluţby a specializované policejní útvary. Zejména to platí pro Útvar boje proti organizovanému zločinu Sluţby kriminální policie a vyšetřování, který se agendou terorismu ve větší míře začal zabývat roku 1997. Volání po koncepčnějším přístupu k tématu boje proti terorismu bylo vyslyšeno aţ zmíněného roku 2000. Tehdy byly z iniciativy ministerstva vnitra zahájeny práce na širším průřezovém dokumentu, který by odráţel závazky pro Českou republiku z mezinárodních smluv vyplývajících. Utajovaný dokument nazvaný Studie připravenosti ČR na řešení hrozby teroristického útoku dospěl do vysokého stádia rozpracování avšak nikdy nebyl dotaţen do konce a jako takový nevstoupil v platnost. Celou situaci však zásadně změnily útoky ze dne 11. září 2001. 61
Celé bezpečnostní komunitě bylo zřejmé, ţe dosavadní aktivity obdrţely nový mocný impuls. Základem nového postupu a uvaţování byly tři inspirační zdroje: [14] - Vývoj na úrovni EU, struktury, do které ČR mířila a s jejímiţ závěry tedy bylo třeba být v souladu (aby nebylo třeba domácí strategie v okamţiku vstupu do Unie přebudovávat). Vedle prvotních výstupů EU, byla velmi sledována práce na tzv. protiteroristické unijní Road Map. Přestoţe ČR nebyla na tato jednání v rámci třetího pilíře přizvána, povaţuji za neuvěřitelný úspěch, ţe domácí experti odhalili obsah Road Map na zhruba 90 % (cca 180 z celkových 200 úkolů, obsaţených v Road Map), bylo obsaţeno i v domácích materiálech.[14] - Vývoj v jednotlivých zemích světa, tedy zejména jimi zaváděná opatření. Tyto informace vedle otevřených zdrojů (tisk, internet) shromaţďovány zastupitelskými úřady a v zahraničí deklarovanými zástupci zpravodajských sluţeb. - Domácí brainstorming, zaloţený na někdejších výsledcích pracovních skupin ke „Studii
připravenosti“,
celospolečenskými
která
hrozbami:
se
zabývala
terorismus,
4
vzájemně
organizovaný
se
prolínajícími
zločin,
korupce
a extremismus. Postupy proti financování terorismu jsou zrcadlem aktivit potírajících praní peněz. Bezpečnostní sloţky sledují finanční systém z hlediska toků bankovních i nebankovních finančních prostředků. Tentýţ údaj je ţádoucí i v boji s korupcí. Mezi extremismem a terorismem je obecně velmi tenká hranice.
5.1.1 Zpracování Národního akčního plánu ČR boje proti terorismu Dne 25. září 2001 Bezpečnostní rada státu usnesením č. 208 uloţila ministru vnitra úkol
vyhodnotit
základní aktuální
euro-americké
dokumenty, věnující se
problematice boje proti terorismu. Úkol byl splněn. Výsledkem byla Analýza důsledků Společného euro-amerického ministerského prohlášení o boji proti terorismu a Usnesení a Akčního plánu mimořádného zasedání Evropské rady. Nové podklady byly pak v ČR zapracovány do dokumentu Vyhodnocení České republiky plnit úkoly, vyplývající ze Společného euro-amerického ministerského prohlášení o boji proti terorismu. Vyhodnocovací proces mapující připravenost ČR na boj proti 62
terorismu, přerostl v rozhodnutí vytvořit dokument, který by jasně vytyčil poţadované cíle, cesty k jejich dosaţení, stanovil gesci za tato opatření a termín jejich provedení, tedy Národní akční plán boje proti terorismu. Do současnosti jich bylo vytvořeno celkem pět: NAP „pro rok 2002“, „pro rok 2003“, „pro rok 2004“, „pro léta 2005-2007, „pro léta 2008-2009“.[14]
Národní akční plán je klíčový veřejně dostupný dokument, který shromaţďuje všechny základní úkoly, které je v rámci ČR třeba splnit pro to, aby se zvýšila připravenost země reagovat na případný teroristický útok proti zájmům státu, a to jak doma, tak i ve světě. Zároveň tento text představuje jasnou deklaraci země o schopnostech dostát svým závazkům, které vyplývají z její angaţovanosti ve většině mezinárodních organizací, které jsou oporou světového řádu na počátku 21. stol. Opatření, která dokument mapuje jsou:[14] - Mezinárodně politické zapojení ČR do současného celosvětového úsilí v boji proti terorismu; - Mezinárodněsmluvní závazky ČR a vnitrostátní právní úprava vztahující se k moţnostem boje proti terorismu, se zvláštním zřetelem na problematiku boje proti financování terorismu; - Spolupráce domácích specialistů pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí s jejich protějšky v zahraničí; - Oblast činnosti zpravodajských sluţeb ČR; - Ochrana konkrétních skupin potencionálních cílů teroristického útoku; - Opatření v oblasti výzkumu, vývoje a zavádění nových technologií, vztahujících se k této problematice; - Oblast nakládání se zbraněmi a střelivem, kontroly vývozu a dovozu vojenských zbraní a vybavení a zboţí a technologií dvojího uţití; - Krizové řízení, integrovaný záchranný systém a ochrana obyvatelstva; - Celní, migrační a azylová oblast; - Spolupráce s veřejností, informační a mediální politika.
63
5.2 Pohled do budoucna Terorismus můţeme chápat jako jednu z forem neoprávněného zásahu do lidských práv a svobod, další formu trestné činnosti, jak jiţ bylo detailně rozpracováno v kapitole druhé. Zajištění bezpečnosti spočívá na eliminaci teroristických útoků, která je plně v kompetenci bezpečnostních sborů a zpravodajských sluţeb jednotlivých států, na jejich efektivním postupu, schopnosti reagovat a jejich úzké spolupráci. S ohledem na hrozící teroristické útoky je situace v ČR klidná. Na „běţné“ formy nelegálních zásahů do lidských práv jsme připraveni a jsme k jejich potírání vybaveni dostatečnými prostředky. S nadsázkou můţeme říci, ţe moţná jen proto, ţe jsme se s konkrétní formou terorismu doposud nesetkali. Pro úspěšnou přípravu protiteroristický sloţek je zapotřebí si uvědomit 2 základní fakta:[14] - Terorismus není národním problémem, nýbrţ celosvětovým; - Teroristy pouţívané technické prostředky a metody se neustále vyvíjí. Terorismus není povětšinou namířen proti konkrétnímu státu, stejně tak jako jeho financování a podpora je diverzifikována na mnoha území. Pro účinné potírání je proto mezinárodní spolupráce, sdílení informací, schopnosti poskytnout činnost či přímo zakročit proti hrozícímu nebezpečí, zaloţena. Všechny státy zapojené do boje proti terorismu musí disponovat dostatečně efektivními, kvalitativně srovnatelnými a kompatibilními nástroji a prostředky k jeho potírání. Státy, které nepřijmou potřebná opatření, se pochopitelně stávají slabými prvky systému a tím se samy z mezinárodní spolupráce vyloučí, čímţ se schopnost zvládnout hrozbu terorismu významně sníţí. Potřeba upřesnění stávajících oprávnění bezpečnostních sborů včetně zpravodajských sluţeb a jejich úprava tak, aby byla schopna reagovat na nová nebezpečí spojená s mezinárodním terorismem, vyplývá z mnoha mezinárodních dokumentů, předpisů Evropských společenství, jakoţ i z politických závazků států Evropské unie.[14] 64
Česká republika musí, stejně jako okolní státy, reagovat na současnou situaci a provést taková opatření, aby byla schopna účinně postupovat proti hrozbám terorismu jednak na národní, ale také na mezinárodní úrovni. Reakcí na teroristické útoky v září 2001 byla celá řada nově přijatých protiteroristický zákonů a aktů v USA i v Evropě. Míra změn provedených v jednotlivých státech odráţí jejich potřebnost, stávající právní i faktický stav oprávnění jejich bezpečnostních sborů. Změny provedené v jednotlivých státech není tedy moţné přejímat či porovnávat. S ohledem na praktickou zkušenost se jimi však můţeme inspirovat a do jisté míry jim úroveň právního řádu ČR přizpůsobit. Trendem současné doby je zjednodušování výměny informací mezi příslušnými bezpečnostními
orgány
na
operativní
úrovni
a
harmonizace
v oblastech
shromaţďování dat potřebných pro vyšetřování trestné činnosti. Účelem všech těchto iniciativ je zejména posílení vzájemné spolupráce, výměny informací a umoţnění prevence či rychlé reakce příslušných sloţek jednotlivých států na hrozící nebezpečí. Pozornost je také věnována problematice rekrutování a výcviku k teroristické činnosti. V rámci expertních pracovních skupin Rady Evropy byly v souvislosti s bojem proti terorismu přijaty například dokumenty, týkající se vyuţívání speciálních vyšetřovacích technik, ochrany svědka, týkající se oblasti prevence či zadrţování potřebných dat telekomunikačního provozu. Ani Česká republika v úsilí o zajištění globální bezpečnosti, potaţmo zajištění potřebných moţností bezpečnostních sborů a zpravodajských sluţeb, nestojí úplně v pozadí. Je sice pravda, ţe její úsilí o zpřesnění či doplnění stávající legislativy zůstává prozatím pouze v rovině teoretické, ačkoli některé dílčí změny byly v souvislosti s terorismem přijaty. Jedná se například o zařazení nové skutkové podstaty trestného činu „teroristický útok“ do zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, doplnění zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů. Doufejme, ţe od teoretické roviny se i na dále budeme více posouvat do té aktivní. Mohlo by se pak totiţ stát, ţe naše tvrzení, ţe situace v ČR je klidná, by se dále jiţ nemuselo zakládat na pravdě. 65
Rozsah zákonných oprávnění zpravodajských sluţeb a Policie ČR potřebných pro plnění jejich úkolů při potírání mezinárodního terorismu byl zanalyzován v průběhu roku 2004. Analýza rozsahu zákonných oprávnění zpravodajských sluţeb a Policie ČR potřebných pro plnění jejich úkolů při potírání mezinárodního heroismu byla zpracována na základě usnesení vlády ze dne 19. května 2004 č. 479 k Národnímu akčnímu plánu boje proti terorismu. Materiál byl schválen Výborem pro zpravodajskou činnost a Bezpečnostní radou státu. Dne 15. června 2005 jej vzala vláda svým usnesením č. 737 na vědomí. První verze Národního akčního plánu boje proti terorismu (NAP) vznikla pro rok 2002. Do současné doby byl materiál celkem čtyřikrát aktualizován. Zpracovávání analýzy bylo reflektováno nejen na poţadavky NAP, ale i na poţadavky mezinárodních dokumentů. (Např. Declaration on Combating Terrorism z března 2004). Analýza byla provedena na základě podkladů Policie ČR a zpravodajských sluţeb a na základě porovnání odpovídajících oprávnění, která vnitrostátní legislativa přiznává zpravodajským sluţbám a policii jiných států EU. Na základě této analýzy byly identifikovány potřeby některých doplnění či zpřesnění stávajících oprávnění zpravodajských sluţeb a Policie v ČR, tak aby byli schopni účinně reagovat na podněty a ţádosti příslušných zahraničních orgánů a byly tak rovnocennými a účinnými partnery na mezinárodním poli. Potřeba všech návrhů je vţdy řádně podloţena, zdůvodněna a rozsáhle diskutována. Navrhovaná upřesnění stávajících oprávnění zpravodajských sluţeb a Policie ČR jsou koncipována tak, aby byly tyto schopny účinně bojovat proti hrozbám mezinárodního terorismu, reagovat na podněty a ţádosti příslušných zahraničních orgánů, a byly tak rovnocenými a účinnými partnery, při současném dodrţení respektu Ústavou a Listinou zaručovaným právům a svobodám. Znamená zefektivnění postupů bezpečnostních sborů a zpravodajských sluţeb omezení lidských práv? Já jakoţto drţitel bezpečnostní prověrky udělené Národním bezpečnostním úřadem (NBÚ), pro stupeň utajení „Přísně tajné“, NATO COSMIC TOP SECRET“, odpovídám ANO. Jsem po dobu platnosti „prověrky“, tj. pěti let, vázána ohlašovací povinností. Pro příklad uvádím výčet informací, ze svého ţivota, které jsem povinna NBÚ hlásit: kromě základních údajů o adrese, kde se zdrţuji, přes výčet mých úspor a závazků, detailní 66
přehled veškerých příjmů a výdajů, musím rovněţ hlásit osoby, které se se mnou zdrţují na stejné adrese, údaje o mé rodině, příbuzných, ale i o jejich rodině a příbuzných a mému vztahu k nim. Jsem povinna hlásit veškeré finanční transakce na mých účtech převyšující trojnásobek mého měsíčního příjmu. Nejsem oprávněna vycestovat do tzv. Special Risky Countries, jinými slovy řečeno pokud chci vycestovat do cizí země mimo území EU, či „PFP“ zemí musím poţádat o povolení, které mi však nemusí být uděleno. Má odpověď: „Ano, jedná se o omezení lidských práv,“ je bezesporu na místě. Nabízejí se však další dvě otázky: „Proč?“ a „Z jakého důvodu?“. Ochrana lidských práv, zajištění jejich svobodného výkonu a opatření, jimiţ bezpečnostní sbory disponují není moţné chápat ve vzájemné kontradikci. Takové chápání je nesprávné. Je třeba opětovně připomenout, ţe právě postupy bezpečnostních sborů slouţí k postihu trestné činnosti, která neoddiskutovatelně zasahuje do práv a svobod občanů. Vztah oprávnění státních orgánů a ochrany lidských práv není moţné tedy chápat jako protichůdný, naopak tato jsou nástrojem k jejich ochraně k zajištění jejich svobodného výkonu. Stejně jako se vyvíjí technologie a postupy těch, jeţ zákon a základní lidská práva a svobody porušují, musí se vyvíjet i moţnosti a postupy těch, jeţ je mají chránit. V opačném případě bychom boj o zajištění demokratického státu zaloţeného na svobodě jednotlivce prohráli. Jak jsem jiţ uvedla, veškerá protiteroristická opatření, ke kterým je v České republice přistupováno, jsou od samého začátku koncipována s respektem k ochraně základních lidských práv a svobod. O úrovni zajištění občanských práv a svobod ve vztahu k boji proti terorismu se mimo jiné s uspokojením vyjádřili experti z Hodnotící mise Rady Evropské unie v roce 2004. Odpůrci adekvátního legislativního zázemí pro bezpečnostní sloţky doslova hřeší na skutečnost, ţe v naší zemi zatím k ţádným jednoznačným teroristickým akcím naštěstí nedošlo. Pokud by se tak však stalo, můţeme si být jisti, ţe stejné osoby a subjekty, které nyní kritizují údajnou snahu o omezování lidských práv, by vyrukovali s kritikou za nečinnost a neschopnost. 67
Mezi základní lidská práva patří i právo na bezpečí a bezpečnostní sloţky jsou povinny takové právo občanům zajistit.[14]
Dílčí závěr Hrozba terorismu se bezpochyby stala pojítkem mezi evropskými národy, ať uţ mezi vyuţívanými zdroji, tak i v obraně území, populace a jejich občanů. Jednou z hlavních překáţek boje proti terorismu je stále nedostačující rozpočet. Pro optimalizaci svých zdrojů musí EU co nejdříve dotvořit koncepční rámec zohledňující a balancující ekonomickou situaci a rozpočty USA, EU a NATO. Uţší spolupráce v oblasti policie, armády a legislativy je základním předpokladem pro bezpečnostní poţadavky evropské populace.[3] Konkrétně pak v případě ČR řešit otázku financování na základě potřeb a nikoliv na základě financí stanovovat potřeby. ČR musí stejně jako okolní státy, reagovat na současnou situaci a provést taková opatření, aby byla schopna účinně postupovat proti hrozbám terorismu jednak na národní, pak i na mezinárodní úrovni. Zejména je nutný posun od teoretické úrovně k té aktivní. Rovněţ je nutné podpořit pozitivní postoj české společnosti k bezpečnostním otázkám a sloţkám jako takovým.
68
6. Zhodnocení dopadu terorismu do ekonomiky EU Pro zhodnocení dopadu terorismu do ekonomiky bych nejdříve ráda v první části této kapitoly, pro podstatu pochopení veškerých finančních toků, rozebrala financování terorismu jako takové a v druhé části kapitoly rozebrala financování sil proti terorismu stojících.
6.1 Financování terorismu Terorismus stejně jako jiná lidská úsilí vyţaduje finanční podporu. Ačkoliv financování jednotlivých operací není zas tak nákladné, financování teroristické organizace můţe být nákladné velice. Teroristické organizace jsou proto zainteresovány do celé řady legálních i ilegálních aktivit. Vlivem globalizace se pro teroristy toto financování stává stále snadnější a pro bezpečnostní sloţky hůře mapovatelné. Výčet a definování zdrojů financování terorismu je ţivotně důleţité pro prevenci těchto zločinů, tak i jejich redukci. Přesto však všechny bezpečnostní agentury pro moţnost odezvy tyto informace potřebují. Teroristické organizace ke svému financování vyuţívají veškeré dostupné metody. Tyto snahy přesahují národní aţ transkontinentální hranice. Boj proti financování terorismu, jeho prevence a trestání zjištěného financování je však základním a prvotním předpokladem úspěchu.[5]
6.2 Financování a finanční orgány NATO Aby Aliance mohla vykonávat všechny činnosti, které se rozhodla a zavázala vykonávat, je potřeba ji vybavit finančními prostředky, kterými budou tyto činnosti pokryty. Prostředky do Aliance vkládají členské státy. V případě schvalovacího
69
procesu v rámci Aliance se vyuţívá pravidlo jednomyslného konsensu všech členských států. Coţ přináší problém nepruţnosti a zdlouhavosti, na straně druhé však jistotu následné realizace. Z finančního rozpočtu Aliance nejsou zajišťována vojska ani jiné prostředky jednotlivými armádami uţívané. Vojenský personál a zmíněné vojenské prostředky jsou Alianci přidělovány členskými státy, přičemţ náklady, spojené s jejich udrţováním, jdou plně za poskytujícím státem.2 Systém odměňování vojenského personálu působícího na vojenských velitelství a v orgánech Aliance je v kompetenci vysílajícího státu. Naopak civilní personál je financován z aliančního rozpočtu.
6.2.1 Sdílení nákladů členskými státy NATO Členské státy se tedy samy usnášejí na tom, které aktivity budou společně financovány, přičemţ se zavazují na tyto výdaje přispívat. Podíly jednotlivých členských států (dále jen Cost Share) na financování společných finančních zdrojů byly určeny uţ krátce po vzniku Aliance v roce 1951. Členské státy byly rozděleny do několika skupin podle ekonomické síly a Cost Share byl určen podle příspěvků jednotlivých států do OSN a předchůdce Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development). Rozdělení do skupin a procentní podíl příspěvků jednotlivých členských států na celkovém objemu finančních zdrojů je uveden v Příloze č. 1 (NATO: History of Common Budget Cost Share). K zrevidování Cost Share došlo uţ v roce 1952. USA, Spojenému království a Francii – byl zachován podíl ve výši 22,5 %. Jako kritérium pro určení velikosti podílu ostatních států byla vybrána schopnost platit, s konkrétním ukazatelem hrubý národní produkt (HNP), pomocí výdajové metody. Byl stanoven podíl na spotřebě ze společných rozpočtů jednotlivých členských států za léta 1950-55. Od roku 1966 docházelo ke změně Cost Share při rozšiřování Aliance o další státy. V roce 1984 se vstupem Španělska, kterému byl určen podíl 3,5 %. Zbývající část, 2
Existuje však výjimka. Tou je speciální letecký útvar vybavený Létajícím systémem uvědomování a řízení protivzdušné obrany (AWACS), který je ve společném majetku, údrţbě a provozu členských států pod operačním velením a řízením příslušného velitele spojeneckých sil podřízeného strategickým velitelům NATO. Aliance rovněţ financuje investice ke krytí společných potřeb jako jsou systémy protivzdušné obrany, systémy velení a řízení, nebo spojenecké spojovací systémy, jejichţ poskytnutí nelze povaţovat za povinnost jednoho státu. Jedná se o velmi výraznu poloţku.
70
tzn. 96,5 % si rozdělily dosavadní členské státy proporcionálně podle jejich dosavadních podílů. Při dalším rozšiřování Aliance v roce 1999 byl České republice stanoven podíl ve výši 0,9 %, Maďarsku 0,65 % a Polsku 2,48 %.[32] Princip Cost Share stanovený v padesátých letech dostál své reformy aţ v roce 2005, kdy Rada nový dokument, navrţený Vrchní komisí pro zdroje, schválila. Cílem bylo ujednotit systém stanovování Cost Share a nahradit systém dosavadní. Kritériem pro určení podílů na financování společných zdrojů jednotlivých členských států byla opět určena schopnost platit. Novým ukazatelem této schopnosti byl stanoven hrubý národní příjem (Gross National Income – GNI). Cost Share jsou od roku 2006 kaţdé dva roky aktualizovány, přičemţ se vychází z hodnot GNI tři a čtyři roky starých. Při určení Cost Share pro roky 2010, 2011 se tedy uţilo hodnot z let 2006 a 2007. Pouze Spojené státy mají svůj podíl stanoven pevně. Protoţe by přímý přechod na nový systém stanovování Cost Share byl, především pro státy, jejichţ podíl byl doposud několikanásobně niţší neţ by ve skutečnosti podle GNI být měl, finančně velice násilný, Rada rozhodla o postupném přechodu na nový systém. Ten začal v roce 2006. Členským státům, které doposud platily méně neţ je jejich podíl dle GNI, se bude podíl pomalu navyšovat a analogicky se bude postupovat u států, které doposud platily více. Zcela by se mělo přejít na určování podílu dle cílového GNI v roce 2016.[33] Česká republika se podílí 0,8829 % na celkových rozpočtech Severoatlantické aliance. České příspěvky (viz. Příloha č. 2) do společně financovaných rozpočtů Aliance, jako např. vojenského rozpočtu, Programu bezpečnostních investic, a dále do rozpočtů různých agentur, organizací, programů a prvků vojenské struktury NATO, jsou hrazeny ze státního rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany.
6.2.2 Orgány finančního procesu v NATO Severoatlantická rada má největší rozhodovací pravomoc. Je sloţena ze zástupců členských států a k jednání se schází nejméně jedenkrát týdně. Je jediným orgánem
71
aliance, jehoţ pravomoc vychází výlučně ze Severoatlantické smlouvy, která nařizuje Radě zřídit pomocné orgány, kterými jsou: [20] - Vyšší komise pro zdroje (Senior Ressource Board); - Výbor pro civilní rozpočet (Civil Budget Committee); - Výbor pro vojenský rozpočet (Military Budget Committee). Ekonomický výbor se zabývá přímýmí dopady hospodářského vývoje na bezpečnostní politiku. Zaměřuje se především na upevnění hospodářské spolupráce mezi členskými státy. Vyšší komise pro zdroje je hlavním poradním orgánem Rady ve věcech řízení společně financovaných vojenských zdrojů. V komisi jsou zastoupeny všechny členské státy a její předseda je jmenován na základě pravidelného střídání. Ve Výborech pro civilní a vojenský rozpočet jsou zastoupeny všechny členské státy a jejich předsedové jsou jmenováni na základě pravidelného střídání. Výbory jsou odpovědné za schvalování rozpočtů Mezinárodního sekretariátu, Mezinárodního vojenského štábu, velitelství NATO a za kontrolu čerpání rozpočtu.[20]
6.3 Finanční zabezpečení bezpečnostních sloţek ČR Vzájemná závislost národního hospodářství a bezpečnosti má hlubší kořeny, neţ by se mohlo na první pohled zdát. Z obrany a z ní vyplývající pocit bezpečí je situace, kdy nepociťujeme nebo někdo další nepociťuje nebezpečí, ať jiţ na úrovni jednotlivce nebo na úrovni státu. Národní obrana pak předpokládá, ţe bezpečnost jednoho státu je neodmyslitelně spjata s bezpečností ostatních států, především jeho sousedů. Bezpečnost a vlastní obranu v minimální míře udrţují tím, ţe se navzájem neohroţují: „Globální bezpečnost a obrana obsahuje nejen bezpečnost států, ale pracuje i se zajištěním bezpečností nestátních aktérů (lidé jako jednotlivci, biologické druhy, planeta atd.)“. [11] 72
6.3.1 Obrana státu Obrana státu je prvořadou celospolečenskou potřebou. Materiální a ekonomické zabezpečení obrany, a tím i uspokojování jejich potřeb, se realizuje v rovině ekonomického managementu, který zabezpečuje efektivitu a účinnost obrany a vyuţívá všechny nástroje bezpečnostní politiky přípustné pro moderní stát. Obrana státu je zabezpečována na celospolečenské úrovni centrálními státními orgány. Svoji podstatou představují ekonomické potřeby obrany státu specifický komplex ekonomických poţadavků, jejich uspokojování všestranně zabezpečuje obranu svrchovanosti a územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ţivotů občanů a jejich majetku.[15] Zákon o zajišťování obrany říká, ţe obrana státu je souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany ţivota obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením (Zákon o zajišťování obrany České republiky č. 221/1999 Sb. Část první: Úvodní ustanovení, § 2) Obrana státu dále zahrnuje výstavbu účinného systému na obranu státu, přípravu a samotné pouţití odpovídajících sil, prostředků v kolektivním obranném systému. Z obou předešlých definic je moţné si představit národní obranu státu jako komplex činností vedoucí ke zmenšení nebo úplné eliminaci nebezpečí, a to vnitřního i vnějšího. Výsledkem těchto činností je tedy pocit bezpečí jednotlivce a národní (státní) bezpečnost. Výstupem těchto činností je národní strategie obrany, která vychází z geopolitického polohy, demografického a ekonomického potenciálu. Národní strategie lze rozdělit na jednotlivé součásti, jimiţ jsou strategie politická, vědeckotechnická a neméně důleţitá strategie ekonomická, protoţe je materiálním základem výstavby ozbrojených sil, ovlivňuje technickou úroveň vojenské techniky a zabezpečuje vytváření zásob a rezerv pro obranu.
73
6.3.2 Obrana jako veřejný statek Obrana je výstupem veřejného sektoru, a proto je nutné okrajově nastínit podstatu tohoto sektoru. Veřejný sektor je ta část národního hospodářství, která: - zabezpečuje veřejné statky na neziskovém principu; - je financována z finančních prostředků soustředěných v soustavě veřejných rozpočtů; - je řízena veřejnou správou; - rozhoduje o produkci veřejných statků veřejnou volbou, a to zpravidla nepřímo volenými zástupci; - podléhá veřejné kontrole ze strany příslušných kontrolních orgánů. Z výše uvedených definic tedy vyplývá, ţe do veřejného sektoru patří vlastní veřejná správa, poněvadţ řídí veřejný sektor: justice, policie, armáda, školství, věda a výzkum, kultura, tělesná kultura a sport, zdravotnictví, sociální sluţby, veřejná hromadná doprava, spoje, sociální bydlení, informační systémy a masmédia, vodní hospodářství a oblasti ochrany ţivotního prostředí. Z ekonomického hlediska je obrana čistý kolektivní statek s tzv. automatickou spotřebou. Obrana má charakteristické rysy poručnického statku, tj. o jeho spotřebě rozhoduje stát (kde se projevuje paternalistická funkce státu). O spotřebě tohoto statku rozhoduje Poslanecká sněmovna veřejnou volbou.[17] Z toho hlediska je obrana také čistý veřejný statek, pro který jsou charakteristické znaky: nedělitelnost, nerivalita a nevylučitelnost ze spotřeby z hlediska jednotlivého občana. Tento statek se vyznačuje zvláštností, a to latentním uţitkem. Prevence války (odvrácení hrozby napadení) je ve své podstatě společenský uţitek nákladů vynaloţených na obranu. Negativním důsledkem latentnosti uţitku obrany je nízká míra ochoty veřejnosti vydávat část veřejných zdrojů na obranu.
74
6.3.3 Vztah ekonomiky a obrany Ve vzájemných vztazích je patrný silný vliv ekonomiky na materiálně technické zabezpečení obrany. Stupeň hospodářské angaţovanosti při zabezpečování obrany je určitým indikátorem přípravy na vojenské střetnutí, popřípadě můţe indikovat výsledek války, kdyţ srovnáme hospodářské zajištění ozbrojených sloţek dvou potencionálních stran konfliktu. Ekonomika figuruje vůči obranně minimálně v těchto čtyřech rovinách vzájemné závislosti:[7] - V rovině národního hospodářství jako základna zajišťování zdrojů pro bezpečnost státu i nástrojů, kterými je moţné protivníka oslabit nebo zničit. Vojenská způsobilost je pouze jedním z mnoha nástrojů obrany podporovaných ekonomickou silou. Mezi ostatní nástroje patří obchodní politika, programy pomoci, finanční moţnosti, pozice zadluţení, regulování migrace a další nástroje hospodářské politiky jakéhokoliv druhu. Základní rovinou uspokojování těchto potřeb je tedy státní a z ekonomického hlediska národohospodářská rovina; - V rovině makroekonomických efektů obrany na národní hospodářství a interakce mezi ekonomikami v rámci mezinárodního ekonomického systému, včetně dopadu úrovně obrany na ekonomický růst, stabilitu a prosperitu státu; - V rovině, kdy je ekonomika příčinou nebo cílem bezpečnostních problémů států. Tato rovina vzájemné závislosti mezi ekonomikou a bezpečností je postavena na předpokladu, ţe v mezinárodní bezpečnosti jde v podstatě o ekonomické pohnutky, se kterými se státy potýkají. Je moţné vytvořit koalice s dalšími státy, a to nejen ve smyslu vojenském, ale i ekonomickém. Třetí, širší rovina, je tedy rovina uspokojování potřeb obrany v rámci aliance; - Kdyţ jsou věcné, hodnotové a lidské zdroje na obranu vyčleněny, rozhoduje o účinnosti obrany hraniční uţitečnost a preference těchto zdrojů zaloţená na fungování vojenského organismu a dalších institucí, které realizují nevyhnutelná opatření k obraně. Tím mění charakter vojensko-ekonomické činnosti států. To
75
znamená, ţe úkoly, které se v minulosti soustřeďovaly na zabezpečení a posílení především vojenské síly státu, se v současnosti začínají řešit pomocí ekonomických nástrojů. Čtvrtá, uţší rovina je tedy rovina vojenskoekonomická. Šefčík uvádí, ţe vliv ekonomiky na národní bezpečnost se projevuje především v následujících ohledech: [16] - Ekonomika je základnou pro uspokojování nároků ozbrojených sil a celkově poskytuje zdroje pro zabezpečení obrany. Ekonomická úroveň výrazným způsobem determinuje technickou vybavenost a stupeň zdokonalení bojových prostředků; - Ekonomika vytváří rezervy, zásoby a další prvky, které zabezpečují obranu při přechodu ekonomiky na válečné hospodářství a také zajišťují plynulé zásobování národního hospodářství v případě ţivelných katastrof; - Stav národního hospodářství určuje vytváření a udrţování ozbrojených sil státu a také moţnosti vedení ozbrojeného zápisu; - Díky mnoţství a kvalifikační struktuře produktivního obyvatelstva působí ekonomika na úroveň a ekonomické zabezpečení ozbrojených sloţek; - V neposlední řadě ekonomika vytyčuje hranice pro utváření vojenskostrategických koncepcí, které ji musejí respektovat. Ozbrojené konflikty mají i zpětnou vazbu na ekonomiku daných států. Z výše uvedeného vyplývá, ţe materiální zabezpečení obrany spotřebovává část ekonomických zdrojů (tím pádem nemohou slouţit k výrobě „civilních“ statků) a vyţaduje rozvoj zbrojní výroby a její surovinové základny, vytváření zásob a rezerv i jejich doplňování a obměnu. Zabezpečení obrany také klade nároky na uvolňování a zvětšování finančních i lidských zdrojů. Obecně lze konstatovat, ţe zabezpečení obrany má značné nároky a jsou-li především ovlivňovány politickými a vojenskými faktory, naráţejí nezřídka na omezené moţnosti ekonomiky. Vyvolávají problémy struktury, rozsahu a proporcí produkce vojenské i civilní v hospodářství jednotlivých zemí.
76
6.3.4 Obranné výdaje V případě zkoumání obranných výdajů se pozornost zpravidla věnuje jejich skladbě, podílu na hrubém domácím produktu, případně jejich srovnání s obrannými výdaji jiných států. To je jistě velice uţitečný pohled, který je ale vhodné doplnit jejich velikostí chápanou ze dvou poněkud odlišných pohledů. Velikost obranných výdajů je v celém svém komplexu i v současnosti obtíţně vyčíslitelná. „V širším slova smyslu do obranných výdajů patří veškeré výdaje související s obranou země. V niţším vymezení pojmu výdaje na obranu představují výdaje vojenského rozpočtu, tj. výdaje státního rozpočtu kapitoly 307 Ministerstva obrany České republiky.“[7] Jelikoţ jsou tyto výdaje snadno kvantifikovatelné, doloţitelné a porovnatelné, vyuţívají se v rozpočtovém procesu a také pro zpracování různých analýz pro národní i mezinárodní instituce jakými jsou Český statistický úřad, Evropská unie, Severoatlantická aliance aj., právě pro porovnání napříč jednotlivými zeměmi. Ministerstvo obrany je hlavním silovým orgánem moci výkonné pro zabezpečování obrany ČR. Vnější obranou zajišťuje společně s Ministerstvem zahraničí, vnitřní obranu zejména Ministerstvem vnitra a téţ Ministerstvem spravedlnosti. Pro kvantifikaci obranných výdajů bude proto dále pouţito nejen výdajů kapitoly 307 státního rozpočtu Ministerstva obrany. Z hlediska bezpečnostní legislativy a z důvodu přímé souvislosti s bezpečností jsou do objemu obranných výdajů zahrnuty: - výdaje Ministerstva vnitra České republiky (MV); - výdaje Ministerstva obrany České republiky (MO); - výdaje Správy státních hmotných rezerv (SSHR). Na zajišťování vnější bezpečnosti ČR se podílí i Ministerstvo zahraničí, ale od tohoto abstrahujeme z důvodu nepřímé vazby na fyzické zajišťování bezpečnosti státu.
77
6.3.5 Vývoj obranných výdajů v ČR Ministerstvo obrany je hlavním nástrojem obrany státu. Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro zabezpečování obrany České republiky, řídí Armádu České republiky a spravuje vojenské újezdy. Z „kompetenčního zákona“ (Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy) Ministerstvo obrany: - se spoluúčastní na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu; - připravuje koncepci operační přípravy státního území; - navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Radě obrany ČR a prezidentu ČR; - koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů a orgánů samosprávy a právnických osob důleţitých pro obranu státu při přípravě k obraně; - řídí vojenskou zpravodajskou sluţbu a vojenské obranné zpravodajství; - zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru ČR a koordinaci vojenského letového provozu s civilním letovým provozem; - organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády ČR, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby AČR; - povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti. MO organizuje součinnost s armádami jiných států a vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech. MO k zajišťování obrany státu podle zákona č. 221/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, v platném znění, plní také další úkoly: - navrhuje vládě základní opatření k přípravě a organizování státu; - odpovídá za plánování obrany státu a koordinuje jeho přípravu;
78
- odpovídá za zabezpečení mobilizace ozbrojených sil ČR; - vede soubornou evidenci věcných prostředků, určených k zabezpečení ozbrojených sil ČR a navazující na evidenci vedenou územními vojenskými správami; - pro potřeby radiační monitorovací sítě na území ČR se podílí na zajištění sítě včasného zjišťování radiační situace, měřících míst na uzávěrách a na hraničních přechodech, mobilních skupin a letecké skupiny a zajišťuje letecké prostředky průzkumu; - přezkušuje prostřednictvím svých orgánů přípravu mobilizace ozbrojených sil ČR; - řídí přípravu (včetně rozsahu přípravy) občanů k obraně státu. Všechny výše uvedené činnosti jsou financovány ze státního rozpočtu dle kapitoly č. 307 Ministerstva obrany, ale samozřejmě nejen z ní. Velikost výdajů této kapitoly státního rozpočtu je uvedena v tabulce č. 3.
6.3.6 Financování resortu Ministerstva obrany Financování vojenských útvarů a zařízení v rezortu MO představuje souhrn činností spojených se zajišťováním, úschovou a vydáváním finančních prostředků k zabezpečení jejich úkolů stanovených na příslušný kalendářní rok. V tomto ohledu se jednotlivé útvary přičleňují pro finanční zabezpečení k příslušným Regionálním finančním odborům (RFO) a Oddělením regionálních finančních odborů na základě schválených tabulek počtů, přičemţ o jejich přičlenění rozhoduje náměstek ministra obrany pro financování na návrh věcně příslušných funkcionářů MO.[28] Finanční zabezpečení útvarů v rezortu MO je souhrn činností a opatření, které stanovenými postupy a ve vzájemné shodě s účastníky procesů v rámci ekonomického systému směřují: - k zabezpečení finančních zdrojů ze střednědobého rozpočtového výhledu vypracování návrhu státního rozpočtu, kapitoly MO, na daný rozpočtový rok a jeho rozpisu na místa realizace výdajů;
79
- k účinné a efektivní alokaci přidělených rozpočtových zdrojů v průběhu rozpočtového roku; - k plánování, evidenci, analýze, kontrole a odbornému řízení vydávání rozpočtových prostředků a péči o finanční stabilitu činnosti útvarů (tj. schopnost v rámci schváleného rozpočtu MO uhradit závazky a zajistit jejich splatnost); - k financování běţné činnosti za dodrţení hospodárnosti, efektivnosti a účelovosti výdajů; - k realizaci finančního zabezpečení osob, platebnímu zabezpečení úhrad závazků a pohledávek a s tím souvisejících činností včetně vedení příslušných agend. Finanční zabezpečení útvarů v rezortu MO řídí věcně příslušní funkcionáři. V současné zabezpečení.
době Jeho
funguje realizaci
v rezortu
obrany
zajišťuje
Sekce
teritoriální ekonomická
systém MO
finančního (SE
MO)
prostřednictvím finanční sluţby, kterou tvoří finanční orgány příslušných stupňů RFO, vojenské finanční úřady specifického určení a další určené organizační útvary. Současně jej ve vymezeném rozsahu práv a povinností realizují velitelé vojenských útvarů a další jim podřízení odborní funkcionáři. Stejně tak jako ke všem procesům, k tomu finančnímu pak zejména, patří kontrola. Závěrem bych ráda uvedla svůj osobní názor k frekventovanému názoru společnosti o přeplácení vojenských profesionálů. Ţádná odměna Vám nenahradí čas, který jste strávili od své rodiny. Finanční odměna je jakási náplast kompenzující toto strádání. Je však na kaţdém, aby zhodnotil s ohledem na skutečnosti, které mohou při výkonu sluţby nastat, zda je tato částka dostatečně vysoká. Na kolik byste si cenili nasazení vlastního ţivota, při výkonu sluţby v zahraniční misi, Vy? Troufám si tvrdit, ţe pokud si někdo stojí za názorem, ţe odměna za misi je nadhodnocena, buď nikdy v misi nebyl a nebo nikdy neměl člena své rodiny v zahraniční misi. Jinak si to nelze vysvětlit. Vyuţiji toho, ţe se zde zmiňuji o finanční odměně a pokusím se poodhalit, co si lze představit pod ekonomickým (finančním) zabezpečením, jakoţ to součástí zatíţení státního rozpočtu.
80
6.3.7 Finanční zabezpečení příslušníků AČR Vojenský profesionál, který je ve sluţebním poměru v resortu obrany, dostává za vykonanou práci odměnu. Za odměnu se tradičně povaţuje mzda (u dělnických prací) nebo měsíční plat (administrativním, technické, vedoucí funkce), ale odměňování je třeba chápat v širším slova smyslu a řadit sem: zaměstnanecké výhody (většinou nepeněţní), povýšení pracovníka, pochvaly apod. U odměňování je hlavním problémem vytvořit systém tak, aby bylo odměňování: přiměřené, spravedlivé a motivující. Systém odměňování musí plnit řadu funkcí jako například: přilákat potřebný počet schopných a kvalifikovaných jedinců, kteří se ucházejí o vstupu do Armády České republiky; odměňovat pracovníky za jejich úsilí, dosaţené výsledky, zkušenost a schopnosti. Armáda České republiky by měla „udrţet krok“, co se týče výše odměn, aby byla konkurenceschopná na trhu práce a nestávalo se, ţe její schopní a kvalifikovaní zaměstnanci odcházejí do soukromého sektoru. Systém odměňování by měl vojenské profesionály motivovat a zároveň slouţit jako stimul pro zlepšení kvalifikace.[6] V současné době je významným motivačním faktorem bezpochyby přídavek na bydlení. Tato moţnost přiznat vojákovi z povolání přídavek na bydlení existuje od 1. prosince 1999. Tento zaměstnanecký poţitek vyřešil v resortu obrany bytový problém, který nebylo Ministerstvo obrany České republiky schopno řešit administrativními nástroji. Růst přídavku na bydlení nekopíruje růst minimální mzdy a nekopíruje ani růst cenových indexů spotřebitelských cen. Je zřetelné, ţe výše přídavku na bydlení nemá souvislost s vývojem ţivotních nákladů v České republice. Jeho účel je proto jiný neţ jen řešení problému bydlení a díky tomu svému příjemci umoţňuje řešit i jiné neţ bytové problémy. Nabízí se otázka, proč nebyl zvolen jednodušší a transparentnější způsob určování částek přídavku na bydlení.[19] V závislosti na délce trvání sluţebního poměru – s přihlédnutím k psychické a fyzické náročnosti vojenského zaměstnání, potencionálnímu ohroţení ţivota v přípravě na bojovou činnost, konání sluţby v různých místech podle potřeb ozbrojených sil bez ohledu na vliv na rodinný ţivot a na ztrátu civilní profese a na
81
důvodech zániku sluţebního poměru, stát poskytuje (resp. je to jeho povinností), tzv. výsluhové
náleţitosti. Mezi výsluhové
náleţitosti patří
níţe uvedené
opakovatelné a jednorázové finanční náleţitosti: - výsluhový příspěvek; - odbytné - podle počtu odslouţených let jsou stanovené násobky hrubého výdělku, které voják z povolání můţe (nemusí) obdrţet do 14-ti odslouţených let. Od 15-ti odslouţených let si můţe vybrat mezi odbytným a výsluhovým příspěvkem; - odchodné - jednorázová finanční dávka při přirozené sociální události: ukončení sluţebního poměru. Jeho výše je vázána nejen dobou výkonu sluţby, ale i důvodem propuštění ze sluţebního poměru; - důchodové zabezpečení – v penzijním věku je vojenský profesionál zabezpečen starobním důchodem, který má formu státní dávky důchodového zabezpečení a podle délky sluţby v ozbrojených silách je přiznán; v rámci subsystému sociálního zabezpečení resortu obrany jestliţe setrval ve sluţebním poměru méně jak dvacet let, v uvedeném případě je důchodce klientem České správy sociálního zabezpečení; - úmrtné; - k opakovaným finančním výdajům při úmrtí vojenského profesionála či vojenského důchodce patří pozůstalostní důchody: vdovský důchod, vdovecký důchod, sirotčí důchod. Kromě výše zmíněných zabezpečení jsou vojákovi z povolání poskytovány mj. náhrady při sluţebních cestách (jízdné, stravné, náklady na ubytování atd.), příspěvek při přestěhování, které je v zájmu armády a dále pak Armáda České republiky zajišťuje všem vojenským profesionálům proviantní a výstrojní náleţitosti. Přesto všechno, co jsem shora uvedla o tom jak Armáda České republiky vytváří vojákům podmínky pro řádný, hospodárný a bezpečný výkon sluţby a o tom, jak se snaţí armáda zabezpečit sociální zázemí vojenského profesionála a jeho rodiny, byly pomocí výzkumů zjištěny nedostatky a to tyto. Výzkumy sociálního zázemí rodin vojenských profesionálů potvrdily nespokojenost s materiálním zabezpečením,
82
finančním ohodnocením práce a s celkovou ţivotní úrovní rodin vojáků z povolání. Řada dotazovaných je přesvědčena o tom, ţe současné ekonomické zázemí neumoţňuje plně zajistit přiměřený ţivotní standard vojenské rodiny. Je však nutné, abych zde uvedla, ţe je přesto všechno zapotřebí posuzovat úroveň spokojenosti s prací spolu s odměnou za výkon sluţby v armádě individuálně. S výše zmíněným odměňováním, resp. zabezpečením vojenských profesionálů souvisí i výdaje. Celkové výdaje vyčleňované pro kapitolu státního rozpočtu Ministerstva obrany v jednotlivých letech, vyplývající z Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil (dále jen Koncepce), jiţ nejsou v důsledku zrušení bodu č. 2 usnesení vlády, odvozeny z podílu hrubého domácího produktu. Nově jsou stanoveny ve výši, která garantuje pokrytí nezbytně nutných výdajů pro realizaci Koncepce. Výdaje pro rok 2004-2010 jsou jiţ alokovány formou střednědobého výdajového rámce ve vazbě na reformu veřejných financí tak, jak vyplývá z tabulky č. 3:[27] Tabulka č. 3 Rok V mld. Kč
2004 50,7
2005 53,8
2006 58,4
2007 61,3
2008 64,2
2009 67,4
2010 70,3
Zdroj: Koncepce výstavby profesionální AČR mobilizace ozbrojených sil ČR[27] Výše výdajů pro období realizace Koncepce pro roce 2006 odráţí minimální potřebu nezbytně nutných zdrojů k zabezpečení realizace cílů Koncepce v rozsahu předloţeného návrhu v oblastech: [27] - Mandatorních výdajů – výdaje spojené s plánovanou redukcí personálu a z ní vyplývající nárůst sociálních dávek, odstupného a důchodů, předpokládané minimální meziroční navýšení platových prostředků; - Ostatních běţných výdajů – predikované inflační trendy; - Programového financování – zdroje pokrývající potřeby programů a akcí, které jsou jiţ schváleny vládou a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky v celém horizontu jejich realizace; 83
- Plánovaných investic – výdaje pro zabezpečení nezbytné obnovy a dalšího rozvoje schopností ozbrojených sil. Pro zachování principu dlouhodobě udrţitelného rozvoje vychází optimální rozdělení zdrojů přibliţně na 50 % osobních (mandatorních), okolo 20-25 % investičních a 25-30 % personálu ozbrojených sil České republiky. Z výše uvedeného, a na základě provedených zevrubných analýz vyplývá, ţe by celkové cílové počty personálu ozbrojených sil neměly překročit 35 tisíc osob.
[27]
Je proto zapotřebí, aby se armáda starala o stabilizaci současného stavu svých zaměstnanců a to proto, aby se jí vrátili vynaloţené investice. Potom je na místě, aby nalákala nové profesionály, kteří projdou výběrovými řízeními, jenţ by měla zajistit, ţe bude AČR najímat správné lidi na ta správná místa, které pak armáda dostatečně zaplatí.
Dílčí závěr Pro zhodnocení dopadu terorismu do ekonomiky jsem se zaměřila především na financování Armády ČR a finančních toků s tím spojených, jakoţto členské země Evropské unie, tudíţ na tomto financování, nesoucí adekvátní podíl. V počátku kapitoly pro zdůraznění propojitosti mezi finančními toky, ekonomikami daných zemí, jakoţto ekonomikou celé EU, jsou uvedeny základní principy financování terorismu. Existuje několik způsobů, prostřednictvím kterých Severoatlantická aliance financuje svoje úkoly. Nejuţívanějším z nich je společné financování. Na společně financované alianční aktivity přispívá kaţdý členský stát určitým podílem. Jednou z největších slabin rezortu MO ČR, ve srovnání s Aliancí, je, ţe orgány a velitelství rezortu se zprvu snaţí získat z rozpočtu kapitoly 307 co nejvíce finančních prostředků, po přerozdělení rozpočtu Ministerstvem obrany přidělené částce přizpůsobit výdaje apod. Při neustálé nutnosti přizpůsobovat se výši rozpočtu se začíná vytrácet snaha objektivně posuzovat potřeby (vyplývající z plnění úkolů) a kalkulovat podle nich finanční poţadavky. Navíc rezortu chybí dokonalejší a včasný systém plánování úkolů a aktivit, podle kterých by bylo moţno finanční 84
poţadavky stanovit, a systém kontroly provázanosti právě mezi plánovanými úkoly a aktivitami a finančními poţadavky. Ostře k tomu kontrastuje alianční systém, který je v posuzování opodstatněnosti poţadovaných finančních prostředků vzhledem k plněným úkolům nesmlouvavý. V tomto světle se můţe zdát, ţe se v rezortu MO ČR neplánují finanční prostředky podle stanovených úkolů, nýbrţ ţe se stanovují úkoly podle výše přidělených prostředků, coţ je bizarní. Z ekonomického hlediska je obrana čistý kolektivní statek s tzv. automatickou spotřebou. Tento statek se však vyznačuje zvláštností „latentnosti“. Prevence války je ve své podstatě společenský uţitek nákladů vynaloţených na obranu. Negativním důsledkem latentnosti uţitku obrany je nízká ochota veřejnosti vydávat část veřejných zdrojů na obranu. Zabezpečení obrany má značné nároky a jsou-li především ovlivňovány politickými a vojenskými faktory naráţejí nezřídka na omezené moţnosti ekonomiky. V otázce bezpečnostních výdajů je kromě terorismu, zbraní hromadného ničení, nutno zmínit neméně důleţitou roli epidemií, problematiky
zajišťování
bezpečnosti
během
masových
akcí,
zajištění
bezpečnostních dodávek energie či bezpečnost zaměstnanců. Z hlediska zvládání nepředvídatelných situací mohou předběţné konzultace ohledně bezpečnostních rizik udrţet výdaje na bezpečnost na přiměřené výši. Rovněţ je nutno zmínit obecný trend, kdy klesá frekvence teroristických útoků, ale roste jejich ničivá síla, způsobené škody se tak sdruţují a násobí. Bezpečnost je primární odpovědností národních vlád, ale je ţádoucí budovat širší bezpečnostní partnerství mezi EU, vládami členských zemí a soukromým sektorem. Obrovské rozdíly v příjmech mezi starými členskými státy EU, novými členy a sousedy EU komplikují efektivní boj s úplatky a obecně brání prosazování ve veřejném sektoru. Je téţ nepochybné, ţe soukromý sektor nemůţe být „černým pasaţérem“ bezpečnosti, musí zaplatit svůj podíl nákladů na ochranu a obranu.
85
Závěr Koncept celé diplomové práce byl sestaven, aby prostřednictvím jednotlivých kapitol, odpovídal na otázky, jak se utváří společenství na prosazovaní a udrţování lidské bezpečnosti a s nimi rovněţ podvědomí veřejnosti o problematice bezpečnosti a ochrany obyvatelstva v současnosti. Cílem diplomové práce bylo vyhodnotit moţnosti české účasti v rámci programu lidské bezpečnosti a zahrnující rovněţ otázku financování. Za druhotný cíl jsem si stanovila zhodnotit současný stav občanského podvědomí a důleţitosti lidské bezpečnosti a navrhnout cesty k efektivnímu rozvoji a k tomu, ţe bude bezpečnostní systém České republiky, potaţmo Evropské unie vnímán pozitivně. Za období 17 let své existence prošla Armáda České republiky řadou zásadních změn. Dnes jiţ není tak podceňována, jako tomu bylo na jejím počátku a jiţ na ní není nahlíţeno jako na tíţivé dědictví minulosti. Nadále se však potýká s příliš častými reorganizacemi a s nedostatečnou hospodárností při vyuţívání obranných výdajů. Problematika obrany a bezpečnosti byla na počátku 90. let minulého století na okraji zájmu české společnosti. V centru pozornosti bylo budování státu a dokončení ekonomické transformace. Výraznějším posunem bylo aţ programové prohlášení vlády z roku 1996. V něm jiţ za jednu ze svých priorit označila zajištění vnější bezpečnosti státu a vyčlenění náleţitých výdajů na obranu. Za další cíl vyhlásila dosaţení efektivního uspořádání armády. Cílem byl nárůst profesionalizace; v daném období však ještě nešlo o profesionalizaci úplnou. Po vytvoření samostatné České republiky začal platit plán modernizace armády, který obsahoval základní principy nákupu zbraňových systémů a sluţeb pro potřeby modernizace. Jeho zásadním nedostatkem však bylo mnoţství nekoncepčních změn a jen málokterá z priorit měla dlouhodobou platnost. V polovině 90. let dostala armáda velmi významný vnější pozitivní impuls v podobě spolupráce s NATO. Program Partnerství pro mír, Studie o rozšíření NATO a poté i jednání o přizvání daly jasnou představu o tom, jakým směrem by se česká armáda měla ubírat, na jaké úkoly by se měla připravovat a jak by se měla reformovat.
86
Po několika letech nejistoty a tápání se tak objevil jasný cíl dvoudobé povahy. V té době se armáda začala zabývat také systémem styku s veřejností tak, aby se začala rychleji přibliţovat standardům obvyklým v tradičních zemích NATO. Díky přizvání do NATO se hlavní pozornost bezpečnostní politiky ČR zaměřila na zapojení do jednotného systému protivzdušné obrany, zdokonalování stávající a výstavbu nové infrastruktury, zabezpečení teritoriální obrany, přechod na logistické normy NATO a postupnou unifikaci zbrojních systémů. Nadále však přetrvávaly nedostatky v civilní politické kontrole. Docházelo k častým reorganizacím a změnám podřízenosti, jednotlivé druhy ozbrojených sil (pozemní vojsko, letectvo, logistika) nejprve měly svého velitele, potom inspektora a nakonec zase velitele. Měnila se podřízenost a struktura civilní obrany, coţ nepřispívalo ke kvalitě přípravy. V armádě se stále výrazněji projevoval nedostatek prostředků na výcvik. Armáda se nadále zmítala v ekonomických a sociálních důsledcích častých reorganizací a změn působnosti, coţ vedlo k častému nesprávnému alokování obranných výdajů. Změny posádek nebo jejich rušení trvale zvyšovaly procento vojáků z povolání, kteří museli do místa výkonu sluţby dojíţdět, coţ bylo zvlášť tíţivé u pilotů a technického personálu. Armáda si tak sama generovala váţné vnitřní problémy, zejména pak nehospodárnost ve vyuţívání obranných výdajů. V roce 1998 byla AČR na polovičních počtech ve srovnání s rokem 1993. Nadále se sniţoval počet tanků, obrněných transportérů a dělostřelecké výzbroje. V roce 1997 se ČR stala jednou ze tří zemí přizvaných do NATO. Prvořadým cílem vlády proto bylo dosaţení plnohodnotného členství. Z toho byly vyvozeny další priority: důraz na kompatibilitu s výzbrojí NATO a s jeho vojenskou kulturou, závazek postupného navyšování vojenských výdajů (jako části obranných výdajů) do výše 2 % hrubého domácího produktu, pokračující profesionalizace, nicméně při zachování branné povinnosti. V reakci na přetrvávající problémy vláda schválila v srpnu 2001 dokument nazvaný Reforma ozbrojených sil ČR. Podnětem pro jeho zpracování byla kritická analýza vývoje armády do roku 2000, jenţ se vyznačoval nepřetrţitou reorganizací, přičemţ se ale nikdy nepodařilo dosáhnout zásadního obratu ke kvalitativní změně jejich 87
schopností. Reforma byla prvním uceleným koncepčním dokumentem za celou dobu existence samostatné české armády. V době zveřejnění představovala sevřené a koncepčně velmi dobře promyšlené pojetí zásadních změn ve struktuře armády a v jejím řízení a tedy i struktury a výše obranných výdajů. V důsledku reformy veřejných financí, která do značné míry omezila finanční zdroje plynoucí ze státního rozpočtu, bylo pro resort ministerstva obrany nezbytné přepracovat původní koncepci reformy na nový zdrojový rámec. Přepracovaná koncepce reaguje na změny, které reforma veřejných financí způsobila z důvodu nadměrného rozpočtového deficitu ČR. V rámci Evropské unie se zavedl evropský Pakt stability a růstu s cílem zamezit nadměrnému rozpočtovému deficitu (nad limit 3 % hrubého domácího produktu). Ekonomická teorie představuje teoretickou základnu pro analýzu procesu alokování celospolečenských zdrojů pro účely obrany státu. V případě obraných výdajů se však nejedná o přímou závislot na ekonomické výkonnosti země jako spíše na mezinárodně-politikcé situaci a z ní vyplývajících bezpečnostních rizik. Srovnáním podílu obranných výdajů a celkových vládních výdajů na hrubém domácím produktu, můţeme konstatovat, ţe nelze obranné výdaje ztotoţňovat s vývojem tohoto základního ukazatele ekonomiky. Obranné výdaje jsou více ovlivňovány bezpečnostními a politickými determinanty neţ-li determinanty ekonomickými, a to i navzdory skutečnosti, ţe ekonomika je pro obranné výdaje výchozí. Změny ve struktuře a velikosti obranných výdajů se v ČR za poslední dekádu neřídily ţádnými jednoznačně prokazatelnými ekonomickými pravidly či zákonitostmi. Výše obranných výdajů je tedy mnohem významněji determinována politickými diskusemi a rozhodnutími v oblasti bezpečnostní a obranné politiky, která má přímý vliv na obranný rozpočet. Při analýze výše obranných výdajů je třeba věnovat větší pozornost politickým institucím, které se účastní procesu plánování cílů bezpečnostní politiky.
88
Je více neţ zřejmé, ţe Evropská unie ve svých dlouhodobých vizích počítá se svými vlastními bezpečnostními sloţkami. V roce 2025, moţná i dříve, bude Evropa čelit druhé globální ekonomice Číny, stárnoucímu evropskému obyvatelstvu a s tím souvisejícímu nárůstu výdajů, nedostatku energetických zdrojů atd. a zcela pocítí svoji závislost a provázanost se zbytkem našeho světa. Evropští sousedé se můţou rovněţ stát více problematickými a o nutnosti vojenských operací ve světě nebude pochyb. Daňový poplatníci v dnešní době, povětšinou alarmující plýtvání peněz do armádních rozpočtů si sami uvědomí a pochopí, ţe jsme se z pole obranných výdajů přemístili na pole bezpečnostních výdajů a změní svůj přístup k této problematice. I přes tento fakt, ţe naše budoucnost není zaměřena na obranu, nýbrţ bezpečnost jako takovou, se nedomnívám, ţe to vylučuje budoucí existenci NATA. Vţdyť právě příslušníci NATA, vojáci všech členských zemí, jsou díky NATO secvičeni, nabiti zkušenostmi, sladěni svými systémy, vyzbrojeni a vybaveni kompatibilními prostředky a technologiemi, jsou tím jediným zdrojem, který „Armáda EU“ vyuţívá pro své „bezpečnostní operace“. Osobně vnímám označování některých vojenských uskupení za Evropské sbory, chcete-li Evropskou armádu, spíše jako odlišení účelnosti a motivu nasazení, neţ-li budování konkurenčních bezpečnostních sil. NATO prokázalo svůj historický význam, prokazuje jej nyní a bezpochyby má i svoji roli v budoucnosti. Já sama, jakoţto vojákyně z povolání, jsem se podrobila výcviku a byla jsem vyčleňovaná pro úkoly iniciované NATEM i EU. Jeden voják vyuţíván oběmi institucemi, tedy nemůţe konkurovat sám sobě, a tak v něm ani nemůţe být spatřována dvojnásobná ekonomická zátěţ. Stejně tak jako obranné, bezpečnostní sloţky, tak i obyvatelstvo EU, se potřebuje adaptovat na měnící se světovou situaci, kde věda a technologie hrají klíčovou roli. S historických cílů „vítězství“ se pousouváme do roviny nového cíle a to „stability“. Coţ dokazuje i tzv. „Dlouhodobá evropská bezpečnostní vize“. Jedenácti měsíční studie vypracovaná na popud Evropské obranné agentury (European Defence Agency) v roce 2005, s výhledem do roku 2025, definující budoucí evropské obranné schopnosti, kapacity a potřeby. Jedná se o dokument mnohonárodnostního sboru expertů a politiků z vojenského i civilního prostředí ve spolupráci s Institutem bezpečnostních studií a Vojenského výboru EU, a tak jim důvěřujme… 89
Seznam pouţité literatury Primární zdroje Bibliografie 1.
ANDERSSON, J.; BISCOP, S. The EU and the European Security Strategy – Forging a global Europe. Oxon : Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-39317-1.
2.
ANTUŠÁK, E.; KOPECKÝ Z. Úvod do teorie managementu. Praha : Economica, 2003. ISBN 80-245-0548-7.
3.
BRAS, P.; GALTIER, D.; MORIZOT, J. European Armed Forces and International Terrorism. Paris : CEREMS, 2005. 64 s. ISBN 2-84901-039-1.
4.
COTTEY, A. Security in the New Europe. Hampshire : Palgrave McMillan, 2007. 258 s. ISBN 978-1-4039-8649-8.
5.
EREN, A. Fighting the financial dimensions of terrorism. Ankara : Centre of Excellence, 2009.
6.
KOUBEK, J.: Personální práce v malých podnicích. Praha : Grada Publishing, 1996. 141 s.
7.
KRČ, M.; ODEHNAL, L. a kol. Ekonomika obrany státu: vybrané kapitoly. 1. vyd. Brno : VA, 1998. 320 s. ISBN 80-85960-06-00.
8.
LEEUWEN, M. Confronting Terrorism – European Experiences, Threat Perceptions and Policies. London : Kluwer Law Int., 2003. 236 s. ISBN 90411-1960-4.
9.
LINHART, P.: Některé otázky ochrany společnosti. Praha : MV GŘ HZS ČR, 2005. 93 s. ISBN 80-86640-43-4.
10.
MAREŠ, M. Terorismus v ČR. Centrum strategických studií. 1. vyd. Brno, 2005. 480 s. ISBN 80-903333-8-9.
11.
PEKOVÁ, J.; PILNÝ, J. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 1. vyd. Praha : ASPI, 2002. 360 s. ISBN 80-86395-21-9.
12.
REKTOŘÍK, J. a kol. Krizový management ve veřejné správě teorie a praxe. Praha : Ekopress, 2004. ISBN 80-86119-83-1.
13.
SIMON, J. NATO and the Czech & Slovak republics. Oxford : Roman & Littlefield Publisher, 2004. ISBN 0-7425-2903-7.
90
14.
SOULEIMANOV, E. a kol. Terorismus – válka proti státu, Praha, 2006. ISBN 80-86861-76-7.
15.
ŠEFČÍK, V. Analýza ekonomického zabezpečení obrany. 1. vyd. Vyškov : VVŠ PV, 1998. 129 s. ISBN 80-7231-029.
16.
ŠEFČÍK, V. Ekonomická válka. 1. vyd. Vyškov : VVP PV, 2001. 186 s. ISBN 80-7231-080.
17.
WAISOVÁ, Š. Mezinárodní organizace a režimy ve středovýchodní Evropě. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2003. 241 s. ISBN 80-8643-2467.
18.
WALDMANN, P. Terrorismus und Bürgerkrieg. Der Staat in Bedrängnis. München : Berliny akademie Verlag, 2003. ISBN 3-932425-57-X.
Periodika 19.
PERNICA B.; MÜLLEROVÁ, P. Přídavek na bydlení – požehnání, nebo prokletí? In. Vojenské rozhledy 2005/1, ročník 14 (46). Praha : MO ČR –AVIS, 2005. s. 62-63.
20.
Příručka NATO. 2001. Office of Information and Press. 2001. 554 s. Přel. z: NATO Handbook. ISBN 92-845-0173-3.
Internetové články 21.
Europa.eu [online]. 21.1.2007 [cit. 2010-04-12]. Foreign and security policy. Dostupné z WWW:
.
22.
Policy.euweb [online]. 11.2.2005 [cit. 2010-04-12]. Doktríny NATO. Dostupné z WWW: .
Semináře 23.
Admiral STAVRIDIS, JAMES. (SHAPE SACEUR) San Diego, 2. února 2010 – projev na téma bezpečnosti.
Ostatní 24.
Česká republika. Bezpečnostní strategie České republiky. In Strategie MO ČR. 2003, s. 22.
25.
Česká republika. Doktrína Armády České republiky. In Doktrína GŠ AČR. 2002, s. 148.
26.
Česká republika. Finanční kontrola v působnosti MO ve znění pozdějších předpisů. In RMO 2003 Sb., č. 5. 91
27.
Česká republika. Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. In Usnesení vlády. 2002, č. 1140.
28.
Česká
republika.
Organizace
finančního
zabezpečení
a
hospodaření
s finančními prostředky v působnosti Ministerstva obrany ve znění pozdějších předpisů. In RMO 2002 Sb., č. 42. 29.
Česká republika. Vojenská strategie České republiky. In Strategie MO ČR. 2004, s. 16.
30.
EICHLER, J. Možnosti a limity bezpečnostní strategie Evropské unie. In BALABÁN, M. (eds.) Bezpečnostní budoucnost České republiky – otázky, výzvy, problémy (Sborník statí ke konferenci „Česká bezpečnostní politika a její perpektivy“). Praha : MO ČR – Agentura vojenských informací a sluţeb, 2005. s. 67-75.
31.
MV GŘ HZS ČR. Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006, výhledem do roku 2015. Praha, 2003. ISBN 80-86640-12-4.
32.
NATO: History of Common Budget Cost Shares. 1998. United States General Accountant Office. National Security and International Affairs Division. 1998. 14 p. GAO/NSIAD-98-172 NATO.
33.
Senior Ressource Board. 2005. NATO Common Funding New Share Arrangements for Civil Budget, Military Budget and NATO Security Investment Programme And Review of Burden Sparing Arrangements. 2005. SRBN(2005)0034-REV3.
34.
Středisko bezpečnostní politiky CESES FSV UK. Barcelonská zpráva Studijní skupiny pro evropské bezpečnostní kapacity: Doktrína lidské bezpečnosti pro Evropu, 2007.
Sekundární zdroje Bibliografie 35.
ADRIEN, M.; BONNEMAISON, É.;VÉCHAMBRE, J. Financing the Military Means Commited or Used by the European Union. Paris : Cerems, 2003. 58 s. ISBN 2-84901-035-9.
36.
BENSAHEL, N. The Counterterror Coalitions – Cooperation with Europe, NATO, and the European Union. Santa Monica, CA : RAND, 2003. 71 s. ISBN 0-8330-3444-8. 92
37.
FRERKS, G..; KLEIN GOLDEWIJK, B. Human Security and Inetrnational Insecurity. 1. vyd. The Netherlands : Wegeningen Academic Publisher, 2007. 320 s. ISBN-10: 90-8686-016-8. ISBN-13: 978-90-8686-016-6.
38.
GIRALDO, J.; TRINKUNAS, H. Terrorism Financing and State Response. Standford : Standford University Press, 2007. 365 s. ISBN-10: 0-8047-5566-3. ISBN-13: 978-0-8047-5566-3.
39.
MARSH, S.; MACKENSTEIN, H. The International Relations of the European Union. 1. vyd. London : Pearson, 2005. 305 s. ISBN 0-582-47293-8.
40.
NESI, G. International Cooperation in Counter-terrorism. Hampshire : Ashgate, 2004. 313 s. ISBN 0-7546-4755-2.
41.
TIGERSTROM, B. Human Security and International Law – Prospects and Problems. Oxford : Hart Publishing, 2007. 254 s. ISBN 978-1-84113-610-3.
Internetové články 42.
Bivs [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Zpravodaj z EU. Dostupné z WWW: .
93
Seznam pouţitých zkratek ACO
Allied Command Operations
AČR
Armáda ČR
AFCEA
Armed Forces Communication and Electronic Association
AWACS
Airborne Warning and Control System
BIS
Bezpečnostní informační sluţba
CCDCOE
Cooperative Cyber Defence Centre of Excellence
CIVCOM
Civilian Aspects of Crisis Management
CPCMU
Conflict Prevention and Crisis Management Unit
ČR
Česká republika
ČSA
Československá armáda
ČSFR
Československá federativní republika
ČSLA
Československá lidová armáda
ČSSR
Československá socialistická republika
EBOP
Evropská bezpečnostní a obranná politika
EBS
Evropská bezpečnostní strategie
EEAS
European External Action Service
EHS
Evropské hospodářské společenství
ECHO
European Commision Humanitarian Aid
EK
Evropská komise
ESDP
European Security Defence Policy
ETA
Euskadi Ta Askatasuma / Baskická národní a separatistická organizace
EU
Evropská unie
EUROATOM Evropské společenství pro atomovou energii GNI
Gross National Income
HDP
Hrubý domácí produkt
HNP
Hrubý národní produkt
94
IRA
Irish Republican Army
ISAF
International Security Allied Forces
JHA
Justice and Home Affairs
MMF
Mezinárodní měnový fond
MO ČR
Ministerstvo obrany České republiky
MV
Ministerstvo vnitra
NAP
Národní akční plán
NATINEADS NATO Integrated Extended Air Defence System NATO
North Atlantic Treaty Organization
NBÚ
Národní bezpečnostní úřad
NRF
NATO Response Forces
OSN
Organizace spojených národů
PFP
Partnership for Peace
RAM
Random-access-memory
RFO
Regionální finanční odbor
RRF
Rapid Response Forces
SE MO
Sekce ekonomická MO
SSHR
Správa státních hmotných rezerv
SSSR
Svaz sovětských socialistických republik
SZBP
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
USA
United States of America
UZSI
Úřad pro zahraniční styky a informace
ZHN
Zbraně hromadného ničení
95
Přílohy Příloha č. 1 Historie Cost Share vojenského rozpočtu NATO[32] USA Spojené království Francie Německo Kanada Itálie Španělsko Belgie Nizozemí Dánsko Turecko Norsko Portugalsko Řecko Lucembursko Island Celkem
1951 22,50 22,50 22,50
1952 22,50 22,50 22,50
8,00 8,00 5,00 5,00 2,00 2,00 2,00 0,25 0,25 100,00
10,00 7,65
1955 24,20 19,50 17,10 16,10 5,80 5,96
1966 25,00 18,22 17,10 16,10 5,80 6,12
4,00 3,50 2,25 2,12 1,30 1,00 0,50 0,13 0,05 100,00
2,86 2,85 1,65 1,65 1,15 0,65 0,39 0,09 0,05 100,00
2,95 2,94 1,74 1,65 1,20 0,65 0,39 0,09 0,05 100,00
1982 24,12 17,58 16,50 15,54 5,60 5,91 3,50 2,85 2,84 1,68 1,59 1,16 0,63 0,38 0,08 0,04 100,00
Pozn.: Jednotlivé podíly členských států jsou uvedeny v procentech. Zdroj: NATO: History of Common Budget Cost Shares. 1998. United States General Accountant Office. National Security and International Affairs Division. 1998. 14 p. GAO/NSIAD-98-172 NATO.[32]
96
Příloha č. 2 Výše příspěvků ČR do společných rozpočtů NATO v letech 1999-2008 (v tis. Kč)
1999
Vojenský rozpočet NATO
138 128 214 095
3 NSIP
Agentury, prvky vojenské struktury a projekty NATO
PŘÍSPĚVKY CELKEM
2000
39 824 128 441
835
1 670
178 787 344 206
2001
2002
2003
164 870 185 140 289 204
2004
2005
2006
11 325
11 204
2008
34 972 206 421 228 626 197 164 216 221
136 971 163 725 137 995 166 665 167 537 128 930
9 722
2007
12 289
18 638
149 885 153 417
15 308
12 668
14 607
311 563 360 190 438 403 213 926 392 596 372 864 359 717 384 245
Zdroj: Natoaktual [online]. 2000 [cit. 2010-04-21]. Příspěvek. Dostupné z WWW: <www.natoaktual.cz/prispevky-csg-/na_cr.asp?y=na_cr/prispevky.htm>.
3
Program bezpečnostních investic NATO (NSIP) Slouţí k výstavbě společné vojenské/obranné infrastruktury členských států Aliance. Ve své podstatě se nejedná o rozpočet, protoţe financování projektů bezpečnostní infrastruktury je prováděno na základě vzájemného započtení pohledávek a závazků jednotlivých členských států; následně, na základě vzájemného zúčtování prováděného NATO Office of Resources, si státy vzájemně zasílají finanční prostředky slouţící k financování výstavby společné vojenské infrastruktury NATO.
97
Příloha č. 3 Členění vojenských operací [27] Mnohonárodní Uskutečňovaná národními silami
Velkého rozsahu
Společná
Malého rozsahu
OPERACE
BOJOVÉ
ÚTOČNÉ
- pozemní - vzdušné - výsadkové
NEBOJOVÉ
OBRANNÉ
STABILIZAČNÍ - Mírové - Reakce na vnitrost. konflikty
PODPŮRNÉ - Humanitární - Záchranné
- Speciální - Informační - Psychologické
Zdroj: Česká republika. Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. In Usnesení vlády. 2002, č. 1140.
98
Příloha č. 4 Chronology of safient decision-making moments within the EU after 11 September [8]
2001 Date
Meeting/Forum
Decision(s)
20 Sep 01
JHA Council
General anti-terrorism plan in Council Conclusions, consisting of several measures including the creation of a special antiterrorist unit at Europol; request to member states to reinforce their external border controls
20 Sep 01
Solana
Point EU-US statement on terrorism
21 Sep 01
EU Extraordinary Council
EU-wide search and arrest warrant to be adopted; new extradition procedures; agreement on data-sharing; more prominent role for Europol and Eurojust
26/27 Sep 01
JHA Council
Anti-terrorism roadmap
4 Oct 01
European Parliament
Vote on European Council of 21 September 2001: 431 votes in favour; 45 against; 24 abstentions
16 Oct 01
JHA/ECOFIN Council
Political agreement about the revise EU Money Laundering Directive
17 Oct 01
General Affairs, Council and European Com.
Conclusions; General descriptions of EU action after the events on 11 Sep and evaluation of their possible economic impact
19 Oct 01
European Council
Declaration
16 Nov 01
JHA Council
Political Agreement about list of offences appended to European arrest warrant, with the exception of the italian delegation
6/7 Dec 01
JHA Council
Momentum for adoption of the Framework Decission on the European Arrest Warrant and Framework Decision on Terrorism; adoption of anti-terrorism road map
Zdroj: LEEUWEN, M. Confronting Terrorism – European Experiences, Threat Perceptions and Policies. London : Kluwer Law Int. 2003. ISBN 90-411-1960-4.
99
Příloha č. 5 The global balance of power in the early twenty-first century[4] Country Region
Territory (mn sq km)
Population (mn 2006)
GDP (US$ 2005)
Defense expenditure (US$ 2005)
Armed forces (active, 000s, 2006)
Nuclear weapons (nuclear arheads)
USA
9,6
296
11,70tr
495,0
1 546
5 531
European Union*
4,3
489
13,70tr
244,0
1 929
-
China
9,6
1 306
1,89tr
99,5
2 255
130
Russia
17,1
143
**1,40tr
**59,6
1 027
5 682
Japan
0,4
127
4,70tr
44,7
260
-
Germany
0,4
82
2,85tr
38,5
285
-
UK
0,2
60
2,23tr
51,1
217
185
France
0,5
61
2,15tr
53,8
256
348
India
3,3
1 080
761bn
22,0
1 325
50
Notes: mn = million. * European Union = 27 members states as of 1 Jan 2007. ** 2004 figures. Data from: The International Institute for Strategic Studie, The Military Balance 2006 (Abingdon, Routledge for the IISS, 2006); Stockholm International Peace Research Institute, SIPRI Yearbook 2006: Armaments, Disarmament and International Security (Oxford University Press, 2006), table 13A.1, World nuclear forces, by number of deployed warheads, January 2006, p. 640; Central Inteligence Agency, The World Factbook 2006, http://www.cia.gov./cia/publications/factbook/.
Zdroj: COTTEY, A. Security in the New Europe. Hampshire : Palgrave McMillan, 2007. 258 s. ISBN 978-1-4039-8649-8.
100
Příloha č. 6 EU Nation-state participation in fifteen new battlegroups Participating countries
Target dat efor deployability
France
2005
UK
2005
Italy
2005
Spain
2006
Germany, France, Belgiím, Spain
2006
France, Belgium, Luxembourg
2006
Italy, Spain, Greece, Portugal
2006
Germany, Netherlands, Finland
2007
Germany, Czech Republic, Austria
2007
Italy, Hungary, Slovenia
2007
Poland, Germany, Slovakia, Latvia, Lithuania
2007
Sweden, Finland, Norway, Estonia, Ireland
2007
UK, Netherlands
2007
Greece, Bulharka, Romania, Cyprus
2007
Czech Republic, Slovakia
2007
Zdroj: ANDERSSON, J.; BISCOP, S. The EU and the European Security Strategy – Forging a global Europe. Oxon : Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-39317-1.
101
