Evropa a nová bezpečnost: Jak EU a vybrané členské státy vnímají a reflektují současné bezpečnostní výzvy *

Tomáš Rohrbacher, Jan M. Rolenc

Evropa a „nová“ bezpečnost: Jak EU a vybrané členské státy vnímají a reflektují současné bezpečnostní výzvy* Abstrakt: V posledních letech dochází v souvislosti s transformací „mezinárodních“ (nejen) bezpečnostních vztahů ke změně bezpečnostního paradigmatu – tzv. otevřené pojetí bezpečnosti doplňuje či nahrazuje ve 20. století převládající vojenské pojetí. Státy i jiní aktéři jsou nuceni těmto změnám čelit, nicméně se jedná o složitý a pomalý proces – představuje přesun některých prvků „státnosti“ na vyšší (i nižší) úrovně. Globální bezpečnostní vládnutí zatím nesklízí úspěchy, o příznivějším vývoji lze hovořit na regionální úrovni – a právě EU je dnes klíčovou představitelkou regionálních bezpečnostních aktérů. Článek analyzuje základní bezpečnostně-politické dokumenty EU a vybraných členských států a konfrontuje je s transformací bezpečnostního paradigmatu. Země jsou vybrány dle různých dělících linií (např. velká versus malá, bohatá versus chudá, uvnitř versus na hranici). Dokumenty jsou zkoumány metodou obsahové analýzy textu dle předem stanovených termínů (kategorií) charakteristických pro obě bezpečnostní paradigmata (např. suverenita, teritorium, vojenský versus terorismus, občanská společnost, lidská práva, rozvoj, životní prostředí). Provedená analýza poskytuje přehled o tom, zda a jak EU a její vybraní členové reflektují v diskursivní rovině proměnu pojetí bezpečnostních výzev a zda je tato reflexe ovlivněna některou z určených dělících linií. Zároveň umožňuje výhled pro další, exaktnější stupeň analýzy. Klíčová slova: EU, bezpečnost, tradiční/nová/otevřená bezpečnost, bezpečnostní strategie, obsahová analýza

Č

lánek prezentuje analýzu vybraných bezpečnostních dokumentů 18 zemí Evropské unie (EU) a bezpečnostní strategie Unie samotné. Zabývá se aspekty vnímání a reflexe bezpečnosti v nových podmínkách, které přináší globalizace. V tomto procesu dochází mimo jiné k proměně bezpečnostních hrozeb a nejistot, kterým tradiční bezpečnostní aktéři tradičními způsoby nemohou čelit. Cílem textu je ozřejmit, jak tyto skutečnosti vnímají vybrané země EU a EU jako celek a do jaké míry je reflektují ve svých bezpečnostních strategiích. Zároveň usiluje o nalezení faktorů, které podmiňují zařazení nových témat, postupů a řešení do strategických dokumentů. První část článku se věnuje klíčovým aktuálním bezpečnostním konceptům a současným odborným debatám věnujícím se tomuto tématu. Představujeme v ní východiska a faktory posunu těžiště akademické debaty od tradičního pojetí *

Text vznikl v rámci Výzkumného záměru MSM6138439909 Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.

Současná Evropa 02/2012


bezpečnosti k „novému“, otevřenému pojetí (mimo jiné tzv. lidské bezpečnosti). V druhé, obsáhlejší části textu pak provádíme analýzu bezpečnostní strategie EU a bezpečnostních dokumentů jejích vybraných členů, a sledujeme tak paralelu mezi paradigmatickým přechodem a konkrétním vyjádřením bezpečnostních strategií a politik. Zároveň zkoumáme, zda lze nalézt určité vzorce, které jsou společné strategiím zemí majících určité shodné či podobné vlastnosti. 1. Metodologie analýzy Nejprve představujeme východiska různých pojetí bezpečnostní teorie. Předpokládáme, že se v akademické debatě etablovalo paradigma otevřené bezpečnosti a tuto debatu se na základě našich předchozích zkušeností snažíme shrnout a interpretovat. Ve stěžejní empirické části textu ověřujeme tezi, že se toto teoretické pojetí promítlo do strategických koncepcí vybraných zemí EU a Unie (pro porovnání přidáváme také NATO), a zjišťujeme, zda existují faktory, které toto zahrnutí podmiňují. Stanovíme proto devět dělících linií, podle kterých jsme vybrali 18 zemí, jejichž bezpečnostně-strategické dokumenty i dokumenty EU podrobujeme obsahové analýze (viz tabulku č. 1). Ta se zaměřuje na termíny či kategorie, které jsou určeny na základě teoretických východisek textu jako typické pro tradiční versus otevřené pojetí bezpečnosti. Dělící linie představují kritéria, která považujeme za bezprostředně významná pro formulaci bezpečnostní politiky, respektive strategie země. Nejčastěji se jedná o kategorie objektivní, faktické (např. účast v CSDP, podíl výdajů na obranu či rozvojovou pomoc na HDP, členství v Schengenu), další typ představují sociálně konstruované, ideové kategorie, které jsou již etablovány v obecném či akademickém diskursu (zejména strategická kultura).

Srov. ROHRBACHER, T. – ROLENC, J. Aktuální úroveň globalizačních procesů v bezpečnostní oblasti. In: LEHMANNOVÁ, Z. a kol. Formování globálního řádu? Globalizace a global governance. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-2451649-3. Kapitola 2.2.2, s. 136–152; ROLENC, J. Determinanty globalizačních procesů v bezpečnostní oblasti. In LEHMANNOVÁ, Z. a kol. Formování globálního řádu? Globalizace a global governance. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-16493. Kapitola 2.1.2, s. 102–118.

K obsahové analýze srov. např. DRULÁK, P. a kol. Jak zkoumat politiku: Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-385-7. S. 94, 98; PERÄKYLÄ, A. Analyzing Talk and Text. In: The Sage Handbook of Qualitative Research. London: Sage, 2005. ISBN 0-7619-2757-3. S. 869-886; Qualitative Methods – Newsletter of the American Political Science Association Organized Section on Qualitative Methods. Roč. 2, č. 1 (jaro 2004). Washington, DC: American Political Science Association, 2004. ISSN 1544-8045.

Srov. např. DYLLA, D. The Euro-Optimists and Euro-Skeptics – New Division Replaces Old and New Europe? [online]. 2011 [cit. 2012-01-17]. ; KRÁL, D. Enlarging EU Foreign Policy: The Role of New EU Member States and Candidate Countries [online]. 2005 [cit. 2012-01-17]. ; Western Balkans Security Observer – Strategic Culture and Security Sector Reform. Year 4, no. 14 (July–September 2009). Belgrade: Center for Civil-Military Relations, 2009. ISSN 1452-6115.

Evropa a „nová“ bezpečnost

Tab. č. 1: Dělící linie, vybrané země EU a analyzované dokumenty Dělící linie

Vyjádření dělící linie

Dvojice zemí

Dokumenty1 (rok vzniku)

Vysoký počet obyvatel

Německo

Nízký počet o.2

Slovensko

Defence Policy Guidelines: Safeguarding National Interests – Assuming International Responsibility – Shaping Security Together (2011) Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky (2005)

Účast ve Společné bezpečnostní a obranné politice (CSDP)

Člen CSDP Nečlen CSDP

Estonsko Dánsko

National Security Concept of Estonia (2010) Danish Defence Agreement 2010-2014 (2009)

Neutralita

Neutrální země Neutrální země NE

Rakousko

Ekonomická úroveň

Vysoké HDP p.c. Nízké HDP per capita3

Nizozemsko

Podíl výdajů na obranu na HDP

Vysoké výdaje na obranu Nízké výdaje na obranu4

Velikost země

Slovinsko

Bulharsko Velká Británie Irsko

Vysoké výdaje na RP

Švédsko

Nízké výdaje na RP5

Itálie

Podíl výdajů na rozvojovou pomoc na HDP

Poloha země

Členství v Schengenu

Strategická kultura

Země uvnitř EU Země na vnější hranici

ČR

V Schengenu

Portugalsko

Mimo Schengen

Rumunsko

„Stará Evropa“

Francie

„Nová Evropa“6

Polsko

Španělsko

Resolution by the Austrian Parliament – Security and Defence Doctrine (2001) Resolution on the National Security Strategy of the Republic of Slovenia (2010) National Security Strategy and Work programme 2007–2008 (2007) (Národní bezpečnostní strategie Bulharské republiky) (2011) A Strong Britain in an Age of Uncertainty: The National Security Strategy (2010) Strategy Statement 2008–2010 (2008) Statement of Government Policy in the Parliamentary Debate on Foreign Affairs (2011); National responsibility and international commitment: A national strategy to meet the threat of terrorism (2007); National strategy for Swedish participation in international peace-support and security-building operations (2007) Concetto Strategico del Capo di Stato Maggiore della Difesa – The Chief of the Italian Defence Staff Strategic Concept (2005) Bezpečnostní strategie české republiky (2011) Spanish Security Strategy: Everyone’s responsibility (2011) Estratégia Nacional sobre Segurança e Desenvolvimento (Národní strategie bezpečnosti a rozvoje) (2009) The National Security Strategy of Romania (2007) The French White Paper on Defence and National Security (2008) National Security Strategy of the Republic of Poland (2007)

EU

A Secure Europe in a Better World – European Security Strategy (2003)

NATO

Strategic Concept for the Defence and Security of the Members of the North Atlantic Treaty Organisation: Active Engagement, Modern Defence (2010)

Pozn.: 1 Uvádíme názvy jazykových verzí, které jsme analyzovali. 2

EUROPA – Living in the EU [online]. 2012 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z .


Tomáš Rohrbacher, Jan M. Rolenc 3

EUROPA – Living in the EU [online]. 2012 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 4

SIPRI Publications – The SIPRI Military Expenditure Database [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 5 Development aid reaches an historic high in 2010 [online]. 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 6 Za klíčový okamžik verbalizace této dělící linie bývá považována tisková konference s ministrem obrany USA Donaldem Rumsfeldem 22. 1. 2003. Srov. Defense.gov News Transcript: Secretary Fumsfeld Briefs at the Foreign Press Center [online]. 2003 [cit. 2012-02-01]. Dostupný z ; dále Western Balkans Security Observer – Strategic Culture and Security Sector Reform. Year 4, no. 14 (July – September 2009). Belgrade: Center for Civil-Military Relations, 2009. ISSN 1452-6115. S. 145–146. Pramen: Odkazy na dokumenty jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

Některé dělící linie ovšem stojí na rozhraní těchto dvou světů (velikost země, neutralita, ekonomická úroveň, poloha země). Je také zřejmé, že každá země může být zařazena do několika kategorií (viz tabulku č. 2). To nám umožní navrhnout klastry zemí se společnými vlastnostmi a formulovat robustnější závěry ohledně vlivu těchto vlastností na bezpečnostní strategie. Při výběru dokumentů, které zkoumáme, jsme se snažili zaměřit na co nejaktuálnější dokumenty strategického charakteru, které chápou bezpečnost v širším kontextu, a nezabývají se např. pouze tématem obrany. Ve většině případů se tedy jedná o střednědobé bezpečnostní strategie vzniklé po roce 2001. V případech, kdy takové dokumenty nebyly dostupné, se jedná o obranné strategie či doktríny (Německo, Dánsko, Itálie), tzv. bílé knihy (Francie) či soubor více dokumentů, které jsou pro bezpečnostní politiku dané země klíčové (Švédsko). 2. Bezpečnostní teorie – „nové“, otevřené pojetí bezpečnosti Z hlediska lingvistického je původní latinský výraz pro bezpečnost securitas odvozen od adjektiva securus a to od sousloví se cura (přičemž se = (v tomto spojení) bez, cura = péče, obava, starost) – jedná se tedy o označení stavu „bez obav“ či „starostí“. Nicméně ani na základní otázku, co je bezpečnost, neexistuje jednoduchá a jednoznačná odpověď. Bezpečnost je označována za z podstaty sporný koncept (essentially contested concept). Debata o bezpečnosti je obtíž

Analýza dokumentů probíhala od listopadu 2011 do ledna 2012.

Mezi další otázky, které definují bezpečnost, se řadí např.: Čí bezpečnost? Bezpečnost jakých hodnot? Bezpečnost před čím? Srov. BALDWIN, D. A. The Concept of Security. Review of International Studies, 1997, vol. 23, is. 1, s. 5–26. ISSN 0260-2105; WAISOVÁ, Š. Bezpečnost – vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-21-0. S. 13–15.

K tomu a ke konceptualizaci bezpečnosti obecně srov. BALDWIN, D. A. The Concept of Security. Review of International Studies, 1997, vol. 23, is. 1, s. 5–26. ISSN 0260-2105. S. 10–12; COLLINS, A. (ed.). Contemporary Security Studies. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19928469-6. S. 2–3; WAISOVÁ, Š. Bezpečnost – vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-21-0. S. 6–8; WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. S. 5.


x

x

Rakousko

Slovinsko

?

x

Česko

Španělsko

x

x

Francie

Polsko

x

Člen CSDP

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

X

x

x

Nečlen CSDP X

Neutrální země x

x

X

Neutrální země NE x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

X

x

x

x

x

Vysoké HDP per capita x

x

x

x

x

X

x

x

x

x

x

x

x

?

X

x

x

x

Vysoké výdaje na obranu x

x

x

x

x

X

x

x

x

Nízké výdaje na o. x

x

x

X

x

x

x

x

x

Vysoké výdaje na rozvojovou politiku x

x

X

x

x

x

x

x

x

Nízké výaje na r.p. x

x

x

x

X

x

x

x

x

Země uvnitř EU ?

X

?

?

x

?

?

Země na vnější hranici x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

V Schengenu x

x

X

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

Mimo Schengen X

x

x

x

„Stará Evropa“ X

x

?

?

x

x

X

?

?

x

?

?

x

?

x

?

x

?

„Nová Evropa“

Vysvětlivky: X = země patří do dané kategorie a je k ní vybraná v Tabulce 1; x = země patří do dané kategorie; ? = země je zařazena do dané kategorie na základě rozhodnutí autorů textu.

x

Rumunsko

Portugalsko

x

Itálie

Švédsko

x

x

Irsko

Velká Británie

x

Bulharsko

x

x

Dánsko

x

x

Nizozemsko

X

Estonsko

X

Německo

Nízký p.o.

Slovensko

Vysoký počet obyvatel

Země / kategorie

Nízké HDP p.c.

Tab. č. 2: Zařazení všech zemí do podle dělících linií



ně uchopitelná, neutuchající, přesto bez konkrétních výsledků, a přitom týkající se základních, takřka životně důležitých věcí každého z nás. Bezpečnost osciluje mezi politickým a subjektivním – paradox, který spočívá právě v poznání, že bezpečnost je základní, životní potřebou (je tedy otázkou vysoce politickou, protože jde o život, respektive o přežití – survival), jejíž význam, obsah či definici si určuje každý aktér sám a zároveň ve vztahu ke všem ostatním (bezpečnost je intersubjektivní, tedy uvnitř nás a mezi námi). Vývoj v „krátkém“ dvacátém století tuto situaci neusnadnil. Naopak ji zkomplikoval tím, že pouze jedno z historicky vzniklých pojetí bezpečnosti povýšil na její jediné akceptované vnímání. Je zřejmé, že pod vlivem opakovaných hrůz dvou světových válek a nejistoty či spíše strachu charakterizujícího bipolární konfrontaci ve válce tzv. studené vznikla představa, že bezpečnost je především vojenskou otázkou kladenou státům. Státy ve válečném stavu všech proti všem usilují o přežití, o moc a používají k tomu především vojenské (a s nimi související politické či diplomatické) prostředky. Toto úzké – slovníkem bezpečnostních studií vojenské a v jazyce teorie mezinárodních vztahů realistické – pojetí bezpečnosti získalo paradoxně nálepku „tradiční“, ovšem nikoli ve smyslu historické, opakující se a ověřené či dlouhodobě všeobecně přijímané a přitom stále perspektivní, ale jako silnější, úspěšnější, vítězící a de facto, řečeno protimluvem, jediné alternativní. 3. Tradiční versus „nové“ pojetí bezpečnosti Změny světového uspořádání s koncem studené války a rostoucí vzájemná provázanost a závislost států či regionů přináší již více než dvě desítky let nutnost přehodnocování úvah o bezpečnosti. Proměnila se role států v zajištění bezpečnosti, etablují se noví bezpečnostní aktéři a objevily se také nové typy hrozeb a nejistot. Možnosti států ovlivňovat bezpečnost na svém území jsou omezenější z důvodu větší propustnosti hranic i z důvodu povahy převažujících hrozeb. Ustupují tradiční ozbrojené konflikty, tedy války nejčastěji mezi státy,

De facto konstruktivistické prizma, v bezpečnostních studiích typické např. pro analýzy kodaňské školy. Srov. BUZAN, B. – WAEVER, O. – DE WILDE, J. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Barrister & Principal, 2005. ISBN 80-903333-6-2; MCSWEENEY, B. Security, Identity and Interests. New York: Cambridge University Press, 1999. ISBN 0-521-66630-9.

Srov. BALDWIN, D. A. Security Studies and the End of the Cold War. World Politics, 1995, vol. 48, no. 1, s. 117–141. ISSN 0043-8871; BUZAN, B. New Patterns of Global Security in the Twenty-First Century. International Affairs, 1991, vol. 67, no. 3, s. 431–451. ISSN 1468-2346; BUZAN, B. – LITTLE, R. Beyond Westphalia? Capitalism after the ‘Fall’. Review of International Studies, 1999, vol. 25, no. 5, s. 89–104. ISSN 0260-2105; HETTNE, B. Security and Peace in Post-Cold War Europe. Journal of Peace Research, 1991, vol. 28, no. 3, s. 279–294. ISSN 0022-3433; CHA, V. D. Globalization and the Study of International Security. Journal of Peace Research, 2000, vol. 37, no. 3, s. 391–403. ISSN 0022-3433.


a nastupují války „nové“. Řešení těchto konfliktů je pro jednotlivé státy nesnadné, ne-li nemožné, a proto je ve stále větší míře v bezpečnostních strategiích kladen důraz na principy společné bezpečnosti.10 Navíc jsou jako hrozby stále intenzivněji vnímány i problémy, jejichž dopad na bezpečnost je de facto zprostředkovaný. Jsou to vzájemně propojené hrozby environmentálních změn, humanitárních katastrof, ekonomických krizí a sociálních nerovností, které představují riziko destabilizace bezpečnostní situace v celosvětovém měřítku. S klesající pravděpodobností tradičního vojenského konfliktu nedochází ani k poklesu míry ohrožení, nejistot či obav z nich. Naopak, globalizace přináší rostoucí pocit nejistoty, který může přerůst v hrozby pro bezpečnost, ať již jde o narušování tradičních zdrojů identity11 či chudobu, která je často předstupněm občanských válek.12 Narušení environmentální rovnováhy je ohrožením i bez přímého vlivu na vznik ozbrojených konfliktů13 a samotné povědomí o environmentálních problémech je zdrojem nejistot.14 4. Bezpečnostní roviny a sektory v otevřeném pojetí Výše nastíněné změny implikují návrat k hlubšímu a širšímu, tzv. liberálnímu a otevřenému pojetí bezpečnosti.15 Je charakteristické pluralitou referenčních objektů, chráněných hodnot i hrozeb. Bezpečnost je tedy věcí jednotlivců, skupin i států, kteří na základě svých pohnutek a vyznávaných hodnot, ale i v procesu vzájemné interakce definují své hrozby a čelí jim. Bezpečnost v tomto pojetí představuje vzájemný vztah, který mezi sebou aktéři budují. Dynamika bezpečnosti v době globalizace spočívá v jejím prohlubování (deepening) a roz

Srov. KALDOR, M. – ALBRECHT, U. – SCHMEDER, G. (eds.). Restructuring the Global Military Sector: The End of Military Fordism. London: Continuum, 1998. ISBN 1-85567-428-9; HELD, D. – MCGREW, A. Globalization/Anti-Globalization: Beyond the Great Divide. Cambridge: Polity Press, 2008. ISBN 978-07456-3910-9.

10

První klíčovou verbalizací tohoto postoje byla tzv. Palmeho komise Common Security: A Programme for Disarmament. The Report of the Independent Commission on Disarmament and Security Issues. London: Pan Books, 1982. ISBN 0-330-26846-5.

11

Srov. BUZAN, B. – LITTLE, R. Beyond Westphalia? Capitalism after the ‘Fall’. Review of International Studies, 1999, vol. 25, no. 5, s. 89–104. ISSN 0260-2105. S. 98.

12

THOMAS, C. Poverty. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Kapitola 17, s. 244–259. S. 255.

13

Srov. DALBY, S. Environmental Change. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Kapitola 18, s. 260–283.

14

Srov. SCHOLTE, J. A. Globalization: A Critical Introduction. Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2005. ISBN 978-0333977026. S. 286.

15

Srov. ROLENC, J. Determinanty globalizačních procesů v bezpečnostní oblasti. In LEHMANNOVÁ, Z. a kol. Formování globálního řádu? Globalizace a global governance. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-1649-3. Kapitola 2.1.2, s. 102– 118; ROTHSCHILD, E. What Is Security? Daedalus, 1995, vol. 124, no. 3, s. 53-98. ISSN 0011-5266.



šiřování (broadening).16 Při prohlubování se pohybujeme po tzv. vertikální ose bezpečnosti, neboli po různých bezpečnostních rovinách (úrovních či hladinách – levels of analysis). Dochází tak k rozšiřování spektra relevantních bezpečnostních aktérů, respektive referenčních subjektů a objektů. Zasahuje od individuální po systémovou úroveň – od jednotlivců a jejich skupin (vnitrostátní skupiny, národy, lidstvo) přes státy a jejich seskupení (organizace, regiony) po světový (současnou terminologií „mezinárodní“) systém a pravděpodobně i mimo jeho rámec (planetární ekosystém). Rozšiřování bezpečnosti akcentuje přesah bezpečnosti do jiných oblastí, dimenzí mezinárodní reality. K „tradiční“ vojenské bezpečnostní oblasti přibývají další tzv. sektory – politický, ekonomický, společenský a environmentální – které se odlišují charakterem bezpečnostních vazeb a interakcí a především zdroji hrozeb, které z nich vycházejí. Odlišné pak musí být i nástroje řešení bezpečnostních problémů. 5. Noví aktéři (referenční subjekty a objekty) a hrozby Již jsme zmínili, že pro otevřené pojetí bezpečnosti je klíčová především změna chápání bezpečnostních aktérů a hrozeb. Právě „nové“ hrozby jsou příčinou toho, že adekvátní bezpečnostní reakce se již nemůže spoléhat na tradiční aktéry – státy a jejich armády či jiné ozbrojené síly, ale na nové subjekty – instituce na různých úrovních governance (např. mezivládní organizace) i nestátní aktéry či občanskou společnost (např. nevládní organizace).17 Globalizace zvýšila subjektivní i objektivní míru nejistoty a vytvořila rizikovou společnost.18 Hrozba ozbrojených konvenčních konfliktů byla doplněna o „nové“ války, tedy ozbrojené konflikty uvnitř slabých států, ať již se jedná o občanské války či násilí způsobené organizovaným zločinem. Právě mezinárodní organizovaný zločin a především terorismus jsou významnými „novými“ hrozbami bezpečnosti, ačkoli svým charakterem mají blízko k hrozbám tradičním – přímo generují násilí či strach z něj. Další nové hrozby jsou však již svým charakterem odlišné – hovoříme-li 16

Opět srov. práci kodaňské školy BUZAN, B. – WAEVER, O. – DE WILDE, J. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Barrister & Principal, 2005. ISBN 80-903333-6-2; WAISOVÁ, Š. Bezpečnost – vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-8689821-0. S. 61–76.

17

Srov. DALBY, S. Environmental Change. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Kapitola 18, s. 260–283; HAMPSON, F. O. Human Security. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Kapitola 16, s. 229-243; KERR, P. Human Security. In COLLINS, A. (ed.). Contemporary Security Studies. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-019-928469-6. Kapitola 6, s. 91–108.

18

BECK, U. Riziková společnost: Na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. ISBN 80-86429-32-6; HELD, D. – MCGREW, A. Globalization/Anti-Globalization: Beyond the Great Divide. Cambridge: Polity Press, 2008. ISBN 978-07456-3910-9.

10


například o klimatických změnách, chudobě, ale také šíření chorob, finančních turbulencích, kyber-útocích apod. Tím, komu má být bezpečnost primárně zajišťována, již také není jen stát. Jde o entity nadstátní či nadnárodní (globální ekonomika či životní prostředí), nicméně posun nastává i v opačném směru. Bezpečnost se v rámci prohlubování dostává až na nejnižší jednotkovou úroveň tzv. lidské bezpečnosti (human security). V tomto konceptu je základním referenčním objektem člověk – jednotlivec, nikoli tedy stát,19 a jeho široce pojatá bezpečnost znamená nejen svobodu od strachu (freedom from fear), ale také svobodu od nedostatku (freedom from want).20 Takto pojatá a zajišťovaná bezpečnost jednotlivce je pak předpokladem pro bezpečnost globální.21 Nejen, že je stát v této koncepci nahrazen v roli bezpečnostního referenčního objektu, může být nadto zdrojem ohrožení bezpečnosti jednotlivce. Jinými slovy princip teritoriální integrity a suverenity se může dostávat do rozporu s nárokem jednotlivce na ochranu jeho základních lidských práv a důstojnosti, což může být důvodem humanitární intervence.22 Paradox střetu těchto dvou základních koncepcí se může projevit také tím, že „je posilování národní bezpečnosti zdrojem nejistoty pro jedince.“23 Tak například excesivní výdaje na zbrojení (tedy možná podmínka národní bezpečnosti) omezují zdroje nezbytné pro sociální, ekonomickou či environmentální politiku (podmínka lidské bezpečnosti v širokém pojetí). 6. Aplikovaná část – bezpečnostní strategie versus teorie Pro potřeby obsahové analýzy textů jsme na základě teoretických východisek vybrali následující termíny, případně jejich kategorie typické pro tradiční a otevřené pojetí bezpečnosti: Tradiční pojetí:  Suverenita (teritoriální integrita): Suverenita a teritoriální integrita, respektive teritorium představují tradiční hodnoty symbolizující přežití státu. Termín stát jako klíčového tradičního aktéra jsme do analýzy nezařadili, jelikož je příliš obecný a lze ho přirozeně očekávat ve všech textech strategického významu. 19

Srov. WAISOVÁ, Š. Bezpečnost – vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-21-0. S. 123–140.

20

Srov. UNDP. Human Development Report 1994. New York, Oxford: Oxford University Press, 1994. ISBN 0-19-509170-1.

21

Srov. HAMPSON, F. O. Human Security. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Kapitola 16, s. 229-243. S. 232.

22

Srov. WAISOVÁ, Š. Bezpečnost – vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-21-0. S. 129–130.

23

Srov. WAISOVÁ, Š. Bezpečnost – vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-21-0. S. 138.


11


Nezávislost: Nezávislost souvisí s předchozími termíny, nicméně ji uvádíme zvlášť jako protiklad vzájemné provázanosti a závislosti.  Ozbrojený konflikt (válka, mír, obrana): Válka je typickou tradiční hrozbou a obrana státu prostředkem, jak jí čelit. Mír je protikladem, respektive doplňkovým pojmem k termínu válka.  Národní zájem: Typický tradiční, realistický koncept.  Moc, popř. síla: Další klíčový realistický koncept. Vojenský (military): Adjektivum, které je nutné zařadit už jen z důvodu,  že je součástí sousloví označujícího tradiční – vojenské pojetí bezpečnosti. NATO: V absolutním měřítku již zřejmě nelze považovat NATO za tra dičně-bezpečnostního aktéra, nicméně v relativním srovnání s EU je podle nás stále vhodné ho zařadit.24  OSN: Další mezinárodní organizace, kterou lze považovat za tradičního aktéra ve výše uvedeném smyslu.  Bilaterální vztahy: Tradiční forma „mezinárodních“ vztahů, protiklad pojmu multilaterální. Otevřené pojetí: Obsahuje bezpečnostní problémy a hrozby podle jednotlivých sektorů a dále klíčové referenční subjekty a objekty „nové“ bezpečnosti.  Ekonomika (krize – ekonomická, (ne)rovnost a exkluze, chudoba; stát blahobytu/sociální stát, rozvoj).  Společnost (migrace; sociální integrace, gender – ženy, děti).  Politika (korupce; demokracie, právní stát, legitimita, multilateralismus, EU).  Životní prostředí (změna klimatu/globální oteplování).  Nestátní aktéři (terorismus, organizovaný zločin; občanská společnost). 



Lidská bezpečnost (lidská práva, humanitární otázky).

7. Výsledky obsahové analýzy bezpečnostních strategií a jejich interpretace V další fázi jsme analyzovali četnost jednotlivých termínů či kategorií v každém z dokumentů25 a poté jsme zjistili poměr tradičních a „nových“ termínů. Výsledky jsou uvedeny v Tabulce 3. Země, respektive dokumenty s poměrem větším než jedna mají převahu tradičních bezpečnostních termínů nad „novými“ a naopak. 24

Obsahová analýza potvrdila tradiční zaměření aktuální bezpečnostní strategie NATO (viz tabulku 3).

25

V dokumentech jsme hledali české/slovenské či anglické ekvivalenty uvedených výrazů, případně jim příbuzné ekvivalenty (např. jiné slovní druhy, pády).

12


Na základě výsledků jsme následně zkoumané země rozdělili do tří skupin: 1. Země s bezpečnostní strategií s výraznou převahou (tj. dvojnásobnou a vyšší) tradičních termínů či kategorií nad „novými“: Nizozemsko, Dánsko, Itálie, Francie, Irsko, Německo a Slovensko. 2. Země s převahou (tj. jedno- až dvojnásobek) tradičních termínů nad „novými“: Velká Británie, Rakousko, ČR, Estonsko, Polsko a Slovinsko. 3. Země s převahou „nových“ termínů nad tradičními: Švédsko, Bulharsko, Rumunsko, Španělsko a Portugalsko. Tab. č. 3: Výsledky obsahové analýzy bezpečnostních strategií – země versus tradiční/„nové“ termíny Země

Poměr tradičních/„nových“ termínů

Nizozemí

7,731

Dánsko

4,395

Itálie

3,758

Francie

3,643

Irsko

3,556

Německo

2,976

Slovensko

2,750

Velká Británie

1,626

Rakousko

1,483

ČR

1,401

Estonsko

1,200

Polsko

1,065

Slovinsko

1,013

Švédsko

0,845

Bulharsko

0,823

Rumunsko

0,693

Španělsko

0,670

Portugalsko

0,505

NATO

5,500

EU

0,495

Pramen: Vlastní analýza a výpočty.


13


Ačkoli „nových“ termínů či kategorií bylo více než tradičních (22 ku 13), tradiční v dokumentech převažují u 13 zemí z celkových 18. Nejnižší podíl tradičních termínů obsahuje dokument EU, naopak dokument NATO by se zařadil do naší první skupiny s výraznou převahou tradičních termínů. Stejně tak dokumenty zemí, u nichž není k dispozici obecná bezpečnostní strategie, obsahují větší podíl tradičních kategorií. Ze zemí mají nejnižší podíl dva státy jižní Evropy – Španělsko a Portugalsko. Tab. č. 4 a, b: Výsledky obsahové analýzy bezpečnostních strategií – průměrné relativní četnosti „nových“/tradičních termínů Průměrná relativní četnost „nových“ termínů

Průměrná relativní četnost tradičních termínů

EU

0,277

Obrana

0,211

Terorismus

0,161

Vojenský

0,189

Rozvoj

0,088

NATO

0,148

Demokracie

0,077

Zájem

0,119

Životní prostředí

0,055

Mír

0,091

Humanitární otázky

0,052

OSN

0,067

Organizovaný zločin

0,039

Teritorium/teritoriální integrita

0,050

Migrace

0,039

Válka

0,036

Lidská práva

0,036

Moc/síla

0,030

Multilateralismus

0,030

Bilaterální

0,021

Právní stát

0,024

Suverenita

0,017

Změna klimatu/globální oteplování

0,022

Ozbrojený konflikt

0,013

Korupce

0,017

Nezávislost

0,010

Legitimita

0,014

Gender - ženy, děti

0,014

Chudoba

0,012

Občanská společnost

0,011

Blahobyt/stát blahobytu/sociální stát

0,010

(Ne)rovnost

0,008

Krize - ekonomická

0,006

Integrace - sociální

0,005

Lidská bezpečnost

0,002

Pramen: Vlastní analýza a výpočty.

14


Tyto tři skupiny jsme pak porovnávali dle osmi zvolených dělících linií (viz tabulky č 1 a 2) a sledovali případné trendy při posunu od nejvyšší hodnoty poměru k nejnižší. Posouváme-li se od zemí s „tradičními“ strategiemi k zemím s dokumenty s nejsilnější akceptací „nové“ bezpečnosti:  Roste podíl malých zemí (převaha tradičních pojmů je typická zejména pro velké země, převaha „nových“ bezpečnostních témat většinou pro menší země). Zde se nabízí interpretovat výsledky tak, že menší země preferují multilaterální či kolektivní zajištění bezpečnosti. Podle detailnější analýzy se však ukazuje, že srovnatelně zdůrazňují bilaterální vztahy a kladou důraz na suverenitu. Skutečným důvodem jejich umístění jsou spíše kategorie rozvoj a životní prostředí, nicméně ani ty nijak výrazně. Domníváme se, že lze konstatovat, že menší země jsou verbálně opatrnější a neprofilují se tolik silově či tradičně jako státy větší. Klesá HDP per capita (země s tradičním pojetím mají spíše vyšší HDP  per capita a naopak). Zde lze vést interpretaci podobným směrem jako v předchozím případě. Země s nižším HDP per capita vnímají svou slabší pozici, a tudíž jsou při formulaci svých bezpečnostních strategií otevřenější, flexibilnější či vynalézavější, vyjadřují se méně silově. Roste podíl výdajů na obranu na HDP (země s tradičním pojetím mají  spíše nižší výdaje na obranu a naopak). Klesá podíl výdajů na rozvojovou pomoc (země s tradičním pojetím  mají spíše vyšší výdaje na RP a naopak). Výsledky ukazují, že v některých případech (výdaje na obranu a RP) se v dokumentech zavedený diskurs neshoduje s některými kroky či způsoby realizace bezpečnostní politiky. Důvodem může být klesající ekonomická vyspělost (viz bod výše), která neumožňuje ani relativně zvyšovat výdaje na rozvojovou pomoc na úkor výdajů na tradiční obranu. Země s „novým“ pojetím jsou spíše na vnější hranici EU. Zřejmě tedy  neočekávají tradiční hrozby (např. své suverenitě a teritoriu), ale spíše „nové“ hrozby a nejistoty jako migraci, terorismus apod. Z pohledu strategické kultury roste podíl „nové Evropy“ (země s „no vým“ pojetím jsou spíše součástí „nové Evropy“). Zjistili jsme tedy, že náš implicitní předpoklad, že země označované (zejména např. ze strany USA) jako součást „nové Evropy“ či „koalice ochotných“ apod. budou tíhnout k tradičnějšímu pojetí bezpečnosti, nebyl zcela přesný. Účast na CSDP se v této analýze nedá zhodnotit (až na jeden se všechny  účastní CSDP). Schengen nehraje roli (většina zemí je v Schengenu). Museli jsme kon statovat, že využití takových dělících linií, které země nedělí na přibližně stejné skupiny, de facto je tedy nedělí (členové menší skupiny jsou výjimky), není vhodné. Současná Evropa 02/2012

15


Neutrální země jsou rovnoměrně rozmístěny ve všech třech skupinách (každá v jedné). Zde je patrný odlišný charakter neutrality těchto států. Zatímco Irsko má spíše tradiční bezpečnostní strategii a dnes již se jako neutrál de facto neprofiluje (o jeho neutralitě se „nemluví“), Švédsko i přes stále častější zpochybňování své neutrality ji udržuje jako užitečný mýtus a profiluje se v alternativních zahraničně- a bezpečnostně-politických otázkách (např. životní prostředí, rozvojová a humanitární problematika). Rakousko se svou „vnucenou“ neutralitou stojí mezi nimi. Co se týká „nových“ kategorií, nejčastěji se v dokumentech objevuje EU – podle nás je tedy uznávána jako bezpečnostní aktér. Významný je také problém terorismu a obecně rozvoje (sociálního, ekonomického, politického). Naopak lidská bezpečnost jako spojení se v dokumentech téměř nevyskytuje, ačkoli v akademickém diskursu se jedná o etablovaný pojem.26 Jednotlivé kategorie, které s lidskou bezpečností souvisí, se však objevují relativně často – opět rozvoj, demokracie, životní prostředí, humanitární otázky apod. U tradičních termínů stojí za zmínku především velmi nízká četnost pojmů suverenita a nezávislost. Tu lze interpretovat tak, že si jednotlivé země uvědomují nebo alespoň deklarují nezbytnost kolektivního řešení bezpečnostních otázek, a nevnímají tak významně hrozbu ztráty těchto atributů. Naopak další tradiční pojem – teritoriální integrita je vnímán o něco intenzivněji. Dále je možné vytvářet různé žebříčky dle jednotlivých kategorií. Za zmínku stojí například četnost zastoupení termínu korupce, která je relativně nejvýznamnější v dokumentech nových zemí EU (s výjimkou Slovenska). A např. terorismus je spíše tématem ve strategiích velkých zemí. 

Závěr Na základě našich předchozích zkušeností a výzkumu východisek a faktorů posunu těžiště akademické debaty od tradičního pojetí bezpečnosti k „novému“, otevřenému pojetí jsme prezentovali analýzu vybraných bezpečnostních dokumentů EU a 18 jejích členských zemí. Sledovali jsme paralelu mezi výše uvedeným paradigmatickým přechodem a konkrétním vyjádřením bezpečnostních strategií a politik. Zkoumali jsme, zda lze nalézt určité vzorce, které jsou společné strategiím zemí majících určité shodné či podobné vlastnosti (skupiny zemí podle devíti stanovených dělících linií). Klíčovým zjištěním nebo spíše potvrzením implicitních předpokladů je fakt, že akademický diskurs bezpečnostních studií v etapě akcelerující globalizace je předvojem diskursu praktické bezpečnostní politiky. Akademické úvahy 26

Viz citace výše.

16


o bezpečnosti jsou normativně orientované, svůj kostrukt vědomě vytváří (a věří v sebenaplňující se proroctví). Bezpečnost vnímáme jako intersubjektivní, sociálně konstruovaný koncept, nicméně i pro ty platí, že změna je sice možná, ale nesnadná. Proto i po více než dvou desetiletích od konce studené války se většina bezpečnostních strategií zkoumaných zemí EU vyznačuje převahou tradičních bezpečnostních termínů či kategorií nad těmi „novými“, specifickými pro otevřené pojetí bezpečnosti. Dalším důležitým výsledkem je, že v bezpečnostní strategii EU je nejnižší poměr tradičních ku „novým“ pojmům. Dle našeho názoru se tak potvrzuje, že členské státy, i přesto že EU je relativně nejčetnějším „novým“ termínem v jejich bezpečnostních dokumentech, nepostupují Unii své tradiční kompetence a EU se na mezinárodním poli profiluje především jako „soft power“ (např. ochránce lidských práv a životního prostředí). Některé další naše předpoklady, které jsme promítli do metodologie analýzy, se však nepotvrdily. Nelze jednoduše předpokládat, že podíl výdajů na obranu na HDP země bude pozitivně korelovat s tradičním zaměřením její bezpečnostní strategie a naopak že vyšší relativní výdaje na rozvojovou politiku budou znamenat „novější“, v diskursu otevřené bezpečnosti de facto progresivnější pojetí bezpečnostních dokumentů. Ani hledisko strategické kultury se nepromítlo do zkoumaných dokumentů dle našich očekávání. Z pohledu jednotlivých termínů či kategorií obsahové analýzy byl překvapivý relativně malý význam suverenity, teritoria či teritoriální integrity, nezávislosti a konfliktů či válek, což by mohlo svědčit o úspěchu globalizačního diskursu. Také nás překvapilo malé zaměření na lidskou bezpečnost, jejíž akceptaci deklarovala OSN již v roce 1994. Naopak EU, co se relativní četnosti ve zkoumaných dokumentech týče, obsadila první příčku, což svědčí, když ne o jejím zásadním významu, tak o rostoucí akceptaci v bezpečnostních úvahách členských států. Překvapující není úspěch termínu terorismus, naopak zajímavou zprávou pro rozvojový svět i lidské společenství obecně je důraz na rozvoj, který analyzované bezpečnostní strategie často zmiňují. Na závěr konstatujme, že zde dosažené výsledky nám dovolují doufat v potenciál dalšího výzkumu vedeného tímto směrem. Jednak lze upřesnit a aktualizovat seznam termínů obsahové analýzy (např. členství v NATO, eurozóně?), jednak lze rozšířit seznam zemí, jejichž dokumenty budou prozkoumány (např. o Finsko, Maďarsko, Řecko). Obsahová analýza by mohla být doplněna či nahrazena výzkumem diskursu a interpretací či dekonstrukcí významů obsažených v jednotlivých dokumentech. Výsledky by umožnily navržení možností a mezí dalšího rozvoje společné evropské bezpečnostní politiky.


17


Literatura: 1) 2) 3) 4) 5)

6) 7) 8) 9)

10)

11)

12)

13)

14)

15)

18

BALDWIN, D. A. Security Studies and the End of the Cold War. World Politics, 1995, vol. 48, no. 1, s. 117–141. ISSN 0043-8871. BALDWIN, D. A. The Concept of Security. Review of International Studies, 1997, vol. 23, is. 1, s. 5–26. ISSN 0260-2105. BECK, U. Riziková společnost: Na cestě k jiné moderně. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. ISBN 80-86429-32-6. BUZAN, B. New Patterns of Global Security in the Twenty-First Century. International Affairs, 1991, vol. 67, no. 3, s. 431–451. ISSN 1468-2346. BUZAN, B. – LITTLE, R. Beyond Westphalia? Capitalism after the ‘Fall’. Review of International Studies, 1999, vol. 25, no. 5, s. 89–104. ISSN 0260-2105. BUZAN, B. – WAEVER, O. – DE WILDE, J. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Barrister & Principal, 2005. ISBN 80-903333-6-2. CHA, V. D. Globalization and the Study of International Security. Journal of Peace Research, 2000, vol. 37, no. 3, s. 391–403. ISSN 0022-3433. COLLINS, A. (ed.). Contemporary Security Studies. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-928469-6. Common Security: A Programme for Disarmament. The Report of the Independent Commission on Disarmament and Security Issues. London: Pan Books, 1982. ISBN 0-330-26846-5. DALBY, S. Environmental Change. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-41542562-X. Kapitola 18, s. 260–283. Defense.gov News Transcript: Secretary Fumsfeld Briefs at the Foreign Press Center [online]. 2003 [cit. 2012-02-01]. Dostupný z . Development aid reaches an historic high in 2010 [online]. 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . DRULÁK, P. a kol. Jak zkoumat politiku: Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367385-7. DYLLA, D. The Euro-Optimists and Euro-Skeptics – New Division Replaces Old and New Europe? [online]. 2011 [cit. 2012-01-17]. Dostupný z . EUROPA – Living in the EU [online]. 2012 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z .


16) HAMPSON, F. O. Human Security. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon (Oxon): Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Kapitola 16, s. 229–243. 17) HELD, D. – MCGREW, A. Globalization/Anti-Globalization: Beyond the Great Divide. Cambridge: Polity Press, 2008. ISBN 978-07456-3910-9. 18) HETTNE, B. Security and Peace in Post-Cold War Europe. Journal of Peace Research, 1991, vol. 28, no. 3, s. 279–294. ISSN 0022-3433. 19) KALDOR, M. – ALBRECHT, U. – SCHMEDER, G. (eds.). Restructuring the Global Military Sector: The End of Military Fordism. London: Continuum, 1998. ISBN 1-85567-428-9. 20) KERR, P. Human Security. In COLLINS, A. (ed.). Contemporary Security Studies. Oxford: Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-928469-6. Kapitola 6, s. 91–108. 21) KRÁL, D. Enlarging EU Foreign Policy: The Role of New EU Member States and Candidate Countries [online]. 2005 [cit. 2012-01-17]. Dostupný z . 22) MCSWEENEY, B. Security, Identity and Interests. New York: Cambridge University Press, 1999. ISBN 0-521-66630-9. 23) PERÄKYLÄ, A. Analyzing Talk and Text. In The Sage Handbook of Qualitative Research. London: Sage, 2005. ISBN 0-7619-2757-3. 24) Qualitative Methods – Newsletter of the American Political Science Association Organized Section on Qualitative Methods. Roč. 2, č. 1 (jaro 2004). Washington, DC: American Political Science Association, 2004. ISSN 1544-8045. 25) ROHRBACHER, T. – ROLENC, J. Aktuální úroveň globalizačních procesů v bezpečnostní oblasti. In LEHMANNOVÁ, Z. a kol. Formování globálního řádu? Globalizace a global governance. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2010. ISBN 978-80-245-1649-3. Kapitola 2.2.2, s. 136–152. 26) ROLENC, J. Determinanty globalizačních procesů v bezpečnostní oblasti. In LEHMANNOVÁ, Z. a kol. Formování globálního řádu? Globalizace a global governance. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2010, s. 102–118. ISBN 978-80-245-1649-3. 27) ROTHSCHILD, E. What Is Security? Daedalus, 1995, vol. 124, no. 3, s. 53–98. ISSN 0011-5266. 28) SCHOLTE, J. A. Globalization: A Critical Introduction. Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2005. ISBN 978-0333977026. 29) SIPRI Publications – The SIPRI Military Expenditure Database [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z .


19


30) THOMAS, C. Poverty. In WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Kapitola 17, s. 244–259. 31) UNDP. Human Development Report 1994. New York, Oxford: Oxford University Press, 1994. ISBN 0-19-509170-1. 32) WAISOVÁ, Š. Bezpečnost – vývoj a proměny konceptu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-21-0. 33) Western Balkans Security Observer – Strategic Culture and Security Sector Reform. Year 4, no. 14 (July – September 2009). Belgrade: Center for Civil-Military Relations, 2009. ISSN 1452-6115. 34) WILLIAMS, P. D. (ed.). Security Studies: An Introduction. Abingdon, Oxon: Routledge, 2008. ISBN 0-415-42562-X. Analyzované dokumenty: 36) A Secure Europe in a Better World – European Security Strategy [online]. 2003 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 37) A Strong Britain in an Age of Uncertainty: The National Security Strategy [online]. 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 38) Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky [online]. 2005 [cit. 2012-0131]. Dostupný z . 39) Bezpečnostní strategie české republiky [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 40) Concetto Strategico del Capo di Stato Maggiore della Difesa – The Chief of the Italian Defence Staff Strategic Concept [online]. 2005 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 41) Danish Defence Agreement 2010-2014 [online]. 2009 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 42) Defence Policy Guidelines: Safeguarding National Interests – Assuming International Responsibility – Shaping Security Together [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 20


43) Défense et Sécurité nationale – Le Livre Blanc [online]. 2008 [cit. 201201-31]. Dostupný z . 44) Estratégia Nacional sobre Segurança e Desenvolvimento [online]. 2009 [cit. 2011-11-09]. Dostupný z . 45) National responsibility and international commitment: A national strategy to meet the threat of terrorism [online]. 2007 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 46) National Security Concept of Estonia [online]. 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 47) National Security Strategy and Work programme 2007 - 2008 [online]. 2007 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 48) National Security Strategy of the Republic of Poland [online]. 2007 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 49) National strategy for Swedish participation in international peace-support and security-building operations [online]. 2007 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 50) Resolution by the Austrian Parliament – Security and Defence Doctrine [online]. 2001 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 51) Resolution on the National Security Strategy of the Republic of Slovenia [online]. 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 52) Sicherheits- und Verteidigungsdoktrin – Allgemine Erwägungen [online]. 2001 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 53) Spanish Security Strategy: Everyone’s responsibility [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 54) Statement of Government Policy in the Parliamentary Debate on Foreign Affairs [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 55) Strategia Bezpieczeństwa Narodowego RP [online]. 2008 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z .


21


56) Strategic Concept for the Defence and Security of the Members of the North Atlantic Treaty Organisation: Active Engagement, Modern Defence [online]. 2010 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 57) СТРАТЕГИЯ ЗА НАЦИОНАЛНА СИГУРНОСТ НА РЕПУБЛИКА БЪЛГАРИЯ [online]. 2011 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 58) Strategy Statement 2008 – 2010 [online]. 2008 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 59) The French White Paper on Defence and National Security [online]. 2008 [cit. 2012-01-31]. Dostupný z . 60) The National Security Strategy of Romania [online]. 2007 [cit. 2011-1108]. Dostupný z .

Summary: Europe and ‘New’ Security: How the EU and Selected Member States Perceive and Reflect on the Current Security Challenges Past years have, in view of the transformation of ‘inter-national’ (not only) security relations, witnessed a shift of the security paradigm – so called open notion of security has complemented or replaced in the 20th century prevalent military approach. States and other actors have to face these changes what is, however, a complicated and a slow process – it entails moving of some segments of ‘statehood’ to higher (or lower) levels. Global security governance has not yet been successful, more plausible developmenst occur on the regional level – and the EU today is the key representative of regional security players. The article analyses the basic security-political documents of the Union and selected member countries and confronts them with the transformation of the security paradigm. The countries are selected according to various dividing lines (e.g. large versus small, wealthy versus poor, inside versus on the frontier). The documents are analysed by the method of content analysis on basis of pre-selected terms (categories) typical for both security paradigms (e.g. sovereignty, territory, military versus terrorism, civil society, human rights, development, environment). The performed analysis shows if and how the EU and its chosen members reflect in discursive terms the change of the notions of security challenges and if the reflection is influenced by some of the dividing lines. Simultaneously it enables to plan a following, more sophisticated level of analysis. Keywords: EU, security, traditional/new/open security, security strategy, content analysis

22

Evropa a nová bezpečnost: Jak EU a vybrané členské státy vnímají a reflektují současné bezpečnostní výzvy *

Recommend Documents